VODÁCKÝ KURZ 2009 (30. 5. – 4. 6. 2009)
Pedagogický dozor Martina Procházková Tomáš Petrmichl
alias
Tomík
alias alias alias alias alias alias alias alias alias alias alias alias
Krausík Ivča Verča Nikča Kraby Werny Watershop Topinka Barča Lenor Arny Stráňa Dřevorubec
alias
Strýček Bonbón
Účastníci Jan Kraus Ivana Svobodová Veronika Svobodová Nikola Koubová Václav Krabáč Jiří Werner Tomáš Dao Lukáš Černík Barbora Kužmová Kristýna Šulcová Jiří Arnolt Jakub Stránský
Inspekce Petr Procházka Aleš Jedlička
Později Jakub Procházka
Vodácký deník – Vltava 2009
Stránka 2
DENÍK VODÁCKÉHO KURZU Sobota, 30. 5. 2009 „Tak zase po roce, toužíme po loďce, a protože je ten správný čas, stojíme na nádraží v Mostě zas‘! Každý správný deváťák, musí vyjet na vodák!!“ Letos přijeli jako poslední na nádraží dospělí (Tomáš byl výjimkou)! Chválíme účastníky UKÁDOV 9002 za dodržení času!! Před námi se rýsoval krásný týden plný vody! Jen jsme všichni doufali, že s vodou se budeme setkávat pouze pod lodí. Jak jsme se však mýlili! Cestu do Plzně jsme trávili klábosením a hrami. Dospěláci hráli karty, mláďata jim sekundovala. První Alešův bonbón získal Tomík (Tomáš) – byl s příchutí pepře. Ten, kdo získal bonbón, měl před sebou těžký úkol – nesměl ho spolknout, rozkousat, ani vyplivnout! Tomík to dokázal, ale celý se zpotil a vypil ¾ litru Matonky!! Přestup jsme zvládli bravurně, vyzískali jsme skvělá místa ve vlaku do Budějovic. Nyní už hrálo několik skupinek o Alešův bonbónek. Aleš ho věnoval nejen jako cenu pro prohrávajícího, ale protože je od kosti dobrák, nabídl ho i slečně, která s námi seděla v kupé! Neodmítla. A neodmítla ani další slečna, která přistoupila o zastávku později. Jejich výrazy jsou nepopsatelné!!! Ona mýdlová chuť se také popsat nedá. A další „si prohrála“ Nikola (pepř), Týna (mýdlo) a Lukáš (česnek). Zvláště ten poslední byla síla!!! Luky střídavě bledl a červenal, slzel a kýchal, ale byl statečný! České Budějovice a předposlední přestup. Průvodčí ve vlaku nás trochu zaskočil – při kontrole Alešova lístku nás upozornil, že jedeme jiným směrem a jiným vlakem! Naši dobrodruzi zajásali – konečně vzrůšo (že, Aleši?), jiní se k smrti vyděsili! Při kontrole zbývajících lístků se ovšem ukázalo, že špatný lístek má jen Aleš a že my jedeme správně. Poslední přestup a silný déšť. Vyšší Brod nás přivítal zahalený v mlžném oparu a vydatným deštěm. Po příchodu do kempu se déšť na chvíli uklidnil, tak jsme zaveleli ke stavění stanů. Na podmáčené půdě se kolíky zapichovaly jedna báseň. Sotva jsme skončili, začalo opět pršet. Vyzvedli jsme barely, pádla a lodě. Zmrzlí a lehce promočení jsme šli na čaj. Pak převléknout a na vodu. Opět se na vodáckém kursu sešli jen samí šikulové! Hrstka lidí v kempu si o nás musela myslet, že jsme blázni! Liják byl nejsilnější právě v okamžiku, kdy probíhala instruktáž na „suchu“. Vodácký deník – Vltava 2009
Stránka 3
Naše děti jsou šikovné!!! Po převlečení jsme spěchali na smažáček s tatarkou. Sotva jsme se ohřáli, začal v kempu koncert rockových skupin. Střídavě jsme odbíhali pod pódium a hráli společenské hry. Také proběhly zábavné vstupy Aleše s jeho bouchacím perem. Nejstatečnější se prokázala Barča, pero s ní ani nehnulo! Zato Nikola a Týna s ním metly 3 metry daleko! Večerka proběhla v poklidu, klid byl nastolen téměř okamžitě. Až na to, že všude okolo hřímala metalová hudba a teplota vzduchu se začala přibližovat k nule. Dobrou…
Neděle, 31. 5. 2009 Ráno začalo brzy… v 5:30! Zima byla veliká, některé dívky nevydržely a v domnění, že hlasitým hovorem zaženou zimu, vzbudily zbytek výpravy (až na některé výjimky). Proto Martina vyrazila s nedobrovolníky pro snídani už v 6:45. Nikola, Ivča, Verča a Tomáš byli samým blahem bez sebe, když po exkurzi po městě byli obtěžkáni nákupem. Po snídani jsme využili toho, že neprší a rychle sbalili stany. Nalodění a start! Jez ve Vyšáku jsme přenesli, sjeli peřejky a hurá na Herberťák. Jako každý rok pak prověřil jez v Herbertově některé účastníky. Počasí nám sice na chvíli přálo, mezi mraky se objevilo slunce a rychle se oteplilo. První jel skvělý vodák Jakub a Arny – pohoda. Kraby se tentokrát trefil hned napoprvé a v pohodě sjel. Další byl na řadě Tomík s Verčou. Sjeli bezchybně, ale ťukec přídí do zdi jim ztížil situaci, nevyrovnali loď a byli první, kteří se koupali. Další už byli „šikovnější“. Vltavskou vodu okusil i Aleš s Petrem. Po karambolu na jezu přejmenovali svou loď z „Krasavice nesmírné“ na „Svini vratkou“! Po vylití vody se pokračovalo dál. Jízda probíhala v klidu a míru. Sem tam nějaké soulodění a vložená hra. Dojeli jsme k rožmberskému jezu. Ten jsme sjeli všichni bravurně a rychle. V kempu nám dospělci oznámili překvapení – budeme spát v chatkách!!! Vybalování a uklízení lodí bylo o to veselejší. Došli jsme na polévku (česnečku), oblékli se do slušnějšího oblečení a vyrazili na prohlídku hradu Rožmberku. Na prohlídce bylo zajímavé to, že nám paní průvodkyně neřekla spoustu věcí. Zato nám je řekla Nikola, která prohlídku absolvovala volni. Jinak byla prohlídka fajn. Skvělá byla mučírna!! Zase jsme se hrozili nástrojů a způsobů, kterými si dříve lidé vynucovali pravdu!!! Vodácký deník – Vltava 2009
Stránka 4
Po prohlídce jsme ve veselé diskusi dorazili do kempu. Začaly Martiny vyhlášené hry. Elektrikou si někteří nasmáli pár minut života! Dařilo se chlapcům – přehrávali dámy na plné čáře. Kdo vyhrál, dával úkol: 1.úkol - vycucat česnekový bonbón (všichni) 2.úkol - „Cuc – fuk“ 3.úkol - výměna oblečení Konečně vyhrála děvčata (kluci jim hodně pomohli, dámy jistě odpustí, ale je to tak). Úkol – pobíhání s odpadkovými koši po kempu s žádostí o příspěvek. Následovala večeře a sběr dřeva. Vytáhl se Kuba, který po 30 minutách usilovné práce dotáhl k ohni čtyřmetrovou břízu o průměru 25 centimetrů. Opravdový šikula. U ohně se povídalo a vtipkovalo. Vyhnal nás déšť. Seděli jsme chvíli u kiosku pod střechou. Holky pinkaly a hrály softbal, kluci fotbal. Měli jsme toho všichni dost (nebylo divu po předchozí koncertní noci), 1. den na vodě nás zmohl. Do chatek jsme se vyloženě těšili!!!
Pondělí, 1. 6. 2009 Ráno bylo mlžné a mokré. Došli jsme si na čajík a na snídani. Následoval výlet do městečka Rožmberka. Vyfotili jsme se jako vždy s Jendou Nepomuckým, zavzpomínali už asi po tisící na Kopyho a doplnili zásoby v místních potravinách. Po příchodu do kempu jsme uklidili chatky, sbalili věci, připravili lodě a vyrazili na (dle Martiny) 7 kilometrů dlouhou štreku. Jak se ukázalo, cesta byla dlouhá dvojnásob, čímž byla i Martina sama překvapena (prostě zkušená vodačka)!!! Dnešní plavba byla ve znamení výměn. Ti, kteří den předtím jeli jako háček, jeli dnes na místě zadáka. Týkalo se to především dam. To, co nejprve vypadalo jako jednoduchá věc, se ukázalo jako tvrdý oříšek. Hned po prvním kilometru došlo ke vzpouře všech zadaček!!! Tolik žbrblání, spílání a nadávek Vltava ještě neslyšela! Ale dospělci nepovolili. Jelo se dál – jsme na kurzu a všichni musí vyzkoušet všechno. Po cestě se dámy vytrénovaly a šlo jim to jedna báseň! Svítilo sluníčko, bylo nádherně, úžasně, skvěle… prostě super. Cestu jsme si zpestřili hrami zaměřenými na rovnováhu, závody aut, babou, písněmi a pokřikováním.
Vodácký deník – Vltava 2009
Stránka 5
Přijeli jsme k Vikingovi mezi prvními, po nás dorazily další, další a další výpravy. Rozbili jsme tábor a šli se zeptat Vikinga, co pro nás má dobrého a nového. Bylo toho dost. Tak nejprve skvělá česnečka, k večeři pak gulášovka, a buď kuře na paprice nebo svíčková. Dospěláci si pro nás připravili ke Dni dětí ještě další překvápko (bonbóny už byly ráno) – palačinku s ovocem. Večer zpestřil Tomík míčovou hrou „Zeměkoule,“ při které se v jednu chvíli míč dostal do vody a Čerňajz pro něj bez prodlení skočil. Byly i další hry – Videostop a Lordi, při kterých se všichni moc dobře bavili. Při Videostopu zaujala zejména děvčata. Zvláště Ivča by se bez použití rukou těžko vyjádřila. Verča s Nikčou zase napovídaly, jako by někdo střílel z kulometu – taková to byla rychlost! Šulina několikrát obohatila češtinu o nové výrazy a Barča se ukázala velice vnímavou a nápaditou. Chlapci nijak nezaostávali, prostě šikulíci a šikuly!! Do skupiny lordů se pokoušeli dostat Barča, Aleš a Tomík, ale zdařilo se to pouze poslednímu jmenovanému. Aleš svými nápady vzbudil pozornost ostatních kempujících a i ti se dobře bavili. Ke Dni dětí byla posunuta večerka na 22:30 s vyhlídkou brzkého vstávání.
Úterý, 2. 6. 2009 Ráno nás probudil prudký déšť. Budíček byl již v 7:00. Dle plánu jsme začali balit věci uvnitř stanu. Se zvyšující se intenzitou deště jsme stupňovali tempo balení stanů. Byli jsme promočení my i stany. V zoufalství Martina volala do Vltavanu a prosila o místa na noc v ubytovně. Slíbili, že se vejdeme. Šli jsme na snídani, která byla formou švédských stolů. Všichni dlabali, až měli boule za ušima (na Šulinu stejně nikdo neměl). Po snídani se déšť umírnil, dobalili jsme zbytek stanů, naládovali vše do lodí a start! Před námi byla (opravdu) nejkratší trasa. Na jez ve Větřní jsme se vyloženě těšili. Po rozboru ho všichni bravurně zvládli a jeli jsme k Papouščí skále. Tady nás čekalo zklamání – uprostřed výjezdu z jezu byl velký balvan. Martina rozhodla (k velkému zklamání několika dobrodruhů), že jez nepojedeme, ale překoníčkujeme ho po protějším splavu. Zde je nutno podotknout, že další výprava vodáků (vojáků), která jela za námi, se do jezu pustila. Ale co je to za vodáky a vojáky, když jezdí na lodi bez barelů, nezatěžkaní, protože jim věci z kempu do kempu vozí Tatrovka !?!? Těm se to jezdí, měkkejšům. Nemůžu nezmínit hrubou chybu Tomáše Daa – po přiražení ke břehu vystoupil z lodi jako první, ač byl zadák, a nechal nic netušící Verču na háčku unášet proudem. Navíc se neměl vůbec k tomu, aby ji nějak zastavil. Petr s Alešem naštěstí byli pozorní a loď i s Verčou se jim podařilo chytit. Vodácký deník – Vltava 2009
Stránka 6
Během cesty na nás začalo vykukovat sluníčko, takže po dojezdu dospělci rozhodli, že spát se v ubytovně nebude a jako správní vodáci rozbalíme promáčené stany a usušíme je na sluníčku. Sotva jsme ty „promočeniny“ povytahovali ven, opět se zatáhlo. Počasí s námi vyloženě laškovalo. Po práci jsme se osprchovali – holky v teplé, kluci ve studené, dali si čočkovou polévku a chviličku relaxovali. Tedy, někteří. Jiní došli do potravin doplnit zásoby. A pak to přišlo – děti nafasovaly po stokoruně kapesného a vyrazilo se do Krumlova. Počasí ucházející, nálada výborná. Přes náměstí na nádvoří zámku, pár fotografií, zhlédnutí jezů (strašně málo vody!) a znovu přesun do kempu. V kempu hry, zábava, sranda, turnaj ve stolním fotbale a druhá večeře formou „co pytel dal.“ Ve 21:00 začalo pršet. Moc jsme si přáli, aby druhý den bylo lépe…
Středa, 3. 6. 2009 K naší velké radosti ráno svítilo sluníčko! Dospěláci šli pro snídani (a chudáci Stráňa, Arny a Werny s nimi). Za zmínku zde stojí „hekací, volací a naříkací“ sen Nikči!!!, který byl opravdovým zážitkem pro celý kemp a určitě i část Krumlova!! Zbytek zatím balil a prováděl hygienu. Čekala nás dlouhá cesta, všude plno vodáků, chtěli jsme vyjet mezi prvními. První překážkou byla cesta k lodím a vodě, která byla totálně ucpaná ostatními stany, loděmi a snídajícími kempaři. Trošku nám to zkomplikovalo situaci, ale vše jsme zvládli. Vyrazili jsme k prvnímu jezu v Krumlově – Pod Rechlí. Protože jsme si jezy obhlédli už den předem, věděli jsme, že budeme koníčkovat při levém břehu. Díky silným pažím všech osob mužského pohlaví jsme lodě lehce přetáhli. Sluníčko začalo připalovat, stále jsme doplňovali tekutiny, mazali se krémem a namáčeli pokrývky hlavy. Přijížděli jsme ke druhému jezu. Při pravé zdi se jez dal sjet, proto jsme tak učinili. Pohoda. Byla to nádhera jet v tak krásném počasí! Jez Pod Pečkovským mlýnem už byl zajímavější. Vody bylo málo (díky bagrování dna), tak nás nejvíce trápily vyčuhující kameny pod jezem. Po rozboru se šlo na věc. Jak se ukázalo, byla to skoro hračka. Každý háček byl úžasně osprchovaný a v lodi bylo vody až ke kotníkům. Bylo co vytírat. Chybičky při sjezdu nebyly téměř žádné, jen Nikča chtěla obrátit loď, když se jí chytla. Ale dopadlo to dobře. Vodácký deník – Vltava 2009
Stránka 7
Posledním jezem v Krumlově je obávaná Jelení lávka. Díky změnám, které se v Krumlově prováděly, byla lávka upravená a lépe sjízdná. Šli jsme na věc! Zde měli největší problémy Barča s Petrem, kteří nabrali nejvíce vody. Dokázali se s tím výtečně popasovat, přirazili ke břehu a dobrých dvacet minut vylévali vodu. Na břehu byla spousta pozorovatelů, turistů a dalších vodáků. Naše dívky (Týna a Ivča) zapředly hovor s chlapci stojícími blízko místa, kde jsme vylévali vodu a poskytovali záchranu, což se ukázalo pro následující hodiny jako velice důležité. Aleš ještě stačil zjistit, že se jedná taktéž o vodáky, ale vedoucí jejich výpravy je označil jako PZ (zkratka je všem dobře známá) a v ten den tedy nemohli sjíždět. Zasedli jsme do vysušených lodí a s příjemným pocitem, že se nám podařilo bez potopené lodi pokořit krumlovské jezy, jsme vyrazili směr Zlatá Koruna. Cesta byla dlouhá, ale příjemně ubíhala v družných hovorech, soulodění a pokřikování na ostatní vodáky. Při jedné ze zastávek se neočekávaně cvakli Krausík s Kubou P. Kde byla chyba, nikdo neví (nejspíš sabotáž. pozn. přepisovatele), ale ví se, že každý z hochů reagoval na převrácení po svém – Honza hned ukázkově chytal plovoucí loď, Kuba své sušenky. (K čemu by byla loď, kdyby měla její posádka zemřít hlady? Pozn. přepisovatele) Nebyli ovšem jedinou lodí, která se vyklopila. Tomáš Dao k Ivčině velké radosti zajel pod větve stromů, kde nedokázal loď kormidlovat a pohroma na sebe nenechala dlouho čekat. Ivanina reakce byla naprosto spontánní – hodila po Tomášovi pádlo a křičela, že do Zlatky dojde už pěšky. Přidala pár peprných slov, které raději nebudu uvádět. Nebylo divu, že se tak rozčílila, neboť ač bylo slunečno, foukal vítr a Ivana se třásla zimou jako osika. Naštěstí poslední jez UKÁDOV 9002 nebyl daleko. Všechny lodě sjely, háčci byli opět osprchováni, vody v lodi však bylo méně. Aleš, který vždy pomáhal při házení záchranných pytlíků si všiml, že na Jelení lávce zapomněl ledvinku s penězi, doklady a platební kartou. Přesto zůstal s chladnou hlavou stát, připraven poskytnout první pomoc převrácené lodi. Po příjezdu do kempu jsme měli ještě dost místa na to, vybrat si, kde složíme hlavy. A začala práce – vytřít lodě (někdo se nadřel víc, viď Tomáši?), vyprázdnit sudy s věcmi, postavit stany, odnosit lodi, barely a pádla zpět do půjčovny. Poté sprcha a obídek. Aleš odjel do Krumlova hledat ledvinku. V dnešní době ale ještě existují hodní a poctiví lidé. Výše zmínění chlapci - PZ – si po našem odjezdu všimli, že Aleš zanechal ledvinku na kameni u vody a po nejbližší výpravě ji poslali za námi. Ti si nás vyhledali a ledvinku i s celým obsahem vrátili. DĚKUJEME!!!!! Vodácký deník – Vltava 2009
Stránka 8
Odpoledne jsme se chystali na sběr dřeva. Při poradě, kam pro dřevo vyrazíme, se nenadále s výkřikem plným hrůzy: „Tak to je konec!“, skácel Tomík k zemi. Začal krvácet z nosu a požadoval ihned podání Ascorutinu. Jenže ve vodácké lékárničce se tyto medikamenty nevyskytují. „Vážný“ Tomíkův stav vzbudil pozornost zbytku výpravy a ti zvědavě přispěchali na pomoc. Nikola zhodnotila stav pacienta jako pouhé škrábnutí a hlasitě se divila, proč že to tak těžce nese. Tomáš slevil z Ascorutinu a dovolával se jablka, ve kterém je cituji: „spousta vitamínu D“, který mu pomůže krvácení zastavit. Jedinou, kdo měl schované jablko, byla Ivča, která ho šla najít do stanu. My si zatím vyslechli hrůzostrašnou historku o Tomově loňském krvácení, kdy se téměř koupal ve vaně zaplněné vlastní krví, aby si ve svých posledních minutách života sám přivolal záchranku. Ivča a její jablko dorazily včas a krvácení ustalo. Zachránkyně otráveně konstatovala, že když bude chtít Tomáš příště jablko, tak ať si o něj řekne přímo a nehraje divadlo. Poučení na závěr – Tome, bez Ascorutinu nebo 3kg jablek raději ani ránu!! Po sběru dřeva, kterého se Tom už aktivně zúčastnil, následovala zábava - začalo házení balonky s vodou a Kinder vajíčkem s vodou a kypřícím práškem (zase Alešovina…). Najížděly další a další výpravy, kemp se začal naplňovat, stany houstly a houstly. K večeři byla pizza, kdo chtěl, dojedl se hranolky nebo krokety. Byl zažehnut poslední vodácký oheň. Díky Stráňovi jsme měli narubaného dříví na celou noc. Hodnotilo se a pasovalo na vodáky. Každý si zasloužil pravou čokoládovou medaili!!! Všichni zavzpomínali na Kopyho. Také musím zmínit úžasnou paní vedoucí kempu, která si poradila naprosto se vším a ve všem nám moc pomáhala. A pak už se jen přehrávaly scénky, události a zážitky posledních dní. Večerka byla posunuta na 23:00. Po ní byli všichni zahnáni do stanů, ale spát se stejně nedalo, protože zpěv vedlejší výpravy byl víc než hlasitý. Bohužel, zpěváci vydrželi až do 2:30, takže jsme se moc nevyspali (kromě těch nejotrlejších). To nám ale nemohlo zkazit výsledný dojem z uplynulého týdne. KÁDOV 9002 se opět vydařil, budeme na něj mít krásné vzpomínky!!
Čtvrtek, 4. 6. 2009 Mnozí se rána nemohli dočkat, protože hluk od časných ranních hodin byl nesnesitelný. (Zřejmě hlavně pro Martinu, která slyší i trávu růst. pozn. přepisovatele). Dle domluvených pokynů proběhl úklid, balení, snídaně a hygiena. Děti nafasovaly balíčky na cestu, navlékly si batohy a vyrazily na cestu k vlaku. Cesta je to náročná, do kopce. Museli jsme stavět a odpočívat. Bolela nás spálená ramena. Ale vytrvali jsme a kopec k nádraží jsme úspěšně pokořili. Vodácký deník – Vltava 2009
Stránka 9
Vlak přijel na čas. Cesta do Českých Budějovic proběhla v poklidu. Přestup v Budějovicích a spánek v kupé. Všichni jsme si připadali jako po zdolání Atlantského oceánu a ne české Vltavy!! Než jsme se nadáli, uvítal nás Most a natěšení rodičové. Loučení proběhlo velice rychle a ještě rychleji jsme se rozprchli do všech stran (výjimka Stráňa a Arny + jejich hlídači Martina, Petr, Aleš a Kuba P.). A tak zatímco si Tomík už lebedil ve vaně s teplou vodou, výše jmenovaní stále čekali na nádraží… I když jsme se rozutekli rychle, věříme, že vzpomínky na KÁDOV 9002 zůstanou v našich myslích podstatně déle…
Ahooooooooooooooooj!!!!!!!!
Viděno očima a zapisováno rukou Martiny Procházkové. Přepisováno rukou Jakuba Procházky.
Vodácký deník – Vltava 2009
Stránka 10
