Kulinářské pořady v českém televizním prostředí po roce 1989 a jejich žánrové souvislosti

Univerzita Palackého v Olomouci Filozofická fakulta

Diplomová práce

Kulinářské pořady v českém televizním prostředí po roce 1989 a jejich žánrové souvislosti

Bc. Irena Mařincová

Katedra divadelních a filmových studií

Vedoucí práce: Mgr. Jakub Korda, Ph.D. Studijní program: Filmová věda, Kulturální studia

Olomouc 2015

Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci na téma Kulinářské pořady v českém televizním prostředí po roce 1989 a jejich ţánrové souvislosti vypracovala samostatně za pouţití v práci uvedených pramenů a literatury. Dále prohlašuji, ţe tato diplomová práce nebyla vyuţita k získání jiného nebo stejného titulu.

Datum

..................................................... podpis

Ráda bych poděkovala Mgr. Jakubovi Kordovi, Ph.D. za cenné rady, trpělivost a ochotu, se kterou se mi v průběhu zpracování práce věnoval. Mé poděkování patří rovněţ Čeňkovi Sklenářovi, který mi pomohl při získávání potřebné literatury, stejně tak i Dominice Moravčíkové a Bc. Janě Markové za korektury mé práce.

Datum

..................................................... podpis

„Ţádná láska není tak opravdová, jako láska k jídlu.“ George Bernard Shaw „There’s almost nothing you can do on television you can’t do with a food angle.“ Reese Shonfeld, zakladatel Food Network.

Obsah 1.

ÚVOD ................................................................................................................. 1

2.

PRAMENY A LITERATURA ........................................................................... 3

2.1

Prameny...................................................................................................... 3

2.2

Literatura ................................................................................................... 5

2.2.1

Kulinářské pořady v žánrových souvislostech ........................................ 5

2.2.2

Žánr v širším mediálním kontextu ........................................................... 9

2.2.3

Texty zaměřené na osobnost prezentéra ............................................... 11

2.2.4

Kulturální texty........................................................................................ 15

2.2.4.1 Texty zabývající se reprezentací genderu ............................................. 23 2.2.4.2 Antropologické texty ............................................................................... 26 2.2.5

Pedagogické texty .................................................................................... 27

2.2.6

Texty o zdravém životním stylu ............................................................. 27

2.2.7

Texty s jiným primárním zaměřením .................................................... 28

2.2.8

České texty................................................................................................ 28

2.2.9

Shrnutí ...................................................................................................... 30

3.

METODOLOGIE .............................................................................................. 31

4.

USTANOVENÍ SUBŢÁNROVÉ KATEGORIZACE ..................................... 41

5.

ANALYTICKÁ ČÁST ..................................................................................... 44

5.1

Tradiční kulinářské pořady .................................................................... 44

5.1.1

Tradiční kulinářské pořady s mužskými prezentéry ........................... 45

5.1.2

Tradiční kulinářské pořady s ženskými prezentérkami ...................... 46

5.2

Kulinářské pořady àla food porno ......................................................... 52

5.3

Naučné kulinářské pořady ...................................................................... 60

5.4

Kulinářské DIY (Do-It-Yourself) pořady .............................................. 66

5.5

Exotické kulinářské pořady .................................................................... 73

5.6

Kulinářské talk show ............................................................................... 82

5.6.1

Skupinové kulinářské talk show............................................................. 82

5.6.2

Individuální kulinářské talk show ......................................................... 83

5.7

Kulinářské reality show .......................................................................... 92

5.7.1

Přeměnové (Make-overs) kulinářské pořady ........................................ 92

5.7.2

Kulinářské cestopisy ................................................................................ 93

5.7.3

Kulinářské docusoap ............................................................................... 95

5.7.4

Kulinářské game show ............................................................................ 96

5.8

Spin-offs, kulinářské speciály ............................................................... 105

5.9

Shrnutí .................................................................................................... 106

6.

ZÁVĚR ........................................................................................................... 108

7.

SEZNAM POUŢITÝCH PRAMENŮ A LITERATURY .............................. 110

7.1

Prameny: ................................................................................................ 110

7.1.1

Audiovizuální ......................................................................................... 110

7.1.2

Elektronické ........................................................................................... 112

7.1.3

Textové.................................................................................................... 113

7.2

Literatura: .............................................................................................. 114

1. ÚVOD Jídlo a vaření patří mezi neodmyslitelné součásti našeho kaţdodenního ţivota. Je tedy přirozené, ţe se objevují jako hlavní téma v populárních médiích. Kuchařské knihy vítězí v ţebříčcích prodejnosti1, na trhu nalezneme velké mnoţství magazínů o stravování, vzniká nespočet tzv. foodblogů, filmů z prostředí gastronomie, stránek na sociálních sítích a v neposlední řadě hojný počet webových stránek věnovaných televizním kuchařům. Ti jsou dnes vnímáni jako mediální hvězdy a implicitně i jako symboly nesoucí určité hodnoty. Sledujeme je nejen v televizi, ale i na sociálních sítích, v kniţních publikacích, televizních i rozhlasových talk show, potkáváme se s nimi na foodfestivalech, propagačních předmětech a v neposlední řadě i v mobilních aplikacích. Prolínají se celým mediálním spektrem od odborně zaměřených sdělovacích prostředků aţ po bulvární plátky, díky čemuţ se kulinářské pořady dostávají do podvědomí široké veřejnosti a významně se tak podílejí na utváření společenských a kulturních hodnot spojených se stravováním. V kaţdodenním ţivotě to lze pozorovat na soustavném rozvíjení se nepřeberného mnoţství forem tradičního i alternativního stravování2, náhraţek jídla (Soylent, MANA),

v rostoucím

počtu

specializovaných

obchodů

s potravinami

a restauračních zařízení. Také akademická sféra se stále více zajímá o zdravotní důsledky stravovacích návyků i sociální aspekty jídla, jak lze vidět v následující kapitole tohoto textu věnující se dostupné literatuře. V oboru televizních studií nepůsobí na první pohled kulinářské pořady jako významný ţánr. Pokud se však podíváme na sloţení programové skladby v historii televizního vysílání, zjistíme, ţe kulinářské pořady byly jeho součástí od samých počátků. V roce 1937 odvysílala stanice BBC první pořad o vaření s francouzským

1

Aktuálním příkladem je kniha Vaříme s Láďou Hruškou, které se dle nakladatele prodalo v roce 2014 téměř čtyři sta tisíc kusů a stala se tak nejprodávanější knihou roku. 2

Za alternativní formy stravování povaţuji takové formy stravování, jeţ se vymykají tradicím národní kuchyně pouţitými ingrediencemi či technikou přípravy, příkladem: vegetariánství, veganství, různé formy redukčních diet, cizokrajné kuchyně a jiné.

1

restauratérem X. M. Boulestinem.3 Po válce se pak rozvinula tradice televizního vaření aţ do současnosti, přičemţ především v 80. letech 20. století jejich počet rapidně vzrostl ve spojitosti s rozvojem kabelových stanic. Dnes nalezneme v týdenní programové skladbě běţně dostupných televizních kanálů na území České republiky kolem čtyřiceti moţností zhlédnout kulinářské pořady (včetně repríz některých epizod).4 Dle Česko-Slovenské filmové databáze vzniklo v loňském roce sedm českých kulinářských pořadů,5 coţ je podstatně více neţ jiných ţánrů daytime television.6 Zřetelný je také ţánrový posun těchto pořadů. Od původních instruktáţních pořadů se přes soutěţní charakter vyvinuly v ţánr hybridizující s dalšími ţánry dle aktuálních televizních trendů. Kulinářské pořady jsou tedy specifickým ţánrem s dlouhou historií, neustálými proměnami a nenahraditelným zastoupením v daytime television. Dosavadní nedostatek pozornosti české akademické sféry si vysvětluji jednak teprve nedávným nárůstem zájmu o televizní studia, jednak častým vnímáním edukačních programů jako příliš banálních a kvazi-edukativních. Početné mnoţství zahraničních autorů věnujících se kulinářským pořadům ve svých textech uvedených níţe dokazuje, ţe pořady o vaření jsou významnou součástí populární kultury, jeţ se podílí na utváření reprezentace reality a je třeba se jí věnovat.

3

MENNEL, Simon. (ed.), All Manners of Food: Eating and Taste in England and France from the Middle Ages to the Present. Blackwell, 1995. 4

V náhodně vybraném týdnu od 31. 10. 2014 do 6. 11. 2014 byly kulinářské pořady v programové skladbě českých televizních běţně dostupných kanálů zastoupeny celkem čtyřicet tři krát. 5

Teď vaří šéf!; Rozpal to, šéfe!; Menu podle Koko; Karolína, domácí kuchařka; U Haliny v kuchyni, Chutně a levně s Láďou Hruškou a Rychlovky Ládi Hrušky 6

Na příklad ve stejném období vznikly pouze dvě nové talk show.

2

2. PRAMENY A LITERATURA

2.1 Prameny Materiálem pro tuto práci budou pořady vysílané na území České republiky po revolučním roce 1989, kdy dochází k zásadním proměnám v kulturní sféře, kterou se zde v širším smyslu zabývám. Výchozími prameny pro výzkum budou bezplatné dostupné kanály v rámci celostátního vysílání na území České republiky, nejen pořady české produkce, ale i dabované či titulkované verze zahraničních kulinářských pořadů. Vzhledem ke snadné dostupnosti jsou divácky nejvíce sledované7, mají tedy v rámci ţánru největší vliv na českou kulturní sféru, kterou svým působením spoluutvářejí. Kulinářským pořadem je pro mne autonomní televizní obsah zabývající se gastronomií, jehoţ hlavní náplní je příprava pokrmů. Brost, která se jako první zabývala ţánrem kulinářských pořadů, je definovala takto: „At the heart of this genre are products of culture: food and food preparation. These topics are the subject matter for the genre of the cooking show, whether or not food is technically ,cooked,´ although the majority of the time, some sort of cooking does occur during an episode of a cooking show.“8 V současnosti existuje mnoho pořadů, ve kterých se objevuje vaření jako sekundární doplněk pořadu. Takové pořady nepovaţuji za kulinářské, ačkoliv by tak mohly být chápány dle výše zmíněné definice. Do mého výzkumného materiálu tedy nezařadím pořady zabývající se zdravým ţivotním stylem (Pod pokličkou)9 ani cukrářské formáty (Boţské dorty od Markéty),10 jejichţ primárním zaměřením je jídlo, ale proces vaření je zde upozaděn. Vyloučím pořady, ve kterých je procesu vaření a gastronomii obecně věnováno jen minimum prostoru a prezentér pořadu není tím, kdo se této činnosti vaření věnuje (Nevař z vody)11. Dále z mého

7

Barovenoviny.cz [online]. Dostupné z: ˂http://www.barovenoviny.cz/milionova-sledovanostkucharskych-show-ovlivnuje-nakupy-divaku/˃. 8

BROST, F., Lori. Television cooking shows: Defining the genre. Nepublikovaná disertační práce, Indiana University, 2000. s. 108. 9 Pod pokličkou. Česká televize, 2000. 10 Boţské dorty od Markéty. Prima Love, 2013. 11 Nevař z vody. Televize Pětka, 2012

3

výzkumného vzorku vylučuji pořady, jejichţ stopáţ nepřesahuje 10 minut, domnívám se totiţ, ţe kratší formáty nebývají autonomními pořady a stejně tak jejich multimediální prolnutí nebývá pravidlem. Cílem mé práce je popsat pořady jako multimediální platformu, zvolila jsem proto tři reprezentativní média, jejichţ obsahy vyhledává dle mého názoru největší počet diváků těchto i jiných televizních formátů. Jsou jimi webové stránky pořadů, oficiální stránky na sociální síti Facebook a kniţní adaptace. Jelikoţ se zabývám kulinářskými pořady v českém prostředí, budu reflektovat i tyto mediální přesahy v českém jazyce. V případě webových stránek budu vyhledávat především oficiální weby pořadů. V případě, ţe má pořad webovou stránku na oficiálním webu prezentéra, můj zájem se přesune na zaštiťující web. V takovém případě pro mě bude důleţitější oficiální forma stránek neţ výše zmíněná podmínka týkající se českého jazyka. V případě, ţe neexistuje ani jeden z výše zmíněných elektronických materiálů, přejdu k analýze fanouškovských stránek, pokud tyto stránky obsah pořadu nějakým způsobem rozvíjejí a nejsou pouhým přístupovým bodem k videím pořadu. Sociální síť Facebook12 má v České republice výsadní postavení, pokud jde o počet uţivatelů.13 Příspěvky, které jsou zde umisťovány od doby vzniku pořadu po současnost, mohou svým charakterem postihovat důleţité rysy pořadu, jejich vývojové fáze či alespoň odhalovat prvky vztahující se k pořadům, kterými se producenti snaţí zaujmout televizní diváky. Kulinářské pořady přenášejí informace o přípravě pokrmů, které byly před vznikem audiovizuálních médií spjaty především s kuchařskými knihami. Povaţuji tedy za nezbytné věnovat se i tomuto médiu, které rovněţ slouţí jako branding pořadu, ale podoba pořadu se do nich promítá. Materiálem budou pro mě slouţit jak audiovizuální a elektronická, tak i textová média, čímţ dle mého názoru postihnu zástupce všech diváckých skupin, jeţ si další

12

Facebook.com [online]. Dostupné z: . TANEČEK, David. Denik.cz [online]. Na Facebooku je 4,2 milionu Čechů. Jejich počet za rok stoupl o desetinu. [cit. 2014-04-02]. Dostupné z: . 13

4

mediální obsahy kulinářských pořadů vyhledávají a pro něţ producenti pořadů jejich obsah upravují.

2.2 Literatura Tuto kapitolu věnuji literatuře zabývající se kulinářskými pořady s cílem nastínit dosavadní stav poznání dané tématiky. Snaţím se o komplexní zachycení textů, jeţ pocházejí primárně z anglofonního prostředí. Projevuje se zde velký teoretický zájem o televizní studia i kulinářské pořady. Mé omezené znalosti dalších jazyků, nedostatek překladů a také prostoru v této práci mi nedovoluje zachytit veškerý odborný zájem o kulinářské pořady. Z důvodu velkého mnoţství textů rozděluji literaturu pro přehlednost do kategorií. S ohledem na rozmanitost těchto textů je dělím dle předmětu jejich zkoumání. I v rámci jednotlivých kategorií přistupuji k textům dle jejich důleţitosti pro mou práci, proto některým věnuji velký prostor, jiné pouze vyjmenovávám. O jejich pořadí v jednotlivých kategoriích rozhoduje rok vydání, v případě shody se řídím alfabetickým pořádkem názvů textů.

2.2.1

Kulinářské pořady v žánrových souvislostech

Do této kategorie řadím všechny texty, které se věnují kulinářským pořadům v širších ţánrových souvislostech. Kulinářské pořady pojímají jako specifický ţánr a analyzují jeden či více aspektů daného ţánru.

Text The Essence of Cooking Shows: How the Food Network Constructs Consumer Fantasies14 od Cheri Ketchum vymezím v této části práce pouze rámcově, protoţe se mu budu podrobněji věnovat v kapitole věnované metodologii a především

14

KETCHUM, C. The Essence of Cooking Shows: How the Food Network Constructs Consumer

Fantasies. In Journal of Communication Inquiry, 2005, č. 29. s. 217-234.

5

v kapitole, ve které ustanovuji současnou kategorizaci kulinářských pořadů. Ketchum analyzuje pořady americké televizní stanice Food Network. Zkoumá uţívané produkční konvence (osvětlení, barvy a typ záběrů), prezentéry těchto pořadů, způsob oslovování diváků a také tím, jaké potencionální výhody nabízí sledování kulinářských pořadů (znalosti, smyslové poţitky apod.). Na základě těchto charakteristik pořady kategorizuje do čtyř skupin. Při analýze autorka není konzistentní. Některé charakteristiky dle potřeby vynechává, některé přidává (genderové aspekty). Výsledkem je přehledová studie popisující profilové zaměření pořadů na Food Network.

Článek Tima Kroenerta Masterchef cooks up fine reality trash15 pojednává o soutěţním kulinářském pořadu Masterchef. Kroenert zde tento pořad analyzuje na úrovni ţánru, kde si všímá prvků reality television (soutěţící bydlí spolu v kamerami střeţených místnostech), soap opery (bez přebytečných emocí a zájmu o jednotlivé charaktery) a dokumentárního filmu (objevují se zde tzv. mluvící hlavy). Dále autor srovnává dvě licence tohoto pořadu, britskou a australskou verzi, na nichţ pozoruje proměnné nuance. Rozdíly shledává především v rozhodujících kritériích o vítěze. V australské verzi spočívá výhra v zadaných úkolech více na štěstí neţ na talentu či zkušenostech. Britští porotci oproti tomu posuzují účastníky dle projevů chování v průběhu celé soutěţe. Poslední část je věnována vybraným účastníkům a jejich rolím, které podle autora v soutěţi zastávají. Pozornost cílí na jejich vzhled, citace z průběhu pořadu, které účastníky charakterizují a osobnostnímu charakteru. Jedná se o ţánrovou analýzu, jeţ se soustředí na moţnosti rozdílů v rámci jedné licence a na vybrané typy účastníků a jejich role v rámci daného formátu.

15

KROENERT, Tim. Masterchef cooks up fine reality trash. In Eureka Street, 2009, roč. 19, č. 12. s.

6

V rámci ţánrově zaměřených textů zabývajících se kulinářskými pořady vznikla i práce od Kathleen Collins Watching What We Eat: The Evolution of Television Cooking Shows.16 Jejím primárním zaměřením je historický vývoj pořadu. Collins sestavila vůbec první komplexně popisný text o proměnách ţánru amerických televizních pořadů o vaření. Autorka postupuje chronologicky od prvního pořadu Beard´s show z roku 1946 aţ do roku 2008, kdy svou studii dokončila. Upozorňuje však, ţe se nejedná o historické či encyklopedické vylíčení daného oboru, spíše popis archetypálních vzorů, jimiţ lze charakterizovat různá období daného ţánru. Hlavní zájem Collinsové je kladen na interakci mezi jídlem a vařením, televizí a diváky. Hledá odpověď mimo jiné i na otázku, proč upřednostňujeme sledování vaření v televizi před reálným pozorováním blízkých během té samé činnosti. Kniha je strukturována do tří hlavních period. Rané období (1945-1962), v němţ popisuje původní fikční rádiové postavy (Betty Crocker, Aunt Sammy), na jejichţ základě vznikli reální rádioví prezentéři (Ida Baily Allen). Z nich se poté díky vývoji médií vyvinuly reálné televizní postavy jako James Beard a Dione Lucas. Střední období (1963-1992) Collinsová charakterizuje pomocí jednotlivých představitelů, jako jsou Graham Kerr a Jeff Smith a poslední moderní období (1993 - současnost) dle autorky je spojeno s nástupem Food Network a vzestupnou popularitou šéfkuchařů jako je Wolfgang Puck či Emeril Lagasse i neprofesionálních kuchařů známých v současnosti – Rachael Ray, Jamie Oliver či Nigella Lawson. Evoluce z názvu textu odkazuje k podobnosti ve vývoji současných kulinářských pořadů s vědeckou evolucí – reprodukce, zmnoţení a mutace za účelem přeţití – to jsou trendy, které Collins pozoruje v nastalém kulinářském mediálním prostoru. Text jen chronologickým „rodokmenem“ daného formátu a formuje důleţité kontextuální souvislosti kulinářských pořadů, z nichţ lze vyvozovat důvody nastalých proměn v rámci ţánru a současná podoba kulinářských pořadů je jejich vyústěním.

16

COLLINS, Kathleen. Watching What We Eat: The Evolution of Television Cooking Shows. New

York a Londýn: Continuum, 2009. 240 s.

7

Devon M. Malene v diplomové práci Accessorizing with Food: Cooking Shows and Cultural Values17 sleduje, zda pořady o jídle mohou slouţit jako komunikační nástroj k šíření rad o zdravém ţivotním stylu. Klade si otázku, zda mediální sdělení přenášející hodnoty zdravého ţivotního stylu mohou ovlivnit šířící se obezitu. Autorka se snaţí pochopit vztah společnosti k jídlu, pořadům o jídle a moţnosti přenosu informací zdravých stravovacích návyků pomocí těchto pořadů. Výsledky staví na kulturálních teoriích, komparaci kulinářských pořadů s podobnými televizními ţánry a metodě kvantitativního výzkumu publika. Z výsledků vyplývá na příklad to, ţe je zde přímá úměra ve sledování vaření v televizi a trávení reálného času v kuchyni. Na hlavní výzkumnou otázku, zda mohou kulinářské pořady slouţit jako nástroj šíření zdravého ţivotního stylu, odpovídá tak, ţe čím více diváci pořady sledují, tím více důvěřují zdravotním doporučením prezentérů pořadů. Malene vyuţívá metody sociálního výzkumu i ţánrových textů ke komplexnímu uchopení kulinářských pořadů jako nositelů hodnot zdravého ţivotního stylu. Dochází k závěru, ţe kulinářské pořady mají v tomto smyslu pozitivní vliv na své pravidelné diváky.

Lucy Scholes se ve studii A slave to the stove? The TV celebrity chef abandons the kitchen: lifestyle TV, domesticity and gender18 věnuje vybraným televizním prezentérům a jejich pořadům v širších souvislostech všeobecného vztahu k jídlu, televizi a vaření. Vychází z teoretiků, kteří se věnují reflexi vlivu médií (Pollan, Williams) a jejich teze rozvíjí na příkladech ze současných kulinářských pořadů. Unikátně se jedná o pořady britské BBC, a to prezentérů Nigelly Lawson, Jamieho Olivera, Gordona Ramseyho a Delie Smith. Většina z analýz má tedy výpovědní hodnotu i pro české prostředí. Studie se nedrţí klasických parametrů odborných textů – teze jsou děleny pouze odstavci, z hlediska obsahu však Scholes postihla nejdůleţitější charakteristiky pořadů, jeţ spoluutvářejí kulturu západní společnosti a její vztah k jídlu a vaření. 17

MALENE, M, DEVON. Accessorizing with Food: Cooking Shows and Cultural Values, 2011. Dostupné z: https://www.american.edu/soc/communication/upload/Devon-Malene.pdf. School of Communication: Magisterská diplomová práce. Vedoucí práce Prof. Lauren Feldman. 62 s. 18 SCHOLES, Lucy. A slave to the stove? The TV celebrity chef abandons the kitchen: lifestyle TV, domesticity and gender. In Critical Quarterly, 2011. s. 44-59.

8

V textu On the Line: Format, Cooking and Competition as Television Values19 sleduje jeho autorka Tasha Oren vývoj kulinářských pořadů od jejich počátků v komerčních rádiích, odkud pramení jejich propojování s reklamou a product placementem, přes první formáty vzniklé v produkci BBC cílené na ţeny v domácnosti, kde prezentéři zastávali roli pomocníků v domácnosti, aţ po jejich vývoj k soutěţním formám, které podle Oren v posledních letech v daném ţánru celosvětově dominují. V dalších kapitolách tuto evoluci kulinářských pořadů sleduje z vícero hledisek, primárně sleduje proměny genderových rolí a cílového publika pořadů. To vše poté analyzuje na mezinárodně úspěšné kulinářské soutěţi Iron Chef. Dále se věnuje narativní struktuře soutěţních kulinářských pořadů. Zmiňuje se také o důleţitosti vnímat tento lifestylový ţánr v jeho multimediání a kulturální komplexnosti. Tento text se věnuje kulinářským pořadům na strukturální a narativní úrovni, popisuje jejich vývoj od počátků po současnost. Vysvětluje také proměny společenských hodnot a významů, jeţ vznikly působením kulinářských pořadů. Soustředí se především na kulinářské soutěţní programy, které povaţuje za v současnosti převládající formát tohoto ţánru.

2.2.2

Žánr v širším mediálním kontextu

Důleţité je také vymezit texty, jeţ se zabývají kulinářskými pořady jako součástí specifického mediálního prostoru. Práce uvedené v této podkategorii spojuje důraz na kulinářské pořady jako médium, které autoři buď vymezují vůči jiným médiím, či překračují jeho hranice do jiných mediálních forem.

19

OREN, Tasha. On the Line: Format, Cooking and Competition as Television Values. In Critical

Studies in Television, 1. 7. 2013. s. 20-35.

9

Slovinská autorka Ana Tominc se ve studii Tolstoy in a recipe: Globalisation and cookbook discourse in postmodernity20 zabývá diskurzem kuchařských knih, které chápe jako rekontextualizace televizních pořadů o vaření. Diskurz tedy sleduje v závislosti na televizních kuchařích. V závěru dochází k tomu, ţe šéfkuchaři následují aktuální trendy jako je lokální a dlouhodobě zaměřená produkce potravin, stejně jako kladou v pořadech důraz na zábavu a potěšení v postmoderní době hybridizujících ţánrů. Na druhé straně se šéfkuchaři snaţí zaměřit na národní potřeby, jakou je reprezentace sebe sama jako slovinské „nové střední třídy“. Tominc pohlíţí na diskurz kuchařských knih z hlediska globální produkce, ţánru, národního kontextu, sleduje vývoj tematického zaměření a především personalizace televizního prezentéra.

Keri a Kelsi Matwick ve studii Storytelling and synthetic personalization in television cooking shows21 pojímají kulinářské pořady jako platformu k diskuzi o jídle, ve které se pomocí vyprávění rozvíjí způsob, jak sdílet a interpretovat zkušenosti. Důleţitá je pro ně narace, pomocí níţ prezentér sděluje určitý recept, zapojuje diváka a prezentuje sebe sama jako „obyčejného člověka“. Autoři si vytyčili dvě základní otázky: Jaké charakteristiky má vyprávění v kulinářských pořadech? Jakým způsobem konstruuje vyprávění postavu prezentéra jako „člověka z lidu“? Pomocí Labovy teorie vyprávění a Faircloughovy syntetické personalizace analyzují formální strukturu pořadů a legitimizační strategie amatérských televizních kuchařů. Dochází k závěru, ţe instruktáţní kulinářské pořady se uţ nesoustředí pouze na přípravu jídla jako dříve. Prezentují celý příběh s prezentérem v hlavní roli. Ten se za účelem přiblíţení se k divákům obléká neformálně, hovoří o své rodině a přátelích a s diváky vede pomyslnou konverzaci. Jedná se především o lingvistický výzkum aplikovaný na kulinářské pořady.

Mediálně zaměřená kniha autorky Signe Rousseau Food Media: Celebrity Chefs

20

TOMINC, Ana. Tolstoy in a recipe: Globalisation and cookbook discourse in postmodernity. In Nutrition & Food Science, 2014. 44 s. 21 MATWICK, Keri; MATWICK, Kelsi. Storytelling and synthetic personalization in television cooking shows. In Journal of Pragmatics, 2013. s. 151-159.

10

and the Politics of Everyday Jnterference22 je rozdělena do tří kapitol: Food Media: A Fantasy Industry se zabývá úspěchem a rozrůstáním mediálního průmyslu spojeného s jídlem v kontextu rozvoje televizního média. Druhá kapitola The Rise and Rise of Food Television ilustruje charakteristické znaky tzv. food media na jednotlivých televizních prezentérech. V poslední kapitole How Not to Think about What to Eat se Rousseau věnuje mediálním konstruktům utvářeným v mediálních

obsazích

pojednávajících

o

jídle

(na

příklad

se

věnuje

pseudovědeckým poznatkům v pořadech či mediálnímu fenoménu epidemie obezity). Autorka se také zamýšlí nad tím, proč stále sílí zájem o mediální obsahy týkající se jídla, avšak poznatky z naučných pořadů se nijak neprojevují na našem ţivotním stylu. Autorka nabízí historický náhled na mediální pojetí jídla a upozorňuje na mediální konstrukty, které televizní pořady o vaření vytvářejí a jejich nekritické přijímání ze strany diváků.

2.2.3

Texty zaměřené na osobnost prezentéra

Texty této kategorie se zabývají konkrétními osobnostmi, které mají vliv na utváření společenských hodnot, jsou tedy divácky oblíbené a přistupují ke své práci nekonvečně.

Joanne Hollows a Steve Jones ve studii ‘At least he’s doing something’: Moral entrepreneurship and individual responsibility in Jamie’s Ministry of Food23 zkoumají osobnost Jamieho Olivera a jeho proměnu z odborníka na zdravý ţivotní styl v podnikatele zapojujícího se do řady sociálních projektů. Soustředí se především na pořad Jamie’s Ministry of Food, který podrobují textuální analýze, aby zachytili podobnosti s výsledky metod sociálního výzkumu. Na těchto

22

ROUSSEAU, Signe. Food Media: Celebrity Chefs and the Politics of Everyday Jnterference. Oxford: Berg, 2012. s. 195. 23 HOLLOWS, Joanne; JONES, Steve. ‘At least he’s doing something’: Moral entrepreneurship and individual responsibility in Jamie’s Ministry of Food. In European Journal of Cultural Studies. 2010 roč. 13 č. 3. s. 307-322.

11

základech pak vykreslují současnou pracující třídu a Velkou Británii jako společnost, jeţ potřebuje sociální a politické ozdravení. Autoři se snaţí popsat funkci a signifikantní vlastnosti Jamieho Olivera v britské veřejné sféře v kontrastu s pasivní a cynickou britskou společností. Jamie Oliver je dle nich mediální ikonou, která je nositelem vlastností jako drsňáctví, smysl pro zábavu, dětský entuziasmus a italskost. Tyto charakteristiky se dle autorů projevují ve všech jeho pořadech. Změna však nastala u zaměření pořadů, a to z formátu o receptech a zdravém ţivotním stylu na sociálně a kulturně angaţované formáty. Autoři také pozorují společné znaky těchto pořadů s tzv. make-over formáty amerických televizí, v nichţ soukromé nevládní entity poskytují charitativní a sociální sluţby. Hollows a Jones zpozorovali dlouhodobé působení Jamieho Olivera v mediálním prostředí a rozhodli se zachytit proměnu jeho mediálního statusu skrze kulinářské pořady, v nichţ vystupuje jako hlavní prezentér. V závěru dochází nejen k popisu nejen jeho osobnosti, ale i ke srovnání a nalezení základních archetypů jednotlivých pořadů, jeţ nazývají specificky recipe format shows či TV cookery.

V textu James Beard's Early TV Work24 se Dana Polan věnuje osobnosti prvního amerického televizního kuchaře Jamese Bearda v jeho kulinářské show I love to eat (1946-1947). Popisuje jeho gastronomickou činnost před začátkem kariéry v televizi a poté čerpá z historických záznamů o podobě a proměnách pořadu v poválečném kontextu. Vyhledává charakteristické rysy, které se promítají do povahy pořadu (vtipnost, pedagogický ráz aj.). Shromaţďuje také názory odborníků z různých oblastí na jeho osobnost i tvorbu a přistupuje k nim s kritickým nadhledem.

Jillian Adams zmapovala vyuţití známé kuchařky Dione Lucas jako propagačního prostředku v Austrálii. Jako výzkumný materiál si zvolila magazíny pro ţeny a bulvární noviny. Článek nazvala Dione Lucas and the beginnings of television in

24

POLAN, Dana. James Beard's Early TV Work. In Gastronomica, 2010, roč. 10, č. 3. s. 23-33.

12

Australia. 25 Text se vymyká oborovému zaměření mé práce, proto se o něm zmiňuji stručně.

Další studie věnující se osobnostem prezentérů kulinářských pořadů se nazývá Legitimising amateur celebrity chefs’ advice and the discursive transformation of the Slovene national culinary identity.26 Autorka Ana Tominc se soustředí na slovinské kuchaře Luka Novaka a Valentinu Smej Novak a jejich deset kuchařských knih. Čím to je, ţe mají v kulturně-mediálním prostředí takovou moc? Jak to, ţe jim tolik důvěřujeme? To jsou základní otázky, na které se Tominc snaţí nalézt odpovědi skrze diskurzivní analýzu dle Fairclougha a Wodak. Autorka se nesoustředí na kulinářské pořady, ale na kuchařské knihy od televizních kuchařů, jeţ podle ní měly vliv na globální gastronomický diskurz. Kromě legitimizačních strategií obou kuchařů se také soustředí na rekonstrukci slovinské národní identity v daných knihách. Z její analýzy vyplývá, ţe ačkoliv se prezentéři odklání od tradičních hodnot a jejich gastronomických nositelů (známých prezentérů i archetypu moudrých a kulinářsky zkušených babiček), ve svých kuchařských knihách vyuţívají jejich názorů k utvrzení sebe sama jako dostatečné autority. Tominc se sice nezabývá kulinářskými pořady, ale její zaměření na legitimizační strategie osobnosti prezentérů i kuchařské knihy je pro mou práci podstatné.

Kathleen Collins, autorka textu pojednávajícím o vývoji kulinářských pořadů Watching What We Eat: The Evolution of Television Cooking Shows se o něco později více zaměřila na počátky tohoto ţánru, zejména na jeden z prvních kulinářských pořadů The Dione Lucas Show (1947-1956, CBS) a jeho prezentérku.

25

ADAMS, Jillian. Dione Lucas and the beginnings of television in Australia. In Journal of Popular Television, 2013. s. 157. 26

TOMINC, Ana. Legitimising amateur celebrity chefs’ advice and the discursive transformation of

the Slovene national culinary identity. In European Journal of Cultural Studies, 2014, roč. 17, č. 3.

13

V článku A Kitchen of One's Own: The Paradox of Dione Lucas27 se Collins snaţí skrze postavu prezentérky zjistit zvyklosti a očekávání od ţánru kulinářských pořadů a jaký vliv má jejich překračování na divácké zvyklosti, přijímané společenské normy a jejich významy. Collins popisuje osobní příběh autorky i její profesní směřování k televiznímu vaření. Poté popisuje chronologický vývoj pořadu, jeho historický kontext v rámci ţánru i vývoji ostatních televizních formátů, dále vlivy na další pořady (návaznost na Marthu Stuart), charakterizaci jeho diváků (těmi jsou kromě ţen v domácnosti i muţi a pracující ţeny), specifika pořadu (postrádá klasickou narativní strukturu, uvařené pokrmy nikdy neochutnává). Důleţitý je poté popis postojů Lucas k těmto parametrům formátu. V závěru srovnává prezentérku Lucas a její pořad se současnou kulinářskou produkcí. Rozdíl shledává především v tom, ţe od dnešních kulinářských pořadů očekáváme nejen nové informace, ale především inspiraci pro vaření i ţivotní styl. Diváci se dle Collins v různých etapách vývoje kulinářských pořadů proměňovali vzhledem k probíhajícím vlnám feminismu, v současnosti jsou však kulinářské pořady určené všem bez ohledu na pohlaví či věk (to znamená i pro dětského diváka). Jedná se o analýzu pořadu s důrazem na osobnost prezentérky, jeţ zasahuje i do jiných formátů daného ţánru a jeho historických i produkčních souvislostí. Působí komplexním dojmem, avšak fakta nejsou podávána systematicky, autorka se často vrací k jiţ zmiňovaným aspektům a text dělí pouze do odstavců, nikoli do kapitol či podkapitol.

V článku Barthes on Jamie: Myth and the TV revolutionary28 aplikuje autorka Gilly Smith termíny Barthesovy mytologie (Mytologie, 1957) na producentské postupy spojené s prezentérem kulinářských pořadů Jamie Oliverem. Zaměřuje se především 27

COLLINS, Kathleen. A Kitchen of One's Own: The Paradox of Dione Lucas. In Camera Obscura, 2012, č. 27,.24 s. 28 SMITH, Gilly. Barthes on Jamie: Myth and the TV revolutionary. In Journal Media Practice, 2012, roč. 13, č. 1. 3 s.

14

na práci dvou producentů (Llewellyn, Murphy), jejich tvůrčí postupy a výsledky, v nichţ vyhledává implicitní významy spojené s mýty dle Barthese. Vše aplikuje i do širších souvislostí lifestylové televize.

2.2.4

Kulturální texty

Kategorii „Kulturální texty“ zavádím z důvodu velkého mnoţství prací, které jsou zaměřeny na celospolečenský vliv kulinářských pořadů. Co přesně pořady reprezentují, jaké implicitní významy skrývají – to zkoumají autoři textů této kategorie pomocí teoretických konceptů kulturálních studií.

Lori Brost napsala první odbornou práci zabývající se ţánrem kulinářských pořadů Television cooking shows: Defining the genre.29 Věnuje proto velký prostor obhajobě výběru tématu. Tehdejší nedostatek zájmu akademické sféry o kulinářské pořady zdůvodňuje tím, ţe gastronomie a sociální věda jsou si příliš vzdálené. Zároveň se však jedná o ţánr, jenţ se v televizní programové skladbě objevil uţ v počátcích televizního vysílání, neustále se vyvíjí a stává se čím dál více oblíbeným. Dále obhajuje svůj zájem o daný ţánr pomocí teorií mediálních a kulturálních studií, jeţ hovoří o silném vlivu médií na utváření představ, vnímání a chápání mnoha aspektů kaţdodenního ţivota – příkladem je zde uvedeno genderové hledisko a denní rutina v domácnosti. Nejprve Brost sestavuje historické souvislosti a proměny v utváření domáckosti v kulinářských pořadech. Zkoumá pojem „jídlo“, jeţ povaţuje za esenciální prvek své práce a sleduje jeho symbolické významy a funkce v komunikaci. Dále se soustředí na poválečné období, ve kterém se kulinářské pořady poprvé začaly objevovat na televizních obrazovkách. Rozeznává konvergenci materiálních, sociálních a ideologických sil, jeţ kulinářské pořady v daném období spoluutvářely. Pokračuje televizní érou, ve které se kulinářské pořady objevovaly dominantně na kabelových televizích. Všímá si rétorických změn společnosti v oblasti etnické 29

BROST, F., Lori. Television cooking shows: Defining the genre. Nepublikovaná diserztační práce, Indiana University, 2000. 201 s.

15

identity, genderových rolí, třídy, volného času a zdraví. V další kapitole se věnuje rétorickým kódům a konvencím, jeţ utvářejí ţánr kulinářských pořadů. Ten poté dělí na „domácí kuchaře“, „profesionální šéfkuchaře“ a „cestovatele“. Vše poté zasazuje do širšího sociálního a kulturního kontextu a snaţí se postihnout budoucí vývoj kulinářských pořadů. Brost pohlíţí na kulinářské pořady v jejich historickém, ekonomickém a sociálním kontextu. Klade si otázku, jaké základní elementy vymezují ţánr kulinářských pořadů, jaké kódy a konvence jsou spjaty s konstruováním a recepcí kulinářských pořadů. Dále ji zajímají významy spojené s mediální reprezentací jídla a vaření v kulinářských pořadech a jejich proměny v čase a především jaké významy přenáší ţánr kulinářských pořadů do kultury na přelomu století. Název práce Television cooking shows: Defining the genre vyvolává dojem, ţe se bude jednat o text zabývající se definováním ţánru jako televizního média. Práce je však více zaměřena na mediální reprezentace a kulturní kategorie jako je gender, třída a etnicita. Základními prvky, na nichţ staví Brost svou analýzu, nejsou forma a styl, ale jídlo jako proměňující se signifikant společenských hodnot. Tato první práce zabývající se kulinářskými pořady jako specifickým ţánrem se soustředí na kontext, důvody a dopady produkce a recepce na společnost.

Pauline

Adema

se

v textu

Vicarious

Comsumption:

Food,

Television

and the Ambiguity of Modernity30 zabývá televizní stanicí Food Network, jednou z jejích nejznámějších osobností Emerilem Lagassem a významy jídla a vaření, jeţ Lagasse pomocí tohoto média přenáší. Ačkoliv důraz na prezentéra je zde velký, autorka v úvodu textu uvádí, ţe jejím cílem je pohled na zvyky spojené se sledováním těchto pořadů a na to, co tyto zvyky vypovídají o současné americké kultuře. Adema shrnuje historii televizního vysílání s ohledem na jeho reflexi od teoretiků kulturálních studií, především ve vztahu k divákům. V tomto smyslu se dále věnuje zmíněné televizní stanici i pořadům Lagasse, hledá důvody jejich divácké obliby.

30

ADEMA, Pauline. Vicarious Comsumption: Food, Television and the Ambiguity of Modernity. In Journal of American & Comparative Cultures, 2000, roč. 23, č. 3. s. 113-124.

16

Neopomíjí ani genderové hledisko a vztah moderní společnosti k jídlu. Televizní programy o vaření vnímá jako symptomy a produkty naší touhy po fyzickém ideálu a zdraví. Jedná se o krátkou, ale vyčerpávájící studii o proměnách mediálního zobrazování jídla a diváckých odezvách z oblasti kulturálních studií.

Kniha Food and Cultural Studies31 je soustředěna na jídlo jako současný fenomén v širším rámci kulturálních studií související s kaţdodenní praxí a otázkami národní identity, globalizace, konzumace a etiky. Reviduje interdisciplinární historii studií o jídle z pohledu sémiotické analýzy Barthese, antropologie dle Strausse, historické analýzy Eliase, Bourdieuho prací se vztahem mezi jídlem, konzumací a národní identitou a Gramsciho teorií hegemonie. Jedná se tedy text primárně kulturálního charakteru. Kapitola The Television Chefs je však věnována mediální reprezentaci jídla, vaření a televizních kuchařů, kde zmíněné teorie podporují příklady z vybraných kulinářských pořadů. Autoři hovoří o synergii médií, ve které fungují televizní kuchaři jako značka, příkladem je Jamie Oliver, který vytváří značku mladistvosti. „Jestli reklama přesvědčuje své konzumenty k vyuţití produktů za pomoci expresivního zobrazení ţivotního stylu, pak The Naked Chef poutá pozornost diváků stejným způsobem k jídlu a vaření.“32 Dále je v této kapitole dán velký prostor marketingovým strategiím a tzv. nouvelle quisine, tedy pojetí vaření jako umění, ne řemesla, které vytváří svébytné prominentní kulturní prostředí. V závěrech autorů je důleţitý fakt, ţe potěšení ze sledování kulinářských pořadů vyplývá z oceňování vaření jako radostné aktivity. Dále tvrdí, ţe bychom měli povaţovat kulinářské pořady spíše za fikční neţ faktuální. Nemají totiţ přímý vliv na naše kaţdodenní stravovací návyky a techniky vaření. Jejich význam se 31

ASHLEY, B.; HOLLOWS, J.; JONES, S.; TAYLOR, B. Food and Cultural Studies. Londýn, Routledge, 2004. 235 s. 32 Tamtéţ s. 176

17

vyskytuje na implicitní úrovni, ve které nám pořady zodpovídají otázku, co a jak bychom měli jíst. Jedná se tedy o směs teoretických konceptů, z nichţ autoři vyvozují stručné závěry z různých oborů.

Kolektiv autorů textu Country Cookin’ and Cross-Dressin’: Television, Southern White Masculinities, and Hierarchies of Cultural Taste33 se podrobně zabývá kulinářskou show Cookin´ Cheap. Jedná se o nejdéle kontinuálně vysílaný kulinářský pořad v Americe. Autoři vyuţívají dopisy diváků, textuální analýzu a etnografickou observaci k ucelenému kulturálnímu pohledu na pořad. Především se zabývají dvěma charakteristickými rysy pořadu, jímţ je „jiţanskost“ a „lacinost“. Lacinost a jednoduchost jídel i technik přípravy zde zastává funkci metafory pro „jednoduché“ vesnické hodnoty a zároveň jako protiklad k zavedeným televizním normám – kuchaři jsou často nemotorní a v pracovním prostředí je zdůrazňován chaos. „Jiţanskosti“ se věnují na základě sociohistorického procesu „southerizace“,

jeţ

se

dle

Johna

Edgertona

(autora

pojmu)

dostává

do mainstreamové kultury. Symbolizuje tradici, autentičnost a rodinné hodnoty. Kromě těchto základních atributů sledují autoři pořad se zaměřením na prezentéry, fanoušky a neopomíjejí ani genderové aspekty. Studie podrobně zkoumá jeden kulinářský pořad na kulturální úrovni s ohledem na jeho vývoj a historicko-geografický kontext.

Mark Meister se zabývá americkou Food Network z pohledu rétoriky a kritické teorie literárního teoretika Kennetha Burkeho. Text Cultural feeding, good life science, and the TV Food Network34 není z důvodu zmíněného zaměření na rétoriku a kritickou teorii pro mou práci relevantní, proto mu nebudu věnovat více prostoru.

33

SMITH, M., Greg.; WILSON, Pamela. Country Cookin’ and Cross-Dressin’: Television, Southern White Masculinities, and Hierarchies of Cultural Taste. In Television & New Media, 2004, roč. 5, č. 3. s. 175-195. 34 MEISTER, Mark. Cultural feeding, good life science, and the TV Food Network. In Mass Communication and Society, 2000, roč. 4, č. 2. s. 165-182.

18

Robin R. Wright a Jennifer A. Sandlin v textu You are What You Eat!?: Television Cooking Shows, Consumption, and Lifestyle Practices as Adult Learning35 vycházejí z prací teoretiků kulturálních studií (Gramsci, Hall, Usher) a skrze ně analyzují andragogické projevy kulinářských pořadů. Pomocí kritické textuální analýzy zkoumají významy pořadů a konzumenství dle vymezeného Gramsciho konceptu. Vyhledávají, jaké reprezentace ţivotního stylu pořady přenášejí a jak jsou tyto styly spojeny s reprezentacemi určitých identit. Na pořady také aplikují kritickou analýzu médií a komparativní analýzu. Jako výzkumný materiál si zvolily dva nejsledovanější kulinářské pořady (Emeril Live, Rachael Ray´s 30 Minute Meals) a dva pořady z alternativní kultury (Post Punk Kitchen, Sam the Cooking Guy). Ve výsledcích autorky shrnují, ţe mainstreamové pořady stylizují své prezentéry jako „kluka/holku od vedle“, podíl reklamy a obsahu je téměř totoţný. Druhý typ pořadů si zakládá na stravě z čerstvých organických ingrediencí. Tyto pořady dle autorek implicitně sdělují divákům, ţe pokud své rodině a přátelům nepřipravují pokrmy z těchto ingrediencí, zanedbávají je. Ukazují luxusní zboţí jako základní potřebu diváků. Kromě analýzy a srovnání těchto dvou typů pořadů ještě autorky upozorňují na nulovou informovanost diváků o globálních problémech spojených s jídlem jako je hladomor a geneticky modifikované potraviny.

Diplomová práce Joviana Parryho The New Visibility of Slaughter in Popular Gastronomy36 se zabývá kulinářskými pořady na pozadí tematiky zabíjení zvířat. Svou práci poté shrnuje v textu Gender and slaughter in popular gastronomy.37 Parry Hovoří o tzv. Novém masoţravém hnutí, které dle něj naturalizuje, ospravedlňuje a propaguje konzumaci masa a vykořisťování zvířat. Tuto převahu

35

WRIGHT, R. Robin.; SANDLIN, A., Jennifer. You are what you eat!: Television cooking shows, consumption and lifestyle practices as adult learning. Adult Education Research Conference (AERC), National Louis University, Chicago, 2009. s. 402-407. 36 PARRY, Jovian. The New Visibility of Slaughter in Popular Gastronomy. University of Canterbury. Diplomová práce, 2010. 37 PARRY, Jovian. Gender and slaughter in popular gastronomy. In Feminism Psychology, 2010 roč. 20 č. 3.

19

konzumace zvířat v populárních médiích povaţuje za jeden z komponentů utvářející genderové reprezentace i reprezentace přirozenosti, autentična. Autor vychází z teorií poststrukturálních sociálních teoretiků jako Haraway, Agamben a Derrida. Tvrdí, ţe kategorie „lidský“ a „zvířecí“ jsou historicky a kulturně podmíněné. Parry se ve svém textu snaţí ideologie, které tyto kategorie definují, vyvrátit skrze současné texty pojednávající o populární gastronomii. Dochází k závěru, ţe narativy kulinářských pořadů prezentují zabíjení zvířat na jídlo jako ušlechtilé, poctivé a jako autentickou interakci mezi lidmi a zvířaty. Vegetariánství oproti tomu Parry shledává v narativech pořadů jako nemoderní, nepraktické a sentimentální. Zabíjení podle Parryho pomáhá prezentérovi kulinářských pořadů znovu navázat spojení s přírodou a získat kulturní kapitál skrze nabytí nových vědomostí. Upozorňuje však i na kulinářské hvězdy, jeţ se snaţí předávat etické hodnoty související s farmařením (Jamie Oliver, Gordon Ramsay, Michael Pollan). Text je kriticky zaměřen na mediální zobrazování zabíjení zvířat, propagování konzumace masa a reprezentaci zvířat jako tvorů, jejichţ smyslem je být zkonzumován. Autor upozorňuje na mediální ignoraci humánních a etických zásad spojených se zabíjením zvířat. Všímá si však i opačných přístupů některých populárních šéfkuchařů.

Rebekah E. Pite se v textu Entertaining Inequalities: Doña Petrona, Juanita Bordoy, and Domestic Work in Mid-Twentieth-Century Argentina38 zabývá argentinským kulinářským pořadem Buenas Tardes, Mucho Gusto a jejich dvěma prezentérkami. Pokouší se o komplexní analýzu jak prezentérů, jejich vztahů v pořadu i mimo obrazovky, tak o zařazení jejich mediální prezentace do politickohistorického kontextu proměn vnímání genderu, rasy, domácích prací (vyuţívání sluţebných a jejich postavení v domácnosti) i vliv pořadu na kulturu (zmiňuje vznik vtipů a dětských her). K zachycení těchto parametrů provádí kvalitativní výzkum publika, provádí diskurzivní analýzu pořadu i kvalitativní rozhovory s rodinami

38

PITE, E., Rebekah. Entertaining Inequalities: Doña Petrona, Juanita Bordoy, and Domestic Work in Mid-Twentieth-Century Argentina. In Hispanic American Historical Review, 2011, roč. 91, č. 1. s. 97-128.

20

prezentérek. Skrze zjištění pak na kulturální úrovni srovnává společenské souvislosti s jejich vyjádřením v daném pořadu. Text zkoumá pořad v dobových, lokálních a kulturálních souvislostech několika výzkumnými metodami. Jedná se o krátké, ale precizní zařazení kulinářského pořadu a jeho prezentérek do souvislostí.

Rasu, gender a sexualitu v současných amerických kulinářských pořadech zkoumá Ariane Cruz ve studii Gettin’ Down Home With the Neelys: gastro-porn and televisual performances of gender, race, and sexuality.39 Primárně se zaměřuje na pořad Down home with the Neelys vysílaný na kabelové televizi Food Network. Povaţuje však za důleţité poukázat na Food Network a její vymezení se daným aspektům pořadů. To sleduje na soutěţním pořadu Food Network Star, jehoţ vítěz získá nárok na vlastní pořad. Tím, ţe kuchař touto soutěţí projde a prokáţe tak své kvality, podrývá tak dle autorky obraz pouhé konstruované mediální hvězdy. U pořadu Down home with the Neelys si všímá především verbálních a nonverbálních komunikačních aktů, na jejichţ základě utváří jeho charakteristiku. Nejvíce prostoru věnuje projevům spojených s fenoménem „gastro-porn“ a otázce rasy.

Jak jídlo přenáší různé druhy obav na společnost, včetně těch o třídě, genderu, identitě a regionálních stereotypech, sleduje kolektiv autorů v textu Locating anxiety in the social: The cultural mediation of food fears.40 Zaměřují se na pořad Jamie´s Ministry of Food. Ve své práci se nebudu věnovat společenským strachům či obavám, proto tento text nebudu blíţeji popisovat.

39

CRUZ, Ariane. Gettin’ Down Home With the Neelys: gastro-porn and televisual performances of gender, race, and sexuality. In Women & Performance, 2013, roč. 23, č. 3, s. 323-349. 40 JACKSON, Peter; WATSON, Matthew; PIPER, Nicolas. Locating anxiety in the social: The cultural mediation of food fears. In European Journal of Cultural Studies, 2013, roč. 14, č. 24. s. 24-42.

21

Food, mass media and lifestyles. A hyperreal correlation41 je článek Debory Viviani, jeţ se věnuje výzkumu kulinářských pořadů a pořadů o jídle (tj. na příklad pořady, jeţ jídlo a recepty chápou jako symbolické reprezentanty určité lokality) ze sociologického hlediska. Zkoumá jídlo jako simulakrum a daný ţánr jí slouţí jako zdroj poznání, zda mediální reprezentace jídla souhlasí s těmito simulakry.

Studie Audiencing Jamie Oliver: Embarrassment, voyeurism and reflexive positioning42 Nicka Pipera je zaměřena na výzkum publika a jeho vnímání parasociálních vztahů. Autor se zaměřuje na observaci současných diváků pořadu Jamie’s Ministry of Food, jejich emocí – pocitů poníţení uměním prezentéra a voyerismem. Ty podle autora hrají zásadní roli ve vztahu média k lidem a místu. Piper v rámci svého výzkumu uskutečnil dvacet focus groups a třináct kvalitativních rozhovorů v Rotherhamu, místě natáčení pořadu, a poté ve městě Royal Tunbridge Wells, kterému se přezdívá „zdravé město“. Tím chtěl Piper docílit poznání moţných geografických odlišností divácké percepce. Ve výsledcích rozhovorů autor rozeznává konkrétní divácké konstrukce sociálního světa v souvislosti s pořadem Jamie’s Ministry of Food. Daný sociální svět se týká především vnímání mediální reprezentace města Rotherham, ve kterém se kulinářská reality show odehrávala. Jedná se tedy o výzkum publika reflektující sebe sama v daném mediálním obsahu. Ačkoliv autor v úvodu zmiňuje zájem o širší vymezení mediálního diskurzu zabývajícího se kategoriemi genderu a třídy, ve výsledcích výzkumu se jim věnuje velmi okrajově. Sám také poukazuje na plochost výzkumu tím, ţe opomíjel jiná média a divácké volnočasové aktivity, jeţ by objektivněji reflektovaly jejich percepci zkoumaných aspektů.

41

VIVIANI, Deborah. Food, mass media and lifestyles. A hyperreal correlation. In Italian Sociological Review; 2013, roč. 3, č. 3, s. 166-175. 42 PIPER, Nick. Audiencing Jamie Oliver: Embarrassment, voyeurism and reflexive positioning. In Geoforum, 2013, č. 36. s. 346-355.

22

2.2.4.1 Texty zabývající se reprezentací genderu Velký počet prací věnujících se pouze či primárně genderovému profilování kulinářských pořadů svědčí o společenské potřebě diskutovat témata nastolená feministickými otázkami. Tyto otázky, dle zpracovávaných témat, volají po přehodnocení muţské a ţenské role v domácnosti. Jak je moţné, ţe vaření jako činnost spjatá s kaţdodenními povinnostmi ţeny se v kulinářských pořadech prezentuje jako potěšení? V hojném mnoţství jsou to dokonce muţi, pro něţ je tato činnost radostí. Jak tyto faktory ovlivňují společnost, zkoumají právě níţe popsané texty o kulinářských pořadech.

TV Cook Shows: Gendered Cooking43 od Phebe Shih Chao sleduje historické proměny genderových rolí, jeţ zastávají prezentéři a prezentérky kulinářských pořadů. Své teze vţdy dokládá detailnějším popisem reprezentativního pořadu a uvádí i příklady dalších kulinářských pořadů z amerického mediálního prostředí. Podle Shih Chao kulinářské pořady podporují spíše patriarchální mocenské struktury neţ realitu. Autentičnost pořadů sleduje i na současném zobrazování etnicity – především Afroameričanů, národnostních menšin a společenských tříd. Reprezentaci třídy povaţuje za neodmyslitelně spjatou s genderem. Dle těchto aspektů pak odhaluje několik kulinářských celebrit, jeţ napomáhají k jejich odstereotypizování. Tento článek je první systematickou studií zabývající se genderem kulinářských pořadů. Příklady, historický kontext i prolnutí se zobrazováním etnicity a třídy dodávají originální vhled do implicitního vlivu kulinářských pořadů.

43

CHAO SHIH, Phoebe. Gendered cooking: TV cook shows. In Jump Cut: A Review of Contemporary Media, 1998. s. 19-27.

23

Joanne Hollows se v textu Feeling Like a Domestic Goddess: Postfeminism and Cooking44 soustředí na proměnu mediální reprezentace ţeny-kuchařky na příkladu známé kulinářské celebrity Nigelly Lawson. Hollows sleduje z postfeministického hlediska nejen profesní, ale i osobní ţivot Lawson. Kromě pořadů se soustředí na její články o gastronomii a reakce, jeţ vyvolává. Reprezentace feminity se dle autorky v tomto případě odvíjí od zobrazení vaření a jídla jako potěšení, ne jako sluţbu pro druhé či odříkání. Nigella se vymyká časté polaritě mezi ţenou-feministkou a ţenou v domácnosti. Svou popularitu staví na vyjadřování své sexuality skrze poţitky z jídla.

As Easy as Pie: Cooking Shows, Domestic Efficiency, and Postfeminist Temporality45 od Elisabeth Nathanson pohlíţí na kulinářský pořad 30 Minute Meals a jeho prezentérku Rachael Ray skrze postfeministické paradigma. Tento pořad je dle autorky příkladem současných tenzí v definici „domáckosti“. Autorka sleduje narativní strukturu pořadu a prezentaci prezentérky v reklamě. Skrze reprezentaci „ţenského času“ se snaţí porozumět definici feminity, ţenské práci a volnému času v současném kulturálním – tedy postfeministickém kontextu. Reprezentace ţen a domáckosti je dle Nathanson ambivalentní - ve zrychlujícím se ţivotním tempu a zpátečnickému pohledu médií na „ţenský čas“ trávený vařením a nakupováním. Práce Nathanson zachycuje současné genderové vymezení ţenského času na mediálním příkladu kulinářského pořadu a jeho prezentérky.

Francesco Buscemi se zaměřuje na genderové aspekty italských kulinářských pořadů v textu Television as a trattoria: Constructing the woman in the kitchen on Italian food shows.46 Ty jsou podle něj spojovány na jedné straně s elitním světem profesionálních šéfkuchařů a na straně druhé s ţenskými pracemi. Základním

44

HOLLOWS, Joanne. Feeling Like a Domestic Goddess: Postfeminism and Cooking. In European Journal of Cultural Studies, 2003, roč. 6, č. 2. s. 179–202. 45 NATHANSON, Elisabeth. As Easy as Pie: Cooking Shows, Domestic Efficiency, and Postfeminist Temporality. In Television & New Media, 2009, roč. 10, č. 4. s. 311-330. 46 BUSCEMI, Francesco. Television as a trattoria: Constructing the woman in the kitchen on Italian food shows. In European Journal of Communication. 2014, roč. 29, č. 3. s. 304-318.

24

výzkumným tématem je konstruování role ţeny v kuchyni skrze kategorie „domov“ a „profesionální vaření“ v italských kulinářských pořadech vysílaných v denním slotu.

Výzkumným

materiálem

jsou

tři

kulinářské

pořady

vysílané

mainstreamovými televizemi v poledne v období od října 2011 do června 2012. V těchto pořadech si autor všímá postavení ţeny v kuchyni a vztahu mezi „domácím vařením“ a vařením profesionálních kuchařů. Výchozí teorie k porozumění vztahu mezi ţenou a vařením v populární kultuře čerpá Buscemi z postfeminismu. Prezentéry pořadů porovnává a vymezuje vůči britské televizní prezentérce Nigelle Lawson, jeţ zvládá skloubit pracovní ţivot s domácími povinnostmi, coţ jí staví do mnoha interpretačních rámců diváků i kritiků. Dále autor postupuje v analýze dle sémiotických a genderových pravidel. Konkrétně si Buscemi všímá oblečení a celkového vystupování prezentérů, vymezení jejich role vůči hostům v pořadu a také jejich přístupu k „italskosti“ (pomyslné domáckosti). Autor dochází k závěru, ţe pasivní ţena v tradičním patriarchálním pojetí by byla pro mnoho diváků nepřijatelná, proto ţenské prezentérky italských kulinářských pořadů zastávají více aktivní roli, aby neutralizovaly genderové rozdíly. Ţenské prezentérky se dle výsledků Buscemiho pozorování více soustředí na lokální a jednoduché recepty, na rozdíl od sofistikovaných jídel, kterým se věnují muţští profesionální kuchaři.

Domestic Divo? Televised Treatments of Masculinity, Femininity and Food47 je sumarizací genderových aspektů kulinářských pořadů od Rebeccy Swenson. Swenson sleduje současné genderové aspekty pořadů na americké Food Network, základy pro svou práci čerpá z autorů jako je Adler, Gebler, Zimmerman a další, kteří se věnují genderu obecně. Jejich teze pak aplikuje na reprezentaci vaření, rodinného ţivota a klade si otázky ohledně publika pořadů s daným genderovým zaměřením pořadu.

47

SWENSON, Rebecca. Domestic Divo? Televised Treatments of Masculinity, Femininity and Food. In Critical Studies in Media Communication, 2009, roč. 26, č. 1.

25

V závěru shrnuje, ţe kulinářské pořady na Food Network následují genderové stereotypy dané sociálními konstrukty. Své teze však nestaví na příkladech, proto je spíše krátkým přehledem genderových aspektů kulinářských pořadů.

2.2.4.2 Antropologické texty Národní či etnická identita člověka je také důleţitým kulturním aspektem, jenţ můţe být formován skrze mediální texty. To, ţe k tomu dochází, mapuje právě tato podkategorie. Zařadila jsem sem texty, které zachycují proměny v rámci kulinářských pořadů pramenící z kulturně-geografických stravovacích návyků a specifik. Vzhledem k zaměření na oblast antropologie a reprezentaci kulturních aspektů však nepovaţuji za nutné se jimi více v této práci zabývat, uvádím tedy pouze jejich jmenný seznam s citacemi. Vefa or Mamalakis: Cooking Up Nostalgia in Contemporary Greece48 Culinary Fictions: Food in South Asian Diasporic Culture49 Co-ethnic preferences in a cooking game: a study based on Come Dine With Me in Sweden50 Italian food in USA: it’s fashion and into the spotlight51 Making kai in Godzone : New Zealand food programming, nostalgia and national identity.52

48

SUTTON, David; VOURNELIS, Leonidas. Vefa or Mamalakis: Cooking Up Nostalgia in Contemporary Greece. In South European Society and Politics, 2009, roč. 14, č. 2. s. 147-166. 49 MANNUR, Anita. Culinary Fictions: Food in South Asian Diasporic Culture. Philadelphia: Temple University, 2010. 255 s. 50 AHMED, Ali. Co-ethnic preferences in a cooking game: a study based on Come Dine With Me in Sweden. In Ethnic & Racial Studies, 2013, roč. 36, č. 12. 17 s. 51 CONSTANTINI, Giovanna. Italian food in USA: it’s fashion and into the spotlight. Rome: International University of Studies, 2014. Dostupný z: . 52 DAY, Paul, Robert. Making kai in Godzone : New Zealand food programming, nostalgia and national identity. New Zealand, Massey University, Master degree thesis, 2014.

26

2.2.5

Pedagogické texty

Funkce lifestylových pořadů je především zábavná, sekundárně můţe být i vzdělávací. Jak je vidět, není příliš odborníků z oblasti pedagogiky, kteří by kulinářské pořady pokládali za naučný materiál. Tyto dvě vzniklé práce však svědčí o tom, ţe kulinářské pořady mohou slouţit jako interaktivní edukativní nástroj pro děti: Lights, Camera, Cook! Tweens Combine Reading, Cooking in Recipe for Success53 a Qualitative Investigation of the Cooking with Kids Program: Focus Group Interviews with Fourth-Grade Students, Teachers, and Food Educators.54 Jejich výzkumné závěry ani metodologie však pro mou práci nejsou důleţité, proto je dále nepopisuji.

2.2.6

Texty o zdravém životním stylu

Zdravý ţivotní styl se s pořady o vaření a jídle neodmyslitelně pojí. Texty v této kategorii se zabývají vztahem mezi sledováním kulinářských pořadů, jejich přístupem ke zdravému stravování a v důsledku toho i diváckými stravovacími návyky. Tyto texty pouze vyjmenuji z důvodu irelevantního významu pro můj výzkum. Jsou to: Good Grubbin': Impact of a TV Cooking Show for College Students Living Off Campus,55 Communicating health risks via the media: What can we learn from MasterChef Australia?,56 Nutritional content of supermarket ready meals and recipes by television chefs in the United Kingdom: cross sectional study,57

53

FELLOWS, Mary. Lights, Camera, Cook! Tweens Combine Reading, Cooking in Recipe for Success. Children & Libraries, 2010, roč. 8, č. 1. s. 36-38. 54 LUKAS, V., Catherine; CUNNINGHAM-SABO Leslie. Qualitative Investigation of the Cooking with Kids Program: Focus Group Interviews with Fourth-Grade Students, Teachers, and Food Educators. In Journal of Nutrition Education and Behavior, 2011, roč. 43, č. 6. s. 517-524. 55 CLIFFORD, Dawn; ANDERSON, Jennifer; AULD, Garry; CHAMP, Joseph. Good Grubbin': Impact of a TV Cooking Show for College Students Living Off Campus. In Journal of Nutrition Education & Behavior. 2009, roč. 41, č. 3, 194-200. 7 s. 56 PHILLIPOV, Michelle. Communicating health risks via the media: What can we learn from MasterChef Australia? In Australasian Medical Journal, 2012, roč. 5, č. 11. s. 593.

27

Watching a food-related television show and caloric intake: A laboratory study.58

2.2.7

Texty s jiným primárním zaměřením

Kulinářské pořady se vyskytují v mnoha textech odlišného zaměření k docílení větší komplexity textu. To, v jakých dalších textech se kulinářské pořady objevují, má také svou vypovídací hodnotu. Vzhledem k jejich nepřebernému mnoţství a ztíţeným podmínkám vyhledávání v různých odvětvích, ve kterých se vyskytují, zde vyjmenuji pouze zástupné texty. Zdrojem o kulinářských pořadech jsou souhrnné práce z oboru televizních studií: The Television Genre Book59 Glena Creebera či Encyclopedia of Television Shows, 1925 through 201060 Vincenta Terrace. Z ostatních oborů jsem se rozhodla zmínit dva texty z českého prostředí, které bych neměla opomenout z důvodu vzniku ve stejném národním kontextu, v jakém vzniká má práce. Jedná se o bakalářskou práci pojednávající o významu jídla pro společnost a aspektech ovlivňující stravování Vliv médií na kulturu vaření.61, dále také diplomová práce Marketingová komunikace restaurace s vyuţitím TV pořadu62 zkoumá způsoby a účinnost propagace restauračních zařízení skrze televizní pořad Ano, šéfe!.

2.2.8

České texty

V českém prostředí tomuto tématu dosud nebyl dán velký prostor, věnují se mu především studenti v závěrečných pracích ţurnalistických či literárně zaměřených

57

PENDERS, Bart. Nutritional content of supermarket ready meals and recipes by television chefs in the United Kingdom: cross sectional study. [online]. 2012 [cit. 2015-02-13]. Maastricht University. Dostupné z: . 58 BODENLOS, S., James; WORMUTH, M., Bernadette. Watching a food-related television show and caloric intake: A laboratory study. In Appetite, 1. 2. 2013, roč. 61. s. 8-12. 59 CREEBER, Glen. The Television Genre Book. London: British Film Institute, 2001. 163 s. 60 TERRACE, Vincent. Encyclopedia of Television Shows, 1925 through 2010. North Carolina: McFarland & Company, Inc., 2011. 1330 s. 61 MARKOVÁ, Jana. Vliv médií na kulturu vaření. [online]. 2013. Bakalářská práce. Univerzita Pardubice, Fakulta filozofická. Vedoucí práce Adriana Sychrová. Dostupné z: . 62 HERZMAN, Martin. Marketingová komunikace restaurace s vyuţitím TV pořadu. Diplomová práce. Vysoká škola hotelová. Vedoucí práce Jan Chromý. Praha, 2014. 115 s. Dostupné z: .

28

kateder, případně studenti z hotelových škol.63 Nelze tedy navázat na ţádné práce zabývající se kulinářskými pořady z oboru televizních studií či filmové vědy. Tematicky blízká je však práce Kateřiny Burianové Faktory úspěchu TV kuchařů aneb TV chefs‘ values,64 kterou obhájila v loňském roce. Zabývá se ţánrem kulinářských pořadů a hlavní výzkumná otázka zní: jaké jsou atributy televizních kuchařů, které dopomohly k jejich úspěchu v televizním prostředí?65 V teoretické části čerpá ze zahraničních prací, které se shodují s mnou vymezenou základní literaturou (výše jmenované texty od Ketchum, Brost a Collins). Kulinářské pořady obhajuje Burianová jako svébytný ţánr a k jeho charakterizování přistupuje skrze ţánr reality television. V analýze se věnuje pouze třem kulinářským pořadům (Ano, šéfe!, Babicovy dobroty a Kluci v akci), které poté podrobuje obsahové analýze a zabývá se jimi i v rámci tří kvalitativních polostrukturovaných rozhovorů s lidmi, jeţ rozhodují o obsazení prezentéra do pořadu (rozhovor poskytli dramaturgyně pořadu, manaţer prezentéra a spoluautorka scénářů – vţdy pouze k jednomu z vybraných pořadů). V závěru definuje vlastní termín TV chef´s values jako „přirozenost, smysl humor a kladný vztah k jídlu a surovinám“.66 Burianová pracuje s kulinářskými pořady spíše jako s kulturním fenoménem jídla neţ jako se ţánrem.67 Snaţí se však o obhájení svébytnosti ţánru kulinářských pořadů, ačkoliv sama odkazuje na Brost, která ţánr kulinářských pořadů vymezila jiţ v roce 2000.68 Dále dle mého názoru chybně staví své teze na zařazení kulinářských pořadů 63

Lingvistickou analýzu provedl Patrick Schmitt ve své práci The Language of Cooking Instructions (SCHMITT, Patrick. The Language of Cooking Instructions [online]. 2011 [cit. 2015-02-07]. Bakalářská práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Jitka Vlčková. Dostupné z: . Obsahové analýze pořadu Prostřeno se věnovala Pavlína Honsová v bakalářské práci Současné trendy ve vývoji televizní zábavy na příkladu pořadu Prostřeno (HONSOVÁ, Pavlína. Současné trendy ve vývoji televizní zábavy na příkladu pořadu Prostřeno. Praha, 2012. 97 s. Diplomová práce (Bc.) Univerzita Karlova, Fakulta sociálních věd, Institut komunikačních studií a ţurnalistiky. Katedra mediálních studií. Vedoucí diplomové práce Prof. PhDr. Jan Jirák, PhD.). Kulinářský pořad jako marketingový prostředek zkoumal Martin Herzman (HERZMAN, Martin. Marketingová komunikace restaurace s vyuţitím TV pořadu. [online]. 2013. Diplomová práce. Vysoká škola hotelová. Vedoucí práce Jan Chromý. Dostupné z: .) 64 BURIANOVÁ, Kateřina. Faktory úspěchu TV kuchařů aneb TV chefs‘ values. Praha, 2014. 83 s. Diplomová práce (Mgr.) Univerzita Karlova, Fakulta sociálních věd, Institut komunikačních studií a ţurnalistiky. Katedra mediálních studií. Vedoucí diplomové práce PhDr. Irena Carpentier Reifová, Ph.D. 65 Tamtéţ, s. 3. 66 Tamtéţ, s. 67. 67 Viz. třetí kapitola teoretických východisek práce citující pojmy filozofů a sociologů (Debord, Foucault, Lipovetsky, Bauman). 68 BROST, F., Lori. Television cooking shows: Defining the genre. Nepublikovaná disertační práce, Indiana University, 2000. 201 s.

29

do ţánru reality television.69 Zejména dva z pěti uvedených charakteristických znaků reality television nelze aplikovat na všechny kulinářské pořady: „rekonstrukce zaloţené na vyprávění zaznamenané stylem pouţívaným při tvorbě fikce“ a „pouţívání stanovisek expertů“. Ve své práci vyvracím také její tvrzení o malém mnoţství literatury k tématu (viz. předchozí kapitola).70 Tento odstavec vypovídá o potřebě zabývat se kulinářskými pořady v českém prostředí jako celistvým ţánrem. Vzhledem k jejich proliferaci se stále více stávají středem zájmu akademické obce, dochází k tomu však pouze útrţkovitě, bez znalosti hlubšího kontextu.

2.2.9

Shrnutí

Kulinářské pořady jsou v centru zájmu širokého spektra akademické obce. Největší zájem pochází od teoretiků kulturálních studií, coţ prokazuje, ţe si kulinářské pořady vydobily silnou pozici v mediálním prostředí a spolupodílejí se tak na utváření společenských významů. Několik prací zabývajících se genderovými aspekty tohoto ţánru nasvědčuje, ţe jsou to právě významy spojené se současnými proměnami muţské a ţenské role v domácnosti. Není překvapivé, ţe vznikl velký počet prací z oblasti zdravé výţivy a antropologie, stravovací návyky a národnostní specifika se projevují i v mých analýzách, ačkoliv jsem se na tyto aspekty cíleně nezaměřovala. V českém prostředí se stávají kulinářské pořady středem akademického zájmu od roku 2011, kdy vznikla bakalářská práce s lingvistickým zaměřením. Dále se kulinářským pořadům věnují především na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. Má práce je tedy první prací zabývající se kulinářskými pořady z oboru televizních studií v českém mediálním prostředí.

69

BURIANOVÁ, K. Faktory úspěchu TV kuchařů aneb TV chefs‘ values. Praha, 2014. Diplomová práce (Mgr.) Univerzita Karlova, Fakulta sociálních věd, Institut komunikačních studií a ţurnalistiky. Katedra mediálních studií. Vedoucí diplomové práce PhDr. Irena Carpentier Reifová, Ph.D. s. 20-22. 70 Tamtéţ, s. 69.

30

3. METODOLOGIE

Ve filmových a televizních studiích existuje mnoho přístupů a definic ţánru. Na následujících řádcích vymezím ţánr kulinářských pořadů a definuji jeho charakteristické aspekty, které se stanou základem pro mou analýzu. Kniha Glena Creebera The Television Genre Book71 poskytuje rámcový přehled o uvaţování o televizním ţánru: „´Genre´ is a French word meaning ´type´ or ´kind´. As such, it has played an important role in the study of literature, theatre, film, television and other art and media forms. It has long been recognised that output in each of these fields can be grouped into categories, and that each category or class is marked by a particular set of conventions, features and norms.“72 Creeber upozorňuje na současný trend hybridizace ţánrů a jejich moţné dělení na módy, formáty, formy a další podkategorie.73 Zabývá se jak fikčními, tak faktuálními ţánry z hlediska historického, teoretického vymezení i případovými studiemi především z oblasti britské populární kultury. Dále Creeber zmiňuje i zohledňování institucionálních aspektů (vysílací čas, produkční módy, marketing a publikum, konkurence) v analýzách ţánru.74 V této práci k nim budu přistupovat jako k pomocným nástrojům charakterizace subţánru/pořadu,

nikoli

však

jako

k primárním

a nezbytným

popisům

subţánru/pořadu a zohledňovat budu pouze ty aspekty, které se budou jevit v daném subţánru/pořadu jako podstatný prvek k jeho definování.

71

CREEBER, G. The Television Genre Book. London: British Film Institute, 2001. 163 s.

72

Tamtéţ, s. 1 Tamtéţ, s. 3-4.

73 74

Tamtéţ, s. 4.

31

Dále povaţuji za důleţité zmínit knihu Thinking Outside the Box: A Contemporary Television Genre Reader75 od Garyho R. Edgertona a Briana G. Rose. Především mne zajímá jejich pojetí ţánru jako procesu, jenţ se neustále proměňuje a přináší nové moţnosti kritického náhledu na formování televizních ţánrů, jejich fungování a proměny v čase, vzájemné interakce a jako: „part of a much broader system of signification that derives its deeper meanings from the interrelationship between an assortment of creative, technological, industrial, institutional, and reception-related practices.“76 Ţánrová analýza v jejich pojetí však klade přílišný důraz na prvky pojící se s narací, která má v kulinářských pořadech buď sekundární význam (Ano, šéfe), či zcela absentuje (Jamie vaří rychlovky). Edgerton a Brian však pohlíţení na ţánr v kulturně-kritickém měřítku, jeţ povaţuji za zcela zásadní, stejně jako jejich pojetí ţánru jako kategorie prosazující se i mimo televizní obrazovky. Všímají si webových platforem, DVD nosičů, videokazet, videoher, tištěných médií spojených s televizním produktem a dalšími propagačními předměty. Podle autorů jsou nejdůleţitějšími nástroji webové stránky, které umoţňují prolnout jak audiovizuální obsahy spojené s pořady, tak i další brandingové sloţky (přístup k jednotlivým epizodám, prodej propagačních předmětů). Ţánrem v širším kulturním kontextu se zabývá i Jason Mittel v knize A Cultural Approach To Television Genre Theory.77 Autor hovoří o ţánru jako o kulturní kategorii, jeţ přechází hranice mediálních textů a pracuje s pořady jako s texty, jeţ je třeba definovat v komplexnosti. To znamená zahrnout produkční aspekty, práci s publikem, uţívaný diskurz, estetické kvality, kritiku i historické trendy.78 Mittel tvrdí, ţe ţánru lze nejlépe porozumět v procesu kategorizace. Tento proces

75

EDGERTON, R.; Gary, Rose, Brian (ed.). Thinking Outside the Box: A Contemporary Television Genre Reader. Lexington: The University Press of Kentucky, 2005. 76

Tamtéţ, s. 7.

77

MITTEL, Jason. A Cultural Approach To Television Genre Theory. In Cinema Journal, r. 40, č. 3, 2001. 78

Tamtéţ, s. 11.

32

však nevnímá v rámci mediálních textů, ale v rámci kulturní sféry.79 Pro mou práci je důleţité Mittelovo pojetí ţánru jako textu, které však na kulturní úrovni (zmiňuje se především o rovině diskurzu) opomíjím a více se zaměřím na text v multimediálním pojetí, jak jsem ho popsala výše. Na rozdíl od Mittela si nekladu za cíl nalézt komplexní definici ţánru, spíše hledám jeho charakteristické atributy a jejich proměnné.

K analyzovanému pořadu budu přistupovat jako k vzorci charakteristik, jehoţ ztvárnění a projevy budu sledovat na dalších mediálních platformách spojených s pořadem. Zajímat mne tedy bude sémanticko-syntaktická rovina pořadů dle Ricka Altmana.80 Altman spojuje dva dosud rozdělené přístupy k definování ţánru. Sémantická rovina sleduje podobnosti jednotlivých prvků, ze kterých se dílo skládá, tzn. postavy, prostředí, záběry, téma, atd. Syntaktická rovina se soustředí na podobnosti jejich vztahů a uspořádání, jinými slovy na ţánrovou syntax. Ta je tvořena vztahy postav, střihovou skladbou, strukturou děje ad. Ačkoliv je evidentní, ţe se jedná o roviny uplatňované na fikční ţánry, domnívám se, ţe i v případě kulinářských pořadů, kde narativní rovina (v její tradiční fikční rovině) ve většině případů absentuje, lze tyto aspekty na kulinářských pořadech sledovat. Později Altman přístup rozvíjí o pragmatickou rovinu,81 která zahrnuje multidiskurzivitu ţánru. Podle něj je ţánr kódem a záleţí na čtenáři, jakým způsobem ho rozkóduje. Čtenářem jsou zde míněni diváci, kritici i filmologové. Ti pak vytvářejí další texty, jeţ se spolupodílejí na definici, redefinici či ustanovení nového ţánru. Tuto pragmatickou úroveň však budu ve své analýze záměrně opomíjet, protoţe se nesnaţím o komplexní popis ţánru, ale o zachycení jeho hlavních atributů, na jejichţ základě ho lze rozdělit do subţánrů.

79

Tamtéţ, s. 12

80

GRANT, Barry. Keith. Film Genre Reader III. Austin: University of Texas Press, 2003. s. 27-41. ALTMAN, Rick. Conclusion: A Semantic/Syntactic/Pragmatic Approach to Genre. In: Film/Genre. London: BFI Publishing, 1999. s. 207-215. 81

33

Předmětem této magisterské práce jsou kulinářské pořady vysílané na českých televizních kanálech82 od roku 1989 do současnosti. Kulinářské pořady jsou stále více oblíbeným formátem day-time television. Svědčí o tom jejich nárůst v programové skladbě českých televizí83 a také fakt, ţe téměř všechny české soukromé i veřejnoprávní televizní kanály produkují vlastní kulinářské pořady. Kulinářské pořady se vyskytují v hojném mnoţství také v ostatních médiích. Na webu se nachází nepřeberné mnoţství oficiálních i neoficiálních stránek pořadů i jejich prezentérů, vyhledat je lze i na sociálních sítích. Častá jsou i rozhlasová ztvárnění,84 časopisy specializované na vaření,85 kuchařské knihy či mobilní aplikace. Tematika vaření prostupuje českým mediálním prostředím, čímţ ovlivňuje vnímání této činnosti a kulinářských dovedností ve společnosti. Z tohoto důvodu povaţuji za důleţité reflektovat tyto pořady, dosud českým odborným zájmem nedotčené, v jejich mediální komplexitě a v národním kontextu. Ten je podstatný především proto, ţe v zahraničí k jejich popisu jiţ došlo.86 Mediálními platformami rozumím webové stránky pořadů, kuchařské knihy pořadů a stránkách pořadů na sociální síti Facebook.

82

Mezi tyto televizní kanály řadím pouze ty, jeţ jsou v základní nabídce kanálů a má k nim přístup kaţdý divák bez ohledu na jeho diváckou angaţovanost či sociální podmínky. Jsou jimi kanály české veřejnoprávní televize a dále kanály komerční Novy a Primy. 83

Média často hovoří o kulinářských pořadech v souvislosti s jejich nárůstem, př. T. Uhnák v kulturním čtrnáctideníku A2Alarm hovoří o „bezprecedentnímu nárůstu pořadů týkajících se gastronomie“. Zdroj: UHNÁK, Tomáš. Gastronomie krize: „A viděl jsi poslední díl?“. A2Alarm [online]. 2014, 2014-03-08 [cit. 2015-01-26]. Dostupné z: ˂http://a2larm.cz/2014/03/gastronomie-krize-a-videl-jsi-posledni-dil/˃. Hospodářské noviny zmiňují narůstající popularitu tohoto ţánru v souvislosti se vzrůstajícím zájmem firem o umísťování reklamy v kulinářských pořadech: „Minulý rok utratily firmy za prostor v jejich pořadech (v ceníkových cenách) 9,2 miliardy korun. To je podle společnosti Admosphere, která monitoring reklamy pracovala, o téměř 1,2 miliardy více neţ v roce 2010.“ Zdroj: HRDINOVÁ, Radka. V kuchařských show se otočilo 9,2 miliardy. Lidl teď chytře angaţoval Pauluse. Hospodářské noviny [online]. 2013, 2013-10-08 [cit. 2015-01-26]. Dostupné z: ˂http://life.ihned.cz/c1-60872540-paulus-vs-ihnacak-reklama-hleda-nove-vyuziti-pro-kucharskecelebrity˃. 84 Český Rozhlas vysílá pořady Pochoutky na talíři, Vaříte s Českých rozhlasem, Receptář či Vaše recepty, Rádio Impuls Vše o vaření, Kiss Radio Piknik, Rádio BEAT Pepovy plotýnky, Frekvence 1 Vaření s Jirkou Babicou, M Radio Kuchtění, ad. 85

Apetit, Biorevue, Barlife, Dortománie, Nejlepší recepty, Prima Fresh, Výţiva a potraviny, ad.

86

Kromě anglosaského prostředí se staly kulinářské pořady středem akademického zájmu i ve slovinském mediálním prostředí autorkou Anou Tominc, v řeckém Davidem Suttonem a v asijském kontextu se o pořadech o vaření zmiňuje Anita Mannur.

34

Mým cílem je definování, deskripce a nalezení souvislostí v ţánrovém modelu kulinářských pořadů. Na základě výše popsaných formálních, stylotvorných i multimediálních aspektů pořadů je zařadím do kategorizačních rámců a vytvořím tak subţánrovou typologii kulinářských pořadů z jiţ zavedené taxonomie Ketchum. Z důvodu obsáhlosti výzkumného vzorku si ke kaţdé kategorii zvolím pro analýzu vybrané archetypální pořady, jeţ budu analyzovat na základě prvních dvou odvysílaných epizod. V prvním díle často dochází k představení pořadu jako takového či jeho prezentéra (od sebe samého), ve druhém díle se určuje zavedená podoba pořadu pro další epizody. V některých případech však z důvodu dlouhodobého vysílání pořadu dochází k produkčním změnám, za těchto podmínek tedy stanovené pravidlo poruším a svou analýzu postavím na více epizodách tak, abych postihla jednotlivé fáze vývoje a tím i pořad jako celek.

Pohlíţím na kulinářskou show jako na multimediální platformu, která ve větší či menší míře přenáší svůj obsah skrze mediální prostor. Kromě televizních pořadů si budu všímat webového rozhraní pořadů, prezentaci hlavního prezentéra na v České republice nejuţívanější sociální síti Facebook a kuchařských knih. Jsou nejčastěji se objevujícími mediálními prolnutími televizních pořadů a diváky nejvyhledávanější. Zatímco u televizních pořadů stavím analýzu na tradičních strukturálních prvcích, u zbylých mediálních nosičů sleduji další aspekty jako reprezentace osobnosti prezentéra (profesionál, „jeden z nás“), zda přenášený význam pořadu v médiích vzájemně koresponduje s pořadem (zdravý ţivotní styl, domácí kuchyně, cestování či profesní gastronomie), případně které aspekty jsou upozaďovány a které naopak upřednostňovány, zda barevné rozhraní mizanscény a stylu grafických prvků pořadu odpovídá jeho prezentaci v dalších médiích a zda fotografické a textové obsahy dalších médií odpovídají tematickému zaměření pořadů. Důleţité jsou také způsoby odkazování k pořadu. U webových stránek pořadů (pokud pořad nemá svébytné oficiální stránky, přejdu na oficiální stránky prezentéra) budu sledovat rozvrţení a vizuální styl layoutu, způsoby prolínání s pořadem, jeho tematické zaměření, míru angaţovanosti jeho uţivatelů, zda převládají textové či fotografické obsahy. Porovnám, zda obsah textu 35

koresponduje s výše zmíněným významem a stylem pořadu, zda fotografický materiál je snímán ve stylu pořadu a do jaké míry se věnuje prezentérovi a receptům. K facebookovým stránkám budu přistupovat podobně jako k oficiálnímu webu. Často zde bývá několik stránek, které zaloţili fanoušci, já budu vyhledávat především oficiální stránky, případně stránky, které mají nejvíce sledujících. Zde budu zkoumat, zda se jedná pouze o brandingové stránky či jestli jejich prostřednictvím komunikuje prezentér příspěvky osobního charakteru, do jaké míry příspěvky odkazují k pořadu a dalším mediálním nosičům a jakým způsobem se zde dotváří mediální reprezentace prezentéra pořadu. U kniţní podoby pořadu budu postupovat podobně jako u webů – jakým způsobem koresponduje s obsahem pořadu, zda se jedná pouze o kniţní přepis či je jeho rozšířením a předává nové informace či z něj naopak čerpá pouze určité výseky. Nakolik se věnují edukativním informacím a nakolik jsou osobními výpověďmi prezentéra tematizující jím prezentovaný ţivotní styl. Dále budu zkoumat, čemu se kniha věnuje v rámci fotografického materiálu (prezentér, pokrmy, další osoby objevující se v pořadu) a do jaké míry odpovídá grafická podoba publikace mizanscéně pořadu.

Kategorizací faktuálních ţánrů se také zabývá Annette Hill v publikaci Restyling Factual TV: Audiences and news, documentary and reality genres.87 Na způsoby kategorizace však pohlíţí z pohledu publika, proto ji pro vymezení taxonomie nepovaţuji za vhodný zdroj k mé práci. Ve zmíněné publikaci však vytyčuje definici lifestylových pořadů, kam lze zařadit kulinářské pořady: „Lifestyle programmes address topics such as homes and gardens, buying/ selling properties, food and drink, domestic budget management, clothes and dating. Advice and ideas about products are offered and most programmes are underpinned by the theme of ‘self-improvement’, generally achieved through changing your domestic environment or your appearance, but also through

87

HILL, Annette. Restyling Factual TV: Audiences and news, documentary and reality genres. New York: Routledge, 2007. 263 s.

36

adjusting your ‘inner self’. An important element of all lifestyle is a combination of the presenter(s) and/or expert(s) and ordinary people.“88 Hill dále dělí lifestylové pořady na „instructional“, které poskytují divákům přímé rady a tzv. „make-overs“, které zobrazují určitou přeměnu,89 ať uţ vzhledu člověka či na příklad bytu. Kategorické zařazení ţánru kulinářských pořadů v rámci formátů faktuální

televize

je

však

nejednotné.

Kromě

nejčastějšího

vymezení

mezi lifestylové programy (Hill, Scholes, Viviani a další) je někteří řadí k edukativním pořadům pro dospělé (Brost) a Ketchum je v textu The Essence of Cooking Shows: How the Food Network Constructs Consumer Fantasies,90 ke kterému přistupuji jako k výchozímu vzoru pro mou práci, vymezuje jako „instructional genre“. Do nějţ podle Ketchum spadají i výše zmíněné „make-over“ programy, které se také pojí s domácí sférou. Diváci skrze ně dostávají „instrukce“ o tom, jak nakupovat, zpracovávat a konzumovat jídlo.91 Díky zevrubnosti této definice lze postihnout ţánr v širším měřítku.

Nyní se více zaměřím na text od Ketchum, který je jedním z nejcitovanějších textů v oblasti kulinářských pořadů. Ketchum analyzuje kulinářské pořady pomocí analytického aparátu televizních studií, vymezuje subţánrovou kategorizaci kulinářských pořadů, které ověřuje na základě případových analýz. Tuto strukturaci textu aplikuji na mou práci a pouţiji její analytický aparát. Ketchum sleduje pořady z hlediska produkčních vlastností (osvětlení, barvy, typy záběrů), velkou pozornost dále věnuje prezentérům pořadů (jejich vzhled, vystupování a styl) a neopomíjí způsob komunikace s diváky. U stanovených subţánrů (kategorií kulinářských pořadů) si všímá vţdy trochu jiných převládajících charakteristik. Tímto modelem se budu řídit ve svých analýzách. Snaţím se totiţ o zachycení hlavních atributů subţánrů, nikoli o jejich vyčerpávající popis. Pro charakterizaci těchto atributů si vypůjčím termín ruského formalismu -

88

HILL, Annette. Restyling Factual TV: Audiences and news, documentary and reality genres. New York: Routledge, 2007. s. 51. 89 Tamtéţ 90 KETCHUM, Cheri. The Essence of Cooking Shows: How the Food Network Constructs Consumer Fantasies. In Journal of Communication Inquiry, 2005, č. 29. s. 217-234. 91 Tamtéţ, s. 218.

37

„dominanta“.92 Tu formalisté pojímají jako jeden ze základních formálních principů filmu, já ji aplikuji na faktuální televizní pořady bez nutného důrazu na formu, tzn. dominantou můţe být i stylový prvek či například genderový aspekt. Ketchum tyto subţánry nazývá pouze termínem „kategorie“, rozeznává: Tradiční domácí naučné vaření, Nové domácí kulinářské pořady, Jídlo a cestování, Avantgarda. Dle mého názoru je toto rozvrţení příliš zjednodušující pro celé spektrum nejrůznějších formátů zabývajících se vařením, zvláště v současné době proliferace a hybridizace ţánru kulinářských pořadů. Kategorizaci Ketchum tedy přenesu na české mediální prostředí a rozšířím ji tak, aby popsala vytyčený vzorek pořadů. Jako výchozí materiál si Ketchum zvolila náhodný výběr pořadů vysílaných v různých časových úsecích na televizní stanici Food Network zaměřující se pouze na pořady o vaření. Tento metodologický postup nepovaţuji za vhodný pro mou práci ze dvou důvodů. Jednak se v českém prostředí zatím neobjevil srovnatelný televizní kanál (Mňam TV začala vysílat 15. února 2015.93), jednak je má práce ohraničena časovým obdobím, které si klade za cíl prozkoumat jako celek. Po zhlédnutí vytyčeného vzorku pořadů Ketchum dále přidala i kulturální aspekty jako třída, gender a etnicita. Těm se budu věnovat pouze v případech, ţe budou jedním z hlavních charakteristických rysů pořadu. Naopak povaţuji za důleţité sledovat prostředí, v němţ se pořad odehrává a vytyčit jeho hlavní téma vzhledem k vaření jako primární činnosti (levné pokrmy, rychlé vaření, profesionální vaření atp.). Obojí výrazně ovlivňuje zaměření pořadu a cílové publikum.

Vzhledem ke svému dosavadnímu metodologickému zaměření opírající se o literaturu tematizující fikční televizní programy, chci v této části ještě zmínit několik prací, jeţ se zabývají ţánrem kulinářských pořadů a které jsou pro mě

92

Koncept dominanty ustanovuje Kristin Thompsonová v rámci neoformalistické analýzy jako „hlavní formální princip, jehoţ uţívá dílo či skupina děl k organizaci prostředků do jednoho celku. Dominanta určuje, které prostředky a funkce vystoupí do prostředí jako důleţité ozvláštňující rysy a které budou méně důleţité. Dominanta ovládá dílo, řídí a spojuje podřazené prostředky do nadřazených celků; prostřednictvím dominanty se k sobě vztahují stylistické, narativní a tématické roviny.“ THOMPSON, Kristin. Neoformalistická filmová analýza: Jeden přístup, mnoho metod. In: Iluminace, 1998, roč. 10, č. 1. 35 s. 93

Lidovky.cz [online]. Kuchaři a vlastní reality show: Mňam TV začne vysílat v únoru. 2014-12-16 [cit. 2015-02-05]. Dostupné z: .

38

návodem, jak na kulinářské pořady pohlíţet a jaké klíčové analytické postupy na ně lze uplatnit. Kromě dříve zmiňované práce Ketchum, povaţuji za důleţitý text Tashi Oren On the Line: Format, Cooking and Competition as Television Values94 z roku 2013. Jedná se tedy o aktuální práci, jeţ popisuje vývoj ţánru od počátků po současnost. Vzhledem k jejímu zaměření na soutěţní kulinářské pořady, budu z této práce čerpat inspiraci především při analýze těchto subţánrů. Oren zkoumá ţánr na nadnárodní úrovni, jeho institucionální, estetické konvence, divácká očekávání a jejich proměny v čase. Na základě těchto výsledků pak dále zkoumá kontext kulinářských pořadů v rámci vývoje televizních konvencí a proměn kulturálních hodnot. Tyto historicko-společenské aspekty však budu opomíjet, na rozdíl od Oren se budu zabývat kulinářskými pořady spíše zevnitř – ustanovením jednotlivých subţánrů. Další studie, z níţ čerpám podněty pro tuto práci, se nazývá Watching What We Eat: The Evolution of Television Cooking Shows95 od Kathleen Collins. Ta pojímá kulinářské pořady jako ţánrově vymezenou skupinu, kterou také rozděluje do několika kategorií. Ačkoliv se zabývá především historickým vývojem ţánru, své kategorie staví na archetypálních vzorech, kterými daná období charakterizuje. Stejně tak i já stavím své kategorie na archetypech či jinak řečeno dominantě, která spojuje určitou skupinu pořadů. Od Collins se také inspiruji důrazem na reprezentaci jídla, vaření a interakci s diváky ve smyslu uzpůsobování pořadů divácké skupině, jeţ má vymezený vztah k jídlu (levné, rychlé, kvalitní, zdravé).

Dle vzoru dříve jmenovaných prací Brost a Ketchum dám ve svých analýzách prostor i genderovému zaměření pořadů, a to v případech, kdy tento aspekt bude jedním z výrazných charakteristických rysů pořadu. Z hlediska zaměření mé práce opominu přední teoretičky genderu v audiovizuálních médiích Lauru Mulvey

94

OREN, Tasha. On the Line: Format, Cooking and Competition as Television Values. In Critical Studies in Television, 2013, roč. 8, č. 2. s. 20-35. 95

COLLINS, Kathleen. Watching What We Eat: The Evolution of Television Cooking Shows. New York a Londýn: Continuum, 2009.

39

a Judith Butler. Jejich psychoanalytický a lingvistický přístup by se vymykal mému dosavadnímu ţánrovému vymezení a práce by tak působila nekonzistentně. Metodologicky budu vycházet z Brost, která se analýze genderu v ţánru kulinářských pořadů zabývala jako první. Vnímá gender v kulinářských pořadech v souvislosti se stereotypním vnímáním domácnosti, způsobu oblékání prezentéra, jeho postavení ve společnosti, vztahu k vaření a dalším aktivitám souvisejících s kaţdodenními návyky. Nezabývá se tedy vizuálním zobrazováním genderu, spíše jeho sociálními a symbolickými souvislostmi. Ty jsou dle mého názoru v kontextu kulinářských pořadů ve smyslu populárních textů důleţitější neţ otázky identifikace či mocenských nástrojů. Zároveň se tyto aspekty v pořadech více projevují. Kulinářské pořady přenášejí určitý obraz ţivotního stylu a vizuálně se zaměřují více na poměr záběrů s procesem vaření a záběrů s prezentérem (samozřejmě existují výjimky, na které v analytické části upozorním). Brost vychází z Pierra Bourdieuho, Deborah Heisley, Nickie Charlese, Kerr Mariona a dalších.

40

4. USTANOVENÍ SUBŢÁNROVÉ KATEGORIZACE

Před ustanovením vlastní subţánrové kategorizace nejdříve představím kategorizaci Ketchum, ze které vycházím. Autorka však pracuje s jiným vzorkem pořadů vhledem k jejímu zaměření na americkou televizní stanici Food Network. Dále se domnívám, ţe jí vytyčené čtyři kategorie nepostihují dostatečně všechny formáty kulinářských pořadů, proto tuto kategorizaci zreviduji. Nejprve tedy představím čtyři kategorie kulinářských pořadů popsané dle Ketchum.

1. Traditional Domestic Instructional Programs Pro tyto pořady je dle Ketchum charakteristické jemné osvětlení a zemité tóny s tradiční kuchyňskou ţlutou barvou. Ačkoliv jsou pohyby kamery pomalé, kuchaři vyrovnávají tempo rychlými pohyby. Všechny činnosti jako krájení, vaření, smaţení jsou zabírány z velkého detailu. Kamera zaznamenává pomalým pohybem transformaci ingrediencí v jídlo, coţ navozuje pocit plynulé akce. K dosaţení pocitu spojení prezentéra s diváky se vyuţívá polocelků. Ty jsou prostřihávány detailními záběry na jídlo. Intimitu prezentér také navozuje přímým oslovováním diváka. Prezentéry těchto pořadů bývají především ţeny. Ţena bývá stereotypně spojována s rolí pečovatelky, proto prezentérky v pořadech často zmiňují, jak spokojeni budou strávníci, pokud diváci dané jídlo uvaří. Mezi příklady pořadů nezmiňuje ţádné, jeţ by pronikly do českého televizního prostředí, jsou jimi From Martha’s Kitchen, 30 Minute Meals, Essence of Emeril, Sara’s Secrets, Melting Pot. 96

2. New domestic cooking shows Tyto pořady Ketchum připodobňuje stylu talk show, prezentéři totiţ příleţitostně promlouvají s ţivým publikem ve studiu, některé z těchto pořadů také připomínají tzv. infomercials. Prezentér hovoří s publikem a vyvolává v něm emoce. Pouţívá se

96

KETCHUM, C. The Essence of Cooking Shows: How the Food Network Constructs Consumer Fantasies. In Journal of Communication Inquiry, 2005. s. 223-225.

41

high-key osvětlení. Ingredience a kuchyňské náčiní je vystaveno tak, aby bylo dobře vidět. Prezentérem je vţdy muţ. Opět se mezi příkladovými pořady nevyskytuje ţádný, který by znal divák běţně dostupných českých kanálů: Emeril Live, Molto Mario, Hot off the Grill With Bobby Flay, Wolfgang Puck, The Essence of Emeril, Emeril Live.97

3. Food and travel Kuchařští „průvodci“ ve Food and travel pořadech explicitněji vyjadřují charakter obchodníka neţ jiné pořady. Zvou diváky k návštěvě zajímavých míst a s nimi spojenými nákupy a jídlu. Vše se odehrává mimo domácí prostředí ve vzdálených cestovatelských destinacích. Od dříve zmiňovaných pořadů je odlišuje především větší počet kuchařů-celebrit a menší prostor pro kuchařské instrukce. Většina těchto pořadů se vysílá v podvečer. Opět jsou zde většinově zastoupeni muţi, kteří si dle Ketchum upevňují svůj status dobrodruţnějšího pohlaví. Pořady jsou únikem do reálných lokací, coţ je dle Ketchum důleţité pro diváky, kteří si utvářejí své fantazie o budoucích záţitcích. Tyto pořady propagují jak zboţí, tak i ţivotní styl, jsou jimi: FoodNationWith Bobby Flay, Follow That Food, The Best of .98

4. Avant-Garde Food Shows Avantgardní pořady rozeznává Ketchum dle jejich inovativních estetických konvencí. Tyto pořady jsou vysílány v noci, všichni prezentéři jsou muţi, kteří demonstrují konzumaci jídla se sexuálním podtextem. Jsou určeny pro diváky, kteří hledají únik z nudné kaţdodennosti v dobrodruţném stylu ţivota. V této kategorii se vychýlím od definování výše uvedených kategorií a více představím pořad, který Ketchum v této kategorii analyzuje. Ketchum uvádí charakteristické

prvky

těchto

pořadů

na

příkladových

analýzách

spíše

neţ v obecném souhrnu. V tomto případě navíc analyzuje pořad, který zapadá do mého výzkumného materiálu. Je jím pořad Oliver´s Twist, u nás vysílaný pod názvem Jamie Oliver: Roztančená kuchyně.

97 98

Tamtéţ, s. 225-227. Tamtéţ, s. 227-229.

42

Ketchum charakterizuje Olivera jako mladého britského hipstera, který má přilákat především mladé diváky. Ketchum sleduje stylovou podobnost s kanálem MTV – nakloněný úhel kamery, fast-forward přesuny v čase a extrémně rychlý střih. Oliver vyuţívá svého sex-appealu a hyperaktivních perfomancí při vaření k nadchnutí publika. V pořadech horečně pobíhá po kuchyni, ochutnává jídlo za pomocí prstu a vzdychá blahem, coţ má dle Ketchum jasný sexuální podtext. Kamera je neustále v pohybu a poskytuje pohled zpříma k navození ţivosti pořadu. Prezentér někdy divákům oznamuje, ţe čeká hosty, jindy je pozvání součástí narace. Prvek surreálna sleduje Ketchum v jakési „předpárty“ konané pro televizní diváky před příchodem hostů. Autorka analýzy si všímá i kombinace barev zdi za prezentérem, jasného osvětlení a zakřivených tvarů studia. Pohled kamery míří z různých částí studia, coţ podle Ketchum vytváří intimní atmosféru. Mnoho záběrů je průhledem skrze květiny či jiné vybavení. To můţe evokovat pohled „špeha“, coţ si Ketchum vysvětluje snahou o osobitost k zaujetí mladých diváků či o navození zmíněného sex-appealu. Diváci mají pocit jako by byli v přítomnosti prezentéra díky přímému adresování do kamery. Ketchum také zmiňuje další společný rys avantgardních kulinářských pořadů - webové stránky prezentéra, které odkazují na další mediální produkty.99

Ketchum tedy pořady charakterizuje především dle pohlaví prezentéra a stylových konvencí. Při sestavování kategorií však nepostupuje příliš systematicky – nepohlíţí na pořady z jedné perspektivy, spíše vyzdvihuje jeden charakteristický prvek. U Traditional Domestic Instructional Programs jsou důleţité stylové prostředky a ţenská

prezentérka,

v případě

New

domestic

cooking

shows

převládá

charakterizace přímého kontaktu s ţivým publikem, muţský prezentér a stylové prostředky působící na emoce. Food and travel mají dle Ketchum propagační charakter – propagují jak destinace, tak dobrodruţný styl ţivota a prezentér je zde prodávajícím. Avant-Garde Food Shows jsou inovativní, a to hlavně v estetickém pojetí pořadů. Cílí na mladší diváky, proto přesahují i do dalších médií a prezentéry bývají také hlavně muţi.

99

Tamtéţ s. 229-231.

43

5. ANALYTICKÁ ČÁST

Z výše uvedené kategorizace Ketchum budu vycházet, přičemţ některé kategorie převezmu a zreviduji, dále pak ustanovím i zcela nové kategorie. Domnívám se, ţe k porozumění tomuto ţánru jako celku je třeba postihnout jejich nejvýraznější rys – Thompsonová jej nazývá „dominantou“100, pomocí něhoţ také lákají producenti pořadů určité spektrum diváků. V kategorizaci Ketchum rovněţ postrádám postihnutí současného trendu hybridizace ţánru. Hybridní kulinářské pořady budou také součástí mnou vytyčené taxonomie. Po prohledání televizních programů z vytyčeného období, zhlédnutí několika vybraných epizod od kaţdého kulinářského pořadu, ustanovení konečného vzorku pořadů, jeţ spadají do mnou vytyčené definice kulinářských pořadů a zevrubné analýze kaţdého z nich jsem vymezila tuto subţánrovou taxonomii. V této první části taxonomie se věnuji takovým pořadům, které jsou ţánrově čisté, případně se vliv ostatních ţánrů projevuje jen v malé míře.

5.1 Tradiční kulinářské pořady Tato kategorie se prolíná s Traditional Domestic Instructional Programs od Ketchum. Slovem „tradiční“ vyjadřuji návaznost pořadů na počátky ţánru v čele s pořady jako The French Chef. Vaření je zde prezentováno jako kaţdodenní přirozená činnost, kterou lze provádět s elegancí. Důleţitým aspektem je domáckost, které je vše uzpůsobováno – prostředí, do něhoţ je prezentér zasazen i jeho přístup k vaření. Studio je stylizováno tak, aby působilo jako domácnost prezentéra. Ten často přechází i do dalších částí domova jako je jídelna či zahrada a odkudsi si čas od času někdo z rodiny přijde pro hotový pokrm. Prezentér oslovuje diváka přímým pohledem do kamery a často vypráví příběh, který se 100

Koncept dominanty ustanovuje Kristin Thompsonová jako „hlavní formální princip, jehoţ uţívá dílo či skupina děl k organizaci prostředků do jednoho celku. Dominanta určuje, které prostředky a funkce vystoupí do prostředí jako důleţité ozvláštňující rysy a které budou méně důleţité. Dominanta ovládá dílo, řídí a spojuje podřazené prostředky do nadřazených celků; prostřednictvím dominanty se k sobě vztahují stylistické, narativní a tématické roviny.“ THOMPSON, Kristin. Neoformalistická filmová analýza: Jeden přístup, mnoho metod. In Iluminace, 1998, roč. 10, č. 1. s. 35.

44

k připravovanému jídlu pojí. Kamera se pohybuje pomalu, přechází z polocelku, zabírajíc prezentéra a kuchyňské prostředí, do detailních záběrů jeho činností a transformaci ingrediencí v jídlo. Tyto pořady nemají příliš multimediální charakter. Na webu je najdeme pouze na webových stránkách televize, která je vysílá, a na sociálních sítích mají pouze fanouškovské účty. Pouze knihy s jejich recepty jsou plnohodnotným produktem pořadu. Prezentéři si vaření uţivají a kladou důraz na české recepty, ve kterých pouţívají suroviny běţně dostupné v České republice a takové, jeţ je moţné si vypěstovat doma. Spíše neţ zdravé či kvalitní vaření upřednostňují jeho pragmatismus. To znamená, ţe dbají, aby jídlo nebylo příliš drahé a aby se všechny ingredience spotřebovaly beze zbytku. Mezi prezentéry nepřevládá ani jedno z pohlaví. Vţdy zastávají vymezenou roli – rodič, přítel/kyně. Tato role je spojována s péčí o druhé, jak zmiňuje Ketchum. Pokud v pořadech nevystupují lidé, o které prezentér/ka pečuje, vţdy alespoň ústně zdůrazní zaručenou spokojenost těch, pro které je pokrm určen. Gender však v tomto subţánru hraje důleţitou roli, protoţe ovlivňuje stylovou i formální podobu pořadu. Dále tedy dělím Tradiční kulinářské pořady na:

5.1.1

Tradiční kulinářské pořady s mužskými prezentéry

Muţští prezentéři jsou kuchaři z profese. Oblékají se do společenského oblečení (košile nebo tričko s límečkem), čímţ potvrzují své vysoké postavení ve společnosti. S tím je spojeno i kuchyňské prostředí, které je plné elektronických pomůcek, jeţ hravě ovládají. Kuchyňská linka je jednoduchá, dekorace tvoří většinou pouze kovové kuchyňské náčiní, je tvořena z kombinace dřeva a lesklého kovového povrchu, coţ působí masivně a muţně. Prezentér vystupuje jako hravá a vtipná osobnost, často si během vaření odskočí k jiné činnosti. Nedává si příliš záleţet na ústním projevu, který je ledabylý a působí improvizovaně. Recepty, které vaří, jsou draţší a technologicky sloţitější.

45

Mezi tyto pořady patří Ainsleyho labuţnický expres, Hrnečku vař: Kuchařský rok Garyho Rhodese, Teď vaří šéf, Kašpárku, vař!, Kdyţ vaří táta. Řadím sem i pořad Jamieho roztančená kuchyně, která stejně jako další formáty kulinářských pořadů s Jamiem Oliverem z části nabourává typické znaky subţánru, a to především vizuálním řešením mizanscény a ruční „roztančenou“ kamerou, která je neustále v pohybu a také hosty, kteří se v pořadu objevují. Přesto pořad odpovídá charakteristice subţánru profesionální kuchařem, jasně vymezenou rolí, jeţ zastává vůči dalším účastníkům pořadu, způsobem projevu i

5.1.2

Tradiční kulinářské pořady s ženskými prezentérkami

Ţenské prezentérky tohoto subţánru nejsou profesionální kuchařky, svou autoritu staví na tom, ţe je jiţ diváci z médií znají. Oblékají se elegantně. Velmi si dávají záleţet na vyprávění, které se pojí k danému pokrmu či k vymezenému tématu dílu. Příběhy tvoří záţitky ze ţivota, coţ vytváří pocit intimity mezi prezentérkou a divákem. Pocit důvěry je důleţitý k navození domácí atmosféry. Kuchyňské prostředí bývá velmi osobité, prosvětlené oknem, které funguje jako jedna z mnoha ozdobných dekorací. Pouţívaný inventář bývá také ozdobný, nikdy však nepřebíjí barvy a tvar připravovaného jídla. Pokrmy jsou sloţitější, vţdy však přizpůsobované tomu, komu jsou určeny. Z hlediska genderu jsou kuchařky v těchto pořadech stereotypem ţeny-pečovatelky. Nikdy pokrm nepřipravují pouze pro sebe, zajímavé však je, ţe se v tomto smyslu nikdy nezmiňují o muţském protějšku. Řadím sem tyto pořady: U Haliny v kuchyni; Karolína, domácí kuchařka.

Analýza Tradičních kulinářských pořadů Pro analýzu subţánru Tradičních kulinářských pořadů jsem vybrala dva reprezentativní pořady tak, aby se na jejich příkladu ukázala aktuální a česká charakteristika těchto pořadů, jeţ formálními i stylovými prvky navazují na pořady z počátku ţánru kulinářských pořadů. Za Tradiční kulinářské pořady s muţskými prezentéry jsem zvolila pořad Teď vaří šéf!, který je v současnosti vysílán 46

na komerční televizi Prima. Navazuje na sérii formátů s šéfkuchařem Zdeňkem Pohlreichem. Na příkladu Pohlreicha, jehoţ mediální reprezentace je odlišná od typického prezentéra Tradičních kulinářských pořadů, lze ilustrovat, jakým způsobem je prezentér stylizován do dané role. Jako příklad pro Tradiční kulinářské pořady s ţenskými prezentérkami jsem vybrala rovněţ pořad, který je v současnosti vysílán televizí Prima a je ze své kategorie divácky nejoblíbenější - Karolína, domácí kuchařka.101 Během analýzy tohoto subţánru budu postupovat jinak neţ u zbývajících subţánrů - z důvodu jeho genderové dichotomie analýzy obou pořadů vzájemně propojím.

Oba pořady jsou zasazeny do prostředí, kterým je prostorný dům se zahradou, kuchyň je moderně zařízena a vede do ní velké okno, jeţ celý prostor prosvětluje. V případě Pohlreichovy kuchyně je vybavení uzpůsobeno výše zmiňovaným „muţským“ materiálům jako je lesklý kov a masivní dřevo. Moderní je i celý dům, který má stejně jako vybavení kuchyně jednobarevné rovné čisté plochy. Barevně je mizanscéna laděna do čisté bílé s kovovými prvky, jejichţ chladnost rozbíjí pouze dekorace zelenými rostlinami (bylinky na pracovní desce a stromky v květináčích na pozadí). U Karolíny je kuchyně více zdobena velkým mnoţstvím barevných dekorací, jimiţ je i inventář pouţívaný při vaření. Ten je však zdoben střídmě, aby nepřebil barvy pokrmu. Oba prezentéři dávají velký důraz na vizuální stránku pokrmu. Po uvaření jej dozdobují dle svého uváţení (překračují hranice obvyklých postupů, coţ si mohou dovolit vzhledem k tomu, ţe jídlo upravují u sebe doma). Pohlreich v jiných ohledech dbá na dodrţování norem, které jsou v gastronomii zavedené. To vyţaduje jeho stylizace jako kuchaře-profesionála, jak bývá u muţských prezentérů obvyklé. Prezentér vţdy uvádí daný díl pořadu v kuchyni jeho restaurace, kde dochází k interakci mezi ním a jeho zaměstnanci tak, aby bylo zřejmé, ţe prezentér je vůči nim ve vyšším postavení. Při přechodu do jeho domácí kuchyně se však prezentér proměňuje spíše v kamaráda, do jehoţ soukromé kuchyně je divák přizván na návštěvu. Vše, co prezentér v kuchyni dělá, komentuje v první osobě mnoţného čísla, diváka oslovuje přímým pohledem do kamery a tyká

101

Diváckou oblíbenost porovnávám v rámci Česko-Slovenské filmové databáze Csfd.cz [online]. [cit. 2015-04-02]. Dostupné z: .

47

mu. Místo obvyklého silně emocionálně zabarveného projevu a sarkastického humoru, které Pohlreicha jako šéfa charakterizují, zde prezentér vypráví historky ze ţivota, s jídlem si hraje nejen při zdobení na závěrečnou prezentaci pokrmu, ale i během vaření (háţe si s ním apod.). Uţ v úvodní znělce vidíme Pohlreicha v nezvyklé pozici tančícího rozveseleného muţe. Znělka je však přechodem mezi zmíněnými dvěma pozicemi prezentéra - jeho profesním já a jeho domácím – hravým a relaxujícím já. Pokud jde o jeho přístup k vaření, klade důraz na tradiční české recepty, které upravuje moderním způsobem: „I tu krkonošskou kuchyň nemusíme furt vařit tak, jak byla před 100 lety. Můţeme tomu dát nějakej trošku moderní twist.“ I Karolína čerpá z tradičních českých receptů, oproti Pohlreichovi vystupuje jako laik, který se však kuchařskému umění učil od své babičky. Slova „Domácí kuchařka“ v názvu pořadu tento fakt dále rozvíjí pomocí knihy plné rodinných receptů, se kterou v pořadu dále manipuluje. Její vaření je především domácí, poctivé, Karolína neřeší dobu, kterou v kuchyni stráví, protoţe tento čas je podle ní vyuţit smysluplně. Vaření pojímá spíše jako jednu z ručních prací, která má svá pravidla, jeţ si můţe kreativně upravit. Uţ ve znělce pořadu je Karolína zobrazena v domácím prostředí, ve kterém je důraz na práci rukou, kromě práce s jídlem si na příklad vystřihuje recept do zmíněné rodinné kuchařské knihy. Zdobená mizanscéna také odpovídá tomu, ţe Karolína tráví v kuchyni mnoho času a dává si záleţet, aby toto prostředí bylo pro ni útulné. Tyto dva Tradiční kulinářské pořady tedy staví své recepty na tradiční české kuchyni, sloţité a zdlouhavé technologické postupy si příliš neusnadňují, dbají na poctivou a kvalitní práci odvedenou v kuchyni bez ohledu na to, zda se jedná o profesionální kuchyň či o tu domácí. Vzhledem k této náročnosti prezentéři své diváky učí pomocí tipů a rad, jak se s danými úkony vypořádat. Své cílové publikum tedy mají spíše v generaci starších diváků. Tradiční kuchyni však rozvíjí oba po svém. Pohlreich vaří z ingrediencí, které jsou drahé, a u pokrmů dbá na jejich pokrokovost, zato Karolína čerpá spíše z levnějších a tradičnějších kombinací surovin a často vyzdvihuje své pocity návratu do dětství a poctivého vaření její babičky. Těmto charakteristikám odpovídá i stylizace domáckosti v pořadech. Pohlreich symbolizuje luxusní bydlení s důrazem 48

na snadnou údrţbu a nové technologie. V jeho domě je vše hladké, nejsou zde ţádné přebytečné dekorace. Kuchyně je spojena s obývacím pokojem, aby bylo vysoké postavení prezentéra znatelnější díky velké sedací soupravě a plazmovou obrazovkou na stěně. Na diváky tedy působí jako úspěšný člověk, ke kterému mohou vzhlíţet a snaţit se mu vyrovnat. Karolína je oproti tomu spíše ţenou z lidu. Její pojetí domácího prostředí připomíná kuchyně našich babiček se šuplaty a nepřeberným mnoţstvím drobného inventáře, který se za dlouhou dobu v kuchyni nahromadil. Hlavním symbolem pořadu je stará kuchařská kniha, která v sobě nese konotace tradice, moudrosti a díky jejímu opotřebovanému vzhledu nese i konotace skromnosti. Struktura pořadů je však velmi podobná. Prezentéři doplňují průběh vaření vyprávěním obyčejných příhod ze ţivota, jejich promluva je téměř nepřetrţitá. V obou případech je ale tato plynulost narušována. V případě Pohlreicha se objevují černobílé sekvence s přípravou jídla, která proběhla v minulosti. Prezentér ji voiceoverem komentuje a v obraze ještě více zdůrazňuje hravost vaření (tanečními pohyby, gestikou, mimikou). Dále se zde objevují záběry ukazující prezentéra i při jiných činnostech (ve druhém díle odpočívá na lehátku u bazénu), aby tak bylo zdůrazněno, ţe vaření je pro prezentéra jednou z mnoha činností, kterým se věnuje. K vymezení jeho role, kterou prezentéři Tradičních kulinářských pořadů mají jasně určenou (jak jsem psala v úvodu do subţánru), jsou zde občasné vstupy jeho syna do průběhu vaření, a to jak skrze jeho fyzickou přítomnost, tak i na příklad hudební kulisou, kterou prezentér komentuje. Pořad Karolína, domácí kuchařka je „narušován“ dotazováním se účastníků na ulici na otázku k tématu, které je v pořadu nastaveno. Na odpovědi pak prezentérka navazuje při dalším vyprávěním před započetím vaření. Vstup dalších osob, které vymezují její roli matky, kamarádky či dcery, nastává aţ na konci pořadu. Pořady stylově i formálně navazují na prvotní kulinářské pořady, jejichţ hlavním ustanovujícím záběrem byl polocelek zachycující prezentéra a jeho pracovní plochu. Zároveň prezentér komentoval právě prováděné činnosti tak, aby divákovi poskytl přesný pracovní postup receptu. Teď vaří šéf! i Karolína, domácí kuchařka z tohoto instruktáţního konceptu kulinářských pořadů vycházejí a inovovují jej. Teď vaří šéf! je inovativní především úhlem kamery, který je originální v rámci celého ţánru kulinářských pořadů. Prezentér spolu s kuchyňskou linkou jsou 49

zabíráni z mírného levého úhlu (zřídka je prezentér zabírán i z opačné strany) a detailní záběry jídla, které polocelek s prezentérem a pracovní plochou střídají, jsou pak zabírány rakurzem zcela zleva. Nové je také řešení mizanscény, která se přirozeně proměnila s vývojem designu kuchyní a nábytku obecně. Projevuje se zde současný trend rovných hladkých ploch s minimem dekorací. Přímé oslovování diváků tradičních pořadů je zde také rozvinuto neformální obecnou češtinou a tykáním, čímţ je navázáno na předchozí oblíbené kulinářské formáty s Pohlreichem. Inovace Karolíny jsou zaloţeny na důrazu na vizuální stránku jídla, coţ můţe být chápáno jako průnik subţánru Kulinářských pořadů àla food porno, ve kterém jde především o estetickou stránku jídla a na specifickém přístupu prezentérky k němu, stejně jako zvolená práce s kamerou, jeţ detailně zkoumá nejen jídlo, ale i prezentérku. Pokrmy v pořadu s Karolínou jsou zabírány z detailu a na jejich prezentaci si Karolína dává velmi záleţet. Prezentérce samotné se kamera věnuje nejčastěji z polodetailu, coţ není u kulinářských pořadů obvyklé. K původním formátům pořad odkazuje specifickým oblékáním prezentérky a dekoracemi v moderním retro stylu (puntíkované a prouţkované vzory, keramické nádobí se zdobením, barvy jemných odstínů). Karolína oslovuje diváky přímým pohledem do kamery, který je však kvůli prezentérčině nezkušenosti s prací s kamerou často narušován jejím pohledem vedle kamery.

Jak jsem zmínila v charakteristice subţánru, tyto pořady nemají své webové stránky. Na oficiálních stránkách televize Prima102 jsou pouze umístěny videa pořadů, jinak však webová stránka není nijak přizpůsobena k reprezentaci pořadu. Bylo zaloţeno několik fanouškovských webů103 pořadu Teď vaří šéf!, ţádný z nich však nemohu povaţovat za mediální rozšíření pořadu z důvodu jejich laického a odbytého provedení. V případě pořadu Karolína, domácí kuchařka neexistují ani neoficiální fanouškovské weby.

102

Tedvarisef. Prima. Iprima.cz [online]. [cit. 2015-04-03]. Dostupné z: ., Karolinadomacikucharka. . Prima. Iprima.cz [online]. [cit. 2015-04-03]. Dostupné z: . 103 Tedvarisef.muz3000.cz. [online]. [cit. 2015-04-03]. Dostupné z: ., Tedvarisef.com. [online]. [cit. 2015-04-03]. Dostupné z: . a další neoficiální fanouškovské stránky Pohlreicha.

50

Na facebookových stránkách pořadu Teď vaří šéf!104 jsou uvedeny pouze odkazy na videa a recepty uvedené na oficiálním webu televize Prima. Jedná se tedy pouze o branding televizního pořadu i kanálu. V případě facebookových stránek pořadu Karolíny je to stejné.105

Pořad Teď vaří šéf! je na televizních obrazovkách novinkou, které doposud nevyšla kniţní adaptace. Vzhledem k tomu, ţe se Pohlreichovi budu věnovat v analýzách dalších subţánrů, nepovaţuji za nutné zde vybírat z jiných kuchařských knih tohoto prezentéra. Karolína, domácí kuchařka své kniţní ztvárnění má a stejně jako u většiny kulinářských pořadů nese stejné jméno jako pořad.106 Na obálce je Karolína z boku, otáčejíc hlavu do objektivu, působí jako by ji právě kdosi vyrušil při jídle. To a důraz na zdobené detaily opět navazuje na Kulinářské pořady àla food porno, kde jejich hlavní představitelka Nigella Lawson bývá na obálkách svých knih častěji zobrazována při jídle neţ při vaření a kromě prezentérky samotné bývá na obálce zdobivý prvek – tím však bývá jídlo spíše neţ inventář. V pořadu s Karolínou je důraz kladen i na vizuální stránku jídla, ale upřednostňováno je dekorativní vybavení kuchyně. Stejně tak je důraz na krásu jídla potlačen pouţitím menšího formátu fotografií s pokrmy, zdobeným písmem a větším prostorem, jenţ je věnovanán textu. V textové části však promlouvá ve stylu Nigelly spíše o subjektivních pocitech či záţitcích, neţ aby čtenářům poskytovala nové informace. Kuchařská kniha se tedy podobá stylu food porno britské prezentérky, estetický důraz je však více kladen na grafický styl, coţ odpovídá estetickému důrazu na mizanscénu v pořadu.

104

Ted vari sef. Facebook.com [online]. [cit. 2015-04-03]. Dostupné z: . 105 Karolína, domácí kuchařka. Facebook.com [online]. [cit. 2015-04-03]. Dostupné z: . 106 Karolína, domácí kuchařka. Praha: NOW Productions, 2014. 208 s.

51

Analyzované současné Tradiční kulinářské pořady inovují počáteční formáty kulinářských pořadů především estetickými kvalitami, jeţ vyjadřují současný společenský důraz na vizuální stránku, která je spíše povrchní a zdůrazňuje pouze genderovou příslušnost řídící se stereotypy o muţské vizuální střídmosti a jednoduchosti a naopak o ţenské potřebě velkého mnoţství malých dekorativních detailů. Na internetu se pořady příliš nerozvíjejí, jejich diváci obsahy na tomto médiu příliš nevyhledávají a dávají přednost tradiční kniţní podobě zpracování receptů, ve které se pořady obsahem i formou drţí provedení pořadu. Ačkoliv pořad Teď vaří šéf! nemá svou kniţní adaptaci, domnívám se, ţe je to jen otázka času, kdy k jejímu vyhotovení dojde.

5.2 Kulinářské pořady àla food porno Food porno je fenomén spojený především s focením jídla. Martin Mališ jej v loňském roce ve své diplomové práci definoval jako: „veškeré velkolepé vaření a jeho následné prezentování. Přes televizní show, reklamy aţ po soukromé sběratelské focení jídla.“107 K tomu dodává, ţe food porno spočívá především v nahrazení komplexního proţitku z jídla pouhým estetickým vjemem.108 V těchto pořadech je důraz kladen na vizuální stránku jídla, zároveň je důleţitá úloha prezentérky, jeţ zde zastává specifickou genderovou roli. Ţena – kuchařka zde přechází svou tradiční pečovatelskou úlohu. Vaření se věnuje především sama pro sebe, ačkoliv v pořadech vidíme i další postavy, pro které pohoštění přichystala. Ti se však objevují vţdy aţ po dokončení procesu vaření. Před ním, během něho i po něm si prezentérka procesu vaření, jezení i vizuálních vjemů z obojího uţívá, své smyslové poţitky komentuje a vysvětluje svůj jedinečný postoj k danému jídlu metaforickým jazykem. Reprezentuje tedy ţivotní styl zaloţený na entuziasmu z jídla a jeho přípravy, dopřávání si poţitků, hýčkání sebe sama a především obdivu

107

MALIŠ, Martin. „Gastronomické mystérium“ současné fenomény konzumerismu. Olomouc, 2014. Diplomová práce. Univerzita Palackého v Olomouci. Vedoucí práce Vladimír Havlík. Dostupné z: . s. 16. 108 Tamtéţ, s. 17.

52

k estetickým kvalitám jídla. Prezentérky v pořadech pozorujeme nejen při vaření a jezení, ale i při kaţdodenních povinnostech jako je nákup potravin, doprovázení dětí, psaní na počítači či zábava s přáteli. Svou osobitost staví na sex-appealu a vymezování se vůči druhým, coţ podporuje sílu jejich osobnosti a dává divákům pocit, ţe i oni mají svobodu při rozhodování se v kaţdodenních záleţitostech. Jejich styl oblékání je také velmi specifický. Nesnaţí se sledovat moderní trendy, vybírají si kontrastní barvy a klasické jednoduché střihy, které však zdůrazňují ţenskost jejich postavy. Prezentérky si uţívají přípravu i ochutnávání jak „hříšných“ nezdravých pokrmů, tak i exotické kuchyně a zdravé stravy. Pokud jde o vizuální styl, většina pořadu se odehrává v prostorných kuchyních, které mají být součástí prezentérčina domova, jehoţ další části jsou nám také odhaleny. Mizanscéna je laděna do bílých nevýrazných barev, čímţ je zdůrazněna krása prezentérky a pokrmů. Prezentérka i jídlo je ve většině pořadů zobrazováno v detailních záběrech, takţe mizanscéna je zcela potlačena a vidíme jen její rozmazané obrysy. Kamera snímá prezentérku z bočního úhlu tak, aby vynikl její flirtující pohled adresovaný přímo do kamery. Na rozdíl od jiných subţánrů se v těchto pořadech prezentérka pohybuje nejen v kuchyni a dalších částech domu, ale vyráţí také i do ulic, nejčastěji za nákupy. Mezi jednotlivými recepty je dán oproti jiným pořadům větší prostor jezení připravených pokrmů a promluvám prezentérky. Důraz na prezentérky je znatelný uţ v názvech jednotlivých pořadů - s Nigellou Lawson Nigella a její kuchyně, S Nigellou v kuchyni, S Nigellou v italské kuchyni, Nigella vaří rychlovky, S Nigellou ve sváteční kuchyni a s její českou obdobou, kterou představuje Dita P. a její pořad Deník Dity P.

Analýza Kulinářských pořadů àla food porno Pro analýzu tohoto subţánru jsem vybrala jako zástupný pořad Nigella a její kuchyně, jehoţ charakteristické rysy odpovídají i dalších pořadům Nigelly Lawson. Ty jsou z hlediska stylu, prezentace Nigelly a komunikace s diváky téměř totoţné. Nigella a její kuchyně je dle mého názoru vhodným materiálem k analýze vzhledem k tomu, ţe je jejím nejnovějším pořadem, který není zaměřen na specifický segment 53

gastronomie (italská či sváteční kuchyně) a reprezentuje vaření a pokrmy Nigelly na obecné rovině. Pořad je vystavěn na několika sekvencích. Většina z nich začíná příchodem Nigelly odněkud (z jiné části domu, z nákupu, z práce, atd.), coţ působí plynulým, téměř narativním dojmem. Narativ (v jeho tradiční fikční podobě) zde však nalezneme pouze v krátkých průpovídkách, které Nigella během procesu vaření vypráví o jídle, jejímu vztahu k němu, pocitech z něj pramenících, případně vypráví o kontextu, který se k přípravě daného pokrmu váţe. Zajímavý je časový pořádek, který chronologicky postupuje od ranní či dopolední přípravy jídla, přes chystání svačiny, večeře a je zakončen noční návštěvou lednice, ze které Nigella ujídá zbytek z jídla, které v daném díle uvařila. Někdy je však časová chronologie narušena denní vsuvkou poté, co uţ jednou proběhlo vaření večeře. V závislosti na denní době se výrazně mění barevné schéma mizanscény pořadu. Ve dne bývá kuchyňské vybavení bílé, pouze s drobnými barevnými rekvizitami tak, aby kontrastovalo s tmavou barvou vlasů a očí prezentérky a sytými barvami jejího oblečení. Ve večerních hodinách bílé poličky prozáří malá světýlka do zlatavé barvy, která pak vyvolává dojem útulna a zároveň luxusu. Tato světýlka jsou jedním z motivů prolínající se pořadem, můţeme si jich všimnout na různých místech v domě a jsou také součástí grafického úvodního titulku pořadu. V něm se také objevují metličky, které poté kamera vyuţívá k navození dojmu hlubší perspektivy a voyeurismu ve scénách. Samotný motiv můţe reprezentovat ladnost a eleganci prezentérky. Společným dominantním ozvláštňujícím prvkem pořadů Nigelly Lawson je důraz na detailní záběry. Pořady uvádějí diváka nejprve polocelky, které sledují přesuny prezentérky (viz. výše zmíněné příchody z různých míst) a po započetí procesu vaření přecházejí do detailních záběrů, které se neustále pohybují. Pohyb kamery v detailu sleduje vizuální krásu jídla a plynule přechází na detail obličeje prezentérky. Účinkem těchto záběrů je zdůraznění vizuální krásy jídel a procesu vaření, ke kterým lze přistupovat s entuziasmem, jeţ se odráţí v detailech obličeje Nigelly Lawson. Prezentérka se k objektivu kamery chová jako k blízkému příteli, ke kterému promlouvá přímým a laškovným pohledem. Velmi zřídka bývá uţíváno přímého úhlu kamery. Téměř vţdy je kamera v mírném rakursu z levé či pravé strany, které se v průběhu pořadu v rámci sekvencí pravidelně střídají.

54

Kromě prezentérky, jídla a vaření je určitý prostor pořadu vymezen hostům, pro které Nigella pokrmy připravuje. Ti nezasahují do prostoru „svatyně“, tedy kuchyně, objevují se pouze v prostoru jídelny. Tu lze jasně popsat pouze černým dřevěným stolem, ostatní mizanscéna je zamlţena v detailních záběrech na strávníky či připravená jídla. Hostů mívá Nigella v tomto pořadu několik, kaţdý z nich je nejprve uveden v samostatném záběru, ještě neţ je pokrm připraven, teprve poté se k němu kamera vrací, aby společně s prezentérkou pokrm jedli a bavili se. Food porno je zde vyzdvihováno jako důleţitá společenská aktivita, zároveň však vidíme, ţe prezentérka si ráda uţívá jídla i o samotě - na příklad v závěrečném titulkovém záběru vţdy Nigella přichází k lednici, ze které si bere pokrm, který ten den navařila. Vaření zde není prezentováno jako kaţdodenní povinnost ţeny, ale jako její potěšení: „V kuchyni, v kuchyni jsem šťastná!“, říká prezentérka na začátku pořadu. Nigella si uţívá nejen procesu vaření, ale jídla jako takového bez ohledu na to, zda je zdravé, zda bude mít vliv na její váhu či bez ohledu na finanční stránku. O tom svědčí i metaforický jazyk plný subjektivně zabarvených adjektiv, která pouţívá k popisu jídla. Do svých pořadů si Nigella vybírá především recepty na exotické pokrmy a netradiční sladká jídla. Obojí doplňuje filozofii pořadu v hýčkání se a důrazu na smyslové poţitky – při ochutnávání prezentérka přivírá očí slastí. Pořad ukazuje vaření jako proces pravidel, která se mohou a mají porušovat. Vybavení kuchyně je však velmi sofistikované – na kaţdý postup prezentérka pouţívá speciální inventář k tomu navrţený. Tím si potvrzuje svůj status entuziastické kuchařky, která není v oboru vzdělaná, ale díky velkému zájmu se v gastronomii dobře orientuje. Prezentérka se často vymezuje vůči běţným technologickým postupům, stejně tak kombinace ingrediencí jsou velmi osobité. Často jsou její recepty ovlivněny britskou kuchyní, a to přidáváním ingrediencí jako burákového másla a luštěnin. „Britskost“ je dále v pořadu rozvíjena častými sekvencemi záběrů z ulic Londýna, které oddělují sekvence s recepty a jako jediné ze záběrů mají hudební podkres, ten je moderní a dynamický. Nigella vaří ve svých pořadech pro sebe i pro druhé, nelze ji však zařadit do stereotypní role domácí pečovatelky. Nigella vaří, protoţe ji vaření baví 55

a způsobuje jí různé formy smyslových poţitků. Nezná „guilty pleasures“ (výčitky z potěšení dělání čehosi zakázaného). Uţívá si pocitu být sledovaná. Kamera ji snímá zejména v pořadu S Nigellou ve sváteční kuchyni skrze nejrůznější průhledy jejího domu, takţe divák je stavěn do role vzdáleného pozorovatele-voyeura. Nigella svým pohledem do kamery pomyslně flirtuje. Pořady vyvolávají dojem, ţe vaření je na sekundárním místě, zatímco pozorování kaţdodenních radostí ze ţivota Nigelly je tím primárním. Diváky zajímají její osobní postoje a názory, stejně jako její „hřešení“ v nočním ţupanu s kalorickými jídly. Zprostředkovává pocity klidného a útulného domova, prostředím odpočinku – pro Nigellu je odpočinkem právě vaření, které v jejích pořadech funguje jako symbol komfortu.109 Při vstupu do spíţe Nigella říká: „Tohle je moje svatyně. Vţdycky se cítím klidná a v harmonii s celým vesmírem, kdyţ jsem obklopená jídlem.“ Nigella reprezentuje vyzrálou ţenu, která ví, jak o sebe pečovat, dělá to s radostí a bez výčitek.

Webové stránky pořadů Nigelly Lawson nemají vlastní originální charakter. Jsou přizpůsobovány grafickému stylu webových stránek televizních stanic, které na ně vlastní práva. U nás jsou to stránky televize Prima,110 v zahraničí televize Food Network.111 Rozhodla jsem se tedy v tomto případě analyzovat oficiální webové stránky Nigelly Lawson Nigella.com, 112 které mají svébytný charakter. Tyto stránky působí na první pohled velmi čistým a decentním dojmem, který vytváří kombinace bílé barvy s jemnou růţovou. V hlavičce vidíme bílé pole s lososově zbarveným velkým logem. Tzv. menu stránky je zezdola lemováno jemnou vlnovkou tak, ţe připomíná cukrářskou markýzu. To působí dojmem hravosti a dětskosti. Nevýrazné pozadí koresponduje s upozaďovanou nenápadnou 109

Hollows, J. Feeling Like a Domestic Goddess: Postfeminism and Cooking. In European Journal of Cultural Studies, 2003, roč. 6, č. 2. s. 183. 110 Nigellajejikuchyne.cz. Iprima.cz [online]. [cit. 2015-03-25]. Dostupné z: . 111 Nigellalawson.co.uk. Foodnetwork.co.uk [online]. [cit. 2015-03-25]. Dostupné z: . 112 Nigella.com [online]. [cit. 2015-03-25]. Dostupné z: .

56

mizanscénou pořadů Nigelly, avšak barevné rozhraní v jemných tónech se výrazně vymyká jejímu stylu, jenţ zdůrazňuje klasické syté barvy (především černou a červenou na svém oblečení). S formou pořadu nekorespondují ani poloţky v tzv. menu. Pouze poslední záloţka se věnuje informacím o Nigelle. V pořadu však dle mého názoru naopak převládají informace o Nigelle a jejím ţivotním stylu. Hlavní funkce těchto stránek je vybízet k participaci návštěvníků. V menu jsou tři poloţky, které jsou věnovány příspěvkům přihlášených uţivatelů stránek. V Kitchen Wisdom mají prostor pro vzájemné poskytování rad nejen pro kuchyň a vaření, ale pro celou domácnost. V Kitchen Queries mají moţnost klást dotazy týkající se receptů a v poloţce Cookalong se dozví o podmínkách participace na soutěţi. Pod menu je okénko vyhledávání, které bývá obvykle na webových stránkách upozaděno, zde je však ve velkém rámci v centru pozornosti. Je tedy přizpůsobeno potřebám návštěvníků, kteří přicházejí, aby si vyhledali konkrétní recept. Vedle vyhledávače je upozornění na moţnost registrace a sledování Nigelly na sociálních sítích. Nigella pravidelně přispívá do pomyslného deníku, ve kterém píše své aktuální proţitky uveřejněné společně s několika fotografiemi jídel v jejím tradičním food porno stylu. Návštěvníci mohou dokonce na stránky uveřejnit své vlastní recepty a všechny mohou komentovat. Důraz je zde kladen především na recepty. Z osmi fotografií na hlavní stránce webu je Nigelle věnována pouze jedna, a to v dolní části stránky. Na fotografiích je zobrazována tak, jak ji diváci znají z pořadů – v detailech, kde je zdůrazněna její ţenskost, či v polocelku během jejích kaţdodenních činností. Fotografie pokrmů rovněţ korespondují se stylem food porno, jakým jsou zobrazovány v pořadu. Při přechodu na stránku s receptem vidíme důraz na fotografii pokrmu, která je umístěna vlevo nahoře – tedy na prvním místě, kam se oči návštěvníka dívají. Je výrazně barevná, oproti bílému pozadí a jemným barevným tónům písma a grafiky. Uprostřed se nachází textová část, kde Nigella popisuje kontext vzniku receptu ještě před jeho uvedením. To je v souladu s uspořádáním pořadu, kdy Nigella začíná nejdříve mluvit o svém vztahu k připravovanému jídlu a teprve poté plynule přechází k jeho přípravě. Na stránkách s recepty je také pomocí malé fotografie odkazováno na Nigelly kuchařské knihy. Na stránkách však nejsou odkazy na její pořady (pouze textové – Nigella Express Recipes můţe být chápáno jako odkaz

57

na pořad Nigella Express, avšak zde má funkci ukazatele na recepty s rychlejší dobou přípravy).

Na nejuţívanější české sociální síti Facebook má Nigella Lawson několik stránek. K analýze jsem vybrala ty s největším počtem sledujících. Průměrně se zde objevují dva příspěvky denně, přičemţ převládají příspěvky, které odkazují na recepty z jejích oficiálních webových stránek či fotografie odkazující k jejímu ţivotnímu stylu – příkladem fotografie nahodile zanechaných věcí na prkýnku s komentářem Nigelly: „Even stoveside mess can be an object of incidental beauty“. Ke komentářům sledujících uţivatelů stránek se však uţ nevyjadřuje, pouze je vybízí k interakci. Facebookové stránky tedy mají stejnou funkci jako oficiální web Nigelly – v prvé řadě jsou zdrojem receptů a dále jsou nositeli ţivotního stylu Nigelly, který vybízí k obdivu nahodilé krásy, pohodlí a nedbalosti.

Vybraný analyzovaný pořad je zajímavý svou netradiční kniţní podobou. Název knihy se liší od názvu pořadu i od originálního názvu publikace v anglickém jazyce. Originální název zní Nigella Kitchen: Recipes from the Heart of Home, v češtině zní celý název Chuť domácí kuchyně: Oblíbené rodinné recepty pro potěšení z jídla, k zaţehnání hladu i proti stresu. Oba názvy odkazují k pořadu – originální verze odkazuje k výroku Nigelly o tom, ţe kuchyně je pro ni srdcem domova; česká verze v podtitulu akcentuje zaměření jednotlivých epizod. Dále se budu zabývat pouze českým vydáním, jak jsem vymezila v první kapitole této práce. Obsah knihy Chuť domácí kuchyně113 se podobá webovým stránkám Nigelly v jednoduchém pozadí, písmu a zároveň svými pestrými detaily a neformálním jazykem. Fotografický materiál také vyzdvihuje pokrmy před prezentérkou. Fotografie na vnitřní straně obálky vystihuje charakter Nigelliny kuchyně. Je zde detail na velké mnoţství kuchyňského náčiní, které neuspořádaně visí jedno přes druhé (stejně jako Nigellina kuchyňská linka bývá často plná různých rekvizit), přičemţ nejblíţe jsou nůţky. Ty jsou jejím oblíbeným nástrojem, velmi často je

113

LAWSON, Nigella. Chuť domácí kuchyně: Oblíbené rodinné recepty pro potěšení z jídla, k zaţehnání hladu i proti stresu. Praha: Euromedia Group, k. s. – Ikar, 2013. 488 s.

58

pouţívá na místo krájení. Nepřeberné mnoţství speciálního kuchyňského náčiní, o němţ jsem se zmínila při analýze pořadu, se zde odráţí v samostatné kapitole nazvané Moje síň hanby,114 v níţ Nigella popisuje kuchyňské stroje, jeţ jí v kuchyni pomáhají. Knihu lze povaţovat za kniţní adaptací pořadu, rozdělila jsem ji do tří částí. První část je primárně textová s občasným fotografickým doprovodem kuchyňského náčiní či dalších motivů pojící se s domovem jako jsou květiny ve váze. Nigella zde stejně jako v pořadu nejprve uvádí čtenáře do svého pohledu na vaření a svého domova (kuchyňské náčiní, zvyklosti, jeţ jí usnadňují práci). Druhou část uvozuje sama autorka jako Kuchyňské výzvy115 a připomíná, ke kterým dílům pořadu se recepty pojí, přičemţ kaţdý díl je také uveden předmluvou, v níţ Nigella vypráví o svých pocitech a záţitcích s vybranými pokrmy. V meziprostoru před dalším receptem se občas nachází série fotografií Nigelly vařící daný pokrm či jejích strávníků z pořadu, kteří jej s radostnými výrazy konzumují. Poslední část Kuchyňská potěšení116 působí nepropracovaněji. Mezi recepty je zde věnováno více prostoru pro promluvy Nigelly i fotografiím jednotlivých jídel.

Pořady Nigelly Lawson, jeţ reprezentují subţánr Kulinářských pořadů àla Food porno jsou nejen o vaření, ale především o přístupu k němu. Motivují k bezstarostnému ţivotnímu stylu, ve kterém kaţdodenní maličkosti způsobují radost pomocí smyslových poţitků. Kniţní zpracování pořadu je jeho kopií, objevují se zde stejné promluvy, stejné recepty a screenshoty z pořadu. Sdělení je tedy stejné. Na webu je prezentérka upozaděna, funguje spíše jako pojítko k originálním receptům a zmíněnému ţivotnímu stylu. Ačkoliv se styl webové stránky výrazně liší od pořadu, působí na uţivatele dojmem klidu, čistoty a potřeby přidat se ke stylu ţivota Nigelly. Lze tedy říci, ţe tento subţánr předává v multimediální komplexitě hodnoty související primárně s potřebou změny ţivotního stylu.

114

Tamtéţ, s. 27-29. Tamtéţ, s. 40-227. 116 Tamtéţ, s. 230-465. 115

59

5.3 Naučné kulinářské pořady Dominantou subţánru naučných kulinářských pořadů je předat divákům nové vědomosti z oblasti gastronomie. Tyto pořady mají velmi různorodý charakter dle zaměření prezentérů na určitou oblast gastronomie či podle jejich přístupu k ní (snaha o seznámení diváků se základními technologickými postupy, zdravým ţivotním stylem atp.). Ke komunikaci těchto poznatků potřebuje prezentér další osobu, a tak prezentéři těchto pořadů vystupují ve dvojicích či jsou rádci jedné či více osob, jejichţ kulinářská pochybení sledujeme. Z hlediska zaměření těchto pořadů je logické, ţe tito prezentéři musejí být etablovanými odborníky v oboru (alespoň jeden z prezentérů). Z hlediska prostředí bývá pravidlem, ţe prezentéři nevystupují v prostředí, které je prezentováno jako domácí. To se odvíjí od toho, ţe v pořadech nevystupují jako individuální osobnosti, ale jako zástupci gastronomických profesionálů. Vaření pro ně znamená ovládat řemeslo, spíše neţ vyjadřovat radost z poţitků, které jídlo nabízí. Pokud jde o stylové aspekty, vzhledem k vzájemným interakcím mezi prezentéry, případně mezi prezentérem a jeho „učedníky“ lze vysledovat prvky spojené s reality television především se jedná o „nezpozorovanou“ ruční kameru, komentování aktuálního dění, potvrzování faktů odborníky.117 Přesto se však většina těchto pořadů neodklání od tradiční struktury kulinářských pořadů s instruktáţním charakterem probíhající v opakujícím se prostoru kuchyně. Zajímavá je grafická úprava pořadů, která je výrazná, hravá a prolíná se celým pořadem. A to především v podobě mezititulků, ve kterých se písemnou formou rekapituluje právě připravený recept, zároveň bývá recept zopakován voice-overem. Tento subţánr v České republice vysílá především veřejnoprávní televize, jsou jimi: Kluci v akci, Herbář: Zdraví z vaší kuchyně, Kuchařská pohotovost, Vše o vaření a pořady z komerčních televizí Vařte jako šéf!, Jamie vaří doma. Pořady Jamie vaří rychlovky, Jamie vaří super rychlovky se liší především tím, ţe veškerou edukační činnost provádí pouze prezentér, který se vzhledem k důrazu na krátký čas vaření pohybuje v jen kuchyni. Domnívám se však, ţe naučná funkce je v těchto pořadech natolik zdůrazňována v jednotlivých krocích technologického postupu i vaření

117

Creeber, G. The Television Genre Book. London: British Film Institute, 2001. 135.

60

v krátkém čase s co nejlepšími výsledky, ţe tyto pořady i tak řadím do Naučných kulinářských pořadů.

Analýza Naučných kulinářských pořadů Jamie Oliver je známý popularizátor gastronomie, který se snaţí ukázat všem vaření jako činnost, která není povinností ale radostí. Ve svých pořadech kaţdou promluvou učí diváky, jak k vaření přistupovat a samozřejmě jak vařit. Povaţuji ho proto za nejvýznamnějšího prezentéra tohoto subţánru. Vzhledem k pořadům, jeţ sem řadím, má nejvýraznější edukativní ráz jeho pořad Jamie vaří doma, a to nejen na rovině gastronomie, ale jak bývá u tohoto prezentéra zvykem i ţivotního stylu. Pořad Jamie vaří doma má rustikální charakter. Je umístěn do prostředí venkova, chalupy s velkou zahradou. V prvním dílu dokonce prezentér nosí teplákovou soupravu a čepici ve venkovském stylu. Oliverův typický entuziasmus se zde promítá do lásky k zahradě, domácímu pěstování surovin a jednoduchému vaření s minimem kuchyňského vybavení a pouze přírodními ingrediencemi. Stále však zůstává i u svého zaměření na potraviny vyšší cenové kategorie: „(...) a teď to ještě přiostřím trochou vinného octa. Dobrého vinného octa, ne laciného.“ Tento fakt a také to, ţe k domácím plodinám přistupuje jako k něčemu naprosto neznámému, svědčí o tom, ţe tento pořad není určen divákům, jejichţ styl reprezentuje – tedy obyvatelům vesnic a farmářům. Naopak vše prezentuje tak, aby i lidé z měst měli základní informace o základních potravinách a jejich pěstování. Kaţdý díl je věnovaný jednomu druhu zeleniny, který prezentér nejdříve představuje s jeho obecnou charakteristikou a příznivým účinkům na lidské tělo a poté se sám pouští do jeho sázení. Diváci tak mají příleţitost vidět celebritu Olivera, jak v teplácích sází zeleninu do záhonu. Oliver tak diváky šokuje přímým zapojením se do této činnosti, která je povaţována za podřadnou a prezentuje ji jako pozoruhodnou činnost, díky které si divák můţe sám obstarat základní potraviny bez chemických přísad.

61

Stejně jako u všech Naučných kulinářských pořadů i zde není Oliver sám. Pomáhá mu zahradník Brian, kterého často vidíme v pozadí ve třetím plánu a který v případě potřeby přichází doplnit výpověď prezentéra odbornými poznatky. Brian také ladí s rustikální atmosférou pořadu – jedná se o postaršího muţe, nedbalého vzhledu, který si vţdy jen odskočí od své práce na zahradě, aby si s Oliverem popovídal o stavu zahrady a flóře i fauně, která se zde vyskytuje. Vše se tedy odehrává za městem, v domě s velkou zahradou. V té se prezentér objevuje nejčastěji u zoraného záhonu, aby ukázal způsob sázení dané zeleniny. Mizanscéna v těchto sekvencích připomíná kuchyňské prostředí – v prvním plánu je záhon, který tvarem a výškou připomíná kuchyňskou pracovní plochu, za kterou Oliver stojí tak, jako u opravdové kuchyňské linky a ve třetím plánu jsou skleněné výplně skleníku přípomínající okno, které se často objevuje v televizních kuchyních. Jako kuchyň v tomto pořadu funguje jednak prostředí zahrady, kde vaří na dřevěném stole a tepelně pokrmy zpracovává v cihlovém grilu. Ve vnitřních prostorách jsou dvě kuchyně, které prezentér v průběhu dílu vystřídá. Menší z nich je určena především pro studenou kuchyni a ve druhé vaří ostatní recepty. Obě působí jako součásti venkovské chalupy, kde není příliš vybavení a vše je opět v rustikálním stylu, police jsou ze dřeva a jako dekorace je pouţíváno zdobené keramické nádobí a zavařovací sklenice. Od ostatních kulinářských pořadů se liší prací kamery, která snímá ve velkém detailu motivy, se kterými nás prezentér seznamuje, tj. nezpracované suroviny ze zahrady či drobná fauna. Dále pak jiţ tradičně u Oliverových pořadů se pohybuje od detailu pokrmu na detail prezentéra, pohyb kamery je zde však pomalejší. Časté jsou zde i ostatní velikosti rámu, s výjimkou velkého celku. Jako podkres slouţí diegetické zvuky, jen při přechodové znělce je pouţit opakující se motiv zpěvu ptáku a bzučení včel, který má vyzdvihnout zaměření pořadu na přírodu a přírodní produkty. Znělka i celková grafická podoba je zde velmi výrazná, stejně jako u většiny Naučných kulinářských pořadů. V tomto případě je odvozena od zápisníku, do kterého si Oliver píše své poznatky. Jeho zašlý a špinavý vzhled působí dojmem, ţe se jedná o osobní předmět prezentéra, který ho dlouho nosil u sebe. V zápisníku jsou však i barevné kresby, které narušují jeho starobylý charakter. Dále jsou zde 62

přiloţené byliny ve stylu herbáře a fotografie reálných pokrmů, které slouţí jako přechod k další sekvenci proniknutím kamery do obsahu fotografie. Tento pořad se vymyká ostatním pořadům subţánru tím, ţe zde nejsou sekvence věnované opakování postupu při zpracování pořadu.

Oficiální webové stránky pořadu neexistují ani v českém prostředí, ani v zahraničí. Jamie Oliver má pouze souhrný oficiální web, kde jsou soustředěny všechny informace, recepty i aktivity Olivera. V českém prostředí jsem nenalezla ţádný fanouškovský web, který by vyhovoval poţadavkům, proto se budu věnovat britskému oficiálnímu webu prezentéra118 s tím, ţe budu brát v úvahu, ţe Jamie vaří doma je pořad, který se vymyká stylu, který je pro Olivera typický. Pořad však předává informace o potravinách tak, jak se o to snaţí Oliver i v dalších pořadech, proto zde přes velký počet fotografií nejvíce strhává pozornost gif upozorňující na petici proti celosvětové obezitě, kterou je moţné podepsat online. Celkově web působí velmi čistě – jsou zde bílé plochy s černými a zelenými drobnými prvky, které zvýrazňují pole, která jsou důleţitá k orientaci na webu. Dominují zde fotografie jídel, které jsou upraveny tak, aby na nich vynikaly pestré barvy a působily veselým a hravým dojmem, tak jako prezentér v pořadech. Nepřeberné mnoţství informací podávané neosobní formou působí dojmem, ţe se jedná spíše o web zahrnující informace o zdravém stravování neţ o jeho skutečném zaměření na konkrétního prezentéra, jeho fotografií není mnoho. Jamie Oliver zde platí za značku zaštiťující aktuální informace o sezónních receptech, DIY aktivitách s nimi spojenými (zdobení vajíček o Velikonocích) a nových poznatcích z oblasti zdravého stravování. Vzhledem k tomu, ţe se na tomto webu nevyskytuje stránka týkající se analyzovaného pořadu, domnívám se, ţe tyto obecné informace o webu jsou v rámci této analýzy dostačující.

118

Jamieoliver.com [online]. [cit. 2015-04-05]. Dostupné z: .

63

Neexistují ani facebookové stránky pořadu a dokonce jsem nenašla ani české facebookové stránky věnované Oliverovi. Rozhodla jsem se tedy pro stejný postup jako v případě webových stránek a analýze podrobím oficiální britskou verzi facebookových stránek prezentéra.119 Ta působí jako přenesený obsah webu prezentéra do podoby facebookové stránky. V příspěvcích jsou uveřejňovány odkazy na web, připojený komentář v nich mívá občas familiérní charakter. Projevuje se oslovením „guys“, které Oliver často v pořadech pouţívá. V jiných ohledech bývá prezentér stejně jako na oficiálním webu také upozaděn. Jeho fotografie je umístěna pouze v profilové a úvodní fotografii. Ta poutá největší pozornost, stejně jako na webu prezentéra je věnována výzvě Fighting for Food Education. Stránky byly zaloţeny jiţ v roce 1997, od té doby působí konzistentně zaměřené především na pokrmy (jejich fotografie zaměřené na detail a barevnost, stejně jako je tomu v pořadech Olivera) a „boj“ za zdravý ţivotní styl. Prezentér slouţí jako zaštiťující značka, která se rozvíjí i bez jeho přičinění díky současnému zájmu o zdravé stravovací návyky a velkému mnoţství informací, které se o nich šíří. Z výše uvedeného důvodu, ţe facebookové stránky vychází z obsahů na webu prezentéra, se zde také objevuje nepřeberné mnoţství příspěvků – obvykle jsou přidávány tři aţ čtyři příspěvky denně. To působí dojmem o naprostého zaujetí prezentéra oborem gastronomie a jeho profesionálním přístupem k němu.

Kuchařská kniha pořadu v anglickém originále s názvem Jamie at home: Cook your way to the Good Life120 dosud nebyla přeloţena do češtiny. Oliverovy pořady primárně cílí svým inovativní stylem na mladší diváky, pro které není překlad z anglického jazyka překáţkou. Domnívám se tedy, ţe v případě analýzy originálního anglického textu nedochází ke střetu mého zaměření na české prostředí. Obálka této knihy na první pohled nepřipomíná barvami ani kompozičně stejnojmenný pořad. Dominuje zde tyrkysová barva, která se výrazně odlišuje

119

Jamie Oliver. Facebook [online]. [cit. 2015-04-05]. Dostupné z: . 120 OLIVER, Jamie. Jamie at home: Cook your way to the Good Life. Michael Joseph; TV Tie-in Ed edition, 2007. s. 408.

64

od základní hnědo-zelené kombinace barev mizanscény pořadu. Zasazení fotografie prezentéra, sedícího v zahradě, do rámu, který pomyslně obrůstají grafické zeleninové motivy, svým zpracováním také neodkazuje na rustikální ráz pořadu, ačkoliv dané motivy se v něm objevují. Kombinace béţového pozadí s tyrkysovohnědými prvky působí jako snaha o moderní zhled, který ale neodpovídá přírodnímu charakteru pořadu. Vnitřek knihy kromě pokračování v barevné kombinaci z obálky knihy pak přenáší obsah pořadu i výše zmíněných internetových médií do kniţní podoby. To znamená, ţe prezentérovy fotografie jsou potlačeny vůči mnoţství fotografií porkmů, ingrediencí a dalšího ilustračního rustikálně laděného doprovodného fotografického materiálu. Ten neopomíjí ani důraz na velký detail, o kterém jsem se zmiňovala v analýze pořadu, a tak je zde na příklad i dvoustrana věnovaná fotografii malé ţabky v hrachovém lusku. U fotografií pokrmů i ingrediencí je dbáno na dodrţení jeho kontextu (fotografie brambor je umístěna do prostředí záhonu) a důrazu na estetické kvality. Vzdělávací funkce pořadu není v této kuchařské knize opomenuta. Kniha je rozdělena do kapitol podle ročního období a dále do podkapitol dle sezónní zemědělské produkce. Stejně jako v pořadu je i v této knize věnován prostor vţdy jednomu druhu zeleniny. Kromě receptů jsou zde uvedeny i nutričního hodnoty dané suroviny a vymezený prostor pro část knihy How I grow..., která se v kapitolách opakuje a je věnována zahradnické tematice pěstování dané zeleniny. Tyto části knihy jsou odlišeny a zdůrazněny pomocí barevného pozadí textové části, která bývá v ostatních případech na bílém podkladu. Kniha však není jen vegetariánská, ačkoliv tak na první pohled působí. Kromě částí vymezených pro masové pokrmy zde téměř kaţdý recept obsahuje podíl masa. To je způsobeno Jamieho důrazem na pokrmy vyšší cenové kategorie, které představuje jako luxusní zboţí, po němţ má divák začít touţit. Jamie takto nepředstavuje jen pokrmy ale i samotnou činnost vaření. To poté vyuţívá ke vzdělávacím účelům, v tomto případě k propagaci jednoduchých receptů z plodin, které je kaţdý schopen si vypěstovat sám.

65

Pořadu Jamie vaří doma jako autonomnímu mediálnímu obsahu není věnována velká pozornost. Ve Velké Británii, zemi jeho produkce, patří mezi jeden z mnoha pořadů Olivera, o čemţ svědčí všezahrnující webové i facebookové stránky prezentéra. Kniţní adaptace nazvaná Jamie at home je ale velmi propracovaným mediálním přesahem pořadu. Proč však nebyla přeloţena do českého jazyka, o tom lze jen spekulovat. Je třeba zmínit, ţe v českém prostředí zastupuje stejné hodnoty zdravého vaření z domácích produktů pořad Herbář: Zdraví z vaší kuchyně, jehoţ kniţní adaptace se velmi podobá stylu britské Jamie at Home. Nelze tedy hovořit o nezájmu českých diváků o tento typ pořadu či další mediální obsahy s ním spojené.

5.4 Kulinářské DIY (Do-It-Yourself) pořady Prezentéři Kulinářských DIY pořadů kladou velký důraz na to, ţe i kulinářský laik si umí dobře uvařit a zároveň při tom ušetřit. Propagují tedy ţivotní styl zaloţený na chápání vaření jako jednoduché činnosti, která díky kreativním nápadům můţe být i levná. Je tedy potřeba sledovat Kulinářské DIY pořady, abychom poznali ty správné recepty, které jsou technologicky jednoduché a zároveň se připravují z levných a trvanlivých potravin. Pořady tak vytvářejí potřebu umět si uvařit sám a ušetřením „vyzrát“ na „drahé“ supermarkety a restaurační zařízení. Od ostatních pořadů se výrazně liší především tím, ţe nekladou důraz na zdravý ţivotní styl, naopak recepty často postrádají jakoukoli výţivovou hodnotu nebo jsou upraveny nezdravým způsobem. Kromě jednoduchosti zpracování je také důleţité, aby recept byl připraven rychle. I stopáţ pořadů nepřesahuje 30 minut, šetření je tedy uplatňováno i na aspekt času. Úsporné je i řešení kuchyňského zařízení, které je inspirováno stylem tradičních pořadů (jednoduché řešení přípravné plochy v prvním plánu, ve druhém plánu bývá působiště prezentéra a kuchyňská linka se spotřebiči tvoří pomyslný třetí plán). I stylová podoba pořadů většinou čerpá z tradičních kulinářských pořadů. V centru pozornosti bývá spíše prezentér neţ pokrmy. Bývá zobrazován v polodetailních záběrem tak, aby byla dobře viditelná pracovní plocha spolu s ingrediencemi. Záběry na pokrmy jsou pak řešeny detailním pohledem shora či ruční kamerou. 66

Struktura pořadů není jednotná. Důleţité jsou také grafické prvky, pomocí nichţ se stejně jako v rámci subţánru Naučných kulinářských pořadů rekapituluje recept písemnou formou, slouţí i jako vizualizace přechodů z jedné sekvence do druhé vţdy po dokončení pokrmu. Prezentérem bývá muţ středního a vyššího věku – autoritu si získává ţivotními zkušenostmi. Lze je zařadit do stereotypu českého kutila, experimentátora, který si jako správný muţ poradí i s tím, v čem není kovaný. Většinou je jím kuchař z povolání, který se však nevěnuje vysoké gastronomii, ale setkáme se i s kuchařskými laiky. Nevyjadřuje se nijak odborně, mívá problémy se spisovným jazykem a opakováním slov či slovních spojení. Prezentér působí jako „jeden z nás“, snaţí se divákům co nejvíce přiblíţit a ukázat jim, ţe recepty zvládne připravit kaţdý bez ohledu na zkušenosti či finanční stav. Svým laickým přístupem k prezentaci vaření pobuřuje tu část diváků, která povaţuje vaření za řemeslo, které má svá pravidla a je nutné je dodrţovat. To však tito kuchaři opomíjejí a mísí ingredience i technologické postupy dle svého uváţení. K přípravě pokrmů nepouţívají ţádné technické přístroje, naopak se snaţí nalézt neobvyklá uplatnění pro běţný kuchyňský inventář. Obvykle je pořad vystavěn na „značce“ prezentéra. Jeho obličej se tak objevuje i v dalších mediálních produktech pořadu, jeho jméno často bývá součástí názvu pořadu, příkladem Rychlovky Ládi Hrušky, Babicovy dobroty, výjimku v tomto ohledu tvoří Párty s kuchařem.

Analýza Kulinářských DIY pořadů Pro analýzu jsem si zvolila pořad Babicovy dobroty, který je jedním z nejdéle vysílaných kulinářských pořadů v českých televizích. První díl byl odvysílán v roce 2009 a nové díly přibývaly aţ do roku 2014. V současnosti je dále reprízován. Záměrně opomíjím analýzu pořadu Rychlovky Ládi Hrušky, který v období psané mé práce byl jedním z nejznámějších kulinářských pořadů v České republice. Pořad byl však uţ v průběhu druhé vysílací sezóny staţen z programové skladby a jeho struktura vycházející z novinářské reportáţe se vymyká obvyklé struktuře kulinářských pořadů. Zvolila jsem raději typický příklad Kulinářského DIY pořadu. 67

Babicovy dobroty se v mnohém podobají Tradičním muţským kulinářským pořadům. Jiří Babica je také kuchař-profesionál a v pořadech vystupuje ve společenské košili – prezentéry jsou pouze muţi. Tento druh oblečení není v tomto subţánru příliš vhodně zvolen, protoţe prezentér se v ostatních ohledech prezentuje jako „člověk z lidu“ a košile implikující vyšší společenské postavení tak odporuje této ideji. Kuchyňská linka je stejně jako v subţánru tradičních pořadů jednoduchá s lesklými kovovými prvky. Mluvený projev prezentéra také odpovídá danému schématu - je improvizovaný, pronášený hovorovou češtinou s často opakujícími se výrazy. Babica je proslulý větou: „Kdyţ nemáte jednu ingredienci, dejte tam jinou. Kdyţ nemáte ani tu, nedávejte tam nic.“ Tato věta vyjadřuje jeho přístup k vaření – vnímá ho jako kaţdodenní nutnost, ke které není potřeba znalostí, zkušeností ani drahých ingrediencí. Tímto se výrazně odlišuje od subţánru Tradičních kulinářských pořadů, kde si kuchaři zakládají na pojetí vaření jako řemesla. Jeho nejčastějším způsobem úpravy pokrmů je smaţení. Ingredience vybírá tak, aby byly pro všechny snadno dostupné, cenově i lokálně a poté je mísí do netradičních kombinací. Babica se sporadicky snaţí předat divákům nové informace, většinou jsou však velmi zavádějící a nepřesné (rýţe jako tradiční řecké jídlo). Stylizuje se tedy do odborníka, ale k vaření přistupuje spíše jako laiksamouk. Ve většině dílů vystupuje Babica společně s hostem. Hosté nejsou nijak představováni, v průběhu pořadu je však prezentér oslovuje křestním jménem. Slouţí zde jako pomocná ruka prezentéra - při vaření i zabavení diváka, kdy se jeho pozornost přesouvá z prezentéra na hosta a naopak. Divák se s hostem můţe identifikovat a posílit tak dojem, ţe prezentér je „jedním z nás“ a jeho vaření je určeno pro kaţdého. Výjimku tvoří občasné návštěvy celebrit, kdy se však pořad přetváří v Individuální kulinářskou talk show ve smyslu předem přidělených rolí hosta a prezentéra i snahy nahlédnout do soukromí celebrity. Dále se v počátcích pořadu objevují epizody, které by se daly zařadit do subţánru Exotických kulinářských show. Babica v nich vystupuje jako moderátor, zatímco vaří hosté, kteří po nějakou dobu ţili v cizí zemi. V případě epizod, ve kterých vystupuje prezentér sám (s výjimkou vůbec prvního dílu pořadu), vyuţívá zbylý prostor 68

k prezentaci reklamních předmětů, které jsou vystaveny za prezentérem společně s logem firmy. Struktura pořadu je velmi variabilní a nestálá, coţ je v tomto subţánru spíše výjimkou. Domnívám se, ţe je to způsobené dlouhodobým vysíláním pořadu a potřebou změny z komerčních důvodů. Tyto proměny pořadu však neměly dopad na výše zmíněné aspekty, jeţ řadí Babicovy dobroty do subţánru Kulinářských DIY. Stylovými prostředky není pořad nijak inovativní. Střih odděluje pohyblivé polodetailní záběry na prezentéra s pracovní deskou a detaily na jeho práci či chystané jídlo. Pořad nemá hudební podkres, kromě znělky, jeţ je spojena s animovanou

upoutávkou

pořadu.

Ta

se

objevuje

v pořadu

několikrát

jako pomocník při posunu v čase či k uzavření jedné sekvence. Genderově Babica odpovídá výše zmíněnému archetypu domácího kutila, který umí vše udělat sám rychle, levně a v domácím prostředí. K vaření přistupuje jako k domácí práci, kterou vykonává především rukama (míchá, hněte, přendavá pokrmy), pouţívá základní suroviny, které zpracovává snadnou technologickou úpravou. Nepotrpí si na kultivovaný projev. Jako kutil má také své pomocníky, kteří se řídí jeho instrukcemi, jimiţ jsou hosté z lidu v Babicových dobrotách. Je nutné také podotknout, ţe Babica je sice kuchařem z profese, ale nevěnuje se vysokému vaření.

Webové stránky pořadu jsou umístěny na oficiálních stránkách televize Nova.121 Kromě malého rámce s vyhledávačem na horní části layoutu a odkazů na spřátelené weby v dolní části se však k dané televizní stanici další obsah neváţe. Po rozkliknutí stránek vidíme především barevné pozadí s motivy čerstvé zeleniny a ovoce, které symbolizují zdravý ţivotní styl. Návštěvník stránek bude očekávat od pořadu recepty zaměřené na zdravé potraviny či dokonce vegetariánské pokrmy. V hlavičce je také umístěna fotografie detailního záběru na obličej prezentéra, na který navazuje rámec ve tvaru kuchyňského prkénka s noţem a odkazy na nejoblíbenější recepty. Spojení dřeva, noţe a praktických rychlých odkazů můţe evokovat výše zmíněné kutilství. Menu barevně navazuje na logo pořadu. V logu je

121

Dobroty.nova.cz [online]. Nova [cit. 2015-03-23]. Dostupné z: .

69

zachycena Babicova karikatura jako hravého kuchaře (ve znělce dokonce tančí), coţ opět příliš neodpovídá reálné prezentaci prezentéra. Největší důraz v layoutu těchto stránek je na pomyslné okno do pořadu, ve kterém se střídají fotografie z natáčení s celebritami. Po rozkliknutí vidíme návaznost v dané fotografii, pod kterou je text působící jako perex (tučně vyznačený krátký text slouţící jako úvod). V něm nepromlouvá sám prezentér, ale neznámá třetí osoba, která popisuje, co vše se v daném pořadu vařilo. Dále jsou pod sebou vypsané všechny recepty daného dílu s vystřiţenou částí pořadu tak, aby zde byl záznam vaření pouze jednoho receptu122. Recepty jsou uvedeny bez jakéhokoli designu – jsou psány černým běţně pouţívaným písmem na nevýrazném béţovém pozadí. Tím přímo vybízí ke sledování uvedených videí, jeţ nabízejí větší záţivnost neţ prostý text. Dále jsou na úvodní stránce uveřejněny další odkazy na díly s celebritami, které mají zaručit vyšší sledovanost. Je zde i anketa pro diváky, která je pro ně jedinou moţností, jak s pořadem interagovat. V menu se sice nachází záloţka nazvaná „Diskuze“, ale po přejití na stránku je vidět pouze prázdný layout. Zajímavé jsou údaje v záloţce „O pořadu“, ve které je popsána profesní historie prezentéra s důrazem na jeho zkušenosti ze zahraničí: „I dál nachází Jiří na cestách rozdíly mezi naší a místními kuchyněmi a velké potěšení přitom má z hledání nápadů, jak exotické prvky přenést domů tak, aby si je mohli uvařit obyčejní lidé bez přístupu k exklusivním ingrediencím.“123 V pořadech se o svých cestách nezmiňuje, mezi recepty sporadicky zařadí i cizokrajný recept, který připravuje z domácích ingrediencí, ale zpřístupňování cizokrajných kuchyní není primárním sdělením, na které by pořad lákal diváky.

Facebookové stránky pořadu124 mapují proměnlivý charakter pořadu, protoţe byly vytvořeny souběţně s ním, to znamená v roce 2009. Zpočátku se zde objevovaly pouze recepty a soutěţe spojené se sponzorem pořadu. V průběhu roku 2011 byly 122

Pořad Babicovy dobroty jsou šířené v těchto krátkých videích, v celku jsou pouze v rámci televizního vysílání či placené sluţby VOYO. 123 O pořadu: O Jirkovi a jeho dobrotách. Dobroty.nova.cz [online]. [cit. 2015-03-23]. Dostupné z:. 124 Babicovy dobroty. Facebook [online]. [cit. 2015-03-23]. Dostupné z: .

70

stránky neaktivní, o rok později se více zaměřovaly na zahraniční kuchyni. V roce 2013 se začaly podobat nynější formě webových stránek v důrazu na slavné hosty, kteří se v pořadu objevili. V současných příspěvcích se tedy často objevují odkazy na videa s vybranými díly, ačkoliv vaření s celebritami není primárním zaměřením pořadu (celebritám je věnován kaţdý sedmý díl). Vyskytují se zde především odkazy na Babicovy recepty s komentáři podtrhujícími jeho důraz na tradiční domácí vaření a jeho jednoduchost: „Jirka a jeho pohodová lekce rodinného vaření...“,125 a často opakující se fráze jako: „Nedělní várka Babicových receptů je tu pro vás“.126 V roce 2014 se v příspěvcích objevovaly články z TN.cz, které jakýmkoli způsobem souvisely s jídlem (zdraţování potravin) či Babicou (i antireklamní bulvární články). Jedná se o pronikání propagačních obsahů televize Nova, které u sledujících těchto stránek sklidilo téměř nulový zájem. Fotografický materiál zde bývá spojen s odkazem na web, nejvíce se jich tedy věnuje pokrmům. Ty s postupem času ztrácí na původní vizuální vytříbenosti ve stylu food porna. Neobjevuje se zde ţádný originální obsah. Prezentér i pořad samotný je zde potlačen na úkor receptů a propagačních průniků sponzorů pořadu a televize, která jej vysílá. V posledním roce produkce pořadu (2014) uţ zde nejsou odkazy na Babicovy recepty, a tak fotografie, které se zde v této době objevují, jsou pouze ilustračním materiálem článků z TN.cz.

Babicovy dobroty mají jiţ tři kniţní ztvárnění. Pro analýzu jsem zvolila první knihu vydanou v roce 2009, tedy ve stejné době, kdy se pořad dostal na televizní obrazovky. Nazvána je Babicovy dobroty127 s podtitulem Jak jíst dobře, levně a s chutí, coţ odpovídá přístupu k pokrmům v rámci pořadu. Následují tři fotografie věnované polodetailnímu zachycení prezentéra v kuchyni. Textová část je v této kuchařce výrazně úsporná. Jediným delším textem je zde do první osoby přepsaný popis pořadu z webu (viz. citace uvedená v odstavci o webové stránce pořadu):

125

Babicovy dobroty. Facebook.com [online]. 2010-12-13 [cit. 2015-03-23]. Dostupné z: . 126 Babicovy dobroty. Facebook.com [online]. 2012-03-12 [cit. 2015-03-23]. Dostupné z: . 127 Babica, J. Babicovy dobroty: Jak jíst dobře, levně a s chutí. Praha: Eminent, 2009. 164 s.

71

„Velké potěšení přitom mám z hledání nápadů, jak exotické prvky přenést domů tak, aby si je mohl uvařit kaţdý i bez přístupu k exkluzivním ingrediencím.“128 Poté jsou zde umístěny pouze krátké obdélníkové rámce s oddělenou částí ingrediencí a postupu, a to pomocí kontrastních barev. Postup bývá v rámu v odstínech ţluté, coţ je také převládající barva loga pořadu. Tento rám je však v bledých odstínech a písmo je velmi malé (zřejmě vel. 10). Důraz je tedy kladen na suroviny, postup je jednoduchý a předpokládá se, ţe čtenář ovládá základní technologické postupy pouţívané v kuchyni. Názvy pokrmů i kapitol zůstávají na rovině tradičních spíše popisných neţ kreativních názvů – na příklad v první kapitole „Polévky“ jsou uvedeny recepty s názvy „Cibulová polévka, Bramborová polévka s kokosem“. V obrazové části je dán velký prostor právě jednotlivým fázím pracovního postupu na několika menších fotografiích, coţ souvisí se způsobem, jakým bývají řešeny návody pro DIY produkty. Receptům je tradičně věnována dvojstrana a kromě malých fotografií postupu a malému prostoru pro textovou část, je dán největší prostor detailní fotografii hotového pokrmu. Ty jsou zajímavé velkým kontrastem ostrosti věnované prostředku fotografie a zbytek je velmi rozostřen. Potlačení textové části koresponduje s jednoduchostí a kutilským charakterem pořadu, avšak důraz na vizuální krásu pokrmu, kterou lze v některých případech přiřadit k food pornu, je zde překvapivá. V pořadu se totiţ prezentaci jídla nevěnuje téměř ţádný prostor. Autoři kuchařky tedy dle mého názoru zvolili vizuální řešení tak, aby bylo co nejvíce komerčně úspěšné, a tak koncept pořadu zůstal upozaděn. Reklama se také objevuje na posledních dvou stranách, kde je nejprve upozorněno na vysílání pořadu na televizi Nova a poté sponzor představuje svou sadu nádobí.

V analýze pořadu Babicovy dobroty se nejvíce projevil komerční charakter pořadu a kanálu, na němţ je vysílán. To má vliv na jeho strukturální proměny a především na jeho mediální přesahy. Na webových stránkách pořadu je největší důraz kladen na slavné osobnosti, které se v pořadu objevily. Návštěv celebrit v pořadu také vyuţívají facebookové stránky, na kterých lze díky chronologickému pořádku

128

Tamtéţ s. 7.

72

historie příspěvků sledovat zmiňované změny pořadu. Tyto internetové platformy nijak nerozvíjejí obsah pořadu. Naopak stránky mystifikují diváky svým zaměřením na celebrity. Zavádějící je i obsah kniţní podoby pořadu. Ta primárně slouţí k prezentaci vizuální poutavosti pokrmů, zatímco v pořadu je tento aspekt opomíjen. Na všech mediálních nosičích se však projevuje reklamní spřízněnost pořadu. Charakter DIY se zde projevuje předěláváním drahých či exotických jídel na jídla laciná a jednoduše zpracovatelná, coţ se pomocí analýzy potvrdilo coby dominanta vybraného pořadu.

5.5 Exotické kulinářské pořady Dominantou exotických kulinářských pořadů je jejich seznamování diváků s cizokrajnými gastronomickými specifiky za pomocí prezentéra (či vícero prezentérů), který pochází z jiné země a působí tak na diváky exotickým dojmem. Můţe jím být cizinec ţijící v České republice, zároveň i prezentér jiné země, který připravuje pokrmy z jedné čí vícero národních kuchyní (s výjimkou té české). Pokud prezentér pochází z jiné země, neţ ve které byl pořad produkován, je v pořadu dán nemalý prostor k seznámení se s touto zemí, prezentérovým ţivotem v ní a osobním příběhem prezentéra o jeho putování. Tento subţánr je příbuzný Naučných kulinářských pořadů. V pořadech prezentér oslovuje diváky přímo s informacemi o specifických potravinách dané kuchyně, způsob jejich zpracování a vyuţití v kuchyni. Pokud je cizincem, seznamuje nás i s gastronomickými termíny v rodném jazyce. Pro tyto pořady je charakteristická jejich energičnost. Energicky působí jak prezentér, tak i kamera. Ta je neustále v pohybu a plynule přejíţdí po kuchyni, pouţívá zoom a prezentérům věnuje stejnou či větší pozornost jako jídlu, které připravují. Jídlo a jeho vizualita je zde velmi důleţitá, detailní záběry a komentáře prezentéra hraničí se subţánrem Kulinářské pořady àla food porno. Prezentérem bývá muţ středního věku, který je profesionálním kuchařem. V pořadech se ocitá i v kuchyni, která má představovat jeho domácí prostředí, často však v pořadech přechází její hranice - do jiných částí domu, jezdí za nákupy, za přáteli z oboru či odborníky na některou z ingrediencí, se kterou hodlá pracovat. 73

Obvykle se v pořadu nevyskytují sami a vaří pro hosta, který s ním tráví i nějaký čas během přípravy jídla. Hosté slouţí k zprostředkování dojmů z cizokrajných pokrmů. K navození atmosféry vybrané země se pouţívá grafika a především hudební podkres, který čerpá ze známých písní a melodií. Typickými příklady tohoto subţánru jsou pořady S Italem v kuchyni, Ricardovy recepty, Cestování s vařečkou, Doma chutná nejlépe.

Analýza Pro analýzu Exotických kulinářských pořadů jsem vybrala jako reprezentativní pořad S Italem v kuchyni. Vzhledem k jejich zaměření na české televizní prostředí se domnívám, ţe pořady, které jsou v něm vyprodukovány, ho lépe charakterizují. První díl tohoto pořadu není dostupný na oficiálních stránkách pořadu, proto svou analýzu utvořím na základě druhé a třetí epizody.

Emanuel Ridi, prezentér pořadu, je cizinec dlouhodobě ţijící v České republice. Působí na nás exoticky – především díky silnému italskému akcentu. Pořad je dotvářen tak, aby onu exotičnost ještě více podtrhl a nalákal tak ke sledování diváky se zájmem o cizince, jejich ţivot u nás a především milovníky italské kuchyně. Jedná se tedy o pořad vzdělávací, na rozdíl od subţánru Naučných kulinářských pořadů se stylovými prostředky se vymyká prvním formátům kulinářských pořadů a není zde důraz na pojetí vaření jako řemesla. Prezentér sice je profesionálním kuchařem (stejně jako v Ricardo z Ricardových receptů), ale nesnaţí se diváky naučit technologické postupy, spíše ukazuje, jak recept připravuje on sám a snaţí se ho předat co nejjednodušší formou: „Dneska chci Vám ukázat strašně jednoduchý recept.“ – tak zní Ridiho nejčastěji opakovaná věta. Pořad je strukturovaný tak, ţe se prezentér věnuje přípravě vţdy jen jedné části pokrmu (příloze, dresingu apod.), aby byl recept co nejsrozumitelnější. Zároveň má prezentér dostatek časového prostoru pro předávání informací, zajímavostí i osobních záţitků o daném pokrmu. Často zmiňuje informace o rozdílech mezi českou a italskou gastronomií, čímţ zdůrazňuje svůj odlišný exotický styl ţivota. Tento ţivotní styl je utvořen jak stereotypy o zahálčivé a společenské povaze Italů (v úvodní sekvenci pořadu je 74

největší prostor věnován způsobům, jakými Ridi odpočívá; během vaření mluví velmi klidně, nevyjadřuje potřebu vařit rychle; pokaţdé vaří pro hosty a na konci pořadu s nimi pokrm pojídá). Pokud jde o strukturu pořadu, má jasně vymezený rámec zaloţený na grafice pořadu a úvodní a závěrečné sekvenci, které se opakují i v dalších dílech a fungují tak jako druhá znělka, tvořená popisem ţivota prezentéra. Ve všech těchto sekvencích lze sledovat důraz na exotično. Úvodní grafická sekvence mapuje pomocí animace cestu Ridiho z Itálie do Česka v krajině sloţené z potravin, kterou Ridi prolétá v kočáře. Toto ztvárnění zdůrazňuje dálku, ze které Ridi pochází. Kočár, ve kterém se veze, podporuje jeho autoritu jako významné osoby. V grafické závěrečné sekvenci se pak objevuje restaurační cedule s červenozeleným písmem. Spojení červené a zelené barvy asociuje Itálii a italskost (barvy italské vlajky a také barvy častých ingrediencí italských pokrmů – rajče a provensálské koření), tedy i exotičnost pro českého diváka. V uvozující hrané sekvenci Ridi představuje svůj příběh, své záliby, které podniká ve svém domácím prostředí v Itálii i v České republice. Důleţité je zapojení celebrit jako přátel, které si prezentér zve na večeři. To zde funguje na několika rovinách. První je snaha nalákat více diváků, druhou je snaha ukázat společenský charakter Ridiho, reprezentanta italské národnosti, dále podpora autority prezentéra a v neposlední řadě je zde také aspekt genderový. Ten definuje muţského kuchaře jako někoho, pro koho je vaření volnočasová aktivita. Pro Ridiho

je

vaření

profesí,

ale

v pořadu

je

prezentováno

především

jako příleţitost, u které se baví s přáteli. V druhém díle S Italem v kuchyni se projevuje tendence stavět celebrity do role studentů vaření, kteří se učí od Ridiho během jeho vaření. Od toho však producenti v dalších dílech upustili. Na webových stránkách televize Prima ale pod videem pořadu zůstal jeho popis: „Kuchař Emanuel a jeho škola vaření.“ Bez ţáků-celebrit je však tento pořad instruktáţní, jak bývá u kulinářských pořadů běţné. Ačkoliv tento pořad má vzdělávací charakter, označení „škola“ zde není na místě, protoţe Ridi v pořadu vystupuje spíše v roli kamaráda neţ učitele. Prezentér je charakterizován jako profesionální kuchař, který však rád (mimo jiné) vaří ve svém volném čase pro přátele (nikoli pro rodinu či sebe sama). Zároveň se 75

snaţí představit divákům italskou gastronomii i svůj domov, tzn. část Itálie. S Italem v kuchyni se jako jeden z mála (příkladem Ano, šéfe!) z českých kulinářských pořadů natáčel i v zahraničí. Divákům je přestavena jeho restaurace v Itálii, její blízké přímořské okolí a také jeho luxusní chalupa v Česku. Obojí poukazuje na jeho vysoké postavení ve společnosti, které se snaţí potlačit svým oblékáním. V pořadech vystupuje v dţínových kalhotech, aby působil více přátelsky, čímţ se odlišuje od většiny prezentérů kulinářských pořadů, kteří se naopak snaţí stylizovat do vyššího postavení pomocí společenského oblečení. Svým přístupem k vaření àla hravé poznávání s jemným humorem si také získává sympatie mainstreamového diváka. Genderově Ridi odpovídá obrazu moderního muţe, který si dává záleţet na svém vzhledu a tedy i na tom, co jí. Důraz klade na čerstvé, zdravé a kvalitní suroviny a nezdravým tepelným úpravám pokrmů jako je smaţení se spíše vyhýbá. Zmíněný dojem italskosti je v pořadu vyvoláván kromě přízvuku Ridiho, autentických záběrů z dané země, grafice mísící barvy italské vlajky a vařením italských pokrmů dle italských zvyklostí, především hudební podkres. Ten je zde po celou dobu pořadu a písně jsou vybírány tak, aby pocházely z Itálie či alespoň vyvolávaly takový dojem. Ridiho poklidný přístup k práci a tento hudební podkres v českých divácích vyvolávají vzpomínky na dovolené, čímţ si jistě tento pořad získává většinu diváků. Italskost a bohatost také evokuje vybavení kuchyně. Vidíme zde velké mnoţství měděných pánví, které se objevují i v grafice pořadu. Kvalitní drahé měděné nádobí je typickým italským výrobkem. Keramické dţbány různých tvarů dekorující kuchyň zase asociuje antický Řím – tedy slavnou italskou historii. Zbytek Ridiho kuchyně, ve které vaří, odpovídá mnou zmíněné charakteristice u Tradičních muţských kulinářských pořadů – tzn. je kombinací dřeva a lesklých kovů, které mají působit na diváka tvrdě a stabilně, tedy muţně. Ridiho kuchyně je však prostornější, vyskytuje se zde více pracovních ploch i míst pro setkávání s hosty/přáteli. Dojem velkého prostoru vytváří také prosklené okno a zahradní dveře, takţe kuchyně je v symbióze s přírodou, kvůli které se Ridi přistěhoval na český venkov. Pokud jde o mizanscénu, v prvním plánu se často objevují vystavené ingredience, ve druhém se nachází pracovní prostředí Ridiho a ve třetím plánu vidíme mnoho ozdobných nádob – symbolů Itálie a velké okno ukazující prostředí české vesnice – prostředí, které si Ridi pro svůj ţivot vybral. 76

Stylovými prostředky pořad odpovídá energickému charakteru, jak jsem jej vymezil v úvodu do subţánru. Vše je zde neustálém pohybu – k tomu je pouţíváno ruční kamery, funkce zoom, rychlých prostřihů, i prezentér se neustále naklání ze strany na stranu, hodně gestikuluje, záběrům na pouţívané suroviny dodává pohybu tím, ţe si s nimi pohrává (míchá je, sype, hází si s nimi apod.), prezentace hotového pokrmu je také v pohybu – talíř se otáčí jako cenná věc na piedestalu. Větší prostor pohybu kamery umoţňuje orientace na detaily. Ustanovujících záběrů zde není příliš a jsou vţdy velmi krátké. Občas se zde vyuţívá i „nezpozorované“ ruční kamery, zejména v sekvencích, kdy je prezentér či jeho host mimo prostředí kuchyně, ve které prezentér vaří. Dynamický dojem také dotváří hudba v rychlejším rytmu. Dokonce i grafické rozhranní pořadu je neustále neklidné - barvy na pozadí grafické repetice receptu v obraze „poskakují“. V tomto pořadu je zajímavý vztah jídla a jeho estetických kvalit. Jako jeden z mála českých formátů dokáţe prezentovat jídlo ve stylu food porno, neboli vizuální stránka jídla je zde stejně důleţitá jako jeho kvalita a dobrá chuť. Ridi velmi dbá na prezentaci jídla nejen v závěru, ale i v průběhu přípravy (jiţ jsem zmínila, ţe se jednotlivým částem pokrmů věnuje samostatně). Ridi fascinovaným tónem komentuje změny, které při přípravě pokrmů nastávají a vţdy nad nimi vyjádří svůj obdiv. Kamera je zabírá z velkých detailů, takţe i divákovi se dostává vizuálního poţitku. V rámci subţánru však tento obdiv k vizuální stránce jídla není ojedinělý, v pořadu Ricardovy recepty je tomuto aspektu věnováno ještě více prostoru.

I webové stránky pořadu se podobají webovým stránkám hlavní představitelky food porna – Nigelly Lawson. Web Sitalemvkuchyni.cz129 má také jednoduché pozadí, největší důraz je kladen na recepty (v obou případech je do centra pozornosti umístěn vyhledávač receptů a ty také zabírají největší prostor v layoutu stránky) a detailní fotografie pokrmů tak, aby vyzdvihovaly jak umění prezentéra, tak krásu jednotlivých ingrediencí spojených v daném pokrmu tak, aby byly potravou pro chuť i zrak. Prezentér je zde potlačen, ačkoli je to právě specifický přístup prezentéra ke gastronomii, který láká diváky ke sledování pořadů. Společnou mají

129

Sitalemvkuchyni.cz [online]. [cit. 2015-03-25]. Dostupné z: .

77

také tzv. hlavičku webu, ve které je logo s iniciály prezentéra na bílém pozadí. To působí především v případě Ridiho jakoby dané stránky zpečetil svým jménem a sám tak zaručil správnost uvedených informací a tím i spokojenost návštěvníků webu. Ačkoliv jsou webové stránky nazvané jako pořad, jsou spíše všezahrnující platformou pro Ridiho obsahy, čímţ také korespondují s webovým rozhraním Nigelly, která má všechny pořady na jedné webové stránce. V čem se však web Ridiho odlišuje, je důraz na jiţ zmiňovanou italskost. Stejně jako pořad i webové stránky se inspirují barvami italské trikolory – zelené, bílé a červené. Italskost dále rozvíjí i motiv italských surovin – špagety, bylinky a pancetta, které jsou na čistém bílém pozadí, jeţ dá vyniknout především fotografiím pokrmů. Názvy pokrmů jsou ve většině případů celé v italštině, případně český s italským názvem přidané ingredience (Italská čočka se salsicciou). Menu webové stránky vţdy jasně ukazuje, na co dává jejich autor největší důraz. Jako první v pořadí (vycházím z faktu, ţe v evropské kultuře je zvykem číst zleva doprava) je záloţka „Epizody“, dále „Recepty“ a na konci menu odkazuje červená šipka k záloţce „Obchod“. Stránky tedy působí jako komerční materiál pro odkazy k televizním a dalším produktům Ridiho. Tomu odpovídá i fakt, ţe zde není ţádný prostor pro interakci návštěvníka webu – tzn. nelze vkládat komentáře, hodnotit příspěvky ani jiná moţnost zasáhnout do obsahu stránek. Primárním zaměřením stránek dle mého názoru je shrnout všechny obsahy týkající se Ridiho na jednom místě a umoţnit jeho divákům se na videa a recepty kdykoli zdarma podívat. Tento přístup k webovému rozhraní pořadu, který je v českém mediálním prostředí spíše ojedinělý, posiluje autonomní charakter pořadu spolu s autoritou kuchaře. Prezentér je zde, jak jsem zmiňovala, upozaděn. Text o jeho osobě musíme hledat v historii přidaných videí. Zajímavé je, ţe ačkoliv Ridi v pořadu promlouvá k divákům přímo, zde je dán prostor třetí osobě pro jeho představení. Tento popis opět vyzdvihuje italskou národnost kuchaře: „Manu? To je typický Ital – miluje fotbal a rychlá auta. Má temperamentu na rozdávání, občas vybuchne, ale za minutu je spor urovnán.“130

130

Profil šéfkuchaře. In Sitalemvkuchyni.cz [online]. 2012-07-03 [cit. 2015-03-25]. Dostupné z: .

78

Ridi v pořadu však prezentuje svou klidnou povahu a jako nejlepší způsob trávení času vnímá aktivity spojené s českou přírodou. I fotografie spojené s prezentérem jsou ve stylu pozorování, spíše neţ aby Ridi sám pózoval. Tato třetí osoba zároveň pokračuje v představování Ridiho skrze jeho přátele. Pouţívá však slov, která jsou v souvislosti s promluvami prezentéra v pořadu neobvyklá: „Šéfkuchař, charismatický týpek, s tetováním a dredy, velký showman a pozitivní osobnost.“131 Ridi pouţívá přes své chyby ve výslovnosti spíše kultivovaná slova, která odpovídají jeho gentlemanskému projevu. To navozuje neformální atmosféru, i přes vzdělávací charakter Ridiho pořadu.

Obsah

prezentovaný

na

oficiálních

facebookových

stránkách

pořadu132

se v mnohém liší od těch webových. Zpočátku (tj. rok 2009) byly stránky na sociální síti určeny ke zveřejňování fotografií z natáčení, čímţ poskytovaly divákům pořadu unikátní informace ze zákulisí. Samozřejmě nechyběly ani pobídky ke sledování pořadu a webových stránek. V posledních letech se zde objevují nová videa s Ridim, která nelze vidět v televizi ani na webu. Tento nový materiál poskytnutý pouze fanouškům stránek na Facebooku však primárně slouţí k přenosu reklamních informací. Zatímco návštěvníci webových stránek pořadu si vybírají z videí, na která poutají fotografie pokrmu ve stylu food porno, na Facebooku pořadu se tyto fotografie objevují zřídka. Nejvíce fotografického materiálu, který je zde uveřejněn, bylo pořízeno během natáčení jednotlivých epizod. Tyto fotografie ale byly zveřejňovány pouze do roku 2012. Poté jsou zde především odkazy na webové stránky společně s vybraným receptem, ke kterému jsou připojeny vzpomínané fotografie. Jsou však prezentovány pouze na malém prostoru a převládá zde textová část popisu pracovního postupu. Foodporno pro správce těchto stránek není důleţité. Od poloviny roku 2013 se pak orientuje především na videa – se speciály

131

Šéfkuchař La Rucola. In Sitalemvkuchyni.cz [online]. 2012-07-03 [cit. 2015-03-25]. Dostupné z: . 132 S Italem v kuchyni. Facebook.com [online]. [cit. 2015-03-25]. Dostupné z: .

79

k pořadu a poté na propagační videa, které však prezentují jako další z receptů od Ridiho. Odlišný od webu pořadu je i způsob oslovování čtenářů. Zpočátku zde správce stránek hovoří v první osobě mnoţného čísla – tedy pomyslný tým, který odpovídá za podobu pořadu. Později se změnou příspěvků nastává i změna oslovování a čtenář má pocit, ţe s nimi komunikuje sám prezentér. Změna tedy nastává ve způsobu podávání informací, který zpočátku pochází ze zákulisí pořadu od lidí, kteří na něm pracují, a později se proměňuje na způsob propagační, ve kterém si však návštěvníci stránek více „uţijí“ prezentéra. Nezměnil se však styl profilové fotografie, která se věnuje prezentérovi ani úvodní fotografie se zeleninou v košíku. Ta působí jako čerstvě natrhaná z domácí zahrady, coţ odpovídá zaměření pořadu na kvalitní, čerstvé a domácí suroviny.

Kniha S Italem v kuchyni133 se na pořad odkazuje názvem i podtitulem: Originální recepty podle televizního pořadu, coţ není zcela obvyklé. Na titulní straně je také vyjádření gourmet-kritika, který potvrzuje autenticitu italských receptů. Je zde velká fotografie Ridiho drţícího špagety na prázdném pozadí. Lze postřehnout „barvy Itálie“ – bílá, červená, zelená - v jednotlivých nadpisech. Bílo-modrá košile prezentéra značí čistotu a profesionalitu. Špagety jsou typickým symbolem italskosti. Ridi se usmívá a působí pozitivním přátelským dojmem stejně jako v pořadu. Italskost se promítá i do obsahu knihy. Uvnitř je také kniha strukturovaná podle základních italských barev – na bílém pozadí jsou červeným písmem zvýrazněné názvy pokrmů a ingredience jsou napsány zeleným písmem. Stejně jako v pořadu jsou i zde uváděny názvy jídel nejprve v italském originále a poté menším písmem český překlad. To vše působí exotickým dojmem – skoro jako bychom četli knihu v cizím jazyce, zároveň jsou čtenáři utvrzeni o původu a znalosti prezentéra dané země.

133

S Italem v kuchyni. Praha: Closer Publishing, 2010. 197 s.

80

Zmiňovala jsem i vzdělávací funkci Exotických kulinářských pořadů. Ta je zde dodrţena informacemi o Elbě – rodném ostrovu Ridiho a u jednotlivých receptů je také často uvedena zajímavost o jeho vzniku či o oblasti, ve které je jídlo tradičním pokrmem. Jsou zde také barevně odlišené dvoustrany, které učí čtenáře, jak připravit tradiční italská jídla, která jsou běţně dostupná v obchodech (špagety), přesto si je mohou vyrobit i doma. Důraz na domov a tradici je v knize ještě více znatelný neţ v pořadu. V pořadu je akcentována především v krátké úvodní a závěrečné sekvenci, které se v jednotlivých dílech opakují a dále spíše implicitně skrze zobrazování Ridiho v domácké atmosféře jeho české chalupy. Zde je sice fotografií prezentéra v poměru k fotografiím pokrmů velmi málo, o to výrazněji vyniká jeho zasazení do prostředí českého venkova. K těmto fotografiím je většinou přidán citát, ve kterém Ridi zmiňuje moudrá slova svých předků: „Babička mi často říkávala, ţe čas strávený s přáteli u dobrého jídla se nepočítá do délky ţivota. Tak si koukejte prodluţovat ţivot, jak jen to jde.“134 Spojení atmosféry staré chalupy, okolní přírody a rad do ţivota od babiček a dědečků vyvolávají pocity spojené s útulností domova. Tímto Ridi poukazuje na to, ţe rodina a její tradiční hodnoty jsou všude stejné. Jeho obdiv pro českou přírodu zase ukazuje, ţe exotika je relativní pojem a pro Italy můţe být exotická i česká louka, jak ukazuje jeho vztah k české přírodní krajině.

Na multimediální rovině je pořad konzistentní. Vţdy si zachovává důraz na italskost, prezentér je však upozaďován na úkor akcentu na původní italské receptury. To má také vliv na vzájemnou komunikaci prezentéra s jeho diváky, ke které prezentér ani jeho tvůrci nijak nevybízí, coţ je v tomto případě k velkému neprospěchu pořadu. Tvůrci se však dle mého názoru snaţí předcházet moţným xenofóbním projevům diváků.

134

S Italem v kuchyni. Praha: Closer Publishing, 2010. s. 162.

81

Nyní se dostávám k druhé části taxonomie. Subţánry kulinářských pořadů zde netřídím dle jejich dominanty, ale dle hybridizujícího ţánru, který výrazně ovlivňuje podobu kulinářských pořadů.

5.6 Kulinářské talk show Z názvu vyplývá, ţe součástí tohoto subţánru jsou takové pořady, které vykazují prvky spjaté s ţánrem talk show.135 Kamera věnuje více pozornosti jednotlivým účastníkům neţ jídlu a procesu vaření. Vaření je zobrazováno útrţkovitě, nesourodě a recept bývá upozaděn. Nejen v klasických talk show, ale i zde jsou upřednostňovány informace od hosta pořadu a celkový průběh komunikace mezi hostem a prezentérem, který má mít zábavnou funkci. Vaření je jakousi sérií úkolů, které musí host splnit, zatímco je dotazován prezentérem na osobní dotazy či na dotazy spojené s daným oborem. V českém mediálním prostředí rozeznávám dva formáty těchto pořadů dle počtu hostů, a to skupinový a individuální.

5.6.1

Skupinové kulinářské talk show

Velmi se podobá subţánru New domestic cooking shows od Ketchum. Pořady se také odehrávají ve studiu, kde prezentér příleţitostně promlouvá s ţivým publikem a jeho cílem je vyvolat v něm emocionální reakce. Společné je také high-key osvětlení a dobře viditelný inventář spolu s uţívanými ingrediencemi. Ketchum dále zmiňuje, ţe v jejím výzkumném materiálu se v tomto subţánru objevovali pouze muţští prezentéři, v mém se však vyskytují i ţeny. Kromě prezentéra, který zde vystupuje v roli moderátora, se v pořadu objevují celebrity zastávající funkci odborné poroty i soutěţících. Všichni vzájemně komunikují, vtipkují, sdílejí své zkušenosti a zároveň vychutnávají společně trávené chvíle. Důleţitá je ţivost pořadu, některé pořady se vysílají ţivým přenosem, jiné se alespoň natáčí před publikem. Pořady jsou prolnutím nejen ţánru talk show, 135

„Talk show je televizní obdoba veřejné debaty, kde se vyzdvihují a probírají aktuální témata, přičemţ se předpokládá, ţe se televizní publikum o tuto debatu zajímá a je do ní potenciálně zapojeno.“ ORLEBAR, Jeremy. Kniha o televizi. 1. vyd. Praha: Akademie muzických umění, 2012. s. 46.

82

ale i soutěţních zábavných pořadů. Jejich stopáţ je delší neţ stopáţ většiny kulinářských pořadů, pohybuje se kolem 60 minut. Této charakteristice odpovídá pořad Prostři pro tři a Česko vaří s Pohlreichem.

5.6.2

Individuální kulinářské talk show

I tento formát kulinářských talk show se odehrává vţdy ve studiu a stejně tak mají na sledovanosti pořadu velký podíl celebrity. Prezentér je zde buď pomocnou rukou či učitelem (a zpovědníkem) hosta, přičemţ pozván je buď jeden a či dva hosté. „Individuální“ v názvu tohoto subţánru vyjadřuje přístup prezentéra k jeho hostům, který je vţdy individuální, tzn. Kaţdému z nich je dán v pořadu velký prostor. Úloha hostů je buď vzájemně soupeřit o nejchutnější pokrm připravený na místě, či naopak zastat roli porotce, který ochutnává a hodnotí výkon prezentéra. Zatímco ve Skupinových kulinářských talk show prezentér pevně koriguje své hosty a jejich činnosti, v tomto formátu je atmosféra ve studiu komornější. Pořad se více podobá tradičním formátům kulinářských pořadů neţ velkolepým zábavným show. To je dáno prostředím, stylovými prvky i osobností prezentéra. Prezentérem bývá muţ, který si zve hosty, aby se společně pobavili, ale zároveň odvedli kaţdodenní povinnost. Vaření je zde prezentováno spíše jako něco, co musí být vykonáno, spíše neţ jako činnost, která je zábavná či ovlivňující naše zdraví. Odkazují na tradiční kulinářské pořady také stylovými prvky, které nebývají inovativní. Nejčastěji se kamera věnuje v polodetailních záběrech prezentérovi a jeho hostům, detailní záběry technologických postupů i jídla jsou vůči vystupujícím upozaďovány. Proces vaření probíhá v rychlém tempu – obvyklá délka stopáţe těchto pořadů nepřesahuje 30 minut. Po dokončení pokrmu se však vţdy recept opakuje pomocí voice-overu, video či fotoukázky servírovaného pokrmu společně s textovým soupisem receptu na pozadí grafických prvků pořadu. Také v tomto ohledu navazují tyto pořady na starší kulinářské formáty. Studiový prostor je bez ţivého publika. Hlavním materiálem kuchyňské linky bývá dřevo, které je dekorováno velkým mnoţství kuchyňského náčiní v sytých pozitivních barvách. Přírodní materiál, dojem veselosti z barev a „nepořádku“ způsobeného přemírou 83

rekvizit můţe v divácích vyvolávat pocity spojené s domácím pohodlím. Do toho prostředí pak vstupují celebrity, které jsou díky médiím součástí běţného ţivota diváků, jeţ tyto pořady vyhledávají. Diváci pořadů tohoto subţánru neprahnou po odborných znalostech, spíše chtějí nahlédnout do stravovacích návyků lidí ze showbyznysu. Ti zde mají předvést svou schopnost či neschopnost vařit a k tomu prozradit své zkušenosti a preference v oblasti gastronomie. Jedná se o pořady, které vysílají komerční televize. Mezi pořady tohoto subţánru patří Mňam, aneb Prima vařečka, Šéfkuchař bez čepice, Co bude dnes k večeři?

Analýza Pro analýzu Kulinářských talk show jsem si vybrala pořad Česko vaří s Pohlreichem ŢIVĚ. Zúčastnila jsem se totiţ ţivého vysílání jednoho dílu jako jeden z diváků ţivého publika. Díky tomu mohu v analýze zachytit více detailů. Samozřejmě při výběru nerozhodoval jen tento osobní faktor, ale i formát pořadu, který je v Česku ojedinělý a ţánr talk show jím prostupuje nejznatelněji. Z výše uvedených důvodů vybočím se svého tradičního výzkumného vzorku, jímţ jsou první dva díly pořadu a svou analýzu postavím na posledním dílu ze dne 7. 12. 2013. Tento formát z velké části odpovídá kategorii Ketchum New domestic cooking shows, na coţ jsem upozorňovala jiţ v charakteristice Skupinových kulinářských talk show. Popis Ketchum se v tomto pořadu shoduje v několika - ve studiu je přítomno ţivé publikum, se kterým prezentér příleţitostně komunikuje, důraz je kladen na vyvolání emocí mimo jiné pomocí high-key osvětlení a kuchyňské potřeby i ingredience jsou vystaveny tak, aby byly dobře viditelné ze všech stran. Prezentér muţského pohlaví také odpovídá charakteristice Ketchum. Česko vaří s Pohlreichem ŢIVĚ vsází na diváckou oblibu kuchaře Zdeňka Pohlreicha, jehoţ jméno je i v názvu pořadu. Pohlreich patří mezi nejoblíbenější české kuchaře, kterého diváci znají z několika dalších pořadů (především Ano, šéfe!). Ty jsou také zaměřeny na bezprostřední reakce reálných osob a aspekt „ţivosti“. Typickým projevem jsou v případě Pohlreicha emocionální reakce projevující se výkřiky vulgarismů. Na to se však více zaměřím v další kapitole 84

subţánru Kulinářských reality show, kam pořady Pohlreicha z většiny patří. Chtěla jsem ale upozornit na toto pojítko mezi jednotlivými pořady prezentéra. Úvodní znělka pořadu také upozorňuje na další televizní obsahy prezentéra, čímţ potvrzuje jeho důleţité postavení v (televizní) gastronomii. Ţivé vysílání je v českých televizích ojedinělé (s výjimkou publicistických pořadů), má však hodnotu reálného času stráveného s prezentérem a jeho hosty (nehledě na skutečnost, ţe se kdokoli můţe zúčastnit vysílání ve studiu v roli publika). Od této „ţivosti“ se předpokládá, ţe zvýší zájem televizních diváků, proto je tento pořad jako jeden z mála kulinářských pořadů a jako jediný z Kulinářských talk show vysílán v prime-time. Kromě ţivého publika, před kterým se celá show odehrává, jsou zde ještě tzv. telemosty. Ty na malých obrazovkách nepřetrţité ukazují vaření v reálném čase v reálných kuchyních diváků pořadu, je jim věnován jen malý prostor na začátku a konci pořadu. Prezentér je familiérně označuje jako „kamarády“. Jejich funkce je ilustrovat, ţe s prezentérem opravdu „vaří celé Česko“. Dále je ve studiu ještě velká obrazovka, pomocí níţ prezentér komunikuje vţdy se dvěma skupinami lidí (zástupce restaurace/jídelny a hotelové školy) vařící stejné recepty. Prezentér skrze obrazovku společně s diváky a hosty kontroluje, jak si při vaření vedou a vše vtipně komentuje. Prezentér působí velmi sehraně s publikem ve studiu, které hlasitě reaguje na kaţdý jeho projev. Mimo vysílání ale Pohlreich s publikem nekomunikuje, vše zajišťuje speciální tým, který před přímým přenosem dává divákům instrukce o ovacích a dává diváky tzv. „do varu“ pomocí kolektivních aktivit a rozdávání propagačních předmětů. V průběhu vysílání však Pohlreich zastává odlišnou roli, neţ na jakou jsou diváci zvyklí. Je zde spíše moderátorem a kamarádem (hostů) neţ kritikem bez slitování. Stále však zůstává kuchařem-profesionálem, čímţ se vymezuje vůči hostům, které zkouší ze svého řemesla. Vybavenost prezentéra slovníkem sprostých slov a ironických naráţek zde také zůstalo zachováno. Prezentér zde vystupuje v tmavých barvách ve společenském oblečení, které je však volnější, a tak působí i pohodlně a domácky. Hosté zde fungují na několika úrovních. Jednak lze vnímat jako hosty dříve uvedené „vařící externisty“, které ukazují obrazovky ve studiu během souběţného vaření v jejich domácím prostředí a prezentér s nimi interaguje. Dále je v pořadu 85

vţdy hlavní host - celebrita, na kterou pořad láká diváky, tentokrát jím byl Ondřej Hejma. Prezentér i hlavní host poté vybírají další hosty do poroty, přičemţ host vybírá další celebritu (František Ringo Čech) a prezentér odborníky z oblasti gastronomie (autorka kuchařek, someliér, dovozce čokolády) – tedy kaţdý své přátele, aby byla nastavena neformální kamarádská atmosféra. Se všemi pak prezentér řídí komunikaci tak, aby byl dán přiměřený prostor všem a musí zajistit zábavný potenciál pořadu. Během vaření tedy prezentér klade otázky, vypráví různé příhody, sleduje, co dělají jednotliví hosté a v případě tohoto ţivého vysílání také koriguje čas – pořádek i trvání. Mizanscéna pořadu je rozdělena do dvou hlavních prostor, které jsou spojeny uličkou vedoucí mezi diváky a prostorem vymezeným pro práci kameramanů. Tyto prostory jsou ohraničeny pultem ve tvaru „C“ – tedy počátečním písmenem názvu pořadu, který je součástí loga pořadu i dekorací ve studiu. Jeden z těchto pultů slouţí jako kuchyňská pracovní plocha, kde prezentér i hlavní host vaří, druhý je vyuţit jako stůl, za kterým sedí porotci. V průběhu pořadu prezentér i host přenášejí připravené pokrmy uličkou mezi diváky, jejichţ úkolem je odměnit oba potleskem za předvedené výkony. Oddělený prostor mezi prezentérem a hostem, který bývá v talk show běţný, zde absentuje – jsou spojeni jednou pracovní plochou. Kaţdý má však předem vymezenou pozici v prostoru mizanscény. Jediným rozdílem je snímání jejich pracovních postupů – tedy pouţitý úhel a velikost rámování. Prezentér je rámován v polocelku či v detailním záběru na jeho ruce zepředu. Hlavní host oproti tomu bývá snímán z boku tak, jak na něj pohlíţí i prezentér. Jeho pracovní plocha je snímána z nadhledu, čímţ je potlačena vizuální stránka jídel a jakákoliv činnost pak nikdy nepůsobí tak profesionálně, jako detailní záběry na úkony prezentéra. Těmito stylovými prostředky se potvrzuje autorita Pohlreicha jako lepšího kuchaře, neţ jakým je host. Výraznou roli zde také hraje osvětlení. Jak jsem jiţ zmínila výše, pouţívá se tzv. high key osvětlování a dále doplňková světla. Některá z nich jsou určena jako dekorace prostoru – světelné kruhy jako součást podlahy. Jiné však mají působit na emoce diváka – svislé dekorace na pozadí kuchyňské desky, jeţ při přechodu z jednotlivých sekvencí „oţívají“ a dynamicky blikají. Ve spojení s potleskem diváků a pohyblivou kamerou si pořad zcela získává divákovu pozornost. Jsou zde uplatňovány i barevné světelné efekty k dosaţení opačného účinku – potlačení 86

pozornosti na detail v záběrech do publika, ze kterého fialovo-růţové odstíny činí jeden celek tvořící pozadí. Také hudba slouţí jako prostředek vymezující strukturu pořadu. Jemný podkres s výrazným rychlejším tempem se objevuje na začátku při představování hostů a pokrmů, které se v daném díle objeví a v „mezihrách“, ve kterých se opakuje předtočený materiál s receptem a postupem k právě připravenému pokrmu. Během hodinového vysílání stačí Pohlreich se svým hostem uvařit tříchodové menu, které poté ohodnotí porota a na dálku také kontroluje, zda a jakým způsobem dané recepty zvládli lidé ve svých domovech. Pohlreich tak prezentuje vaření jako rychlý a snadný proces, kdyţ znáte ty správné recepty a postupy. Pořad také klade důraz na sblíţení prezentéra a celebrit s „obyčejnými lidmi“, coţ odkazuje k názvu pořadu, kde je důraz na národ jako celek.

Webové stránky pořadu jsou umístěny pod doménou televize Prima,136 nejsou tedy autonomní, coţ se promítá do jejich obsahu s mnohými odkazy na další obsahy spojenými s televizí Prima. Barevné rozhranní je stejné jako v mizanscéně pořadu – kombinace tmavých barev s červenou a bílou. V hlavičce webových stránek je umístěno velké logo pořadu v pozadí s obrysem mapy České republiky, která je součástí i názvu pořadu. Vedle je velká detailní fotografie Pohlreicha. Postojem a výrazem připomíná Gordona Ramsayho, prezentéra pořadu Gordon Ramsay Cookalong Live, jehoţ licencovanou verzi Pohlreich přebírá. Působí zde dojmem drsného šéfa bez slitování, v analýze pořadu jsem jiţ zmiňovala, ţe v tomto pořadu působí Pohlreich spíše kamarádsky. Webové stránky tedy spíše přebírají reklamní prostředky původní licence. Při přechodu na další stránky webu – příkladem u jednotlivých receptů je vidět Pohlreich do půli těla, coţ ještě více podporuje pocit, ţe nás Pohlreich z obrazovky přísně sleduje. Tato přísnost, kterou přebírá od Ramsayho je spojena s jeho oficiální image, kterou mu televize Prima utváří, ačkoliv jejich osobnosti se v pořadech shodují spíše jen na rovině sprostých slov a nadřízené pozici.

136

Ceskovarizive. PRIMA. Iprima.cz [online]. [cit. 2015-03-27]. Dostupné z: .

87

V menu jsou záloţky, které se váţou pouze k pořadu (O pořadu, Články, Recepty, Epizody, Videa, Výzva), nikoli k prezentérovi či způsobu vaření (rozdělení na recepty různých druhů jídel či dle vhodné gastronomické příleţitosti apod.). Kromě receptů a archivu videí (dnes jiţ z licenčních důvodů nepřístupných) jsou zde i další mediální obsahy, které souvisejí s pořadem – články a videa. Ty jsou od sebe odlišeny pouze malým mnoţstvím textu u záloţky Články. Obvykle se věnují hostům pořadu a informacím z průběhu ţivého vysílání. Jsou marketingovým produktem televize Prima. Zbytek stránek tvoří pomyslný list sešitu, na kterém jsou písmem připomínající rukopis zaznamenány ingredience receptů. To působí lidovým dojmem, tzn. jsou určeny pro kaţdého a odkazují na tradiční způsob zaznamenání receptů našich babiček a maminek, coţ jsou hlavní předpoklady pořadu k přilákání velkého počtu návštěvníků. Návštěvníci na stránky jdou z důvodu rychlého přístupu k receptům či za účelem zhlédnutí nových dílů. Dole je také odkaz na jejich přímý tisk, takţe návštěvníky stránek přímo vybízí k tisku receptů. Nad recepty jsou fotografie hotových pokrmů tak, jak je připravil prezentér v pořadu, stránky tedy v tomto ohledu navazují na daný pořad. Zajímavé jsou některé podrobnosti uváděné na stránkách jednotlivých receptů. Důraz je kladen na dobu přípravy, protoţe se pořad zaměřuje na rychlé vaření. Vyskytují dvě fotografie, jedna z nich je však ořezanou verzí té druhé tak, aby působila jako větší detail. Pod touto fotografií je krátký text, který popisuje chuť pokrmu i vhodnou příleţitost, na níţ pokrm připravit: „Oblíbený recept spojuje hladivou chuť avokáda s jemnými krevetami, které dochutí výrazná omáčka a svěţí salátek. Ideální start slavnostního menu.“137 Takový text působí jako citace Pohlreicha a pro laické publikum (v oblasti gastronomie) působí jako citace odborníka. Zaměření se na diváky, kteří s vařením začínají, můţe vysvětlit i nezvyklou součást receptu nazvanou „Náčiní a nádobí“, ve kterém je vypoloţkován seznam inventáře potřebného během přípravy daného receptu: „Prkénko, Nůţ velký a malý, Mlýnek na pepř a sůl, Trouba, 4 formičky

137

Krevety s avokádem. In Iprima.cz: Ceskovarizive [online]. [cit. 2015-03-27]. Dostupné z: .

88

na suflé“.138 V dolní části bílého rámce s receptem je vţdy uvedena upoutávka na kuchařskou knihu Česko vaří s Pohlreichem. Stránky jsou obecně marketingově zaměřené – nelze přehlédnout malé reklamní video, které se samo spouští ani velký bílý rámec s větší reklamou na konci layoutu stránek a v záhlaví loga stanic televize Prima. Tyto webové stránky slouţí především jako marketing pořadu a komerční televize. V současnosti (rok po odvysílání posledního dílu) slouţí uţ jen jako přístupový bod k receptům z pořadu. Na pořad navazují jak barevným rozhraním, které odpovídá barvám mizanscény studia, tak hlavním zaměřením pořadu na rychlé recepty ze snadno dostupných ingrediencí na míru České republiky. Prezentér je zde více stylizovaný do prezentéra britské verze pořadu, neţ do skutečné reprezentace sebe samého, tzn. je zde kladen větší důraz na drsný charakter prezentéra-šéfa. Návštěvníci stránek mají moţnost přidávat komentáře, větší důraz je však kladen na zapojení diváků do ţivého vysílání pomocí samostatné záloţky v hlavním menu.

Stejně je k pořadu přistupováno i na sociální síti Facebook, kde na stejnojmenných stránkách139 jsou umístěny především výzvy k účasti na pořadu, poté odkazy na mediální obsahy spojené s televizí Prima a stejně je i klamavá reprezentace Pohlreicha v Ramseyho přísném stylu. Fotografie s prezentérem také přispívají k jeho rebelskému mediálnímu obrazu. Do printscreenů z pořadu jsou vloţeny komixové bubliny s textem, který klade důraz na dominanci prezentéra vůči hostovi a pro Pohlreicha typický expresivní jazyk. Převládají zde fotografie z natáčení, přitom se většinou věnují prezentérovi či hostům, za nimiţ jsou dobře viditelní diváci (na rozdíl od pořadu, kde jsou diváci většinou neosvětleni). Na Facebooku se tedy snaţí působit dojmem, ţe divák v pořadu hraje důleţitější roli neţ je tomu ve skutečnosti. To je přirozené z toho důvodu, ţe producenti nabízí lidem moţnost stát se divákem ve studiu či dobrovolníkem v tzv. telemostu.

138

Tamtéţ Česko vaří s Pohlreichem. Facebook.com [online]. 2013 [cit. 2015-03-28]. Dostupné z: . 139

89

Fotografie pokrmů odpovídají jejich stylizaci v pořadu – tzn. na talíři jsou prezentovány v moderním stylu, jak hotové pokrmy prezentuje Pohlreich, pouze jsou detailnější či zasazeny do modrého zátiší. Mezi příspěvky jsou také stejným způsobem stylizované pokrmy, které však neodkazují na recepty Pohlreicha, ale na webové stránky časopisu Prima Fresh či Prima Ţeny. Komentáře vţdy píše neznámá třetí osoba, coţ odpovídá stylu Pohlreichových kulinářských pořadů. V nich ho vţdy představuje muţský voice-over, aby byla zdůrazněna prezentérova role jako VIP, ke které je moţné se dostat pouze skrze prostředníka. V příspěvcích oslovují diváky v mnoţném čísle, často kladou dotazy a snaţí se tak vyvolat zájem prostřednictvím interakce s návštěvníky stránek. To je důleţité také kvůli „výzvám“, jeţ zde producenti pořadu uveřejňují o několika moţnostech, jak se stát součástí přímého přenosu. Komunikace probíhá humornou formou, příkladem komentář k Pohlreichově návštěvě výrobny čokolády: „Zdéňa a továrna na čokoládu?“140 Humor je také důleţitou součástí Česko vaří s Pohlreichem ŢIVĚ i ostatních kulinářských pořadů s Pohlreichem. Stejně jako u webových stránek pořadu, jsou i tyto stránky zaloţeny na reklamních příspěvcích pořadu i televize Prima. Nové informace diváci dostávali pouze během příprav přímého přenosu, kdy byli informováni o tom, co je v dalším díle čeká – jednalo se tedy o pomyslný teaser facebookovou formou (text s fotografií). V současné době po ukončeném natáčení slouţí televizi Prima k upozorňování na další televizní pořady, nejen o vaření.

Kniha Česko vaří s Pohlreichem s podtitulem Nejlepší večer vašeho ţivota!141 také funguje spíše jako marketingový prostředek neţ jako médium, které svébytně rozvíjí obsah pořadu. Na titulní straně je v nadţivotní velikosti fotografie, o které jsem psala v souvislosti s webovou stránkou pořadu. Je zde detail jeho obličeje s přísným výrazem, vrásky jsou spíše zdůrazněny neţ potlačeny, aby prezentér působil hrozivěji. Gesto,

140

Česko vaří s Pohlreichem. In Facebook [online]. 2013-12-01 [cit. 2015-03-28]. Dostupné z: . 141 Česko vaří s Pohlreichem. Praha: Closer Publishing, 2013.

90

které spočívá v ukazováčku přiloţeném k bradě, vyjadřuje zamyšlení a silnou koncentraci – tedy postoj spojený s dohledem – výrazem vyjadřujícím moc a nadřazenost. Jak jsem jiţ zmiňovala, tato fotografie je inspirována stylem fotografií Gordona Ramsayho. Podtitul knihy Nejlepší večeře vašeho ţivota! příliš nenavazuje na pořad, ve kterém je zdůrazňována hodnota společného vaření a gurmánské

poţitky

jsou

upozaděny.

V předmluvě

promlouvá

prezentér

o důleţitosti a zároveň dostupnosti kvalitního vaření pro všechny bez rozdílu a toto vaření pro všechny je v pořadu dále demonstrováno zmíněnými telemosty, které sledují vaření diváků v jejich domovech. Pokud jde o obsah knihy, jsou zde pouze recepty a fotografie hotových pokrmů na protější straně. Barevně kniha ladí s pořadem v červeno-černo-bílé kombinaci barev. Recepty jsou napsány černým písmem na bílém pozadí, přičemţ nadpisy a strany oddělující jednotlivé kapitoly jsou červené. V ostatních prvcích se kniha spíše vymyká pořadu. Prezentér, celebrity ani další účastníci142 zde nemají ţádný prostor, jedná se pouze o soupis receptů a stylizovaných fotografií, které jsou prezentovány jinak neţ v pořadu. Jejich styl však odpovídá stylu prezentéra, u kterého je zdůrazňována silný muţský charakter, který pracuje s odbornou precizností. Tmavé pozadí, na které jsou pokrmy umístěny, posiluje dojem muţnosti a pokrmy jsou „servírovány“ tzv. vyšší formou jednoduché obsluhy – tj. pokrm a příloha jsou podávány zvlášť.

V rámci multimediálního rozhraní není tento pořad konzistentní. Nejvíce s pořadem korespondují webové stránky, kterým je věnována větší péče neţ ostatní pořadům prezentéra i televize Prima. Facebookové stránky i kniha pak působí, ţe důvodem jejich vzniku byla spíše komerční potřeba, neţ touha rozvést daný text (pořad) dalšími směry, které daná média poskytují.

142

Tento termín přebírám od Creebera z jeho anglického termínu „participant“. Pracuji s ním v souvislosti s lidmi, kteří vystupují v pořadech, nejsou prezentéry a jejich zobrazování je spojené s observačními prvky („mluvící hlavy“, ruční nestálá kamera, domnělá nepřítomnost kamery apod.).

91

5.7 Kulinářské reality show V těchto pořadech převládají stylové prvky ţánru reality show. Znamená to především absenci klasického scénáře, zapojení účastníků, vyuţití skryté kamery, snímání „aktuálních záběrů“ observačním stylem, okamţité výpovědi účastníků přímo do kamery, rekonstrukce zaloţené na vyprávění zaznamenané stylem pouţívaným při tvorbě fikce, komentáře k situaci od „autorit“, s čímţ souvisí i uvádění názorů odborníků. Pozornost je soustředěna na jednotlivce, který se pohybuje ve skupině.143 Pro diváky jsou tyto pořady lákavé především proto, ţe se odehrávají v reálných prostředích, se kterými jsou diváci obeznámeni či alespoň mají moţnost je navštívit. V rámci hybridizace reality show do ţánru kulinářských pořadů lze vysledovat několik formátových typů. Institucionální charakter pořadů také odpovídá spíše ţánru reality television. Ty bývají vysílány v prime-timu či v pozdějších večerních hodinách a jejich stopáţ se pohybuje kolem padesáti minut.

5.7.1

Přeměnové (Make-overs) kulinářské pořady

Hill definuje přeměnové pořady jako zaměřené na jednotlivce či skupinu, která za

asistence

odborníků

prochází

procesem

transformace.

Tato

transformace probíhá na rovině ţivotního stylu, kdy dochází ke změně vzhledu účastníků, jejich oblékání, domova či zahrady.144 V tomto případě se jedná o proměnu podnikatelského přístupu v oblasti gastronomie, kdy šéfkuchař vyjíţdí do reálného prostředí restauračních zařízení. Po příjezdu se seznamuje s chodem podniku a s lidmi, kteří se na něm podílejí, upozorní je na chyby, které zde nastávají a sám se zapojuje (vařením, zpovídáním hostů restaurace, vedením zaměstnanců a majitelů provozovny) do procesu přeměny. Po určitém čase se na dané místo vrací a pozoruje, jaké změny ve fungování podniku nastaly a jakým způsobem ovlivnila jeho přítomnost běţný chod restaurace. Tyto pořady jsou v rámci ţánru kulinářských pořadů výjimečné díky narativní

143

CREEBER, Glen. The Television Genre Book. London: British Film Institute, 2001. s. 135. HILL, Anette. Restyling Factual TV: Audiences and news, documentary and reality genres. New York: Routledge, 2007. s. 51. 144

92

struktuře. Ta se skládá z průzkumu daného prostředí, identifikování nedostatků a jejich nápravy. Prezentér – odborník na restauratérský průmysl vyjíţdí do reálného prostředí restauračních zařízení, aby pomohl vyřešit problém, jeţ trápí účastníky, kteří se do show přihlásili. Pořad se tedy odehrává převáţně v prostředí reálné restaurační provozovny a jejího blízkého okolí. Prezentéry jsou výhradně muţi zkušení v oboru. Zakládají si na své pověsti drsňáků, sarkastickém smyslu pro humor a pouţívání vulgárních výrazů. Nebojí se postavit ani svým agresivním odpůrcům. Pod touto expresivní maskou ale formují také druhotnou image inteligentní a silné osobnosti, která umí výborně jednat s lidmi a řešit konfliktní situace. To se projevuje tím, ţe účastníkům show udělují prezentéři nejen gastronomická doporučení, ale i rady do ţivota. Jsou tedy stylizováni do několika rolí - autority, baviče, gastronomického učitele i jakého ţivotního guru. Divák je neustále napínán emočními zvraty prezentéra i ostatních účinkujících. Jejich bezprostřední reakce zaznamenává „nezpozorovaná“ kamera nebo jsou zaznamenány pomocí přímých výpovědí. Jsou zde však i stylizované promluvy prezentéra, ty bývají zprostředkovávány také ve formě přímé výpovědi či nediegetického voice-overu. Tato emoční vzplanutí a klimax ve formě tzv. happy-endu jsou dle mého názoru aspekty, které lákají diváky k jejich sledování a které v tomto případě „přebíjí“ rovinu vaření. Proces vaření je však neodmyslitelně s tímto subţánrem spjat, ačkoliv je mu v pořadu věnován menší prostor. (To se však odvíjí od problému konkrétního restauračního zařízení.) Svědčí o tom také kuchařské knihy, které čerpají recepty z těchto pořadů. Mezi kulinářské make-overs v českém mediálním prostředí patří Ano, šéfe!; Uţ dost, šéfe!; Ano, šéfe s Gordonem Ramsaym.

5.7.2

Kulinářské cestopisy

Primárním zaměřením Kulinářských cestopisů je cestování, poznávání cizích kultur a jejich tradic, zvyklostí a především gastronomických specifik. 93

Prezentér, kterým bývá muţ profesně zaměřený na gastronomii, který se vydává na cestu za poznáním. Tento subţánr zřetelně navazuje na kategorii Ketchum Food and travel. Prezentéři se zde stávají průvodci, poskytovateli originálních proţitků spojených s cestováním. Podle Ketchum jsou muţi stereotypně vnímáni jako dobrodruţnější a zajímavější pohlaví.145 S tímto výrokem souhlasím a zároveň se domnívám, ţe zde hraje svou roli i zvídavost, nebojácnost a menší nároky na komfort, coţ jsou vlastnosti, které bývají přisuzovány spíše muţům. Tyto cestovatelské pořady se odehrávají vţdy mimo území země, ze které pochází (pořad i prezentér). Často jsou voleny vzdálené exotické lokality, aby byly dostatečné lákavé pro diváky. Prezentér se sám (štáb se snaţí nezasahovat do děje před kamerou) vydává na cestu ve formě průzkumu, v rámci něhoţ vše zkouší na „vlastní kůţi“ a proţitky komunikuje divákům. Setkává se s novými lidmi – domorodci, kteří se podílejí na tamější gastronomii. Ti zde fungují v roli hostů, kteří se často objevují v jiných subţánrech kulinářských pořadů. Hosté bývají vyuţíváni k vzájemnému přenosu informací mezi hostem a prezentérem a panuje mezi nimi přátelská atmosféra. V tomto subţánru bývá prezentér ten, kdo se učí a zkoumá nové ingredience, technologické postupy, recepty a tradice stolování. Vţdy si však upevňuje respekt svými specifickými znalostmi či těmi nově nabytými a domorodcům ukazuje, ţe i cizinci dokáţou uvařit jejich kuchyni, čímţ je prezentérova „mise za poznáním“ splněna. Pokud jde o styl, můţeme zde vysledovat opět ruční kameru, vyuţití voiceoveru, přímé výpovědi do kamery i tzv. nezpozorovanou kameru, kdy má divák pocit, ţe by se vše odehrávalo stejně i v nepřítomnosti kamery. Pořady tedy odpovídají stylu, který je spjat s ţánrem reality television. Specifický je však v těchto pořadech hudební doprovod, který dokresluje atmosféru dané země. Vyvolání správné atmosféry je jedním z hlavních cílů tohoto subţánru, mezi ty další patří vzdělávací potenciál a zprostředkování dobrodruţství. Vaření a jídlo zde bývá prezentováno jako unikátní součást kaţdodenního cyklu s velmi proměnlivým charakterem v závislosti na geografické pozici. V ţivotech lidí napříč kulturami, společenskými vrstvami i filozofickými názory zastávají velký

145

KETCHUM, Cheri. The Essence of Cooking Shows: How the Food Network Constructs Consumer Fantasies. In Journal of Communication Inquiry, 2005, č. 29. s. 227.

94

význam. Fungují jako prostředek reprezentace rovnosti všech lidí, zároveň však díky široké škále variability můţe působit i opačným dojmem. V českém prostředí se neobjevuje ani jeden český formát. Důvodem je dle mého názoru nedostatek finančních kapacit spíše neţ nezájem českých diváků o tyto formáty. Mezi zahraniční formáty tohoto subţánru vysílané v českém mediálním prostředí patří francouzský pořad S kuchařem kolem světa a britský Hrnečku vař: Jamie Oliver v Itálii/Jamie po italsku, Hrnečku, vař: Ainsleyho kuchařský cestopis, Jamieho Amerika.

5.7.3

Kulinářské docusoap

Tento subţánr přejímá některé prvky z hybridního ţánru docusoap.146 Specifické prostředí zde tvoří kuchyň – nejčastěji jsou to kuchyně reálných domácností

účastníků

pořadu.

V tomto

subţánru

budu

spíše

mluvit

o „účastnících“ neţ o „prezentérovi“, ten totiţ bývá často nahrazen nediegetickým voice-overem, aby nenarušoval observační charakter pořadu. Vše s nadhledem komentuje, přímo promlouvá k divákovi a o účastnících se vyjadřují familiérním tónem. Účastníci jsou předem informováni o průběhu pořadu, který má jasnou strukturu. Nejdříve jsou jednotliví účastníci představeni s odstupem „nezpozorovanou“ kamerou a poté se účastník představuje sám pár slovy do kamery ve stylu tzv. mluvících hlav. Dále pozorujeme vybraného účastníka, který je určen jako hlavní hostitel večera, ještě před začátkem hostiny a příchodem hostů. Jsme tak svědky celé její přípravy od nákupu, procesu vaření a přípravy slavnostní tabule. Dále je struktura vymezena dle jednotlivých po sobě

jdoucích

chodů,

které

jsou

odděleny

výpovědmi

účastníků,

kde komentují aktuální dění. Na závěr kaţdý účastník tajně hodnotí kvalitu pokrmů a zábavy daného večera, během něhoţ hostina probíhá. Pořady mívají často soutěţní charakter, to však slouţí k vyvolání soutěţivosti a rivality

146

„V principu se jedná o kombinaci observačního dokumentu a na postavu zaměřeného dramatu. Velmi často se soustředí na specifické prostředí (letiště, nemocnice), které má potenciál „hry vztahů a emocionálně vypjatých situací“, přičemţ tvůrci mají licenci zaznamenaný materiál efektivně stříhat právě po příběhových liniích, jako to činí televizní fikce.“ KORDA, Jakub. Úvod do studia televize 2: Faktuální televize a její ţánry. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2013. s. 55.

95

mezi soutěţícími, aby jejich vzájemné interakce měly emotivnější ráz. Účastníci jsou představeni vţdy jako jednotlivci, avšak v kaţdém díle pořadu existuje mezi účastníky určité pojítko (jsou ze stejného kraje, celebrity), vystupují tedy jako skupina účastníků. Zmínila jsem „kaţdý díl pořadu“, musím tedy dodat, ţe tyto pořady mívají sériový charakter, který bývá rámován dny pracovního týdne. Častěji se v těchto pořadech objevují celebrity, aby přilákaly více diváků komerčním televizím, na kterých jsou vysílány. Podobně jako v Kulinářských talk show se diváci nevyhledávají znalosti z gastronomického odvětví, spíše touţí nahlédnout do soukromí druhých. Důkazem je část pořadu věnovaná „šmejdění“, kdy si účastníci prochází domov účastníka-hostitele. Do jaké míry hostitelovo soukromí naruší, závisí jen na aktuálním rozhodnutí jednotlivce. Pořady mívají několik sponzorů, na které je v průběhu pořadu výrazně upozorňováno i v promluvách prezentérů. Tyto pořady bývají řazeny do programového bloku hlavního vysílacího času – 18:00-21:00 a délkou stopáţe se pohybují kolem padesáti aţ šedesáti minut. Řadím sem pořad Prostřeno, VIP Prostřeno, Čápy s mákem a Grilování s Vodouchem.

5.7.4

Kulinářské game show

I ţánr game show147 pronikl do ţánru kulinářských pořadů. Primárně jsou tyto pořady soutěţního charakteru. Je zde skupinka účastníků, jeţ se přihlásí a poté o jejich dalším osudu rozhoduje odborná porota. Pro účely pořadu je vytvořeno speciální prostředí tak, aby vytvářelo dojem několika místností. K tomu se dále váţe prostředí, kde účastníci po dobu konání soutěţe společně bydlí. Tímto odříznutím účastníků od společnosti se zabraňuje úniku informací o průběhu natáčení, vytváří se prostředí, ve kterém jsou soutěţící ještě více pod emocionálním tlakem, a dá vzniknout dalšímu materiálu pro pořad. Důleţitější neţ soutěţící jsou však prezentéři. Obvykle jsou to tři lidé, kteří

147

„In reality gameshows, participants (be they celebrities or members of the public) are placed, temporarily, in new, often self-enclosed, environments created for the purpose of the television programme. A crucial element of this format is competition between the participants to win a prize or be voted the most popular and/or talented. Votes are cast by the participants themselves and/or a panel of experts and/or the viewers.“ HILL, Anette. Restyling Factual TV: Audiences and news, documentary and reality genres. New York: Routledge, 2007. s. 52.

96

posuzují výkony soutěţících, nejčastější skladba poroty je tvořena muţskou celebritou, poté ţenou-odbornicí a muţem-odborníkem, přičemţ největší prostor je dán muţské celebritě, která zde funguje i jako moderátor. Tato porota je stylotvornými prostředky zboţšťována, a to dynamickou znělkou, vymezeným prostorem, kam ostatní účastníci pořadu nemají přístup, oblečeni jsou ve společenském oděvu, asociující vysoké postavení ve společnosti. Pořad je stylizován jako reality show s předem naplánovanou podobou scén. Účastníci i prezentéři mají svá určená místa, vymezený prostor pohybu a jejich reakce mají předem určené místo i v diegetickém čase. Struktura pořadu je také pevná – nejdříve je divák ohromen grafikou s motivy spojující se s mocí (oheň, ostrost noţe, drahý zlatý kov), dále sekvencí emotivních záběrů reakcí účastníků, poté následují sekvence s vymezeným časovým prostorem pro plnění úkolů soutěţícími a nakonec dochází k jejich zhodnocení porotou. Tyto sekvence jsou rámovány znělkou pořadu. V těchto pořadech převládá zábavná funkce nad informativní. Důraz je kladen na vyvolání emocí. Soutěţící jsou pod tlakem, který má odhalit jejich skutečné nadání a charakter. Divákům jsou emoce zprostředkovávány skrze sestřihy bezprostředních reakcí, které tvoří krátké rychlé prostřihy s podkresem velkolepé hudby. Ta společně s výraznou grafikou pořadu umocňuje dojem, ţe divák sleduje něco unikátního, tzv. „vyšší třídu“. S tou je spojují přihlášení účastníci, „sousedé od vedle“, do kterých se můţe vcítit či se od nich naopak distancovat. Po vyhlášení vítěze je tento „soused od vedle“ přijat do zmíněné pomyslné vyšší třídy, kterou prezentéři představují. Tyto pořady bývají vysílány v prime-timu a stopáţ je dlouhá kolem padesáti minut. V českém prostředí se objevily tyto Kulinářské game show: Masterchef, Pekelná kuchyně, Recept na bohatství.

Analýza Kulinářské reality show Obecným charakteristikám jednotlivých typů Kulinářských reality show jsem věnovala větší prostor, neţ obvykle, proto se domnívám, ţe je legitimní zvolit jeden reprezentativní pořad tohoto širokého subţánru kulinářských pořadů, kterým je Ano, šéfe!. Důvodem je jeho ve své době vysoká slednovanost, o čemţ svědčí i vznik jeho pokračování Uţ dost, šéfe!, dále velká fanoušskovská základna, 97

o které budu mluvit později v části s internetovými mediálními obsahy. Vymezila se v něm také jedna z neoblíbenějších českých kulinářských celebrit, jeţ je uznávána širokým spektrem diváků, Pohlreich často vystupuje i v různých talk show, coţ není u českých mediálních kuchařů obvyklé. Dalším faktorem, který rozhodoval při volbě pořadu pro analýzu tohoto široce vymezeného subţánru, byl stejně jako u výše zmíněných subţánrů upřednostnění české produkce, která má v tomto případě návaznost i na formát britský. Tento pořad je postaven na zmíněném silném charakteru Zdeňka Pohlreicha. Ten by měl zastávat stejnou roli jako Gordon Ramsay v pořadu Ano, šéfe s Gordonem Ramsaym, jehoţ licenci Ano, šéfe! přebírá. Stejně jako česká verze pořadu i český prezentér působí mnohem umírněnějším dojmem neţ britský předchůdce. V Ano, šéfe s Gordonem Ramsaym je více pouţívaný voice-over, který vyplňuje volný prostor mezi promluvami účastníků show. Voice-over pronáší prezentér, který často volí silná slova a rázným tónem hlasu přidává na intenzitě daných emocí. V české verzi je voice-over naopak spíše doplňkem k promluvám aktérů i svých vlastních do kamery. Tento rozdíl je zásadní, pokud jde o celkový charakter pořadu i reprezentaci prezentéra. Zdeněk Pohlreich je reprezentací silného a drsného šéfa, který vţdy „jde přímo k věci“ a stojí si za svými názory před kýmkoli. V pořadech volí často silná slova a zvyšuje tón hlasu, ke kaţdému aktérovi ale přistupuje individuálně. Aktéři, kteří se do pořadu přihlásili, mají často velké finanční problémy, a tak se také stává, ţe Pohlreich bývá naopak i v pozici utěšujícího. Důleţitý je i jeho satirický smysl pro humor, se kterým vše komentuje. Je příkladem muţského profesionálního kuchaře, který nevaří pro potěchu druhých. Vaření chápe jako řemeslo, které dle něj většina kuchařů v českých restauračních zařízeních neovládá. Pohlreich si zakládá na svých dlouholetých zkušenostech v oboru a často pouţívá dichotomii „my a oni“ ve svých proslovech k majitelům krachujících podniků, přičemţ slovo „my“ zde zastupuje samotného Pohlreicha, zkušeného a znalého, a „oni“ jsou ostatní účastníci show a především daní neúspěšní podnikatelé. Při vaření nosí Pohlreich rondon, v ostatních případech se obléká pohodlně do dţínových kalhot a trička či široké košile. Stylizuje se zde spíše do obyčejného člověka neţ muţe vyššího postavení ve společnosti, coţ však odporuje jeho

98

představování se v prvních dílech pořadu skrze vlastní luxusní restauraci, kam ho přicházeli aktéři ţádat o pomoc se svým podnikem. Charakter prezéntérů jsem jiţ popsala výše. Při porovnání dvou jejich hlavních zástupců, český Pohlreich nevyvolává tak extrémně emočně vypjaté situace tak, jako Ramsay. Je lidštější a více působí jako kamarádský pomocník neţ učitelská autorita Ramsay. Od Ramsayho se také odlišuje zmíněnou stylizací do obyčejného člověka spíše neţ člověka z vyšších kruhů, a to především stylem mluvy, Pohlreich mluví obecnou češtinou a poté přidává sprosté výrazy. Těmi dokazuje svoje rebelství a boří stereotyp televize jako média, v němţ jsou neslušná slova přísně zákázána. Humor obou prezentérů je dle mého názoru stavěn na stejných principech – sarkasmu a otevřené kritice druhých plné šokujících přirovnání. Pouţívají také stejnou „pedagogickou metodu“, která utváří strukturu pořadů. Nejdříve prezentér vše pozorně sleduje, a to s důrazem na výkony jednotlivých profesí v restauračním průmyslu. Sleduje výzdobu interiéru, způsob obsluhy a poté ochutnává uvařené jídlo. Následuje seznámení s personálem daného restauračního zařízení, upozornění na chyby, které vedou k neúspěchu podnikání a domluva na změnách navrţených prezentérem, jeţ by měly podniku pomoci. Potom nastává sekvence se zaváděním daných změn do praxe, během níţ dochází k názorovým střetům a emočně vypjatým situacím. Prezentér po interních změnách v podniku jej prezentér vystaví zatěţkávací zkoušce. Účastníci během ní musí splnit několik úkolů. V prvé řadě musí vyjít do ulic a nalákat co nejvíce lidí v daný den do své restaurace. Poté musí zvládnout chod podniku za nezvykle náročných a stresujících podmínek pod dohledem prezentéra a všudypřítomných kamer. Dané chyby se v takové situaci vykrystalizují, a tak jednotliví účastníci i diváci v této části pořadu jiţ mají stejnou hloubku informací o fungování daného zařízení jako prezentér. Ten poté shrne své dojmy pouze pro diváky tak, aby to ostatní účastníci neslyšeli, a odjíţdí. Při návratu zjišťuje, jaké změny zde proběhly a zda se všichni řídí jeho odbornými radami. Na konci se rozhoduje, zda udělit danému podniku doporučení ve formě samolepky s jeho fotografií. Tím si vytváří svou značku – značku kvality a profesionality. Označuje se tím také, zda podnik prošel úspěšnou přeměnou či nikoliv. K vaření má Pohlreich jasný postoj. Je to řemeslo, u kterého musíte znát pravidla a přesně je dodrţovat, teprve poté si člověk můţe říkat kuchař. Preferuje kvalitní 99

potraviny před laciným nákupem, ačkoliv jeho podnikatelský duch dbá i na cenu pokrmů. Vzhledem k práci v kolektivu je pro něj u vaření důleţitý prvek vzájemné spolupráce a autority šéfkuchaře. To dokazuje úvodní znělka pořadu, kde kuchaři a kuchařky v kuchyni tančí, hrají si s kuchyňskými nástroji, coţ končí příchodem Pohlreicha s jeho váţným a přísným výrazem ve tváři. Pokud jde o vizuální stylizaci pokrmů, není v tomto pořadu zdůrazněna, ale je chápána jako samozřejmost profesionální gastronomie. V tomto případě nelze popisovat mizanscénu, která je proměnlivá a přizpůsobována aktuálním podmínkám daného podniku, do kterého prezentér přijíţdí. Pokud jde o ostatní stylové prvky, lze vysledovat především ty, které se pojí s reality television. Observační styl sleduje akce probíhající v rámci přeměny fungování podniku. Příleţitostně je vyuţita i skrytá kamera, která zde funguje jako „důkazní materiál“ odhalující důleţitá fakta, které nelze zprostředkovat v přítomnosti běţných kamer, tzn. otevřené výpovědi aktérů či k odhalení, jak v daném restauračním zařízení přistupují k běţným hostům. Tzv. mluvící hlavy – přímé výpovědi jednotlivých aktérů jsou zde prolínány celým pořadem a tvoří jeho neodmyslitelnou

součást,

která

odhaluje

nesrovnalosti

mezi

jednotlivými

výpověďmi o skutečném fungování daného podniku. Několik záběrů je věnováno i samotnému prezentérovi, ve kterých vyjadřuje svůj aktuální názor o nastalé situaci. Více prostoru je mu k tomuto dáno formou nediegetického voice-overu, který vstupuje do záběrů „nezpozorované“ kamery a vše s nadhledem komentuje. Přeměna zde probíhá na rovině gastronomie i podnikatelského plánu. Prezentér je v roli učitele, který se občas musí uchýlit k razantním gestům, aby přesvědčil majitele podniků o své kompetenci změnit vše k lepšímu. Poté společně budují tento nový projekt, přičemţ prezentér vystaví personál zatěţkávací zkoušce, ve které se ukáţou všechna slabá místa dosavadního fungování podniku. Poté záleţí pouze majiteli, zda je ochoten přeměnu podstoupit. Po pár týdnech prezentér přijíţdí ke kontrole a v případě, ţe k přeměně došlo, uděluje podniku doporučení ve formě nálepky a slovní pochvaly.

100

Webové stránky pořadu jsou jednak součástí webu televize Prima148 a zároveň jako součást neoficiální fanstránky věnované Pohlreichovi.149 Rozhodla jsem se obě webové stránky porovnat a více se zaměřit na druhý typ stránek. Fanoušci prezentéra se mu věnují důkladněji, a tak mohou lépe postihnout charakterističtější aspekty pořadu či osobnosti prezentéra neţ jeho producenti. Na těchto stránkách se také na rozdíl od oficiálních stránek webu televize Prima vyskytují i další pořady s Pohlreichem, a tak má analýza webu bude průkazná i pro ně. Layout webu má klasickou strukturu, tzn., je tu jasně oddělena hlavička od zbytku obsahu, který je ohraničen grafickým motivem a je zde také boční menu s dalšími odkazy, které urychlují orientaci na webu. Jelikoţ se jedná o fanouškovské stránky, je přirozené, ţe je zde prezentér zdůrazněn. V hlavičce vidíme jeho fotografii s přísným výrazem na zeleném poli, coţ koresponduje s oficiálními stránkami. Podobná je také výplň obsahové části, která není kromě bočního menu dělena do rámců, ale je souvislým výčtem videí pořadu od nejnovějšího po nejstarší. Podobají se i zvolenou kombinací barev stránek, která se skládá ze zeleno-bílé s šedými a oranţovými prvky. Na fanouškovském webu je zajímavá lingvistická část webu, která je zaměřena na prezentaci Pohlreicha jako „šéfa“. V hlavičce layoutu vede od fotografie prezentéra komixová bublina, která hlásá „zde jsem šéf JÁ!“, dále je zde odkaz na „Šéfův facebook“ a menu je nazváno jako „Šéfovo menu“. Toto „Šéfovo menu“ je sestaveno z poloţek, které vystihují další hlavní charakteristiku Pohlreicha – kromě odkazů na jednotlivé řady, sestřihy z pořadů, recepty a další pořady s Pohlreichem, jsou tu také „Nejlepší hlášky“, „Pro zasmání“ a „Rozhovory se Zdeňkem Pohlreichem“. Zdůrazňují tedy jeho smysl pro humor a zájem o další mediální obsahy. Rozhovorů zde mnoho není, přesto Pohlreich patří mezi české prezentéry, kteří se v dalších médiích objevují nejčastěji.

148

Anosefe. Televize Prima. Iprima.cz [online]. [cit. 2015-03-30]. Dostupné z: . 149 Ano-sefe-online. Pohlreich.eu [online]. [cit. 2015-03-30]. Dostupné z: .

101

Obsah zmíněného „Šéfova facebooku“150 je zcela totoţný s neoficiální fanstránkou, která jsem se věnovala výše, není obohacena ani komentáři k jednotlivým příspěvkům. Přejdu tedy k uţivatelsky velmi oblíbeným oficiálním facebookovým stránkám pořadu Ano, šéfe!151 Mají téměř dvě stě osmdesát tisíc sledujících uţivatelů, coţ je v českém mediálním prostředí ojediněle vysoké číslo.152 Překvapivé je to, ţe jsou stránky oblíbené, i přesto, ţe pořad skončil před třemi lety. Televize Prima je v době vysílání pořadu vyuţívala k propagačním účelům pořadu tradičním způsobem – pomocí článků na webu nazvaném Panáček v reality show,153 který sdruţuje mediální obsahy týkající se reality show vysílaných televizními kanály, jeţ spadají pod televizi Prima. Po skončení vysílání pořadu začaly být tyto stránky více kreativní. Kromě propagace dalších pořadů s Pohlreichem či tematikou vaření vyuţívají humorné osobnosti prezentéra, jeho fotografií i videozáznamů k pobavení uţivatelů Facebooku. Příkladem, autoři stránek rádi vyuţívají jeho mediálně vymezené dominantní muţské role, kterou strhávají jeho zobrazováním při manipulaci s předměty něţné růţové barvy (koště, minitraktor), coţ funguje jako komický prvek. V posledním roce se však opět ustanovil propagační cíl stránek, čemuţ odpovídá i úvodní fotografie, která odkazuje na magazín Prima Fresh. Tento magazín souvisí s vařením, ale na stránkách se objevují i příspěvky, které se věnují spíše ţivotnímu stylu obecně, na příklad poslední odkaz se věnuje aktuální tematice Velikonoc: „Jde to i bez barev z drogérie. Víte, jak udělat krásná červená, ţlutá, modrá či zelená vajíčka? Stačí obyčejné suroviny, které máte zadarmo.“154 Oblíbenost těchto stránek je spíše důkazem popularity Pohlreicha a jeho prvního pořadu, který ustanovil prezentérovo označení „šéfe“ prolínající se i v mnoha dalších pořadech s Pohlreichem (Vařte jako šéf!, Uţ dost, šéfe! ad.) neţ toho, ţe jsou tyto stránky médiem zajímavých informací o prezentérovi a jeho pořadech.

150

Zdeněk Pohlreich - zajímavosti, rozhovory, videa, fotky. Facebook.com [online]. [cit. 2015-0330]. Dostupné z: . 151 Anosefe. Facebook.com [online]. [cit. 2015-03-30]. Dostupné z: . 152 Pro srovnání oficiální facebookové stránky pořadu S Italem v kuchyni sleduje na Facebooku necelých 80 000 uţivatelů a pořadu Karolína, domácí kuchařka pouze necelé 3 500 sledujících. 153 Panáček v reality show. [online]. [cit. 2015-03-30]. Dostupné z: . 154 Anosefe. Facebook.com [online]. [cit. 2015-03-30]. Dostupné z: .

102

Kniţní podobu pořad získal aţ díky svému pokračování Uţ dost, šéfe!, v němţ se Pohlreich vrací do přeměněných restauračních zařízení a sleduje, jak se přeměna vyvíjela dále. Jelikoţ na Ano, šéfe! navazuje a vykazuje mnoho stejných znaků od struktury po stylové prvky pořadu, udělám v tomto případě výjimku a analýze podrobím kuchařskou knihu odvozenou od pokračování tohoto pořadu. Kniha se tedy jmenuje Uţ dost, šéfe! s podtitulem Co jste v televizi neviděli, neslyšeli a neochutnali,155 který je trochu klamavý, protoţe je zde velká část věnována právě tomu, co se v pořadech odehrálo nebo tomu, co v nich zaznělo. Celá poslední kapitola je věnována vybraným restauračním zařízením a průběhu jejich přeměny. Jsou zde popsány důleţité milníky daného dílu, které jsou pak dále rozváděny rozhovem s Pohlreichem. Přechodová místa mezi jednotlivými díly vyplňují dvoustránky s humornými citáty Pohlreicha, na nichţ si prezentér staví svou image, jsou zde velmi zdůrazněny velkým písmem na červeném pozadí. Zbylé kapitoly se věnují prezentérovi – rozhovoru s ním rozděleném do šesti podkapitol o jeho vztahu ke gastronomii, zkušenostech a zhodnocení své práce na televizních pořadech. Je zajímavé, ţe zde dochází k upřednostnění představení prezentéra více neţ informace důleţité pro správné fungování restauračních zařízení, o které se prezentér v pořadu snaţí. Kniha tedy cílí především na laické diváky, kteří dávají přednost emocím před informacemi, coţ nemusí být pravidlem u diváků pořadu. Ve zbylé a zároveň nejrozsáhlejší kapitole jsou uvedeny jeho „oblíbené“ recepty. Jejich popis (ingredience a postup) zabírá většinou jen malý prostor na bílé ploše strany, na jejíţ protistraně kontrastuje fotografie pokrmu v detailu s tmavým pozadím. I v případě receptů je upřednostněna vizuální stránka pokrmu před informativní sloţkou, coţ není v souladu s pořadem. V pořadu prezentér ukazuje recepty s důrazem na jejich rychlost, snadnost, lokální suroviny a pro podnikatele i levnost. Zde jsou však recepty různých kuchyní a ingrediencí bez ohledu na jmenované faktory. Spojuje je pouze profesionální přístup k jejich přípravě a prezentaci dle Pohlreicha.

155

POHLREICH, Zdeněk. Uţ dost, šefé!: Co jste v televizi neviděli, neslyšeli a neochutnali. Praha: Closer Publishing, 2012. 199 s.

103

V knize jako celku převládají fotografie prezentéra v tzv. momentkách – tedy přirozené postoje prezentéra v různých situacích, nikdy však není zobrazen při vaření, pouze při ochutnávání či oblékání rondonu. I na titulní straně je zobrazen pouze prezentér hledící do neznáma, jakoby dohlíţel na ostatní. Slouţí tedy jako ilustrační materiál z průběhu natáčení, coţ je originální výplň kuchařských knih. Dle mého názoru jsou určeny k navození pocitu přítomnosti prezentéra během čtení knihy a zároveň zobrazení právě prvků reality television. Stejně jako pořad je tedy i kuchařská kniha vystavěna především na osobnosti prezentéra, na sekundární úrovni přenáší informace z reálného prostředí, a tak zcela navazuje na pořad.

Ano, šéfe! a další pořady prezentéra Pohlreicha čerpají inspiraci z britské kuchařské celebrity

Gordona

Ramsayho

a

v České

republice

se

staly

jedněmi

z nejoblíbenějších. Svědčí o tom nejen vysoká sledovanost, ale právě i rozšíření obsahu pořadu skrze další média, jejichţ podoba je také do velké míry inspirována podobou zahraničních médií souvisejících s daným formátem. Na internetu je vytvořeno nepřeberné mnoţství fanouškovských stránek pořadů i prezentéra, stejné je to i u sociální sítě Facebook, kde stránky s Pohlreichem mívají nadprůměrný počet sledujících. Knihy spojené s Pohlreichem také vypovídají o jeho oblibě. Není totiţ pro něj zásadní, aby se kuchařská kniha jmenovala dle pořadu, jak bývá zvykem, aby si jej diváci pořadu dokázali najít. Z výše zmíněným faktů docházím k závěru, ţe Pohlreich se významně zapsal do české gastronomie jako autorita s profesionálním přístupem k vaření, zároveň jako člověk, se kterým se můţe většinový divák ztotoţnit díky jeho drsňácké mluvě a jednání bez servítků. To mu umoţňuje právě charakter reality television, jeţ pomyslně přenáší diváky do jeho bezprostřední blízkosti a mohou zakusit tato slova skrze prvek „mluvících hlav“ i od těch, jimţ jsou skutečně určena. V divácích tyto emoce pak vyvolávají tuţby větší angaţovanosti, a tak vytvářejí webové a facebookové fanouškovské stránky ke sdílení dalších obsahů s Pohlreichem. Knihy ale nejsou tak „ţivé“ médium, jsou určena jinému typu diváků. Ten se více zajímá o vaření jako takové neţ o zábavu, jeţ prezentér přenáší, proto knihy Pohlreicha často nenavazují na konkrétní pořad, ale spíše na konkrétní výsek gastronomie.

104

5.8 Spin-offs, kulinářské speciály Tyto pořady jsou spin-offem jiného úspěšného kulinářského pořadu a stavějí své jméno na známém prezentérovi, na kterého se často odkazují uţ v názvu pořadu. Spin-offs, kulinářské speciály navazují na pořady známého prezentéra přejímáním jejich dominanty, kterou transformují do nového prostředí a vytvářejí tak jinou verzi téhoţ. Časté je i přebírání dalších formálních i stylových prvků původního pořadu. Přívlastek „kulinářské speciály“ jsem zvolila z toho důvodu, ţe bývají zaměřeny na úzký výsek gastronomie. Tyto výseky jsou často determinovány ročním obdobím. Pořady tohoto subţánru bývají totiţ určeny k vyplnění období mimo hlavní vysílací sezónu, to znamená především letní prázdninové měsíce a období okolo Vánoc. Lze je tedy rozdělit na letní speciály (Léto s Italem, Šéf na grilu, Rozpal to, šéfe!, Hrnečku vař: Ainsleyho učebnice grilování, S Nigellou v italské kuchyni) a sváteční speciály (Jamieho rodinné Vánoce, S Nigellou ve sváteční kuchyni). Letní speciály se často odehrávají venku, nejčastěji v prostředí prezentovaném jako prezentérova zahrada či jeho oblíbené místo, které bývá i v zahraničí. Nejčastější tepelnou úpravou pokrmů bývá grilování. Důraz je kladen na uvolněnou atmosféru letní dovolené, která je navozena chováním prezentéra, jeho pohodlným oblečením i hudebním podkresem. Oproti tomu pořady zaměřující se na sváteční pokrmy dbají na velkolepé dekorace umístěné v domácí kuchyni, prezentér je oblečen dle dané příleţitosti (Oliver v Jamieho rodinných Vánocích nosí červený svetr se soby) a velmi dbá o to, aby byly pokrmy připraveny s trpělivostí a precizností. Vzhledem k tomu, ţe pořady formální i stylovou podobu na pořady, na které navazují, nepovaţuji za důleţité se v rámci tohoto subţánru věnovat jejich analýze, u které bych porušila dosavadní strukturu analýz a výsledkem by tak byla komparace a potvrzení návaznosti pořadu, která je však evidentní díky zařazení některých Spin-offs, kulinářských speciálů do jiných subţánrových kategorií.

105

5.9 Shrnutí Jsem si vědoma, ţe mnou vytyčená subţánrová taxonomie na základě dominanty pořadu je jen jedním z mnoha moţných přístupů k ţánru a jeho členění. To je důvodem, proč jsem se v rámci analýz snaţila zohlednit i další důleţité aspekty jako je osobnost prezentéra, jeho přístup ke gastronomii či genderové souvislosti. Na kaţdém z těchto aspektů by také bylo moţné taxonomii vystavět, dominanta pořadu se však ukázala jako spojující prvek zmíněných dalších aspektů, které lze na pořadech sledovat. Analytická část tak potvrdila na základě reprezentativních pořadů charakteristické prvky jednotlivých subţánrů. Zároveň je nutné podotknout, ţe v rámci subţánru nejsou vţdy pořady jednotné a vyskytují se zde výjimky. Těmi jsou především pořady Jamieho Olivera, které Ketchum zařadila do širšího kategorizačního rámce Avant-garde Food Shows. Já jsem vzhledem k dalším pořadům, které by kolidovaly na pomezí tohoto a jiného subţánru, zvolila cestu zařazení Oliverových pořadů do zbylých subţánrů s krátkým popisem prvků, jimiţ se daný pořad odlišuje. V průběhu analyzování subţánrů a jejich pořadů jsem si všimla jasného rozdělení subţánrů podle toho, zda svou charakteristikou odpovídají ţánru kulinářských pořadů či zda se v nich výrazných způsobem projevuje hybridizace s jiným ţánrem. Nechtěla jsem však narušit vytyčený koncept taxonomie, který jsem v některých případech dále upřesňovala pomocí dalších podkategorií. Při zpětném pohledu na vytyčenou taxonomii zde rozeznávám další rovinu, na které se subţánry dělí na stejně vymezené skupiny – s výjimkou Kulinářských cestopisů. Ty bych na základě dělení na pořady se vzdělávací funkcí a zábavnou funkcí přesunula do první ze jmenovaných kategorií. Hybridizace ţánru kulinářských pořadů v českém prostředí především s ţánrem reality television způsobuje jeho přeměnu ze ţánru se vzdělávacím potenciálem na ţánr s primárně zábavnou funkcí, ve kterém je vaření a gastronomie přenesena do pozadí. Analýza multimediálních přesahů pořadu se ukázala častěji jako prostředek propagace pořadu i televizní stanice, na níţ je pořad vysílán, neţ jako médium, které dále rozvíjí obsah pořadu. Poukázala také na trend zahraničních šéfkuchařů (Oliver, Lawson, Ramsay) zařazovat pořady do jednoho zaštiťujícího webu. 106

Na rozdíl od českých webových stránek pořadů, které jsou primárně zaměřeny na obsahy spojené s pořadem samotným a teprve sekundárně se zabývají i osobností prezentéra. Stejné je to i u stránek na sociální síti Facebook, které ve většině případů slouţí jako interaktivnější forma webových stránek, na něţ v příspěvcích odkazují. Mezi webovými a facebookovými stránkami panuje často zřetelné propojení, pokud ovšem pořad má autonomní webovou doménu a není součástí webu vysílacího kanálu. V opačném případě bývají tyto stránky pouze brandingem televizního kanálu, protoţe nebývají přizpůsobeny podobě (vizuální a tematické) pořadu, ale dané televizní stanici s mnohými odkazy na její další pořady. Kuchařské knihy se ukázaly být více nezávislým médiem, které ve většině případů vizuálně i tematicky zcela navazuje na pořad, coţ se projevuje častěji u kuchařských knih zahraničních pořadů či pořadů, které vycházejí ze zahraničního formátu a přejímají tak i formu kniţní publikace. Další méně častá varianta se projevuje především u kniţních podob českých pořadů vysílaných na komerční televizi, kde často dochází k posunu některých významů pořadu. Je to dáno produkčními změnami, jeţ průběţně nastávají a ovlivňují celkový charakter pořadu (Babicovy dobroty). Ne všechny pořady mají svou kniţní podobu. V některých případech se od ní upustilo zřejmě z ekonomických důvodů, na příklad u pořadu Jamie vaří doma, jehoţ britská kniţní publikace je charakteristická pouţitím barevného papíru a velkého mnoţství fotografií, coţ patří mezi nákladné tiskové poloţky. V jiných případech není vytvořena kniţní publikace, protoţe prezentér daného pořadu má několik jiných kuchařských knih, skrze něţ prezentuje svůj přístup ke gastronomii. Tím je z českých televizních kuchařů na příklad Pohlreich. Pouze dva pořady jsou v rámci vytyčené taxonomie nezařaditelné kvůli svému hybridnímu charakteru, který do velké míry kříţí několik ţánrů najednou. Jedná se o pořady z produkce: My rádi jíme a Tescoma s chutí. Přiznávám zde proto úskalí mnou vytyčené taxonomie, která nepostihuje všechny vymezené kulinářské pořady a nechává tyto dva nezařazené. Dalším nezařazeným pořadem je Vaříme s Billem,156 a to z toho důvodu, ţe se mi jej nepodařilo sehnat i přes důkladné prohledání internetových zdrojů a snahu navázat komunikaci s vysílacím kanálem.

156

Vaříme s Billem. Televize Barrandov, 2009.

107

6. ZÁVĚR Obecným cílem mé práce bylo přispět k rozšíření znalostí o ţánru kulinářských pořadů a v českém prostředí do velké míry neprobádaném poli televizních studií, kterému je v zahraniční akademické sféře věnován stále větší prostor. Důkazem toho je rozsáhlá kapitola souhrnu literatury zabývající se kulinářskými pořady. Pro přehlednost jsem literaturu rozdělila do několika podkapitol podle jejich primárního zaměření. Díky tomu je na první pohled je vidět, ţe největší odborný zájem o kulinářské pořady vychází z kontextu kulturálních studií, coţ poukazuje na důleţitou roli kulinářských pořadů v humanitních vědách obecně. Doufám tedy, ţe tento mnou sestavený průřez textů o kulinářských pořadech a jejich prezentérech poslouţí jako základ a inspirace pro další studie tohoto ţánru, který v českém prostředí byl doposud spíše opomíjen. Vzhledem k neustále narůstajícímu počtu kulinářských pořadů, které jsou u nás produkovány či které jsou přebírány českými televizemi ze zahraničí, jsem stejně jako několik amerických teoretiček cítila potřebu je rozčlenit - kategorizovat a rozkrýt tak na první pohled nepatrné souvislosti, které však mohou mít vliv na utváření názorů a návyků spojených se stravováním. Rozvinula a zrevidovala jsem proto kategorizaci Ketchum, která dle mého názoru nejpečlivěji zpracovala charakteristiku moţných kategorií. Věnovala se americké televizní stanici zaměřené na pořady o vaření Food Network. I u nás v současné době vzniká takto zaměřený celoplošný kanál Mňam TV, díky čemuţ získává má práce jasné ohraničení od revolučního roku 1989 po vznik této televizní stanice v roce 2015. Během vytváření taxonomie jsem se drţela vzoru Ketchum a jejího textu The Essence of Cooking Shows: How the Food Network Constructs Consumer Fantasies, přičemţ rozhodujícím aspektem při zařazení jednotlivých pořadů byla pro mne tzv. dominanta pořadu. Vzniklo tak celkem osm subţánrů, které jsem rozdělila na ţánrově čisté a hybridní. Při zpětném ohlédnutí jsem v nich nalezla dva směry, jimiţ se kulinářské pořady v českém mediálním prostředí vydávají. Je moţné je rozdělit téměř rovným dílem na první polovinu subţánrů, které mají vzdělávací charakter a jsou určeny k tomu, aby předávaly divákům recepty a specifický přístup ke gastronomii a ţivotnímu stylu. Druhá polovina (počínaje

108

Kulinářskými talk show) zastává spíše zábavnou funkci a gastronomie zde slouţí jako zastřešující prvek ke sledování mezilidských interakcí. Pokud jde o multimediální přesahy kulinářských pořadů, lze rozeznat velké rozdíly mezi českými a zahraničními médii. V českém prostředí volí producenti „roztříštěnou“ cestu, ve které má kaţdý z pořadů má vlastní vlastní kniţní podobu, webovou stránku, vlastní stránku na sociální síti, přičemţ internetová média bývají propojena a sdílejí stejné obsahy. V zahraničí – především ve Velké Británii, odkud formáty pořadů nejčastěji přebíráme, volí přístup všezahrnujícího webu i stránek na Facebooku pod jménem prezentéra. I kniţní podobu pořadů staví více na „značce“ prezentéra neţ na jednotlivých pořadech, coţ se projevuje tím, ţe název publikace ne vţdy odpovídá názvu pořadu, jak jsou zvyklí čeští diváci. I u nás ale existují takové případy, na příklad prezentér Pohlreich a Ridi jsou v tomto směru českou kuchařskou avantgardou. Jak české, tak zahraniční pořady bývají často vyuţívány jako branding televizních stanic, na nichţ jsou vysílány – v zahraniční se jedná o Food Network, u nás tímto způsobem přistupuje ke kulinářským pořadům televize Prima, jeţ jich vysílá v českém mediálním prostředí nejvíce. Projevuje se to především tím, ţe webové stránky pořadů umisťuje pod svým zastřešujícím webem a na facebookových stránkách pořadu jsou přidávány příspěvky s odkazy na další mediální obsahy s ní spojené. Ţánr kulinářských pořadů se v současnosti s velkým mnoţstvím přibývajících formátů proměňuje rychlým tempem. Kromě pořadů, jeţ navazují na počátky ţánru a pořadů, které následují aktuální trend hybridizace s jinými ţánry, jsou zde i takové pořady, jeţ čerpají z jejich esenciálních prvků, jimiţ je jídlo a způsob stravování. Ţánr se rozvíjí i multimediálně a kromě mnou analýze podrobených médií existují na příklad i mobilní aplikace. Tuto práci tedy chápu jako základ pro další zkoumání daného ţánru, ať uţ jeho historického vývoje, vývoje ţánru v kontextu významových proměn jídla, stravování či dalších společenských hodnot.

109

7. SEZNAM POUŢITÝCH PRAMENŮ A LITERATURY

7.1 Prameny: 7.1.1

Audiovizuální

Ano, šéfe! Televize Prima, 2009. Ano, šéfe s Gordonem Ramsaym. Televize Prima, 2004. Babicovy dobroty. Televize Nova, 2008. Cestování s vařečkou. Česká televize, 2009. Čápi s mákem. Televize Prima, 2010. Česko na talíři. Televize Prima, 2011. Česko vaří s Pohlreichem ŢIVĚ. Televize Nova, 2013. Deník Dity P. Česká televize, 2013. Doma chutná nejlépe. Česká televize, 2002. Grilování s Vodouchem. Televize Nova, 2012. Herbář: zdraví z vaší kuchyně. Česká televize, 2013. Hrnečku, vař: Ainsleyho kuchařský cestopis. Televize Nova, 1999. Hrnečku vař: Ainsleyho labuţnický expres. Televize Nova, 2000. Hrnečku vař: Ainsleyho učebnice grilování. Televize Nova, 1997. Hrnečku vař: Jamie Oliver v Itálii/Jamie po italsku. Televize Nova, 2005. Hrnečku vař: Kuchařský rok Garyho Rhodese. Televize Nova, 2002. Jamie Oliver: Roztančená kuchyně. Televize Prima Love, 2002. Jamie vaří doma. Televize Prima Love, 2007.

Jamie vaří rychlovky. Televize Prima Love, 2010. Jamie vaří super rychlovky. Televize Prima Love, 2012. Jamieho Amerika. Televize Prima Love, 2009. Jamieho rodinné Vánoce. Televize Prima Love, 2009. Karolína, domácí kuchařka. Televize Prima, 2014. Kašpárku vař!/Co bude dnes k večeři?. Televize Barrandov, 2010. Kdyţ vaří táta. Televize Prima, 2012. Kluci v akci. Česká televize, 2005. Kuchařská pohotovost. Česká televize, 2010. Léto s Italem. Televize Prima, 2012. Masterchef. Televize Nova, 2012. Mňam aneb Prima vařečka. Televize Prima, 2001. My rádi jíme. Televize Nova, 1999. Na noţe! Televize Prima, 2010. Nigella a její kuchyně. Televize Prima Love, 2010. Nigella vaří narychlo. Televize Prima Love, 2007. Párty s kuchařem. Televize Prima, 2006. Pekelná kuchyně. Televize Barrandov, 2013. Prostřeno. Televize Prima, 2010. Prostři pro tři. Televize Barrandov, 2010. Recept na bohatství. Televize Barrandov, 2012. Ricardovy recepty. Televize Prima Love, 2008. Rozpal to, šéfe! Televize Prima Love, 2014.

S kuchařem kolem světa. Česká televize, 2007. S Italem v kuchyni. Televize Prima, 2009. S Nigellou v kuchyni. Televize Prima Love, 2000. S Nigellou v italské kuchyni. Televize Prima Love, 2012. S Nigellou ve sváteční kuchyni. Televize Prima Love, 2006. Šéf na grilu. Televize Prima, 2011. Teď vaří šéf! Televize Prima, 2014. Tescoma s chutí. Televize Nova, 2009. U Haliny v kuchyni. Televize Nova, 2014. Uţ dost, šéfe! Televize Prima, 2013. Vaříme s Billem. Televize Barrandov, 2009. Vařte jako šéf! Televize Prima, 2013. VIP Prostřeno. Televize Prima, 2010. Vše o vaření. Česká televize, 2013.

7.1.2

Elektronické

A2Alarm [online]. Dostupné z: . Anosefe. Televize Prima. Iprima.cz [online]. [cit. 2015-03-30]. Dostupné z: . Ano-sefe-online. Pohlreich.eu [online]. [cit. 2015-03-30]. Dostupné z: . Csfd.cz [online]. Dostupné z: . Denik.cz [online]. Dostupné z: .

Facebook.com [online]. Dostupné z: . Hospodářské noviny [online]. Dostupné z . Iprima.cz [online]. Prima. Dostupné z: < http://www.iprima.cz/>. Lidovky.cz [online]. Dostupné z: . Nova.cz [online]. Nova. Dostupné z: . Panáček v reality show. [online]. [cit. 2015-03-30]. Dostupné z: . Pohlreich.eu [online]. [cit. 2015-03-30]. Dostupné z: . Sitalemvkuchyni.cz [online]. [cit. 2015-03-25]. Dostupné z: . Tedvarisef.com. [online]. [cit. 2015-04-03]. Dostupné z: . Tedvarisef.muz3000.cz. [online]. [cit. 2015-04-03]. Dostupné z: .

7.1.3

Textové

BABICA, Jiří. Babicovy dobroty: Jak jíst dobře, levně a s chutí. Praha: Eminent, 2009. 164 s. Barovenoviny.cz [online]. Dostupné z: ˂http://www.barovenoviny.cz/milionovasledovanost-kucharskych-show-ovlivnuje-nakupy-divaku/˃. Česko vaří s Pohlreichem. Praha: Closer Publishing, 2013. 204 s. HILL, Annette. Restyling Factual TV: Audiences and news, documentary and reality genres. New York: Routledge, 2007. 263 s. KORDA, Jakub. Úvod do studia televize 2: Faktuální televize a její ţánry. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2013. s. 63.

LAWSON, Nigella. Chuť domácí kuchyně: Oblíbené rodinné recepty pro potěšení z jídla, k zaţehnání hladu i proti stresu. Praha: Euromedia Group, k. s. – Ikar, 2013. 488 s. MALIŠ, Martin. „Gastronomické mystérium“ současné fenomény konzumerismu. Olomouc, 2014. Diplomová práce. Univerzita Palackého v Olomouci. Vedoucí práce Vladimír Havlík. Dostupné z: . OLIVER, Jamie. Jamie cooks at home: Cook your way to the good life. Michael Joseph; TV Tie-in Ed edition, 2007. 408 s. ORLEBAR, Jeremy. Kniha o televizi. 1. vyd. Praha: Akademie muzických umění, 2012. 228 s. POHLREICH, Zdeněk. Uţ dost, šefé!: Co jste v televizi neviděli, neslyšeli a neochutnali. Praha: Closer Publishing, 2012. 199 s. S Italem v kuchyni. Praha: Closer Publishing, 2010. 197 s. WINTROVÁ, Kateřina, RYBOVÁ, Linda. Vaříme podle Herbáře. Praha: Edice České televize, 2014. 224 s.

7.2 Literatura: ADAMS, Jillian. Dione Lucas and the beginnings of television in Australia. In Journal of Popular Television, 2013. s. 157. ADEMA, Pauline. Vicarious Comsumption: Food, Television and the Ambiguity of Modernity. In Journal of American & Comparative Cultures, 2000, roč. 23, č. 3. s. 113-124. AHMED, Ali. Co-ethnic preferences in a cooking game: a study based on Come Dine With Me in Sweden. In Ethnic & Racial Studies, 2013, roč. 36, č. 12. 17 s. ALTMAN, Rick. Conclusion: A Semantic/Syntactic/Pragmatic Approach to Genre. In: Film/Genre. London: BFI Publishing, 1999. s. 207-215.

ASHLEY, B.; HOLLOWS, J.; JONES, S.; TAYLOR, B. Food and Cultural Studies. Londýn, Routledge, 2004. 235 s. BODENLOS, S., James; WORMUTH, M., Bernadette. Watching a food-related television show and caloric intake: A laboratory study. In Appetite, 1. 2. 2013, roč. 61. s. 8-12. BROST, F., Lori. Television cooking shows: Defining the genre. Indiana University: Nepublikovaná disertační práce, 2000. s. 201. BURIANOVÁ, Kateřina. Faktory úspěchu TV kuchařů aneb TV chefs‘ values. Praha, 2014. 83 s. Diplomová práce (Mgr.) Univerzita Karlova, Fakulta sociálních věd, Institut komunikačních studií a ţurnalistiky. Katedra mediálních studií. Vedoucí diplomové práce PhDr. Irena Carpentier Reifová, Ph.D. BUSCEMI, Francesco. Television as a trattoria: Constructing the woman in the kitchen on Italian food shows. In European Journal of Communication. 2014, roč. 29, č. 3. s. 304-318. CLIFFORD, Dawn; ANDERSON, Jennifer; AULD, Garry; CHAMP, Joseph. Good Grubbin': Impact of a TV Cooking Show for College Students Living Off Campus. In Journal of Nutrition Education & Behavior. 2009, roč. 41, č. 3, 194-200. 7 s. COLLINS, Kathleen. Watching What We Eat: The Evolution of Television Cooking Shows. New York a Londýn: Continuum, 2009. 240 s. CONSTANTINI, Giovanna. Italian food in USA: it’s fashion and into the spotlight. Rome: International University of Studies, 2014. Dostupný z: . CREEBER, Glen. The Television Genre Book. London: British Film Institute, 2001. 163 s. CRUZ, Ariane. Gettin’ Down Home With the Neelys: gastro-porn and televisual performances of gender, race, and sexuality. In Women & Performance, 2013, roč. 23, č. 3, s. 323-349.

DAY, Paul, Robert. Making kai in Godzone : New Zealand food programming, nostalgia and national identity. New Zealand, Massey University, Master degree thesis, 2014. EDGERTON, R.; Gary, Rose, Brian (ed.). Thinking Outside the Box: A Contemporary Television Genre Reader. Lexington: The University Press of Kentucky, 2005. FELLOWS, Mary. Lights, Camera, Cook! Tweens Combine Reading, Cooking in Recipe for Success. Children & Libraries, 2010, roč. 8, č. 1. s. 36-38. GRANT, Barry. Keith. Film Genre Reader III. Austin: University of Texas Press, 2003. s. 27-41. HERZMAN, Martin. Marketingová komunikace restaurace s vyuţitím TV pořadu. Diplomová práce. Vysoká škola hotelová. Vedoucí práce Jan Chromý. Praha, 2014. 115

s.

Dostupné

z:


_Martin_Herzman.pdf>.Hill, Anette. Restyling Factual TV: Audiences and news, documentary and reality genres. New York: Routledge, 2007. 263 s. HOLLOWS, Joanne. Feeling Like a Domestic Goddess: Postfeminism and Cooking. In European Journal of Cultural Studies, 2003, roč. 6, č. 2. s. 179–202. HOLLOWS, Joanne; JONES, Steve. ‘At least he’s doing something’: Moral entrepreneurship and individual responsibility in Jamie’s Ministry of Food. In European Journal of Cultural Studies. 2010 roč. 13 č. 3. s. 307-322. HONSOVÁ, Pavlína. Současné trendy ve vývoji televizní zábavy na příkladu pořadu Prostřeno. Praha, 2012. 97 s. Diplomová práce (Bc.) Univerzita Karlova, Fakulta sociálních věd, Institut komunikačních studií a ţurnalistiky. Katedra mediálních studií. Vedoucí diplomové práce Prof. PhDr. Jan Jirák, PhD. CHAO SHIH, Phoebe. Gendered cooking: TV cook shows. In Jump Cut: A Review of Contemporary Media, 1998. s. 19-27. JACKSON, Peter; WATSON, Matthew; PIPER, Nicolas. Locating anxiety in the social: The cultural mediation of food fears. In European Journal of Cultural Studies, 2013, roč. 14, č. 24. s. 24-42.

KETCHUM, C. The Essence of Cooking Shows: How the Food Network Constructs Consumer Fantasies. In Journal of Communication Inquiry, 2005, č. 29. s. 217-234. KROENERT, Tim. Masterchef cooks up fine reality trash. In Eureka Street, 2009, roč. 19, č. 12. s. LUKAS, V., Catherine; CUNNINGHAM-SABO Leslie. Qualitative Investigation of the Cooking with Kids Program: Focus Group Interviews with Fourth-Grade Students, Teachers, and Food Educators. In Journal of Nutrition Education and Behavior, 2011, roč. 43, č. 6. s. 517-524. MALENE, M, DEVON. Accessorizing with Food: Cooking Shows and Cultural Values, 2011. Dostupné z: https://www.american.edu/soc/communication/upload/Devon-Malene.pdf. School of Communication: Magisterská diplomová práce.Vedoucí práce Prof. Lauren Feldman. 62 s. MANNUR, Anita. Culinary Fictions: Food in South Asian Diasporic Culture. Philadelphia: Temple University, 2010. 255 s. MARKOVÁ, Jana. Vliv médií na kulturu vaření. [online]. 2013. Bakalářská práce. Univerzita Pardubice, Fakulta filozofická. Vedoucí práce Adriana Sychrová. Dostupné z: . MATWICK, Keri; MATWICK, Kelsi. Storytelling and synthetic personalization in television cooking shows. In Journal of Pragmatics, 2013. s. 151-159. MEISTER, Mark. Cultural feeding, good life science, and the TV Food Network. In Mass Communication and Society, 2000, roč. 4, č. 2. s. 165-182. MENNEL, Simon. (ed.). All Manners of Food: Eating and Taste in England and France from the Middle Ages to the Present. Blackwell, 1995. MITTEL, Jason. A Cultural Approach To Television Genre Theory. In Cinema Journal, r. 40, č. 3, 2001.

NATHANSON, Elisabeth. As Easy as Pie: Cooking Shows, Domestic Efficiency, and Postfeminist Temporality. In Television & New Media, 2009, roč. 10, č. 4. s. 311-330. OREN, Tasha. On the Line: Format, Cooking and Competition as Television Values. In Critical Studies in Television, 1. 7. 2013. s. 20-35. PARRY, Jovian. Gender and slaughter in popular gastronomy. In Feminism Psychology, 2010 roč. 20 č. 3. PARRY, Jovian. The New Visibility of Slaughter in Popular Gastronomy. University of Canterbury. Diplomová práce, 2010. PENDERS, Bart. Nutritional content of supermarket ready meals and recipes by television chefs in the United Kingdom: cross sectional study. [online]. 2012 [cit. 2015-02-13].

Maastricht

University.

Dostupné

z:

. PHILLIPOV, Michelle. Communicating health risks via the media: What can we learn from MasterChef Australia? In Australasian Medical Journal, 2012, roč. 5, č. 11. s. 593. PIPER, Nick. Audiencing Jamie Oliver: Embarrassment, voyeurism and reflexive positioning. In Geoforum, 2013, č. 36. s. 346-355. PITE, E., Rebekah. Entertaining Inequalities: Doña Petrona, Juanita Bordoy, and Domestic Work in Mid-Twentieth-Century Argentina. In Hispanic American Historical Review, 2011, roč. 91, č. 1. s. 97-128. POLAN, Dana. James Beard's Early TV Work. In Gastronomica, 2010, roč. 10, č. 3. s. 23-33. ROUSSEAU, Signe. Food Media: Celebrity Chefs and the Politics of Everyday Jnterference. Oxford: Berg, 2012. s. 195. SCHMITT, Patrick. The Language of Cooking Instructions [online]. 2011 [cit. 2015-02-07]. Bakalářská práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Jitka Vlčková. Dostupné z: .

SCHOLES, Lucy. A slave to the stove? The TV celebrity chef abandons the kitchen: lifestyle TV, domesticity and gender. In Critical Quarterly, 2011. s. 44-59. SMITH, Gilly. Barthes on Jamie: Myth and the TV revolutionary. In Journal Media Practice, 2012, roč. 13, č. 1. 3 s. SMITH, M., Greg.; WILSON, Pamela. Country Cookin’ and Cross-Dressin’: Television, Southern White Masculinities, and Hierarchies of Cultural Taste. In Television & New Media, 2004, roč. 5, č. 3. s. 175-195. SUTTON, David; VOURNELIS, Leonidas. Vefa or Mamalakis: Cooking Up Nostalgia in Contemporary Greece. In South European Society and Politics, 2009, roč. 14, č. 2. s. 147-166. SWENSON, Rebecca. Domestic Divo? Televised Treatments of Masculinity, Femininity and Food. In Critical Studies in Media Communication, 2009, roč. 26, č. 1. TERRACE, Vincent. Encyclopedia of Television Shows, 1925 through 2010. North Carolina: McFarland & Company, Inc., 2011. 1330 s. THOMPSON, Kristin. Neoformalistická filmová analýza: Jeden přístup, mnoho metod. In: Iluminace, 1998, roč. 10, č. 1. 35 s. TOMINC, Ana. Legitimising amateur celebrity chefs’ advice and the discursive transformation of the Slovene national culinary identity. In European Journal of Cultural Studies, 2014, roč. 17, č. 3. TOMINC, Ana. Tolstoy in a recipe: Globalisation and cookbook discourse in postmodernity. In Nutrition & Food Science, 2014. 44 s. VIVIANI, Deborah. Food, mass media and lifestyles. A hyperreal correlation. In Italian Sociological Review, 2013, roč. 3, č. 3. s. 166-175. WRIGHT, R. Robin.; SANDLIN, A., Jennifer. You are what you eat!: Television cooking shows, consumption and lifestyle practices as adult learning. Adult Education Research Conference (AERC), National Louis University, Chicago, 2009. s. 402-407.

NÁZEV: Kulinářské pořady v českém televizním prostředí po roce 1989 a jejich ţánrové souvislosti AUTOR: Bc. Irena Mařincová KATEDRA: Katedra divadelních a filmových studií VEDOUCÍ PRÁCE: Mgr. Jakub Korda, Ph.D.

ABSTRAKT: Hlavním cílem mé práce je deskripce a nalezení souvislostí v ţánrovém modelu kulinářských pořadů, na jejichţ základě stavím subţánrovou kategorizaci těchto faktuálních televizních pořadů. Do analýz zahrnuji i multimediální přesah pořadů, a to jejich kniţní podobu, webové stránky a stránky na sociální síti Facebook. Vytvořila jsem osm subţánrových kategorií pro kulinářské pořady z běţně dostupných českých televizních kanálů od roku 1989 aţ do roku 2015, kdy vznikl první český celoplošný televizní kanál Mňam TV zaměřující se na tento ţánr. Typologický model vznikl na základě taxonomie kulinářských pořadů Cheri Ketchum pro pořady americké televizní stanice Food Network, který shrnuje v textu The Essence of Cooking Shows: How the Food Network Constructs Consumer Fantasies?.

Vzhledem

k velkému

mnoţství

dostupné

odborné

literatury

pojednávající o tomto ţánru jsem rozhodla vytvořit také taxonomii umoţňující přehled o dalších moţných akademických přístupech ke kulinářským pořadům.

KLÍČOVÁ SLOVA: Kulinářské pořady, lifestylové pořady, faktuální televizní ţánry, multimedialita

TITLE: The Cooking Shows in the Czech Television Environment after 1989 and their Genre Relations AUTHOR: Bc. Irena Mařincová DEPARTMENT: The Department of Theatre, and Film Studies SUPERVISOR: Mgr. Jakub Korda, Ph.D.

ABSTRACT: The main goal of my thesis is making a description and finding similarities among the model genre of culinary programs, which serve here as basis for the construction of a sub-genre category of these factual television programs. The analysis also includes the multimedia programs overlap, which means their book form, website and their Facebook page. I have created eight sub-genre categories for the culinary programs which are commonly available from Czech television channels since 1989 until 2015, when the Mňam TV, the first Czech area-wide television channel specified on this topic, was created. The typological model was established on the grounds of the taxonomy of culinary programs by Cheri Ketchum in her research The Essence of Cooking Shows: How the Food Network Constructs Consumer Fantasies?. Due to the large amount of available literature about this genre, I decided to create its own taxonomy enabling the overview of other possible approaches to culinary programs.

KEYWORDS: Culinary Shows, Lifestyle Television, Factual Television Genres, Multimediality