KURZ SEBEOBSLUHY. manuál. KONÍČEK, občanské sdružení

PODPORA NA TRHU PRÁCE CZ.1.04/3.3.05/68.00164

KURZ SEBEOBSLUHY manuál KONÍČEK, občanské sdružení Na Zlaté stoce 14, České Budějovice email: [email protected] telefon: 386 321 476, 774 429 779 www.konicekcb.webnode.cz

KONÍČEK, občanské sdružení Na Zlaté stoce 14, 370 05 České Budějovice 386 321 476, 774 429 779, [email protected] www.konicekcb.webnode.cz

OBSAH PŘÍRUČKY: ÚKLID DOMÁCNOSTI - mytí nádobí - mytí toalety - vysávání koberců - vytírání podlahy - utírání prachu ZÁSADY SPRÁVNÉ VÝŽIVY - životní styl v ČR - příjem potravy - stolování - vaření - recept: buřt guláš ETIKETA - PRAVIDLA ZDVOŘILÉHO CHOVÁNÍ - pozdrav - v prodejnách - v dopravních prostředcích - oslovování - tykání - mobilní telefony


OBSAH PŘÍRUČKY: ZÁSADY LAICKÉ PRVNÍ POMOCI - zavolání záchranné služby - první pomoc - základní vyšetření životních funkcí - život zachraňující výkony - domácí lékárnička - ošetření ran a jejich hojení - popáleniny ZÁKLADY FINANČNÍ GRAMOTNOSTI - jak peníze vypadají - funkce peněz - hospodaření s penězi - spoření - jak můžeme spořit - půjčky POZNÁMKY


ÚKLID DOMÁCNOSTI 1. MYTÍ NÁDOBÍ Pomůcky - houbička na nádobí, drátěnka, - prostředek na nádobí (např. Jar, Pur)

Příprava - silně znečištěné nádobí namočit předem nebo vytřít - lógr od kávy – vylít do záchodu - zašpuntovat dřez - nalít lžíci prostředku na mytí nádobí - napustit horkou vodu

Postup mytí - umýt v dřezu - opláchnout studenou vodou - nechat okapat či osušit utěrkou - uklidit

Pořadí, ve kterém nádobí myjeme - sklo - porcelán (hrnečky, talíře) - plast, dřevo - příbory - pánve, hrnce


ÚKLID DOMÁCNOSTI 2. MYTÍ TOALETY Pomůcky - rukavice, hadr - utěrka z mikrovlákna - štětka na WC - vhodný čistící prostředek

Důležité - pomůcky na WC nepoužívat na úklid jinde - záchodovou štětku udržovat v čistotě (1x týdně propláchnout v roztoku vody a dezinfekčního prostředku a osprchovat horkou vodou)

Postup - otřeme prostor nad toaletou, - vyčistíme nádržku, odstraníme prach z trubek - zvedneme prkýnko a do mísy nalijeme vhodný čisticí prostředek - prostředek nalíváme pod okraje mísy a necháme stéct dolů !!! - zavřeme víko od toalety a necháme v ní prostředek působit - umyjeme vše kolem záchodu (dolní část mísy, veškeré obklady atd.) - dočistíme mísu záchodovou štětku - mísu umyjeme i zvenku - vyčistíme záchodové prkénko - vyčistíme všechny záhyby - dočistíme utěrkou z mikrovlákna


ÚKLID DOMÁCNOSTI 3. VYSÁVÁNÍ KOBERCŮ Pomůcky - vysavač (kontrolovat, zda není plný pytlík na prach)

Postup - přejedeme vysavačem na jednom místě alespoň 3krát po sobě - nepoužíváme nástavce s nejrůznějšími vysutými kartáčky. - pokud je prachový filtr (papírový či textilní sáček) plný, musíme ho vyměnit (vyčistit)

4. VYTÍRÁNÍ PODLAHY Pomůcky - kýbl s horkou vodou - koště a hadr či mop - čistící prostředek na podlahu

Postup - podlahu vytíráme vždy na konci úklidu - nepoužívat příliš mokrý mop - vždy dobře vyždímat - přiměřené množství čistícího prostředku - na přiloženém návodu - mop by měl na podlaze vykreslit číslici 8


ÚKLID DOMÁCNOSTI 5. UTÍRÁNÍ PRACHU Pomůcky - čistící prostředek - vhodný hadřík

Postup - prach utíráme shora dolů - prostředky proti prachu stříkáme na hadřík – NE na nábytek - hadřík nepoužíváme zmačkaný, ale složený - utíráme vždy čistou stranou hadříku - nezapomenout na: věci na poličkách, topení, rámy oken


ZÁSADY SPRÁVNÉ VÝŽIVY 1. ŽIVOTNÍ STYL V ČR Z výsledků statistického šetření vyplývá závažná skutečnost, že pouze malá část populace vykonává ve svém volném čase náročnější práci, ať se jedná o sport, fyzickou práci nebo fyzicky náročnější zájmovou činnost. Z výsledků však vyplývá závažná skutečnost. Velká část lidí v produktivním věku má podle skladby svého jídelníčku podstatně vyšší energetický příjem, než by odpovídalo jejich přibývání na hmotnosti za normálních okolností.

Mnoho lidí řeší stravování konzumací hamburgerů. jedná se sice o rychlé a pohodlné řešení, většina z nich je však bohatá na tuky.


ZÁSADY SPRÁVNÉ VÝŽIVY Znamená to pouze jediné. Tito lidé musí mít výrazně zvýšený energetický výdej v důsledku zvýšeného psychického zatížení. Často uvádějí problémy s usínáním z důvodu nedefinovatelného napětí při očekávání událostí dalšího dne, projevuje se u nich ve zvýšené míře netrpělivost a spěch, neustále mají tendenci vstupovat do řeči svým kolegům, jsou náhle velice nerozhodní a pociťují často svíravou bolest v žaludku, bušení srdce, sucho v ústech a někteří zaznamenávají i zvýšené pocení dlaní. Všechny tyto projevy jsou výsledkem psychické nerovnováhy, moderně označované jako stres. Moderní věda prokázala, že tělo může za určitých okolností vynakládat až 15 % přijaté energie na zvládání důsledků stresu. Nevyvážená strava, zejména pak nedostatek vitamínů a některých minerálních látek, nedovolují tělu efektivně zpracovávat přijaté živiny a problémy se začnou ještě více prohlubovat. Existuje také poměrně velká skupina lidí, kteří s ohledem na své zaměstnání žijí v neustálém spěchu, odbývají stravování jednoduchými a rychlými jídly. Tato jídla nemohou pokrýt požadovanou potřebu jednotlivých živin. Nedostatek některé látky potom způsobuje poruchy v metabolismu, výrazně klesá efektivní využívání celé řady dalších složek potravy a v konečném důsledku se může projevit celková slabost a ochablost organismu, nízká duševní výkonnost a celkové snížení odolnosti proti negativním vlivům okolí.

2. PŘÍJEM POTRAVY Průměrný český člověk během svého života přijme přibližně 42 000 litrů vody, téměř 6,4 tuny masa, asi 1,8 tuny cukru a přibližně 10,5 tuny škrobů. Všechno toto množství musí trávicí ústrojí zpracovat a veškerých nežádoucích látek a zplodin metabolismu se musí tělo dokázat zbavit.


ZÁSADY SPRÁVNÉ VÝŽIVY Je to obrovské množství práce, které musí tělo vynakládat a je pouze v našem zájmu, abychom mu tuto práci dokázali usnadnit. O co méně energie bude muset tělo vynaložit na přeměnu potravy a zpřístupnění živin, o to více nám přidělí k provádění příjemnějších činností.

2. 1. Pestrá strava Podmínkou je však konzumovat jednotlivé potraviny v rozumném množství a především zajistit pestrou stravu. Po stránce zdravotní u chuťové vyhovuje nejvíce jídelníček sestavený z rozmanitých potravin. Pestrost stravy je dalším základním pravidlem zásad správné výživy. Jednostranná strava vede mnohdy k nechutenství. Je vhodné střídat zdroje hlavních živin. Maso se střídá s vejci a s tvarohem, zařazuje se častěji drůbeží a rybí maso a občas je vhodné zařadit i luštěniny. Také přílohy by měly být rozmanité. Co nejčastěji se doporučuje zařazovat do jídelníčku brambory v různé kuchyňské úpravě, dále rýži, těstoviny, houskové a bramborové knedlíky. K některým masům lze jako přílohy zařadit i zeleninu. Již naši předkové věděli, že pro odpočinek trávicího ústrojí je vhodné jeden den v týdnu zařadit moučná jídla. Pokud použijeme luštěniny, je nutné mít na zřeteli, že je potřeba přídavek aspoň malého množství živočišné bílkoviny, například vejce.

2. 2. Živočišná bílkovina Potraviny obsahující živočišnou bílkovinu, by měly být základem každého jídla, mimo večeře. Z fyziologického hlediska je vhodné jako poslední jídlo konzumovat takové potraviny, které naopak mnoho bílkovin neobsahují. Pro činnost trávicího ústrojí po celodenní dřině je to úplný balzám. Pokud přesto cítíme potřebu jídlo s určitým obsahem bílkoviny konzumovat, je vhodné se spíše zaměřit na mléčné produkty, jako jsou nízkotučné sýry, tvarohové pomazánky, jogurty nebo plísňové sýry.


ZÁSADY SPRÁVNÉ VÝŽIVY Pouze u těhotných žen se doporučuje i během večeře konzumace většího množství tvrdého sýru. Velice vhodným je vypití menšího množství čaje nebo neslazeného nápoje před spaním.

2. 3. Pravidelná strava Další zásadou je pravidelnost jídla a jeho konzumace v klidu. Moderní věda poukazuje na fakt, že i dospělý člověk by měl přijímat potravu alespoň 5 x denně. Pokud by nám to mělo činit potíže, stačí k přesnídávce a svačině konzumovat i malé množství ovoce nebo zeleniny. Důležité je vydatné jídlo před nástupem do zaměstnání. Není nic horšího, než ráno ošidit snídani šálkem kávy nebo čaje. Určitým problémem je to, že naše tělo není přizpůsobeno okamžitému příjmu potravy bezprostředně po procitnutí. Pokud to situace jenom trošku dovolí, je vhodné vyvinout před snídaní aspoň malou pohybovou aktivitu, nejlépe na čerstvém vzduchu.

2. 4. Potraviny při správné výživě Na trojúhelníkové pyramidě jsou znázorněny polohy poživatin, všeobecně uznávaných jako základní při správné výživě. Z hlediska zdravotního je někdy pohybová aktivita na čerstvém vzduchu považována za tak závažný faktor ovlivňující správnou činnost trávicího ústrojí a všech metabolických procesů probíhajících v těle, že bývá do této pyramidy začleňována. Pyramida je členěna na 3 oddíly, které rozdělují uvedené potraviny podle jejich četnosti konzumace v průběhu jednoho týdne. Například hovězí maso nebo zvěřinu je doporučováno konzumovat přibližně 1x týdně. Naproti tomu chléb, ovoce, tvaroh a další mají zcela výsadní postavení a tyto poživatiny lze bez omezení konzumovat denně, a to i několikrát v průběhu dne.


ZÁSADY SPRÁVNÉ VÝŽIVY Potraviny uvedené ve střední části pyramidy (luštěniny, vejce, tvrdý sýr a oleje) by neměly v žádném případě v jídelníčku chybět. Pokud je v řádku uvedeno více potravin, neznamená to konzumovat všechny během jednoho dne, ale stačí jednu z nich (buď sýry, nebo tvaroh a podobně). Naproti tomu údaje ve svislé poloze je třeba dodržet (například sýry + ovoce + chléb nebo zakysané mléko + ovoce + brambory a podobně).


ZÁSADY SPRÁVNÉ VÝŽIVY 3. STOLOVÁNÍ Pokud se setkáme s výrazem stolničení, jedná se o vždy o přípravu stolové tabule a způsobu obsluhy. Termín stolování nám naopak poskytne informace a pokyny při chování u stolu a jídla. Ať už jsme v roli hostitele nebo samotného hosta, vyplatí se být alespoň povšechně informován o základních pravidlech, které oba výrazy v sobě skrývají. Obecná pravidla stolování jsou daná a svým způsobem by se měla promítnout do všech forem stolování... Bez ohledu na to jestli se jedná o stolování slavnostní, oficiální, rodinné nebo domácí. Formální akce mají sice trochu přísnější kritéria, ale v podstatě slušně bychom se měli umět chovat u stolu bez ohledu na prostředí. Podmínkou slušného stolování je zcela jistě pěkně upravený stůl a naše alespoň základní znalosti o společenské etiketě. Umět jenom držet správně nůž a vidličku při vybraných společenských setkání nestačí, abychom si byli jisti, že naše chování u stolu bude za každé situace „in“. Podmínkou každého správného stolování je prostírání a správně založený inventář.

3. 1. Ubrousek patří na klín Ubrousků známe hned několik druhů. Pro slavnostní stolování bychom měli vybírat ubrousek o velikosti 40 x 40cm. Měl by být látkový nebo vyrobený ze speciální netkané textilie (airlaid). Ubrousek nás chrání před potřísněním oděvu. Neuvazujeme si ho kolem krku jako batolata, ale ihned po zasednutí si ho rozložíme na klín. Dále nám poslouží po skončení jídla k osušení rtů. Po jídle ubrousek decentně přehneme neušpiněnou stranou nahoru a položíme vedle talíře. Pokládat ho do talíře mezi zbytky je nevhodné.


ZÁSADY SPRÁVNÉ VÝŽIVY 3. 2. Aperitiv na úvod Většina slavnostních hostin začíná oficiálním stručným přípitkem. Vhodné je zvolit aperitiv, který nabudí chuť k jídlu. U slavnostně prostřeného stolu začínáme jíst všichni společně. U samotného jídla můžeme lehce konverzovat. Dávno už neplatí, že při jídle se nemluví. Při hostině nespěcháme a tak i mezi jídlem si najdeme okamžik, kdy si kromě jídla vychutnáme i přátelský dialog...nečiníme tak ale s plnými ústy.

3. 3. Co s vidličkami a příbory Pokud už zasedneme k prostřenému stolu, mělo by nám být už podle založení příborů jasné, jak složité menu Vás čeká. Správně založená slavnostní tabule by nám už při samotném prvním obhlédnutí měla napovědět, který příbor vzít první do rukou. Stačí si zapamatovat jednoduché pravidlo. Příbor, který je nejdál od talíře používáme jako první. Pokud nás čeká oběd o čtyřech chodech složený z polévky, předkrmu, hlavního jídla a dezert, bude z pravé strany (z pohledu hosta) nejdále od talíře polévková lžíce. Tu použijeme při konzumaci. Po odnesení dojedené polévky, nám zbydou u talíře dva příbory zprava dva nože a zleva dvě vidličky. Opět zvolíme nůž i vidličku více vzdálenou od talíře. Obvykle je příbor na předkrm menší. Na hlavní pokrm nám zůstane těsně u talíře poslední nůž a vidlička Dezertní vidlička nebo lžička se zakládá nad samotný okraj talíře a ve chvíli, kdy přijde její čas, Vám ji číšník sám naservíruje k donesenému dezertu. Žádný z příborů nikdy neodkládáme na ubrus. Nikdy příbor nesměrujeme hroty vzhůru, ani proti spolustolovníkovi. Pokud potřebujeme při jídle jen vidličku, nože neodkládáme, ale stále ho držíme. To, že nůž nepatří do úst je zřejmě od dětských let všem jasné. Stejně jako, že při stolování nevydáváme žádné nemilé zvuky, nemlaskáme, neskřípeme nožem po talíři atp. Pokud dojíme, nůž s vidličkou dáme na talíř těsně k sobě. Překřížením naopak zdůrazníme, že se chceme po chvíli k jídlu opět vrátit.


ZÁSADY SPRÁVNÉ VÝŽIVY 3. 4. Jak si poradit při vlastní obsluze z nabídkových mís Při slavnostním stolování se můžeme setkat s možností, kdy si jídlo sami nabíráme u stolu ze společných mís. K tomu slouží přiložené kleštičky, naběračky atp. Při oficiálních akcí by se měl pokrm nabírat pomocí vidličky a lžíce. Správně by se v levé ruce měl držet talíř a v pravé ruce vidlička se lžicí. Vidlička je vložená do lžíce a ovládáme oba nástroje prsty tak, aby sloužily jako kleště. Tzn. ukazovák s palcem ovládají vidličku, prostředník odklání lžíci a do těchto improvizovaných kleští uchopíme pokrm, který si dáme na talíř. Nezoufejte, pokud Vám tento doporučený postup připadá příliš náročný. Klidně si talíř odložte a naberte si pokrm tak, že do levé ruky uchopíte lžíci, kterou podložíte nabíraný pokrm a pomůžete si přitom vidličkou v levé ruce. Omáčky si nabíráme naběračkami a dáváme pozor, abychom neukápli na čistý ubrus.

3. 5. Jak nás obslouží personál Pokud budete hosty na slavnostní hostině, počítejte s určitými pravidly ze strany personálu. Pokud Vám personál bude chtít nabídnout pokrm z nabídkových a předkládacích mís, přistoupí k Vám zleva. Zleva Vám obsluha přinese i salát. Pokrmy, které jsou pro Vás servírovány přímo na talíři, jsou podávány zprava. Ze stejné strany Vám bude naléván nápoj do založených skleniček. Zprava odnáší personál použité nádobí a naopak zleva Vám klade nové pro eventuelně další chod. Při odklízení nádobí personálu nepomáháme, stačí se lehce naklonit doleva, aby obsluha měla více prostoru. Stejně si počínáme i při servírování jídel. Slavnostně prostřený stůl je nezbytnou součástí téměř každé oslavy... Dnes se již striktně nedodržují všechna pravidla a při přípravě slavnostního stolování můžeme využít i svou fantazii. Nikdy bychom, ale neměli zapomínat, aby přílišná zdobnost neomezovala hosty při samotném stolování. Slavností tabule by měla vycházet z povahy celé akce. Bereme v úvahu prostředí, kde se bude konat, počet hostů, styl akce, její formálnost a vážnost.


ZÁSADY SPRÁVNÉ VÝŽIVY 3. 6. Host potřebuje prostor Téměř každý z nás je někdy postaven před situaci, kdy pozve hosty k slavnostně prostřenému stolu. Pokud připravujeme slavnostní tabuli, uvažujme nejprve logicky. Je kolem stolu dostatek místa pro servírování, vejdou se k němu všichni pozvaní apod. Chceme-li hostům zajistit dostatek pohodlí, měli bychom počítat až s 60cm místa na jednoho hosta. Klasické obdélníkové nebo čtvercové stoly skládáme za sebou do útvarů ve tvaru písmen nebo geometrických tvarů (T, U, I, L, čtverec)

3. 7. Podmínkou vybraného stolování je prostírání Většinou se neobejdeme bez samotného ubrusu (napronu) a nikdy nesmí chybět samotné ubrousky. Běžně se využívá i tzv. vícevrstvé prostírání. Základem je podkladový ubrus (často se podkládá i měkčí podložkou, která zabraňuje posunu ubrusu po stole). Jako vrchní vrstva se využívá ubrus, který často barevně koresponduje i s výzdobou.


ZÁSADY SPRÁVNÉ VÝŽIVY 4. VAŘENÍ – RECEPT: BUŘT GULÁŠ Suroviny: pro 4 osoby - 1 velká cibule, 2 - 3 stroužky česneku, 4 větší brambory - 3 špekáčky (300 g kabanosu nebo jiného měkkého salámu) - 2 lžíce sladké papriky, majoránka, pepř, sůl, drcený kmín, hladká mouka - 1 smetana, olej

Pracovní postup: Do hrnce nalijeme olej a vložíme pokrájenou cibulku, osmahneme a přidáme na půl kolečka nakrájené špekáčky a orestujeme. Přidáme papriku, sůl, pepř, na kousky nakrájené brambory a zalijeme vodou. Lehce vaříme na mírném ohni. Před koncem dochutíme česnekem, solí, pepřem a majoránkou. Nalijeme smetanu pro zjemnění. Dle potřeby dohustíme moukou rozmíchanou ve vodě a ještě lehce povaříme. Přílohou není nutná, a pokud ano tak je vhodný chleba, rohlík či houska.


ETIKETA - PRAVIDLA ZDVOŘILÉHO CHOVÁNÍ Etiketa původně znamená papírový lístek nebo štítek s nějakou informací, například etiketa na lahvičce s léky, která popisuje obsah. Stejně se označovaly i lístky se jmény, jimiž se u francouzského královského dvora určovalo místo u stolu, kam se má host posadit. Tento význam se pak rozšířil na pravidla zdvořilosti a dobrého společenského chování vůbec. Etiketa je součástí společenského mravu, nikoli morálky a etiky. Její pravidla jsou původně nepsaná a někdy není jasné, proč se určité chování předepisuje nebo naopak zakazuje. Většinou však zpříjemňují vzájemný styk (například zákaz mlaskat při jídle) a často vyjadřují jistou zdrženlivost a respekt k ostatním, k ženám a starším (například přednost u stolu, ve dveřích). Dodržováním etikety dává člověk najevo, že ví „co se sluší“ a že tedy do daného prostředí patří. Předchází tím konfliktům a zároveň se brání nežádoucí důvěrnosti.


ETIKETA - PRAVIDLA ZDVOŘILÉHO CHOVÁNÍ 1. POZDRAV Pozdrav je nejjednodušší společenský kontakt, nejzákladnější projev zdvořilosti. Pozdravit je slušnost, odpovědět povinnost. Nepozdravit je v chování hrubým přestupkem. V domě, ve kterém bydlíme a nejsme si jisti, že bezpečně známe všechny nájemníky, zdravíme každého. Když to platí pro dospělého, tím spíše to platí pro mládež a děti. Jestliže tuto povinnost děti a mládež nedodržují (menším dětem ji odpouštíme, každé dítě není stejně chápavé), je jisté, že k tomu nejsou vedeni. Každý se potom může domnívat, že nejsou rodiči dostatečně vychovávání nebo že rodiče sami nahlížejí na slušné chování s nezájmem a nebo že pravidla slušného chování neznají. Zásadou je, že pozdravem nešetříme a že se při pozdravu díváme protějšku do očí. Platí pravidlo, že mladší zdraví staršího a muž ženu, přičemž druhé pravidlo má přednost s určitými odchylkami, o kterých se dozvíte níže.


ETIKETA - PRAVIDLA ZDVOŘILÉHO CHOVÁNÍ Zdravíme-li, neukláníme se tělem, působí to vtíravě, a uděláme úklon hlavou (i při smeknutí klobouku). Zdravíme-li skupinu osob, pozdrav poněkud zvýrazníme a prodloužíme. Jestliže se zastavíme s někým na ulici, nejdříve pozdravíme a pak hovoříme. Také, chceme-li se někoho na ulici zeptat (na cestu apod.), je nezdvořilé klást hned otázku, i kdyby začínala zdvořilými slovy "s prominutím", "prosím vás", neboť jako první máme pozdravit: to je nejzdvořilejší způsob, jak upoutat pozornost. Na ulici zdravíme všechny známé, i ty, se kterými jsme se dříve setkali jen náhodně, ale byli nám představeni. Jdeme-li po ulici se svým známým a on někoho pozdraví, připojíme též svůj pozdrav a nikoliv nevšímavým způsobem. Otáčet se ale za pozdraveným a vyptávat se, o koho jde, je neslušné. Jestliže nám to chce známý sdělit, řekne nám to sám. Pozdrav neopakujeme, jestliže nás ten, kterého jsme před chvílí, již zdravili, opět míjí. Potkáme-li ho po delší době, v rozmezí na příklad odpoledne, pozdravíme ho způsobem jednodušším, kývnutím hlavy, úsměvem. Zdravíme jen, jestliže víme, že jsme viděni. Pochybujeme-li o tom, raději pozdravíme. Nevadí nám, když jsme se nedočkali odpovědi, protože předpokládáme, že jsme nebyli viděni. Potkáme-li na ulici známého, který není sám, nezastavujeme se s ním, když jsme jej pozdravili: můžeme to učinit, jsme-li k tomu vyzvání. Jestliže se s námi zastaví starší osoba nebo jsme mužem a zastaví se s námi žena, přestaneme s činností, kterou právě děláme (včetně kouření, cigaretu však uhasíme jen tehdy, když se setkání prodlouží). Při loučení též přidáváme slova "těšilo mne" nebo "rád(a) vás zase uvidím". Výběr slov k pozdravu je přizpůsoben osobě, kterou zdravíme a stejně tak i výraz tváře (uctivý nebo přátelský). Nejčastěji říkáme "dobrý den, ráno, jitro, večer", "nazdar" nebo mezi přáteli a blízkými též "ahoj" (což je pozdrav, který byl dříve považován za příliš pouliční, ale hojně se rozšířil). Není nezdvořilé u blízkých osob říci i "čao", což se rozšířilo z Itálie nebo jiný kamarádský pozdrav.


ETIKETA - PRAVIDLA ZDVOŘILÉHO CHOVÁNÍ Je nevhodné pozdrav volat na dálku, neboť dbáme toho, aby byl vysloven tak, že jej slyší především zdravená osoba. Na druhé straně můžeme slov použít k tomu, abychom na svůj pozdrav zdravenou osobu upozornili. Není slušné zdravit kamaráda, který jde se ženou, jež není naší kamarádkou, kamarádským pozdravem, protože pozdrav patří oběma. Je ale možné pozdravit každého zvlášť. Pokud jde o děti, vypadá dobře, když ve svém okolí zdraví všechny dospělé osoby, objevují-li se jen občas a v malém množství. Nejbližším okolím se myslí část obce nebo nejbližší okolí u vchodu do domu. Dítě, které pozdraví cizího, vypadá mile: učí se základům slušnosti, umí zdravit a přijímat za pozdrav odpověď. Vejdeme-li do místnosti, vždy zdravíme nahlas, ne jen kývnutím hlavy. Ve veřejné místnosti pozdravíme i cizí osoby, se kterými hodláme pobýt, nebo osoby, s kterými možná navážeme konverzaci, např. několik lidí u baru, kteří nás vidí. Odcházíme-li z veřejné místnosti, pozdravíme ty, s kterými jsme měli kontakt, a osobu, která společnost nějak reprezentuje. Odpovídáme na pozdrav, jestliže nás zdraví číšník, což znamená, že zdravíme jeho prostřednictvím všechny hosty. Pozdravíme v kanceláři, kam jsme přišli něco vyřizovat. Někdy musíme rozhodnout o pozdravu podle situace. Nebudeme zdravit například, vejdeme-li do banky, kde je řada přepážek a úředníků a před nimi lidé, s kterými do kontaktu nepřijdeme, ale pozdravíme na malé poště, kde je jeden úředník a u přepážky několik osob. Jestliže jsme v náhodné společnosti, kde jsme se postupně bavili s více lidmi delší dobu (ne jen za účelem výměny několika informací) a odcházíme, což platí i ve veřejné místnosti, rozloučíme se, alespoň posuňkem, s každým, jestliže je nemůžeme pozdravit najednou tak, aby náš pozdrav určitě viděli. Je to projevem potěšení z jejich společnosti, jinak by to vypadalo, že jsme je jen využili pro svojí zábavu.


ETIKETA - PRAVIDLA ZDVOŘILÉHO CHOVÁNÍ Zvláštní případ zdravení je, potkáme-li ve volné přírodě nebo na vesnici neznámou osobu nebo osoby. Není povinností pozdravit, ale je to zdvořilé, jestliže je zřejmé, že tyto osoby jsou tam domácí, protože pozdravem symbolicky vyjadřujeme úctu k místnímu obyvatelstvu. Ale zdravíme jen tehdy, jsou-li tyto osoby v celém okolí samy. Máme-li klobouk, nesmekáme a zdravíme jen slovy a kývnutím hlavou. Zdravení místních lidí nemá pravidel, na tomto místě jsme je jen naznačili: vždy se rozhodujeme podle situace. Účelem je totiž projevit úctu nikoliv konkrétní osobě, ale prostředí, ve kterém žije (obec, kraj, polesí, farnost). Lze to přirovnat ke zdravení na faráře v kostele, kterého, blíží-li se k nám, pozdravíme ne proto, že jej chceme poznat (ani nás přece nepozval), nýbrž abychom jeho prostřednictvím pozdravili tamější církevní obec.


ETIKETA - PRAVIDLA ZDVOŘILÉHO CHOVÁNÍ 2. V PRODEJNÁCH Vcházíme-li do menší prodejny, kde nás všichni mohou slyšet, pozdravíme. Nezdravíme ve velkých prodejnách. Není již zvykem, abychom snímali klobouk, bylo by to nepraktické a není také kam ho uložit a kdo by jej hlídal. Ovšem v luxusních prodejnách, kde nás přímo a osobně obsluhují, odkládáme věci na místa k tomu určená. S prodávajícími mluvíme klidně a slušně. Přitom bez ohledu na stáří jsme si vědomi, že prodávající je vždy tím, který nám má vzdávat úctu. Pokud není prodejna určena k osobnímu výběru zboží, nic neosaháváme, a potřebujeme-li něco vzít do ruky, požádáme personál. Na personál nevoláme zdálky, počkáme, až se přiblíží, nebo k němu popojdeme. Nerozpakujeme se požádat o ukázku všech druhů věci, o kterou máme zájem, i kdy nejsme rozhodnuti, zda si ji koupíme. Správný prodavač nám rád vyhoví, protož čím více dotazů vzneseme, tím spíše se vyvarujeme omylu, který přidá nepříjemnosti nejen nám, ale i prodávajícímu. Je praktické projít více prodejen, chceme-li koupit určitou věc, prohlédnout si všechny možnosti, nechat si podat vysvětlení o kvalitě i ceně a potom teprve si vše rozmyslet a vrátit se do prodejny, ve které definitivně nákup uskutečníme. Neobratně obsluze nevyčítáme chyby a má-li naše obsluha snahu, spíše jí pomůžeme ve svůj prospěch. Sami též nebuďme neobratní. Při nákupu nezapřádáme s prodávajícími osobní rozhovory o věcech, netýkajících se nákupu a nezdržujeme tím provoz. Nepředbíháme kupující a uděláme-li to nedopatřením, s lítostí se omluvíme. Jestliže náš spěch je neodkladný, můžeme kupující před námi poprosit, zda nám neumožní je předejít.


ETIKETA - PRAVIDLA ZDVOŘILÉHO CHOVÁNÍ U nás se ještě často prodávající nechovají, jak by měli, s úctou ke kupujícímu za všech okolností. Často ani neříkají zákazníkovi při jeho platbě "děkuji", jako by si mysleli, že by on je měl obdařit tím slůvkem za jejich službu, ačkoliv je to základním prohřeškem špatného prodavače. Chyby prodávajícím nevytýkáme a myslíme si své: dobrý šéf to také vidí a přijde čas a špatného člena personálu vymění. Jestliže jsme v prodejně s něčím pravidelně nespokojeni, je slušné to klidně a věcně sdělit vedoucímu nebo majiteli a nenechat si to pro sebe a dát tak příležitost k nápravě. Jestliže nám za takovou informaci vedoucí nepoděkuje, ale začne nám informaci vyvracet, je lépe přemýšlet o změně prodejny než se rozčilovat. Je patrné, že ve své nevychovanosti jsou v této prodejně podřízení s nadřízenými zajedno. Při vycházení z prodejny má ve všech případech přednost vycházející. Ctí se princip, že opakované vstupování osob dovnitř by prodejnu mohlo zaplnit. V obchodních domech se doporučuje vyjet výtahem do posledního podlaží a uskutečňovat nákup od shora dolů, což je pohodlné. Výtahy jsou tak někdy i seřízeny. Stojíme-li při nákupu fronty, neprojevujeme netrpělivost, neboť jsme se tak rozhodli sami. Od pultu odcházíme s pozdravem. Zákazník nemusí děkovat personálu, jestliže nevidí, že pro něj prodávající neučinil něco zvlášť namáhavého nebo příjemného. V principu se prodávající chovají k zákazníkům jako ve společnosti, kde má zákazník vyšší společenské postavení nebo přednost, a to bez ohledu na jeho věk a pohlaví.


ETIKETA - PRAVIDLA ZDVOŘILÉHO CHOVÁNÍ 3. V DOPRAVNÍCH PROSTŘEDCÍCH Při cestování dálkovým autobusem bývá dobrým zvykem pozdravit řidiče při nastupování i vystupování. Cestující zdravíme při vstupu do kupé ve vlaku (samozřejmě i při vystupování). V případě, že jsou ve vlaku jen boxy v jinak otevřeném prostoru, nemusíme zdravit cestující v boxu, kam se chceme posadit, jen se ptáme, zda je tam volno. Ale sedíme-li pak s nimi, tedy navázali jsme kontakt, pozdravíme, jestliže box natrvalo opouštíme. Je trapné, přistoupí-li někdo a sedne si a pak po nějaké době odejde bez jakéhokoliv projevu slušnosti. V letadle zdravíme letušku, která na palubě letadla představuje hostitelku. V každém případě požádáme o dovolení kouřit nejbližšího souseda. Totéž platí ve vlaku. V autobuse nebo ve vlaku se uvolňuje místo jen výjimečně. Při delších cestách můžeme svou slušnost a ochotu moci vyjádřit i tím, že se s někým na svém sedadle střídáme. Otevírání okénka ve vlaku se má dít vždy jen se souhlasem spolucestujících. I když je někdy konverzace při dlouhých cestách příjemná, nikoho k ní nenutíme a už vůbec nevyzvídáme osobní informace. Hezkým zvykem, který bychom měli vědomě pěstovat, stejně jako všechny projevy dobrých vztahů mezi lidmi, je doprovázení blízké osoby na delší cestu. Ten, kdo je doprovázen, se má svému doprovodu věnovat. Doprovázející by měl svou pozornost dovršit drobným dárkem na cestu (zábavný časopis, pomeranč, čokoláda apod.). Květinami vítáme dámskou návštěvu, zejména přijíždí-li zdaleka. Nemá smysl například z ochoty zastavit, má-li někdo zjevně poruchu v motoru a my neovládáme ani základy údržby. Musíme rovněž zvážit, co je v té chvíli pro nás důležitější, svým zdržením můžeme třeba narušit program jiných lidí (čekajíli na nás).


ETIKETA - PRAVIDLA ZDVOŘILÉHO CHOVÁNÍ Naučme se vážit si svého času, ale na druhou stranu s ním nešetříme, může-li právě naše pomoc být užitečná. Minimální slušností řidiče je slušné vystupování vůči všem ostatním účastníkům provozu, včetně prodavačů u pumpy. V autě je nejvýhodnější, a proto také nejčestnější, místo vpravo vzadu. Další je místo za řidičem. Nejnepohodlnější a výjimečně používané je místo vzadu uprostřed. Nejnebezpečnější místo z hlediska případné nehody je sedadlo vedle řidiče. Dozadu vždy usedají různé oficiální osobnosti, mělo by to být i místo pro účastníky služebních cest. Rovněž v taxíku se tak dříve jezdilo. Rozhodně není chybou, zvolíte-li si toto místo sám (neboť taxikář vám ho patrně nenabídne) a v každém případě si sedáte dozadu, jedete-li s dámou. Tehdy je možné, aby si žena sedla na zadním sedadle vlevo a muž vpravo. Muž má tak možnost pomoci ženě při nastupování a vystupování, postarat se o její zavazadla, otevřít a zavřít dveře. V soukromém autě je nutností respektovat základní pravidlo, že rozhodující osobou je řidič. Má zodpovědnost za všechny ostatní spolujezdce a je třeba umožnit mu, aby se mohl plně soustředit na řízení. Je nepřípustné zapálit si bez výslovného řidičova svolení. Není vhodné vést za jeho zády hlasitou konverzaci, rozptylovat jeho pozornost různými dotazy, řešit s ním vážné problémy. Nejen nevhodné, ale přímo nebezpečné jsou jakékoliv rady a kritika způsobu jízdy. Pouze bojí-li se někdo rychlé jízdy, může řidiče zdvořile požádat o zpomalení a ten by měl vyhovět. Tato pravidla by se měli naučit respektovat zejména členové rodiny, aby se jejich cesty za rekreací neproměnily v minuty a hodiny permanentního stresu. Při jízdě po dálnici by si spolujezdec vedle řidiče neměl dovolit usnout, aby podobnému pokušení nepodlehl také řidič. Nenucená konverzace v tomto případě pomáhá udržet řidičovu pozornost. V západních zemích dokonce za tímto účelem berou někteří řidiči stopaře.


ETIKETA - PRAVIDLA ZDVOŘILÉHO CHOVÁNÍ 4. OSLOVOVÁNÍ Při oslovování je nutné si zapamatovat, že v našich podmínkách oslovujeme pane, paní, slečno pouze osoby neznámé, tedy ty, kterým jsme nebyli představeni. V ostatních případech připojíme buď akademický titul, funkci nebo příjmení. V některých případech je obvyklé oslovení paní, slečno plus křestní jméno (např. v kadeřnictví; tento způsob je vžitý i v určitých profesionálních skupinách, např. v divadlech, ale pouze pokud patříme do té dané skupiny, protože toto oslovení má už nádech familiárnosti.) Křestním jménem oslovujeme pouze velmi dobré přátele a známé. Zpravidla ty lidi, se kterými si tykáme. Oslovování křestním jménem je obvyklé i v různých zájmových klubech (sportovních, ochotnických kroužcích, apod.). Říkat komukoli pouze příjmením je naprosto chybné a svědčí o nedostatku společenského taktu. Vdanou i svobodnou ženu můžete oslovovat s titulem: např. paní inženýrko (nikdy ne slečno). Za poněkud "starodávné" se začíná považovat oslovení mladá paní. Rozvedená žena by měla být oslovována paní. Pokud se domníváte, že jí takové oslovení nebude milé, zeptejte se jí, jak si přeje být oslovována. V některých obchodech a institucích (banky, starožitnictví, aukce s uměleckými předměty) nebývá zvykem oslovovat klienta příjmením - i pokud je známo. Zachovává se tím ochranná anonymita. Na veřejnosti nevypadá dobře, pokud muž (žena) oslovuje svého partnera domáckou přezdívkou nebo intimně.


ETIKETA - PRAVIDLA ZDVOŘILÉHO CHOVÁNÍ 4. TYKÁNÍ Míru důvěrnosti společenského kontaktu osob vyjadřuje také vykání a tykání. Vykání vyjadřuje daleko lépe vztah vzájemné úcty. Obvyklé je tykání mezi přáteli, příbuznými, mnohdy i vzdálenějšími. Časté je také tykání v pracovních kolektivech. Je přirozené a odůvodnitelné v užších pracovních kolektivech, protože usnadňuje spolupráci. Tykání vždy nabízí osoba společensky významnější. Žena muži, starší mladšímu, nadřízený podřízenému.

5. MOBILNÍ TELEFONY Vnesly do našeho života mnoho výhod, ale také nevýhody a některá rizika

5.1. Kdy netelefonovat - v autě se nesmí psát esemesky ani telefonovat (přípustné je pouze s použitím hands-free) - u lékaře je nepřijatelné aby telefonoval pacient ovšem stejně tak ani lékař nesmí telefonovat, je- li v ordinaci pacient - nejněžnější lidské vztahy - v dopravních prostředcích (tramvaj, autobus, vlak, metro) můžeme posílat krátké textové zprávy, ale telefonováním spolucestujícího nerušte - v restauracích, na poradě, v divadle - pamatujte na časový posun - podle pravidel etikety se nemá telefonovat po desáté hodině večerní a před osmou hodinou ranní


ETIKETA - PRAVIDLA ZDVOŘILÉHO CHOVÁNÍ 5.2. Nepřijatý hovor Objeví-li se vám na displeji zmeškaný hovor, je zdvořilé co nejdříve zavolat zpět nebo poslat esemesku (SMS - Short Message Servise = krátká textová zpráva). Otevírat a dokonce číst cizí esemesky je neslušné, ale i nezákonné.

5.3. Smajlík Smajlíci jsou jakýsi předchůdci dnešních obrázků a používají se k vyjadřování pocitů. Vypodobuje to obraz lidské tváře v podobě žlutého kruhu s výrazy obličeje ( např. dvě tečky představují oči a oblouček představující ústa). Posíláme je s ohledem na slušnost, ale měli bychom vždy vědět, komu je posíláme. SMĚJE SE :-) nebo :) SMUTNÝ :-( nebo :( ŠOK, VYDĚŠENÝ :-O nebo :o VYPLÁZNUTÝ JAZYK :-P nebo :p ZMATENÝ o_O nebo O_O


ZÁSADY LAICKÉ PRVNÍ POMOCI - soubor opatření, která se provádějí při náhlé poruše zdraví, a jejich cílem je přerušit vliv působící škodliviny a odvrátit další škody na zdraví.

1. ZAVOLÁNÍ ZÁCHRANNÉ SLUŽBY Pokud se mě nebo někomu v mém okolí stane nějaký úraz, který si nejsem schopen ošetřit sám nebo někdo v mém okolí musím ihned volat zdravotnickou záchrannou službu:

telefonní číslo:

155 112 nebo


ZÁSADY LAICKÉ PRVNÍ POMOCI 1. 1. O čem je potřeba záchrannou službu informovat: Kde se událost stala – Nejlépe přesnou adresu nehody (jméno, město, místo ulice, číslo popisné). V případě malé obce je nutné uvést okres či kraj. V panelových domech je třeba uvést jmenovku dveří a poschodí. V otevřené krajině je nutné popsat významné orientační body, v případě více zachránců se může jeden ze zachránců vydat záchranné službě naproti a pomoci tak s navigací. Pokud došlo k nehodě v místech nedostupných pro vozidla ZZS nebo pokud je dopravní situace na přístupové trase komplikovaná, je vhodné na tuto skutečnost upozornit. Co se stalo – Jedná-li se o úraz, otravu, autonehodu atp., popište rozsah zranění, případně sdělte počet zraněných osob, zda se jedná o dítě či dospělého člověka, jsou-li zranění při vědomí a zda dýchají. Kdo volá – Uveďte své jméno a telefonní číslo, ze kterého voláte. Již na základě těchto informací může dispečer vyslat posádku na místo zásahu. Umožňuje-li to stav postiženého, vydržte na telefonu a řiďte se pokyny dispečera. Můžete tak pomoci s navigací na místo zásahu. Zranění, se kterými se můžete setkat: - infarkt myokardu - kardiopulmonální resuscitace - krvácení - otrava - podchlazení - pokousání - popáleniny - poranění oka - poranění páteře - přehřátí - tonutí


ZÁSADY LAICKÉ PRVNÍ POMOCI 2. PRVNÍ POMOC 2.1. Co je první pomoc - první pomoc je péče nebo léčba poskytnutá postiženému před příjezdem Zdravotnické záchranné služby nebo jiného kvalifikovaného odborníka

2.2. Cíle první pomoci 1. zachránit život 2. zabránit zhoršení zdravotního stavu 3. urychlit proces uzdravení

2.3. Priority první pomoci 1. je nezbytné zprůchodnit a udržet průchodné dýchací cesty 2. dýchání je v případě potřeby nutné obnovit a udržovat umělým dýcháním 3. je nezbytné obnovit a udržet krevní oběh nepřímou srdeční masáží a zastavením krvácení - položit na záda na tvrdou podložku (na zem), odstranit všechna podložení hlavy - otevřít ústa a zkontrolovat, zdali v nich není nějaký předmět, který by mohl bránit průchodnosti dýchacích cest (např. bahno u tonoucích, zvratky, ale i obyčejná žvýkačka nebo umělý chrup…) - jestliže ano, opatrně předmět z úst postiženého vyndáme; pokud se jedná o zvratky nebo bahno, odstraníme je tak, že jemně vytřeme dutinu ústní kolem dokola dvěma prsty obalenými kapesníkem - uvolnění dýchacích cest -> záklon hlavy a/nebo předsunutí spodní čelisti - pokud následuje zřetelný nádech, udržujeme průchodné dýchací cesty - pokud jsou dechy velmi pomalé, lze do postiženého dýchat uměle, vydechovaný vzduch obsahuje dostatečné množství kyslíku (16% oproti 21% v atmosféře).


ZÁSADY LAICKÉ PRVNÍ POMOCI 2. 4. Jaké vybavení potřebujete - nepotřebujete žádnou zvláštní výbavu. Dobře vybavená lékárnička pro první pomoc obsahuje řadu užitečných pomůcek, ale ne vždy ji máte v případě potřeby pohotově k dispozici. Můžete však použít cokoliv co je právě k dispozici, můžete improvizovat, pokud je to potřeba.

2. 5. Základní pravidla - velmi důležité je nestát se sám postiženým, když se pokoušíte o záchranu druhého. Nepřibližujte se proto k postiženému, pokud se přitom dostává do nebezpečí i váš život (např. úraz elektrickým proudem). Nejdříve se zabývejte těmi, kdo jsou nejvážněji zraněni. Nehýbejte s postiženým, pokud to není zcela nutné. Neopatrná manipulace s postiženým může podstatně zhoršit jeho zranění.

3. ZÁKLADNÍ VYŠETŘENÍ ŽIVOTNÍCH FUNKCÍ 3. 1. Vyšetření dýchání

Abyste zjistili, zda postižený v bezvědomí dýchá, pozorujte hrudník, poslouchejte dech a snažte se rozpoznat závan dechu na tváři. Postup: - klekněte si vedle postiženého, přiložte ucho k jeho nosu a ústům a pozorujte hrudník - pokud zraněný dýchá, uvidíte dýchací pohyby, uslyšíte dech a pocítíte závan vzduchu na své tváři - když postižený nedýchá, musíte uvolnit a vyčistit dýchací cesty a pokud je to nutné, zahájit dýchání z úst do úst


ZÁSADY LAICKÉ PRVNÍ POMOCI 3. 2. Vyšetření krevního oběhu Krevní oběh rozvádí kyslík z plic, výživné látky vstřebané z potravy a odvádí odpadové látky. Při srdečním stahu se šíří všemi tepnami tlaková vlna. Je známa jako tep, který můžete nahmatat všude tam, kde leží tepna blízko povrchu těla, např. na krku nahmatáte tep, nebo na zápěstí ruky. Postup - tep na krkavici (na krku): - najděte štítnou chrupavku a sjeďte bříšky tří prstů do prohlubně mezi ní a kývačem - sledujte tep asi 5 - 10 sekund. Tuto metodu používejte ke zjištění, zda srdce zraněného pracuje Postup - tep na radiální tepně (na zápěstí): - umístěte bříška tří prstů do prohlubně nad rýhou na přední straně zápěstí v ose s dlaňovým bříškem palce - počítejte počet tepů, které nahmatáte za minutu. Tuto metodu používejte ke zjištění tepové frekvence u zraněných při vědomí

3. 2. Zhodnocení stavu vědomí je stav, ve kterém postižený nevnímá pro poruchu normální funkce mozku. Je vždy důsledkem traumatologického nebo anatomického poškození mozku a výrazem závažného stavu.


ZÁSADY LAICKÉ PRVNÍ POMOCI 4. ŽIVOT ZACHRAŇUJÍCÍ VÝKONY 4. 1. Uvolnění a vyčištění dýchacích cest Dýchání je možné jen tehdy, když je prostor mezi nosem a ústy a průdušnicí průchodný. Zneprůchodnění dýchacích cest hrozí vždy, když je postižený v bezvědomí, zvláště když leží na zádech

4. 2. Dýchání z úst do úst / z úst do nosu Jestliže postižený nedýchá ani po uvolnění a vyčištění dýchacích cest, musíte mu zajistit zásobení krve kyslíkem tak, že vdechujete vzduch ze svých plic do jeho úst či nosu. Tento postup je možný proto, že při dýchání se spotřebuje pouze asi jedna čtvrtina kyslíku - zbytek se vydechuje. Tato život zachraňující technika se obvykle nazývá dýchání z úst do úst.

4. 3. Nepřímá srdeční masáž Když postižený po uvolnění a vyčištění dýchacích cest nedýchá a bylo zahájeno dýchání z úst do úst, musíte zkontrolovat krevní oběh. Zkontrolujte tep na krkavici. Pokud není tep hmatný, znamená to, že se srdeční činnost zastavila; musíte ji nahradit uměle pomocí nepřímé srdeční masáže. Ta spočívá v tom, že se stlačuje dolní polovina hrudní kosti, tím se vytlačuje krev ze srdce, při uvolnění tlaku se srdce opět naplní.

4. 4. Stabilizovaná poloha Každý, kdo je v bezvědomí a dýchá, by měl být uložen do stabilizované polohy. Ta zajišťuje volné dýchací cesty a umožňuje, aby zvratky nebo jiné sekrety odtékaly volně z úst. Než umístíte postiženého do stabilizované polohy, musíte se ujistit, že dýchá normálně a že není zastaven krevní oběh


ZÁSADY LAICKÉ PRVNÍ POMOCI 5. DOMÁCÍ LÉKÁRNIČKA Lékárnička patří mezi základní vybavení každé rodiny pro případ onemocnění či poranění a neměla by chybět v žádné domácnosti, protože k více než polovině obtíží a poranění dochází doma či v blízkém okolí. Lékárnička má obsahovat přípravky, které jsou určeny pro použití doma vzniklých indispozic zdravotního stavu členů rodiny (teplota, průjem, zácpa, kašel, rýma) či drobných poranění (odřeniny, pořezání, opaření).

5. 1. Základní výbava - teploměr je-li v rodině malé dítě, přidat rtuťový teploměr tzv. rychloběžku

- roztok na dezinfekci kůže postačí líh, na odřeniny roztok s jodem dnes k dostání Betadine ve formě roztoku či masti, obě formy děti dobře snáší, protože neštípají, případně peroxid vodíku

- lék na snížení teploty - paracetamol (Panadol, Mexalen, Dafalgan, Paralen), ibuprofen (např. Ibalgin, Nurofen), acylpyrin (pokud se v rodině nevyskytují krvácivé stavy, lze použít pouze u dospělých a dětí nad 15 let věku)

- lék proti překyselení žaludku - postačí soda bikarbona - lék proti průjmu - nejlépe Smecta, příp. živočišné uhlí - u něj je nevýhoda, že barví stolici do černa a může tak překrýt krvácení do zažívacího traktu


ZÁSADY LAICKÉ PRVNÍ POMOCI - léky k vypláchnutí očí borová voda, popř. oční kapky Ophthalmo - Septonex - elastické obinadlo - balíček první pomoci, který má obsahovat: - balíček sterilní vaty - 2 sterilní obvazy - balíček sterilních gázových čtverečků - polštářkové náplasti různých velikostí - spínací špendlíky - pinzeta - nůžky - gumové škrtidlo - trojcípý šátek - je vhodné přidat 1 kotouč náplasti, kterou lze snadno rukou trhat podél i napříč (není třeba nůžek což jistě oceníte ve stressové situaci), a také dnes již dostupné sterilní proužky k ošetření drobných řezných poranění (místo tzv. mašliček) Ve vybavení domácí lékárničky by měly být i léky, které častěji či pravidelně užívají členové domácnosti, nejlépe označit je jménem. Léky podávané dětem by měly být doporučeny či předepsány lékařem a měla by je podávat dospělá osoba z rodiny.


ZÁSADY LAICKÉ PRVNÍ POMOCI 6. OŠETŘENÍ RAN A JEJICH HOJENÍ 6. 1. Řezné rány a odřeniny Menší poranění nevyžadují lékařskou péči. Pokud však hluboká řezná rána silně krvácí tak, že se vám nedaří krvácení zastavit, přivolejte ZZS (tel. 155). Lékaře vyhledejte, jestliže: je rána hlubší nebo většího rozsahu (je nutné ji „zašít“) a nebo se v průběhu hojení objeví známky infekce.

6.2. Jak vznikají 1) řezné rány způsobené ostrými předměty (nůž, hrana papíru, sekera – rány sečné - takové rány se lépe hojí 2) řezné rány způsobené tupými předměty (a větší silou), např. střepem, mívají nerovné okraje a hojí se hůře 3) odřeniny - vznikají nejčastěji při pádu, vlečení nebo smyku na drsném povrchu

6.3. Možná rizika - u hlubokých řezných ran může být masivní krvácení - při velké ztrátě krve hrozí vznik šoku až vykrvácení, volejte okamžitě ZZS (tel. 155) - rána je ohrožena i v průběhu hojení vznikem infekce, při ošetření důsledně dbejte na hygienu a používejte jen sterilní obvazy z originálních obalů - odřeniny a řezné rány tupými předměty (s nerovnými okraji) se mohou hojit za vzniku jizev - hlubší a znečištěné rány mohou umožnit bakterií, které způsobují tetanus - pokud si nejste jisti, zda jste proti tetanu chráněni očkováním, vyhledejte lékaře, který vás přeočkuje


ZÁSADY LAICKÉ PRVNÍ POMOCI 6.4. Jak vypadá krvácení - krvácení z povrchových odřenin je většinou plošné, ale málo vydatné, vlásečnicové, snadno se zastavuje - řezné rány mohou být hlubší, krvácejí více - může dojít i k žilnímu krvácení (z rány vytéká tmavě červená krev, množství a rychlost závisí na velikosti přerušené žíly) - nebo tepennému krvácení (z rány rytmicky vystřikuje velké množství jasně červené krve)

6. 2. Zásady první pomoci – povrchové odřeniny a malé řezné rány - ránu opláchněte roztokem peroxidu, okolí rány dezinfikujte - překryjte polštářkovou náplastí, větší povrchové rány sterilní gázou a zajistěte obvazem - znečištěné odřeniny nejprve opláchněte vodou, případně vydrhněte kartáčkem, okolí rány omyjte vodou a mýdlem

6. 3. Čeho se vyvarovat - nikdy nic nedávejte přímo do rány (dezinfekci, zásyp, mast, …) - pokud z rány vyhřezávají hlubší tkáně, nikdy se nesnažte je zatlačit zpátky, pouze ránu sterilně překryjte a vyhledejte lékařskou pomoc nebo přivolejte ZZS - cizí tělesa, která zůstala vězet v ráně (například velký střep), nikdy sami neodstraňujte, ale obvazem zajistěte proti posunutí, sterilně kryjte a vyhledejte lékařskou pomoc.


ZÁSADY LAICKÉ PRVNÍ POMOCI 7. POPÁLENINY Popáleniny vznikají přímým kontaktem žhavého předmětu nebo horké tekutiny s kůží. Porušením kůže dochází k výrazným ztrátám tekutin, úniku tepla a riziku vniku infekce. Z výše uvedených důvodů je organismus ohrožen rozvojem šoku, podchlazením a vznikem infekce. Veškerá tepelná poranění jsou tím závažnější, čím větší je plocha postižení. Je-li poškození kůže způsobeno žhavým předmětem, mluvíme o popálenině, v případě, že toto způsobila horká voda, mluvíme o opařenině. Při hodnocení závažnosti popáleniny je důležitý rozsah a stupeň. Rozsah popálené plochy orientačně odhadneme podle velikosti dlaně postiženého dlaň odpovídá 1% těla. Závažnost poškození tkání lze rozdělit do čtyř stupňů.


ZÁSADY LAICKÉ PRVNÍ POMOCI 7.1. Hloubka popálenin (stupeň) 1. stupeň - je povrchové postižení kůže, které se vyznačuje zarudnutím pokožky, její zvýšenou teplotou a bolestivostí. Typickým zdrojem popálenin I. stupně je sluneční záření, např. při opalování bez dostatečného použití ochranných prostředků. 2. stupeň - zde se již jedná o částečné poškození kůže. Druhý stupeň můžeme podle závažnosti rozdělit na další dvě jednotky. Tzv. 2.A stupeň představuje zasažení povrchové, kůže je zarudlá a následně dochází k tvorbě puchýřů. Po odloučení puchýřů je oblast pod nimi růžová, standardně prokrvená. Popáleniny 2.A stupně se obvykle hojí spontánně, pouze s pigmentační změnou v zasaženém místě. 2.B stupeň je označením pro hlubší postižení, zasahující v různém rozsahu i dermis. Jde o postižení silně bolestivé, s dlouhým procesem hojení, po kterém často zůstávají jizvy. V některých případech je nutné provést chirurgický zásah. 3. stupeň – značí již velmi vážné popálení, charakterizované zničením (nekrózou) kůže v celé její tloušťce. V závislosti na zničení nervových zakončení není přítomná výrazně silná bolest. Popáleniny třetího stupně vyžadují obvykle chirurgický zákrok, hojí se velmi dlouho a zanechávají výrazné jizvy. 4. stupeň - představuje kromě nekrózy kůže i zasažení hlubších struktur – šlach, svalů, eventuálně kostí.Podle mezinárodní klasifikace jsou pak popáleniny 1. a 2.A stupně hodnoceny jako povrchní postižení a popáleniny 2.B, 3. a případně 4. stupně jako hluboké postižení.


ZÁSADY LAICKÉ PRVNÍ POMOCI 7. 2. Ošetření popálenin a opařených ploch do 5% povrchu těla 1. a 2. stupeň - zčervenání a puchýře chladíme nepřetržitě proudem studené tekoucí vody po dobu min. 20 min. Včasným a důkladným chlazením můžeme snížit závažnost popáleniny. 3. a 4. stupeň - nechladíme, ale pouze přikládáme suché sterilní krytí popálené plochy a okamžitě voláme 155. Puchýře zásadně nepropichujeme, popálené plochy ničím nemažeme (masti, krémy,…), přiškvařené části oděvů nestrháváme, vždy odstraníme pouze volnou část oděvu. Z kůže se snažíme odstranit ty látky a předměty, které mají schopnost kumulovat teplo a zhoršovat tak poranění (veškeré kovy - řetízky, prsteny, náramky; žhavé předměty aj.).

7. 3. Ošetření popálených a opařených ploch nad 5% povrchu těla Při tomto rozsahu by chlazení mohlo vést k velmi zásadnímu a nebezpečnému podchlazení celého organismu! Proto nikdy nechladíme popáleninu o rozsahu větším než 5%! Veškeré popáleniny většího rozsahu pouze sterilně kryjeme a okamžitě voláme 155. U postiženého udržujeme tepelný komfort (zabalením do deky), zajistíme protišoková opatření a neustále sledujeme vědomí a přítomnost pravidelného dýchání. Dojde-li ke ztrátě vědomí a pravidelného dýchání, musíme okamžitě zahájit resuscitaci. Samotná zdravotnická první pomoc spočívá v první řadě v zajištění základních životních funkcí. Pokud to situace vyžaduje, zajišťujeme průchodnost dýchacích cest, nasazujeme umělé dýchání a nepřímou srdeční masáž. Po zajištění těchto bodů je na řadě přivolání záchranné služby, v méně kritických případech pak transport do nemocnice zajistit pomocí vlastních prostředků. U popálenin menšího rozsahu a závažnosti pak postačuje ambulantní ošetření.


ZÁKLADY FINANČNÍ GRAMOTNOSTI 1. JAK PENÍZE VYPADAJÍ 1.1. Kovové peníze (mince) dříve se používali jenom mince, které byly ze zlatých kovů (zlato, stříbro) a to zajišťovalo jejich hodnotu (byly vzácné)

1.2. Bankovky (papírové peníze) v poslední době přestaly mince stačit, a tak se vymyslely papírové peníze, ty už nejsou z drahého kovu, ale jejich hodnotu zaručuje ten, kdo je vydal (stát to garantuje)

1.3. Bankovní peníze (bezhotovostní) (peníze na účtu, převáděné internetem, platba kartou), tam nejsou uložené papírové ani kovové peníze, ale pouze čísla, která vyjadřují hodnotu peněz,které můžeme utratit a za které si pak můžeme vyzvednout většinou papírové peníze


ZÁKLADY FINANČNÍ GRAMOTNOSTI 2. FUNKCE PENĚZ 2.1. Prostředek směny Peníze můžeme vyměňovat za věci, které potřebujeme (děláme to při nákupu v obchodech). Kdyby peníze nebyly, museli bychom směňovat věci přímo (např. abychom si mohli koupit chleba, museli bychom do obchodu přinést nějakou jinou věc, kterou vlastníme (např. čepici).

2.2. Kumulace peněz (úspory) a jejich zmnožení (zúročení) Peníze můžeme ukládat (šetřit) doma nebo v bance, abychom si mohli v budoucnu koupit něco drahého. Pokud peníze ukládáme (spoříme) v bance, mohou se díky zúročení rozmnožit. Banky totiž peníze investují a zpětně získávají se ziskem.

2.3. Ekonomické kalkulace Peníze jsou společným jmenovatelem, na který lze převést tak odlišné statky jako je lidská práce, surovinové zdroje, kapitálové vybavení a tak dále. Všechny tyto veličiny lze ocenit v penězích. Peníze můžeme dobře počítat, platí všude stejně a mají jasnou hodnotu.


ZÁKLADY FINANČNÍ GRAMOTNOSTI 3. HOSPODAŘENÍ S PENĚZI 3.1. Hodnota peněz - znamená to, co si za peníze můžeme koupit, tato hodnota se postupem času mění, za stovku jsme si dříve mohli koupit něco jiného než dnes (inflace či deflace)

3.2. Osobní měsíční rozpočet Je dobré udělat si tzv. osobní rozpočet na měsíc, abychom věděli, zda s penězi vystačíme do konce měsíce, abychom neutratili všechny peníze najednou. Také je dobré, abychom nějaké peníze ušetřili pro případ, že nastane nějaký nečekaný výdaj (např. se nám zničí zimní boty, tak si z našetřených peněz můžeme pořídit nové). Rozpočet vytvoříme tak, že si na jednu stranu papíru napíšeme, kolik peněz na měsíc dostaneme (a případně odkud) a na druhou stranu napíšeme, za co budeme v daném měsíci utrácet (něco zaplatit musíme, nesmíme zapomenout na jídlo a na spoření). Dole uděláme výsledek a nemělo by se stát, že budeme v mínusu. Jak sledovat výdaje? - sešit - kde si uděláme tabulku a budeme zde zapisovat, kolik peněz jsme dostali (a odkud), za co jsme peníze utratili a kolik peněz nám zbývá - výpisy z účtu - pokud máme účet a platíme z něho, tak nám pravidelně chodí tzv. výpis z účtu, tam můžeme vidět, kolik peněz nám na účet přišlo a kolik a za co jsme utráceli - internetové bankovnictví - sledování účtu na internetu - pokud máme účet, můžeme se na něj dívat a provádět platby přes internet


ZÁKLADY FINANČNÍ GRAMOTNOSTI 3.3. Jak můžeme platit Hotově Důležité je, abychom při platbě v hotovosti dostali potvrzení o zaplacení (hlavně, jedná li se o větší částky, záruční list), toto si pečlivě doma uložíme, aby nás někdo neobvinil, že jsme zboží nezaplatili. Výběr hotovosti z bankomatu (platební karta) - nenechávat PIN u karty, ani ho na kartu psát, PIN nikomu neříkat, nedávat kartu z ruky, neukazovat, nenechat fotit, při zadávání PINU dávat pozor (zakrýt klávesnici). Bezhotovostní platební styk - převod peněz z účtu na účet (trvalý příkaz, jednorázový příkaz, inkaso) - platba platební kartou (např. v obchodě, přes internet)

3.4. Složenky


ZÁKLADY FINANČNÍ GRAMOTNOSTI Typy složenek Složenka typu A - odesílatel zaplatí v hotovosti, příjemce dostane peníze bezhotovostně na účet. Existuje ještě ve variantě A-V, která se liší tím, že poplatky platí příjemce, nikoli ten, kdo peníze posílá Složenka typu B - odesílatel zaplatí bezhotovostně z účtu, příjemce dostane peníze v hotovosti (vyzvedne si je na poště) Složenka typu C - odesílatel zaplatí v hotovosti, příjemce dostane peníze také v hotovosti Složenka typu D - funguje stejně jako typ C (hotovost - hotovost), ovšem je zaručeno, že peníze budou příjemci vyplaceny následující pracovní den


ZÁKLADY FINANČNÍ GRAMOTNOSTI Kde složenku sehnat Složenky jsou k dispozici na poště zdarma. Poplatky se platí ve chvíli, kdy peníze odesíláme (až na A-V složenku, tam platí poplatek příjemce). Poplatky jsou odvozeny od toho, kolik peněz se posílá a liší se i podle typů. Začínají přibližně na 20 Kč mohou se dostat poměrně vysoko. Například cena za složenku D začíná na 88 Kč. Aktuální ceníky jsou k dispozici na webových stránkách pošty. Vyplnění složenky Vyplňují se kolonky na přední straně, například takhle:


ZÁKLADY FINANČNÍ GRAMOTNOSTI 4. SPOŘENÍ - JAK MŮŽEME SPOŘIT 4.1. Nechávat si peníze doma - můžeme si spořit doma a dávat peníze tzv. do štrozoku, nevýhodou ale je, že se nám peníze nerozmnožují (nikdo nám je neúročí) a když nám vykradou byt, tak o peníze pravděpodobně přijdeme, výhodou je jejich okamžitá použitelnost a snadná dostupnost - to však může být zároveň i nevýhodou, protože můžeme všechno utratit a nic tak neušetřit!

4.2. Uložit peníze do banky Běžný účet - na tento účet nám peníze normálně chodí, máme k účtu kartu, můžeme peníze kdykoliv vybírat, banka nám ale k penězům nic moc nepřidá (nízký úrok) spíše ubere za poplatky a za inflaci (snižování hodnoty peněz) Spořící účet - peníze k šetření můžeme dát do banky na spořící účet, když je tam necháme nějakou dobu, tak nám k nim banka nějaké peníze přidá (tomu se říká úrok), nebude to tedy moc, každá banka má jiné podmínky, když peníze potřebujeme, tak je můžeme vybrat Termínovaný vklad - peníze dáme do banky a nějaký čas je nemůžeme vybrat (třeba i pět let), ale banka nám k nim dá docela slušnou částku (vyšší úrok, až 5 procent za rok) Vkladní knížky - dáme peníze do banky a dostaneme vkladní knížku, musíme tam peníze nějaký čas nechat, banka nám dá podle toho úrok, existují také výherní vkladní knížky, které se slosují a kdo vyhraje, tak jim banka přidá peníze.


ZÁKLADY FINANČNÍ GRAMOTNOSTI Stavební spoření - můžeme uzavřít smlouvu o stavebním spoření, a to na dobu 6 let, kdy se domluvíme, kolik tam chceme naspořit, banka nám dá úrok a stát příspěvek dle výše naspořené částky za rok (15 procent, max. 2000,- Kč ročně), peníze bychom pak měli použít na stavbu, vybavení bytu nebo koupi bytu (dá se to zatím použít na cokoliv), můžeme si ze spoření vzít i úvěr na bydlení, pak to splácíme (cca. rozdíl mezi naspořenou částkou a částkou dlužnou) Penzijní připojištění - můžeme si dávat každý měsíc částku na penzijní připojištění, banka nám k penězům může něco dát (peníze investuje do různých akcií po světě) a hlavní výhodou je, že nám ročně k penězům něco přispěje stát (státní příspěvek, výše je dle ukládané částky, na měsíc se pohybuje od 50,- Kč do 150,- Kč), peníze si můžeme ale vybrat až za delší dobu (třeba v důchodu), nebudou nám vypláceny najednou, ale formou penze, nebo jednotnou formou (třeba po 30 letech)

5. PŮJČKY Nejlepší je si peníze vůbec nepůjčovat - půjčky vždycky musíme splatit! Pokud tak neučiníme, může nám ten, kdo nám půjčil (jmenuje se věřitel, my jsme dlužník) dát pokutu nebo nás dát k soudu a pak nám hrozí exekuce (zabavení peněz důchodu, zabavení věcí, které jsme si koupili atd.). Když si půjčíte, tak vždycky budete vracet víc, je tedy lepší si našetřit. Nenechejte se nikým přemluvit, abyste mu půjčili občanku, že si na Vás půjčí a bude to splácet, půjčka bude uzavřena na Vás a Vy jí musíme splatit! Když se rozhodnete vzít si půjčku, tak se vždy s někým poraďte, třeba s rodiči, zda si jí musíte brát, pořádně si přečtěte smlouvu (dobré je, když Vám jí věřitel před podpisem půjčí a Vy jí např. rodičům ukážete, zda je v pořádku), nic nepodepisujte na ulici, nepůjčujte OP, neukazujte OP, aby si z ní mohl někdo něco opsat. Půjčku si berte zásadně v bance, nikdy ne na ulici nebo po telefonu.


POZNÁMKY

KURZ SEBEOBSLUHY. manuál. KONÍČEK, občanské sdružení

Recommend Documents