Krátký komentář ke knize “Tajemství lásky” (Verze 8.0 Kandidát) Pavel Kastl, Leden 2012 Odmítnutí právní odpovědnosti: Tento komentář zobrazuje pouze osobní úhel pohledu a subjektivní pocity jeho autora. Z toho důvodu se autor zříká právní odpovědnosti za jakoukoli škodu vzniklou komukoli v důsledku použití tohoto komentáře a/nebo nesprávného nakládání s informacemi v něm uvedenými, a zároveň neručí za jejich přesnost, pravdivost, kompletnost, bezpečnost ani užitečnost.
Kdysi jsem si hrál na “dědu vševěda” a tvářil se, že jsem ze všech nejmoudřejší. Už mě to ale dávno přešlo. Zdaleka jsem nebyl tak neomylný, jak jsem si o sobě kdysi bláhově myslel. Faktem je, že kdyby se celému obsahu mých knih “Tajemství lásky” (a “Mozaika moudrosti”) uvěřilo a nechaly by se tak, jak jsou, aby se z nich normální lidé učili, bylo by to asi spíše horší než lepší, protože i když je jejich část dle mého názoru opravdu výborná, jako celek jsou přece jen poněkud zavádějící. V některé informace v nich uvedené jsem totiž jenom věřil, ale nevěděl je jistě. A část těchto informací byla chybná. Odpusťte. Na druhé straně, věříte-li obsahu těchto knih plně, klidně se ho držte a extrémní informace, uvedené v tomto komentáři, považujte třeba za projev duševní choroby. A to i navzdory tomu, že se v moudrých zlých kruzích říká, že jejím projevem nejsou. Mé knihy potkal stejný Osud jako takřka všechny ostatní knihy, napsané normálním živým člověkem. Jejich filozofie částečně vychází z chybného základu díky totální neznalosti jednoho z hlavních faktů: Dva druhy lidských duší a naše dávná evoluce. Zde je objasňující úryvek z mého článku “The Mystery of the Second Coming of Jesus Christ”:
Po všem, co jsem se dozvěděl a pochopil v posledních letech, jsem se rozhodl napsat malý komentář alespoň k některým informacím, uvedeným v knize “Tajemství lásky”. Postupně jsem se dozvěděl další skutečnosti, díky nimž se rozšířil můj obzor, i když zároveň i zúžil, protože jestliže má v sobě každý protiklad prvek svého vlastního protikladu, je každé rozšíření zároveň i zúžením a naopak. Jak vidíte, nedokázal jsem si odpustit svoji “univerzální filozofii” a relativitu jakoby všeho, i když všechno je zároveň i nic, jak již dávno víme :-) ********** Podívejme se nyní na jednotlivé kapitoly “Tajemství lásky” a řekněme si k nim pár slov.
Slovo autora Láska (v kombinaci s osobním štěstím) je pro každého z nás normálních lidí tou nejdůležitější věcí na světě, ale pro mnohé je také důležitá láska (a osobní štěstí) po smrti, což platí hlavně pro Satanské lidi, chtějící své posmrtné Pekelné štěstí co nejvíce prodloužit a proměnit v tzv. “život věčný”.
Úvod Souhlas.
Co je to láska Souhlas.
Smysl prožívání lásky Souhlas.
Ve světě Boží lásky K napsání této kapitoly jsem byl inspirován dílem Raymonda Moodyho, o kterém ale celkově vzato nemohu hovořit pozitivně, neboť jsem se o skutečném významu jeho práce i původu různých, jím použitých svědectví o prožitcích blízkosti smrti, již před lety dozvěděl cosi zvláštního. O tom zde ale psát nebudu, nicméně je to v mé poslední knize. Také mne trochu inspirovala píseň “The Power of Sex” od skupiny E-Rotic, kterou jsem si při psaní této kapitoly tehdy pouštěl. Ano, je takové krásné místo, ale dostat se do něj je těžší, než jsme učeni, a většinou nám v tom brání právě ti lidé, kteří se tváří, že by nám ze všech nejvíce přáli se tam dostat.
Láska a Osud V podstatě souhlas. Musím ale podotknout, že některá “Osudová setkání” mohou být účelově zařízena jinými lidmi. Zde je ukázka jednoho z nich, poněkud vytržená z kontextu (“Sexual Screening” z “The Other Kind”):
Ovšem i takováto setkání jsou vlastně Osudem, takže láska je stoprocentně předurčena a tato kapitola je v principu pravdivá.
Fyzická láska a její účinky na organizmus Souhlas.
Rozdíly mezi mužským a ženským pohlavím Souhlas.
Probouzení pohlavní síly Souhlas.
Tajemství mystické svatby Část souhlas, část nesouhlas. Schéma příbuznosti je v principu pravdivé, ale detaily, jak to funguje v životě, jsou jiné. Vysvětlení globální mystické svatby a rozvodu při vzniku a zániku jednotlivých vesmírů se zdá být v pořádku. Ovšem pro život jsou energetická kompatibilita člověka jako celku s jiným člověkem aktuálně důležitější, než duševní příbuznost z jejich minulých životů. To, že se setkávají příbuzné duše a znovu spolu žijí, je méně časté i méně důležité, než jsem si původně myslel. Za prvé část normálních lidských duší je konfiskována (= ulovena), a zbylé žijí v lidstvu, jež je směsí normálních lidských a Pekelných humanoidních duší. Žít na Zemi s mystickou sestrou a s tou se i v Nebi oženit je vzácnost. Nejvyšším cílem není snaha získat pro sebe nějakou jinou duši a s tou splynout, ale pomoci těm nejintenzivněji trpícím, nechat vládnout globální vlažně-harmonické dobro a zabránit Peklu dopouštět se zla na lidech. Věřím, že obrázky z této kapitoly skutečně pravdivě vypovídají o naší duševní příbuznosti a v principu platí jak u normálních lidí, tak i u “tajných černých”, a rovněž tak i u zvířat, rostlin atd. Jen ale trochu jinak, než jsem to viděl před léty. Lokální mystická svatba dvou tzv. “sesterských duší” se povede jen někomu, ale hromadná mystická svatba se povede všem. Vše, co zbude z toho všeho, co bylo v průběhu existence vesmíru, se spojí hromadnou mystickou svatbou, a to i když některé duše, které kdysi v průběhu jeho existence byly, již nejsou, nebo jsou ale v takovém stavu, ve kterém by lokální mystickou svatbu nemohly absolvovat.
Tajemství ženské krásy Část souhlas, část nesouhlas. My normální lidé sice někdy vidíme krásu duše jiného normálního člověka, avšak většinou nedokážeme vidět “krásu duše” Pekelných lidí. Takže pokud mají hezké tělo, připadají nám krásní. Například řada Satanských žen, co mají relativně ošklivou duši, jsou vyhodnoceny normálními muži jako vyslovené krásky. Zde je úryvek z “Not only bad man…” z “The Other Kind” (nelamte si hlavu nad tím obrovským procentem; za prvé je to teoretický příklad vytržený z kontextu a za druhé jste neviděli celý obsah knihy):
Co se týče výše uvedeného obrázku a ženské krásy, je užitečné připomenout si následující větu z “indikačního” filmu “They Live” (1988): „That's like pouring perfume on a pig.” Mnoho lidí již v tuto chvíli ví, o čem hovořím. A měli by to vědět hlavně normální muži!
Normální lidská duše je plně spojena se svým fyzickým tělem a naplno prožívá všechny radosti i strasti. Duše Pekelných lidí, ač také humanoidní, je však jiná. Je do svého fyzického těla vklíněna, ale není s ním spojena plně. Způsob tohoto připojení lze zobrazit jako postavu v postavě. Podoba normální lidské duše je ve větším souladu s podobou jejího fyzického těla, protože je s ním spojena plně. U Pekelných lidí je tomu opačně, a z toho důvodu je u nich větší rozdíl mezi mírou fyzické a duševní krásy. Odtud také existují Satanské krásky s ošklivou duší.
Sláva normálním ženám, těm krásným něžným tvorům, co mají krásné tělo i duši, a uvnitř pravý ženský cit jak to má být!
Karmická astrologie lásky aneb diagnostika duševní příbuznosti partnerů Jsou lidé, kteří mají vzájemně dobré konstelace a mohou šťastně žít jeden s druhým, ať již spolu jejich duše v minulosti žily nebo ne. Pokud žily, tento vztah by měl jít vyčíst z postavení měsíčních uzlů. V dřívějších letech jsem považoval vazbu z minulosti jako hlavní kritérium a všechno ostatní se jí snažil podřídit, dnes jsem však v tomto ohledu střízlivější. Faktem totiž je, že příznivé okolnosti doprovázené energetickou kompatibilitou obou partnerů mohou pro oba někdy zplodit, alespoň dočasně, větší dobro, než vztah s leckterou duší, se kterou se společně žilo ve více minulých životech. Pravděpodobně je důležitější ta duševní příbuznost, která vznikla stvořením duše (z jaké části lidské části Centrální Kosmické Duše pochází), než ta příbuznost, co vznikla společným prožíváním životů. A to hlavně z hlediska vzájemné kompatibility. Samozřejmě, že největším vrcholem v tomto smyslu jsou společné životy s duší, která je příbuzná jak kompatibilitou vzniklou jejím stvořením, tedy danou jí na počátku, tak příbuzností vzniklou společnými životy (jen pokud byly tyto životy takové, že nepokazily vzájemný vztah obou duší, ale naopak). Dnes jsem toho názoru, že setkání s blízkou duší je mnohem méně častým jevem, než jsem si kdysi myslel. Převtělování normálních lidských duší existuje v omezenější míře, řada lidí se po smrti už znovu nenarodí. Je proto vhodné se minulostí vlastní duše příliš mnoho nezabývat, spíše se upnout k tomu životu, který právě žijete, jako kdyby byl jediný. Třeba bude. Při formování mého názoru na toto téma jsem byl v mládí ovlivněn vícero lidmi, vesměs Pekelnými, což jsem tehdy ještě nevěděl. Opět úryvky z “The Other Kind” (“The True God” a “The Development of my books”):
Jedni mi lhali, že mě znají z minulých životů, o čemž jsem nic nevěděl. Druzí byli lidoví léčitelé, co tvrdili, že se člověk skládá z duše (která se převtěluje) a z ducha (ten prý zbude po každé inkarnaci duše), a jeden z nich mi dokonce zprostředkovával rozhovory s duchy žen, se kterými moje duše údajně žila jako muž ve svých minulých životech. A aby toho nebylo málo, mluvil jsem dokonce i s duchem, který po mě zbyl po předminulé inkarnaci mojí duše! O mystické svatbě mi kdysi vyprávěl jeden pán a já se toho chytnul, ale ne že by to byla blbost, ten princip je docela pravdivý, i když jeho praktické uskutečnění je spíše jiné, než jak mi bylo řečeno. Také jsem četl pár knížek, napsaných lidmi, co vysvětlují duchovní věci jinak, než jak je ve skutečnosti znají. A protože některá a stále ta samá “zásadní fakta” byla uvedena v důvěryhodně vypadajících zdrojích, působících dojmem naprosté vzájemné nezávislosti, některým z nich jsem uvěřil. Zde je citace z mé knihy “Záblesk Pravdy”: „Je zajímavé, že celá řada náboženství a filozofů došla při svém zkoumání jsoucna k podobným závěrům, a to proto, že Pravda jest jen jedna.” Hluboký omyl! Ti, kdo nás na tomto poli vedou, jsou buď většinou přímo “Sataňáci” a ti nám v tom hlavním úmyslně lžou, nebo výjimečně normální lidé, kteří však neodhalili to tajemství, které před námi Pekelní lidé střeží. Zde je úryvek z “You Should Know” a pod ním následuje přibližný překlad do češtiny:
„Viděl jsem moudré zlé muže, co nikdy neučili své žáky pravdivě, co vytvořili církve s chybnou teologií, aby vás všechny učili chybně. Pak usedli na trůny tohoto slepého světa, aby nad vámi vládli, střežíce bránu smrti, aby dveře ráje před vámi zamkli.” Říká se, že špatné úmysly je možné skrýt pod hezkou fasádou a že největší zlo se dá dobře maskovat spoustou menšího či středního dobra. O tom také vypovídá následující myšlenka z “The Other Kind” a pod ní je přibližný překlad do češtiny:
„Jestliže by někdo vytvořil hezky vypadající náboženství, slibující, že se budete mít po smrti dobře, a zároveň by kradl vaše duše a on sám by žil z energie produkované jejich utrpením, je pravdou, že by se před vámi snažil tuto skutečnost zatajit, ať to stojí co chce? A kdybyste se to dozvěděli, je pravdou, že byste začali ty své duše bránit? Samozřejmě, ten dotyčný by se snažil skrýt své zlé úmysly, ale i kdyby byl tak dobrý prezident, jako Barack Obama; i kdyby nás rozesmával tak srdečně, jako Rowan Atkinson; i kdyby pro nás hrál ve filmech tak výborně, jako Kristanna Loken; i kdyby reprezentoval křesťanství tak perfektně, jako Joseph Ratzinger; a i kdyby se staral o nemocné a umírající tak kouzelně, jako Matka Tereza, přesto by to nezabránilo jeho zlým úmyslům, aby vyšly jednoho dne najevo!”
Takže i v mém případě se různé Satanské zdroje podílely na zformování mého názoru nejen na tajemství lásky. Na druhé straně, některé věci přišly z vlastních prožitků a ne z toho, co někdo napsal nebo co mi někdo účelově řekl. Celé mládí jsem byl kombinací pokaženého výtvoru druhých lidí se skutečnou Boží inspirací a originalitou. Tehdy jsem ještě nevěděl, že lidskou kulturu a náboženská učení vedli temní lidé, kteří úmyslně udržují normální část lidské populace v nevědomosti. Jejich zdánlivě nezávislá učení, ač každé jiné než ty ostatní, nám dávají všechny možné informace kromě těch pro nás nejdůležitějších, jež jsou zakázány.
Jinými slovy, v Satanských zdrojích informací se můžete dočíst všechno možné, ovšem pouze kromě toho pro vás nejdůležitějšího: Kdo vám skutečně vládne a proč, proč to tu je tak jak to tu je, a co vás čeká a nemine.
Intenzita lásky Souhlas. Ty typy intenzit a způsobu prožívání lásky platí, ale s tím dodatkem, že normální lidé prožívají všechna zmíněná schémata, avšak Pekelní lidé, a teď mluvím o celé jejich duši (nejen o tom člověku, kterým jakoby jsou), prožívají převážně lásku nízké až střední intenzity, avšak dlouhého trvání. Takový je jejich stabilní postoj k rodnému negativnímu paralelnímu světu a jejich duševním příbuzným.
Nejvyšší forma sexu Souhlas. Ale oba musí patřit mezi normální lidi, jen pak to mohou prožít naplno včetně hlubokého oboustranného duševního prožitku.
Problém ideální lásky Souhlas.
Kniha zákona podivného Proč ne.
Jak lze milovat všechno skrze vše Souhlas.
Jak znovu nalézt ztracenou lásku Souhlas. Snad jen ta poznámka, že pokud je příčinou bolesti ze ztracené lásky smrt partnera, tak pokud to byl normální dobrý člověk, je nejprve vhodné pomodlit se za to, aby se měla jeho duše po smrti dobře, a teprve na druhém místě může být nějaká prosba za opětovné setkání s ní. Zpravidla je ale nejvhodnější duši zemřelého vůbec nerušit a nic od ní nechtít.
Láska a její podoby Třeba tak nějak.
Sexuální deviace jako transformace specifické energie lásky Souhlas. Pouze ten dodatek, že z hlediska VšeOrganizmu jde více o to, co duše, respektive člověk, přesně transformoval, když to prožíval, než co si z toho všeho jeho duše odnese “na druhou stranu”. VšeOrganizmus (tedy všechny jeho vesmíry, nejenom ten náš) existuje díky tomu, co všechno se v něm odehrává. Například hromadné mystické svatby, a to i když některé jednotlivé duše při takové svatbě “chybí”. Bez některých to jde, ale nejde to bez potenciálu, který jimi byl vytvořen tím, co za života tyto duše prožily. Ani jeden jediný pocit ani jedné jediné bytosti nesmí chybět! A to platí i pro prožívání sexuálních deviací.
Další extrémy v lásce Souhlas. Jen ten dodatek, že řada Satanských lidí se dokáže obejít bez sexu i bez partnera snáze, než normální lidé. Mnoho jejich vztahů existuje převážně na základě dohody a nejsou prožívány příliš intenzivně, ať již to zvenku vypadá jak chce. Prostě věřím tomu, že tohle je u “tajných černých” častější, než u nás. Ale třeba se pletu.
Skrze nenávist k lásce Souhlas.
Láska a nemoc Tak nějak.
Meditace lásky Víceméně souhlas. Pouze si dovolím jednu poznámku, a to že při těchto meditacích lásky existuje drobné nebezpečí, když meditující považuje vztah nějaké druhé osoby k sobě za lásku a přitom ho ta osoba neměla ráda (a možná ho i tajně nenáviděla). Bezpečnější je prožívat všechny vlastní lásky, které jste vůči komukoli měli, ale méně bezpečné je prožívat lásky ostatních lidí k vám, protože svojí lásku k nim znáte lépe, než jejich eventuální lásku k vám.
Umělé prožití lásky Souhlas. Pouze poznámka, že hologram, ač je celkově horší volbou než normální živý lidský partner, byť s nějakými těmi chybami, může být výjimečně volbou lepší, než takový živý partner, který s vámi má převážně zlé úmysly.
Problém citové závislosti Souhlas. Pokud jde o zmíněný rozdíl potenciálů jako příčinu citové závislosti na jiném člověku, jedním z takto působících rozdílů je i odlišnost normální lidské a Pekelné humanoidní duše. Satanští lidé mají velký vliv na normální lidi, umí s nimi zacházet a vzbudit jejich sympatie i důvěru. Je mnoho případů, že se normální lidé stanou citově závislí na Satanských lidech. Vlastně se jedná o další možnou příčinu v kapitole zmíněné energetické nekompatibility.
Láska k druhým jako projev lásky k sobě V principu je to správně. Jen tak pro zajímavost: někteří lidé svojí lásku k druhým skrývají. Zejména Pekelní lidé, kteří mezi sebou často předstírají konflikt a špatné vztahy, avšak zevně se přitom mohou laskavě chovat k normálním lidem, které ve skutečnosti nemají nijak výrazně rádi, a které jsou kdykoli schopni obětovat pro své skryté zlé cíle.
Skoro každý se chce mít dobře Touha užívat si za svého pozemského života je vlastní hlavně normálním lidem, i když někteří z nich se upínají i k posmrtnému štěstí (zejména ti věřící). Kdo však dává přednost posmrtnému štěstí před pozemským, to jsou asi hlavně Satanští lidé.
Vraťte mi mojí druhou polovinu! Částečný souhlas. Pokud má normální člověk v pořádku cítění, patřící k jeho fyzickému pohlaví, a heterosexuální orientaci, touha po sexuálním spojení s jedincem opačného pohlavní bývá přítomna. Tato touha má samozřejmě duševní podklad a v podstatě se jedná o touhu po splynutí, prostřednictvím kterého dojde k jejímu utišení. Potud je dané vysvětlení v pořádku. Kromě “splynutí” s ideálním protikladem však existuje ještě jedna možnost “utišení” této potřeby. Jedinec, který získá cítění obou pohlavních principů a stane se “sexuálně samostatným”, může teoreticky existovat bez potřeby splynutí se svým ideálním protějškem (který již touto jeho změnou přestal být ideálním a dokonce přestal být i protějškem), neboť se jím do jisté míry sám stal. Úryvek z “The Other Kind”:
Mystický slib lásky Souhlas.
Moudrosti o lásce Nebudu zde rozebírat jednotlivé moudrosti z této kapitoly. Musím ale říci, že jsem s drtivou většinou z nich velmi spokojen. Tu a tam bych něco podotknul nebo to řekl jinak, ale až na nemnoho exemplářů bych to nechal tak, jak to je. Dva příklady drobného zásahu za účelem přesnějšího vysvětlení: Upne-li člověk veškerou energii své lásky jen na svého milence, nebude již moci plně prožívat lásku k rostlinám nebo zvířatům, nebo lásku univerzální. Existují sice milenecké vztahy, které dovolují prožití ostatních lásek včetně lásky univerzální, avšak jedná se o vzácné výjimky. Ve většině případů platí, že kdo intenzivně miluje jen svého partnera, většinu své energie lásky transformuje s ním a na prožívání jiných lásek mu již energie nezbývá. Naproti tomu člověk, který neprožívá energii lásky se svým partnerem či milencem, může svojí lásku o to více prožívat s přáteli, zvířaty, rostlinami či se samotným Bohem. Hezky řečeno. Zde je malinký dodatek k tomuto tématu z “The Other Kind”:
Abychom mohli lépe poznat lásku druhých k nám (a i sami sebe), měli bychom nejprve poznat zlo a pak teprve dobro. Nejprve být vyřízení a zničení a vidět, jak nás druzí opouštějí a jak s námi nesoucítí. A pak už bychom si o nich naivně nemysleli, že jsou k nám dobří a že nás milují. Jen pokud druhé poznáme jen z té jejich lepší stránky, čímž je vlastně nepoznáme (alespoň ne jako celek, protože poznáme pouze jejich pro nás lepší část), jen pak je můžeme lidsky milovat. Zde bych například doplnil poslední větu z této moudrosti informací, že někteří lidé mají svojí horší stránku tak malou a tu lepší tak velkou, že je můžeme lidsky hluboce milovat, i když je poznáme takříkajíc “z obou stran”, tedy jako celek.
Závěrem bych chtěl upozornit na jednostrannost lásky mezi normálními a Pekelnými lidmi. Normální lidé milují “Sataňáky” intenzivně, ale Pekelní lidé tuto lásku mnoho neopětují, a to i kdyby se zvenku tvářili bůhvíjak pozitivně a i se tak skutečně chovali. Obecně vzato, vydávat mnoho energie lásky vůči tomu, kdo jí neopětuje, je ve většině případů škodlivé (i když samozřejmě existují výjimky). _____________________________________________ Bonus k tomuto krátkému komentáři: Chtěl bych vám objasnit jednu zásadní věc, mající přímou souvislost s mírou pravdivosti informací v “Tajemství lásky” (a “Mozaice moudrosti”). Řekl jsem, že nejdůležitější informace, které před námi Pekelní lidé tají, jsou pro nás zakázány. A kdyby je tyto mé knihy skutečně odhalily, byl bych pravděpodobně chemicky (či jinak) rozbourán již před mnoha lety a dokonce asi ještě dříve, než bych ty knihy stačil vůbec dodělat (byly pravidelné kontroly mého PC v průběhu jejich psaní). To, že tomu tak nebylo, je důkazem toho, že ty knihy nebyly až zase tak moc pravdivé a odhalující, jak by se mohlo zdát. Avšak jejich pojetí života jako transformace energie, způsob chápání VšeOrganizmu i část jejich filozofie se zdají být správnými.
