Krátce října. V tomto čísle najdete: TÝDENÍK ŘÍJNA 2008 XVI. ROČNÍK

TÝDENÍK

31

15. ŘÍJNA 2008

V tomto čísle najdete: ∙ Platy ve školství jsou o pětinu nižší ..................................................... 3 ∙ Vzdělávat žáky společně? ..................................................................... 5 ∙ Loutky rozvíjejí u dětí fantazii ............................................................... 7

XVI. ROČNÍK

Krátce...

14. října

Vedení ČMOS pracovníků školství jednalo s náměstek ministra školství Jindřichem Kitzbergrem o novele zákona o pedagogických pracovnících. Odbory nesouhlasí s některými navrhovanými změnami.

16. října V Praze se uskuteční seminář Otevírání školy dětem. Jeho cílem je podpořit sociálně znevýhodněné žáky a vzdělávání různorodých žákovských kolektivů. Seminář pořádá americké velvyslanectví, Fulbrightova komise, Nadace Open Society Fund a občanské sdružení AISIS.

16. října Další diskusní setkání u kulatého stolu ke vzdělávací politice na téma Žáci – spolutvůrci života škol bude v Základní škole ve Vodičkově ulici v Praze.

17. – 18. října

FOTO: Alena TUČÍMOVÁ

V celé republice proběhnou volby do krajských zastupitelstev, v některých krajích i do Senátu Čes republiky. Parlamentu České

Jak ovlivní výsledky voleb do krajských zastupitelstev kvalitu našich škol?

Po zkušenostech z minulých let je zcela zřejmé, že letošním volbám do krajských zastupitelstev by měli učitelé věnovat zcela mimořádnou pozornost. Je už mimo jakoukoliv pochybnost, že jejich výsledek na řadu let významně ovlivní celé regionální školství. Vliv, který dnes krajské a obecní orgány na školství mají, je totiž v mnoha směrech rozhodující. O klíčové úloze rezortního ministerstva při řízení školství a při bezprostředním ovlivňování jeho každodenní činnosti se již dlouho nedá seriózně mluvit. A pokud se ještě někdo domnívá, že rozhodující postavení ve školství stá-

le zaujímá rezortní ministerstvo, je to buď nepoučitelný naivka, nebo někdo z ministerských úředníků. Když se před lety měnila podstatným způsobem celá struktura veřejné správy a obecní a krajská zastupitelstva získávala těmito změnami řadu nových pravomocí, tak se ozývaly ze škol hlasy, že by v důsledku těchto změn nemělo v žádném případě dojít k přeměně celostátního školství na několik krajských školských systé-

mů. Systémů, které by byly svým způsobem autonomní a v mnohém se i vzájemně lišily. S tím, jak k tomu docházelo, nesouhlasné hlasy postupně umlkaly a dnes už se nad změněnou skutečností téměř nikdo nepozastavuje. V souvislosti s nadcházejícím předsednictvím naší republiky v Evropské unii se dá navíc reálně předpokládat, že ministerstvo školství bude zahlceno mnohými úkoly, které z hlediska celostátního budou jistě důležité a mediálně významné, pro mnoho konkrétních škol ale nebudou ani přínosné, ani zajímavé. Zaměření

pozornosti ministerstva tímto směrem bude ale opět vytvářet podmínky pro posílení rozhodovací pravomoci krajů a obcí. Petr KABEŠ

PąÍLOHA 31

15. ĄÍJNA 2008

Modelový test nové maturitní zkoušky

„Štěstí se nastěhuje do domu, z jehož oken zní smích.“

Polské přísloví Školství 31 Test J.indd 1

8.10.2008 13:27:23

2 Zápisník


Opět inte internet do škol Ministerstvo školství chce znovu financovat internet ve školách. Připravilo nový plán, který má v letech 2009 až 2013 na připojení, nákup počítačů a vzdělávání učitelů v oblasti informačních technologií zajistit přes tři miliardy korun. Informoval o tom server iHNned.cz. Podle mluvčí úřadu Kateřiny Böhmové však částka ještě není jistá, materiál by měla brzy posoudit vláda. čtk

Více peněz pro školství Obama i McCain chtějí dát více peněz do školství. Obama chce dát do školství 18 miliard dolarů, s jejichž pomocí by povzbudil – ale nikoli povinně nařídil – všeobecnou docházku dětí do mateřských škol. Platy učitelů zamýšlí provázat s výsledky testů. McCain podporuje právo rodičů na výběr školy včetně možnosti domácího vzdělávání. čtk

Ministr školství odvolán Kvůli sporu o platy učitelů musí rumunskou vládu opustit ministr školství Cristian Adomnitei. Premiér ho odvolal proto, že v parlamentu pomohl prosadit výrazné zvýšení (o 50 procent) učitelských platů přesto, že menšinová vláčtk da s tímto krokem nesouhlasila.

Gymnázium nezmizí

Ministerstvo školství rozhodlo, že kvůli zpochybněné maturitě nevymaže soukromé pražské gymnázium Pod Vyšehradem z rejstříku škol. Škola tak neztratí oprávnění poskytovat příslušné vzdělání. „Porušení sice lze v některých bodech označit za závažnější, ale nikoli taková, aby to celkově ovlivnilo kvalitu poskytovaného vzdělání ve škole,“ řekl čtk náměstek ministra J. Kitzberger.

Odškodnění studentů Ministr školství Ondřej Liška připraví do konce roku návrh nařízení vlády, kterým chce kabinet odškodnit lidi vyhozené z vysokoškolských studií během komunistického režimu. Shodla se na tom vláda. O výši odškodnění a době, na kterou by se nařízení mělo vztahovat, budou ministři teprve diskutovat. čtk

„Národ se prý má připravit na zpomalení růstu reálných platů. No, aspoň něco dokážeme ty děti dokonale naučit na základě osobního příkladu!“ KRESBA: Milan KOCMÁNEK

Vzájemná rodičovská výpomoc R

odiče v Česku dávají děti do tří let do nějakých zařízení vůbec nejméně z Evropské unie. Vyplývá to ze zprávy, kterou zveřejnila Evropská komise. Zatímco třeba v Dánsku do nich chodí více než 70 procent takto starých dětí, v Česku je to jen kolem tří procent. Evropská unie si před šesti lety dala několik cílů v oblasti poskytování péče o dítě. Podle nich by měla být do roku 2010 ve státech k dispozici nějaká zařízení pro 90 procent dětí od tří let do nástupu do základní školy a současně pro 33 procent dětí do tří let. Přístup ke školkám či jeslím je přitom nezbytný, aby lidé mohli pracovat a aby se posílila rovnost mužů a žen. Ministr práce a sociálních věcí Petr Nečas (ODS) navrhuje v takzvaném prorodinném balíčku zvýhodnit firemní školky a vzájemnou rodičovskou výpomoc. Roz-

voj jeslí není v plánech ministerstva práce ani ministerstva zdravotnictví, kam doposud jeselská péče spadala. Prorodinný balíček by měl odbourat spoustu kritérií, která tato zařízení podle živnostenského zákona musí splňovat. Oproti běžným mateřským školám budou mít miniškolky například jednodušší kvalifikační a hygienické normy. Stačit by jim mělo například hygienické zázemí běžného bytu. O děti by se tam měli starat absolventi speciálních kurzů akreditovaných ministerstvem. Zejména matky na mateřské dovolené, které příslušný kurz absolvují, budou moci nabízet hlídání dětí ostatním rodičům jakožto evidovaní poskytovatelé vzájemné rodičovské výpomoci. Nepřijdou přitom o mateřskou, budou osvobozeny od daně z příjmů a budou si moci měsíčně vydělat čtk až 15 000 korun.

Přivábí žáky do učňovských oborů? N

edostatek učňů na trhu práce, malý zájem o učňovské obory i očekávaný demografický vývoj jsou příčiny, které vedou ministerstvo školství ke změnám, jejichž cílem je změnit tuto situaci. „Chceme motivovat zaměstnavatele ke spolupráci se školami. Ti zaměstnavatelé, na jejichž pracovištích bude probíhat praktická výuka, budou moci čerpat normativní finanční prostředky ze státního rozpočtu,“ uvedl ministr školství Ondřej Liška. Spolupráce škol a zaměstnavatelů musí podle něj být oboustranně výhodná. Zaměstnavatelé budou mít, na rozdíl od současnosti, například částečně hrazeny náklady na vzdělávání žáků ze státního rozpočtu, budou si moci odečíst stipendia žáků z daní, školy naopak ušetří náklady na praktickou výuku a žáci budou moci pracovat s modernějšími technologiemi. „Vzájemná spolupráce škol a zaměstnavatelů bude dobrovolná, realizovaná na základě smlouvy. Bez aktivní spolupráce

zaměstnavatelů zůstane náš motivační program jen papíře,“ řekl Ondřej Liška. Součástí navrhovaných opatření je také podpora kariérového poradenství. „Dnes si svářeč vydělá 3 – 4krát více než začínající učitel. A právě tyto informace, a nejen ty, musíme dětem i rodičům donést,“ vysvětluje O. Liška. Posílení prestiže technických oborů je podle jeho názoru cílem kariérového poradenství. Neznamená to však, že je to obrat od gymnaziálního vzdělávání. „Černobílé řešení neexistuje, existuje pouze cesta, která kombinuje obě možnosti. Dostatečné znalosti o jednotlivých oborech umožní rodičům i dětem výběr,“ uzavřel ministr školství. Materiál – Motivační změny v oblasti spolupráce škol a zaměstnavatelů, který ministerstvo školství připravilo, by měl v případě schválení parlamentem začít platit od 1. září 2009. Opatření, která mají finanční povahu pak od 1. ledna 2010. oš

3

Platy ve školství jsou téměř o pětinu nižší než průměrné platy Ministerstvo školství slibovalo nárůst platů o 4,5 procenta, minimálně však o 3,6 procenta. Mám však velké obavy, zda tento slib naplní. Pokud by totiž měl plat vzrůst jen o 3,6 procenta, pak by každý pedagog musel ve druhém pololetí, tj. od července, dostat měsíčně přibližně o 2500 korun více. Václav PÍCL místopředseda ČMOS PŠ

FOTO: Petr MERTA

V prvním pololetí letošního roku dosáhla průměrná mzda v České republice 23 569 korun. Podnikatelé a jejich zaměstnanci si vydělali v průměru 23 980 korun, lidé zaměstnaní v nepodnikatelské sféře pak 22 030 korun. A kolik si vydělali zaměstnanci v regionálním školství?

C

elkový průměrný plat pedagogických i nepedagogických pracovníků regionálního školství má k průměrnému platu v České republice poměrně daleko. Jeho výše dosáhla pouze 82, 5 procenta průměrné mzdy. Znamená to tedy, podle údajů ministerstva školství, že si v průměru pracovníci škol vydělali pouze 19 454 koruny. Za podnikatelskou sférou zaostávají o 18,9 procenta, za nepodnikatelskou pak o 11,7 procenta. Přepočteno na peníze se jedná každý měsíc o ztrátu několika tisíc korun. Připočteme-li i inflaci za první pololetí letošního roku, pak tato čísla nejsou lichotivá. Ministr školství Ondřej Liška v prvním lednovém čísle Týdeníku Školství uvedl, že očekává, že skutečný nárůst platu bude v letošním roce ve výši 4 procent. Ačkoliv ještě konec roku není, přesto se na srovnání s rokem 2007 podívejme. Učitelé (převážně vysokoškoláci) si v prvním pololetí letošního roku vydělali měsíčně 22 638 korun, to znamená, že ve srovnání s průměrnou mzdou v České republice měli každý měsíc o 931 korunu

ve svých peněženkách méně. Oproti podnikatelům dokonce o 1342 koruny. A srovnání s loňským rokem? Zatímco plat učitelů v 1. pololetí roku 2007 dosahoval 103,2 procenta průměrné mzdy, letos pouze 96, 1 procenta. Samo ministerstvo školství přiznává, že meziroční nárůst průměrného měsíčního platu pedagogů představuje pouze 1,6 procenta (meziroční nárůst

školství, je pouze 1,8 procenta. Kde jsou tedy peníze, které by dorovnaly alespoň slibovaná 4 procenta? Vlastimil Finke z ministerstva školství tvrdí: „Ministerstvo veškeré disponibilní zdroje mzdových prostředků pro tento rok rozepsalo, a to včetně posílení zdrojů na odměňování pedagogických pracovníků o 0,5 miliardy korun.“ Peníze z ministerstva školství odešly, přesto v peněženkách zaměstnanců školství nejsou. Kde tedy zůstaly? V krajích, u ředitelů? „Myslím, že obojí je pravda. Krajské úřady uvolní zbytky svých rezerv na

Máme zaměřeno na... průměrné mzdy byl 9,1 procenta) a že je poměrně hluboko jak pod stávajícím vývojem inflace, tak pod její celoroční prognózovanou hodnotou (růst o 4 procenta). Důsledek: pokles reálných mezd zaměstnanců v regionálním školství. A jaký byl průměrný měsíční plat nepedagogického pracovníka? Jeho plat dosáhl v prvním pololetí letošního roku výše 12 129 korun, to znamená, že si vydělal o něco málo více, než byla polovina průměrné mzdy v republice. Meziroční nárůst platů ve školství, jak uvádí ministerstvo

základě vyhodnocení dopadů změn výkonů škol a školských zařízení v novém školním roce a ředitelé zase čekají na konečný výsledek tohoto procesu,“ říká V. Finke. Kdy je tedy zaměstnanci dostanou? Odpověď je podle V. Finkeho jasná: „Veškeré rozpočtové zdroje na nárůst platů, a to je třeba zdůraznit, jsou na rozdíl od let minulých v letošním (a budou i v příštím) roce pouze v oblasti tzv. nenárokových složek platů a mezd. Je vcelku logické, že rozhodující objem těchto disponibilních zdrojů bude vyplacen zaměst-

nancům až v závěru kalendářního roku. Rovnoměrné čerpání nenárokových složek platů v průběhu celého kalendářního roku jsme ve školství nezaznamenali ani v letech minulých a myslím, že nikdo soudný jej nemohl očekávat ani letos, ani v letech příštích.“ Pokud vyjdeme z předpokladu, že v průměru zbývající 2,4 procenta dostanou pracovníci škol a školských zařízení koncem roku, kolik by měla tato částka dělat? „Jediné, co mohu skutečně zodpovědně prohlásit, je to, že ve druhém pololetí 2008 bude na platy zaměstnanců krajského a obecního školství vyplaceno přibližně 25 miliard a 733 milionů korun, což je zhruba o 1 miliardu korun, respektive přibližně o 4 procenta více než v pololetí prvním,“ říká V. Finke a doplňuje: „Jak se výplata těchto finančních prostředků promítne do změny průměrného platu, záleží pochopitelně na počtu zaměstnanců, kteří budou ve druhém pololetí tyto zdroje ve svých výplatách čerpat. Navíc výplata těchto zdrojů v platech učitelů a v platech ostatních zaměstnanců bude odvislá i od toho, jaké konečné nenárokové složky platů přiřknou jednotlivým zaměstnancům ředitelé škol a školských zařízení.“ Olga ŠEDIVÁ

4

Platy nepedagogů jsou tristní „K 30. září jsme ukončili petiční akci za odstranění nerovnosti v odměňování provozních a správních zaměstnanců,“ uvedl předseda ČMOS pracovníků školství František Dobšík po společné poradě předsedů OROS a předsedů profesních sekcí v Praze. „Výsledkem petiční akce je 52 839 podpisů na 2410 podpisových arších, a to znamená jasný signál, že požadavky, které směřujeme vládě, jsou podložené hlasem konkrétních lidí. Touto peticí jsme zamýšleli dosáhnout toho, aby vláda řešila velmi vážnou situaci v odměňování provozních a správních zaměstnanců, jejichž situace je velmi tristní. Bude projednáván státní rozpočet, kdy by vláda mohla zrušit tarifní tabulku číslo 1 pro provozní a správní zaměstnance a přesunout je do tabulky číslo 2, a tak jim zvýšit platy. Tento krok prosazujeme už dlouho. Budeme dál s vládou vyjednávat, naše představy jsou popsány v Prohlášení (viz

níže), které účastníci dnešní akce dostali k dispozici. V tuto chvíli nechceme vyhrožovat žádnými demonstracemi, žádnými protestními akcemi. Budeme konstruktivně, ale neústupně vyjednávat.“ František Dobšík informoval dále novináře o tom, že setkání se zástupci odborářů z celé republiky zároveň probíhá na počest Světového dne učitelů, který vyhlásilo UNESCO na podporu Charty učitele. „Hlásíme se k tomu, že vzdělávání je potenciálem každé rozvinuté společnosti. U nás má vláda ve vydávání prostředků na vzdělávání výrazný dluh, navíc se prohlubuje krize v ostatních neinvestičních výdajích, což jsou prostředky na pomůcky a vybavení škol, i finance na reformu školství,“ řekl F. Dobšík. Místopředsedkyně ČMOS pracovníků školství Markéta Vondráčková vyjádřila názor na rozpočtové určení daní: „V současné době jsou na

stole návrhy, aby financování nepedagogických pracovníků přešlo do působnosti obcí, což by znamenalo, že by je obce platily ze svých daňových výnosů. Oddělovat tyto pracovníky od školství je nesystémové a převádět zodpovědnost za vzdělávání ze státu na kraje a obce je naprosto nepřijatelné. V jednání s vládou budeme požadovat zrušení tabulky číslo 1 a přesunutí provozních a správních pracovníků do tabulky 2. V současné době je průměrný plat těchto pracov-

níků na 51 procentech průměrného platu v České republice a jejich počáteční platy nedosahují ani minimální mzdy. Navýšení platů pedagogů v příštím roce by podle nás mělo být realizováno úpravou tarifních platů, nikoliv nenárokových složek platu, protože platy pedagogů nedosahují zatím ani průměrné mzdy v zemi a chystané čtyři miliardy korun to v příštím roce nevyrovnají, zvlášť když budou v nenárokových složkách platu.“ Zlata ŠŤÁSTKOVÁ

Prohlášení účastníků Fóra školských pracovníků z 8. října 2008 Vyslovujeme nespokojenost se stavem platové úrovně zaměstnanců regionálního školství. Výsledky za 1. pololetí 2008 jasně potvrzují naše obavy z negativního vývoje v této oblasti. Celkový průměrný měsíční plat zaměstnanců regionálního školství dosáhl výše 19 454 Kč, což představuje 82,5 procenta průměrné mzdy v České republice. Plat pedagogických pracovníků dosáhl výše 22 638 Kč a odpovídá 96,1 procenta průměrné mzdy v České republice a u nepedagogických pracovníků 12 129 Kč, což je 51,5 procenta. Meziroční nárůst průměrného měsíčního platu zaměstnanců regionálního školství činil 349 Kč, což představuje zvýšení o 1,8 procenta. Takový nárůst je hluboko pod stávajícím vývojem inflace a má za následek výrazný pokles reálných platů těchto zaměstnanců. Naopak nárůst průměrné mzdy v České republice byl nad očekávání vysoký, dosáhl 9,1 procenta. I přesto, že se vláda po-

kusila tento propad vyrovnat v závěru letošního roku navýšením mzdových prostředků o 0,5 mld. Kč pro pedagogické pracovníky, nedojde tím v žádném případě k výraznému zlepšení situace v regionálním školství. Nesmíříme se ani se stavem v odměňování nepedagogických pracovníků. Vývoj jejich platů je nadále kritický a zůstává stále neřešen. Také situace financování ostatních neinvestičních výdajů v regionálním školství (náklady na školní pomůcky a jejich obnovu, vybavení škol, učebnice, prostředky na další vzdělávání pedagogických pracovníků) je v roce 2008 velmi vážná. Vládní návrh zákona o státním rozpočtu na rok 2009 nezajišťuje finanční prostředky ani na minimální rozvoj, obnovu prostředí pro vzdě-

lávání a realizaci reformy vzdělávání, kterou vláda opakovaně deklaruje ve svých dokumentech. Odmítáme jakékoliv přesuny přímých výdajů na vzdělávání z kapitoly MŠMT do daňových příjmů krajů, případně obcí. Obáváme se důsledků převedení odpovědnosti za financování přímých výdajů na vzdělávání ze státu na kraje. Stát by se zbavil významného nástroje, kterým ovlivňuje kvalitu, srovnatelnou úroveň a integritu české vzdělávací soustavy. Výrazně by se omezila možnost kontroly využití veřejných financí v oblasti školství, respektive kontrola by prakticky nebyla možná. Požadujeme (po ministerstvu školství, vládě České republiky, poslanecké sněmovně):

„ zrušení přílohy č.1 nařízení vlády č. 564/2006 Sb., které by alespoň částečně řešilo diskriminaci v odměňování nepedagogických zaměstnanců regionálního školství; „ navrhované zvýšení rozpočtu regionálního školství v příštím roce pro pedagogické zaměstnance realizovat úpravou tarifních platů; „ zajistit důstojné pracovní podmínky pro zaměstnance regionálního školství a podmínky pro výchovu a vzdělávání žáků a služeb s tím souvisejících nesnižováním reálné hodnoty finančních prostředků na ONIV; „ nerealizovat kroky ke změnám v rozpočtovém určení daní, které by vedly k destrukci zodpovědnosti státu za vzdělávání. Věříme, že vláda nezůstane lhostejná k našim oprávněným požadavkům. Věříme, že bude hledat řešení prospěšná vzdělávání. Věříme, že s námi bude o našich požadavcích jednat v evropském prostředí obvyklými postupy.

5

Vzdělávat děti společně, nebo podle jejich individuálních potřeb? Je pro děti lepší učit se v integrovaných třídách, nebo je výhodnější členit je podle jejich specifických potřeb? Jednoduchá otázka, na kterou neexistuje jednoznačná odpověď. Na toto téma se nedávno u kulatého stolu sešli odborníci, kteří se tímto problémem zabývají.

Z

azněly zajímavé názory. Zatímco Jana Straková ze Sociologického ústavu Akademie věd se spolu s Ivetou Němečkovou z ministerstva školství přiklánějí ke společnému vzdělávání dětí, předsedkyně Společnosti pro talent a nadání Eva Vondráková jednoznačně podpořila selekci dětí s mimořádným nadáním. Těch jsou podle ní v populaci asi dvě nebo tři procenta, předpoklady vyniknout v nějakém oboru má ovšem až 20 či 25 procent dětí. Jedinci, kteří dosahují IQ kolem 120 až 140, se ve škole polovinu času nudí. Děti, které mají ještě vyšší inteligenci, se ve škole nudí po celou výuku, jsou méně přístupné kompromisům, dráždí učitele tím, že ve škole projevují své názory a opravují je. E. Vondráková upozornila také na fakt, že mimořádně nadaní mají často nízké sebevědomí, protože nejsou svým okolím přijímáni. „Velmi bych se přimlouvala, abychom se ve společnosti snažili nastavit trend ocenění mimořádných schopností. V současné době to vypadá tak, že děti své nadání maskují, aby mezi spolužáky uspěly. Nemůžu souhlasit s tím, že inkluzivní přístup rozvíjí potenciál všech dětí,“ řekla E. Vondráková. O tom, že učitelé zatím neumějí talentované žáky patřičně rozvíjet, svědčí i šetření České školní inspekce (viz strana 6). Zásadní argument pro společné vzdělávání dětí uvedla Jana Straková ze Sociologického ústavu AV: „Nedávné výzkumy prokázaly, že výsledky žáků z výběrových víceletých gymnázií jsou naprosto srovnatelné s vědomostmi žáků, kteří studují čtyřletá gymnázia, a před tím tedy prošli ‚nevýběrovým‘ základním vzděláním.“ J. Straková zdůraznila potřebu spravedlivého přístupu ke vzdělání. Proto bychom podle ní měli prosazovat taková opatření, aby v jednotném vzdělávacím systému mohl každý jedinec rozvíjet svůj potenciál a zároveň všichni lidé do-

sáhli alespoň minimální úrovně vzdělání. „Ukazuje se, že je výhodné tyto atributy zajistit pomocí společného vzdělání, protože, jak potvrzují výsledky šetření PISA, ty země, které mají inkluzivní systém, vykazují lepší výsledky vzdělávání než ty, které děti vyčleňují. Česká republika se sice hlásí ke společnému vzdělávání, ale nepodporuje ho. Už od 11 let děti selektujeme, zatímco například ve Španělsku či Švédsku je to až v 16 letech,“ dodala J. Straková.

je? „Spolupráci na všech úrovních – pracovní skupiny v oblasti inkluzivního vzdělávání, vzdělávání cizinců a azylantů, v oblasti multikulturního prostředí. Dále zahájení přípravy Národního akčního plánu inkluzivního vzdělávání ve spolupráci s neziskovým sektorem, státní správou, akademickou obcí a zástupci škol a samospráv. Cílem jsou změny – od škol zvláštních ke školám schopným naplňovat zvláštní potřeby, od stigmatizace k naplňování individuál-

Názor MŠMT prezentovala Iveta Němečková z odboru pro rovné příležitosti ve vzdělávání. Podle ní se děti u nás rozdělují do různých vzdělávacích institucí velmi záhy. Cílem ministerstva je naopak nevyčleňovat děti například se sociálním znevýhodněním do zvláštních škol, ale připravit pro ně podpůrné systémy mimo školu. Hlavní proud vzdělávání by měl být rozšířen o podporu pro všechny děti, které potřebují speciální péči. Podpůrný systém od diagnózy až po konkrétní opatření by měl podle I. Němečkové směřovat k individualizaci výuky a k partnerství na všech úrovních. Není možné, aby práci těchto podpůrných organizací (neziskový sektor, sociální instituce) vykonávali učitelé, kteří například docházejí do rodin doučovat své žáky. A jaká opatření ministerstvo v této oblasti připravu-

ních potřeb, od osamocených intervencí k vybudování partnerství,“ shrnula plány ministerstva školství I. Němečková. Recept na to, že integrace je cesta, kterou se mohou běžné základní školy vydat, přinesla do diskuze Jana Matoušová, ředitelka Základní školy Červený vrch v Praze: „Jak lze dosáhnout toho, aby vzdělání v běžné škole bylo pro všechny? Jsme typická sídlištní škola, máme přibližně 700 dětí. Jsme škola otevřená, a to jak pro děti nadané, tak pro děti s jakýmkoliv omezením. Myslím, že škola by měla být místem setkávání a spolupráce, mělo by to být bezpečné místo, kde budou děti získávat kvalitní vědomosti a zároveň se učit sociálnímu chování. Zvládnout je to možné jen se skvělými učiteli, kteří jsou otevření a vzali toto zadání jako svou profesní výzvu.

Naše téma...

Pro nadané žáky chystáme nadstandardní úkoly v rámci běžných vyučovacích hodin, v některých předmětech se mohou děti vzdělávat ve vyšším ročníku, pokud jsou napřed třeba v jazycích, nastavujeme podle toho rozvrh. Pořádáme mnoho soutěží a účastníme se i těch vypisovaných jinými, naši žáci se velmi dobře umisťují. Nabízíme mnoho volitelných předmětů, kde si žáci na druhém stupni mohou bez rozdílu věku volit předměty, které je zajímají. Ve skupinách se tedy setkávají žáci z různých ročníků, děti se poznávají napříč školou, a tak se nám daří vytvářet ve škole i bezpečnější prostředí. Od šestého ročníku si mohou žáci zvolit třídy s rozšířenou výukou matematiky či přírodovědných předmětů. Připravujeme nejrůznější projekty napříč ročníky. Pokud jde o handicapované, je to práce pro učitele nesmírně náročná. Postupně se k nám dostaly děti s tělesným, ale i mentálním postižením, máme jich v současné době 15 a k nim 10 asistentů. Začlenění těchto dětí do kolektivu běžných tříd mělo na ostatní žáky ohromně pozitivní vliv. Podmínkou, abychom mohli postižené žáky integrovat, jsou učitelé ochotní k této práci, asistenti ve třídách, nezbytná je pomoc speciálního pedagogického centra, finanční zajištění a úprava školy na bezbariérovou. Při integraci jsme se mnohému naučili. Učitel nemůže být na tuto práci sám, ale potřebuje podporu. Proto tvoříme podpůrné týmy, jejichž součástí je učitel, asistent, speciální pedagog, někdo z vedení školy, výchovný poradce a rodič. Scházíme se třikrát ročně, stanovujeme pro každé dítě individuální plán rozvoje a na další schůzce jej vyhodnocujeme. Výborné výsledky testů ve třídách, které mají integrované děti, dokazují, že běžné děti společné vzdělávání s handicapovanými určitě neomezuje.“ Zlata ŠŤÁSTKOVÁ

6 Talentované děti jsou naší budoucností a péče o ně se rozhodně vyplatí. Česká školní inspekce shromáždila řadu údajů z různých šetření, která ukázala, že zdaleka ne ve všech školách je problematika mimořádně nadaných žáků dostatečně známa a dostatečně také řešena. Ne každý si je vědom, že se nadaní žáci dělí do několika skupin, které vyžadují relativně odlišnou péči. Tzv. mimořádně nadprůměrní žáci, se kterými se setkáváme nejčastěji, mají i mimořádně nadprůměrné výsledky. To jsou ti úspěšní, šikovní. Pak tu jsou ale žáci, kteří jsou sice mimořádně nadprůměr-

Umí školy pracovat s nadanými žáky? ně nadaní z hlediska svých dispozic, ale nedosahují nadprůměrných výsledků, a těm je už třeba věnovat zvýšenou pozornost. A pak je tu ještě jedna skupinka mimořádně nadaných, podle zahraničních údajů představuje asi 2 procenta dětské populace, která potřebuje velmi individualizovanou péči. S výjimečnými schopnostmi se totiž někdy pojí některé psychické či motorické problémy, neschopnost komunikace se svými vrstevníky apod. Učitel by měl být schopen rozpoznat mimořádně nadané dítě a pracovat s ním tak, aby rozvíjel jak jeho osobnost, tak jeho nadání. Tematická zpráva Umí školy pracovat s nadanými žáky? je vstupem do problematiky mimořádně nadaných dětí. Doporučujeme školám prohloubit informovanost pedagogů o této problematice, aktivněji vyhledávat a identifikovat mimořádně nadané žáky, zvýšit kvalitu individuálních vzdělávacích plánů pro mimořádně nadané a mimořádně nadprůměrné žáky a konečně zkvalitnit spolupráci s ostatními druhy škol a pracovišti, která mohou pomoci rozvoji nadaných žáků. Současně doporučujeme, aby byla významně posílena účinná metodická a organizační podpora všem školám. Jaroslav MÜLLNER náměstek ústřední školní inspektorky

Přerušení dovolené

Zaměstnanec, který čerpal dovolenou, požádal zaměstnavatele, aby mu dovolenou ukončil kvůli zrušení zájezdu. Zaměstnavatel s tím nesouhlasil.

D

ovolená se přerušuje pouze v případech, kdy nastanou zákonem vyjmenované překážky v práci. V takovém případě ale dochází k přerušení dovolené ze zákona, a nikoliv na základě rozhodnutí zaměstnavatele. V § 219 odst. 1 zákoníku práce je k tomu uvedeno: (1) Nastoupí-li zaměstnanec během dovolené vojenské cvičení nebo výjimečné vojenské cvičení v ozbrojených silách, byl-li uznán dočasně práce neschopným nebo ošetřuje-li nemocného člena rodiny, dovolená se mu přerušuje; to neplatí, určil-li zaměstnavatel čerpání dovolené na dobu ošetřování nemocného člena rodiny nebo na dobu výkonu vojenského cvičení nebo výjimečného vojenského cvičení na žádost zaměstnance. Dovolená zaměstnankyně se přerušuje také nástupem mateřské a rodičovské dovole-

né a zaměstnance také nástupem rodičovské dovolené. Zaměstnavatel by byl povinen přerušit zaměstnanci dovolenou pouze v případě, že by mu zaměstnanec doložil potvrzení lékaře o ošetřování nemocného člena rodiny, a to pouze na dobu, po kterou toto ošetřování trvá. V tomto případě by však zaměstnavatel nebyl povinen přidělovat zaměstnanci práci, ale šlo by o překážku v práci na straně zaměstnance. Ukončit dovolenou (pokud nejde o zákonem stanovené důvody) před uplynutím doby, na kterou bylo její čerpání určeno, je možné pouze na základě dohody zaměstnance se zaměstnavatelem. Zaměstnanec je tedy povinen dovolenou čerpat, jestliže zaměstnavatel s jejím předčasným ukončením nesouhlasí. Vít BERKA

FOTO: Alena TUČÍMOVÁ

Přímá pedagogická povinnost

Naše škola – Obchodní akademie a Jazyková škola s právem státní jazykové zkoušky má 8 tříd denního studia a 4 celoroční jazykové kurzy v rozsahu 2 hodiny týdně. Mohou jazykové kurzy ovlivnit týdenní rozsah přímé pedagogické činnosti ředitele a zástupce ředitele? Je týdenní přímá pedagogická činnost ředitele 6 hodin, nebo pouze 4 (u zástupce 14, nebo 10)?

R

ozsah přímé pedagogické činnosti je stanoven nařízením vlády č. 75/2005 Sb. Podle § 4 odst. 1 písm. a) citovaného nařízení vlády se do počtu tříd rozhodného pro stanovení týdenního rozsahu přímé pedagogické činnosti započítávají řediteli školy a jeho zástupci třídy, studijní skupiny, oddělení, kurzy, výchovné skupiny a speciálně pedagogické centrum. U právnické osoby, která vykonává činnost více druhů škol, se podle § 2 odst. 4 nařízení vlády stanoví týdenní rozsah přímé pedagogické činnosti ředitele školy a jeho zástupce podle vykonávané činnosti školy, u které je v příloze nařízení vlády stanovena přímá pedagogická činnost nejnižší. Ve vašem případě se podle našeho názoru započítává 8 tříd a 4 kurzy. U ředitele školy je stanoven týdenní rozsah přímé pedagogické činnosti u obou druhů škol stejný. Týdenní rozsah přímé pedagogické činnosti ředitele školy bude tudíž 4 hodiny. U zástupce ředitele školy je výhodnější úprava pro střední školy a jeho týdenní rozsah přímé pedagogické činnosti bude činit 10 hodin.

Jelikož není právní úprava stanovení přímé pedagogické činnosti v uvedeném případě jednoznačná, existují i jiné právní názory, například J. Valenta v publikaci „Školské zákony a prováděcí předpisy s komentářem – právní stav k 1. 4. 2007“ uvádí: „Pro stanovení přímé pedagogické činnosti ředitele školy (a jeho zástupce) lze vzít v úvahu vždy jen počet tříd, oddělení atd. jedné ze škol sdružených v rámci právnické osoby, a to té ze škol, u níž vychází rozsah přímé pedagogické činnosti nejnižší.“ Naopak JUDr. H. Poláková k obdobnému dotazu, jako je váš, ve své publikaci „Nejčastější otázky k aplikaci školských předpisů“ zastává stejný názor jako ČMOS pracovníků školství, tj. že se počítají všechny třídy, oddělení atd. ze všech sdružených škol v rámci jedné právnické osoby. Právně závazný by byl jen výklad soudu, a to ještě jen v konkrétním případě. Je tedy na zaměstnavateli, k jakému právnímu názoru se přikloní.

Rozsah přímé pedagogické činnosti je stanoven nařízením vlády

Zdeňka KRÁMSKÁ

7

zkušenosti nápady inspirace projekty záměry lekce příklady

Loutky rozvíjejí u dětí fantazii, učí je poetice a rozšiřují slovní zásobu

Téměř dvacet let navštěvuje Eva Houdková se svými loutkami školy všech typů, seznamuje děti s výrobou a historií loutek, učí je vymýšlet pohádky a sestavovat připravené loutkové stavebnice. Má vůbec v současné době práce s loutkami ještě pro děti význam? Dává jim něco a zajímá je?

„P

ráce s loutkami stmeluje dětský kolektiv. Pokud je dítě introvert, tak mu loutky umožňují rozvíjet manuální zručnost a fantazii. Větší děti mohou vymyslet pohádku a později ji prezentovat před třídou. Smyslem je to, aby děti uměly loutky použít, aby prodaly svoji práci. Učí je to postavit se za svůj názor, za svoji práci,“ říká Eva Houdková, která celá léta učila dramatický obor a nyní jako důchodkyně hraje pro školy loutkové divadlo. Smysluplné pohádky „Přivezu na besedu ukázky loutek, hovořím o tom, jak vznikaly, jak se vodí, a pokud si někdo netroufne použít vlast-

ní fantazii, nabízím i svou stavebnici. Smyslem stavebnice je, aby se k dětem nedostal jen text, střih a popis, jak se loutka dělá, ale hlavně materiál. V široké veřejnosti není takové povědomí, jaký materiál je pro výrobu loutek vhodný, a já ke každému dílu vybírám ten nejvhodnější, aby se s ním dětem co nejlépe pracovalo,“ vysvětluje E. Houdková. „Když si děti loutky ve třídě vyrobí, mohou pro ně vymýšlet pohádku. A to se dostá-

váme k druhému významu mé práce.Ve třídě se sejdou různorodé loutky, a děti tak musí přemýšlet, v jakém prostředí se mohu postavičky potkat. Například když mají loutku lišky a sněhuláka, tak musí vymyslet, zda se vůbec mohou setkat, za jakých okolností apod. Sleduji rozvíjení fantazie dětí a zejména jejich slovní zásoby. V pohádce nemusí být mnoho textu, ale měl by být výstižný,“ je přesvědčena loutkářka a pokračuje:„Začínala jsem tak, že jsem třeba měla tři loutky k perníkové chaloupce, ale tato pohádka má už předem daný obsah, nemá smysl jej rozšiřovat, protože tím se pohádka zničí. Tak jsem začala připravovat loutky jednotlivě a děti si samy vytvářejí pohádku.“ Jak probíhá beseda „Ve škole pro mě mají připravenou místnost, kde rozložím na lavice materiál, který jsem přivezla, ukázky loutek, obrazový materiál, několik exemplářů stavebnice. Když přijdou děti, začnu s nimi hovořit o loutkách, jestli je znají, co se jim na nich líbí,“ pokračuje E. Houdková. „Potom představím loutky po stránce historické, dále ukazuji, jak se jednotlivé loutky vodí, a ke každé přidám nějakou historku. Snažím se předávat poselství, že loutkové divadlo by nemělo přinášet jen bezhlavou legraci. Je potřeba, aby pohádka byla veselá i smutná, protože tak to v životě chodí, aby byla poetická, protože toho se zpravidla dětem nedostává. I sebekratší pohádka by měla mít hlavu a patu. Moje beseda se většinou musí vejít do jedné vyučovací hodiny. Využívají se hodiny dramatické výchovy nebo výtvarné či pracovní vyučování. Po besedě je časová rezerva a děti si mohou u mě koupit nejen stavebnici, ale i některé materiály na zpestření loutek –

plst, korálky, které mohou využít k vlastní tvořivé práci.“ Stavebnice loutek Stavebnicí chtěla E. Houdková vyjít vstříc učitelům, ušetřit jim práci, aby se měli čeho chytit. Na druhou stranu podle ní loutka ze stavebnice není dogma. Když ji dítě sestaví podle návodu, může ji podle vlastní fantazie vylepšit a zkrášlit. Loutky jsou z určitého materiálu, dítě si ho osahá a pak může vymýšlet, co doma podobného sežene a na výrobu loutek použije. I druhou a další loutku si pak může udělat podle střihu, který mu ze stavebnice zůstane. „Protože prostřednictvím loutek se dá oživit mnoho textů z národního pokladu, ať jsou to pohádky, říkanky, příběhy a hlavně písně. Při dramatizaci textu není cílem, aby se dítě učilo roli doslova jako na divadle. Jde o hlavní obsah, a proto chci, aby dítě vyjádřilo myšlenku svými slovy, tím si rozšiřuje slovní zásobu a naučí se přemýšlet jako loutková postava,“ hodnotí E. Houdková svou práci.

Jak děti reagují Děti zájem o loutky mají, pokládají při besedách spoustu otázek, i pubertální ročníky se nechají strhnout vyprávěním. Pokud se přesto některé starší dívají na loutky spatra, ochuzují se tím o poznatky, které k jejich věku patří. „Nechci všechny za každou cenu lámat směrem k loutkám, ale chci, aby si uvědomili, že jde o kus umění, které nese něco pěkného, když mu porozumíme,“ končí své barvité vyprávění E. Houdková. Zlata ŠŤÁSTKOVÁ

Pokud vás toto téma zaujalo, stačí se ozvat. Paní Houdková ráda přijede i za vámi.

Ateliér EH Vlašim

nabízí všem školám a školským zařízením Î Besedy o loutkách: děti se seznámí s různými druhy loutek a jejich historií (úměrně k věku dětí). Cena: 5 Kč za žáka. Î Prodej: 1. Devítidílná stavebnice loutek – jednotlivé díly stavebnice seznamují děti s loutkami, rozvíjejí manuální zručnost, fantazii, slovní zásobu, sociální cítění a další oblasti vývoje osobnosti. Cena od 20 Kč. 2. Doplňkový materiál – pro vlastní tvořivou práci (plst, kůže, korálky apod.). Cena od 5 Kč. 3. Drobné výrobky ateliéru – textilní koláže, náhrdelníky a další. Cena od 35 Kč. Všechny výrobky Ateliéru EH Vlašim mohou používat označení Český výrobek a jsou pod Ochrannou známkou Praha 6 (zn. sp. O – 110529, č. z. 205549). Kontakt: PhDr. Eva Houdková, IČ 48924873, Ivana Olbrachta 492, 258 01 Vlašim, mobil: 774 84 29 60, e-mail: [email protected]

8

Odměna za nalezené

Setkáváme se s případy, kdy někdo nalezne nějakou věc. Jak má v takovém případě postupovat? Může dostat nějakou odměnu? Problematiku nálezu ztracené věci řeší ustanovení § 135 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Zmíněné ustanovení upravuje povinnosti a práva při nálezu věcí ztracených, skrytých a opuštěných. Z platné právní úpravy vyplývá, že kdo najde ztracenou věc, je povinen ji vydat vlastníkovi. Není-li vlastník znám, má nálezce povinnost odevzdat ji obci, na jejímž území k nálezu došlo. Pokud se o ni vlastník nepřihlásí do šesti měsíců od jejího odevzdání, připadá věc do vlastnictví uvedené obce. Nálezce má právo na náhradu nutných výdajů a na nálezné, které tvoří 10 procent ceny nálezu. Zvláštní právní předpis může oprávnění toho, kdo věc našel nebo ohlásil, upravit jinak. Přihlásí-li se vlastník věci, která byla jako nalezená odevzdána obci, před

uplynutím lhůty šesti měsíců od jejího odevzdání, je vlastník věci povinen nahradit obci náklady, které jí v souvislosti s opatrováním věci vznikly. Občanský zákoník dále stanoví, že uvedená úprava platí přiměřeně i na věci skryté, jejichž vlastník není znám, a na věci opuštěné. Rozlišuje tedy věci ztracené, opuštěné a skryté. Ztracená je taková věc, jejíž vlastník neúmyslně pozbyl faktickou moc s ní nakládat, dostala se bez jeho vědomí mimo jeho dosah a vlastník neví, kde se nachází, takže své vlastnické právo k ní nemůže fakticky vykonávat. Věci opuštěné se naproti tomu její bývalý vlastník vědomě a záměrně zbavil. Zároveň tím také pozbyl vlastnictví k ní. Věc skrytá je taková věc, kterou vlastník úmyslně z nějakého důvodu ukryl.

Nechce účast odborů

Odborová organizace se vyjadřuje k některým právním úkonům, které se týkají i zaměstnanců odborově neorganizovaných. Je možné, aby zaměstnanec určil, že jeho individuálními záležitostmi se odborová organizace nebude zabývat? Tento problém zákoník práce výslovně neřeší. Vyjádřil se ale k němu Ústavní soud v souvislosti s návrhem na změnu zákoníku práce, konkrétně jeho ustanovení § 286 odst. 2. Návrhu na změnu vyhověno neby-

E

NC

PE

H

Hodina

Hodina je tzv. vedlejší jednotka soustavy SI a má šedesát vedlejších minut. Taky SI. Zajímavou modifikací hodiny pak je vyučovací hodina, která je o patnáct minut kratší. Je to patrně nejkratší známá hodina vůbec. (Pominu-li hodinu práce mechanika v jednom servisu východně od Prahy. Podle výše

lo a toto ustanovení zůstává v následujícím znění: (2) Působí-li u zaměstnavatele více odborových organizací, jedná za zaměstnance v pracovněprávních vztafaktury by se mu jich mezi poledne, kdy jsem tam auto přivezl, a čtvrtou odpolední, kdy jsem ho vyzvedával, vešlo sedm.) Délka vyučovací hodiny se přitom může za specifických fyzikálních podmínek v souladu s teorií relativity měnit. Například pátá vyučovací hodina (občanské výchovy) v deváté C v polovině června (v pátek) nemá pětačtyřicet minut, nýbrž je nekonečná. Rovnoběžky učitelova pohledu se sbíhají na konci třídy. Hodina je ovšem také název systémového projektu spolufinancovaného z ESF (což mnohé další věci vysvětlí). Na internetu má dokonce svoje vlast-

zích ve vztahu k jednotlivým zaměstnancům odborová organizace, jíž je zaměstnanec členem. Za zaměstnance, který není odborově organizován, jedná v pracovněprávních vztazích odborová organizace s největším počtem členů, kteří jsou u zaměstnavatele v pracovním poměru, neurčí-li tento zaměstnanec jinak. Ve svém vyjádření k tomuto ustanovení (viz odůvodnění nálezu) Ústavní soud mimo jiné uvádí: „Uplatnění modelu, kdy zaměstnance zastupuje v pracovněprávních otázkách jen odborová organizace, vzbuzuje pochybnosti o svobodě jednotlivce uplatnit své negativní sdružovací právo – nebýt odborově organizován. V individuálních pracovněprávních vztazích podle § 286 odst. 2 reprezentuje odborová organizace zaměstnance vždy. Jestliže je v kolektivních pracovních vztazích exkluzivní postavení odborů odůvodněno skupinovými zájmy, které odbory reprezentují, v individuálních pracovních vztazích podobný argument použít nelze. Listina v čl. 27 odst. 1 stanoví, že každý má právo sdružovat se s jinými na ochranu svých

hospodářských a sociálních zájmů. Nedá se z něj ale vyvodit, že vzniklé sdružení má automaticky právo na to, aby zastupovalo i toho, kdo se s jinými nesdružil. Z ustanovení § 286 odst. 2 věty druhé však lze logickým výkladem dospět k závěru, že odborově neorganizovaný zaměstnanec může svým úkonem dosáhnout toho, že vyloučí, aby za něj jednala některá odborová organizace (slova „neurčíli tento zaměstnanec jinak“). Dané ustanovení není možné zúženě vykládat tak, že zaměstnanec má právo toliko určit některou jinou odborovou organizaci, aby za něj jednala, ale šíře tak, že ingerenci odborové organizace může vyloučit úplně. Negativní koaliční svoboda tedy napadeným ustanovením porušena není a uvedený výklad se jeví být jako ústavně konformní. Pro úplnost lze jen dodat, že právo zaměstnance takto vyloučit odborovou organizaci se přirozeně týká toliko jeho individuálního právního vztahu, nikoli vyjednávání kolektivního.

Na vaše otázky odpovídá Mgr. Ing. Vít BERKA

ní stránky, třeba jako Britney Spears nebo upíři. A plným právem, protože namluvit Evropské unii, že vrazit v letech 2004 – 2006 do učebního plánu sedmých tříd další hodinu, je „projekt“, a platit ji z ESF byl bez debaty mistrovský kousek. Ministerstvo s vážnou tváří konstatovalo, že „současná vzdělávací nabídka v 7. ročnících škol nepokrývá zcela kvalitně vzdělávací potřeby žáků“ a že „věk žáků v 7. ročnících (13 – 14 let) nutně vyžaduje rozvoj klíčových kompetencí“. A právě ta hodina v sedmičkách že to celé zachrání. Využita měla být jako disponibilní pro povinně volitelný předmět nebo další

volitelný předmět. Ten se zhusta jmenoval nějak jako ústní a písemná komunikace v mateřštině, což byla stará dobrá čeština, takže to nakonec mělo i smysl: Děti o hodinu déle procvičovaly pravopis. Hodina je konečně také dobou, o kterou posunuli ředitelé v některých školách v Praze, ale zejména na venkově, od roku 2000 začátek vyučování při přechodu na letní čas. Učinili tak u vědomí toho, že učit se v noci může být sice pro děti výjimečně příjemným zpestřením na úrovni táborové bojovky, dlouhodobě je ovšem noční výuka spíše méně efektivní. Petr KUKAL

9

Zajímavá praxe památkářů ve skanzenu

P

oslední zářijový týden se vydalo devět žáků Střední odborné školy železniční, stavební a památkové péče a SOU v Šumperku, oboru stavebnictví, na zkušenou do skanzenu Veselý Kopec. Tamní osada byla založena už v 16. století a nachází se v Pardubickém kraji. Od roku 1972 zde vzniká rozsáhlé muzeum v přírodě tvořící součást Souboru lidových staveb Vysočina v Hlinsku.

Sotva se trochu zabydlí v Hájence z Kozojed, pustí se hned do práce. Jedna parta pomáhá opravovat dřevěný plot u výměnku. Druzí zhotovují nové budky pro hladové ptáčky a dřevěnou rýnu. Všichni společně se střídají při natírání dřevěných objektů. Tři děvčata si zatím zkoušejí svou dovednost v restaurátorské dílně SLS Vysočina v Hlinsku. Týden podnětných zkušeností a poznání uteče jako ti-

chá voda neúnavně pohánějící veselokopecký vodní obilní mlýn. Je třeba opět balit batohy. A pomýšlet na školní povinnosti. Ředitelka SLS Vysočina Ilona Vojancová velmi oceňuje vstřícnost mladých památkářů ze Šumperka, kteří již tradičně vypomáhají pracovníkům skanzenu s jeho nepřetržitou údržbou a drobnými opravami. Stanislav JUGA SOŠ ŽSPP a SOU v Šumperku

Vzdělávání v oblasti cestovního ruchu V

polovině září se v Hluboké nad Vltavou konal dvoudenní seminář k Fázi II projektu Zkvalitnění profesní přípravy a vzdělávání v oblasti cestovního ruchu, jehož pomocí chce ministerstvo pro místní rozvoj dosáhnout navýšení zaměstnanosti a zvýšení kvality služeb v České republice. Zhotovitelé evaluací prezentovali ostatním účastníkům semináře výsledky analýz zkou-

P

rvní měsíce školního roku před čtyřiceti lety byly ve školách výrazně poznamenány událostmi z 21. srpna 1968. Ministrem školství byl tehdy Vladimír Kadlec. Ten v době drolící se národní jednoty, kdy i někteří významní protagonisté pražského jara se začínali starat o svoji budoucí politickou či jinou kariéru v nových poměrech, prokázal jak osobní statečnost, tak i zásadovost.

maných oblastí, například v oblasti vyšších odborných škol, vysokých škol, učňovského odborného školství, zaměstnavatelů v cestovním ruchu a dalších. „Jen 17 procent absolventů učňovských škol zůstává po pěti letech působení v oboru. Nedostatek pracovníků a vysoká fluktuace zapříčiňují mnohdy nízkou kvalitu poskytovaných služeb v oblasti cestovního ruchu. Přetíženost pracovníků kompli-

kuje také jejich další vzdělávání, je to začarovaný kruh. Musíme zatraktivnit tento obor pro veřejnost, přilákat více studentů a ve vyučeném oboru je udržet,“ nastínil problémy odborného učňovského školství Jaromír Beránek. I proto je společným cílem všech zainteresovaných stran vytvoření uceleného systému vzdělávání v oblasti cestovního ruchu. Kateřina ŠTYCHOVÁ

Znáte je? Kočičí mumie JACQUELINE WILSONOVÁ

„Mám doma kočičku. Mám ji hrozně ráda. Jenže je s ní hrozná, ale fakt hrozná nuda. Ale i tak je moje stará milovaná Mabel výborná posluchačka. Vyslechne mě, ať jí povídám o čemkoliv. S Mabel sice není legrace jako s koťaty mé kamarádky Sophie, ale je tu vždycky pro mě. Paní učitelka Smithová, která nás letos učí, nám říkala, že ve starém Egyptě lidé uctívali zvířata. Mabel by v té době byla kočičí bohyně.“ Tato ukázka mluví sama za sebe. Kniha z nakladatelství BB/art není tradičním příběhem, ale vnímavým čtenářům jistě přinese silný čtenářský zážitek.

Čtyřicáté výročí Velení sovětských okupačních vojsk si tehdy oficiálně stěžovalo, že jejich vojákům je soustavně bráněno v přístupu do škol, kde by chtěli hovořit se žáky. Na stížnost odpověděl ministr Kadlec sdělením, že ředitelé škol, učitelé i žáci jsou vlivem pobytu sovětských vojsk v Československu postaveni do mnohem složitější situace, než je tomu při zahájení školního roku obvyklé. Uvedl, že nečekaný

vstup sovětských vojsk se dotkl především citů mládeže, obzvláště když žáci viděli nebo slyšeli, jak jejich přátelé a spolužáci byli bezdůvodně zraněni. Dále ministr „poučil“ sovětské představitele, že pokud si stěžují, že výuka je ve školách vedena v protisovětském duchu, tak to není pravda, protože jak osnovy, tak i učebnice jsou od roku 1960 stejné. A pokud ředitelé odmítají vpouštět do školních budov představitele sovět-

ských vojsk, je to jen proto, že přesně dodržují směrnice, které se plně uplatňují i ve vztahu k československým občanům. Téměř výsměšně ironická odpověď ministra Kadlece byla odpovědí představitele suverénního státu. Velení sovětských vojsk ji ovšem hodnotilo jako něco, co si nikdo a nikdy k mocnému Sovětskému svazu nesmí dovolit. František MORKES

10

Počet žáků na učitele a velikost tříd u nás a v zahraničí V dnešní části seriálu se budeme věnovat porovnání velikostí tříd a počtu žáků na učitele v jednotlivých zemích OECD. Údaje čerpáme z publikace Education at Glance vydané Organizací pro ekonomickou spolupráci a rozvoj v Paříži letos v září.

V

elikost třídy a počet žáků na učitele jsou velmi diskutované aspekty vzdělávání žáků, kdy společně s celkovou vyučovací dobou, rozsahem pracovní doby učitelů a rozložením učitelova času mezi vyučování a ostatní povinnosti patří mezi faktory ovlivňující celkový počet učitelů potřebný k zajištění výuky. To se samozřejmě odráží i ve finančních nákladech spojených se zajištěním vzdělávacího procesu.

Velikost třídy Menší třídy (co do počtu žáků) jsou často chápány tak, že umožňují učitelům více se soustředit na individuální potřeby žáků, a snižují tak množství času, který učitelé tráví řešením sporů vyplývajících z velkého množství žáků ve třídě. Menší třídy jsou tak rodiči často upřednostňovány, když vybírají školu pro své děti. V tomto ohledu je velikost třídy považována za indikátor kvality školského systému. Současně však jsou výsledky vlivu rozdílů ve velikosti tříd na výkonnost studentů velmi různé. Jde o spornou oblast, kdy výsledky výzkumu provedeného na toto téma ukázaly, že malé třídy mají význam především pro specifické skupiny žáků (například znevýhodnění žáci). Průměrná velikost třídy se sleduje pouze na primární a nižší sekundární úrovni vzdělávání, neboť velikost třídy je na vyšších úrovních v mnoha zemích obtížné jak definovat, tak porovnávat. Žáci na vyšších úrovních vzdělávání často navštěvují různé „třídy“ (spíše jde o kurzy či kruhy) podle toho, které předměty si vyberou.

Průměrná velikost třídy Na primární úrovni vzdělání v rámci zemí OECD připadá na jednu třídu v průměru 21,5 žáka, avšak mezi jednotlivými zeměmi existují značné rozdíly. Škála se pohybuje od 32 žáků ve třídě v Koreji po méně než 19 žáků v Řecku, na Islandu, v Itálii, Lucembursku, Portugalsku a Slovinsku. V České republice připadá na primární úrovni vzdělávání v průměru 20,2 žáka na třídu. Na nižší sekundární úrovni

vzdělávání činí v zemích OECD průměrná velikost třídy 24 žáků, s rozptylem od 36 žáků na třídu v Koreji po méně než 20 žáků na třídu v Dánsku, na Islandu, v Irsku (pouze veřejné školy), Lucembursku, ve Švýcarsku a také v Ruské federaci. V České republice připadá na nižší sekundární úrovni pak 23,3 žáka na třídu. Počet žáků na třídu vzroste mezi primární a nižší sekundární úrovní vzdělávání v průměru zhruba o necelé tři žáky na třídu. V České republice jde o nárůst o 3,1 žáka na třídu. Mezi lety 2000 – 2006 se průměrná velikost třídy na primární úrovni vzdělávání příliš nezměnila, z 22 žáků na třídu v roce 2000 klesla na 21,5 žáka na třídu v roce 2006. Velikost třídy poklesla především v těch zemích, které měly v roce 2000 nejvyšší počet žáků ve třídě (Korea, Japonsko a Turecko), kdežto v zemích, které měly nejnižší počet žáků ve třídě, buď mírně vzrostla, nebo zůstala stejná (Island, Itálie, Řecko a Lucembursko). Na sekundární úrovni vzdělávání byl ohledně velikosti třídy v letech 2000 – 2006 podobný vývoj, který vedl ke zmenšení rozptylu velikosti tříd. V České republice počet žáků na třídu mezi lety 2000 – 2006 mírně vzrostl pouze na nižší sekundární úrovni, na primární úrovni zůstal takřka nezměněn: v roce 2000 činil počet žáků na třídu na primární úrovni vzdělávání 20,3 žáka (v roce 2006 20,2 žáka) a na sekundární úrovni 21,9 žáka (v roce 2006 23,3 žáka).

Počet žáků na učitele Počet žáků na učitele je počítán jako počet „full–time equivalent students“ (přepočteno na plná kurikula) dané vzdělávací úrovně na „full–time equivalent teachers“ (přepočteno na plné úvazky učitelů) téže vzdělávací úrovně ve školách podobného typu. Indikátory počet žáků na učitele a velikost třídy nelze mezi sebou zaměňovat, protože na indikátor počet žáků na učitele mají vliv další faktory – například délka učitelova pracovního dne, rozsah vyučovací povinnosti apod.

Na primární úrovni vzdělávání se počet žáků na učitele pohybuje od 26 a více žáků na učitele v Koreji, Mexiku, Turecku po méně než 11 žáků v Řecku, Maďarsku, Itálii, Norsku a Portugalsku. V průměru zemí OECD připadá na primární úrovni vzdělávání na jednoho učitele 16 žáků, v České republice jde o 17,3 žáka na učitele, což mírně převyšuje průměrnou hodnotu zemí OECD. Podobný rozptyl v počtu žáků na učitele panuje i na sekundární úrovni vzdělávání. Hodnoty indikátoru se pohybují v rozmezí od 30 žáků na učitele v Mexi-

rovnání na terciární úrovni vzdělávání je nutné provádět opatrně, neboť způsob přepočítávání studentů a učitelů je velmi komplikovaný. V České republice připadá na terciární úrovni 18,5 studenta na učitele. Jak vidíme, také v České republice až do terciární úrovně platí, že s rostoucí úrovní vzdělání klesá počet žáků na učitele. Na terciární úrovni vzdělávání se počet studentů na učitele výrazně zvyšuje. Z hlediska časového vývoje je patrné, že mezi lety 2000 – 2006 se počet žáků na učitele v průměru zemí OECD snížil

Průměrný počet žáků na učitele ve vzdělávacích institucích podle úrovně vzdělávání ve vybraných zemích OECD (2006) 









ėFTLÈ SFQVCMJLB

3BLPVTLP

QSJNÈSOÓ
ÞSPWFŵ

/ŞNFDLP

.BśBSTLP

1PMTLP

TFLVOEÈSOÓ
ÞSPWFŵ

ku po méně než 10 žáků na učitele v Belgii, Řecku, Lucembursku, Norsku, Portugalsku a Ruské federaci. Průměr zemí OECD je pro tuto úroveň vzdělávání 13,2 žáka na učitele. V České republice připadá na sekundární úrovni vzdělávání 12,1 žáka na učitele. Pokles počtu žáků na učitele mezi primární a sekundární úrovní vzdělávání v sobě odráží především rozdílný počet vyučovacích hodin za rok, které se navyšují spolu se zvyšující se úrovní vzdělávání. Mezi další faktory, které ovlivňují pokles počtu žáků na učitele na vyšší úrovni vzdělávání, lze zařadit i demografické změny, či odlišný počet hodin, které věnují učitelé výuce na různých vzdělávacích úrovních. Na terciární úrovni vzdělávání se v zemích OECD počet studentů na učitele pohybuje v průměru od 28 studentů na učitele v Řecku po méně než 11 studentů na učitele na Islandu, v Japonsku, Norsku, ve Španělsku a Švédsku. Po-

4MPWFOTLP

QSƉNŞS 0&

%$UFSDJÈSOÓ
ÞSPWFŵ

QSƉNŞS &6


Zdroj: OECD

na primární a sekundární úrovni vzdělávání, a to na primární úrovni o 1,5 žáka na učitele (ze 17,7 na 16,2 žáka na učitele) a na sekundární úrovni zhruba o 1 žáka na učitele (z 14,3 na 13,2 žáka na učitele). Na terciární úrovni vzdělávání naopak počet studentů na učitele vzrostl, a to o 0,6 studenta na učitele (z 14,7 na 15,3 studenta na učitele). Tento vývoj platí i pro Českou republiku, kde na primární úrovni klesl počet žáků na učitele o 2,4 žáka na učitele (z 19,7 na 17,3 žáka na učitele) a na sekundární úrovni pak o 1 žáka na učitele (z 13,1 na 12,1 žáka na učitele). Na terciární úrovni jsme zaznamenali výrazný nárůst, a to o 5 studentů na učitele (z 13,5 na 18,5 studenta na učitele). To je způsobeno zejména zvýšeným nárůstem nově přijatých studentů do terciárního vzdělávání, přičemž počet učitelů na této úrovni vzdělávání nenarůstal stejnou dynamikou. Pavlína ŠŤASTNOVÁ

Ústavní soud změnil zákoník práce! Chcete se spolehlivě vyznat v aktuálních změnách?

OBJEDNEJTE SI

11

NOVINKU z

A K N I V NO

Objednávejte již dnes na adrese: SONDY, s.r.o., nám. W. Churchilla 2, 113 59 Praha 3 tel.: 234 462 319, fax: 234 462 313, e-mail: [email protected]

inzerce inzerce inzerce inzerce inzerce inzerce inzerce inzerce XXXTUBCJMPDPN

DEM D;M ?D JH 9EBE ;D: HI

I97D:7B09HEEA;: =E?D=I#ED7JI9>EEB$ J^[IJ78?BEÉicel[[Wio_dd[mYebehi0h[\_bbWXb[" [hWiWXb["WdZ\Wij[hj^Wd\ekdjW_df[di$

předplatné týdeníku školství Vyplněný objednací lístek zašlete přímo na adresu redakce Týdeníku Školství, Senovážné nám. 23, 110 00, Praha 1. Účast v databázi předplatitelů Týdeníku Školství není omezena kalendářním ani školním rokem a každá adresa předplatitele automaticky přechází z ročníku do ročníku.

OBJEDNACÍ LÍSTEK* Objednávám ........................ předplatné Týdeníku Školství. Jméno – název odběratele: .................................................. ............................................................................................. Adresa: .................................................................................. ............................................PSČ dodací pošty: .................. E-mail: ................................................................................. Plátcem bude (jméno, název, IČO, DIČ):

Podpis (u organizace razítko): ............................

TÝDENÍK

* Určeno jen pro zcela nové předplatitele !!!

w w w. t y d e n i k - s k o l s t v i . c z

Číslo 31

15. října 2008

Datum: .............................

Legislativa BOZP ve školství J. Romaněnko, P. Skácelík a kolektiv Cena: 436 Kč Nakladatel: Sondy, s.r.o. Vydání: září 2008. formát A5, brož., 403 stran. + CD se vzorovou dokumentací BOZP, PO a SS.

Jedinečná, ucelená a komplexní publikace, která obsahuje všechny důležité informace pro zaměstnavatele, zaměstnance, zřizovatele škol, odborové organizace i komerční firmy, které poskytují pro školy a školská zařízení služby v oblasti BOZP a BOZ, požární ochrany a spisové služby ve školství. Tato publikace je zaměřena na praktické využití právních předpisů tak, aby organizace i zaměstnanci získali ucelený přehled v problematice BOZP, požární ochrany a spisové služby ve školství k 1. 9. 2008. Součástí textů jsou také judikáty, bohaté příklady ze školské praxe. CD obsahuje kompletní dokumentaci.

Vydává Dictum, s. r. o., Senovážné nám. 23, 110 00 Praha 1. Šéfredaktorka Mgr. Karla Tondlová, tel. 224 233 044, fax 224 233 043. E-mail: [email protected], [email protected], [email protected], [email protected]. Za rok vychází 40 čísel. Celoroční předplatné 920 Kč. Vyrábí SOFIPRIN Praha. Rozšiřuje Česká pošta, s. p., POSTSERVIS. Podávání novinových zásilek povoleno Ředitelstvím pošt v Praze č.j. NP 3160/1994 ze dne 29. 12. 1994. Nevyžádané rukopisy a fotografie se nevracejí. ISSN 0862-9641. MK ČR E 4861.