kulturní translace kulturelle translationen translacje kulturowe

kulturní translace kulturelle translationen translacje kulturowe Příspěvky z mezinárodní studentské konference interFaces VII v červnu 2009 v Praze redigovala Jarmila Valková, spolupráce Anja Bethke & Rafał Biskup

Nakladatelství Akropolis Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta

Nakladatelství Akropolis Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta

o d p w e á o é s p u v e e q Li Ku ho rac ▸ S rní atu tur ojo r z rary ▸ C ka ▸ U La ▸ S tw rat o ▸ r ▸ ho ra ▸ Se ově zn a ▸ naw ine gie isit go n ▸ Jęz rár Lit ▸ K ▸ O n e rug ui sch ▸ E cz ng pr o te ltu jaz h ec r ur a L Ku ja che co da aw Lit st r z go ion jęz Jaz yko ní v era ult sv ine ieg sitio aft ▸ vá we S ul ▸ e e r o vě oz ▸ yk yk zn ěd tu ur ojo r z o en ary ra ▸ yka ▸ U nd da na Ku ní ite cien tur rler nia uag ach Lin wis iter ltur zyk ▸ U nd ▸ S stw era wo we ję n d ro a w w n a o it zy Ja a e ▸ l a t n v ▸ sc a p o w ję L g se ▸ a a c e L ▸ c ha Scie Cul Er zen an Lit stw tur ruh Sp e ▸ ▸ O en się Ac isse uis nsc ry S ▸ C ▸ E cze an rac ▸ L urw Lit en ka zyk ▸ S věd ws ▸ L zn ▸ K ání eit zyk Ja d e g tw ite aw u rle ni ▸ S ov c S a e sv ein ru qu n tic ha ci s ▸ ft nc tu ler ia gu er o ▸ K éh rac K h a e i d i u u n s p n r l w a o r Li ▸ L e ▸ re ▸ nen się age atu ▸ L ult o ja he ultu ojo er gie isit sch s ▸ ft enc ltur rne się age iss gui sen ary rac eco ěd nd ▸ Sp o ▸ rat stw tur uh Sp ▸ Se i t i éh ra vá zw g io aft Li ▸ L e e ▸ n La ra Lin urw o dr Ac en stic sch Sc he nd a ▸ af erá ter Kul Os ein dru Acq r ch tera ura zyk ▸ U ra o n ▸ t ▸ K n ch e i ▸ c i s e e ▸ q S t n ▸ ▸ u v a e s g K u o j t ▸ rn at tu O i í h ▸ c c i L ur ra ojo er gie uis aft ry S ▸ C a ▸ E zen Ku dru iten ęzy Jaz Jęz rárn era ult sv ner gie uis ha ▸ L ft ▸ nce Uc an pra gua wi uis sse Lite ltu jazy e í J tu u oj zw go it n ss iti ft ul ęz vě o y t n k z g i ▸ g c v l r r y c t z g k t i r í h i L ▸ k ▸ e a h S a u o á s a i a c z e r e i ▸ Ja yko da na Ku ní d eit jęz on Języ enc tur lern się ur ▸ ého pra ▸ S kov ozn věd roz a ▸ ová wei jęz on ▸ Ję rár iter Ku nia age wis e A ns s ▸ cha ry ▸ C a ▸ e ▸ S c c w e z ▸ ▸ na K ní te ě z l L ka yko zna Li stw ltur ruh n S yka Jaz koz e ▸ ▸ O en dr Ku jaz che eco da aw a ▸ n yka Jaz yko ní v atu tur się Ac sen qui haf ite ft ▸ cie ultu ul w d t s u e L vě ws er ▸ K éh pr ▸ S yk na Ku sv in gi ltu yk ▸ U nd ▸ S tw it stw tu ru Sp ▸ S yk zn ěd ro a ▸ dr qu sch sit t ▸ rá Lit nce re ▸ o h e z r r u i a S r a a a o e w o l t e r i Sp eco da ▸ wo tur ▸ Li ult o ja che eco vě st tur ojo r z go a ▸ ▸ E cze Lan pra o ▸ rat o ▸ ▸ K éh ach eco vě aw ▸ L naw Ku gie siti aft on Jęz ní v era ▸ K yk vá w nd da wo a ▸ nd da stw ite s ltu go on ▸ ěd tu w ter ur zy ję ul o j ra nd S e ni gu ch Lin ur Ja rl ▸ L ▸ e ▸ J o n i r ul J i t a e z ▸ w p a L w z ch che La ra in sse ary ▸ ka ▸ Ucz La ▸ S ▸ L Ku í d iten yk yk rn a si age is gu iss ter tur zyk Uc La ▸ Sp o ▸ rat wo r ▸ K jęz ▸ Ja ęzy azy zn a ▸ ozn t p g s a i a e n a C a ę c o n r k n y af n z a vě n sc Sc ul Er en gu ra ing ltu uh S ka zyk koz ov ws Lit aw gu ra Lin urw ▸ L ul ▸ d Ac en sti en ry ▸ t ▸ U g hw ui ▸ e ěd tw era o n n ▸ J cz uag iss stic haf ien tur lern ia s ag chw uis r ▸ éh pra Sec da ein rug qu sch cs ▸ sch Sci Cu Er nia ag chw gu iss ite tur ▸ ltu le e S vě a er ie is ch o o ▸ J ęz en e a o ce e a e K t e i r en s ▸ t a i t a ▸ s e L s ę i i e a i n i f A f ss ul ja nd Sp z go iti ▸ C eco da wst ▸ Ac ss t n ▸ u i c r ▸ ▸ ę n t az yk ia Ac sc e t r t r d i c ▸ n s c s y c L er ▸ e L o e d ▸ w Sp Li r q en r e c e q en s K O o y ▸ tu zy ▸ n ▸ a i r w ▸ ko zn się qui haf ter iter ult svo ine ugi uis sc Li ra ka Uc Lan ach eit języ n ▸ Jęz árn Lit ▸ K ▸ O n e rug uis sc ▸ L haf Scie ultu d L Sp o ▸ ra ngu Se vě aw d en t ▸ ár at u ze g ▸ Ja yk ul sv in ie iti ha it t ▸ n ▸ jo r z eg iti ha te k í v er re a ra L ch is r sit u w ra con da stw ugi ion Jęz ní v uro ra ▸ ván we o ję on ft ▸ rárn Cul Erle nia ag isse Sp a ▸ S zyk ozn ěd atu tur ojo er z go on ft ▸ erá Lit ce ▸ ▸ O ngu chw ing wis j r ui t r ▸ e r a o se a i ch d ▸ S ▸ eg ě ę v s z a e z y w r J J í a K t i n u n o e í o ac ▸ K ę s ę s v i J n y á z g r e ko da na u ▸ A J s w d ▸ ę c í r v z s a e n s v La pr ▸ a z ě z e a o y k n u J e t en d cq ch he on d zy yk ěd e it st Li na K zy yk vě tu lt oj k í w lt ru n S a z az ▸ L A en ic j az ▸ n yk Uc gu ach ing ęzy yko naw Li stw ur ▸ héh pr ▸ S kov oz a ▸ ▸ O ein rug uis aft ▸ U d L a ▸ wo ter ws ultu dru en S a ▸ ko oz da ro ura ová cq sch s ▸ a t a n s z v n S S w t u k a z u a a ▸ ▸ e e ie it ě v t L v w r ▸ hé pr ec ěd aw ▸ L na ▸ ní c e o o s is af Li ul ▸ E eni ge isse isti a ▸ ěd tw rat ▸ Kul ja he con da aws ite ojo r z go ion Jęz cze ngu pra Lin urw o K ho ach on a ▸ st ite ws Ku dr itio t ▸ A ▸ c a L t z o tu rl a u r c S d j ▸ t ▸ y n v w re ern się cqu nsc s ▸ eco ▸ S ▸ L rw iter ura yka Uc La Sp wo atu án eit ęzy ▸ Ja ko ia s age hw guis isse Lit ultu jaz e ▸ d L Sp wo rat tw ltu uhé n ▸ Jęz h o r í d en ka zy zn ię is L y a h r ze ng ra r i A is ▸ n e t a e ▸ u ▸C ▸ n p i ▸ K ▸ O en e dru siti aft ite d rac ngu sen ry ko aw d cq sen ics sc rar ra ▸ ka Ucz ng ach Li rw ▸ L ▸ K o j Jaz u ch Li wis ru ▸ S u Er n ul svo in gie on ▸ Ję rárn Lan hw ist sch Sci ltu ler ia s age wis ngu sen hé pra Sec vě stw rug uis sch ▸ L haf y Sc Cu ▸ E en uag wi ngu isse ite ult azy yk rl s ię e h ie it n ia tu tu jo er go ▸ it t u k n ra i e c g i o d s i l i i r z ro ra vá zw ję Jaz yko í vě ua sse cs ▸ aft nce e ▸ en dr Acq ens stic sch o ja he nd a ▸ o ▸ go ion aft erá ▸ L enc tur ern się Ac sen stic sch ry ra a ▸ ite e af ▸J Sc ▸ C E e ▸U L ei ug ui ní ▸ qu sc da ge ns Sp Li ję s zn ▸ s e a r z O c y z L e ▸ ▸ z d n n h y f t ▸ y L k ▸ ▸ n it h a n ▸ ę i z K s r s t n J K i d it r a A c ▸ k Li ws ult ru en ka ▸ ově aw ▸ L cq haf erá iter ult voj er z ego itio aft Lit ▸ L a ▸ cze ngu rach gu yka azy zyk í vě atu Ku Os ein ug isiti aft Lit ▸ L enc ultu e it ie it e v t d is e l t k o S d s n t u a o ▸ u h e r n ▸ i r u o a w tw era wo r ▸ ého pra Sec a ▸ two era isit ▸ J ní v tur ra ván ei języ ▸ J Jęz rárn era Erle ia s ge wis tic ▸ Se ově zn a ▸ ozn tura ojo r z go n ▸ Jęz rár ter ▸ K r tu rn ię Ac se s ▸ o tur ▸ L Ku ja ch on Sp ▸ tu io ęzy ěd oz ▸ K í d ten ka az yk co da aw Lit aw ▸ ván we jęz Ja yk ní v atu ult í n v n r ch ▸ Li wis ite ltu zyk e ▸ d L rac Lin wis ▸ ko a ▸ naw ult ruh Sp ▸ S yko ozn ěda roz en dru qui sch Lit nd ▸ S stw era stw Kul í d iten yka zyk ozn ěd roz g z e a e o n J s r o U w ng se rar ra a cz ang hw uis sen azy naw Lite stw ur ▸ ého rac eco věd aws ▸ L aw ine gie itio aft rár Lan pra ▸ tur o ▸ tur uh Sp ▸ S vě aws ▸ L naw iss ui ns y ▸ ▸ i he n a ní gu ch Lin wi tw ite st r go ▸ K éh ra ec da tw it ▸ n r L o K qu en sti ch Sc Cu Erl eni uag sse tics sch ko s j d a ▸ i s z J n a v two tur ▸ L ult azy ▸ U La Sp o ▸ rat wo we jęz ▸ Ja ęzy věd age wis gu sen ter ult o ja che ond ▸ S o ▸ era isi sch cs aft ien ltu ern a s e t k u i i A sc ▸ L ft ěd a ▸ y s n p i r i c ▸ go tion aft Lit ▸ L ce ▸ re ▸ en ę d cq haf ite ▸ L a ▸ ▸ L wis tera ra a ▸ zen gu ach Lin urw Li ten ka zyk koz a ▸ Ac ens stic sch ry ura zyk ▸ U La rac Lin u s ję ▸ J ▸ Ję erá iter Ku O ein rug uisi t ▸ rár ite Sp ing en ry ▸ C Erl ia age wi gui iss ter Sp ▸ S ově naw Lit qui ch s ▸ aft Scie ▸ C a ▸ cze ngu hw gui zy sc Sc ul er si Er ni d a ra ec ▸ rn a u is s Ję ní ra ra u n a lt sv er ie ti z A ss st en ar s er si af Li Sp ka zyk yko í v tur ura ojo zw go on zyk vě tur chw istic haf ien tur nen ę d cqu ens ics sch y S ch ond a ▸ tw atu tion t ▸ ter Lit ce ▸ ltu ler a si ge A sen J r o e e á r S ▸ c n e ę c t r ę sc c ra ▸ S ov zn ěd ozn ▸ vá eit jęz ▸ J oz da oz e a s u i is rn ra K is p c h w ▸ e L L e e ▸ z e ▸ f ▸ ▸ aw Ku ní d en yka azy na ▸ L naw sen ▸ Li Li ▸ K O ine gieg itio aft ite t ▸ nce Uc an rac Lin iss Jaz yko í v tu ult ▸ O n e dru qui ja che eco ěda aw a ▸ g r s t zy r s u h ě i e L g l i w s s L t z r k y n s n ▸ t S r o o z t e n v á i u s ▸ u g tw it n v e s w it ▸ e t k c o e u u n d z t s p ▸ o r r ka ▸ U d z r e ie o era wo r ▸ hé rac Sec věd tw rat two haf rár atu ltur jov we jęz ▸ Ja Języ ní v era Ku nia age iss uist sch ově aw a ▸ na a ▸ K ojo r z go io L Sp ▸ C ▸ E cze an ra ▸ L tu ▸ Ku ho he on a o ▸ ur ▸ L t ▸ ní v ro a ▸ án ite yka zyk ko ěd tu ltu się Ac ens ics aft da stw Lit wst ul ván we jęz c g n r L w h ▸ i r n u z e u i q j l z í r t d n r y l a er ltu ern ia s ag wis gu wis iter tur azy ▸ U La Sp Ling isse iter Języ ěda naw Ku dr Sp ▸ S ově na ▸ L ozn a ▸ dru uis cha ▸ Li ▸ Li ▸ Sp o ▸ rat wo ur í dr ten uh r ec ▸ u k cz se a te te ne re en ię e A se is ▸ u a d w L it ft a n ra k a g K S u n i ▸ r s lt n ▸ O e dru cq ns tics ns ry S ▸ C a ▸ en gua chw ist sch ry S ozn Lit tw ur ▸ éh ach on a ▸ stw tera wst ult ieg ion ▸ Ję rár rat ach ing rwi Lit Kul héh pr in d o ic ss er tu o e Sp o u Er ia w u n u ch e o u w u a a c sv ein g z g t ▸ ch c ▸ K o oj er svo er z ieg isit aft Lit aft ien ltur ler się e A isse s ▸ ft ▸ ien ws rat ▸ L ul jaz ▸ U Lan ra ▸ L urw o ▸ r ▸ jęz Jaz yko í vě roz iss istic ens ary ra jaz t t ce c y ne ov u L i e K c jo y o i io c n c n e d ch Sc ▸ C y s g e t u w L z w y ▸ n z d ▸ h L i k e n i z k q r u e s s r u n t a w k i a a j r ▸ K ání ei ván eite ęzy n ▸ Jęz árn Lite ▸ K ▸ O n e rug uis cha erá iter ▸ K o ▸ wis rar a ▸ a ▸ eni ag wis guis sen ter ltu a ▸ ov aw ▸ ws sch ▸ Li aft ien ult L a e ě s t S a s t y a r a E u ka Jaz yk s s L í v ra ult sv ine ieg iti r u c dr ten í d n f t C e e i e w d r u a e tu lt t r s Ac n ics ch y co a tw ter o ft ▸ rá ▸ Li e ▸ r Li ltu uh S ru Sp ▸ tu u oj y oz ě o on ▸ ní r u ing ns Sc ul le ię s r S ▸ ng r ▸ éh pr hé ra Se kov naw da ▸ ro ra ▸ ová zw jęz ▸ J Jęz věd ozn ra uis cha ien tur rne dr qui cha ▸ L aft cie Cu nd ▸ Sp o ▸ atu ▸ L Ję rní ter Ku u ▸ c a a c c ▸ z z L s l e h i v y i a a ě n l n u y t n e f L iss isti Ku o ja che o j he ond da stw Lite naw Ku í d iten ka zyk koz ▸ L aws Ku ics ft ▸ e ▸ ▸ O ei gie itio t ▸ terá Lit ce tur an rac ing rwi tera yko ěda tur t oz ▸ ov na it tw ltu ▸ L Li Ku sv ne go n ▸ Jęz rn era ▸ K e ▸ gu hw uis sse ry zn en cs ltu zy ra st ltu ru ▸ U azy ▸ U La ▸ S o ▸ S S e t k n h r ▸ ▸ a r t p iss ti ns S aw Li w r j r ▸ it ě y k c p í e s o t u O w er ltu oj qu cha Lit a ▸ a ▸ cze a ▸ zen ngu ra Lin urw o ▸ ▸ K ého rac co da st ratu ▸ o zw ęzy Jaz ko vě ur ltu sv ge ch cie s te e cs a r K er isi ft erá Cu Erl ni Er ia ag chw gu is Li ult ja he nd ▸ S wo rw Lite ult árn tur a ▸ ván eite ka yko zna da ozn ra ojo Acq nsc ▸ L aft nc two rat s a ▸ l e e l tio ▸ o t i ▸ h L i p z ▸ s í r a K u er í st en e is ra u r ię n tu s ▸ e▸ y ▸ ▸ u a z a te d n L r ▸ w A is S vě w J g K vá u

▸ zn u dr n S S ▸ Li w A ss ti n er ěd ws ar ur go on Ję ní ur rn się rn ę á uis af e ▸ K ra yk v U an ra L ss dr en dru cqu ens cs ▸ sch ary ▸ a ▸ cze gu chw ing ens y S a ▸ ěda aw ltur uh pr eco a ▸ two ter stw ult ní d itio t ▸ rárn Lite Ku Lin ję ▸ zyk věd e ▸ en C Sp ▸ atu o ▸ ur ▸ ru n ▸ Jęz í v rat ltu g en zyk Jaz ozn a ▸ Os ein ugi ein gie isit cha Lit aft Sci ul Erl nia age iss uis cha cien Cul ▸ L stw ▸ K ého ach nd L h ce tur ite o ▸ ul ja e ▸ Lan rac ing rw Lit Ku éh Ja yko ěda uro ra ▸ Sp a ▸ yko aw Lit voj er z ego er go ion ft ▸ erá ▸ Li enc tur ern się Ac en tics ft i e o dr qui sch ▸ L ▸ Li ▸ K e ▸ rat Lit tur zyk Uc gu hw uis sse era ltu o ja zyk zna ▸ L zn ▸ en éh rac Sec věd stw era vá we jęz zwe języ ▸ Ja Jęz rní tera e ▸ zy ově w ite aw o he on a ▸ o tu ní ite yk ite ka zy yk vě tu Ku Os ein ug siti aft ite ter ult Os urw er a ▸ a ▸ zen age isse tic nsc ry ra d r n ▸ j a n Ac ns s ▸ ha Scie ▸ C ka da stw rat st ▸ kov ozn da roz ltu voj er ieg on ▸ Ję rár atu ura voj iss ary Cu Erl ia ur azy ▸ U d La Sp Li wis ru S ▸ S S o u s f ▸ o L ▸ o z p r l c u e n q n ▸ o h e ▸ S S r p t n r t n z i ě k c e a a s a ▸ C a ▸ zen ngu ach gui en ého rac eco rac co da ws Lite aw ▸ K ván wei jęz Jaz yko í vě ozn ▸ K ván nsc cie ure rne ę d uis haf iter ▸ L ce ltur Erl Sp ▸ L rwi ul e t n h y s t r i n r i s ▸ á s n t í s í e i ▸ h y h n w a n t a d E z e c u i r a r t k ▸ u w d t u e t ▸ c rn e cie d d a ja K g a e w t a h n n g S d ▸ r n a c i e w a k g io i e l l nc tur lern się e A sse cs ▸ aft zyk ▸ U La ▸ U Lan pra o ▸ tur o ▸ tur ruh Sp ▸ S ově aw ▸ L stw ur ▸ ruh ft ▸ ▸ K Osv ine ieg n ▸ Jęz í v rat ult Os en hw u y ě n u c s u i w n c L d e v o e é r é r e d c o ▸ s i a e ▸ g c L ru qu sch it Li ▸ en Ku ho ach co a ▸ two ter o ▸ Kul ho Lite ult jov zw ję Jazy koz da roz ra ojo ine ▸ zen gu ze ua hw ing iss Lit e Li i te ▸ Ku O e nd Sp ▸ at Li tu ja ra ur án ei zyk ko na ▸ L na ▸ K vá r s ein gie sit af rá ter Erl ia ag nia ge iss ui en era lt ja r ěd atu ltu vojo er go ion t ▸ rní atu ern się e Ac się Ac en stic sch ry ura zyk ▸ U La ra Lin urw tera ra ▸ zyk tur a ▸ í d ten a ▸ vě ws iter ws ult ní r t s c S d J q n t z u K c a a s j g o a e v r i a zn ul ruh Spr Se a ▸ wo atu wo r ▸ oz a ▸ ván we ęzy ▸ Ja ęzy ěd roz n dru qui dr uis cha ▸ L ft cie ▸ C ▸ zen gu hw ui sse ry Cu ▸ c tw Lite naw Ku í d iten ka zyk koz a ▸ naw eine gie siti ugie itio ft ▸ ite ▸ Li nce ult Erle ia age isse stic nsc Scie ltu Erle aw tur ého ach on Sp ▸ L rwi ▸ ltu ru s si i d o r te g r ▸ s ▸ r L r n re o o n h r n r g ▸ ur A n s J L ac ng K jaz e ▸ ▸ ne tw ▸ a st r ▸ hé Spr Sec věd aw iter stw zw o ję n ▸ o j ▸ J ęzy árn rat Ku e ▸ nen ę d cq sch ▸ Li aft ce ra Lin turw wo ęz ív ru ui ▸ Os n e o ▸ ult yk Uc ang hwi u o t s J h e a z a k a l o a O u a ▸ a e e t t K z y i c o o K f ▸ ch n r y s z v u ě i g i s ▸ S wo tur ▸ L te t ▸ rá Li Li ura a ▸ ze ua s y w gu iss Li ult ja he d n ka yk ka ko zn da oz ra vo ne ie iti r t n t ul oj ne g w i Ac iss istic ens tera ura zyk ▸ U Lan pra ▸ L iss ter Sp ▸ S ově ▸ S vě aws ▸ L naw ▸ K jov r zw go j on Jęz ní v era tur ová r zw era ▸ C Erle ia s e a a e ▸ d ry y t r i c a n á e ě ę g c ul rn ię c u d t qu en e ite st ng s ▸ h ry ▸ ry ac co u e h k e a z n J c d w í u z ▸ n l a ▸ a i o s i r t t e w o y S C í w e a a t a t ▸ s h o u K d ie isiti cha Lit ft ▸ Scie ult Erle nia ge iss ist cha Scie e ▸ nd ▸ Sp nd Sp ▸ ratu o ▸ ur ▸ dru en ka zyk zna ▸ L ozn ul ruh en cie ure n go o ft er A en ic u n s r n f L U Lan ra Lan rac Lin rw Li Ku hé Sp ▸ S ově ws ite aw tur éh Spr nce ▸ cz e r c ję n ▸ ▸ Ję árn ite ce ▸ re ▸ nen ię d cqu sch s ▸ t ▸ ce g t t s en gua hw gu hw uis isse era ltu ho ach con da wo ratu tw ▸ K o ja ach ▸ L Li ▸ ei zyk Jaz zy í v rat K a O e ru is te yk ko ěd ur ul sv ine gie itio ft ▸ iter ter Kul ia ge iss age isse tic ns ry ra ▸ jazy e ▸ d L ▸ Sp ▸ L rw o ▸ ult zyk e a n t a o t ▸ a á o o r n a g z u A ns s ▸ ch Sc a Ję ra in iss Li ur uh S C ka U tu u się Ac en jo r z v n S o éh pra eco ěd aw ▸ Li na ra ▸ vá zwe ję ▸ Ja zyk ní v ro ra ▸ dr qu sch cqu cha Lit aft ien ult ▸ E cze ngu ch gui en ter a ▸ u c w u s a i ní ▸ a e n s a ite zy i zy oz ěd zn ch n a ▸ st ter ws s o f K e r c K g it ft sit t ▸ rá Li ka k ul w d ul ja ▸ K re ▸ ler ia s ge isse tics ha ry ▸ io o na a ▸ aw ult ieg io o at tw t dru n L Sp tu zy e ▸ f A n J rn te i ra ka Uc ang rac ▸ L urw o ▸ ur ▸ hé Spr ▸ Se věd wst Li stw ur o ję n ▸ Języ n ▸ ęzy í vě rat ult Osv en ę d cq nsc ▸ Li t ▸ L te o ur ur ru ui ha Ja k ho ac a e ze ua hw in z i J d c w o k ▸ ▸ K i s a K o i y o t o a jo n z ▸ s r g ▸ h o a o g s z Ja Er ni u f e zy le a ge isse uis ens rar ltu jaz e ▸ nd Sp ▸ L atu Lit ultu ka ▸ yko zna yko zna ▸ L zn ▸ K vá er ieg itio t ko rn się Ac ns tic ch y S ra yk U Lan rac in rw er ra Se vě ws vě ws ite aw ul ní d zw o j n q c a a s g a e s t d vě en ę t r i c ▸ h d t c c z da e dru uisi haf ▸ L ft ▸ ien Cu ▸ E en gua wi uis ssen ry S ▸ Cu on a ▸ wo a ▸ wo atu two ur ▸ ruh iten ▸ ine gie tio t ▸ iter Lit ce ltu rler ia s ge sse tics sc cie ltu d L Sp ▸ L Sp ▸ L rw ▸ L Ku éh Sp r n o r h n g in is a ▸ n A i J r r i e á n ra zw o ję ▸ J ęzy rní rat Ku e ▸ en ę d cq sch ▸ Li aft ce re ▸ ngu ach ngu ach gu sen iter ltu r u t ▸K O ch eit zy az ko v w a l i O a u w ▸ s i u e e t a s i s f r c r s u is t ě r g g i s t t i y L y w s iss en S ka ▸ ko zna da ozn ra ▸ voj ner ieg itio ▸ J árn ite ult vo e A sen ics sse ics haf en pr S věd ws ▸ L aw K ov zw o j n ▸ ęzy í v rat ura jov cq sc ▸ L nsc ▸ L t á ě e ę u u i t h i á i s h u sc ac k e a t ha he con ▸ S wo era two ltu ní d ite zyk Jazy oz da ▸ ro ▸ K ní d isit aft terá aft r▸ r a n d ▸ t ft k na r r io p ▸ L zn u ▸ ▸ U La rac Lin urw ▸ Li Ku uhé Sp ▸ S ově ws ite aw ltur uhé n ▸ Jęz ní Ję cz ng h gu is te ho rac eco da tw ra st ho Ja y zy en u w w ▸ r lt ko ia ag iss isti sen ary ura jaz he nd ▸ S o ▸ tur o Kul ja zy w c s ▸ e t ▸ e L zn si y p L c s u zy S ▸ aw ę d Acq nsc ▸ L haf cie Cu ka Ucz ang rac ing isse Lite ra st ru ui haf ite t ▸ nc ltu ▸ E en ua hw uis ns ra ▸ e r c s w r r o gieg itio t ▸ rárn Lite ▸ K e ▸ ler ia s ge isse tics haf y A n J ▸ Li o ję n ▸ ęzy í vě rat ult Os en ię d cq nsc ▸ L t ng u u v h iu r k e J ui zyk azy ozn da ▸ roz ra ojo ine ugi isit aft ▸ K vá eg io st a ▸ ko a r n L ics n it aw u ní zw o v w S ▸ eco ěda stw era stw ltu dr eit ję uh e Li te nd ▸ S o ▸ tur o r ▸ n ▸ K éh rá L w p rn Lan ra ing iss Lit ult o en er u í v gu ch u ěd ag wi ist sch ary e sse ics a af A ▸ Li cq nsc ▸ L t te ui h i ra sit af tu io t rw n is-

kulturní translace / kulturelle translationen / translacje kulturowe / Příspěvky z mezinárodní studentské konference interFaces VII v červnu 2009 v Praze redigovala Jarmila Valková, spolupráce Anja Bethke & Rafał Biskup

Nakladatelství Akropolis Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta Praha 2010

Publikace vychází v rámci výzkumného záměru MSM0021620824 Základy moderního světa v zrcadle literatury a filosofie řešeného na FF UK.

© Filip Tomáš – Akropolis, 2010 © Filozofická fakulta Univerzity Karlovy v Praze, 2010 © Text and images – all rights reserved! ISBN 978-80-87310-23-6 (PDF) ISBN 978-80-87310-24-3 (ePUB)

Obsah

11 Předmluva 13 Vorwort 15 Przedmowa

Jazykověda / Sprachwissenschaft / Językoznawstwo / Linguistics 19

Anja Bethke Aktionsarten als Übersetzungsproblem in narrativen Texten. Kontrastive Untersuchung Polnisch‑Deutsch

31

Marta Koman Język w ekonomii – ekonomia w języku

39

František Martínek Analytická verbonominální spojení – důkaz ovlivnění starší češtiny latinou a němčinou?

50

Anne Panier Zur Übersetzung von Phraseologismen. Eine Textanalyse am Beispiel der Erzählung Chrzciny von Jan Himilsbach

61

Pavel Pečený Ke konkurenci spojovacích výrazů jak, jako a než při vyjadřování srovnání v češtině a němčině

69

Łukasz Rogoziński Retrofleksja a artykulacja niektórych spółgłosek języka polskiego

79

Kateřina Rysová Jak volný je „volný český slovosled“? (O slovosledu české a německé výpovědi)

84

Alicja Stachura Repetitionen in der gesprochenen Sprache am Beispiel ausgewählter deutscher und polnischer Beispiele

94

Václav Velčovský Barvy v české a německé frazeologii pohledem kognitivní lingvistiky

8

Literární věda / Literaturwissenschaft / Literaturoznawstwo / Literary Science 103

Frank Dietze Zur Funktion von Mehrsprachigkeitin der Literatur am Beispiel von Josef Škvorecký

115

Philip Friebel Konnotationsverlust bei der Übertragung polnischer Schlüsselwörter untersucht am Beispiel von wieszcz narodowy

122

Jonas von Knobelsdorff‑Brenkenhoff Juliusz Słowackis und Jacek Malczewskis Śmierć Ellenai. Zum Verhältnis von Text und Bild

135

Justyna Ławniczak Etykieta językowa w rozmówkach z antykwariatu

144

Julia Nesswetha Der rasende Reporter als kultureller Translator: die Entwicklung der literarischen Reportage bei Egon Erwin Kisch

157

Agnieszka Pokrzywnicka Die Figur der Femme fatale in den ausgewählten Werken von Theodor Fontane: Effi Briest, Cécile und Unwiederbringlich

165

Nora Schmidt Literatur und Jazz: Zur Funktion intermedialer Translation in Škvoreckýs Novelle Das Baßsaxophon

176

Izabela Urban Komično ve vybraných dramatech Václava Havla a Sławomira Mrożka

189

Olga Zitová Tylova adaptace Grillparzerovy veselohry Weh dem, der lügt!

Kultura / Kultur / Kultura / Culture 203

Daria Adamowicz „To nie ta tożsamość” – od homoseksualisty do geja. Proces emancypacji tożsamości w polskiej prozie homoerotycznej po roku 1989

217

Rafał Biskup Der ‚kommunikative‘ Dialekt? Die schlesische Mundart in der Zeitschrift Durfmusikke

234

Paweł Gorszczyński Das Sächsische Palais (Pałac Saski) in Warschau als Erinnerungsort

9 246

Julian Kehrer Pamięć i miejsca pamięci na polsko‑niemieckim pograniczu. Projekt Purda 1900–2006. Portret wsi warmińskiej

258

Isabel Kern ,Polen erklären‘: Zur Darstellung Polens in Gebrauchsanweisung für Polen von Radek Knapp und im Alphabet der polnischen Wunder

267

Jan Wieczorek Językowo‑kulturowy obraz małpy w polszczyźnie

Osvojování druhého jazyka / Erlernen einer zweiten Sprache / Uczenia się drugiego języka / Second Language Acquisition 277

Zuzana Künzelová Vzdělání a příprava učitelů pro interkulturní výuku cizích jazyků

285

Magdaléna Rysová Několik poznámek k výuce češtiny jako cizího jazyka – překlad z němčiny do češtiny

291

Jarmila Valková Postavy v učebnicích češtiny pro cizince

302 Authors



11 11

Předmluva

Tento sborník představuje soubor příspěvků vytvořených účastníky mezinárod‑ ní studentské konference interFaces VII, jež se uskutečnila v červnu roku 2009 v Praze. Autory jsou studenti magisterského a doktorského studia Karlovy uni‑ versity v Praze, university ve Vratislavi a university v Lipsku, jejichž oblast stu‑ dia se různým způsobem dotýká tématu interkulturní komunikace. Odborný zájem autorů se zaměřuje na problémy lingvistické, literárněvědné, translatologické, didaktické, na oblast osvojování druhého jazyka, ale i na témata šířeji kulturně‑historická a umělecká. Přestože se nám podařilo rozlišit hlavní kategorie zájmu, podle nichž jsou příspěvky členěny ve sborníku, velká část tex‑ tů se dotýká dvou i více tematických okruhů současně. Ambicí mnoha autorů bylo nalézt skrze studium specifické oblasti odpovědi na komplexnější otázky, jež zvolené téma často přesahují. Snaha nahlédnout za určité hranice a nalézt mezioborový, mezijazykový či interkulturní přesah je společným jmenovatelem většiny článků. Hojně jsou zastoupeny texty, v nichž se objevuje hledání souvztažností, shod a rozdílů mezi jednotlivými jazyky, přístupy, vývojovými obdobími či způsoby presentování určitého problému, a to na nejrůznějších rovinách. Konference interFaces VII byla pro nás jako účastníky cennou příležitostí ke sdílení výsledků našeho bádání v mezinárodním společenství kolegů, ale rovněž ke zlepšování presentačních dovedností, schopnosti naslouchat a chápat, obha‑ jovat svá stanoviska a účastnit se inspirativních diskusí, které následovaly nejen po jednotlivých přednáškách, ale pokračovaly mnohdy i během společného sto‑ lování a při neformálních setkáních či procházkách Prahou. Příspěvky ve sborníku jsou většinou psány v rodných jazycích autorů, tedy v češtině, němčině nebo polštině. Každý z nich je rovněž doprovozen resumé v jednom z těchto jazyků. Abychom sborník učinili přístupnějším mezinárodní‑ mu publiku, opatřili jsme texty navíc klíčovými slovy, abstraktem a informacemi o autorech v anglickém jazyce. Záměrně ponecháváme dvojí možnost psaní s/z ve slovech latinského a řec‑ kého původu v případech, kdy obojí připouští spisovná norma. Respektujeme možnost, že toto rozlišení zasahuje do roviny stylové a významové, a proto jej ponecháváme na volbě autorů.

Rádi bychom poděkovali za trpělivou pomoc a vedení profesorům Karlovy uni‑ versity v Praze Jiřímu Holému a Petru Marešovi. Náš dík si zaslouží též profe‑ soři Danuta Rytel‑Schwarz a Wolfgang F. Schwarz a dr. Hans‑Christian Trepte

12

z university v Lipsku, dále prof. Anna Dąbrowska, prof. Lesław Cirko a dr. Alina Jurasz z university ve Vratislavi, kteří nám poskytli radu a pomoc při přípra‑ vě textů pro sborník. Rovněž děkujeme profesorům Janu Miodkovi, Eugeniuszi Tomiczkovi a Michału Sarnowskému. V neposlední řadě si naše poděkování za‑ slouží studentská koordinátorka magistra Julia Nesswetha z university v Lipsku za zprostředkovávání informací při přípravě konference a Irena Bethke za péči o organisační a rozpočtovou stránku konference. Za finanční podporu patří náš dík DAAD, Česko‑německému fondu budouc‑ nosti, Ministerstvu školství České republiky, Karlově universitě a universitám ve Wroclawi a Lipsku, bez jejichž pomoci by se tento projekt nemohl uskutečnit. Jarmila Valková, Anja Bethke, Rafał Biskup

13

Vorwort Der Konferenzband enthält die schriftlichen Beiträge der Teilnehmer der inter‑ nationalen Studentenkonferenz interFaces VII, die vom 2. bis 9. Juni 2009 in Prag stattfand. Die Autorinnen und Autoren sind Studenten und Doktoranden der Karlsuniversität Prag, der Universität Wrocław und der Universität Leipzig, deren Studien‑ und Forschungsschwerpunkte auf verschiedene Art und Weise mit interkultureller Kommunikation verbunden sind. Das wissenschaftliche Interesse reicht von linguistischen, literaturwissen‑ schaftlichen und übersetzungswissenschaftlichen Fragestellungen bis hin zu Problemen der interkulturellen Kommunikation, Pädagogik und des Zweitspra‑ chenerwerbs. Breiter gefächerte Themen aus den Bereichen Kulturgeschichte und Kunst sind ebenfalls von Forschungsinteresse. Obwohl die Artikel unseres Sammelbandes ihrem Forschungsgebiet und The‑ menschwerpunkt entsprechend in verschiedene Kapitel gegliedert sind, berüh‑ ren die meisten Textbeiträge doch mehrere Fachbereiche zugleich. Der Anspruch vieler Verfasser bestand darin, im Rahmen einer eingehenden und genauen Analyse eines spezifischen Gebiets Antworten zu komplexeren Fragestellungen zu finden. In mehreren Artikeln gehen diese Fragen über den eigentlichen For‑ schungsbereich hinaus. Ein Großteil der Beiträge lässt auf verschiedenen Ebe‑ nen die Suche nach Verbindungen, Übereinstimmungen und Unterschieden zwischen verschiedenen Sprachen, Lösungsansätzen, historischen Zeitabschnit‑ ten, Kunstwerken oder Methoden, sich einer bestimmten Problematik zu nä‑ hern, erkennen. Ihnen gemein ist der Versuch, die Grenzen des eigenen Fachge‑ biets zu überschreiten und interdisziplinäre, interlinguale und interkulturelle Schnittstellen aufzuzeigen. InterFaces VII hat uns eine einzigartige Möglichkeit geboten, die Ergebnis‑ se unserer Forschung in einem internationalen Kollegium vorzustellen, unsere Präsentations‑ und Argumentationsfertigkeiten zu verbessern und anregende Dis‑ kussionen zu führen, die oftmals noch während des Mittagessens, bei informellen Treffen oder auch Spaziergängen durch Prag aufgegriffen bzw. fortgesetzt wurden. Der Großteil der Beiträge wurde der Muttersprache der jeweiligen Autoren und Autorinnen entsprechend auf Tschechisch, Deutsch oder Polnisch verfasst. Den einzelnen Texten schließt sich ein tschechisches, deutsches oder polnisches Resümee an, das jeweils in einer anderen als der für den Beitrag verwendeten Sprache formuliert wurde. Um den Band auch für eine internationale Leser‑ schaft zugänglich zu machen, wurden das einleitende Abstract, die Keywords sowie die Informationen über den Autor oder die Autorin auf Englisch verfasst.

14

Wir verwenden bewusst keine einheitliche Schreibweise von Wörtern latei‑ nischen und griechischen Ursprungs – sofern die sprachliche Norm beide Va‑ rianten zulässt – und überlassen diese Unterscheidung den stilistischen und semantischen Kriterien, nach denen der jeweilige Verfasser oder die Verfasserin vorgeht. Unser aufrichtiger Dank gilt Herrn Professor Dr. Jiří Holý und Herrn Profes‑ sor Dr. Petr Mareš (Karlsuniversität Prag) für ihre freundliche Unterstützung und Leitung der interFaces‑Konferenz in Prag. Darüber hinaus danken wir Frau Pro‑ fessor Dr. Danuta Rytel‑Schwarz, Herrn Professor Dr. Wolfgang F. Schwarz und Herrn Dr. Hans‑Christian Trepte (Universität Leipzig) sowie Frau Profes‑ sor Dr. Anna Dąbrowska, Herrn Professor Dr. Lesław Cirko, Frau Dr. Alina Jurasz (Universität Wrocław) für die Betreuung, Überarbeitung und Korrektur unserer Beiträge sowie den Professoren Jan Miodek, Eugeniusz Tomiczek und Michał Sar‑ nowski. Nicht zuletzt möchten wir Julia Nesswetha für die studentische Koordi‑ nation und v. a. für die Informationen im Rahmen der Konferenzvorbereitung danken, sowie Frau Irena Bethke für die organisatorische und finanzielle Koor‑ dination. Für die finanzielle Unterstützung gebührt unser Dank dem DAAD, dem Schulministerium der Tschechischen Republik, dem Deutsch‑Tschechischen Zu‑ kunftsfonds, der Karlsuniversität Prag, sowie den Universitäten Wrocław und Leipzig. Ohne ihre Hilfe wäre das Projekt nicht realisierbar gewesen. Jarmila Valková, Anja Bethke, Rafał Biskup

15

Przedmowa Niniejszy tom zawiera zbiór tekstów napisanych przez uczestników Między‑ narodowej Studenckiej Konferencji interFaces VII, która odbyła się w Pradze w czerwcu 2009 roku. Autorzy są studentami i doktorantami Uniwersytetu Ka‑ rola w Pradze, Uniwersytetu Wrocławskiego oraz Uniwersytetu Lipskiego. Ich badania związane są z różnymi zagadnieniami szeroko rozumianej komunikacji interkulturowej. Naukowe zainteresowania autorów, dotyczące zarówno językoznawstwa, lite‑ raturoznawstwa, translatologii, jak i komunikacji interkulturowej, pedagogiki oraz nauki języków obcych, wkraczają także w obszary historii i sztuki. Mimo że udało nam się wydzielić dwie główne kategorie zagadnień, do których przy‑ dzielono teksty w tym tomie, większość artykułów nawiązuje jednocześnie do dwóch lub większej liczby wymienionych obszarów tematycznych. Celem wielu autorów było znalezienie odpowiedzi na złożone pytania poprzez wnikliwe zba‑ danie określonego obszaru. Pytania te w wielu przypadkach przekraczały ramy obranego zagadnienia. Wiele spośród artykułów cechuje poszukiwanie różne‑ go rodzaju związków, cech wspólnych i różnic pomiędzy językami, okresami czasowymi, sposobami podejścia i prezentowania poszczególnych zagadnień. Wszystkie teksty łączy próba spojrzenia poza horyzont określonego zagadnie‑ nia oraz dążenie do znalezienia cech interdyscyplinarnych, międzyjęzykowych i interkulturowych. Dla nas jako uczestników konferencja interFaces VII była przede wszystkim znakomitą okazją podzielenia się wynikami naszych badań na międzynarodowym forum, a także szansą polepszenia naszych umiejętności prezentacji, zdolności słuchania i rozumienia, bronienia poglądów oraz brania udziału w inspirujących dyskusjach, które nie kończyły się wraz z wykładami, lecz często kontynuowane były podczas posiłków, nieformalnych spotkań czy spacerów po Pradze. Większość artykułów napisana została w językach ojczystych autorów, czyli czeskim, niemieckim lub polskim. Każdemu tekstowi towarzyszy czeskie, nie‑ mieckie lub polskie podsumowanie, napisane w innym języku niż język artyku‑ łu. Streszczenia, słowa‑klucze oraz informacje o autorach zostały sformułowane w języku angielskim, by uczynić tę książkę bardziej przystępną dla międzynaro‑ dowej społeczności czytelniczej. Tam, gdzie standard języka na to pozwalał, celowo nie ujednolicaliśmy ory‑ ginalnej pisowni słów łacińskich i greckich. Uszanowaliśmy możliwość, że roz‑ różnienie tych kwestii jest częścią poziomu stylistycznego i semantycznego, więc pozostawiliśmy wolność wyboru autorom.

se ics haf Scie Cul ▸ E Ucz ngu ach ngu Ac nsc ▸ L t ▸ nc tur rle en ag wis isti dr qu haf iter Lite e ▸ e ▸ rne ia s e A sen cs ▸ ▸ ugi isit t ▸ árn rat Kul Osv n e ię d cqu sch Lit Sp Ling ego ion Jęz í vě uro tur ojo ine rug isit aft erá r La rac uis jęz ▸ Ja yko da zn a ▸ ván zw ieg ion ▸ J rní U ngu hw tic yka zyk zna ▸ L aws Kul í d eit o ję ▸ J ęzy věd cz s t i i ▸ S ov ws ter two ur ruh en zyk azy koz a ▸ ▸ en ag sse ▸ Cu Erle ia e A nsc Lite eco ěda two atu ▸ ▸ K ého Spr a ▸ kov naw Lit Sc ltu rne się cqu ha rár nd ▸ S ▸ L rw Lite ultu ja ach Sec ěda stw era i ▸ ien re n e dru isit ft ▸ ní v La pra ing sse rar ra zyk e ▸ on ▸ S o tur Li te te ce ▸ ▸ O ine gie ion Jęz ěd ngu chw uis nsc y S ▸ C a ▸ Ucz d La pr ▸ Li wis c a a n g s r y r r a ▸ ▸ J ár at Ku vo zw o ge iss tics haf ien ultu Erle en ng ch gu sen J ko ▸ ▸ ęzy ní v uro ltu jov ei języ azy zna Lite Ac ens ▸ L t ▸ ce re rn ia s uag wis ist sch e J zy azy koz ěda zna ra ▸ ání ten ka kov ws rat qu cha ite Lite ▸ K ▸ O n e ię d e A sen ics ▸ aft Sp ka kov na ▸ L ws Ku dru Sp ▸ Se ěda two urw isiti ft rárn rat ultu svo ine rug cqu sch Lit ▸ L r ▸ ▸ w t o u ja rac Se ěd Ję í v st ite wo ltu hé ach co ▸ S ▸ L iss n ro ra jov r z ieg isi aft er ite pr in en ▸ Ja zyk ěd zn ▸ K án we o ję tion ▸ J árn rat ra zyk he con a ▸ wo rat ▸ L r ▸ ho e ▸ nd a i u ę í í s g Sc ▸ C a ▸ ▸ U d L Spr ▸ L urw ite Kul jazy Uc Lan ach uis cha zyk ozn ▸ L aws ultu dru ten zyk ▸ J zyk věd roz Cu ien ult Erle cze an ach ing iss rar tur ka zen gua wis tic ft ově aw ite two r ▸ hé Sp a ▸ azy oz a ▸ na s Sc ltu ce ▸ ure rne nia gua wis uist ens y Sc a ▸ ▸ E ia ge sen ▸ L ▸ Li da stw rat ▸ Ku ho rac Sec kov naw Lit wst Ku ▸ O n e się ge sen ics cha ien Cul rler się Acq sch ite ter ▸ Sp o ▸ urw Lite ltu jazy he ▸ on ěda stw era wo ▸ ien re L Ja ite ce ▸ ▸ O ltu svo ine dru Acq sch ▸ L ft ▸ ce tur ne dru uis aft rár atu ra Lin isse rar ra ▸ ka Uc d La ▸ S o ▸ tur ▸ L w ite jo r z gie uis aft iter Li ▸ K e ▸ n e gie iti ▸ J ní roz chw gu ns y S Cu ▸ E ze ng pr ▸ zyk rat Ku svo ra is o t v n r a Li v i w u ę c S Sp ec ově uro ltu jov ▸ K án ei go itio ▸ J árn era ltu Osv ner go n ▸ zy ěda naw iss istic cha ien ltu rler ia uag ch ngu sen ary k t u e w ę r j j o s í á f n t n r e d í ist sc z o ę ę c r s▸ t en e ię J o n z s z d u a l n ja rac nd a ▸ i v n a e e a z z t j t A ▸ y s w z s o r ▸ r h Sc ▸ í ě u z n y y ▸ a w i s ra zyk he La ▸ Sp ws Ku dru r ▸ uhé Spr ka Jaz koz da ozn ▸ K ván eit ka yko naw Lite o cha Lit Lit ▸ K Os ei dru cqu en cs ▸ aft ienc Sc ▸ C a ▸ ▸ U ngu rac two ltu hé Ku ho ach ▸ Se yko naw ▸ L aw ultu í d en ▸ S vě stw rat ▸ Li ft ▸ erá era ultu voj ner gie isit sch Lit ▸ L e ▸ ▸ ien ult Erle cze ag hw ▸ L r ▸ ho ltu jaz e ▸ co věd stw iter stw r ▸ ruh Spr eco da ▸ o urw ter Jęz rní tur ra ová zw go j ion aft erá iter Ku L n Sp ▸ Li iss ary yko věd ozn ▸ K ní d eite ęzy ▸ J ▸ Ję rn atu ltu te ite ce ▸ ure rne nia e A isse ite Kul jazy ra ▸ yka Uc d L a ▸ o atu o ▸ Ku ého ach nd í ▸ J rár rat Ku ▸ O n e się cqu ns rar tur ka Cu ▸ E zen an Sp ▸ Li rwi Lit ltur ja e ▸ Lan rac ngu ens Sci zn a ▸ aw ultu ru n S ka azy zyk vě roz ra z a ▸ ęzy ní v uro ltu svo ine dru isit cha y Sc a ▸ ▸ E ltu rler ia s gua rach ngu sse era a ▸ yk Uc gu hw ist cha enc ws Lit stw r ▸ héh pra ▸ Se kov ozn da ▸ na a Ja z a C i zy zy koz ěda zna ra ▸ jov r zw gie ion ft ▸ ien ul rler re ▸ ne ię d ge wi ist nsc ry S Cu ▸ en ge isse cs ft ▸ e ▸ two era o ▸ Ku o ja che con ěda aw Li ws Sp ka kov na ▸ L ws Ku án ei go ▸ J Jęz ce tur ne Os n ei ru Acq ssen ics ▸ haf cie ltu Erle ia s Ac nsc ▸ Li Li Ku ▸ L tur Lit ltu zyk ▸ U d L ▸ S stw tera n ▸S ě w e nc re er ra n gi rn ię qu h te te lt u o p r v t it tw lt í d te ję az yk ▸ in w a a s c L t zy ach ec da stw era o ▸ ur ruh n S zyk yko oz Kul ▸ O ein ojo er z ego isit cha ite ▸ Li e ▸ ▸ O en dr isit aft rár rat ura gu isse ary ▸ C ▸ E zen ngu rac ▸ L u u u n e ▸ i s p t h a v i t n ▸ r i w ka e ▸ on ▸ S o n r u t o f i ▸ n i K e v j a v e s s é r u S L o á á r a g r a t w ur oz K tic sc ci ltu ler rn ra ul vo in it Ku ho ac ▸ S ěd w ie ra oj n Jęz í v zw n ei ęzy n ▸ ▸ p ▸ s ge is gu ▸ U d ul Er cz Lan rac Ling wis era ltu ja he eco a ▸ stw ▸ K ová ei í dr ten ka Ja Jęz í vě tur tur jov er z go ▸ Ja yk ěda na ultu s ▸ haf enc re nen ię d Ac sen t▸ e oz w zy yk te uh S hw u se ry ra zy ▸ j tu ler en a ▸ á o q L n w r o ▸ S ę n z r sc g d ▸ u e n u i z s u p O U y ▸ p z n e u k t d ▸ S k ▸ L lt í d n a n o ▸ i t ▸ K re ▸ nen ia s ag iss istic sch Scie ▸ C a ▸ cz La ra ru Sp ého rac eco ově zn ▸ L naw Ku í dr ite yka kov aw Lite wo Ku erá Lite Ku svo ner gieg isit i u n i a u h r l s hé ra r l ě o s o n ul Os ei ię d e A ens s ▸ af nc ult Er eni ng chw ngu r ▸ d i r t l j ▸ ▸ z t n at ur ov w a ws ter tw ur hé Sp u K í ję n c jaz e ▸ d S da tw atu L tu u t le a c e h c r v n i L t i zn ura ojo er z ugi qui haf ite ▸ Li ▸ K re ▸ rne się age sse stic ultu o ja he yka Uc Lan ▸ Sp two atu o ▸ ▸ K ho rac eco ▸ S o ▸ rw iter ra ▸ věd uro a ▸ ání eite zyk a j h n L z i a aw ▸ K vá w eg sit t ▸ rá te ul O n dr A ns s ▸ ra zy ▸ U ▸ ze gu ra d n p u K a L a r s C ▸ n r in e w d ▸ z r i r s l u e Li stw ult ní d ite o ję ion Jęz rní ratu tur svo ein ugi cqu cha Lit ▸ C ka cze Erle nia age chw Lin iss tera tur yka ▸ U La ach gu ens y Sc ultu Lit aw ltu uhé Spr ▸ s te vě a ▸ a f e e e zy ▸ g a n i j e i n s e n y r u w c i c t t s o r r r h s r r u i o ▸ e n r go it ra o ch lt Er ia ne ię Ac ss uis ▸ rá s y S ▸ C E ze gu is tic ha n e rat wo ▸ ▸ r ▸ uh Sp ka Ja ko d oz ▸ K vá z i ▸ tur Lit Ku éh ra ▸ S zyk zna a ▸ naw ult ní wei jęz on Jęz rní ure lern się n e dru qui ens tics cha cie ult rler nia age sen s ▸ ft ▸ ce ▸ ▸ O urw ▸ Kul jaz e O c d y L L sv wis era ltu o ja he eco ově ws ite st ur ru ten yka ▸ Ja yko věd ▸ O en dru ine gie sitio cha ▸ L ft ▸ nce ure nen się Ac sch Lit Lit Ku svo iss ite tur ka ltu oj se ry ra zy ▸ U n da tw ra wo ▸ K hé Sp ▸ zy zn a ▸ sv ein gi r z go n ft ▸ ite Lit ▸ ▸ O e dru qu aft erá era ltu jov en rar a ▸ ko aw L o d S o t h e K j w i ▸ s i r u e á r r Cu ra ová nsc Sci ▸ C ka u ę ▸ y ▸ r e n e s c t ▸ g J a ní ch lt o j ac co vě r u sv e gie it ze La it jo rw L o ei zy Ja ęz ár ra ul S ▸ S J ní s h e n u ▸ aw ▸ Ku í d aft nce ltu Erl nia ngu pra Ling iss iter ura azy he nd da two era ván zwe jęz ten ka zyk yko ní v tur tur ojo r zw go ion ęzy věd roz ▸ K dr aft cien l u u n a ▸U L tu í d it yk S ▸ c k en ar ▸ re er st ltu ruh ▸ hé ▸ L ce ▸ vá eit jęz ▸ J koz a ▸ aw lt S ov zn ěd oz a ▸S ▸ e p n si ag hw ui C a r y L ▸ ra wo r ▸ éh ite Ku ▸ O en ę dr e A iss stic sch Sc ult ▸ E cze ngu pra Lin wis ruh n S a ▸ rac eco ěda aw a ▸ naw Ku ní d en yka azy na Li st ur ▸ ho iter t l r w l S w s L k a p c tu ▸ s g o i n t n r s s a h S r u e t é c u e e l s K ▸ a e j t K ▸ e q ft d e re er ia Li w ite tw ur uh pr ge hw ui en ho ra n u ja at ur vo in gi c S r u ns ▸ u az tu S ov st ra o Li wis ter ltur zyk uro a ▸ jov er z ego isit cha Lite ▸ Li ce ▸ ▸ O nen się Ac iss stic sch ja che ond ▸ U Lan pra o ▸ rat o ▸ ▸ K éh ach eco ěda wo tur ▸ Li ltu yka r o ng se ar z r á L c K s io u c z t e a d r g a a q w nd ▸ ▸ L wi te u e f ▸ a ui ns y S ▸ C ▸ naw ult ní d ei jęz n t ▸ árn era Kul svo ein ru uis nsc ▸ L ft ▸ yka U Lan zen ua hw ing rw Lite ltu jaz ▸ ▸ ▸E in ss ra L S ie stic cha cie ul Erle st ur ru ten yka ▸ Ja Jęz í v tur tur jov er z gieg itio ha ite Li ▸ E cze gu ia s ge A isse uis isse rar ra yka Ucz an pra gu ens ry S Cul ě t t n h z go s f w r ▸ t a g n f rn t ▸ ár er rle ia g i cq ns ics ns y S ▸ C ▸ en ua chw ist ch cie tur K éh Sp ▸ S yk yko da ozn a ▸ ání we o j n o ▸ t ▸ ce ur e ę en języ Lit Li ▸ K e ▸ en e ▸ L ultu o j rac eco ově zn ▸ L aw Ku dr iten ęzy ▸ Ja Jęz ní v atu rne się Ac dru uis cha ▸ L cha cie ult Erle ia s ge iss ics aft nce Sp ka erá ter ul Os in ite ra azy he nd da aw ite stw ltu uhé S ka zyk yko ěd roz n e dr qu gie itio ft ▸ ite ft ▸ nce ure rn ię d Ac en ▸ L ▸ L ▸

16

Chcielibyśmy, aby nasze podziękowania za życzliwą pomoc oraz za prowadzenie praskiej konferencji przyjęli Pan Profesor Jiří Holý i Pan Profesor Petr Mareš z Uniwersytetu Karola w Pradze. Dziękujemy również zarówno Pani Profesor Danucie Rytel‑Schwarz, Panu Profesorowi Wolfgangowi F. Schwarzowi oraz Panu Doktorowi Hansowi‑Christianowi Treptemu z Uniwersytetu Lipskiego, jak i Pani Profesor Annie Dąbrowskiej, Panu Profesorowi Lesławowi Circe oraz Pani Dok‑ tor Alinie Jurasz z Uniwersytetu Wrocławskiego za ich nadzór, lekturę i korektę naszych prac oraz za opiekę naukową nad konferencją. Słowa podziękowania kierujemy również do Pana Profesora Jana Miodka, Pana Profesora Eugeniusza Tomiczka oraz Pana Profesora Michała Sarnowskie‑ go. Gorące podziękowania kierujemy również w stronę koordynatorki konferen‑ cji – Pani Julii Nesswethy za organizowanie i przekazywanie informacji podczas przygotowań do konferencji. Szczególne podziękowania składamy Pani Irenie Bethke za opiekę i nadzór nad organizacyjnymi i finansowymi aspektami konferencji. Nasze podziękowania należą się sponsorom, bez których pomocy konferencja nie mogłaby dojść do skutku: DAAD, Niemiecko‑Czeskiej Fundacji Przyszłości, Ministerstwu Edukacji Republiki Czeskiej, Uniwersytetowi Karola w Pradze oraz Uniwersytetom Wrocławskiemu i Lipskiemu. Jarmila Valková, Anja Bethke, Rafał Biskup

w n e s a pr a ▸ ár ra éh Spr a ▸ ko oz da zn ei rug uis eg on ▸ J erá ▸ L e ▸ e ▸ nen dr cqu nsc Lite Lit ▸ d L a ▸ st era wo ur ▸ yk t ltu vo er ra n ja ach Sec ní v uro ra jov zw ry S Cu a ▸ E Ucz ang Spr wo tur ▸ L ▸ Ku o ja ach Sec věd naw ▸ Li aws er ieg itio o ję ▸ J ęzy rní iter Ku Os ein ugie isit haf rár era zy e on ěd zn ▸ K án ei cie ltu rl en ua ac ▸ L wi ite lt zy e ▸ on a ▸ st ter tw zw o j n ▸ zy azy ko vě at ltu vo go io t ▸ ní tur e ▸ k t ▸ C a ▸ Uc d L a ▸ aw ult í dr en nc re ern ia s ge hw ing sse ra ura ka U d L Sp wo at o ▸ eit ęzy Ja ka ko zna da uro ra jov r zw ję n ▸ Ję věd c u v ▸ r z á ▸ i s e ul Er ze an Lit tw ur uh Sp e ▸ yk S ěd ws ▸ L zn ▸ K ní eit zyk Jaz zyk a O en ię d Acq sse uis nsc y S ▸ C ▸ E zen ang rac ▸ L rw Lit n ka n ▸ e t i g r t l ce ure ern ia s ua era o ▸ ▸ Ku ého ach Ku svo ein ru uis nsc tics haf cie ult rler ia ua hw ing isse era Spr ▸ Se ově con a ▸ wo ter aws ult dru en a ▸ yko ozn hé Sp Se vě aw ▸ K ▸ en ię ge tur Lit lt ja e ltu jov er z gie iti ha ▸ L t ▸ nce ure ne się ge isse uis ns ry ach co da d Sp ▸ L atu tw ur r d u c ▸ ▸ o z n g r A S O r n o A L c d h á e a r w er u ▸ o n ti e d i a e a y r o c c n ft ▸ ite Lit ▸ ▸ d L Sp an ch ng wis ▸ L Ku o j ch nd a ▸ S at ltu svo ine rug cqu ha rar a ▸ ka Ucz ▸ K ní d eit ję K ▸ O ein ru cqu sc cs ha ie ▸ e r y ie ur ra jo r isi ft Cu ▸ E en u L p ru en zyk Jaz Języ árn rat ult svo er gieg isi haf ▸ Li ft ▸ nce Ucz ang rac gua wis uist sen ite ltur azy e ▸ S z g ▸ v l o u t r t t U an u te L k w ia tu h í o ěd z ▸ ▸ e a h ge se ic S lt rl a yk k u jo zw o á io s a i r J ci a naw Ku ní d eite jęz on ęzy enc ure ern się r ▸ ého pra ▸ S ov ozn věd roz a ▸ vá ei jęz n ▸ ▸ Ję rár iter Ku nia age wis Ac nsc s ▸ cha ry S ▸ C a ▸ cze gua ▸ na ▸ Li st ltur ru n S yka Ja koz e ▸ ▸ O en dr Ku jaz che eco ěda aw a ▸ naw Ku ní d ten yka Ja zyk ní v atu ltur się Ac sen qu ha Lite ft ▸ cie ult Erle nia g w ter wo ▸ hé pr ▸ zyk na Ku s ein ug ltu yk ▸ nd ▸ stw Lit st ltu ru Sp ▸ zyk oz ěd ro a ▸ dr qu sc isi ft ▸ rá Li nc ur rn się st h v S i U K a a a o era wo r ▸ hé rac Sec ov naw a ▸ zn L Sp d K ug isit haf tion Ję rní ter e ▸ e ▸ en c a wo tu ▸ Li ult o ja ch eco ově wst ltur ojo er z ego ra ▸ ▸ ie ▸ z O e t K K h i t o ě h ▸ L aw u v a E ze an ra ▸ e Sp ▸ L rwis ter ura zyk ▸ nd da wo a ▸ ván we jęz Jaz rle nia gu chw Lin urw Lit ult o ja e ▸ nd da stw ite st ltur go on ▸ J ▸ Ja yko ěd tur ult svo ine ▸ ę i ▸ ▸ U a a a o w g r o r z j L y z í u u K r t ▸ y e i L a an rach ngu sen ry S ▸ C ▸ E cze an Spr Li ult dru en ka ko nen się ge A isse uis isse rar ra yka Ucz an Spr ▸ L atu o ▸ ▸ K ęzy Jaz zyk zyk naw ▸ L zna ra jov gu w is sch ci ult rl ni gu ac ng ur h Sp ▸ S věd e dr cq ns tics ns y S ▸ C ▸ en gua ach ing rw Li ultu ka yko ozn ově st ite ws ▸ K ání ui é a e e t u a i r i h c u E c r i i t ▸ e a s u a n ▸ i h c g u a n r a ze ge se cs ft Se věd aw da wo atu two ultu er gie is ha ▸ L haf ien ltu rle a si ge wi uis sse era ra ch co ce re ne się e A wis sti Ku o ▸ ni n f s i a Acq sch ▸ Li ▸ Li ▸ K ▸ O n e dr cq sen cs ▸ ltu jazy e ▸ nd Spr zw go j tio t ▸ iter t ▸ ce re rne ę d Acq sen tics nsc ry ▸ Cu con a ▸ stw ▸ Sp ▸ Li rw ▸ L r ▸ n is ru u Li n ei ▸ Ję á n o ▸ ę U La a it S zn się k r ▸ ha Sc u sv in ug u d s r s l a te te L u aw dr isi ft ▸ rár rat ltu ojo er ieg isiti cha ite a ▸ a ▸ cze ng chw ten zyk ▸ Ja zyk rní ter Ku Osv ein gie isit cha Lit ft ien tur La pra ▸ L ach guis sen era zw o vě at ltu o io a ra sc rá Cu Er n ua er ▸ L ce e ▸ ng ch in w n g z o r e f f u o v t i st ug tio S J t t s y o r i í n ▸ i á z O ua wi gu isse cs haf ▸ S wo ie n ▸ ęzy vě roz ▸ K ní eit jęz ▸ ▸ J rní ltu ler a s ge sen pra Se ko na da uro ra jov zw ję n ▸ ▸ J árn ite ▸ pr ▸ go Ja koz da naw ult dru en yka Jaz ęzy vě re nen ię d Acq sch ch co věd ws ▸ L zn ▸ K ání eit zyk Jaz ęzy í v rat Kul svo ge sse istic ns ▸ Li t ▸ nd a y L e d tw ite aw u dr en a ▸ yk ko ěd ur tu jov Ac nsc s ch ter gu ach ing języ zyk na ▸ Li stw ur hé Spr ▸ S ko koz a ▸ ▸ O ein rug uis aft ▸ a ▸ o o a r q o r z s lt u L ▸ á ag wi ui ka ov ws ter o ▸ K ho ac ec vě na Li svo er ieg itio ▸ J Ucz an Spr ▸ L atu tw ur ▸ hé Spr Sec věd naw ▸ L zna a ▸ ání uis haf Lit ft ▸ rn d h t ě o ss st w e o u t a j g ę ▸ ho ac o ite w Ku dr iti t ▸ er ac in rw a Ję í ia K ltu az e ▸ nd a ▸ st er jov zw o ję n ▸ zy en u s Ac en ics ▸ S da wo tu ▸ L n t o á s ▸ h g u a u h z J y r i i a i l w w d L e t e r j r k á się q a s ▸ ę n t t S u ▸ g U e a sc La az ra ka Ja n yk c it lt it zy s e ▸ u hé o z o tu n o p e w t w i L Sp S s L w en dr uisi haf Lit ond pr ing isse rar ▸ C ▸ E cze ng rac ▸ L rw í dr en ka zyk zna ię d Ac isse stic ens era ura yka ▸ U an rac ▸ L urw o ▸ r ▸ ho ▸ Ja yko í vě ei ug tio t ▸ erá La ach uis ns y Sc ul rle nia uag hw ing isse uh Spr ▸ S ov ws ru qu ns s ▸ cha ry ▸ C ▸ cze gua hw ing iss Lit Ku jaz zyk zn da i e t S i c n n a E e l c jo er ego ▸ Języ rní ngu wis tics ha ien ure rne się e A isse uis nsc ého ach con ěda two gieg siti ha Lite ft ▸ cie ult rle nia ge isse uis ens rar tur yka ově ws ▸ vá zw j Ja ce da tw k vě o on ft ▸ rá Li nc ure rn się Acq ns tic ch y S a ▸ ▸ ▸ a se ▸ O n e dru cqu ns tics ha jaz e ▸ d ▸ ▸ ft ní S t E s e e j a r c L L ei ęzy zyk ozn da ge nsc Li ▸ L ▸ c f ▸ ę e c in g d ▸ o Ję n p u r C n h y f U i t ▸ ▸ i ▸ h a ▸ ul dru ten ka ov aw ▸ L Acq ha ter ite Kul svo er ieg siti aft Lit ▸ L ka cz ng rac ngu zyk Jaz zy í vě rat Ku Os ein rug isit aft Lit t ▸ ienc ult lern Sp u ěd s o y e k L á u o ra a r ▸ tu h j f ▸ z h u i t e i i i e v d i ▸ e o l e k o S n t u a o ▸ e t r n i r e t u a w t t r w sti ▸ E j iss cs Se ově zna a ▸ ozn ura ojo r zw go n ▸ Jęz rárn tera ▸ K re ▸ n e c o r ▸ ého pra Sec a ▸ wo era isit ▸ Ję ní v tur ra ván eit ęzy ▸ J Jęz árn era rle ia s ge vá i y L A ▸ on Sp ▸ tu io j a ▸ L Ku j o t u y c i r ě d í n e k c a J e t w ę í z O í ę u ▸ k ▸ e i z a n h a yk da zn Ku dr n rw n o vě y st te ws L it zy z ko vě ur ltu s er ro e e K ní d cq ns d L on a i r l az ss tera tur yka ▸ U La ach ing iss ▸ Ja ozn ▸ L aw ltu uhé Spr ▸ Se kov zna da zn n e rug uis cha ite d L ▸ Sp wo rat tw ult dr en ka yko zna da ozn ra voj en r a cz ng w uis en zy aw ite stw r ▸ ho ac co ěd ws ▸ L aw ine ie itio ft rár an ra ▸ ur o ▸ ur uh Sp ▸ S vě ws ▸ L aw ▸ K ová ▸ ▸ y h w L s a c t u is e n n t ▸ K éh ra ec da tw it g i k s ▸ u s r g C E n r o S Ję í v ua hw ing iss Lit e stw lt n o ch o ics cha cie ult rler nia age sen ics cha ově stw atu ▸ Kul jaz e ▸ d L ▸ S wo tera two zw o ję ▸ ▸ ei zy Jaz zyk ěd ge iss uis en era ultu jaz e ▸ nd Sp o ▸ ratu o ▸ ur ▸ ▸ L ft ▸ nce ur ne się Ac sch ▸ Li ft ▸ da o ▸ rw Lite tur yka Ucz ang pra ▸ L tu ▸ a s L t e r k A L t ▸ ite Lit ▸ e ▸ n e dr qu aft ter Li ▸ S Li isse ra a ▸ ▸ E en ua ch ing rwi Lit en a ▸ yko ozn ▸ L cq nsc tics cha y S ra ▸ yka Uc an rach ing rwi Lit Ję rár era Ku Os ine ugi isit ▸ J árn ter pr ngu ns ry S Cu rle ia s ge wis uis sse era Spr Se věd aw ite uis ha ▸ L ft ▸ cien Cu ▸ E zen gua wi uis sse era l v a zy e t a A s c f i r n r c r i r s i ę i l t í a r n yk ko í v tur ur ojo zw go on zy vě tu ch isti ha cie tur ne ę d cq en ics sc y S ch on a ▸ tw atu tio t ▸ ter Lit ce ltu ler ia s ge sse tics nsc r n n w h k d r oz a ▸ vá e ov z is cs ft ▸ ce e ▸ n e ru uis sch ▸ L af cie e ▸ d L Sp o ▸ rw n ▸ Jęz árn era ▸ K re ne ię d Acq sc ▸ L haf n ěd i jęz ▸ J oz a oz co ěda aw a ▸ naw Ku ní d ten yka azy na ▸ L naw sen ▸ Li Lit ▸ K Os ine gieg itio aft iter t ▸ nce Uc ang rac Lin iss Jaz yko í v tur ult ▸ O n e ru uis haf ite t u h ě i e L g l i w s n sc te nd ▸ ▸ er u ne ie it t ▸ rá vo r z o ár tw Lit stw tu ru Sp ▸ ko n yk zn d oz r sv s w g it ▸ ze u s te o era o r ▸ hé rac Sec věd tw rat two haf rár atu ltur jov we jęz ▸ Ja Języ ní v era Ku nia age iss uist sch ově aw a ▸ na a ▸ K ojo r z go ion Jęz rní L Sp ze an ra o y n h e v ▸ w u i L z t l w a s i ni gu ch Lin tur ▸ Li Kul o j he ond a ▸ ▸ L rw ▸ L ▸ J í vě roz a ▸ ání ten ka yko koz ěda turo tur się Acq nsc cs ▸ ft da tw ite stw ult ání ei języ ▸ Ja yko t a ▸ ▸ ▸ w ▸ i dr u w K o t n a z i r a u ę t isi haf Lit Lit Sp ▸ L atu o ▸ r ▸ dru en ka ▸ yko z ne się age iss gui iss era ura zyk Uc La Spr ing sse ter zy da aw ult dru Spr Se věd naw ▸ L zna ▸ u n k a g K t ▸ er e S ite w ac ui ns co ▸ r t h ze s a a u h n s Ac en sti en ry K r a i r L i o a g ▸ i d u t n r e t é c w on Li y r▸ éh pra Se věd st u i c ▸ h u z w c á n ▸ a s c w ei ru n h l g g r t C h s s J q h S t i h n t l r s S w t t ę a c a e d c c E o u s S sv ner gie uis ha ▸ L ha cie ultu rle ia s ge iss ics ▸ aft cie aw era o ▸ Ku o ja e ▸ La pr o ▸ tur wo ur ▸ ję ▸ J zyk ní v uro wis ist sen rar tur o ja che on n ię f f i oj Ac en i g r Li ▸ L nce stw tur Lite ltu zyk Ucz ng ach Lin wis ▸ L Ku zyk azy oz ěd zn sen ics sch y S a ▸ zyk ▸ U d L ov zwe o j tion t ▸ ter t ▸ L ce re ne d q s C u n t a k i a c r ▸ g i r a w u a ▸ cz a u se te ltu ▸ ov aw ▸ w sc ei án ite ęzy ▸ Jęz árn ite ▸ K ▸ O n e ug uis cha erá ter ▸ K o ▸ wis rar a ▸ a ▸ eni ag L af ie i te í d n ka Jaz yk í v ra ult sv ine ieg iti ft rn at ul Li sen y S C Er a s e A ssen istic nsc rary ra Se ěd st Lit stw haf iter t ▸ nce ltur Er en n o o u t i u w n t o c L a h l l e i hé Sp ruh Spr ▸ S yko zn ěda tur ura jov r zw o ję n ▸ ▸ Ję í vě ro ura gu sch cie ltu ern ę d cqu sch s ▸ aft Sc ▸ C on ▸ S o ▸ rat o ▸ ▸ J árn ite ▸ K e ▸ ern ie ul d ist a nc re en ru is Li ęz í v ra ul Os en Li án e zy Ja zy da zn ho ra éh ach eco vě aw ▸ oz a u p ▸ ▸ ▸ L n f ch o nd da stw Lite naw Ku í d ite ka zyk ko ▸ L aws Ku ics ft ▸ e ▸ ▸ O ei gie itio t ▸ ter Lit ce tur Lan rac ing rwi tera yko ěda tur tur vo e jo n e ltu jazy e ▸ jaz ▸ h lt g n a o g lt Ję ár e K r ▸ u ss n ▸ ▸ z ▸ L t o zn o r i r ra ka Uc yk Ucz Lan Sp ▸ L atu stw ur uhé Spr Se věd aw ter wo ur Lit ite ult svo er z o ję ▸ J zyk ní ratu Ku ▸ O uag wis isti ens y S naw ▸ Li zna ▸ K ván cie s te w ul ze a ▸ en gu rac in rw o ▸ ▸ K ho ac con a st atu ▸ L ▸ K er rat ur jov we zy azy oz věd ro ltu sv e A sen cs c ite ▸ C ▸ h ra ojo c z ko na a s ▸ L aft nc two rat stw tur rá u Erl nia Er ia ag hw gu iss Li ult ja he d ▸ S wo rw ite ult árn ur a ▸ án ite ka lt e e e u le o te is L it p ▸ s í r o K w ▸ na e v u z ▸ v qu ch í ▸ ▸ u i r i n ▸

o

17

Jazykověda / Sprachwissenschaft / Językoznawstwo / Linguistics /


jazykověda

18


19

anja bethke

Aktionsarten als Übersetzungsproblem in narrativen Texten. Kontrastive Untersuchung Polnisch‑Deutsch

Anja Bethke

Abstract The paper is a corpus‑based contrastive analysis of the semantic‑derivational category of Aktions arten in Polish literary texts and their translations into German. The term refers to verbs, which have been created by a derivational process modifying the meaning of a base verb as to quantitative, qualitative and temporal characteristics. For instance, by adding the prefix po‑ to the simplex verb czytać, the verb poczytać „read for a while“ may be created. The translation analysis shows, that the complex nuances of meaning delivered by these Polish verbs are not always expressed in German translation which can involve the loss of important denotative and connotative semantics. Keywords Aktionsart, translation, verb, modification, prefix, suffix, text, context, action, meaning nuance, denotation, connotation, equivalence, shift in meaning

Einführung

Naprzeciwko domu, w którym mieszkał, była mała mleczarnia z werandą – przesiedziałem tam cały ranek i wreszcie zobaczyłem go koło trzeciej, w szarym ele ganckim ubraniu, z laseczką. Ach, ach – szedł i pogwizdywał, a czasem machał laseczką, machał laseczką […]. Odtąd codziennie przesiadywałem na werandzie mleczarni, czekając na mecenesa i szedłem za nim, gdy się ukazał. (Gombrowicz 1993: 7–9)

Der einleitende Textauszug weist ein Charakteristikum der polnischen Sprache auf, das im Deutschen nur begrenzt direkte Äquivalente findet und eine beson‑ dere Herausforderung an den Übersetzer stellt: die Aktionsart des Verbs. Im Gegensatz zum Aspekt, einer im Polnischen obligatorischen, binären Ver‑ balkategorie, stellen Aktionsarten fakultative Modifizierungen der Bedeutung eines Ausgangsverbs dar. In der heute etablierten Bedeutung geht der Terminus auf Agrell (1908: 78) zurück, wonach Aktionsarten genauer ausdrücken, wie eine Handlung vollzogen wird und die Art und Weise der Ausführung markieren. Isačenko (1968: 387) schränkt diesen Begriff später weiter ein und definiert nur solche Verben als Aktionsarten, die ein formales Kennzeichen aufweisen (Prä‑ fixe, Suffixe, Laut‑ und Akzentwechsel), an das bestimmte Bedeutungsnuancen

jazykověda

20

geknüpft sind. So kann beispielsweise zu dem Simplexverb płakać ‚weinen‘ mit Hilfe des Präfixes po‑ und des Suffixes ‑iwa‑ die deminutiv‑iterative Aktionsart popłakiwać ‚(immer wieder) leise vor sich hin weinen‘ gebildet werden, die die Grundbedeutung des Ausgangsverbs płakać um eine zusätzliche Nuance berei‑ chert und den Verlauf der Handlung präzisiert. Als stilistisches Mittel bieten Aktionsarten die Möglichkeit, eine Handlung in Bezug auf ihre Zeiterstreckung, Quantität und/oder Intensität zu nuancie‑ ren und tragen somit dazu bei, die Sprache in ihrer Kommunikationsfunktion präziser und ökonomischer zu gestalten.1 Die deutsche Übersetzung des Akti‑ onsartverbs popłakiwać lässt allerdings bereits vermuten, dass das Deutsche in Frequenz und Inventar weit weniger Aktionsarten aufweist und der Übersetzer oftmals auf andere sprachliche Ausdrucksmöglichkeiten zurückgreifen muss, um die Bedeutung wiederzugeben. So lässt sich beispielsweise die saturative Ak‑ tionsart nabiegać się nur mit lexikalischen Mitteln umschreiben, wie etwa ‚sich müde laufen‘ oder ‚sich die Beine ablaufen‘. Zweisprachige Wörterbücher können bei Übersetzungsproblemen oftmals nicht mehr als einen Anstoß geben, stellen sie doch nur eine Abstraktion des tatsächlichen Vorkommens von Aktionsarten dar. Häufig erweisen sich die dort angeführten Übersetzungen kollokativ wie syntaktisch als eher fragwürdig. So können beispielsweise die in den polnisch‑deutschen Wörterbüchern von Bzdęga (1983) und Piprek; Ippoldt (1996) angegebenen Entsprechungen für roztańczyć się, wie etwa ‚aufs Beste zu tanzen beginnen‘ bzw. ‚ins Tanzen geraten‘, nicht als gelungene Übersetzungen bezeichnet werden. Natürlich kann es insbesondere bei der Übersetzung narrativer Texte nicht da‑ rum gehen, isolierte Wörter zu übersetzen, sondern vielmehr Texte bzw. Aussagen, die in einem konkreten sprachlichen Kontext erscheinen oder in einer spezifi‑ schen Situation geäußert werden (vgl. Eco 2003: 51). Doch gerade im literarischen Werk gewinnt das einzelne Wort eine größere semantische Dichte und nimmt eine Vielfalt von Assoziationen und Konnotationen in sich auf (vgl. Markstein 1999: 246). Der vorliegende Beitrag untersucht anhand konkreter Beispiele aus polni‑ schen Prosatexten des 20. und 21. Jahrhunderts, welche denotative und konnota‑ tive Bedeutung den Aktionsarten im polnischen Originaltext zukommt und gibt Aufschluss über Tendenzen bei der Verwendung von Übersetzungsstrategien. Dabei wird deutlich, dass die Translate Defizite bei der Erfassung der funktionel‑

1

Isačenkos (1968: 414) These, dass Aktionsarten nicht etwa eine unbedeutende Randerschei nung des russischen Verbalsystems darstellen, sondern zu den elementarsten Mitteln der verbalen Ausdrucksmöglichkeiten gehören, lässt sich ohne Weiteres auch auf das Polnische beziehen.

21

anja bethke

len und semantischen Relevanz der polnischen Aktionsarten aufweisen können, was häufig einen Verlust der denotativen, vor allem aber konnotativen Werte zur Folge hat. Im begrenzten Rahmen des Beitrages konzentriere ich mich im Fol‑ genden auf die kontrastive Untersuchung der intensiv‑iterativen und evolutiven Aktionsart.2

Die intensiv‑iterative Aktionsart Verben dieser Aktionsart bezeichnen eine (lang anhaltende) Handlung, die in‑ tensiv, sorgfältig, mühevoll oder kompliziert ausgeführt wird. Das Merkmal [+ iterativ], d. h. die Wiederholung der Handlung, steht hier zumeist im Hinter‑ grund. Betont wird der hohe Grad der Intensität in Verbindung mit der emotio‑ nalen Einstellung des Senders (vgl. Stawnicka 2000: 202). Intensiv‑iterative Verben werden im Polnischen mit Hilfe der Präfixe prze‑, wy‑, roz‑ und dem Iterativsuffix ‑iwa‑/‑ywa‑ bzw. ‑a‑ gebildet. Zu den Wiedergabe‑ möglichkeiten gehören im Deutschen folgende Mittel: − Verben, die entsprechend ihrer Semantik Intensität bezeichnen (wykrzykiwać ‚brüllen‘, przemyśliwać ‚grübeln‘) − Adverbien, die auf eine lange, intensive, gründlich ausgeführte Handlung hinweisen, z. B. lange, intensiv, eindringlich, genau, angestrengt3 (wypytywać ‚eindringlich fragen‘, przeszukiwać ‚gründlich durchsuchen‘) − das Präfixoid herum‑, das eine Handlung hauptsächlich negativ konnotiert und auf eine lang anhaltende, oftmals erfolglose und unnütze Beschäfti‑ gung hinweist, z. B. herumlungern (vgl. Kątny 1993: 765); positive Konno‑ tationen sind häufig mit Unbeschwertheit und Zwanglosigkeit verbunden, z. B. herumalbern (przesiadywać ‚herumhocken‘, wykrzykiwać ‚herumschreien‘) − das Präfixoid durch‑ bzw. das Präfix aus‑ (przemyśliwać ‚durchdenken‘, wypytywać ‚ausfragen‘) − lexikalische Umschreibungen, die auf eine lange, intensive, gründlich aus‑ geführte Handlung hinweisen (przemyśliwać ‚sich den Kopf zerbrechen‘) Vor der Diskussion einzelner Textbeispiele, fasst die nachfolgende Abbildung die aus der Übersetzungsanalyse gewonnenen Daten zusammen und bietet einen Überblick über die Häufigkeit der angewandten Übersetzungsverfahren. 2 Für die empirische Analyse beider Klassen wurden insgesamt 68 Sätze exzerpiert, wobei nachfolgend einige repräsentative Beispiele diskutiert werden. 3 Diese Adverbien können gleichsam eine meliorative oder pejorative Einschätzung der Handlung nuancieren (vgl. Kątny 1993: 765).

20 22

jazykověda jazykověda Paraphrase Paraphrase Präfix Präfix Verbsemantik Verbsem antik

Adverb Adverb Durativum Durativum 0 0

5 5

10 10

15 15

20 20

25 25

30 30

35 35

40 40

45 45

Abbildung 1

Wie aus der Abbildung hervorgeht, wurden die intensiv intensiv‑iterativen ‑iterativen Aktionsar‑ ten in 44 % der analysierten Sätze nicht markiert und nur mit einem Durativum bzw. dem Basisverb (z. B. przesiadywać mit sitzen) wiedergegeben, was nicht sel‑ ten zu einem Informationsverlust in der Übersetzung führte. 29 % der Aktions‑ arten wurden mit Hilfe von Adverbien übersetzt. In 13 % der Sätze entschieden sich die Übersetzer für ein in der Semantik intensives Simplexverb. 11 % der Translate enthielten ein präfigiertes Verb. Lexikalische Umschreibungen konn‑ ten lediglich zu 3 % nachgewiesen werden.

Diskussion ausgewählter Übersetzungsbeispiele Die Korpusanalyse hat ergeben, dass die semantisch semantisch‑funktionelle ‑funktionelle Relevanz des pol‑ nischen Aktionsartverbs nicht in allen Übersetzungen erfasst wurde. Die oben dar‑ gestellten sprachlichen Mittel zur Kompensation fehlender äquivalenter deutscher Aktionsartverben werden oftmals nicht ausgenutzt. Es kommt zu einer Verschie‑ bung bzw. zum Verlust der im Original enthaltenen Bedeutungskomponenten. Die folgende Übersetzung aus Czesław Miłoszs Dolina Issy möge dies veran‑ schaulichen: (1) Gładkość zupełna, tafla drugiego nieba, a wodny ptak przepływając za sobą (1) Gładkość długie fałdy. Bo jezioro miało mieszkańców i na ich pojawienie się zawsze wyczekiwał. (Miłosz 2002a: 161–162) Vollkommene Glätte, Stück eines anderen Himmels, ein Wasservogel schwamm vorbei und zog lange Falten hinter sich. Denn der See hatte in der Tat Bewohner, und Thomas wartete auf ihr Erscheinen. (Miłosz 2002b: 182) Miłosz beschwört in Dolina Issy die Orte und Erlebnisse seiner Kindheit he‑ rauf. Die dem Roman implizite Sehnsucht, die mythische Beschreibung der „Kre‑ sy“ als verlorenes Paradies der Kindheit spiegeln sich sowohl im Makrokontext,

23

anja bethke

als auch im engsten Mikrokontext wieder.4 Das Aktionsartverb wyczekiwać5 ist vor diesem Hintergrund semantisch saturiert und transportiert das Gefühl der Sehnsucht auch auf die Wortebene. Der Übersetzer bevorzugt hier allerdings das durative Verb warten und neutralisiert somit die Intensität der Handlung. Darüber hinaus wird das Temporaladverb zawsze immer nicht übersetzt, was sowohl den Verlust des Merkmals [+ intensiv] als auch [+ iterativ] zur Folge hat. Das Adverb sehnsüchtig oder eine lexikalische Umschreibung, wie etwa war tete immer voller Sehnsucht bzw. wartete immer voller Ungeduld, könnten hier als adäquate Übersetzungsalternativen in Betracht gezogen werden. Auch im nächsten Beispiel, ebenfalls aus Dolina Issy, ist eine Neutralisierung der Aussage zu beobachten: (2) […] płoszył się, kiedy spotykał jednego z tych młodych chłopów, od których niosło czymś groźnym […]. Co prawda już latem, ile razy zbliżał się do Issy, stąpał z ostrożnością Indianina, bo przesiadywali tam w gąszczu, rozlegały się śmiechy i gwizdy. Strzelali z karabinu i kule szyły po powierzchni wody jak płaskie kamyki. Miru w wiosce nie mieli, odgradzali się od innych. (Miłosz 2002a: 72)

[…] er scheute zurück, wenn er einem der jungen Bauern begegnete, von denen etwas Drohendes […] ausging. In der Tat, schon im Sommer, sooft er sich der Issa näherte, trat er mit der Vorsicht eines Indianers auf, denn dort im Dickicht saßen sie, Gelächter und Pfiffe schalten. Sie schossen aus Karabinern, und über die Wasserfläche flitzten die Kugeln wie flache Steinchen. Im Dorf waren sie nicht beliebt, sie schlossen sich gegen andere ab. (Miłosz 2002b: 81)

Das Durativum sitzen ist eindeutig zu neutral, um die negative Konnotati‑ on des Aktionsartverbs przesiadywać, die auch aus dem Kontext hervorgeht, in der Übersetzung zu transportieren. Die Dorfgemeinschaft begegnet den jungen Männern, die in der Umgebung ihr Unwesen treiben und im Schutz des Di‑ ckichts ihr Versteck haben, mit Argwohn und Empörung. Aus diesem Grund ist das in seiner Semantik negativ konnotierte Verb hocken eine geeignete Möglich‑ keit, um die im Original enthaltene Wertung wiederzugeben. Das nächste Textbeispiel aus Bartosz Żurawieckis Roman Trzech panów w łóżku nie licząc kota belegt, dass die Semantik eines Simplexverbs eine adäquate Möglich‑ keit für die Übersetzung der intensiv‑iterativen Aktionsart darstellen kann: 4 „Hineinspringen möchte man in die beschriebene Welt. Dort bleiben und dauerhaft mehr haben von ihrer magischen Intensität […]“ schreibt Mathias Schnitzler in der Berliner Zeitung vom 28. Juni 2007 über die Literatur der ehemaligen östlichen Grenzgebiete Polens. 5 Im einsprachigen Wörterbuch von Bańko (2001) wird diese Aktionsart mit der Modalbestimmung czekać z niecierpliwością ‚ungeduldig warten‘ paraphrasiert.

jazykověda

24

(3) Większość moich kolegów z pracy to nadpobudliwa hałastra. Unikaj głośnych i natarczywych, a oni właśnie tacy są. Wykrzykują nad głowami jedynie słuszne dowcipy, z których rechoczą w niebogłosy […]. (Żurawiecki 2005: 51)

Die Mehrheit meiner Arbeitskollegen ist eine hyperaktive Bande von Hopsern, Brüllern und Zapplern. Versuch mal, lauten, aufdringlichen Leuten auszuweichen, genau das sind sie nämlich. Sie rufen sich über alle Köpfe hinweg blöde Witze zu, über die sie dann laut ablachen. (Żurawiecki 2008: 58)

Interessant ist dieser Textbeleg bereits durch die Übersetzung des abwerten‑ den Nomens hałastra ‚(lärmendes) Pack/Gesindel/Horde‘, die vermutlich auch die Translation der Aktionsart wykrzykiwać in das wenig expressive zurufen be‑ einflusst. Der Übersetzer deutet das Wort in Bande von Hopsern, Brüllern und Zapplern und scheint somit einem, wie Markstein (1999: 245) formuliert, „schier unbezwingbarem Bedürfnis“ des literarischen Übersetzers nachzugehen, „sei‑ nem Leser frei Haus Erläuterungen zum Original mitzuliefern“. Eine eher wörtli‑ che Übersetzung, wie etwa hyperaktives, lärmendes Pack wäre an dieser Stelle eine Alternative, um die äußerst negative Einstellung des Protagonisten zu seinen Kollegen wiederzugeben. Die Übersetzung der Aktionsart wykrzykiwać mit dem in seiner Semantik intensiven Verb brüllen würde die im Original enthaltenen pejorativen Bedeutungskomponenten noch stärker unterstreichen.6 Im folgenden Beispiel gelingt es dem Übersetzer, die negative Bewertung des Geschehens, die im Original durch die Aktionsart rozpowiadać (sobie) ausge‑ drückt wird, mit Hilfe des Präfixoids herum‑ wiederzugeben: (4) Szum ten pochodzi od marynarzy. A zatem Smith trzyma ich za mordę w dzień, ale nie w nocy. Czy chrapią? Czy mówią? A jeśli mówią, to o czym mogą mówić […]? Możliwe bowiem, że z nudów rozpowiadają sobie jakieś rozwlekłe, niestworzone historie, w których nie ma ani słowa prawdy. (Gombrowicz 1993: 131)

Das Summen kommt von den Matrosen. Also hält Smith sie bei Tage an der Kandare, nicht aber in der Nacht. Schnarchen sie? Reden sie? Und wenn sie reden, wovon können sie wohl reden […]? Es könnte ja sein, dass sie sich aus Langeweile irgendwelche weitläufigen, ungereimten Geschichten herumer‑ zählen, an denen nicht ein wahres Wort ist. (Gombrowicz 2005: 158)

6 Möglichweise wollte der Übersetzer aus stilistischen Gründen eine Dopplung von Brüllern und brüllen vermeiden und bevorzugte deshalb das neutrale (zu‑)rufen.

25

anja bethke

In der hier dargstellten Szene aus Witold Gombrowiczs Erzählband Bakakaj sinniert der Protagonist über die Monotonie der Matrosen an Bord. Wie bereits gezeigt wurde, kann das Präfixoid herum‑ im bestimmten Kontext die pejorative Einschätzung des Geschehens durch den Handlungsträger betonen. Demnach kann das Aktionsartverb herumerzählen hier sowohl auf formaler als auch auf semantischer Ebene als adäquates Äquivalent zum Original betrachtet werden. Das in diesem Kontext signifikante Bedeutungsmerkmal des Aktionsartverbs – einander fortwährend belanglose, abstruse oder unnütze Dinge erzählen – bleibt in der Übersetzung erhalten.

Die evolutive Aktionsart Die evolutive Aktionsart bezeichnet die Anfangsphase einer Handlung, wobei eine anwachsende Intensität des Geschehens bzw. ein Sich‑Hineinsteigern bis zur vollen Intensität impliziert wird. Abhängig vom Kontext und der Semantik des Basisverbs kann diese Intensität jedoch auch sofort, d. h. ohne Entwick‑ lungsphase, mit Beginn des Geschehens erreicht werden. Demnach bezeichnet diese Aktionsart auch das „Sich‑Versetzen in den Zustand einer intensiv verlau‑ fenden Tätigkeit“ (Czochralski 1975: 22). Verben der evolutiven Aktionsart werden durch das Präfix roz‑ und das Refle‑ xivpronomen się gebildet. Folgende Mittel stehen im Deutschen zur Verfügung, um die Bedeutungsmerkmale [Anfangsphase] und [+ intensiv] zu vermitteln: − Funktionsverbgefüge vom Typ ins + substantivierter Infinitiv + kommen/ge raten (rozmarzyć się ‚ins Träumen/Schwärmen kommen‘) − Funktionsverbgefüge vom Typ in + substantivierter Infinitiv + ausbrechen (rozpłakać się ‚in Tränen ausbrechen‘) − das Reflexipronomen sich + Präfix ein‑ (rozpadać się ‚sich einregnen‘) − das Reflexivpronomen sich + ins + Substantiv / substantivierter Infinitiv + vertiefen (rozmodlić się ‚sich ins Gebet vertiefen‘) − Adjektiv + werden (rozgniewać się ‚zornig werden‘) − Phasenverb beginnen/anfangen + Infinitiv mit zu (häufig in Ergänzung mit lexikalischen Mitteln, die einen hohen Intensitätsgrad betonen) (rozgestykulować się ‚wild zu gestikulieren beginnen‘) Aus der Analyse ging hervor, dass 40 % der untersuchten evolutiven Akti‑ onsartverben mit den Phasenverben beginnen/anfangen + zu übersetzt wurden.

24 26

jazykověda jazykověda Präfix Präfix Durativum Durativum Funktionsverbgefüge Funktionsverbgefüge Adjektiv erden Adjektiv ++ w werden Phasenverb Phasenverb 00

55

10 10

15 15

20 20

25

30

35 35

40

45 45

Abbildung 2 fasst die Ergebnisse des Übersetzungsvergleichs zusammen.

Bei 26 % der Belege wurde das Übersetzungsverfahren Adjektiv + werden angewandt, 17 % der Evolutiva wurden analytisch als Funktionsverbgefüge ausgedrückt. In weit weniger Fällen entschieden sich die Übersetzer für ein duratives Verb (10 %) oder eine präfigierte Verbform (7 %).

Diskussion ausgewählter Übersetzungsbeispiele Eine häufig zu beobachtende Tendenz bei der Übersetzung der evolutiven Akti‑ onsart ist die Betonung des Anfangspunktes einer Handlung. Simplexverben, die entsprechend ihrer Semantik auch das Merkmal [+ intensiv] vermitteln können, werden oftmals nicht genutzt, wie folgendes Beispiel aus Marek Krajewskis Kri‑ minalroman Koniec świata w Breslau zeigt:7 (1) Zanurzyła się w wannie do połowy napełnionej wodą i z przyjemnością przy(1) Zanurzyła glądała się kafelkom, na których wesoły wędrowiec dokądś zmierzał […]. Argos się rozszczekał. Sophie usłyszała szmer krzątaniny w przedpokoju, jakiś znajomy męski głos, a potem trząśnięcie drzwi. (Krajewski 2006a: 39)

Sie tauchte halb in das Badewasser ein und schaute vergnügt die Wandfliesen an, auf denen ein lustiger Wanderer seine Reise machte […]. Argos fing an zu bellen. Sophie hörte Geräusche im Flur, eine bekannte Männerstimme, dann das Zuschlagen der Wohnungstür. (Krajewski 2006b: 37)

Die deutsche Übersetzung der Aktionsart rozszczekać się markiert zwar mit Hilfe der Konstruktion aus Phasenverb anfangen und dem Infinitiv bellen den Beginn der Aktion, bringt die im Original nuancierte Intensität jedoch nicht ganz zum Ausdruck. Um das Bild eines aufgeregt und laut bellenden Hundes zu vermitteln, könnte hier auch das expressive Verb kläffen als Übersetzungsmög‑

7 7 Alle weiteren diskutierten Beispiele sind diesem Werk entnommen.

27

anja bethke

lichkeit in Frage kommen oder aber zusätzliche Adverbien, die den hohen Grad der Intensität markieren, wie etwa heftig oder laut. Auch im nächsten Beispiel wird deutlich, dass die feine Differenz zwischen der evolutiven Nuance und der so genannten ingressiven Nuance, die nur den Anfangspunkt einer Handlung betont, im Übersetzungsprozess oftmals nicht berücksichtigt wird. Natürlich kann nur der Kontext Aufschluss darüber ge‑ ben, welche Bedeutungsschattierung, d. h. [+ intensiv] oder [+ ingressiv], do‑ miniert: (2) „Co man zrobić z tym prostakiem?“ „Zemścić się,“ powiedziała słodko Elisabeth, obserwując zgrzytający tramwaj na Gabitzstrasse. […] „Jeżeli on odbierze ci możliwości zemsty,“ powiedziała poważnie Elisabeth […], „to pozostaniesz sama ze swoim upokorzeniem. Zupełnie sama.“ Sophie rozpłakała się. (Krajewski 2006a: 46)

„Was soll ich mit diesem primitiven Mann bloß tun?“ „Nimm Rache,“ sagte Elisabeth süß, während sie die quietschende Straßenbahn in der Gabitzstraße beobachtete. „Wenn er dir die Möglichkeit zur Rache nehmen sollte, dann bleibst du allein mit deiner Erniedrigung,“ sagte Elisabeth ernst. […] „Vollkommen allein.“ Sophie fing an zu weinen. (Krajewski 2006b: 44–45)

Die Berücksichtigung des Makrokontextes sollte bei einer Übersetzung dazu dienen, die im Original implizit gegebenen semantischen Instruktionen rich‑ tig zu interpretieren (Reiss 1986: 72). Die Verzweiflung und Hilflosigkeit der Protagonistin Sophie in Anbetracht ihrer desaströsen Ehe, die Wut und Angst, allein und erniedrigt zurückzubleiben, führen schlussendlich dazu, dass die Protagonistin die Fassung verliert. Die Intensität des Gefühlsausbruchs, die im Polnischen durch die Aktionsart rozpłakać się deutlich markiert wird, kommt in der vom Übersetzer gewählten Lösung aus Phasenverb anfangen und dem Infini‑ tiv weinen nicht zum Ausdruck. Das Funktionsverbgefüge in Tränen ausbrechen könnte stattdessen als Übersetzungsalternative in Betracht kommen, um beim zielsprachlichen Leser Wirkungsäquivalenz zu erreichen. Auch das folgende Beispiel zeigt, dass die deutsche Übersetzung der Hand‑ lung eine andere Bedeutungsschattierung verleiht, als im Original gegeben: (3) „Dziś miałeś stać się prawdziwym mężczyzną, tak? Jeśli tego nie zrobisz, to kumple cię wyśmieją?“ Zapytany skamieniał i schował twarz w dłonie. Mitzi roześmiała się głośno i spojrzała zachęcająco na Mocka, oczekując tego samego. (Krajewski 2006a: 132)

jazykověda

28

„Heute sollst du ein richtiger Mann werden? Ist das so? Und wenn du es nicht bringst, werden dich deine Kumpels auslachen?“ Der Gefragte erstarrte und vergrub das Gesicht in den Händen. Mitzi lachte laut auf und blickte auf Mock, in der Annahme, er würde sich ihr anschließen. (Krajewski 2006b: 135–136)

In dem hier zitierten Textausschnitt überrascht Kriminalrat Mock die Dirne Mitzi mit einem jungen Burschen, der seine Gesellenprüfung bestanden hat, aber nun zu betrunken ist, um sein erstes Mal zu erleben. Schamerfüllt steht er dem Kriminalrat gegenüber. Durch die Verwendung der Aktionsart roześmiać się und des Adverbs głośno kann sich der Leser förmlich vorstellen, wie Mitzi in Anbetracht der Situation in schallendes Lachen ausbricht und darauf wartet, dass Mock mit einstimmt. Der Übersetzer nuanciert mit dem Präfix auf‑ jedoch vielmehr einen plötzlichen Beginn und die kurze Dauer der Handlung, was im Polnischen eher der Semantik der ingressiven Aktionsart zaśmiać się entspricht. Die Intensität des Originals könnte hier beispielsweise durch das Funktionsverb‑ gefüge in lautes Gelächter ausbrechen wiedergegeben werden. Wie aus Abbildung 2 hervorging, wurden bei der empirischen Analyse auch Sätze ermittelt, in denen die evolutive Aktionsart nur mit dem unmarkierten Durativum wiedergegeben wird. Das letzte Übersetzungsbeispiel zeigt, dass da‑ mit nicht immer ein Informationsverlust verbunden sein muss: (4) Demokrąża zdjął płaszcz, postawił pudło na podłodze i przysiadł się do Mocka. […] „To naprawdę świetne noże […]. Można nimi szybko i sprawnie pokroić cebulę, chleb i kiełbasę oraz“ – tu człeczyna zrobił do Mocka perskie oko – „poszatkować teściową!“ Nikt się nie roześmiał, nawet sam dowcipniś. (Krajewski 2006a: 33)

Der Hausierer legte den Mantel ab, stellte den Kasten auf den Boden und setzte sich zu Mock. […] „Das sind wirklich hervorragende Messer,“ nahm der Hausierer seine Erzählung auf. „Man kann mit ihnen schnell und zuverlässig Zwiebeln, Brot, Wurst und sogar seine eigene Schwiegermutter klein hacken!“ Bei diesen Worten grinste das Männchen Mock an. Niemand lach‑ te. Nicht einmal der Witzbold selbst. (Krajewski 2006b: 31)

In der hier geschilderten Szene preist ein Hausierer eifrig neue Messer und ihre vermeintliche Multifunktionalität an. Eine Übersetzung des Evolutivums roześmiać się mit den für diese Aktionsart typischen Ausdrucksmitteln wie z. B. anfangen laut zu lachen oder in Lachen ausbrechen, erweist sich in diesem Kontext als ungeeignet. Eine Nuancierung der Aussage ist im zielsprachlichen Gebrauch

29

anja bethke

redundant. Aus diesem Grund stellt das Durativum lachen an dieser Stelle eine adäquate Übersetzungslösung dar.

Schlussbemerkung Die durchgeführte Analyse ist ein Beleg dafür, dass die komplexen Bedeutungs‑ nuancen, die im Polnischen durch die verschiedenen Aktionsartverben ausge‑ drückt werden, in den deutschen Übersetzungen nicht immer so ausdrucksstark und umfassend wiedergegeben werden. Vorhandene Mittel zur Kompensation fehlender deutscher Aktionsartverben, wie z. B. lexikalische Umschreibungen, Adverbien oder Funktionsverbgefüge, werden in der Übersetzerpraxis nicht in jedem Fall ausgeschöpft. Häufig sind damit eine Neutralisierung der Handlung und der Verlust wichtiger konnotativer Bedeutungsmerkmale verbunden, was beim Leser eine ganz andere Wirkung auslösen kann. Durch ihre Fähigkeit, einer Handlung ein spezifisches Kolorit zu verleihen, dürfen Aktionsarten im literari‑ schen Text zu Recht als textprägend und übersetzungsrelevant betrachtet werden. Quellen GOMBROWICZ, Witold. Bakakaj. 3. Aufl. Kraków : Wydawnictwo Literackie, 1993. ISBN 83‑08‑02493‑9. GOMBROWICZ, Witold. Bacacay. Aus dem Polnischen von Walter Tiel und Olaf Kühl. Frankfurt am Main : Fischer, 2005. ISBN 3‑596‑16431‑1. KRAJEWSKI, Marek. Koniec świata w Breslau. Warszawa : POLITYKA Spółdzielnia Pracy/WAB, 2006. (a) ISBN 83‑7414‑244‑8. KRAJEWSKI, Marek. Der Kalenderblattmörder. Aus dem Polnischen von Paulina Schulz. München : DTV, 2006. (b) ISBN 3‑423‑24539‑5. MIŁOSZ, Czesław. Dolina Issy. Kraków : Wydawnictwo Literackie, 2002. (a) ISBN 83‑08‑03137‑4. MIŁOSZ, Czesław. Das Tal der Issa. Aus dem Polnischen von Maryla Reifenberg. Frankfurt am Main : Suhrkamp, 2002. (b) ISBN 3‑518‑39926‑8. SCHNITZLER, Mathias. Unterwegs im Sehnsuchtsland [online]. In Berliner Zeitung, 20. 7. 2007 [cit. 2009 ‑09‑14]. Erreichbar im WWW: . ŻURAWIECKI, Bartosz. Trzech panów w łóżku, nie licząc kota. Romans pasywny. Warszawa : Wydawnictwo Sic!, 2005. ISBN 83‑88807‑62‑5. ŻURAWIECKI, Bartosz. Drei Herren im Bett, die Katze nicht zu vergessen: Eine passive Romanze. Aus dem Polnischen von Barbara Samborska. München : DTV, 2008. ISBN 978‑3‑423‑24671‑2. Literatur AGRELL, Sigurd. Aspektänderung und Aktionsartbildung beim polnischen Zeitworte: ein Beitrag zum Stu dium der indogermanischen Präverbia und ihrer Bedeutungsfunktionen. Lund : Hakan Ohlsson, 1908. BAŃKO, Mirosław (Hrsg.). Inny słownik języka polskiego PWN. Band 1–2. Warszawa : Wydawnictwo Naukowe PWN, 2000. ISBN 83‑01‑12826‑7. BZDĘGA, Andrzej et al. Podręczny słownik polsko‑niemiecki. Warszawa : Państwowe Wydawnictwo Wiedza Powszechna, 1983. ISBN 83‑214‑0352‑2. CZOCHRALSKI, Jan A. Verbalaspekt und Tempussystem im Deutschen und Polnischen. Eine konfrontative Darstellung. Warszawa : Państwowe Wydawnictwo Naukowe, 1975.

jazykověda

30

ECO, Umberto. Quasi dasselbe mit anderen Worten. 3. Aufl. München : Hanser, 2006. ISBN 978‑3446207752. ISAČENKO, Aleksandr V. Die russische Sprache der Gegenwart: Formenlehre. 4. Aufl. München : Max Hue ber, 1994. ISBN 3‑19‑004418‑X. KĄTNY, Andrzej. Aktionsarten im Polnischen und deren Entsprechungen im Deutschen. Rzeszów : Wydawnictwo Wyższej Szkoły Pedagogicznej, 1994. ISBN 83‑86246‑40‑5. MARKSTEIN, Elisabeth. Erzählprosa. In SNELL‑HORNBY, Mary et al. (Hrsg.). Handbuch Translation. 2., verb. Aufl. Tübingen : Stauffenburg, 1999. ISBN 3‑86057‑992‑4. PIPREK, Jan; IPPOLDT, Juliusz. Großwörterbuch Polnisch‑Deutsch. 2 Bände. 12. Aufl. Warszawa : Wiedza Powszechna, 1996. ISBN 83‑214‑0793‑5. REISS, Katharina. Möglichkeiten und Grenzen der Übersetzungskritik. Kategorien und Kriterien für eine sachgerechte Beurteilung von Übersetzungen. München : Max Hueber, 1986. ISBN 3‑19‑006717‑1. STAWNICKA, Jadwiga. Einige Bemerkungen zu den Entsprechungen der russischen Aktionsarten im Deutschen. In KĄTNY, Andrzej (Hrsg.). Aspektualität in germanischen und slawischen Sprachen. Poznań : Wydawnictwo Naukowe UAM, 2000, S. 195–2003. ISBN 83‑232‑1036‑5.

Resumé Artykuł jest analizą strategii translatorskich w przekładzie polskich rodzajów akcji na język niemiecki na podstawie korpusu materiałowego zawierającego współczesne teksty z polskiej literatury pięknej oraz ich przekłady na język niemiecki. Chociaż kategoria semantyczno‑słowotwórcza Aktionsart istnieje w każdym z badanych języków, jej pozycja nie jest identyczna. Zjawisko to w języku polskim ma o wiele wyższą frekwencję niż w języku niemieckim i przy przekładzie należy często używać odmiennych środków wyrażania. Głównym celem opracowania jest udowodnienie, iż niuanse znaczeniowe, które w języku polskim można wyrazić za pomocą różnych rodzajów akcji, w niemieckich tłumaczeniach nie zawsze zostały dokładnie i wyraziście oddane. Istniejące środki językowe, którymi można by kompensować brakujące w języku nimieckim rodzaje akcji, jak np. różnego rodzaju ekwiwalenty leksykalne (np. przysłówki czy konstrukcje analityczne z czasownikiem funkcyjnym), w praktyce tłumaczeniowej nie zawsze są do końca wykorzystywane. Z tego powodu przekłady często charakteryzują się uproszczeniem treści oraz utratą ważnych konotatywnych cech znaczeniowych.

31

Język w ekonomii – ekonomia w języku Marta Koman

Abstract The article describes the characteristics of employee communication, which is a sort of mixed language, consisting of elements of Polish, German and English – the Polish language system as a basic language with some business terms, borrowed from German and English, fitted to Polish inflexion and word formation as well. The paper aims to show the results of analyses of key words, which are a part of a sociolect being used at work. It exerts a beneficial influence on making oneself understood quickly and effectively. Keywords Sociolect, language of economics, economy in language, economy of discourse, professional discourse, professional terminology, employee communication, corporation, outsourcing, globalization

W moim referacie chciałabym opisać socjolekt grupy zawodowej, która stworzy‑ ła własny system porozumiewania się. Powstał on w wyniku nakładania się na siebie elementów trzech języków: polskiego, angielskiego i niemieckiego. Badany zespół pracowników, będący częścią pewnej międzynarodowej korporacji o zasię‑ gu globalnym,1 wytworzył w celu efektywnej wymiany informacji kod językowy, powstały na podstawie gramatyki języka polskiego oraz wyrazów zapożyczonych z języków obcych. Ta integracja różnych struktur językowych widoczna jest szczególnie w procesie modyfikacji terminów specjalistycznych z zakresu księgo‑ wości i finansów używanych na co dzień w firmie.2 Wspomniany proces dotyczy przede wszystkim wyrazów obcych, czyli takich, które przejęte zostały z innego systemu językowego i odczuwane są przez rodzimych użytkowników języka jako nienależące do macierzystego zasobu wyrazów (Polań‑ ski 2003: 646). Zostały one dostosowane do polskich norm fleksyjnych i słowotwór‑ czych, co w rezultacie doprowadziło do powstania hybrydy językowej, krzyżówki niemieckiego lub angielskiego leksemu technicznego i polskiego morfemu grama‑ tycznego. Ilustracją powyższego stwierdzenia niech będzie następujący przykład:3 1

Celowo rezygnuję z podania pełnej nazwy firmy ze względu na obowiązującą mnie „Klauzulę tajności informacji poufnych i opracowań własnych”. 2 Na uwagę zasługuje fakt, że w badanym zespole pracowały dwie osoby pochodzenia niemieckiego, dla których język polski nie był językiem ojczystym. Mimo to wplatały one w swoje polskie wypowiedzi modyfikacje leksykalne rodzimych terminów specjalistycznych. 3 Wszystkie omawiane przykłady pochodzą z autentycznych wypowiedzi pracowników i używane były w codziennej komunikacji mówionej. Ich wymowę zapisuję tu w sposób uproszczony. Pozostałe przykłady podane zostały w tabeli w załączniku.

jazykověda

32

Przykład 1. Skoro rachunek jest zaszperowany, to musisz się skontaktować z bajerem. (niem. ‚sperren’ = pol. ‚zablokować w systemie do płatności’; ang. ‚buyer’ = pol. ‚zaopatrzeniowiec’) Celem artykułu jest próba przedstawienia sposobu powstania i rozwoju in‑ nowacyjnych elementów leksykalnych w badanym języku zawodowym. Język zawodowy, w językoznawstwie nazywany niekiedy profesjolektem,4 jest odmianą języka, która powstała na podłożu polszczyzny ogólnej i obejmuje m.in. „nazwy przedmiotów i czynności służące do wykonania zawodu i nazwy wytworów tego zawodu” oraz „metaforykę, którą stanowią wyrazy potoczne znane, a używane przez członków grupy w innym, specyficznym znaczeniu” (Grabias 2003: 137). Analizie zostaną poddane charakterystyczne cechy współczesnej komunikacji służbowej; odniosę się także do istotnych czynników warunkujących szybkie i sprawne porozumiewanie się współpracowników między sobą. Wyznacznikiem przekazywania tak zakodowanej informacji jest często ekonomia języka, czyli skłonność do upraszczania wyrażeń językowych w zależności od okoliczności to‑ warzyszących ich powstawaniu. Język omawianej grupy zawodowej cechuje słow‑ nictwo techniczne oparte głównie na obcych formach wyrazowych. Przedstawiona analiza wynika z czternastomiesięcznej obserwacji uczestni‑ czącej prowadzonej w dziale księgowości, który jeszcze kilka miesięcy wcześniej mieścił się w Niemczech, a następnie został przeniesiony do Polski. Zabieg ten jest wynikiem powszechnego już zjawiska we współczesnym świecie, tzw. outso urcingu5 (ang. ‚out’ = na zewnątrz, ‚source’ = źródło), polegającego na przekazy‑ 4 Świadomie rezygnuję z ponownego użycia pojęcia pidgin na określenie analizowanego kodu językowego, który zaproponowałam w artykule Komunikacja w grupie pracowników międzynarodowej korporacji. Próba opisu współczesnego pidginu biurowego w: RYPEL, Agnieszka; JASTRZĘBSKA‑GOLONKA, Danuta; SAWICKA, Grażyna (red.). Język– Biznes – Media, Prace Komisji Językoznawczej BTN, Tom XIX. Bydgoszcz : Bydgoskie Towarzystwo Naukowe, 2009, s. 155–166 z uwagi na jego obciążenie terminologiczne. Pidgin według Słownika wyrazów obcych to „język międzynarodowy o uproszczonej morfologii i składni i ograniczonym słowniku (pochodzącym często z różnych języków), używany na obszarach wielojęzycznych” (Tokarski 1980: 568). Pojęciem pidgin definiuje się poza tym „język mieszany utworzony na podstawie języka angielskiego i jakiegoś innego w celu ułatwienia porozumiewania się ludności mówiącej różnymi językami” (Polański 2003: 432) lub też „gwarę międzynarodową o uproszczonej gramatyce i ograniczonym słowniku, używaną jako środek porozumiewania się” (Kopaliński 2000: 388). Nie mamy tu bowiem do czynienia z uproszczeniem morfologii i składni jako takiej, lecz z dopasowaniem elementów fleksyjnych, słowotwórczych, a także fonetycznych polskiego systemu językowego do form leksykalnych przejętych z języków angielskiego i niemieckiego. Wskazówkę zawdzięczam pani prof. dr hab. Annie Dąbrowskiej z Instytutu Filologii Polskiej Uniwersytetu Wrocławskiego. 5 Jak dotąd nie powstał jego polski odpowiednik.

33

marta koman

waniu usług dotychczas wykonywanych przez jedną firmę innemu przedsiębior‑ stwu, wyspecjalizowanemu w danej dziedzinie gospodarki czy biznesu. Praktyka ta jest szczególnie rozpowszechniona wśród dużych zachodnich koncernów, które ze względów ekonomicznych przenoszą swoje działy, lub przynajmniej ich części, do krajów o tańszej sile roboczej, m.in. do krajów Europy Środkowo ‑Wschodniej, by w ten sposób obniżyć koszty związane z prowadzeniem firmy. Taki rodzaj strategii zarządzania przedsiębiorstwem wiąże się ze zmianą wa‑ runków pracy: − dostosowaniem jakości wykonywanych usług do standardów międzynaro‑ dowych (mam tu na myśli głównie znajomość minimum dwóch języków ob‑ cych; języka angielskiego jako lingua franca biznesu i innego języka obcego – w tym wypadku języka klienta); − zmianą trybu i charakteru pracy; dostosowaniem czasu pracy do tego, któ‑ ry obowiązuje w firmie klienta (oznacza to między innymi konieczność pracy w dni, które są w Polsce ustawowo wolne, np. święta państwowe, nieobowiązujące przecież w innych krajach europejskich); − wymogiem znajomości specyfiki systemu gospodarczego (w tym między innymi systemu podatkowego) kraju klienta. Światowy rynek outsourcingowy musi zatem wpływać (i wpływa) na globalną politykę gospodarczą, a w konsekwencji i na sytuację językową firmy, decydują‑ cą się przejąć wachlarz usług zagranicznego przedsiębiorstwa. W omawianym przypadku mamy do czynienia z ogromnym amerykańskim koncernem o ogólno‑ światowym zasięgu, który świadczy usługi o charakterze finansowo‑księgowym na zlecenie innej dużej firmy będącej jej klientem zewnętrznym. Pododdziały firmy klienta zewnętrznego mieszczą się natomiast w krajach niemieckojęzycz‑ nych (Niemcy, Austria, Szwajcaria), stąd dwujęzyczność wymagana wśród nowo rekrutowanych pracowników. Język angielski to podstawowy język firmy, zaś język niemiecki jest językiem komunikacji z klientami. Ponadto oddział firmy, w którym pracowałam, zatrudnia wielu obcokrajowców, co dodatkowo podkreśla międzynarodowy charakter przedsiębiorstwa. Wymagana jest ponadto bardzo dobra znajomość języków obcych (języka niemieckiego i angielskiego) u kandy‑ datów ubiegających się o pracę w badanej firmie. Z uwagi na fakt, że partnerzy komunikacyjni pracują wspólnie w ramach określonego projektu biznesowego, zostają niejako zmuszeni wypracować własny, używany wyłącznie na gruncie za‑ wodowym, system zachowań językowych, pozwalających na szybkie i – co waż‑ niejsze – precyzyjne porozumiewanie się ze sobą. Oznaką tak powstałego kodu jest obecność profesjonalizmamów – czyli „wyrazów lub związków wyrazowych charakterystycznych dla danej grupy zawodowej” (Dunaj 2000: 40), „które wy‑

jazykověda

34

stępują głównie w jednym środowisku zawodowym, poza tym środowiskiem są często niezrozumiałe lub nawet rażące” (Polański 2003: 465). W praktyce są to hasła, po wypowiedzeniu których podejmowane są stosowne działania i przepro‑ wadzane odpowiednie operacje służbowe, np.: Przykład 2. Zdilituj ten ajtem. (ang. ‚delete’ = pol. ‚usuwać z systemu’; ang. ‚item’ = ‚pozycja (np. w spisie)’) Przykład 3. Zesztornujesz mi tego ancalunga? (niem. ‚stornieren’ = pol. ‚stornować’ (czyli usuwać, kasować); niem. ‚Anzahlung’ = ‚zaliczka’, ‚wpłata a conto’) Sposób komunikowania się pracowników między sobą cechowała zasada rów‑ norzędności. Wszystkie osoby należące do opisywanej grupy zajmowały de facto to samo stanowisko, a obowiązki zawodowe dzielone były proporcjonalnie na wszystkich członków zespołu liczącego ok. szesnastu osób. Dlatego tak ważne stało się wytworzenie wspólnego narzędzia porozumiewania się, gwarantujące‑ go szybką i dokładną wymianę informacji. Równomierny podział zadań i, co za tym idzie, symetryczny charakter komunikacji sprawił, że nomenklatura, któ‑ ra w tych warunkach została wytworzona, zapewniała skuteczną komunikację wewnątrz zespołu. Wpływ środowiska na sposób komunikacji odzwierciedla się przede wszystkim w leksyce. Ona też, a ściślej mówiąc: dopasowane do polskie‑ go systemu językowego, innowacyjne formy wyrazowe sprawiają, że niemożliwe jest dla osób z zewnątrz zrozumienie wiadomości „zaszyfrowanej” w zmienionej słowoformie, mimo spełnienia przez te osoby, wydawałoby się, podstawowego warunku, jakim jest znajomość wszystkich trzech systemów językowych. Przy pierwszym odbiorze mało koherentne zdanie: Przykład 4. Ten reśnung musi się z tym gutschryftem zmaczować. może mieć dla odbiorcy niewielką wartość informacyjną, mimo faktu, iż znane jest mu (mniej lub bardziej) znaczenie jego elementów składowych: niemiec‑ ki ‚Rechnung’ to polski ‚rachunek’ lub ‚faktura’, niemiecki ‚Gutschrift’ to polska ‚nota kredytowa’, z kolei angielskie ‚to match’ oznacza ‚dopasować’, ‚dopasowy‑ wać’. Dopiero kontekst określonego aktu mowy daje nam możliwość właściwej jego interpretacji. Zaobserwowałam ponadto, że każda nowo zatrudniona oso‑ ba (w tym również i ja) napotykała na początku swojej zawodowej aktywności

35

marta koman

problemy ze zrozumieniem podobnych wypowiedzi. Wiedza językowa to bowiem zbyt mało, by prawidłowo odczytać tak sformułowany komunikat. Dążenie do przekształcania (w tym często upraszczania) form językowych i dostosowywania ich użycia do sytuacji komunikacyjnej jest jedną z zasad niezmiennie panujących w języku – ekonomii wypowiedzi. Ekonomię językową definiuję za Encyklopedią językoznawstwa ogólnego jako „[…] tendencję do oszczędnego wydatkowania energii niezbędnej do porozumie‑ wania się”. Może być to tendencja do utrzymywania równowagi między działa‑ jącymi ustawicznie w języku siłami przeciwstawnymi, zmierzającymi z jednej strony do eliminowania rozróżnień zbytecznych, np. Przykład 5. Zasejwuj dokument! (zamiast Zapisz zmiany w dokumencie, klikając na ikonę sejf!) a z drugiej strony do zachowania rozróżnień znaczących, np. Przykład 6. Będziemy ich eskalować! (od ang. ‚escalate’ = pol. ‚zwiększyć’, ‚wzmóc’, tu w znaczeniu ‚Złożymy na nich kolejną, tym razem oficjalną skargę!’) „Pierwsze – pozostają w związku z prawem najmniejszego wysiłku, które charakteryzuje zachowanie człowieka, drugie – związane są z podstawową funkcją języka, którą jest porozumiewanie się ludzi.” (Polański 2003: 137) W interesie całego zespołu (żeby nie użyć słowa timu) jest wytworzenie pewnego repertuaru zachowań zarówno językowych, jak i pozajęzykowych, których wyni‑ kiem będzie efektywna wymiana informacji służbowej. Każdorazowe tłumaczenie terminów na język polski oznaczałoby utratę cennego czasu, a ponadto nie dawa‑ łoby gwarancji jednoznacznego wskazania na konkretny obiekt z rzeczywistości pozajęzykowej: Przykład 7. Zrobiłaś już analizę parków? (zamiast Zrobiłaś już analizę pozycji czekających na zaksięgowanie?) (ang. ‚park’ = pol. ‚parkować’, tu w znaczeniu ‚pozycja czekająca na zaksięgowanie’) Bardzo często obcy termin fachowy zastępuje o wiele dłużą, dosłownie opisują cą przedmiot dyskusji wypowiedź, np.

jazykověda

36

Przykład 8. Możesz mi podać tego gutschryfta? (dla porównania tłumaczenie słownikowe niemieckiego terminu ‚Gutschrift’: „zapisanie na dobro (rachunku); dowód zakredytowania od. uznania rachunku”) (Langenscheidt 2003: 836) Informacje przekazywane kolegom w formie zapożyczeń z jednego języka lub nawet kilku języków obcych, które bezpośrednio i w sposób jednoznaczny wskazują na przedmiot z rzeczywistości pozajęzykowej,6 ściśle określają za‑ kres znaczeniowy wyrażanego przez nie desygnatu. Jest to z drugiej strony logiczne następstwo funkcjonalnej sprawności językowej, polegającej na kon‑ sekwentnym posługiwaniu się tymi formacjami, których używamy w oryginale w czasie rozmowy telefonicznej, komunikacji mailowej i faksowej z klientem obcojęzycznym. Konieczność komunikowania się w obcym języku z rodzimym użytkownikiem tego języka i związany z nią wymóg nieustannego operowania pojedynczymi wyrazami czy związkami wyrazowymi z określonej dziedziny, w dużej mierze determinuje wzajemne (językowe) oddziaływanie na siebie pra‑ cowników, np.: Przykład 9. Pan X każe nam księgować takie calungsauftragi nawet bez frajgaby. (co oznacza, że Pan X każe nam księgować takie polecenia płatnicze nawet bez dołączonego do nich zezwolenia zapłaty) Posługiwanie się takim specyficznym kodem językowym miało na celu, oprócz funkcji czysto pragmatycznych, jeszcze jedno działanie. Mianowicie – wzmoc‑ nienie prestiżu zawodowego poszczególnych członków zespołu. Zjawisko to sz‑ czególnie widoczne było w czasie cyklu szkoleń nowych pracowników. W czasie trzymiesięcznego stażu nie tylko zapoznawano ich ze specyfiką pracy, ale przede wszystkim uczono ich nowego języka. Regularne używanie spolszczonych ter‑ minów specjalistycznych odróżniało stażystów od pracowników na stałe pracu‑ jących w firmie. Celem głównym obserwowanej grupy było jednak (abstrahując od możliwych, nieco snobistycznych motywów działania) wytworzenie adekwat‑ nego do danej sytuacji językowej kodu, który nie będzie zawierał sformułowań wieloznacznych czy nieprecyzyjnych. Współczesny profesjolekt jest odzwierciedleniem zarówno języka w ekonomii, jak i ekonomii w języku. Wiąże się to z trzema jego aspektami: 6 Bo skoro mamy w ręku dokument o nazwie Mahnung, to najprawdopodobniej manungiem będziemy go nazywać.

37

marta koman

1) mieszaniem się języków, które jest wyznacznikiem społeczności funkc jonującej w globalnym kapitalizmie; 2) precyzją, skutecznością i szybkością komunikacji, która jest oznaką dynamicznej grupy; 3) monotematycznością, której determinantem jest miejsce pracy, wpływa‑ jące na ostateczny kształt komunikacji. Nieodzowność komunikowania się w języku firmy, np. angielskim, choć ta zna‑ jduje się w Polsce, uwypukla relację język – makro‑korporacja, a co za tym idzie odzwierciedla proces globalizacji. Samo zjawisko dostosowania elementów obcych do składni języka polskiego, która narzuca własny system reguł, świadczy o tym, że język podlega warunkom zewnętrznym. Jako twór żywy spełnia w ten sposób swoją funkcję podstawową – służy do porozumiewania się. Załącznik 1. Przykłady użycia przekształconych terminów specjalistycznych: Nie znalazłam w systemie tego reśnunga.

niem. Rechnung = pol. ‚faktura’, ‚rachunek’

Ale myślmy jeszcze nie dostali tego gutszryftu/a.

niem. Gutschrift = pol. ‚nota kredytowa’

Podaj mi numer tego liferanta.

niem. Lieferant = pol. ‚dostawca’

Ile masz dzisiaj manungów?

niem. Mahnung = pol. ‚wezwanie do zapłaty’

Na reśnungu nie ma przecież calungsfrajgaby.

niem. Zahlungsfreigabe = pol. ‚zezwolenie zapłaty’

Market musi to najpierw zaszperować.

niem. sperren = pol. ‚zablokować do płatności’

Rachunek został zaszperowany z powodu mengen‑ i prajsdiferenc.

niem. Mengen‑ und Preisdifferenz = pol. ‚różnica w ilości i w cenie’

Najpierw musisz zrobić sztorno.

niem. Storno = pol. ‚storno’

Nie będziemy przecież teraz wszystkiego sztornować!

niem. stornieren = pol. ‚stornować’

Masz podany dobry betrag na tym inwojsie?

niem. Betrag = pol. ‚kwota’ ang. invoice = pol. ‚faktura’, ‚rachunek’

Jak chcesz to zaksięgować, jak nie ma jeszcze wareneingangu?

niem. Wareneingang = pol. ‚potwierdzenie dostarczenia towaru’

Trzeba się skontaktować z panem X, żeby podał nam nowe kontirung.

niem. Kontierung = pol. ‚konkretne konto, na które księgowany jest rachunek’

Podał mi złe zachkonto.

niem. Sachkonto = pol. ‚księga główna’

To on nie zna swojego anszpreśpartnera w ajnkałfie?

niem. Ansprechpartner = pol. ‚konsultant’ niem. Einkauf = pol. ‚dział zakupów’

Masz już jego bankverbindung?

niem. Bankverbindung = pol. ‚dane bankowe’

Mam fakturę, ale bez pi(j)osa.

ang. PO (purchase order) = pol. ‚numer zamówienia’

Kto jest rikłestorem, pan X.

ang. requestor = pol. ‚konsultant w kwestiach księgowych’

Nie potrzebujesz tutaj apruwala, bo faktura jest poniżej 1000 euro.

ang. approval = pol. ‚zezwolenie zapłaty’

Sprawdź na koncie wendora.

ang. vendor = pol. ‚dostawca’

A kto jest bajerem?

ang. buyer = pol. ‚kupujący, nabywca’

38

jazykověda Pomożesz mi w tym kejsie?

ang. case = pol. ‚sprawa’, ‚problem’

Ale miałam kola!

ang. call = pol. ‚rozmowa telefoniczna’

Zapdejtuj tę tabelę.

ang. to update = ‚aktualizować’

To jeszcze trzeba zdilitować (zdilejtować).

ang. to delete = pol. ‚usuwać z systemu’

Zasejwowałaś ten dokument?

ang. to save = pol. ‚zapisywać na nośniku elektronicznym’

Czy ten ajtem jest już skanselowany?

ang. item = pol. ‚pozycja (w spisie)’

Jesteś już w inie?

ang. in = pol. ‚w systemie (zalogowany)’

Jaki był powód ridżektowania?

ang. to reject = pol. ‚odrzucać z systemu’

Kliknij na czeńdża.

ang. to change = pol. ‚zmieniać (w systemie)’

Literatura DUNAJ, Bogusław (red.). Słownik współczesnego języka polskiego. Tom IV. Kraków : Wydawnictwo SMS, 2000. ISBN 83‑88520‑20‑2. GRABIAS, Stanisław. Język w zachowaniach społecznych. Wrocław : Wydawnictwo Uniwersytetu Marii Curie‑Skłodowskiej, 2003. ISBN 83‑227‑1039‑9. KOPALIŃSKI, Władysław (red.). Słownik wyrazów obcych i zwrotów obcojęzycznych z almanachem. Warszawa : Wydawnictwo Naukowe PWN, 2000. ISBN 83‑722‑7582‑3. LANGENSCHEIDTS‑REDAKTION (wyd.). Langenscheidts Taschenwörterbuch Deutsch. Polnisch‑Deutsch Deutsch‑Polnisch von Stanisław Walewski. Berlin und München : Langenscheidt Verlag, 2003. ISBN 3‑468‑96100‑6. POLAŃSKI, Kazimierz (red.). Encyklopedia językoznawstwa ogólnego. Wrocław : Wydawnictwo Ossolineum, 2003. ISBN 83‑04‑04680‑6. TOKARSKI, Jan (red.). Słownik wyrazów obcych. Warszawa : Wydawnictwo Naukowe PWN, 1980. ISBN 83‑01‑00521‑1.

Resumé Ziel meines Beitrags ist es, einige Besonderheiten zwischenmenschlicher Interaktion in einer Arbeitsgruppe zu schildern. Es handelt sich um interessante Erscheinungen, die für die moderne Geschäftskommunikation kennzeichnend sind. Die Geschäftssprache besteht aus Elementen dreier Sprachsysteme: aus dem Polnischen, Deutschen und Englischen. Die empirischen Untersuchungen geben darüber Aufschluss, wie die Mischsprache entsteht und welche kommunikativen Funktionen sie erfüllt. Im Einzelnen wird auf folgende Fragen eingegangen: Erstens, zu welchem Zweck wird die Sprachform verwendet? Zweitens, welche Charakteristika weist sie auf? Und drittens, wo und wann kommt sie zum Vorschein? Im Mittelpunkt der Untersuchung steht die Analyse der von mir erhobenen Daten.

39

Analytická verbonominální spojení – důkaz ovlivnění starší češtiny latinou a němčinou?1 František Martínek

Abstract The paper is based on my thesis which delimits analytical verbo‑nominal constructions (AVNs) – phrases which consist of a verb with a general meaning, expressing categorical semantic features (e.g. state, change of state, and cause of change of state), and an abstract substantive – from related constructions. Here I compare the AVNs taken from three Old and Humanistic Czech texts and from their Latin and/or German originals or translations. Seeking out interlingual parallels as well as independent intralingual models I assume that the AVNs can be constructed paradigmatically, using intralingual presuppositions to a large extent. The analysis of the AVNs also makes it possible to characterize the styles of different language versions of the same text. Keywords Old Czech (up to 1500), humanistic Czech (1500–1620), influence of Latin and German on Czech, language contact, translation: word‑for‑word and free translation, individual style, chronicles, analytical verbo‑nominal constructions

1.1 Úvod: analytická verbonominální spojení V diplomové práci (Martínek 2008) jsme popisovali tzv. analytická verbonomi nální spojení (AVNS),2 jejichž centrum můžeme ztotožnit s německým pojmem Funktionsverbgefüge, ve významném českém humanistickém textu, Kronice české Václava Hájka z Libočan z roku 1541. Šlo nám o popis neprozkoumané oblasti jazyka; museli jsme se při něm vyrovnávat s řadou hraničních a sporných příkla‑ dů, a proto bylo do excerpce i následných analýz zahrnuto také množství typově různých spojení, jež vyhovovala pouze části stanovených kritérií. AVNS jsou zpravidla tvořena sémanticky vyprázdněným slovesem a abstrakt‑ ním substantivem nebo spojením předložky a takového substantiva, případně slovesem a adverbiem, srov. následující příklady: učiniti (komu) škodu, vésti války 1

Příspěvek vznikl v rámci doktorandského grantového projektu Lingvistická analýza českých humanistických textů (GA UK č. 16 809) a v rámci projektu č. S900610505 Slovní zásoba češtiny doby střední – „editio princeps“ (analýza lexikálního materiálu a jeho zpřístupnění v elektronické formě) začleněného do Programu podpory cíleného výzkumu a vývoje AV ČR. 2 Při jejich vymezení jsme vycházeli především z následujících prací: Čermák 1974, Macháčková 1983, Helbig 1984, Kralčák 2005.

jazykověda

40

(s kým apod.), bitva se stane, věci hynou, oddati se na putování, vejíti v mír (s kým), míti (koho) v nenávisti, obrátiti (koho) na víru, býti (komu) potřebí, míti dosti (čeho). Odlišili jsme je od frazeologických a volných spojení, pojednali o konkretiza‑ ci abstrakt (např. u spojení dáti/vsaditi (koho) do vězení) a popsali mj. spojení slovesa se substantivem označujícím funkci, roli, úřad (posaditi (koho) na krá lovskou stolici, připraviti (koho) o důstojenství, korunovati (koho) za krále, pojmou ti (koho) za manželku) nebo vyjádření nastání, průběhu či ukončení nějakého meteorologického a podobného jevu (horko přijde, povětří se strhne, mor přijde) a performativní užití verb dicendi v těchto spojeních (např. oznamovati „svo‑ lávat, pořádat (koncil apod.)“), jež všechna mají s AVNS určité společné rysy (k některým z těchto typů spojení viz zde v závěru 3. kap.). Dále jsme AVNS podrobně sémanticky charakterizovali a rozčlenili do skupin v rámci systému predikátů. U AVNS užitých ve zkoumaném textu se ukázala velká rozmanitost jejich sémantických typů.

1.2 Desideratum: mezijazykové srovnání Přesto nad jasnými, konkrétními výsledky v diplomové práci převažovaly otázky a desiderata, a proto se bude AVNS zabývat i disertační práce. Korpus textů byl rozšířen – excerpována je a bude řada textů z celé humanistické češtiny (k pojmu srov. pozn. 5), a to i s ohledem na jejich žánrovou příslušnost. K nejpodstatnějším otázkám, jež mohly být v diplomové práci pouze uvedeny, ale ani náznakem zodpovězeny, patří vliv cizích jazyků na česká AVNS.3 Tento vliv bývá popisován jako projev tendence k nominálnímu vyjadřování napříč evrop‑ skými jazyky. AVNS se v evropských i jiných jazycích běžně vyskytují a u jazyků zkoumaných textů je možno počítat s jejich rozvinutým repertoárem (v sekundár‑ ní literatuře jsou popsána mj. v klasické latině a střední horní němčině).4 Odpověď na obecnou otázku vlivu jiných jazyků na starší češtinu5 ve sledované rovině lexi‑ kální a syntaktické lze prozatím formulovat pouze velmi předběžně.

2.1 Návrh prozatímního řešení: sonda Vliv latiny a němčiny na repertoár českých AVNS budeme stopovat v sondě pozd‑ ně středověkých a raně novověkých textů – v úryvcích českých, latinských a ně‑ meckých textů kronik, významného žánru daného období. (Objem sondy byl omezen i rozsahem článku.) 3 O jazykových kontaktech latinsko‑českých a německo‑českých, o vzdělání v latinské kulturní tradici, jakož i o „klasickém evropském stylistickém úzu“, se zmiňuje Zikánová (Zikánová 2009). 4 Srov. seznam literatury u Seiferta (2004: 265−284, zvl. položky Hoffmann, Mesli, So a Tao). 5 Spojení starší čeština nechápeme terminologicky. Předobrozenskou češtinu dělíme na starou (do r. 1500) a češtinu doby střední (1500–1780), tu podrobněji na humanistickou (1500–1620) a barokní.

41

františek martínek

Zkoumání AVNS ve starších fázích jazyka s sebou přináší následující meto‑ dologický problém: není možné popisovat pouze centrum jevu, protože je před výzkumem neznáme, ale i jeho okrajové oblasti a ostatní (nepevná) slovesně ‑jmenná spojení. Jen tak je možné ukázat např. oslabování významu sloves nebo (graduální) konkretizaci či abstraktizaci substantiv. Výsledky z češtiny je pak třeba konfrontovat se stavem v latině a němčině. Vzhledem ke složitosti a nepředvídatelnosti zkoumaných jevů je základem práce excerpce dokladů a výstupem jsou jejich anotované elektronické databáze. Předkládaná statistická vyhodnocování nálezů nelze přeceňovat, protože na ně jsou excerpované vzorky textů příliš malé.

2.2 Návrh prozatímního řešení: zdroje a jejich charakteristika Do korpusu excerpovaných textů byly zahrnuty úryvky z následujících tří kro‑ nik, jejichž čtyři české verze jsou pozdně staročeské nebo humanistické: − BřezKron: Husitská kronika Vavřince z Březové byla napsána latinsky a pře ložena do češtiny. Překlad je příkladem pozdně staročeského textu, i když se zachoval v rukopise z počátku 17. století. Text čerpáme z Gollovy starší edice v PDČ.6 − SilvKron: Historia Bohemica Eneáše Silvia Picolominiho byla napsána latin sky, pochází z r. 1458. Do němčiny ji v 60. letech 15. století přeložil vra‑ tislavský městský písař Eschenloër. Existují dva české překlady, rukopisný Húskův z konce staročeského období (1487)7 a tištěný Konáčův z počátku období humanistického (1510). Němčinu přebíráme z nové Bokovy edice, latinu a češtinu pro snazší dostupnost a přehlednost ze starší edice v PDČ (srov. prameny označené zkratkou SilvKron). − HájKron: Česky byla Kronika česká Václava Hájka z Libočan vydána v roce 1541. Německý překlad žlutického písaře Jana Sandela vznikl a vyšel o půl‑ století později. Texty čerpáme ze starých tisků. Hájkovo dílo považujeme za příklad jazykového vzoru humanistické češtiny.8

6 Pro náš výzkum nejsou editorovy případné nepřesnosti v hláskové rovině podstatné (podobně u SilvKron). K latinským rukopisům a českému překladu památky srov. předmluvu k edici BřezKron (1893), zejm. s. 25n. a 38n.: „Překlad jest někdy otrocky věrný […], někdy velice volný. […] I lze říci, že tento starý překlad kroniky Vavřincovy jako památka staršího jazyka bezcenný není právě proto, že se tento v něm do forem daných latinskou předlohou vtěsnati nechtěl.“ (s. 38) 7 Húska překládal podle prvního latinského tisku z r. 1475, srov. J. Kolár v předmluvě k SilvKron 2005/3: 8. 8 Takovou roli mu s odkazem na tvrzení literárního historika J. Kolára připisuje Zikánová (Zi kánová 2009).

jazykověda

42

U BřezKron a SilvKron doklady určujeme stranou edice, u HájKron rokem v Háj kově textu. Pokud není řečeno jinak, stojí u SilvKron nejprve doklad Húskův, pak Konáčův. Latinské doklady zapisujeme tak, jak je nacházíme v edicích. České doklady v citacích přebíráme z edic nebo transkribujeme podle běžných zásad, reprezentativní podoby spojení však uvádíme v podobě předpokládané k r. 1500. Němčinu v dokladech transliterujeme,9 zápis spojení v reprezentativní podobě však pro přehlednost také do určité míry normalizujeme. Pokud je to účelné, stojí vedle sebe paralelní doklady z různých jazyků v reprezentativní podobě a jako (zkrácená) citace.

2.3 K překládání v pozdním středověku a raném novověku Excerpované památky, jako tři výrazné příklady z mnoha, dokumentují kulturní kontakty v Evropě pozdního středověku a raného novověku. Je mezi nimi zastou‑ pen také jeden text původně český, přeložený do němčiny,10 a tak by se mohlo zdát, že zkoumáme češtinu jak textů přeložených, tak originálních. Nesmíme ale zapomenout na latinské vzdělání humanistických autorů, které vede k na‑ podobování vzorů a v podstatě znemožňuje najít text bez cizích vlivů (případně ověřit, že text bez takových vlivů skutečně je; srov. pozn. 3). Neprovádíme analýzy dalších dobových překladů, a proto se zde nepokoušíme zformulovat obecné charakteristiky jednotlivých verzí. Pokud bychom užili ad‑ jektiva jako věrný, strohý, ozdobný atd., srovnávali bychom jimi excerpované texty a jejich verze výhradně mezi sebou, nikoliv s texty dalších památek. Texty byly s ohledem na jiná než žánrová hlediska vybrány nahodile: máme na mysli jak jejich jazyk – např. Húskův překlad pochází z geograficky i jazykově okrajového jihomoravského území11 –, tak jejich recepci a vliv, jež s předchozím jistě souvisejí: např. německý překlad SilvKron se dochoval jen ve dvou rukopi‑ sech, zatímco HájKron vyšla německy tiskem vícekrát. Vedle toho není (u ruko‑ pisů, v menší míře u tisků) možné v rámci našeho výzkumu prověřovat, zda bylo překládáno přesně z verze do verze, které stojí v edici proti sobě.12 Ze všech uvedených důvodů je předkládaný výzkum předběžný a spíše nazna‑ čuje další možnosti zkoumání, než aby poskytoval zobecnitelné výsledky.

9 S drobnými výjimkami: počáteční j‑ a v‑ přepisujeme jako i‑ a u‑, ſ přepisujeme jako s. 10 Přinejmenším pasáže z Hájkova textu byly přeloženy i do soudobé latiny, a to v kronice olomouckého biskupa Jana Dubravia Historiae Regni Boiemiae … Libri XXXIII (1552, Knihopis č. K02132; s pozměněným titulem Historia Boiemica… vyšla ještě v letech 1575, 1602 a 1687, Knihopis K02133–2135). 11 O moravském původu překladatele viz J. Kolár v předmluvě k SilvKron 2005/3: 5n. a další literatura zde uvedená; o písařských a hláskových zvláštnostech zachycených v jeho rukopisu viz tamtéž: 15n. 12 K tomu srov. informace v citované sekundární literatuře, zejména v předmluvách k edicím.

43


3. Řešení: poznatky získané díky provedeným sondám13 Sondy především poukázaly na následující skutečnosti, které vyžadují další komen‑ táře: a) Velké množství AVNS si v originálech a překladech doslovně odpovídá. b) Po‑ kud proti sobě stojí dvě AVNS, která si vzájemně neodpovídají, mohou vyjadřovat buď různé fáze děje, nebo jiný agens.14 c) To, že si některá spojení v originále a pře‑ kladu neodpovídají, je podmíněno individuálním stylem překladatele. d) Mnoho slovesně‑jmenných spojení nelze označit za AVNS, i když mají některé jejich rysy. Zastavme se nejprve u SilvKron, kde můžeme sledovat více verzí textu než dvě, a tak bude mít statistická sonda vyšší výpovědní hodnotu než u dalších textů. Z celkem 241 vyexcerpovaných slovesně‑jmenných spojení různých typů15 jsme jich jako AVNS klasifikovali v latině 97, v Húskově češtině 117, v Konáčově češtině 88 (avšak text překladu je na několika místech zkrácen16 a osmi latinským AVNS tak v databázi odpovídá „prázdné místo“ – poměr AVNS v češtině překladu ku latině originálu by tedy byl u Húsky 121 %, u Konáče 99 %) a v němčině 82 (85 %). Čísly se nesmíme nechat zmást. Neříkají, že u Húsky nemá oporu v originálu každé šesté AVNS, zatímco Konáč téměř všechna spojení překládá věrně a nová nedodává: pokud se totiž v originále nachází AVNS, je přítomno – s jedinou vý‑ jimkou – pokaždé i u Húsky (99 %), naopak u Konáče jen v 69 případech (78 %), v němčině dokonce jen ve 49 (51 %). Húska často překládá latinská AVNS kate‑ goriálním slovesem se dvěma koordinovanými abstrakty, a tak nám dodává další spojení, srov.: fomentum dare (aliquo) – dáti (čemu) podnět a kořen (133); sentenci am ferre – vydati ortel a výpověď (135).17 Konáč byl lépe než Húska obeznámen se slovní zásobou i systémovými mož‑ nostmi tehdejší češtiny18 a jeví v užívání AVNS výraznou samostatnost. Následu‑ jící AVNS užil, i když v předloze byla jiná konstrukce, nejčastěji prosté sloveso: 13 AVNS v originálu a německém překladu HájKron jsme podrobněji a s větším množstvím dokladů charakterizovali v jiném článku (Martínek 2009). 14 Srov. následující doklady z HájKron: pro vyjádření odlišné fáze děje nebo procesu: nevole vzniknou – die Empörung ist (1413), naopak roztržka je – ein Zwispalt erhebt sich (1415); pro užití jiného podmětu: míti odpověď – ein antwort geben (1413 aj.). Podobně v dokladu z BřezKron: emulos veritatis in Praga magnus timor invasit – nepřátelé pravdy u velikém strachu byli sou (345). 15 U všech 241 spojení jsme zachytili paralely v ostatních verzích, pokud byly k dispozici. V žádné z verzí nebylo jako AVNS klasifikováno 84 spojení. – Jako spojení zde označujeme kombinaci jednoho slovesa a jednoho substantiva v libovolné verzi textu, a tak budou např. Húskovo vydati ortel a výpověď a jeho německá paralela ortil und recht geben zaneseny jako dvě AVNS, zatímco sentenciam ferre a vyřknouti ortel z dalších textů je jedno AVNS. 16 Vynechání jsou mj. důsledkem Konáčovy snahy tlumit protihusitské výpady originálu. 17 Už J. Kolár si všiml, že pro Húsku je typický sklon překládat latinský výraz dvěma českými synonymy nebo slovy podobného významu. Mezi příklady má i jedno AVNS: fit tumultus – bíše pohrom, sta se klopot (v předmluvě k SilvKron 2005/3: 13). – Srov. také pozn. 15. 18 Připomínáme stylistické hodnocení Húskova překladu: J. Kolár upozorňuje, že v něm není zachováno Silviovo vypravěčské umění a že v Čechách mohla být kronika recipována až

jazykověda

44

býti v posměchu (129) – irridendas, bylo osmíváno (ibid.), vorspotten (158) míti svobodu (131) – liberum esse, býti svobodno (ibid.), v němčině jinak míti překážku (132) – prohibitus, zabráněno mu (ibid.), im wart vorbotten (161) učiniti pomoc (132) – consulturum, poraditi (ibid.), sachen raten (161) míti péči (o co) (139) – solicitare, Húska stejně (ibid.), gedocht her (169) obyčej je (140) – consueverunt, zvykla jsú (ibid.), v němčině není učiniti zmínku (o čem) (141) – meminimus, míti zmínku (o čem) (ibid.), v němčině není Modelovou situaci, jak se s latinským textem překladatelé vyrovnávali, před‑ stavují překlady spojení vita excedere (139): Húska spojením vyjíti z života doslov‑ ně převádí latinský obraz, Konáč užívá obvyklé české AVNS sjíti ze světa (ibid.), Eschenloër má prosté sloveso (starb her, 169). Húskovu závislost na latině uka‑ zují i různé překlady spojení (aliquem) inter amicos habere: Húska má míti (koho) mezi přátely, Konáč běžné míti (koho) za přítele (138), v německém překladu je (jn.) undir frunde seczen (168). Výskyt AVNS v překladu nezávisle na předloze pro nás byl u Konáče důka‑ zem svébytnosti určité složky repertoáru slovesně‑jmenných spojení v češtině. Spojení utvořená bez vzoru v latinském originálu nacházíme i v Eschenloëro‑ vě německém překladu, i zde stojí AVNS na místě prostých sloves v latině (i češtině). Nejtypičtější příklady jsou: lust haben (156) m. oblectare, kochati se, býti pilen (127); liebe haben m. amare, milovati (ibid.); také frid haben (her hat frid, 167) m. adjektiv quietum, tichého, pokojného (138). Další příklady uvádíme v přehledu: einen auflauf machen (154) – invadere, oba české překlady udeřiti (125) im begriffen haben (157) – concipere, Húska počíti, Konáč vzíti (co) před se (128) undirscheit haben (159) – nil distare, Húska býti rozdílno, u Konáče chybí (130) obirhant nemen (159) – debacchari, oba české překlady rozmoci se (130) von lere uffhoren (160) – docere non destitit, oba české překlady přestávati učiti (131) (etw.) zu herczen nemen (165) – animadvertere, oba české překlady znamenati (135); podobně na s. 160

v překladu Konáčově (v předmluvě k SilvKron 2005/3: 13). V Húskově překladu našel Kolár řadu chyb (v předmluvě k SilvKron 2005/3: 11 a 13n.; podobně na chyby v Eschenloërově překladu upozorňuje V. Bok v předmluvě k SilvKron 2005/2: 75–79). Pro dokreslení uvedeme jeden Húskův omyl, obrazné slovesně‑jmenné spojení (ovšem nikoliv AVNS!), na něž Kolár výslovně neupozornil: orditus es telam – nastrojils novú střelu (Húska) – ty jsi […] plátno […] setkal (Konáč, 139) – leymot machen (168). Húska nepochopil obraznou představu „tkaní plátna“ léčky (srov. české slovo pletky), a tak interpretoval, že vyrovnání s nepřítelem mělo nastat pomocí přízemnějšího prostředku, střely (lat. telum).

45


Eschenloër užívá méně sloves, nominalizuje je a adjektivizuje, nešetří před‑ ložkovými vazbami. Tím vším text kondenzuje. Srov. překlad mit vorgebung allir sunde (162) za remissionem indulgere – dáti odpuščení/odpustky (133). Překlady AVNS předložkovým spojením najdeme i v HájKron: poněvadž jest takový omyl učinil – von wegen dieser seiner Unbesonnenheit (1256); měl přijmí – mit dem zu Namen (1260). Na základě uvedených dokladů vyslovujeme domněnku, že pro předložková vyjádření má cílový jazyk, němčina, obecnou tendenci. Vedle toho je patrné, že Eschenloër překládá Silviovu vybroušenou latinu „přízemněji“, obraty vysokého stylu podává prostěji a méně obrazně. Jen jediný příklad: AVNS kein arbeit tat er (155) má na místě labores fugiens (Húska a Konáč rovněž obrazněji: prací se varuje, před pracemi utíkaje, vše 126). Ještě než se však dostaneme k individuálním překladatelským řešením, mu‑ síme zmínit jednu obecnou tendenci: Zvláště při doslovném překladu se pod vli‑ vem jazyka originálu dostávají do cílového jazyka obrazná pojmenování a meta‑ fory. Ve výchozím jazyce jsou již setřelé, ale v překladu působí básnicky, svěže.19 V případě AVNS jde často o spojení s abstraktem v nominativu, protože ta bývají méně ustálená. Srov. následující příklady:20 spojení error irrepit je u Húsky přeloženo obrazně (blud připlzne) a u Konáče „seriózněji“: různice se vyjeví (vše 131); do německého překladu SilvKron podobné metafory nenašly cestu (irnisse entsteht, 160) (aliquem) ad destruccionem concitare – zbuditi (koho) k skazení (čeho) (BřezKron 332) abhominaciones ac deordinaciones exercere – ploditi ohyzdnosti a neřády (ibid. 334/333) fidem adhibere (aliquo) – přiložiti víru (čemu) (ibid.) (aliqui) doctrinam seminare – rozsívati (čí) učení (ibid. 339) adversariis … timore magno ac tremore arescentibus – protivníci strachem vadli sou (ibid. 347) Jak jsme již naznačili, neshody mezi překladem a originálem mohou být pod‑ míněny i individuálním stylem překladatele. Hodnotit po stylistické stránce jednotlivé příklady a odpovědět na otázku, zda jde na příslušných místech o zá‑ bavnost a expresivní vyjádření, nebo o „knižní“ prvky vysokého stylu, je však bez konfrontace s dalšími dobovými texty obtížné, proto je následující tvrzení

19 Nevěnujeme se zde otázce, nakolik může jít o překladatelův záměr a nakolik je popsaný účinek neintencionální. 20 Bez bližšího průzkumu slovní zásoby starší češtiny samozřejmě nelze vyloučit, že některá z uvedených spojení v ní byla běžná.

jazykověda

46

pouze hypotézou: Na několika místech se zdá, že překladatel Sandel text HájKron jakoby zlehčuje a popularizuje. Tak má na místě českého ale on zanedbal jeti ně‑ mecký frazém etwas in Wind schlagen (1415, z nové češtiny známe spojení mluvit do větru s týmž významovým prvkem nezájmu). Na místě českého vejíti v zapo menutí pak Sandel má bisz es in Vergessenheit gestelt und Grasz darüber gewachsen (rovněž 1415). Pokud v češtině na někom roste tráva, je po smrti; uvedené ně‑ mecké spojení má význam „být zapomenuto“ a je tedy synonymní k AVNS (etw.) in Vergessenheit stellen. Snahu o větší barvitost v překladu, tentokrát německého, snad můžeme doku‑ mentovat také následujícím místem ze SilvKron: Silvius a Konáč mají neutrální tres sordidae artis homines a někteří chaterných řemesl. Húska přidává další adjek‑ tivum: třé smrdutého a mrzkého řemesla muži (vše 133). Eschenloër volí překlad s vedlejší větou obsahující AVNS: drey böse leute, die stinckende werk der menschen pflegen zu volbrengen (162). Obecné shody v repertoáru AVNS ve zkoumaných jazycích dovolují uvažovat ještě o jiných věcech, než je míra věrnosti příslušných překladatelů originálním textům a míra mezijazykového ovlivnění. Ukazují totiž na blízkost repertoáru slovesně‑jmenných spojení v příslušných vývojových fázích třech evropských jazyků a v některých případech pravděpodobně také na schopnost jazyka, do kterého se překládalo, modelově vytvořit potřebný člen řady AVNS. Podívejme se blíže na některé příklady z HájKron. Je zajímavé sledovat, jak různě jsou přeložena nejběžnější česká kategoriální slovesa, např. (u)činiti. Bý‑ vají za něj různá slovesa: aufrichten, begehen, erzeigen (učiniti milost – gnade er zeigen, 1260), führen, halten, leisten (učiniti pomoc – Beystand läisten, 1260), ma chen, thun, zufügen.21 Věty se spojením (u)činiti škodu, v českém textu mimořádně frekventovaným, jsou přeloženy více způsoby, ale pořád v nich zůstávají AVNS: theten […] grossen Schaden (1254 a další příklady); ihme einen Schaden mit Diebstal zugefüget solte haben (1256 a další příklad); einen Angriff thun (1260). Navíc plno významové sloveso v příkladu jemu nic neškodilo je přeloženo jako dem Manne aber widerfuhr kein Schade (1256). Naznačuje náš omezený počet dokladů mezeru ve slovní zásobě některého z jazyků? Ukážeme si, co může znamenat, pokud je na místě AVNS v jednom z jazyků plnovýznamové sloveso: AVNS die Flucht geben je v překladu HájKron za slovesa utéci a rozběhnouti se, jako synonymum je ještě pryč se obrátiti; v překla‑ du počali utiekati (1260) je opisně vyjádřen počátek děje. Hájek má ještě obrátiti

21 Některá AVNS je obsahující jsou nahrazena prostým slovesem – za učiniti nadání je stiften (1255), za činiti pomoc beystehen (1260) – nebo jinou konstrukcí: např. učiniti (komu) překážku – (jm.) sehr verhinderlich sein; činiti (komu) díky – (jm.) Danck sagen (obojí 1260); učiniti zmínku – (etw.) gedacht werden (1414).

47


(koho) na běh „přinutit (někoho) utíkat“ přeložené jako (jn.) in die Flucht schlagen (1260). Tyto doklady nás nutí ověřit hypotézu, že v humanistické češtině nebylo slovesně‑jmenné spojení typu dáti se na útěk. – Spojení běžeti na útěky je ve staré češtině (BiblDrážď, BiblKoř, JakPost, RokMakMuz, KrčínHrad, BiblPraž aj.) a pak i v češtině doby střední (u Blahoslava) dostatečně doloženo,22 má však význam „běžet (jako) o závod“ (za lat. cursus). Spojení dáti se na útěk a obrátiti se na útěk naproti tomu příliš dobře doložena nejsou: Má je pouze BřezKron – v našem ma‑ teriálu je oddati se k utíkání za fugam inire (347) – a jejich varianty dáti se v útěky a obrátiti (se) na útěky se pak na počátku 18. století objevují u Bílovského. Spojení býti na útěku dokládá Rosův slovník. České doklady tedy (na rozdíl od němec‑ kých) nenapovídají velkému rozšíření hledaných AVNS: můžeme se domnívat, že byla pod vlivem originálu užita v BřezKron, ale do dobového jazyka se nedostala. Věnujme nyní pozornost slovesně‑jmenným spojením, která jako AVNS označit nemůžeme. V jednom z takových případů je jmenným komponentem spojení konkrétum. Přitom však dochází ke konkretizaci abstrakt a naopak k zevšeobecňování významu konkrét, a tak zde narážíme na řadu přechodných případů, které můžeme těžko posoudit bez detailních průzkumů. Srovnejme jen příklady ze SilvKron, v nichž slovesa vyjadřují obecné významy, např. způsobení změny stavu, a jež obsahují jasná konkréta vincula a okovy a proti nim konkre‑ tizovaná abstrakta custodia a hute: in custodiam habitus est, in custodiam datus (126); in vinculis habitus est (135) – Húska: dáti (koho) u vězení (2�, 126); jmíti (koho) v okovách (135) – Konáč držeti (koho) v vězení, dáti (koho) do vězení (126); držeti (koho) v vězení (135) – (jn.) in gefängnis halten, (jn.) in hute geben (155); (jn.) in gefencknis behalden (165).23 Podobně rozdílná jsou abstrakta ve spojeních připraviti (koho) o život / o hrdlo „zabít, resp. nechat zabít“ a vydati (své) životy / (svá) těla „zemřít“. Ke spojením majícím blízko k AVNS ještě uveďme, že významnou séman‑ tickou skupinou sloves vyjadřujících především obecný význam jsou taková, která označují likvidaci něčeho, způsobení (nežádoucí) změny, např. potupova ti, pozhrdnouti, opomítati (SilvKron), udusiti, utlačiti (BřezKron) atd. Další pře‑ chodné případy spojení podobných AVNS (se substantivem označujícím funkci, roli nebo úřad; s verby dicendi v performativním užití apod., srov. odd. 1.1) zde z prostorových důvodů ponecháváme stranou.

22 Staročeské doklady čerpáme z lístkového archivu oddělení vývoje jazyka ÚJČ AV ČR, v. v. i. Staročeské památky zkracujeme podle úzu publikace Staročeský slovník… (1968). Doklady z češtiny doby střední čerpáme z Tylova lístkového archivu, jenž se v současnosti zpracovává v oddělení vývoje jazyka ÚJČ. 23 S jinými slovesy i substantivy v BřezKron: carceri duro […] mancipatur – do tvrdého žaláře […] vsazen jest (332), in captivitatem assignatus – u vězení jest dán (335) aj.

jazykověda

48

4. Závěr: shrnutí výsledků a výhledy do budoucna Provedené srovnání textů se zaměřením na vybraný jazykový jev sloužilo jako pro‑ středek, pomocí něhož jsme se dobrali jazykové a stylové charakteristiky památek a popsali jejich jazykové a stylové odlišnosti (to je zvlášť patrné u obou německých překladů). Analýza prokázala rozvinutý repertoár AVNS ve zkoumaných jazycích a v náznacích také možnosti modelového tvoření spojení při překladu. Do jisté míry je u jednotlivých textů možné odpovědět na otázku, nakolik se překladatel cítil vázaný originálem a do jaké míry naopak přistupoval k překladu tvůrčí me‑ todou. Hlavní úkol našich analýz přitom spočívá v upozornění na způsoby, jakými je možno zkoumat jazykové jevy starší češtiny. Abychom dosáhli závažnějších výsledků, bude třeba jednak rozšířit počet analyzovaných textů a dbát přitom na vyvážené zastoupení žánrů, jednak výsledky analýz s užitím statistických metod přesněji kvantifikovat. V případě AVNS zde bude nutné sledovat zejména jejich podíl na celkovém počtu predikátů24 a zohlednit přitom zastoupení nominali‑ zovaných struktur ve větách. Dostatečnou metodickou oporu k tomu poskytuje teoretická část monografie německého lingvisty Jana Seiferta o FVG v německých právnických textech 18.–20. stol. (2004: 119n. a 134n.).25 Prameny: HájKron. HÁJEK Z LIBOČAN, Václav. Kronika česká. Praha : J. Severýn a O. Kubeš, 1541. Knihopis č. K02867. Elektronický přepis částí textu pořízený Janem Linkou z ÚČL AV ČR (v transliteraci). Excerpovány s. 238v–244r a 369v–372r. HájKron. HÁJEK Z LIBOČAN, Václav. Böhmische Chronica Wenceslai Hagecii. Přel. J. Sandel. Prag : M. Pštros, 1596. Knihopis č. K02868. (Další vydání z let 1697 a 1718: Knihopis č. K02869 a K02870.) Excerpovány – paralelně k české verzi – s. 319r–326v 1. části a 72r–75r 2. části. SilvKron. SILVIUS PICCOLOMINI, Aeneas. Historia Bohemica. In Drobnější kroniky a zprávy k dějinám če ským. Prameny dějin českých. Ed. Josef Emler. [Nedokončený a oficiálně nedistribuovaný poslední díl PDČ, připravovaný a tištěný v Praze v letech 1895–1899.26] (Synoptická edice latinského textu, původně z r. 1458, a Húskova i Konáčova českého překladu. Knihopis č. K13884 – Konáč.) Excerpovány s. 125–141. SilvKron. SILVIUS PICCOLOMINI, Aeneas. Historia Bohemica. Band 1: Historisch‑kritische Ausgabe des la teinischen Textes. Ed. Josef Hejnic. Köln; Weimar; Wien : Böhlau Verlag, 2005. ISBN 3‑412‑15504‑7.

24 Mj. je třeba dále prověřit hypotézu, vyslovenou v diplomové práci, že AVNS v Hájkově textu kronikáři pomáhají udržet odstup od vypravovaných příběhů a dodat jim na vážnosti, protože se podstatně častěji vyskytují např. v těch úsecích textu, kde se představují myšlenky a plány významných panovníků, a méně v dramatickém líčení bitevních scén (Martínek 2008: 134n.). 25 Srov. její jasně formulovaný požadavek: „Eine empirische Untersuchung, die nach dem Anteil und der Bedeutung von Funktionsverbgefügen in einem Textkorpus fragt, muß daher von einer Beschreibung der gesamten syntaktischen Verhältnisse ausgehen.“ (Seifert 2004: 113) 26 O této edici podrobněji informuje J. Kolár v předmluvě k SilvKron 2005/3: 9n.

49


SilvKron. SILVIUS PICCOLOMINI, Aeneas. Historia Bohemica. Band 2: Die frühneuhochdeutsche Überset zung (1463) des Breslauer Stadtschreibers Peter Eschenloër. Ed. Václav Bok. Köln; Weimar; Wien : Böhlau Verlag, 2005. ISBN 3‑412‑15604‑3. Excerpovány s. 154–170. SilvKron. SILVIUS PICCOLOMINI, Aeneas. Historia Bohemica. Band 3: Die erste alttschechische Übersetzung (1487) des katholischen Priesters Jan Húska. Ed. Jaroslav Kolár. Köln; Weimar; Wien : Böhlau Verlag, 2005. ISBN 3‑412‑15704‑X. BřezKron. Vavřince z Březové Kronika husitská. In GOLL, Jaroslav (ed.). Prameny dějin českých, díl V. Praha : Nadání Františka Palackého, 1893, s. 327–534. (Synoptická edice latinské a české verze.) Excerpovány s. 329–347. Knihopis : Knihopis Digital. České prvotisky a staré tisky (1476–1800) on‑line [online]. [cit. 2010‑06‑11]. Dostupný z WWW: ; vyhledávací databáze dostupná z . Staročeský slovník. Úvodní stati, soupis pramenů a zkratek. Praha : Academia, 1968. ISBN 21‑101‑68.

Literatura: ČERMÁK, František. Víceslovná pojmenování typu verbum – substantivum v češtině (Příspěvek k syntagmatice tzv. abstrakt). Slovo a slovesnost. 1974, roč. 35, č. 4, s. 287–306. HELBIG, Gerhard. Probleme der Beschreibung von Funktionsverbgefügen im Deutschen. In HELBIG, Gerhard (ed.). Studien zur deutschen Syntax. Band 2. Leipzig : VEB Verlag Enzyklopädie, 1984, s. 163–188. KRALČÁK, Ľubomír. Analytické verbo‑nominálne spojenia v slovenčine: Synchrónno‑diachrónny pohľad. Nitra : Univerzita Konštantína Filozofa, 2005. ISBN 80‑8050‑832‑1. MACHÁČKOVÁ, Eva. Analytické predikáty. Substantivní názvy dějů a statických situací ve spojení s funk čními slovesy. Jazykovědné aktuality. 1983, roč. 20, č. 3 a 4, s. 122–176. MARTÍNEK, František. Analytická verbonominální spojení v Hájkově Kronice české (1541). Praha : diplomová práce obhájená na FF UK, 2008, 144 s. + 19 s. příloh. MARTÍNEK, František. Poznámky k jazyku a stylu Hájkovy Kroniky české. In Pokušení Jaroslava Kolára. Sborník k osmdesátinám. Praha : ÚČL AV ČR; FF UK, 2009, s. 115–125. ISBN 978‑80‑85778‑65‑6. SEIFERT, Jan. Funktionsverbgefüge in der deutschen Gesetzessprache (18.–20. Jahrhundert). Hildesheim; Zürich; New York : Georg Olms Verlag, 2004. ISBN 3‑487‑12554‑4. ZIKÁNOVÁ, Šárka. Postavení slovesného přísudku ve starší češtině (1500–1620). Praha : Karolinum, 2009. ISBN 978‑80‑246‑1381‑9.

Resumé Der Vergleich von Funktionsverbgefügen (AVNS) in drei Chroniken aus dem 15. und 16. Jahrhundert, die in tschechischer, lateinischer und/oder deutscher Sprache vorhanden sind, zeigt zwischensprachliche Parallelen im Bereich der AVNS, deutet aber auch die Existenz unabhängiger innersprachlicher Modelle an: bei der Übersetzung können unter Berücksichtigung innersprachlicher Voraussetzungen neue AVNS paradigmatisch gebildet werden. Die Analyse von verbonominalen Gefügen ermöglicht eine präzise stilistische Beschreibung einzelner Textversionen – erwähnenswert ist hier v.a. die Wirkung übersetzter bildlicher Ausdrücke und Metaphern.

50

Zur Übersetzung von Phraseologismen. Eine Textanalyse am Beispiel der Erzählung Chrzciny von Jan Himilsbach Anne Panier

Abstract A phraseologism is a group of words that consists of a minimum of two words, that is fixed and composes a semantic unit. When translating them you have to bear in mind these characteristics as well as their expressive function in the text. Csaba Földes distinguishes total and partial equivalents as well as lexical translations, false friends and zero equivalence. Referring to Ferdinand de Saussure’s theory of langue and parole my study strives to analyze Jan Himilsbach’s text Chrzciny and its translation Die Taufe by Martin Sander. It focuses on the roles of the dictionary and specific context in the translation process of phraseologisms.

Keywords Phraseology, phrase, idiom, idiomatic expression, langue, parole, translation, equivalence, false friends, culture‑specific concepts (realia), paraphrase, dictionary, text, linguistics, literature

Jan Himilsbach Die Erzählung Chrzciny (dt. Die Taufe) erzählt die Umstände der Taufe eines Waisenkindes. Sie hat autobiografischen Charakter, denn auch der Autor Jan Himilsbach (1931–1988) verlor während des zweiten Weltkrieges seine Mutter. In Mińsk Mazowiecki geboren, hatte er seinen Vater nie kennengelernt. Mit elf Jahren taufte man ihn, um zu verhindern, dass die deutschen Besatzer ihn für einen Russen oder gar Juden hielten (Sander 2006: 189). Himilsbach war Schriftsteller und Laienschauspieler, vor allem aber kannte man ihn als Lebenskünstler und notorischen Trinker. Berühmtheit erlangte er im Film Rejs (1970) von Marek Piwowski (Sander 2006: 196). Seine schriftstellerischen Werke sind „meist einfacher Art, sein Stil verrät Nähe zur mündlichen Erzähltradition“ (Sander 2006: 193). Sie sind – neben einem sehr bildhaften Ausdruck und Sprachspielen – durch eine hohe Phraseologismendichte gekennzeichnet und daher für die folgende Untersuchung gut geeignet.

Übersetzungsproblematik Phraseologismen zeichnen sich durch besondere Eigenschaften aus: Burger (2007: 14) spricht von Polylexikalität, Festigkeit und Idiomatizität. Letztere als Besonder‑ heit der phraseologischen Bedeutung hat zur Folge, dass ein Phraseologismus

51

anne panier

eine wörtliche und eine übertragene Bedeutung hat (Burger 2007: 13). Aus deren Spannungsfeld erwächst die Funktion von Phraseologismen im Text: Sie sind Träger der Expressivität1 (Burger 2007: 82f.), die bei einer Übersetzung übertra‑ gen werden muss. Daher sollte beachtet werden, „daß ein AS[2]‑Phrasem, wenn irgend möglich, wieder durch ein ZS[3]‑Phrasem wiedergegeben werden sollte“ (Kosta 1986: 496). Dabei ist vor allem der literarische Übersetzer nicht nur mit Phraseologismen in ihrer neutralen Form, sondern auch mit Variationen4 und Modifikationen5 (Burger 2007: 25–27) konfrontiert. Das ist darauf zurückzuführen, dass bellet‑ ristische Texte „einen poetischen und damit auch einen ästhetischen Eindruck hervorrufen“ sollen (Gläser 1986: 171). Der individuelle Schreibstil eines Autors ist hierfür von grundsätzlicher Bedeutung (Gläser 1986: 166). Um eine adäquate Übersetzung zu erstellen, muss der Übersetzer demnach nicht nur sein sprach‑ liches, soziokulturelles, landeskundliches und literarisches Wissen aufbieten. Er muss auch die künstlerische Intention des Autors interpretieren und gewis‑ sermaßen selbst zum Künstler am jeweiligen Text werden (Gläser 1986: 171). So betont Karl Dedecius (1986: 17) die schöpferische Eigenleistung des Übersetzers, „der zwischen Kunst und Wissenschaft vermittelt“ (Dedecius 1986: 136). Natür‑ lich hat die künstlerisch‑translatorische Freiheit ihre Grenzen dort, wo sie mehr will, als dem Original sinngemäß zu entsprechen. So ist im Allgemeinen der Übertragung der denotativen Bedeutung des Phra‑ seologismus die höchste Priorität einzuräumen (Földes 1996: 117). Bezüglich bel‑ letristischer Texte gilt aber auch für den expressiven Charakter des Textes, dem das Denotat zuweilen sogar untergeordnet werden muss, eine Invarianzforderung (Gläser 1986: 167). Konkret wird diese Diskrepanz z. B. bei paraphrasisch oder aber lexikalisch übersetzten Phraseologismen, bei denen ein Zielsprachenphraseologis‑ mus fehlt und deshalb die Expressivität bei der Translation verloren zu gehen droht. In solchen Fällen sollte der Verlust kompensiert werden6 (Łabno‑Falęcka 1995: 276). 1

Sie schließt den sogenannten „konnotativen Mehrwert“, der durch die Aktualisierung der übertragenen und der wörtlichen Lesart, durch die Bildhaftigkeit, aber auch durch andere rhetorische Merkmale wie z. B. bestimmte strukturelle Reimschemata hervorgerufen wird, ebenso ein wie einen „pragmatischen Mehrwert“. Letzterer wird dadurch hervorgerufen, dass Phraseologismen Handlungen nicht nur beschreiben, sondern auch bewerten. 2 Ausgangssprache 3 Zielsprache 4 Ein bestimmter Phraseologismus verfügt usuell über mehr als nur eine vollständig fixierte Nennform. 5 Ein bestimmter Phraseologismus erfährt eine in nur einem Text zum Tragen kommende okkasionelle Abwandlung. 6 „Unter Kompensation wird Einsetzen wiederholter Rede (>Phraseologismus) an einer anderen Stelle des Translats verstanden, als sie im Original steht, eben als ‚Kompensation‘

jazykověda

52

An dieser Stelle kommt der für den Übersetzungsprozess relevante Unter‑ schied zwischen langue und parole nach Ferdinand de Saussure zum Tragen: langue bezeichnet das abstrakte Sprachsystem, parole hingegen Sprache in ihrem konkreten Gebrauch. Die langue‑Ebene ist u. a. in Wörterbucheinträgen repräsentiert, die durch konfrontative Analysen ermittelt wurden. Die problematischsten Äquivalenz‑ beziehungen im Sprachsystem sind die sogenannten falschen Freunde und die Nulläquivalenzen, die natürlich auch im Bereich der Phraseologismen existie‑ ren. Auch interlinguale Äquivalente, in denen es zu Veränderungen im Bildspen‑ derbereich kommt, stellen hinsichtlich der Kulturspezifik von phraseologischen Bildern und der konnotativ‑expressiven Veränderungen Übersetzungsprobleme dar. Zudem sind phraseologische Äquivalente mit unterschiedlichen stilistischen Markierungen problematisch. Der Übersetzungsprozess dagegen findet auf der parole‑Ebene statt, denn Tex‑ te sind „mehr und qualitativ anders […] als die Summe ihrer sprachlichen Teile“ (Snell‑Hornby 2005: 67). Daraus ergibt sich, dass „Bedeutungseintragungen der Wörterbücher […] nur einen Ausschnitt dessen verzeichnen [können], was mit der Verwendung des phraseologischen Sprachzeichens im Text gebunden wird“ (Földes 1996: 118). Die Einträge in Wörterbüchern können z. B. aus kontextuellen Gründen oder durch individualstilistische Merkmale des Autors in der konkre‑ ten Textsituation unangebracht sein und sollten daher nur als Orientierungs‑ hilfen für den Übersetzter dienen (ibid.). Die Rolle des Kontextes ist so bedeu‑ tend, dass z. B. selbst vollständige Äquivalente auf der Sprachsystemebene in Einzelfällen nicht zu Äquivalenz auf der parole‑Ebene führen (Worbs 1994: 161). Andererseits können Nulläquivalenzen und, wie in der folgenden Untersuchung gezeigt, sogar falsche Freunde des Übersetzers auf der parole‑Ebene aufgelöst werden (Łabno‑Falęcka 1995: 269).

Methodik Wie der Übersetzer Martin Sander mit Phraseologismen umgeht, soll anhand einer konfrontativen Analyse gezeigt werden. Dazu habe ich 47 Phraseologis‑ men aus der polnischen Erzählung Chrzciny, dem ersten Kapitel der autobiogra‑ fischen Erzählungen Zatopione skały i inne monidła von Jan Himilsbach (2002: 15–28), sowie die aus Martin Sanders Übersetzung Die Taufe (Himilsbach 2006: 7–22) exzerpierten Übersetzungsvorschläge untersucht. Die Äquivalenzbeziehungen wurden sowohl auf der langue‑Ebene als auch auf der parole‑Ebene ermittelt und anschließend verglichen. Meine Auswertung er‑ für einen Phraseologismus des Ausgangstextes, der nicht an derselben Stelle im Zieltext mit einem zielsprachlichen Phraseologismus wiedergegeben werden konnte.“

53

anne panier

folgt statistisch. Die Untersuchung betrifft ausschließlich Phraseologismen im normalen, das heißt nicht durch Variationen oder Modifikationen veränderten Gebrauch. Grundlage meiner Analyse ist die Äquivalenztypologie nach Földes (1996). Der ungarische Linguist berücksichtigt in seiner Theorie sämtliche Äqui‑ valenzkriterien von Phraseologismen, d. h. den Bildspenderbereich, die Seman‑ tik, die Lexik, die Morphosyntax sowie die Pragmatik (Földes 1996: 117). Beispiele aus Jan Himilsbach (2002) und Martin Sanders Übersetzung (2006) sowie in Ein‑ zelfällen aus Worbs (1994) und Łabno‑Falęcka (1995) dienen der Verdeutlichung. Der phraseologischen Entsprechung werden vollständige Äquivalenz, teil‑ weise (partielle) Äquivalenz und funktionale Bedeutungsäquivalenz unterge‑ ordnet. Erstere beschreibt Phraseologismen wie nagle i niespodziewanie (S. 217) − plötzlich und unerwartet. Charakteristisch ist die „strukturelle Kongruenz und semantische sowie funktional‑kommunikative“ Übereinstimmung mit einem identischen Bild als Grundlage (Földes 1996: 118). Ein Beispiel für die funktionale Bedeutungsäquivalenz ist część sprzedawa łem na lewo (S. 22) – einen Teil verkaufte ich schwarz. Die verglichenen Phraseolo‑ gismen unterscheiden sich in der bildhaften Grundlage (Földes 1996: 124). Sol‑ che Unterschiede werden durch kulturspezifische Sprachbilder hervorgerufen und gehen oftmals v. a. mit Differenzen in der Konnotation, der transportierten soziokulturellen Information (ibid.), einher. Der Übersetzer hat diese zu beach‑ ten und ggf. zu übertragen. Eine besonders umfangreiche Rolle spielt die teilweise (partielle) Äqui‑ valenz. Dieser Äquivalenztyp ist weiter differenziert, da sich die partiell äqui‑ valenten Phraseologismen in verschieden Kriterien voneinander unterscheiden: Die erste Subkategorie ist die zwischensprachliche lexikalische Variabili‑ tät oder strukturelle Synonymie, die denotativ und syntaktisch gleiche Phra‑ seologismen „bei nicht genauer Übereinstimmung im Komponentenbestand“ beschreibt (Földes 1996: 119). Sie hat fünf Unterformen: − die lexikalische Modifizierung des gleichen Bildes, bei der der Bildspenderbereich des AS‑Phraseologismus im weiteren Sinne auch in der Zielsprache gewahrt bleibt (na własnej skórze odczuł (S. 18) – (er hätte es) am eigenen Leib zu spüren bekommen) − die Verkürzung oder Ergänzung desselben Bildes, bei der die Komponentenzahl unterschiedlich ist (namnożyło się jak grzybów po deszczu (S. 19) – wie Pilze aus dem Boden schossen) − die unterschiedliche (meist aber synonyme) Lexem‑ oder genauer Kom‑ ponentenwahl (śpią pod gołym niebem (S. 19) – schliefen unter freiem Himmel) 7 Die nachfolgenden Seitenangaben beziehen sich auf Himilsbach 2002.

jazykověda

54

− morphologische Unterschiede bei den Komponenten, z. B. im Numerus oder im Genus (byłem przy pieniądzach (S. 22) – war ich bei Kasse) − die Unterschiede, die sich durch sprachtypologische Besonderheiten des Wortbildungssystems der jeweiligen Sprachen ergeben. Beispiele sind der Verbalaspekt des Polnischen oder die Funktionsverbgefüge und Komposita des Deutschen (pilnuj jak oka w głowie (S. 25) – hüt ihn wie deinen Augapfel). Die zweite Kategorie partieller Äquivalenz ist die ideographische Synony‑ mie, d. h. in der phraseologischen Bedeutung „treten jeweils zusätzliche spezifi‑ sche semantische Merkmale auf “ (Földes 1996: 121). Ein Beispiel hierfür ist żyje w grzechu (S. 26) – in Sünde weiterleben. Die Grundbedeutung „unverheiratet zu‑ sammenleben“ (Scholze‑Stubenrecht 2008) ist beiden Phraseologismen gemein‑ sam. Da in Polen der Katholizismus eine dominante Stellung einnimmt, versteht ein Großteil der Polen unter żyć w grzechu das Fehlen einzig der kirchlichen Trau‑ ung. Der deutsche Phraseologismus beschreibt dagegen das Zusammenleben in einer Lebenspartnerschaft ganz ohne Trauschein. Dritte und vierte Kategorie partieller Äquivalenz sind Hypero‑Hyponymie und stilistische Synonymie. Bei ersterer sind in der Bedeutung zusätzliche Seme bei einem der verglichenen Phraseologismen (Földes 1996: 122) vorhanden. Das Beispiel zapięte na ostatni guzik (S. 23) – vorbereitet bis ins letzte Detail verdeutlicht dies: Beide Phraseologismen verbildlichen, dass etwas „in allen Einzelheiten, sehr genau“ vorbereitet ist (Scholze‑Stubenrecht 2008). Der polnische8 bedeutet zu‑ dem, dass Personen „sehr sorgfältig und elegant gekleidet“ sind (Ehegötz 1990). Die stilistische Synonymie bezeichnet Unterschiede „auf der Stilebene, in der stilistischen Färbung oder im pragmatischen Bereich“ (Földes 1996: 123), z. B. zapomniałem języka w gębie (S. 26) – (blieb mir das Wort) im Halse stecken. Durch das Lexem gęba (dt. Maul) ist der polnische Phraseologismus stilistisch regelrecht salopp, während der deutsche als umgangssprachlich definiert wird (Scholze‑Stubenrecht 2008). Die nicht‑phraseologische (lexikalische) Entsprechung gehört nicht mehr zu den partiellen Äquivalenten. Hier kann der AS‑Phraseologismus nur mithilfe eines Einwortlexems wiedergegeben werden (Földes 1996: 125). Ein Bei‑ spiel für diesen Typ ist mi przypadł do gustu (S. 18) – gefiel er mir besser. Wie bereits erläutert, ist der Übersetzer gehalten, den Verlust an Expressivität z. B. durch die Wahl eines sehr bildhaften Lexems oder aber durch Kompensation auszugleichen. Nulläquivalenz liegt vor, wenn ein Phraseologismus weder durch einen ZS ‑Phraseologismus noch durch ein Einwortlexem wiedergegeben werden kann. 8 dt. zugeknöpft bis zum letzten Knopf

55

anne panier

Partielle Äquivalenz 61 % Vollständige Äquivalenz 9 %

Nulläquivalenz 3 % Pseudoäquivalenz 0 % Lexikalische Entsprechung 11 %

Funktionale Bedeutungsäquivalenz 16 %

Parole

Dies betrifft häufig Wendungen, die Realien9 (Łabno‑Falęcka 1995: 259) enthal‑ ten, wie z. B. być rozebranym do rosołu – fast nackt sein (Worbs 1994: 169). Hier wird meistens paraphrasiert, um zumindest das Denotat zu bewahren. Auch hier sollten Kompensationsstrategien zum Tragen kommen. Mit Pseudo‑Äquivalenz bezeichnet Földes (1996: 127) die falschen Freunde des Übersetzers. Er unterteilt sie in zwischensprachliche phraseologische Ho‑ monymie und Enantiosemie. Bei ersterer stimmen die Phraseologismen formal (beinahe) überein, „bei größeren und kleineren Abweichungen in der Gesamtbe‑ deutung“ (ibid.). Ein Beispiel ist jeszcze bardziej rozdarł mordę (S. 23) – riss das Maul noch weiter auf. Der polnische Phraseologismus „drzeć […] gębę [mordę, …]“ meint „bardzo głośno mówić, krzyczeć do kogoś lub na kogoś“10 (Głowińska 2000), während der deutsche „großsprecherisch sein“ (Scholze‑Stubenrecht 2008) bedeu‑ tet. Die Enantiosemie zeichnet sich durch sogar gegensätzliche Bedeutung aus (Földes 1996: 130). So umschreibt der polnische Phraseologismus „stracić serce do kogoś/czegoś“ „[k]eine Zuneigung mehr für jdn. empfinden, sich von jdm. ab‑ wenden“ (Ehegötz 1990). Die deutsche Wendung „sein Herz [an jdn.] verlieren“ verbildlicht hingegen das Konzept „sich in [jdn.] verlieben“ (Scholze‑Stubenrecht 2008). Dass es sich bei den Pseudo‑Äquivalenzen um latente Fehlerquellen han‑ delt, beweisen nicht zuletzt Einträge in den neuesten Wörterbüchern.11 9 „das Fehlen des Denotats in der [Ziel‑] Kulturgemeinschaft“ 10 dt. sehr laut sprechen, jemanden anschreien 11 z. B. Wiktorowicz 2008: tracić serce do kogoś/czegoś – das Herz an [jdn./etw.] […] verlieren

56

jazykověda

Partielle Äquivalenz 51 % Vollständige Äquivalenz 15 %

Nulläquivalenz 0 % Pseudoäquivalenz 1 % Lexikalische Entsprechung 15 %

Funktionale Bedeutungsäquivalenz 18 %

Langue

Ergebnisse und Diskussion Die analysierten Phraseologismenpaare unterscheiden sich hinsichtlich ihrer Äquivalenztypen je auf der langue‑ und der parole‑Ebene. Generell auffällig ist die hohe Anzahl an phraseologischen Entsprechun‑ gen (langue: 84 %, parole: 86 %). Martin Sander hat den Grundsatz, Phraseologis‑ men mit Phraseologismen zu übersetzen, folglich weitgehend beherzigt. In der detaillierten Aufschlüsselung ist interessant, dass es weniger vollstän‑ dige Äquivalenzen auf der parole‑Ebene (9 %) als auf der langue‑Ebene (15 %) gibt. Dies stützt die Behauptung, dass vollständige Äquivalenzen, wie sie das Wör‑ terbuch verzeichnet, in der konkreten Textsituation manchmal nicht als Überset‑ zung verwendbar sind (Worbs 1994: 161). Gründe hierfür sind der Kontext und der individuelle Schreibstil des Autors. Funktionale Bedeutungsäquivalenzen sind auf parole‑Ebene (16 %) nur minimal niedriger vertreten als auf der Sprachsystemebene (18 %). Daraus ließe sich ableiten, dass der Übersetzer der Wahrung der kulturspezifischen Beson‑ derheiten im phraseologischen Bestand der Zielsprache Rechnung getragen hat. Unter Umständen war ihm auch deren Relevanz für die Übertragung der Expres‑ sivität bewusst. Zu einem Patzer kommt es auf der parole‑Ebene (s.o. zapomniałem języka w gębie – (blieb mir das Wort) im Halse stecken). Die Stilebenen von AS‑ und ZS‑Phraseologismus sind different, ein Unterschied, der im Kontext allerdings unbedeutend ist. Nicht‑äquivalente Entsprechungen sind selten. Interessant ist z. B., dass die einzige Pseudo‑Äquivalenz auf der langue‑Ebene den Leser auf der parole

57

anne panier

‑Ebene, wenn überhaupt, nur minimal stört (s.o. jeszcze bardziej rozdarł mordę – riss das Maul noch weiter auf). Die lexikalischen Entsprechungen sind auf der parole‑Ebene (11 %) wider Erwarten sogar geringer vertreten als auf der langue‑Ebene (15 %). Dies spricht für eine gelungene Kompensation dieses Phänomens zugunsten der Expressi‑ vität des Textes. Wie in gruchnęła wiadomość (S. 20) – verbreitete sich die Nach richt wie ein Lauffeuer wird vier Mal die Möglichkeit zur Kompensation ergriffen, indem freie Rede im Ausgangstext mit Phraseologismen im Zieltext übersetzt und so die an anderer Stelle verloren gegangene Expressivität ausgeglichen wird (Łabno‑Falęcka 1995: 276). Zwei Nulläquivalenzen auf der parole‑Ebene entstehen durch Paraphrasie‑ rung bzw. Kompensation. Besondere Beachtung verdient der Phraseologismus puścił do mnie „perskie oko“ (S. 19) – zwinkerte er mir verschmitzt zu, denn an ihm lässt sich noch einmal deut‑ lich die Unzuverlässigkeit der Wörterbücher veranschaulichen: Ehegötz (1990) schlägt für „puszczać do kogoś (perskie) oczko, perskie oczka“ „flirten, kokettie‑ ren, […] jdm. schöne Augen machen“ vor. Szymczak (1994) bietet „mrugać do kogoś zalotnie“12 an. In beiden Wörterbüchern ist die Einschränkung auf eine sexuelle Konnotation nicht korrekt. Dunaj (1996) definiert allgemeingültiger: „szybko zamknąć i otworzyć oko, patrząc na kogoś porozumiewawczo, z sympatią itp., czasem przekazując umówiony signał“.13 Dieser Vorschlag eignet sich besser. Das Lexikon hilft bei der Entschlüsselung der in Anführungszeichen gesetzten Realie „perskie oko“: alter, kolloquialer Name für ein Glasauge, das unbeweg‑ lich in der Augenhöhle lag und bei zufälligem Lichteinfall scheinbar zwinkerte14 (http://pl.wikipedia.org/wiki/Perskie_oko). So paraphrasiert Sander das konkre‑ te Bild gemäß Dunaj (1996) und entspricht auch der künstlerischen Intenti‑ on des Autors, indem er seiner Übersetzung durch das Lexem „verschmitzt“ zu mehr Bildhaftigkeit verhilft.

Schlussbetrachtung Wie gelungene literarische Übersetzungen überzeugend nachgewiesen haben, läßt sich der Übersetzer bei der Wiedergabe von Phraseologismen in der ZS nicht immer von den Äquivalenzbeziehungen auf der Systemebene, d. h. von den im 12 dt. jdm. kokett zuzwinkern 13 wortwörtlich: das Auge schnell schließen und wieder öffnen, jemanden vielsagend anblicken, voll Sympathie u. ä., auch zur Übermittlung eines verabredeten Signals 14 „Dawna, kolokwialna nazwa dla szklanej protezy oka, która pozostała nieruchoma w gałce ocznej, a przypadkowe odbicia światła od jej powierzchni dawały wrażenie celowego mrugania.“

jazykověda

58

Wörterbuch verzeichneten Wortgleichungen, leiten, sondern wählt durch subjektive Entscheidungen ein mitunter nur für den vorliegenden Kontext geltendes, funktional angemessenes Äquivalent, wodurch ein okkasionelles Synonym zu einer den usuellen Sprachgebrauch registrierenden Wörterbucheintragung entstehen kann. (Gläser 1986: 171) Genau diese Vorgehensweise trifft für Sanders Übersetzung zu: Er bedient sich der Entsprechungen aus dem Wörterbuch und entscheidet sich an anderen Stel‑ len aus rein subjektiven Erwägungen für andere Lösungen. Wie das letzte Beispiel veranschaulicht, berücksichtigt Sander bei der Wahl seiner Übersetzung den Gesamtkontext. Zudem gelingt es ihm, Himilsbachs Stil gerecht zu werden, so dass die Übersetzung – ebenso wie das Original – durch eine authentische, eher umgangssprachliche und sehr bildhafte Sprache geprägt ist. Dies ist nicht zuletzt auch der besonderen Aufmerksamkeit geschuldet, die der Übersetzer der Wiedergabe der Phraseologismen widmet. Alle Phraseologis‑ men des Ausgangstextes wurden identifiziert und übertragen, um dem expressi‑ ven Charakter des Prosatextes zu entsprechen. Auch sein übersetzerisches Recht und ggf. seine Pflicht zur Kompensation nimmt Sander wahr. Fünf Übersetzungsvorschläge sind meiner Meinung nach allerdings kritik‑ würdig: Für die o.g. stilistische Synonymie findet sich bei Ehegötz (1990) ein adäquaterer Vorschlag: „jdm. bleibt die Spucke weg“. Aber auch andere Über‑ tragungen stören den Lesefluss: Die Wiedergabe von pójdzie jak po maśle (S. 25) mit wie geschmiert über die Bühne laufen klingt z. B. unnatürlich. Die Kontami‑ nation zweier Phraseologismen ist hier unnötig, da die deutsche Wendung wie geschmiert der polnischen vollständig entspricht. Anstelle der ebenfalls konstru‑ iert wirkenden Übersetzung von oblaną rumieńcem wstydu (S. 26) – von Schamrö te bedeckt bietet sich der deutsche Phraseologismus „treibt jdm. die Schamröte ins Gesicht“ (Schemann 1993) an. Eine Begründung wäre, dass das Denotat hier dem Ausgleich der an anderer Stelle eingebüßten Expressivität unterzuordnen ist. Eine weitere, zu treue Translation ist dać księdzu w łapę (S. 25) – hatte dem Priester die Hand geschmiert. Der polnische Phraseologismus bedeutet „dać komuś łapówkę, napiwek; przekupić kogoś“15 (Szymczak 1994). Hier sollte tatsächlich – zugunsten der Pragmatik – lexikalisch übersetzt werden: „hatte den Priester be‑ stochen/geschmiert“ (Ehegötz 1990). Sander kompensiert den Verlust an Expres‑ sivität, indem er, wie beschrieben, freie Rede im Original mit Phraseologismen in der Zielsprache übersetzt. Schließlich scheint die wörtliche Übersetzung von żyje dalej w grzechu (S. 26) – in Sünde weiterleben zwar im Kontext akzeptabel, allerdings ruft sie beim deutschsprachigen Leser die im Wörterbuch angegebene 15 dt. jmd. Bestechungsgeld/Trinkgeld zahlen, jdn. bestechen

59

anne panier

Assoziation „unverheiratet zusammenleben“ hervor. Da es sich hierbei aber um die Aussage des Priesters handelt, der einer Waise die Taufe verweigert, schla‑ ge ich als eindeutigere Lösung die paraphrasische Variante „soll er doch weiter sündig leben“ vor. Abschließend möchte ich betonen, dass eine gelungene Übersetzung natürlich mit der translatorischen Kompetenz des jeweiligen Übersetzers zusammenhängt. Offensichtlich fungiert dabei das Wörterbuch nur als Stütze, nicht immer aber als verlässliches Hilfsmittel. Dedecius (1986: 29) betont, dass kein Wörterbuch „Maß‑ stab dafür ist, ob eine Dichtung gut oder schlecht, richtig oder falsch übersetzt worden ist“. Dies gilt nicht nur für die Lyrik, sondern auch für die Belletristik.

Quellen HIMILSBACH, Jan; SANDER, Martin (Hrsg.). Die Welt des Jan Himilsbach – Erzählungen. Deutsche Erstausgabe. München : Deutscher Taschenbuchverlag, 2006. ISBN 978‑3‑423‑24560‑9. HIMILSBACH, Jan. Zatopione skały i inne monidła. Kraków : Etiuda, 2002. ISBN 83‑88819‑10‑0.

Literatur BAŃKO, Mirosław (Hrsg.). Inny słownik języka polskiego PWN. Warszawa : PWN, 2000. ISBN 83‑01‑12826‑7. BURGER, Harald. Phraseologie – Eine Einführung am Beispiel des Deutschen. 3. neu bearb. Aufl. Berlin : E. Schmidt, 2007. ISBN 978‑3‑503‑09812‑5. DEDECIUS, Karl. Vom Übersetzen. Theorie und Praxis. Frankfurt am Main : Suhrkamp, 1986. ISBN 3‑518‑37758‑2. DUNAJ, Bogusław (Hrsg.). Słownik współczesnego języka polskiego. Warszawa : Wilga, 1996. ISBN 83‑7156‑068‑0. EHEGÖTZ, Erika; DUDA, Walter et al. Phraseologisches Wörterbuch Polnisch‑Deutsch. 1. Aufl. Leipzig : VEB Enzyklopädie, 1990. ISBN 3‑324‑00500‑0. FÖLDES, Csaba. Deutsche Phraseologie kontrastiv – Intra‑ und interlinguale Zugänge. Heidelberg : Julius Groos, 1996. ISBN 3‑87276‑759‑3. GLÄSER, Rosemarie. Phraseologie der englischen Sprache. Leipzig : VEB Enzyklopädie, 1986. ISBN 3‑324‑00008‑4. GŁOWIŃSKA, Katarzyna. Popularny słownik frazeologiczny. Warszawa : Wilga, 2000. ISBN 83‑7 156‑584‑4. KOSTA, Peter. Probleme der Švejk‑Übersetzungen in den west‑ und südslavischen Sprachen – Linguistische Studien zur Translation literarischer Texte. München : Sagner, 1986. ISBN 3‑87690‑353‑X. ŁABNO‑FALĘCKA, Ewa. Phraseologie und Übersetzen. Frankfurt am Main; Berlin; Bern; Wien (u. a.) : Lang, 1995. Europäische Hochschulschriften 21. ISBN 3‑631‑48182‑9. Pons.eu : Das Sprachenportal [online]. Stuttgart : Pons GmbH, 2008‑ [cit. 2009‑08‑25]. Erreichbar im WWW: . SANDER, Martin. Nachwort. In HIMILSBACH, Jan. Die Welt des Jan Himilsbach – Erzählungen. Deutsche Erstausgabe. München : Deutscher Taschenbuchverlag, 2006, S. 184–197. ISBN 978‑3‑423‑24560‑9. SCHEMANN, Hans. Deutsche Idiomatik : Die deutschen Redewendungen im Kontext. 1. Aufl. Stuttgart : Klett, 1993. ISBN 3‑12‑517780‑4. SCHOLZE‑STUBENRECHT, Werner. Duden – Redewendungen – Wörterbuch der deutschen Idiomatik. Band 11. 3. überarb. u. aktualis. Aufl. Mannheim (u. a.) : Duden, 2008. ISBN 3‑411‑04113‑7. SNELL‑HORNBY, Mary. Kontrastive Linguistik. In SNELL‑HORNBY, Mary (Hrsg.). Handbuch Translation. 2. verb. Aufl. Tübingen : Stauffenburg, 2005, S. 66–70. ISBN 3‑86057‑992‑4.

jazykověda

60

SZYMCZAK, Mieczysław (Hrsg.). Słownik języka polskiego – Tom drugi L–P. Wydanie IX. Warszawa : PWN, 1994. ISBN 83‑01‑10904‑1. Wikipedia : wolna encyklopedia [online]. Tampa (Florida) : Wikimedia Foundation, 2001‑ [cit. 2008‑12‑18]. Erreichbar im WWW: . WIKTOROWICZ, Józef; FRĄCZEK, Agnieszka (Hrsg.). Wielki słownik polsko‑niemiecki – Großwörterbuch Polnisch‑Deutsch. Warszawa : PWN, 2008. ISBN 978‑83‑01‑15408‑0. WORBS, Erika. Theorie und Praxis der slawisch‑deutschen Phraseographie. Mainz : Liber, 1994. Mainzer sla vistische Veröffentlichungen 16. ISBN 3‑88308‑061‑6.

Resumé Konfrontatywna analiza tekstu Jana Himilsbacha pt.: Chrzciny oraz jego przekładu Martina Sandera Die Taufe jest porównaniem występujących w nim 47 frazeologizmów zarówno na płaszczyźnie langue jak i na płaszczyźnie parole. Przy tłumaczeniu frazeologizmów słowniki dwujęzyczne mogą pełnić jedynie rolę przewodnika, pomagającego tłumaczowi w znalezieniu odpowiednego ekwiwalentu, przede wszystkim z tego powodu, że ekwiwalencje frazeologizmów przedstawiane są przez słowniki jedynie w ramach systemu językowego langue, który nie zawsze odpowiada konkretnemu użyciu języka parole. Ekwiwalenty frazeologizmów muszą być dobierane zależnie od kontekstu, w którym występują. Szczególnie jest to widoczne w tekstach literackich, w których są one często nośnikiem ekspresji językowej. Zachowanie wartości ekspresywnej odgrywa w niektórych wypadkach większą rolę niż zachowanie dokładnego znaczenia frazeologizmu. Tłumacz stosując metodę kompensacji może zrezygnować w przekładzie z frazeologizmu na rzecz innych środków językowych służących ekspresji.

61

Ke konkurenci spojovacích výrazů jak, jako a než při vyjadřování srovnání v češtině a němčině Pavel Pečený

Abstract The article focuses mainly on the characterisation of comparison of syntactic devices used to express comparison in Czech and German. The research primarily targets the use of connecting expressions jak/jako, než/jak and als/wie. The aim is to ascertain the tendencies manifested in the distribution of the comparative devices. The material basis for this analysis is based on data from the parallel Czech ‑German corpus InterCorp and selected corpora of the Czech National Corpus (ČNK). The research found that the fundamental role in the choice of the comparative devices is played by the semantic viewpoint. It is supplemented by a formal view‑point at the syntactic level and by stylistic factors and the nature of text.

Keywords Expression of comparison, syntactic comparison, comparison of similarity, comparison of difference, als, wie, než, jako, jak

Zabýváme‑li se zkoumáním syntaktických možností pro vyjádření srovnání v češtině a němčině, naší pozornosti neuniknou některé z dílčích problémů při popisu srovnávacích konstrukcí. Jedním z nich je otázka distribuce spojovacích výrazů jak, jako a než. V našem příspěvku se budeme nejprve zabývat konkurencí jak/jako v českých větách typu: Milan zaparkoval auto, jak/jako to dělával jeho otec. Zaměříme se především na sémantickou analýzu vybraných příkladů. Druhým bodem našeho zájmu je konkurence než/jak, resp. als/wie v českých a německých větách typu: Petr je starší než/jak Pavel, resp. Peter ist älter als/wie Paul. V tom‑ to případě se soustředíme na zjištění faktorů, které mohou výběr spojovacích prostředků ovlivňovat. Materiálový podklad naší práce tvoří vybrané doklady z Českého národního korpusu (z psaných i mluvených korpusů) a paralelního česko‑německého korpusu InterCorp. Zhodnotíme‑li stav zkoumání problematiky jazykového vyjadřování srovnává‑ ní v českém a německém prostředí, musíme konstatovat, že v německé lingvistice je tomuto fenoménu věnována mnohem větší pozornost. V Německu se zájem od osmdesátých let stupňuje a postupně vzniká řada odborných článků a studií mapujících danou oblast z různých hledisek. Jmenovat můžeme tři monografie vzniklé během uplynulých deseti let: Hahnemann: Vergleiche im Vergleich (1999),

Toto je pouze náhled elektronické knihy. Zakoupení její plné verze je možné v elektronickém obchodě společnosti eReading.

kulturní translace kulturelle translationen translacje kulturowe

Recommend Documents