1.Samuelova 4 Dnes večer začneme nepříjemným úsekem z 1s2, milí posluchači, kterým jsme minule loučili, neboť jsme jej ani nedočetli celý. Dochází ke zvláštní situaci, kdy starého kněze Élího, jehož synové, také kněží, sváděli celý Izrael ke hříchu, oslovuje Hospodinův prorok. Tu přišel k Élímu muž Boží a řekl mu: "Toto praví Hospodin: Což jsem se nezjevil právě tvému rodu, když byli v Egyptě v područí domu faraónova: 1s2.27 Vyvolil jsem si jej ze všech izraelských kmenů za kněze, aby na mém oltáři přinášel zápalné oběti, aby pálil kadidlo a nosil přede mnou efód. Tvému rodu jsem dal všechny ohnivé oběti synů Izraele. 1s2.28 Proč pošlapáváte můj obětní hod a dar, které jsem přikázal pro tento příbytek? Ctil jsi své syny více než mne. Ztloustli jste z prvotin všech obětních darů Izraele, mého lidu. 1s2.29 Hospodin poslal k Élímu proroka, který mu měl připomenout jeho zvláštní mimořádnou kněžskou úlohu. Měl mu připomenout, že kněžská úloha je veliká přednost, kterou celý rod jeho otců obdržel a měl mu také připomenout, že kněžská úloha je mimořádná odpovědnost za duchovní život lidí, za duchovní život celého vyvoleného národa... Élí i se svými syny v kněžské úloze na celé čáře zklamal. Měli dost času na rozmyšlenou, měli dost času, aby činili pokání, aby se napravili, aby se vrátili ke své úloze ve vší čistotě... Ale nic se nezměnilo, a tak Hospodin rozhodl o soudu, který na ně za jejich nevěrnost přijde: Proto slyš výrok Hospodina, Boha Izraele. Prohlásil jsem sice, že tvůj dům a tvůj rod budou přede mnou konat svůj úřad věčně. Ale nyní je toto Hospodinův výrok? Jsem toho dalek! Ty kdo mě ctí, poctím, ale ti, kdo mnou pohrdají, budou zlehčeni. 1s2.30 Je to tragické slovo. Možná se v tuto chvíli Élí rozpomínal na všechny věci, které podnikl pro to, aby služba ve stánku, služba, za kterou odpovídal, byla skutečně svatá, tak jak měla být, tak jak si to Hospodin přál... Udělal opravdu všechno? Možná přemýšlel o daších věcech, které souvisely s výchovou jeho synů a s celou jeho rodinou. Možná přemýšlel i o své vlastní službě... Pro nás jsou tyto příběhy napsány, abychom se z nich poučili a mohli tak včas zareagoat, abychom předejít některým zlým věcem v našich vlastní životech... Prorocké slovo v té době zcela nekompromisně jako Boží soud znělo na adresu Élího a jeho synů dále takto: Hle přicházejí dny, kdy odetnu rámě tobě i tvému rodu, takže tvůj dům zůstane bez starce. 1s2.31 Spatříš soužení, jež dolehne na příbytek při všem dobrém, co potká Izraele. Už nikdy nebude ve tvém domě stařec; 1s2.32 Jen jediného z tvých od svého oltáře nevyhladím. Tvé oči vyhasnou a tvá duše se naplní steskem; všichni, kdo rozmnoží tvůj dům, zemřou v mužném věku. 1s2.33
Co přijde na oba tvé syny, Chofního a Pinchasa, bude pro tebe znamením? oba zemřou v týž den. 1s2.34 Dr.McGee jen při čtení tohoto úseku, tohoto zlověstného proroctví o rodině Élího, jen poznamenává, že všechno, co je zde napsáno, se skutečně naplnilo. Když budeme ve čtení Božího Slova pokračovat, uvidíme uskutečnění Hospodinova slova vyřčeného skrze proroka. Nyní však v proroctví Božího muže přichází náhlý zlom, najednou vidíme cosi skvostně pozitivního... O následujících slovech můžeme přemýšlet, koho že se týkají. Sobě však ustanovím věrného kněze, který bude konat, co mám na srdci a v mysli. Vybuduji mu trvalý dům, kde bude vykonávat po všechny dny svůj úřad před mým pomazaným. 1s2.35 Dr.McGee podle našeho očekávání prostě konstatuje, že v těchto slovech proroka jde o předzvěst Božího Syna, Pána Ježíše Krista. V modlitbě Anny (dle ekum. Chany) jsme viděli obraz Mesiáše jako Krále, který přijde. Mojžíš zmínil Mesiáše jako Proroka, který přijde. A nyní zde v tomto našem textu 1s vidíme budoucího Mesiáše jako věrného Kněze, který bude plnit své poslání podle Božího srdce... Pán Ježíš Kristus je jediný, kdo byl způsobilý naplnit všechny tyto zvláštní velmi důležité úlohy. Příběh, jak Hospodin povolal Samuele se obyčejně předkládá především dětem. Dr.McGee navrhuje, abychom dnes i s tímto příběhem postoupili do oddělení dospělých. Nejde jen o krásný příběh, ale nastává tu důležité přechodné období. Přechodné období pro zěmnu z theoracie tedy z bohovlády na monarchii, přechod od dominantní úlohy kněží na dominantní úlohu krále. Hospodinovo povolání Samuele je mnohem víc, než jen působivý příběh pro děti. V Samuelově životě koknčí tzv. doba soudců, tedy doba kdy si Pán Bůh vzbuzoval podle svého vlastního přání ve svůj čas mimořádné lidi, kteří vedli národ, kteří jej napomínali, když hřešili, kteří jej vysvobozovali od nepřátel... Nyní však, za života Samuele, vzniká v Božím lidu nová zvláštní role, kdy se v postavě Samuele spojuje úloha kněžská s úlohou prorockou. Samuel se stává tím, kdo z Hospodinova pokynu vylévá olej zasvěcení na první dva izraelské krále Saule a Davida. Samuel se také pro mnohé jiné situace stává zprostředkovatelem Hospodinova slova pro lidi. 3.kap.1s nám ukazuje samotný začátek této Samuelovy úlohy. Jakýsi jeho první krok. Řeknu vám rovnou, že tento příběh mám osobně moc rád, že jsem se nad ním už kdysi jako chlapec moc napřemýšlel a nutno říci, že jsem nad ním také často snil... Příběh je v podstatě tragický, ve svém výsledku velmi smutný, ale lnacházíme v něm veliký duchovní náboj, který nás mocně inspiruje. Začátek docela prostě, jak je u biblických zpráv obvyklé, charakterizuje poměry, dobu, v níž se odehrál: Mládenec Samuel vykonával službu Hospodinovu pod dohledem Élího. V těch dnech bylo Hospodinovo slovo vzácné. Prorocké vidění nebylo časté. 1s3.1 Historik Josefus prý říká, že Samuel byl v tomto okamžiku
dvanáctiletý. Biblická zvěst nám neudává konkrétní věk, ale dá se předpokládat, že o mnoho starší nebyl. Byl jen tak starý, aby mohl sloužit Hospodinu před knězem Élí při stánku úmluvy. Doba, ve které se náš příběh odehrál, je charakterizována zvláštními slovy, že v těch dnech bylo Hospodinovo slovo vzácné. Prorocké vidění nebylo časté. Můžeme říci, že Pán Bůh se v té době nezjevoval. Ještě stále to byla doba soudců, o které platilo, že každý dělal, co za dobré viděl. To znamená, že kdo viděl za dobré sloužit Hospodinu, ten sloužil Hospodinu, kdo viděl za dobré sloužit nějaké lité nebo tesané modle, ten sloužil lité nebo tesané modle, kdo viděl za dobré svou rodinu vést k jednomu nebo ke druhému, ten tak prostě činil... Hospodin oslovoval určité lidi, "soudce", kteří pak to Hospodinovo poselství zvěstovali a také realizovali. Nyní však vidíme období života Izraelského lidu, kdy Hospodin nemluvil, kdy se nezjevoval... A to byl vlastně neklamný znak vnitřního duchovního úpadku lidu. Možná se někdy i nám v naší době zdá, že Hospodin nemluví, a moc bychom si přáli slyšet nějaké konkrétní slovo... Táži se však je to vždy skutečně tím, že Hospodin, že Pán Bůh nemluví, že mlčí? Není to někdy prostě tím, že Pán Bůh hovoří o něčem jiném, než bychom si my přáli? On mluví, ale my často neposloucháme, nejsme vyladěni na tu správnou frekvenci, nebo od někud máme příliš velké rušení... Jak se to nejednou stává i při poslouchání MC... Jednoho dne ležel Élí na svém místě. Oči mu začaly pohasínat, takže neviděl. 1s3.2 Boží kahan ještě nezhasl a Samuel ležel v Hospodinově chrámě, kde byla Boží schrána. 1s3.3 Odpovědností kněží bylo starat se o světlo ve stánku, připomíná Dr.McGee. Z tohoto textu plyne, že v době, kdy nejvyšším knězem byl Élí, to světlo ve stánku občas zhaslo. I to nám skrytě říká něco o poměrech v bohoslužbě těch dnů... Élí byl starý a pohasínaly jeho oči... Hospodin zavolal na Samuela. On odpověděl: "Tu jsem." 1s3.4 Běžel k Élímu a řekl: "Tu jsem, volal jsi mě." On však řekl: "Nevolal jsem, lehni si zase." Šel si tedy lehnout. 1s3.5 Ale Hospodin zavolal Samuela znovu. Samuel vstal, šel k Élímu a řekl: "Tu jsem, volal jsi mě." On však řekl: "Nevolal jsem, můj synu. Lehni si zase." 1s3.6 A následující verš nám ukazuje klíč k tomu co se zde odehrávalo... Samuel ještě Hospodina neznal a Hospodinovo slovo mu ještě nebylo zjeveno. 1s3.7 Každá věta v tomto příběhu má svou zvláštní sílu, svůj osobitý obsah, či zde bych raději řekl svůj osobitý náboj. A někdy je to těžko vyjádřit. Jak jsem už naznačil, kolikrát se nám zdá, že Hospodin nehovoří, kolikrát se třeba i za něco modlíme, když jde o nějaké rozhodování a naléhavě žádáme odpověď, vyhlížíme slovo od Pána...
a přitom vůbec nevidíme, nevnímáme, že Pán dávno mluví, že na nás volá naším jménem... A znovu, potřetí, zavolal Hospodin Samuela. On vstal, šel k Élímu a řekl: "Tu jsem, volal jsi mě." Tu Élí pochopil, že mládence volá Hospodin. 1s3.8 I řekl Élí Samuelovi: "Jdi si lehnout; jestliže tě zavolá, řekneš: Mluv Hospodine, tvůj služebník slyší." Samuel si tedy šel lehnout na své místo. 1s3.9 A Hospodin přišel, stanul a zavolal jako předtím: "Samueli, Samueli!" Samuel odpověděl: "Mluv, tvůj služebník slyší." 1s3.10 Vzpomínám si, že když jsem tento příběh jako malý chlapec slyšel, moc jsem nad ním musel přemýšlet a moc jsem si přál, aby na mě taky Hospodin zavolal: "Pavle, Pavle!" Já bych hned věděl, co mám odpovědět... A tak jsem několik věčerů špatně usínal, a dával jsem pozor, jestli mě nevolá... abych ihned mohl říct: "Mluv, Hospodine, tvůj služebník slyší..." "Boží řeč k člověku", to je nádherné velké biblické téma, kterému by se dalo s užitkem věnovat mnoho času. Naše pořady však mají poněkud jiné, obecnější poslání ve vztahu k Písmu... Když se dívám na příběhy různých našich současných věřících lidí, i na své vlastní všelijaké zkušenosti, tak jsem přesvědčen, že mnohé strádání v našem duchovním životě a často možná také v životě našich společenství je způsobeno právě tím, že "neznáme Hospodina a že jeho slovo nám ještě nebylo zjeveno...", jak jsme to četli o mladičkém Samuelovi... Zdá se mi, že Boží řeč nás opravdu srdečně zajímá především, když jde o naše vlastní závažná životní rozhodování, u nichž si uvědomujeme, že jsme docela krátcí na to, abychom posoudili všechny důležité věci... A pak nás Boží řeč zajímá zvláště tehdy, když je nám úzko, když si nevíme rady, když dojde k nějaké krizi. Když nám, jak se říká, teče do bot... To se pak horečně ptáme: Pane, co mám dělat? Pane ukaž mi cestu... Jako jeden příklad za všechny chci uvést oblast, se kterou se často setkávám. Představte si třeba sedmnáctiletého mladíka, který se s naprostou upřímností Pána ptá, která dívka se má stát jeho manželkou, pro kterou dívku se má rozhodnout. Aby neudělal chybu... Třeba i proto, aby spolu s ní mohl dobře sloužit Pánu atd. Jsem nasmírně šťastný, když takové mládence tu a tam potkám... Ano, to je nejlepší způsob, jak si hledat dívku... A zcela shodně toto je také nejlepší způsob také pro každou věřící dívku, jak se v této věci rozhodovat pro chlapce: Předložit věc Pánu s důvěrou, že on ví mnohem víc než já. On dokonale zná mne a také dokonale zná všechny ostatní lidi, všechna děvčata, která jsou kolem mne, jsem-li chlapec... On jediný může nejlépe vybrat tu pravou... A tak se mladí lidé ptají, jak poznat Boží vůle. Ptají se, jak Bůh mluví... Když zde pro příklad hovořím o sedmnáctiletém mládenci, musím poznamenat důležitou věc. Buď si, prosím, jist, že Pán Bůh ví,
která dívka bude pro tebe tou ideální partnerkou pro manželství... On to ví už teď, už v tuto chvíli... A buď si také jist, že ti to chce svým způsobem sdělit, buď si jist, že se mu velice líbí tvoje touha po jeho vůli... Ale, promiň,... co když ti v právě tuto chvíli chce sdělit něco docela jiného, než co by se týkalo tvého partnerství... Opravdu chce slyšet Boží hlas? Co když chce s tebou mluvit o tvé službě, o tvém poslání, o tvé práci pro něj, o pilném studiu Písma, které spotřebuje mnoho času, které pro skutečný užitek potřebuje mnoho modliteb, a které je pak nádherným obohacením pro celý život... A co když tě chce poslat za jakýmsi divným člověkem, který nutně potřebuje svědectví o Pánu Ježíši, co když tě chce poslat za starou sestrou, abys jí docela prakticky posloužil třeba nákupem... A nebo také co když chce s tebou mluvit o něčem hrozně nepříjemném, o něčem, co by mělo změnit tvůj život, o něčem z tvého chování... o něčem ze tvých návyků... Nebo taky o něčem jiném, co by nemohl svěřit jen tak někomu jinému, jak se to stalo v případě Samuele... Hovořil jsem o Boží řeči na pozadí sedmnáctiletého mladíka... ale jsem přesvědčen, že tímto poroblém ke své škodě trpí mnozí přemnozí docela upřímní věřící lidé... Pán Bůh mluví, mluví právě teď, ale my jej často neslyšíme, protože nemluví o tom, co bychom si my právě přáli... Pán Bůh mluví, naslouchejme mu, co říká a v poslušnosti jděme konat jeho vůli... Příště si k tomuto tématu ještě něco málo povíme, pokud jde o otázku, jak Pán Bůh mluví... Dnes večer se s vámi však, milí posluchači, už musím rozloučit... Bůh vám žehnej.
