KRISTÝNKA PØEDSTAVUJEME NAŠE VARHANÍKY - 2. DÍL

SBOROVÝ LIST CÍRKVE BRATRSKÉ V BRNÌ, KOUNICOVA 15

KOMPAS bøezen/2010

KRISTÝNKA PØEDSTAVUJEME NAŠE VARHANÍKY - 2. DÍL PROGRAM NA BØEZEN 2010

Obsah / bøezen 2010

2 Za paprskem Danka Truksová 3 Úvodník Cecílie Branèová z února 3 Støípky red. kronika (bøezen) 4 Sborová red. 5 Výhledy Jan Asszonyi ke kázání 6 Pøíspìvky Jiøí Gruber, Pavel Coufal na br. Pavla Dvoøáèka 9 Vzpomínka Jindøich J. Kimler Houba 10 Jihomoravská Daniela Koøínková nové èleny 11 Pøedstavujeme Štìpán Novotný naše varhaníky – II 12 Pøedstavujeme Petr Kvapil, Antonín Starý setkání mládeží 15 Spoleèné Štìpán Hluchý Fajfr – pøedseda Rady CB 16 Daniel David Fajfr ètenáøù 17 Z dopisù Bohuslav Smutný nedìlní 18 Povídání Bára a Pája èaj 20 Pampeliškový David Fajfr návštìvníkù 21 Vítání Bohuslav Smutný na veèírek 22 Pozvání Eliška Koøínková 23 Programy páteèníci, veteráni, Klub maminek, fotbálek Mìsíc bøezen ve sboru 24 Na titulní stranì Kristýnka Novotná pøi požehnání. Fotografiemi do tohoto èísla pøispìli: David Fajfr, Daniela Asszonyi, Daniel Fajfr, Eliška Koøínková, webové stránky

CÍRKEV BRATRSKÁ, BRNO Modlitebna Kounicova 15; kazatel Jan Asszonyi – tel.: 534 009 434; sekretariát a kazatel Jakub Škarvan – tel.: 530 342 302 (UPC)

ZA PAPRSKEM

T

en høejivý pocit trval jen krátce, ale pøesto se jí nesmazatelnì vryl do všech pórù jejího tìla. Musela v sobì potlaèit trochu lenosti, ale nakonec se odhodlala. Teï pøed sebou tlaèila cosi temného a vlhkého a chtìla to snad už stokrát vzdát, zalézt zase nìkam dolù a èekat až... Znovu se opøela a cítila, že okolí povoluje a trošku se jí podaøilo s tím stále ještì promrzlým masívem pohnout. Pokraèovala takto každý den, ale vždy se dopøedu dostala jen o kousek. Nìkdy se sama sebe ptala, jestli si tu záø jen nevymyslela, jak ji o tom pøesvìdèovaly její sestøièky. „Nic jako paprsek neexistuje! A proè se honit za nejistým? My jsme tady celkem spokojené,“ øíkaly jí, když jim vyprávìla o høejivém pohlazení a dodala, že tam nahoøe je ho jistì mnohem, mnohem víc. Teï se lopotila za nejistým zítøkem, ale nadìje stále ještì zùstávala. (...) „Mamííí, podívej, snìženka!“ vykøikl kousek od ní malý chlapec. Maminka se podívala na bìlostné okvìtní lístky a pøitakala: „Ano, máš pravdu,“ a dodala: „Tak brzy jsem snìženku ještì nevidìla. Jen se divím, kde jsou ostatní snìženky.“ Danka Truksová PS: Tento pøíbìh vùbec není o jarních kytièkách. Ale to ty jistì víš, mùj milý ètenáøi.

K O M P A S Sborový list Sboru Církve bratrské Brno, Kounicova 15 Vychází vždy na zaèátku nového mìsíce pro vnitrosborové úèely. Pøipravují: Lenka Broklová ([email protected]), Petr Raus ([email protected]), Iva Zachariášová ([email protected]), David Fajfr ([email protected])

ÚVODNÍK

S TØÍPKY z mì mìsíce února Na celobrnìnském setkání mládeží BJB, CB, AC, KS a CASD, které se konalo ve støedu 3. února v BJB, se sešlo okolo 140 mládežníkù.

T

ìším se na jaro, letošní zima je zdlouhavá. Je dobøe, že se v naší zemi støídají ètyøi roèní období. Každý se mùže tìšit na to svoje, které má nejradìji. I v životì každého z nás se støídají období, kdy je nám hùøe a zase lépe. Když procházíme tìžkostmi nebo nepøíjemnostmi, vìøme, že to nebude nastálo. Bude zase lépe, pøijde jaro a léto. Pán Bùh nám zaslíbil, že na nás nedopustí nic, co bychom nemohli unést. S dopuštìním pøijde též vysvobození. A tak jde pøedevším o to, aby u nás Pán Bùh nalezl vdìèné srdce. Abychom mu byli za všechno vdìèni. I za to, že se máme tak dobøe, za to, že žijeme v naší vlasti, za životní úroveò, kterou máme, za dvacet let svobody. A dìkovat pøedevším za náš sbor, za církev, za to, že nám nehrozí nìjaké duchovní výstøednosti nebo zase úplné vychladnutí. Závìrem chci øíci, abychom byli vdìèni za Pána Ježíše Krista, že jsme v nìho mohli uvìøit a že on nám na každý den projevuje svou milost a vede nás.

Nìkteøí mládežníci se ve dnech 19.–20. února zúèastnili jihomoravské Houby konané v Letovicích, na níž byl hlavním øeèníkem kazatel Pavel Hošek. Výtìžek sbírky na práci Teen Challenge, konané v nedìli 21. února, èinil 18 500,00 Kè. Èástka byla spoleènosti Teen Challenge zaslána na její úèet. Dirigent pìveckého sboru Martin Raus uspoøádal CD písní, které zaznìly na prosincových adventních koncertech našeho pìveckého sboru na veèírku a v Ostravì. Náklady na jedno CD jsou 50 Kè. Informace u Martina, èi lépe u jeho manželky . Tìšili jsme se, že vás v Kompase budeme informovat o únorovém výletì malého dorostu. Žel vzhledem k nemoci, která postihla vedoucí i nìkteré dorostence, plánovaný výlet odpadl. Snad tedy pøíštì. redakce

Cecílie Branèová KOMPAS 3/2010 / WWW.CB.CZ/BRNO/

3

BØEZEN 2010

SBOROVÁ KRONIKA Poznal jsem, že není pro nìho (pro èlovìka) nic lepšího, než se radovat a konat v životì dobro. Kazatel 3,12

BLAHOPØEJEME KDY

5. 3. 15. 3. 16. 3. 26. 3. 28. 3.

KOMU

PROÈ

sestøe Janì Láznické z Brna sestøe Vlastì Smutné z Brna bratru Bohuslavu (Pavlu) Dostálovi z Brna sestøe Ludmile Doležalové z Brna sestøe Vìøe Štìpánkové z Brna

70 78 73 81 86

let let let let let

POŽEHNÁNÍ V nedìli 14. února bylo požehnáno Kristýnce Novotné, dceøi Terky a Štìpána Novotných.

ODCHOD NA VÌÈNOST 10. února 2010 zemøel ve vìku nedožitých 66 let bratr Petr Dvoøáèek. Rozlouèení s ním se konalo v obøadní síni Ústøedního høbitova ve støedu 17. února.

VYNÌTÍ Z EVIDENCE Petra Šindlarová a Martina Halvová byly v souladu s Øádem CB vyòaty z evidence èlenù sboru pro dlouhodobou ztrátu kontaktu. Milí pøátelé, zveme Vás na setkání a promítání

DOROST NA SENINCE TÁBOR

VÍRY,

'82, '85 VELKÝCH DEŠÙ

& '91 &

AHAVE

kdy: sobota, 27. bøezna 2010 kde: sbor CB, Kounicova 15, Brno èas: 16.00 hod kdo: èlenové brnìnského dorostu kdo také: Vaši blízcí a ti, které to zajímá proè: setkat se, zavzpomínat, povykládat si i s tìmi, kteøí tam nebyli, ale tøeba chodili do dorostu... Tìšíme se na Vás, Jura & Šum & Bohuš

4

KOMPAS 3/2010 / WWW.CB.CZ/BRNO/

VÝHLEDY

ANEB CO NÁS ÈEKÁ A CO NÁS NEMINE

M

ìsíc bøezen je charakteristický pøedevším dvìma momenty. Tím prvním je skuteènost postního období, které smìruje náš zrak k Velikonocùm. Druhý moment souvisí s výroèními shromáždìními èlenù sboru v Brnì a Bohumilicích. Naše dìti by dodaly ještì jednu vìc, totiž jarní prázdniny, které mají v týdnu 8.–12. 3. 2010. V tomto rámci se budou konat pravidelná i mimoøádná bøeznová setkání a shromáždìní. Veèírky Program bøeznových nedìlních veèírkù je ovlivnìn jednak výroèním shromáždìním èlenù sboru (21. 3. 2010 v 15.00 hodin), kvùli nìmuž veèírek nebude, a pak tím, že sborový den byl odsunut na duben (25. 4. 2010). To nám dává možnost zahájit pøi nedìlním veèírku na Kvìtnou nedìli (28. 3. 2010) velikonoèní týden. · 7. 3. 2010 – „Poprvé v Americe“ – Eliška Koøínková bude vyprávìt o svém studijním pobytu v USA. · 14. 3. 2010 – „Vìda a víra“ – biblická zpráva o stvoøení a vývoj druhù. Program pøipravuje br. Milan Hluchý s bratry Petrem Rausem, Janem Zejdou a Janem Asszonyi. · 21. 3. 2010 – veèírek NEBUDE. · 28. 3. 2010 – „Na cestu do velikonoèního týdne“ – Program posledního veèírku roèníku sezony 2009–2010 pøipravuje kaz. Jan Asszonyi. Výroèní shromáždìní V brnìnském sboru se výroèní èlenské shromáždìní koná v nedìli 21. 3. 2010 v 15.00 hodin, v Bohumilicích v nedìli 14. 3. 2010 (èas bude ještì upøesnìn). Vìzte, že: · V sobotu 20. 3. 2010 budou v našem sboru ve 12.00 hodin oddáni Petr Buršík a Hanïula Zachariášová. Pøejeme Boží požehnání. · Na sobotu 27. 3. 2010, 16. hodinu, zvou bratøi Jura, Šum a Bohuš k setkání s promítáním „Dorost na Senince ’82 (Tábor víry), ’85 (Tábor velkých dešù) a ’91 (Tábor Ahave). Zváni jsou všichni ti, které to zajímá, chtìjí se setkat, zavzpomínat si a popovídat si i s tìmi, kdo tam nebyli, ale tøeba chodili do dorostu. Koná se ve spodních místnostech sboru. · Ve dnech 25.–27. 3. 2010 se v Liptovském Mikuláši koná teologická konference „Máme èo zvestova“ s hostem Davidem Jackmanem z Velké Británie. Zúèastní se jí kaz. Jan Asszonyi a br. Petr Raus. KOMPAS 3/2010 / WWW.CB.CZ/BRNO

5

· Velkopáteèní shromáždìní 2. 4. 2010 v 18.00 bude z našeho sboru pøenášeno pøímým pøenosem Èeské televize. Další podrobnosti budou vèas oznámeny. · Jarní sborový den byl z dùvodu kumulace mimoøádných akcí posunut o mìsíc pozdìji na 25. 4. 2010. Pozvání ke službì v našem sboru pøijal èeskoskalický pìvecký sbor s kazatelem Petrem Asszonyi. SOLI DEO GLORIA Samému Bohu sláva Jan Asszonyi

PØÍSPÌVKY KE KÁZÁNÍ na téma duchovních darù podle Ø 12 pøi ekumenickém shromáždìní 19. 1. 2010 u sv. Jakuba

2. ÈÁST

Kdo má dar

K

do má dar sloužit, a slouží. Podle øady vykladaèù zde má apoštol na mysli zcela zvláštní dar Ducha svatého – službu u spoleèného stolu. To, co dnes možná považujeme za vìc okrajovou, byla v prvotní církvi služba významná. Skoro bych øekl „ státotvorná“. U spoleèné6

ho stolu se vytváøelo a dodnes vytváøí to, èemu øíkáme køesanské spoleèenství. Z cizích lidí se stávají bratøi a sestry. Pøi køesanských bohoslužsloužit, a slouží bách se v apoštolské dobì sedìlo u jednoho stolu; spoleènì se zpívalo, èetlo z Písma, modlilo, svìdèilo o Kristu a veèeøelo. A to byla v antické dobì revoluce. Nikdy pøedtím si za spoleèný stùl nesedli Žid a pohan, pán a otrok, boháè a chudák. Spoleèné jídlo totiž znamenalo takovou dùvìrnost a stupeò pøátelství, jako když se dnes s nìkým pøi pøíchodu políbíme. Když nìkdo s nìkým jedl, stával se souèástí jeho rodiny a osobním pøítelem. I když se ze spoleèného jídla pozdìji KOMPAS 3/2010 / WWW.CB.CZ/BRNO/

vydìlila ta èást, pøi níž se pøipomíná Kristova obì na køíži, která byla jako služba svìøena knìžím, zùstala nám dodnes ve všech církvích služba, kterou vìtšinou zastávají naše sestry a k níž patøí rùzné formy sborového a farního stravování. Spoleèná káva, èaje, zákusky, pomazánky, obìdy, veèeøe a snídanì pøi rùzných setkáních, kurzech a konferencích. Služba opomíjená, nìkdy až pøíliš samozøejmá, ale na druhé stranì dùležitá – ano, nezbytná. Špatnì se káže hladovým a rozhádaným lidem. Dobøe najedení a spokojení lidé se daleko snadnìji domluví a smíøí. Jídlo nás sbližuje. Jíst musíme všichni, a jsme z jakékoli církve, jakéhokoli vìku nebo sociálního postavení. Když Ježíš sytil zástupy, nedìlal to jen proto, že byli chudí a hladoví, ale aby bylo zøejmé, že pøišel pomoci všem. Jídlo nás staví do jedné øady. Jídlo vyjadøuje naši závislost na Pánu Bohu. Proè je však tøeba mít k vaøení a roznášení jídla dar Ducha svatého? Myslím, že jsou k tomu pøinejmenším tøi dùvody. Za prvé – aby nás jídlo sbližovalo, musí nám chutnat. A aby nám chutnalo, musí být pøipraveno s láskou. Když nìkdo chystá jídlo pro druhé, je k tomu tøeba stejné lásky a ochoty, jako když nìkdo ošetøuje ranìné nebo koná pastoraci. Není to nic okrajového, ale naopak svátostného. Copak se pøed jídlem v církvi nemodlíme – podobnì jako pøed kázáním? Za druhé – k daru sloužit u stolu patøí umìt lidi pozvat. Ani dnes není samo-

zøejmé, že se nìkdo zdrží na obìd èi veèeøi, sedne si ke stolu a pøijme nabízený pokrm. Mnoho lidí se zdráhá a brání. Neumí pøekonat ostych, rozpaky a nejistotu. A právì tohle umí mnohé naše sestry a bratøi pøekonat tím, že nìkomu nabídnou èaj, pozvou ho ke stolu, usadí na místo a prohodí s ním pár osobních slov. Kdo ví, možná se mnozí z nás stali souèástí církve a Kristova tìla ve chvíli, kdy si nìkde na faøe nebo v klášteøe sedli s køesany ke stolu, pomodlili se s nimi a pak nìco dobrého snìdli nebo vypili. Za tøetí – když se v církvi prostírá stùl, musíme peèlivì dbát na to, aby se na nikoho nezapomnìlo. A to se bohužel stává. Ve Skutcích èteme, jak v Jeruzalémì opakovanì zapomínali pozvat ke stolu øecky mluvící vdovy. Proto museli apoštolové povolat do služby sedm mužù, kteøí byli plni Ducha svatého, aby jim svìøili spravedlivé rozdìlování pokrmù. Když se rozdìluje jídlo, je tøeba pamatovat také na nepøítomné. Církev, to nejsou jen ti, kteøí se právì sešli a všechno, co našli, snìdli. Když Pán Ježíš sytil zástupy, vždycky ještì zbylo pár košù. I nám musí v církvi nìco zùstat pro ty, kteøí nemohli pøijít. Jsou rùzné zpùsoby, jak jim to poslat. Dnes budeme mít sbírku na lidi bez domova. V našich sborech a farnostech probíhají sbírky na pomoc lidem na Haiti. Dar sloužit u stolu znamená na nikoho nezapomenout. Nejen pøi modlitbì, ale i pøi vaøení. Jiøí Gruber, Èeskobratrská církev evangelická

Informace o svatbì Hanïula a Petr oznamují, že pokud byste se chtìli dovìdìt nìco více o jejich pøipravované svatbì, mùžete se podívat na internetové stránky http://svatba.wheee.cz. KOMPAS 3/2010 / WWW.CB.CZ/BRNO/

7

Kdo dovede povzbuzovat nech povzbuzuje

D

ar povzbuzení. V øeckém novozákonním textu je použito slovo „parakaleo“. Je to složení dvou slov: „para“, což znamená „vedle nìkoho“, a „kaleo“, což znamená „volat“. Jde tedy o blízkost èlovìka a jde o pomoc. Zkusme si pøedstavit následující situaci. Vidíte èlovìka, jak jde a je obtížen mnoha bøemeny. Padá pod nimi, vzdychá, trápí se. A vy nezùstanete chladní, pøijdete k nìmu a vezmete jeho bøemena na sebe. Potom jdete dál spoleènou cestou, doprovázíte ho. To je parakaleo. Znamená to pøijít, pøiblížit se k nìkomu a pomoci mu ve chvíli, kdy to potøebuje. Ten èlovìk, který takto pomáhá, je øecky parakletos. Zde nám zaznívá slovo, které Písmo používá pro Ducha svatého. On je ten Parakletos, Utìšitel. Ten, který byl poslán, aby byl s námi. Jde s námi životem, nebo byl dán Božím dìtem. Jde vedle nás a pomáhá nám, posiluje nás, povzbuzuje nás, když klesáme. Chce nám dávat sílu k tomu, abychom žili život podle Božího slova. Bùh sám je Bohem povzbuzení a útìchy (Ø 15,5).

8

A proto pùsobí v církvi tak, že dává toto charisma – dar povzbuzení. Bùh ve svém Slovì øekl, abychom se všichni navzájem povzbuzovali (1Te 5,11). Ale nìkteré vybavil zvláštním darem – schopností pøiblížit se k druhému, povzbudit ho na cestì víry, vybídnout klesajícího, aby to nevzdával, aby šel dál. Je to schopnost dát èlovìku dobrou radu, pomoci mu a povzbudit ho, pozvednout. Nejde o lidské uchlácholení, že „zase bude líp“. Ta pomoc jde do hloubky. Když strávíme èas s èlovìkem, který má tento dar povzbuzovat, cítíme se lépe, i kdybychom hovoøili o tìžkých vìcech. Náš duch se pozvedl k Bohu. Mám zato, že tohoto daru je zapotøebí i dnes, v dobì, která je tìžká a mnoho lidí si neví rady. Nìkteøí lidé jsou smutní, protože ztratili blízkého èlovìka. Jiní neví, jak øešit a jak unést problémy v zamìstnání, v rodinì, finanèní nebo zdravotní problémy. Mnoho lidí je skleslých ve víøe, opouští je dùvìra v Boha. Ztrácí sílu k vítìznému køesanskému životu. Kolik lidí i dnes potøebuje duchovnì povzbudit, poradit a vyzvat k cestì dál! A tak dìkujme Bohu, že dává dar povzbuzování. A kdo tento dar má – povzbuzujte! Amen. Pavel Coufal, Bratrská jednota baptistù

KOMPAS 3/2010 / WWW.CB.CZ/BRNO/

VZPOMÍNKA

na bratra Pavla Dvoøáèka

B

ratr Ing. Pavel Dvoøáèek se narodil 7. èervna 1944 v Brnì jako druhý syn manželùm Julii a Karlovi Dvoøáèkovým. Jeho otec byl strojní inženýr a maminka v domácnosti. Oba byli øímští katolíci. O Bohu se dovídal v hodinách ø. k. náboženství na ZŠ. V roce 1955 rok ministroval. Na ZŠ i SŠ se velmi dobøe uèil, pokraèoval tedy dál ve studiu na Vysokém uèení technickém v Brnì, strojní fakultì. Po ukonèení studia pracoval ve výzkumném a vývojovém ústavu Závodù všeobecného strojírenství v Brnì. V roce 1972 se oženil s Ludmilou Honešovou z Olomouce. V Olomouci se manželùm Dvoøáèkovým narodil v roce 1973 první syn Pavel. Poté se celá rodina pøestìhovala do Brna. Již v Brnì se Pavlovi a Lidušce narodil r. 1978 druhý syn Petr. Oba synové jsou šastnì ženatí, na což mìlo beze sporu vliv harmonické a pøíkladné manželství jejich rodièù. Otec Pavel pracoval ve Výzkumném ústavu zdravotnické techniky, dalším zamìstnavatelem se mu stala Zbrojovka, útvar vývozních celkù, kde navázal na podobnou èinnost, kterou provádìl v Olomouci. KOMPAS 3/2010 / WWW.CB.CZ/BRNO/

Jejich chlapci, v souèasné dobì již sami otcové, dnes vzpomínají, že i když nìkdy došlo k bìžným rozmíškám mezi nimi a tátou, zcela jasnì vycítili, že otec je nikdy nepøestal milovat. V roce 1982 se bratr Dvoøáèek dostal v rámci konkurzu jako vedoucí mise agentury UNIDO (United Nations Agencies, Vídeò) do Vietnamu, kde pracoval na návrhu technicko-ekonomického projektu veøejné, hromadné a nákladní dopravy v Ho Èi Minovì mìstì. Další delimitace ho zavála roku 1984 do Stavebního strojírenství, kde se podílel na nabídkách i realizacích dvou rozsáhlých staveb v Egyptì. „Díky“ dalším delimitacím musel ještì asi dvakrát zmìnit zamìstnání. V rámci služebních povinností vykonával èinnost technického poradce rakouské firmì Brünnbauer pøi prodeji prùmyslových armatur v ÈR. Posléze se stal øeditelem novì založené èeské firmy Brünnbauer-Moravia, s.r.o. a z této pozice odešel pøed dvìma roky do starobní penze. Nikdy nezahálel a stále se uèil. Jeho koníèkem byla matematika, fyzika a jazyky. Pasivnì zvládal ještì francouzštinu a španìlštinu. Od 80. let minulého století projevoval velký zájem také o Knihu knih. Zaèal se zajímat o koøeny køesanství, které sahají až k Abrahamovi. V roce 1993 zaèal navštìvovat pøerovský klub Èeské spoleènosti pøátel Izraele (ÈSPI) a spolupracoval i s Mezinárodním køesanským velvyslanectvím Jeruzalém (ICEJ). Posléze se stal pøedsedou klubu ÈSPI v Brnì. 9

Byl vždy pøátelsky otevøený a hlavnì pravdivý! Nemohl být jiný, když Nejvyšší byl jeho životním vzorem. Byl spoleèenský, a pøesto zùstal skromný. Nové šaty zùstaly èasto v šatníku, a když mu manželka øíkala: „Proè si je nevezmeš?“, odpovìdìl: „Protože jsem tyto starší ještì nedonosil.“ – Nikomu ze svých pøátel, ani mnì, se nikdy „nepochlubil“, jakých úspìchù a výšin ve

své práci dosáhl – a právì v této pokoøe a jistotì nadìje spasení byla jeho velikost! Pozemské putování bratra Dvoøáèka skonèilo po tìžké nemoci 10. února 2010 v brnìnské nemocnici, kde skonal v pøítomnosti své milé manželky a snachy Michaely. Do poslední chvíle oceòoval lásku a péèi své rodiny. Jindøich J. Kimler, z pohøebního rozlouèení (zkráceno)

JIHO MOR AVSK Á HOUBA

H

ouba. Akce, která je urèena hlavnì pro mladé lidi, kteøí se chtìjí dozvìdìt nìco nového o Bohu, o jeho èinech a o tom, jak bychom je mohli aplikovat my sami ve svých životech. Ale nejen to se skrývá pod samotným názvem Houba. Jsou v nìm ještì zahrnuta pøátelská setkání mládeží z jednoho kraje (tedy v našem pøípadì z kraje Jihomoravského). I když o návštìvy z jiných koutù republiky tentokrát nebyla nouze. Samotný hlavní øeèník, Pavel Hošek, pochází z Prahé.J Téma, které nám pøijel pøedstavit a v pár semináøích objasnit, bylo Návrat náboženství. Konkrétnì se zamìøil na rozvoj myšlenky: Nebuïme odtrženi od okolního svìta, ale snažme se lidem ukazovat na Ježíše v obyèejných a bìžných životních situacích. Atmosféra, která se na této akci vytvoøila, byla opravdu úžasná. K jejímu dotvoøení sloužilo poznávání nových lidí, zpìv chval, kterým se vyhradil skoro celý páteèní veèer, no – a samozøejmì hraní stolního fotbálku, který svým osobitým zpùsobem lidi sdružoval. Na závìr bych snad jen dodala, že Boží pøítomnost byla opravdu znát a že mnozí úèastníci mohli zažít osobní setkání s naším Pánem. Jemu díky! Daniela Koøínková 10

KOMPAS 3/2010 / WWW.CB.CZ/BRNO/

PØEDSTAVUJEME NN OO VV ÉÉ ÈÈ LL EE NN YY NN AA ŠŠ EE HH OO SS BB OO RR UU

Štìpán Novotný D

obrý den. Jmenuji se Štìpán Novotný a v tomto bøeznovém vydání Kompasu jsem dostal pøíležitost pøedstavit se tìm z vás, kteøí mne zatím neznáte. Možná jste nedávno v rámci pravidelného nedìlního oznámení zaregistrovali informaci, že jsem se stal èlenem místního sboru Církve bratrské, a to pøevedením èlenství z Kutné Hory, odkud pocházím. Zaènu nejprve klasickou vìtou køesana, jehož rodièe jsou také vìøící: „Narodil jsem se do køesanské rodiny.“ Abych ještì více pøiblížil své rodové koøeny, bude asi nejlepší zmínit, že mým dìdeèkem byl dlouholetý KOMPAS 3/2010 / WWW.CB.CZ/BRNO/

kazatel naší církve Karel Toušek. Dìdeèek byl velkou osobností, což mìlo velký vliv na celou naši širokou rodinu, a pochopitelnì tedy i na mì. I pøesto svoji cestu k víøe nepovažuji za samozøejmou a jen díky Bohu dnes mohu konstatovat, že jsem køesanem. Kromì naší rodiny na mne mìlo také vliv, že jsem byl èlenem kutnohorské mládeže a dále pìveckého spoleèenství køesanù Effatha. Zde jsem mìl bìhem rùzných akcí pøíležitost poznat, že to, co jsem slýchával od útlého mládí, je pravda a týká se osobnì i mne. Prožil jsem to, èemu øíkáme „obrácení“. Do brnìnského sboru na Kounicovì ulici jsem chodil už bìhem studií na vysoké škole a obèas jsem zavítal i do místní mládeže. Výhodou pro mne bylo, že jsem se znal s nìkterými místními „effaáky“. Úplnì nejvìtší výhodou vlastnì bylo to, že jsem si jednu effaaèku hned po studiích vzal za ženu . Dnes máme spoleènì s Terkou malou Kristýnku a nedávno jsme pro ni mohli spoleènì s vámi vyprošovat Boží požehnání. Pøi svém povolání èasto cestuji, a tak se mi ne každou nedìli podaøí být v Brnì. Pøesto doufám, že se budeme nejen èasto potkávat, ale jako jedna rodina spoleènì prožívat Boží blízkost a radost z dobré zprávy, že Bùh má s námi v každé dobì ty nejlepší plány. Štìpán 11

PØEDSTAVUJEME

2. DÍL Petr Kvapil

Odkdy se vìnuješ høe na varhany? Co tì k tomu pøivedlo? Na naší sborové stanici v Proseèi (CB Litomyšl) nemìl kdo doprovázet spoleèný zpìv. Když mi bylo dvanáct rokù, zaèal jsem se uèit hrát na harmonium. Dojíždìl jsem do Skutèe, kde byla v JKP(Jednotný klub pracujících) paní uèitelka Jandíková, která sice uèila høe na klavír, ale aprobaci mìla na varhany a v uèebnì JKP mìla harmonium. Ta mne uèila tøi roky. Pak jsem ještì 12

VARHANÍKY NAŠEHO SBORU navštìvoval dva roky LŠU Litomyšl, klavírní oddìlení. Takže mne k hraní pøivedli rodièe a potøeba doprovázet zpìv. Chodil jsem cvièit na varhany i do evangelického kostela v Proseèi. Mìl jsem oblíbený rejstøík PLENO (plným strojem), který dokázal celý kostel výraznì rozeznít. Klasické p횝alové varhany jsou parádní nástroj a jsem rád, že máme na Kounicovì alespoò šest základních rejstøíkù. Pamatuješ si na své první hraní ve spoleèném shromáždìní? Doprovázet jsem zaèal první lednovou nedìli roku 1972, kdy mne (pøes moje protesty) posadil tatínek v modlitebnì k harmoniu. První nedìle byla velmi úspìšná, všichni byli nadšeni. Zato druhá nedìle dopadla velmi špatnì. Bratr Ferdinand Drahokoupil dal zpívat èíslo 345 z minulého KK (Kráèejíce do Kanánu). Tu píseò jsme tenkrát nedozpívali. Mìl jsi nìkoho, kdo tì do hraní ve sboru zasvìcoval? V klukovském období mého doprovázení spoleèných písní mne vedl tatínek svým zpìvem. Pøehráli a pøezpívali jsme spolu (tedy já hrál na harmonium a tatínek zpíval) celý kancionál. KOMPAS 3/2010 / WWW.CB.CZ/BRNO/

Jak èasto a kdy doprovázíš shromáždìní? Pravidelnì doprovázím v nedìli veèer a nepravidelnì ve støedu veèer. O velkých prázdninách nìkdy i v nedìli dopoledne. Máš k nìjakým písním bližší vztah? Mám rád staré písnì, provìøené èasem. Líbí se mi i písnì mladé, od dobrých autorù. Napø. Petr Eben. A co nìjaké zajímavé historky? Na konci prvního roku mého doprovázení mne velmi zaskoèili bratøi a sestry ze shromáždìní, protože jsem od nich dostal svoje první náramkové hodinky PRIM. V nedávné dobì jsem u jedné písnì zapomnìl opakovat repetici, a to je pak šok (tedy pro hráèe). Podaøilo se mi to zvládnout a nìkteøí ani nepoznali, že jsem chvilku bloudil. Nejhorší ale je, když nástroj pøestane hrát. Kdysi v Hrotovicích u Branèù se u harmonia utrhlo bìhem doprovodu šlapadlo a

bylo to. V loòském roce jsem zase v Brnì musel dvakrát jít od varhan ke klavíru, protože varhany pøestaly poslouchat. Vždy spoléhám na laskavost a toleranci úèastníkù shromáždìní. Jak to vidíš do budoucna s doprovázením písní na varhany? Myslíš, že ve sboru vyrùstají mladí varhaníci? Spoleèný zpìv s doprovodem varhan (nebo i jiného nástroje) do shromáždìní jednoznaènì patøí. Vždy shromáždìní je jedna velká chválící skupinka. Zpíváme pøece k potìšení Pána Boha. Mrzí mne jen, že se objevují jedinci, kteøí se spoleèného zpìvu neúèastní, takzvanì proto, že neumí zpívat. Chápu zdravotní dùvody, ale že neumím zpívat? Jestli ve sboru vyrùstají mladí varhaníci nevím, ale že máme ve sboru mnoho mladých a nadaných muzikantù, to vím urèitì, takže se budoucnosti nebojím.

Antonín Starý Od kdy se vìnujete høe na varhany? Co vás k tomu pøivedlo? Lásku k varhanám mám již od mládí. Tyto královské nástroje a jejich zvuk jsem miloval a obdivoval, avšak bez jakéhokoliv bližšího kontaktu. V roce 1985 mne Luboš Raus pozval do Chabaøovic na opravu varhan. Byl to pro mne mimoøádnì fascinující zážitek nejen po stránce technické, ale i pracovní – pracovat pod vedením Luboše se mi velmi líbilo a od té doby jsem s ním absolvoval øadu oprav v evangelických kostelech. Po ukonèení zamìstnání v Teplárnì Brno z dùvodu vážné nemoci jsem se k varhanám znovu dostal pøes firmu, jež postavila varhany u nás ve sboru. Jsem tedy osoba KOMPAS 3/2010 / WWW.CB.CZ/BRNO/

povolaná spíše k technické stránce varhan než ke hraní na nì. Moje hudební prùprava spoèívá v pìti letech hry na klavír bìhem základní školy. Je to díky mé mamince, která mne musela každý rok pøesvìdèovat, abych se nauèil hrát. Já jsem o to zájem nemìl a podle toho to také vypadalo. Tehdejší hudební škola mi témìø nic nedala, jen se stále omílaly skladbièky a cvièilo se na besídky. Pro varhaníka je zcela nezbytné umìt správnì a rychle èíst notovou partituru a ovládat hudební nauku pro improvizaci. Obojí mi chybí a podle toho hra a doprovod vypadá. Na varhany jsem zaèal hrát v kostele v Nosislavi, kam jsem se po svatbì na èas pøestìhoval. Jsem tedy samouk, ale hraji a doprovázím velmi rád. 13

Pamatujete si na své první hraní ve spoleèném shromáždìní? Na své první hraní si pamatuji velmi dobøe. Bylo to na Valašsku na sborové dovolené. Pøesný rok nevím, ale synu Davidovi mohlo být tak 5 let. Byla to klasická situace, kdy má zaèít biblická hodina, ale varhaník se nedostaví. Po dotazu, zda by nìkdo mohl doprovázet, jsem našel odvahu a sedl si k harmoniu. Mìl jsem obrovskou trému, ale dopadlo to celkem dobøe a od té doby se datuje mé doprovázení ve sboru. Mìl jste nìkoho, kdo vás do hraní ve sboru zasvìcoval? Nikdo mne do hraní nezasvìcoval a zcela souhlasím s Martinem, že k této službì je tøeba být dostrkán – hodit do vody a plav.

Pokud mají nìkteøí dorùstající varhaníci odborné vedení a možnost cvièit, je to ideální. Jak èasto a kdy doprovázíte shromáždìní? Doprovázel jsem celkem pravidelnì ve støedu a obèas i v nedìlním shromáždìní –

zvláštì o prázdninách. Momentálnì mám již témìø rok zdravotní problémy a nedoprovázím ani nehraji doma. Máte k nìjakým písním bližší vztah? Mými oblíbenými písnìmi jsou staré žalmové nápìvy a nìmecké písnì z 16. století. Pøiznám se, že mi plnì vyhovoval minulý kancionál. S tím novým jsem se zatím neskamarádil, hraje se mi z nìj hùøe – notová partitura je trochu menší a není tak kontrastní. Rovnìž písnì urèené pro klavírní doprovod nejsou moje parketa. A co nìjaká zajímavá historka? Pamatuji se na spoustu vìtších èi menších kiksù bìhem svého doprovodu písní, kdy jsem litoval, že od varhan nevede nìjaký tajný tunel pøímo na ulici. Stalo se mi, že se zavøel kancionál nebo upadl na zem volný list zpìvníku, z nìhož jsem právì hrál. Taková situace mne vždy velmi rozhodí. Jak to vidíte do budoucna s doprovázením písní na varhany? Myslíte, že ve sboru vyrùstají mladí varhaníci? V našem sboru vyrùstá nìkolik nadìjných klavíristù, a pokud jsem mohl sledovat a nìkdy i chvíli poslouchat, mají i dobré vedení od Martina. Doufám, že jim elán vydrží. Spíše mne trápí otázka další údržby a oprav, protože zatím nevím o nikom, kdo by o to mìl zájem, a já bych mohl veškeré znalosti a poznatky pøedávat další generaci. Ptala se Lenka Broklová.

Dìkujeme a bratru Toníkovi Starému souèasnì blahopøejeme k jeho bøeznovým šedesátým narozeninám. 14

KOMPAS 3/2010 / WWW.CB.CZ/BRNO/

SPOLEÈNÉ SETKÁNÍ

mládeží kvùli Pánu Bohu

terní mládež se v prvním únorovém týdnu, pøesnìji ve støedu 3. února, zúèastnila ekumenického setkání mládeží s pomìrnì krkolomným názvem, který vznikl prostým vyjádøením motivace – sejít se spoleènì s mládežníky jiných brnìnských sborù a napravit tu ostudu, že se jako mladí køesané v Brnì neznáme. Tato akce má své koøeny ve spolupráci mládeží Církve bratrské, Slova života, Køesanského spoleèenství a Bratrské jednoty baptistù na projektu Exit Tour 2009. O této akci jste si mohli pøeèíst v nìkterém z minulých èísel Kompasu a není tøeba zde opakovat, v èem Exit spoèíval. Od seznámení se pøi pøípravì a realizaci tohoto projektu už byl jen krùèek k nápadu uspoøádat spoleèné setkání mládeží. Celkem se nás sešlo kolem 140 mládežníkù a mládežnic z devíti sborù. K setkání se

Ú

KOMPAS 3/2010 / WWW.CB.CZ/BRNO/

totiž pøipojili ještì mládežníci z CB Betanie vèetnì betánské stanice ve Starém Lískovci, Církve apoštolské, Køesanského spoleèenství a Církve adventistù sedmého dne. Setkání vedl Dalimil Petrilák, nad poselstvím pøíbìhu o Lazarovi se zamýšlel kazatel Marek Harastej z Církve adventistù. Velmi pìknì zasadil pøíbìh do kontextu soudobých židovských pohádek. Marek si dal docela hodnì záležet na zasazení pøíbìhu do doby Pána Ježíše a kultury jeho posluchaèù. V tìchto souvislostech zaznìlo podobenství o Lazarovi v širším významu, než jsme obvykle zvyklí slýchat. Nemá smysl se zde snažit vmìstnat celý výklad do nìkolika málo øádkù. Ostatnì, na mládežových stránkách najdete odkaz a mùžete si jej poslechnout sami. Pro mì to byla mimo jiné další pøíležitost uvìdomit si, jak reálnì Bible promlouvá do života a jak vìrnì jej popisuje. Setkání jsme zakonèili spoleèným zpìvem Pánu Bohu a modlitbou. Vidìt, jak Pán Bùh oslovuje i další mladé lidi, a slyšet, že mládeže v Brnì rostou, bylo velkým povzbuzením. Snad se zadaøí podobnou „mládež“ v budoucnu èas od èasu zopakovat. Štìpán Hluchý 15

DANIEL FAJFR

– NOVÝ PØEDSEDA RADY CB Ing. Daniel Fajfr, M.Th. (* 8. bøezna 1952) je kazatel a pøedseda Rady CB. Je synem kazatele. Vystudoval ekonomii øízení na strojní fakultì ÈVUT a kontextuální misiologie na IBTS. V letech 1977–1988 byl vùdèí osobností ústecké køesanské hudební skupiny. Pøedsedou Rady CB byl zvolen v kvìtnu 2008 pro funkèní období 2010–2013, pøedtím v Radì zasedal jako tajemník odboru pro evangelizaci. Roku 2009 byl zvolen prvním místopøedsedou Ekumenické rady církví v ÈR. Je ženatý a má tøi dcery.

Jaké pocity – máš-li vùbec èas o tom pøemýšlet – máš ve své nové, zodpovìdné funkci? Pøevážnì velmi pozitivní. Jsem souèástí skvìlého týmu Rady a jsem obklopen dobrými spolupracovníky v Ústøedí. Cítím podporu kazatelù a mnohých èlenù církve, což je motivující. Pøed námi jsou velké možnosti nerušenì budovat sbory a rozvíjet práci celé církve. Takže ve vìci šíøení Božího království mám nadìjné pocity. Ovšem nìkdy zahlodá èervíèek pochybností, zda jsem schopen všechno zvládnout tak, abych sám nebyl pøekážkou. Ale stejné pocity jsem mìl i jako kazatel sboru nebo celocírkevní pracovník. Takže pro mne nic nového, nebo nakonec nacházím útìchu v Bohu, který když povolává, dává také schopnosti i sílu naplnit Jeho vùli. 16

Co bude tvojí prioritou v následujícím období? Reprezentace naší církve, èi život jednotlivých sborù, nebo nìco jiného... Reprezentace, by je taky dùležitá, je až nìkde na konci. To, co bych si chtìl pohlídat, je, aby nás v Radì nezavalila jen agenda, která je obsáhlá a pestrá. Rád bych, abychom sledovali zámìry, které má Kristus se svou církví, a naplòovali poslání, které nám bylo dáno do vínku pøi vzniku naší církve. To znamená: žít to, co vyznáváme; být svìdky Ježíše Krista – jako jednotlivci i jako sbory; posílit biblické vzdìlávání, abychom si v nepøehledném postmoderním prostøedí zachovali jasné biblické myšlení; a v neposlední øadì pracovat na zpùsobu øízení církve, které by umožòovalo co nejlépe rozvíjet potenciál, který v církvi máme.

KOMPAS 3/2010 / WWW.CB.CZ/BRNO/

Jak zmìny, které nová práce pøináší, pocítí tvoje rodina? Myslím si, že to nebude tak hrozné. Jako cestující kazatel jsem byl po 13 let dost èasto mimo domov, takže rodina si už zvykla. Možná to bude trochu dramatiètìjší, nebo obraznì øeèeno, pøestoupil jsem z rychlíku do pendolína. Tak uvidíme. Otázky položil David Fajfr

Z DOPISÙ

POZORNÝCH ÈTENÁØÙ Brno, 13. 2. 2010 Milá redakce, pøedevším Vám dìkuji za laskavé otištìní mého pøekladu tak zvaného „Krátkého theologického èlánku“ o Posledním soudu. Jak jsem shledal, došlo pøi jeho redakèním zpracování k drobné chybì vypuštìním èásti jedné vìty pøedposledního odstavce na stranì 22. Správný text má být: Pøi Soudu se ukáže dokonalost Boží spravedlnosti. Ve svìtì høíšníkù, ve kterém Bùh nechá všechny pohany jít jejich vlastními cestami (Sk 14,16), bují zlo a dochází k pochybnostem, zda Bùh, je-li svrchovaný, mùže být spravedlivý, nebo mùže-li být svrchovaný, je-li spravedlivý. Pøikládám fotokopii originálu, v níž jsem èervenì podtrhl obì, sobì podobné vìty. Domnívám se, že autoøi tohoto èlánku použili námitky nìkterých z pochybovaèù, a myslím, že bude správné otisknout pøeklad celé jejich formulace, za což vám dìkuji. Vzhledem k mnoha citacím Písma v èlánku uvedeným, vracím se ke své pùvodní myšlence, na niž jsem zapomnìl, a rád bych doporuèil ètenáøùm, aby si pøíslušná místa vyhledali a prostudovali. Dìkuji Vám i za toto doplnìní. Bohuslav Smutný KOMPAS 3/2010 / WWW.CB.CZ/BRNO/

17

CO DÌLÁTE V BESÍDCE aneb

POVÍDÁNÍ NEDÌLNÍ Baruška Zádìrová, 6 let Dostávali jste i nìjaké odmìny? Tatranku, èokoládový peníze a obrázek. Do které skupinky chodíš? Do druhé. Kterou máte tetièku? Máme tetu… od Vojty. Jaká je? Je hodná. A co máš na ní nejradši? Že je hodná. Byla jsi minulý týden v besídce? Jo.

O kom jste si v poslední dobì v besídce povídali? O Pánu Bohu si povídáme furt a ještì o nìkom.

A jak se ti líbilo opakování? Jo, líbilo.

O kom? Nevím.

A pamatuješ si ještì nìco? Už nic. Nebo vlastnì jo. Dùm pyšných vyvrací Hospodin. Nebudeš nenávidìt bratra svého v srdci svém. Od Hospodina je manželka rozumná. A ještì další.

A zpíváte nìkdy? Zpíváme a nìkdy nìco ukazujeme.

No, ty seš šikovná. A to ses uèila veršíèky doma? Jo. S mamkou a takou.

A co se ti v besídce nejvíc líbí? Hry. Když sedíme v kroužku a hrajeme hry

18

A máš tam nìjakou kamarádku? Ladu.

KOMPAS 3/2010 / WWW.CB.CZ/BRNO/

a povídáme si o Pánu Bohu. Že tøeba nìkdo pohází nìjaký èíslice a rùznì chodíme a hledáme je, a kdo je první, dostane bonbon a nìkdy taky nic. Nebo dostaneme to, že se mùžeme napít šávy.

Pája Štigler, 11 let

Dostávali jste i nìjaké odmìny? Èokoládový peníze, fidorku a kalendáø. Do které skupinky chodíš? Do ètvrté. Kterou máte tetièku? Nemáme tetièku. Máme Petra. Furt mluví o nìèem z Bible, vykládá a øíká, abychom si malovali. A o èem mluvíte? Každou nedìli máme jedno téma a o tom si povídáme. O èem dnes? Nevím. (Lukáš Bärtl, sedící vedle a bedlivì naslouchající našemu povídání, doplòuje: Pavlova cesta do Øíma.) Já jsem øíkal, jak jsem takovi pomáhal vyjet ze závìje s mercedesem, jak jsem øídil; my máme automat, tak to nebylo nic tìžkýho. A to si vyprávíte ve skupince? No, Petr nìco vykládá a potom mùžeme i my nìco øíct. (A Lukáš dodává: Já jsem se tøeba ptal, proè se ve shromáždìní vybírají peníze. A Petr mi vysvìtlil, že je to napøíklad na elektøinu.)

Byl jsi minulý týden v besídce? Jo. A jak se ti líbilo opakování? Ani moc ne. No prostì to byla taková nuda. Furt se nìco promítalo – obrázky a veršíèky.

Zpíváte v besídce? Vùbec nezpíváme.

A co jsi dìlal ty? Pìt jsem jich tam øekl.

A co se ti v besídce nejvíc líbí? Že si tam mùžem zapalovat svíèky. To je asi všechno.

A pamatuješ si ještì nìco? Teï už ne. Nezapamatoval jsem si je.

Jsi rád, že máš v besídce mamku? Jo.

A to ses je uèil doma? Jo. S mamkou a takou.

Tak jsi aspoò pod dohledem, ne? To je jedna z nevýhod.

KOMPAS 3/2010 / WWW.CB.CZ/BRNO/

V nedìli 14. února rozmlouvala s dìtmi Lenka Broklová. 19

PAMPELIŠKOVÝ ÈAJ A CO SE S TÍM DÁ DÌLAT

ANEB CO MÌ ÈEKÁ A CO MÌ MINE O

naší spoleènosti se øíká, že je snad tou nejateistiètìjší na svìtì. Není to pravda. Ano, v Boha vìøí málo lidí, ale vždy každý musí nìèemu vìøit, vìøící jsou tedy snad všichni. Kdo rádi ponocujete jako já, všimli jste si, jak popùlnoèní TV obrazovky ovládly rùzné vìštkynì a kartáøky – Sylva, Agáta èi Alenka (906 70 90 15), ba i kartáøi (neplést s kartáèe). A zejména dámy po tøicítce (jejichž manžel je bohužel beran, ovšem dcera panna) volají a svìøují se se svými problémy, tìžkostmi, nemocemi, starostmi, životními tragédiemi a problémy se svými partnery (ale jen v rychlosti, pokud jste býk), chtìjí nadìji (nesmíte být zavøení v duši èi za møížemi, nevím), ba pøímo návod a øešení. Spoleèná otázka zní – Mùžete mi pomoct? A vìštkynì buï vykládá karty na taburet pøed sebou, pohrává si s køížkem na krku, nebo èmárá ve stylu pìtiletého dítìte nesmyslné èakry na ètvrtku papíru barvou, která jí právì padne do ruky. Jako komedii, beru. Avšak ty ženy (výjimeènì i my, muži) sledující výše zmínìnou kartáøku vìøí, a tudíž nevnímají manipulaci, která se s nimi dìje. Je ta Sylva skuteènì natolik zázraèná žena, že ze jména, pøípadnì znamení, a neurèitého stáøí 20

dokáže zcela pøesnì urèit jak diagnózu, napøíklad zablokovanou páteø a ramena, a pøidá i recept, tøebas pampeliškové té. Dále dámy ochotnì pomohou se snadným výdìlkem – tisíce (pøedpokládám i více) dìkovných dopisù pøílohou – napravují i ta nejvíce pošramocená manželství a zkraty ve výchovì dìtí, mìní sexuální orientaci, najdou neuvìøitelného milence, zablokují narùstající hodnotu osobní váhy, obrácením karty jak mávnutím kouzelného proutku zachrání rodinu, ba sám život, pøed katastrofou. Mùžeme si pøát nìco krásnìjšího? Pardon, telefon zase zvoní (Dobrý den, je 3:24, èím vám mohu pomoct?), další osoba chce slyšet recept, „zaruèený“ recept na své neštìstí, vždy, aniž to možná tuší, vìøí, že jí ta neskuteènì nalíèená, korpulentní (velmi decentní oznaèení), lacinými cinkrlátky ovìšená dáma, jen tak na digitální dálku dá pøesný a díky telefonním tarifùm docela i nákladný recept, zaruèený recept i na ty, žádným jiným lékaøem èi psychologem, neøešitelné životní problémy. Chtìl bych mít takovou víru, ale nemám (aè nade vše miluji pampelišky), musí mi staèit víra v mého Boha a Jeho jediného Syna. Jako vám, nedá se nic dìlat. David Fajfr KOMPAS 3/2010 / WWW.CB.CZ/BRNO/

VÍTÁNÍ NÁVŠTÌVNÍKÙ

SHROMÁŽDÌNÍ V

ítání návštìvníkù shromáždìní bylo v našem sboru zavedeno poèátkem šedesátých let minulého století. Již jen velmi málo z nás si pamatuje, jak tehdy vypadaly zaèátky shromáždìní. Pøi úvodní modlitbì se do sálu trousili zadními dveømi opozdilí úèastníci v takovém poètu, že èasto zaplnili celou zadní ulièku ode dveøí až po ulièku u oken. Pozdní pøíchozí se trousili ještì i bìhem ètení biblického textu. Tehdy byl ve staršovstvu podán návrh, aby pøed zaèátky shromáždìní stáli u obou dveøí do sálu bratøi starší, kteøí by jednak vítali pøíchozí, ale zejména si všímali hostù a pøi modlitbì i ètení Božího Slova opozdilé pøíchozí do sálu taktnì nepouštìli. Stoupli si pøed dveøe, a pokud nìkdo chtìl vstoupit, tiše mu øekli: „Poèkáme, abychom nerušili.“ Zvyk pozdních pøíchodù byl mezi našimi èleny tak zakoøenìn, že to trvalo velmi mnoho let, než se situace zlepšila. Jako zapisovatel staršovstva jsem mìl za úkol urèovat bratry pøisluhující pøi Veèeøi Pánì, a tak jsem dostal i urèování bratøí starších pro vítání. Pokud se nìkdo nedostavil, zastoupil jsem ho. K této službì patøilo i uvádìní nových návštìvníkù na KOMPAS 3/2010 / WWW.CB.CZ/BRNO/

volná místa a nabízení zpìvníkù. Tato služba mìla i druhou stránku: Starší sboru se blíže seznamovali s návštìvníky sboru a èleny, což je ve velkém sboru velmi dùležité. Bìhem let se staršovstvo nìkolikrát obmìnilo a na tuto, jak jsem pøesvìdèen, dùležitou službu se postupnì pozapomnìlo. Mìl jsem v úmyslu vyhledat pro staršovstvo pøíslušný zápis, avšak sborový archiv je nyní v „depozitáøi“, a tedy doèasnì nepøístupný. Jako starší sboru jsem vždy považoval za svoji povinnost býti ve sboru nejménì deset minut pøed zaèátkem shromáždìní, také i proto, abych se mohl ztišit. Když jsme zavedli modlitební chvilky pøed dopoledním nedìlním shromáždìním a biblickou hodinou ve støedu, bral jsem úèast v nich pro sebe jako staršího sboru za samozøejmost. Aniž bych pøitom mìl jakékoliv dùvody, rád se této vítací služby kdykoliv ujmu, pokud nepøijde nikdo jiný. Závìrem si dovoluji pøipojit ještì i pozvání a povzbuzení pro kohokoli: V modlitebních chvílích nás nebývá mnoho (spíše málo), a tak mají úèastníci možnost zbavovat se ostýchavosti modlit se hlasitì. Bohuslav Smutný 21

POZVÁNÍ NA VEÈÍREK 7. 3. 2010 – „Poprvé v Americe“ – Eliška Koøínková

Jak dlouho jsi byla v Americe? Jeden školní semestr, tudíž to vycházelo na 5 mìsícù.

Na co se mùžeme tìšit? Na všechno. Moje prezentace z fotek se vám bude snažit pøiblížit životní styl v Americe a samotnou Ameriku hlavnì skrze mé osobní zkušenosti a postøehy. Nejvíce se zamìøím na popis amerického vzdìlávacího systému (pøedevším na støedních školách, kde jsem i já studovala) a také na zpùsob vedení shromáždìní v rùzných církvích, kam jsem mohla zavítat a kterých jsem se stala pravidelnou úèastnicí. Uvidíte alespoò na fotkách rùzná místa, která jsem navštívila, a spoleèenské akce, kterých jsem se zúèastnila. V prezentaci vás také seznámím s rodinou, okolím a státem, kde jsem bydlela. Na zaèátek veèírku budu mít ještì pár slov na verše, které se mì bìhem mého pobytu nejvíce dotkly.

Která místa uvidíme? Z tìch velkých bych napøed jmenovala stát, ve kterém jsem bydlela – Connecticut, pak Mystic Village, North Hampton a v nìm univerzitu Smith College, pak také známou a jednu z nejlepších univerzit v celých Spojených státech amerických Yale v New Havenu, nìkterá místa ze státu Rhode Island èi námoøní centrum Groton, odkud mám i fotky z americké ponorky. Pøedevším pak zhlédnete velké a nádherné mìsto Boston v nìkolika roèních obdobích a samozøejmì, že nebude chybìt nejvìtší mìsto USA, kterým není nic jiného než New York City. Jsem pøesvìdèena, že tohle není úplný výèet míst, která jsem navštívila a která budete moci zhlédnout. Mìla jsi kontakty i s nìjakým køesanským sborem? Jak jsem již naznaèila, byla jsem pravidelnou úèastnicí nejen nedìlních shromáždìní, ale i støedeèních mládeží. A díky kamarádùm jsem navštívila i pár dalších církví, takže jsem si mohla udìlat objektivní obrázek o køesanských shromáždìních a jejich náplni v USA. Více pøiblížím pøi veèírku. Kontakt jsem mìla a stále mám. Každou støedu dostávám krátké biblické zamyšlení od vedoucího tamìjší mládeže a hlavnì jsem ve stálém kontaktu s dìckama ze sboru, kteøí se stali mými nejlepšími kamarády.

Tak neváhejte a pøijïte. Už se na vás moc tìším! Eliška 22

KOMPAS 2/2010 / WWW.CB.CZ/BRNO/

PROGRAMY DALŠÍCH SETKÁNÍ Mládež / úterý 19.15 PERIKOPY

2. 3.: Pùst (Jakub) 9. 3.: Bowling 16. 3.: Biblický pøíbìh aneb Horor v Bibli (Štìpán) 23. 3.: Etika: Nezabiješ – nejen o vraždì (Jan Asszonyi) 30. 3.: Velikonoèní „rozjímání“

Mt 15,22–28 J 6,1–15 J 8,46–59 Mt 21,1–17

Veteráni / pondìlí 18.30 1. 3.: 8. 3.: 15. 3.: 22. 3.: 29. 3.:

Hydepark o... 3×10RO (Pepa, Míša, Janka) Rukodìlná mládež (Linda Kadlecová) Biblické ètení (Pepa Vávra) Kontemplativní pøedvelikonoèní mládež

Klub maminek / ètvrtek 10.00 4. 3.: 11. 3.: 18. 3.: 25. 3.:

Skutky tìla – smilstvo (Ráchel Bílá) Vyprávìní o životì (Mirka Broklová) O práci a víøe (kadeøník Jan Špilar) Výchova dítìte v batolecím vìku (Mgr. Masopustová)

Pøípadné informace podá Martina Štiglerová 608 334 528

Fotbálek Každé možné nedìlní odpoledne od 15.00 fotbálek na høišti ZŠ Masarova 11 v Líšni. Informace a pøihlášky vždy buï online http://cb.cz/brno/mladez/, nebo osobnì Šimon Kadlec a Filip Koøínek.

Veèírky / nedìle 17.00, program 17.30 7. 3.: Poprvé v Americe (Eliška Koøínková) 14. 3.: Vìda a víra (Milan Hluchý, Petr Raus, Jan Zejda, Jan Asszonyi) 21. 3.: nebude 28. 3.: Na cestu do velikonoèního týdne (Jan Asszonyi) KOMPAS 3/2010 / WWW.CB.CZ/BRNO/

23

bøezen

ve sboru b C CB Kounicova PRAVIDELNÉ NEDÌLNÍ POBOŽNOSTI 7. 3.: 9.00 17.00 14. 3.: 9.00 17.00 21. 3.: 9.00 15.00 28. 3.: 9.00 17.00

kaz. Jakub Škarvan + Veèeøe Pánì veèírek (sestra Eliška Koøínková) kaz. Jan Asszonyi veèírek (bratøi Petr Raus, Jan Zejda, Jan Asszonyi, Milan Hluchý) kaz. Jan Asszonyi výroèní èlenské shromáždìní kaz. Jan Asszonyi veèírek velikonoèní (kaz. Jan Asszonyi)

STØEDA BIBLICKÉ A MODLITEBNÍ HODINY 3. 3.: 19.00 10. 3.: 19.00 17. 3.: 19.00 24. 3.: 19.00 31. 3.: 19.00

br. Pavel Štifter (misijní – Hranice v komunální politice) kaz. Jan Asszonyi kaz. Jan Asszonyi kaz. Jakub Škarvan kaz. Jan Asszonyi

pravidelnì soubìžnì s nedìlní pobožností (vyjma Nedìlní škola každé úterý v Mladší dorost každý ètvrtek v Starší dorost každé úterý v Mladší mládež – páteèníci každé pondìlí v Starší mládež – veteráni v nedìli v 8.20 a ve støedu v Modlitební chvíle každý pátek v Zkoušky pìveckého sboru ve støedu 10. 3. a 24. 3. ve Jednání staršovstva ve støedu 24. bøezna v Sesterský odbor každý ètvrtek v Klub maminek

7. 3.) 17.00 17.00 19.15 18.30 18.20 16.45 20.10 17.15 10.00

STANICE 7. 3.: 14. 3.: 21. 3.: 28. 3.:

BOHUMILICE / nedìle 9.30 Bohumiliètí Bohumiliètí kaz. Jakub Škarvan + VP kaz. Jakub Škarvan

BLANSKO / nedìle 14.00

kaz. Jan Asszonyi