KVÌTEN 1998 DUCHOVNÍ RÁDCE SKAUTSKÝCH ODDÍLÙ. Bratøi a sestry,

DUCHOVNÍ RÁDCE SKAUTSKÝCH ODDÍLÙ

71

KVÌTEN 1998

Z OBSAHU: Cesty k Bohu a k víøe IX. Nové knihy Akce: Cihla pro Moravu Skautský zákon pøíbìhy Anketa Legenda o stvoøení skauta Rozhovor s ... Scout‘s Duck

Bratøi a sestry, prožíváme nejkrásnìjší období v roce, kdy se pøíroda naplno probouzí ze svého spánku. Všechno staré pominulo a jakoby ze smrti povstává nový život, jehož svìží barvy záøí v odlesku jarního slunce. Nelze nevidìt tu krásu a dokonalost. Staèí mít jen otevøené oèi - ale také srdce. Až budete podnikat svoje výpravy, dobøe se dívejte na zázrak nového stvoøení. A když budete obdivovat tu krásu, kterou nedokáže vyrobit žádná lidská ruka, zkuste se alespoò na chvíli ztišit a v mlèení a úžasu podìkujte Pùvodci té vší nádhery – Kráse, Pravdì a Lásce – totiž svému Stvoøiteli. Tak se i vaše služba podle skautského slibu stane snažší a radostnìjší. Neptun

Odbor duchovní výchovy

Z redakce ...

Schùzka ODV se konala v pondìlí 4. kvìtna na Ústøedí Junáka v Praze. Z jejího jednání vybíráme: - návrh Statutu a náplnì èinnosti jednotlivých èlenù Odboru pøipravili J. Peèený Neptun a P. Budský - Svìtluška. Materiály byly schváleny s urèitými upøesnìními. - stále nemáme nikoho, kdo by se staral o zpravodaje ODV pøi okresních radách (tuto práci vykonával J. Koláø - Rys, který se oženil a od té doby se na èinnosti Odboru systematicky nepodílí) a dalšího èlovìka, který by mìl na starosti koordinaci vzdìlávání vedoucích v oblasti duchovní výchovy (bratr M. Blažek - Merkur je plnì vytížen vedením Ekumenické lesní školy). Takže stále hledáme a hledáme nìkoho ochotného. - Z. Vankeová sdìlila první informace o chystané konferenci ICCG (mezinárodní organizace katolických skautek), která se uskuteèní na pøelomu prosince 1998 a ledna 1999 v Praze. Oèekává se zhruba 50 úèastnic. V èervnu pøijede evropský tým pro pøípravu tohoto setkání. Pracovní jednání pøípravného týmu bude 24. - 28. èervna. - V. Jech - Kamzík pøedložil svùj duchovní program lesního kurzu. K pøipomínkování tohoto materiálu se uskuteèní samostatná schùzka. - probíhá druhé kolo dobroèinné akce „Cihla pro Moravu“. Na pøíští schùzce vykonají èlenové ODV sbírku mezi sebou.

Po delší pøestávce opìt zdravím všechny ètenáøe tohoto èasopisu. Èíslo, které držíte v ruce, je kvìtnové, ale den, kdy píši tento èlánek, nese datum 26. záøí 1998. Je tedy na místì vysvìtlit ono zpoždìní. Jak možná nìkteøí víte, v loòském školním roce jsem studoval v posledním roèníku Katolické teologické fakulty v Praze. A na konci vysokoškolského studia se zpravidla skládají závìreèné - státní zkoušky. Stejný osud postihl v jarních mìsících i mne a tak prostì nezbývalo èasu na trávení nekoneèných hodin u poèítaèe pøi sestavování tohoto èasopisu. Pak pøišly prázdniny a s nimi tábor (jsem totiž v prvé øadì vùdcem jednoho dosti poèetného pražského oddílu), pak výpomoc na ještì jednom jiném táboøe, malování doma, pøednášení na Ekumenické lesní škole ... A tak to nìkolik týdnù zase stálo. Koncem srpna jsem nastoupil na civilní službu do jedné školy jako pomocný družináø. Nezbývá mi tedy než doufat, že mì nebudou pøíliš vytìžovat. Teï, milý ètenáøi, vidíš, že na vytváøení èasopisu jsem skuteènì sám a v blízké budoucnosti to nevypadá, že by se pomocníci nìjak hrnuli. Vítám každou ochotnou ruku, by by byla sebemenší. Vždy pøece napsat tøeba odpovìï do ankety nebo zprávu o duchovní výchovì v Tvém oddíle není zas tak velká práce. P. Budský - Svìtluška

V hlubokém zármutku oznamujeme všem pøíbuzným, pøátelùm a známým, že nás navždy opustil

PaedDr. Vítìzslav Kratochvíl

Zemøel po krátké a tìžké nemoci v pondìlí 27. dubna 1998 ve vìku nedožitých 60 let. Angažoval se mezi zlínskými skauty, byl zpravodajem ODV pro okres Zlín.

Demokracie jako úkol Máme pøed sebou dvoje volby : ty naše „malé“ - na našem skautském snìmu v Plzni, a pak ty „velké“ - parlamentní necelý mìsíc nato. Volby mají být výrazem demokratického uspoøádání - našeho hnutí i naší èeské spoleènosti. A právì v téhle souvislosti bych vám velice vøele doporuèil svižnì psanou knížeèku Erazima Koháka, èeského filosofa (a také skauta), který vyrùstal ve Spojených státech od roku 1948 (jako syn pøedních prvorepublikových diplomatù, kteøí museli utéci pøed komunistickým terorem) a nyní se vrátil do staré vlasti. Ten spisek, který je dosud za docela lidovou cenu 89 Kè k sehnání, se jmenuje „Prùvodce po demokracii“. Považuji ho za nezbytného „prùvodce“ každého skautského vùdce èi vùdkynì, a to jak pro vlastní orientaci, tak jako „základní literaturu“ pøi výchovì našich skautek a skautíkù k obèanství. Jako „ochutnávku“ vám nabízím teï z ní nìkolik myšlenek: Demokracie není vládou anonymního „lidu“. Je vládou každého z nás ve prospìch jak každého, tak všech, nás i budoucích, lidí i pøírody. Proto jejím nejzákladnìjším a nejobtížnìjším úkolem je stálé vyrovnávání vùle vìtšiny a práv všech menšin. I proto závisí demokracie tak bezprostøednì na vzájemné úctì a dobré vùli všech. Mùžeme a potøebujeme stanovit zásady našeho soužití a vytvoøit struktury jejich uplatòování. Avšak ve složitosti života závisí naše soužití na ochotì omezit vlastní svévoli ve prospìch druhých. Demokracie je záležitostí stálého vyvažování práv a potøeb každého - s právy a potøebami všech. Svoboda - tedy obèanská iniciativa, vèetnì ekonomické a podnikatelské - je pro demokracii naprosto nepostradatelná. Jenže stejnì nepostradatelný je i protìjšek,

obèanská rovnost. Jak je vyrovnat? Není na to prosté, jednoznaèné øešení. Totalita - jedno, zda pravicová èi levicová - vzniká vždy z pokusu o jednoznaèné, plošné øešení onoho nevyhnutelného napìtí mezi dvìma póly demokracie - svobodou a rovností. Demokracie - èi snad bratrství - je pøedevším stálé, nikdy nekonèící úsilí o vyrovnání tìchto dvou rozporných a nezadatelných požadavkù. Demokratické rozhodování má být výrazem informovaného, reprezentativního a rozvážného rozhodování, nejen zrcadlem momentální nálady volièù èi osobních zájmù jejich volených zástupcù. Demokracie je vládou všech - a nad nikým, jen nad sebou samými. Tím je tento systém nároèný. Totiž každý obèan v demokracii nese vladaøskou odpovìdnost, jakou mìl za stara jen kníže pán. Nikdo nemùže mávnout rukou a prohlásit, že do toho (èi onoho) mu nic není, o to a se postarají na zámku èi na úøadì. Všechno je naše odpovìdnost. Nic není zhoubnìjšího než uèit obèany, aby to nechali na vládì. „Velká demokracie“ nakonec pøedpokládá zázemí obèanské angažovanosti, té drobné demokratiènosti v nás, která se projevuje tøeba jen tím, že nepøedbíháme ve frontì, nepohazujeme odpadky èi nediskriminujeme vyznání èi barvu pleti. Když nenecháme otázky školy ministerstvu, nýbrž pøijdeme na rodièovské sdružení. Nebo když nenecháme èeskou krásu cementárnám. Vláda - to jsou jen naši zástupci. Vladaøi jsme my. To je demokracie. A nejlépe se buduje, když každý zaèneme od sebe : ne prosazováním osobních zájmù, nýbrž spoleèným hledáním vìcí obecnì prospìšných. Jiøí Zajíc - Edy

Cesty k Bohu a k víøe IX. Uvažovali jsme o tom, jak se èlovìk mùže pøiblížit k pochopení, že Ježíš Kristus je èlovìk. A snažili jsme se to pochopit ze strany èistì lidské, totiž, že Ježíš – èlovìk byl natolik otevøený pro Boha, že v nìm i Bùh sám byl plnì pøítomen (je v nìm jak plnost lidství, tak plnost božství), a že èlovìk Ježíš, od zaèátku vybraný (vyvolený od vìènosti), je Boží Syn, je tím, v kom pøišel Bùh na svìt. Druhému pohledu na Krista bychom se mìli vìnovat teï. Uvažovat, co pro nás znamená, že Ježíš Kristus je èlovìk i Bùh a o tom, jak v Ježíši Bùh oslovil èlovìka. Nejprve si pøeèteme úryvek z listu Židùm: Mnohokrát a mnohými zpùsoby mluvíval Bùh k otcùm ústy prorokù; v tomto posledním èase k nám promluvil ve svém Synu, jehož ustanovil dìdicem všeho a skrze nìhož stvoøil i vìky. On, odlesk Boží slávy a výraz Boží podstaty, nese všecko svým mocným slovem. Když dokonal oèištìní od høíchù, usedl po pravici Božího majestátu na výsostech a stal se o to vznešenìjším než andìlé, oè je pøevyšuje jménem, které mu bylo dáno. Komu z andìlù Bùh øekl: „Ty jsi mùj Syn, já jsem tì dnes zplodil!“ A jinde se praví: „Já mu budu Otcem a on mi bude Synem.” A když chce uvést Prvorozeného do svìta, praví opìt: „A se mu pokloní všichni andìlé Boží!“ (Žd 1,1-6). List Židùm navazuje v tìchto místech na skuteènost, která byla v Izraeli známá, totiž

že Bùh mluví ke svému lidu prostøednictvím lidí, které si vybere. Mluví k nim ústy Mojžíše, prorokù – tohle všechno oni znali, s tím mìli bezprostøední zkušenost. Jenomže øeè Boží, tak jak pøišla v Kristu, pøevyšuje všechno minulé, srovnáme-li si tøeba Mojžíše a Krista. Všichni uznávali, že skrze Mojžíše mluvil Bùh, protože Mojžíš ukázal vyvolenému národu, co od nìho Bùh chce, ukázal mu cestu do zaslíbené zemì a jaké chování a jednání od nich vyžaduje, aby mohli do zaslíbené zemì dojít a aby v ní mohli dobøe žít – dal jim Desatero, Bùh mluví skrze Mojžíše, ale vypadá to jinak, než když Bùh mluví skrze Ježíše Krista. Mojžíš byl èlovìk, který žil velice dobrým životem, který byl Bohu nesmírnì otevøen, ale ve kterém Bùh „nebydlel“, jako v Ježíši Kristu. Dalo by se øíci krátce asi toto: v Mojžíšovi slyšíme Boží slovo, skrze Mojžíše mluví Bùh. V Ježíši vidíme Boží jednání, v Ježíši je ztìlesnìný Boží èin vùèi èlovìku. Mojžíš byl vyvoleným služebníkem a Ježíš je dìdièný Pán všeho. Ten, skrze kterého je stvoøen svìt. To jsou vìci, které si èlovìk dost tìžko pøedstavuje a bude lépe, když se nejdøíve pøidržíme skuteènosti daleko jednodušší, tak, jek ji známe z evangelia. Nikde v evangeliu nevidíme rozpor ani rozdíl mezi Ježíšovým mluvením a konáním. Ježíš mluví o bezpodmíneèné lásce k bližnímu, ale Ježíš také bezpodmíneèným zpùsobem tuto lásku uskuteèòuje. Nikde nevidíme, že by vyžadoval nìco sám pro sebe a pak za to nìco dobrého udìlal. Potká potøebného èlovìka a pomáhá mu. Doèká se vdìku i nevdìku. Potká èlovìka, který bloudí, a ukazuje mu cestu k Otci. Nìkdy je pøijat, ale èasto odmítnut. V tom je Kristus pøedevším oslovením èlovìka, v té bezpodmíneènosti. Sdìluje èlovìku Boha. Žije tak, že v nìm žije uprostøed lidí

Bùh a on si nevybírá jenom tu „lepší sortu“ lidí, mezi kterými by se pohyboval a kteøí vše pochopí. Naopak, pohybuje se mezi tìmi nejubožejšími, mezi lidmi na okraji spoleènosti, stejnì jako mezi pyšnými špièkami. Pohybuje se tam, kam ho zavede hledání Otcovy vùle. Bez pøedchozích podmínek a bez pøedchozího rozdìlení lidí. Tohle je nesmírnì dùležité, nebo je na tom vidìt, Boží postoj k èlovìku. Bez podmínek a pøedchozích ultimat. Bùh chce èlovìka zachránit – bez ohledu na to, zda je pøíznivì nebo nepøíznivì naladìn. Pochopitelnì, když èlovìk odmítá, co je mu nabízeno, tak to nedostává, ale nabídka trvá. V Ježíšovi je nièím neohranièená ochota plnit Otcovu vùli a má pøístup k èlovìku. Tím je nám lidským zpùsobem ukázáno, jaký je Bùh, jinak bychom ho nepoznali. Je nesmírnì dùležité si uvìdomit, že Ježíš nesdìluje pravdy o svém Otci nìjaké vybrané spoleènosti mystikù, kde by se každý podrobil tajemnému zasvìcovacímu obøadu, než by byl pøipraven na to, aby pochopil to, co se vymyká všemu ostatnímu – naopak. Jde na bøeh mezi rybáøe a s rybáøi jde mezi ostatní. Jde pomoci lidem, naprosto bez výbìru. Jen jedno odmítá, a to zcela nekompromisnì: odmítá pokrytectví. A nemá šanci u lidí naprosto sebejistých, pyšných. Proti takovému èlovìku se nemùže prosadit ani Bùh. Kdo se nechce otevøít pravdì, ten ji nikdy nepøijme, leda že by se zmìnil. Vùèi tìmto lidem je Ježíš až tvrdý, protože jejich otázky nemíøí k poznání pravdy, ale míøí k tomu, aby Ježíše znemožnily. Dá se øíci, že ze všeho, co v evangeliu vidíme, jak se Ježíš chová k lidem, z toho, jak mu záleží na plnìní Boží vùle, se nám stává zøetelným to, co Jan ve svém evangeliu vyjadøuje krátkou vìtou: „Filipe, kdo vidí mne, vidí Otce.“ (Jan 14, 9). Vidìt Ježíše znamená skuteènì vidìt Boha, ne co do podoby, ale co do jednání s èlovìkem. Má-li Ježíš o èlo-

vìka zájem, a on o lidi zájem mìl, je jasné, že má o èlovìka zájem Bùh, že Bohu na èlovìku záleží, že je ochoten jít až za tu nejzazší hranici. A na tu Ježíš došel tím, že dal svùj život. Dál už se jít nedá – znamená to, že Boží náklonnost je ochotna pøesáhnout všechny pøekážky, které by se mohly stavìt do cesty, že èlovìk je hledán vždycky a všude. A že je hledán i tam, kde lidsky vidìno už nejsou žádné nadìje a vyhlídky a kde už je lidmi èlovìk zavržen. Protože právì mezi tìmito lidmi zavrženými se octil na køíži. Starý zákon øíká: „Prokletý èlovìk, který visí na døevì.“ –A to byl Ježíš. To znamená, že i v této situaci je Bùh pøítomen, že i tam hledá èlovìka. Je asi potøeba velice jasnì vidìt v Kristu jednající postavu dìjin – toho, který se naplno zúèastnil lidského osudu a lidských dìjin, abychom pochopili, jaký je Bùh k èlovìku. Z tìch všech Kristových èinù a postojù, o kterých nám vypráví evangelium, by si èlovìk v sobì – a to mùže udìlat jenom èlovìk sám v sobì – mìl utvoøit jakýsi celek Kristova èinu. Když zùsteneme jen u toho, že Pán Ježíš øekl, že máme dìlat to a to – a to zase naopak dìlat nemáme – tak ho dáváme na úrovìò nejvýše Mojžíšovu. A to je opravdu málo. Když hledíme na celého Krista, jeho myšlení, øeè i èiny, když vidíme celý Kristùv život, když jej vnímáme takto komplexnì, mùžeme hloubìji pochopit, jak nás v nìm oslovuje Bùh. Protože to všechno, co na jeho jednání i konání vnímáme, to všechno se týká bezprostøednì a bezpodmíneènì našeho života. Když – znovu podtrhuji a zdùrazòuji – byl Ježíš ne jenom Božim Synem, ale také plnì èlovìkem, pak to, co On uskuteèòoval, by mohl a mìl uskuteèòovat každý èlovìk. Ježíšùv postoj jak k èlovìku, tak i k Bohu je modelem pro postoj náš. Pro postoj každého èlovìka.

Jestliže vidím, že nìkdo jedná se svrchovanou nezištností a dobrotou, že nìkdo byl ochoten se kvùli dobru sám sebe zcela zøíci, potom, mám-li kouska cti v tìle, nemùže mì to nechat chladným. Poznávám, že je možné jít i takhle daleko, i když to jde velice tìžko. Celá postava Ježíšova klade na èlovìka nárok a kdo hledá v Ježíši jenom útìchu, ten ho nepøijímá celého. Ježíš je svrchovanou nadìjí, ale je také vrcholným nárokem na èlovìka. A pokud se tohle dost jasnì nevidí, potud je køesanství zdeformované. Kdo tento nárok pøijímá, pøijímá v urèitìm smyslu

bøemeno velice tìžké. Ale souèanì o tom bøemenu øíká Ježíš, že je velice lehké – protože v tom není èlovìk sám. Nemáme ale v žádném pøípadì právo tento Ježíšùm nárok odmítnout ani zamlèet pøed druhými, protože je pravdivý. A je to pravda, kterou èlovìk – pokud ji plnì uzná a pøijme – mùže pocítit jako osvobození. A toto je v Kristu nabízeno srozumitelným lidským zpùsobem, který má pøitom všechny kvality života Božího. (pokraèování pøíštì)

Opravdu stojí za to!

Nezadržitelnì se blíží doba táborù, kurzù a lesních škol. Je naèase vymýšlet, èím novým své svìøence pøekvapíme. Èasto nezbyde, než listovat v moudrých knihách. K tomuto úèelu vydalo nakladatelství Portál dvì knihy, které aspirují na to, stát se neodmyslitelnou souèástí knihovnièky každého èinovníka. Knihu Dobrodružné hry v pøírodì od Jana Neumana (320 stran, 177 Kè) uvítá organizátor táborù všech typù. Kniha nabízí nejenom zcela nové hry, ale pøedevším nové pohledy na využítí „klasických“ vyzkoušených her. Napøíklad nový zpùsob motivace a hodnocení her - dùraz na spolupráci, vzájemný kontakt, dùvìru a øešení problémù. První èást knihy struènì shrne metodiku a teorii, druhá obsahuje 200 her v tìchto kapitolách: seznamovací hry, zahøívací a kontaktní hry, hrátky a zábavné soutìžení,

hry na rozvoj dùvìry, iniciativní a týmové hry, hry na rozvoj komunikace a spolupráce, hry a cvièení v pøírodì, ekohry, závìreèné hry a ceremoniály, hry pro reflexi a závìreèné hodnocení. Knihu doprovázejí vtipné a návodné kresby. Zlatý fond her II. (168 stran, 149 Kè) Jana Hrkala a Radka Hanuše je propracovanìjším a pøehlednìjším pokraèováním legendární knihy Miloše Zapletala. Je urèen pøedevším pro organizátory lesních kurzù a lesních škol. Najdete zde zbrusu nové hry a programy i pøepracované a obohacené starší osvìdèené hry. Profesionální, praktické a peèlivé zpracovní knihy uspokojí asi každého nároènìjšího èinovníka. Objednávky na adrese: Portál, Klapkova 2, 182 00 Praha 8, nebo osobnì v knihkupectví Jindøišská 30, Praha 1) J. Koláø - Rys

Akce: Cihla pro Moravu Druhé kolo této dobroèinné akce se pomalu ale jistì dostává do finiše. I když je zøejmé, že se nám už asi nepodaøí pøedstihnout èástku, kterou jsme spoleènì nasbírali pøed Vánoci, nebudeme vìšet hlavu. Koneckoncù v adventì je mnohem více pøíležitostí k „výdìlku“ než v dobì postní. A pak - cílem není nasyslit co nejvíc penìz, ale nauèit nám svìøené dìti vidìt ty, kteøí potøebují naši pomoc. Ba co více - snažit se jim podle vlastních sil a možností pomoci. Pøehled dárcù a výslednou sumu naleznete v pøíštím èísle. Svìtluška Zpráva z Jièína: Témìø celou postní dobu vyrábìly svìtlušky a trochu i skautky a vlèata rùzné velikonoèní výrobky (zajíèky s vajíèky, oveèky, slepièky, rùzné typy ptáèkù, kuøátka, kraslice atd.) - na družinových schùzkách i doma. Dvì svìtlušky - šestnice také samy vyrobily poutací plakát. Velikonoèní výrobky pak svìtlušky a skautky nabízely pøi sbírce jako odmìnu všem, kteøí jim nìco dali do kasièky („dobrovolnᓠcena, za kterou si každý mohl vybrat to, co se mu líbilo). Naše zkušenosti byly rùzné:

První akce byla na pìší zónì pøed obchodem Knihkupectví u Øeháèkù, kde nám majitelé ochotnì pùjèili „obchodní

místo“ i pojízdný pult. Zde jsme dvì hodiny „prodávaly“ a setkaly se s rùzným zájmem vìtšinou byly aktivní maminky s malými dìtmi, dìti školního vìku, naši známí a pár starších lidí.

Byli ovšem i lidé - vìtšinou s pøeplnìnými nákupními taškami - kteøí odmítali: že nic nechtìjí, že mají všeho dost, nebo i zle: že se stejnì peníze „ztratí“ ...! Nepomohlo ani naše ujišování, že už peníze z pøedvánoèní sbírky byly pøedány dìtem v stacionáøi. Nìkteøí byli až nepøíjemní. Zato si u nás „nakoupili“ i cizinci vietnamská maminka s dítìtem, tøi anglièané, kteøí byli nadšeni touto akcí, i když to bylo pro nás trochu nároènìjší nìmecko anglicky jim vysvìtlit, o co se vlastnì jedná. Druhá akce byla 12. dubna na Boží hod velikonoèní po ranní i veèerní mši svaté. Sbírka byla pøedem ohlášena a pøestože byla i bìžná církevní sbírka pøi mši, vìøící u skautù ochotnì „nakupovali“. A tak i když jsme nezískali tolik jako pøi vánoèní akci, poslali jsme 20. dubna na konto 2.137 Kè. Získali jsme i dost dobrých i nìkteré špatné zkušenosti. Hlavnì mì potìšila aktivita našich svìtlušek a vlèat tedy nejmladších, pøes které pak zvýšily snahu i trochu „pomalejší“ skautky. Anna Kováøová (Jièín)

Skautský zákon - pøíbìhy Také pøi výkladu skautského zákona èasto používáte rùzné pøíbìhy? Také vám nìkdy dìlá potíž najít pøíbìh „jako šitý na míru“? Nuže, snad vám tedy pomùže následující cyklus, ve kterém se budeme snažit zveøejòovat krátké pøíbìhy pøímo k jednotlivým bodùm skautského zákona.

Skaut je ochránce pøírody a cenných výtvorù lidských Dnes:

Jedna po druhé Jeden nᚠpøítel se pøi západu slunce procházel po liduprázdné pláži v Mexiku. Najednou v dálce spatøil nìjakou postavu. Když pøišel blíž, zjistil, že je to nìjaký domorodec, který se co chvíli shýbá, zdvíhá nìco ze zemì a hází to do vody. A tak poøád kolem dokola. Když se nᚠpøítel pøiblížil ještì víc, uvidìl, že ten èlovìk sbírá hvìzdice vyplavené na plហa jednu po druhé je hází zpátky do vody. Nᚠpøítel na nìj zmatenì hledìl. Pak k nìmu pøistoupil a zeptal se: „Dobrý veèer, pøíteli. Copak to tu dìláte?“ „Házím ty hvìzdice zpátky do moøe. Vidíte? Je odliv a uvízly na bøehu. Když je nehodím zpátky, tak tu zahynou.“ „Dobøe,“ povídá pøítel, „ale na téhle pláži musí být tisíce hvìzdic. Všechny se vám urèitì sebrat nepodaøí. Je jich prostì moc. A víte, že se tohle pravdìpodobnì dìje na stovkách pláží po celém pobøeží? Nemyslíte, že tím stejnì nic nezmìníte?“ Domorodec se usmál, sehnul se a zdvihl z písku další hvìzdici. Když ji házel do moøe, odpovìdìl: „Pro tuhle jsem to ale zmìnil!“ - i drobný skutek má svou velikou cenu - nenechme se otrávit rádoby moudrými radami druhých, nepodléhejme skepsi typu: “To stejnì nemá cenu.”

I hovnivál je Boží tvor!

Jednou se svatý František vydal na cestu. Šel opuštìnou krajinou s písèitými vøesovišti a borovicovými lesy. Tmavé jalovcové keøe se krèily u pat vysokých stromu, po okraji cesty kvetly malé zvonky a vonìl tymián. Lidé ve vesnicích se udivenì dívali za zvláštním poutníkem v hnìdé mnišské kutnì, který kráèel tou odlehlou krajinou. Jen jeden na nìho promluvil. Byl to pastýø, který pásl své stádo na louce s hubenou trávou, která tu po stranì úvozu pøerušovala les. Mìl na sobì starý, hnìdý pl᚝ a v ruce mohutnou sukovici. Protože se jeho oblek trochu podobal obleèení svìtcovì, pomyslel si, že je to snad také ovèák, a otázal se ho: „Kam jdeš?“ Svìtec odpovìdìl: „Jdu ke zvíøatùm, která mì potøebují.“ Pastýøi se odpovìï zdála podivná. Pøistoupil trochu blíže a ke svému údivu spatøil, že se na cizincových ramenou usadila malá sýkorka a že kolem nìj poletovalo nìkolik dalších ptákù. „Jsi snad ptáèník?“ zeptal se pastýø. Svìtec se na nìj podíval, usmál se a z jeho oèí šla taková žáøe, že se pastýø za svou otázku zastydìl. „Hledᚠsnad psa, který se zabìhl do lesù? Už tak zdivoèel, že ho nikdo nechytí.“ „Ne,“ odpovìdìl svìtec,“pes už mì nepotøebuje, jeho pán se ho vydal hledat. Pøivedl jsem psa na jeho stopu, a tak se brzy oba shledají.“ „Tak jdeš osvobodit srnu, která se chytla do pytlákova oka?“ vyptával se ovèák dál. Svìtec odvìtil: “Ukázal jsem hajnému cestu k té ubohé srnce. On ji už osvobodí.“ Zatímco spolu rozmlouvali, pøežvykující ovce se pomalu pøiblížily. Teï zvedla jedna ovce hlavu, vybledlýma oèima se rozhlížela kolem, když vtom zahlédla svìtce. Rozbìhla se k Františkovi a pøitulila se k nìmu. Za prv-

ní ovcí následovala druhá a ještì další, až pøibìhlo celé stádo. „Zdá se, že si se zvíøaty rozumíš,“ prohlásil ovèák. „Rád bych ale vìdìl, jaké zvíøe v našich lesích hledáš, jsou tu totiž jen ptáci a takové ty malé potvory, kterých si èlovìk nevšímá, ale rozšlápne.“ Svatý František stál uprostøed lesa. Tìžké vozy, které tu bìhem zimy odvážely døevo, po sobì zanechaly hluboké stopy. Z okraje cesty se pøi každém kroku udrolilo trochu písku a padalo do tìchto stop. „Podívej se, tady,“ zvolal svìtec a ukázal na zem. Ve vozové stopì lezl malý brouk. Celý se tøpytil mìnivou modrofialovou barvou. Bylo vidìt, jak se marnì snaží dostat se z hluboké stopy do výšky. Vždycky když kousek popolezl, udrolil se kus jemného písku a zvíøátko sklouzlo zase dolù. „Vidíš ho?“ zeptal se svìtec ovèáka. „Hm, to je jen obyèejný hovnivál,“ odpovìdìl ovèák s opovržení. Svìtec mlèky pozoroval malé zvíøátko. „Jeho jsem hledal,“ øekl, „tohle malé, nemotorné tìlíèko by se nikdy nevyhrabalo nahoru, zasypal by je písek a tak by bídnì zašlo.“ A svìtec brouèka s láskyplným posunkem posadil doprostøed kvetoucího tymiánového keøe na kraji lesa. „Myslel jsem si, že to je obyèejný hovnivál,“ øekl ovèák zmatenì. „Je to Boží tvor“, prohlásil svatý František a jeho oèi opìt zazáøily takovým jasem, že ovèák bezdìènì sklopil zrak. - snažme se v pøírodì vidìt stvoøitelské dílo Boha, je to jedna z nejlepších cest k poznání Boží krásy, lásky a dokonalosti

Muž se stromy Jednomu staršímu èlovìku ve Francii zemøela manželka a potom také jeho jediný syn. Proè má ještì žít? Opustí svùj majetek v úrodné rovinì a odstìhuje se do nehostinné krajiny v Cevenn, která je témìø pustinou. Tam snad bude moci zapomenout.

Ve velké vzdálenosti od sebe zde leží pìt vesnic s rozpadávajícími se domy. Lidé se dohadují, mnozí se stìhují pryè. Tu si tento starší èlovìk uvìdomí: tato krajina zcela odumøe, jestliže tu neporostou stromy! Opatøí si pytel žaludù. Malé vytøídí, popraskané vyhodí. Dobré velké žaludy vloží do kbelíku s vodou, aby dùkladnì nasákly. Vezme si ještì železnou tyè a vyrazí. Tu a tam zarazí železnou tyè do zemì a do otvoru vloží žalud. Po tøech letech má tímto zpùsobem vysazeno 100 000 žaludù. Doufá, že 10 000 jich vyraší. A doufá, že mu Bùh dopøeje ještì pár rokù života, aby mohl ve své práci pokraèovat. Když roku 1947 ve vìku 89 let umírá, vytvoøil již jeden z nejkrásnìjších lesù Francie. Na tøech rùzných místech jsou tu dubové lesy o délce 11 km a šíøce 3 km. A co se událo ještì? Nesèetné koøeny teï zachycují dešové srážky. V potocích opìt teèe voda. Znovu jsou zde pastviny, louky, kvìtiny. Vracejí se ptáci. Dokonce i ve vesnicích se všechno mìní: zase se budují a opravují domy. Všichni mají opìt radost ze života. - i drobný èin mùže pøinést velké plody - vytrvalá snaha zrodí velké dílo

Perla

Jedna ústøice se obrátila na svou sousedku a zaèala se jí svìøovat: „Cítím v sobì tak ohroumnou bolest. Je ve mnì nìco tìžkého a kulatého a jsem tak vyèerpaná.“ Ta druhá jí odpovìdìla pyšnì a s uspokojením: „Chvála nebi a moøi, já žádnou bolest nepociuji. Jsem na tom skvìle a jak zevnitø, tak zvenku jsem zdravá.“ Právì v tu chvíli se okolo plazil rak a zaslechl, co si ty dvì ústøice povídají. Obrátil se k té, která se cítila tak zdravá zevnitø i zvenèí, se slovy: „Jistì, ty se cítíš skvìle a jsi zdravá. Ale bolest, kterou tvá sousedka nosí v sobì, vytváøí perlu nevšední krásy.“

Anketa

Má liliový køíž obsahovat pouze podmínky kvality vlastního života (tj. souèasná verze liliového køíže) nebo také znalosti základù víry? Jaroslav Štancl - Kába (Sadská) Také znalosti základù víry. J. Vermach - Simba (Sedlèany, 71 let) Souèasná verze „Liliového køíže“ je odrazem nazírání doby, v níž vznikala. Totiž pøedpokladem základních znalostí. Bohužel i u køesanù jsou chabé nebo mylnì pojímané. Máme-li odpovìdìt na otázku: „Proè jsme na svìtì?“, tak, aby lidský život mìl smysl, pak proto: „abychom hledali Boží vùli.“ A ta je, jak by mìlo být známo, sdìlena pøirozenì „svìdomím“, „Desaterem“ a Kristovou naukou, v níž je smysl „Desatera“ náležitì vysvìtlen a také sdìleno, jak je jeho nerespektování „sankcionováno“. Což, bohužel, i „køesané“ neradi akceptují. Proto každý stupeò by mìl obsahovat požadavky na znalosti základù: vìrouky, mravouky - etiky, dìjepravy. Bez znalostí tìchto „prùvodcù“ tìžko utváøet vlastní køesanský životní styl. Daniel Vychodil - Simba (24 let, Slatiòany) Necítím se kompetentní, asi základy víry. Hanka (Kelè) Liliový køíž je ukázkou toho, co èlovìk, který jej nosí je zaè a urèitì nìco ví, takže se pøikláním k tomu, aby obsahoval i základy víry. Co kdyby se nìkdo na nìco zeptal, poprosil o radu, tak aby ten, kdo jej nosí, mìl taky pøehled mimo sebe a nejen do sebe a o sobì. Jindøich Vymìtalík - Šovík (Pražmo) Líbí se mi souèasná verze Liliového køíže, ostatnì ve 3. stupni se pøedpokládá schopnost hovoøit o víøe a to asi bez základních znalostíí není možné. Zkoušením ze znalostí základù víry by se

liliový køíž dostal na úroveò duchovní odborky a proto jsem rád, že vyjedøuje kvalitu života, to je více než znalosti. Pavel a Vìra Šablaturovi - Šabes a Veverka (Kopøivnice) S náplní Liliového køíže jsme spokojeni. Myslíme si, že pro hlubší znalosti slouží duchovní odborky - šlo by asi o duplicitu. František Cigánek - Albatros (Pøerov) Osobnì bych se pøimlouval, aby Liliový køíž pøibližoval a motivoval skautské pedagogy ke zkvalitòování duchovního rùstu skautíkù (mladých i tìch „døíve narozených“) a inspiroval je ke zvyšování základù víry - ruku v ruce s využíváním zkušeností ve výchovném procesu, který nám v minulých staletích zanechali køesanští vychovatelé mládeže, napø. Don Bosco - a øada salesiánských pedagogù, považující znalost základù víry v našeho Pána za apriorní ... Aleš Mikula (Pozoøice) Myslím, že souèasná podoba Liliového køíže je správná a že jeho udìlení má vyjadøovat výhradnì úroveò svìdectví vlastního života (na rozdíl od duchovních odborek, které mùže plnit leckdo). Pøesto velmi doporuèuji zkušenost našeho støediska (i jiných!) spoèívající v organizování pøednášek a besed k opakování a rozšiøování si znalostí základù víry (viz Metodika Liliového køíže skautského støediska Pozoøice, pøed èasem zveøejnìná v tomto periodiku). Anonymní Myslím, že je dobré, jestli Liliový køíž obsahuje duch. kvality, vztah k Bohu, život s

Bohem. Znalosti mùže každý dokázat odborkou podle vlastního výbìru. P. Josef Tichý - Jestøáb (Hradec Králové) Do podmínek Liliového køíže bych zaøadil tyto náboženské znalosti: Vztah mezi osobami - tedy i k Bohu zakládá a prohlubuje: styk: modlitba a svátosti poznání: základní nauka Krista a Církve (nemohu mít rád neznámého) ohleduplnost: nezarmucovat neznalostí a

nedbáním zásad souladu. U nás vìtšinou mladí køesané - i vedoucí - neznají pøikázání Boží a církevní, 7 koøenù chyb, svátosti, základy víry. Ze 3600 školákù chodí do náboženství sotva 40 na 45 minut týdnì, vždy v rùzném vìku jedna skupina. Znalosti mùže zakotvit jen rodina. Stezky køesanských oddílù, vydané pøed rokem 1950 mìly záznamy o náboženských znalostech rozvrstvené do všech stupòù zdatnosti.

Legenda o stvoøení skauta Bylo to za dávných èasù, kdy ještì chodil Pán Ježíš s apoštolem Petrem po zemi. Jednou procházeli hlubokým lesem. Šli oba mlèky - vpøedu Ježíš, za ním klusal Petr. Z køoví na nì pokukovali zajíci, lišky i vlci. Ba ani medvìdi nescházeli. A Pán Ježíš jim žehnal a zvíøátka se v té chvíli cítila plná blaženosti. Sklánìlo se k veèeru; lesem jakoby prorážel zvuk zvonu, mezi stromy se tiše kladly husté závoje šera, až nastala koneènì tma. Ale jaký div! Kolem Pána Ježíše záøilo svìtlo a teplo lásky a všechna zvíøátka se tiše ubírala k místu, kde se oba poutníci uložili ke spánku, aby je obdivovala a velebila Ježíšovu dobrotu. Pøešla noc a jitro vybojovalo dnu nové svìtlo. Ježíš i Petr vstali a osvìženi ubírali se dál. Brzy se pøiblížili ke kraji lesa. Vtom zatahal svatý Petr Ježíše za rukáv: „Pohleï, Pane mùj, vidíš tam toho kluka?“ „Ano,“ odpovìdìl klidnì Ježíš. „A to ho ani nepotrestáš, když vidíš, že leze na strom, aby vybral malá ptáèata z hnízda?“ „Jak to víš, že jde vybrat ptáèata z hnízda,“ ptal se Pán.

J. K. Baby

„Inu, když je na stromì kluk a hnízdo, je to jisté,“ usoudil Petr.

... a chystal se vyrazit, aby kluka sehnal dolù. „Poèkej, Petøe,“ poruèil mu Pán. „Tentokrát mᚠsice pravdu, ale radìji pozorujme, co se bude dít dál!“ Oba se zastavili a pozorovali, jak si chlapec hbitì poèíná. Vylezl na vìtev, na které bylo hnízdo, a zaèal nemilosrdnì vybírat pískající mláïata a strkal si je do kapes. (Svatý Petr pøi té podívané zatínal pìsti.) Zanedlouho už kluk slézal dolù. „Pane,“ vyrazil ze sebe Petr - a v tom slovì znìlo: „Což to nevidíš?! Proè ty, tak spravedlivý, nezakroèíš?“ „Doèkej èasu,“ pøerušil jej klidnì Ježíš. Kluk jež zatím slezl se stromu a odcházel se spokojeným pohvizdováním. Oba poutníci šli zvolna za ním. Chlapec nedbal žalostnì pískajících mláïat v kapsách a pustil se do nové „zábavy“ - do lámání keøù. Ulomil z nich nejdøív jeden, pak druhý a pak i tøetí prut. Nehodili se mu, tak je zahodil a lámal zas nové. Vtom se vedle nìj objevil jiný, trochu

vìtší chlapec. (A Pán Ježíš zastavil Petra pohybem ruky - ten se totiž v obavì, že teï budou oškubávat keøe oba, právì chystal na nì.) „Proè to lámeš“, zeptal se novì pøíchozí. „No, chci si udìlat biè,“ prohodil lhostejnì kluk. „A to musíš polámat najednou tolik vìtví? Copak nevíš, že to ten keø bolí - vždy je pøece taky živý?“, rozzlobil se ten nový chlapec. Kluk se zarazil a lítostivì pohlédl na keø. „Vidíš, teï je ti to líto,“ pokraèoval první. „Víš, co bys mi mìl slíbit? Že už nikdy nebudeš zbyteènì lámat pruty!“

Kluk, kterého to opravdu zamrzelo, prohlásil skoro plaèky: „Tak já už žádný prut neulomím!“ „To zas ne! Když nìco z pøírody potøebuješ, tak si vezmi - ale neber nic zbyteènì. Jen to pak znièíš a zahodíš...“ Jejich rozhovor pøerušil pískot ptaèích mláïat. Na chvíli chudáci ztichli, nyní však opìt zatoužili dovolat se maminky a naøíkali, nebo byli v kapse zle stlaèeni a pocucháni. „Ukaž, co to píská!“, velel ten starší. Mladší se pøiznal, že vybral ptáèky. „Co kdyby tebe nìkdo sebral od maminky, kdyby tì pøipravil o domov...,“ hnìval se chlapec. Když však vidìl, že ten druhý pochopil a lituje toho, dodal: „Pojï, dáme je zase do hnízda.“ Ježíš a Petr se schovali v houští a hoši pøebìhli kolem. „Vid횓, pravil Pán k Petrovi, „stvoøil jsem chlapce, který bude napravovat ostatní a zabraòovat takovým køivdám. Sám si pøedepíše jako zákon: chlapce, který ponese jméno skaut, je ochráncem pøírody a cenných výtvorù lidských.“ Kolem pøebìhli ti dva chlapci a vesele se smáli: „Vidìls’, jak jsme slezli se stromu, ti staøí hned pøiletìli.“ Hle, a už jsou na svìtì první dva skauti..., napadlo sv. Petra a pohlédl vdìènì na Pána. (upravila A. Velichová, ilustrace Sabina Kratochvílová)

Bude ...

Na budeèském hradišti byla v rannì køesanských dobách škola, kterou navštìvoval také svatý Václav. Jak plyne ze shora uvedeného, má tato národní kulturní památka pro èeskou historii nesmírný význam. Proto i letos zveme nejširší skautskou veøejnost k úèasti na pouti, pøi níž podáme podrobný výklad o historii Budèe a jejím postavení v pøemyslovském státì a prohlédneme si hradištì. Svatováclavská národní pou se letos uskuteèní v sobotu dne 26. záøí. Zahájení bohoslužeb je v 10 hodin. Nejlepší spojení je vlakem do Zákolan pøes Kladno nebo Kralupy nad Vltavou a pak asi 1 km po èervené znaèce. Po skonèení naší úèasti na pouti lze údolím Zákolanského potoka dojít na gotický hrad Okoø a vrátit se domù z Noutonic, nebo dojít až do Prahy. K úèasti vás srdeènì zve Mirek Pergler zpravodaj Kulturní rady

Svatováclavská národní pou na Budèi Poèínaje rokem 1990 se uskuteèòují každoroènì na staroslavném pøemyslovském hradišti na Budèi Svatováclavské národní poutì. V roce 1993 byl hlavním celebrantem mše svaté tehdejší arcibiskup Miloslav Vlk, v roce 1996 opat strahovský Michael Pojezdný, v roce 1997 biskup Václav Malý. Z úèasti významných církevních pøedstavitelù plyne, že této národní pouti je pøièítána velká dùležitost. Rotunda sv. Petra a Pavla byla postavena kolem roku 900 knížetem Spytihnìvem I. a je nejstarší pùvodní zachovanou stavbou na území Zemí koruny èeské. Budeèské hradištì má historii ještì starší, bylo vedle Levého Hradce jedním z nejvýznamnìjších opìrných bodù Pøemyslovcù a sloužilo i jako útoèištì pro obyvatelstvo z okolí v dobì jejich ohrožení. ○

○

○

○

○

○

○

○

○

○

○

○

○

○

○

○

○

○

○

○

○

○

Setkání vedoucích oddílù

s køesanskou výchovou z Prahy a okolí se bude konat v úterý 15. záøí 1998 od 19.00 v klubovnì ORJ Prahy 2 (Bìlehradská 51 kousek od stanice metra I.P.Pavlova). Na programu je povídání o letních táborech, diskuse na téma svátky svìtcù v programu skautského oddílu, domluva dalších akcí (pou na Budeè, pøedávání liliových køížù na Vyšehradì, Betlémské svìtlo, atd.). Zájemci jsou srdeènì zváni.

Pøedávání liliových køížù

se uskuteèní v úterý 29. záøí v chrámu sv. Petra a Pavla na Vyšehradì. Bohoslužba zaèíná v 17.30. Odznaky bude pøedávat bratr Mons. Jiøí Reinsberg - Amundsen.

○

○

○

○

○

○

○

○

○

○

○

○

○

○

○

○

○

○

○

○

○

○

○

Mše svatá za A.B.Svojsíka

se bude konat v den 60. výroèí jeho úmrtí tedy 17. záøí v chrámu sv. Petra a Pavla na Vyšehradì. Zaèátek v 17.30. Hlavním celebrantem bude bratr Mons. Jiøí Reinsberg - Amundsen. Po mši svaté spoleènì navštívíme Svojsíkùv hrob.

Zmìna adresy redakce Od 1. èervence konèím studia na teologické fakultì a v semináøi a tak se mìní adresa do redakce tohoto èasopisu. Nová adresa: Vysoèanská 570, 190 00 Praha 9. Rovnìž neplatí telefonní èíslo 20 181 362 - na nové adrese telefon zatím nemám. E-mailová adresa [email protected] zùstává. Pavel Budský - Svìtluška

Rozhovor s Miloslavem kardinálem Vlkem – arcibiskupem pražským a èeským primasem

Minule jsme v rozhovoru pro nᚠèasopis spolu hovoøili hlavnì o skautingu a Tvé zkušenosti s ním, tentokrát se budeme vìnovat tomu, co souvisí s Tvou souèasnou funkcí pøedsedy Èeské biskupské konference øímskokatolické církve a pøedsedy komise pro sdìlovací prostøedky pøi ÈBK. Koncem dubna se v Èeských Budìjovicích konala celostátní konference s reprezentativním domácím i zahranièním zastoupením na téma „Církev a spoleènost“. To je jistì pro nás téma aktuální, že? Já jsem se pochopitelnì tohoto sympozia také zúèastnil a na první pohled bylo zøejmé, že si – alespoò referující – jasnì uvìdomovali reálnou pozici církve (resp. církví) v naší spoleènosti : církev je na okraji spoleènosti, skoro to nìkdy vypadá tak, jako by se dostávala mimo ni, jako by se s ní míjela. V pluralitní spoleènosti je církev jen jednou z institucí mezi spoustou dalších institucí, pøièemž tato spoleènost od církví oèekává (pokud vùbec nìco oèekává), že budou pro ni plnit služby, které jsou sice dùležité, ale nejsou vlastním posláním církve – že bude poskytovat charitativní a zdravotnické služby, bude údržbáøkou kulturního dìdictví, povede ukázkové školy pro tìžko vychovatelnou mládež a podobnì. Rozdíly se ale ukázaly tehdy, když se uvažovalo o tom, co z toho pro církev vyplývá. Jednak tam zaznìly návrhy, aby se církev pevnì semkla, uzavøela se témìø do ghetta, aby ji ta okolní spoleènost úplnì neznièila. Pøípadnì že by mìla církev usilovat o návrat do situace, která byla typická pro dobu pøed padesáti nebo i sto lety. To je øeknìme tradièní cesta jak – øíkám to v uvozovkách – „zachraòovat“ církev. Druhý, prakticky opaèný, návod øíká – otevírat církev spoleènosti ještì víc než dosud – èili liberální verze záchrany.

Ale ani to není øešení, protože jak už jsem pøed chvílí øekl, souèasná spoleènost sama od sebe církve v naplòování jejich vlastního poslání – a tím je evangelizace – nepodpoøí. A pøitom právì z evangelia lze èerpat lék pro vážnou bolest dnešní liberální spoleènosti – totiž pro ztrátu vzájemné solidarity, pro atomizaci spoleènosti, ve které se èím dál tím více lidí stává zajatci vztahové prázdnoty a uprostøed statisícù lidí jsou hrozivì osamìlí. Evangelium pøece pøináší takové pojetí svobody, které není svévolí, neznamená „dìlat si, co chci“ (právì to vede do osamìlosti), ale je dispozicí k setkání s druhým, k bytostnému dialogu s ním, k lásce. Svoboda znamená otevøenost k jedineènosti své i druhého Ty, je pozváním ke spoleènému hledání. Pravzorem svobody, která nevede k odlouèení, ale k hluboké jednotì, je sama Boží Trojice. Otec a Syn, kteøí se sobì dávají v Duchu svatém. Právì s tímto typem svobody má církev tisíciletou zkušenost, kterou chce i dnes a právì dnes spoleènosti nabízet. Pøejdìme po tomto teologickém úvodu k jedné takové konkrétní oblasti, která je pro naplòování tohoto poslání církve klíèová – oblasti prostøedkù hromadné komunikace, èili masmédií. Jak by mìlo znít struèné, jasné a pøesvìdèivé poselství dnešní církve skrze tyto prostøedky, aby (podobnì jako v dobách apoštolských svìdectvím „Ježíš je Kristus“) bylo hned zøejmé, oè vlastnì v souvislosti s církví bìží a co je neskonale dùležitìjší než nìjaký církevní majetek èi trapné aférky s výstøedními èi selhávajícími duchovními? Ústøední „zvìst“ køesanství je tហjako na zaèátku : Ježíš byl vzkøíšen. Smrt nemá poslední slovo. Z toho žila prvotní církev – z toho – dalo by se øíci šoku – že ten popravený (nejen fyzicky, ale i spoleèensky a ná-

božensky zlikvidovaný) Ježíš žije a mocnì pùsobí. Èili i dnes musí být právì toto v jádru našeho poselství. A myslím, že je to aktuální. Vždy tolik lidí má právì dnes strach. Nejen strach ze smrti, ale hlavnì strach z budoucnosti. A církev už dva tisíce let žije zkušeností, že – obraznì øeèeno – po Velkém pátku pøichází nedìle vzkøíšení. Budoucnosti se v zásadì èlovìk bát nemusí, protože absolutní budoucností je milující Boží náruè. Tohle samozøejmì nejde jen kázat, to je slabé, nepøesvìdèivé. To je tøeba žít. Církev jako celek i každý køesan zvl᚝. Pak mùže církev druhým lidem pøinášet nadìji. K tomu se ale musí nejdøív sama obrátit – aby to byla její skuteèná – živá a nosná – nadìje. A zprostøedkovávají v souèasnosti média, která jsou urèitým zpùsobem ve vlivu církví, dùvìryhodnì toto poselství nadìje? Myslím, že tady nejsme na uspokojivé úrovni. Ale skoro se mi zdá, že prvotní chyba není v tìch samotných médiích, ale

ná uzavøenost nebo nekritické pøijímání všeho moderního. Myslím, že vìtší prostor se køesanùm otevírá v médiích necírkevních, která ovšem mají charakter veøejnoprávní (Èeský rozhlas a Èeská televize – pozn. J.Z.) a která mají i ze zákona povinnost solidní informace o køesanství èeské veøejnosti zprostøedkovávat. Ve všech dokumentech od 2. Vatikánského koncilu, které øímskokatolická církev vydala, se klade veliký dùraz na výchovu tìch, kteøí jsou adresáty mediálního poselství – na ètenáøe, posluchaèe a diváky. Jak by tato mediální výchova v církvích u nás dnes mìla vypadat? Já si pøedevším uvìdomuji, že má tady katolická církev velké dluhy, ponìvadž vìøící si zdaleka neuvìdomují vliv, sílu a moc médií. Projevuje se to pak tím, že jim nevìnují tu pozornost, kterou by kvalitì jejich pùsobení mìli jako zodpovìdní obèané i køesané vìnovat : nereagují na kvalitu pochvalou èi

Z evangelia lze èerpat lék pro vážnou bolest dnešní liberální spoleènosti – pro osamìlost. v nedostateèném uvìdomìní si církví jakou skuteènou úlohu hrají média v souèasném svìtì. Vždy – jak øíká Jan Pavel II. ve své encyklice O stálé platnosti misijního poslání – „areopagem novovìku je svìt komunikace, který lidstvo stále více sjednocuje. Prostøedky sociální komunikace – média – mají natolik dùležitou úlohu, že se pro mnohé staly hlavním prostøedkem informací a vzdìlání, vedení a rad pro individuální, rodinné a sociální chování. Pøedevším mladé generace vyrùstají v takto ztvárnìném svìtì.“ Takže právì v tìchto prostøedcích hromadné komunikace musí pøesvìdèivì zaznít poselství køesanské nadìje. Jak ale øíkám – jsme tady hodnì dlužni. I proto, že tzv. církevní média do znaèné míry odrážejí tendence „zachraòování církve“, o kterých jsem hovoøil na zaèátku : ustraše-

výhradou, nepodporují dobré poøady, knihy, èasopisy, vydavatele a tvùrce, nebrání se pokleslostem, nespolupracují s kvalitními médii a autory, nepodporují výchovu a vzdìlávání kvalitních pracovníkù prostøedkù hromadné komunikace. Tady je jednak zapotøebí, aby pøi výchovì a vzdìlávání knìží na teologických fakultách byla mediální výchovì vìnována patøièná pozornost (nejen proto, že leckdes už mohou i ve farnostech vydávat vlastní èasopisy, ale aby knìží systematicky vztah k médiím rozvíjeli i u svých farníkù), jednak tady oèekáváme pomoc od mladých lidí, kteøí pro média mají smysl, a koneènì i biskupská konference se chystá vydat k problematice médií pastýøský list. Za rozhovor podìkoval

Jiøí Edy Zajíc

Scout´s Duck – Pravá podstata skautského ducha odhalena

Jako blesk z èistého nebe zapùsobila zpráva historického týmu Duchovní rady, podle které to, co èiní naše národní skautské hnutí tak ojedinìlým fenoménem v rámci svìtového skautingu, je pravoslaví, respektive pravoslavná víra. Pravou podstatu skautského ducha odhaluje v jedné své práci z roku 1933 svatý vladyka Gorazd. Doslova uvádí: „Víra køesanská, pravoslavná, je radostnou a blahou zvìstí, naplòující duši jasem a vlévající do srdce radostnou odhodlanost a junáctví.“ Ze závìrù práce historického týmu duchovní rady vyplývá, že Junáka nezachrání nové koncepce výchovy èinovníkù, strategické výhledy do budoucna èi zmìny struktury ústøedních orgánù. Jediná možná cesta, která vede ze záhuby konzumismu euroamerické civilizace, je pøíklon k pravoslaví, nebo jedinì tak skautky a skauti budou moci být svìtu radostným poselstvím o blažené svobodì lidského ducha spoèívajícího ve vzájemném sebesdílení Božské Trojice. Jak dále uvádí ve své zprávì historický tým DR, prvními skauty byli samotní apoštolé a jejich následovníky ve skautském stylu života mùžeme spatøovat v Otcích a Matkách pouštì - poustevnicích a poustevnících druhého až ètvrtého století, kteøí znechuceni hédonismem tehdejší øímské civilizace odcházeli do samoty neporušené pøírody egyptské pouštì, hledajíce a posléze i nacházejíce duchovní dimenzi všeho stvoøeného žití. „Vždy i k nám ortodoxní (pravoslavný - pozn. red.) skauting nepøinesl A. B. Svojsík, ale svatí Cyril a Metodìj, takže koøeny skautingu jsou v našich zemích neménì hluboké jako koøeny køesanství,“ uvádí se dále ve zprávì. Koneènì, i ostatní pravoslavní èeští svìtci a patroni, které si pozdìji neprávem pøivlastnila katolická církev, svými životy dosvìdèují vìrnost ideálùm ortodoxního skautingu, pro který neváhali položit i život. Zejména zde, jak øíká historièka P. Ravoslavna, má nᚠortodoxní skauting silný slovanský akcent. Jako pøíklad uvádí svatého vladyku Vojtìcha, který byl pøi objevování možností vodního skautingu ubit pádlem pobaltskými pohanskými Slovany. Závažnosti nových poznatkù o povaze skautského ducha si je Duchovní rada Junáka vìdoma. V dobì uzávìrky však nebylo jasné, jak se dùsledky tohoto objevu promítnou do oblasti duchovní výchovy v Junáku. Kemar Atráb

NA DOBRÉ STOPÌ vydavatel: Odbor duchovní výchovy Junáka

http://www.ktf.cuni.cz/~krampl/stopa/ stopa.htm

Místo pro nalepení adresy

Redakce a administrace: Pavel Budský - Svìtluška, Vysoèanská 570, 190 00 Praha 9 Pøedplatné: 110 Kè. Náklad 350 výtiskù. NOVINOVÁ ZÁSILKA - podávání novinových zásilek povolila Èeská pošta s.p. Odštìpný závod Praha, è.j. nov 6154/97 ze dne 3. 1. 1997. Výplatné hrazeno v hotovosti.