Krátký život pro zlaté tele

KS Zlín 4.5.2014 

Krátký život pro zlaté tele

    Ex 32:  1   Když  lid  viděl,  že  Mojžíš  dlouho  nesestupuje  z  hory,  shromáždil  se  k  Áronovi  a  naléhali  na  něho:  "Vstaň  a  udělej  nám  boha,  který  by  šel  před  námi.  Vždyť  nevíme,  co  se  stalo  s  Mojžíšem,  s  tím  člověkem, který nás vyvedl z egyptské země."  2  Áron jim řekl: "Strhněte zlaté náušnice z uší svých žen, synů a dcer a přineste je ke mně!"  3  I strhal si všechen lid z uší zlaté náušnice a přinesli je k Áronovi.  4    On  je  od  nich  vzal,  připravil  formu  a  odlil  z  toho  sochu  býčka.  A  oni  řekli:  "To  je  tvůj  bůh,  Izraeli,  který tě vyvedl z egyptské země."  5    Když  to  Áron  viděl,  vybudoval  před  ním  oltář.   Potom  Áron   provolal:  "Zítra  bude  Hospodinova  slavnost."  6    Nazítří  za  časného   jitra  obětovali  oběti  zápalné  a přinesli oběti pokojné. Pak  se lid usadil k jídlu a  pití.  Nakonec se dali do nevázaných her.  7    I  promluvil  Hospodin  k  Mojžíšovi:  "Sestup  dolů. Tvůj lid, který  jsi vyvedl  z egyptské  země, se  vrhá do  zkázy.  8    Brzy  uhnuli  z  cesty, kterou  jsem jim přikázal. Odlili si sochu býčka  a klanějí se  mu,  obětují mu  a říkají:  »To je tvůj bůh, Izraeli, který tě vyvedl z egyptské země.«"  9  Hospodin dále Mojžíšovi řekl: "Viděl jsem tento lid, je to lid tvrdé šíje.  10  Teď mě nech, ať proti nim vzplane můj hněv a skoncuji s nimi; z tebe však udělám veliký národ."  11   Mojžíš  však  prosil  Hospodina,  svého  Boha,  o  shovívavost:  "Hospodine,  proč  plane  tvůj  hněv  proti  tvému lidu, který jsi vyvedl velikou silou a pevnou rukou z egyptské země?  12   Proč  mají  Egypťané  říkat:  »Vyvedl  je  se  zlým  úmyslem,  aby  je  v  horách  povraždil  a  nadobro  je  smetl  z  povrchu  země.«  Upusť  od  svého  planoucího  hněvu.  Dej  se  pohnout  k  lítosti  nad  zlem,  jež  proti  svému lidu zamýšlíš.  13   Rozpomeň  se  na  Abrahama,  na  Izáka  a  na  Izraele, své služebníky,  kterým jsi sám při sobě  přísahal  a  vyhlásil:  Rozmnožím  vaše  potomstvo  jako  nebeské  hvězdy  a  celou  tuto  zemi,  jak  jsem  řekl,  dám  vašemu potomstvu, aby ji navěky mělo v dědictví."  14  A Hospodin se dal pohnout k lítosti nad zlem, o němž mluvil, že je dopustí na svůj lid.      1.  

Úvod 

Téměř všichni jsme schopni si tento příběh zařadit do Bible. Jsme historicky ve chvíli, kdy by  mělo vyvrcholit spojení Boha Hospodina se svým lidem smluvní formou. Hospodin bude jejich  Bohem, ochráncem, zastáncem, Izrael bude jeho lid.   Jsme po době zázračného vyvedení z Egypta, přechod Rudého moře, putování pouští  s křepelkami, manou, vodou ze skály, zažili zázračné Boží projevy, dostali desatero, …  Před začátkem našeho oddílu Mojžíš odešel na horu Sinaj pro další Boží pokyny a naučení.  A byl tam dlouho….  Byl tam dlouho ….  A tady vznikla zápletka našeho příběhu.  Boží lid mohl v začátcích přestat existovat. Všechno se tak říkajíc lámalo a mohlo být všechno  jinak. Zkusme si z tohoto fakt dramatického příběhu vzít několik ponaučení.      2.  

Ztratil se Mojžíš 

str1/5 

KS Zlín 4.5.2014 

Ztratil se prostředník, který jim Boha zprostředkoval. To byla katastrofa. A taky objevená realita  jejich víry k Bohu.   Jaká to byla vlastně víra a důvěra vůči bohu Hospodinu – prakticky žádná. Šokující odhalení.  Izraelci si „podrželi svoje náboženství po otcích (Abraham, Izák, Jákob – Izrael). I po dobu otroctví  v Egyptě. Co znali? Znali náboženství – okázalé Egyptské, honosné bohaté, mocné, s chrámy,  kněžími, bohoslužbami, bohem faraónem a panteonem bohů. Izraelci měli jednoho, svého, kterého  ale nijak neznali. A oproti mocným bohům Egypťanů ten jejich Bůh byl asi takový slabší. Rozhodně  Egypťané byli více „požehnaní“ než otroci židé.   Takové srovnání měli v hlavách po generace 400 let.     

Celou tuto historickou zkušenost rozbil Mojžíš. Přišel s jejich Bohem, který je mnohem mocnější než  bohové Egyptští a který je v zázracích a moci vyvedl z otroctví. To musela být euforie. Mít vůdce,  mít Boha, který dá ostatním na frak. A jak se o ně  3 měsíce staral na poušti.   

Toto všechno platilo jen do okamžiku první „zkoušky“. Ani to pořádná zkouška nebyla. Aby se  projevilo, že k Hospodinu nemají vztah víry, důvěry, že jsou sami svoji a boha mají jen ke svému  zisku.  Jak usoudili, že je Mojžíš pryč – Mojžíš jim ztělesňoval toho mocného Boha, jak usoudili, že nemají  tu zázračnou ochranu – vzali vše do svých rukou a Boha si udělali. Takového, jakého znali –  zpodobnění něčeho – zde vzali formu telete, i když zlatého.  Vyměnili přikázání   2  "Já jsem Hospodin, tvůj Bůh; já jsem tě vyvedl z egyptské země, z domu otroctví.  3  Nebudeš mít jiného boha mimo mne.  4  Nezobrazíš si Boha zpodobením ničeho, co je nahoře na nebi, dole na zemi nebo ve vodách pod zemí.  5  Nebudeš se ničemu takovému klanět ani tomu sloužit    Za zvolání:   4  On je od nich vzal, připravil formu a odlil z toho sochu býčka. A oni řekli: "To je tvůj bůh, Izraeli,  který tě vyvedl z egyptské země."  A vesele mu druhý den obětovali, hodovali, nevázaně se začali bavit, …   

Bůh hledá důvěru, vztah, víru. Proč? To mu bylo upřeno v ráji. Hledá to u těch, o které se chce  starat.  Izraelci neměli problém, dokud:  a) vše bylo klidné, neměnné, Bůh se nějak neprojevoval, nevměšoval se, …   asi modlili za změnu, ale asi o ní měli své představy …   b) nepříjemné důsledky Božího jednání (domnělé) – ztráta jistoty ­ tak takové důsledky  nechceme – Boha si raději my zvolíme   

Vztah neměli ani k Mojžíšovi:   Vždyť nevíme, co se stalo s Mojžíšem, s tím člověkem, který nás vyvedl z egyptské země."   

Je to paralela na Příchod PJK do Izraele – reakce Izraelců – dobré, dobré, dokud jim nezačal brát  některé přesvědčení a jistoty.   To se potom člověk nezná a jde na krev.     

Co nám tohle říká????????  str2/5 

KS Zlín 4.5.2014 

 

Je těžké věřit Bohu. Je těžké mu důvěřovat. Tváří tvář strachu si člověk chce pomoct sám. Být  sám sobě bohem – tzn. pomocníkem, zachráncem, zvolit si své rychlé řešení. I když z Božího  pohledu pošetilé a bezmocné. Jak jim mohlo zlaté tele pomoct ?  Leda je uvrhnout do zkázy. Jak jsme i dál četli.   

ALE:  Nesuďme je ale rychle za jejich slabost. Pravděpodobně bychom jednali stejně.  Vzpomeňme na učedníky PJK. PJK jim byl odňat a co vidíme. Nevěru, strach, útěk. Rychlé  zapomenutí na moc PJK, na jeho slova.  Bůh to o nás lidech ví a tak nám pomohl – nám křesťanům, abychom neupadli jako Izraelci.  Zachoval nám vůdce – vzkříšením a dal přítomnost DS.   To Izraelci neměli a podle toho i dopadli.   

POUČENÍ:  Potřebujeme vůdce, prostředníka, vyvoleného, kterého Bůh připraví a nám ho dá. Pro Izrael to byl  Mojžíš, pro křesťanstvo PJK a DS. Také nám bylo dáno historické poučení v Bibli zapsané.  Máme toho mnohem více, než abychom na Boha zapomínali a chodili si po svých pomocích.  Z Boží reakce vidíme, že se mu to vůbec nelíbí. A to tak, že chtěl Izrael na místě zničit.  Vyvarujme se jednání jako Izrael. Věřit Bohu a uctívat jej pouze v období slávy, úspěchu,  vítězství. Opustíme­li víru a důvěru k Bohu v období „soužení“ v období doměnek, že nás opustil,  a  začneme si pomáhat či žít bez něj  ­  pak je naše víra podobná té izraelské telecí.     

Hodnotová slepota 

3.  

Když si Izraelci vydupali zlatého býčka, museli si ho ovšem „zaplatit“. Přišli o své šperky,  ozdoby, umělecké hodnotné díla. Kterými se mohli zdobit, nebýt jen chudáky.   Víte od kdy měli Izraelci ozdoby a ty náušnice,    kterými byli ověšeni? Přece od chvíle, kdy je  Bůh osvobodil. Od chvile kdy vycházeli z Egypta a měli si od Egypťanů vyžádat jejich bohatství. Né  ukrást, ale vyžádat za ty roky otroctví. A Egypťané jim je dali. Když byli otroci, tak žádné zlato a  ozdoby nevlastnili.  A tak Izraelci dobrovolně a rádi tyto hodnotné „Hospodinovi dary“ odevzdají na neforemné  zlaté tele. Kus zlatého kovu.  Nebo­li: Hospodin je zbohatil, oni to bohatství odhodily. Po chvíli bohatství zase nemají nic,  zaplatili vše co měli za neexistujícího Boha.      

Je to velmi symbolické.   Člověk odhazující Boha zchudne.  Pravý Bůh dává, falešný bere.   

Otázka:  Chtějí lidé zlaté tele, které jim neuteče, které si mohou podle svého obrazu připodobnit.  Nebo živého jednajícího Boha?  Žel velká většina lidí chce to první. Živý Bůh totiž má  nároky, má smluvní podmínky. Zlaté tele si vezme, něco  zaplatíte a děláte si co chcete.   

str3/5 

KS Zlín 4.5.2014 

Izrael si tento zvyk přes všechny zkušenosti podržel i dále:  Jeremjáš  2:11   Zaměnil  snad  nějaký  pronárod   bohy,  ač  to  žádní  bohové  nejsou?  Můj  lid   zaměnil  svou  Slávu za to, co není k užitku.  12  Děste se nad tím, nebesa, ustrňte nesmírnou hrůzou, je výrok Hospodinův.  13   Dvojí  zlo  spáchal  můj  lid:  Opustili  mne,  zdroj  živých  vod,   a  vytesali  si  cisterny,  cisterny  rozpukané,  jež vodu neudrží."      4.  

Zklamaný a Rozlícený Bůh  

Takto bychom neměli chtít Boha vidět.   Jak bysme mohli vnímat jeho pohled?  Od Abrahama, přes praotce, 400 let v Egyptě Bůh vytváří lid, národ, aby byl světlem ostatním  v náboženské tmě a zvůli člověka, v uctívání ´DÁBLŮ A SATANA.  A teď Hospodin prožívá zklamání. Je ochoten začít znovu od Mojžíše.    9  Hospodin dále Mojžíšovi řekl: "Viděl jsem tento lid, je to lid tvrdé šíje.  10  Teď mě nech, ať proti nim vzplane můj hněv a skoncuji s nimi; z tebe však udělám veliký národ."    Mojžíš Hospodina přemluvil.  I když bez trestu to zcela nebylo. Jak čteme dále, ovocem trestu bylo:  ➢ Dále čteme o 3000 mrtvých.  ➢ Dále čteme, že Bůh odmítl přebývat mezi Izraelci. Pouze ve stanu setkávání mimo  tábor.    Rozlícený   X   shovívavý   

Přesto je Bůh ochoten na přímluvu Mojžíše změnit své rozhodnutí, být milostivý a dát další šanci.   Jakoby si připravil přímluvce, který ho přemluví.   Který přivede na světlo nejen stranu Boží – spravedlivého hněvu a trestu, ale i druhou Boží tvář –  milost, milosrdenství a odpuštění – v protikladu k lidské hříšnosti a provinění.   

Není to poprvé.  Vzpomeňme na Abrahama, když se přimlouvá za Sodomu. To zvláštní smlouvání s Bohem. Které si  Bůh nechal líbit. Na které milostivě reagoval.   

Všimněme si tedy Mojžíše. Je zde v přímluvách za hříšný lid předobrazem PJK.    

Nakonec to s lidstvem asi nejde jinak. Bůh připravil pro celý svět přímluvce, kterého slyší. ŘEČ JE  O PJK.     Římanům  8:34   Kdo  je  odsoudí?  Vždyť  Kristus  Ježíš,   který  zemřel  a  který  byl  vzkříšen,  je  na  pravici  Boží a přimlouvá se za nás!    1   Janův  2:1   Toto  vám  píšu,  děti  moje,  abyste  nehřešili.  Avšak  zhřeší­li  kdo,  máme  u  Otce  přímluvce,  Ježíše Krista spravedlivého.  2  On je smírnou obětí za naše hříchy, a nejenom za naše, ale za hříchy celého světa.    ➢ Když všechno z tohoto kázání zapomeneme, tak jedno nesmíme. Bůh pro nás připravil  přímluvce. Přimlouvá se za nás v nebi přímo u Božího trůnu.  

str4/5 

KS Zlín 4.5.2014 

➢ A kdyby přimlouvání nestačilo, tak mu Bůh dal platidlo silného kalibru. PJK má svou krev. 

Má oběť, kterou Bůh přijal. Má platidlo, kterému Bůh dal přednost před trestem a  spravedlností.   

➢ V nebi je největší hodnotou KREV PJK. 

    5.  

Proměna je možná 

Naše osobní zkušenost s vírou a důvěrou, se hříchem může být v mnoha ohledech podobná jako  s Izraelem jako s národem. I my nejsme zdaleka dokonalí, bez kazu a vady. Podstatné ale je, jestli  chceme změnu. Potom Bůh pracuje i s námi.   

Opět k Mojžíši. Jaká byla jeho proměna.  Vraťme se do okamžiku jeho života, kdy ve „svatém horlení“ zabil Egypťana. To byl krátký  proces – provinění a trest, okamžitá spravedlnost.   Jaký je to rozdíl a opak, kdy místo trestu, žádá odpuštění a milost. Za těch 40 let Bůh  v Mojžíšovi proměnil tvrdost a nesprávnou horlivost v milost. 40 let to trvalo, aby Mojžíš místo trestu  dával milost.    

Je to naděje i pro nás – i na nás Bůh pracuje. Pokud máme oči otevřené a běžíme s pohledem  upřeným na něj.   

str5/5