2
Peter Wilberg
Knížka o HARA Nakladatelství Krutina Jiří – Vacek Přeloženo a publikováno s laskavým svolením Petera Wilberga. Původní zdroj: The little Book of Hara.
3
4
Část 1 – Co je „HARA“? HARA v japonském jazyce znamená doslova „břicho“ či „pupek“. Japonci říkávají: „Hara no aru (nai) hito“, člověk s břichem nebo (bez) břicha. Také říkávají: „Hara no okii“ nebo „okina“, člověk s velkým nebo malým pupkem – břichem. Žádný z těchto výroků se ve skutečnosti nevyjadřuje k zevním rozdílným fyziologickým znakům, ale k rozdílům v charakteru člověka. Co tedy znamená: „Hara no aru hito?“ Odpověď zahrnující všechny významy zní: člověk s Centrem – Zdrojem. —
KARLFRIED GRAF VON DÜRCKHEIM
Žijeme v dualistické schizofrenní kultuře, které dominuje konflikt hlavy a srdce, myšlení a cítění, mysli a emocí. To je kultura, která nezná nižší a hlubší centrum vědomí – vůle – smyslu života a záměru, kterým je hara. Starobylé taoistické rčení nám říká: „Když jsi nemocný, nehledej léčbu. Nalezni jádro – centrum – zdroj a budeš vyléčen.“ Centrum, o kterém hovoří, se nachází hluboko ve vnitřně pociťovaném prostoru vědomí v děloze v naší dolní části břicha – v hara. Malé omezené „Já“ – ego vládne pouze v hlavě. Já jako celek je tělo jako celek. Jeho duchovní a fyzické těžiště – centrum přitažlivé síly spočívá v hara. Centrum v hara je zdrojem vědomí, které překračuje malé omezené „Já“ – ego, jehož tělem je celý vesmír. — PETER
5
WILBERG
Čtyři úvodní otázky 1. Do jakého stupně v rozsahu 1-10 si uvědomuješ svou hlavu, své oči a své tělo jako celek, horní i dolní část trupu – od vrcholu hlavy po palce na nohou, od koruny hlavy po paty nohou – právě v tomto okamžiku? 2. Do jakého stupně v rozsahu 1-10 si uvědomuješ prostor kolem svého těla? Do jaké míry tvé vědomí zahrnuje tento prostor vědomí – právě v tomto okamžiku? 3. Do jaké hloubky v rozsahu 1-10 vědomě pociťuješ – prožíváš duchovní subjektivní podstatu „nitra“ těla (hlavy, hrudníku, pupku a břicha) jako jednotný spojitý prostor vědomí – právě v tomto okamžiku? 4. Kde na pomyslné vertikální ose spojující bod za čelem a bod v nitru spodní části břicha mezi pupkem a stydkou kostí pociťuješ (a) střed svého dýchání, (b) střed svého Já, (c) místo odkud povstává tvůj hlas?
6
Já a tělo Jsme si natolik vědomi svého Já jako celku – naší „duše“ – nakolik jsme si vědomi svého těla jako celku a celý prostor, který jej obklopuje, prostupuje a naplňuje. V naší stále více globalizované Západní kultuře ale většina lidí prožívá svůj pocit já spojený pouze s horní částí těla. Zakoušejí vědomí samo jako něco omezeného jejich vlastní kůží těla, uzavřeného v jejich „prostoru hlavy“, nebo je zakoušejí v podobě prožitků a emocí v oblasti jejich hrudi, srdce, žaludku – všechno v oblastech nad pasem. Díky nedostatečnému plnému vědomí jejich nižší oblasti těla pod pasem, nikdy nedosáhnou vědomí jejich těla jako celku – a tedy jejich Já jako celku. A jelikož jejich pocit Já není uzemněn ve vědomí nižších oblastí těla, nemohou být ve skutečnosti vycentrováni v „hara“ – oblasti spodního břicha, která je rozpoznána v Japonsku jako fyzické i duchovní centrum přitažlivosti – těžiště života celé lidské bytosti – člověka jako celku. Výsledkem této nevědomosti lidé myslí svou hlavou a cítí svými srdci, ale postrádají vnitřní sílu vůle a moc intuice, která přichází z vycentrování vědomí a dýchání v Já – v hara. Když se kohokoliv zeptáme, kde ve svém těle cítí své „Já“, pravděpodobně to bude považovat za podivnou otázku, pokud budeme trvat na odpovědi, pravděpodobně odpoví,„v hlavě“ nebo „v hrudi“ nebo nejasně ukáže do oblasti mezi srdcem a žaludkem. Pouze vzácně někdo ukáže na nižší oblast. Hara de kangaeru („myslet pupkem – harou“) je v protikladu atama de kangaeru („myslet hlavou“). Japonci často říkají, když si klepou na hlavu: Koko de kangaeru no wa ikemasen („nemysli tím – hlavou“) a dodávají Hara de kangaenasai – „prosím mysli svým pupkem – harou.“ Tím se myslí, nikoliv příliš racionálně, intelektuálně, ale hlouběji, prosím, jako celý člověk z esence – podstaty svého bytí. —
KARLFRIED GRAF VON DÜRCKHEIM, HARA, THE VITAL CENTRE OF MAN
7
O významu „HARY“ „Hara“ v běžné japonštině jednoduše znamená „břicho“. V orientálních duchovních tradicích hara označuje speciálně dolní část břicha neboli „kóši“. V nitru pociťovaného vnitřního prostoru této oblasti se nachází „centrum“ vědomí, které je současně jak duchovním, tak fyzickým centrem – těžištěm. Jeho umístění je mezi vrcholem stydké kosti a pupkem, asi dva prsty pod spodním pásem břicha. Toto centrum se nazývá „tan-tien“ v Číně a „tanden“ v Japonsku. Někdy je pojem hara používán pro celou oblast břicha, někdy jenom pro jeho spodní část, tzv. „kóši“, která obsahuje tanden, a někdy je slovem hara nazýván samotný tanden. Naplnit kóši silou znamená také lehce napnout břišní svaly. Pokud správným způsobem napneš břišní svaly, vycítíš toto místo soustředění pod pupkem. Je nazýváno tanden. Umění aktivace tohoto centra spočívá v uvolnění síly ze všech částí těla a její soustředění zde. — SATO
TSUJI
Nicméně ve skutečnosti hara není ani vnitřní oblast těla nebo vnitřní bod nebo „centrum“ v nitru těla. Spíše jde o vnitřní kompas – centrum vůle a správného jednání člověka pramenící z tohoto centra – jde o centrum života zahrnující celou bytost – člověka, které nás spojuje v přímém kontaktu s vědomou duchovní podstatou neboli „duší“ všech ostatních bytostí a jejich božským zdrojem. Tanden je záře Božství. —
8
MISTR OKADA TORAJIRO
Nepochopení a nesprávné názory na Haru Je velkým nepochopením a chybou Západních filozofů, že tělo nazírají vždy intelektuálně – rozumově, z vnějšku, jako kdyby tělo nebylo nerozlučně částí aktivního Já. — SATO
TSUJI
Hlavní způsob, kterým je tento omyl – chyba udržován do dnešních dnů, je považovat tanden za centrum „energie“. „Energie“ je vědecký fyzikální koncept odvozený od řeckého slova „energeia“ – slova, které nemá svůj ekvivalent ve východních a orientálních jazycích. Ve spojení s nesprávnými klamnými představami „energetických center“ vzniká další velký omyl – neschopnost rozpoznat základní rozdíl – rozlišení mezi „fyzickým“ tělem a fyzickými „energiemi“ a tím, co lze nazývat „pocitové – cítící“ tělo. Fyzické tělo je tělo pozorováno zevně neboli „objektivně“ – z venku. Pocitové – cítící tělo je tělo, jak si jej uvědomujeme – subjektivní tělo – z nitra. To není tělo fyzických jemných či jemnohmotných „energií“, které můžeme cítit nebo si je uvědomovat, ale tělo cítícího vědomí jako takového. Jeho centra nejsou objektivními centry nějaké „jemné“ fyzické „energie“, ale subjektivní centra – centra pociťujícího – intuitivního vědomí samého. Subjekt nikdy nemůže být rozpoznán jako něco objektivního. Místo tandenu, které je sídlem subjektu v lidském těle, musí být rozpoznáno z nitra subjektu. — SATO
TSUJI
Uvědomění samotného života v našem nitru je něco fundamentálně rozdílného od zevního pozorování, soustředění a zevního rozumového chápání, kdy poznávající subjekt zůstává oddělený od toho, co poznává. —
9
KARFRIED GRAF VON DÜRCKHEIM
Tělo jako pozemský – tělesný text Vzato ze zevního pohledu, kniha je materiální tělo v trojdimenzionálním prostoru. Knihu si můžeme také abstraktně představit jako něco formovaného a tvořeného určitou „energií“. Ale její zevní trojdimenzionální tvar také zakrývá mnohaúrovňový vnitřní svět smyslu – významu. Nemůžeme vstoupit do tohoto vnitřního světa významu zkoumáním struktury prostoru a času, hmoty a energie, která tvoří knihu jako objekt. Můžeme do něj vstoupit pouze přečtením knihy – tedy vstupem pocitového vědomí do nefyzického prostoru, který se v něm otevírá, kde se spojujeme s unikátními vnitřními kvalitami vědomí jiné lidské bytosti – autora. Co platí pro knihu, platí i pro lidské tělo, které není pouhou hmotou vytvořenou z atomů, molekul, genů a buněk, ani jemným tělem „energií“ nebo soustavou „energetických center“. Lidské tělo je živý biologický jazyk člověka – tělesný text. Neviditelný vnitřní prostor cítícího vědomí smyslu čtené knihy nelze omezit pouze na viděné řádky textu, ať již na papíře, nebo na obrazovce. Ani to není pouze vnitřní subjektivní cítící vědomí redukovatelné na soustavu „meridiánů“, drah tvořených „jemnými energiemi“. Vnitřní duchovní anatomie lidského těla, stejně jako jiného těla, je podobna knize. Její esence – podstata nespočívá v tocích energie podél meridiánů nebo mezi různými energetickými centry či čakrami, ale přesněji v inteligentních smysluplných pohybech vědomí mezi různými centry vědomí ve vnitřních prostorech vědomí v hlavě, hrudi – srdci a haře – ty společně tvoří jedno jednotné tělo vědomí.
10
Centra a těžiště vědomí Vědomí má jak různá centra soustředění, tak různá těžiště – místa spočívání. V angličtině pro to mají dvě slova: „focus“ – místo soustředění a „locus“ – místo spočívání – vyzařování. Když hovoříme o centrech vědomí v hlavě, hrudi – srdci a haře, je důležité také pochopit zcela zásadní rozdíl mezi místem soustředění vědomí a místem spočívání – vyzařování vědomí. Obyčejné soustředění či zaměření pozornosti a koncentrace našeho vědomí na centrum vědomí neboli tanden v oblasti hary nezajišťuje, že se tanden stane skutečně naším pravým duchovním centrem vědomí. Otázkou je, z jakého centra – místa vědomí soustřeďujeme své vědomí? Pokud se soustřeďujeme z hlavy jako centra vědomí na tanden v hrudi nebo v haře, pak je to tanden v hlavě, který zůstává naším skutečným efektivním centrem vědomí, a nikoliv tanden v srdci nebo v haře. Tandem v hrudi a haře se stávají pouze „objekty“ soustředění subjektivní soustředěné pozornosti spočívající v hlavě – místo přímého zakoušení hary jako centra spočívání samotného subjektivního vědomí, kterým jsme.
11
Čtrnáct tandenů V orientální tradici taoismu a zenového buddhismu rozlišují čtyři tandeny – centra – těžiště vědomí. Jejich vnitřně pociťované lokalizace jsou: 1. 2. 3. 4. 5. 6.
Centrum na vrcholu – koruně hlavy (centrum nebe); Centrum ve středu čela hlavy (centrum hlavy); Centrum v oblasti krku; Centrum srdce v hrudníku (centrum srdce) Centrum v oblasti solaru plexu. Centrum – tanden v hara – ústřední tanden – centrum všech center. Nazývá se seika tanden.
K tomu ještě dvě centra v zápěstí a chodidlech, v kolenech a pod nohama.
12
„SEIZA“ – sezení Před Já – ty – on existuje, je pouze existuji. Uvědomit si to – to je Seiza. —
MISTR OKADA
Seiza znamená prostě sezení, ale nikoliv pouhé „sezení“ nebo sezení v určité pozici. Jeho podstata spočívá v posezení – ukotvení – usazení – vycentrování vědomí, dýchání v Já v haře a jejím tandenu. Tímto způsobem je kultivováno vědomí hary a hara dýchání. Tak spočíváme ve svém duchovním centru celého člověka. Kultivace vědomí hary není podoba „new age“ kurzu, který lze prodat jako komoditu v podobě kurzů nebo workshopu nejrůznějšími některými současnými učiteli Reiki, čhi-kungu nebo taj-či. Jak mistr Okada ve své době řekl: Seiza, jak je praktikována učiteli v obyčejných školách, je naprosto neúspěšná. Přistupují k tomu jako ke kurzu, kde se mají něco naučit, a jakmile se trochu naučí, hned se snaží to málo prodat dál. Znovu tedy zdůrazněme, že vědomí hara není něco, co bychom měli dosahovat způsobem, že je třeba něco vytvořit, nebo že musíme hledat cestu. Hara, tanden, je naše přirozené těžiště a přirozené centrum Já – Já, kterým není nic jiného než ryzí prostor vědomí.
13
HARA a prostor vědomí Moderní člověk musí prvně před vším ostatním nalézt cestu zpět do plnosti celé šíře svého života ve své podstatě. —
MARTIN HEIDEGGER
Hara neboli seika tanden je centrem tohoto esenciálního prostoru v naší podstatě neboli pole – prostor vědomí, který nejen že není omezen ničím zevním – naopak zahrnuje celý kosmický prostor kolem nás – ale současně je i vnitřně neomezený prostor, jehož centrem je tanden, který zahrnuje neomezenou potencialitu, který nás spojuje a sjednocuje s vědomým nitrem neboli „duší“ – univerzálním vědomím všech věcí a všech bytostí. Člověk bez hary má k životu pouze malý prostor v sobě a kolem sebe. —
KARLFRIED GRAF VON DÜRCKHEIM
Nicméně člověk s rozvinutou harou nezná omezení tělesných hranic, ale pouze neomezené pole ryzího vědomí, které je prostorem – v jeho zevní expanzi, jeho božských výšinách i ve vnitřní hloubce. Jeho vědomí prostoru je neomezeným prostorem vědomí – vycentrované v haře. A současně hara tanden je také vstupní bránou do „vnitřního prostoru“. Tím myslím bezrozměrný vnitřní prostor neprojevené moci vědomí. Zatímco prostorová zevní expanze vědomí zahrnuje vše, co je aktuálně přítomné, viditelné a slyšitelné, vnitřní významový prostor je prostorem ryzí neprojevené potenciality. Jako takový je dělohou prostorové zevní expanze a každého těla a bytí v něm. Je také neviditelným prostorem, ve kterém všechny časoprostorové vesmíry jsou otevřeny a rozšiřovány. Proto tato „vnitřní“ bezrozměrná neboli „záporná“ dimenze prostoru vědomí může být prostorově vizualizovaná nebo ilustrovaná běžným způsobem jako prostor, který paradoxně obsahuje – zabaluje – „obklopuje“ zevní sféru aktuálně projeveného prostoru vědomí. V hara tandenu můžeme sestoupit vědomím do této „záporné“ (negativní) dimenze vnitřního prostoru potenciální moci vědomí, která nás navíc spojuje s nitrem – podstatou každého těla a projeveného bytí. Jako vstupní bod do prostoru neomezeného vnitřního potenciálu – záměru, který spojuje všechny bytosti a těla, všechny světy a vesmíry, je hara tanden také bod, z kterého lze vytvořit přímé vnitřní spojení a kontakt – „přes jádro – zdroj“ – s vnitřní podstatou neboli harou tandenem jiné bytosti.
14
Bílá oblast - prostor aktuálního projevu („zevní“ prostor vědomí). Šedá oblast – prostor potenciálního záměru („vnitřní“ prostor vědomí). Černá oblast – přímý dotek – spoj mezi tandenem jednoho a druhého člověka.
15
Hara, Ki a „Reiki“ Pojem „reiki“ – obecně překládaný jako „univerzální energie“ se ve skutečnosti vztahuje k božské atmosféře, která propůjčuje prostoru posvátný charakter – podobně jako svatý prostor svatyně nebo chrámu. Jazykový význam japonské slabiky „Ki“ (čínsky Qi nebo Čhi) je dech. Proto také vítr (řecky „pneuma“) byl zván Mistrem Zhuangem jako „Čhi země“. Ve svém významovém kořenu Ki je ekvivalentem řeckému „aether“ (vyšší vzduch nebo atmosféra) a sanskrtskému „akáša“ – chápaná jako prostorovost a atmosféra vědomí samého, která prostupuje prostor a proudí podobně jako zevní vítr. Navíc tento prostor a jeho dech může nabývat různé pocitové kvality tepla – vřelosti nebo chladu – lhostejnosti, lehkosti, vodnatosti, nebo tuhosti a pevnosti, je ekvivalentní k řeckým „humor“ – povahovým náladám – ze kterých byl odvozen název pro „hormony“. Při kontrole a naslouchání – čtení pulzu pacienta, orientální lékař necítí tok krve nebo „jemné energie“, ale „humorální“ kvality samotného toku krve – pomalý nebo rychlý, teplý nebo chladný, tekutý, nebo pevný, zředěný nebo zhuštěný, plochý a slabý, nebo planoucí a nadšený. Kořenový význam moderního pojmu „psychologie“ je „řeč“ nebo logos „duše“ neboli psyché. „Čtení“ pulzu nebo společné pulzace Ki (Qi/Čhi) je podstatně cestou naslouchání podobě jemné řeči – „řeči duše“. Zde „duše“ je chápána jako životní dech (řecky psyché a sankrtsky prána), jehož podstatou je proudění – vanutí, které odhaluje tóny, barvy, textury – struktury – charaktery a různé kvality cítícího – pocitového vědomí, které nabývá podoby individuálně cítícímu tělu a Já. Staré přísloví praví: „Kam jde vědomí, tam teče Čhi.“ Podstatně toto proudění – tok není nic jiného než tok vědomí samotného, zakoušený jako jemná éterická esence prostoru, vzduchu a dechu.
16
Hara dýchání Řecký jazyk rozlišuje mezi zevním vzduchem (vítr či pneuma) a vnitřním dechem (psyché). Latina je sjednocuje v konceptu „spirit“ (duch) – se slovesným kořenem spirare (dýchat), ze kterého je odvozen pojem „respiration“ – dýchání. Dnes pouze málo lidí, vyjma kulturistů, gymnastů, vzpěračů a vyznavačů bojových umění má alespoň nějakou sílu ve svých břišních svalech. A je to současně zajímavý paradox naší doby, kdy nespočetně lidí hledá způsob, jak zhubnout na břiše a „vypracovat“ své břišní svaly pomocí nejrůznějších aparátů a cvičení – vyjma toho nejpřirozenějšího „cvičení“ ze všech – dýchání. Hara dýchání je „břišní“ dýchání v tom nejpřísnějším smyslu slova. Při tomto dýchání jsou využívány pouze svaly dolní části břicha, nikoliv bránice, natož hrudní koš. Počátečním bodem je jednoduše vědomí spodní břišní stěny a jejího svalstva. Žádná snaha stlačit dýchání do břicha pomocí stlačení bránice. Naopak místo toho jsou ústa pevně zavřená, dech je přirozeně veden nosem do plic roztažením břicha zevně podobně, jako když nafukujeme balón. Současně s tím nepociťujeme, že by se plnily a zvětšovaly plíce, ale naopak dolní část břišního listu. A to je správné přirozené dýchání. Zásadně řečeno, hara dýchání ve skutečnosti není běžné „aerobní“ dýchání. V akceptovaných pojmech fyzické anatomie dýchání se břicho nemůže samo naplnit vzduchem – pokud nemáme tzv. „větry“! Hara dýchání je proto esenciálně typem anaerobního dýchání – dýchání nikoliv na kyslík bohatého vzduchu, ale dechu samotného vědomí – Ki. Skutečnost, že vzduch a kyslík je přesto vtahován do plic skrze expanzi – rozšíření zvědomění dolní části břicha je jednom druhotný doprovodný jev toho, že hara je naplněná dechem vědomí, kterým je Ki. Kam jde vědomí, tam proudí Čhi. Uvědomováním a věnováním pozornosti spodní části břišních svalů, jejich zevním napínáním z nitra, nejen že současně vtahujeme vzduch do plic, ale plníme haru dechem vědomí. Uvolněním břišních svalů, vzduch odchází nosem z plic. To je dokončení obyčejného aerobního cyklu dechu, v kterém dech vchází a vychází z plic. A přesto není dokončením anaerobního vnitřního cyklu hara dýchání. Hara dýchání vyžaduje pauzu – přestávku, v které po každém nádechu pokračujeme v uvědomování pociťovaného toku samotného vědomí sestupujícího z hara do oblasti pod nohama, kde vstupujeme do oblasti neomezeného potenciálu tandenu. Tímto způsobem je prodlužován interval mezi běžným nádechem a výdechem. Je to, jako by byl nádech prodloužen – až na to, že není. Místo toho určité množství vzduchu zůstává v plicích a protažený – prodloužený výdech je ve skutečnosti anaerobní „vdech“ a „sestup“ dechu samotného vědomí – Ki. Tento proces může být usnadněn aktivním roztahováním a uvolňováním svalů dolní části břicha na konci nádechu a výdechu (změnou spíše na konkávní tvar než 17
konvexní) se současnou relaxací svalstva. Když je opět pociťován impulz k nádechu vzduchu do plic, umožni opět svalstvu dolní části břicha expandovat – nafouknout jako balón – ale pouze pomalu a ve velmi malých přírůstcích, které svalstvo umožňuje. Tímto způsobem časový interval – mezera následující po každém zevním nádechu je natolik prodloužený, že je potřeba stále méně zevního dýchacího cyklu – a to až do bodu, kdy běžné aerobní dýchání zcela přirozeně ustane – a tak je umožněno ryzí anaerobní hara dýchání. V prodlouženém intervalu – mezeře mezi zevním výdechem a nádechem začíná zcela rozdílný vnitřní dýchací cyklus – rozšířený – prodloužený výdech a nádech samotného vědomí, který předchází novému zevnímu cyklu. Je to právě anaerobní dýchací cyklus, který se děje v prodloužené mezeře – intervalu po výdechu, který je pravou esencí hara dýchání chápané jako dýchání vitality vědomí, kterou je Ki/Čhi. Běžní lidé dýchají osmnáctkrát za minutu. Méně než desetkrát je dostatečné pro ty, kdo praktikují Seiza. Ale pokud někdo vystačí pouze s třemi, je to opravdu dobré. —
Dvojitý dýchací cyklus hara dýchání.
18
MISTR OKADA
Část 2 – Základní praxe vědomí hary Praktikuj takovým způsobem, aby tě nikdo nikdy už nemohl omezovat. Neměl by ses měnit, když se mění okolnosti. —
19
MISTR OKADA
Meditace v leže Když natáhneš nohy v kolenou a soustředíš sílu v nohách a v kóši (dolní oblast břicha), s potěšením pocítíš, jak je celé tělo naplněno silou. Poté opět stáhni sílu z nohou zpět do kóši a tímto způsobem praktikuj soustředění na sílu výhradně v kóši. —
MISTR OKADA
Meditace 1 - Lehni si na záda na rovnou zem natáhni kolena a nohy a natáhni prsty vzhůru. - Polož obě ruce na dolní oblast břicha a uvědomuj si jeho svalový povrch. - Dýchej pouze napínáním a kontrakcí těchto svalů, uvědomuj si pohyb břicha. - Nepociťuj jenom své dýchání, ale své vědomí Já centrované v břiše.
Meditace 2 - Lehni si a věnuj se uvolněnému a přirozenému břišnímu dýchání. - Čekej na okamžik – bod, kdy začneš pociťovat impulz k nádechu projevující se snahou o roztáhnutí břicha. - Právě v tento moment krátce zadrž své břišní svaly, aby tento impulz neumožnil roztažení břicha. - Pokud tak učiníš, naučíš se, jak vědomě uvolňovat malé, ale mocné výbušné uvolnění vitality vědomí – „Ki“ z centra hara – tanden před každým nádechem.
20
Meditace ve stoji a) Otevření horní oblasti těla - Uvědomuj si hlavu, hruď a celou horní část trupu nad bránicí jako propustnou/průsvitnou světlu a prostoru kolem. - Uvědomuj si dýchání celým povrchem kůže. b) Uzemnění dolní oblasti těla - Nyní si uvědomuj kontakt svých chodidel s povrchem země pod nimi. - Pociťuj váhu a pevnost celé oblasti nohou. - Pociťuj a buď celou dolní částí těla pod bránicí. c) Centrování v haře - Uvědomuj si vypoulený povrch a svalstvo dolní části břicha. - Dýchej jemným výtlakem a následným uvolněním své dolní oblasti břišních svalů. - Pociťuj duchovní podstatu vnitřní oblasti břicha jako tmavý, teplý, bezpečný prostor moci vědomí – podobný děloze. - Vycentruj své vědomí, své dýchání, své Já v tomto prostoru.
21
Meditace za chůze - Věnuj se výše uvedené meditaci i během chůze nebo pohybu.
22
Meditace v sedě - Kdykoliv si sedneš, učiň tak pomalu a plně vědomě. - Uvědom si, že si nesedáš jako tělo, ale usazuješ sebe sama ve svém těle v oblasti dolní části břicha, v haře. - Udržuj horní část těla otevřenou a bdělou k prostoru kolem tebe a uvědomuj se současně usazen v oblasti dolní části těla a vycentrován – usazen v haře. - Udržuj toto vnitřní usazení v hara dýcháním pouze svalstvem dolní části břicha. - Když se zvedneš ze sedu, opět se věnuj meditaci ve stoje a chůzi.
23
Meditační dýchání Dýchání ústy je známkou úpadku. Když vydechuješ, neměl bys vydechnout všechen vzduch z plic. Měl bys nechat tolik vzduchu v plicích, abys byl schopen říci několik slov. Prodluž fázi vydechování. V dávných časech rytíři přeplavali řeku na jeden nádech. —
MISTR OKADA
Meditace: - Se zavřenými ústy nadechuj pouze svaly dolní části břicha jemným výtlakem břišních svalů a pak vydechni pouhým uvolněním svých břišních svalů. - S každým nádechem nenadechuj hrudníkem a plícemi, ale svalstvem dolní části břicha jeho plněním a expanzí – jako když nafukuješ balón. - S každým výdechem nevydechuj hrudníkem a plícemi, ale zadržuj impulz relaxací svalstva natolik, aby nedošlo k dalšímu impulzu k nádechu. - Každý výdech si uvědomuj jako pohyb vědomí hlouběji do jeho zdroje – centra v oblasti spodní části břicha. - Postupně zpomaluj své dýchání prodlužováním mezery – intervalu po výdechu a těsně před nádechem. - Tímto způsobem se nauč redukovat počet dechových cyklů potřebných za minutu, dokud nedosáhneš bodu, kdy si uvědomíš, že nepotřebuješ již dále dýchat kyslík.
24
Meditační naslouchání Hara není pouze centrum vnitřního klidu a ticha. Je také branou pro sestup do prostoru ticha – mlčení – světa vnitřních zvuků neboli zvuků ticha. Vztah vnitřních zvuků k zevním slyšitelným zvukům může být přirovnán ke vztahu mezi kladnými čísly na jedné straně a zápornými čísly pod nulou na druhé straně. Každý atom, molekula, buňka a orgány našich těl je vyjádření atomického, molekulárního, buněčného nebo organického vědomí se svými charakteristickými vnitřními zvuky – vibracemi – zvukovými vzory – tvary unikátního vnitřního tónu. Tyto vnitřní tóny ovlivňují a formují naše tělo více než zevní fyzické slyšitelné zvuky. Pokud se tyto vnitřní zvuky – tóny zakalí – zamlží, nebo jsou disharmonické, prožíváme to jako nemoci a choroby, které ovlivňují zdraví našeho fyzického organismu. Jak naše myšlenky, tak emoce a city jsou bez přestávky transformovány do vnitřních zvuků a prožívaných tonalit vědomí neboli nálad – pociťovaných tónů. Meditace: - Nikdy neodpovídej okamžitě na to, co někdo řekne. - Místo toho se během naslouchání soustřeďuj – setrvávej usazen v hara, naslouchej odtud z hloubky vědomí z tandenu řeči druhému. - Umožni stále delší časové intervaly, než někomu odpovíš řečí, interval, ve kterém získáš čas ke „strávení“ a poznání toho, co bylo řečeno. - Uvědomuj si všechny myšlenky a pocity, které v tomto procesu vyvstanou bez pocitu a potřeby je vyjádřit řečí. - Mluv jenom, když cítíš, že to, co řekneš, vychází z místa hlubokého vnitřního naslouchání a je skutečnou odpovědí na to, co jsi slyšel v tichu „v“ a „za“ slyšitelnými slovy.
25
Meditační řeč Nesnaž se osvobodit od všech myšlenek. Jednoduše si je uvědomuj a udržuj svou sílu v břiše. Hlas musí vycházet z břicha. —
MISTR OKADA
Meditace: - Uvědom si, že všechno myšlení a cítění o druhých je komunikace beze slov – hovoříš k nim bez potřeby slyšitelných slov. - Pociťuj tuto tichou řeč beze slov vycházející z tvého břicha nebo hara – což se v Japonsku nazývá „řeč břicha“ – ke které dochází pouze při tichu hlubokého naslouchání. - Uvědom si vnitřním nasloucháním tón a tempo své řeči předtím, než vyslovíš zevně jakékoliv slovo, a také místo odkud tvá řeč povstává, zda z hlavy, hrudi, nebo z hlubšího místa – tvého spodního břicha – hara. - Když mluvíš, čiň tak vědomě pomalu a hlubším tónem než normálním, tím, který je ozvěnou a zní z vnitřní „naslouchané“ hloubky hary.
26
Meditace na sílu Shromáždi svou sílu pouze v jediném bodě – v dolní části břicha. —
MISTR OKADA
Velký japonský mistr lukostřelby řekl, že použití svalů pro dosažení fyzické síly, je pro začátečníky. Ve skutečnosti, co je potřeba, je zakoušení a uplatnění fyzické síly soustředěné v hara. Je to zapotřebí proto, že hara je vstupní branou do sféry prostoru neprojevené potenciální moci, která není ničím jiným než ryzí potencialitou, potencí neboli mocí – silou. Meditace: - Pokud se například chystáš zvednout těžkou váhu, je obvyklé, že před tím se několikrát zhluboka nadechneš, zpomal dech a prodluž – a zanech jenom minimum vzduchu v plicích po posledním výdechu. Pak zatni svaly dolní části břicha, vynalož sílu ke zdvihu a dýchej výhradně harou – se zavřenými ústy a bez nádechu vzduchu ústy během celého zdvihu do jeho ukončení.
27
Meditace doteku - Jednou rukou pevně uchop větev stromu nebo dřevěný povrch nebo kovovou opěru křesla. - Nyní učiň to samé opět, ale s pocitem, že to „uchopuješ“ celým tělem a celým svým bytím. - Nakonec opět uchop větev stromu nebo opěru křesla, ale nyní tak, že vezmeš do vědomí celý strom nebo celé křeslo, a nikoliv jenom část, které se dotýkáš rukou. - Jindy, když si s někým podáváš ruku, prožívej tvůj dotek pociťovaný jako pronikající celým jeho tělem a celou bytostí – nikoliv jenom v oblasti části jeho těla.
28
Část 3 – Dotek harou, léčení a masáž Na rozdíl od většiny podob práce s tělem (bodywork), masáží, léčebných a terapeutických léčitelských postupů (odvozených z mylného a objektivizujícího jazyka „energetické“ medicíny a „energetického“ těla), je dotek, léčení a masáž harou postavená na čtyřech základních odlišnostech: 1. Mezi dotýkáním se lidského těla a dotýkání se lidského bytí – a to z celého bytí, tedy našeho celého těla – těla a bytí jako celku. 2. Mezi dotekem pouze zevního fyzického těla druhé individuality – nebo se současným dotekem jeho vnitřního cítícího těla. 3. Mezi dotýkáním se fyzického těla druhých celým naším bytím a naším celkem – vnitřně pocitovým tělem – nebo dotekem těla druhého pouze částí našeho fyzického těla – třeba rukou. 4. Mezi pouhým dotekem konkrétní oblasti či části fyzického těla druhé osoby a současným dotekem i jejího vnitřního pocitového těla jako celku – jeho „duše“ – se všemi různými vnitřními prostory – oblastmi a centry vědomí zahrnující hlavu, srdce a haru. Ačkoliv jen velmi málo lidí dosáhlo této zkušenosti nebo se to naučilo prakticky, pravdou zůstává, že skrze naše vlastní subjektivní pocitové tělo a jeho různá centra vědomí můžeme cítit dotek a „masírování“ duše – subjektivně prožívaného nitra druhé osoby z hloubky bytí přímo z nitra – tedy jinak řečeno bez nutnosti zevního fyzického kontaktu nebo doteku. Z hary samotné, z jejího centra tandenu můžeme nechat působit úmysl – záměr skrze neomezenou potencialitu neprojeveného vědomí, a tak se dotknout a vytvořit přímý vnitřní kontakt s jádrem bytí jiné lidské bytosti – jejím hara tandenem. Spojení „seiza“ se společnou meditací v páru obličeji k sobě současně doprovázenou udržováním nepřerušovaného očního kontaktu je nejlepším způsobem pro provádění výše uvedené praxe. Usazeni v hara – sensei tanden – hlavním tandenu můžeme využít zrakový smysl k vnitřnímu pohledu na žáka či druhou bytost přímo z jejího nitra – vnitřním zrakem samotného tandenu, přičemž současně rozšíříme záměr – úmysl přímo do tandenu druhého. Zaměřením na černou panenku oka žáka soustředěním z centra hara, ze kterého zahrnujeme do vědomí i nitro žáka, může mistr vycentrovaný v hara využít síly pohledu k prostoupení tímto „oknem duše“ do jádra bytosti druhé osoby – žáka přímo z nitra jeho subjektivního pocitového těla. Tímto způsobem hara mistr probouzí v druhých bytostech často první životní zkušenost vědomí hary – centra – těžiště vědomí, které tvoří zdroj našeho bytí přesahující osobu.
29
Diagnóza harou Diagnostika harou je o intuitivním pociťováním nitra – „duše“ pacientova těla (obecně druhé osoby), jak jej sám prožívá on sám z nitra: 1. Uvědomováním pociťovaného vnitřního jasu a průzračnosti, nebo naopak plnosti či hustoty různých vnitřních oblastí nebo prostorů vědomí, které tvoří jejich vnitřní subjektivně pociťované tělo. 2. Uvědomováním pociťované různé míry – stupně uzavřenosti či otevřenosti dechové propustnosti hlavy, hrudi, horní části trupu těla vědomí druhého. 3. Uvědomováním pociťování různých tonalit a textur pociťování (jasné/zářící – temné/mdlé, lehké a těžké, vzdušné, fluidní nebo pevné), které prostupují vnitřní subjektivní pocitové tělo – a tak uvědomování tvaru – tónu – barvy jejich tělesně zakoušeného Já. 4. Uvědomováním pociťování relativní dominance a stupně spojení či rozdělení třech hlavních prostorů a center vědomí – hlavy, srdce a hary. Tělo jako celek – zejména výraz obličeje a pohled očí – je dokonalým senzorickým – smyslovým obrazem duše – neboli tónů a kvalit vědomí – duše, skrze kterou každá individualita prožívá sebe sama tělesným způsobem a skrze niž vnímá a zakouší svět a druhé bytosti. Tělo jako celek je dokonalým smyslovým orgánem duše. Proto je to vlastní vnitřně subjektivně pociťované tělo čili duše praktika, které je nástrojem pro uvědomování pociťovaných tónů a kvalit různých oblastí subjektivního těla, které se vyjadřují skrze hlas, výraz v obličeji a pohled očí druhých bytostí.
30
Léčení harou Zdraví jako stav celistvosti je chápáno jako zkušenost vnitřního subjektivního prožívání těla jako jednoho jednotného nerozděleného prostoru cítícího vědomí. Ten sjednocuje oblasti hlavy, srdce a hary do prostoru vědomí, který není omezen povrchem těla, ale je otevřený a receptivní k prostoru světa kolem nás. Umožňuje svobodný volný tok vědomí mezi různými oblastmi (vnitřní – zevní, vyšší – nižší) v rámci tohoto jediného singulárního prostoru vědomí se svými centry moci vědomí – tandeny. Jako centra či těžiště vědomí, všechny tandeny včetně základní trojice hlava – srdce – hara mohou být přirovnány k uzlům jedné nehmotné struny – strunového nástroje – monochordu, skrze který každá individualita hraje svou individuální „píseň“ – základní tonalitu ve všech jejích podtónech spojujících hlavu se srdcem, srdce s harou, hlavu s harou a dalšími podkombinacemi zahrnujícími i vedlejší centra – čakry – lotosy. „Hara léčení“ je proces „transformační rezonance“, pomocí které vnitřním subjektivním nasloucháním tonalitám a kvalitám subjektivního těla a jeho harmonickým i disharmonickým vztahům mezi jeho centry může duchovní praktik a) dosáhnout stavu rezonance s druhým (pacientem) a za b) využít svá centra vědomí subjektivního těla pro poskytnutí – zprostředkování nové kvality subjektivního prožívání druhé individuality a nastolit – zharmonizovat nová spojení mezi jeho centry – tandeny, která všechna jsou spojená skrze hlavní centrum hara – seika tanden. Právě toto „propůjčení“ je skutečnou hlubokou vnitřní „masáží“ – která je skutečně prožívaná jako vnitřní masírování – vnitřně pociťovaný pohyb vědomí v nitru těla.
31
Obsah Část 1 – Co je „HARA“?
5
Čtyři úvodní otázky Já a tělo O významu „HARY“ Nepochopení a nesprávné názory na Haru Tělo jako pozemský – tělesný text Centra a těžiště vědomí Čtrnáct tandenů „SEIZA“ – sezení HARA a prostor vědomí Hara, Ki a „Reiki“ Hara dýchání
6 7 8 9 10 11 12 13 14 16 17
Část 2 – Základní praxe vědomí hary
19
Meditace v leže Meditace ve stoji Meditace za chůze Meditace v sedě Meditační dýchání Meditační naslouchání Meditační řeč Meditace na sílu Meditace doteku
20 21 22 23 24 25 26 27 28
Část 3 – Dotek harou, léčení a masáž Diagnóza harou Léčení harou
29 30 31
32
