2
Jiří Krutina
Krija jóga Šaktipát, kundaliní a krija ve světle praxe Nakladatelství Krutina Jiří – Vacek ISBN 978-80-87493-42-7 © Ing. Jiří Krutina, Praha 2013. Vešk erá práva si vyhrazuje autor. Opisování a jak ék oliv rozmnožování bez jeho svolení není dovoleno a bude považováno za porušení autorsk ých práv.
3
ÓM NAMAH KÁLÍ
ÓM NAMAH KÁLÍ Věnováno všem dětem Božské matky Kálí – dětem Božím. S milostí jejího požehnání všem hledajícím.
4
Základní pojmy a jejich vysvětlení Na začátku je nutné vysvětlit používané pojmy, které jsou často v duchovní literatuře používány z mnoha pohledů, mnohdy nesprávně anebo jen v omezeném úzkém významu a pochopení. Osobně si myslím, že bychom měli tradiční, již existující pojmy, používat ve shodě s jejich původním významem, který mu přiřkli mistři a jogíni žijící před námi, nikoliv zavádět vlastní význam na základě zúženého pochopení. Proto se držím své zkušenosti, která je v souladu s tradičním vyjadřováním jiných mistrů i již existující duchovní tradice.
Šaktipat Slovo šaktipat nebo také šaktipat – dikša v hinduistické tradici označuje „duchovní probuzení“ – zúženě duchovní probuzení zprostředkované nebo iniciované mistrem/guruem, které uděluje svým žákům. V doslovném překladu se jedná o „sestup šakti“, což znamená současně expanzi vědomí – duchovní probuzení – v nejširším slova smyslu duchovní uvědomění – zkrátka působení milosti Boha/Já/mistra. Nejedná se jenom o jednorázové duchovní zasvěcení, ale samotný princip duchovní pomoci mistra jako takový. Duchovní probuzení nebo také říkáme milost Boží – milost mistra je srdcem a dření duchovní stezky k Bohu. Přenesení – „infúze“ duchovní moci vědomí v podobě určité duchovní „energie“ – světla vědomí z duchovního mistra na hledajícího přináší probuzení žákovy vlastní duchovní síly vědomí v jeho vlastním nitru, která se tradičně nazývá kundaliní, a to v různém stupni, rozsahu a projevení na základě připravenosti a vnitřního temperamentu individuality žáka a jeho karmických predispozic. Šaktipat je v tradičních jógických a tantrických textech popisován jako iniciace – zasvěcení, při kterém je aktivován – spuštěn vnitřní proces osvobozování – odhalování dosud latentní – neprojevené moci vědomí, který progresivně a za splnění potřebných předpokladů na straně žáka vede k ustálení vyšších stavů uvědomění a jednoty s mocí vědomí Já. Tento vnitřní duchovní proces, který je spuštěn předáním šaktipatu mistrem se tradičně nazývá vnitřní krija jógou, nebo také máha kundaliní jógou, či siddha jógou. Je tím zdůrazňován fakt, že hledající často prochází zkušenostmi různých samovolných, z nitra probuzenou kundaliní indukovaných očistných projevů – tzv. krijí, které mají často povahu duchovních technik klasických tradičních jóg, jako je džňána, bhakti, mantra nebo hatha jóga. Odtud také název krija 5
jóga pro duchovní mocí mistra indukovanou vnitřní spontánní kundaliní jógu, která je vedena přímo inteligencí vědomí Já, tedy kundaliní samotnou. Ta zastupuje vnitřní působení, je jeho projevem, který vede žáka z nitra. Zevní podoba duchovního učitele vede žáka zevně, není však oddělená od vnitřního mistra, jímž je samo Já – jeho duchovní moc, která má moc duchovně probouzet vědomí a jeho moc připravených žáků. Omezovat nebo chápat šaktipat jenom jako předání prány nebo jako jen pozvednutí latentní neprobuzené síly žáka je zjednodušené a nepřesné. Šaktipat je milost mistra, který dosáhl svou duchovní praxí a odevzdaností svému mistrovi tohoto jemného umění siddha jógy, které spočívá ve schopnosti zprostředkovat duchovní pomoc žákovi v rozsahu, který je schopen přijmout. Působení šaktipatu je z oblasti vědomí a jeho duchovní moci – je zasvěcením milostí vědomí – jeho inteligentní mocí v podobě jeho dechu – prány a světla, jednotou vědomí a jeho moci, neboť sama siddha jóga je o obnovení původní božské jednoty – nedvojnosti vědomí a jeho moci. Touto praxí se sami stáváme vědomým průchodem milosti mistra – šaktipatu. Rozlišovat zasvěcení na zasvěcení vědomím Já jsem, světlem, nebo zvednutí „hadí síly“ je sice z analytického pohledu možné, ale nepřesné, neboť to jsou jen různé zkušenosti hledajících na základě toho, co jsou schopni ve svém stavu přijmout a jak pociťují a přijímají mistrovu milost. Šaktipat v sobě obsahuje přímé působení milosti moci vědomí Já jsem, jeho inteligentního světla – jeho duchovní energii – odtud také šakti – pat, neboli v doslovném překladu „sestup šakti“. Tedy nikoliv „pozvednutí“ „hadí síly“ žáka, ale naopak sestup – působení šakti – duchovní moci světla mistra na žáka, což se může projevit také jako pozvednutí „hadí síly“ žáka, předání světla, či dokonce zprostředkování zasvěcení do uvědomění v Já apod. Duchovní pomoc mistra je současné působení vědomí a jeho moci v jeho projevech dechu vědomí a jeho světla společně se svým základem – ryzím vědomí – mistrem. Tuto duchovní pomoc pak hledající zakouší podle své vnitřní čistoty a připravenosti. Šaktipat je zkrátka projev milosti mistra – předání jeho duchovní pomoci a současně také samotný duchovní proces – stezka sama. Nakonec ústí na základě milosti a našeho správného úsilí v duchovní praxi k rozpuštění jakékoliv oddělenosti od našeho vnitřního božství – pravého Já – Boha, jenž je zdrojem trvalého působení šaktipátu – trvalého spočívání v milosti Já a jeho duchovní moci, která je základem veškerého projevu, který je vyjádřením 6
jedné jediné tvůrčí síly vědomí – šakti. Co na počátku stezky pociťujeme jako „zevní“ podoba milosti nám zprostředkované zdánlivě „zevně“ od mistra se stává samotnou praxí a nakonec cílem a sami se stáváme průchodem milosti Já se schopností svým dosaženým duchovním stavem předávat šaktipát druhým. To je ona nepřerušovaná svatá linie duchovních mistrů nezávislá na osobách, prostředí, čase a prostoru. Podobně jako platí, že praxe spočívající ve vytrvalém zaměření rozlišující moci pozornosti na samo vědomí je stezkou od začátku až do konce, tak platí, že milost – šaktipat je obdobně stezkou od začátku do konce. Záleží na pohledu.
Ramana Maháriši o šaktipatu Rozhovor 275: … Pak se mluvilo o zkušenosti mladého uctívatele. Ten žil v dobrých poměrech, byl vzdělaný, dobrého zdraví a klidné mysli. Jednou doma meditoval před fotografií Šrí Bhagavána. Jeho postava najednou ožila, což v mladém muži vyvolalo záchvat strachu. Proto zavolal svou matku, která přišla a ptala se, co se děje. Také jej obklopili příbuzní, kteří byli zmatení tím, jak vypadal. Mladík si byl vědom jejich přítomnosti, ale stále byl pod vlivem tajemné síly, které se snažil odporovat. Na krátkou dobu ztratil vědomí. Když jej nabyl, opět se jej zmocnil strach. Rodina si dělala starosti a snažili se mu pomoci léky. Když později přišel do Tiruvannamalai, měl předtuchu podobné zkušenosti. Blízkost Šrí Bhagavána však zabránila nečekaným událostem. Avšak kdykoliv opustil halu s Bhagavanem, shledal působení síly téměř neodolatelné a strach jej opět sevřel. Šrí Bhagaván řekl: „Je to tak? Nikdo mi to dříve neřekl.“ Jeden z uctívatelů se zeptal, jestli to není sestup boží síly – šaktipat? M: Ano, je. Pošetilý člověk lpí na svých sklonech, 7
samskárách, ale džňáni nikoliv. To je jediný rozdíl mezi nimi. Džňána je svým způsobem posedlost. Tazatel: Avšak šaktipat, božská síla přichází tehdy, když máme vyrovnanou karmu, tj. zásluhy a provinění jsou si rovny. M: Ano. Člověk se chová pod vlivem svých samskár, sklonů. Když se dozví, že je JÁ, učení ovlivní jeho mysl a jeho představivost se vzbouří. Cítí se bezmocný proti přívalu síly. Jeho zkušenosti jsou ve shodě s jeho představou stavu „Já jsem JÁ“, ať si myslí cokoliv. Šaktipat – božská síla jediná udílí pravou a správnou zkušenost. Když je člověk zralý pro přijetí duchovního poučení a jeho mysl je připravena ponořit se do Srdce, poučení zapůsobí jako blesk a uvědomí si přímo JÁ. Jinak probíhá neustálý boj. Zničení mysli (mano nasa), poznání (džňána) a soustředěná mysl (čittaikagrata) znamenají totéž. Komentář: Z výše uvedeného je vidět, že Ramana velmi dobře věděl, co je šaktipat, jak působí, jak se projevuje. Také správně říká, že šaktipat je „sestup boží síly“, tedy nikoliv jen pozvednutí síly v žákovi. Dále jasně říká, že šaktipat jediný udílí pravou a správnou zkušenost! Pro přijetí milosti šaktipatu jsme připravení v okamžiku tzv. vyrovnaných zásluh, neboli vyrovnané karmy našich dobrých a zlých skutků. To je také jeden z důvodů, proč někteří hledající obdrží šaktipat a někteří nikoliv. Odpověď proč je právě ve výše uvedeném. Zkrátka nejsou na to hledající připravení a jejich rovnováhy dobrých a zlých činů není dosud dosaženo a musí se tak svým úsilím a konáním dobra uschopnit k přijetí milosti šaktipatu. To je to, co nás vyvoluje, nebo zatracuje k přijetí milosti. Není to tedy tak, že by nám mistr upíral udělit milost, neb naopak ji uděloval jenom svým oblíbencům, jak si mnohdy pošetile někteří hledající myslí. Zajímavé na výňatku jsou typické zkušenosti pro šaktipat. Jednak to, že onen mladík obdržel šaktipat při meditaci na fotografii Mahárišiho. To je časté. Průchodem šaktipatu a milosti mistra může být i správné naladění se na mistra pomocí jeho fotografie. Dále to, že v případě šaktipatu jsou 8
časté různé neobvyklé fenomény jemné imaginace mysli. Příkladem je obživnutí fotografií, nebo vize světců, siddhů apod. I tyto zkušenosti jsou poměrně časté v našem okolí přátel. Šaktipat – milost božské síly má jediný cíl: nastolit uvědomění v Já a naráz rozpustit všechny samskáry a projevené výtvory mysli – dosáhnout tzv. „zničení mysli“ – mano nasa, tedy rozpuštění všech sklonů a samskár, což je de facto synonymum pro dosažení podmínek vysvobození. Reakce hledajících na šaktipat je pak různá, a to právě na základě stavu samskár a sklonů mysli hledajícího. To také vysvětluje rozdílné reakce hledajících na šaktipat. To také vysvětluje případné rozdílné projevy krijí. Krije jsou reakcí na rozpouštění energie samskár. Ti nejpřipravenější žáci zkrátka dosáhnou osvícení i zničení všech sklonů mysli a samskár a dosáhnou vysvobození v ten samý okamžik. Většina hledajících však díky svým sklonům mysli, chované nevědomosti a zlu a samskárám reaguje spuštěním vnitřního procesu tzv. krija jógy a celý proces šaktipatu a očistné fáze krija jógy je delší.
Kundaliní Pojem kundaliní nevyjadřuje nic jiného než samo vědomí jako jeho inteligentní potenciální tvořivou moc, která je esencí neprojeveného vědomí. Vědomí nemá moc, ale vědomí samo je inteligentní mocí. Považovat kundaliní za něco podstatně jiného, rozdílného a odděleného od samotného vědomí je zavádějící a jen matoucí hledající. Považovat kundaliní za označení zkušeností pohybu prány tzv. „hadí síly“ v páteři je zúženým omezeným pohledem. Pojem „hadí síla“ použil poprvé Arthur Avalon ve svých knihách, které první na Západě pojednávaly o šakti a kundaliní józe. Tento pojem vznikl na Západě a od té doby se tradičně opisuje a používá v duchovní literatuře. Pojem „hadí síla“ se použil pro pojmenování jednoho z typických projevů probuzeného vědomí, který hledající mohou zakoušet jako vibrační – hadovité pohyby uvolněné prány procházející středem – osou těla. Musíme ale jasně rozlišovat projevy moci vědomí a samotnou neprojevenou potenciální moc vědomí. První je pozorovatelný – pociťovaný vjem (krija) působení neprojevené moci vědomí = kundaliní. Samotná moc vědomí, která je příčinou i zdrojem svých projevů (krijí), je sama kundaliní. Kundaliní je samo vědomí a jeho tvořivá inteligentní moc, která 9
v univerzálním božském stavu vytváří – udržuje a opět v sobě absorbuje celý vesmír a v individuálním mikrokosmickém pohledu je samou inteligentní mocí vědomí, které udržuje celý život individuality i celého vesmíru. Kundaliní je doslova duchovním tělem Nejvyšší skutečnosti – Boha, v jehož prostoru se děje projev včetně všech bytostí a jejich sfér. Ve stavu nevědomosti je v našem nitru latentní – tedy neprobuzená, neočištěná a nesjednocená se svým božským základem v ryzím vědomí. Proto se tradičně hovoří o nutnosti „probuzení“ kundaliní a její „vyvedení“ do sahasráry do jednoty s vědomím. To je nutné chápat nikoliv čistě v úzkém technickém slova smyslu, ale jako samou duchovní stezku a její náplň, která spočívá v úplném sjednocení s Bohem – principem Šiva-Šakti – sebe si vědomé inteligentní moci = vědomí Já a odstranění veškeré nevědomosti a oddělenosti – tedy nečistot kundaliní. Neprojevená potenciální moc vědomí se nazývá v tantrách kundaliní. Neprojevenou moc vědomí lze probudit výhradně oživujícím světlem ryzí pozornosti vědomí, tak přechází – odvíjí se do svého aktivního projevu jako „hadí síla“.
Ramana Maháriši o kundaliní Ramana Maháriši, jeden z mých učitelů, se vyjadřuje ve vztahu ke kundaliní stejně jako já, proto uvádím jeho citace z Rozhovorů. Rozhovor 76: M: JÁ je nazýváno různými jmény – Átman, Bůh, Kundaliní, mantra atd. Přidržte se jednoho libovolného z nich a JÁ se projeví. Bůh není nic jiného než JÁ. Kundaliní se nyní projevuje jako mysl. Když je mysl vystopována do svého zdroje, je to kundaliní. Komentář: Kundaliní je podle Ramany Mahárišiho synonymum pro Já. Zdroj mysli je kundaliní = tvořivá neprojevená moc Já. Kundaliní je zdroj mysli, a tedy i všech jejích projevů a projevů v podobě životní síly – prány, ale nikoliv projevy samotnými! Rozhovor 282: Tazatel: Vede tantrická sádhana k uvědomění JÁ? 10
M: Ano. T: Jakou úlohu má kundaliní pro dosažení uvědomění JÁ? M: Kundaliní je probuzená duchovním úsilím. Kundaliní je prána-šakti (proud životní síly). T: Říká se, že mistr (guru) může přivést žáka k uvědomění JÁ tím, že na žáka předá část své duchovní moci. Je to pravda? M: Ano. Guru nevytváří uvědomění JÁ, ale jednoduše odstraňuje překážky, které brání uvědomění JÁ. Komentář: To je přesný popis působení šaktipatu mistra. Rozhovor 299: Pan K. R. V. se otázal Šrí Bhagavana na zdroj zvuku. M: Všeobecné mínění zní, že pará (zvuk) vychází z muladháry (solar plexus) na konci páteře. Všechny zvuky začínají ve tvaru myšlenky (vaikhari) a jsou obsaženy v pará, který pochází zkundaliní, která není rozdílná od Srdce. Ve skutečnosti však všech šest čaker (šadadhára) je obsaženo v Srdci. Sušumna se svým zdrojem – kundaliní spočívá v Srdci. Komentář: O tvořivé moci vědomí jako postupném rozlišování jednoho prvotního zvuku – vibrace (pará) přes svá rozlišení pašianti, madhyjáma a vaikhari hovoří kašmírský šivaismus. Viz například pojednání Instrukce k vysvobození od Abhinavagupty, které jsme vydali jako xerox A4. Podle slov Ramany Mahárišiho, všechna centra i sušumna jsou ve skutečnosti projevy tvořivé moci Já a spočívají v Srdci. To je i jasný návod, jak provádět praxi meditace. Dále sušumna je sama kundaliní, nikoliv něco objektivního. Centra – čakry a sušumna nejsou oddělené od Srdce, hierarchie mezi centry existuje, ale není lineární, ale sférická. To je zásadní rozdíl pro správné chápání i zaměření praxe. Rozhovor 392: 11
Tazatel: Tvrdí se, že kundaliní musí být probuzená před uvědoměním JÁ – realizací a že její probuzení se projevuje pocity tepla v těle. Je tomu tak? M: Jogíni to nazývají kundaliní šakti. Je to stejné jako vritti – postoj mysli v podobě Boha uctívatelů – bhaktů a vritti brahman džňáninů. Musí předcházet uvědomění. Pocity, které to vyvolává, mohou být označeny za teplo. Tazatel: O kundaliní se říká, že má hadí tvar, ale to vritti nemají. M: Kundaliní na stezce poznání (džňána marga) je Srdce, které je popisováno mnoha způsoby, jako síť jemných nádí, tvaru hada, poupěte lotosu apod. Tazatel: Je Srdce totéž jako stejnojmenný fyziologický orgán? M: Ne, Šrí Ramana Gíta definuje Srdce jako zdroj myšlenky já. Tazatel: Ale já jsem četl, že je na pravé straně hrudi. M: To vše je pomůcka pro bhavánu (představu). Různé knihy popisují šest center (satčakra) a různá jiná centra, vnitřní i zevní. Popis Srdce je jedním z mnoha takových popisů. Ale to není nezbytné. Srdce je pouze zdrojem myšlenky já. To je konečná pravda. Komentář: Maháriši jasně potvrzuje, že Srdce je dynamický projev neprojevené síly Já, tedy kundaliní. Z tohoto důvodu je také nepřesné Srdce kdekoliv lokalizovat, nebo dokonce chápat staticky a předmětně pojem Srdce samotný. Výroky o „pravé straně hrudi“ jsou podle slov Mahárišiho pro představu a pro hledající, kteří ve ztotožnění s tělem nejsou schopni věc správně chápat. Jedná se také o jeden z mnoha popisů tzv. „duchovní anatomie“. Nejpřesnější vyjádření, které i Ramana Maháriši nejčastěji ve svých výrocích opakuje je, že Srdce je zdrojem myšlenky já a životní síly. Takto je přesně Srdce definováno. Výklad, že Srdce je v určitém místě „v“ „těle“ je neúplný a může být pro hledající spíše zavádějící. Na základě stavu našeho poznání pak Srdce různě zakoušíme včetně jeho projevů – tedy projevů kundaliní v našem nitru přes pravou část trupu.
Dva základní druhy kundaliní jógy 12
Je nutné správně chápat samotnou kundaliní jógu. Ve skutečnosti se nejedná o nic odděleného od ostatních jóg nebo duchovní praxe jako takové. Cílem všech duchovních praxí není nic jiného než vnitřní probuzení duchovního vědomí. O to lze usilovat různými způsoby, intenzivní láskou a uctíváním Boha, soustředěním na samo vědomí, nesobeckou činností a odpoutaností od světa – varjága a správným rozlišováním – vivékou. Podle toho se také rozlišují jednotlivé základní jógy na bhakti jógu, rádža jógu, karma jógu a džňána jógu. Ve skutečnosti cílem je jediné: probuzení duchovního vědomí, jeho poznání jako sebe sama a očista jeho moci, která se sjednocuje se svým základem – vědomím. To není nic jiného než ono „probuzení kundaliní“ a její „vyvedení“ centrálním nádí do sahasráry, nebo do srdce“, jak se technicky nazývá ten samý proces v kundaliní józe. Kundaliní jóga je soubor technik a přístupů, které usilují o to samé, ale přímou prací s vnitřní životní energií pomocí vnitřního dechu vědomí – prány v našem nitru. Do oblasti kundaliní jógy tak patří další tzv. vedlejší druhy jóg jako mantra jóga, laja jóga, džapa, pránájáma, tantra, hatha jóga apod. Takto je tradičně chápaná kundaliní jóga jako vlastní meditační úsilí, které využívá výše uvedených praxí a technik s cílem probudit duchovní vědomí a jeho moc. V praxi samozřejmě hledající uplatňuje pravdy všech dalších jóg, jednostranné zaměření není nikdy správné a prospěšné. Ideální kombinace je džňána jóga a praxe kundaliní jógy v jednotě a to s láskou a odevzdaností k Bohu, o kterého se opíráme při každém našem úsilí. Pravdou je, že spoléhání jen na vlastní silově zaměřené úsilí bez pomoci a vedení mistrem může být nebezpečné, a zkušenosti hledajících to dokazují. Tam, kde se spoléháme výhradně na své úsilí a silové techniky, ve kterých se soustřeďujeme předmětně do těla nebo mimo pozorovatele, bez zasvěcení a vedení mistrem, často dochází k různým duchovním anomáliím. Pravdou zůstává, že bez milosti mistra žádná duchovní praxe nepřináší správné výsledky. V duchovní vědě se rozlišují 2 druhy kundaliní jógy. Prvním je výše uvedený přístup spočívající v praxi technik, jejichž nosnou praxí je vnitřní pránájáma, laja jóga a přirozená mantra – hamsa společně s vědomím pozorovatele. Druhým je šaktipat a vnitřní spontánně indukovaná samo-odhalující se kundaliní/krija jóga. Pro rozlišení od klasického přístupu se hovoří o máha kundaliní józe, 13
nebo siddha kundaliní józe, nebo zkrátka o máha józe apod. Druhá podoba je postavená na působení milosti duchovní moci Já, tedy na předání šakti skrze mistra. Tato jóga je vnitřně řízena samotnou probuzenou šakti a výsledkem je specifická podoba automatické krija jógy v podobě různých druhů krijí a jejich vývoje, jak postupuje současně vnitřní proces očisty mysli, prány a těla a návrat pozornosti a prány do zdroje v Já. Tato podoba kundaliní jógy je ve skutečnosti bezpečnější než první přístup, třebaže se během ní mohou projevovat někdy intenzivní fyzické krije a nejrůznější intenzivní pránické a emoční zkušenosti. Také vnitřní proces očisty a zejména rozpouštění samskár, které jsou automaticky transformovány do podoby krijí a nakonec do utišení vysvobozené pozornosti a energie ve stavu světla Já. Šaktipat je tak vnitřní spontánní kundaliní jóga, která je řízená samotnou vnitřní inteligencí šakti, která na základě samskár a povahy minulé karmy a duchovní praxe v minulých inkarnacích rozvíjí krije jiných potřebných praxí všech druhů jóg: džňány, bhakti, mantry, karmy i guru jógy. V tomto ohledu se jedná o unikátní podobu stezky, která vede nejrychleji a nejpříměji k cíli samozřejmě za splnění dalších nutných předpokladů na straně žáka. Je podobou přímé átmavičáry ve spojení s aktivním působením probuzení potenciální moci vědomí milostí šakti mistra. To za splnění všech potřebných předpokladů a správného úsilí na straně žáka vede spolehlivě k cíli: poznání sebe sama, vysvobození a plného sjednocení s Bohem i v aspektu jeho inteligentní moci = šakti. Žák je tak veden přímo mistrem = vědomím ŠivaŠakti. Bohužel tato podoba kundaliní jógy není moc známá, ale přesto patří k nejstarším duchovním praxím. Vychází z linie tantrických siddhů. Tento systém je jeho představiteli považován za nejstarší podobu duchovní praxe. Dokonce se traduje, že pochází od prvních ještě dokonalých, s Bohem sjednocených bytostí – siddhů, kteří se začali mísit s lidmi na naší Zemi. Přímým předáním duchovní moci těchto bytostí svým žákům se rozvinuly různé podoby jóg a ty se pak systematicky začaly rozlišovat, jak známe dnes, na hatha, rádža, bhakti, karma a džňána jógu. Tyto jógy se ale v duchovním systému šaktipatu chápou jako různé krije jedné jediné síly šakti, která je mistrem. Z tohoto pohledu se považuje tato jóga a její filozofie ve 14
skutečnosti za nejvyšší podobu duchovního učení. Implicitně v sobě obsahuje praxe i výsledky všech jóg, které rozlišujeme. Jejich nositeli jsou siddhové, dokonalí jogíni, kteří svou praxí v sobě uskutečnili tyto jógy právě na základě udělení šaktipatu od mistra této duchovní linie – siddhy. Nemá cenu o tomto existujícím výkladu spekulovat, existence mistrů šaktipatu a i zkušenosti mnohých hledajících mluví jasně. Sice někteří mistři jsou skeptičtí k tomuto poznání, ale to na skutečnosti nic nemění. Bohužel existuje málo dostupných informací a známých mistrů, kteří o tom otevřeně píší. Osobně si myslím, že všichni velcí mistři o tom vědí a že někteří žáci v jejich blízkosti krijemi procházejí. Nejedná se o hlavní proud, ale hledající se s tím na stezce mohou setkat a setkávají. Zmínky lze nalézt i u mistra Ježíše. Nejznámějším exponentem této praxe a stezky v nedávné minulosti byl Bhagavan Nitjánanda a jeho žák svámí Muktánanda. Jiným mistrem šaktipatu byl swámí Rudránanda, který byl vůbec prvním žákem Bhagavana Nitjánandy ze Západu (USA). Jinou mně známou linií mistrů je tradice mistrů ze severní Indie: swámí Gandžadhar Tirth Maharádž, swámí Naraján Tirth Dev Maharádž, swámí Višnu Tirth Maharádž a swámí Shivom Tirth. Výše uvedení o procesu šaktipatu a krijích více či méně hovoří a systematicky rozvinuly nauku kundaliní jógy pedagogickým metodickým přístupem. Schopnost udělovat šaktipat mají ale všichni praví mistři, patří mezi ně i Rámakrišna i Ramana Maháriši. Dokonce to není jen záležitost ryze východní jógy nebo tantry. V naší duchovní škole stavíme praxi na osvědčených technikách duchovní zákonitosti, tedy na praxi átmavičáry a vnitřní pránájámě v pozorovateli, neboli na podkladě prvotního úsilí – átmavičáře. To na podkladě pomoci mistra a opírání se o milost Boha. V naší duchovní škole je živá i druhá podoba kundaliní jógy iniciované milostí mistra v podobě šaktipatu a následné samovolné krija józe. Ta se může rozvinout buď jako hlavní nosná praxe, nebo pouze jako určitá etapa při odstranění určitých překážek a bloků v mysli a práně žáka. Její rozvinutí záleží na individuální praxi, karmě a inklinaci hledajících a jejich vztahu k mistrovi a předchozí duchovní praxi z minulých inkarnací. Jistou roli hraje určitá duchovní zralost a připravenost žáka. Šaktipat přesahuje všechny osoby, nelze jej někomu vnutit nebo naordinovat. Milost a působení božské Šakti, přesahuje všechny individuality. Siddhové jsou pouze v jejím proudu její služebníci a spolupracovníci, je jejich „božskou 15
milenkou i matkou“.
Krija a krija jóga Stručně řečeno krija není nic jiného než synonymum pro samotnou šakti – tvořivou dynamickou sílu vědomí Já. Krija je sebe si vědomá inteligentní moc vědomí. Slovo krija je nejčastěji známo v souvislosti s krija jógou, jógou, kterou učí legendární siddha Babádží a jeho linie mistrů, jako byl siddha Thirumoolar a Boganathar. O této józe stručně píši dále. Západ byl s tímto pojmem seznámen zejména skrze životopis Jógánandy, který o krija józe píše. Slovo krija v doslovném překladu znamená akci – aktivita – projev. Také lze krija chápat jako synonymum pro samotnou tvořivou moc vědomí – šakti. V sanskrtu existují dvě podobná slova svým základem pro aktivitu: karma a krija. Liší se v zásadním, a to v tom, že karma označuje vynucenou aktivitu – akci příčinností – karmou – zákonem akce – reakce a krija označuje spontánní samovolnou akci – činnost tvořivé moci vědomí ze svého svobodného rozhodnutí – vůle. Tedy: Karma je výsledkem – projevem akcí ega; důsledek nesvobody. Krija je výsledkem – projevem akcí tvořivé moci vědomí – šakti; důsledek svobody a vysvobozování. V technické terminologii Jóganandovy jógy se nejedná o nic jiného než o klasickou rádža – kundaliní jógu, kdy se pomocí klasických jógických disciplín dosahuje samádhi. Klade se důraz na mantry Aum, Hamsa, pránájámu a meditaci. Krija v duchovním úsilí tedy opět neznamená nic tajemného nebo zázračného, ale vyjadřuje úsilí využívající tvořivou moc vědomí: pozornost, rozlišování, pránu. Vědomí Já lze poznat zase jenom skrze jeho vlastní síly = pozornost, rozlišování a pránu, a to praxí pránájámy a meditace. Různé stupně a techniky v tomto systému se pak nazývají krija. Z pohledu tohoto duchovního systému je například obrácení pozornosti na samo vědomí určitý typ krija, stejně tak, jako soustředění třeba na čakry je opět jiná krija, tedy práce s mocí vědomí. Ekvivalentem átmavičáry v duchovní tradici krija jógy je átma krija.
16
Krija šakti je dalším technickým pojmem používaným v józe kašmírského šivaismu. Zde se jedná o jednu ze základních třech sil vědomí. Dalšími jsou ičhá šakti a džňána šakti. Opět se nejedná o nic tajemného, ale o základní sebe vyjádření jedné jediné tvůrčí moci vědomí Já v podobě základní trojice: pozorovatel – pozorování – pozorované. Ukážeme si to na příkladu. Uvažujme stav jogína, který se uvědomuje v Já – v nedvojném stavu samádhi a současně si uvědomuje rozlišený pohyb síly, který stoupá – tepe jeho nitrem. Uvědomění v Já – ve vše pozorujícím vědomím je projevem ičhá šakti. Současné uvědomování – pozorování pohybu síly v nitru je projevem džňána šakti a samotný pohyb prány – vnitřní energie v nitru je krija šakti. Přesto všechny tři projevy jedné jediné síly JÁ jsou v naprosté nedvojnosti jediného sebeuvědomování ve vědomí – v Já. Nauka kašmírského šivaismu vede k duchovnímu ideálu, který je technicky charakterizován plným navrácením všech těchto rozlišených sil – šakti zpět do svého zdroje = Srdce. Tak se nejen poznáváme jako samo vědomí Já, ale i vracíme do něj jeho projevenou moc vědomí v podobě pozornosti (džňána šakti) a životní energie – prány (krija šakti). Význam je víceúrovňový. Detailnější výklad o krija šakti a nauce kašmírského šivaismu čtenář nalezne v příslušných zdrojích. Ve vztahu k procesu šaktipatu, který spouští z nitra indukovanou samovolnou vnitřní kundaliní jógu, se o této podobě samovolné spontánní vnitřní jógy hovoří také někdy jako o krija józe nebo sahadža józe. Jedná se o individuální projev vnitřní zrychlené očisty na základě působení probuzené kundaliní předáním části duchovní moci vědomí – světla od mistra, který předal šaktipat. S předáním duchovní šakti od mistra se nepředává jenom nějaká „neživá energie“, ale moc vědomí – jeho světlo, které v sobě obsahuje tu nejvyšší duchovní inteligenci, se kterou je trvale spojena. Je spojena s mistrem, tedy se svým základem v ryzím vědomí. Tato inteligence se probouzí obrácením k jejímu zdroji, tedy k samotnému vědomí, kterým je. Probuzená síla Já se aktivuje v žákovi pouhým obrácením pozornosti do nitra neboli obrácením pozornosti k samotnému vědomí – pozorovateli. To samo stačí jako spouštěcí impuls k vnitřní aktivitě spontánní krija jógy. Žáci, kteří obdrželi šaktipat, sami sdělují, že se na sílu sami nezaměřují, ani neprovádějí silové techniky, ale pouze obrátí pozornost na samo vědomí a to stačí, aby se probuzená duchovní inteligence aktivovala a spustila své vnitřní očistné působení = vnitřní krija jógu.
17
Peskovat tyto hledající, že se příliš zaměřují na sílu a nedělají „naší“ praxi pozorovatele anebo že mají krije díky tomu, že „neprovádějí očistu“, má matoucí charakter a je dle mého názoru neproduktivním poučováním, zejména pokud poučují lidé, kteří sami nemají zkušenost s krijemi vybuzenými duchovním pomocí mistra – šaktipátem. U hledajících, kteří skutečně procházejí krija váti vybuzené duchovní pomoci mistra nemohou dělat nic jiného, než být nezaujatým pozorovatelem, neboť navození tohoto módu vědomí je součástí projevu krijí. Do tohoto módu uvědomění v pozorovateli je sama přivede právě v nitru probuzená síla Já. Zkušenosti samotných hledajících, kteří procházejí skutečnými krijemi, jsou přesně obrácené, než se zevně chápe. Má osobní zkušenost je stejná. Čím lépe se jim daří pozorovatel, tím silnější mají krije a když krije začnou potlačovat, ztrácí uvědomění v pozorovateli a ztotožňují se s tělem. Což zastavuje působení milosti mistra, brzdí celý vnitřní proces této mistrem indukované vnitřní jógy a může přinášet hledajícím jenom komplikace. Správný postoj žáka při této vnitřní krija józe je úcta a odevzdanost k síle Já – božské šakti, která je mistrem. Udržení stavu sebe si vědomého pozorovatele a trvalá snaha o rozlišování od všech vnitřních i zevních očistných projevů – tzv. krijí, je stále základní praxí, ať již se krije vyskytují nebo nikoliv. Jakékoliv potlačování krijí je duchovně škodlivé a neproduktivní. Přerušením tohoto vnitřního procesu se žák zbavuje milosti šakti a zastavuje svůj duchovní pokrok.
Krija jóga siddhy Babádžího Existuje samostatná duchovní tradice, jejíž praxe se nazývá přímo krija jóga. Tato duchovní linie se hlásí k legendárnímu himalájskému jogínovi – siddhovi Babádžímu. Mezi dnešní duchovní mistry patří například swámí Satjánanda. Podle základních zdrojů učení krija jógy, kterými jsou krija sútry, které jsem měl možnost studovat, je základem samozřejmě přímá átmavičára a sebezkoumání vyjádřené otázkou Kdo jsem Já?, podobně jako učení Ramany Mahárišiho. V tomto duchovním systému se ale átmavičára nazývá átma krija, tedy v překladu 18
zaměření moci vědomí (krija) na átman (Já). Podstatu duchovní praxe krija jógy její mistři vyjadřují jako trvalé soustředění na átman pomocí různých meditačních postupů – tzv. krijí, které se postupně vyvíjejí až v ryzí čistou krija, tzv. purna krija, což je přímé Sebe – uvědomování v ryzím vědomí (Já). Jednotlivé praxe a metody se nazývají krija. Uvádí se původních asi jedenáct krijí, což je postupný vývoj duchovní praxe pránájámy společně s přímým soustředěním na átman. První krijí v tomto systému je pránájáma. V této duchovní škole provádějí soustředění na duchovní centra v jiném pořadí, než například provádíme my v naší podobě vnitřní pránájámy. V tomto systému začínají soustředěním v šesté čakře, pak pokračují duchovním srdcem (což mimo jiné kopíruje přirozený přechod od vědomí pozorovatele k přímému spočinutí v Já – tedy přímou praxi Ramany Mahárišiho), následně přes srdce přecházejí až na nižší centra v pupku a nakonec prodýchávají a soustřeďují se v základním centru muladháře. Tedy probouzejí nižší centra až skrze duchovní srdce. Tento postup má své vnitřní logické opodstatnění, ke kterému jsem později na základě svých zkušeností z praxe došel také, a proto jsme začali vnitřní pránájámu na našich meditacích začínat nikoliv z centra pod nohama, ale právě skrze duchovní srdce a sahasráru a pak teprve přejít na tzv. „zvedání hadí síly“ v nižších centrech. Tento postup se přirozeně ujal a dnes na veřejných meditacích a setkáních provádíme tento námi zavedený postup.
Původní krija – pránájám Jednou ze základních a prvních krijí této duchovní školy je praxe pránájámy. V tomto učení je pránájáma chápaná stejně jako v kašmírském šivaismu. pránájáma označuje spíše stav, který má být dosaženo a tím je rozpuštění dvou základních stavu dechu nazvané prána a apána ve svém zdroji, což vede k dosažení stavu pránájám – vyrovnaného klidného dechu vědomí – utišení prány ve svém středním stavu v centrálním nádí. Vychází se ze základní duchovní zákonitosti, že mysl pracuje současně s vnitřním dechem vědomí – pránou. Pokud je mysl neklidná, je neklidná prána a opačně. Pokud prána proudí ve vedlejších nádí (idě a pingale), což odpovídá ztotožnění se zevním dýchacím procesem: nádechem a výdechem – tedy jinými slovy s tělem a myslí, tak je přítomno ego a překážky mysli bránící přirozené záři Já. Utišením obou pránických proudů ve svém zdroji vědomím pozorováním síly za dýchacím procesem dojde postupně 19
k utišení obou fází dýchacího procesu ve svém zdroji, tak se mysl vnoří do srdce a je dosaženo příhodného okamžiku k uvědomění v Já a působení milosti. Vysvobození z vlivů nevědomosti a sil působící v projevené oblasti je dosaženo odtotožněním od zevního dýchacího procesu jeho vědomým pozorováním do jeho zdroje v Já. Utišením obou fází pohybu dechu je přetnut vliv nevědomosti a připoutanosti k mysli – tělu – světu. Se současným soustředěním na átman (Já) je tak dosaženo vysvobození a svobodného dechu ryzího vědomí. Jogín se stává paramahamsou – tím, kdo dýchá svobodně samo vědomí a dosáhl nejvyššího rozlišování. V této praxi krija pránájámy se nezaměřujeme na nádech a výdech – tedy nikoliv na „prodýchávání“, ale v přirozené mezeře – zástavě dechu se zaměřujeme na samotný zdroj odkud povstává, a kde zaniká pozorovaný pohyb prány. To samozřejmě za současného bdělého pozorování pozorovatele i pohybu prány. Tímto soustředěním je dosaženo utišení pohybu dechu a prány v ryzím Já. Pochopení, že by někdo radil se soustřeďovat na Já jenom v „mezeře“ dechu a tedy, že „naše“ praxe je „lepší“, neboť „my“ se zaměřujeme stále na Já, je pro mě podivným domyšlením, ale nevylučuji, že to nějaké ego může takto hrubou myslí „ne-pochopit“. Praxí pránájámy za současného soustředění na Já se dosahuje vnoření mysli do srdce a prány do sušumny, což vede k vysvobození. Když se prána dostane do svého středního stavu v sušumně a dech se vyrovná a přirozeně zastaví, zmizí veškerá oddělenost světa a těla od ryzího všezahrnujícího a všepronikajícího vědomí. Této praxi krija – pránájámy podle jejích mistrů odpovídají výroky z bible: Utiš se a buď v míru. A tak se utišil vítr a nastal velký klid. Marek 4:39. Utiš se a poznej, já jsem Bůh. Žalm 46:10. Tolik tedy stručné uvedení do existující duchovní tradice původní krija jógy siddhy Babádžího. Zde je krija chápaná jako použití moci vědomí v podobě určitého soustředění – meditační metody na Já. To je rozdíl oproti krijím, které jsou naopak v tradici šaktipat kundaliní jógy vybuzené působením duchovní milosti probuzené moci vědomí duchovní pomocí mistra. Tedy krija buď provádíme 20
vědomě jako duchovní praxi v podobě nejrůznějších duchovních cvičení – meditací, anebo jsou vyvolávaná přímým působením duchovní pomoci mistra – šaktipátem. Z tohoto je zřejmé, že když například provádíme átmavičáru nebo metodickou řadu na pozorovatele, tak z pohledu krija jógy provádíme určité krije, které nás směřují k poznání sebe sama. Pokud v nás začne působit milost, ať již samovolně z nitra, nebo duchovní pomocí mistra – šaktipát, tak jsou krija spuštěny šaktipátem – duchovní mocí Já. Pak dojde například k přímému obrácení pozornosti na samo vědomí – což je krija, pohybu prány – což je krija, samovolnému opakování mantry – což je krija, nebo třeba i k zevním pohybům fyzického těla – což je krija. To vše je ale již otázkou vnitřního stavu žáka, jeho nevědomosti, nečistot a karmy. Tvrdit, že „naše“ stezka nejsou krija a nebo že „naše“ stezka je „vyšší“ než krija ukazuje jenom nedostatečné pochopení krijí v celém kontextu duchovní vědy jógy a tantry. Tedy z pohledu duchovní školy krija jógy všichni provádíme krija a tedy „trpíme“ krijemi. Někteří hledající navíc ještě podléhají samovolným projevům krijí, které se mohou manifestovat jako pohyb těla apod. Celá záležitost s nepochopením toho, co krija jsou a co je tímto slovem v józe označováno, je výsledkem jediného: nevědomosti a nedostatečné znalosti tradičních textů o józe. Jakékoliv vymezování se vůči druhým duchovním směrům, nebo jejich mistrům, že „oni“ nedělají správně praxi jenom proto, že používají jiná slova, nebo že „my“ děláme „vyšší“ praxi než „oni“, je projevem nevědomosti. Navíc tato starobylá duchovní škola krija jógy Babádžího je duchovní tradice daleko starší než například naše duchovní společenství, a proto bychom spíše my měli správně používat již zavedené pojmy v jógické vědě, než jim dávat vlastní „zúžený“ význam. To pak přináší jenom možnost zmatení hledajících, pokud studují i jiné duchovní texty o praxi jógy, zejména vydané v zahraničí.
Ramana Maháriši – jeho probuzení kundaliní a krije Abychom si ukázali, že pojem krija a šaktipat není nic exotického, ale že to zkrátka popisuje to, co je obecně známo i u jiných velkých mistrů, třebaže o tom explicitně nehovoří jako o šaktipatu a krijích, podívejme se na případ Ramany Mahárišiho. Na jeho osobním případě si můžeme celou záležitost ukázat. Ramana Maháriši, když nastaly vhodné karmické podmínky v období jeho dospívání, kdy 21
uzrály jeho samskáry, které v sobě nosily duchovní dosažení z minulých inkarnací, rozvinuly se společně se samovolným spontánním sestupem duchovní síly – milosti, tedy šaktipatu. Podle svých slov hovoří o pociťování vnitřního tepla v celém těle, což je typická známka probouzení kundaliní. On sám byl silou doslova přemožen, věděl, že umírá a také plně vědomě umřel, neboť pozorností pátral po tom, co je jeho pravé Já. Vše začalo zástavou dechu a nemožností ani promluvit. Rychlým projitím praxe sebezkoumání zůstalo jen ryzí Já – čisté vědomí. Po mystické smrti, kterou prošel, v něm začala být činná probuzená duchovní síla. On sám tuto sílu nazýval avesam. Doslova v překladu „posedlost“ neboli „ovládnutí duchem“. To je přesně stejný pocit, který jsem měl já při náhlém duchovním probuzení v roce 2003. Podrobně o tom píši ve svém duchovním životopise, knize Jiří Krutina: Já jsem JÁ JSEM, mystický životopis mé cesty k Bohu, kterou jsme dosud nevydali. Stejně jako Maháriši jsem to z počátku prožíval jako by ona duchovní síla, která mě celého pohltila a plně ovládala, byla zevní, jako by mimo mě samého. Toto probuzení podle jeho vlastních slov u něj odstranilo jeho dosavadní návyky a preference a nahradilo je jinými. Nastal u něj stav vajrágji a odpoutanosti, pozorností neustále spočíval absorbován v onom proudu síly, který cítil v centru svého těla. To je přesný popis působení probuzené kundaliní a jejího transformačního vlivu a nitro hledajícího. Také popisuje jeho nové zvyky, které byly vynuceny onou silou avesam – probuzeného ducha – Já. Prvním zvykem byl zvyk obrácení pozornosti trvale do nitra k Já, tedy džňána krije. Druhým zvykem, který se rozvinul, byly pravidelné návštěvy v šivaistickém chrámu, kde plakal a třásl se dojetím před sochami Šivy a Natarádži. To není nic jiného než bhaktická krije projevující se záchvěvy uctívání, zbožnosti, bhakti a třesem těla dojetím. Tedy i fyzická krija. Také hovoří, že své tělo zakoušel jako pouhou energii a že to bylo velmi rozkošné a příjemné. To je přesný popis zkušeností probuzené kundaliní. Následovala jiná krija. Byl touto probuzenou silou doslova odvlečen na Arunáčalu, o které nic do té doby nevěděl. To byl jen výsledek minulých samskár a vztahu k jeho minulé duchovní praxi, kterou jistě byl šivaismus. I po příchodu na Arunáčalu ještě jeho realizace nebyla ustálena a dál probíhal zrychlený duchovní vývoj. Upadal do samádhi s naprostou ztrátou vědomí těla a světa, tedy jógické krije. Ve své osobní zkušenosti jsem prošel velmi podobnými zkušenostmi jako Ramana Maháriši. Detailně o nich píši ve svém 22
životopise. V mém případě po zkušenosti náhlé mystické smrti a dočasném znovuzrození v Já, které se drželo milostí Já asi 10 dní, se následně projevovalo mnoho krijí díky přetrvávajícím vásánám a připoutanostem k tělu. Tedy zkušenost Já a proudu probuzené síly byla dočasná, nikoliv trvalá jako v případě mladého Ramany. Ale probuzená síla Já v mém nitru už započala svůj návratný proces k Bohu a dotáhla mě za 2 roky k mistrovi a s jeho pomocí jsem poznání sebe sama brzy ustálil v přirozeném sahadža samádhi. Jak je vidět na případě Ramany Mahárišiho, tak všichni velcí mistři v určité míře prošli velmi podobnými zkušenostmi, které se označují v tantrickém šivaismu jako šaktipat, probuzení kundaliní a její krije. Nejedná se tedy o nic výjimečného nebo něco speciálního, které je záležitostí nějaké exotické tantrické praxe. Tak jako se v případě Ramany Mahárišiho projevily samskáry jeho minulé duchovní praxe a vedly k mystické smrti a znovuzrození a upevnění v Já po jeho odcestování na Arunáčalu, tak v případě méně připravených a očištěných hledajících odpovídají jejich krije a zkušenosti probuzené síly stavu jejich karmy a samskár. Mistr se schopností předat šaktipat pouze urychluje tento duchovní vývoj – působí podobně jako duchovní katalyzátor – a je na žácích a hledajících, aby vlivu této milosti správně využili. Na zkušenostech Ramany Mahárišiho jsme si ukázali, co znamenají pojmy krije, šaktipat a kundaliní v duchovní vědě jógy. Je nutné si uvědomit, že často se jedná pouze o naše nesprávné chápání pojmů a pak máme dojem, že pokud daný mudrc například používá jiné pojmy, nebo některé nepoužívá, že učí něco jiného, nebo dělá „jinou stezku“. To je velký omyl mnohých hledajících bez dostatečného širšího povědomí o duchovních naukách. Pak má mysl tendence sklouzávat do dogmatických přesvědčení a vymezování na základě vlastní nevědomosti a neznalosti duchovní nauky jak je chápaná i v jiných duchovních tradicích. Proto se také začínajícím hledajícím správně radí, aby se drželi jednoho výkladu nauky, a tak praktikovali. Naopak po dosažení poznání sebe sám naopak radím studovat i jiné duchovní mistry a tradice, neboť tím získáváme hlubší pohled na duchovní zákonitost a pedagogickou oporu pro výklad nauky různým typům a temperamentům hledajících. To je alespoň mou zkušeností. Tedy i Ramana Maháriši prošel spontánním působením milosti – šaktipátem, následným probuzením kundaliní, a etapou krijí, zejména vnitřních, ale i zevních. Přesto on sám nepoužíval slovník jako krija, kundaliní a šaktipat vyjma pár výroků, které jsou uvedeny výše. 23
Duchovní tradice šaktipatu Prvotní primární duchovní moc – energie, kterou je samo vědomí, vytváří, udržuje a opět v sobě pohlcuje celý projevený vesmír a současně uděluje rozmanité nejrůznější duchovní požehnání a milost žákům stezky. Tato základní tvůrčí neprojevená duchovní moc a energie samotného ryzího vědomí sídlí v nitru všech bytostí jako tzv. kundaliní. Je zbytkovou duchovní energií v našem nitru, která je soupodstatná se vším, co existuje, s celým vesmírem i Bohem, který je jeho základem a zdrojem. Velcí duchovní učitelé mají vzácnou schopnost probouzet tuto duchovní energii a moc vědomí v nitru připravených adeptů, a tak vést hledající k uvědomění sebe sama – jejich pravé božské podstatě jako ryzí bytí – vědomí – blaženost – Já. To je cestou máhašakti jógy, pro kterou existují různá synonyma jako siddha jóga apod. Unikátnost této stezky je v tom, že v sobě implicitně zahrnuje všechny ostatní druhy jóg. Potřebné praxe jóg v případě duchovního vývoje žáka se v žákovi projeví spontánně z nitra vnitřní milostí a aktivitou duchovně probuzené inteligentní moci vědomí – kundaliní šakti. Existuje mnoho různých druhů a podob duchovních praxí, které se obecně doporučují, které zahrnují přímé soustředění na subjektivní vědomí – zkoumání sebe sama, opakování mantry, meditace, satsang a studium nauky. To jsou nejúčinnější duchovní praxe, které je možné a správné provádět. Avšak v přítomnosti velkých duchovních mistrů – siddhů působí přímo sama duchovní milost odhalené moci vědomí Já – šakti. Podobně jako jedna svíčka zapaluje druhou svíčku, tak mistr nechá předat – vloží proud božské duchovní moci vědomí (šakti) do nitra (jemného těla) žáka. To způsobuje proces uvolňování latentní neprojevené moci vědomí – vnitřní prány – životní síly žáka a tím je probouzeno současně i jeho vědomí. Tato uvolněná prána milostí šaktipatu pracuje volně a svobodně v nitru žáka a generuje různé vnitřní jemnější, nebo hrubší jógické procesy – asány, mudry, pránájámy apod. To je známo jako šaktipat (sestup milosti) neboli probuzení duchovní energie kundaliní. Je-li současně dosaženo zkušenosti uvědomění v Já, je to považováno tradičními písmy za zasvěcení nejvyššího stupně. Při těchto spontánních vnitřních jógických procesech není ze strany žáka vyvíjeno žádné úsilí s pocitem konajícího – tedy duchovní úsilí z pozice ega, tyto procesy jsou ryze spontánní a žák je přitom uveden do pozice vědomého pozorovatele těchto procesů 24
jako vědomí, které si je uvědomuje. Zde nacházím paralelu s meditací za použití vhodných entheogenů jako je třeba LSD, kdy je ve vrcholných fázích subjekt automaticky uveden do stavu vědomého pozorovatele zkrátka probuzenou – uvolněnou duchovní silou a to i v případech lidí, kteří jej normálně v běžné meditaci nedosahují. Jirka mi sám osobně řekl, že největším objevem při jeho zkušenostech s LSD byl právě stav pozorovatele. Aktivita této probuzené duchovní energie v nitru žáka pročišťuje a odstraňuje omezení a překážky v mysli a vědomí (samskáry), které vznikly jako otisky minulých činů a myšlení a tvoří latentní substrát mysli do podoby vnitřních a zevních krijí (samovolných pohybů). Tímto procesem jsou poutající omezení a překážky vysvobození (samskáry) odstraňovány. Ať již následujeme jakoukoliv stezku a praxi, je nevyhnutelné uvolnit a osvobodit pránu a pozornost z pohlcení v nevědomosti – její nečistoty pro dosažení hlubší úrovně meditace a konečného vysvobození a sjednocení s Bohem. Jinými slovy tomuto očistnému procesu se, pokud chceme dosáhnout spásy, nelze vyhnout. Důležitost a význam Gurua je na stezce zcela zásadní. Za prvé proto, že je extrémně vzácné, aby žák sám svým úsilím probudil v sobě duchovní vědomí a božskou energii. A za druhé proto, že po takovém probuzení se projeví mnohé očistné procesy, které lze stabilizovat a správně integrovat jen za trvajícího vlivu Gurua, který šaktipat předal, a správné spolupráce na straně žáka. Právě druhé je nejčastější chybou, které se hledající dopouštějí. Jsou někdy vyděšeni a propadnou nedůvěře v daný vnitřní duchovní ozdravný proces a ztrácí svou víru, oddanost a odevzdanost mistrovi, anebo odcházejí pro rady k jiným mistrům, kteří s tím nemají zkušenost a tím přetrhávají duchovní „nit“ a brání si dalšímu duchovnímu pokroku. Tím si mohou přivodit i mnohé zbytečné komplikace na stezce. Nauka šaktipatu a kundaliní jógy jím vyvolané má své hluboké kořeny v tantrismu, zřejmě nejstarší autentické spiritualitě člověka, která předcházela jak všechna organizovaná náboženství, tak i dále zůstávala, řekl bych „duchovním undergroundem“ až do současné doby. Nejvyšší skutečnost – Absolutno (Anuttara) je chápáno jako Láska – Dobro – Blaho, spojení (jednota) dvou neoddělených principů Šiva-Šakti. Šiva je absolutní sebe si vědomý 25
princip uvědomovací – pozorovatel a Šakti v něm inherentní dynamická neprojevená moc a energie, která se svobodně projevuje jako uvědomovaný projev. Spolu tvoří nedělitelnou jednotu bytí – vědomí – blaženosti. Tantrický pohled na stezku učí, že nejvyšší duchovní dosažení nelze dosáhnout popíráním světa, jeho zřeknutím a odmítáním síly, která jej vytváří, ale daleko snadněji a rychleji naopak sjednocením („spojením a oženěním“) moci kundaliní se svým zdrojem – Nejvyšší skutečností. Ve skutečnosti projevený svět včetně našeho těla a celé individuality je Sebe – vyjádřením duchovního „těla“ – neprojevené moci vědomí do podoby pozorovaného projevu. V tomto pohledu je proto svět a tělo stejně skutečné jako samo vědomí jsou zevním odhalením ve vědomí spočívající neprojevené moci – kundaliní. Jogín je veden k uvědomování jediné skutečnosti = vědomí, které je všepronikajícím substrátem veškerého projevu. Samo vědomí září v podobě všech projevených tvarů a projevuje se jako svět. Tak jedno jediné vše překračující vědomí je uvědomováno i v imanentním projevu. Já je podstatou všech bytostí, sídlí v jejich srdci. Nevědomost a ego způsobuje oddělenost a omezenost vědomí, která je příčinou veškerého utrpení. Duchovní praxe a stezka odstraňuje tyto překážky, které nejsou pouhou rozumovou nevědomostí, ale faktickou v oblasti vědomí a jeho moci. Proto je požadovaná očista, která musí zahrnovat všechny úrovně naší existence: hrubé, jemné i příčinné. Probuzení kundaliní milostí šaktipatu v našem nitru přináší zrychlený vnitřní očistný proces. To se ale současně neobejde bez vytrvalé duchovní praxe a správného úsilí na straně hledajícího zejména v oblasti rozlišování a neztotožňování se s myslí ze stavu jejího sebe si uvědomujícího pozorovatele. Duchovní praxe – sádhana postavená na šaktipatu neboli milosti mistra se také nazývá kundaliní mahajóga (velká jóga), neboť v sobě obsahuje všechny druhy klasických jóg: hatha, mantra, laja, rádža, bhakti, džňána, karma jógu. Na základě stavu hledajícího, jeho samskár a inklinací temperamentu, se pak v procesu šaktipatu uplatňují příslušné praxe těchto jóg dle působení probuzené duchovní moci – kundaliní. V tomto ohledu lze oprávněně říci, že tato duchovní stezka je integrální naukou, která v sobě všechny ostatní obsahuje. Je pravým učením, zasvěcením i cestou tantry, která uctívá Nejvyšší skutečnost – Boha jako nejvyšší tvůrčí 26
inteligentní princip.
Tantrismus a kult Bohyně Kálí Tantrismus je zřejmě nejvíce nepochopený pojem i duchovní směr jako takový. Tantrismus je v podstatě západní vynález pro označení všeho, co nebylo součástí oficiální védské a brahmánské tradice Indie. Někdy se také zúženě nazývá tantrismem duchovní učení vycházející z textů, které jsou božským odhalením, tzv. tanter a agám. Mezi agámy patří například Vidžňána Bhajrava tantra, jedno ze základních písem nauky dnes známé jako kašmírský šivaismus. Tantrismus byl v podstatě jistým duchovním undergroundem duchovního klimatu Indie. Byl spojen s duchovní praxí a rituály původního obyvatelstva Indie, které bylo porobeno a společensky postaveno do nejnižších pracujících kast, nebo přímo vyděleno na okraj společnosti jako tzv. nedotknutelní. Je jisté, že se jedná o spirituální dědictví člověka, které přesahuje období véd a upanišad Indie a je daleko starší. Tantra je jistě spojená s původním přirozeným náboženstvím a spiritualitou člověka ještě před vznikem velkých náboženských směrů, které dnes známe. V kastovním rozčlenění Indie, které bylo de facto velmi propracovaným systematickým duchovním, politickým i ekonomickým rasismem se vším všudy, bylo praktikování duchovního života vyhrazeno pouze vládnoucí kastě brahmínů. Pokud se někdo chtěl věnovat duchovnímu životu z jiných kast, měl jedinou možnost, stát se součástí duchovního undergroundu – tantrikem. To byla tantra. Její písma byla také psána velmi na první pohled nesrozumitelným jazykem. Sami tantričtí mistři jemné zákonitosti nauky kódovali jazykem, který využíval například sexuální metafory apod., nebo témata společensky tabuizovaná. To v zásadě ze dvou důvodů. Prvním bylo to, že významu textu, tedy jeho duchovnímu významu, rozuměl pouze zasvěcený adept, tedy ten, který se skutečně věnoval duchovní praxi meditace společně s mistrem. Mistr na základě pochopení žáka tantrické symboliky poznal na jakém stupni vývoje a očisty se nachází. V tantrismu je znám několika úrovňový význam tzv. „5 M“. Těchto pět tantrických „ingrediencí“: pražená pšenice, maso, ryba, víno a sexuální spojení má mnohovýznamovou symboliku a nejedná se jen o to, že by tantrici jedli maso, pili víno a oddávali se sexu. Právě toto západní pochopení degradovalo tantru na jakýsi „sexuální kult těla“, což je zásadní nepochopení. O duchovním významu tantrické symboliky píši jinde. 27
Jiný důvod pro použití tohoto „kódování“ zákonitosti duchovní nauky byl ten, že tyto texty a popisy nejrůznějších praxí „na pohřebištích mrtvol“, návody na pomazávání sebe sama „výkaly“ nebo „popelem z mrtvých“ zní pro světské lidi zákonitě obskurně a odtažitě. To bylo také cílem, tak se mohli tantrici věnovat své praxi nerušené i v jinak rigidním prostředí brahmánské Indie tehdejší doby. Základním duchovním pochopením tantrického učení je povaha Nejvyšší skutečnosti, která je chápaná jako jedna jediná vším prostupující inteligentní síla, která je všude a ve všem. Tato jedna jediná síla vytváří jak celý vesmír – makrokosmos, tak i individualitu – mikrokosmos, které se vzájemně prolínají, navzájem ovlivňují a interagují. Této síle se říká nejčastěji Šakti nebo Spanda. Nejvyšší skutečnost je pak uctívaná jako Bohyně Kundaliní, nebo Božská Matka. Ryze tantrický je technický pojem kundaliní. Kundaliní není nic jiného než označení pro duchovní potenciální neprojevenou moc a energii vědomí, která spočívá v člověku jako dosud neprobuzené a neprojevené duchovní vědomí a moc. Kundaliní je stejnou silou v člověku i v celém vesmíru. Nejedná se o nic jiného, než o chápání vědomí jako zejména svobodné inteligentní vůle se schopností neomezeného tvořivého potenciálu, který tvoří čistě ze sebe sama v sobě, aniž by byla svým zevním odhalením jakkoliv poutána a omezována. Kundaliní pak není nic jiného než ekvivalent k moci Já a jeho duchovnímu srdci, tedy vědomí a jeho dynamickému projevu, což potvrzuje i autorita jedna z nejvyšších, Ramana Maháriši. Chápat kundaliní jako něco jiného je zavádějící a matoucí. To jen vede k různé „astrální fantazii“. Tantrici Nejvyšší skutečnost uctívají jako Božskou Matku. Příkladem byl Šrí Rámakrišna, který třebaže dosáhl nedvojného poznání advaity, tak dále uctíval Nejvyšší skutečnost – Božskou Matku v podobě Bohyně Kálí. Kálí právě představuje onu nevyčerpatelnou neprojevenou moc vědomí, ze které vše povstává a opět se do ní vše vrací. Kálí je dynamická moc spočívající v klidném ryzím vědomí, proto je zobrazovaná jako tančící na spícím Šivovi. Dalším typicky tantrickým prvkem je zbavení se negativistického pohledu na stvořený svět jako takový, který je chápán jako podstatně božský, to se v praktické rovině praxe projevuje tím, že tantrici se nevzdávají použití tzv. světských prostředků pro dosažení nesvětských tedy duchovních cílů, které často jiné asketicky orientované duchovní směry a filozofie odmítají jako „neduchovní“. Sem patří sexuální i smyslové potěšení, různé 28
intenzivní zkušenosti mysli vyvolané estetickou zkušeností nebo i různými psychoaktivními rostlinnými drogami apod. Tantrický duchovní ideál je dosáhnout vysvobození – džívanmutkti za života a současně plné rozvinutí skrytých duchovních sil v člověku nikoliv pro ně samé, ale pro duchovní dobro. Tak se v praxi tantry pracuje se silou „touhy“ – káma, která se svým očištěním a duchovní transformací stává prostředkem duchovního dosažení a osvobození. Tantrický duchovní ideál se zaměřuje na mukti i bhógu, tedy duchovní vysvobození za současného nevzdávání se smyslových potěšení a života ve společnosti, ale naopak jejich duchovní pozvednutí pro duchovní dobro. Jiným typickým tantrickým učením a pohledem je chápání stvoření jako postupné modulace vibrace tvořivé moci vědomí a učení o tzv. tvořivém Slovu (Para vak). Celý vesmír tantra chápe jako různé frekvence jedné původní božské vibrace tvořivého Slova (Para vak). Učení o nejrůznějších mantrách vychází právě z tohoto poznání a duchovního vhledu. Dalším typickým rysem tantrismu je překračování společenských norem a narušování všech společenských konvencí vycházejících z nevědomosti a zla. To má východní tantra společné s gnosticismem – starobylou křesťanskou sektou gnostiků. Typickým tantrickým symbolem je klasické vyobrazení Bohyně Kálí, jak tančí na břiše ležícího Šivy jako jogína. Tento symbol je na úvodní stránce tohoto pojednání. To přesně vyjadřuje povahu krija jógy spuštěné předání milosti mistra – šaktipat dikši. Hledající je ve stavu pozorovatele a v klidu „leží“ v pasivním pozorování dynamického tance – krijí, které jsou následkem činnosti božské síly šakti (tančící Kálí). Kálí symbolizuje aspekt šakti, která odstraňuje nevědomost, ego, smrt, strach a doslova překračuje řetězec zrodů a smrtí a je vládkyní času. Kala znamená v sanskrtu „smrt“ a současně „čas“. Smrt není nic jiného než ukončení času životní síly – prány. V projeveném světě je vše spojené s trváním času – tedy pohybem dechu vědomí – prány. Každá projevená podoba má svůj vyhrazený čas své podmíněné existence. Když se čas naplní, tak bytost tvořená tělem zemře, lépe naplní se životní doba dané bytosti. Hmota těla jen změní svoji formu. Kálí je bohyně transformace a duchovního růstu. Uctívání Kálí odstraňuje nevědomost, která je příčinou strachu ze smrti. Toto uctívání je samozřejmě ryze vnitřní 29
a jedná se o specifickou meditační praxi, která spočívá ve „vzývání Kálí“ v našem nitru. Nejedná se o nic jiného, než o známou praxi, o které píšeme. Spočívá v současném soustředění na samo svobodné neomezené vědomí Já, které je podstatou a doslova „dření“ – substancí ryzího bytí těla. Necháme působit moc vědomí v celém „temném“ vnitřním prostoru – nepřesně našem nitru bytí těla a probouzet latentní neprojevenou moc vědomí – kundaliní v aktivní vzestupný pohyb prány, kterou necháváme transformovat ve světlo světla ryzího vědomí. Toto „probouzení“ a uctívání Kálí v našem nitru vede k vysvobození z pout času, tedy ztotožnění s pohybem prány a tedy z nesvobody zrodů a smrtí v nebožských světech samsára. Tímto soustředěním na duchovní podstatu bytí těla jako samo vědomí a z vědomí rozpouštíme energetickou podstatu naší nevědomosti, omezení vědomí na mysl a tělo, jeho karmy a dosud neprojevené samskáry, které by vedly k opětovnému vzniku ega a zrodům. Toto je základní postup vedoucí k transformaci nevysvobozené – dosud latentní potenciální moci vědomí ukryté v „temném“ – podvědomém bytí naší individuality (proto také Kálí je černé barvy). Díky právě této praxi jsem nakonec obdržel poznání procesu šaktipatu od svého mistra, který mě provázel v jiných vtěleních. Kálí je božská tvořivá moc – šakti, princip, který ze sebe sama vytváří celý vesmír a čas a současně zůstává nad tím jako svobodné božské vědomí a milost – věčný absolutní Pozorovatel. Současně opět celé své projevení do sebe vtáhne, a tak rozpustí všechna těla (příčinné, jemné i fyzické) ve svém božském základu neomezené neprojevené moci svobodného vědomí. Tento její aspekt pak kopírujeme v samotné meditační praxi, která je jejím uctíváním. Předání duchovní moci světla mistra vede k probuzení a následnému očistnému působení probuzení síly – kundaliní v nitru žáka. Takto probuzená duchovní síla pak směřuje k dosažení svého prvotního stavu, tedy svého prvotního zdroje – neprojevené moci vědomí. Tak začíná působení probuzené Kálí = spontánní automatické krija jógy. To je onen tanec „mnohoruké“ Kálí na pozadí Šivy = 30
sebe si vědomého pozorovatele. Plně platí: podstatou všech sil a energií je vědomí – jeho neprojevená duchovní moc, ale také plně platí: základní esencí vědomí je jeho svobodná spontánní tvořivá moc a dynamika. Nepochopení toho, že vědomí je tvořivou vůlí s neomezeným tvořivým potenciálem, a nebrání v úvahu této skutečnosti v duchovní praxi, nevede k plnému poznání sebe sama a vysvobození v Bohu.
Kašmírský šivaismus a šaktipat Tantrická advaita – nedvojná nauka trika, známá dnes jako kašmírský šivaismus staví do centra svého výkladu nauky milost mistra – šaktipat jako to nejdůležitější. Bez milosti mistra duchovní praxe nepřináší duchovní poznání, ale nanejvýše může být fází přípravy a dosažení příslušné očisty, která nás uschopňuje k přijetí milosti mistra. Šivovy aforismy, jeden ze základních textů této advaity, jasně říká: II.6: „Guru a jeho milost je prostředkem k dosažení.“ Abhinavagupta se ve svém díle Tantralóka rozepisuje o různých stupních šaktipatu a vlivu na duchovní vývoj a transformaci žáka. Kašmírský šivaismus, nebo učení trika, jak se také někdy tato nauka nazývá, je ve skutečnosti systematickou esencí nedvojného tantrismu. Kašmírský šivaismus obsahuje učení o pěti aktech Pána Šivy (Panča-krija-vidhi). Jedním z těchto aktů je také působení milosti (šaktipat). Pán Šiva, tedy Bůh sám, se projevuje milostí skrze vztah mistr/guru – žák. V učení se rozlišuje devět základních stupňů působení šaktipatu. Bůh sám je zdrojem a prvotním duchovním impulsem všech devíti způsobů působení šaktipatu mezi mistrem a žákem. Nejvyšší stupeň milosti, tzv. tivrativra šaktipata udílí okamžitě poznání i vysvobození se současnou smrtí fyzického těla. Adept se stává okamžitě plně uvědomělým mistrem bez těla. Detailní popis jednotlivých stupňů intenzity šaktipatu a další informace týkající se krijí čtenář nalezne v knize: Jiří Krutina: Stezkou Siddhů – 1. díl – Šiva; zejména v kapitole 2.5.4 Duchovní zasvěcení, působení milosti – šaktipatu a kapitole 8.4 Stupně působení duchovní milosti – šaktipatu.
31
Kdo předává šaktipat aneb mechanismus působení milosti Šaktipat je schopen předat (být průchodem) mistr, který dosáhl této schopnosti svou duchovní praxí a dosažením a který sám obdržel tento způsob zasvěcení od mistra. Aby mistr mohl být průchodem šaktipatu, musí sám ve svém vědomí uskutečnit – obnovit božskou jednotu vědomí a jeho moci – vědomí Šiva-Šakti, a tak být průchodem působení duchovní milosti vědomí Šiva-Šakti. Nestačí jenom poznání sebe sama ve statickém neprojeveném aspektu, ale i dynamiku jeho duchovní moci, pak ji lze být vědomým průchodem i do našeho okolí. Nakolik mistr navrátí sám zpět moc vědomí do jejího zdroje, natolik se stává i jejím průchodem. Tato milost volně září jenom samotnou existencí mistra, nicméně intenzita a moc duchovního působení je u mistrů různá. Mistři svou vytrvalou duchovní praxí kumulují velké množství duchovní síly, které se stávají průchodem do svého okolí. Jelikož je mistr ve vědomí plně sjednocen s vědomím a jeho mocí, může ji do určité míry zaměřovat a nechávat působit ve svém okolí, a to i na dálku bez přímého fyzického kontaktu. Základním předpokladem je „jednota“. Tedy aby mistr spočíval v neomezeném všepronikajícím Já a vědomě se uvědomil a nechal působit záři vědomí – jeho moc v určité oblasti: nitru bytí žáka – tedy udělil – svolil duchovním impulsem k namíření a působení duchovní moci vědomí. Mistr se musí s žákem sjednotit v jediném bytí – vědomí tak, aby jedno jediné vědomí sjednocovalo mistra i žáka. V ten okamžik nechává mistr přímo z nevyčerpatelného neomezeného ryzího potenciálu duchovní moci vědomí (Já) působit jeho duchovní záři ve vnitřním prostoru bytí žáka. Navíc může podržet ve vědomí žáka silněji a dokonce stáhnout projev mysli a pránu žáka do zdroje – srdce. Současně s tímto může mistr doslova „vložit“ část duchovní moci světla vědomí do nitra žáka – předat část svého světla. Je to podobné jako prašad, který je oživen duchovní mocí vědomí (Já) – mistrem. Takto mistr vloží „prašad“ přímo do nitra žáka. Tento prašad – duchovní moc vědomí mistra pak působí v nitru žáka ve třech směrech: budí žákovo vědomí k uvědomění sebe sama; probouzí jeho vlastní dosud neprojevenou pránu do vědomí, 32
a tak odstraňuje překážky v mysli a omezení vědomí; uložené samskáry v žákově podvědomí transformuje v krija váti – odžívá jejich obsah v jemnější duchovní úrovni v podobě vnitřních a zevních krijí. K plnému využití tohoto „prašadu“ je nutná vlastní praxe spočívající v zaměření na samo vědomí, láska k Bohu a oddanost a otevřenost k mistrovi. Kontakt a spojení s nitrem žáka je možné uskutečnit buď přímo hnutím vůle z vědomí – duchovním impulsem, mantrou – slovem, nebo skrze zrakový smysl, jehož oživující pozornost je namířena zpět do zdroje ve vědomí, nebo skrze dotek rukou. Pak se hovoří někdy o tzv. „zasvěcení pohledem“ nebo „mystickém pohledění“. Této schopnosti jsou nositelé všichni velcí duchovní mistři. Je to známo o Ramanu Mahárišim, Ježíši, Nitjánandovi a dalších. Dotekem často předával šaktipat Rámakrišna a swámí Muktánanda, nebo swámí Rudránanda. Celá duchovní linie mistra swámí Shivom Tirtha je touto starobylou duchovní tradicí siddhů.
Co se předává v procesu šaktipatu? Může někdo někomu vůbec něco předat, když vědomí je jedinou skutečností a je jí podstatně vše existující? Ano, zdánlivě logická úvaha neoadvaitistů a zejména těch, co popírají nutnost mistra a působení jeho milosti na stezce. Současně nelze opomíjet fakt, že hledající je zkrátka ve stavu nevědomosti a pod vlivem reálně působících sil, které nad ním mají svou skutečnou moc, žije v oddělenosti od skutečnosti, a proto pro něj platí, že je plně závislý na duchovní pomoci „zvenčí“ pomocí mistra, který dosáhl daného stavu uvědomění a je průchodem duchovní moci vědomí natolik, že je schopen předávat toto zasvěcení i dalším. Proto je nutné působení z vyšší úrovně uvědomění, které probouzí to samé uvědomění na svou úroveň – to je vztah mistr – žák. Jen zapálená svíčka může zapálit jinou svíčku. Nezapálená svíčka jinou nezapálí. Současně ačkoliv jsou obě svíčky, tak jedna hoří a druhá nikoliv, tedy je mezi nimi zásadní očividný rozdíl. To samé platí pro duchovního mistra a hledající. Všichni, kdo v „duchovnu“ hlásají, že není nutný mistr a jeho milost na stezce, jsou ve skutečnosti jen posluhovači sil nevědomosti – Mára (satana), aby tím odvedli hledající z přímé stezky k Bohu a zejména od mistra a jeho duchovního působení. Tyto síly Mára vždy působí proti duchovním učitelům, zejména těm, co nesmlouvavě a otevřeně poukazují na působení sil zla 33
obecně. Prvotní je strana žáka, jeho upřímná touha po poznání, po Pravdě, po Bohu a obrovská touha po vysvobození z nevědomosti a utrpení v samsáře. Žák musí vytvořit vhodné podmínky pro přijetí milosti svou vlastní duchovní praxí. To samo o sobě je ale pouze podmínkou nezbytnou. Svou připraveností si žák vynutí zásah boží prozřetelnosti, která mu přivede mistra, lépe přivede žáka k potřebnému mistrovi – zdroji aktivního průchodu milosti do našeho světa. V okamžiku setkání s mistrem, a tím nemám na mysli setkání dvou osob, ale navázání vnitřního spojení archetypálního vztahu mistr – žák, musí žák projevit milost mistrovi. Milostí žáka mistrovi je jeho – žákovo bezvýhradné přijetí mistra za svého mistra a plná víra, důvěra a odevzdanost do jeho duchovního působení, kterého je průchodem. Teprve po udělení milosti žáka mistrovi, může mistr udělit milost žákovi. Šaktipat, jak sám překlad slova naznačuje, je o „sestupu duchovní moci“ (šakti – páta – dikša). Je současně pravým „zasvěcením“, ve kterém se žák seznámí s mocí vědomí, která jej přesahuje a která jej učí, že správný vztah k božské inteligentní síle je láskyplná odevzdanost do jejího proudu a vůle, nikoliv snaha si božskou tvořivou moc přivlastňovat a znásilňovat, jak činí ego a jeho svět. Mistr tak skrze šaktipat zajistí „infúzi“ části duchovní moci skrze své vlastní uvědomění a sjednocení s milostí Já do nitra žáka. Takto předaná část duchovní moci do nitra žáka není jen duchovní energií, ale je duchovní inteligencí, která je trvale spojena se svým božským základem, kterým je samo ryzí svobodné neomezené vědomí, neboť právě z této Nejvyšší skutečnosti (princip Šiva-Šakti) se stal mistr průchodem této milosti. Právě toto spojení se svým základem – vědomím JÁ JSEM je to, co spojuje žáka s milostí a působením božské šakti, která jej přesahuje. Současně platí i to, že tím je vytvořen jemný duchovní spoj mistr – žák. Když mistr medituje, je spojen i duchovní mocí, kterou předal dále. Část předané duchovní moci světla mistra pak v nitru žáka působí na základě jeho vnitřního stavu a duchovní praxe, které se věnuje. Současně se nepředává jenom určité kvantum duchovní „energie“, ale zejména duchovní inteligence, která začíná 34
tu samou inteligenci probouzet v nitru žáka. Předaná část inteligentní energie začíná jednak budit žákovo vědomí do plného uvědomění ve vědomí a začíná vyhánět všechny negace z nitra žáka, které brání poznání a vysvobození. Tak předaná část světla probouzí vlastní latentní duchovní energii žáka a předává jí i svou inteligenci. To zajišťuje správné působení probuzené duchovní energie – kundaliní a její vedení do jednoty se svým zdrojem – Šivou = Já. Šaktipat můžeme připodobnit k „zasetí“ duchovního zárodku nebo duchovnímu „oplození“ nebo duchovnímu neposkvrněnému početí, které není pohlavní, ale duchovní a vede ke zrození Mistra v našem nitru. Vložený duchovní náboj však musí být položen do úrodné půdy – připraveného nitra žáka. U nepřipravených, nebo dokonce světských lidí je předaná duchovní energie velmi snadno a rychle pohlcena jejich tamasem. Proto také plýtvat duchovní silou na světské lidi, kteří se nezabývají Bohem ani stezkou, je marnost nad marnost a nikam nevede. I tak ale duchovní lidé s vyššími duchovními vibracemi skrytě duchovně působí i na své okolí a světské spoluobčany. Vyvažují tak ty nejnižší tamasické síly a udržují jistou rovnováhu v lidské říši jako takové. Stejně jako o každý plod se musíme i o duchovní početí náležitě starat a rozvíjet do jeho plného oživení našeho vědomí a odstranění všech překážek, negací a sil, které v našem nitru zastírají záři Já – Boha. Mechanismus zasetí duchovní moci mistra do nitra žáka je zasvěcencem v bibli symbolicky znázorněn na příběhu neposkvrněného nepohlavního početí Panny Marie (připravená mysl žáka), která nakonec porodila Ježíše – mistra. Zdravý „plod“ může vzejít jen za vhodných podmínek, kterými jsou zejména správné úsilí a postoj žáka a přítomnost mistra. Pak společně celý tandem vztahu mistr – žák, který přesahuje obě osoby, má společně pracovat na jediném společném cíli: dosažení poznání, vysvobození, předání duchovní linie mistrů. Proto se také šaktipat nazývá stezkou mistrů: guru kripa jóga.
35
