VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA Katedra zdravotnických studií
KVALITA ŽIVOTA OSOB S TĚLESNÝM POSTIŽENÍM
Bakalářská práce
Vedoucí práce: Mgr. Jana Bubláková Vypracoval: Jan Neugebauer Jihlava 2015
Anotace Bakalářská práce na téma Kvalita života osob s tělesným postižením je standardně dělena na teoretickou a praktickou část. V úvodu teoretické části jsou stručně charakterizována onemocnění a stavy, které vedou k tělesnému postižení jedince, druhá část je věnována problematice kvality života. Praktická část práce se zaměřuje na vyhodnocení kvantitativního výzkumného šetření, jehož cílem bylo zjistit kvalitu života osob s tělesným handicapem a zjistit přínos sportovních aktivit pro takto postižené jedince s ohledem na zlepšení kvality jejich života.
Anotation The bachelor thesis on The quality of life of handiccaped people is divided in two partstheretical and practical. In the introduction of the theoretical part there are vriefly characterized illnesses and conditions that lead to a disability of an individual; the second part is devoted to the issue of the quality of life. The practical part of the thesis is focusing on the evaluation of the quantitalive survey with purpose to state the quality of life of persons with disabilities and also consider the sport activities as a benefit for the individuals and as an improvement of the quality of their lifes.
Poděkování: V první řadě bych rád poděkoval vedoucí mé bakalářské práce paní Mgr. Janě Bublákové za odborné vedení, cenné připomínky a rady, které mi ochotně poskytovala a především za její trpělivost, vytrvalost a smysl pro humor. Dále bych rád poděkoval osobám, které se účastnily mého dotazníkového šetření. Velký dík patří také mé rodině a kruhu přátel, kteří mne podporovali a inspirovali nejen při psaní, ale po celou dobu studia.
Prohlášení Prohlašuji, že předložená bakalářská práce je původní a zpracoval/a jsem ji samostatně. Prohlašuji, že citace použitých pramenů je úplná, že jsem v práci neporušil/a autorská práva (ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů, v platném znění, dále též „AZ“). Souhlasím s umístěním bakalářské práce v knihovně VŠPJ a s jejím užitím k výuce nebo k vlastní vnitřní potřebě VŠPJ. Byl/a jsem seznámen/a s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vztahuje AZ, zejména § 60 (školní dílo). Beru na vědomí, že VŠPJ má právo na uzavření licenční smlouvy o užití mé bakalářské práce a prohlašuji, že souhlasím s případným užitím mé bakalářské práce (prodej, zapůjčení apod.). Jsem si vědom/a toho, že užít své bakalářské práce či poskytnout licenci k jejímu využití mohu jen se souhlasem VŠPJ, která má právo ode mne požadovat přiměřený příspěvek na úhradu nákladů, vynaložených vysokou školou na vytvoření díla (až do jejich skutečné výše), z výdělku dosaženého v souvislosti s užitím díla či poskytnutím licence.
V Jihlavě dne ..................................................... Podpis
OBSAH Úvod .............................................................................................................................................. 7 1 Teoretická část ......................................................................................................................... 10 1.1 Anatomie pohybového aparátu ........................................................................................ 10 1.2 Anatomie páteře a míchy .................................................................................................. 10 1.2.1 Páteř ........................................................................................................................... 10 1.2.2 Mícha.......................................................................................................................... 11 1.3 Centrální nervová soustava .............................................................................................. 12 1.3.1 Motorické dráhy ......................................................................................................... 12 1.3.2 Řízení motoriky .......................................................................................................... 13 1.4 Specifikace vybraných onemocnění ................................................................................. 13 1.4.1 Dětská mozková obrna ............................................................................................... 13 1.4.2 Kvadruplegie............................................................................................................... 14 1.4.3 Paraplegie................................................................................................................... 15 1.4.4 Deformace, malformace a amputace ........................................................................ 16 1.5 Handicap ............................................................................................................................ 18 1.6 Komunikace s postiženým pacientem ............................................................................... 19 1.7 Sport a handicap ............................................................................................................... 21 1.8 Vymezení pojmu kvalita života ......................................................................................... 22 1.8.1 Subjektivní a objektivní sféra kvality života ............................................................... 22 1.8.2 Dotazníková šetření kvality života.............................................................................. 22 1.8.3 Kvalita života a ošetřovatelství................................................................................... 23 2 Praktická část ........................................................................................................................... 24 2.1 Metodika výzkumu ............................................................................................................ 24 2.2 Charakteristika vzorku respondentů a výzkumného prostředí ......................................... 24 2.3 Průběh výzkumu................................................................................................................ 25 2.4 Zpracování získaných dat .................................................................................................. 25 2.5 Výsledky vlastního výzkumu ............................................................................................. 26 2.6 Diskuze .............................................................................................................................. 47 2.7 Návrh řešení a doporučení pro praxi ................................................................................ 51 3 Závěr ......................................................................................................................................... 52 4 Seznam použité literatury ........................................................................................................ 54
Úvod „Člověk handicapovaný pozná své skryté zdroje sil teprve, až když se s ním jedná jako s normálním.“ Gottfried Keller Tělesný handicap může být záležitostí vrozenou či získanou. Jedná se o situaci, která se výrazně promítne na kvalitě života dotyčné osoby. Znamená jistá omezení napříč všemi oblastmi denních aktivit člověka. Pominuly doby, kdy se osoby s tělesným handicapem odsouvaly na okraj společnosti, zavíraly do ústavů a péče o ně byla obvykle omezena na úroveň zajištění základních biologických potřeb. V současné době jsou preference opačné. Mezi doporučené postupy patří integrace tělesně postižených do společnosti a snaha o co nejlepší kvalitu života těchto osob. S integrací postižených osob se začíná již od útlého dětství, kdy trendem je zařazování handicapovaných dětí do školek mezi zdravé děti, do škol a učilišť. Dominuje snaha o co největší pomoc těmto osobám, a to zejména v oblastech běžného denního života tak, aby osoby s handicapem dosáhly co možná největší samostatnosti a soběstačnosti. Příkladem jsou bezbariérově upravené podniky, městské hromadné dopravy, úprava automobilů pro tělesně postižené nebo vývoj nových pracovních míst pro uplatnění těchto osob. Společnost se staví k handicapovaným velice příznivě a mnoho občanů nejen České republiky je nápomocno a jeví snahu o edukaci v této oblasti. Významnou a nezastupitelnou roli v práci s tělesně postiženými lidmi zaujímají různé svépomocné skupiny a neziskové organizace, občanská sdružení a dobrovolníci, kteří svůj volný čas věnují právě práci s lidmi s handicapem. Volba tématu bakalářské práce Kvalita života osob s tělesným postižením byla pro mě osobní záležitostí. Sám působím jako dobrovolník ve sportovním klubu (SK) Kapři se sídlem v Jindřichově Hradci, kde se věnuji práci s tělesně handicapovanými klienty. Konkrétní náplní této dobrovolnické činnosti je naučit tělesně handicapované osoby základním
plaveckým
dovednostem,
rehabilitačním
a
protahovacím
cvikům.
V současné době má plavecký oddíl SK Kapři evidováno 23 dobrovolníků, kteří se kromě výše zmíněných činností snaží také začlenit některé handicapované osoby do běžného společenského života. Co se myšlení týče, handicapovaní jsou ovlivňovány v závislosti na svém handicapu a přístupu okolí. Já osobně mám mnoho přátel 7
s tělesným postižením, díky již zmíněnému sportovnímu klubu, a mohu říci, že tyto osoby obecně bývají vděčné, milé, vstřícné, plné radosti, optimismu a to i přes svůj handicap. Někteří dokonce disponují velice typickým sarkastickým smyslem pro humor. Osoby, které do sportovního klubu dochází, mají různé druhy postižení. Drtivá většina je po transverzální míšní lézi s následnou paraplegií či kvadruplegií. Během svého osmiletého působení v této organizaci jsem poznal, jak jsou pro tyto osoby důležité sportovně zaměřené volnočasové aktivity. Jakou mají tyto aktivity odezvu u našich klientů, jsem se pokusil zjistit ve své praktické části. Ta se zaměřuje na zhodnocení základních prvků kvality života a sportovní aktivity.
8
Cíle výzkumu Cíl 1: Zhodnotit kvalitu života u lidí s paraplegií a kvadruplegií. Cíl 2: Zjistit, jaký vliv mají sportovní aktivity na kvalitu života u tělesně handicapovaných.
Pracovní hypotézy Hypotéza 1: Domnívám se, že paraplegici subjektivně hodnotí kvalitu života lépe než kvadruplegici. Hypotéza 2: Předpokládám, že více než dvě třetiny respondentů udávají zlepšení fyzické aktivity díky sportu. Hypotéza 3: Domnívám se, že nadpoloviční většina tělesně postižených osob hodnotí kladně vliv sportu na psychické zdraví Hypotéza 4: Domnívám se, že nadpoloviční většina oslovených respondentů má bezbariérově upraveno domácí prostředí Hypotéza 5: Předpokládám, že nadpoloviční většina respondentů udává zlepšení socializace díky možnosti vykonávat organizované volnočasové aktivity.
9
1 Teoretická část 1.1 Anatomie pohybového aparátu Z anatomického pohledu lze do pohybového aparátu zařadit veškeré části lidského těla sloužící k jeho mobilizaci, jako jsou například kosti, klouby, svaly, vazy a šlachy. Kosti plní funkci pevné konstrukce chránící vnitřní orgány typu srdce, plíce, mozek nebo orgány v malé pánvi. Jednou z dalších funkcí, které kosti mají je upevnění svaloviny příčně pruhované, kde na základě kontrakce a relaxace svalů dochází k pohybu. (Elišková, 2009)
1.2 Anatomie páteře a míchy 1.2.1 Páteř Páteř je pohyblivý orgán tvořený kostmi v rozsahu od spodiny lebeční až k dolní části zad. (Di Cara, Vidovičová, 2008) Páteř se latinsky nazývá columna vertebrarum, je složena z 33 - 34 obratlů a její nejvýznamnější funkcí je tvoření ochranného pouzdra pro míchu. Je dvakrát esovitě prohnutá a dělí se do pěti segmentů: 1. Obratle krční (vertebrae cervicales) formují krční lordózu 2. Obratle hrudní (vertebrae thoracicae) formují zakřivení kyfotické 3. Obratle bederní (vertebrae lumbales) formují bederní lordózu 4. Obratle křížové (vertebrae sacrales) formují vrchní část kyfotického zakřivení 5. Obratle kostrční (vertevrae coccygis) formují spodní část kyfotického zakřivení Poslední dva segmenty páteře srůstají v kosti a tvoří konečné kyfotické zakřivení. Jmenovitě se jedná se o kost sedací (os sacrum) a kostrč (os coccygis). Obratle jsou mezi sebou spojeny: 1. Meziobratlovými destičkami (disci intervertebrales) 2. Vazy (ligamenta) 3. Meziobratlovými klouby (articulationes intervertebrales) (Elišková, 2009) 10
1.2.2 Mícha Mícha je část centrálního nervového systému tvořena nervovými buňkami a nervovými svazky propojující mozek se všemi částmi těla. Začíná v prodloužené míše a vede kaudálně až do úrovně druhého bederního obratle (Di Cara, Vidovičová, 2008). Hřbetní mícha (medulla spinalis) je přibližně 45cm dlouhý provazcovitý útvar síly palce. Jedná se o sloupec dorzoventrálně oploštěné nervové tkáně uložený v páteřním kanálu (Dylevský, 2009). Na příčném míšním průřezu lze rozlišit části s bílou a šedou míšní hmotou. Střed míchy je vyplněn šedou míšní hmotou (substantia grisea), která má motýlovitý tvar a je složena převážně z nervových buněk. Obal míchy pak vytváří bílá míšní hmota (substantia alba) tvořené vlákny, výběžky nervových buněk tzv. axonů, dendritů nebo glií (Dylevský, 2009). Bílá hmota centrálního nervového systému tvoří nervová vlákna, která vyúsťují v nervové dráhy. Spojením předních a zadních míšních kořenů vznikají míšní nervy. Z míchy odstupuje 31 párů míšních nervů. Úsek, ze kterého odstupuje jeden pár míšních nervů, se nazývá míšní segment (Naňka, 2009).
Tabulka 1 - Přehled obratlů a míšních segmentů
Obratlové tělo
Míšní segment
C1- C4
C1- C4
C5- C6
C5- C7
C7- Th8
C8- Th11
Th9- Th10
Th12- L3
Th11
L4- L5
Th12- L1
S1- S5
Zdroj: Naňka, 2009
11
1.3 Centrální nervová soustava Centrální nervová soustava (CNS) je tvořena mozkem a míchou. Základní stavební a funkční jednotkou nervové soustavy je neuron. Spojení CNS a ostatních orgánů zajišťují periferní nervy. Ty se dále děli na nervy hlavové, míšní a útrobní (Nováková, 20112012). Mozek (cerebrum) je metabolicky aktivním orgánem, který klade vysoké nároky na dodávku kyslíku a živin. Řídí veškeré tělesné funkce jako je činnost orgánů, řeč, myšlení, vnímání emocí, paměť atd. Mozek se dále dělí na přední mozek (prosencephalon), mezimozek (diencephalon), střední mozek (mesencephalon) a zadní mozek (rhombencephalon). Zvláštní zaměření vzhledem k řízení motoriky patří části mozku zvané mozeček, která se nachází v zadním mozku. Mozeček zajišťuje udržování rovnováhy a koordinaci pohybů. Fyziologicky se především uplatňuje jeho tlumivá funkce při řízení napětí svalů, realizace úmyslných pohybů nebo postojové reakce. Ztráta některé z těchto funkcí je zapříčiněna poškozením mozečku (Dylevský, 2009).
1.3.1 Motorické dráhy Motorické dráhy vedou podněty z vyšších oddílů CNS do nižších etáží až ke svalům. Dělí se na dráhy korové a motorické. Korové dráhy, označované také jako pyramidové, mají buňky v kůře gyrus preacentralis (motorické korové centrum) a přilehlých korových oblastech i v gyrus postcentralis. Přibližně 90% vláken se kříží na úrovni Varolova mostu a prodloužené míchy. Nezkřížená vlákna poté probíhají v předních míšních provazcích. Pyramidová dráha je hlavní motorickou drahou a vede podněty důležité k aktivaci svalu a zahájení volního kosterního pohybu. Funkcí drah je řízení vědomích pohybů končetin. Funkce motorické poté mají rubrospinální převádění impulzů vyvolávající zvýšené napětí končetinových flexorů. (Dylevský, 2009) Funkční uspořádání pyramidové dráhy je nutné zmínit pro pochopení pyramidových jevů. Gyrus precentalis, také kortikální neuron, končí po cestě vnitřním pouzdrem, kmenem mozkových dekusací u kontralaterálních buněk předních míšních rohů. Tento neuron se podílí na motorických funkcích. Jeho postižením poté vznikají parézy. (Seidl, 2015)
12
1.3.2 Řízení motoriky Na řízení motoriky se podílí oddíly CNS počínaje mozkovou kůrou a páteřní míchou. Základním pilířem hybnosti je svalový tonus, který zajišťuje činnost páteřní míchy. Motorický systém úmyslného pohybu je nejdůležitější složkou somatických funkcí. Na řízení mají podíl bazální ganglie, korový mozeček a mozková kůra. Senzomotorická inteligence trvá po celý první rok života a je to první forma inteligence člověka. Senzomotorika obsahuje takové aktivity, které mají za následek vnímání, držení těla (svalového tonu) a pohybu. U některých lidí, kteří ustrnuli vlivem úrazu či mentální retardace v nižších vývojových úrovních mohou díky tomuto vývoji vyjadřovat své emoce pomocí pohybu těla. (Friedlová, 2007)
1.4 Specifikace vybraných onemocnění Dělení jednotlivých onemocnění lze rozčlenit podle několika kritérií. Podle časového horizontu vzniku postižení mluvíme o vrozených vývojových vadách nebo vadách získaných. Dle postižených částí těla hovoříme o souboru obrn centrálních nebo periferních nervů, deformacích, malformacích nebo amputacích. Obrny se pak dále stupňují dle závažnosti na parézy (částečné ochrnutí) nebo plegie (úplné ochrnutí). Existuje několik dalších členění například dle tonusu nebo místa postižení (Pipeková et. al., 2010).
1.4.1 Dětská mozková obrna Dětská mozková obrna (DMO) je klasifikována jako porucha pohybu a držení těla, která je výsledkem, neprogresivního, ale trvalého poškození mozku, které vzniká před, během nebo okamžitě po porodu. DMO se dělí na typ spastický (obtížné ovládání končetin), hypotonický (porucha rovnováhy, nekoordinované pohyby) a diskinetický (mimovolné pohyby končetin) (Di Cara, Vidovičová, 2008). Dětská mozková obrna je dle aktualizovaného vydání (platného k 1. 1. 2010) přejmenována na termín mozková obrna. Příčiny DMO jsou prenatální, perinatální a postnatální. V prvních měsících vývoje je plod v ohrožení, pokud u matky dochází k infekcím, v pokročilých fázích u oběhových poruch matky, u kterých dochází k nedostatečnému okysličení mozku plodu,
13
označované jako fetální hypoxie. U perinatálních příčin jsou závažné porodní asfyxie, nedonošenost, přenášení nebo těžké zdlouhavé a komplikované porody. Do postnatálních příčin jsou řazeny veškeré infekce vyskytující se do šesti měsíců. Typickým rysem DMO je hybné postižení, zvýšená pohyblivost, ale tělesná neobratnost zejména v jemné motorice, nerovnoměrný vývoj, nesoustředěnost, neklid, těkavost, střídání nálad, apod. DMO je taktéž často doprovázeno poruchou duševního vývoje, sníženým intelektem, poruchou řeči a chování nebo epileptickými záchvaty (Pipeková et. al., 2010).
1.4.2 Kvadruplegie Některými zdroji taktéž nazývána tetraplegie se dá definovat jako ochrnutí, které postihuje všechny čtyři končetiny (Di Cara, Vidovičová, 2008). Pojem kvadruplegie vzniklo na základě sloučeniny dvou názvů. Plegie, v překladu úplná porucha inervace, projevující se neschopností aktivního pohybu končetinou. A druhou část „kvadra“, která v tomto případě značící všechny čtyři končetiny (Pavlicová, Vondráček, Wirthová, 2011). O kvadruplegii se dá hovořit při porušení od míšního segmentu C4 směrem kaudálním. Tací lidé jsou většinou neschopni samostatného žití, a tudíž je závislost na okolí dosti značná. Neznamená to, že pokud je člověk kvadruplegik, skončila pro něj veškerá zábava. V dnešní době existuje mnoho kompenzačních pomůcek, díky kterým i kvadruplegici mohou věnovat své úsilí mnoha aktivitám. Příkladem je třeba ovládání PC, které je možné díky ústní tyčce, existují speciálně upravené telefony nebo přístroje na otáčení stránek (Pteiffer, 2007). Co se zdravotního stavu týče, u kvadruplegiků, alespoň v brzkém čase po úrazu, je nutný dýchací přístroj či odsávačka hlenů. V některých případech, jako např. u respirační insuficience je nutný i kyslíkový přístroj, přičemž o vhodném použití by měl být pacient řádně edukován. V horších případech je nevyhnutelnou součástí trvalá tracheální kanyla (Pteiffer, 2007). Porušení míchy směrem kaudálním má handicap mírnější formu. Při poruše míšního segmentu C5- C6 je závislost handicapovaného na okolí taktéž značná, ale dokáže se např. částečně obléci na horní polovině těla a zvládne si sednout nebo lehnout. U
14
takovýchto kvadruplegiků se náramně osvědčila kompenzační pomůcka připevněná na jeho rukou, takzvaná „funkční ruka kvadruplegika“ (Pteiffer, 2007). Dalším míšním segmentem, na který bych rád upozornil je C8. Ačkoliv je zde značná samostatnost při aktivitách každodenního života, tak u porušení v úrovni C8 bývá často přítomna Claude Bernardova-Hornerova trias skládajíc se z ptózy horního víčka, zapadlého očního bulbu (enoftalmu) a miózy. U této trias bývá porušeno i Budgeovo centrum sympatiku. Horní končetiny jsou při porušení v této úrovni postiženy periferní obrnou a lze do jisté míry počítat s možnou regenerací (Pteiffer, 2007).
1.4.3 Paraplegie Paraplegie je stav, při kterém dochází k ochrnutí obou dolních končetin, nejčastěji způsobené na podkladě onemocnění či poranění míchy. Velice často je tento stav doprovázen ztrátou čití v úrovní poranění a disfunkcí močového měchýře (Di Cara, Vidovičová, 2008). Paraplegií se rozumí poranění míchy od druhého hrudního obratle směrem kaudálním. Tento stav se dá rozdělit na paraplegii vysokou a nízkou, přičemž závisí na místě porušení míchy. U paraplegií zpravidla nejsou postiženy horní končetiny. U porušení Th2- Th5 je zmenšený dechový objem. Pacienti s paraplegií bývají samostatní v běžných denních činnostech, a jelikož horní končetiny jsou plně funkční, mají mnoho možností trávení volného času. Paraplegici mohou řídit speciálně upravené auto s automatickou spojkou a ovládáním horními končetinami. Vhodný je taktéž nácvik chůze odstrkováním s oporou dvou podpažních berlí (Pteiffer, 2007). Porušení od segmentu L1, kde končí mícha, je motorická závislost na okolí prakticky nulová. Takovíto pacienti jsou nezávislí na svém okolí. Kvalifikace postižení od L1 již nespadá do míšních poruch, ale do poruch míšních kořenů. Tyto míšní kořeny jsou tvořeny cauda quina (koňský ocas), sestupující míšním vakem a vystupující v párech v každé segmentální úrovni. Nejde už tedy o centrální postižení hybnosti, ale o postižení periferní. Močový měchýř je chabý a nelze ho reflexivně vyprazdňovat. Často se vyprazdňuje pomocí mechanického tlaku (Pteiffer, 2007). Většina takovýchto stavů je zapříčiněna skoky do neznámé vody, autonehodami nebo úrazy na podobném podkladě. Při některých pokusech o první replantaci aorty, nebo její úplně nahrazení, docházelo k mnoha komplikacím. Jednou z těchto komplikací byla i 15
možná pooperační paraplegie. Experimenty se prováděli na prasatech a bylo vyzkoumáno, že pokud je aorta uzavřena za normotermie po dobu delší než 30 minut, paraplegie se vyskytovala takřka v 99%. Naproti tomu při uzávěru aorty v hypotermii, přibližně 32°C po dobu trvání do 50 minut se pooperační paraplegie nevyskytla nikdy (Stejskal, 2006). U paraplegiků, stejně jako u všech porušení míchy, je zvýšená možnost výskytu zlomenin v necitlivé části těla při nešetrné manipulaci nebo pádu z vozíku. Dalším rizikem pro případné faktury je přítomnost některé z chorob, jako je například osteoporóza (WHO, 2013).
1.4.4 Deformace, malformace a amputace Pojem deformace zahrnuje velkou skupinu vrozených nebo získaných vad vyznačující se nesprávným tvarem některé části těla. K získaným deformacím může člověk dospět například nesprávným držením těla, díky kterým pak vznikají některé druhy skolióz a kyfóz. Tyto vady lze někdy rozpoznat na první pohled a to patologickým či nestálým držením těla, nebo mohou být na pohled nečitelné, kdy jde o změnu zakřivení páteře. Častou příčinou nesprávného držení těla jsou faktory, řadící se do vnějších. Tím jsou myšleny faktory vnější neboli fyziologické. Do této skupiny patří vady růstové, konstituční, dědičné nebo špatná výživa. Naproti tomu stojí vlivy vnější způsobované prostředím, kam patří nedostatek pohybu, předčasné posazování kojence, dlouhotrvající sedavá poloha, obezita, jednostranný pohyb, spaní na měkkém lůžku s vysokým podhlavníkem apod. Pokud víme, že takovéto predispozice máme, nebo chceme účinně zabránit vzniku deformací, je důležitá prevence a rehabilitační cvičení řízené nejčastěji ortopedy nebo rehabilitačními lékaři. Často se můžeme střetnout se základními rehabilitačními cviky již v mateřských nebo základních školách. Další častou deformací je luxace nebo subluxace kyčelního kloubu. V dnešní době jsou všichni novorozenci do šesti týdnů po porodu odesláni na ultrazvukové vyšetření, aby se případné deformace daly včas diagnostikovat a následně začít s rehabilitací. Další vadou řadící se do deformací je progresivní svalová dystrofie, nebo také myopatie. Toto onemocnění vzniká na podkladě dědičné metabolické poruchy a postihuje svaly jedince (Pipeková et. al., 2010). Na první pohled viditelné tělesné deformace jsou velice závažné z hlediska sebehodnocení
postiženého.
Tito
jedinci 16
zpravidla
trpí
velice
negativním
sebehodnocením, mají sklony k podceňování a velice často trpí špatnou interakcí s okolním světem. Častou příčinou jsou obavy z reakce okolí na jejich viditelný tělesný handicap (Nováková, 2011-2012). Malformace je označení pro odchylku od normální struktury způsobenou vrozenými nebo vývojovými defekty, nemocemi nebo poraněními (DiCara, Vidovičová, 2008). Nezbytně nutné je odlišení pojmu deformace a malformace. Při malformaci jde o vrozenou vývojovou vadu, která je typická tělesným znetvořením. Vzniká během nitroděložního vývoje zárodku (Plevová, 2010). Jedná se o patologické vyvinutí různých částí těla, kdy jsou nejčastěji postiženy končetiny. Pokud končetina nebo obě chybí, nazýváme to jako amélie a pokud končetina navazuje přímo na trup, označuje se tento stav jako fakomelie. V současné době je prováděn perinatální ultrazvukový screening kvůli zjištění případných malformací (Pipeková et. al., 2010). Velice častou malformací z oblasti chromozomálních abnormalit bývá Downův syndrom. Vyskytuje se převážně u matek starších 35 let a otců starších 55 let. Dítě s touto genetickou vadou bývá často postiženo i mentální retardací a tělesnou poruchou. Typickým znakem je mongoloidní vzhled obličeje, kvůli kterému se v dřívějších dobách tyto děti také označovali jako „Mongoloidi“. Jasná příčina výskytu známá není, ovšem spekuluje se o multifaktoriálním vlivu. Downův syndrom je zaznamenán u všech lidských ras (Selikowitz, 2008). Amputací se rozumí umělé odnětí končetiny nebo její části či jiné periferně uložené části těla (DiCara, Vidovičová, 2008). Nejčastější příčinou bývají úrazy, při kterých dochází k samotné amputaci. Příkladem takovýchto tragických scénářů bývají autohavárie, poranění elektrickým proudem, výbušninou nebo mechanickým strojem. Pokud k amputaci dojde úrazovou formou, je nezbytné včasné přivolání lékařské pomoci, ošetření amputované končetiny i pahýlu a doprava do nemocničního zařízení. V případě včasného zásahu za spolupráce plastické chirurgie je možné navrátit amputovanou část zpět, a ta poté může po rehabilitaci, upraveném režimu a rekonvalescenci opět fungovat. Pokud z nějakého důvodu nelze amputovanou část zajistit, další péče se specializuje na ošetření pahýlu a následnou spolupráci s protetickým oddělením, kde je volen nejvhodnější postup řešení pro
17
postiženého jedince. Příčina amputace může být i na podkladě nedostatečného cévního zásobení, jakým je například Bürgerova-Winiwarterova choroba. U tohoto onemocnění dochází k akutnímu zánětu tepen a žil a následnému rozvoji postupující trombózy. Často se projevuje bolestmi při pohybu a později i bolestmi klidovými. K amputaci samozřejmě vedou i zhoubné nádory na končetinách nebo infekce s rozvojem sepse a negativní odpovědí na konzervativní léčbu (Pipeková et al., 2010).
1.5 Handicap Pod pojmem tělesný handicap si mnoho lidí představí člověka na kolečkovém křesle, bez končetiny nebo naopak s nadměrným počtem končetin či prstů. Všechny tyto abnormality se samozřejmě do komplexu handicapu řadí, ovšem ne všem je známo, že pod definicí handicapu se skrývá jakákoliv částečná nebo úplná neschopnost provádět společenské, pracovní či jiné aktivity, které by postižená osoba ráda vykonávala. Tělesný handicap by se dal zařadit do oblastí vrozených vad nebo získaných, přičemž vrozenou vadou se myslí takový člověk, který se s handicapem narodí. Naproti tomu stojí handicapy získané, pod kterými si lze představit člověka po úrazu, například ochrnutí po skoku do vody, nebo po chirurgické amputaci končetiny, zapříčiněné chronickou chorobou typu diabetes melitus (Di Cara, Vydovičová, 2008). Podle mezinárodní klasifikace funkčních schopností je handicap, nebo taktéž disabilita, snížení funkčních schopností na úrovni lidského těla jedince, při setkávání se s bariérami v prostředí zapříčiněnými jeho zdravotním stavem. Bariérou je pak myšlena jakákoliv překážka ztěžující nebo znemožňující jedinci danou aktivitu. Aktivita je považována za komponentu pokrývající rozsah domén, která zahrnuje aspekty funkčních schopností nejen individua, ale i společnosti. Aktivita by se dala definovat také jako provádění úkonu nebo činu člověkem. Záleží také ovšem na daném zapojení do životní situace neboli participace. Pokud je člověk omezován handicapem, nastávají potíže zapříčiněné danou tělesnou indispozicí, přičemž člověk není schopen vykonávat aktivity, jako jedinec naprosto zdráv (Pfeiffer, Švestková, 2008). K bližšímu posouzení komponent aktivit slouží dva kvalifikátory. Prvním je kvalifikátor pro výkon, který posuzuje, co člověk dělá ve svém běžném životním prostředí. Takovéto životní prostředí přináší pro člověka dané souvislosti a dané společenské 18
situace. Posouzení tímto kvalifikátorem proto může být chápáno jako účast v dané interakci s okolím v jeho běžném životním prostředí. Druhý kvalifikátor se zaobírá schopností člověka, kterou daný úkol či aktivitu provádí. Tímto kvalifikátorem lze posoudit nejvyšší možný stupeň funkčních schopností člověka, kterých může dosáhnout (Pfeiffer, Švestková, 2008).
1.6 Komunikace s postiženým pacientem Primárně je nutné zdůraznit, že pokud má pacient pouze tělesný handicap, přemýšlí jako každý jiný člověk. Tito lidé pak nepotřebují žádné zvláštní přístupy v oblasti komunikace. Přestože tělesně handicapovaní lidé nevyžadují žádný speciální přístup v komunikaci, zdravotnický personál se dopouští několika chyb. Velice častou chybou je, že namísto komunikace s handicapovaným člověkem, zdravotnický personál určí doprovázejícího jako činitele vhodného pro komunikaci. Tělesně postiženého člověka tímto zdiskreditujeme a je možný rozvoj dalších psychických následků typu frustrace. Je nezbytné si uvědomit, trpí-li člověk pouze tělesným postižením, nebo i postižením mentálním. Pokud se u daného člověka jedná pouze o handicap tělesný, není vhodné, aby byla komunikace stejná, jaká se používá u mentálně postižených. Dalšími složkami, na které je potřeba dávat si pozor při komunikaci, je brát v úvahu to, zda je člověk postižený trvale, jestli postižení trvá již od narození, nebo zda je nepohyblivý akutně. V některých formách je špatný neverbální projev u klientů, kteří mají závažné formy postižení s vymizením mimických pohybů či špatné artikulace. Velké množství tělesně handicapovaných je v průběhu vývoje utlačováno. V horším případě jsou pak terčem posměchu a šikany, což ovlivňuje jejich osobnostní vlastnosti. Reakce poté mohou být od úplného odmítání jakékoliv pomoci od jiné osoby až po úplnou závislost. Pokud je postižení doprovázeno ještě dalšími defekty, například z oblasti malformací či deformací obličejové části, mimovolnými záškuby nebo neartikulovanými zvuky, jejich začlenění do společnosti a následná interakce je ještě těžší (Venglářová, 2006). Existuje několik zásad, jak s postiženými komunikovat. Základní podmínkou je zjištění rozsahu postižení a možných omezení řeči. Mějme na paměti zachování všech běžných společenských pravidel pro komunikaci, přizpůsobení postoje a pohledu na nemocného, což je nezbytné pro zajištění setkání tváří v tvář. Příznivé pro navázání rozhovoru je vytvoření prostoru bez překážek, a pokud je nemocný vozíčkář, není vhodné manipulovat s vozíkem bez vědomí nebo žádosti nemocného. Domluvíme způsob 19
pomoci u aktivit, které není schopen vykonat sám a především neupozorňujeme na jeho problémy způsobené pohybem na vozíku typu špinavé ordinace od kol vozíku (Venglářová, 2006). V dnešní době je společnost velice rozmanitá a obohacená o nové trendy v oblasti sociální, kulturní nebo spirituální. V každé společnosti jsou určité tradice, které se dodržují, a ze kterých pak vycházejí postoje k postiženým lidem. Většina společenstev má obecně přijímaný systém hodnot, u kterých jsou zdraví lidé s dobrou psychickou i fyzickou zdatností protěžováni a zaujímají zpravidla přednější místa. To má velký vliv na vztah jednotlivců, skupin a institucí k postiženým lidem. Nynější společnost usiluje o to, aby co nejvíce zdravotně postižených mohlo být integrováno mezi zdravou populaci, byla vytvořena pracovní místa, bylo jim poskytnuto odpovídající vzdělání a v neposlední řadě se snaží o to, aby byli postižení jedinci co nejvíce samostatní, nezávislí a vedli plnohodnotný život. Zařazení postižených lidí do společnosti znamená vychovávat zdravou populaci k tomu, aby uměla s postiženými občany žít, porozuměla jejich potřebám a zvláštnostem a zažehnala obavy z tělesně postižených (Hermanová, Šrámková, Zacharová, 2007). Velice důležitou roli ve snaze o zajištění handicapovaným lidem plnohodnotný život je možnost zkoušky samostatného bydlení, nebo bydlení se zdravím, či handicapovaným partnerem. K tomu slouží denní stacionáře nebo tréninková bydlení, kde mohou za dohledu zdravotnického personálu tuto možnost zvážit a naučit se základním dovednostem samostatného žití (Mahrová, Venglářová, 2008). Dalším aspektem vedoucím k začlenění do společnosti, je možnost uplatnění v zaměstnání. V dnešní době, která se dá přirovnat k honbě za penězi, není snadné nové pracovní pozice pro tělesně handicapované, přesto racionálně myslící lidi vytvořit, a proto zde fungují organizace podporující zaměstnanost těchto lidí, takzvané chráněné dílny. V těchto dílnách postižení lidé vytvářejí nejrůznější doplňky, učí se základním věcem, jako je šití, malování, výroba keramických věcí a podobně. V podstatě se jedná o náhradu plnohodnotného zaměstnání, které ovšem není ohodnoceno penězi vůbec, nebo jen symbolicky. Chráněné dílny jsou často provozované různými neziskovými organizacemi a musí se snažit o prodejnost svých výrobků. V případě velké zručnosti a malého omezení v oblasti tělesných aktivit je možné přejít do takzvaného podporovaného zaměstnání. To klientovi umožňuje nastoupit do zaměstnání s vědomím, 20
že v případě vyskytujících se potíží se může obrátit na svého terapeuta nebo asistenta, který mu pomůže při kontaktu se zaměstnavatelem (Mahrová, Venglářová, 2008).
1.7 Sport a handicap V dnešní době je mnoho dostupné literatury, která se zaměřuje na sportovní aktivity, které mají na člověka výrazně pozitivní vliv. Sportovní aktivita redukuje množství stresových a biochemických látek, a její příznivé účinky vydrží po několik dní až týdnů. Člověk je poté vyrovnanější, dochází u něj ke zlepšení spánku a paměti, výkonnosti a v neposlední řadě vede i ke snížení pravděpodobnosti onemocnění. U sportu je neměrnou částí k podání adekvátního výkonu potřeba dobré psychiky jedince, čímž se především myslí kladný postoj ke sportu. Psychický stav by měl být posilován stejně tak jako stav fyzický. V případě, že je adekvátně zatěžován jak tréning fyzický, tak i psychický, dochází k uvolnění napětí a lepšímu zvládání konfliktních situací. Aby se takovýmto případům předcházelo, došlo k rozvoji nové, poměrně mladé psychologické disciplíny s názvem Psychologie sportu. Ta se vyvíjela společně s narůstajícími finančními toky sponzorujícími sportovní aktivity. V každém větším sportovním klubu jakéhokoliv zaměření působí kvalifikovaný psycholog (Osten, 2005). Spojení sportu a handicapu má za následek výrazný posun postižených osob směrem vzhůru. Pro minoritní skupinu populace, kterou jsou myšleny tělesně postižení jedinci, je sport nedílnou součástí života. Ačkoli to není patrné, lidi s tělesným handicapem musí vynaložit mnohem více úsilí k pohybu, který pro zdravého člověka je přirozený a spontánně proveditelný. Sport u handicapovaných je považován za plnohodnotný, a to díky zdokonalování vybavení pro handicapované, propracovanosti soutěží nebo zpřísňování nároků na sportovce. S postupujícím časem dochází k prohlubování znalostí o handicapu a vyvíjení lepších druhů kompenzačních pomůcek. K posunu v oblasti sportu dochází neustále, příkladem je nynější para-sport (Osten, 2005). Sportů pro handicapované je v dnešní době již poměrně mnoho. Od méně náročných, jako je třeba Boccia až po více náročné jako jsou basketbal, fotbal, volejbal nebo tenis. Více než třicet věnoval Dr. Ron Davis studiu sportovních aktivit ve spojení s handicapem. Ukázal také, jak komunikovat, edukovat a pracovat se studenty trpící tělesným handicapem (Davis, 2011).
21
1.8 Vymezení pojmu kvalita života Jednou z variant, jak definovat kvalitu života, je postoj člověka vyjadřovaný tím, jak je jedinec schopen vnímat svou pozici v životě z hlediska kontextu své kultury, systému hodnot ve vztahu k jeho cílům, očekáváním, normám nebo obavám (WHO). Dá se říci, že kvalita života je ve své podstatě sebereflexe člověka na svou životní situaci. Tato situace je ovlivněna mnoha vlivy. Ty se dají rozčlenit na vlivy ovlivněné primárně fyzickým zdravím, psychickým stavem nebo sociálním vztahem, dále na vlivy rozměru biologického psychologického, ekonomického či estetického (Vaňková, 2011).
1.8.1 Subjektivní a objektivní sféra kvality života Na kvalitu života lze také nahlížet ze subjektivní a objektivní sféry, prozatímně se odborníci přiklánějí k subjektivnějšímu hodnocení, jako základu, ze kterého vychází život člověka. Tento posun byl zaznamenán díky lékařství, kde se v minulosti kladl důraz na objektivně měřitelné ukazatele zdraví, které byly z dlouhodobého horizontu považovány za vysoce relevantní (Mühlpachr, Vaďuřová, 2005). Již jsou známé některé metody sloužící ke zhodnocení kvality života, nutno však zdůraznit, že veškerá známá měření nedokážou přesně zhodnotit kvalitu života. Daná problematika je stále aktuální a k finální formě se odborníci stále přibližují. V dnešní době je několik stovek známých a standardizovaných dotazníků zaměřující se na výzkum onemocnění nebo postižení v závislosti na životním stylu nebo sociálním zařazením (Janečková, Hnilicová, 2009).
1.8.2 Dotazníková šetření kvality života Jedním z velice častých a oblíbených dotazníkových šetření je hodnotící stupnice SQUALA (Subjective Quality of Life Analysis), který je určen převážně pro osoby s psychiatrickou diagnózou, avšak tento dotazník se dá použít i pro širokou veřejnost. Zaměření tohoto výzkumného šetření je velice pestré. Skládá se z 23 domén, jako jsou například zdravotní stav, práce, rodina, sex, apod. Míra spokojenosti je vyznačená na pětistupňové škále (Janečková, Hnilicová, 2011). Dalším známým a obecně zaměřeným nespecifickým nástrojům měření kvality života patří dotazník jménem SF- 36. Cílem tohoto dotazníkového šetření je spokojenost 22
pacienta a jeho subjektivně vnímaný zdravotní stav s přidruženými komponentami, jako je lokomoce, schopnost aktivity, emocionálního prožívání či úrovní bolesti. Dalším aspektem tohoto dotazníku je subjektivní zhodnocení dopadů zdravotních problémů na oblasti běžných činností a práce (Janečková, Hnilicová, 2011). Mnoho dalších dotazníků již bylo vyvinuto za dohledu odborných lékařů a psychologů. Nástroje měřící kvalitu života existují prakticky na veškerá odvětví v medicínském zaměření. Konkrétně můžeme měřit subjektivní prožívání kvality života např. i u lidí onkologicky nemocných, lidí v terminálním stádiu nebo s tím související paliativní péčí. Celá databáze vzorových dotazníkových šetření zabývající se kvalitou života v jednotlivých odvětvích je dostupná na internetu a nyní registruje přes 600 dotazníků (Janečková, Hnilicová, 2011).
1.8.3 Kvalita života a ošetřovatelství Všeobecně je kvalita života v ošetřovatelství prohlašována za výsledek ošetřovatelské péče. Z toho se dá následně usuzovat vhodnost a efektivitu dané péče za předpokladu její měřitelnosti. Diagnostika kvality života je základní předpoklad ke stanovení cílů ošetřovatelské péče a následně zhodnocení a tvorbě intervencí, které vedou ke zlepšení péče a tím i zlepšení kvality života. Vymezení kvality života hraje v ošetřovatelství důležitou roli právě kvůli tvorbě následných intervencí (Gurková, 2011). Na kvalitu života má vliv samozřejmě i onemocnění. To je ovšem determinováno časovým obdobím. Nemoc následně mění kvalitu života k lepšímu, při prožívání jakýchsi benefitů vycházejících z daného onemocnění, nebo k horšímu. Propuknutí dlouhodobého onemocnění se dá z hlediska kvality života také považovat za přínosné pro pacienta, pokud v důsledku vnímání své nemoci dojde k progresi osobnostního růstu či vývoje na podkladě intelektuálním, sociálním nebo čistě emocionálním (Gurková, 2011). Častou chybou z hlediska personálu je posuzovat kvalitu života v závislosti na onemocnění pacienta. Dobrá je poté tehdy, má-li pacient dobrý klinický stav nebo dobré laboratorní výsledky. Pacient často není skrze své onemocnění výrazně limitován a hodnotí svůj zdravotní stav mírou jeho dosavadního životního stylu, sociálního fungování, vztahy s jinými lidmi nebo životní perspektivou (Gurková, 2011).
23
2
Praktická část
2.1 Metodika výzkumu Metodou práce je kvantitativní výzkumné šetření, pro které bylo využito sběru dat technikou dotazníkového šetření. Data byla získána vyplněním anonymního dotazníku vlastní konstrukce, který obsahoval 21 otázek, z nichž mohl respondent vybrat z více variant odpovědí. Předlohou pro dotazník se stal standardizovaný dotazník pro zjišťování kvality života WHOQOL, který byl upraven do finální podoby tak, aby co nejlépe vyhovoval účelům výzkumu. První otázka dotazníku sloužila k definování osob s ohledem na typ postižení. Otázky 2, 3, 4 a 5 směřovaly ke zjištění soběstačnosti respondentů. Pohybem mimo domov a potížemi jím spojené se zabývají otázky 6, 7 a 8. Otázkou číslo 9 jsem se snažil zjistit, zdali mají respondenti nějaké zaměstnání, které by mohlo dopomoci k lepšímu začlenění se do společnosti a vést tak ke zkvalitnění jejich života. Dalšími otázkami, tj. otázka 10, 11, 12, 13, 14, 15, 16 a 17 zjišťuji, jakému odvětví sportu se respondent věnuje, jak často sportuje, co ho k výběru daného sportu přimělo, jaký má sport vliv na jeho duševní i tělesnou stránku, a jestli se vyskytly nějaké komplikace. Součástí dotazníku jsou také otázky směřované na pocity respondentů, vztahující se k jejich vztahům a socializaci. K výzkumu hlavního cíle, zjištění kvality života u paraplegiků a kvadruplegiků, slouží otázky 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8 a 9. K zhodnocení druhého cíle, zjištění vlivu sportovních aktivit na kvalitu života, se zabývají otázky 10, 11, 12, 13, 14, 15, 16, 17. (Kompletní znění dotazníku viz příloha č. 1).
2.2 Charakteristika vzorku respondentů a výzkumného prostředí Na dotazníkovém šetření se podíleli nejčastěji lidé spolupracující s plaveckým oddílem SK Kapři v Jindřichově Hradci, SK Vodomílek v Jihlavě a sportovci z Kutné Hory, Ostravy a Karlových Varů. Jediným zvoleným kritériem pro výběr respondentů byla přítomnost tělesného postižení. Bylo rozdáno 150 dotazníků, z čehož návratnost plně vyplněných dotazníku byla 120, tj 80%. Celkem odpovědělo 70 mužů a 50 žen. Výzkumným prostředím byly výše uvedené sportovní kluby a organizace věnující se sportovním aktivitám určeným handicapovaným osobám.
24
2.3 Průběh výzkumu Tištěná forma dotazníků byla určena pro handicapované sportovce, muže i ženy, kteří byli ve věkovém rozmezí od 20 do 40 let. Výzkum probíhal v měsíci březnu 2015 a dotazníky byly předány klientům po předchozí domluvě s jednotlivými vedoucími týmů a jednotlivými respondenty osobně.
2.4 Zpracování získaných dat Textová část bakalářské práce byla zhotovena v programu Microsoft Office Word 2013. Data, získaná dotazníkovým šetřením poté utříděna a zpracována v programu Microsoft Office Excel 2013. Výsledky samotného dotazníkového šetření jsou uvedeny a znázorněny v grafech s krátkými popisky.
25
2.5 Výsledky vlastního výzkumu Otázka číslo 1 – Jaký je druh vašeho postižení?
80,00%
70,00%
Relativní četnost
60,00% 50,00% 40,00%
Muži
30,00%
Ženy
20,00% 10,00% 0,00% Muži
Kvadruplegie 20,00%
Paraplegie 80,00%
Ženy
44,44%
55,56%
Typ postižení
Graf 1- Typ postižení
Graf 1 znázorňuje, jaký typ tělesného postižení respondenti mají. Dle analýzy dat bylo zjištěno, že 22 (44 %) žen trpí kvadruplegií a 28 (56 %) paraplegií. Z respondentů mužského zastoupení trpí 14 (20 %) mužů kvadruplegií a 56 (80 %) paraplegií.
26
Otázka číslo 2 – Jste závislý/á na pomoci okolí?
60,00%
RELATIVNÍ ČETNOST
50,00%
40,00%
30,00%
20,00%
10,00%
0,00% Potřeba pomoci
Rozhodně ano 0,00%
Spíše ano
Nevím
Spíše ne
23,33%
0,00%
20,83%
Rozhodně ne 55,83%
POTŘEBA POMOCI
Graf 2 – Závislost pomoci na okolí
Graf znázorňuje, jak jsou respondenti závislí na pomoci okolí. Dle analýzy dat bylo zjištěno, že 67 (56 %) respondentů se rozhodně obejde bez pomoci od okolí. 28 (23 %) respondentů spíše potřebuje pomoci od okolí a 25 (21 %) respondentů se spíše neobejde bez pomoci od okolí.
27
Otázka číslo 3 – Používáte nějaké kompenzační pomůcky?
60,00%
RELATIVNÍ ČETNOST
50,00%
40,00%
30,00%
20,00%
10,00%
0,00%
Používané K.P.
Mechanický / elektrický vozík 58,33%
Francouzské hole
Podpažní hole
31,67%
0,00%
Madla (WC, koupelna, …) 0,00%
Žádné
10,00%
POUŽÍVANÉ KOMPENZAČNÍ POMŮCKY
Graf 3 – Používání kompenzačních pomůcek
Graf 3 znázorňuje, jaké kompenzační pomůcky respondenti používají. U této otázky mohli respondenti označit více odpovědí. Z grafu tedy vyplývá, že 70 (58 %) respondentů používá mechanický nebo elektrický vozík. Francouzské hole využívá 38 (32 %) respondentů. Žádné kompenzační pomůcky nevyužívá 12 (10 %) respondentů.
28
Otázka číslo 4 – Kde bydlíte?
90,00% 80,00%
RELATIVNÍ ČETNOST
70,00%
60,00% 50,00% 40,00% 30,00% 20,00% 10,00% 0,00% Bydlení
S rodiči 80,83%
S přítelem/ přítelkyní 16,67%
Sám 2,50%
V chráněném bydlení 0,00%
BYDLENÍ
Graf 4 - Bydlení
Graf 4 poukazuje na bydliště respondenta. Nejpočetnější skupina je tvořena 97 (81 %) respondenty. Druhou skupinu tvoří respondenti, kteří bydlí s přítelem nebo přítelkyní, tj. 20 (17 %) respondentů. Nejméně zastoupenou skupinu tvoří respondenti, kteří bydlí sami, tj. 3 (3 %) respondenti.
29
Otázka číslo 5 – Máte byt bezbariérově upraven?
90,00% 80,00%
RELATIVNÍ ČETNOST
70,00% 60,00% 50,00% 40,00% 30,00% 20,00% 10,00% 0,00% Bezbariérový byt
Rozhodně ano 80,83%
Spíše ano
Nevím
Spíše ne
19,17%
0,00%
0,00%
Rozhodně ne 0,00%
BEZBARIÉROVĚ UPRAVENÝ BYT
Graf 5 – Bezbariérová úprava bytu
Graf 5 znázorňuje, jestli mají respondenti bezbariérově upravený byt. Z grafu je patrné, že 97 (81 %) respondentů má rozhodně byt bezbariérově upraven. Zbylých 23 respondentů (19 %) má byt upraven také, ovšem ne kompletně. Z dotazovaných respondentů ani jeden nevybral otázku neutrální, nebo zápornou.
30
Otázka číslo 6 – Dělá vám potíže pohyb mimo domov?
80,00% 70,00%
RELATIVNÍ ČETNOST
60,00% 50,00% 40,00% 30,00% 20,00% 10,00% 0,00% Potíže
Rozhodně ano 0,00%
Spíše ano
Nevím
Spíše ne
Rozhodně ne
10,83%
2,50%
15,00%
71,67%
POTÍŽE PŘI POHYBU MIMO DOMOV
Graf 6 – Potíže při pohybu mimo domov
Graf 6 je zaměřen na problémy spojené s pohybem mimo domácí prostředí. Nejvíce zastoupenou je skupina respondentů, která odpověděla, že rozhodně nemá problémy mimo domácí prostředí, tj. 86 (72 %) respondentů. Druhou nejvíce zastoupenou skupinu tvoří 18 (15 %) respondentů, kteří potíže spíše nepociťují. 13 (11 %) respondentů odpovědělo, že spíše pociťuje potíže spojené s pohybem mimo domov. Nejmenší skupinu pak tvoří 3 (3 %) respondenti, kteří si neví, zdali potíže spojené s pohybem mimo domov mají, či nikoliv.
31
Otázka číslo 7 – Máte v místě bydliště bezbariérovou MHD?
80,00% 70,00%
RELATIVNÍ ČETNOST
60,00% 50,00% 40,00% 30,00% 20,00% 10,00% 0,00% MHD
Ano 74,17%
Ne 9,70%
Nepoužívám MHD 16,67%
BEZBARIÉROVÁ MHD
Graf 7 – Bezbariérová MHD
Graf 7 má za cíl zjistit, mají-li respondenti v místě bydliště bezbariérovou MHD. Nejpočetnější skupinou jsou lidé, kteří bezbariérovou MHD mají, tj. 89 (74 %) respondentů. Další skupinu tvoří 20 (17 %) respondentů, kteří MHD nepoužívají. Poslední a nejméně častou odpovědí s 11 (9 %) respondenty má odpověď, která vyvrací přítomnost bezbariérové MHD v místě bydliště.
32
Otázka číslo 8 – Máte k dispozici vlastní automobil?
70,00%
60,00%
RELATIVNÍ ČETNOST
50,00%
40,00%
30,00%
20,00%
10,00%
0,00% Automobil
Ano 70,00%
Ne 12,50%
Uvažuji o tom 17,50%
VLASTNÍ AUTOMOBIL
Graf 8 – Vlastní automobil k dispozici
Graf 8 znázorňuje vlastnění automobilového prostředku. 84 (70 %) respondentů odpovědělo, že vlastní automobil k dispozici má. Menší skupinu, tj. 21 (18 %) respondentů, tvoří ti, jenž o koupi auta uvažují. Nejméně zastoupenou odpovědí, tj. 15 (13 %) respondentů, je odpověď, že automobil nevlastní.
33
Otázka číslo 9 – Docházíte do chráněných dílen nebo jiného zaměstnání?
60,00%
RELATIVNÍ ČETNOST
50,00%
40,00%
30,00%
20,00%
10,00%
0,00%
Zaměstnání
Ano 58,33%
Ne 24,17%
Uvažuji o tom 17,50%
ZAMĚSTNÁNÍ
Graf 9 - Zaměstnání
Graf 9 znázorňuje, kolik respondentů dochází do chráněných dílen nebo jiného zaměstnání a tím přispívá k větší integraci se společností. Nejvíce respondentů do zaměstnání či chráněných dílen chodí, a to 70 (58 %) respondentů. Druhou skupinu tvoří 29 (24 %) respondentů, jež do zaměstnání nechodí. Poslední skupinou jsou pak ti, jenž o zaměstnání uvažují, tj. 21 (18 %) respondentů.
34
Otázka číslo 10 – Jaký je Váš postoj ke sportu?
60,00%
RELATIVNÍ ČETNOST
50,00%
40,00%
30,00%
20,00%
10,00%
0,00% Postoj ke sportu
Velmi kladný 56,67%
Kladný
Neutrální
Záporný
43,33%
0,00%
0,00%
Velmi záporný 0,00%
POSTOJ KE SPORTU
Graf 10 – Postoj ke sportu
Graf 10 je zaměřen na postoj ke sportovním aktivitám. Žádný z respondentů nemá negativní ani neutrální odezvu. Velmi kladný postoj ke sportu má 68 (57 %) respondentů a postoj kladný vůči sportu zaujímá 52 (43 %) respondentů.
35
Otázka číslo 11 – Jak často sportujete?
70,00%
60,00%
RELATIVNÍ ČETNOST
50,00%
40,00%
30,00%
20,00%
10,00%
0,00% Četnost sportu
Každý den 69,17%
Více než 1x za týden 4,17%
Více než 1x za měsíc 26,67%
ČETNOST SPORTU
Graf 11 – Četnost sportu
Graf 11 poukazuje na čestnost sportovních aktivit. 83 (69 %) respondentů sportuje každý den. Druhou nejvíce zastoupenou skupinou jsou respondenti, kteří vykonávají sportovní aktivitu více než 1x za týden, tj. 32 (27 %) respondentů. Nejmenší skupinu pak tvoří 5 (4 %) respondentů, kteří sportují více, než 1x za měsíc.
36
Otázka číslo 12 - Jakého odvětví se týká Vaše sportovní aktivita?
80,00% 70,00%
RELATIVNÍ ČETNOST
60,00% 50,00% 40,00% 30,00% 20,00% 10,00% 0,00% Sportovní odvětví
Plavání
Míčové hry
70,83%
7,50%
Fitness/ posilovna 16,67%
Florbal 5,00%
SPORTOVNÍ ODVĚTVÍ
Graf 12 – Sportovní odvětví
Graf 12 znázorňuje, jakým aktivitám se respondenti věnují. Nejvíce zastoupenou skupinou jsou plavci, které tvoří 85 (71 %) respondentů. Druhou nejčastější skupinou je fitness/ posilovna, kam chodí 20 (17 %) respondentů. Poslední dvě skupiny jsou takřka srovnatelné. Míčovým hrám se věnuje 9 (8 %) respondentů a Florbalu pak 6 (5 %) respondentů.
37
Otázka číslo 13 – Co vás motivovali ke sportovním aktivitám?
80,00% 70,00%
RELATIVNÍ ČETNOST
60,00% 50,00% 40,00% 30,00% 20,00% 10,00% 0,00% Motivace
Rodina/ přátelé
Lékař
75,00%
0,00%
Dobrovolné rozhodnutí 25,00%
MOTIVACE KE SPORTU
Graf 13 – Motivace ke sportu
Graf 13 má zjistit motivaci, díky které se respondent rozhodl začít vykonávat sportovní aktivity. Nejvíce zastoupenou skupinou jsou respondenti, kteří jsou motivováni rodinou a přáteli, tj. 90 (75 %) respondentů. Druhou skupinu pak tvoří ti, jenž se pro sportovní aktivitu rozhodli sami, dobrovolně. Do této skupiny patří 30 (25 %) respondentů.
38
Otázka číslo 14 – Vyskytují se nějaké komplikace při výkonu sportu?
50,00% 45,00% 40,00%
RELATIVNÍ ČETNOST
35,00% 30,00% 25,00% 20,00% 15,00% 10,00% 5,00%
0,00% Komplikace
Nevyskytují
Spasmy (křeče)
9,17%
50,00%
Pocit na zvracení 0,00%
Strach, obavy, nejistota 40,83%
KOMPLIKACE PŘI SPORTU
Graf 14 – Komplikace při sportu
Graf 14 zjišťuje, zdali respondenti trpí komplikacemi při výkonu sportovní aktivity. 60 (50 %) respondentů uvedlo, že trpí spasmy při výkonu sportu. Druhou nejvíce zastoupenou skupinou komplikací trpí 49 (41 %) respondentů. Ti odpověděli, že pociťují strach, obavy a nejistotu. Poslední skupinou jsou respondenti, u kterých se žádné komplikace nevyskytují, tj. 11 (9 %) respondentů.
39
Otázka číslo 15 – Věnujete se aktivně strečinku?
90,00% 80,00%
RELATIVNÍ ČETNOST
70,00% 60,00% 50,00% 40,00%
30,00% 20,00% 10,00% 0,00% Strečink
Rozhodně ano 83,33%
Spíše ano
Nevím
Spíše ne
Rozhodně ne
16,67%
0,00%
0,00%
0,00%
STREČINK
Graf 15 - Strečink
Graf 15 znázorňuje aktivní strečink u respondentů. 100 (83 %) respondentů odpovědělo, že se strečinku rozhodně věnuje, a tím tvoří nejpočetnější skupinu. Druhá skupina, kterou tvoří 20 (17 %) respondentů tvoří ti, jenž odpověděli, že se strečinku věnují o něco méně.
40
Otázka číslo 16 – Myslíte si, že sport ovlivnil Váš fyzický stav?
90,00% 80,00%
RELATIVNÍ ČETNOST
70,00%
60,00% 50,00% 40,00% 30,00% 20,00% 10,00% 0,00%
Fyzický stav
Rozhodně ano 80,83%
Spíše ano
Nevím
Spíše ne
19,17%
0,00%
0,00%
Rozhodně ne 0,00%
OVLIVNĚNÍ FYZICKÉHO STAVU
Graf 16 – Fyzický stav
Graf 16 znázorňuje, zdali sport ovlivnil fyzický stav respondentů. Odpověď rozhodně ano je nejčastěji zastoupena a tvoří ji 97 (81 %) respondentů. Druhá odpověď, spíše ano, je méně zastoupena. Tuto odpověď zvolilo 23 (19 %) respondentů.
41
Otázka číslo 17 - Myslíte si, že sport ovlivnil Váš psychický stav?
100,00% 90,00% 80,00%
RELATIVNÍ ČETNOST
70,00% 60,00%
50,00% 40,00% 30,00% 20,00% 10,00% 0,00%
Psychický stav
Rozhodně ano 93,33%
Spíše ano
Nevím
Spíše ne
6,67%
0,00%
0,00%
Rozhodně ne 0,00%
OVLIVNĚNÍ PSYCHICKÉHO STAVU
Graf 17 – Psychický stav
Graf 17 znázorňuje, zdali sportovní aktivity ovlivnily psychický stav respondentů. Nejpočetněji zastoupenou skupinu tvoří respondenti, jenž odpověděli, že jejich psychiku sport rozhodně ovlivnil, tj. 112 (93 %) respondentů. Menšinu pak tvoří ti, jenž odpověděli, spíše ano, tj. 8 (7 %) respondentů.
42
Otázka číslo 18 – Cítíte se díky sportu více začleněn do společnosti?
90,00% 80,00%
RELATIVNÍ ČETNOST
70,00% 60,00% 50,00%
40,00% 30,00% 20,00% 10,00% 0,00% Začlenění
Rozhodně ano 83,33%
Spíše ano
Nevím
Spíše ne
Rozhodně ne
11,67%
5,00%
0,00%
0,00%
ZAČLENĚNÍ DO SPOLEČNOSTI
Graf 18 – Začlenění do společnosti
Graf 18 se zaměřuje na větším začlenění respondenta díky sportu do společnosti. Z Grafu je patrné, že 6 (5 %) respondentů neví, zdali je díky sportu více začleněno do společnosti. 100 (83 %) respondentů se pak rozhodně cítí začleněno do společnosti a 14 (12 %) respondentů se spíše cítí začleněno do společnosti.
43
Otázka číslo 19 – Jste spokojen se svými osobními vztahy?
70,00%
60,00%
RELATIVNÍ ČETNOST
50,00%
40,00%
30,00%
20,00%
10,00%
0,00% Paraplegie Kvadruplegie
Rozhodně ano 65,83%
Spíše ano
Nevím
Spíše ne
1,67%
0,00%
3,33%
Rozhodně ne 0,00%
10,83%
17,50%
0,00%
0,83%
0,00%
SPOKOJENOST S OSOBNÍMI VZTAHY
Graf 19 – Osobní vztahy
Graf 19 znázorňuje, jak jsou respondenti spokojeni se svými osobními vztahy. Nejvíce zastoupenou skupinou je odpověď rozhodně ano, kterou tvoří 92 (77 %) respondentů. Konkrétně se jedná o 79 (66 %) respondentů s paraplegií a 13 (11 %) respondentů s kvadruplegií. Spíše ano pak odpovědělo 23 (19 %) respondentů, konkrétně pak 2 (2 %) respondenti s paraplegií a 21 (18 %) respondentů s kvadruplegií. Nejméně zastoupenou skupinou je odpověď spíše ne, kterou tvoří 5 (4 %) respondentů. Konkrétně se jedná o 4 (3 %) respondenty s paraplegií a 1 (1 %) respondenta s kvadruplegií.
44
Otázka číslo 20 – Cítíte se bezmocně ve svém každodenním životě?
70,00%
60,00%
RELATIVNÍ ČETNOST
50,00%
40,00%
30,00%
20,00%
10,00%
0,00% Paraplegie Kvadruplegie
Rozhodně ano 0,00%
Spíše ano
Nevím
Spíše ne
1,67%
0,00%
14,17%
Rozhodně ne 65,83%
0,00%
3,33%
0,00%
1,67%
13,33%
POCIT BEZMOCI
Graf 20 – Pocit bezmoci
Na grafu 20 vidíme, jestli se respondenti cítí bezmocně v jejich každodenním životě. Odpověď rozhodně ne tvoří 95 (79 %) respondentů. Konkrétně se jedná o 79 (66 %) respondentů s paraplegií a 16 (13 %) respondentů s kvadruplegií. Druhou nejčastější odpovědí byla odpověď spíše ne, kterou tvoří 19 (16 %) respondentů, z nichž 17 (14 %) trpí paraplegií a 2 (2 %) kvadruplegií Nejméně častou odpovědí byla odpověď spíše ano, kterou uvedlo 6 (5 %) respondentů, konkrétně se jedná o 4 (3 %) respondenty s paraplegií a 2 (2 %) respondenty s kvadruplegií.
45
Otázka číslo 21 – Považujete svůj život za plnohodnotný?
70,00%
60,00%
RELATIVNÍ ČETNOST
50,00%
40,00%
30,00%
20,00%
10,00%
0,00% Paraplegie Kvadruplegie
Rozhodně ano 65,83%
Spíše ano
Nevím
Spíše ne
5,00%
0,00%
0,00%
Rozhodně ne 0,00%
26,67%
2,50%
0,00%
0,00%
0,00%
PLNOHODNOTNÝ ŽIVOT
Graf 21 – Plnohodnotný život
Graf 21 znázorňuje, jestli respondenti považují svůj život za plnohodnotný. Nejvíce zastoupenou skupinu tvoří respondenti s odpovědí rozhodně ano, tj. 111 (93 %) respondentů, z toho je 79 (66 %) respondentů s paraplegií a 32 (27 %) respondentů s kvadruplegií. Méně zastoupenou skupinu tvoří 9 (7 %) respondentů, kteří na tuto otázku odpověděli spíše ano. Konkrétněji je to 6 (5 %) respondentů s paraplegií a 3 (3 %) respondenti s kvadruplegií.
46
2.6 Diskuze Hlavním cílem mé práce bylo zjistit kvalitu života u tělesně handicapovaných, konkrétně u paraplegiků a kvadruplegiků. Dalším cílem bylo zjistit, jaký vliv má sportovní aktivita na kvalitu života tělesně postižených. Vytyčených cílů jsem se pokusil dosáhnout vyhodnocením pěti hypotéz. Hypotéza č. 1: Domnívám se, že paraplegici subjektivně hodnotí kvalitu života lépe, než kvadruplegici. K této hypotéze se vztahovaly především otázky č. 19, 20 a 21. Hypotéza se potvrdila Z vlastního výzkumu jsem dospěl k závěru, že osoby s paraplegií opravdu hodnotí subjektivní kvalitu života lépe, než osoby s kvadruplegií. Vyhodnocení proběhlo pomocí třech otázek, ve kterých byli respondenti s paraplegií vždy ve výše položených hodnotách. Je velice uspokojivým výsledkem vědět, že většina respondentů hodnotí svou subjektivní sféru kvality života kladně. Ovšem i v mém výzkumu se ukázalo, že někteří respondenti svou kvalitu života hodnotí negativně. Domnívám se proto, že větší osvěta pro společnost či hlubší zaměření na zkvalitnění života by těmto respondentům mohlo pomoci ke zlepšení jejich subjektivního pohledu na kvalitu života. Ke srovnatelným výsledkům došla ve své práci Kadavá (2009), která uvádí, že subjektivní kvalita života je zaměřena na lidskou emocionalitu. V této sféře jedinec vnímá a hodnotí své postavení v kontextu kultury a hodnotových systémů, ve kterých žije ve vztahu k osobním cílům, zájmům a životnímu stylu. Subjektivní sebehodnocení se pak může odvíjet od možností, které dotyčné osoby mají. Jelikož je u kvadruplegiků často poškozená větší část míchy, jsou jejich pohyby značné omezené oproti lidem s paraplegií. Z toho důvodu je patrné, že lepší náhled na celou věc budou mít lidé s paraplegií, než kvadruplegií. Hypotéza č. 2: Předpokládám, že více než dvě třetiny oslovených respondentů udávají zlepšení fyzické aktivity díky sportu. K této hypotéze se vztahovala otázka č. 10 a 16. Hypotéza se potvrdila Tento výsledek mne velice překvapil, neboť jsem si nemyslel, že na tuto otázku budou pouze kladné odpovědi. Všichni respondenti odpověděli, že ke zlepšení jejich fyzického stavu vlivem sportu opravdu došlo. K těmto výsledkům jsem dospěl dotazníkovým 47
šetřením. K potvrzení této hypotézy jsem se zaměřil také na postoj ke sportu. I v této otázce všichni respondenti odpověděli kladně. Podle mého názoru je opravdu pozoruhodné, že lidé trpící tělesným postižením vykonávají sportovní aktivity rádi a pozorují na sobě změny, v tomto případě týkající se fyzického stavu. Je mi velikou radostí konstatovat, že všichni respondenti mají pozitivní přístup ke sportu. K podobným výsledkům došla ve své práci Neumann (2015), která uvádí, že u většiny lidí, kteří se věnují sportovní aktivitě, dochází ke zlepšení fyzické aktivity vlivem sportu. Její článek pojednává o veteránech zraněnými za války a následně upoutanými na kolečkové křeslo. Hypotéza č. 3: Domnívám se, že nadpoloviční většina postižených osob hodnotí kladně vliv sportu na psychické zdraví. K této hypotéze se vztahovaly otázky č. 17 a 18. Hypotéza se potvrdila Z mého výzkumu je patrné, že respondenti hodnotí vliv sportu na psychické zdraví velice pozitivně. Většina respondentů si je naprosto jistá, že sport na psychickou složku opravdu má. Tento výsledek mne velice zaujal, neboť lze konstatovat, že většina respondentů je díky sportu oproštěna od psychických chorob typu deprese nebo frustrace. Podle mého názoru v souvislosti s výsledky výzkumu je sport velice přínosný pro jakéhokoliv člověka. Zde ovšem vystupuje do popředí nutnost pomoci z okolí. Někteří respondenti nemohou vykonávat sportovní aktivity sami, a proto dochází do sportovních klubů pro tělesně postižené. Ti úzce spolupracují s dobrovolníky, kteří následně věnují svůj čas osobám, kteří díky jejich pomoci mohou sportovní aktivitu vykonávat. Mnoho těchto sportovních klubů spolu úzce spolupracuje a pořádají pro tělesně handicapované závody v daných sportovních odvětvích. Tím dávají možnost ukázat svým sportovcům, aby porovnali svoje dovednosti se sportovci jinými a tím také rozvíjeli jejich sebevědomí. Ke srovnatelným výsledkům došla Neumann (2015), která uvádí, že sportovní aktivity mají nemalý vliv na psychiku jedince. Někteří si skrze sportovní aktivity mohou utvářet vlastní sebeúctu nebo zvyšovat své sebevědomí. Dále popisuje, že čím více se člověk sportu věnuje, tím lepší psychiku postižený jedinec má. Konkrétně pak udává, že po 10 letech je nově nabytá míra sebevědomí okolo hodnoty 27, přičemž maximum je 30.
48
Hypotéza č. 4: Domnívám se, že nadpoloviční většina oslovených respondentů má bezbariérově upraveno domácí prostředí. K této hypotéze se vztahovala otázka č. 5. Hypotéza se potvrdila Z mého výzkumu je patrné, že většina respondentů opravdu bezbariérově upravené domácí prostředí má. To je v dnešní době opravdu nepostradatelná podpora pro zlepšení kvality života pro tělesně postižené osoby. Bezbariérový přístup nejen ve svém domácím prostředí totiž zajišťuje více možností vlastní sebeobsluhy pro tělesně postižené. Ovšem nepopiratelnou stránkou bezbariérového domácího prostředí je také stránka finanční. Dle integrovaného portálu MPSV existuje nepojistná sociální dávka určená zdravotně znevýhodněným osobám a nazývá se příspěvek na zvláštní pomůcku. Lze z něj financovat zřízení bezbariérové koupelny, bezbariérový vstup, ližiny nebo vysokozdvižnou plošinu. Stát přispívá na tyto pomůcky a případné rekonstrukce až 400 000 na 10 let. Obvykle příjemce dávky hradí spoluúčast 10% a v případě nouze může požádat o výjimku. Podmínkou pro získání dávky je nutný lékařský posudek, který zpracovává lékařská posudková služba OSZS dle místa pobytu a vlastní sociální šetření úřadu práce. Do konce roku 2014 rozhodoval úřad práce o udělení dávky v komisi. Od 1. 1. 2015 rozhoduje samostatně oprávněná úřední osoba. Někteří respondenti si nejsou vědomi, zdali bezbariérové domácí prostředí mají. Z hlubšího průzkumu bylo zjištěno, že tyto osoby nemají povědomí ani o sociálních příspěvcích a nedokáží se o svou osobu adekvátně postarat. K podobným výsledkům došla Kadavá (2009), která uvádí, že při neadekvátně zařízeném prostředí pro handicapového jedince může dojít k fatálním újmám na jeho zdraví. Pomineme-li okolní prostředí související s místem bydliště, jako je např. bezbariérový výtah, zdvižná plošina nebo např. úchopová madla či zábradlí, které by mělo být naistalováno u každého schodiště nebo rizikových zón, je mnoho aspektů, na které je nutné dávat velký zřetel. Jedním z mnoha příkladů může být rozmístění nábytku v obytné jednotce, jeho samotná úprava, aby si případnou manipulací člověk na kolečkovém křesle nezpůsobil další újmu na zdraví. Dalším příkladem je odstranění prahů, které můžou být velkou komplikací při samoobslužných činnostech u osob, které jsou upoutány právě na kolečkové křeslo, nebo používají jiné kompenzační pomůcky ke zlepšení mobility.
49
Hypotéza č. 5: Předpokládám, že nadpoloviční většina respondentů udává zlepšení socializace díky možnosti vykonávat organizované volnočasové aktivity. K této hypotéze se vztahují otázky č. 9, 18, 19, 20 a 21. Hypotéza se potvrdila Jak je patrné z mého výzkumu, volnočasově organizované aktivity vedou ke zlepšení socializace respondentů. Ve svých otázkách jsem se zaobíral otázkou na jejich začlenění do společnosti z pohledu jejich osoby. Volnočasově organizovanou aktivitou nemusí být nutně sport, i když je v mé práci klíčový. Takovéto aktivity rozvíjí psychickou i tělesnou stránku osob s tělesným postižením. Většina respondentů také uvedla, že dochází do zaměstnání nebo chráněných dílen a ti, jenž zaměstnání nemají, o něm uvažují. Jen zlomek respondentů zaměstnání nemá a nehledá. Existuje zákonná povinnost pro větší firmy. Ti musí za každých 50 zaměstnaných zdravých osob zaměstnat také osoby s tělesným postižením. Pokud tak neučiní, nemají úlevy na daních a odvádí větší procenta do státního rozpočtu. Tím stát napomáhá k zaměstnanosti pro osoby s tělesným postižením. Dnes již většina osob s tělesným postižením není separována v zaměstnání od ostatních. Nejčastější povolání bývají účetní, pracovník na vrátnici, pedagog, psycholog nebo tlumočník. K podobným výsledkům došla Neumann (2015), která uvádí, že díky volnočasovým aktivitám, konkrétně tedy sportům typu hokej, lukostřelba, plavání nebo bezbariérový basketbal, jsou lidé více začleňováni do společnosti. Dále uvádí do povědomí občanů, že je ve velkém rozmachu rozvoj výzkumných projektů na zlepšení kvality života lidí, prozatímně tedy vojáků, kteří přišli o končetiny nebo utrpěli poškození míchy. Tyto projekty se odvíjí od dosavadních zkušeností, které jsou v úzké interakci se sportovními aktivitami vykonávajícími lidmi upoutanými na kolečkové křeslo.
50
2.7 Návrh řešení a doporučení pro praxi S pojmem tělesný handicap si mnoho občanů spojuje nejrůznější druhy postižení, která do této kategorie spadají, ale také ty, jenž už do souboru tělesného postižení nepatří. Někteří občané mají také skreslené informace o tělesném handicapu a neví, jak s takovými lidmi manipulovat nebo komunikovat. Správná manipulace a komunikace vychází z praktických zkušeností popsaných v nejrůznějších pramenech týkající se psychologie handicapu nebo komunikace. Častou příčinou neefektivní kooperace z pohledu zdravotníka a handicapované osoby je ve špatné komunikaci. Edukace zdravotnického personálu a celkově společnosti, by mohlo mít za následek jednak zapojení pojmu tělesný handicap do širšího povědomí veřejnosti, ale také by mohla vést k vývoji nových věcí, které by napomohli k integraci těchto lidí do společnosti. Větší informovanosti by se mohlo docílit větším medializováním, edukačnímu letáky, nebo propagací neziskových společností, které se tělesně handicapovaným věnují. Domnívám se, že větší informovanost by mohla napomoci společnosti, aby věděli, že tělesný handicap není onemocnění, které je infekční, a tak docílit menšího strachu z řad zdravých spoluobčanů. Bakalářská práce může dále sloužit jako motivační aspekt pro zdravotnicky zaměřené školy. Zejména pak pro jejich studenty, kteří by měli zájem věnovat se dobrovolnické činnosti, která je v dnešní době velice uznávaná a oceňovaná.
51
3 Závěr Bakalářská práce byla zaměřena především na zhodnocení kvality života u osob s tělesným postiženým, konkrétně pak na osoby s kvadruplegií a paraplegií. Teoretická část je věnována anatomii páteře, míchy a centrálního nervového systému. Dále jsem se zaobíral charakteristikou jednotlivých onemocnění a také vymezením pojmu handicap. Teoretická část také obsahuje časté chyby při komunikaci s tělesně postiženou osobou, spojení pojmů sport a handicap a také vysvětlení pojmu kvalita života. V praktické části se zabývám vlastním výzkumem. Nejprve je popsána metodika výzkumu, charakteristika výzkumného prostředí, vzorku respondentů a průběh výzkumu. Dále je uvedena hlavní část, která je zaměřená na vyhodnocení celkem 21 dotazníkových otázek. Pro lepší přehlednost jsou znázorněny pomocí grafů a každá odpověď jiným barevným spektrem. Grafy jsou doplněny o krátký komentář. V diskuzi jsou rozebrány jednotlivé hypotézy, a zda došlo k jejich potvrzení nebo vyvrácení. Tyto pracovní hypotézy byly zvoleny pro snadnější naplnění stanovených cílů práce. První cíl práce byl porovnat kvalitu života u paraplegiků a kvadruplegiků. Mohu konstatovat, že kvalita života paraplegiků a kvadruplegiků se liší. Hlavní příčinou je funkčnost větší části těla ze strany paraplegiků a tím k lepším možnostem využití jak pro osobní účely (v rámci samoobslužných činností), tak pro účely společenské (lepší možnost uplatnění v zaměstnání). V dnešní době existuje značné množství organizací, které osobám s tělesným postižením rádo poskytuje azyl nebo zaměstnání. Jsou však limitováni finančně, personálně a z hlediska kapacity. Spolupráce s těmito organizace je možná vždy a to jak z hlediska postižených osob, tak zdravých v rámci dobrovolnické činnosti. Osoby s kvadruplegií a paraplegií pak mohou snáze najít útočiště, věnovat se volnočasovým aktivitám a tím rozvíjet své dovednosti a možnosti nebo nalézt nové přátele a zaměstnání. Důležité je uvést tyto organizace v povědomí těchto osob, neboť člověk plně zdráv si často neuvědomuje, že stačí nestřežený okamžik, který ani nemusí vzniknout jeho vinou, a může skončit na kolečkovém křesle s paraplegií, kvadruplegií, nebo plně imobilní. Díky těmto organizacím se pak naučí spoustu věcí, které mohou napomoci ke zlepšení jeho kvality života. Dalším cílem bylo zhodnotit, zdali má sportovní aktivita vliv na kvalitu života u tělesně handicapovaných osob. S potěšením mohu říci, že sport má výrazný vliv na kvalitu života. Mnoho pramenů udává, že mnoho sportovců má psychologa či psychiatra, který jim napomáhá s hygienou duševní
52
stránky. Ta je pak učiní jistějšími, klidnějšími a vyrovnanějšími. Sport jako takový má sám o sobě také účinky na celkový chod organismu. Z vlastního dotazníkového šetření je patrné, že má vliv jak na stránku tělesnou, tak duchovní. Sport může být také prostředkem k navození nových osobních vztahů, někdy i intimnější povahy, a tak napomáhá tělesně handicapovaným osobám k větší integraci do společnosti. Při volbě tohoto tématu jsem se obával neochoty hovořit o svém handicapu ze stran postižených osob. Byl jsem mile překvapen, neboť všichni respondenti byli otevření a upřímní. Všichni respondenti měli kompletní informace o svém zdravotním stavu a bez jakýchkoliv negativních známek mi informace ochotně poskytovali. Někteří z respondentů mi dokonce poskytli kontakty na další organizace zabývající se pomocí tělesně handicapovaným osobám. Je pro mne velikou radostí, že jsem se mohl danou problematikou zabývat a následně načerpané informace šířit dále do oběhu. Proto bych chtěl tímto apelovat na dnešní společnost, aby neodvracela zrak nebo pomoc od tělesně handicapovaných osob. Rád bych také přivítal možnost širší spolupráce v dobrovolnické činnosti nejen ze stran studentů zdravotnických škol, ale všech studentů, kteří by mohli pomoci tělesně handicapovaným a sdílet jejich úspěchy, potěšení a radost.
53
4 Seznam použité literatury 1) DAVIS, R. W. Teaching disability sport: a guide for physical educators. 2nd ed. Champaign, Ill.: Human Kinetics, c2011, xxiv, 256 p. ISBN 9780736082587. 2) DI CARA, V., VIDOVIČOVÁ, H. Výkladový ošetřovatelský slovník. vyd. 1. Praha: Grada, 2007, 568 s. Sestra (Grada). ISBN 978-80-247-2240-5. 3) DYLEVSKÝ, I. Funkční anatomie. Vyd. 1. Praha: Grada, 2009, 532 s. ISBN 97880-247-3240-4. 4) FRIEDLOVÁ, K. Bazální stimulace v základní ošetřovatelské péči. Vyd. 1. Praha: Grada, 2007, 168 s. Sestra (Grada). ISBN 978-80-247-1314-4. 5) GURKOVÁ, E. Hodnocení kvality života: pro klinickou praxi a ošetřovatelský výzkum. Vyd. 1. Praha: Grada, 2011, 223 s. Sestra (Grada). ISBN 978-80-247-36259. 6) Integrovaný portál MPSV. Příspěvek na zvláštní pomůcku [online]. MPSV 2015 [cit. 4.5.2015] Dostupné z: https://portal.mpsv.cz/soc/dzp/pomucka. 7) JANEČKOVÁ, H., HNILICOVÁ, H. Úvod do veřejného zdravotnictví. Vyd. 1. Praha: Portál, 2009, 294 s. ISBN 978-80-7367-592-9. 8) KADAVÁ, Z. Kvalita života Handicapovaných. Pardubice 2009. Bakalářská práce. Univerzita Pardubice. Fakulta zdravotnických studií 9) MAHROVÁ, G., VENGLÁŘOVÁ, M. Sociální práce s lidmi s duševním onemocněním. Vyd. 1. Praha: Grada, 2008, 168 s. Sestra (Grada). ISBN 978-80247-2138-5. 10) NAŇKA, O., ELIŠKOVÁ, M., ELIŠKA O. Přehled anatomie. Dopl. a přeprac. vyd. 2. Editor Lubomír Houdek. Praha: Karolinum, 2009, xi, 416 s. ISBN 9788024617176. 11) NEUMANN, J. For Disabled Vets, Playing Team Sports Boosts Quality of Life. Medscape. Mar 27, 2015. Dostupné z: http://www.medscape.com/viewarticle/842234 12) NOVÁKOVÁ, I. Zdravotní nauka: učebnice pro obor sociální činnost. Vyd. 1. Praha: Grada, 2011-2012, 3 sv. (187, 204, 137 s.). ISBN 978-80-247-3708-9 13) OSTEN, P. Osobní trenér III: Komplexní cvičení pro dokonalou kondici. Vyd. 1. Praha: Grada, 2005, 189 s. Fitness, síla, kondice. ISBN 80-247-1133-8. 14) PIPEKOVÁ, J. Kapitoly ze speciální pedagogiky. Přeprac. a rozš. vyd. 3. Brno: Paido, 2010, 401 s. ISBN 978-80-7315-198-0. 54
15) PLEVOVÁ, I., SLOWIK R. Komunikace s dětským pacientem. Vyd. 1. Praha: Grada, 2010, 247 s. Sestra (Grada). ISBN 978-80-247-2968-8. 16) PFEIFFER, J. Neurologie v rehabilitaci: pro studium a praxi. Vyd. 1. Praha: Grada, 2007, 351 s. ISBN 978-80-247-1135-5. 17) SEIDL, Z. Neurologie pro studium i praxi. Přeprac. a dopl. vyd. 2. Praha: Grada, 2015, 383 s. ISBN 978-80-247-5247-1. 18) SELIKOWITZ, M. Down syndrome: the facts. Ed. 3rd. New York: Oxford University Press, 2008, xiii, 211 p. ISBN 9780199232772. 19) VAĎUROVÁ, H., MÜHLPACHR P. Kvalita života: teoretická a metodologická východiska. vyd. 1. Brno: Masarykova univerzita, 2005. ISBN 9788021037540. 20) VENGLÁŘOVÁ, M., MAHROVÁ G. Komunikace pro zdravotní sestry. Vyd. 1. Praha: Grada, 2006, 144 s. ISBN 8024712628. 21) VONDRÁČEK,
L.,
WIRTHOVÁ,V.,
PAVLICOVÁ,
J. Základy
praktické
terminologie pro sestry: příručka pro výuku a praxi. 1. vyd. Praha: Grada, 2011, 136 s. Sestra (Grada). ISBN 978-80-247-3697-6. 22) WHO. Mezinárodní klasifikace funkčních schopností, disability a zdraví: MKF. České vyd. 1. Překlad Jan Pfeiffer, Olga Švestková. Praha: Grada, 2008, 280 s. ISBN 978-80-247-1587-2. 23) ZACHAROVÁ, E., HERMANOVÁ E., ŠRÁMKOVÁ J. Zdravotnická psychologie: teorie a praktická cvičení. Vyd. 1. Praha: Grada, 2007, 229 s. Sestra (Grada). ISBN 978-80-247-2068-5.
55
Seznam grafů Graf 1- Typ postižení ...................................................................................................... 26 Graf 2 – Závislost pomoci na okolí ................................................................................ 27 Graf 3 – Používání kompenzačních pomůcek ................................................................ 28 Graf 4 - Bydlení .............................................................................................................. 29 Graf 5 – Bezbariérová úprava bytu ................................................................................. 30 Graf 6 – Potíže při pohybu mimo domov ....................................................................... 31 Graf 7 – Bezbariérová MHD .......................................................................................... 32 Graf 8 – Vlastní automobil k dispozici ........................................................................... 33 Graf 9 - Zaměstnání ........................................................................................................ 34 Graf 10 – Postoj ke sportu .............................................................................................. 35 Graf 11 – Četnost sportu ................................................................................................. 36 Graf 12 – Sportovní odvětví ........................................................................................... 37 Graf 13 – Motivace ke sportu ......................................................................................... 38 Graf 14 – Komplikace při sportu .................................................................................... 39 Graf 15 - Strečink ........................................................................................................... 40 Graf 16 – Fyzický stav .................................................................................................... 41 Graf 17 – Psychický stav ................................................................................................ 42 Graf 18 – Začlenění do společnosti ................................................................................ 43 Graf 19 – Osobní vztahy ................................................................................................. 44 Graf 20 – Pocit bezmoci ................................................................................................. 45 Graf 21 – Plnohodnotný život ......................................................................................... 46
Seznam tabulek Tabulka 1 - Přehled obratlů a míšních segmentů ............................................................ 11
Seznam příloh Příloha 1: Dotazník kvality života
56
