Kroměříž

TRITON Praha / Kroměříž

Jaroslav Puchmertl Michel Foucault: fatální nedocenění významu konformity

tŒ†‹ˆêm’˜†„˜—® ê ‰„—5‘Bꑈ‡’†ˆ‘?‘Bê™U‘„˜êŽ’‘‰’•Œ—œ q„•’–„™êw˜†‹ˆ•—

{yp{vu

autor: Jaroslav Puchmertl

© Jaroslav Puchmertl, 2008 © TRITON, 2008 © Vydalo Nakladatelství TRITON Vykáňská 5, 100 00 Praha 10 www.triton-books.cz ISBN 978-80-7387-055-3

Obsah 0) Postupné zdokonalování represivnosti mocenských vztahů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11 1) Středověké mocenské vztahy potlačovaly tělo . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13 2) S novověkým nástupem racionalismu se mocenské instituce konečně zaměřily na potlačování ducha . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 19 3) „Normalizace“, pouhý zárodek „konformizace“. . . . . . . . . . . . . . . . 24 3,1) Indiferenční represe . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 37 3.2) Diferenciace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .39 a) Šílenství . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .40 b) Sexualita . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .43 c) Choroba . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .49 3.3) Příčina neúspěchu normalizace . . . . . . . . . . . .52 a) Triumf svéhlavosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .52 b) Totální krach . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .60 4) Konformizace. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .80 a) Mocenské struktury v plné zbroji . . . . . . . . .80 b) Cesta do hlubin ducha . . . . . . . . . . . . . . . . . .93 5) Tajemný předmět touhy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .106 Citovaná literatura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 117

Proč Foucault? Proč tento francouzský filozof? Vždyť pracemi o jeho díle je tuzemský i světový knižní trh téměř zahlcen. Právě proto! Společný rys většiny publikací totiž zosobňuje obdiv, obdiv k nesporně naprosto výjimečné myšlenkové soustavě, jež se díky své originalitě plným právem řadí mezi klasické filozofické koncepce, avšak obdiv, nekritický obdiv má daleko k objektivitě. Autoři toliko interpretují ideový systém, aniž by nezaujatě posoudili aktuální platnost koncepce a zkoumali její význam v dnešním světě. Otupili kritické ostří svého pera a čtenářům předkládají pouhý, někdy téměř otrocký, výklad. Musíme konečně sejmout klapky z očí, oprostit se od neobjektivity, od nekritičnosti. Již na počátku jsem si byl velice dobře vědom, že v éře globalizace s jejím ekonomickým ultraliberalismem některé klíčové teze daného pojetí útlaku pozbyly platnosti, ba co víc, pojal jsem podezření, že sama koncepce vznikla v době, kdy popisované mocenské metody byly nejenom dávno za svým zenitem, ale dokonce vyklidily pole své působnosti a jejich pozice obsadily zcela odlišné mechanismy. Funguje v současnosti ještě Foucaultem vykreslené mocenské soukolí? Vztahuje se Foucaultova teoretická soustava i na stávající formu mocenských vztahů? Jakým způsobem je dnes ovládána lidská bytost? Existuje cesta ke svobodě? Hledejme odpovědi hodné úsvitu 21. století!

9

0)

Postupné zdokonalování represivnosti mocenských vztahů Společný rys veškerých institucí, jež utvářejí podobu společnosti v jakémkoli historickém okamžiku, představuje permanentní deklarace nepopiratelných předností stávající podoby mocenských vztahů, tedy podoby rozdělení moci. Triumfující podoba mocenských vztahů prostřednictvím institucí zdůrazňuje vlastní výlučnost, neboť „skutečně“ umožňuje nejen všestranný rozvoj každého jedince, ale i rozkvět celé společnosti. Výhradně stávající podoba mocenských vztahů přináší svobodu a spravedlnost! Je však toto sebevědomé tvrzení oprávněné? Není jeho cílem pouze maskovat skutečnou podobu mocenských vztahů? Nemá pouze potlačit nonkonformní představy subjektu? Instituce, moc, mocenské vztahy, subjekt, svoboda… Klíčové pojmy ideového systému jednoho z nejpronikavějších analytiků útlaku – Michela Foucaulta. Odpověď na tyto otázky je třeba hledat prostřednictvím kritické analýzy jeho koncepce. Základním východiskem musí být rozbor zrodu samotné podstaty, atributů i vývoje mocenských vztahů v historicky odlišných, avšak kontinuálně propojených periodách. Shrnující výklad směřování intenzity represivnosti mechanismů mocenských vztahů – od středo11

MICHEL FOUCAULT : FATÁLNÍ NEDOCENĚNÍ VÝZNAMU KONFORMITY

věké hmatatelnosti, hmotnosti, tělesnosti, viditelnosti až po aktuální trendy.1 „Nové techniky jsou … mnohem účinnější a méně nákladné (méně nákladné ekonomicky, méně riskantní ve svém účinku, méně schopné výmluv nebo odporů)“.2 Cílem je prokázat, že vývoj se ubírá k postupnému zdokonalování represivního tlaku – snaha odhalit trend rostoucí rafinovanosti mocenských vztahů, jež ústí ve skrytost represe. Je třeba potvrdit či vyvrátit domněnku, že skrytost neznamená omezení či utlumení, nýbrž naopak stupňování účelnosti útlaku lidského jedince. Zmapování postupné intenzifikace, podle Foucaulta „racionalizace“, mocenských vztahů, by mělo vyústit nejen v odhalení zdrojů útlaku, ale i mechanismů lidské svobody a vyvrcholit definicí fundamentálních principů niterné svobody volby, jež by se mohla stát základem novátorského trendu společenského vývoje.

1) Srv. Foucault, M., „Omnes et singulatim“. In: týž, Myšlení vnějšku. Herrmann a synové, Praha 1996, s. 156-175,194. Srv. též týž, Subjekt a moc. In: týž, Myšlení vnějšku, c.d., s. 204–207. 2) Entretien avec Michel Foucault. In: týž, Dits et écrits. III. Gallimard, Paris 1994, s. 149.

12

1) Středověké mocenské vztahy potlačovaly tělo Kořeny současné formy mocenských vztahů spočívají hluboko ve středověku, jenž definoval elementární principy tzv. pastorální moci. „Pastorální moc je mocí péče. Pečuje o stádo, pečuje o jedince ze stáda, stará se, aby ovečky netrpěly, bude hledat ty, které zabloudily.“3 Tato specifická mocenská technika se konstituovala na základě křesťanského ideového systému, vyzdvihujícího výlučnost určitých jedinců, nadaných schopností pastýřsky vést. Na druhé straně vztahu se ocitá jedinec coby předmět nepřetržitého a permanentního řízení. Výjimečné osobnosti jsou vyvoleny vést ostatní lidské bytosti nikoli jako společenství, nýbrž ve smyslu neustálého uplatňování moci vůči každému konkrétnímu jedinci v horizontu celého života, který by tak měl vyvrcholit osobní spásou.4 Pastýř nezaměřuje svoje schopnosti na společnost, ale na jedince! V teoretické rovině vznikla zcela originální forma osobního podrobení, jež se nezaměřovalo na lidské tělo, 3) Foucault, M., Sécurité, Territoire, Population. Gallimard/Seuil, Paris 2004, s. 131. 4) Srv. Foucault, M., Sécurité, territoire et population. In: týž, Dits et écrits. III, c.d., s. 719-720. Bernauer, J. W., Michel Foucault´s ecstatic thinking. In: Bernauer, J. W. (ed.), The Final Foucault. The MIT Press, Cambridge, Massachusetts 1988, s. 51. Foucault, M., Sécurité, Territoire, Population, c.d., s. 168.

13

MICHEL FOUCAULT : FATÁLNÍ NEDOCENĚNÍ VÝZNAMU KONFORMITY

nýbrž na duši. „Řízení ducha ustavovalo permanentní pouto: ovečka … se nechávala vést v každém okamžiku. Být veden bylo setrvalým stavem, a pokud jste se pokusili mu uniknout, byli jste osudově ztraceni.“5 Šlo o originální podobu permanentního útlaku, jenž se maskoval apelem na křesťanské struny morálky jedince. Poslušenství údajně neznamenalo nesvobodu, neboť „poslušenství je ctnost“.6 Vznikla forma represe, která se prostřednictvím útoku na lidského ducha a permanentních eticko-teologických výzev chtěla usadit přímo v prostoru niterných morálních kategorií, a tak překonat hranice pouhého vnějšího útlaku. Pastorální moc představuje produkt zájmů dobových institucí – snahu mocenských struktur proniknout do nitra jedince a následně ho zcela ovládnout. Subjektivně akceptované principy morálky přestávají nabývat podoby násilného útlaku, neboť výlučně niterně omezují možnosti volby. Středověká realita však byla zcela odlišná… Křesťanský středověk definoval novou podobu mocenských vztahů, avšak svého praktického uplatnění pastýřská moc nedosáhla. Výraz pastorální moc nelze v souvislosti s tímto historickým obdobím vůbec používat, neboť „moc existuje pouze tehdy, když je uskutečněná“.7 Ve skutečnosti dobová represe nezosobňovala morální útok na lidského ducha, nýbrž primitivní útlak těla. V praxi nadále slavila úspěch domněnka, že zjev5) Foucault, M., „Omnes et singulatim“. In. týž, Myšlení vnějšku, c.d., s. 171. 6) Tamtéž, s. 170. 7) Foucault, M., How is Power Exercised. In: Dreyfus, H. L. and Rabinow, P., Michel Foucault Beyond Structuralism and Hermeneutics. The Harvester Press, Brighton 1982, s. 219.

14