Kuchařka mládeže aneb jak připravit mládež hutně a chutně (koncept) obrázek 0. úvodník
- mládež (téma z Bratrstva) Mládež (Radka Včelná) Když váš stoletý dědeček potká v kostele jiného stoletého dědečka a začnou hlasitě vzpomínat na to, co spolu zažili před osmdesáti lety, je dost dobře možné, že oba dědečci bývali SDRUŽENCI a hrdě se k tomu hlásí. Nemusíte se hned děsit minulosti svého rodu. Neznamená to nic jiného, než že dědeček, možná stejně jako vy, chodil do MLÁDEŽE. Sdružení mládeže začala vznikat ve dvacátých letech, v době, kdy do našich zemí dorazila YMCA, a v evangelické církvi se rychle rozšířila. Zanedlouho měl téměř každý sbor svoje sdružení, kde se scházeli mladí lidé po konfirmaci, aby četli Písmo, diskutovali, zpívali, hráli různé hry, pořádali výlety a samozřejmě taky, aby se seznamovali chlapci s děvčaty a naopak. Postupně přibývaly - v různých dobách i tajné a polotajné - kurzy, brigády, turnaje, seniorátní dny, školky, sjezdy, bály, měnily se generace i zpěvníky. Ale jako dobrý základ pořád zůstává, že se každý pátek (pondělí, čtvrtek) sejde ve sboru osm (tři, dvacet sedm) sedmnácti (třinácti-, čtyřiadvaceti-) letých lidí, protože je mládež (sdružení, dorost). Podle statistik je jich v ČCE asi1200 ve 147 skupinkách. ANKETA (z jimramovské mládeže):Proč chodíte do mládeže? - Setkat se s kamarádama, poslechnout si text z bible, hrát na kytaru, zpívat. - Protože je tu dobrá a přátelská atmosféra, hodně se tu zpívá a hraje, ale i přemýšlí nad výklady Bible. Mnohokrát se tu dostaneme i k našim aktuálním nebo osobním problémům. - Protože jako malej kluk jsem chodil do náboženství a zažil jsem tam docela srandu. - Mám rád společenství lidí, kteří mají stejné „směřování“ jako já. Potřebuji být s lidmi, popovídat o životě, o víře, kultuře, společnosti. - Protože doufám, že mě tam lidi mají rádi, je to okruh lidí, které neslučuje žádná úporná tvůrčí činnost a nepovídá se o věcech, které se dají lépe řešit u piva, taky se to po mně trochu vyžaduje rodičema a kostelovýma lidma. - Rozšiřuji si vzdělání, učím se komunikovat o Bohu, patřím do společenství. Vyjmenované důvody nemají pořadí. Co vás v mládeži nejvíc baví? - Nejvíc mě baví, že si tam spolu zpíváme písničky, které přes týden neuslyším. - Setkání s přáteli, četba z bible i výklad a ping-pong. - Pokaždé mám radost ze společného zpěvu za doprovodu pěti kytar. A nejvíc mě baví, že se spolu můžeme setkávat a povídat si. - Sem tam si rád poslechnu kázání a někdy je tady co dělat. A co vás baví nejmíň? - Pozdní začátek. - Když je úvaha delší než 25 min. a společenské hry. - Kolikrát i hloupý kecy, který v mládeži nemaj co dělat. Co ještě společně děláte mimo „mládež“? - dětský letní tábor, scénky na Vánoce, výlety, jezdíme na sjezdy, učíme nedělku - ping-pong - plánování tábora, výlety do okolí, posezení u ohně, v současné době se chystáme na ples Co vám v mládeži nebo s mládeží chybí? - Možná by se daly zkusit takové menší „Hry bez hranic“ mezi sbory a podobně, ale podle mého názoru už to, že se pořádají celostátní setkání mládeže, je sice namáhavá, ale moc příjemná věc. - Sporty (ať už v létě nebo v zimě), hry. - Naše aktivity jsou spíše uzavřené. Chybí myslím spolupráce s nějakou nadací nebo sociální organizací. Farář v mládeži Zeptali jsme se tentokrát nejen mládeže, ale právě i farářů. Dá-li se soudit z toho vzorku odpovědí, které máme, pak typická situace vypadá takto: mládež se schází, farář přichází. Účastní se biblického programu, ale ne vždycky tak, že by ho nutně musel připravovat. V tom se střídají mládežníci. Farář je tam kvůli následné diskusi. Někde funguje jako opora tonoucích ve složitých teologických problémech nebo jako rozhodčí věroučných sporů i jako chodící konkordance. Jinde je tím, kdo se snaží rozhýbat stojaté vody a vyprovokovat aspoň nějakou diskusi, anebo diskusi rozprouděnou udržet v březích tématu a přivést korytem ke šťastnému konci. Poté se často skromně a nenápadně vytrácí. Nějaké problémy? Vznikají tam, kde na sebe představy a očekávání mládeže a faráře narážejí anebo se docela míjejí. Štve vás, že váš farář do mládeže nechodí, a vy byste rádi, aby chodil? Máte pocit, že by toho mohl říkat víc? Milí mládežníci, tady je dobrá rada a docela zadarmo: MLUVTE O TOM S NÍM. Farář je totiž, ač se to nezdá, tvor stydlivý. Mívá strach, aby vás neobtěžoval svou přítomností, nezatěžoval svými řečmi a neprudil svým dohledem. A navíc mu i v pokročilém věku působí dětinskou radost, když vidí, že má mládež samostatnou, kterou nemusí nikdo vodit za ručičku, schopnou rozdělovat si práci, rozumně diskutovat a dobře se bavit. Farář samozřejmě má teologické vzdělání a měl by se v těchto věcech orientovat. Taky proto ostatně ve sboru je. Nemá ovšem ani patent na pravdu ani tři zlaté vlasy. Je dobré, jestli to skutečně funguje tak, že farář je se svými vědomostmi i se svým názorem k dispozici, ale nemá nutně poslední slovo a vy nečekáte, že všechno, co od něj uslyšíte, spolykáte i s
chlupama a nahradíte tím vlastní přemýšlení. ANKETA: Chodí váš farář do mládeže?ano (nejčastější odpověď) občas (také často) Prý častěji než já. Farář na mládež nechodí. Má spoustu jiných povinností a činností. Mám takový pocit, že radši vede soukromé rozhovory. Sám říká, že by nám tam spíš překážel. Nám to nevadí, my jsme taková starší mládež, takže si vystačíme sami, už jsme si prostě zvykli. Třeba by přinesl něco nového, kdyby tam přišel. Ale hlavně, že nás má rád! Minulý rok jsme si dělali mládež sami, bez faráře, ale letos jsme zvolili jiný model - takže farář pokud může, tak se setkání účastní. Tento model jsme zvolili proto, že naše teologické diskuse se často ubíraly velice pochybným směrem a nikdo z nás není natolik zdatný v otázkách víry, aby tyto diskuse usměrňoval. Co dělá váš farář v mládeži? Vyhovuje vám to, nebo vadí? Sedí, kouká, zpívá, vrtí se, občas něco řekne. Pomáhá nám při řešení biblických problémů, vyhovuje mi to, svůj názor nám nijak nevnucuje. Nevadí mi. Když dělá, tak dobře dělá. Občas, ale opravdu občas, dělá I. program, ještě méně II. program (jednou za půl roku). Jinak nic. Nevadí. Většinou nic moc neříká, při biblickém programu většinou něco dodá, když se diskuse stáčí jinam, než původně byla vedena, dá vše na pravou míru. Myslím, že by toho měl říkat víc, vzhledem k tomu, že on o Bibli ví více než my všichni dohromady. Účastní se 1. biblického programu, někdy má výklad on sám, diskutuje s námi nebo podněcuje diskusi. Je určitým naším korektivem. Myslím, že jeho přítomnost a tedy i vyjadřování k různým otázkám víry je pro nás jakýmsi vodítkem či směrovkou nebo aspoň námětem k přemýšlení. Farář má spoustu dobrých nápadů, rad - má nás rád, je to náš kamarád. Jeho příchodem do místnosti jako by se vždy rozsvítilo. Často nám rozsvítí v hlavě, řešíme-li jakýsi těžký, opravdu náročný, někdy až přesložitý problém, jenž vyvstane z našich mnohých hlubokomyslných diskusí. Chodíte na setkání mládeže ve vašem sboru? Co tam děláte?Poslouchám, sleduji, reaguji a, přijde-li na mě řada, tak připravím i nějaký ten program. Mívám biblický výklad a účastním se i dalšího programu, který si mládež připravuje sama. Dělám tam toho, co polemizuje s jistými, odpovídám na některé otázky, hlavně ale mlčím, aby mohli hovořit jiní, plaché a zakřiknuté obhajuji - prostě ideál. Dělám i toho, co připomíná, že bychom se taky mohli pomodlit a ptám se, proč ta mládež je. Snažím se popíchnout k samostatnosti a dávat otázky. Určitě setkání nevedu. Biblický program připravují mladí sami. Já podle potřeby přispívám v rozhovoru převážně jen odbornými poznámkami. Jako jeden z účastníků využívám čas ponechaný modlitbám. Někdy se zapojím i do her, jindy se potichu vytratím. Podle nepsaného pravidla „nemá-li nikdo připravený program, dostane se i na faráře“ se občas dostane i na mě. Když je třeba, zahraji i na kytaru. Zúčastňuji se diskuse nad biblickým programem, rád s mládeží společně zpívám, rád si hraji. Vnímám tyto chvíle jako příjemné osvěžení. Jak se v mládeži cítíte? Cítím se dobře. (nejčastější odpověď - faráři 60, 47, 34, 36, 53, 54, 47 let) Cítím se skvěle, mám je moc rád! Je to mně nejbližší skupina ve sboru. (29) Cítím se tam poněkud opuštěn a v menšině. (38) Cítím se tam jak kdy, někdy dobře a někdy divně, to podle toho, jaké nálady tam vládnou, co je ve vzduchu, jak se chovají k sobě navzájem apod. (47) Cítím se dobře, ale těším se na chvíli, kdy tam budu zbytečný, tj. že mládež „pofrčí“ i beze mne. (41) Biblický program (Jan Krupa, farář) Patřím do generace, která ho ještě zažila. Vůbec tím nechci povědět, že ta dnešní ho už nenosí. Jenom mě napadlo, že tenkrát jsme moc nediskutovali na téma mít v mládeži biblický program nebo nemít. Ne, že by s ním nebyly potíže, ale většinou nikoho nenapadla žádná tzv. náhražka. Mám na mysli čtení z různých a někdy i dost hrůzných časopisů - buď rádoby křesťanských anebo vyloženě světských. Nemám nic proti žádnému časopisu, ať si každý vydává, co chce. Ale přece jenom číst místo Bible cokoli jiného tam, kde je ta zvláštní knížka nezastupitelná, mi přijde takové trochu ujeté. Jenomže na druhé straně platí, kudy do toho. Když nás k tomu nikdo nevedl, když my tu Bibli už nečteme moc ani doma, když i na kazatelně farář neotevře Bibli, protože si text napsal na počítači, když nás to vlastně ani nebaví - je to tam většinou všechno na moc dlouhé lokte. Kudy a jak do toho, když náš farář, nevím vlastně ani proč, mezi nás nechodí? Výmluva? Vlastní lenost? Malá ochota nést kůži na trh v prostředí tak svérázném, jako někdy jsou sdružení mládeže? Neschopnost uspořádat si svůj čas tak, abych se biblickému zamyšlení mohl věnovat? Anebo jinak - je to všechno pouze přechodná krize? Charakteristická „evangelická“ vlna, kdy jsme jednou nahoře a jindy zase zcela dole? A nebo se ten starý, byť dlouho osvědčený systém prostě přežil? Vyprázdnil? Budeme umět něco jiného? A musíme to hledat? Kdo s tím má přijít? Faráři a zase faráři? A nebo přijdou s něčím sami „náctiletí“, kteří asi vždy tvořili páteř našich mládežnických hloučků? Co chcete od starého člověka? Radu, anebo vzpomínku. Jenomže rady se snažím zásadně nedávat a o vzpomínky, jak to tak chodí, nikdo valně nestojí. Snad tedy něco jako vlastní postřeh. Mně se vám zdá, že ta Bible je fakt dobrá kniha. Trvalo mi dlouho, než jsem na to přišel. Podobně jako Jan Werich mohu říct, že jsem fanda, zvlášť na některé její pasáže. Můj slavný jmenovec měl rád podobenství, já si zase dost potrpím na taková ta místa, kde se pořád píše: „Neboj se, já budu s tebou.“ I když zrovna neprožívám nic složitého, když si něco takového přečtu, je mi moc dobře. Anebo takové kázání na hoře, tam je vlastně všechno potřebné k životu a navíc je to dost o dnešku. Jeden farář kdysi říkal, že v Bibli je úplně všechno, jenom je potřeba to tam najít. Potíž je v tom, že to chce čas a určitou námahu. Možná je škoda, že my jsme už příliš zvyklí k mnoha věcem se dostat snadno a jednoduše. Kliknout na ikonu a buď beru, nebo neberu. Mám za to, že je škoda nevybrat si tu první možnost.
Příprava biblického programu do mládeže evangelického sboru Pavel Klinecký Milí přátelé, připravujeme skoro všichni úvahy do sdružení. Někteří to dělají rádi, někteří možná ne moc, některým to jde, někteří se nad tím možná trochu trápí. Vím, není to úplně jednoduché, přijít před ostatní a hovořit. A připravit se na to! Možná je leccos způsobeno tím, že nevíme, jak se taková úvaha dělá. Zkrátka „know how“, jak na to. Vždyť jsme o tom nikdy nemluvili. A úvaha z Bible je přece jen něco jiného než úvaha jako taková, jak jste o tom možná mluvili ve škole při češtině, protože Bible také není normální knížka. Tak se vám ani nedivím, když si třeba nechcete vzít první program, protože: „jak na to?“ 1. Nebojte se „úvah“! Není to tak těžké, nestojí to zase tolik času a přinese to užitek mnohem větší, než čas jinak strávený . Leckdy je to jediná chvíle, kdy pozorně čteme Bibli. 2. Nezapomínejte na faru - její knihovnu a faráře, kteří jsou vždy připraveni vám pomoci. Nezapomínejte na přátele ze sdružení, kteří leckdy dost mohou pomoci -a rádi -zkuste to! 3. „Úvahu“ je možné promýšlet kdekoli -v tramvaji i na plovárně, ale k hlavní práci potřebujete vždy vymezený a soustředěný čas - alespoň půl hodiny . 4. Je nutné si hlavní věci napsat. Nosit to jen v hlavě je málo, leccos zapomenete, leccos se pomíchá a třebas dobré myšlenky se pak stávají „kecáním“. 5. Určený oddíl si dvakrát přečtěte. Poprvé normálně, podruhé velmi pomalu, pozorně slovo za slovem. 6. Několika větami si zopakujte obsah -děj, nebo hlavní myšlenku. Zkuste vymyslet název, nadpis oddílu. (V novém překladu pomohou nadpisy již hotové, ale zkuste vymyslet svůj.) 7. Zachyťte „první inspiraci“. Co vás nejprve napadlo nad textem -co mi ten text říká, proč v Bibli je, jaká je jeho zvěst? Na jakou mou nebo naši otázku odpovídá, k čemu z mého života a myšlení se vyjadřuje? Nelekněte se, když výsledek bude zatím nulový . 8. Podívejte se na kontext. Oddíl před a za tím, který promýšlíte, čtěte pečlivě, několik oddílů před a za alespoň zběžně. Pokuste se určit, jak váš text s okolními souvisí -(výklad předchozího, rozvedení mluví o stejném tématu jako následující, nebo zcela samostatný apod.) 9. Uvědomte si, z jaké je biblické knihy -co o ní víte (autor, doba vzniku, hlavní záměr aj.) - viz otázky, které máte z dřívějška, lze se i zeptat, podívat do literatury, viz níže. 10. Pokuste se vyjádřit, o jaký literární druh se jedná ve vašem textu (dějové vyprávění, podobenství, modlitba, polemika, výrok Ježíšův aj.) 11. Důležité pojmy,slovní spojení vypište a pokuste se napsat k nim vysvětlení (kupř. strach - co to je, z čeho je, z čeho já mám strach aj.). S některými pojmy si možná nebudete vědět rady (kupř... „spasení“, „milost“). Napište svoji představu, nebo – „nevím“. 12. Jsou-li v textu věci, kterým nerozumíte, napište (kupř. Kdo to je Mojžíš? Proč nesměli učedníci trhat obilí v sobotu? Proč bych měl odpouštět 7x? Kdo je to saducej? Coto znamená, že láska nikdy nezanikne? apod.). 13. Vyhledejte si všechny odkazy k danému textu. V Ekumenickém překladu (dále jen ČEP -Český ekumenický překlad) na každé straně dole je číslo téměř každého verše vytištěno kurzívou v závorce - vedle pak odkazy na jiná místa v bibli, kde se mluví o stejném tématu, osobě. V Kralické bibli je výčet odkazů za každým veršem. Odkazy vás upozorní na tzv. paralely - to jsou stejná nebo velmi podobná vyprávění nebo myšlenky. Zejména v evangeliích, dále citace SZ v NZ, místa, kde se mluví o téže věci, události. tématu, problému. Pomůže vám to často při práci podle bodů 11 ) a 12). 14. Nyní již vyjádřete, jaký je smysl, záměr, zvěst oddílu, proč v Bibli je, co měl a má říci. Nebojte se říci nevím, nebo i nezdá se mi to, nelíbí se mi to. Vyjděte z toho, že každý text v Bibli má nějaký záměr. Jinak by tam nebyl. Proč tam asi je? 15. Zvěst, smysl, vyznavačský záměr oddílu pak vztáhněte na naši konkrétní dobu, náš (svůj) život, naše (své) otázky, problémy, postoje a názory . Vztahuje se k nim nějak ten text? Odpovídá na něco? Mění nějaký náš postoj, názor? Vede k něčemu? Ukazuje něco, co jsme dříve neznali, neviděli? Varujte se moralismu (měli bychom..., máme být..., nesmíme...). Hledejte nejprve evangelium, radostnou zprávu v textu. 16. Výsledky práce podle bodů (6-15) napište do jednoho uceleného zpracování - pokud to jde. Co bod, to jedna nebo dvě věty ...a máte „úvahu“.
17. Je dobré nosit text „v hlavě“ pár dnů před započetím „hlavní práce“. Leccos se přitom vynoří. 18. Nezapomínejte na modlitbu. Nikoli „Pane Bože, ať to dobře napíšu...“ nebo variace na: „Duchu svatý, mám-li tebe, nemusím přemýšlet a úvaha bude...“, ale tiché soustředění: „Pane, prosím tě, ať porozumím, aby to se mnou hnulo, i s těmi, kteří se ve středu nad textem sejdou. Promluv ty sám skrze ten text.“ Neumíš-li se modlit, máš to těžší. Usiluj o modlitbu, ponese tě celým životem. Začni tichým soustředěním, kdy si uvědomíš, že v životě i v práci na úvaze nejsi sám, že Pán ti slibuje svou přítomnost i svou ochranu. Začni meditací: „I když to tak někdy vypadá, i když bych někdy chtěl, nejsem sám. Nejsem sám svůj. Chci být otevřený vůči tomu, který je při mně. Ač ho nevidím, ač ho zatím neznám, vím o něm. Řekli mí o něm, čtu o něm. Pane, přijď.“ 19. Dobré je používat literaturu. K půjčení na faře, leccos lze i koupit: Různé překlady bible - alespoň kralický a ekumenický. Kralický překlad je přesnější, nový srozumitelnější. Jejich srovnáním se leccos vyjasní. Jestli umíš nějaký jiný jazyk, zkus to v něm. (Anglicky , německy - řekni si farářovi, půjčí ti. Bude to trochu déle trvat, ale možná porozumíš lecčemu lépe. Navíc se pocvičíš v jazyce.) Biblický slovník -všechny pojmy použité v kralickém překladu, zeměpisné, historické, vyznavačské souvislosti, výklady pojmů, obrázky, shrnující informace o celých biblických knihách, jménech, událostech aj. Pro věcné informace vynikající. Starý zákon - překlad s výkladem - nový překlad s vysvětlujícím komentárem, stručné, pro naši potřebu stačí. Komentáre a příručky- pozor, mají různou kvalitu, některé jsou dobré, jiné hloupé. Je třeba se zeptat a půjčit si. Pro přípravu úvah toto stačí. To je vše. Tak jdi a zkus to. Přeji Ti sílu, naději, důvěru, otevřenost. Moderní metody biblické práce (David Balcar) Práce s biblickým textem je vztažena k naší zkušenosti, k našemu životu. Nejde předně o odborné poučení, ale o setkání s textem, o rozpoznání, že text je i o mně. Důležitý je rozhovor ve skupině účastníků. Cílem je, aby zkušenosti lidí s Bohem, které obsahuje text, byly zřetelné a staly se i našimi zkušenostmi. Abychom i my mohli skrze text podobně jako jeho aktéři prožít osvobození, uzdravení, obnovení, nasměrování, požehnání. Setkání s biblickým svědectvím se děje nejen na úrovni rozumové, ale zapojují se také intuice, kreativita, zážitky, city, společně se vzhledem k textu něco tvoří, dělá, prožívá. Metodicky lze tento přístup k biblickému textu rozpracovat do tří fází: 1. První přiblížení (Spontánní přístup k textu, první reakce.) Vzít text na vědomí, starý text slyšet nově, jako by byl zdánlivě neznámý. Jde o to, co já si o tom myslím, ne co se o tom říká. Tady je prostor pro otázky,výhrady, námitky apod. 2. Zpracování (Věcné pojednání textu s určitým odstupem) Tady jde o otázky vzniku textu, zařazení v bibli, paralel a pojmových souvislostí, žánru, dobového pozadí. Nesmí jít o monolog odborníka, pracuje se s spíše ve skupinách. V této fázi jde více o objevení objektivní výpovědi textu. 3. Zpodobnění/zvnitřnění (Kreativní ztvárnění, přivlastnění tématu a výtěžku.) Výstup, ve kterém jsou zapojeny všechny smysly člověka, aby každý ze skupiny sdílel zkušenost, která je v textu zachycená. I. Fáze: První přiblížení (Spontánní přístup k textu, první reakce.) Schůzka s textem Pokud chceme vstoupit do rozhovoru s textem a setkat se sním, pak je třeba vnímat ho jakožto protějšek, jako partnera, ne jako objekt, se kterým si mohu dělat, co chci. Musím si také uvědomit sám sebe v tomto vzájemném vztahu. Je možné si to představit jako jakousi schůzku, rande s textem. Jde o meditaci vedenou např. následujícími otázky (nejlépe se napíšou se na plakát): „Co vzhledem k textu nyní cítím? Co očekávám od textu? Jaké jsem vůči němu naladěn? Jaká je moje pozice vůči textu? Mám dopředu nějaké stanovisko? Předsudek? Chci se setkat? Čemu se chci v textu vyhnout?“
Tuto metodu lze zařadit hned na začátek práce anebo po prvním čtení textu Naslouchání textu se snaží být hrází proti stereotypu při čtení Bible. Mnohé texty jsou tak známé, že už ani nejsme schopni je pořádněposlouchat. 1.
Číst text nahlas, po verších, po odstavcích nebo si rozdělit role a číst přímé řeči (např. vypravěč, Ježíš, postižený, zástup).
2.
Přečíst jiné překlady (Kralický, ekumenický, Žilkův), dějepravu, překlady v cizích jazycích (slovensky, anglicky, německy…).
3.
Kroužení kolem textu – čte se znovu mlčky nebo po oddílech nahlas, u toho se přemýšlí a kdo chce, může slova nebo věty, které jsou pro něj nějak důležité, přečíst nahlas. Anebo si to každý potichu podtrhne, a pak se to přečte. Rozhovor je pak o tom, které části byly zmíněny vícekrát a které třeba vůbec ne. (vhodné též pro žalmy, naučné texty)
4.
hudební ztvárnění – k některým textům jsou písně, hudební skladby, které lze poslouchat a tím se setkat s textem jiný způsobem (např. ve zpěvníku Svítá lze najít podle rejstříku).
5.
Netradiční, nebiblické ztvárnění – vzbudí novou pozornost a zintenzivní naslouchání (Černošský Pán Bůh a páni Izraeliti – Roark Bradford, Apokryfy K. Čapka). Podnětem k rozhovoru může být třeba i špatné převyprávění z nějaké dětské bible, z comicsu. Zkuste přeložit text do slangu, do nářečí, převyprávět pro batole, stařenku, pro manažera, ufona, Přečíst text znovu s úmyslnými chybami – ostatní je hádají – tím se soustřeďují na text. Předělat pro děti – chvíli text, mezitím obrázky (jako v dětských časopisech).
Dialog s textem Účastníci si představují text jako partnera, vůči kterému vyjadřují pocity, otázky, pochybnosti, naděje. Tento dialog se děje písemně, každý sám. Jako pomoc mohou na začátku být nabídnuty návrhy: Milý texte, nemohu s tebou souhlasit, protože … rozčiluješ mne, protože… naháníš mi strach, protože… nemohu se s tebou vyrovnat, protože… zdáš se mi příliš optimistický, protože… potěšil jsi mne, protože… možná by se mi s tebou lépe zacházelo, kdyby…. apod. Není nutné číst v plénu, co každý napsal, (stačí třeba jen ve dvojicích). Důležité je sdílení zkušeností, které lidé při psaní udělali. Poznámka: „Nakousnuté věty“, které se mají doplnit, jsou obecně dobrým prostředkem k rozhýbání práce a zapojení i těch, kteří se obvykle nevyjadřují Zařazení do vlastního života Jde o pokus uvést text do souvislosti s vlastním životem – jde o meditaci s otázkami: Ve které životní situaci byl pro mne tento text důležitý? Kdy by mohl být důležitý? Kdy bychom ho snad mohli použít? Kdy bych ho nemohl ani slyšet? Kdy by se zdálo, že ho můžeme použít, ale bylo by to nevhodné? Není třeba to předčítat ani sdílet ve skupinách. Je to prožitek pro každého zvlášť jako odrazový můstek k další práci. Asociace Sbírání spontánních podnětů, nápadů. Cílem je aktivovat vlastní představy a zkušenosti a obohatit je reakcemi ve skupině. Dále pak vtáhnout účastníky do situace textu a co nejvíce si přivlastnit jeho téma. Jsou dvě možnosti: 1.
Volné asociace : Účastníci sbírají nápady k textu jako takovému. Otázky jsou se velmi obecné: Co vás k textu napadá? Na co myslíte? Na které lidi, situace, zkušenosti?
2.
Řízená asociace: Začne se u určitých pojmů anebo otázek, které text obsahuje - k nim pak účastníci sbírají a připojují nápady a stanoviska.
Koláž Řízené asociace se také často dají výtvarně ztvárnit. Při to tomto postupu se nápady a zkušenosti nevyslovují, ale vyjádří se koláží. K tomu je potřeba dopředu připravit obrázky, fotky z novin a časopisů popř. jednotlivá klíčová slova, základní
pojmy příběhu. Velký papír, nůžky, lepidla, dostatek času - alespoň 20 min. Pak se o tom mluví, ale nemusí. Takto vzniklé koláže tvoří zároveň pozitivní i negativní pozadí k textu a práci na něm. Interaktivní psaní (Tichá diskuse) (Interakce – vzájemné působení) Tato metoda je vhodná pro menší skupinky (anebo se lze rozdělit ) 5-7 lidí. Každý účastník má papír a tužku a napíše na něj nápad, tezi nebo otázku, kterou v něm text vyvolává. Další se vyjádří k výpovědi předchozího, další zase na to reaguje, atd. a papír koluje. Nemluví se. Papír může oběhnout jedno až dvě kola. Na každém lístku se rozvine rozhovor k výchozí otázce či výpovědi. Je možné se u toho stále dívat do textu. Na závěr se jednotlivé lístky potichu nebo nahlas předčítají nebo se pověsí na nástěnku, (příp. poslouží při výběru témat pro další pojednávání). Alternativa 1: Různé skupinky jsou v domě a poslové mezi nimi nosí lístečky – ve skupince se lze o reakci na jinou skupinku poradit Alternativa 2: Lidé stojí u nástěnky a píšouna ni své teze i reakce – kdo zrovna chce, ale nesmí u toho mluvit. Tuto techniku lze použít ke:
sbírání nápadů
k probírání meditativních nebo naučných textů (např. z Kázání na hoře, žalmů)
při střetu názorů (např. euthanasie)
Výhody této metody: 1.
vzniká zároveň více rozhovorů k rozdílným výpovědím textu
2.
rozvíjí se více témat, zatímco běžný rozhovor často ulpí u jednoho tématu
3.
komunikace je pomalejší a tím intenzivnější
Vciťování Jde tu podobně jako pantomimy o vtažení účastníků do světa textu. Konkrétně to může vypadat třeba tak, že jeden člověk je “živá socha” a jiný ho vymodeluje třeba do podoby ochrnutého. Jde o to jakoby spoluprožívat i tělem určité pocity, zkušenosti, symboly nemoci nějaké osoby z textu. (slepého – zavázat si oči, spoutaného, němého) Při tom lze prožít i vliv těchto souvislosti na sociální okolí dotyčné osoby. Jde o to uvědomit si vlastní podobné zkušenosti. Důležitý je následný rozhovor. Jiná možnost je vcítění vyjádřit slovně. (Např.vcítit se do role ochrnutého, boháče nebo žebráka a vyprávět průběh dne z jeho pohledu.) Hra s tituly V novinách je důležité, jak zní titulek článku, zda přiláká nebo nepřiláká pozornost čtenářů. Každý nadpis má jiný akcent a směruje očekávání čtenáře jiným směrem. Různé nadpisy ke stejnému příběhu mohou nasměrovat k různým úhlům pohledu, minimálně dát podněty k přemýšlení. Vedoucí připraví k biblickému textu větší množství různých nadpisů. Ty by měly být protichůdné – neuspokojující, zdůrazňující některé dílčí aspekty, bulvární, zkreslující, ale také seriozní a trefné. V malých skupinách (4-5 lidí) pak účastníci nad nimi diskutují a hodnotí je. Skupina pak představí nevhodnější nadpis a odůvodní svou volbu. Alternativou je, že skupiny vymýšlejí vlastní nadpisy. (popř. lze pracovat i s podtitulky, 2-3 větnými sumáři) Meditace s metaforami Účastníci dostanou úkol k určitým pojmům nebo myšlenkám textu přiřadit co nejvíce obrazů. Př.: Být dítětem je jako …. Starat se je jako… Boží pomoc je jako…. Být pastýřem je jako…. Odpustit nepříteli je jako…. Být otrokem je jako…. Meditace/rozhovor nad obrazem/fotkou Podkladem k rozhovoru/meditaci mohou být dva druhy uměleckých děl:
1.
Ilustrace k danému příběhu, ztvárnění některé scény. popř. různá ztvárnění – třeba i tendenční, nepovedená. Rozhovor je o tom, co je zdůrazněno a co zatlačeno do pozadí, kam znázornění svádí pozornost, jak odpovídá textu apod.
2.
Znázornění některého klíčového pojmu, prožitku, faktu z textu (např. bolest, strach, radost, rodina…) Tady posbíráme svá předporozumění, možná i předsudky a zreflektujeme osobní zasaženost tématem, které text obsahuje.
II. Fáze: Zpracování (Věcné pojednání textu s určitým odstupem) Strukturování textu Má pomoci lépe porozumět textu a jeho struktuře. Účastníci zkouší členit text do smysluplných jednotek, podooddílků a vymýšlejí jim výstižné nadpisky (podobně jako jsou např. v ekumenické Bibli). Västeraská metoda vede k cílenému pozorování. Účastníci dostanou list, na kterém je text rozdělen do malých oddílků a úkolem je opatřit ho následujícími značkami: Otazník – označuje nejasná místa nebo taková, která je třeba důkladněji prozkoumat Vykřičník – označuje důležité poznatky nebo vhledy Śipka – označuje místa, ve kterých se cítím být obzvláště osloven a která jsou důležitá pro mou osobní situaci. (Lze si to i doplnit např. křížek – tady protestuji proti textu nebo jeho pisateli.) Práce jednotlivců je pak vyhodnocena, srovnávána a diskutována v plénu. Srovnávání textů Jde o pečlivé srovnávání paralelních textů – především se to uplatní u evangelií. Zjišťují se rozdíly a hledají se jejich důvody. Tím vznikne distance k textu, účastníci si uvědomí jeho zařazení do dobových souvislostí. To je hráz proti slepému čtení textu. Na tomto místě je také možné zařadit srovnání různých překladů. Strukturální analýza chce navést k tomu, aby se text vnímal jako celek a prozkoumával v rozličných dimenzích a vztazích. K tomu patří přesné pozorování aktérů a pletiva jejich vztahů, také u okrajových figur a nepojmenovaných osob. Důležitá je časová a prostorová dimenze, kdo odkud přišel, ke komu se přiblížil, poodešel, následoval i rekvizity – člun, město, strom, zvíře. Sleduje se, kdo mlčí, kdo kolik mluví, kdo křičí, atd. Sledovat se dají v textu např. jen slovesa nebo jen příslovce času, nebo místa. Výsledek lze graficky ztvárnit na velký arch papíru. Textový atelier Vedoucí připraví na pracovním listě řadu dalších biblických míst, kde se objevují podobné pojmy a souvislosti, které se objevují ve výchozím textu. Ve skupinách účastníci bádají a přemýšlejí, jak texty vzájemně souvisí, jak se doplňují, vysvětlují apod. Informačního materiál K prohloubení věcného porozumění (ohledně celku textu, určitých pojmů, dobových souvislostí apod.) jsou připraveny odpovídající informační materiály, které jsou zpracovávány v malých skupinkách (pracovní listy – úkoly, otázky apod.). Katalog otázek Otázky jsou připraveny vedoucím a rozděleny s cílem přivést a podnítit účastníky k intenzivnímu se potýkání s textem. Je třeba aby byly tak položeny, aby bylo možné je vypracovat samostatně, bez odborných znalostí. Proto je třeba do nich zapracovat pár informativních pokynů. Zpracovávání katalogu otázek se děje v malých skupinách, následně se výsledky sdělují v plénu a diskutuje se o nich. (Pozn. Tři výše uvedené formy práce je třeba dopředu připravit. To lze dobře zvládnout za pomoci běžných pomůcek pro četbu bible – odkazů v bibli, biblických slovníků, konkordance apod.)
Identifikující rozkrytí Tato metoda doplňuje a rozšiřuje právě zmíněné převážně kognitivní pracovní postupy o více zkušenostní dimenzi. Díky identifikaci s osobami textu mohou účastníci procítit a lépe pochopit slova činy osob v textu. Biblické texty nám někdy málo sdělují o myšlenkách nebo pocitech zúčastněných osob. Tento deficit lze ve skupině vyrovnat. Je možno použít několik dílčích postupů: 1.
Převyprávění z pohledu jedné (v textu jmenované anebo nejmenované) osoby.
Jde o to pokusit se vpravit do situace zvolené osoby a příběh vyprávět, třeba jednostranně z jejího pohledu, a tím lépe rozpracovat případné konflikty 2.
Pozorování osob
Pozorovat jednu osobou a všímat si jejího vývoje během příběhu, jejích vztahů k ostatním osobám (i k nejmenovaným) a jejich vývoje. 3.
Vnitřní dialog s nějakou osobou.
Jde o fingovaný seberozhovor. Většinou se děje písemně – každý sám. Účastník se vpraví do situace určité osoby a mluví sám se sebou. Varianta pro práci ve skupině: vedoucí čte příběh a přeruší ho všude tam, kde se nabízí seberozhovor - účastníci se vciťují do osoby z textu a plní pauzy svými myšlenkami. Mluví se jakoby za dotyčnou osobu (Ich-forma). (Třeba zastavit v podobenství o marnotratném synu, když syn vidí svou bídnou situaci u vepřů a rozhoduje se, jestli vyrazí domů nebo ne.) 4.
Dialog mezi dvěma osobami z textu . Vytvoří se dvojice - každý zvolí jednu osobu a vedou dialog. Rozhovor může lépe vykreslit konflikty z příběhu.
5.
Disputace k situaci textu. - Dvě hádající se strany.
III. Zpodobnění/zvnitřnění (Kreativní ztvárnění,přivlastnění tématu a výtěžku.) Řízená meditace V této fázi slouží meditace ještě jednou k soustředění a k intenzivní identifikaci s lidmi biblického vyprávění. Nejde o to identifikovat se s jejich zkušenostmi, abychom jim lépe porozuměli (to bylo ve 2. fázi), ale spíš o to promyslet svou vlastní situaci, hledat paralely, otázky, případně pomoc, útěchu, odpověď. Meditativní texty mají být čteny či říkány velmi pomalu, s pauzami k promýšlení. Písemná meditace K tématu nebo zkušenosti, která vyšla v souvislosti s textem najevo, píše každý účastník vlastní asociace a myšlenky. Je možná např. forma dopisu zúčastněné osobě, dopisu evangelistovi, dopisu svému farářovi, dopisu obyvatelům zeměkoule apod. Výsledky mohou ale nemusí být přečteny a může ale nemusí se o nich diskutovat. Mají ostatní podobné zkušenosti? Cítíme se k něčemu textem vyzváni? Jak to realizovat? Můžeme si vzájemně nějak pomoci? Je možné také mluvit o tom, jak se nám to psalo, nejen o tom, co jsme konkrétně psali. Tržiště Po místnosti se na stoly rozloží nebo na stěny pověsí různé citáty k tématu, které vyplynulo z textu (např. víra, církev), nebo různé výklady textu (z dějin výkladu), nebo některé klíčové výpovědi, které jsou obsahem probíraného textu. Účastníci mezi nimi chodí, čtou si je a musí si některou výpověď zvolit jako sobě nejbližší pozici. Pak mají vysvětlit, proč se tak rozhodli, popř. své stanovisko obhájit před ostatními. Sejde-li se u jednoho papíru více účastníků, mohou ještě chvilku mluvit ve skupince, proč se tak rozhodli, popř. připravit společnou obhajobu. Psaní dialogu s osobou textu Jde o fingovaný rozhovor s osobou textu, která je myšlena jako aspekt mého vlastního já. Např. rozhovor s Jákobem, nebo s Petrem ve mně. Pokračování ve vyprávění příběhu Často se při poslouchání biblických příběhu objevuje otázka: Jak to asi bylo dál? (Např. Přišel bohatý mladík ještě jednou k Ježíšovi?) Tato metoda podněcuje fantazii k rozvedení příběhu za hranice toho, co je zaznamenáno v Bibli -
např. vymyslet jiný konec, psát příběh dál. Není to jen bezcenné hraní, ale vyrovnání se jednak s vlastními představami adále s možnostmi, které sám text nabízí. Přepracování textu Je možné biblické texty změnit, přeložit, zmodernizovat, zpřítomnit, aby jejich jádro nově a provokativně promluvilo. Změna se může týkat jak formy, tak obsahu - nebo obojího. Může vzniknout píseň, modlitba, parafráze, parodie, antipříběh, rozhlasová reportáž atd. V této fázi je možné pracovat s podobnými cizími pokusy a zpracováními (viz I.Naslouchání textu 4.), anebo vlastní vyrábět. Obojí umožní dát výraz novým zkušenostem s biblickým poselstvím. Divadelní zpracování Vyrovnání se s textem ve hře. Přehrát to, hrát dál, hrát různé role. Pantomima. Tvoření živého obrazu. Výtvarné zpracování Vyjádřit poselství textu symbolem a vyrobit ho – z drátů, z moduritu, modelíny.Položit fotky či obrázky a vybrat jeden pro sebe jakožto ilustraci k příběhu. K fotkám, či obrázkům pak psát popisky jako na výstavu. Obrazy, koláže, plastiky, leporela. Hudební zpracování Napsat píseň, předělat text, vytvořit parodii, kánon, muzikál, kramářské písně (s ukazováním na obrázky). Znázornit text za pomoci různých chrastítek, bubínků, zvonků. Připravit melodrama. Celkově k uměleckým dílům: Je dobré dát prostor autorům vyjádřit se ke svému dílu.Umělecká díla není třeba hodnotit. Pěkné není to, co je esteticky dokonalé, ale co je pravdivé a autentické. (hlavní pramen: Horst Klaus Berg: Ein Wort wie Feuer (Wege lebendiger Bibelauslegung), str.169-195, MünchenStuttgart, 1991.) Biblická animace aneb Jde o setkání Jakub Keller z Horní Čermné nám pověděl o tom, na co přišli ve Francii a ve Švýcarsku. „Biblická animace“ je způsob čtení Bible ve skupině.Vychází se z toho, že biblické texty, nad kterými se setkáváme, jsou adresovány do společenství a skrze něj každému jednotlivci. Vedoucí nemá výklad, přesto musí být připraven, aby pomáhal ostatním klást otázky a vytvářet si postoj k textu. Jde o setkání s biblickým textem jako s partnerem (se vším všudy být připraven naslouchat, mít úctu, brát ho vážně atd.) Práce nad textem se začíná tím, že se překoná odstup od textu i mezi účastníky navzájem (např.: rekonstruovat text zpaměti psát na tabuli, co jsme si z něj zapamatovali; tichým dialogem /na velký papír uprostřed místnosti/ napsat své reakce). Pak se dá prostor samotnému textu, jeho jedinečnosti, prostor k tomu, abychom ho mohli slyšet. V této fázi má vedoucí připraveny různé dotazníky, otázky. Hledají se role, které v textu jsou, účastníci si je rozdělí, přivlastní a vymyslí otázky vzhledem k ostatním účastníkům příběhu - zde probíhá řízený rozhovor. Nakonec se hledá, jak si text vzít s sebou do života (opět může jít o „tichý dialog“ anebo zpracovat příběh nějakou jinou formou - dopisem, odpovědí na dopis, básní, modlitbou...). Na úplný závěr je dobré si povědět, co bylo přínosem společně stráveného času, co si chceme zapamatovat (hodnotit se dá různě). Holandské metody aneb Setkání tří partnerů. Přístupy z Holandska nám přiblížila Rut Brodská. Setkání nad biblickým textem vesměs vypadala tak, že katecheta (ten kdo učí) doma text nastudoval a pak ho na hodině katechumenům (těm, kdo se učí) přetlumočil, vyložil. Čili „ten, kdo víc ví“ to vysvětlil těm, co ví méně (něco jako kázání). Ale ono by to mělo být spíš tak, že mezi všemi třemi účastníky probíhá rozhovor - Bible je schopna mluvit za sebe, katecheta se může učit od katechumenů. Všichni tři se mají navzájem obohacovat, všichni mají být aktivně zapojeni, každý má svou zkušenost, kterou si přináší. Různé metody pak slouží k tomu, jak docílit toho, aby všichni byly skutečně do toho rozhovoru vtaženi, aby každý mohl promluvit a byl vzat vážně. Bible v YMCA aneb Důvěra - Alternativa - Prostor. Radim Žárský nám zprostředkoval zkušenost z YMCA, kde mají větší zkušenosti s prací s necírkevní mládeží. Pokoušejí se jim ukázat, že Bible je knihou živou. Svou prací chtějí zasáhnout mladého člověka „v jeho celku“ . Biblické příběhy se prožívají celým tělem a nejen jím. Umožňuje to do práce nad Biblí zapojit i ty, kdo by se jí jinak nezabývali. Důležité je představení toho, nad čím se ve skupině pracovalo - může jít o scénku, ale také o přípravu bohoslužeb (v zahraničí prý takto připravili techno-bohoslužby!). Nápady, jak to dělat, najdete v knížce, kterou právě YMCA vydala: J.B.Šourek - „Bible trochu jinak“ a v knížce karmelitánského nakladatelství „Přístupy k Bibli“ od
Anneliese Hechtové. Pokud je budete chtít sehnat, zkuste e-mail:
[email protected]. Zacheus 5x jinak Radim Žárský Tomuto článku nechť věnují větší pozornost ti, kdo si nemyslí, že jediný způsob práce s Biblí v mládeži musí být ten pasivní, kdy jeden ctihodný bratr či sestra nebo sám pan farář něco pěkného na základě biblického textu vy-právějí a všichni ostatní poslouchají. Pro koho je Bible knihou živou a kdo chce biblický text zažít na vlastní kůži spolu s ostatními, může se podle následujících řádků pokusit o realizaci „kreativní práce s Biblí“. Věřím, že výsledkem bude, vedle hromady legrace a nových pohledů na zpracovávaný oddíl, také nové zaujetí Biblí samotnou. Což je jistě bohulibý cíl. Ještě než se pustíte do programu, musíte vybrat vhodný text. Abyste to měli jednodušší, použijte protentokrát veleznámý oddíl z Lukáše 19,1-10. A takto může vypadat program: Úvod: (5-10 minut) Spolu s celou skupinou začněte krátkou modlitbou. Připravte účastníky na to, co se bude dít a uveďte je do textu, s nímž se bude pracovat, např. krátkou úvahou. Skupiny: (20-30 min). Rozdělte účastníky do menších skupinek po 3-5 lidech. Postarejte se, aby měla každá skupina svůj vlastní biblický text a zadání, jakým způsobem téma zpracovat. Pět způsobů zpracování Diapozitivy (Lidé ve skupině vytvoří vlastními těly sérii „diapozitivů“ popisující příběh. Vždy při „instalaci“ dalšího „diáku“, musí publikum samozřejmě zavřít oči) Loutkové divadlo za použití vlastní obuvi (Co bota - to osoba v příběhu.) Zacheův dopis příteli- rovněž celníkovi (Tato skupina bude sice méně „akční“ a více literárně činná, nicméně výsledek může být velice zajímavý. Jak se asi Zacheus díval na své setkání s Ježíšem o několik dní později...?) Přímá TV reportáž z Jericha(Vařečka místo mikrofonu, krabice od bot jako kamera a jedem...) Zvuková či novinová koláž(Za pomoci magnetofonu a mikrofonu či časopisů, nůžek a lepidla vytvoří skupina k příběhu koláž.) Konečný počet zpracovaných témat samozřejmě záleží na počtu vytvořených skupin. Dbejme na to, aby byl v každé skupině vhodný vůdčí typ člověka schopný pomoci, vyskytnou-li se těžkosti (např. jak vůbec začít). Závěr: (10-30 minut) Nakonec se všechny skupiny shromáždí a navzájem si představí plody své práce. Po prezentaci výtvorů zorganizujte diskusi, v níž bude mít každý možnost vyjádřit svůj názor, pohled či zkušenost s tímto biblickým oddílem. Brněnské apokryfy Jednoho středečního večera jsme se na mládeži v I. brněnském sboru zamýšleli nad textem Gn 27,1-41. V tomto oddíle se mluví o požehnání, které Izák udělil ''proradnému Jákobovi'' a o událostech, které předcházely a následovaly tomuto ''obdarování''. Nejdříve jsme se dověděli několik důležitých informací: Obelhal-li někdo slepého, zhřešil proti Hospodinu (srovnejte s Lv 19,14 a Dt 27,18), Izák byl slepý, protože neviděl; ale byl slepý i vůči tomu, že by správně neměl Ezauovi požehnat, protože porušil abrahamovskou tradici (viz. Gn 26,34-35), Izákovi se nezdálo, že je tu Ezau tak brzo. Pokládá si otázku, jak to mohl stihnout tak rychle? Jákob zatahuje Boha do své ''špinavé hry'', když říká: ''Hospodin mi pomohl.'' Jákob a Rebeka jsou za spáchaný ''podvod'' potrestáni tím, že po Jákobově návratu domů se už s Rebekou nesetká. Když jsme si tyto a spoustu dalších informací sdělili, byli jsme rozděleni do několika skupinek. Každá dostala určitý úkol, nad kterým se měla zamyslet a ''něco s ním udělat''. První skupina měla vymyslet pokračování příběhu bez zásahu Rebeky a Jákoba: Text Gn 27,1-5 se ponechává nezměněn. Od 6. verše probíhá korektura textu. ''...a jda lesem nerozmýšlel příliš ve svém srdci nad slovy svého otce, ale přemýšleti počal, jakým způsobem by mohl uloviti překrásnou děvu, již spatřil předchozího večera procházeje se. A získal přízeň té děvy a poznal ji té noci. Izák doma čekaje na svého syna Ezaua trpěl velikým hladem. Mezitím Jákob, jakož obvykle každého večera, jal se připravovati krmi pro svoji rodinu. I přinesl otci svému Izákovi zeleninu, již podusil. A jeho otec vzal a jedl, a když se nasytil, požehnal synovi svému Jákobovi, neboť poznal, že toho vyvolil Hospodin (nejen za rodinného kuchaře).'' Úkolem druhé skupiny bylo vymyslet, jak by příběh pokračoval, kdyby se Jákob rozhodl, že lhát nebude: ''Jákob nebude lhát. Přijde za Ezauem, připomene mu mísu čočovice a prodané prvorozenství. V tomto případě velmi inteligentní Ezau musí tuto skutečnost uznat. Oba přijdou za Izákem a vysvětlí mu situaci. Izákovi nezbude nic jiného, než požehnat Jákobovi, protože se toho Ezau vzdává. Požehnání dostane Jákob.'' Třetí skupina měla vymyslet, jak by tento příběh pokračoval, kdyby Izák lest včas prohlédl: ''Izák by dostal hysterický záchvat, Jákob by mu klekl k nohám, přišla by Rebeka a taky se přiznala, načež by je Izák oba vyhnal a požehnal Ezauovi.'' Podobenství zase jinak Filip Keller Ježíšova podobenství patří k nejznámějším biblickým oddílům. Dobře se pamatují. Právě pro jejich známost (víme, jak to dopadne) a pro jejich vžité názvy (víme, o čem hlavně to bude) se nám snadno stane, že nám mohou unikat jiné úhly pohledu, jiné důrazy, které se v podobenstvích skrývají. Poslouchat čtený text a číst ho je velký rozdíl. Zkuste ve skupině text poslouchat. Přečte ho pouze jeden, ostatní text nesledují, pouze poslouchají. Pak ať ho přečte ještě jednou někdo jiný. Chlapský bas zní jinak než dívčí soprán. Vystupuje-li v podobenství více postav, může každou reprezentovat jiný hlas. Podobenství nabere na plastičnosti. Ti,
kdo poslouchali, ať zkusí podobenství převyprávět, jak jim utkvělo v paměti. Uvidíte, že každý bude klást důraz na něco jiného. V čem se liší od původního znění? Vezměte si Bible a podobenství si každý přečtěte. V ekumenickém překladu mají podobenství své nadpisy. Vystihují to hlavní, oč v podobenství jde? Nebylo by možné je nazvat také jinak. Co kdyby se například podobenství ‚o marnotratném synu‘ jmenovalo ‚o nevděčném synu‘ nebo ‚o milosrdném otci‘? Podobenství vycházejí ze situace, ve které Ježíšovi posluchači žili. O to šlo: aby témata byla lidem blízko, známá. My žijeme v jiné době. Pro dnešní posluchače to mnohdy může být docela cizí. Zkuste napsat podobenství, ve kterém zůstane zachováno téma, jen situace bude vycházet z té dnešní. Podobenství naostro David Nečil Podobenství o dělnících na vinici (Mt 20,1-16) Základem úspěchu bylo, že jsme nikomu nic neřekli. Jenom jsme sdělili, že služba na druhý den je obtížnější, a proto se nebude losovat jako obvykle, ale bude dobrovolná. Ovšem výjimečně za určitou odměnu. Protože brambor na škrábání bylo opravdu hodně, přibírali jsme další a další v různých částech dne. Večer pak byli všichni odměňováni – napřed ti, co pracovali od večeře, pak ti z odpoledne, od oběda atd., přesně podle podobenství. První byli mile překvapeni – taková čokoláda po pěti dnech na táboře není k zahození, ovšem radost brzo vystřídaly protažené obličeje a vztek těch, kteří čekali přece jenom víc, když poctivě pomáhali celý den. Bručeli přitom, jak je to nespravedlivé. Oproti podobenství tu ovšem byl také jeden rozdíl: ti, kteří pracovali jenom krátce, pak začali odměnu odmítat – že si ji za takovou chvilku nezaslouží. To bylo moc potěšitelné. Celkově však převládaly výhrady a nespokojenost. Nakonec přemýšlivější přišli na to, o co jde. Pak jsme četli podobenství a mluvili o spravedlnosti. Mluvit o Bohu Pavel Jun Není právě snadné mluvit dnes osobně o Bohu. Když jsme se k tomu na mládeži odhodlávali, trnul jsem, jak to dopadne. Nedopadlo to tak nejhůř. Bylo to vlastně velmi zajímavé. K mému překvapení. Jednou jsme to zkusili tak (hra od H.Scherera): Úvodní citát byl: „Jeden král nechal svolat žebráky, kteří byli od narození slepí, a nabídl odměnu tomu, kdo z nich nejlépe popíše slona. První žebrák se dotkl slonových nohou a říkal: slon je podobný stromu. Druhý se dotkl jeho chobotu a říkal: slon je jako had. Jiný nahmatal ucho a říkal: slon je jako palmový list… Žebráci se začali hádat a král se tomu smál. “ Každý pak dostal na lístečcích symboly, kterými se o Bohu v Bibli i jinde mluví. Např.: Pán, Pomocník, Všemohoucí, Bůh Abrahamův, Izákův, Jákobův, Spasitel, svědomí, Voyeur, Otec, oheň, cíl, Duch, Jahve, Pastýř, život, světlo, Nejvyšší, osvobozující, Stvořitel, Tajemství, Smysl, Něžnost, Ochránce, Milostivý, Cesta, Blesk a hromobití, Láska, Vzdálený, Matka, síla, skála, hněvivý, přítel, Jediný, skála, Já, trpělivý, Hrad, slovo, partner, slunce, nejbližší, odpověď, nejvyšší princip, Ten Docela Jiný, Trestající, svatý, bližní, mrtvý, Ježíš, Ten, kterému neuniknu, štěstí, odpuštění… atd… K tomu tři lístečky byly prázdné. Postup. Seznámit se se symboly. Na tři prázdné můžete napsat svoje… Které vás pobouřily, vůbec se vám nehodí, nelíbí? Odložte je. Jste na cestě, nést tolik kartiček (představ) je těžké, které byste dokázali odložit bez špatného svědomí? Které vám nic moc neříkají? Potkáte na cestě osobu, se kterou máte na jednom člunu přeplout řeku. Je nutné se (se sousedem) dohodnout na 10 kartičkách. Na řece potkáte další člun. Ve čtyřech osobách se musíte dohodnout na 7 kartičkách. Dostanete se na ostrůvek. Tam jsou další dva čluny. Musíte se v osmi dohodnout na 5 kartičkách. Dostáváte se ke břehu. Dohodnete se se všemi na 3? Nakonec lze mluvit o tom: Co jste zažili? Bylo těžké se domlouvat, domluvit s druhými? Vzdávali jste se některých představ s lítostí? Zažili jste v diskusi s druhými překvapení? Příště jsme to zkusili tak: Výchozí citát (který spíš měl dodat odvahu mluvit v obrazech) byl: „Kroužím kolem Boha, kolem prastaré věže, a kroužím tak celá staletí; a ještě nevím: jsem sokol, bouře nebo píseň.“ Rilke. Otázka byla – „Kdybys měl vyjádřit svůj vztah, svoje postavení k Bohu, jakým (i třeba jen prostorovým) obrazem bys to udělal?“ („Kam bys Boha nebo vlastně sebe ve vztahu k němu situoval? Do kouta, nahoru, připadá ti blízko nebo…“) U nás se objevila např. tato vyjádření: M.: Já to mám tak: Jdu po jedné straně hory, horského valu, Bůh jde asi na druhé, snad stejným směrem, pokukuji nahoru, jestli se neobjeví nad horizontem. N.: Bůh je rovina, a já se pohybuji jako na elipse, protínám tu rovinu občas. T.: Obraz telefonu. (někdy volá a mně se nechce zvednout)… Dá se mluvit i o tom, co tě od Něj vzdaluje, a co Tě k němu přibližuje… Nutné zásady pro takto stavěné programy (myslím) jsou: aby se každý dostal ke slovu, aby bylo dost času, abychom se nebáli ticha, abychom byli osobní, (skoro dát zákaz mluvit ideologicky a teoreticky), a nepouštět se do (teoretických i jiných) diskusí (prostě slyšet, že ten druhý to v tuhle chvíli „má takhle“). Otázkami k podstatě Filip Keller Kdosi kdesi pravil či napsal, že klást otázky je jednou z nejzákladnějších lidských schopností. Přidáme-li vůli hledat odpovědi, je to ještě lepší. Abyste se nezasekli na otázkách, nějaké nabízíme. Vedle ochoty hledat je na místě ochota vyjádřit myšlenky také písemně. Je to těžší, ale o to zajímavější a přínosnější. Předně pro vás, kdo si odpovědi
formulujete, ale i pro ty, kdvaše formulace slyší. Jde o metodu skupinové práce s biblickým textem. Má šest fází. Není třeba odborníka, spíš moderátora. Po zahájení modlitbou (1) jeden pomalu a zřetelně přečte (2) zvolený text (je dobré, když ho moderátor zná předem). Ostatní jenom poslouchají. Po chvíli si každý vezme text před sebe a v tichu se pokouší písemně odpovědět (3) na 5 otázek: Co je hlavní výpovědí textu? (Jaký by mohl být nadpis? Jaké je poselství textu?) Čemu nerozumím?(Není chybou nerozumět. Chybou je si to nepřipustit. Říct (si), že něčemu nerozumím, je první a důležitý krok k porozumění.) Které souvislosti lze poznat? (Něco se vám vybaví, jiné souvislosti můžete najít v odkazech dole pod čarou. Pokud nevíte, jaké myslím, nebojte se zeptat.) S čím mohu souhlasit? / S čím nesouhlasím? (Ano, jsou texty, které budí nesouhlas. Je dobré si říct, proč a s čím nesouhlasím.) Co konkrétního mohu / můžeme udělat? (Od teorie k praxi. Biblický text s námi chce pohnout, nejen nasadit brouka do hlavy.) Psaní odpovědí věnujte zhruba půl hodiny. Teprve pak se pusťte do sdílení (4). Každý (kdo chce - obohatí vás to), přečte své odpovědi. Je dobré jít po jednotlivých otázkách a je důležité umět naslouchat, chtít slyšet, jak na ostatní text působí. O to jde, nikoli o to, abychom druhé přesvědčovali, jak si myslíme (víme), že by na ně text měl působit. Před zakončením (6) si nechte ještě 2-3 minuty k přemýšlení (5) v tichu. Příběh více smysly Aleš Mostecký Vedoucí skupiny vybere vhodný příběh (např. L 19,1-10 o setkání Ježíše s celníkem Zacheem). Příběh si pak přiblížíme v několika krocích, kdy v každém z kroků klademe důraz na jiný smysl našeho vnímání. První krok: Biblické texty byly původně jedním člověkem předčítány (v našem případě vedoucím), ostatní byli jen jejich posluchači – většinou totiž vůbec neuměli číst. Vedoucí přečte, raději pomaleji, dvakrát po sobě příběh. Pak oznámí ostatním, ať jej zkusí zapsat do posledního detailu co nejpřesněji, jak si děj pamatují. Nakonec se čte příběh potřetí a srovnává se s vašimi zápisky: Které motivy jste zcela vynechali, zapomněli, výrazně zkrátili? Tedy: Co pro vaše uši nebylo důležité? A naopak. Kde jste se rozepsali víc, co jste vysvětlovali a zdůraznili oproti biblické verzi? Co pro vás bylo důležité? Druhý krok: Připravte ve skupině sérii „živých obrazů“ (pozn. kdo neví, o co jde, ať studuje dílo Járy Cimrmana), které by beze slov ilustrovaly příběh. Scéna 1: Zástup vstupuje do Jericha. Scéna 2: Celník Zacheus při práci. V jedné z dalších vrcholných scén člověk v roli Zachea vyleze na strom atd. Vedoucí pak předvádění může fotit a vzniknou vám ilustrační fota či diapozitivy pro NŠ. (Kostýmování vhodné.) S digitálním foťákem si můžete snímky po skončení předvádění ihned prohlédnout. Třetí krok: Převyprávějte děj z pohledu jedné z postav v příběhu vystupujících, a to v první osobě jednotného čísla. Jak by o všem mluvil Zacheus? Jak Ježíš? Jak někdo z okolostojících? Vyprávění si zaznamenejte na papír, a pak se o ně podělte s ostatními. Čtvrtý krok: Uspořádejte společné pohoštění, nejlépe v sedě na zemi, bez stolů a bez příborů, jen na kobercích a polštářích, s mísami na omývání rukou při jídle. Dopisované Bible Mikuláš Vymětal Dopisovaná Bible může mít různou podobu. U známého příběhu si ten, kdo chystá program, předem přichystá probíraný text (například vytištěný z počítače, nebo oxeroxovaný z Bible), v němž vynechá například poloviny vět, nebo každou druhou větu. Chybějící text doplní tečkami. Rozmnožený částečný text rozdá na mládeži, aniž ho předtím přečetl z Bible. Každý doplní text podle toho, co odhaduje, že by v něm mělo být. Poté si společně texty přečtěte, a teprve na závěr přečtěte text Bible. Leckteré myšlenky, které v Bibli nejsou, naopak mohou být inspirativní pro její pochopení. Jiná možnost je rozdělit si jednotlivé osoby příběhu a napsat jménem každého z nich fiktivní dopis o tom, co zažili: Co by napsal kněz v příběhu o milosrdném Samařanu v dopise svému bratru? Co by napsal ten zbitý? Co hostinský? Co Samaritán? Co jeden z loupežníků? Společně si pak dopisy přečtěte. Třetí možnost je popsat příběh novinovým titulkem (ten má několika slovy vyjádřit to nejpodstatnější a nejzajímavější z příběhu). Různé noviny ovšem pokládají za to nejdůležitější něco jiného: Jak by příběh o Ježíšově vjezdu do Jeruzaléma nadepsaly Lidové noviny? Jak Haló noviny? Jak Dívka či Sedmá generace? Jak Večerní Jeruzalém? Rozdělte si různé typy tiskovin (můžete si vymyslet i fiktivní názvy a druhy – třeba Samizdat palestinských studentů či Chrámové zprávy) a po přestávce na napsání titulků si je navzájem přečtěte. Uvědomíte si přitom, jak různé pohledy ovlivní to, co se pokládá za důležité. Bible a noviny Mikuláš Vymětal Naše vnímání skutečnosti do značné míry spoluurčují média. Bible je “tím podstatným” médiem pro náš duchovní život – a přitom ji většinou čteme podstatně méně, než denní tisk. Také její stáří někdy působí, že se nám vytrácí vědomí vztahu mezi Biblí a současností. Přitom Karel Barth doporučoval farářům k přípravě kázání číst právě Bibli – a noviny. Propast mezi těmito dvěma médii může pomoci překlenout současná práce s obojím: Předem si připravíme svazek různých novin a časopisů z poslední doby, nůžky, papíry a zvlášť vytištěný biblický text. Nyní můžeme text projít v několika krocích: Pozorně si ho přečíst, rozstříhat ho na jednotlivé verše či ještě kratší celky (věty, sousloví) a přidělit jednotlivým účastníkům či dvojicím s různými úkoly: Najít k vystřiženému biblickému textu obrázek, který by ho nejlépe ilustroval, vystřihnout ho z novin a nalepit na papír spolu s textem. Najít v novinách titulky, které jsou přidělenému textu nejbližší, vystřihnout a nalepit je spolu s textem. Vytvořit z novin – textu i obrázků – koláž na téma zadaného verše. Na vytvoření jednotlivých děl je třeba ponechat dostatek času (nejméně půl hodiny). Poté lze na stole
vytvořit výstavku jednotlivých “děl” v pořadí, odpovídajícím biblickému textu, v tichosti si prohlédnout vytvořené objekty, a nakonec znovu přečíst biblický text. O dojmu z výstavy a jejích jednotlivých exponátech je případně možné ještě chvíli volně hovořit. Västerås Filip Keller Västerås [festeras] je metoda práce s biblickým textem, která pochází ze stejnojmenného švédského města. Je relativně jednoduchá, nepříliš náročná na přípravu, přitom není nudná a zapojit se mohou všichni. Vystačíte si s biblí, papíry a tužkami pro každého. Nicméně je lepší, když ten, kdo má program na starost (moderátor), vybraný text předem nakopíruje pro každého. Přitom je dobré, když text rozdělí na co nejmenší části, které ještě mají smysl; co řádek to jedna věta či výpověď. Každý si vezme text do ruky a k jednotlivým řádkům připisuje tři značky: ? – je znamením pro řádek, který je nesrozumitelný, nejasný; obsahově i jazykově. ! – je znamením pro místo, kde jste dospěli k nějakému poznatku, tady se mi „rozsvítilo“, dobrá myšlenka. – znamená, že tady vás text nějak osobně zasáhl. Na tuto individuální práci si vyhraďte dostatečně dlouhý čas podle délky textu: 10, 15 třeba i 20 minut. Je dobré to neuspěchat, bude se vám pak lépe povídat. Při rozhovoru probírejte verš po verši (nebo řádek po řádku). Nejprve se moderátor zeptá těch, kdo nepřipsali žádnou značku, jaké je k tomu vedly důvody. Pak probírejte otazníky, ostatní se pokouší najít odpověď. (Nevadí, když nenajdete, možná si otazník připíší i další.) Dále se každý vyjádří ke „svým“ vykřičníkům. Je fajn, když si řeknete i o šipkách, ale nikdo by k tomu neměl být nucen. Je to věc osobního zasažení, o kterém někdo nemusí chtít mluvit. Je výhodou, když si moderátor předem k textu něco přečte (dobové pozadí, poznámky k výrazům), ale určitě to není nutné. Pokud tak učiní, měl by při rozhovoru být zdrženlivý, mluvit až na konec a jen když je třeba. Při této metodě nejde o nalezení „správného“ výkladu. Jde o setkání s textem. Zkuste to. Pracovali jsme takto na SCUKu v Letohradě. Povídali jsme si přes dvě hodiny a myslím, že se účastníci nenudili. Novinová zpráva Filip Keller Zdá se vám, že je biblický text příliš vzdálený naší realitě? Máte dojem, že jazyk, který se v Bibli používá, je vzdálený tomu, který užíváme dnes? Souhlasím, ovšem to ještě nemusí znamenat, že obsah, který za textem je, tedy to, co nám chce biblický svědek sdělit, je mimo. Zkuste zachovat obsah, sdělení a změnit formu. Třeba novinový článek. Novinová řeč je zase docela jiná než biblická. Navíc, každé noviny mají svůj styl, své důrazy. Jinak se o stejné události píše v Lidových novinách, jinak v církevním tisku, jinak asi v Blesku. I tahle různost se dá využít. Jak na to? Vyberte si biblický text, ze kterého chcete vycházet. Přečtětesi ho nahlas. Rozumíte věcně obsahu? Hovořte o základním porozumění textu společně. Důležité je nic nezamlčet. Vše podstatné musí být zachováno. Kde se příběh odehrává? Kdo v něm figuruje? Co o protagonistech víte? K jaké společenské třídě patří? Učenci? „Žádaní?“ Žebráci? Zavrhovaní? Na takové a podobné otázky se pokuste zodpovědět. Přemýšlejte, jaký typ novinového článku se k danému biblickému textu hodí? Bude to zpráva do černé kroniky? Nebo senzace? Komentář k běžné události? Od zahraničního zpravodaje? Fejeton? Z dopisů čtenářů? Interview s někým ze zúčastněných? Pro jeden biblický text se může hodit více typů. Zároveň některé typy nelze využít vždy. Rozděltese do skupin. Ve skupinách se dohodněte na konkrétním typu článku a dejte se do práce. Vyhraďte si na to čas podle potřeby, počítejte alespoň třicet až čtyřicet minut. Ani hodina nemusí být moc. Nezapomeňte na titulek, který čtenáře přiláká. Pozor, ať vám neuniknou všechny podstatné myšlenky z textu. Poznámka závěrem: výpravné biblické oddíly, které mají jasný děj, se takto zpracovávají nejlépe. Zpracovat můžete ale i nedějové příběhy. Např. formou fejetonu nebo komentáře („Poslední slovo“). povídka z Bratrstva cca 1925 – nápadníky z Bratrstva – evt. M.V. 2. Jak dát mládež dohromady? – příklad zvacího dopisu
Svolává se mládež ! čili setkávání lidí - zpravidla na faře - kteří už nechodí do základní školy, často chodí do nějaké té vyšší školy anebo už pracují, ale doba, kdy ještě nepracovali, není až tak vzdálená a mají chuť se společně setkávat - nad biblí, diskutovat o ní a o svém životě, ale taky společně zpívat a modlit se, a třeba něco číst, poslouchat muziku, podívat se na dobrý film, hrát hry, sportovat a jánevimcofšechnoještě… První schůzka bude 26.října 2001 od 18 hodin na faře v J.Hradci (Bratrská 129/IV) Domluvíme se, kdy a jak často se budeme scházet a co všechno by mohlo být náplní našich setkání. Pokud se Vám tento termín nehodí, ozvěte se. Víte-li ještě o někom, kdo by měl chuť přijít, vezměte ho s sebou, mládež je otevřená všem. Zdraví Vás a zve David Balcar (nový farář v J.Hradci)
Kontakt: tel. 0331/363195 (doma budu až od 22.10.) e-mail:
[email protected] P.S. Pokud máte dojem, že doba chození do mládeže je už pro vás pryč, tak vás zvu na setkání lidí o něco starších (říkají si třicátníci, ale přes třicet je tam jen málokomu). Setkání jsou každý týden ve čtvrtek vždycky u někoho doma.
– –
pozvání konfirmandů do mládeže (vzájemné představení, krátká pobožnost, hry, písně, projevení zájmu) dorost?
3. Druhé programy: – hry s návodem (např. ze stránek BJB, křesťanské Člověče nezlob se Jardy Pechara a pod.)
Křesťanské "Člověče nezlob se" Vážený čtenáři, milá čtenářko (ať jsi kdokoliv a kdekoliv), dostávají se Ti do ruky pravidla na křesťanskou variantu klasické hry "Člověče nezlob se!". Základní ideu jsem nosil v hlavě již dost dlouho, ale k této podobě jsem dospěl vlastně díky několika desítkám minut přemýšlení. Podle toho to vypadá. Jisté "katolizující tendence" - a to ve věcech teologicky ne příliš následování hodných (skutkaření, pokladnice zásluh...) - možná věci znalejšího hráče zarazí, ale doufám, že nikdo nebere následující řádky jako "katechismus pro nejmenší". Může to třeba brát jako svérázný pokus o ekumenu. Vás všechny, kteří se nenechají odradit komplikovanějšími pravidly a hru vyzkouší, prosím o jedno: Nenechte si své poznatky pro sebe! Pošlete mi je a bude-li vás víc, pokud přidáte adresu, pokusím se výsledný kompilát rozeslat. Jaroslav František Pechar ********************************************************************** Základní pravidla, hrací deska i figurky jako u klasické hry; navíc: tři černé a tři bílé figurky (démoni a andělé; může jich být klidně i více či méně - záleží na počtu hráčů) papír, tužka - na zápis "pokladnice zásluh" gumičky, nitě, papírek - t.j. cokoliv, čím se dá označit nějaká konkrétní figurka odpadlá od víry (nejlépe 4 x počet hráčů - na všechny figurky) terminologie: anděl, démon - bílá, resp. černá figurka, která jde souběžně s figurkou, které byla přidělena a ovlivňuje její další osud. Před začátkem hry jsou souměrně rozmístěni na hrací ploše. Město Zkázy (Bunyan!) - počáteční domeček svět - hrací plocha (bílá políčka) očistec - cílový domeček ráj - cílový domeček naplněný všemi figurkami pokladnice zásluh - seznam nevyužitých tahů, které mohou být přiděleny hráčům. Hra probíhá podle klasických pravidel s těmito vyjímkami: 1. Začíná se s jednou figurkou ve světě, ostatní jsou ve Městě Zkázy - nečeká se na první šestku. K dalšímu odchodu z Města Zkázy do světa je již šestka potřeba. Každý táhne svými figurkami, nebo může táhnout libovolným volným démonem či andělem. Pro vstup do očistce je lhostejné, pohybuje-li se vpřed, či pozadu - je v Boží moci obracet i zlé k dobrému, tedy ušetřit si díky zpětnému pohybu obcházení celé hrací plochy!. 2. Vyhození jiné figurky je hřích. Ten, kdo vyhodí, za trest jednou nehraje. Všechna ostatní ustanovení pro pohyb se však na něj vztahují. Nevyhození figurky (bylo-li možné!) tak, že člověk raději zcela vzdá tohoto tahu, je záslužný skutek. Tah je zapsán do pokladnice zásluh a dotyčné figurce, která mohla jinou vyhodit, je přidělen strážný anděl, popř. je zbavena démona. 3. Padnou-li někomu za sebou dvě šestky, stává se Mesiášem (hraje ještě jednou; šestky využije pro pohyb jedné figurky - Mesiáše!). Jeho hody - táhne-li Mesiášem - se od této chvíle přičítají všem ostatním hráčům, ne však démonům a andělům. (T.j padne-li mu trojka a táhne-li Mesiášem, všichni hráči se všemi svými figurkám, které mají ve světě, posouvají o tři políčka). Sám se pak posunuje se všemi svými ostatními figurkami o dvojnásobek hozené hodnoty (t.j. v případě trojky všemi svými figurkami mimo Mesiáše o šest políček). Mesiáš nevyhazuje, ale přináší spásu! V případě, že by Mesiáš někoho "vyhodil", odchází tato figurka ne do Města Zkázy, ale do očistce. V případě, že někdo vyhodí jeho, je mu odpuštěno a stojí na stejném políčku, jako Mesiáš, navíc je zbaven všech démonů (viz dále). Vstoupí-li Mesiáš na políčko obsazené démonem, je démon definitivně odstraněn ze hry. Vstoupí-li na políčko obsazené nevyužívaným andělem, může ho přidělit libovolné figurce ve světě. Na Mesiáše se také nevztahují přesuny při vyhlášení "nouze spasení" (viz dále). Funkci Mesiáš ztrácí dojde-li figurka do očistce, či při nástupu nového Mesiáše (někomu jinému padnou dvě šestky). Mesiáš přišlý do očistce z něj již nemůže být vytržen do světa (např. nouzí spasení) 4. Padnou-li však někomu za sebou tři šestky (666) stává se jedna jeho figurka Antikristem. Jeho hody, pokud je využije pro tuto figurku, se od této chvíle odečítají všem ostatním hráčům kromě Mesiáše, démonů a andělů. (T.j padne-li mu trojka, všichni hráči (kromě Mesiáše) se všemi svými figurkám, které mají ve světě, posouvají o tři políčka nazpět). Sám
se pak (taktéž nazpět) posunuje se všemi svými ostatními figurkami o dvojnásobek hozené hodnoty (t.j. v případě trojky všemi svými figurkami o šest políček dozadu ). V případě, že by Antikrist někoho vyhodil, odchází vyhozená figurka do Města Zkázy, aniž by se na Antikrista vztahovalo ustanovení č.2. V případě, že někdo vyhodí jeho, udělal záslužný skutek. Antikrist končí se svým údělem a jeho figurka jde do Města Zkázy. Figurka, která Antikrista vyhodila, jde do očistce a všechny figurky stejné barvy, které jsou v Městě Zkázy jdou na první políčko ve světě. Vstoupí-li Antikrist na políčko obsazené nevyužitým démonem, může ho přidělit libovolné figurce ve světě. Vstoupí-li na políčko obsazené andělem, je anděl definitivně odstraněn z hrací plochy. Na Antikrista se také nevztahují přesuny při vyhlášení "nouze spasení" (viz dále). Antikrist nesmí vstoupit (touto jednou figurkou) do očistce a tím ani do ráje chodí stále dokolečka, dokud nepřijde o svoji funkci. Tu Antikrist ztrácí: je-li vyhozen, při nástupu nového Mesiáše (66), nebo při nástupu nového Antikrista (666) 5. Má-li někdo ve světě jen poslední figurku a všechny jeho ostatní figurky jsou již v očistci, může nejslabší hráč vyhlásit "nouzi spasení" a libovolně pohnout kterýmikoli třemi figurkami ve světě či v očistci, včetně přesunu do Města Zkázy, to vše kromě případného Mesiáše a Antikrista. Nesmí však táhnout tak, aby ukončil hru, ani tak, že by někdo měl díky jeho zásahu všechny figurky v Městě Zkázy. Je neprozřetelné uškodit jen jednomu hráči, protože ten, by samozřejmě mohl vzápětí také vyhlásit "nouzi spasení". "Nouzi spasení" může jeden hráč vyhlásit během hry pouze jednou. 6. Pokud některý hráč vstoupí na políčko obsazené andělem (nebo tento dohoní jeho), postupují dále společně. Figurka je chráněna před Antikristem, posedlostí démonem, vyhozením i před přesuny při vyhlášené "nouzi spasení". Anděla figurka ztrácí v okamžiku, kdy využije jeho služeb (vstoupila na políčko s Antikristem /-anděl je poté odstraněn ze světa/ či démonem, měla by být přesunuta či vyhozena), nebo když jde do očistce. Anděly je možno kumulovat (t.j. jedna figurka může mít více andělů), má-li všechny, jde rovnou do očistce. Mesiáš poté anděly rozdělí na libovolná volná políčka. Není-li Mesiáš, rozděluje anděly spasená figurka. 7. Pokud některý hráč vstoupí na políčko obsazené démonem (nebo tento dohoní jeho), postupují dále společně. Figurka s démonem se začíná pohybovat v opačném směru, nesmí do očistce - putuje stále dokolečka. Démona figurka ztrácí v okamžiku, kdy ho předává jiné figurce (ta není vyhozena, jen přebírá démona), nebo očištěním od anděla (zůstává ve světě), nebo od Mesiáše (démon je odstraněn ze hry, figurka jde do očistce). I démony je možno kumulovat (t.j. jedna figurka může mít více démonů), má-li všechny, jde zpět do Města Zkázy. Antikrist poté démony rozdělí na libovolná volná políčka. Není-li antikrist, rozděluje démony vyhozená figurka. 8. Má-li někdo všechny figurky v očistci, stává se tento rájem. Nemůže již být nijak vyhozen, ale přesto hraje dál formou přímluv. Podle toho, kolik hodí, táhne libovolnou figurkou kromě Mesiáše ("konkrétní přímluvy"), nebo zapisuje své hody do pokladnice zásluh. 9. Kterýkoliv hráč (kromě Mesiáše a Antikrista) může odpadnout od víry a to na jím samým předem stanovený počet tahů. V této době se na něj nevztahují ustanovení o démonech, andělech atd. - hraje jako obyčejný hráč Člověče nezlob se. Nesmí ale také do očistce a tím ani do ráje (protože na nic z toho nevěří!). V případě vyhození je jeho figurka definitivně odstarněna ze hry. (Vyhození nevěřícího není hřích - neplatí pravidlo č.2!) Pokud mu byla byť jedna figurka vyhozena, ukončí-li zbývajícími figurkami hru, nemůže být počítán za vítěze a nesmí také ukládat tahy do pokladnice zásluh. Tohoto trestu je zbaven, objeví-li se (po vyhození) nový Mesiáš - figurka(y) se vrací do Města Zkázy. 10. Pokladnice zásluh je prosícím udílena církví - tedy na základě žádosti hráče ("chtěl bych tu trojku") a souhlasu všech spoluhráčů. Z hlasování jsou vyňati ti, kteří mají alespoň jednu figurku posedlou démonem. Duše v očistci mají přednost - není možno si vzít z pokladnice takový tah, který by mohla (byť potencionálně) využít některá figurka, která je v očistci. Tato má na něj nárok i bez souhlasu ostatních spoluhráčů. Je-li ve hře Mesiáš, může z pokladnice zásluh na základě prosby udílet bez ohledu na vůli ostatních hráčů. Lochtačka Vojta Veselý Povedené setkání mládeže během všednodenního zimního večera by mohlo začínat rozcvičkou. Účastníkům se během ní prokrví mozky, pročistí klížící se oči a zahřejí orgány kolem co nevidět rozpáleného srdce. Zkuste si na zkoušku vyzkoušet jednu rozcvičku velmi kolektivní: každý se snaží zlechtat ostatní a sám sebe zlochtat nenechat. Nepředstavujte si, jak takové svíjející se klubko může vypadat, vytvořte si jej. Výhod klubka je mnoho, v každém případě se velmi nasmějete, pak se také ochmatáte, čímž se hned na úvod setkání poznáte a sblížíte, zaječíte si, ale hlavně se nasmějete. Klubko nemá žádného určeného představitele, předcvičovatele, který by se doma musel připravovat. Stačí upozornění, že rozcvička právě začíná a upozornění o konci už vyplyne spontánně samo. Uvidíte. Jestli se vám zdá, že jde o zábavu pro malé děti, vězte, že tomu tak není. Se stářím a špatnou životosprávou se práh lechtivosti zvyšuje, tzn. postupně musíme být drážděni víc a víc, abychom se alespoň pousmáli. Agrese z lidí pak uniká jinými ventily, než těmi smíchovými a vedle osobních deprivací dochází ke změně celospolečenského klimatu. Je tedy žádoucí udržovat si práh lechtivosti na úrovni, která je přirozená pro zhruba devítileté holky/dvanáctileté kluky. V pozdějším věku je dobré trénovat, tedy aspoň jednou týdně se účastnit nějaké lochtačky. Tak jako u ostatních mládežnických programů číhá i zde nebezpečí v lidech, kteří by se snad náhodou nechtěli rozcvičovat. Takovým radím: utajte svou nechuť, jinak hrozí že právě vy se stanete první rozcvičovanou osobou. Dokud ostatním nedojde, že se mohou lochtat také navzájem. Nezúčastněným pozorovatelům se může taková rozcvička zdát dosti úchylnou záležitostí, ale to tak křesťané mají už dlouho. Někdy je nutné, aby se pro své i okolní dobro chovali nekonvenčně. Několik inspirací na hry od bratří baptistů:
Živé Člověče nezlob se Hra se hraje tak, že se hráči posadí na židle do kruhu a pak ten kdo tu hru organizuje rozdá všem čísla od 1 do 6 tak, že dává čísla různě přeházená např. 6,5,4,3,2,1,6,1,5,2,4,3,1,3,5,2,4,6,1,2,3atd. ale zároveň tak, aby všechna čísla byla poměrně stejně zastoupena. Pak organizátor hodí kostkou a padne třeba 5, všichni hráči s číslem 5 si mohou poposednout o židli vedle(sedí-li tam někdo tak jemu na klín, stává se, že na sobě sedí i 7 a více hráčů), jestliže však někdo sedí jemu na klíně tak si nemůže přesednout vedle. Přesednout si může jen ten kdo je vepředu tzn. nikdo na něm nesedí. Vítězí ten, komu se podaří jako prvnímu udělat celé kolečko a dostane se zpět na svou židli, na které seděl na začátku hry. (Laďa Procházka) Farář, vikář, kostelník Příprava: Všichni hráči (optimální počet 10-15) si posedají do kruhu nebo do podkovy, nejlépe na židle. Všechna místa se popořadě očíslují (vybere se židle, která bude první, za ní bude číslo 2, 3 atd.), až na poslední tři židle, které se nejmenují podle čísel. Jejich jména jsou: kostelník, vikář, farář. (Např.: Máme 13 míst - očíslujeme místa 1-10, 11=kostelník, 12=vikář, 13=farář). Všichni si posedají od nejnižšího místa (1) až po nejvyšší hodnost (farář) a hra může začít. Pravidla: Všichni hráči usilují o totéž - dostat se na nejvyšší pozici, a to následujícím způsobem: Vybere se hráč, který vznese obvinění na někoho jiného (Např.: "Někdo mně ukradl lízátko. Bylo to číslo 4") a osloví ho buď číslem nebo jednou ze tří hodností. Jakmile řekne číslo toho, koho obviňuje, rychle a zřetelně napočítá do tří. Obviněný to zaregistruje a obhájí se slovem "NE!". Nestihne-li to říct dřív, než žalobce napočítá do tří, byl usvědčen a jde ze svého postu na židli č.1. Všichni kdo seděli níž než on, se přesouvají o jednu pozici výš. Stihne-li se obhájit, je na řadě a vznáší obvinění. Účel každého hráče je dostat se tímto způsobem na co nejvyšší pozici, nejlíp na židli faráře, na kterého se samozřejmě může taky útočit. Hra končí podle dohody. Poslední 3 místa na konci hry zaujímají výherci. Poznámka: Žalobce nemusí vůbec říkat nějaké obvinění. Stačí pouze: "Byla to devítka!" nebo dokonce jenom: "Devítka!". Hra je založená na postřehu, a proto se hraje naprosto spontánně a v rychlém sledu. (Jan Moravec) Hra s balónky Každý člověk má 2 balónky, které jsou nafouknuté a přivázané nad kotníky. Všichni jsou v ohraničeném území, kde se snaží zašlápnout ostatním ty jejich, ale POZOR musí chránit své balónky. Vyhrává ten, kterému zůstane alespoň 1 neporušený balónek. (Regina Sauerová) Co by byl, kdyby? Jeden hráč si vymyslí nějakého žijícího člověka, nejlépe kterého všichni dobře znají (z mládeže být nemusí, ale může - o to je to zajímavější). Ostatní se pak tohoto hráče ptají: "Co by byl, kdyby byl..." - např. strom. dotyčný si pak vymyšleného člověka představí jako strom a podle nějakého charakteristického rysu (vlastnosti, schopnosti, zájmu, jednání atd.) přiřadí. Hráči se ptají dál, až podle stromu, nápoje, nářadí, zvířete atd. poznají, o koho se jedná. Pokračuje hráč, který uhodl první. Písmenka Hráči sedí do kruhu. Ten, který začíná si vymyslí nějaké slovo (není omezeno číslo, pád, rod, zda je to podstatné jméno, zájmeno apod. Nemá to být žádný název.) Nahlas řekne pouze první písmeno. Další v řadě si vymyslí nějaké slovo, které začíná na dané písmeno a nahlas řekne 2 písmena. A tak hráči pokračují a přidávají písmena. Vždy musí mít na mysli nějaké konkrétní slovo, které dává smysl. Prohrává ten, který už neumí přidat žádné písmeno. Dostává trestný bod. S dalším slovem začíná ten, který jako poslední přidal písmeno. (Jana Dostálová) Tichošlápek Hraje se v kroužku na židlích (s daným počtem míst) 1. Rozpočítat se každému je přiděleno jedno číslo 2. Načež je vybrán jeden člověk, který si stoupne doprostřed kruhu a jenž si zakryje oči nejlépe zavázat šátkem 3. Poté se ostatní zpřeházejí a pak může hra začít - uprostřed stojící člověk vysloví dvě čísla, která si mají vyměnit místa. Načež se musí tato dvě čísla zvednout z míst a pokusit se co nejtišeji se přemístit na dané místo. Během tohoto jejich přesunu se totiž uprostřed stojící člověk snaží někoho z nich chytit. Stane-li se tak, vymění si role (uprostřed stojící člověk s tím dotyčným kterého chytil) a hra pokračuje dál. Osvoboditel Jeden člověk si sedne doprostřed kruhu na židli a ostatní mu přivážou ruce a nohy k židli 2. Další člověk si se zavázanýma očima stoupne taktéž do kruhu a hra může začít - ostatní sedící na židlích se ho pokoušejí rozvázatosvobodit, ale takovým způsobem, aby je přitom onen hlídající nechytil, protože stalo-li by se tak, museli by si vyměnit místa (hlídající s přistiženým rozvazovatelem) (Libuška Fischerová a Ester Eliášová) Mejl Každý účastník hry si vymyslí nějaké znamení (např. že se poškrábe v uchu, mrkne nebo něco v tom smyslu.) Dle odhadu by tuhle tu hru mělo hrát nejmíň 5-6 lidí. Všichni se posadí do kruhu a uprostřed bude stát jeden "dobrovolník" : o), jehož úkolem bude odhadnout, kdo v tuto chvíli má "mail", který si ostatní budou posílat prostřednictvím znamení, které si na začátku hry vymysleli. "Mail" si budou posílat tak, že nejdřív ukážou to své znamení a pak znamení toho člověka, kterému chtějí mail poslat. Všechno by se melo dělat co nejrychleji, aby byla sranda a aby ten, kdo bude stát uprostřed a hádat, si toho nevšiml. Pokud to uhodne, jde si sednout na místo toho člověka, u kterého zaregistroval, že
ukazuje své znamení. (Poznámka: hrát se má čestně a poctivě!:o) (Elena Volosevich) Stonožky Tato hraje velice zábavná. Jen jsou potřeba dvě lavičky. Utvoří se dvě družstva a stanoví se cíl - čára, za kterou se musí obě družstva dostat. Každé družstvo si sedne na lavičku těsně za sebe obkročmo jako na koni. Po tom, co je odpískán start, obě družstva nadzvednou svou lavičku a jako stonožka se snaží co nejrychleji dostat k cíli. Vyhrává to družstvo, které se jako první dostane do cíle. Kolíčky Každý dostane určitý počet (2 - 6) kolíčků na prádlo. Cíl hry: přichytnout kolíčky na oblečení soupeře aniž by to zpozoroval. Vyhrává ten, kdo se zbaví všech kolíčků a sám jich má na sobě přichyceno nejméně. (Veronika Daňková, Jan Novák) Přísloví Jeden hráč odejde za dveře a ostatní si umluví nějaké známé přísloví, např. "Ranní ptáče dál doskáče" atd. Pak je hráč zavolán a ostatní mu bez jediného slůvka promluvení znázorňují umluvené přísloví různými pohyby. Hráč má podle pohybů poznat, jaké přísloví si umluvili. Neuhodne-li, musí jít hádat znovu přísloví další. (Martin Záhořík) Byl jsem tam Měli jsme text z Písma o uzdravení ochrnutého, jak ho spustili po provazech dolů skrze střechu synagogy. No, a mládež se rozdělila na skupinky: dav; farizeové; Ježíšovi přátelé; manželka toho týpka, komu rozebrali střechu; přátelé ochrnutého. A pak jsme rozebírali ten text chronologicky + z pohledu jednotlivých skupin. (Chce to, aby v každé skupině byl někdo ukecanej) bylo to super, ale chce to vybičovat ty nemluvné, aby také trošku přispěli do mlýna. (Miroslav Němec) seznam her bez návodu (k okamžitému nápadu) – výlety – společné pobyty – divadlo – jiné akce Vigilie trochu jinak Koncil nicejský určil datum Velikonoc na neděli po prvním jarním úplňku. S předvečerem těchto velkých svátků je nerozlučně spjata církevní slavnost - vigilie. V našem seniorátním sboru mládeže už několik let trávíme vigilii společně. S tímto nápadem přišel náš farář pan Jan Dus a setkal se s velkým ohlasem. Každý rok v sobotní předvečer se sjedeme na předem domluvené faře v okolí Poličky, kde je vždy pro účastníky připraveno pohoštění. Společně absolvujeme pobožnost a poté si při svitu svíček zazpíváme. Na kutě jdeme brzy, vždyť hned hodinu po půlnoci vstáváme a vyrážíme na meditační pouť. Cílem je vždy některá jiná fara, kde se zúčastníme bohoslužeb. Během cesty putujeme ve společenství a přitom každý sám se sebou medituje. Při zastaveních vždy někdo z nás přečte jeden z pašijních příběhů a přitom si zazpíváme vybrané kánony. Vše se snažíme zvládnout tak, aby při východu slunce byl přečten poslední pašijní příběh - vzkříšení Ježíše Krista. Pozdravíme se podáním ruky a zvoláním Kristus vstal z mrtvých. Za ranního kuropění dorazíme na faru, kde nás čeká snídaně, posezení v kruhu souputníků a po krátkém odpočinku se společně zúčastníme bohoslužeb.Na vigílii se vždy moc těšíme a dá se říct, že se v našem seniorátu stala tradicí. Myslím, že by stálo za to, uspořádat něco podobného i u vás. Zkuste to a pak můžete dát vědět, jak se vydařila. Večernice Lenka Vidašičová Když jsme kdysi v Růžďce uvažovali o tom, že by bylo dobré připravovat pravidelně duchovně-kulturní program pro širší společenství mladých lidí a přemýšleli jsme nad jeho názvem, napadla nás právě Večernice. To slovo má v sobě kus romantiky i tajemství, ale především, pod stejným názvem už léta pořádají podobné večery ve Slezské církvi, my jsme se jednoho z nich zúčastnili a moc se nám líbil. Nicméně v našich rukou se trochu změnila forma i obsah této akce. První část programu je vážná. Zveme na ni kazatele a odborníky z naší i jiných církví a jejich úkolem je atraktivně zpracovat témata, která mládež zajímají. Druhá část je tzv. zábavná, skládá se z různých pantomimických výstupů, videoklipů, reklam, her a scének. Celý večer zpestřuje chválami a písničkami naše hudební skupina (momentálně pod názvem Nový rytmus). Na Večernici se scházíme jednou ročně v sále místního kina, většinou na podzim, kdy mají všichni víc volna. Zveme na ni spolužáky, kamarády a známé, kteří by se přijít do sboru báli nebo ostýchali. Přicházejí i starší členové našeho sboru. Spousta z těch, kteří přišli jednou, přijde i příště. Večery mají bezprostřední, přátelskou atmosféru a krásně po nich bolí bránice. Trvá týdny sestavit scénář, vymyslet scénky, přesvědčit vytipované herce, aby se veřejně znemožnili. Po zkušenostech z minula předem víme, že část výstupů se z nepředvídatelných důvodů neuskuteční. Naštěstí v tom nejsme sami. Do programu ochotně přispívají třicátníci, sestry ze sboru se starají o občerstvení účinkujících i diváků a Bůh nám při tom všem bohatě žehná. Snad se vám tato akce bude zdát tuctová, nejspíš ani nevíte, kde Růžďka je, ale to není podstatné. To důležité je téměř
hmatatelně přítomno ve chvílích, kdy celý sál, ve kterém sedí nejméně jedna třetina tzv. nevěřících, svorně povstane a skloní hlavu k závěrečné modlitbě. A to bychom vám opravdu přáli prožít. Společná brigáda Dan Ženatý Při společné práci se záhy odkryjí mnohé naše vlastnosti. Ochota pomoci, schopnost nevidět, co je ještě třeba udělat, spravedlivé lpění na tom, že já jsem si svou práci udělal a nezajímá mě, jaké problémy má ten druhý. Vybrat si lepší podmínky, lepší nářadí, schopnější společníky. Ukáže se, kdo je schopen dotáhnout věci do konce. To je dobrý důvod pořádání akcí, při nichž se společně pracuje. Dalším důvodem je, že se něco udělá a vytvoří. Dá se najevo, že nám není jedno, jak vypadá prostor kolem nás. Jednou za dva až tři roky pořádáme brigádu v místě sboru. Bydlíme ve sborových místnostech, sami si vaříme. Máme obvyklý pořad dne, pobožnosti, jídlo, práci, zpívání, hry. Co jsme udělali? Vyměnili padající dřevěný plot kolem parku a zahrady, natřeli plot kovový. Přeházeli kompost, vypleli záhony, sklidili palivové dříví. Rozvezli hlínu po terénních nerovnostech. Jeden rok jsme upravovali okolí našeho evangelického hřbitova. Ve sborovém domě v Bystřici nad Pernštejnem jsme vyčistili půdu a natáhli folii pod střešní krytinu. Před lety jsme si zbudovali volejbalové hřiště u kostela. Řádné odvodnění, hrubý štěrk, škvára, antuka. Pomáhali jsme i ve sboru v Rumburku. Společná práce na obnově a údržbě sborového majetku přispívá také k tomu, že mladí lidé začnou brát věci sboru za své. Už to není kostel těch druhých, ale kostel můj. Přestává mi být jedno, jak to kolem kostela vypadá, zda v místech, která jsme kdysi upravil, už zase rostou kopřivy a povalují se odpadky. Evangelický romantický film „Takže, pozóór! Záběr! ... Davide, tvař se trochu víc rozzuřeně a nesměj se pořád!“ (...z natáčení druhého evangelického romantického filmu...) A co říká mládežnická encyklopedie poděbradského seniorátu? Evangelický romantický film je série diapozitivních snímků (fotoseriál) představující závažnou evangelickou zápletku. Příběh sám se vyznačuje prezencí takzvaných postelových i kostelových scén. První film byl natočen (tj. nafocen) na seniorátních dnech v říjnu 1998 v Mladé Boleslavi. Věhlas filmu „Legenda o krásné Priscille a statečném Georgovi“ se po prosincové premiéře šířil v širokém okolí a vyžádal si několik repríz... Co je k uskutečnění třeba? Vymyslet příběh a zápletku, promyslet detaily, vše rozpracovat do jednotlivých záběrů, sestavit scénář s poznámkami o kostýmech, rekvizitách a podobně. Dále uskutečnit konkurs na obsazení hlavních a vedlejších rolí, připravit kostýmy, rekvizity a natáčení začíná. Po městě, v uličkách, v parku, na nábřeží, v interiérech kostelů, hospod či ve farářském bytě. Čím víc improvizace, tím víc zábavy. Každý záběr je potřeba detailně připravit, nezapoměňte také na „titulní“ záběr. K hotovým diapozitivům lze přidat titulky okopírované na folii. Zbývá film „nazvučit“ (ke každému snímku vybrat několik vět z příběhu k předčítání) a nakonec přidat podmanivou a dramatickou filmovou hudbu. A přichází premiéra... (redakčně upraveno) Kurzy Samuel Titěra Většina z nás ví, co se tím názvem myslí. To proto, že už s tím máme nějakou zkušenost, někdy jsme v Křižlicích, v Hradišti či jinde byli. Nejdříve buď s nějakým kamarádem, nebo na doporučení rodičů či faráře - ti vědí, oč jde, z doby, kdy byli v našem věku. Znovu už jsme jeli sami od sebe. A nebylo třeba přemýšlet nad tím názvem. Zkuste ale vysvětlit, co to je ''biblický kurz'', někomu zvenčí nebo někomu, kdo o tom jaktěživ neslyšel. Má to něco společného s kurzem vyšívání? Nebo se školením pro úspěšné podnikatele? Pramálo, kromě toho, že se také něco dozvíme. Tak zbývají už jen dva významy toho slova. Ten první: kurz jako hodnota něčeho. Setkávání se nad hodnotami vyzkoušenými a doporučenými, ale i pochybnými a spornými. Hádání se vzájemné i vnitřní, boj o pevnou měnu, o něco, co obstojí. Ten druhý: kurz jako směřování. Silně se mi tenhle význam asociuje s představou lodi. Lodi, na které jsme všichni pohromadě, z které nejde jen tak odejít. Lodi, která nám všem na chvíli dává společný směr, společný cíl. Lodi, na které můžeme snadno dostat mořskou či ponorkovou nemoc. Lodi, na které je vždycky někdo nablízku. Lodi, na kterou někdo vstoupil možná s tím, že nechá (na chvíli?) všechno minulé na břehu za sebou a popluje kupředu. Lodi, na které každý může využít šanci být jedním ze členů posádky, členem jedinečným a nezastupitelným. A nakonec: představa Archy, která, byť na chvíli, nabídne útočiště před lijákem venku. Zážitek ze společného pobytu na lodi bývá velice intenzivní. Většinou stojí za to. Co jsou biblické kurzy? Magdalena Stolařová Z názvu si člověk nevytvoří obraz buď žádný nebo asi velmi zkreslený. Když se od někoho dozví, co je jeho základní náplní (dvě přednáškové řady - jedna biblická a druhá v podstatě na jakékoli společenské téma, může být i více aktivní filmování, literární činnost...), není většinou o moc moudřejší, a proto... Kurz je týdnem, kdy se někde sjede skupina mladých lidí (nejlépe trochu dál od velkých měst a blíže přírodě) spolu s několika o něco staršími a moudřejšími, kteří se snaží předat, nejen ve svých přednáškách, alespoň část svého vědění, názorů či dovedností. Kurz bývá časem intenzivních prožitků, týden s kamarády či s lidmi, s nimiž by člověk neměl příležitost se ani potkat,
natož bavit. Tady jste s nimi téměř bez přestávky, často v jednom velikém rozhovoru, ve kterém nemáte moc času nechat si v hlavě všechno v klidu usedět. Často se sejde výborná parta lidí a to, že si s někým člověk ne úplně rozumí, vyžaduje ''jen'' patřičnou dávku tolerance a vzájemného pochopení. Valí se na vás spousty myšlenek, informací a prožitků. Týden s chvílemi pocitu naprostého štěstí, síly, zoufalství a vyčerpání. Kurz může být časem hektičnosti (ne té, kterou člověk potkává celý rok, ale takové, ze které se dá dříve či později čerpat síla) nebo pohody a klidu, případně obého dohromady. Pokud se najde dostatek nadšení, může se člověk těšit jak z hudebních zážitků (často se sejde více hudebních nástrojů než jen několik kytar), tak ze sportovních výkonů (výlety pěšky či na lyžích, fotbal, volejbal a všechno, na co jsou prostředky a chuť) i zajímavých her. Celkově zkrátka plně využitý týden. –
nápadníky z Bratrstva II.
4. literatura a něco o ní – k 1. programům
Výkladové knihy: Překlad s výkladem Výklad Exodu – Mrázek? Hájek, Matoušovo evangelium Novotný, Biblický slovník Kohák, Hesla mladých svišťů Grün Anselm, 50x Ježíš Časopis Bratrstvo k ostatním programům Kohák, Čertování s Míšou, Post scriptum psové Grün Anselm, Bydlet v domě lásky –
k mládeži jako takové Burns Jim, Nebojte se věnovat mladým, Nová naděje Brno 1994, 247 stran Kniha zkušeného pracovníka s mládeží, nikterak nemoralizující, uvědomující si, že vztah k Bohu je záležitost, která se postupně vyvíjí a manipulativní přístup v tomto směru působí jen krátkodobě. Tipy k práci s mládeží jsou praktické a nikterak „zázračné“ - autor doporučuje věnovat jednotlivým mladým lidem dost času, projevovat o ně zájem, na druhou stranu si také ponechat čas sám pro sebe a svou rodinu. Myslím, že je to jedna z nejlepších knih, kterou jsem o práci s mládeží vůbec četl. –
Mullier Charles, Už jim nerozumíme? Život a víra dospívajících, Portál 1995, 179 stran Kniha, vzniklá na základě více než 700 dopisů, kterou napsali mladí věřící lidé kolem 15 let, mapuje jejich pohled na svět, vztahy k příbuzným, víře i krize. Kniha je svěží tím, že se skládá z uspořádaných útržků z dopisů, a mládež tedy dostává sama slovo. Prokeš Josef, Nečítankové dospívání, Jota 1994, 205 stran Čítanka sestavená z úryvků z děl krásné literatury je mnohem drsnější, než ostatní zmiňované knihy, snad proto, že jejími hrdiny jsou především učňové. Kniha nabízí ponor do světa mládeže, která je obvyklé evangelické mládeži dosti vzdálená – a tím může být inspirující. Jiné zajímavé knihy: Leeová Harper, Jako zabít ptáčka Nedoporučená literatura 5. – – –
Návrh koncepcí 1. programů: procházka Biblí Matoušovo evangelium Desatero či Apostolicum
6. „Programátor“ - vedoucí „Deset praktických rad pro pracovníka s mládeží (David Novák)
7. Modlitby – několik citátů o modlitbě – článeček o modlitbě z Bratrstva – ranní a večerní modlitba 8. Jiné akce – sjezd mládeže (Bratrstvo)
–
biblické kursy (Bratrstvo)
– –
seniorátní dny – dosud obecně není vigilie trochu jinak, Večernice, atd.
9. – – – – –
Další témata krize mládeže jídlo na mládeži po mládeži do hospody? Kdy odejít z mládeže? Misie – co to je, jaké může mít podoby. Případně článek Pechara, poznámky Vym.
