internetov! "asopis o kulturálních studiích Dom# Novinky Aktuální "íslo Archiv Redakce Sémiotick! workshop hledání
„Kreativní t!ída“ v kritické optice Bourdieuho teorie 15.9.2011
„ Kreativní t!ída“ jako sociologick" problém Nedlouho po I. sv$tové válce má jist! architekt z La Chaux-de-Fonds ve %v!carsku velk! sen. Je to sen o moderním m$st$, v asi nejzaz&ím a nejúpln$j&ím v!znamu onoho slova, které by propojilo estetické kvality s t$mi u'itn!mi, kde by se tyto dv$ kategorie prolnuly natolik, 'e by se jejich odli&ování stalo bezp(edm$tn!m. Vize takovéto architektury v&ak v sob$ obsahuje – tu více explicitn$, tu zase mén$ – i vizi ur"ité sociální architektury, a to nemén$ moderní. )ady obytn!ch a správních budov majících své funkce pro celek m$stského systému vytvá(ejí zárove* p(edpoklady pro funkce sv!ch obyvatel, je' do sebe musejí zapadat stejn$ p(esn$ jako nákresy p#dorys# obytn!ch "tvrtí [Le Courbusier 2005]. P(edstava takového moderního m$sta vycházela z taylorovsk!ch [Taylor 1931] princip# organizace pr#myslové v!roby, kdy logika maximalizace zbo'ní produkce a efektivity pracovních náklad# p(ekro"ila hranice továrních hal a vstoupila do v&eobecného spole"enského uspo(ádání, aby ho (ídila se stejnou pe"livostí a v$deckostí jako sféru lidsk!ch "inností, pro ni' byla p#vodn$ navr'ena. O necel!ch sto let pozd$ji p(edkládá Ave Anniste [2010], vedoucí jednoho rozvojového projektu z estonského m$sta Tartu, podobn! návrh. Jeho cílem tentokrát není d#mysln! systém úhlop(í"ek a uzlov!ch bod#, které by v&emo'n$ zefektivnily chod ur"itého m$stského spole"enství, ale spí&e organická sí+ r#zn!ch sty"n!ch center, je' by zprost(edkovávala spontánní rozvoj osobnostního potenciálu jeho obyvatel. Tartu, asi stotisícové m$sto ve st(edov!chodní "ásti Estonska, se tak má stát atraktivní metropolí s "il!m kulturním ruchem, má nabízet platformy pro hospodá(skou spolupráci nap(í" regionálními odv$tvími a rovn$' se má stát m$stem „zelen!m“ a v#bec takov!m, aby v&emo'n$ vedlo k hospodá(skému rozvoji, jen' se za&ti+uje dv$ma slovy (floskulemi): inovace a kreativita.[1] P(esto'e zde funkcionalistickou efektivitu nahradily imperativy spontánnosti a kreativity, logika sociální praxe z#stává nadále stejná, jde toti' o ur"itou – by+, jak nám napovídají Boltanski a Ciapello [2005;
srov. té! Bendix 2001], velmi sofistikovanou – ideologii kapitalistické produkce. Cíle jsou v!dy ekonomického charakteru a za líbiv"mi slogany o rozvoji „mo!ností jedinc#“, za realizací jejich „skute$ného !ivotního potenciálu“, se skr"vají p%esn& ty principy v&deckého %ízení, k nim! polo!il základy u! Frederick Taylor. Zrod tohoto nového m&stského prost%edí – velmi specifického kup%íkladu tím, !e nem#!e vyr#stat na venkov&, kter" se tak $ím dál tím více dostává do ur$ité sociální izolace, do baumanovské pasti glokalizace [Bauman 1999] – se tak má stát mati$ní p#dou pro vznik nového typu $lov&ka – „homo cogitator“ neboli $lov&ka nápaditého, kreativního.[2] Cesta k tomuto novému jedinci – nacházejícímu zalíbení ve své $innosti a p%itom vytvá%ejícímu nové u!itné hodnoty, u n&ho! se $as pracovní a $as mimopracovní mísí, aby o to více zefektivnily samotnou $innost onoho jedince – se stává stále více proklamovan"m cílem, k n&mu! má sm&%ovat jak hospodá%sk" sektor [Cikánek 2009; Clifton 2008; Florida 2011; Houston a kol. 2008; Kloudová a kol. 2010; Kloudová, Chwaszcz 2011; Romer 1990], tak vzd&lávací soustava [Florida a kol. 2006; Vesel" 2008a], ba dokonce celá místní spole$enství [Florida 2002, 2009, 2011; Kloudová 2009; Pratt 2008]. Objevují se pak i ty názory, podle nich! jsme na úsvitu existence a nástupu úpln& nové t%ídy, která se stává nepostradatelnou osou post-fordovského a post-taylorovského kapitalismu, v n&m! dominují informace a schopnost s nimi zacházet [Drucker 1993a, 1993b; Toffler 1992; Reich 2002]. P%edev'ím zásluhou Richarda Floridy se dnes tato „t%ída“ naz"vá kreativní. Co je nám prezentováno pod pojmem kreativní t%ída? Jak vypadá a kdo k ní nále!í? Polo!íme-li si tyto zásadní sociologické otázky, zji'(ujeme, !e se m#!eme setkat s následujícím vymezením: podle Floridy [2009] jde o klí$ovou ekonomickou a sociologickou jednotku, stávající se nezbytnou k pochopení sou$asné spole$ensko-hospodá%ské situace; je to t%ída definovaná jednodu'e dle vztahu ke zp#sobu v"roby a struktu%e zam&stnání. Zvlá't& d#le!ité se p%i jejím vymezení jeví to, !e její $lenové zastávají takovou práci, p%i ní! vytvá%ejí smysluplné nové formy – tj. ur$it" typ statk# s inovativním potenciálem $i specifickou p%idanou hodnotou [Florida 2002: 64]. Budeme-li se tázat, jaké typy práce $i zam&stnání sem nále!í, zjistíme, !e jde zpravidla o um&lce, v&dce, architekty, ale t%eba i in!en"ry, mana!ery a experty z r#zn"ch specializovan"ch odv&tví, po$íta$ovou technikou po$ínaje a zem&d&lstvím kon$e [2002: 68]. Takovéto vymezení budí z hlediska sociologické teorie, ale t%eba i sociální filosofie, velké mno!ství pochyb, které se t"kají toho, zdali je – jestli!e p%ijmeme v"'e nazna$ené vymezení za své – skute$n& t%ídou. Jin"mi slovy %e$eno, zdali v#bec kreativní t%ída jako reáln& existující spole$enská skupina existuje a dále, jestli to, co o ní její p%edstavitelé – teoretikové a ideologové – tvrdí, není jen ur$itou formou doxy, fale'ného t%ídního v&domí, kdybychom p%ijali Marxovu terminologii. Téma kreativní t%ídy, údajn& pova!ované za %ídící sílu dne'ního ekonomického r#stu a rozhodující hospodá%sk" zdroj, je tedy i hlavním tématem tohoto textu. Dopl)me hned, !e v#$i dominujícímu pojetí kreativní t%ídy zaujímáme hned od po$átku st%ízliv", p%ímo kritick" postoj, nebo( se domníváme, !e jde o jeden ze sou$asn"ch typick"ch p%íklad# pou!ívání symbolického násilí ur$itou skupinou aktér# v#$i jin"m sociálním skupinám, jak jej popisuje Pierre Bourdieu [1977, 1990, 1998, 2000; srov. té! Bourdieu, Passeron 1990]. A práv& toto „násilí“ slou!í n&kter"m skupinám k tomu, aby zaujaly v sociálním prostoru exkluzivní postavení, institucionalizovaly ho a p%edev'ím jej byly schopny legitimizovat a vydávat za zcela p%irozené a oprávn&né, jevící se jako nezávislé na moci a dosa!ené za pomoci zcela nestrann"ch mechanism#, a$ je ve své genezi a ú$elech kontingentní a arbitrární. P%ijetí takovéhoto v"chodiska samoz%ejm& nenasv&d$uje pouze tomu, !e auto%i zde p%edlo!ené stati p%ijímají n&které z postulát# kritické sociální filosofie (ve smyslu, s ním! operuje nap%. frankfurtská 'kola a kter" je ostatn& typick" pro samotná kulturální studia), n"br! té! v"chodiska konfliktologického paradigmatu v sociologii, zvlá't& pak sociální teorie Pierra Bourdieu, zd#raz)ující roli sociálních st%et# jako!to jádra sociální praxe. V tomto ohledu nejsou pokusy o prosazení koncepce kreativní t%ídy ni$ím jin"m ne! specifickou sumou strategií, mnohdy v#bec neuv&domovanou, n&kter"ch spole$ensk"ch aktér#, slou!ící k získání nadvlády a prosazení zám&r# nad jednou z $ástí sociálního prostoru. Hlavním cílem této studie je proto sociologická kritika p%evládajícího pojetí „kreativní t%ídy“ z pozic
teorie Pierra Bourdieu.[3] P!i"em# usilujeme o zpochybn$ní, ne-li p!ímo vyvrácení daného pojetí. Na tento klí"ov% zám$r pak navazuje cíl vedlej&í, jím# je rozbor mechanism', pomocí nich# se n$kte!í akté!i v sociálním prostoru zmoc(ují pozice, která je odborn%m diskursem ozna"ována jako#to „kreativní t!ída“, a následn$ potvrzují a reprodukují své postavení na této pozici. Podíváme-li se na vedlej&í cíl z trochu odli&ného pohledu, m'#eme jej formulovat coby hledání odpov$di na následující otázku: Jestli#e máme pravdu a „kreativní t!ída“ není kreativní t!ídou, kdo jsou pak osoby, je# se za ni vydávají? A nemén$ d'le#it$ bychom se v této souvislosti m$li ptát: Pro" se za ni vydávají? Navazující text pom$rn$ v$rn$ odpovídá rozvr#ení cíl' na&í studie. V následující kapitole tudí# nejprve p!edlo#íme stru"n% v%klad Bourdieuho teorie spole"nosti, je# se t%ká námi analyzovaného tématu. Uvedeme p!itom v&echny hlavní termíny a postuláty, po"ítaje v to té# jejich vzájemné vazby, s nimi# budeme dále pracovat. Po tomto teoretickém exposé se zam$!íme na samotn% kritick% rozbor konceptu „kreativní t!ídy“, a to ve dvou analytick%ch liniích. Nejprve zpochybníme samotné p!evládající odborné pojetí této sociální skupiny a poté se pokusíme vytvo!it sociologicky relevantní obraz n$kter%ch aktér' nej"ast$ji !azen%ch mezi „kreativní t!ídu“. Záv$re"nou "ástí studie je anal%za mechanism', je# stávající diskurs „kreativní t!ídy“ vyu#ívá ke své legitimizaci a objektivizaci.
Teoretická v!chodiska: od sociálního prostoru k symbolické ekonomice a násilí Pierre Bourdieu [1998: 11] zakládá svou teorii spole"nosti na pom$rn$ jednoduché, pro n$koho v&ak mo#ná pon$kud p!ekvapivé tezi, podle ní# je sociální skute"nost vztahová. Tímto postulátem se autor sna#í distancovat od toho, co se ve spole"enské v$d$ zpravidla ozna"uje jako#to substancialistické "i naivn$ realistické stanovisko. Poznávací p!ístupy spadající do této mno#iny vycházejí z názoru, #e ka#dou lidskou "innost (nap!. hraní golfu) lze nazírat izolovan$, jakoby samu o sob$ a zárove( pro ni samu. Podle Bourdieua v&ak nejsou v$ci ani "innosti definovány n$jakou svou vnit!ní podstatou – substancí –, n%br# pouze sv%m vztahem k ostatním objekt'm a praktikám nacházejícím se v tém#e sociálním prostoru.[4] Teprve a# ve vztahu k nim získávají sv'j skute"n%, vpravd$ sociální v%znam. Tyto definice se pak m$ní s tím, jak se transformují samy vztahy, a to jak v pr'b$hu "asu (diachronní rovina sociálních událostí), tak prostoru (synchronní rovina). Z této pozice tudí# m'#eme !íci, #e v$nujeli se n$jak% "lov$k kup!íkladu golfu v Anglii druhé poloviny 19. století, nejedná se rozhodn$ o tuté# "innost, jako kdy# se jí v$nuje n$kdo jin% v Anglii dne&ní, ne!kuli dokonce na Japonsk%ch ostrovech. V%znam celé "innosti se nám dramaticky prom$(uje s obm$nou kulturn$-historick%ch souvislostí, tj. vztah' mezi objekty a praktikami. Jestli#e jsou v$ci nebo "innosti definovány v prvé !ad$ skrze vztahy, vypl%vá z toho rovn$#, #e se tyto objekty a praktiky musí od sebe li&it, nebo) pouze tehdy lze mezi nimi na"rtávat relace. V%chozí koncept diference (odchylky "i odli&nosti) tak sou"asn$ zakládá elementární logiku sociálního prostoru, "ili spole"enské struktury. A práv$ z tohoto d'vodu, kdy# Bourdieu p!emítá o jednotící lince své v$decké práce, dochází k názoru, #e existovat v sociálním prostoru znamená v prvé !ad$ b%t odli&n%; jin%mi slovy !e"eno: „b%t odli&n% a b%t signifikantní je jedno a toté#“ [1998: 16]. Jak je ale sociální prostor strukturován? „Sociální prostor vypadá tak, #e jsou v n$m akté!i nebo skupiny rozmíst$ny podle pozic, stanoven%ch statisticky na základ$ dvou princip' diferenciace, a to t$ch, je# mají v nejpokro"ilej&ích spole"nostech, jako jsou Spojené státy, Japonsko nebo Francie, nepochybn$ tu nejv$t&í váhu: kapitálu ekonomického a kapitálu kulturního“ [Bourdieu 1998: 13]. Nicmén$ je&t$ ne# p!istoupíme k vysv$tlení povahy r'zn%ch druh' kapitál' v autorov$ pojetí, krátce na"rtneme principy, podle nich# je sociální prostor spojen se #ivoty jednotlivc'. Na této analytické úrovni tudí# máme co do "in$ní s pojmy, jak%mi jsou pozice, dispozice "i habitus. Pozice aktéra v sociálním prostoru je definována z "ásti celkov%m objemem jeho kapitálu (ekonomického i kulturního) a z "ásti samotnou vnit!ní kompozicí onoho kapitálu (tj. zdali v n$m p!evládá spí&e kulturní nebo spí&e ekonomická slo#ka). Na pozice v sociálním prostoru pak navazují a s nimi zárove( korespondují tzv. habitusy (tj. vnit!ní v%bava "lov$ka). Francouzsk% sociolog [Bourdieu 2004] uva#uje o habitusu jako#to o jednotícím principu, vytvá!ejícím ur"it% #ivotní styl: strukturujícím dispozice sv%ch nositel', je# se následn$
projevují coby ur!it" vkus nebo poznávací a hodnotící vzorce. Ov#em habitus krom$ toho, %e je strukturující, je té% strukturovan", co% znamená, %e nositelé ur!it"ch habitus& jsou disponováni k obsazení ur!ité (korespondující) pozice v sociálním prostoru. Zam$'íme-li se momentáln$ p'ímo na problematiku kapitálu, m&%eme shledat, %e jich autor [nap'. Bourdieu 1998, 2004, 2010] rozli#uje ve svém díle celou 'adu. Jedná se zvlá#t$ o kapitál: (1) ekonomick", (2) kulturní, (3) sociální a (4) symbolick".[5] Proto%e ekonomick! kapitál – snad krom$ p'ipomenutí, %e se dílem jedná o kapitál finan!ní a dílem o kapitál ve form$ r&zn"ch statk& – není t'eba p'íli# p'edstavovat, m&%eme se p'ímo zam$'it na v"klad kapitálu kulturního. Ten zahrnuje t'i díl!í slo%ky: kulturní objekty (knihy, um$lecká díla a techniku), kulturní kompetence (schopnosti, dovednosti a vzd$lání) a doklady o kulturní kompetenci (vysv$d!ení, diplomy a tituly). Podle Bourdieuho [1998: 14] názoru je kulturní kapitál nakonec to, co v sociálním prostoru odli#uje pozice podnikatel& od pozic vysoko#kolsk"ch profesor& a na o n$co ni%#í úrovni kup'íkladu u!itele od drobn"ch obchodník&. Ob$ srovnávané skupiny sice disponují podobn"m souhrnem celkového kapitálu, zásadn$ se v#ak li#í v jeho vnit'ním slo%ení. Zatímco podnikatelé disponují p'evá%n$ kapitálem ekonomick"m, profeso'i jsou bohat#í na kapitál kulturní. Tyto dv$ základní formy kapitál& tak utvá'ejí sociální prostor moderních spole!ností. Je zde v#ak je#t$ sociální kapitál, jen% b"vá pova%ován za soubor známostí, kontakt& a blízk"ch osob, vá%ících se k danému jedinci na ur!ité pozici v sociálním prostoru, co% nás vede ke krátké poznámce o problematice blízkosti aktér& v sociálním prostoru. Bourdieu toti% tvrdí, %e blízkost pozic odvozená z mno%ství a povahy kapitálu odpovídá skute!né blízkosti aktér& v reálném sv$t$: „Model stanoví vzdálenosti, p"edur#ující pravd$podobnost setkání, p'íbuzností, sympatií nebo i touhy: konkrétn$ 'e!eno, pro lidi situované v prostoru naho'e je velmi nepravd$podobné man%elské spojení s lidmi situovan"mi dole […]. Blízkost v sociálním prostoru naopak ke sblí%ení p'ímo disponuje […]“ [1998: 18; kurzíva v originále; srov. té% Bourdieu 2010: 65ann; pro !eské prost'edí pak Katr(ák 2009]. Poslední z kapitál&, kapitál symbolick!, Bourdieu definuje následovn$: „Symbolick"m kapitálem je jakákoli vlastnost – fyzická síla, bohatství, udatnost vále!nická –, která tím, %e ji sociální akté'i vnímají skrze takové kategorie vnímání a hodnocení, které jim umo%(ují ji vid$t, rozpoznat a uznávat, nab"vá symbolické ú!innosti a stává se doslova jakousi magickou silou: proto%e odpovídá na sociáln$ ustavená „kolektivní o!ekávání“, na sociáln$ ustavené víry, p&sobí tak'íkajíc na dálku, bez fyzického kontaktu“ [Bourdieu 1998: 131; kurzíva v originále; srov. té% 1990: 130; 2000: 166, 172]. Jedná se tedy o reprezentaci jakékoli vlastnosti nebo druhu kapitálu, která je sdílena ostatními aktéry. Nemén$ d&le%ité je v kontextu této rozpravy podotknout, %e r&zné druhy kapitál& jsou mezi sebou p"evoditelné: nap'. ekonomick" kapitál m&%e b"t formou daru snadno p'eveden na kapitál symbolick", nez'ídka vedoucí k recipro!nímu sociálnímu závazku. Ve své komplexnosti pak tyto vztahy vytvá'ejí ur!itou ekonomii symbolick"ch statk& !i, se zd&razn$ním paradoxnosti tohoto v"razu, ekonomii v$cí bez ceny [Bourdieu 1990: 130-131; 1998: 125]. Podle Bourdieho teorie jsou tak akté'i, nacházející se na ur!it"ch pozicích v sociálním prostoru, nositeli nejen ekonomického, n"br% také kulturního, sociálního a symbolického kapitálu, na co% navazuje koncept habitusu. Prost'ednictvím n$j se promítají v#echny tyto faktory do jedincova %ivotního stylu, v!etn$ kategorií vnímání, ale navíc jej !iní náchylného k tomu, aby se mezi on$mi faktory sna%il dosáhnout ur!itého postavení. Tento v"sledn" obraz by se dal p'ipodobnit k ur!itému druhu hry, jí% akté'i podstupují v rámci sociálního/symbolického prostoru. Lidé, nacházející se v sociálním prostoru, díky tomu disponují specifick"mi zájmy, co% vlastn$ znamená, %e jsou pono'eni do hry o kapitál. Toto zaujetí ozna!uje Bourdieu pojmem illusio, p'edstavujícím vazbu k poli, v n$m% se sociální hra odehrává. Pole m&%eme vymezit jako%to ur!itou !ást sociálního prostoru, vyty!enou ur!it"m druhem kapitálu a jazyka (v rámci systémové teorie by se dalo analogicky 'íci, %e se jedná o subsystém). Jako p'íklady lze uvést um$lecké, byrokratické !i politické pole. T'eba%e jsou díl!í pole vnit'n$ rozd$lena sváry mezi antagonisticky postaven"mi skupinami (nap'. avantgardou a uznávan"mi autoritami v um$ní, pravicí a levicí v politice, atd.), akté'i, kte'í se v nich
nacházejí a hrají p!íslu"nou hru, sdílí spole#n$ práv$ ur#ité zaujetí touto hrou: „Dá se tedy !íci, %e mezi lidmi, kte!í v poli zaujímají opa#né pozice a kte!í si zdánliv$ oponují naprosto v"ím, ve skute#nosti existuje jakási tichá dohoda: shodují se na tom, %e o v$ci, je% jsou na onom poli ve h!e, stojí za to hrát“ [Bourdieu 1998: 107]. Pracujeme-li s pojmem hra, implicitn$ se nám vnucuje utilitární pojetí aktér& oddávajících se této h!e. 'ili takov(ch jedinc&, je% vede na prvním míst$ ekonomick( zájem a d&vody a jejich% rozhodování jsou v%dy v$domá. Bourdieu se v"ak proti takovémuto p!ístupu ost!e vyhrazuje. Jeho teorie jednání není teorií racionální volby, n(br% vychází ze „vztahu ontologické souhry mezi habitusem a polem“ [1998: 109]. A je to práv$ tento vztah, zprost!edkující aktér&m kompetenci ke h!e, jen% je do této hry, po#ítaje v to i její pravidla, za#le)uje. Aktér tedy nejedná #ist$ na základ$ svého ekonomického zájmu; respektive m&%e tak sice jednat, ale jedná se pouze o jednu z mnoha mo%n(ch sociálních partií. Nicmén$ musíme si polo%it otázku, kterak tyto hry fungují, jestli%e se ne!ídí ani racionálním, ani uv$domovan(m zájmem? Bourdieu pro zodpov$zení této otázky pou%ívá termín „p!edperceptivní anticipace“, p!evzat( od Husserla, kter( vysv$tluje jako%to „vztah k budoucnosti, která je"t$ není budoucností, ale kvazi-p!ítomností“ [1998: 109]. To v podstat$ znamená, %e akté!i vlastn$ znají hru, jí% se ú#astní (a* u% má jakákoli pravidla) tak dob!e, %e jsou schopni odhadovat její dal"í v(voj, co% jim umo%)uje se v ní pohybovat s jistotou jim vlastní. Autor to p!irovnává k situaci, kdy dr%íme v ruce krychli a otá#íme jí: t!eba%e vrcholky jejích odvrácen(ch stran nevidíme, jsou jaksi kvazi-p!ítomné, p!edp!ítomné. Lze tudí% soudit, %e pokud je stanovena n$jaká univerzální jednotka, o ní% se sociální hry vedou, jedná se spí"e o kapitál symbolického rázu ne% ekonomického [Bourdieu 1990: 136]; ten toti% m&%e reprezentovat jak(koli jin( kapitál #i vlastnost. Zále%í pak na specifi#nosti pole, v n$m% se hra odehrává, jaká jsou její konkrétní pravidla a co je pova%ováno za symbolicky %ádoucí. Men"í oklikou se tak vracíme ke konceptu ekonomie symbolick(ch statk&, jak byla p!edstavena v("e. Je ale d&le%ité poznamenat, %e pole neexistují v %ádném spole#enském vakuu, ba naopak se mohou nacházet i v takové pozici v sociálním prostoru, je% je v rozporuplném postavení tím, %e se zrovna nachází na p!echodu více polí, #ím% zárove) podléhá r&znorodé gravitaci. Následkem toho musí jedinci v t$chto sledovat a usmi!ovat odli"né, #asto protich&dné zájmy [srov. zvl. Bourdieu 2010]. Vrátíme-li se ale nazp$t k symbolickému kapitálu, zji"*ujeme, %e si francouzsk( badatel v"ímá p!evá%n$ t$ch strategií, pomocí nich% jedinci získávají symbolick( kapitál: „Myslím, %e na základ$ ur#itého antropologického porovnání bychom mohli !íci, %e existuje jakési univerzální uznání pro uznání univerzálního; %e p!iznávat hodnotu jednání, je% se pod!izuje – by* jen zdánliv$ – univerzálnímu, je jak(msi v"eobecn(m rysem sociálního chování“ [Bourdieu 1998: 117]. Stru#n$ !e#eno, univerzalizace p!iná"í (symbolick() zisk. Z #eho% plyne, %e je pro aktéry velmi v(hodné, ne-li #astokrát p!ímo nezbytné, aby zp&soby svého jednání zev"eobec)ovali do formy závazn(ch pravidel. Odkazem k této problematice se tedy dot(káme v(voje "iroce sdílen(ch sociálních hodnot, které jsou nez!ídka natolik zv$cn$lé, %e se zdá, jakoby zde byly odnepam$ti. Proti této strategii v"ak Bourdieu staví svou radikální pochybnost: „Kritika zalo%ená na podez!ení p!ipomíná, %e v"echny univerzální hodnoty jsou ve skute#nosti hodnoty pouze zuniverzalizované, #ili práv$ proto podez!elé“ (univerzální kultura je toti% v%dy kulturou dominantní vrstvy) [1998: 118]. Jak také vypl(vá z p!edcházejícího úryvku, jsou to p!edev"ím akté!i v dominantním postavení (disponující velk(m mno%stvím kulturního i ekonomického kapitálu), kte!í jsou p!edev"ím schopni univerzalizovat své hodnoty a zp&soby jednání tak, %e jejich platnost je p!ijímána celospole#ensky. „Podstatou symbolické nadvlády je ur#it( klam neboli uznávání t$ch princip&, na jejich% základ$ se nadvláda uplat)uje“ [1998: 129; srov. té% 1977: 168-169]. Zde m&%eme jasn$ vid$t, jak jsou mezi sebou r&zné druhy kapitálu propojené. Tentokrát ekonomick( a kulturní kapitál umo%)uje kumulaci kapitálu symbolického. Krom$ ekonomické a kulturní nadvlády tak vzniká i nadvláda symbolická, je% je od t$ch p!edcházejících dvou neodd$litelná.
Hodnotami a zp!soby jednání se v"ak repertoár univerzalizovaného nevy#erpává. Musíme k nim rovn$% p&i#íst kategorie vnímání, pon$vad%: „Symbolick' akt v%dycky p&edpokládá u toho, komu je ur#en, akt poznávací, akt poznání a uznání“ [1998: 129]. Univerzalizované tak není jen to, co akté&i cht$jí (pova%ují za dobré), co d$lají, ale rovn$% to, jak sv$t kolem sebe vnímají. Proto jedinci na ni%"ích pozicích v sociálním prostoru nemusejí vnímat, %e jim n$co bylo pomocí univerzaliza#ní strategie vnuceno a mohou s dan'mi hodnotami, zp!soby jednání a vid$ní aktivn$ a up&ímn$ souhlasit. To v"e shrnuje Bourdieu pod sv!j koncept symbolického násilí, v n$m% se odrá%í i n$co ze známého v'roku Ulricha Becka [2004: 47]: „násilí je hierarchické, zatímco konsenzus demokratick'“. Nyní p&ed námi zb'vá ji% jediná d!le%itá otázka: jak se v'"e na#rtnutá struktura sociálního prostoru uchovává a stabilizuje? Bourdieu [1988; srov. té% Bourdieu, Passeron 1990] nám na tuto otázku odpovídá sv'm konceptem reprodukce, kter' rozpracovává p&edev"ím ve vztahu k institucím vzd$lání. Podle této teorie toti% rodiny v sou#asné spole#nosti uplat(ují r!zné reproduk#ní strategie k p&edávání jak ekonomického, tak kulturního kapitálu, aby si mohly upevnit a udr%et svou pozici v sociálním prostoru. Bourdieu vychází z teze, %e rodiny zam$&ují reproduk#ní strategie na p&edávání svého kulturního kapitálu. A jsou to p&edev"ím "koly, je% posuzují a sankcionují (pozitivn$ i negativn$) úrove( kulturního kapitálu sv'ch sv$&enc!. D$ti pocházející z rodin disponujících vysok'm mno%stvím kulturního kapitálu tak budou ve vzd$lávacím procesu zv'hodn$ny oproti %ák!m z opa#ného konce sociálního prostoru. „Vzd$lávací systém se chová stejn$ jako tzv. Maxwell!v démon[6]: za cenu vynalo%ení energie, nutné k t&ídící operaci, uchovává stávající &ád, toti% odstup mezi %áky obda&en'mi nestejn'm objemem kulturního kapitálu“ [Bourdieu 1998: 28]. Vzniká tak jakási d$di#ná "kolní "lechta, ze které se stává "lechta státní, zakládající svou autoritu a legitimnost na "kolním titulu. P&ipomínáme, %e je to práv$ tato "lechta v sociálním prostoru v'hodn$ situovan'ch, kte&í t$%í ze zisk! z univerzalizace sv'ch hodnot, svého jednání a svého vnímání. Tato univerzalizace se toti% projevuje p&edev"ím práv$ ve "kolách v o#ekáváních kladen'ch na %áky, co% disponuje studenty ze „"lechtick'ch“ rodin k vy""í úsp$"nosti [Bourdieu 1988]. Není náhodné, %e konceptualizace, rozd$lující a antagonizující r!zné spole#enské vrstvy, p&ipomíná marxistickou konfliktologickou teorii. Bourdieu sám explicitn$ (a nikoliv nekriticky) za&azuje Marxovu teorii t&íd mezi svá v'chodiska. V návaznosti na to pak rozli"uje dva typy t&íd. Za prvé, je to t&ída na papí&e (analogická s Marxovou t&ídou o sob$), co% je seskupení blízk'ch pozic v sociálním prostoru. Tato blízkost aktéry p&edur#uje ke spolupráci a k vytvá&ení skupin se spole#n'mi nebo podobn'mi typy habitusu. Jak ji% bylo poznamenáno k sociálnímu kapitálu, blízkost v sociálním prostoru, odvozená od dispozice kapitálem, p&edur#uje k blízkosti ve skute#nosti. Takto identifikovaná skupina pozic je v"ak pouze disponovaná ke konstituování skute#né t&ídy v Marxov$ smyslu, t&ídy pro sebe. Ta se li"í od t&ídy na papí&e v$domím aktér!, %e spole#n$ vytvá&ejí zájmovou skupinu, t&ídu. Autor k tomu dodává: „Od t&ídy-na-papí&e k t&íd$ „skute#né“ lze p&ejít jen za cenu mobilizující politické práce“ [Bourdieu 1998: 19]. Proto také soudí, %e sociologie nemá ustavovat t&ídy, ale sociální prostory. Sociologie by se m$la sna%it vytvá&et co nejlep"í modely – sociální prostory, aby mohla zachytit predispozice ur#it'ch skupin pozic sjednocovat se a mobilizovat se díky sdílení habitusu, %ivotního stylu, vkusu, hodnot, zp!sob! jednání a vnímání. Zachycení t$chto predispozicí nám následn$ umo%ní identifikovat zájmy a p!vodce t$chto zájm! prosazovan'ch v symbolickém prostoru za pomoci symbolického násilí. Umo%ní nám prohlédnout sociální genezi univerzalizovan'ch a reifikovan'ch hodnot. Jin'mi slovy, ustavování sociálních prostor! nám umo%(uje ur#itou formu radikální pochybnosti. Tedy takov' typ pochybnosti, jen% sou#asn$ vzná"íme proti dominujícímu pojetí „kreativní t&ídy“.
Kreativní t!ída“ na papí!e a „kreativní t!ída“ ve skute"nosti
T&ídní v$domí není jako autobus, do n$j% je mo%né nasko#it v okam%iku, kdy% nám ten p&edcházející ujel. Jakmile jednou odjede, je po v"em. T&ídní v$domí je proto principiáln$ nestálou strukturou, její% sou#ástí se mnohdy stáváme, ani% bychom o tom m$li jakékoliv pon$tí.
[Hobsbawm 1975]
Jestli!e vezmeme za své Bourdieuho rozli"ení na tzv. „t#ídu na papí#e“ a „t#ídu ve skute$nosti“, m%!eme shledat, !e p#íb&h „kreativní t#ídy“ – jak nám jej nabízí stávající odborn' diskurs – je z nemalé $ásti p#íb&hem politické mobilizace práv& t&ch aktér%, je! mají spadat do tzv. „kreativní t#ídy“: úsilí, díky n&mu! má dojít k uv&dom&ní jedinc% se stejn'mi sociálními charakteristikami tak, aby do"lo k prosazení zájm% této skupiny a k transformaci mocenského pole. (ili jde o proces, p#i n&m! se má kreativní t#ída stmelit a za$ít realizovat, ostatn& jako jakákoliv jiná mobilizovaná skupina, sv%j utopick' program. Termín utopick' je tady pou!it zcela na míst&, nebo) kup#íkladu sám Florida [2009, 2011; Florida a kol. 2006] $asto proklamuje následující kolektivní cíle: podporu kreativity ka!dého jednotlivce, vynalézavosti, která je ka!dému vlastní. A dále zd%raz*uje, !e $lenové této t#ídy cht&jí (a mají) b't dob#e zaplaceni. Cht&jí (a mají) !ít v míst&, které je zajímavé nejen ekonomicky, ale i kulturn& a spole$ensky, které je hezké, útulné, $isté, zelené, ekologické, je! funguje na principu udr!itelnosti. V"eobecn'm cílem se pak stává nov' !ivotní styl, kter' bude hutn&j"í ve sv'ch pro!itcích, rovnoprávn&j"í v !ivotních "ancích a "etrn&j"í ve vztahu k p#írodnímu prost#edí. Není jist& bez zajímavosti, nakolik jsou tyto my"lenky podobné romantické komunitní utopii Karla Marxe [1952] a v mnoha rysech té! institucionalizovan'm po!adavk%m tzv. nov'ch sociálních hnutí [viz nap#. Beck 2007; Giddens 1998; Melucci 1989], které se zárove* staly ideologií sou$asné vzd&lané vy""í st#ední t#ídy [viz nap#. Brooks 2001]. Celá v&c má v"ak jeden há$ek, k mobilizaci je mo!né p#istoupit pouze tehdy, je-li mezi sociálními pozicemi (a dispozicemi v nich obsa!en'ch) blízk' vztah, zprost#edkovávající nemén& úzkou kulturní a ekonomickou zku"enost. T#ída, chceme-li tak n&jakou skupinu naz'vat, musí tedy vykazovat ur$ité známky vnit#ní podobnosti (kulturn& ekonomické homogenity). (ili to je první problém. Krom& toho v"ak existuje problém dal"í a vlastn& také d%vod, pro$ jsme jako motto této kapitoly vybrali citát z jedné z knih Erica Hobsbawma, nebo) t#ída, aby byla n&co více ne! jenom abecedním seznamem podobností ve v'zkumníkov& bloku, si vy!aduje intenzivní vnit#ní komunikaci – zvlá"tní interak$ní rej, doprovázen' utvá#ením a sdílením spole$n'ch pro!itk%, je! nám tak znamenit'm zp%sobem zprost#edkoval Edward P. Thompson [1968] anebo Raymond Williams [1983] – vedoucí ke vzniku t#ídního v&domí. Teprve s ním m%!eme za$ít uva!ovat o skute$né, reáln& existující t#íd&, co! nás op&t vrací k Bourdieuho úvodnímu rozli"ení. Na dal"ích #ádcích se pokusíme prokázat, !e tzv. „kreativní t#ída“ není t#ídou ani v jednom z v'"e uveden'ch v'znam%: tzn., !e ji nelze pova!ovat ani za systém pozic, je! jsou si v sociálním prostoru blízké a podobné ("ir"í sociologické pojetí t#ídy), ani za kolektivn& uv&dom&lého aktéra (u!"í sociologické pojetí). Z toho pak zárove* plyne, !e pokusy o mobilizaci dané sociální skupiny musejí b't nutn& neúsp&"né, nebo) je natolik vnit#n& diverzifikovaná, !e z ní m%!e vzniknout nanejv'"e místní sociální hnutí a dále pak, !e ono mobiliza$ní úsilí slou!í (více $i mén& reflektovan&) jin'm cíl%m. Vra)me se ale nejd#íve k definici „kreativní t#ídy“, jí! nám p#edkládá klí$ov' p#edstavitel tohoto konceptu – Richard Florida. Podle n&j je kreativní t#ída, odvolávaje se p#itom chybn& na Marxe[7], definována jednodu"e vztahem ur$ité skupiny obyvatel ke struktu#e zam&stnání a v'roby [Florida 2009]. Jde o v"echny jedince, v'sledkem jejich! práce je vytvo#ení n&jaké „nové aplikovatelné formy“ (ideje, produkty, patenty, technologie, aj.) [2002: 64]. Vypl'vá z toho tedy, !e jde o v"echny individua, jim! odpovídá dan' popis práce, kter' je typick' pro tzv. kreativní pr%mysly: p#edev"ím mediální, um&leckou a v&deckou bran!i. K uvedené v'chozí konceptualizaci v"ak autor [2002: 68; srov. té! Mellander, Florida 2006: 16ann] p#ipojuje je"t& dal"í informaci, podle ní! je tato t#ída navíc vnit#n& diferenciována na dv& podskupiny: dílem jde o jakési „super kreativní jádro“ tvo#ené um&lci, "kolsk'mi pracovníky, spisovateli, v&dci, architekty, jejich! produkty (inovativní statky, pakli!e bychom se d%sledn& dr!eli ekonomické terminologie) jsou spole$ensky "iroce uplatnitelné, a dílem se jedná o tzv. „kreativní profesionály“, co! jsou osoby pracující nap#. na pozicích v managementu firem, jako in!en'#i v pr%myslu $i jako poradci ve finan$nictví anebo experti ve zdravotnictví $i zem&d&lství. Takovéto rozli"ení zd%raz*ující p#edev"ím sociologicky problematické vertikální $len&ní nap#í$ kreativní t#ídou a
rozptyl badatelovy definice je mo!n" jen díky tomu, !e on sám rozli#uje t$i typy kreativity, je! se od sebe ve sv"ch v"stupech dramaticky li#í. Je jimi mín%na (1) um%lecká kreativita (um%ní ve velmi #irokém slova smyslu, do n%j! spadá v#e od hudby Richarda Wagnera a román& Jane Austenové a! po seriál South Park a po$ady o va$ení), (2) technologická kreativita (reprezentovaná p$edev#ím vynálezy a patenty) a (3) ekonomická neboli podnikatelská kreativita, jí! by odpovídala schopnost nalézat ne'ekané a hlavn% netradi'ní zp&soby $e#ení problém&. Je#t% ne! p$ejdeme k samotnému rozboru tohoto vymezení, dodejme, !e podle Floridy [2009] po'et zástupc& této t$ídy neustále roste a ve vysp%l"ch státech dnes dosahuje podílu okolo 30 a! 40% pracujícího obyvatelstva a na t%chto 'íslech nemá rozhodn% ustrnout [viz Florida a kol. 2006]. V (eské republice má tuto t$ídu údajn% tvo$it 36% pracujícího obyvatelstva. Takovéto pojetí není prosto vágních a nep$esn"ch formulací a mnoha dal#ích rozpor& 'i obtí!í. Za prvé, Florida zam%)uje t$ídu coby socioekonomickou kategorii s charakterem ur'itého v"robního odv%tví. To je ov#em zavád%jící, pon%vad! struktura zam%stnání 'i pr&myslu neumo!)uje poskytnout takov" klasifika'ní znak, podle n%ho! by se nacházeli v#ichni akté$i v dané skupin% v podobném 'i p$ibli!n% podobném socioekonomickém postavení, které by následn% ovliv)ovalo jejich jednání.[8] To proto, !e samotn" kreativní pr&mysl je vnit$n% zna'n% rozr&zn%n", a to jak vertikáln%, tak horizontáln% [viz Wiesand, Söndermann 2005]. Vertikáln% v tom smyslu, !e mezi nejni!#ími a nejvy##ími kádry zeje zna'n" spole'ensk" rozdíl, co se t"'e jednak jejich kulturního a jednak ekonomického kapitálu. Horizontální pak v tom v"znamu, !e rozdíly mezi díl'ími oblastmi zam%stnaneck"ch pozic – r&zn"mi sektory, které mají b"t sdru!eny pod kreativní v"robní sférou – p$edstavují nemen#í distance. Ty op%t zp&sobují zna'né rozdíly v kulturním a ekonomickém kapitálu jednotliv"ch aktér&, a tudí! i ve zp&sobech, jimi! akté$i vnímají a hodnotí sv%t. Za druhé, i kdybychom se stále pokou#eli udr!et p&vodní autor&v koncept, pot"kali bychom se s tím, !e je toto vymezení p$íli# #iroké na to, ne! aby p$ed námi znovu vyvstal problém heterogenity uvnit$ celé t$ídy. Rozdíly mezi jednotliv"mi pozicemi – nejen v úrovni koncentrace, n"br! také co se t"'e vzájemn"ch pom%r& jednotliv"ch kapitál& – by proto byly p$íli# velké, ne! abychom mohli zkonstruovat takto vymezenou t$ídu, by* t$eba jen na papí$e (jako t$ídu o sob%, jestli!e bychom si vyp&j'ili jeden z Marxov"ch pojm&). S tímto problémem se ostatn% pot"ká sám Richard Florida, kdy! je nucen rozli#ovat mezi (1) super kreativním jádrem této t$ídy a (2) „pouh"mi“ kreativní profesionály, jak"msi druh"m sledem onoho sociálního uskupení. Zatímco první kategorie povolání by odpovídala, nikoliv úpln% neproblematicky, pozicím s vysokou celkovou úrovní kapitálu, p$edev#ím pak toho kulturního, druhá kategorie se sna!í zmapovat ty pozice, je! mají podobnou nebo o n%co men#í úrove) celkového kapitálu, ov#em v jeho! kompozici p$eva!uje procentuáln% vy##í zastoupení ekonomického kapitálu ne! u p$edcházejícího typu. Za t$etí, samotná kreativita coby klasifika'ní znak pro vymezení a utvo$ení kreativní t$ídy se nám jeví jako nedosta'ující k identifikaci t$ídní struktury. Polo!íme-li si otázku, co by z hlediska Bourdieuho teorie m%la p$edstavovat kreativita, pak dospíváme k názoru, !e jde o ur'itou formu specifického kulturního kapitálu, tzn. ur'ité kategorie obecného kulturního kapitálu. Z 'eho! plyne, !e se jedná pouze o jednu z jeho mnoha díl'ích dimenzí[9], která se odrá!í v jeho celkové úrovni, ov#em sama neposta'uje k tomu, aby vytvá$ela zásadní rozdíly uvnit$ sociálního prostoru. Navíc je t$eba jedním dechem dodat, !e kulturní kapitál závisí – mo!ná více ne! jak"koliv jin" typ kapitálu – na své objektivizaci uvnit$ sociálního prostoru, co! lze vyjád$it i tak, !e 'lov%k m&!e b"t jakkoliv kreativní, ale dokud tak není rozpoznán a ozna'en ostatními lidmi, je tato kreativita spí#e jen jeho vnit$ním potenciálem ne! sdílenou sociální skute'ností. V rámci osob, zpravidla $azen"ch do kreativní t$ídy, je tak nutné velmi pe'liv% rozli#ovat, co! Florida ani jiní auto$i ne'iní, mezi kreativitou manifestovanou, objektivizovanou, stávající se sou'ástí symbolického kapitálu jedince, a kreativitou skrytou, latentní, je! objektivizaci a sociálnímu ocen%ní uniká. Tento rozdíl vyvstane pom%rn% naléhav%, vzpomeneme-li si na Kolá$ovu [1997, 2001] tezi, podle ní! je #ikana 'astokrát kreativní reakcí na odosobn%né prost$edí #kol a jin"ch formálních institucí, v nich! se jedinc&m nedostává jin"ch mo!ností seberealizace ne! práv% pomocí #ikany. Nicmén% málokdy pova!ujeme takovéhoto 'lov%ka za „kreativního“. Rovn%! bychom mohli danou úvahu dotáhnout a! ad absurdum a polo!it si otázku, zdali není tím sou'asn"m nejkreativn%j#ím
spole!ensk"m/pr#myslov"m odv$tvím práv$ organizovan" zlo!in. Nahlédneme-li toti% do n$kter"ch publikací, je% se mu detailn$ v$nují, zjistíme, %e takováto provokativní teze není p&íli' daleko od pravdy [viz nap&. Powis 1992; Corte Ibáñes 2009]. Za !tvrté, nemalé pochybnosti té% budí procentuální v"!ty osob údajn$ spadajících do kreativní t&ídy. Nahlédneme-li na sou!asnou strukturu jednotliv"ch sektor# národního hospodá&ství (eské republiky z b$%ného makroekonomického pohledu, dobereme se k tomu, %e zde pracuje okolo 4% obyvatelstva v zem$d$lství, 40% procent v pr#myslu a 56% ve slu%bách, z nich% p&ipadá zhruba 16% na státní správu. Floridovo tvrzení, podle n$ho% by v !eském hospodá&ství m$lo p#sobit 36% procent obyvatelstva v n$jaké form$ kreativního pr#myslu, se tak nekryje se %ádnou z v"'e uveden"ch skute!ností, díky !emu% by sem pravd$podobn$ spadali jak akté&i z oblasti pr#myslu, státní správy, tak i sektoru slu%eb. To je samoz&ejm$ z hlediska úvah o n$jaké t&ídní struktu&e, která by se v tradi!ní terminologii kryla s modr"mi nebo bíl"mi líme!ky, neodpovídající. P&i!em% není skute!n$ jisté, kolik by z tohoto cca jednoho a p#l milionu pracujících skute!n$ odpovídalo definici kreativního pracovníka jako%to osoby vytvá&ející nové aplikované formy. Mnohem p&esn$j'í a asi p&esv$d!iv$j'í údaj tak zmi)ují Andreas Wiesand a Michael Söndermann [2005], podle nich% v Evropské unii spadá do kreativního sektoru asi 2,5% obyvatelstva, nikoliv tedy on$ch t&icet a více procent, o nich% uva%uje Florida. Nicmén$ i v tomto p&ípad$ se nabízí otázka, jsme-li s to uva%ovat o takto drobné (velmi exkluzivní) skupin$ – vícemén$ v$dc#, finan!ních expert# a um$lc# – jako%to o homogenní t&íd$ se shodnou kulturn$-ekonomickou situací. Domníváme se, %e ani v tomto velmi úzkém v"znamu to nelze, nebo* nejenom, %e je tato skupina aktér# zpravidla extrémn$ individualizovaná [Bauman 1993; Beck 2004; Pulman 2000], rozdíly ve vlastnictví r#zn"ch typ# kapitálu, o nich% jsme psali v"'e, p#sobí i zde zna!nou m$rou. Na základ$ t$chto !ty& d#vod# soudíme, %e tzv. „kreativní t&ída“ není t&ídou ani v 'ir'ím, ani v u%'ím sociologickém v"znamu. Nedisponuje toti% ani dostate!nou strukturální podobností %ivotních 'ancí, jak by pravd$podobn$ podotknul n$meck" teoretik Ralf Dahrendorf [1991], ani nedisponuje jak"mkoliv, t&ebas jen velmi neur!it"m t&ídním v$domím. Pakli%e jsme se dostali a% do tohoto bodu, nabízí se samoz&ejm$ otázka, pro! je my'lenka „kreativní t&ídy“ tak atraktivní? V !em spo!ívá její lákavost? Kdo ji vlastn$ prosazuje? Pro! to d$lá? A jak"m zp#sobem tak !iní?
„Kreativní t!ída“ pod mikroskopem: kontury um"leckého pole Jestli%e jsme se na p&edcházejících &ádcích dozv$d$li, %e je prostor sociálních pozic okupovan"ch tzv. „kreativní t&ídou“ nesmírn$ 'irok", a chceme-li se dobrat jejich alespo) trochu relevantního popisu, nezb"vá nám nic jiného, ne% tento prostor pon$kud redukovat. To v zásad$ znamená, %e z t$ch zástupc# „kreativní t&ídy“, nabízen"ch Floridou, si vybereme pouze jednu kategorii, na jejím% p&íklad$ se pokusíme zodpov$d$t dílem otázky, je% jsme si o n$co v"'e polo%ili, a dílem tohoto postupu vyu%ijeme k tomu, abychom dále vyjasnili a prohloubili argumenty z p&edcházející !ásti textu. Pro názornost vybíráme skupinu ozna!enou jako%to „um$lci“, s ní% je koncept kreativity nejvíce svázán a která tím pádem m#%e slou%it coby ideální „p&ípadová studie“.[10] Nicmén$, i kdy% se budeme v$novat ji% v"razn$ji okle't$né !ásti kreativní t&ídy, neznamená to, %e bychom se nedostávali do obtí%í s jejím vymezením. Celé um$lecké pole je toti%, jak na nejednom p&íkladu dokládá sám Bourdieu [2002, 2010], vnit&n$ zna!n$ rozr#zn$né. Mezi sou!asn"mi „um$lci“ m#%eme nalézt jak etablované tvá&e populární zábavy, zvlá't$ pak televizního, filmového a hudebního pr#myslu, tak zcela okrajové, marginální, figury dne'ní um$lecké avantgardy: a* u% má podobu r#znorod"ch happening#, alternativní hudby !i n$kter"ch forem „street artu“. Ob$ skupiny se nám od sebe li'í p&edev'ím do celkové úrovn$ vlastn$ného kapitálu. N$kde mezi on$mi dv$ma póly se pak nachází oblast literatury, relativn$ institucionalizovaného (galerijního) malí&ství a socha&ství, vá%né hudby !i designu a um$leckého pr#myslu. Ov'em ani toto vertikální !len$ní sociálního prostoru nám op$t nenabízí úpln$ spolehliv" obraz sociální skute!nosti, nebo* krom celkového mno%ství nashromá%d$ného kapitálu lze je't$ rozli'ovat míru specifického kulturního ocen$ní (um$leckého
posv!cení) a koncentrace ekonomického kapitálu jedinci. Zde pak nará"íme na velké rozdíly mezi (prote"ovan#mi) filmov#mi a televizními herci na jedné stran! a herci m!stsk#ch divadel na stran! druhé, na diference mezi zrovna „módními“ módními návrhá$i a lokálními grafiky, na trhlinu mezi autory bestseller% a ob&asn#mi p$isp!vateli literárních p$íloh. Je tedy zcela absurdní p$edpokládat, "e by Karel Gott, Michal Viewegh a Tata Bojs mohli tvo$it stejnou t$ídu – by' t$eba jen um!leckou (coby jakousi sou&ást „kreativní t$ídy“ definované za pomoci um!lecké tvo$ivosti) – se stejn#mi kolektivními cíly a shodnou strukturální situací s místní neopunkovou kapelou, na p%l úvazku pracujícím akademick#m malí$em, p$ivyd!lávajícím si restaurováním náhrobních kamen%, &i hercem ochotnického souboru v d%chodovém v!ku. P$esto soudíme, "e ka"d# z nich je (asi) n!jak#m zp%sobem kreativní a p$ispívá ke vzniku n!kter#ch nov#ch forem. Pro& se ale n!kter#m aktér%m z tohoto pole, obzvlá(t! t!m soust$ed!n#m v jeho vrcholku, vyplatí o sob! uva"ovat jako"to o &lenech kreativní t$ídy, pro& má idea kreativity takovou sociální váhu? Odpov!) je pom!rn! jednoduchá: koncept kreativity má v sob! ohromnou legitimiza&ní sílu, nebo' umo"*uje ospravedlnit ur&ité sociální postavení: je práv! jednou z on!ch univerzaliza&ních strategií, o nich" hovo$í Bourdieu a je" jsou v!t(inou lidí pova"ovány za p$irozené, p$esto"e mají sv%j p%vod v symbolickém násilí. Jestli"e prohlásíme n!koho za kreativního, získává tím ihned na cen! a jeho pozice v sociálním prostoru se nám jeví jako naprosto neproblematická a legitimní. Co víc, toto postavení se nám nyní jeví jako"to spravedliv! a objektivn! nabyté, pon!vad" je-li n!kdo kreativní – v tom smyslu, "e vytvá$í (iroce uplatnitelné nové formy –, zaslou"í si zastávat takovouto pozici.
Strategie ospravedl!ování Je-li vytvá$ení spole&ensky uznaného zdání kreativity klí&ovou legitimiza&ní strategií – jin#mi slovy $e&eno velmi ú&innou formou symbolického násilí –, je t$eba se d%kladn!ji zamyslet nad tím, jak jej sou&asn# odborn# diskurs o „kreativní t$íd!“ &i „kreativní ekonomice“ vyu"ívá k ospravedl*ování sv#ch vlastních cíl%. Na základ! takovéhoto v#chodiska se tedy zam!$íme na podrobn!j(í rozkrytí a popis t!ch strategií, je" p$ispívají k legitimizaci a objektivizaci tvrzení onoho diskursu a je" zárove* umo"*ují vzná(et r%znorodé po"adavky ohledn! zisku (ve$ejn#ch) zdroj% &i po"ívání rozli&n#ch privilegií. Jedním z hlavních postulát%, s ním" v!t(ina autor% pod hlavi&kou koncepce „kreativní spole&nosti“ pracuje, je tvrzení, podle n!ho" um!ní, kultura a tedy i kreativita jako taková mohou b#t v#znamn#mi hospodá$sk#mi &initeli [srov. nap$. Cikánek 2009: 18; Kloudová 2009: 2, 2010: 10; Florida 2009: 42]. Podle badatel% z této teze plyne, "e spole&nost by se m!la o dané oblasti d%kladn! starat, jestli"e opravdu chce, aby její ekonomika – jí" je zpravidla implicitn! mín!no regionální hospodá$ství – prosperovala. Takovéto tvrzení by nemuselo b#t na první pohled v%bec problematické ani daleko od pravdy, pakli"e by ov(em bylo podlo"eno solidními empirick#mi údaji.[11] Rozhodn! se v(ak stává obtí"n! p$ijateln#m v okam"iku, kdy je pou"ito nikoliv jako jedna z p$ípadn#ch vizí lokálního rozvoje, n#br" jako"to prost$edek p$ímého nátlaku: jako hrozba, podle ní" nep$izp%sobíme-li se nyn!j(ím trend%m, na(e ekonomika ztratí v dohledné dob! p%du pod nohama a my budeme vr"eni tvá$í tvá$ krizi. V tomto duchu se kup$íkladu Kloudová sugestivn! tá"e: „Bude to Evropa, která vyu!ije své konkuren"ní v#hody v oblasti kultury a um$ní a doká!e se prosadit v celosv$tovém m$%ítku? Nebo to bude n!kdo jin#, kdo doká"e komer&n! realizovat evropskou, ji" tradi&n! zako$en!nou kulturu […]“ [Kloudová 2010: 18; zv#razn!no v originále]. Podobné názory zastává té" Richard Florida [2011: 3], jen" naléhá: „Aby p$ede(li rozsáhl#m sociálním nepokoj%m a zárove* t!"ili ekonomick# u"itek z kreativního vstupu maximálního po&tu ob&an%, Spojené státy budou muset hledat zp%soby, jak komplexn! p$izp%sobit sektory slu"eb a v#roby é$e kreativity.“ +ili m%"eme sledovat, jak nám v t!chto úryvcích znovuo"ívá tradi&ní metoda cukru a bi&e, jejím" prost$ednictvím je &tená$%m sice poskytována informace, "e se jim v sou&asnosti otevírají úpln! nové p$íle"itosti zprost$edkované kreativní ekonomikou, sou&asn! je jim ale nazna&ováno, "e nevyu"ijí-li jich, &eká je pravd!podobn! pád na dno globální propasti. V tomto ohledu se tak ekonomizující diskurs kreativity za(ti'uje nejen p$íslibem otevírání dal(ích p$íle"itostí pro ty schopné, ale té" nezbytností odvrátit ur&itou (bezprost$ední) hrozbu pro ty schopné mén!.
Dal!ím v"chozím postulátem v#t!iny autor$ je tvrzení, %e kreativitu lze rozvíjet skrze správn# nastavené strategie [srov. nap&. Cikánek 2009: 19; Florida 2011: 2; 2009: 46]. Setkáváme se zde tudí% s jist"m typem sociáln#-in%en"rského p&ístupu [srov. Leirman 1996: 47ann], jen% tak trefn# rezonuje v líbiv# pojmenovan"ch konceptech jako „creative city“ nebo „creative cluster“, jejich% mno%ina by m#la tvo&it vnit&n# propojen" a hlavn# promy!len" celek ji% zmín#ného kreativního pr$myslu. Cikánek [2009: 43] v tomto ohledu vychází z Floridy a uvádí n#kolik konkrétních podmínek pro úsp#!n" rozvoj kreativní ekonomiky. Na jiném míst# v!ak zdráhav# p&iznává, %e vztahy mezi podmínkami a rozvojem nejsou nikdy lineární a snadno posti%itelné a odkazuje ke konceptu kreativní ekologie, podle n#ho% tyto relace nemohou b"t jednodu!e kauzální, ale vytvá&ejí spí!e ur'ité komplexní prost&edí, v n#m% by se kreativit# mohlo za ur'it"ch okolností da&it. Tímto poukazem v!ak on sám v podstat# jen zastírá svou vlastní pozici, nebo( i v rámci jeho popisu kreativního hospodá&ství lze nalézt jednozna'né a konkrétní p&í'iny rozvoje kultury n#kter"ch region$ [2009: 77]. Pokro'íme-li ve studiu legitimiza'ních strategií tohoto diskursu o n#co dále, dostaneme se na rovinu po%adavk$ n#kter"ch institucionálních zásah$ do %ivotního sv#ta aktér$. A práv# na této úrovni je p&ítomnost n#kter"ch mechanism$ symbolického násilí nejmarkantn#j!í. P&ibli%me si, co nám v tomto ohledu &íká Kloudová: „V sou!asnosti bude tvo"ivost vy#adována od daleko $ir$í základny pracovník%“ [Kloudová 2010: 17; zv"razn#no v originále] a o n#co dále pokra'uje: „[…] je obrovsky d$le%ité, aby fenomén kreativní ekonomiky byl v jednotliv"ch státech Evropy studován a propagován. Aby pro koncept kreativní ekonomiky byli vychováváni a získáváni jak kreativní pracovníci, tak kreativní mana%e&i a v neposlední &ad# také politici“ [2010: 18; zv"razn#no autory]. V obdobném kontextu Florida [2011: 6] uva%uje o „restrukturalizaci vzd#lávání pro kreativitu“, v rámci ní% by m#ly plynout vy!!í investice do „lidské infrastruktury“. V!e má tudí% sm#&ovat k stále intenzivn#j!ímu rozvoji jednotlivc$, kte&í pakli%e se nestanou pro pozdn# moderní ekonomiku dostate'n# kreativními (cokoliv tento terminus technicus vlastn# znamená), prom#ní se v zástup nepot&ebn"ch. Tato klasická mobiliza'ní ideologie nového managementu [srov. Boltanski, Ciapello 2005] v!ak v sob# obsahuje p&inejmen!ím jednu d$le%itou nezodpov#zenou otázku, a sice zdali je pro tak velké institucionální celky, jak"mi jsou sou'asné vzd#lávací systémy, v$bec mo%né, aby byly skute'n# tak flexibilní a p&em#nily !koly v místa, kde je lidská kreativita kultivována a m$%e vzkvétat. [srov. Florida 2011: 6] M$%eme proto snadno namítat, %e lidská kreativita má tendenci se v$'i institucionální zkostnat#losti a jasn# definovan"m pravidl$m vymezovat a %e vzniká, tak&íkajíc, navzdory institucionálním podmínkám spí!e ne% díky nim. Vyvstává tudí% p&ed námi problém úpln# jin", zdali by ti nejkreativn#j!í a nejúsp#!n#j!í lidé budoucnosti, nebyli vlastn# „odpadlíky“ z institucionálních vzd#lávacích systém$, obdobn# jak je tomu u t#ch sou'asn"ch [srov. Florida 2009: 43]. Legitimiza'ní potenciál tohoto druhého (eduka'n#mobiliza'ního) v"chodiska tak spo'ívá v tom, %e údajn# otevírá mo%nosti v ovliv)ování úrovn# kreativity lidí kolem nás. Tento postoj uji!(uje 'tená&e, %e jakákoliv situace (zvlá!t# p&ízniv" hospodá&sk" r$st) m$%e b"t vy&e!ena za pomoci vhodn# zvolen"ch a realizovan"ch politick"ch, vzd#lávacích nebo ekonomick"ch intervencí.[12] Dal!í mno%inu legitimiza'ní strategií lze identifikovat mezi v"hodami institucionálního rozvoje kreativity. Cikánek [2009: 21] uvádí rovnou dv#: za prvé jde o tvrzení, podle n#ho% rozvoj kreativity „p&inese zaslou%ené plody bohatství“. Nicmén# aby se tak mohlo stát, musejí se produkty kreativity nejd&íve vytvá&et tak, aby byly co nejvhodn#j!í k distribuci a prodeji na trhu. Na kreativitu tudí% musíme nejprve nalepit cenovku, aby se stala kreativitou n#jak hospodá&sky zajímavou, zpen#%itelnou; aby byla pro tento diskurs v$bec hodna ozna'ení za kreativitu. P&esto%e je mo%né tuto my!lenku napadat z pozic kritiky spot&ební kultury – tak, jak ji nap&. svého 'asu zformulovali zástupci frankfurtské !koly – zam#&íme se zde na jin" aspekt. Tím je rozpor, kter" vzniká mezi ekonomickou logikou, obsa%enou v hospodá&ském poli, a kulturní logikou, vepsanou do pole um#leckého. Ta by m#la b"t úst&ední normativní osou kreativity soudob"ch spole'ností. Podle Bourdieuho se ale „zákony“ t#chto vnit&ních dimenzí sociálního prostorou od sebe dramaticky li!í. V um#leckém poli se toti% jednotliví akté&i utkávají o symbolick" a ne o ekonomick" kapitál, díky 'emu% zde máme co do 'in#ní s ji% zmín#nou „ekonomií v#cí bez ceny“. V té je jedním z nejd$le%it#j!ích obecn"ch pravidel zákaz kalkulace. Z této perspektivy tak m$%eme pozorovat, nakolik je dominující diskurs „kreativní t&ídy“ ve své vnit&ní podstat# ekonomizující. Pravidla hry, podle nich% se hraje pouze v ekonomickém poli, se sna%í
vztáhnout na pole ostatní a dostat je tak do pod!ízené pozice. M"#eme proto zformulovat pom$rn$ zajímavou hypotézu: Jestli tento trend nem"#e v kone%ném d"sledku zadusit samotné jádro „kreativního sektoru“, jak jej zformulovali jeho ideologové?[13] Za druhou v&hodu lze podle Cikánka [2009: 21] ozna%it to, #e koncept kreativního pr"myslu shlukuje rozmanité odv$tví lidské %innosti pod jednou st!echou, %ím# mimo jiné propojuje komer%ní a men'inové um$ní; funguje coby jejich integra%ní modus. Zde nám ov'em vystupuje klasick& sociologick& problém inkluze/exkluze tak ambivalentních prvk", je# nás vede k otázce: Jestli#e k popsané f"zi skute%n$ dochází, které %innosti pak budeme je't$ pova#ovat za kreativní? Kde nar&sujeme onu d$licí %áru mezi %innostmi tvo!iv&mi a %innostmi netvo!iv&mi? A pakli#e tuto %áru nar&sujeme, nebude to spí'e jen na'e arbitrární volba, ne# reflexe n$jaké objektivn$ existující skute%nosti (povahy %inností)? Sám Cikánek [2009: 21] hned v dal'ím odstavci dodává, #e oblasti %inností, které jsou uvád$ny jako kreativní, nejsou nijak koherentní a vy%erpávající, ba co více, jsou také kulturn$ podmín$né. I tato v&hoda se tak, nahlí#ena kritickou optikou, nejeví coby jednozna%né vít$zství. Ukazuje se ale, #e svou sociální funkci ur%it$ nepostrádá: v odborném diskursu o „kreativní t!íd$“ p!ispívá k ospravedln$ní jeho cíl". Poslední strategií legitimizace jsou hodnoty vyznávané %leny kreativní t!ídy. Jak ji# bylo uvedeno v&'e, #ivotní styly jedinc" zahrnut&ch teoreticky do kreativní t!ídy jsou natolik individualizované a r"znorodé, #e se nedá hovo!it o n$jakém spole%ném zájmu nebo sdílen&ch hodnotách. P!ipomínáme pak, #e podle v'ech indicií se jedná p!evá#n$ o hodnoty tzv. nov&ch sociálních hnutí, která ji# byla 'iroce uznána (zvlá't$ st!ední t!ídou) jako legitimní. V tomto ohledu to vypadá tak, #e se proklamáto!i kreativní t!ídy pouze sna#í vést na ov$!ené a úsp$'né vln$ soudob&ch spole%ensk&ch nálad. Zajímavé a pon$kud vnit!n$ rozporuplné v'ak je, #e obzvlá't$ Florida [2011: 3, 12] spojuje vzestup kreativní t!ídy také s nacionalismem, nebo( mluví i o tom, #e rozvoj kreativity posílí konkurenceschopnost ekonomiky Spojen&ch stát" a udr#í je do budoucna jako sv$tovou jedni%ku v otev!enosti a humanismu. Jeho reference k nacionalismu ov'em neodpovídají jeho konceptu kreativních region", ne!ídících se podle jeho mín$ní hranicemi národních stát" a k nacionalismu se stav$jících zády [Florida 2009: 47]. V rámci jednoho státu (a v p!ípad$ Spojen&ch stát" by tomu tak nepochybn$ m$lo b&t) m"#e ale existovat hned n$kolik navzájem si konkurujících region", co# není s nacionalismem jednotícím r"zné regiony pod stejnou vlajkou národního státu kompatibilní. M"#eme tak vid$t, jak se Florida sna#í „zahá%kovat“ koncept kreativní t!ídy mezi r"zné pozitivní konotace a spojovat jej s majoritou p!ijíman&mi hodnotami, a# to ob%as vypadá, #e vzestup „kreativní t!ídy“ je univerzálním v'elékem na ty nejpal%iv$j'í problémy dne'ka.
Strategie objektivace Nejsou to ov'em jen strategie legitimizace, které v'emo#n$ p!ispívají popularit$ a v$rohodnosti diskursu „kreativní t!ídy a ekonomiky“; stejnou m$rou t$mto cíl"m slou#í také strategie objektivace. Ty umo#)ují autor"m analyzovaného diskursu stav$t se do pozice objektivního v$d$ní, a to dokonce v té mí!e, #e se jejich záv$ry zdají b&t platné a závazné pro v'echny. V literatu!e se proto m"#eme do%íst: „Bylo by v'ak mylné se domnívat, #e kreativní pr"mysly byly konceptem um$le vytvo!en&m […] 'lo pouze o v$domou reflexi existence ekonomiky, která u# nestála na tradi%ních v&robních odv$tvích a dnes je naz&vána jako nová %i kreativní“ [Cikánek 2009: 20]. Jin&mi slovy, kreativní ekonomika byla podle autor" objevena a nikoliv vynalezena. Je to doslova objektivní globální trend, kterému se musíme p!izp"sobit, jak nás nabádá Kloudová [2010: 189]. Pokud tak neu%iníme, riskujeme, #e dostaneme negativní nálepku tmá!" a proti-pokroká!". Soudíme proto, #e má zásadní v&znam se ptát – mají-li apologeti „kreativní ekonomiky“ pravdu a skute%n$ se jedná o vyno!ení se reáln$ existujících tendencí (a je-li tato pravda opravdu jen jedna) – pro% se r"zní auto!i tak rozcházejí v koncepcích a terminologii popisující tento trend?[14] Pro% je tak znateln& rozdíl mezi evropsk&mi a americk&mi autory? A hlavn$, pro% je kladena taková váha na rozvoj regionálních kreativních ekonomik? *ili n$%eho, co u# by tu m$lo dávno b&t a mít globální platnost [viz Cikánek 2009: 18]. Domníváme se, #e cel& v&'e rozveden& argument objektivity je zalo#en na svébytném a prakticky ni%ím
nenahraditelném posv!cení v!dou, na neutuchající d"v!#e pramenící z p#ístupu, $e pokud n!která zji%t!ní ozna&íme za v!decká &i v!decky podlo$ená, znamená to, $e jsou objektivn! platná. P#i bli$%ím zkoumání teoreticko-metodologick'ch v'chodisek [srov. Kloudová 2010: 192] vedoucích k t!mto tvrzením v%ak zji%(ujeme, $e se jedná pouze o specifickou epistemologii, která je n!kdy ozna&ovaná jako$to naivní realismus a je$ tato tvrzení umo$)uje formulovat. Tato epistemologie trvá explicitn! na tom, $e ka$d' pojem má sv"j reáln' denotát v reálném sv!t!, $e jazyk zrcadlí vn!j%í skute&nost.[15] Takovou epistemologii lze nap#íklad nalézt u raného Wittgensteina [2007: 37]. Nicmén! on sám se od ní pozd!ji odvrátil a nahradil ji teorií jazykov'ch her, v nich$ v'znam vyvstává z vnit#ní reality jazyka, tedy z kontextu a z pravidel t!chto her [srov. Wittgenstein 2006: 249]. Tento pohyb pak opsala i velká &ást filozofie a metodologie v!dy 20. století [srov. nap#. Fajkus 2005; Kuchár a kol. 1968], která se sice není s to se shodnout, do jaké míry tento (jazykov') v'znam „zrcadlí“ vn!j%í skute&nost (pokud o n!&em takovém m"$eme v"bec hovo#it), ov%em je toho soudu, $e denotát není tak jednodu%e ur&iteln' vztahem k vn!j%í realit!, jak s tím naivní realismus po&ítá. Proto si dovolujeme poznamenat, $e a&koli jiné formy epistemologického realismu jsou dnes zastávány a obhajovány mnoha autory [nap#. Archer 2008; Bhaskar 2008], naivní realismus je v kontextu v!decko-filozofického v'voje posledního století neudr$iteln'.[16]
Záv!r Podtrhn!me, $e strategie objektivizace vyu$ívané autory diskursu kreativní ekonomiky napomáhají i v tomto p#ípad! univerzalizaci hodnot a tvrzení, která mají sv"j p"vod v praxi ur&ité skupiny lidí. T#eba$e se jimi p#edkládané tvrzení a hodnoty zdají b't objektivn! platn'mi, ve skute&nosti jsou pouze produktem sociální praxe ur&it'ch jedinc", kte#í jsou schopni ovládat n!které prost#edky (p#edev%ím v!deck' a mediální diskurs), je$ jim umo$)ují se odli%it od ostatních jedinc" a prosadit sv"j zájem na jejich úkor, jako zájem dominující, coby v%eobecn' systém sociální po$adavk". Daná skupina aktér" – jmenovit! se jedná p#edev%ím o n!které &leny akademické obce, zástupce um!leckého pole &i regionální politické reprezentace – tak vnucuje, a( u$ v!dom! &i nev!dom!, ostatním aktér"m své vid!ní sv!ta a dopou%tí se tak symbolického násilí. Pakli$e by byly legitimiza&ní a objektiviza&ní strategie onoho „vid!ní“ nakonec úsp!%né – o &em$ se v sou&asnosti de facto rozhoduje –, typ kulturního a symbolického kapitálu, jím$ daná skupina disponuje, by se stal kapitálem modelov'm: tzn., $e by se jeho vlastnosti staly v%eobecn! uznávan'mi a jedinci, kte#í by jím disponovali, by za&ali tvo#it ur&itou spole&enskou elitu. Mohli bychom se tak zakrátko stát sv!dky nástupu opravdu nové, tentokráte reáln! existující spole&enské skupiny, jakési „kreativní %lechty“, paradoxn! hájící zájmy jiného sociálního t!lesa – neexistující kreativní t#ídy.
Literatura Andy, Pratt, C. 2008. Creative cities: the cultural industries and the creative class. In: Human Geography 90 (2): 107-117. Anniste, Ave. 2010. Centrum pro kreativní pr!mysly Tartu – p"íklad úsp#chu. Dostupné online na adrese: [www.britishcouncil.org/czechrepublic-ave_anniste.ppt]. Citováno dne: 23. 6. 2011. Archer, Margaret, S. 2008. Lze najít pojítko mezi vysv!tlením a porozum!ním? In: Sociologick$ %asopis 44 (1): 7-22. Armstrong, Michael. 2010. &ízení lidsk$ch zdroj!. Praha: Grada Bauman, Zygmunt. 1993. Úvahy o postmoderní dob#. Praha: SLON. Bauman, Zygmunt, 1999. Globalizace. D!sledky pro %lov#ka. Praha: Mladá fronta.
Beck, Ulrcih. 2004. Riziková spole!nost. Praha: SLON. Beck, Ulrich. 2007. Vynalézání politiky: K teorii reflexivní modernizace. Praha: SLON. Bendix, Reinhard. 2001. Work and Authority in Industry. Managerial Ideologies in the Course of Industrialization. New Jersey: Transactions Publishers. Bhaskar, Roy. 2008. A Realist theory of Science. London: Verso. Boltanski, Luc; Chiapello, Eve. 2005. The New Spirit of Capitalism. London: Verso. Bourdieu, Pierre; Passeron, Jean-Claude. 1990. Reproduction in Education, Society, and Culture. London: Sage Publications. Bourdieu, Pierre. 1977. Outline of a Theory of Practice. Cambridge: Cambridge University Press. Bourdieu, Pierre. 1984. Distinction. A Social Critique of the Judgement of Taste. London, New York: Routledge. Bourdieu, Pierre. 1988. Homo Academicus. Cambridge: Polity Press. Bourdieu, Pierre. 1990. Logic of Practice. Cambridge: Polity Press. Bourdieu, Pierre. 1998. Teorie jednání. Praha: Karolinum. Bourdieu, Pierre. 2000. Pascalian Meditations. Stanford, California: Stanford University Press. Bourdieu, Pierre. 2002. O televizi. Brno: Dopln!k. Bourdieu, Pierre. 2004. The Forms of Capital. In: Ball, S. (ed.). The Routledge Falmer Reader in Sociology of Education. London, New York: Routledge. Bourdieu, Pierre. 2010. Pravidla um"ní. Vznik a struktura literárního pole. Brno: Host. Brooks, David. 2001. Bobos. Nová americká elita a její styl. Praha: Doko"án. Cikánek, Martin. 2009. Kreativní pr#mysly. P$íle%itost pro ekonomiku. Praha: Institut um!ní, Divadelní ústav. Clifton, nick. 2008. The Crreative Class in the UK: an Initial Analysis. In: Human Geography 90 (1): 63-82. Corte Ibáñes, Luis de la. 2009. Logika terorismu. Praha: Academia. Dahrendorf, Ralf. 1991. Modern& sociálny konflikt. Esej o politike slobody. Bratislava: Archa. Drucker, Peter. 1993a. Cestou k zít$ku: management pro 21. století. Praha: Management Press. Drucker, Peter. 1993b. Postkapitalistická spole!nost. Praha: Management Press. Fajkus, B#etislav. 2005. Filosofie a metodologie v"dy: V&voj, sou!asnost a perspektivy. Praha: Academia. Florida, Richard, L. 2002. The Rise of Creative Class: And How It’s Transforming Work, Leisure, Community and Everyday Life. New York: Basic Books. Florida, Richard, L. a kol. 2006. The University and the Creative Economy. Dostupné online na adrese:
[http://www.creativeclass.com/rfcgdb/articles/University_andthe_Creative_Economy.pdf]. Citováno dne 23. 6. 2011. Florida, Richard, L. 2009. Teorie kreativní t!ídy (p!ím" p!enos). Dostupné online na adrese: [www.forumforcreativeeurope.cz/.../05_Teorie%20kreativní%20t!ídy%20Florida_cz.pdf-]. Citováno dne 23. 6. 2011. Florida, Richard, L. 2011. The Creative Compact: An Economic and Social Agenda for Creative Age. Dostupné online na adrese: [http://www.creativeclass.com/rfcgdb/articles/The_Creative_Compact.pdf]. Citováno dne 20. 6. 2011. Frisch, Max. 1996. Homo Faber. Praha: !esk" klub. Giddens, Anthony. 1998. D#sledky modernity. Praha: SLON. Hesmondhalgh, David. 2007. The Cultural Industries. London: Sage Publications. Hobsbawm, Eric, J. Age of Capital 1848 – 1875. London: Widenfelt and Nicolson, Ltd. Holubec, Stanislav. 2009. Silní milují #ivot. Utopie, ideologie a biolopolitika ba$ovského Zlína. In: Kud$j (2): 30-55. Houston, Donald a kol. 2008. Will attracting the “creative class” boost economic growth in old industrial regions? A case study of Scotland. In: Human Geography 90 (2): 133-149. Howkins, John. 2001. The Creative Economy: How People Make Money from Ideas. London: Penguin Books. Hui, Desmond a kol. 2004. A Study on Hongkong Creativity Index. Dostupné online na adrese: [http://www.cnel.gov.pt/document/creativity_index_hong_kong.pdf]. Citováno: 18. 6. 2011. Huizinga, Johan. 2000. Homo Ludens. O p#vodu kultury ve h!e. Praha: Dauphin. Katr%ák, Tomá&. 2005. T!ídní anal"za a sociální mobilita. Brno: CDK. Katr%ák, Tomá&. 2009. Sp!ízn$ni volbou?Homogamie a heterogamie man%elsk"ch pár# v &eské republice. Praha: SLON. Kloudová, Jitka. 2009. Kreativní ekonomika a její m'(ení. In: Ekonomick" 'asopis 59 (3): 247-262. Kloudová, Jitka a kol. 2010. Kreativní ekonomika. Praha: Grada. Kloudová, Jitka; Chwaszcz, Ond(ej. 2011. New Way of Creative Centers within Europe. In: Ekonomika ir vadyba 21 (1): 197-206. Knudsen, Brian; Florida, Richard; Rousseau, Dennis. 2011. Bridging and Bounding: A MultiDimensional Approach to Regional Social Capital. Dostupné online na adrese: [http://www.creativeclass.com/rfcgdb/articles/Bridging_and_Bonding.pdf . Citováno dne 20. 6. 2011. Kolá(, Michal. 1997. Skryt" sv$t (ikanování ve (kolách: p!í'iny, diagnostika a praktická pomoc. Praha: Portál. Kolá(, Michal. 2001. Bolest (ikanování. Praha: Portál. Konopásek, Zden'k. 1998. Estetika sociálního státu. Praha: G plus G.
Kuchár, Ivan a kol. 1968. Filosofie v!dy. Praha: Svoboda. Le Courbusier. 2005. Za novou architekturu. Praha: Petr Rezek. Leirman, Walter. 1996. "ty#i kultury ve vzd!lávání. Praha: Karolinum. Marcel, Gabriel. (1944). 2008. Homo Viator. Introduction to the Methaphysics of Hope. St. Augustine's Press. Marx, Karel. 1952. N!mecká ideologie. Praha: Svoboda. Marx, Karel. 1958a. Bída Filosofie. In: Marx, Karel; Engels, Bed!ich. Spisy 4. Praha: SNPL. Marx, Karel. 1958a. Osmnáct" Brumaire Ludvíka Bonaparta. In: Marx, Karel; Engels, Bed!ich. Spisy 4. Praha: SNPL. Mellander, Charlotta; Florida, Richard. 2006. The Creative Classe or Human Capital? Explaining Regional Development in Sweden. Dostupné online na adrese: [http://www.infra.kth.se/cesis/documents/WP79.pdf]. Citováno dne 20. 6. 2011. Melucci, Albert. 1989. Nomads of the Present. London: Hutchnson Radius. Plamínek, Ji!í; Fi#er, Roman. 2005. $ízení podle kompetencí. Praha: Grada. Powis, Robert, E. 1992. Jak se perou %pinavé peníze. Praha: Victoria Publishing. Putnam, Robert. D. 2000 Bowling Alone: The Collapse and Revival of Ameri&an Community. New York: Simon and Schuster Reich, Robert, B. 2002. Dílo národ': P#íprava na kapitalismus 21. století. Praha: Prostor. Romer, Paul, M. 1990. Endogenous technical change. In: Journal of Political Economy 98 (5): 71-102. $imek, Du#an. 1997. Sociologie práce. Olomouc: UP Olomouc. Taylor, Frederick., W. 1931. Poselství Taylorovo. O zásadách v!deckého #ízení. Jak dosíci úsp!chu. Praha: Orbis. Thompson, Edward, P. 1968. The Making of the English Working Class. Harmondsworth: Penguin. Toffler, Alvin. 1992. (ok z budoucnosti. Praha: Práce. Toman, Karel. 2011. "e%i trhli nov) rekord v patentech, nikdo ale nejásá. Dostupné online na adrese: [http://aktualne.centrum.cz/ekonomika/penize/clanek.phtml?id=695794]. Citováno dne 29. 6. 2011. Vesel" Arno#t. 2006. Lidsk", sociální a kulturní kapitál. In: Kalous, Jaroslav; Vesel", Arno#t. Vybrané problémy vzd!lávací politiky. Praha: Karolinum. Vesel", Arno#t. 2008a. Spole%nost v&d&ní. In: $ubrt, Ji!í (ed.). 2008. Soudobá sociologie III. (Diagnózy soudob)ch spole&ností). Praha: Karolinum. Vesel", Arno#t. 2008b. Zdroje a kapitály. In: Pot'%ek, Martin; Musil, Ji!í; Ma#ková Miroslava (eds.). Strategické volby pro "eskou republiku. Teoretická v)chodiska. Praha: Karolinum. Vesel", Arno#t. 2010. Pojem kapitál v sou%asné sociologické teorii. In: $ubrt, Ji!í (ed.). Soudobá sociologie IV. (aktuální a ka(dodenní). Praha: Karolinum.
Wiesand Andreas; Söndermann, Michael. 2005. The Creative Sector – An Engine for Diversity, Growth and Jobs in Europe. An overview of research findings and debates prepared for the European Cultural Foundation. Dostupné online na adrese: [http://www.eurocult.org/uploads/docs/114.pdf]. Citováno dne 20. 6. 2011. Williams, Raymond. 1983. Culture and Society, 1780 – 1950. New York: Columbia University Press. Wittgenstein, Ludwig. 2006. Modrá a hn!dá kniha. Praha: FILOSOFIA. Wittgenstein, Ludwig. 2007. Tractatus logico-philosophicus. Praha: OIKOYMENH. [1] Tartu samo sebou není jedin"m takov"m m!stem, ale je pouze p#íkladem proces$, je% se rozb!hly anebo rozbíhají v mnoha &ástech p#edev'ím vysp!lého západního sv!ta. Dodejme pak, %e jako se svého &as$ laborato#í modernity stal kup#íkladu ba(ovsk" Zlín [srov. nap#. Holubec 2009], dnes se podobn"mi laborato#emi pozdní (post-fordistické) modernity stávají Pittsburgh, Seattle &i Bilbao [srov. Florida 2009, 2011]. [2] Necháváme na zvá%ení &tená#e, nakolik je takováto koncepce kompatibilní s Huizingov"m [2000] vyobrazením &lov!ka jako%to „homo ludens“ &i stejn! imaginativními pojetími Gabriela Marcela [2008] a Maxe Frische [1996], je% nesou ozna&ení „homo viator“ a „homo faber“. [3] Poznamenejme, %e a& zmíníme i jiné autory, budeme se p#edev'ím v!novat modelu „kreativní t#ídy“ Richarda Floridy, kter" je pova%ován za úst#edního p#edstavitele této koncepce a na jeho% pojetí zb"vající auto#i více &i mén! navazují. Na'e zam!#ení je té% motivováno tím, %e práv! tento badatel se pokou'í o sociologizující konceptualizaci role kreativity v sou&asném spole&ensko-ekonomickém uspo#ádání, &ím% se podstatn! li'í od t!ch autor$ [viz Howkins 2001; Hesmondhalg 2007], je% svou pozornost upínají pouze k hospodá#sk"m charakteristikám tzv. kreativního pr$myslu. Na na'í kritice m$%e b"t jist! pikantní i to, %e je velmi pravd!podobné, %e sám Florida Bourdieuho teorii zná, nebo( se n!které její teze objevují v &láncích, pod nimi% je sám podepsán [srov. Knudsen, Florida, Rousseau 2011]. [4] Jde o stejn" princip, kter" pou%íval Wittgenstein po svém odvratu od zobrazovací teorie k definování v"znamu. V"znam podle tohoto p#ístupu není nikterak vepsán do podstaty v"razu, slova, ale povstává z jeho vztahu k ostatním v"raz$m, z kontextu #e&ové hry: „[…] ta slova v'ak nic neznamenají; ne proto, %e nejsou doprovázena správn"mi zá%itky, n"br% proto, %e nestojí v kontextu jazykové hry“ [2006: 249]. Bourdieu sám pí'e o tom, %e diference v rámci sociálního prostoru „p#edstavují skute&nou #e&“ [1998:16]. [5] Blí%eji k podobn!j'ímu osv!tlení problematiky sociálního kapitálu v soudobé sociologické teorii srovnej [Vesel" 2006, 2008b, 2010]. [6] Podle teorie fyzika Jamese Maxwella. [7] Marxovo [1952, 1958a, 1958b] pojetí t#ídy vychází z vlastnictví v"robních prost#edk$. Ti, kdo vlastní v"robní prost#edky, p#edstavují v%dy t#ídu dominantní, zatímco ti, kdo je postrádají, jsou odsouzeni k úd!lu subdominantní, pod#ízené t#ídy. Vztah k v"robním prost#edk$m tak objektivn! vytvá#í diference mezi lidmi a zárove) té% t#ídní nerovnosti, v&etn! p#íhodn"ch podmínek k vyko#is(ování jedné t#ídy druhou. V"sledkem takovéhoto pojetí je existence dvou protilehl"ch t#íd, jejich% ozna&ení a forma vztah$ se li'í podle konkrétní kulturn!-historické situace. Z toho jasn! plyne, %e Floridovo pojetí t#ídy nemá s tím Marxov"m v$bec nic spole&ného. Kdyby m!lo, musela by b"t „kreativní t#ída“ definována prost#ednictvím vlastnictví n!jakého v"robního prost#edku, k &emu% v'ak nedochází. Naopak následujeme-li autor$v v"klad, zji'(ujeme, %e postavení „kreativní t#ídy“ – aktér$, je% jsou zde #azeni – je zna&n! rozporuplné, nebo( z hlediska ekonomick"ch zdroj$ tito akté#i nevlastní – krom! svého „know-how“, specifického kulturního kapitálu – vlastn! v$bec nic. Jsou tím pádem &asto
jak v subdominantním postavení v!"i vlastník!m v#robních prost$edk!, tak v!"i t%m, je& tyto vlastníky reprezentují (mana&er!m), "ím& by spadali mezi tu kategorií lidí, kterou Max Weber svého "asu velmi trefn% ozna"il za proletaroidní inteligenci. P$esto je to práv% specifick# kulturní kapitál (jakási dimenze kulturního kapitálu, mnohovrstevnatá ve sv#ch projevech a samotné symbolizaci), kter# umo&'uje se této skupin% aktér! vymezit v!"i zbyl#m zástupc!m moderního proletariátu, zvlá(t% pak novodobému proletariátu slu&eb. Na záv%r shr'me, &e jen velmi malá "ást aktér! z „kreativní t$ídy“ je v postavení vlastník! v#robních prost$edk!. [8] To ukazujeme nejen v p$edcházející poznámce pod "arou, v%nované exkurzi do Marxova pojetí t$ídy, ale také zde, kde m!&eme zd!raznit, &e stávající sociologi"tí teoretici t$íd – rozvíjející n%které základní marxistické kategorie, jako nap$. Eric Olin Wright nebo John Goldthorp – se v prvé $ad% soust$edí na vlastnické vztahy a a& teprve poté na jednotlivé t$ídy – jejich vrstvy "i oddíly –, je& dále rozli(ují podle míry jejich autonomie, kvalifikace anebo pozice v hierarchick#ch vztazích [srov. nap$. Katr'ák 2005: kap. ". 2. a 3.]. Nicmén% tyto prvky a jimi konstituované kategorie jsou v&dy velmi komplexní a nijak se nekryjí s úvahami Richarda Floridy. K tomu dochází pravd%podobn% z toho d!vodu, &e autor pon%kud podce'uje základní strukturu v#robního procesu, v n%m& se soust$edí pouze na aspekty v%dy a v%d%ní („know-how“) a naprosto p$itom obchází druhou v#znamnou "ást v#robních sil: úlohu pracovních prost$edk!, pracovních p$edm%t! a samotn#ch v#robních nástroj!, které d!le&it#m zp!sobem podmi'ují samotné vyu&ití lidského v%d%ní a kreativity [viz )imek 1997: 44-45]. [9] Sou"asn# personální management by tuto dimenzi ozna"il – a také tak de facto "iní – za jednu z pracovních kompetencí, její& úrove' má v n%kter#ch druzích povolání klí"ov# v#znam, kde&to v jin#ch jde z hlediska pot$eb pracovního místa o marginální element [srov. Plamínek, Fi(er 2005]. V zajímavé studii asijsk#ch v#zkumník! [Hui a kol. 2004: 28] je kreativita vnímána jako v#stup – prolnutí – r!zn#ch druh! kapitál!, a to jak ve smyslu individuálního kapitálu aktér!, tak korporátního kapitálu organizací, "ím& se blí&í jiné vizi sdílené sou"asn#mi „human relations“, a sice vymezení lidského kapitálu Michaela Armstronga [2010]. Oba zmín%né p$íklady rovn%& zpochyb'ují, &e by mohla b#t kreativita "ist% individuální kategorií, je& je jedinci n%jak vrozen% dána; mnohem pravd%podobn%j(í je, &e jde o v#sledek p!sobení sociálního prost$edí ("asto institucionáln% zakotveného) na jedné stran% a ur"ité objektivace kreativity sociálními aktéry na stran% druhé. [10] Neopome'me poznamenat, &e jedna z Floridou rozli(ovan#ch dimenzí kreativity odpovídá práv% um%lecké kreativit%. [11] O t%chto údajích, respektive jejich interpretaci, v(ak existují mnohé pochybnosti. Sám Cikánek [2009:40] uvádí, &e podle n%kter#ch evropsk#ch autor! Florida „pokulhává“ v interpretaci statistick#ch dat a „hledá korelace a jiné vztahy tam, kde nejsou“. Dále bychom mohli poukázat na n%které nedostatky nástroj!, tzv. kreativního indexu, kter# Florida pou&ívá k vyjád$ení schopnosti regionu p$ivábit "leny kreativní t$ídy a p$evést jejich potenciál do ekonomick#ch v#stup! [2009: 45]. Jednou z jeho slo&ek je po"et nov#ch patent! na obyvatele daného regionu. K tomuto ukazateli m!&eme poznamenat, &e se v *eské republice hovo$í o praxi, p$i ní& jsou patenty um%le vytvá$eny jen proto, aby si instituce v podobn#ch ukazatelích vedly lépe [srov. Toman 2011]. Kdy& k tomu p$i"teme obtí&nost definování kreativní t$ídy (podíl kreativní t$ídy na po"et pracujících je toti& dal(ím ukazatelem v rámci kreativního indexu) a nepr!kaznost kauzální (ipky mezi tolerancí a kreativitou regionu (t#kající se tzv. gay indexu), m!&eme o interpretaci dat produkovan#ch tímto nástrojem oprávn%n% pochybovat. [12] Je p$íhodné, &e jde pouze o makrostrukturální nástroje. Nikde se nedo"teme o uznání individuálních aktér!, kte$í se zaslou&ili o rozvoj kreativity druh#ch na osobní (mikro) úrovni. [13] N%meck# sociolog Ulrich Beck [2007: 159] nap$íklad konstatuje, &e vyman%ní produkce technologií z její ekonomizace by mohlo p$isp%t ke vzniku nov#ch technologií a reflexivn% racionálnímu rozvoji, kter# by byl (etrn%j(í k &ivotnímu prost$edí; tzn. k hodnot%, která je podle Floridy velmi blízká &ivotnímu stylu p$íslu(ník! kreativní t$ídy. [14] Cikánek této problematice v%nuje celou kapitolu s názvem „Nejednotné terminologické a obsahové
vymezení fenoménu v sou!asném sv"t"“ [Cikánek 2009: 22]. [15] Tak se m#$eme nap%íklad do!íst: „Volba termínu (slova, znaku), jím$ ozna!ujeme zkouman& p%edm"t, je v"cí konvence. Av'ak v"cí dohody ji$ není, které p%edm"ty pat%í do mno$iny „kreativní ekonomiky“. To odpovídá objektivní povaze v"cí a logice v"deckého zkoumání“ [Kloudová 2010: 192]. [16] Ob!as se v'ak objevují názory, $e relativismus, kter& implikujeme vzdálením se od epistemologie !istokrevného realismu, se nehodí pro zkoumání v situaci, kdy se na základ" jeho v&sledk# má politicky !i jinak záva$n" jednat. S tímto argumentem se podle na'eho názoru p%esv"d!iv" vyrovnává Zden"k Konopásek [1998: 23] ve své knize Estetika sociálního státu.
(títky: 6. !íslo To se mi líbí
Toto se líbí 3 lidem. Bu!te první mezi sv"mi p#áteli.
0
avatar Jan Kalenda a Tomá! Karger 5
0 komentá"# ! )ádné komentá%e.
P"idat komentá" Jméno Email Web
Odeslat
rubriky Editorial Téma Studie V&zkum
Manifest Rozhovor Case study Fenomén Diskurzivní anal!za Anal!za Esej Recenze Komiks RSS © 2010 - 2011 Konstrukt all rights reserved, ISSN 1804-6355
