Kroměříž

PRIBEHY TERAPEUT SKUPIN.qxd

5.3.2007

15:15

StrÆnka 1

TRITON Praha/Kroměříž


5.3.2007

15:15

StrÆnka 2


5.3.2007

15:15

StrÆnka 3

PŘÍBĚHY TERAPEUTICKÝCH SKUPIN

Stanislav Kratochvíl


5.3.2007

15:15

StrÆnka 4


5.3.2007

15:15

StrÆnka 5

STANISLAV KRATOCHVÍL

Příběhy terapeutických skupin TRITON Praha/Kroměříž


5.3.2007

15:15

StrÆnka 6

Stanislav Kratochvíl Příběhy terapeutických skupin

Tato kniha ani žádná její část nesmí být kopírována, rozmnožována ani jinak šířena bez písemného souhlasu vydavatele.

© Stanislav Kratochvíl, 2006 © TRITON Praha/Kroměříž, 2007

Cover © Renata Brtnická, 2007

Vydalo nakladatelství TRITON Praha/Kroměříž Vykáňská 5, 100 00 Praha 10, www.triton-books.cz

ISBN 978-80-7254-934-4


5.3.2007

15:15

StrÆnka 7

OBSAH

Úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9 1 Terapeutické skupiny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11 2 Ikarové . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 21 2.1 Členové skupiny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 21 2.2 Průběh sezení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 26 2.3 Zisky členů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 88 2.4 Zhodnocení skupiny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 94 3 Květ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 103 3.1 Členové skupiny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 103 3.2 Průběh sezení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 107 3.3 Zisky členů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 154 3.4 Zhodnocení skupiny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 159 4 Odvaha . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 167 4.1 Členové skupiny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 167 4.2 Průběh sezení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 171 4.3 Zisky členů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 193 4.4 Zhodnocení skupiny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 198 5 Junáci . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 207 5.1 Členové skupiny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 207 5.2 Zisky členů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 211 5.3 Zhodnocení skupiny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 217 6 Zhodnocení dalších pacientských skupin . . . . . . . . . . . . . . . 225 6.1 Lvi . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 225 6.2 Mezci . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 230 6.3 Nezmaři . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 235

7


5.3.2007

15:15

StrÆnka 8

7 Komentář k terapeutickým skupinám . . . . . 7.1 Způsob vedení skupin . . . . . . . . . . . 7.2 Otázky, rady, pocity a interpretace . . 7.3 Využití technik . . . . . . . . . . . . . . . . 7.4 Témata . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7.5 Atmosféra ve skupině . . . . . . . . . . . 7.6 Činitelé změny . . . . . . . . . . . . . . . . 7.7 Vývoj skupin v čase . . . . . . . . . . . . . 7.8 Vztahy mezi terapeuty . . . . . . . . . . . 8 Ukázky ze sezení výcvikových skupin . . . . . 8.1 Strach ze smrti . . . . . . . . . . . . . . . . 8.2 Konflikt zásad . . . . . . . . . . . . . . . . 8.3 Generační problém . . . . . . . . . . . . 8.4 Matka a dcera . . . . . . . . . . . . . . . . 8.5 Péče matky . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8.6 Rodiče a děti . . . . . . . . . . . . . . . . . 8.7 Nespokojenost v manželství . . . . . . . 8.8 Milenec manželky . . . . . . . . . . . . . . 8.9 Rodinný rozpočet . . . . . . . . . . . . . . 8.10 Atmosféra ve skupině . . . . . . . . . . . 8.11 Interakce ve skupině . . . . . . . . . . . . 8.12 Vztah člena ke skupině . . . . . . . . . . 8.13 Nadváha . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8.14 Odchod od manžela . . . . . . . . . . . 8.15 Nestálost a jiné problémy ve vztazích 8.16 Komentář k výcvikovým skupinám . . .

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

239 239 240 241 241 242 243 244 245 247 248 249 249 250 251 252 253 254 254 255 255 256 257 257 258 261

Závěr . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 263 Literatura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 265

8


5.3.2007

15:15

StrÆnka 9

ÚVOD

V poslední době se staly populárními překlady knih, v nichž psychoterapeuti líčí svoje zážitky z léčení různých pacientů. Popisují, co se v takové terapii odehrává, a odtajňují, jak nejen pacienti, ale také oni sami psychoterapeutický proces a psychoterapeutický vztah prožívají. Ke zvýšení přitažlivosti dávají psychoterapeutickým příběhům povídkovou nebo dokonce románovou formu. Tyto publikace jdou na odbyt jak mezi laiky, kteří jsou zvědavi na lidské příběhy i na to, co se v psychoterapii vlastně děje, tak mezi psychoterapeuty, kteří si chtějí porovnat své vlastní zkušenosti se způsobem práce a vnitřními prožitky svých kolegů. K povídkově pojatým dílům patří zejména knížky I. Yaloma „Láska a její kat“ a „Máma a smysl života“, Y. Yovella „Nepřítel v mém pokoji a jiné příběhy z psychoterapie“, D. Luepnitzové „Schopenhauerovi dikobrazi“, J. Kottlera a J. Carlsona „Mumie u jídelního stolu“ a od týchž autorů „Nezdařená terapie“. Zajímavé pokusy o nabídnutí příběhů z poradenské praxe máme v Česku v knížkách Z. Vybírala „Útěky před láskou“ a J. Svobody „Modelkou v padesáti“. Románově zpracoval individuální psychoterapeutické příběhy I. Yalom v knížkách „Lži na pohovce“ a „Když Nietzsche plakal“. Zmiňované publikace se zabývaly především psychoterapií individuální, příběhem vztahu jednoho pacienta k jednomu terapeutovi. Teprve vydání nejnovějšího románu I. Yaloma „Léčba Schopenhauerem“ (2006) obrátilo pozornost veřejnosti i k psychoterapii skupinové. V ní se prolínají vzájemné vztahy více osob, které nejen přijímají podněty od terapeuta, ale především si pomáhají vzájemně. Rád bych přispěl k této zatím málo popularizované oblasti zpracováním vybraného vzorku terapeutických skupin pro neurotické pacienty, které probíhají na psychoterapeutickém oddělení Psychiatrické léčebny v Kroměříži. 9


5.3.2007

15:15

StrÆnka 10

V porovnání s výše uvedenými publikacemi jsem se nepokoušel příběhy povídkově upravovat. Proto patří vzniklá monografie spíše k literatuře odborné než beletristické. Snažil jsem se ji však připravit tak, aby mohla zaujmout nejen odborníky a studenty, ale i veřejnost, která se zajímá o lidské osudy, mezilidské vztahy, řešení konfliktů, zvládání problémů a o skupinové dění. K historii sedmi terapeutických skupin, vybraných z našeho archivního materiálu, jsem připojil navíc ukázku devatenácti skupinových sezení z různých výcvikových skupin, v nichž se formou zážitků na sobě cvičí budoucí skupinoví psychoterapeuti a kterých jsem se zúčastnil jako pozorovatel-supervizor. Ukazují, že podobné problémy jako pacienti mohou mít i ti, kdo jim chtějí pomáhat. A podobně je můžeme mít všichni, protože život pro většinu z nás není jen procházkou růžovou zahradou, ale přináší i mnohé starosti a strasti. Rád bych s využitím našich poznatků poukázal na velkou podpůrnou sílu, kterou mají lidské vztahy a dobrá skupina, do níž jsme se začlenili a která nás přijala.

10


1

5.3.2007

15:15

StrÆnka 11

TERAPEUTICKÉ SKUPINY

Dříve než se začteme do osudu nabídnutých skupin, je třeba vyložit rámec, ve kterém vznikly. Tím je terapeutická komunita pro neurózy v pavilonu 18b Psychiatrické léčebny v Kroměříži. Pacienti se přijímají na základě doporučení psychiatrů i jiných lékařů a psychologů z terénu a objednávají se na volný termín, kdy se z nich vytvoří osmi- až dvanáctičlenná uzavřená skupina, která spolu na oddělení žije šest týdnů. V polovině jejího pobytu odchází předchozí skupina a přijímá se nová, takže souběžně jsou na oddělení dvě skupiny v různém stadiu léčení. Každá skupina má skupinová sezení v trvání devadesáti minut samostatně, a to denně mimo víkendy.* Každá skupina má svůj čtyřčlenný terapeutický tým, skládající se z psychologa nebo lékaře a terapeutů z řad středních zdravotnických pracovníků oddělení. Na každodenní ranní schůzce celé komunity se řeší převážně organizační úkoly. Jednou týdně je „velká“ schůze komunity, na které se za přítomnosti terapeutů obou skupin hodnotí a diskutují pokroky v léčbě všech pacientů na oddělení. Podklad tvoří písemné hodnocení připravené spolusprávou, ve které má každá skupina svého zástupce označovaného jako šerif a která je ve funkci jeden týden. Šerifové pomáhají skupinu organizačně řídit, zahajují a ukončují sezení a každý den určují služby starající se o pořádek na oddělení.

*

V obdobích, kdy je na oddělení menší počet členů týmu (např. v důsledku onemocnění nebo při dovolených) nebo menší počet pacientů, přecházíme na systém jedné otevřené skupiny, který umožňuje průběžné přijímání pacientů i ukončování jejich pobytu každý týden. 11


5.3.2007

15:15

StrÆnka 12

Z více než dvou set svazků zachycujících historii jednotlivých uzavřených skupin, jejichž členové absolvovali šestitýdenní léčbu, jsem vybral sedm, na kterých chci ukázat, co se ve skupinové psychoterapii odehrává. V každém svazku jsou na začátku souhrny z přijímacích vyšetření, pak následují záznamy z jednotlivých sezení, kterých je obvykle třicet, proložené záznamy z různých společných aktivit obou skupin, jako je psychodrama, psychogymnastika a projektivní arteterapie, a týdenními hodnoceními na velkých schůzích komunity. Pak následují závěrečná zhodnocení průběhu léčby u každého pacienta a závěrečné zhodnocení (epikríza) celé skupiny, které zpracovává hlavní vedoucí skupiny. K porozumění zápisům ze skupinových sezení je třeba čtenáře seznámit s několika pojmy a několika skutečnostmi. Orientace skupinového sezení nebo jeho částí může být v podstatě trojí: na jednotlivce, na téma a na interakci. 1. Orientace na jednotlivce. Označujeme ji také jako biografickou. Člen skupiny nejprve vypráví svůj životopis a členové skupiny se k jeho osudům vyjadřují. Později se k jeho životním událostem vracejí, nebo si všímají jeho současného chování ve skupině a v průběhu společného života na oddělení a často se snaží obojí, tj. minulost i současnost, propojit. Označujeme to jako „stupínek“, „pacient má stupínek“ nebo „je na stupínku“. Název vznikl před lety v terapeutické komunitě v Lobči, kde si probíraný pacient skutečně sedal před skupinu na psychodramatický stupínek či pódium. V současnosti se používá tento výraz, i když pacient zůstává sedět v kruhu své skupiny. 2. Orientace na téma. Téma se obvykle týká problému, který je společný většímu počtu členů skupiny. Buď ze skupinového sezení vyplyne, nebo je terapeuti skupině navrhnou. 3. Orientace na interakci. Skupina se zabývá tím, co se zjevně i skrytě odehrává mezi členy skupiny, případně také mezi členy a terapeuty: kdo jak na koho působí, jaké jsou vztahy, konflikty a napětí ne12


5.3.2007

15:15

StrÆnka 13

bo naopak pozitivní vazby a skupinová soudržnost. Někdy se k tomu využívá i kreslených grafů se šipkami nebo nastavování blízkosti či vzdálenosti jednotlivých členů v prostoru. Poznatky o vytváření vztahů ve skupině slouží zároveň k poznávání vhodných i méně vhodných způsobů chování a prožívání členů v domácím prostředí, které se do skupinového dění promítají. Za příznivých okolností může docházet k jejich posílení nebo k žádoucí korekci. Zápisy ze speciálních skupinových sezení, společných pro obě skupiny, jako jsou sezení psychodramatická, psychogymnastická a arteterapeutická, nebudeme v publikaci uvádět. Odkazy na ně či užitečné poznatky z nich se však mohou vyskytnout v tzv. aktualitách v úvodní části skupinových sezení. Aktuality umožňují upozornit na to, co významného pro skupinu se odehrálo mezi jednotlivými sezeními. Psychodrama je improvizované divadelní přehrávání situací ze života členů skupiny, které se odehrává na zvláštním pódiu nebo uprostřed skupiny. Namísto pouhého povídání o událostech či konfliktech si jedinec vybere spolupacienty, kteří mu v přehrávané scéně zastupují osoby z jeho života, a předvede své chování v popisovaných situacích. To umožňuje jednak účinnější odreagování (emoční uvolnění), jednak se scény mohou obměňovat s hledáním vhodnějších způsobů zvládání vztahových problémů a nalézání řešení. To mu mohou modelově přehrávat další členové skupiny. Terapeut vystupuje jako režisér řídící a ukončující akce, publikum vyjadřuje k dění na scéně své pocity. Při účasti rodinných příslušníků ve skupinových sezeních mohou ve scénkách účinkovat nejen zástupné osoby, ale mohou se konfrontovat i skuteční partneři. Psychogymnastika je neverbální pantomimické ztvárňování situací a vyjadřování vztahů bez použití řeči. Témata a úkoly mohou vycházet z re13


5.3.2007

15:15

StrÆnka 14

álné situace, např. vyjadřování pocitů členů vzájemně vůči sobě nebo hledání pomocné ruky, nebo mohou mít symbolický charakter, např. překonávání překážek ve formě spojených židlí, vyjadřování vztahu k „zakázanému ovoci“ znázorněnému nějakým předmětem a projevování typických způsobů chování ve scénkách „v mateřské školce“, „dvě soupeřící království“ nebo „život skupiny na pustém ostrově po ztroskotání lodi“. O chování a prožitcích se pak diskutuje a hledají se paralely v běžném životě, sloužící k hlubšímu sebepoznání. Ve speciálním sezení arteterapeutickém ztvárňují pacienti malováním nebo kreslením nabídnutá témata, do nichž mohou promítnout své vztahy k sobě, práci, rodině, skupině, pociťovaným obtížím a své budoucnosti. Nácviková podskupina je vytvářena pro členy skupiny, kteří potřebují nacvičovat chybějící sociální dovednosti, k nimž patří zejména schopnost mluvit před lidmi a schopnost přiměřeného sebeprosazení bez nevhodné agresivity. Obvykle se po určenou dobu schází vícekrát v týdnu v podvečer na půl hodiny pod vedením některého z terapeutů nebo i pověřeného pacienta a formou hraní rolí v modelových scénách se v ní zkoušejí a upevňují vhodné způsoby projevování přání, žádání o laskavost, trvání na vlastních právech nebo odmítání nepřijatelných požadavků. Rodinný maratón označuje u nás prodloužené sezení nebo nahromadění většího počtu sezení během jednoho dne při účasti pozvaných rodinných příslušníků (manželů, rodičů nebo dospělých dětí). Taková sezení umožňují, aby skupina poznávala problematiku rodinných vztahů nejen z vyprávění svého člena, ale mohla slyšet i „druhou stranu“ a pozorovat interakci „naživo“. Může toho využít v další skupinové práci. 14


5.3.2007

15:15

StrÆnka 15

Dojde-li k delšímu, tj. několikadennímu až týdennímu pobytu rodinného příslušníka na oddělení s jeho včleněním do celodenního programu, lze ve skupině zkusit pracovat přímo s problematikou příslušné dvojice a pomáhat k hlubšímu vzájemnému porozumění a uspokojivému řešení. Názvu maratón se původně používalo pro skupinová sezení prodlužovaná na celý den i noc, kdy měla přicházející únava pomáhat snižovat sebekontrolu a překonávat zábrany, a tím urychlit sebeotevření členů. U nás se tato forma maratónu nepoužívá. Sexterapie nebo sexuální terapie je párová metoda léčení sexuálních poruch, při které dostávají dvojice postupné pokyny ke cvičením, jimiž se mají odstranit obavy z nezdaru a nežádoucí napětí, má se podpořit porozumění potřebám vlastním i partnera a naučit se využívat účinných forem dráždění, které postupně povedou k oboustrannému uspokojení. Na psychoterapeutickém oddělení jsme mohli sexterapii provádět řadu let v průběhu hospitalizace příslušné dvojice, která měla k dispozici samostatný pokoj v malé budově mimo oddělení. Po zbourání této budovy pro její nevyhovující technický stav je možno tuto formu provádět již jen ambulantně. Empatie je totéž co vciťování se do prožitků vyprávějícího, abreakce (odreagování) znamená otevřené projevení silných emocí, jako jsou smutek, lítost, zklamání, hněv, bezmoc či pocity viny. Je spojeno s pláčem nebo projevy zlosti, což může mít v příznivém případě očistný účinek s uvolněním napětí a dosažením smíření a vnitřního klidu. Náhled znamená pochopení souvislostí. V terapii může mít několik úrovní. První úrovní je pochopení souvislosti mezi potížemi, jako jsou boles15


5.3.2007

15:15

StrÆnka 16

ti hlavy, nervozita, úzkosti, strachy či deprese a různé tělesné příznaky, které nemají organický podklad, a problémy, jako jsou stresy a konflikty a nespokojenost v různých životních oblastech. Druhou úrovní je pochopení souvislostí mezi stresujícím chováním lidí k pacientovi a jeho vlastním chováním k nim. Takový náhled se nazývá interpersonální. Má pomoci pochopit a odstranit ty stránky v jeho chování, které můžeme označit jako sebepodrývající, tj. takové, jimiž sám přispívá ke konfliktům, které se pak nepříznivě odrážejí na jeho životní spokojenosti. Třetí úrovní je pochopení souvislosti mezi současným chováním (a prožíváním) a minulými citově významnými zážitky (zejména v dětství). Tento náhled se nazývá genetický nebo patogenetický. Odhaluje, co z naší minulosti mohlo ovlivnit naše postoje a náš život v přítomnosti. Zpětnou vazbou se rozumějí informace poskytované členu skupiny od dalších členů nebo terapeutů o tom, jak jeho chování působí na druhé, jaké pocity v nich vyvolává. V příznivém případě může vést k interpersonálnímu náhledu, zejména k uvědomění si nevhodných reakcí a ke snaze je změnit, nebo naopak k upevňování chování vhodného a žádoucího. Je-li terapeutů ve skupinovém sezení současně více, mohou ve skupinovém kruhu sedět buď vedle sebe, jako by představovali spojené experty nebo zastupovali „rodiče“, nebo se mohou posadit proti sobě „do světových stran“, vyjadřovat odlišné pocity a zastupovat různé názory, případně spolu konstruktivně polemizovat. Autogenní trénink je relaxační technika, při níž se spolu se svalovým uvolňováním nacvičují autosugestivní formulky tíhy, tepla, klidného 16


5.3.2007

15:15

StrÆnka 17

dechu a další. Po zvládnutí základních pocitů si pacienti vytvářejí vlastní formulky, které jim mají pomoci zvládat potíže a dosahovat žádoucích vlastností. V navozené relaxaci si je v duchu vícekrát opakují. Názvy skupin, jména členů a některá identifikační data jsem z důvodů uchování důvěrnosti samozřejmě změnil. Z týchž důvodů neuvádím, ve kterém časovém období vybrané skupiny probíhaly. Jména přiděluji členům podle abecedy a v úvodním seznamu členy seřazuji od nejmladšího k nejstaršímu, napřed ženy, pak muže. Beze změny ponechávám pouze jména terapeutů, jak psychologů, tak terapeutů z řad středního zdravotnického personálu, které k odlišení od pacientů uvádím v textu kurzivou. V této publikaci se nezaměřuji na hodnocení výsledků či efektu skupinové psychoterapie. Výsledky se statistickým zpracováním údajů bezprostředně po léčbě a po uplynutí jednoho roku jsme se podrobně zabývali v jiných pracích (srov. Kratochvíl, 1983, 2003). Zde mi jde především o postižení procesu, toho, co se ve skupinové psychoterapii odehrává. Jde o komentovaný popis skupinového dění, v němž se zabýváme i prožitky terapeutů a vztahy mezi nimi. Podrobnější informace o kroměřížském systému a o používaných psychoterapeutických technikách najde zájemce v odborné monografii „Skupinová psychoterapie v praxi“ (Kratochvíl, 2005) a v populárním podání v knížce „Jak žít s neurózou“ (Kratochvíl, 2006). Uvedu nyní v úplnosti – jen s malými úpravami – záznamy tří vybraných skupin, které jsem nazval Ikarové, Květ a Odvaha. Z další skupiny s názvem Junáci uvedu informace o členech se závěrečným hodnocením skupiny a u dalších tří skupin, jimž dám názvy Lvi, Mezci a Nezmaři, jsem pro porovnání vybral jen závěrečná hodnocení průběhu. 17


5.3.2007

15:15

StrÆnka 18

Pět z uvedených sedmi skupin vedl autor, v jednom případě s koterapeutkou PhDr. Alenou Plhákovou, ve druhém s PhDr. Janou Brezinovou (Jankou). Skupinu Junáci vedla PhDr. Daria Hudspethová, skupinu Nezmaři PhDr. Jana Dorazilová. Na vedení skupin, jak bylo uvedeno, se od počátku existence oddělení podílejí terapeuti z řad středních zdravotnických pracovníků. U vybraného vzorku skupin to byli: Marie Adamovská (Majka A.1), Martina Ekrtová, Jarka Jedličková, Jiří Lisý (Jura), Leona Němcová a Emílie Rudolfová (Ema). V záznamech budeme uvádět jména přítomných terapeutů kurzivou, abychom je odlišili od pacientů. Originální poetický pohled na terapeutickou skupinu a její vývoj (zároveň s důkladným popisem řady užitečných technik) přináší knížka Z. Riegra s metaforickým názvem „Loď skupiny“ (1998). Vychází ze zkušeností s ambulantními skupinami, které se scházejí jednou týdně po dobu asi půl roku, a obsahuje mj. komentovaný příběh jedné skupiny, které pacienti dali název „Loď“. Jak se při srovnání s našimi skupinami ukazuje, je každá skupina svérázným živým organismem se svou vlastní historií, při čemž základní léčebné procesy, které v ní probíhají, jsou terapeutickým skupinám společné. Při zpracovávání rukopisu této publikace jsem byl na tvůrčím dovolenkovém pobytu v psychiatrické léčebně v Bílé Vodě a byl jsem pozván na skupinové sezení v terapeutické komunitě pro pacienty se závislostí na drogách. Všichni členové již měli těžké odvykací období za sebou a zabývali se ve skupině svým životem, svými vlastnostmi a svými vztahy. Probíhal stupínek jednoho z nich. O závislosti se již nemluvilo. Ho1 Iniciálu A zde připojuji proto, že v týmu pracovala jako terapeutka mnoho let také jiná Majka, Marie Holubářová, která se významně zasloužila o založení oddělení a později v roli staniční sestry o jeho udržení a efektivní fungování. Je známa mnoha pacientům, kteří „kroměřížskou osmnáctkou“ za dobu její pětatřicetileté existence prošli. 18


5.3.2007

15:15

StrÆnka 19

vořil o svém dětství bez rodičovské podpory a lásky, o nedůvěře k lidem, o pocitech viny a nespokojenosti s tím, jak se chová. Někteří ho kritizovali, jiní se vciťovali a všichni k tomu měli z vlastních zkušeností co říct. Prožíval jsem emoce zklamání i nadějí spolu s nimi, a cítil jsem se podobně jako v našich kroměřížských skupinách, i když složení této skupiny bylo jiné. Utvrdilo mne to v přesvědčení, že skupinová psychoterapie je nejen u neurotických poruch, ale i u dalších druhů potíží a problémů významným prostředkem nápravy a léčby. A ještě jednu poznámku na závěr. Následující příběhy terapeutických skupin z kroměřížského psychoterapeutického oddělení 18b jsou vyprávěny z pohledu terapeutů. Může být užitečné porovnat je s příběhem jedné skupiny z téhož oddělení, který je vyprávěn z pohledu pacientky. Příběh, napsaný publicistkou Janou Dohnalovou, vyšel knižně pod názvem „Opraváři pomatených duší“ (2005). I když je zpracován s určitým novinářským přibarvením, odpovídá skutečnému skupinovému a komunitnímu dění a naši publikaci významně doplňuje.

19


5.3.2007

15:15

StrÆnka 20


5.3.2007

2

15:15

StrÆnka 21

IKAROVÉ

Skupina měla dvanáct členů, sedm žen a pět mužů. Terapeuty byli Standa, Alena, Jura, Hanka a Jarka.

2.1

ČLENOVÉ SKUPINY

ADÉLKA: 19letá svobodná elektromechanička. Dětství vcelku dobré. Žije s rodiči a s o rok mladším bratrem, se kterým měla dobré vztahy. Známost s partnerem má, vídají se jen málo, často si píší, ale vadí jí, že přítel hodně pije. Rodiče jí známost s ním zakazují. Má potíže neurastenické, se zvýšenou spavostí. Maličká úzkostná poslušná holčička. BÁRA: 20letá, svobodná, pracuje ve spořitelně. Žije ve společné domácnosti s otcem a bratrem. Rodiče jsou již sedm let rozvedeni, manželství bylo konfliktní, děti byly tělesně trestány. Velkým traumatem byla pro pacientku smrt staršího bratra při autonehodě, které byla svědkem. Po rozvodu rodičů umístěna na dva roky v dětském domově. Nyní žije trvale u otce. Matku navštěvuje jednou za měsíc. Matka se znovu provdala. Vychází s ní teď dobře, ale vřelejší vztah má k otci. Trápí ji úzkostné stavy. Trpěla koktavostí od sedmi let, tyto potíže však má v současné době celkem dobře upravené. Přitažlivá mladá dívka se zvládnutou poruchou řeči a snahou o sebeprosazení. DÁŠA: 26letá vdaná matka dvou dětí (3letá dcera a roční syn), vyučená uzenářka, nyní na mateřské dovolené. Dětství si moc nepamatuje. 21


5.3.2007

15:15

StrÆnka 22

O domácnost se starala babička, rodiče bývali hodně často mimo domov kvůli zaměstnání, dětem se mnoho nevěnovali. Je prostřední z pěti sourozenců, vycházela se všemi kromě nejstaršího bratra dobře. Poprvé se vdala v 19 letech, manžel byl o dva roky starší. Manželství trvalo pouze půl roku, již krátce po svatbě se objevily silné konflikty, manžel ji surově bil. Rozvedla se, krátce žila sama, pak se po roce znovu vdala za zámečníka o šest let staršího. Manželství trvá tři roky, je opět disharmonické, manžel ji soustavně podceňuje, provokuje ji zlomyslnými řečmi o jiných ženách. Cítí se bezradná, proto navštívili po silném konfliktu manželskou poradnu. Drobné postavy, astenická, pomáhající si smíchem z rozpaků. EDITA: 26letá vychovatelka provdaná za výzkumného pracovníka. V manželství je napětí v souvislosti s povahami obou manželů. Mají dvě děti, bytové podmínky jsou příznivé. Manžel byl rovněž léčen na psychoterapeutickém oddělení. V souvislosti s manželskou situací uvádí „problém s vlastní identitou“. V současné době jsou přítomny potíže neurastenického typu – nespavost, předrážděnost, labilita nálad, nechutenství, bolesti hlavy. Působí jako komplikovaná intelektuálka, která všechno „zašmodrchá“ a „hledá samu sebe“. GÁBINA: 28letá, vdaná, má dvě děti (2 a 4 roky). Vyrůstala v neuspokojivém citovém zázemí při konfliktním soužití rodičů. Vystudovaná bioložka, nyní pracuje jako agronomka v neuspokojivých pracovních podmínkách s nenaplněnými ambicemi. Žije v nevyváženém manželství s inženýrem. Trvá dlouhodobá disharmonie s neuspokojenou citovou potřebou. Na těchto základech se u ní rozvíjí neurastenicko depresivní syndrom s neurovegetativními potížemi. Štíhlá, pohyblivá, dynamická, pružná a řečná.

22


5.3.2007

15:15

StrÆnka 23

HELENA: 31letá, vdaná, matka tří dětí, dělnice. Otec je zámečník, přísný. Vdaná od 21 let, manžel o čtyři roky mladší řidič, manželství je „průměrné“, vadí jí, že se manžel občas napije. Poruchy neurotického rázu trvají asi tři roky. Bývá výbušná, zlá na děti i manžela, neví proč, dokáže ji všechno snadno vyvést z míry. Působí jako zakřiknutá, stažená a vztahovačná. ILONA: 49letá vdaná matka dvou dětí, nyní v domácnosti, dříve administrativní pracovnice. Dětství měla těžké, je druhá ze šesti sourozenců, nuzné finanční poměry v rodině. Bližší vztah měla k otci, i když se občas rád napil. Nebyl zlý, spíše matka ho provokovala, byla přísnější. Vdávala se ve 24 letech, manžel o půl roku starší, pracoval jako jeřábník, nyní je v invalidním důchodu. Manželství je od počátku konfliktní, manžel je alkoholik, dělá v rodině časté scény. Když se napije, vyhrožuje pacientce, že ji zabije, že spáchá sebevraždu apod. Když je střízlivý, slibuje nápravu. Dokáže se přetvařovat i před lidmi, že je na ni milý a hodný. Je žárlivý, osočuje ji, že má milence, protože ona s ním již osm let sexuálně nežije. Má k manželovi odpor od té doby, co ji chtěl zabít a šel na ni s nožem. Chtěla by se rozvést, ale bojí se manželova vyhrožování. Nechá se vždy uprosit, když manžel slibuje, že už bude hodný. Neurastenické potíže. Životem zklamaná a sebou zaujatá, navenek působí mateřsky. LOJZA: 25letý svobodný bezdětný zedník. Dětství měl nepěkné, rodiče neměli k dětem dobrý vztah, přikazovali jim jen pracovat, nedokázali si s nimi popovídat. Pacient je nejstarší ze 4 sourozenců, 21letá sestra trpí psychózou. Partnerku pacient nemá, má velké problémy se seznamováním, je nejistý, rozpačitý, má strach z lidí. Mladý muž střed23


5.3.2007

15:15

StrÆnka 24

ní postavy s touhou po dobrodružství, ale s pocitem nejistoty a křivdy, při rozhovoru klopí zrak. BEDŘICH: 28letý svobodný malíř-natěrač. Dětství bylo disharmonické, otec alkoholik, matka klidnější, starostlivá, pečlivá na děti. Otec dělal doma časté scény, byl na matku surový, ale rodiče se snažili to před dětmi skrývat. O tři roky starší a o pět let mladší sestra. Ke starší sestře měl v dětství negativní vztah. Před rokem se rozešel s dívkou, těžce to nesl, začal mít neurotické potíže. Ztratil zájem o okolí, obává se, že zůstane sám, je neobratný v kontaktech s lidmi, zvláště se ženami. Chlap jako hora, který se může dívat na všechny svrchu, s duší malého ustrašeného poddajného dítěte. DAVID: 28letý ženatý učitel, otec tříletého syna. Dětství měl dobré, byl jedináček, rodiče na něm hodně lpěli a hodně ho na sebe citově poutali. Po vystudování gymnázia odešel na VŠ, bydlel na kolejích, byl rád, že se mohl odpoutat od rodiny. Od 24 let ženatý, manželka je podle něj „intelektuálka“. Manželství je již delší dobu disharmonické. Manželka se odstěhovala ke svým rodičům, kde žije již půldruhého roku. Manželé jsou v rozvodovém řízení. V zaměstnání je spokojen. Trpí potížemi neurastenického typu s vegetativní labilitou. Klidný muž, který ví, jak se chovat, ale někdy se vyjadřuje zbytečně složitě. EMIL: 29letý požární technik, ženatý otec dvou synů (4 roky a 8 měsíců). V zaměstnání by byl vcelku spokojen, vadí mu však nízký plat a špatná pracovní morálka spoluzaměstnanců. Dětství měl pěkné, velkým traumatem pro něho byla otcova smrt (bylo mu 14 let). V manželství vcelku spokojený, konflikty jen kvůli hospodaření s penězi. Man24


5.3.2007

15:15

StrÆnka 25

želka je t. č. na mateřské dovolené. Potíže trvají asi tři roky, k bolestem žaludku se přidružily deprese, fobie a úzkostné stavy. Mužně vyhlížející, štíhlý, s ostře řezanou tváří, navenek rázný, uvnitř přecitlivělý. FRANTA: 39letý pokrývač, ženatý, má dvě děti. Bratr pacienta se léčí pro neurózu. Před 15 lety utrpěl frakturu páteře, pět let měl částečný invalidní důchod, nyní již je plně práceschopný. Povahově úzkostlivější, kamarádský se zájmem o svoji práci a práce kolem domu, vcelku bezkonfliktní. Nyní má asi rok různorodé neurotické potíže měnlivého charakteru. Pyknický málomluvný kliďas.

25


5.3.2007

2.2

15:15

StrÆnka 26

PRŮBĚH SEZENÍ

První sezení Přítomní terapeuti Standa, Jura, Hanka V úvodu jsme členům společně vysvětlili zásady práce skupiny a navrhli jsme, že v průběhu prvního sezení mohou jednak sdělit své první pocity a dojmy ze skupiny a z dalších členů skupiny, a pak mohou povědět své hlavní problémy a důvody, pro které do skupiny přišli. Dojmy začíná Edita. Vadil jí chlad a lhostejnost starší skupiny na oddělení. Někteří členové se k tomu přidávají, jiní mají pocit, že se členové starší skupiny chovali přátelsky, příjemně a vysvětlili jim základní pravidla režimu. Ilona sděluje pocit, že se tady cítí jako nejstarší a tím trochu izolovaná, několik členek by mohlo být jejími dcerami, atd. Pak začíná vyprávět svůj příběh. Manžel pije, je žárlivý a dělal doma opakovaně scény. Vždy, když se rozhodla, že se s ním rozejde, vyhrožoval sebevraždou a několikrát se dokonce demonstrativně o sebevraždu pokusil. Dramaticky vypráví o svém těžkém životě, Bára se při tom rozpláče. Na dotaz uvede, že jí to připomíná situaci doma, když se rodiče mezi sebou hádají. Po delším vyprávění Ilony, která již začíná monopolizovat skupinové sezení, navrhuji, aby i další členové sdělili, zda jim toto vyprávění něco připomnělo. Včleňuje se Gábina, která uvádí, že manžel ji označuje jako žárlivou. Popisuje situace, kdy manžel odchází za její kamarádkou Květou, zůstává u ní celé odpoledne, nebo dokonce i déle do noci, a když ona nad tím projevuje nespokojenost, označuje ji za žárlivou. Skupina sympatizuje s Gábinou a dává najevo, že byla naopak až příliš tolerantní vůči manželovi. Další mladá pacientka, Dáša, která je podruhé vdaná, uvádí stížnosti jak na prvního, tak na druhého manžela. Jde o nadávky, žárlivost, bití.

26


5.3.2007

15:15

StrÆnka 27

Na řadu se pak dostávají muži. První dva sdělují pocity méněcennosti a neschopnost se prosadit. Emil uvádí pocity strachu, které vznikly poté, co jeho známým zemřela malá dcerka. Začal mít strach o své chlapce a i řadu dalších strachů. Jinak žádné konfliktové situace doma nemá. Vyprávění se rozběhlo, bylo možno pokračovat dál, ale čas nás už tlačil k ukončení sezení. Zvolili ještě šerifa a vybrali název skupiny. Celkově začala skupina pozitivně. Nejprve si někteří stěžovali na nepřízeň druhé skupiny, což je poněkud semklo v jisté rivalitě vůči této skupině. Dále si začali sdělovat životní osudy, potíže a problémy. Začala se rozvíjet podpůrná atmosféra. Zapsal Standa

Druhé sezení Přítomní terapeuti Standa, Jura Zahájil Jura upozorněním na nutnost zpracovat životopisy. Pak se aktivita spontánně rozběhla sama, pokračovali dál představováním se. Podněcovatelem a dotazovatelem byla opět Edita, která je zřejmě motivována se od druhých dozvědět co nejvíc a trochu funguje jako pomocný terapeut. Dotazuje se, a to hodně, snaží se uvádět problémy členů skupiny do souvislostí. Tři dnešní sdělení, malé stupínky Adélky, Lojzy a Báry, měla přímo terapeutickou návaznost: jednalo se o nesmělé, zakřiknuté osoby, které měly podobné problémy se svými rodiči. Adélka – uváděla pocity méněcennosti pro malou postavu a matčiny výtky až výsměch, že je neschopná, neumí vařit. Otec ani matka k ní nemají citový vztah, cítí se osamělá. Mladší bratr je neukázněný, neposlušný a nemá o ni zájem. Opakovaně měla myšlenky na sebevraždu. Jednou si dokonce vzala několik prášků a pak jí bylo špatně. Nemá se komu svěřit. To se zřejmě přenáší i do zaměstnání, kde dělá mechanic27


5.3.2007

15:15

StrÆnka 28

kou navíječskou práci, cítí se ospalá. Pracuje v kolektivu žen, nemá přítelkyně, mistra se bojí. Skupina k ní zaujímá ochranářské postoje jako k malému dítěti. Lojza – po vybídnutí Edity navázal na pocity méněcennosti. Cítí je výrazněji spíš v práci, obává se, že se lidé na něj dívají, kriticky ho pozorují, bojí se být středem pozornosti. Vidí na sobě svoji neschopnost, červená se, s dívkou se rozešel. Doma však má větší pocit jistoty, spíše se kriticky dívá na své rodiče, které „neuznává“. Hádají se mezi sebou. Matka je nervózní, otec uzavřený. S rodiči se nedá o ničem mluvit. Bára – se spontánně včlenila. Uvedla analogické problémy – pocity méněcennosti, nejistotu, nesmělost, neschopnost začlenit se do kolektivu. Zmínila se o své koktavosti. Vyprávěla o situaci v rodině. Rodiče se rozvedli a ona i s mladším bratrem byla 3 roky v dětském domově. Pak obě děti připadly otci, se kterým vycházejí dobře. Matka se podruhé vdala. Při návštěvách u ní rovněž s ní i jejím manželem vycházejí dobře. Nemůže se však vyrovnat se ztrátou rodiny, rodičů, stále toužila po tom, aby se rodiče vrátili k sobě a aby spolu žili všichni pohromadě. Při vyprávění o tom pláče. Skupina ji podporuje, někteří členové odsuzují chování matky, Bára ji trochu brání. Jura vyzdvihl, že sama spontánně začala mluvit, připojil se Standa i někteří pacienti. Podobně jako u Adélky projevila skupina ochranitelský postoj. Pak jsme museli skončit, protože vypršel čas. Skupina by byla ochotně pokračovala. Edita navrhla, aby o sobě něco řekl terapeut Jura, ale k tomu už nedošlo. Shrnutí: Skupina i ve druhém sezení aktivně pracuje. Je poměrně samostatná jak ve svěřování, tak v dotazech. V obou sezeních se podařilo sdělení tématicky skloubit. V prvním sezení šlo o případy nešťastných manželství vdaných dospělých žen (Ilona, Gábina, Dáša), v druhém sezení o nesmělé mladé lidi s pocity méněcennosti a dishar28


5.3.2007

15:15

StrÆnka 29

monickým manželstvím rodičů, případně chladným postojem rodičů k dětem. Terapeuti zasahovat celkem nemuseli. Skupina je motivovaná k další skupinové práci, zvídavá i poskytující pozitivní podporu. Zapsali Standa, Jura

Třetí sezení Přítomní terapeuti Standa, Hanka Na začátku jsme navrhli aktuality: je něco nového z večerních programů, ranní práce, hovorů mimo skupinu? David a Edita sdělili, že spolu během dopoledního zaměstnání více mluvili. Vybídli jsme je, ať něco z rozhovoru skupině řeknou. Vyvinul se z toho hodinový stupínek Edity. David a Gábina jí trochu pomáhali tím, že sdělili, co jim ona sama o sobě řekla a jak se k nim chovala (Gábině např. řekla, že je jí nesympatická). Edita začala hovořit o svém pocitu, že se v sobě nevyzná, neví, čí je, stále něco hraje. Včera a především na skupině hrála to, že druhé vyslýchala, vybízela k povídání, manipulovala s nimi, vedla je. Má pocit, že to bylo křečovité. Reagujeme tím, že jsme to jako křečovité nevnímali, spíše to byla vítaná pomoc k rozběhnutí skupiny. Adélka, Bára a Lojza vnímali její dotazy jako podporu. Edita však upozorňuje na výrok terapeuta Jury, že Adélku přerušila. Adélka by mluvila ještě dál. Ona s ní tedy „manipulovala špatně“, nevycítila, co má dělat. Zdá se, že z toho Edita dělá zbytečné problémy, dramatizuje něco, co byla jen drobnost – koneckonců skutečně včera fungovala jako dobrý „pomocný terapeut“. Dnes to všecko „shazuje“, označuje jako hru, křečovitost, „vytahování z druhých“… Pak se rozhovoří o sobě – Hanka ji vybídne poznámkou, zda jí situace zde něco připomíná ze života doma. Ano, v kontaktech s lidmi to vždy dopadne nějak špatně. Uvádí, že nemá z dětství vzor pro cho29


5.3.2007

15:15

StrÆnka 30

vání matky, proto se ani ke svým dětem nedokáže chovat jako matka. Ve třinácti letech začala chodit s šestnáctiletým Pavlem, ale byli „ještě děcka s hlavou plnou zmatků“, jeden přenášel své zmatky na druhého. Pak následovalo studium, dva porody a studium přitom. Obě své děti považuje za nadprůměrné, ale neurotické. Edita při vyprávění pláče a v očích skupiny i mých svůj život i svou situaci poněkud dramatizuje: líčí, jak měla stůl pokrytý papíry a grafy k diplomové práci a mezi papíry na zemi se batolilo mladší dítě hladové a umazané, starší chlapeček mu dával rohlík. Odkládala své dítě ve studovně a v šatně. Pak dramaticky líčí situaci, která skutečně těžce zasáhla do prožívání obou manželů – třetí těhotenství, které skončila na svůj popud interrupcí (protože brala v počínající graviditě hodně léků a protože se též bála, že by třetí dítě už neunesla, když nedokáže už ani dvěma být dobrou matkou). Interrupci prosadila navzdory kategorickému vetování manžela Pavla – ve hře jsou náboženské důvody, jeho názor, že když spolu souloží, musí nést přirozené následky. Ona se s tímto náboženským příkazem ztotožňuje, ale přesto se pro interrupci rozhodla. Závěrem vyjadřuje skupina pocity k vyprávěnému. Někteří členové mají pocit, že Edita všecko „dělá příliš složité“. Helena říká, že v porovnání s ní Edita moc zlého neprožila, její vyprávění bylo místy obtížně srozumitelné. Dáša se ptá, proč dělá takové problémy z výchovy dětí – copak musela někde odkoukat, jak se má chovat matka? Vždyť se má chovat jako matka přirozeně. Dáša má svoje děti čisté, najedené, pohraje a popovídá si s nimi – a myslí si, že je matkou dobrou. Ilona začne zase egocentricky líčit svoje problémy s dětmi a opilým manželem – zdá se nám, že v jakékoliv diskusi, do níž se včlení, dokáže mluvit jen o sobě a nebere zřetel na druhé. Emil věcně poukazuje na zbytečně komplikované úvahy Edity. Potřebovala by se „snést z výšin a trochu se uzemnit“. Celkově: skupina dobře pracovala. Edita potřebovala celou hodinu a dostala ji. Zapsal Standa 30


5.3.2007

15:15

StrÆnka 31

Čtvrté sezení Přítomna Jarka Začínáme poněkud rozpačitým tichem. Návrh, co se bude dít, je očekáván od terapeuta. Aktuality nejsou žádné, proto navrhuji probírání životopisů. Nikomu se ale do toho nechce. Nakonec začne Bára. Dětství měla pěkné, až do doby, kdy staršího bratra přejelo auto. Rodiče se nemohli s touto tragickou událostí vyrovnat. Hádky byly sice u nich už dříve, ale nebylo to ještě tak zlé. Později se rodiče i bili. Matka otci stále něco vyčítala, např. že nic neudělá, že s ním nemá žádný život. Otec se stavěl k jejím nářkům flegmaticky. Dětem se více věnoval on, matka bývala hodně nervózní, neměla na děti čas, Bára měla blíž k němu. Proto šla po rozvodu rodičů raději k otci. Další důvod byly obavy z matčina nového partnera. V době rozvodu matka o děti ani moc nestála, šlo jí hlavně o majetek. Než se situace vyřešila, byla Bára s bratrem tři roky v dětském domově. Do té doby byla klidná, cítila se mezi lidmi dobře, po těchto událostech u ní nastala změna. Stáhla se, stala se uzavřenou, začala koktat. V poslední době se její potíže s řečí upravily. Žije s otcem a bratrem, otec jí dost pomáhá. V zaměstnání spokojená není, cítí se tam osamocená, nikdo si s ní nepopovídá, ačkoliv se o to několikrát se svou spolupracovnicí snažila, ta jí někdy neodpoví ani na pozdrav. Měla problémy i kvůli řeči. Její den vypadá tak, že jde z práce do práce. Volno má v sobotu večer nebo v neděli, tráví ho ale většinou doma. Nanejvýš se jde někam sama projít. Chtěla by někoho mít, ale nejde jí to. S matkou se stýká, napsala jí odtud, byla by ráda, kdyby za ní přijela. Vztah matky k Báře se poněkud obrátil, matka Báru láká, ať se přestěhuje k ní, vyčítá jí, že zůstala s otcem. Bára má z toho výčitky svědomí. K Báře byla od spolupacientů řada dotazů. Hodně skupinu táhli David s Editou, ostatní byli dost pasivní. Možná jsme Bářin životopis nemuseli tak natahovat a mohli probrat ještě někoho jiného. Bára nemá ještě vyřešený vztah k rodičům, hlavně k matce. S jejich rozvodem není stále vyrovnaná, minulostí trpí, málo se zaměřuje na 31


5.3.2007

15:15

StrÆnka 32

přítomnost a budoucnost – zájmy, hledání přátel, případně partnera. Chybí jí zdravé sebevědomí. Bylo by dobré je tady posílit. Zapsala Jarka

Páté sezení Přítomni Standa, Jura Na začátku navrhuje Standa aktualitu a znovu vysvětluje, co aktualita je. Hlásí se Bára a říká, že se cítila trapně při odpoledním sportu, když vybízela členy komunity ke hře na volejbalovém hřišti, a oni na ni nereagovali – váleli se po trávě. Další analogickou příhodou Báry bylo to, že si ženy z druhé skupiny lehly na deku, kterou si sama přinesla – ona se neodvážila o ni dost důrazně říct. Navrhuji, aby si zkusila přehrát sebeprosazení v obou situacích. Helena se položí na deku a ona jí má o deku říct. Provedla to celkem přiměřeně, skupina její reakci kladně komentovala a sebeprosazení podporovala. Totéž jsme provedli s „vybídnutím ke sportu“ – měla to provést se čtyřmi sedícími muži. Zpočátku příliš zdlouhavě a zbytečně argumentovala. Předvedli jsme jí způsob, kdy naléhavě trvá na svém bez velké argumentace. Edita doporučila, aby se při tom dívala lidem do očí. (Bára má tendenci uhýbat očima, zvláště když se zakoktává.) Udělali jsme pro ni závěr: 1. podávat jasné stručné informace, 2. neurážet se, 3. opakovat svůj požadavek důrazně a 4. dívat se lidem do očí. Životopis David: V dětství byl jako jedináček předmětem starostlivé péče svých rodičů. Později mu to začalo vadit. Zdá se však, že se proti tomu moc nebouřil a péči přijímal. Otec zemřel před dvěma lety, péče matky, pokud ji navštíví, trvá dodnes. První známost měl s dívkou, která o něj také hodně pečovala – zpočátku mu to vyhovovalo, pak mu to začalo vadit a rozešli se. Druhá partnerka, Květa, kterou si pak vzal, byla podobná první. Měla domi32


5.3.2007

15:15

StrÆnka 33

nantní matku a chovala se podle jejího vzoru. Po čase po odloučeném bydlení došlo k odcizení a nyní mají před rozvodem. Zvykl si žít sám. Před koncem jsme se zaměřili na tematiku rodičovského a sourozeneckého modelu v původní rodině pro sebepoznání všech členů skupiny: začali říkat, jaké vzory chování měli v rodině, a vyvozovali, jaké to může mít pro ně důsledky. Závěrem: Tentokrát byl dost aktivní Standa v počátku s usměrňováním a využíváním aktualit (se záměrem naučit skupinu, jak s aktualitami pracovat) a v závěru s informací o vlivu rodinné konstelace v původních rodinách manželských partnerů na utváření jejich vztahu. Zapsali Standa, Jura

Šesté sezení Přítomni Standa, Alena Na začátku navrhl Standa aktualitu s tím, že sám má mnoho pocitů z ranní komunity. Na vysvětlenou: na ranní komunitě uvedla Helena, že se cítí ve skupině méněcenná, protože je tam moc chytrých lidí, „každý má nějaké vzdělání nebo diplom“. Pochválili jsme její otevřené vyjádření pocitů a současně jsme se pokusili opravit její zevšeobecňování – ve skupině mají vysokoškolské vzdělání jen tři členové. Ukázalo se, že jde především o problém jejího vztahu k Editě, která s ní předtím hodně hovořila, ale mluvila „moc učeně“, takže jí Helena dobře nerozuměla.Toto vše se ve skupině podrobně probíralo. Emil reagoval tím, že by se lidé měli více povzbuzovat a chválit než kritizovat. Gábina, která je jeho stálou oponentkou, zdůrazňovala spíše kritiku, která vede k nápravě. 33


5.3.2007

15:15

StrÆnka 34

Přešli jsme plynule k životopisu Heleny. Helena nelíčila události, ale spíše pocity, či spíše jen jeden neustále se opakující a přetrvávající pocit: nikdo ji nechápe, nikdo ji nemá rád, všichni ji srážejí, dávají jí najevo, jak je hloupá a ona se skutečně „cítí hloupá“. Toto téma se u ní táhlo z dětství ve vztazích k rodičům, později ve škole a pak i v manželství a znovu k rodičům. Faktické události uváděla málo, snad jen to, že vdávat se sice musela, ale současně chtěla. Manžel byl po svatbě na vojně, bydlela s prvním dítětem v chaloupce u rybníka, kde se bála. Celkově líčí svůj život negativně a její zážitky z dětství se odrážejí i v jejím současném postoji ve skupině: „Nikdo jí nerozumí, nikdo ji nemá rád.“ Skutečností je, že ani skupina jí nějakou výraznější podporu nenabídla. Zkusil jsem (Standa) se víc vcítit do pocitů dítěte, kterému nikdo neposkytne porozumění a podporu. Alena zkusila vcítění ve smyslu silných pocitů křivdy. Skupina s vyjadřováním pocitů zatím neumí pracovat, přes moje opakované vybízení v tom směru měli tendenci spíš klást otázky anebo (zejména Gábina, která v tom trochu určuje normu) poskytovat kritickou zpětnou vazbu (co člověk dělá nebo prožívá špatně, nevhodně). Budeme je vyjadřování souhlasných i nesouhlasných pocitů ještě muset naučit, jak to navrhoval včera v diskusi po skupině Jura. Zatím jsme je vedli spíše k racionálnímu hledání souvislostí, teď bude třeba zapojovat víc emoce. Po skončení skupiny šla Helena napřed, jakoby se dál cítila skupinou nepochopena nebo zavržena. Někteří členové se mě ptali, co s Helenou mají dělat, když před nimi utíká. Vyjádřil jsem názor, že by jí teď nejspíše prospělo pochopení a podpora. Závěr: Ve skupině se po stránce emocionální už děje hodně věcí. Nabízí se řada aktualit ke zpracování a skoro nevíme, co napřed. Tentokrát jsme zkusili spojit aktualitu z velké komunity s životopisem Hele34


5.3.2007

15:15

StrÆnka 35

ny, který proběhl na emocionální úrovni, ale podle našeho názoru s nedostatečnou emocionální odezvou skupiny. S emoční podporou, jejíž potřebu už někteří uváděli, se musíme naučit pracovat. Terapeuti: Tentokrát byli poprvé v sestavě Standa a Alena. Standa spíše usměrňoval dění, Alena přispívala svými pocity se vciťováním, někdy podpůrně, někdy kriticky. Zapsali Standa, Alena Dodatek Standy. Z věcí, na které nedošlo: měli bychom ještě nácvikově zopakovat sebeprosazení Báry typu „chci svoji deku“, věnovat pozornost tomu, co se dělo při práci skupiny v zahradnictví a vrátit se k rodinnému schématu (manželství rodičů + postavení mezi sourozenci). Životopisy jsou aktuální u Bedřicha, Dáši a Franty. Bylo by vhodné podpořit sebeprojevování „méně vzdělaných“ na úkor trojice Edita, Gábina, David. Také by bylo užitečné zkusit znova vyjadřování pocitů a zvyknout je na využívání psychodramatických scének během skupinového sezení. Skupina má dost velký léčebný potenciál. Jsem zvědav, co udělá moje aktivní zasahování v počátku sezení. Řekl jsem sice jasně, že jim chci jen poskytnout podněty, ale jedna věc je poskytnutí informace a druhá věc je vliv terapeutova chování. Edita svoji původní vůdcovskou roli vzdala, dost mlčí a spíš se brání, dojde-li na ni. David se po skončení šerifského období také stahuje, Gábina vzbuzuje protesty (nejvíce ze strany Emila).

Sedmé sezení Přítomni Jura, Alena Sezení zahajuje šerifka Gábina. Dopoledne při práci v zahradnictví žádala Báru, aby místo ní zapisovala, protože špatně vidí. Bára s tím souhlasila, ale v poledne přišla za Gábinou do sprch a vytkla jí, že se z nepříjemné práce „uměla vyvlíknout“. Gábina zdůrazňuje, že se na Báru 35


5.3.2007

15:15

StrÆnka 36

nezlobí, že ji chce jenom upozornit na nežádoucí chování. Máme však dojem, že jí „dělá dobře“, že má nad Bárou „navrch“ a že ji může kritizovat. Bára je z toho trochu vyplašená, nechtěla Gábině nic vytýkat, chtěla si s ní jen povykládat. Edita zdůrazňuje, že se Bára již jednou zachovala podobně, když při pletí záhonů zůstala moc pozadu a pak vytýkala ostatním, že se „do práce moc hrnou“. Editě se zdá, že když se Báře něco nedaří, odreaguje se tím, že ostatním něco vytkne. Alena, které se zdá, že na Báru je toho už trochu moc, poznamenává, že se Bára jen pokusila navázat s Gábinou kontakt. Ihned se toho chytne Emil, kterému je Gábina zjevně nesympatická, a znovu jí vytýká její nadměrnou kritičnost. Jura se k němu připojuje s pocitem, že Gábina měla radost z toho, že může Báře něco vytknout. Po této Jurově poznámce se Gábina rozpláče. Jura navrhuje, abychom se pokusili do Gábiny vcítit a za ni řekli, co teď prožívá. Pokusí se o to David, Edita, Alena a na vyzvání i Bára. Vyjadřujeme pocit, že je Gábina dotčená tím, že jí Jura připsal „zlé úmysly, když ona to myslela dobře“. Ukřivděná Bára se však domnívá, že to Gábina myslela zle, že jí chtěla uškodit. Gábina reaguje poznámkou, že to tak nebylo, že se jí stalo už víckrát, že chtěla lidem pomoct, a oni si to vyložili úplně opačně. „Je to pokořující, hrozné“ (stále pláče). Navrhujeme, aby Gábina přednesla svůj životopis. Gábina vyrůstala v rodině intelektuálů, vědeckých pracovníků. S rodiči žila prakticky jenom do čtyř let, potom byla stále u babičky. Vždy měla dojem, že jim překáží, že je zdržuje, jezdila k nim prakticky jenom na prázdniny. Ve škole byla spíše neoblíbená, nebyla hezká, „žádná hvězda“, ale dobře se učila. V posledních letech školní docházky měla kvůli různým hloupostem (lezení na stromy apod.) vždy dvojku z chování. V sedmé třídě byla znásilněna jedním patnáctiletým klukem, měla z toho šok, dlouho se bála, že je v jiném stavu. Na gymnáziu se cítila dobře, měla tam několik přátel. Vždy se kamarádila spíš s chlapci, a to mladšími. Nejšťastnější byla na vysoké škole. Od druhého ročníku chodila se 36


5.3.2007

15:15

StrÆnka 37

svým nynějším manželem. Byla to její první vážná známost, předtím se kamarádila s několika muži, ale ti po ní v sexu chtěli víc, než na co tehdy byla zralá. S manželem to šlo samo, byl k ní pozorný. První roky manželství ještě na vysoké škole byly velmi šťastné. Bavilo ji studium a hned po skončení školy získala dobré místo ve výzkumu. Proto má pocit, že se obětovala, když toto místo kvůli manželovi opustila, odstěhovala se za ním a začala pracovat v rostlinné výrobě. Odstěhováním šťastná léta manželství skončila. Manžel začal pít, hádali se kvůli tomu. Ona byla nervózní z domácích prací, na které nestačila a které ji nebavily. Manžel si našel přítelkyni Květu. Hrozně ji ponižovalo, že ji nutil, aby se s ní spřátelila. Hrozně žárlila, i když se to snažila nedávat najevo. Manžel jí sdělil, že ho tím žárlením odpuzuje, že se mu zprotivila i v sexuální oblasti. Sex teď už půl roku nestojí za nic. Zhroutila se z toho, manžel ji odvezl do léčebny. Gábina přednesla svůj životopis živě, výstižně, mohl posloužit i jako model pro ostatní. Zaměřila se na oblasti, které považujeme pro skupinovou práci za důležité. Zdá se, že její problémy spočívají především ve zvýšené závislosti na manželovi, kterou Gábina jako emancipovaná žena těžce nese. Sezení bylo tentokrát „nabité emocemi“. Ve skupině se už vytvářejí vyhraněné vztahy – v popředí je nepřátelský, rivalitní vztah mezi Gábinou a Emilem. Aktivní byli bohužel opět jenom Edita, David, Bára a Helena. Zdá se, že pro ostatní je skupinová diskuse náročná. Hovoří jen na přímé vybídnutí. Dění ve skupince řídil terapeut Jura. Alena se zapojovala spíše pocity. Snažili jsme se k tomu povzbudit i členy skupiny. Zapsala Alena

37


5.3.2007

15:15

StrÆnka 38

Osmé sezení Přítomni Standa, Jura, Alena Zkusili jsme se za slunného počasí posadit venku na židle do kroužku, část na slunci, část ve stínu. Pracovalo se nám tam dobře. Aktuality. Navrhli jsme, aby se nesmělí členové skupiny posadili do vnitřního kroužku a tam diskutovali. V kroužku nesmělých začíná diskusi Helena. Je upravená, usměvavá a její pocity tomu odpovídají. Cítí se dobře, hodně se směje a má veselou náladu. Ilona naopak říká, že se jí podařilo plakat, což se jí doma už dlouho nepodařilo, a pociťuje to jako úlevu. Vyjadřovali se postupně všichni formou „předávání štafety“. Bára uvedla. že se večer cítila nešťastná po konfrontaci s Gábinou a že měla dojem, že David s Gábinou se o ní baví. Doporučili jsme, aby si Bára zkusila zahrát žádoucí chování v situaci, kdy má pocit, že se o ní někdo baví. Bára to provede dobře: Přijde, sdělí tento svůj pocit a ptá se, zda je to pravda. David s Gábinou jí odpovídají, že není. Atmosféra mezi nimi se zdá být přátelská. Bára se celkově projevuje ve skupině dostatečně aktivně a živě. Uvedla ještě, že při dopolední práci v zahradnictví jí vadí, když lidé nedělají práci pečlivě, pořádně. Životopis Emil: Měl celkem příznivé dětství v rodině se dvěma staršími sestrami dvojčaty a dominantní matkou. Otec zemřel v jeho patnácti letech. Od Emila pak ženy očekávaly mužné, chlapské projevy. Snažil se proto vystupovat spíše drsně a nedávat najevo svoje city, ačkoliv je vnitřně spíše citlivý. Tento rozpor naučeného vnějšího projevu a vnitřní citlivosti prožívá v současné době nepříjemně. V komentářích jsme zůstali nejvíce u tohoto rysu jeho současné povahy a dávali jsme mu „povolení“ otevřeně mluvit o něžných pocitech i o obavách a pocitech slabosti. Jura řekl, že jako otevřený člověk se slabostmi je mu Emil bližší než jako drsný muž. Alena se přidala, rovněž někteří další členové. 38


5.3.2007

15:15

StrÆnka 39

Jen Edita by spíše preferovala sebejistého chlapa. Bylo by třeba si v této souvislosti udělat představu o tom, co očekává a požaduje jeho vlastní manželka. Z jeho vyprávění vyplývalo, že s manželkou poněkud rivalizují, že on cítí povinnost vyhrát, nikoliv možnost ukazovat slabost. Závěrem se Emil zmínil o událostech, na které citlivě reagoval: na železniční nehodu, při níž byla přejeta starší žena, smrt otce a nedávno smrt desetiměsíční dcerky jeho přítele. Má obavu o své chlapce, které má rád. Terapeuti se chovali přirozeně a spontánně jako kamarádi členů skupiny, uvažovali „čím to bylo“, „co je ve hře“ a „co by se s tím dalo dělat“. Kladli důraz na pocity a občas nabídli techniku, ale nedělali ze sebe zvlášť chytré. Podporovali pozitivní atmosféru ve skupině (zatím by měla převládat podpora nad konfrontací, pokud konfrontace, tak se smířlivým koncem). Zapsali Standa, Alena

Deváté sezení Přítomni Standa, Alena Životopis Bedřich: Vyprávěl pomalu, rozvážně, ale plynule a věcně. Měl dvě sestry a bratra. Otec byl alkoholik, často vzteklý, který ho hrubě bil. On se mu nebránil, měl ho rád, bylo mu to líto. Sám byl vždy spíše nesmělý, jedenkrát propadl, ale pak se už ve škole uplatňoval lépe. Na vojně nakonec „zapadl“ a vysloužil si „svobodníka“. Je vyučen malířem, matka ho nutí, aby se oženil. Chodil půl roku s prodavačkou, ale té se nelíbil, nakonec mu řekla, že ho nemá ráda a rozešla se s ním. Chtěl by být energičtější a jistější a opět si nějakou dívku najít. Jeho sebevědomí prý podlomily pocity, které nazývá „zhroucením“. Po několika pivech a vínu o Silvestru prý „ztratil odvahu“. Zdá se, že vlivem podpůrné pozitivní atmosféry skupiny ji znovu nabírá. 39


5.3.2007

15:15

StrÆnka 40

Skupina se vyjadřovala k jeho vztahu k otci. Alena navrhuje v budoucnu zkusit odreagování nahromaděné zlosti pomocí psychodramatu, Bedřich jeho city považuje spíše za lítost. Některé ženy by ho chtěly mít ráznějším. Uvažujeme též, zda by nebyl dobrým partnerem pro dominantní mateřskou ženu, kterou by poslouchal jako svou matku. Sám se přiklání k volbě pasivnější, klidné, podrobivé ženy. Modelem ve skupině je mu k tomu zřejmě maličká, zakřiknutá, hezká a žensky milá Adéla, které on je také celkem sympatický. Skupina upozorňuje na to, že jí během vycházky do města nabízel, že jí koupí nějaký dárek. Jako modelový vztah je to dobré, jako reálný vztah by to snad také nemuselo být špatné, ale přece jen je otázkou, jak by fungovali dva relativně submisivní jedinci. Vypracoval by si chlap jako hora sebevědomí vedle maličké Adélky, které se matka posmívá, že neumí vařit? Alena si myslí, že Adélka není tak zcela bezbranná a dovedla by si s ním poradit. Sezení se nám líbilo, sami jsme byli dost aktivní, ale skupina také. S Alenou jsme obvykle k témuž problému zkoušeli nahlas konfrontovat vlastní odlišné pocity, které se docela dobře doplňovaly a podněcovaly i vyjadřování rozličných pocitů u ostatních. Sezení proběhlo převážně v pracovní pohodě. Zapsali Standa, Alena

Desáté sezení Přítomni Standa, Alena Dnes jsme upustili od aktuality, ačkoliv námětů jsme měli řadu (konflikt Dáši v zahradnictví, zapojení do večerního nácviku tance aj.), abychom před třetí středeční komunitou dokončili životopisnou rundu. Zůstali nám nakonec čtyři méně smělí a méně hovorní členové, tj. Dáša, Franta, Lojza a Adélka, z nichž Adélka pro onemocnění chyběla. Začal Lojza. 40


5.3.2007

15:15

StrÆnka 41

Životopis Lojza: Vyprávěl pomalým hlasem, se sklopeným zrakem a spíše neobratnými formulacemi. Celé jeho vyprávění a vlastně i celý jeho život byly pro posluchače uspávající. Všechno, co se v jeho životě dělo, bylo poměrně fádní a i on sám měl tento pocit výrazný zejména tehdy, když se načas odstěhoval od rodičů a bydlel sám na internátě. Když se vrátil z práce domů, neměl co dělat. Chodit z práce do hospody ho nebavilo a žádné jiné ušlechtilejší záliby, které by mohl rozvíjet, neměl. Tak se pak zase vrátil na vesnici ke svým rodičům, se kterými si nerozuměl a dosud nerozumí. Rodiče o něj nemají zájem. Jsou mezi nimi konflikty, otec je hrubší povahy. Chodil asi půl roku s dívkou, která byla atraktivní, ale příliš náročná. Sám zájem o sňatek a založení rodiny nemá. Přál si vytrhnout se z všedního života např. tím, že by šel do vojenské školy anebo ke kriminálce. Ale v jednom případě neudělal zkoušky a ve druhém se zase necítil nervově dobře. Ve vztahu k vojenské kázni a dobrodružným povoláním je u něj zajímavý rozpor. Na jedné straně je člověkem nejistým, nesmělým a nekolektivním, na druhé straně by měl tendenci vojensky velet a prožívat hrdinské příběhy. Diskuse k němu moc nebylo. Životopis Dáša: Začala svým obvyklým rozpačitým smíchem, který se na počátku vyprávění vícekrát nepřiměřeně opakoval. Když se dostala do středu vyprávění, tak už přiměřeně slzela a plakala. První manželství, které skončilo rozvodem, popsala jako nešťastné, protože ji manžel bil a vytýkal jí hovor s kýmkoliv. Druhé manželství, ve kterém má dvě děti, líčila jako delší dobu problematické proto, že manžel dává za pravdu ve všem svým rodičům.Ti ji nemají rádi, chtěli pro něho asi lepší partii. Při návštěvách neustále manžela vychvalují a ji shazují. Manžel též často před ní chválil nebo obdivoval jiné ženy. Po konzultaci v manželské poradně došlo bezprostředně ke zlepšení vzájemného vztahu i manželova chování. Podivili jsme se trochu, zda všechno jen tak spadlo z nebe, a zda ta41


5.3.2007

15:15

StrÆnka 42

ké nemá na svých situacích nějaký podíl. Připustila, že v prvním manželství po prvním zbití natrvalo odmítala manželovi sex. Ve druhém manželství si chyb není vědoma. Potřebovala by něhu, obdiv, zastání. Z vyprávění i z dřívějších projevů se nám zdá, že je hodně kritická vůči druhým, nedovede věci uhladit nebo zvládnout nepříjemné situace nalezením něčeho pozitivního. Stále setrvává na přemílání nepříjemných skutečností, nepřenese se k pozitivnímu řešení. To by bylo potřeba ji ještě naučit a přehrát to s ní v psychodramatu. Mohla by například, když tchyně jejího manžela tolik chválí, začít před ní manžela také chválit. Chtěli jsme to zahrát už v kroužku ve skupině, ale poplakávající Dáše se do toho moc nechtělo a tak jsme raději dokončili životopisy. Životopis Franta: Franta, který toho zatím ve skupině namluvil nejmíň, pronesl životopis poměrně hlasitě, poutavě, s dobrou výřečností a přitom velmi stručně. Během sedmi minut byl hotov. Přitom byla v životopise řada emocionálně významných zážitků. K jednomu z nich patřila dopravní nehoda, při níž auto porazilo jeho pětiletou dcerku. Naštěstí se ji podařilo bez následků zachránit. Pak to byla asi rok trvající nevěra jeho manželky na pracovišti. Teprve když jsme ho na to upozornili, vrátil se znova k těmto příběhům a podrobněji komentoval i své tehdejší emoce. Manželská situace se po odchodu manželky na jiné pracoviště upravila. Skupinové sezení bylo tentokrát pracovně zaměřeno na dokončení životopisné rundy. Poskytlo informace o třech zbývajících přítomných členech. V interakci se nic významného nedělo, nebyla ani příležitost. Atmosféra byla mírně pasivní a poklidná. Někteří z těch, co vyprávěli životopis, uváděli, že se v této skupinové atmosféře cítí dobře. 42


5.3.2007

15:15

StrÆnka 43

Terapeuti po skončení sezení ve společné diskusi uvažovali, zda se skupina na nich nestává příliš závislou. Alena měla dojem, že začínáme po každém životopise diskutovat jako první a nenecháváme dostatečně dlouhé mlčení, aby mohl začít někdo jiný. Standa měl dojem, že mlčení byla dost dlouhá, aby někdo mohl začít, kdyby chtěl. David a Edita se z role počátečních iniciátorů v posledním týdnu vysloveně stáhli, Gábina po kritikách ke své agresivitě (a možná i pro problémy, které má sama se sebou ve vztahu k řešení manželské situace) mlčí také, od ostatních nelze samostatnou iniciativu očekávat, spíše se zapojí až na vybídnutí. Výjimku tvoří Bára, která si výroky spíš záměrně trénuje. Dnes byla snad – i vlivem úvodního delšího málo dynamického Lojzova životopisu – atmosféra poněkud ospalejší. Vztahy ve skupině jsou přirozené a přátelské. Zapsali Standa, Alena

Jedenácté sezení Přítomni Standa, Alena Sezení zahajuje nová šerifka Helena. Z ranní komunity je řada materiálů do aktualit. Alena připomíná problém podskupin. Podskupiny. Zkoušíme nastavit členy do podskupin při pohybu v prostoru. Mají se procházet a pak se postavit k tomu nebo k těm osobám, k nimž se cítí být blízko.Utvoří se dvojice Emil a Helena – sami se ironicky komentují jako „erotická dvojice“. Spojilo je to, že Emil Helenu vyslechl a projevil jí podporu a ona dávala najevo, že jí to dělá dobře. Další dvojici vytvářejí Edita s Gábinou, prý proto, že si spolu mají o čem vykládat. Stranou se vytvoří kroužek nesmělých. Spíše jde o svobodné osoby s podobnými zájmy a problémy. K nim se snaží připojit Ilona. Franta, Dáša a David zůstávají každý sám. Navrhujeme, aby vyjádřili, jak by si přáli být všichni vzájemně ve 43


5.3.2007

15:15

StrÆnka 44

skupině blízko. Stavějí se spontánně do kroužku, včleňují i terapeuty. Necháváme chvilku držení se v kroužku za ramena s vychutnáváním pocitu soudržnosti. O slovo se dále hlásí Emil, vzpomíná, že se mu vybavila událost z dětství, kdy na něj opilý otec šel s nožem a matka ho místo ochrany proti otci ještě přistrčila. Domnívá se, že v tom objevil souvislost se svým chováním vůči synovi, kterého večer při usínání drží za ruku, jakoby ho chtěl před něčím ochránit. Alena navrhuje, aby se to přehrálo, že se třeba přitom odreaguje. Zkoušíme, zda bychom mohli navodit atmosféru pro psychodrama. Emil volí jako matku Helenu a jako otce Frantu. Oba vylíčenou situaci dostatečně realisticky nevykreslují, spíše se smějí nebo jsou rozpačití, ale zato si do toho promítnou některé vlastní problémy, např. Helena svoji alergii na manželovo pití piva, na jeho „stavování se v hospodě na pivo“. Přecházíme tedy od Emila k Heleně. Helena má před očima odstrašující příklad pijáctví manželova otce a obává se, aby tomu manžel taky nepropadl. Nesnáší pach piva, je alergická, když se manžel staví cestou domů v hospodě. Snad by snesla, kdyby se napřed přišel domů najíst a požádal ji o dovolení jít do hospody. Je jí též nepříjemné, když se manžel k ní po vypití piva chová mile. Mrzí ji, že se k ní nedovede chovat mile bez alkoholu. Není nám zatím jasné, jak dalece je manžel skutečně ohrožen alkoholismem a jak dalece je to jen její přecitlivělost, podmíněná minulými zkušenostmi. Chtěli jsme ještě zkusit zahrát konfrontaci s manželem, pokud jde o pití, pozornost a něžnost, ale to už nám vypršel čas. Bude třeba se k tomu ještě vrátit. Z ranní komunity nám zbývají ještě tyto náměty: 1. Bára dostala hodně neočekávané kritiky, že se chová panovačně a agresivně, prosazuje se málo laskavým a málo vlídným způsobem, což bylo pro terapeuty překvapující. 2. U Ilony není jasné, zda se skutečně chce s manželem rozejít nebo zda jí soužití s ním přece jen poskytuje určité výhody a je nakonec ráda, že ji vyhrožováním sebevraždou „donutí“, aby s ním zůstala. 44


5.3.2007

15:15

StrÆnka 45

3. Chybí životopis Adélky. Lojza s Helenou by se měli připravit na vlídné uvítání nové skupiny, Lojza se naučit dívat při řeči lidem do očí, totéž platí o Báře. Bedřicha bude třeba trénovat na častější aktivní výroky, Gábina by se měla naučit výrokům typu – ale i + (mínus ale i plus): když řekne něco negativního, měla by na závěr najít také něco pozitivního a tím skončit. Je pořád hodně útočná, chybí jí empatie, kritikou staví lidi do obrany či opozice, i když to myslí dobře. Zapsali Standa, Alena

Dvanácté sezení Přítomni Standa, Alena, Jarka Kreslení na téma „Návrat královského posla“. Téma specifikujeme: jde o posla neúspěšného a královské rodičovské postavy jsou zlé, velké a ohrožující. Diskuse ke kresbám je krátká a přináší jen několik málo poznatků. Bedřich nakreslil vzdor instrukci závěr optimistický: syn vyplnil příkaz. Odráží se v tom asi jak jeho poslušnost, tak i celkem optimistický pohled na vlastní budoucnost, který zde nahradil původní pocit bezmoci a skepse. Hodnotíme to jako prognosticky příznivé znamení. Edita se opět odlišila od ostatních, tentokrát abstraktní kresbou – abstraktní zlo, které bude překonáno oranžovým dobrem. Bára nakreslila pro neúspěšného posla vězení, což odpovídá i jejím současným pocitům, že ji teď skupina vidí kriticky (a „poslala by ji do vězení“). Gábina v průběhu kreslení pláče. Protože skupina se tentokrát spontánně nerozjíždí, ačkoliv napětí, které by se mělo zpracovat, je dost a trochu se už obáváme toho, že vysloveně čekají na vybízení a řízení, uvede Standa několik tématických námětů a zdůrazní, že terapeuti skupině za uplynulé údobí už dali model, co se má dělat, a že by skupina mohla pracovat samostatně – že se z ak45


5.3.2007

15:15

StrÆnka 46

tivity stáhneme, aby mohli samostatně pokračovat. Pak se snažíme chvíli mlčet. Po krátkém mlčení převzala aktivitu Edita. Začala se dotazovat Gábiny, proč pláče. Dáša se zapojila do rozhovoru a otráveně uvedla, že se už Gábiny dříve ptala a Gábina ji odbyla. Dáša svým typickým způsobem zdůrazňuje překážku, závadu, chybu, bez jakékoliv snahy záležitost nějak pozitivně řešit, otevřít cestu dál či ven. (Je to u ní typický vzorec chování, který by se měl korigovat.) Gábina krátce informuje o telefonním rozhovoru s manželem, ve kterém měla pocit selhání. Místo aby manžela „usadila“ a rozhovor skončila, celou dobu ho poslouchala. Večer na psychogymnastice ve hře na „obdarovávání“ nesla lidem symbolicky „peníze“ a Květa z druhé skupiny jí to vyrazila z ruky, až se „peníze“ rozkutálely. Cítí se odmítnutá, nepochopená. Emil se hned pustí s Gábinou do polemiky. Polemika je zcela neplodná, Emil ji přesvědčuje, že má poslouchat, nemá se bránit, má se k sobě stavět kriticky. Gábina se mu snaží vysvětlit, jak to myslela, co cítila, že se snažila lidem udělat dobře, např. postrčila Adélku dovnitř, aby ji povzbudila, a skupina jí pak vyčetla, že lidmi manipuluje. Má tedy jednoznačný pocit, že všecko, co udělá, je špatně, všecko je vysvětlováno v její neprospěch, jako její chyba. Já (S.K.) mám dojem, že tomu tak ve skupině skutečně momentálně je. Emil, stejně jako David, Dáša a dokonce do jisté míry její kamarádka Edita, ji pořád za něco kritizují a vůbec neakceptují její pocity. I když se Gábina snaží upřímně vyjádřit, co cítí, každý jen říká, že se brání, a tak jí skutečně nezbývá nic jiného, než aby zmlkla a myslela si svoje. Jediná Bára se do ní trochu vcítila, ale to zapadlo. Gábina zřejmě svým hodně kritickým chováním dráždí, zejména muže. (David si do toho ovšem promítá vztah ke své vlastní ženě.) Není potom akceptovaná ani tehdy, kdy už se upřímně svěřuje se svými pocity. Momentálně není ve skupině vhodná situace k tomu, aby Gábina své postoje mohla zkorigovat, protože ti silní ji „neberou“ a ti pasivní se do toho „nenamočí“. Skupina jí teď dost dobře nedokáže poskytnout podporu. David k ní měl několik dotazů, týkajících se vztahu 46


5.3.2007

15:15

StrÆnka 47

s manželem, ale i když se snažil mluvit vlídně a uhlazeně, bylo vidět, že je v jeho projevu také kritický postoj. Zhodnocení situace ve skupině: Koncem třetího týdne, před odjezdem na dovolenku, vzniklo ve skupině, která dosud pracovala spíše v pohodě, klidně a harmonicky, značné napětí. Jednak vykrystalizovala osobní antipatie mezi Emilem a Gábinou i Davidem a Gábinou, jednak došlo k únikovým tendencím z řádu, např. ke svévolným odchodům do města a odchodům ze zahradnictví. Dále si skupina přece jen asi zvykla na aktivitu terapeutů a začala jim pomalu přenechávat vedení. Když jsme se teď pokusili skupině do dění nezasahovat, ukázaly se negativní stereotypy, zejména kritičnost, polemičnost a zdůrazňování překážek bez dostatečné schopnosti rozpory řešit a objevovat pozitivní pocity a vlastnosti u druhých. Racionální výklad, např. Standovo heslo „něco je špatně, ale něco je také dobře“ (– ale +), napsané na tabuli, nemá na vlastní chování členů skupiny zatím vliv. Opravu svého negativního myšlení si musí zřejmě každý zažít sám na sobě. Atmosféra je teď málo vlídná, je spíše kritická, a to v situaci, kdy členové ještě nedovedou ostřejší kritiku pozitivně zpracovat pro zlepšování svého chování. Kritika („negativní zpětná vazba“) je zatím staví do opozice. Bylo nám poněkud nepříjemné vydržet uvedenou tenzi a nepokoušet se chování uhlazovat a zřetelně nesprávné postoje opravovat, nechat členy, ať si v tom zůstanou sami. Sezení také skončilo rozladěním, trváním napětí mezi částí skupiny a určitou bezradností pasivních členů. Budeme to asi muset ještě vydržet, ono se to zase v dobré obrátí. Je jen nepříjemné, že v té tenzní situaci zrovna pojedou domů na víkendovou dovolenku. Zapsali Standa, Jarka, Alena

47


5.3.2007

15:15

StrÆnka 48

Třinácté sezení Přítomni Standa, Alena, Jarka Odpoledne byla atmosféra úplně jiná. Seděli jsme venku, bylo teplo, svítilo sluníčko, byli jsme po obědě, byli jsme klidní a trochu líní. Po včerejším rozladění a napětí nebylo ani památky. Franta vystoupil s dotazem, jak se má zbavit nadměrné závislosti na manželce. Členové skupiny se ho ptali, proč to chce, když má teď manželství v pořádku. Franta vysvětluje, že by to chtěl jako prevenci před zklamáním. Vzpomíná na to, jak těžce prožíval, když mu manželka byla nevěrná. Navrhli jsme mu nakonec formulku do autogenního tréninku „jsem samostatný a nezávislý“. Adélka se přihlásila s životopisem. Proběhlo to v milé pohodě. Adélka se usmívala, stěžovala si na spavost při práci v navijárně, kde ji práce nebaví, chtěla dělat u dětí nebo u zvířat, ale musela se vyučit elektromechaničkou. Musí tam teď aspoň tři roky vydržet a jinou práci, která by nebyla vsedě, tam nemají. Ví, že je nesamostatná a málo společensky iniciativní, ale nějak moc jí to nevadí. Kamarádky nemá, protože ostatní děvčata jsou „nafoukaná“. V internátě trpěla posměchem pro svou malou postavu, dětskost a bezradnost. Končí vyprávění příhodou, kdy ji kluci posadili na skříň, ze které nemohla slézt, a musela tam zůstat sedět až do přestávky, až ji učitel sundal. Všichni se smějí a v pohodě její životopis končíme. – Zkusili jsme také ještě přehrát její rozhovor s matkou (hrála ji Helena), které má Adélka říct, že se od ní odstěhuje do garsonky. Samozřejmě, že to nijak neprosadila a stejně je sporné, jestli by to bylo účelné. Ona je takové dítě, že nad sebou rodičovskou péči asi ještě potřebuje (myslí si Standa a Jarka). Sama by byla bezradná, potřebovala by asi přejít z rodičovské ochrany přímo do 48


5.3.2007

15:15

StrÆnka 49

manželství ke statnému muži, kterému by možná mohla být hodnou, milou, poddajnou ženou. Se značným napětím se přihlásil Lojza, který sdělil, že se cítí nešťastný a opuštěný. Ve funkci šerifa mu nikdo nepomohl, nikdo ho nepozdvihl, všichni projevují lhostejnost k programu i k sobě navzájem, on zůstává s úkoly sám – je to tak jako doma. I doma vzal na sebe úkoly se stavbou, všichni mu slibovali pomoc, ale pak to zůstalo na něm. Uvádí některé drobné příhody (Dáša se šla bavit, když něco po ní chtěl, někteří se nad ním ušklíbli, Edita s Gábinou ho odmítly, když se k nim při psychogymnastickém rozdělování na podskupinky chtěl připojit). Skupina se snaží do něj vcítit, poskytují mu podporu a informace, že se jim jeho šerifování líbí, že situaci zvládá, že se mu nikdo nechtěl posmívat. Gábina ho vlídně informuje, že se jen ptala, proč se k nim přidal, nechtěla ho odmítnout, spíše ji to potěšilo. Pro skupinu bylo Lojzovo sdělení překvapením, nevěděli, že to tak prožívá, a zareagovali na něj velmi podpůrně. Zdá se, že Lojza své pocity postupně zkorigoval a uvědomil si, že je to přenesený problém z domu. Také to několikrát výslovně řekl. Nakonec jsme navázali na jeho opakovaná slova, že by potřeboval „pozdvihnout“. Udělali jsme kroužek a pozdvihli jsme ho do výše. To se mu líbilo, uvolnil se a začal se smát. Na chvíli jsme se ještě vrátili ke Gábině na popud Aleny, aby se před odjezdem trochu zklidnila. Gábina tentokrát sebekriticky vyjádřila problém, že se nedokáže od manžela odpoutat, ani se s ním rozejít, ani být vůči němu lhostejná a jednat vůči němu takticky, protože ho má ráda. Když ho poslouchala v telefonu, nedokázala přerušit hovor proto, že měla potřebu ho poslouchat. Nedokáže se nad vztah k manželovi povznést, ačkoliv by velmi chtěla. Ví, že jí závislost škodí, ponižuje ji. Potřebovala by pomoct s tím, aby se závislosti zbavila. Není to jenom 49


5.3.2007

15:15

StrÆnka 50

v tom, že nemá kam jít, ale je to i záležitost emocionální. Když se takto svěřovala se svými pocity a problémy, byla pro skupinu přijatelná a sympatická a ostatní jí také poskytovali přiměřené porozumění, takže včerejší napětí mezi ní a skupinou už nebylo patrné. Skupina pracovala opět efektivně, a to jak s problémy jednotlivců, tak i s vnitroskupinovými tenzemi a projekcemi. Terapeuti mohli být opět sami sebou. Zapsal Standa

Čtrnácté sezení Přítomni Jura, Alena Zážitky z dovolenky: Adélka byla u tety, přijel tam za ní otec, byla překvapená tím, jak si hezky promluvili. Dokonce souhlasil se změnou jejího zaměstnání, poprvé měla pocit, že s ní jedná jako s dospělou. Dáša je po dovolence posmutnělá, zdá se nám, že i hůř mluví. Doma se po celou dobu hádala s bratrem, nechtěl nic dělat, vždycky mu dala něco za úkol a on se beze slova sebral a ujel na kole. Chvilku s tím skupina pracuje. Zdá se, že Dáša skutečně lidi odpuzuje tím, že jim ustavičně dává něco za úkol dost strohým způsobem, a rozčiluje ji, když ji neposlechnou. Je to pravděpodobně dost neobratný pokus lidi k sobě připoutat nebo s nimi navázat kontakt. Jura se Dáši ptá, jaká byla v tomto směru její máma. Oba rodiče jsou podobní, jenom křičí a rozkazují, neumějí říct laskavé slovo. Lojza měl doma s otcem i s matkou vážný rozhovor. Vyčítal rodičům, že se k dětem v dětství chovali chladně. Matka se rázně odmítala o těchto záležitostech bavit, uvedla, že měla moc práce a na nějaké city neměla čas. Otec začal vzpomínat na své vlastní dětství – byl sirotek, nevlastní otec se k němu vždycky choval odměřeně, měl to v životě těžké. Lojza měl pocit, že se s otcem hodně sblížil. Pokračoval doma v práci 50


5.3.2007

15:15

StrÆnka 51

na stavbě, pořád musel všechny do práce honit, musel na ně i křičet, bez něho za ty tři týdny neudělali dohromady nic. Bedřich vypadá po dovolence nespokojeně, ale ne tak ustrašeně a bojácně jako dřív. Doma pochopil, že už to opravdu dál nejde, jenom se držet máminých sukní. Chce s tím něco udělat. Zdálo se mu doma, že si máma ani moc nepřeje, aby od ní odešel, i když ví, že kdyby ji postavil před hotovou věc, tak by to přijala. Jura Bedřicha vyzve, aby obešel celý kruh a každému členu skupiny o sobě řekl, že je „silný a samostatný muž“. Bedřich to provede a podaří se mu i vnitřně se ztotožnit s touto formulkou, vypadá spokojeněji. Edita líčí zážitky z dovolenky dramaticky. Byla to „hrůza, šok, odcizení, deset hodin trvalo, než našli s manželem společnou řeč“. Upozorňujeme ji na to, že události ve vyprávění příliš dramatizuje. Postupně se dozvíme, že Edita našla po návratu domů hromadu neumytého nádobí, manžel jí řekl „něco hrozného, co se jí dotklo, cítila za tím lež a neupřímnost“ – takže si sedla ke gramofonu a poslouchala Bacha. Všechny domácí práce udělali s manželem po deseti hodinách, „když našli společnou řeč“. Gábina má po dovolence pocit vítězství, manžel byl korektní, dokonce to vypadalo, jako by on byl závislý na ní. Sezení bylo „nabité“ informacemi, přetahovali jsme asi o čtvrt hodiny. Aktivita byla vcelku dobře rozložená na celou skupinu. V roli „pomocného terapeuta“ byl tentokrát David, přispíval cennými připomínkami. Spolupráce mezi terapeuty byla dobrá. Zapsala Alena 51


5.3.2007

15:15

StrÆnka 52

Patnácté sezení Přítomni Standa, Alena, Jarka Probraly se otázky příchodu nové skupiny a reakce na něj, zvládnutí role šerifů, vývoj „erotické dvojice“ Emila s Helenou i další situace v podskupinkách. Skupina má pocit, že uvítání a včlenění nové skupiny provedla dobře. Pochvalují si, že Helena s Lojzou dobře zvládli šerifskou úlohu při vítání. I další členové skupiny pomáhali včleňovat nováčky do režimu oddělení. Považují jimi provedené přivítání za podstatně lepší než přivítání, kterého se jim dostalo od předchozí skupiny. Na druhé straně je jim však po předchozí skupině smutno, považují pro sebe jejich odchod za ztrátu. Mnozí z nich měli na členy této skupiny emoční vazbu, skupinu považovali za svůj vzor. Její odchod je trochu „rozklížil“. Standa nadhodil otázku vývoj „erotické dvojice“. Emil a Helena se za erotickou dvojici nepovažují. Sbližuje je, že si dobře rozumějí, ale nemyslí si, že je to na úkor skupiny. Emil naopak zdůrazňuje, že se pomocí podskupinek daří urychlovat svěřování a informace se pak dostanou na skupinu. Standa potvrzuje, že to u Emila a Heleny bylo zpočátku skutečně pravda. Emil dokázal Heleně ve skupině poskytnout podporu při kritice, protože znal víc informací a ty se ve skupině probraly. Skupině jejich blízkost nijak nevadí a záležitost zatím pro ni zůstává jako docela hezký „kamarádský vztah“, ale budeme to muset přece jen hlídat, aby nevznikala silná vazba, která by se mohla negativně odrazit na jejich manželských vztazích doma. (Zejména když Helena při dovolence odmítla manželovi sexuální styk, „protože se na ni moc sápal a myslel jenom na to“ – zápis z deníku.)

52


5.3.2007

15:15

StrÆnka 53

Pak Lojza převedl pozornost na dvojici Gábina a Edita. Má dojem, že si říkají hodně mezi sebou a neříkají to pak už skupině. Dostáváme se zejména k Editě, která má pocit, že jí skupina nemůže dost dobře rozumět. Chtějí, aby brala všechno prakticky a jednoduše a ona má spíš potřebu zabývat se „složitějšími problémy svého vnitřního života, svou identitou apod.“. Gábina jí v tom rozumí, diskuse ve skupině jí k tomu moc nedává. Víc jí dala ostrá hádka s Emilem v kuchyni, která pro ni znamenala emoční prožitek, podněty k pocitům. Potřebuje pocity, ne banální informace. Spolu s ní docházíme k vyjádření poznatků, že potřebuje mít pocit odlišnosti a dramatického prožívání, ne obyčejného uzemňování k praktickému životu. Standa vyjádřil rozpaky, zda máme Editu spíše z jejích výšin realisticky usměrňovat nebo ji sledovat do jejích úvah při hledání „její identity“. Situace, kdy jsme seděli nedaleko hřiště, na němž se hrálo, nás nutila mluvit hlasitěji. Tři přítomní terapeuti se volně začleňovali do diskuse s autentickými pocity a diskutovali i mezi sebou. Standa měl pocit, zřejmě oprávněný, že strukturování dění a zadávání i přesun témat čeká skupina od něj a že se po víkendové pauze znovu dostává do vůdcovské role, ve které by být nechtěl. Nechá-li se to tak, mohla by se situace během týdne vyvinout v model dobrého otce a poslušné skupiny, což je model sice podpůrný a při práci s konkrétními problémy i konstruktivní, ale nese s sebou problém závislosti skupiny a jejího nedostatečného samostatného růstu. Zapsali Standa, Alena Poznámky k dopolední komunitě: Čtvrté hodnocení komunity, které vedli Helena s Lojzou, oba ze skupiny Ikarové, bylo důkladné a trvalo také více než obvyklé dvě hodiny. Ke každému hodnocenému se hodně mluvilo, na hodnocení byli často vybíráni David, Edita a Gábina, kte53

Toto je pouze náhled elektronické knihy. Zakoupení její plné verze je možné v elektronickém obchodě společnosti eReading .

Kroměříž

Recommend Documents