září 2010
www.top09.cz
noviny pro odpovědné pražany
pražský
Víc, než si myslíte www.top09.cz/kuryr
kurýr
odstraníme Pomozte nám to dotáhnout volby 15.–16. října
podstatné je chovat se fér Rozhovor Karla Schwarzenberga se Zdeňkem Tůmou, kandidátem TOP 09 na primátora hlavního města Prahy. Od Prahy do Vídně a do Londýna, od parků až na Václavák.
KS/ Všeobecné očekávání je, že tyto volby budou rozhodovat o změnách v Praze. Někteří ovšem říkají: „Vždyť Praha má mnohem větší HDP než zbytek republiky, kvete, spousta baráků je opravených, tak proč je tady důležitá změna?“ Co považujete vy za nejdůležitější? ZT/ Je pravda, že Praha je bohaté město, a to nejen ve srovnání se zbytkem České republiky, ale i v rámci celé Evropy. Nicméně to neznamená, že bychom neměli nic měnit. Když se zamyslíme nad tím, jakou bychom měli mít ambici, tak pro mě je to dostihnout vyspělá evropská centra, a to nejen ekonomicky, ale také kulturně. V tomto smyslu je pro nás rivalem Vídeň. Kdybychom například porovnali počet koncertů, výstav a dalších kulturních akcí ve Vídni a v Praze, rozdíl třeba nebude tak velký. Rozhodně ale
existuje značný rozdíl v kvalitě. Praha bezpochyby udělala velký krok, stejně jako celá Česká republika. Stále máme ale velký dluh vůči kultuře a kvalitě života; v tomto ohledu je třeba změnit a udělat mnohé. Další věc, která se vedení Prahy právem vytýká, je netransparentnost přidělování zakázek. Existuje navíc podezření, že některé zakázky neprobíhaly, jak měly. Potvrzuje to i audit za rok 2009, kde auditor jasně konstatuje porušování zákona o zadávání veřejných zakázek. Já věřím, že my jsme schopni dělat tyhle věci férově. KS/ Máte pravdu, kulturní atraktivita Vídně je stále větší. Kdykoli zavítám do Vídně, a je to už jen občas, potkávám spoustu Čechů, kteří se přijíždějí podívat na zajímavé výstavy. To musíme v Praze Pokračovámí na str. 02
Pohádka o třech volbách O třech Volbách aneb jak nebezpečenstvím volebním proplout, zdárně odvolit a drakům a jiným zákeřným bestiím odolat Jan Jakob Milé děti, hezky se usaďte a uvelebte, protože Vám budu vyprávět hódně napínavou pohádku. Za devatero horami a devatero řekami bylo jedno velké město. A to město se jmenovalo Praha. Praha byla krásná, stověžatá a žilo se v ní náramně dobře. Lidé tam byli hodní, chytří a poctiví. No jasně, i kdejaký vejlupek se tam našel. Zvykli si žít v dobách dobrých, v dobách horších i v těch nejhorších, kdy nemohli říkat, co si
Pokračovámí na str. 05
02
pražský kurýr noviny pro odpovědné pražany / září 2010
Pokračovámí ze str. 01
podstatné je chovat se fér Rozhovor Karla Schwarzenberga se Zdeňkem Tůmou, kandidátem TOP 09 na primátora hlavního města Prahy. dohnat. Je zajímavé, že v cestovním ruchu, ve špičkové turistice, byť se tady postavilo a opravilo spoustu krásných hotelů, Praha nedosáhne na úroveň Vídně. Sám jsem v tomto oboru pracoval a vidím, že bohatších turistů, kteří přinášejí víc peněz, sem přijede málo. S tím by se mělo něco udělat. ZT/ Pro mě je to velmi smutná věc, protože všude po světě potkáte lidi, kteří říkají, jak je Praha krásná. Přitom se sem ale velmi málo lidí vrací. Jen asi každý patnáctý turista se do Prahy vrátí, a to je žalostně málo. KS/ To mě vede k zamyšlení, čím jsou zklamáni. ZT/ Nejsou zklamáni tím, co Praha nabízí ze své historie, ale především kvalitou služeb. Víc je zklamou lidé než ty kameny. KS/ Úplně s vámi souhlasím. ZT/ A právě tady je prostor, na který by se mělo vedení hlavního města soustředit a něco s tím udělat. Vidíme to i na tom, jak se člověk ve městě cítí. Jedna věc je dělat rozumnou informační kampaň o Praze, druhá je nabízet kvalitní služby. To ale nejsou jen hotely a pestrá nabídka kultury, ale i to, jak se cítíte při procházce městem. KS/ Třeba pohled na Václavák večer není moc vábný. ZT/ Chybí tu kvalitní kulturní nabídka. Ta jde ale ruku v ruce s bezpečností a hned na to navazuje i doprava. Revitalizaci Václaváku nejde řešit bez dokončení Severojižní magistrály, teprve pak se
otevře cesta k Národnímu muzeu a na Vinohradskou třídu. Je to třeba promýšlet jako jeden komplex. KS/ Mrzí mne, že se v poslední době zastavělo množství zelených ploch a tento trend bohužel pokračuje. Abychom nakonec nezastavěli každý parčík. ZT/ Souhlasím, ale mám za to, že Praha na tom se zelení není tak špatně. Je pravda, že když přijedu do Londýna a vidím parky v centru města, musím přiznat, že Angličané jsou na tom s parky báječně. Když jsem ale před pár lety začal jezdit do práce na kole, s radostí jsem zjistil, že se do centra dostanu přes různé parčíky a koridory. Zeleň ve městě je třeba hájit. Pokud má dojít na nějakou zástavbu, tak velice citlivou a jinde kompenzovanou.
Pravidla můžou být sebelepší, ale lidem, kteří je chtějí obcházet, stejně nezabrání. Nad rámec pravidel je podstatné chovat se fér. KS/ Bavíme se o jedné a téže věci – o tom, co bychom mohli nazvat kvalitou života. To, jak se tu lidem žije, je to nejdůležitější. Vy jste ale zmínil i neprůhledné obstarávání veřejných zakázek. Co s tím? ZT/ V tomto směru je vždy co zlepšovat. Já ale vždy zdůrazňuji, že to je málo. Pravidla můžou
být sebelepší, ale lidem, kteří je chtějí obcházet, stejně nezabrání. Nad rámec pravidel je podstatné chovat se fér. Respektovat pravidla a požadovat to i od ostatních. My přicházíme s týmem lidí, kteří už mají něco za sebou. Jsou to osobnosti, které ustojí tlak, který je při rozhodování na tak vysoké úrovni, jako je magistrát, samo sebou velký. KS/ Když se podíváte na evropská města kolem, které z nich byste vybral jako vzor pro Prahu? ZT/ Nemám jeden vzor, je více měst, která jsem si zamiloval. Patří mezi ně třeba Londýn, ale možná silněji by na nás měly působit inspirace z metropolí bližších, jako je Berlín a Vídeň. Koneckonců, s Vídní a Rakouskem máme tolik společného a soupeříme spolu už hodně dlouho. Je pravda, že Berlín se v posledních letech proměnil v architektuře i v kulturním životě. KS/ Je pravda, že po sjednocení Berlína se Němci velice snažili, aby tam stavěli nejlepší architekti světa. Vídeň se snažila o totéž aspoň v komunálních stavbách. Co bychom mohli udělat pro to, aby k nám zase přišli tak skvělí architekti jako kdysi Matyáš z Arrasu nebo Petr Parléř? ZT/ Praha je sama o sobě atraktivní: Problém nespočívá v tom, že bychom my museli nutně někoho přesvědčovat, aby zde něco postavil. My sami musíme mít odvahu pro moderní architekturu. Moderní architektura byla a je často kontroverzní a vždycky vede k polemice. Možná za pár let uvidíme, že ne všechno se na sto procent povedlo. Když se ale neodvážíme stavět moderní věci, bude Praha jako skanzen.
KS/ Je tu spousta nových budov, ale kvalita architektury je vesměs nízká. Na začátku stálo pár pokusů na Smíchově a třeba Tančící dům, ale pak jako by to zvadlo. A teď se staví bezduché skleněné krabice, nudné jako činžáky z konce 19. století. ZT/ Ano a právě zde hraje důležitou roli magistrát, rada a zastupitelstvo. Úřad hlavního architekta nemá reputaci, jaká by mu příslušela. Někdo musí plánovat s výhledem delším než jedno volební období a s rozhledem po celé Praze. A to by mělo být plánování čistě apolitické. KS/ V Evropě je mnoho měst, kam se jezdí také kvůli nové architektuře. ZT/ Jde o to vyvážit obojí, krásné staré město a nové stavby ve vysoké kvalitě. KS/ Máte spoustu plánů. Kolik času odhadujete, že je potřeba, abyste mohl udělat potřebné změny? ZT/ Je jasné, že tyto věci mají svou setrvačnost. Myslím však, že třeba po dvou, třech letech by změny měly být vidět. A věřím, že při účtování před dalšími volbami budeme mít co ukázat. Zítra to ale určitě nebude. Je to záležitost pro celý tým lidí. Já jsem se svými spolupracovníky velice spokojen. Jsou to experti ve svých oborech. Navíc se chci o věcech bavit i s odbornou veřejností, ustavit tým nezávislých poradců, nasát nápady odjinud a nerozhodovat jednoduše od stolu. Hlavně v kultuře a územním rozvoji. KS/ Jednu věc bychom měli ještě probrat. Komunální politika je věc sama o sobě. Ale Praha je ekonomické centrum, které má vazbu na celou republiku. Jak si představujete tuto spolupráci? ZT/ Myslím, že v minulých letech stála Praha často proti zbytku republiky. To je ale nedorozumění. Není na to jiný recept, než spolu znovu začít mluvit. KS/ Jak byste přiměl úředníky zvyklé pochodovat léta jedním směrem, aby zkusili dělat věci jinak? ZT/ Nejjednodušší cestou je říci jim, že teď mají konkrétní odpovědnost. Byli zvyklí nerozhodovat, ale vyhovět a nemít odpovědnost. Neuslyší ode mne: „Máte to udělat takhle“. Ale pokud budou mít rozumné návrhy, budou mít podporu rady k jejich prosazování. KS/ Děkuji pěkně.
pryč s rostoucími Pomozte nám to dotáhnout volby 15.–16. října
03
pražský kurýr noviny pro odpovědné pražany / září 2010
počítejte se mnou
Klíčovým pro mé rozhodnutí vstoupit do politiky bylo opět setkání - s lidmi, kterých si vážím, kterým důvěřuji a kteří mě nakazili svou chutí „něco změnit“. A s lidmi stejně „postiženými“ chutí , důvěrou a energií se ke svému překvapení - já lehký skeptik - potkávám denně. Je obdivuhodné, co se podařilo za necelý rok existence strany vybudovat, ale uvědomuji si, že ten největší kus práce je teprve před námi. A proč byste mi měli dát svou důvěru? Není nic vrtkavějšího než dobrá pověst. Pokud ji ale máte, je vaši devizou, kterou můžete nabídnout. Nabízím vám kromě svého dobrého jména hlavně dlouholeté zkušenosti z vedení více než tisícihlavé instituce s dvoumiliardovým rozpočtem. Zkušenosti z kolektivního rozhodování, kde je důležitá schopnost sloučit na první pohled neslučitelné a dospět ke kvalitní dohodě. Nabízím Praze své ekonomické vzdělání, zkušenosti z auditů i veřejných zakázek. Za svého působení v čele několika prestižních institucí jsem nasbíral řadu zahraničních kontaktů, které mohu využít ve prospěch města. Jako manžel a táta tří dětí ve školním věku mám docela slušné povědomí o životě rodin v hlavním městě. A jako nenapravitelný sportovec mám pestré zkušenosti z komunikací i sportovišt různého typu a kvality. Do současné doby jsem nebyl členem žádné politické strany a ani jsem na členství v politické straně nekandidoval. Mám negativní lustrační osvědčení a třikrát jsem byl Národním bezpečnostním úřadem prověřen na nejvyšší stupeň „Přísně tajné“. Nabídku TOP 09 stát se jejím členem a vést pražskou kandidátku v podzimních komunálních volbách jsem přijal, protože jsem přesvědčen, že je možné změnit styl ve vedení Prahy a že teď je opravdu ta správná příležitost. Jsem ženatý, mám dva syny a dceru. Ve volném čase se věnuji rodině, hlavní formou relaxace je pro mě sport. V posledních letech se pravidelně účastním Pražského půlmaratonu, Běchovic, lyžařských dálkových běhů, závodů horských kol, hraji tenis a squash.
Zdeněk Tůma nabízí Pražanům své dobré jméno Vážení čtenáři, je mi ctí a potěšením vám na této stránce představit tým Top 09 pro komunální volby v hlavním městě Praze. Komunální volby nejsou o jedinci, ale o týmu, s nímž politické strany do voleb vstupují. Kandidaturu na post primátora jsem přijal takřka těsně před volbami, tedy v době, kdy naše kandidátky byly již sestaveny. Jsem proto velmi rád, že jsem se setkal se silným a sehraným týmem. Na kandidátkách všech sedmi pražských obvodů jsou vzdělaní a zkušení lidé, ale především lidé, kteří jdou do věci s nadšením a chtějí věci měnit k lepšímu. Když jsem se před lety rozhodl pro studium ekonomie, bylo to v podstatě náhodou. K tomu, že jsem u ní vydržel, ale zásadně přispělo mé setkání a možnost spolupráce s lidmi z tehdejší Československé akademie věd.
odpovědný tým do zastupitelstva hl. m. prahy
RNDr. Tomáš Hudeček Ph.D. V případě mého zvolení do Zastupitelstva hlavního města bych se chtěl zabývat problematikou dopravy, dopravní infrastruktury, popřípadě územního rozvoje. Současné územní i dopravní rozhodování hlavního města považuji za nekoncepční. Není kladen důraz na dopravní priority a jejich řešení např. trasa metra D, přednostní využívání kolejové dopravy či jednotný a nešikanující systém parkovacích zón. Stejně vnímám problematiku územního plánování, kde není respektován ani základní rozvojový dokument – územní plán a jsou schvalovány změny bez jakékoliv vize či územních souvislostí. Řadu problémů spatřuji také ve stavebním a zadávacím „šlendriánství“ – neexistence oponentury a hodnocení dopravních projektů, dokonce i v rané fázi tvorby jejich zadání, vede pouze k neefektivnímu hospodaření s veřejnými prostředky. Považuji současnou dopravní situaci v našem hlavním městě za hlavní bariéru dalšího rozvoje, ať už z důvodu přetíženosti městské hromadné dopravy nebo z hlediska životního prostředí a bezpečnosti. Proto jsem se také aktivně podílel na přípravě nové koncepce v této oblasti, kterou jsem připraven obhájit a realizovat.
Ing. Eva Vorlíčková Moji prioritou je podpora malých a středních podnikatelů, které považuji za jednu z nejdůležitějších skupin obyvatel. Jsou to podnikatelé, kdo platí daně, z nichž má město finanční příjem, kteří poskytují nové pracovní příležitosti, starají se o své zaměstnance a vytvářejí svou kvalitní prací hodnoty trvalého charakteru. Proto si zasluhují naši podporu a pomoc, kterou jim můžeme poskytnout zejména spravedlivým a transparentním zadáváním veřejných zakázek, vstřícností a také budováním kvalitní komunální infrastruktury. Pro rozvoj podnikatelského prostředí je také klíčová podpora inovací a s ní souvisí i pomoc při získávání dotací z fondů Evropské unie například na investice do moderních výrobních technologií, na výzkum a vývoj informačních a komunikačních technologií, na podporu vstupu na zahraniční trhy či vzdělávání a rozvoj lidského potenciálu ve firmách. Kultivaci podnikatelského prostředí a snížení byrokratické zátěže vnímám jako základ pro další ekonomický vývoj Prahy.
Doc. Ing. Mgr. Martin Dlouhý, Dr. MSc. V politice na úrovni hlavního města Prahy bych se chtěl věnovat zejména zdravotnictví a sociální oblasti. Chci se podílet na tom, aby sem byl vnesen řád a hospodárnost. Podpořím proto kroky vedoucí k systémovému financování těchto služeb a k zajištění jejich dlouhodobé stability, například víceletými granty s důslednou průběžnou kontrolou. To je podle mne nejlepší cesta pro zajištění kvalitní a hospodárné sociální péče skutečně potřebným. I když je kvalita a dostupnost zdravotní péče v rámci ČR v Praze nejvyšší, budeme se muset vypořádat se stárnutím populace, přibýváním seniorů a s rostoucími požadavky na jejich péči. Částečně může být tato situace zvládnuta zřizováním nových lůžkových kapacit nebo přeměnou zdravotnických zařízení. Moji prioritou však je rozšiřování služeb umožňujících setrvání osob v prostředí jejich rodiny. Proto budu podporovat rozvoj sítě komunitních zdravotních a sociálních služeb pro ty, kteří již mají problémy se soběstačností. Základem sociální politiky hlavního města musí být také spolupráce s neziskovými organizacemi.
Mgr. Nataša Šturmová V Zastupitelstvu hlavního města Prahy bych se ráda věnovala sociální politice, která přímo vyplývá z mých aktivit a z mé profese speciálního pedagoga. Během svého působení v Dětském diagnostickém ústavu jsem se setkala s mnoha dětmi, jimž absence nebo nefunkčnost rodinného zázemí velmi zkomplikovala život. Nařízená ústavní výchova bohužel velmi negativně ovlivnila jejich další vývoj a zařazení do společnosti. Budu proto podporovat alternativní rodinnou péči, zejména péči pěstounskou. Návrat k rodinným hodnotám na vícegeneračním principu, spolupráce a důraz na kvalitu života každého z jejích členů jsou pro mě zásadními hodnotami, bez nichž si nedovedu představit funkční a zdravou společnost. Prioritou je pro mě podpora odpovědné rodiny, která na pomoc pouze nečeká a jejíž příslušníci chtějí pracovat a nechtějí se spoléhat pouze na sociální dávky. Nedílnou součástí rodinné politiky je péče o seniory a odpovědnost nejbližších příbuzných v zajištění péče o ně. Rodiny pečující o své blízké si zaslouží ze strany města podporu.
Mgr. Albert Kubišta Budu-li zvolen do Zastupitelstva hl. m. Prahy, chci se zasadit o to, aby se Pražané cítili ve svém městě doma a turisté se sem rádi vraceli. K tomu je třeba nejen zlepšit úroveň služeb, ale i poskytnout dostatek možností, které ukážou, že kultura v Praze nejsou jen stereotypní klasické koncerty, byť v krásných prostorách či sportovní přenosy uprostřed památkové rezervace. Jednou z mých priorit bude ochrana památkové rezervace podložená názory odborníků, kteří jsou dostatečně idealističtí, že nebudou prosazovat partikulární zájmy, ale budou vnímat Prahu jako organický celek, včetně památkové ochrany průmyslových staveb a ochrany pražských periferií. Jednou z hlavních změn, o niž budu usilovat, bude revitalizace Václavského náměstí, potažmo odstranění jednoho z vleklých problémů, týkajícího se nejen centra Prahy. Chtěl bych také rozšířit vícezdrojovost financování kultury pomocí grantů a partnerství, rozvinout spolupráci se sousedními metropolemi, jako jsou Bratislava, Vídeň nebo Drážďany.
Jiří Liška Ve své práci budu prosazovat princip spolupráce a pozitivní, tvůrčí přístup k řešení daných problémů. Chci vytvářet podmínky pro rovnou soutěž, v níž se uplatní tvůrčí osobnosti. Stanovím jasná pravidla pro přidělování finančních prostředků, čímž zamezím protekcionismu a korupci. Při ochraně památek využiji svých znalostí z památkové péče. Nejsem proti nové výstavbě a novému využití historických budov v městské památkové rezervaci, ale budu trvat na architektonické kvalitě. Zvýším opatrnost při vydávání stavebních povolení pro rekonstrukce památkově chráněných budov a prosadím důslednou kontrolu rekonstrukčních prací. V oblasti „živé kultury“ chci vytvořit prostředí, které bude motivovat jednotlivé instituce k výraznému zlepšení jejich práce. Je třeba zkvalitnit i jejich propagaci. Organizace financované Magistrátem hl. m. Prahy budou muset projevit větší míru samostatnosti i iniciativy a nespoléhat se jen na veřejné prostředky.
04
pražský kurýr noviny pro odpovědné pražany / září 2010
tři muži do senátu pavel hlaváč Žít poctivě a bezúhonně dává smysl
Jaromír štětina Můj vonící dům Můj vonící dům. Můj dům vzpomínek. Panelák v Tehovské ulici. Voní trestí Vánoc, máminou zástěrou a nedělním obědem. Dodnes stojí na konci Průběžné, pár metrů od stanice metra Skalka. Za čtyřicet let opršel, ošarpal a stromy přerostly střechu. Okna ze druhého patra pořád hledí k hospodě Na Padesátém, kam jsme šli s tátou poprvé na pivo „jako chlap s chlapem“. Jezdívala k nám čtyřka. Pak pokračovala pod viadukt k Zahradnímu městu a odkymácela se do Hostivaře, což býval konec světa. Tam, co jsou eskalátory metra, svažovala se louka k ulici V Rybníčkách a sáňkovalo se na ní. Odtud byl kousek k přísné budově školy ve Voděradské. Tam jsem maturoval. Moc si toho už nepamatuju, bylo to dávno před tím, než Armstrong vstoupil na Měsíc. Utkvěla mi však věta, kterou jsem tenkrát v maturitní otázce z češtiny dostal k větnému rozboru: „Když jsem já k vám chodívával, pejsek na mě štěkávával.“ Prolezl jsem. Tam, kde jsou dnes činžáky v Gutově ulici, stávala zájezdní hospoda Menton. Měla zahradu se staletými kaštany a uvnitř divadelní sál. Nejslavnější role, kterou jsem tam v ochotnickém ansámblu hrál, byl Vavřena ve Filosofské historii. Miloval jsem divadlo. Pak mě někdo upozornil, že ze mě velký herec nebude. Nebyl. Váleli jsme se smíchem Ve Smečkách na představeních dvou mužů, jejichž jména jsme teprve poznávali. Jmenovali se Suchý a Šlitr. V kapele jsme se snažili napodobovat klarinety pana Havlíka a v bytech kamarádů ve Strašnicích a ve Vršovicích jsme psali texty nových bouřliváckých písní. Na zábradlí dávali Krále Ubu a kina byla plná neorealistických italských filmů. Mimochodem kina: ve Strašnicích byla dvě. Na Starostrašnické kino Mír v podzemním sále a pak V Olšinách kino Vesna. Biograf se trochu podobal stodole. V zimě se tam topilo v kamnech. Uprostřed filmu se rozsvítilo, zřízenec nasypal koks, vystříkal sál čpící voňavkou a jelo se dál. Už mi Vesnu zbourali. Škoda. Tancovat jsme chodili do Barikádovny na Solidaritě. Okřikovali nás, když jsme nosili džíny získané bojem před prodejnami Tuzexu. Žili jsme, komunismus nekomunismus, protože jsme byli mladí. A pak šly roky a začal jsem si uvědomovat mrzutě, že začínám počítat na desetiletí. Vichry vály, naše země byla zmítána nebo naopak usínala v mrtvolném tichu. Ale pořád jsme žili. Už tenkrát ve Strašnicích jsem chtěl být novinářem. Dlouhá léta to nešlo. Prostě jsem si musel pár desetiletí počkat. A nikdy jsem přitom netušil, že mě vrhne do tak prapodivného řemesla, jako je válečné zpravodajství. Nechci psát o tom, jak člověka může patnáct let ve dvaceti válkách poznamenat, ale jedno poznání ve mně ona profese vypálila: je potřeba udělat všechno, aby se otřesy, teror, boje a svištění nenávisti vyhnuly našim domovům. Těm místům od Záběhlic až po Malešice, od Vinohrad až k Zahradnímu městu hodně dlužím za krásné mládí, které mi daly. Chtěl bych jim to vrátit. Autor je senátor, novinář a spisovatel
Nejsem již nejmladší, ale také ne žádná stará struktura. Winston Churchill říkal, že „stárnout začínáme, jakmile rezignujeme na mládí“. Taková rezignace na mě, díky Bohu, dosud nepřišla. V evangelickém církevním sboru jsem se již před listopadem věnoval dětem a mládeži a snažil se z nich vychovávat slušné lidi, zcela v duchu myšlenky T. G. Masaryka, že demokracie je záležitostí výchovy. Byla s tím spojena řada nesnází, ale dnes se jim to nesporně hodí. Od poloviny 70. let se také na našem statku v Širokém Dole scházeli mladí lidé, kteří tam mohli dýchat svobodně a i uprostřed totality prožívat dny plné radosti, víry, lásky a naděje. Po maturitě jsem absolvoval Komenského evangelickou fakultu. Po vojně jsem jako evangelický farář sloužil v Nepomuku pod Zelenou Horou a poté přes dvacet let v Proseči u Skutče. Tam jsem hned v lednu 1977 podepsal Chartu 77. Státní souhlas k výkonu povolání mi byl odebrán v roce 1988. V Proseči jsem zakládal OF a stal se jeho mluvčím. Na začátku 90. let jsem působil v odboru proti náboženskému extremismu Úřadu na ochranu ústavy a demokracie, dále jsem byl ředitelem odboru pro uprchlíky ministerstva vnitra a ještě poté jsem se v Úřadu pro dokumentaci a vyšetřování zabýval dokumentováním činnosti StB proti církvím. Hned po listopadu 1989 jsem se spolupracovníky obnovoval činnost největší světové organizaci mládeže YMCA a stal se jejím předsedou. Od pádu komunismu se nestačím divit, jak divoké období budování kapitalismu vyvezlo mnohé nepoctivce na čelné politické posty a přes ně i na další lukrativní místa. Do velké míry byl tak zdiskreditován pojem poctivé a bezúhonné politiky. Znepokojuje mě, že snaha o demokratické vládnutí je nahrazována pouhou technologií moci a neúctou k zákonům. Jsem přesvědčen, že u nás má vládnout především Ústava, a ne politik. Není přece možné říkat a prosazovat – jen proto, že se věci nevyvíjejí podle osobních zájmů – například toto: • převolíme Ústavní soud, moc si dovoluje; • změníme kompetence ČNB, moc si vyskakuje; • překreslíme volební obvody, aby naše partaj měla ve volbách lepší pozici než ostatní; • poslancům nedovolíme hlasovat podle svého svědomí, ale podle přání vedení partaje. To vše často slyšíme i od nejvyšších ústavních činitelů. Takový postoj k právnímu státu je nepřijatelný. Kandiduji proto, že chci v Senátu využít zkušenosti ze svého celoživotního zápasu za spravedlnost a dodržování lidských práv. Po dvaceti letech od listopadu 1989 je třeba radikálně očistit náš veřejný život od svévole mocných. Jako senátor budu dbát na to, aby zákony byly nejen v souladu s Ústavou, ale aby byly této zemi a občanům prospěšné i dle selského rozumu. Budu prosazovat úplnou odluku církve a státu. Rovněž budu prosazovat úplné zrušení trestní a přestupkové imunity zákonodárců. Moje senátorská kancelář bude přístupná každému, kdo bude potřebovat pomoc, poradit, komu se bude dít nějaké bezpráví. Ve spolupráci s neziskovými, nestátními organizacemi chci také napomáhat k rozvoji občanské společnosti. Jsem přesvědčen, že žít poctivě a bezúhonně dává smysl i v politice.
Bedřich Moldan Šestka je zahrada Prahy Profesor Bedřich Moldan nepatří mezi neznámé kandidáty. Je mezinárodně uznávaným odborníkem na problematiku životního prostředí a působí jako ředitel Centra pro otázky životního prostředí Univerzity Karlovy. Jako hlavní heslo kampaně si zvolil „Zkušenost a slušnost se počítá“. Zkušenosti má mimo jiné již jako bývalý ministr životního prostředí a senátor, jako jeden z vyjednavačů TOP 09 stál při vzniku programu nové vlády. Proč jste se rozhodl kandidovat právě v Praze 6? Odpověď je velmi jednoduchá. Bydlím zde již přes padesát let a mám tu své přátele a známé, pracuji v této části a znám její problémy velmi dobře. Každodenně potkávám spousty obyvatel Šestky a vím, co je trápí. Vážím si důvěry TOP 09, že mohu v jejích barvách bojovat v nelehké konkurenci kandidátů jiných stran a v případě vítězství se stát nástupcem Karla Schwarzenberga. Co vnímáte jako největší problémy Vašeho volebního obvodu? V této části Prahy se především nashromáždily obtíže s dopravou. Nejedná se pouze o neustále se prodlužující a předraženou výstavbu tunelu Blanka, ale také o nedokončenou stavbu křižovatky na Malovance, protesty městských částí proti severozápadnímu obchvatu vedoucímu přes Suchdol či proti rozšiřování letiště v Ruzyni. Šestá městská část se stává tranzitní čtvrtí se všemi negativními důsledky, kromě toho se zapomíná na pěší a cyklisty. Dlouho se neřešily problémy s parkováním, hlavně chybí tzv. záchytná parkoviště u konečných stanic městské hromadné dopravy. Praha 6 však netrpí jen těmito viditelnými problémy s dopravou, je zde celá řada dalších věcí, jako například nedostatečná péče o seniory či ne úplně koncepční podpora kultury. Jak můžete jako senátor Praze prospět? Tak předně musím upozornit na to, že Senát není městské zastupitelstvo, a tak se senátoři zabývají především celostátními tématy a tvorbou zákonů. Může ale i místní a komunální problémy řešit v celostátním měřítku, navrhovat a přijímat zákony, které budou v souladu s potřebami občanů. Senátor by měl působit jako „ombudsman“ pro obyvatele ve svém regionu, kteří si ho přímo volí. Mít s nimi neustálý kontakt a naplňovat tak zpětnou vazbu mezi politikem a voličem. Pojďme se vrátit k Vaší hlavní profesi a oblasti, kde se profilujete jako expert – životní prostředí. Myslíte si, že tímto tématem Pražany oslovíte? Určitě ano. Kvalita života se stává čím dál více klíčovým tématem velkoměst. Pražané určitě nechtějí dýchat znečištěné ovzduší, naopak chtějí zachovat a rozšiřovat místa pro odpočinek a relaxaci. Právě v tom je tento senátní obvod unikátní – rozkládá se v něm téměř dvacet krásných chráněných území včetně dvou přírodních rezervací. Z tohoto pohledu považuji šestou městskou část za „zahradu Prahy“ a mým cílem je napomoci, aby tomu tak zůstalo i nadále.
05
pražský kurýr noviny pro odpovědné pražany / září 2010
ráda, obzvláště ty nejpotřebnější, ty nejchudobnější, ale ve skutečnosti měla ráda zlaťáky a moc. Byla hodně marnivá. Není divu, že jí po čase byla Praha malá a Modrému drakovi dala vale a stala se královnou celé kotliny české. Tak si Modrý drak našel novou princeznu, Čítalka se jmenovala. Oproti princezně v oranžové sukni neměla tolik vyhraněné názory a Modrému drakovi na všechny jeho nápady ochotně přikyvovala. Proto ji měl Modrý drak moc rád, vyhovovalo mu, že si mohl dělat, co chtěl. Ale i princezna Čítalka Modrému drakovi utekla. Byl na ni moc oprsklý a arogantní, až se milá princezna Čítalka naštvala a přes jedinou noc si převlékla dres a nyní Pražanům slibuje zítřky ještě světle modřejší, než světle modrá může být. A kde se vzala tu se vzala družina lidí, kteří si začali říkat TOP 09. Jejich krédem je tradice, odpovědnost a prosperita. Tato družina chce lidem nabídnout právě to, za co před dvaceti lety zvonili klíči, svobodnou a vzkvétající Prahu pro zodpovědné Pražany. A ti skutečně družinu TOP 09 začali mít rádi a významně jí fandili. To se však Modrému drakovi znelíbilo, protože se začal bát o svou doposud ničím nerušenou a jen pro jeho kamarády bohatou budoucnost. A protože měl sedm hlav, rozdělil Prahu na sedm volebních obvodů. Každý z nich má ovládnout jedna z jeho hlav. Družina TOP 09 nemá a ani nechce mít sedm hlav. Za svého lídra si zvolila moudrého a uvážlivého správce a guvernéra, který má mnohé zkušenosti. Vždyť se dlouhá léta poctivě staral o část královského pokladu celé země české. Jak rozhodnou při své volbě Pražané? Dají svůj hlas jedné ze sedmi hlav Modrého draka? Zvolí světle modrou princeznu Čítalku? Podpoří mladší sestru princezny v oranžové sukni? Anebo budou chtít změnu a poctivost a rozhodnou se pro družinu TOP 09? To se, milé děti, dozvíme až po volbách. Pokračovámí ze str. 01
Pohádka o třech volbách mysleli, a nemohli dělat, co chtěli. Byly to doby šedivé, jednotvárné a hlavně smutné. Pak si řekli, že toho mají dost, že si chtějí své vladaře sami vybírat ve svobodných volbách, a zazvonili klíči a otevřeli si bránu k lepším zítřkům. A ty skutečně nastaly, leč po dvaceti letech naši milí Pražané zjistili, že nic není tak růžové, jak si malovali, a že mnohé věci jsou stejně šedivé, nebo dokonce šedivější než dřív. Nyní před našimi Pražany stojí tři zásadní volby. Hezky, milé děti, nastražte svá ouška a poslouchejte. Volba první magistrátní Již od dob, kdy lidé zvonili klíči, aby šedivé době dali sbohem, vládl pražské radnici, Pražany zvané magistrát, sedmihlavý Modrý drak. Občas vládl sám, ale většinou si ke svému kralování bral ku pomoci nějakou bohatou princeznu. Často je střídal, protože byl vybíravý. Tu si namluvil princeznu v oranžové sukni, která se tvářila, že má lidi
Volba druhá komunální Drahé děti, naši Pražané stojí i před druhou volbou. Krásné město Praha je rozděleno na spoustu menších komunálních částí. Těm většinou doposud vládli mladší bratři Modrého draka. Někteří jsou čtyřhlaví, někteří zatím jen jednohlaví, ale už teď se těší, až vyrostou a budou stejně silní jako sedmihlavý bratr. Tito modří dráčci Modrému drakovi v jeho neplechách moc a moc pomáhali. Zdá se, že jim blaho jejich dračí rodiny a jejich kamarádů mnohem víc leží na srdci než blaho našich Pražanů. Ale nebojte se, milé děti, i v každé této části naší Prahy vyslala chrabrá družina TOP 09 své odvážné členy a příznivce do volebního boje. Držme jim palce, ať ve svém boji zvítězí a Pražanům pomohou. Volba třetí senátní Děti, ani nedutejte, aby toho totiž nebylo málo, Pražané budou mít ještě třetí volbu, volbu senátní. V naší krásné Praze se budou volit i tři zástupci Pražanů do rady starších celé české země. Mnozí si myslí, že je rada starších k ničemu, že jsou tam jen staří nepotřební lidé. Ale to, milé děti, není pravda. Naše stará známá princezna v oranžové sukni se totiž po minulých volbách, kdy dostala od voličů z celé české země košem, cítí tuze zneuznaná. Chce nové vládě, která si díky družině TOP 09 dala do vínku šetrnost, abychom se v budoucnu měli lépe, házet klacky, klády a balvany pod nohy. Oranžové princezně, která se tváří, že má lidi ráda, obzvláště ty nejpotřebnější, ty nejchudobnější,
ale ve skutečnosti má ráda zlaťáky a moc, by totiž tuze vadilo, kdyby se ukázalo, že se lidem může dařit mnohem lépe, když se jim více zlaťáků nechá a oni s nimi sami odpovědněji hospodaří. A o ty nejpotřebnější bude pak také lépe postaráno. Ale to není všechno. Princezna s oranžovou sukní si totiž začala myslet i na funkci nejvyšší, na funkci nejvyšší vladařky celé české země, kterou volí také rada starších. I naši Pražané mají šanci těmto choutkám marnivé oranžové princezny zabránit. Družina TOP 09 vysílá do těchto klání, kde může bojovat vždy jen jeden její zástupce, tři zkušené a především moudré rytíře. Ocení naši Pražané jejich chrabrost? Děti, nebuďte neposedné, vím, že je pohádka dlouhá a že zatím nemá konce. Obhájí své pozice sedmihlavý Modrý drak se svými dračími brášky? Bude princezna v oranžové sukni ve svém marnivém boji úspěšná? Nebo získají důvěru odvážní bojovníci z družiny TOP 09? Na to si, milé děti, musíme počkat. Konec této pohádky vám dovyprávím až po tolik důležitých trojích pražských volbách. Věřme, že naši Pražané budou odvážní a odpovědní a že tato pohádka bude mít šťastný konec. Jakákoliv spojitost mezi postavami z pohádky a skutečnými politiky rozhodně není náhodná. Autor je tiskový mluvčí TOP 09
Volba primátora ODS Prahu rozdělila na 7 obvodů. To znamená, že například Zdeňka Tůmu nemůže volit každý Pražan, bude pouze na kandidátce v Praze 6. Pana Tůmu tak můžete podpořit volbou jeho týmu – v tomto případě TOP 09.
Volba starostů I některé obvody v Praze se dělí. Například ani v Praze 4 není umožněno, aby každý volil svého starostu. I v těchto obvodech je nutné volit celý tým bez ohledu na to, že jméno starosty na své kandidátce nenajdete.
Volba senátorů V Praze 6, 10 a 11 vedle voleb do magistrátu a místní radnice najdete i volební lístek pro volby do Senátu!
územní rozvoj politici kazí Víc, než si myslíte Tomáš Hudeček Nejen obyvatelé Prahy, ale i turisté přijíždějící za krásami našeho hlavního města s obdivem nazírají genialitu územně plánovací koncepce, i když tenkrát, v dobách císaře Karla IV., se tomu tak ještě neříkalo. Ačkoli máme v tomto směru stále na co navazovat, z nějakého důvodu se to neděje. Řečeno parafrází slov našeho bývalého pana prezidenta: „Naše hlavní město Praha nevzkvétá.“ Socialistické plánování městu příliš neprospělo. Mimo jiné byla postavena obrovská sídliště, středem města byla protažena Severojižní magistrála. Sametová revoluce a dějinně logický odklon od plánování obecně však obzvláště v posledních letech Praze začíná škodit také. V uplynulých dvou dekádách se po dlouhé diskuzi povedlo vzájemně sladit samosprávné orgány s orgány státní správy a příspěvková organizace Útvar rozvoje hlavního města Prahy (URM), která nahradila dříve existující Útvar hlavního architekta, by tak mohla poměrně dobře sloužit svému zamýšlenému účelu. To by však musela být respektovaným orgánem, který by byl oponentem záměrů a „přání“ rady hlavního města Prahy a radního pro územní rozvoj. Negativní stanoviska Útvaru rozvoje hlavního města Prahy a zejména odborníků, urbanistů a architektů v něm
pracujících, například ke změnám územního plánu, by nesměla být válcována závěrečnými doporučujícími „razítky“ jeho vedení, jimiž se následně řídí Zastupitelstvo hlavního města Prahy. Tisíce připomínek ke konceptu nového územního plánu souběžně s několika vlnami celoměstsky významných změn, které například ruší poslední územní rezervy pro školy, ale také veřejnou zeleň, umožňují zahuštění zástavby bez odpovídajícího komplexního, a tedy i dopravního řešení, jsou zřejmým důkazem a jednou ze špiček ledovce pražského nekoncepčního územního rozvoje. Přitom některé z těchto změn zdaleka nejsou významné, natožpak celoměstsky, nejspíše jsou tedy na politickou objednávku. K čemu jsou pak v územním plánu vytvářené zelené klíny, které mají přinést trochu přírody i do centrálnějších částí metropole, když je v případě už pouhého zájmu územní plán měněn? Projekty musejí být prioritně směřovány právě tam, kde to územní plán žádá, nikoli naopak. Právě tímto postupem se páchají největší škody, jak na životním prostředí, tak na zdraví obyvatel. Bez komplexního posouzení nové zástavby, zátěže, kterou s sebou přinese v podobě nárůstu např. dopravy a hluku, není možné v Praze realizovat trvale udržitelný rozvoj.
Jedním z našich úkolů je tedy rozstřihnout provázanost, kdy rada hlavního města Prahy jmenuje ředitele URM a na konci všechny změny schvaluje Zastupitelstvo hl. m. Prahy. Přitom by měl tento ředitel určovat rozvoj města na dlouhá léta dopředu a nepodléhat volebním cyklům, které s sebou přináší demokratické volby. Měl by být natolik váženou osobou ve svém oboru (urbanista, architekt), která bude stát za územním rozvojem Prahy, že jeho nesouhlas s projekty či záměry nebudou brány pouze jako doporučení. Navrhujeme tedy vytvořit tým lidí, možno nazývat například radou hlavního architekta, tvořený zástupci odborných (Národní památkový úřad), akademických (ČVUT) a profesních institucí (komory), jehož hlavním úkolem bude výběr a předkládání návrhů na obsazení této pro další rozvoj města klíčové pracovní pozice. Členem této rady hlavního architekta by měl samozřejmě být i radní pro územní rozvoj, který musí zajistit její fungování. Územní rozvoj našeho hlavního města tak bude z větší části předán do rukou odborníků, kam v minulosti vždy patřil a měl by patřit i nadále. Autor je kandidát do Zastupitelstva hl. m. Prahy
06
pražský kurýr noviny pro odpovědné pražany / září 2010
Potřebuje Praha železnici? Víc, než si myslíte
Foto / Vojta Brtnický
František Laudát
Podpora kultury v Praze – problém, nebo šance? Albert Kubišta Problémem pražské kultury nejsou ani tak finance jako nedostatek důvěry v ochotu a zájem Magistrátu a jeho úředníků pražskou kulturu podporovat. Vleklým problémem pražské kultury a její institucionální podpory jsou peníze a financování kultury vůbec. Jedno z hlavních rizik představuje skutečnost, že kultura je schopna absorbovat v zásadě nekonečné množství finančních prostředků. Zároveň není možné financovat kulturu v Praze tak, aby s tím byli spokojeni a srozuměni všichni. Kultura a umění se totiž nemají dělit na komerční a nekomerční, ale na dobré a špatné. Uvědomuji si přitom, že námitka: „A kdo to bude určovat?“ je zcela na místě, neboť druhým rizikem a slabinou kultury je její značně subjektivní vnímání. Kultura v nejširším pojetí je totiž fenomén, který spoluvytváří „veřejný prostor“ v takové podobě, po jaké touží většina obyvatel Prahy. Kultura není zaklínadlo používané různými zájmovými skupinami lidí pro jejich pohodlný život, ale také způsob, jak předcházet sociálně patologickým jevům, a v neposlední řadě způsob, jak propagovat hlavní město v zahraničí. Praha má i v současné době potenciál k tomu, aby pořádala kulturní akce na úrovni velkých evropských měst – co jí k tomu chybí, je především invence a aktivita spojená se snahou hledat cestu, jíž bude možné projekty realizovat (namísto energie vydané na zdůvodňování, „proč to nejde“). Současná pověst Prahy jako hlavního města je ve světě horší než nevalná. Praha však může turistům nabídnout více než jiné metropole v sousedních zemích, musí se ale zaměřit na ty návštěvníky, kteří sem budou chtít přijet za jiným účelem, než je povinný běh skrz několik historických uliček nebo návštěva nočních klubů v jiných uličkách kolem beznadějného Václavského náměstí. Na druhou stranu, v okamžiku, kdy Magistrát hlavního města Prahy v očekávání nejistého výsledku nadcházejících rozpouští finanční prostředky v neprůhledných výběrových řízeních, případně vypisuje narychlo (ne)překvapivě nákladná řízení na rekonstrukce historických objektů, je na místě se ptát, zda by nebylo lepší tyto peníze využít účelněji.
Bylo by to rozhodně více ku prospěchu věci než okázalá komercionalizace atraktivních památek, k jejichž návštěvě lákají pseudohistoricky odění zbrojnoši. Město s tradicí a sebevědomím Prahy by se nemělo zbavovat nejvýznamnějších památek s vidinou –z historické perspektivy – krátkodobého zisku. Stejně tak považuji za nepřijatelnou likvidaci historické zástavby ve prospěch komerčních projektů, jak tomu zřejmě je v případě domu na nároží Revoluční třídy, kdy rozhodnutí pražského pracoviště Národního památkového ústavu – opět (ne)překvapivě – souzní s požadavky investora proti názoru odborníků. Praha potřebuje ke svému vnitřnímu životu nejen zachované historické centrum památkové rezervace, jež patří k největším na světě, ale také dynamické živé umění, které k sobě přitáhne diváky z řad turistů i Pražanů. Živé umění si zaslouží podporu, která bude jasně deklarovaná a cílená. Nemá smysl zadávat neustále různé audity, protože ty sice možná označí chyby, ale nenaleznou za nás řešení. Oblast živého umění by se měla dostat z pasti strachu před neustálými změnami danými pohybem na politickém poli. Je zapotřebí nechat rozhodovat odborníky s dlouhodobou koncepcí rozvoje. V případě institucí, jejichž zřizovatelem je Praha, je třeba takové odborníky získat do čela těchto institucí, a zajistit tak jistou kontinuitu. Transformace těchto institucí musejí být promyšlené, nejen co se týče okamžitého finančního efektu. V oblasti kultury se dá totiž rušit poměrně snadno – i pouhým škrtem pera. Případná náprava nebo obnova pak stojí mnohem více energie a sil, než se nám na první pohled zdá. Hlavním cílem je, aby Magistrát opětovně získal důvěru nejširší veřejnosti ve své snaze umožnit v Praze co nejlepší rozvoj kulturních aktivit. Nebude to cesta jednoduchá a víme, že bez komunikace s uměleckou obcí i Pražany, tvořícími publikum, to zkrátka nepůjde... Autor je kandidát do Zastupitelstva hl. m. Prahy
nastartujeme Pomozte nám to dotáhnout volby 15.–16. října Noviny Pražský Kurýr, vydavatel TOP 09, Újezd 450 / 40, 118 00 Praha 1, IČ 71339728. Tiskne Astron.
Metrem, autobusy a tramvajemi cestuje v pracovní dny po Praze kolem čtyř milionů cestujících, což je na hranici jejich kapacitních možností. Hlavní město však může do systému městské dopravy daleko více než dosud zapojit železnici, protože vlaky v metropoli přepraví denně jen kolem devadesáti tisíc cestujících, přičemž jejich kapacita je daleko větší. Vzorem může být oblíbený berlínský S-Bahn. Přínos vlaků se ukázal jako klíčový v době po povodních v roce 2002, kdy voda zaplavila stanice metra v centru města na všech třech trasách a provoz podzemní dráhy byl ochromen. České dráhy tehdy zavedly kyvadlovou dopravu mezi Hlavním a Smíchovským nádražím. Dvojice moderních elektrických klimatizovaných souprav tehdy jezdila po dvaceti minutách a čtyřkilometrovou vzdálenost urazila za sedm minut. Kyvadlová doprava Českých drah byla v provozu i na trase Běchovice – Masarykovo nádraží. Vlaky tak značně ulevily přeplněným tramvajím a autobusům. Výrazné zlepšení pražské železniční dopravy znamenalo dokončení nových železničních tunelů pod Vítkovem (tzv. Nové spojení), které urychlilo železniční dopravu mezi Libní a Vysočany s Hlavním a Masarykovým nádražím. Kromě dvou dvoukolejných tunelů, které tvoří jádro stavby, byly vybudovány čtyři železniční mosty, tunelový most o délce 130 metrů a 44 metrů dlouhý most Balabenka. Po dokončení Nového spojení bylo možné zavést přímou vlakovou dopravu mezi Vysočany a Stránčicemi, které se nachází na trati Praha – Benešov u Prahy. Nedávno také České dráhy po dohodě se společností ROPID posílily spoje v úseku mezi Hlavním nádražím a Radotínem, kde ve špičce pracovních dnů jezdí vlaky v patnáctiminutových intervalech. České dráhy rovněž obnovily vozový park nákupem moderních klimatizovaných elektrických souprav CityElefant, kterých nyní po Praze a okolí jezdí 42.
Od prosince 2011 by pak mělo v metropoli přibýt 6 dalších moderních souprav. Starých pantografů je v současnosti vypravováno z depa pouze v pracovní dny celkem 22 kusů, na začátku příštího roku tento počet klesne na 20 kusů. O víkendech nejezdí žádné. V roce 2012 pak tyto staré vlaky zůstanou nasazovány pouze v době ranní a odpolední špičky na kratších spojích. Přitažlivost železniční dopravy zvyšuje i tzv. plná integrace. To znamená, že lidé mohou na takových tratích cestovat s jízdenkami, které platí v celé pražské dopravě. Takto jsou už vybaveny všechny hlavní tratě z Prahy ve směru Kladno, Kralupy nad Vltavou, Lysá nad Labem, Kolín a Beroun. V letošním roce byl tento systém zaveden i na trati úseku Smíchov – Zličín – Hostivice, a do konce letošního roku se počítá s jeho zřízením mezi Smíchovem a Řeporyjemi. Zatraktivnit železniční dopravu v hlavním městě může vznik dalších městských linek, např. z Běchovic do Radotína apod. V současné době je v pracovní dny v provozu městská linka mezi Libní a Roztoky u Prahy. Většímu zapojení železnice do městské hromadné dopravy brání malý počet zastávek. Proto se počítá se zřízením nových, např. na Kačerově, v Podbabě, na Rajské zahradě a Vyšehradě, kde by měl být umožněn i přestup na ostatní druhy městské dopravy, tedy metro, tramvaje a autobusy. Problémem však zůstává jejich financování. To je hlavní příčinou skutečnosti, že zatím zůstává jen u plánů. V každém případě by však modernizace železnic vyšla levněji než výstavba nové linky metra, kdy kilometr trasy stojí kolem tří miliard korun. Autor je předseda pražské TOP 09
Foto / archív
A proto je nový… Jaroslav Poláček Volební kampaně obvykle znamenají tuny potištěného papíru. Éterem se nesou stále podobná témata a noviny jsou zaplaveny rozbory nejrůznějších předvolebních slibů. Všichni mají stejné thymolínové úsměvy, přenášejí pozitivní energii na nejrůznější cílové skupiny stále stejným (mnohdy fungujícím) způsobem. Ale všichni se vlastně z přemíry té reklamy vlastně hrozně nudíme. Musí to tak být pokaždé? Každá kampaň je o hrozně důležitých věcech – pro její tvůrce i kandidáty. Pro voliče ale začíná být nudná, když se bere sama moc vážně. Dokonce může být i otravná, když jí bude moc a pořád se ponese ve stejném duchu. Nudných kampaní jsme zažili hodně. Masivních a neodbytných nudných kampaní si z letošního jara také pár pamatujeme.
Nabídneme vám jinou kampaň. Žádné prázdné sliby. Chceme s Vámi mluvit, diskutovat, poslouchat Vaše názory. Chceme se i v kampani chovat konzervativně a dokázat, že to neznamená nudně. Pražský kurýr, který právě čtete, je toho příkladem. Od jarních voleb prošel velkými změnami a věřím, že nová moderní forma přivede víc čtenářů k zajímavým informacím. TOP 09 během letošního podzimu připomene to, co všichni víme – že naše Praha už dlouho není fér – ani k svým občanům, ani k podnikatelům. Konečně proto pod značkou TOP 09 v Praze kandiduje na 900 nových, a přesto zkušených lidí. Věřím, že v budoucnu budou mít šanci naplnit desítky Pražských kurýrů. Víc, než si myslíte. Autor je volební manažer TOP 09
