Úvod Počet prodaných výtisků románů a povídkových sbírek Agathy Christieové (přeložených do všech významných jazyků světa) přesáhl 2,3 miliardy a v tomto ohledu jej překonává pouze bible. Stejně světoznámí jsou i Agathini hrdinové, kterým se dostalo všeobecného uznání jako hvězd mezi pátrači! Ale jak je to se samotnou Agathou, jejich stvořitelkou, mozkem stojícím za legendárním Herculem Poirotem a slečnou Marplovou? Co vlastně víme o ní? Říká se, že David Suchet, který nedostižně ztělesnil Hercula Poirota v mnoha televizních inscenacích, a o němž by se dalo předpokládat, že o ní ví víc než většina lidí, prohlásil: „Nevím, kdo to vlastně je.“ Snad mu to můžeme prominout, neboť Agatha zůstala po celý život tichou, uzavřenou a mlčenlivou osobou, jež se vyhýbala publicitě a jen zřídka poskytla rozhovor. „Když vám něco nejde, je lepší se o to nepokoušet, nemyslíte?“1 Objevování skutečné Agathy je úkol náročný, ale rozhodně nikoliv nemožný. Je při něm třeba používat detektivního umění hodného jejích vlastních pátračů, Marplové a Poirota. To proto, že stejně jako v Agathiných detektivkách se stopy důležité pro rozluštění tajemství autorky samotné nalézají v jejích dílech. Zejména románech, které napsala pod pseudonymem Mary Westmacottová. Podle vlastního vyprávění prožila Agatha Christieová v podstatě šťastné, ničím neohrožované a naplněné dětství, přestože se i ten7
agatha-text1.p65
7
9.2.2009, 12:54
krát objevovala čas od času období osamělosti. Vyrostla ve městě Torquay v krásné krajině devonského hrabství, účastnila se městského kulturního života a podnikala časté výlety na dartmoorská blata – mlhavé, tajuplné končiny zvěčněné Arthurem Conanem Doylem v Psu baskervillském (jenž byl pro ni velkou inspirací). Později cestovala po kontinentální Evropě, naučila se plynně francouzsky a dobře se obeznámila s tamními zvyklostmi. Rodiče ji podporovali v hudebních i divadelních aktivitách a měla také přístup k otcově knihovně plné klasických románů. Tyto zkušenosti, a zejména zkušenosti z doby, kterou strávila během první světové války v lékárně místní nemocnice, kde se obeznámila s jedy, zúročila, když začala psát své slavné detektivní příběhy se slečnou Marplovou, Herculem Poirotem, Parkerem Pynem, Tommym a Pentličkou a dalšími. Díky nim se její jméno stalo známým po celém světě. Po celé dětství ovšem trpěla Agatha také opakovanými zlými sny, v nichž vystupovala děsivá postava, kterou nazývala „střelec“ a od které se definitivně osvobodila až ve středním věku. Toto utrpení je snad nejlépe vylíčeno v jejím románu Nedokončený portrét, vydaném pod pseudonymem Mary Westmacottová. Pod rouškou fikce tu Agatha předkládá vlastní příběh se všemi trýznivými i barvitými podrobnostmi. S tím souvisí i název mé knihy – Agatha Christie. Dokončený portrét. Agatha byla vychovávána s určitým očekáváním. Jejím hlavním životním cílem, jak sama uvádí, bylo dosáhnout šťastného manželství. Když se však vydala do světa dospělých, její sny se rozpadly způsobem tak nečekaným a krutým, že to dokonce načas zatemnilo její mysl. Jak sama přiznala, její časné mládí se odehrávalo pod až příliš úzkostlivou ochranou. Vyrůstala dlouho jako v bavlnce, avšak jakmile rozepjala křídla a vylétla jako motýl, denní světlo pro ni bylo nadmíru prudké. Vysvětlení Agathiných zlých snů, jež psychiatři označují jako „noční děsy“, i toho, jakým způsobem je nakonec překonala, je nasnadě. Stejné je to v případě jejího zdánlivě nevysvětlitelného, bi8
agatha-text1.p65
8
9.2.2009, 12:54
zarního chování během pověstného jedenáctidenního zmizení v prosinci 1926, kdy na ni životní stres dolehl tak těžce, že cítila, že už nemůže dál. Proč uprostřed mrazivé zimní noci nechala stát svůj vůz a v něm kožešinový plášť a odešla? Proč přijala falešnou identitu a tvrdila, že pochází z jihoafrického Kapského Města? Proč nepoznala na fotografii vlastní dceru ani vlastního manžela, když se s ním opět setkala? Byly to úmyslné lži, promyšlený podvod, cynický pokus zvýšit odbyt svých knih? Byl to pokus potrestat manžela Archieho, o němž věděla, že se ji chystá opustit? Nebo to mělo nějaké složitější příčiny, kdy se stala obětí jistých okolností, jež naprosto nemohla zvládnout? Agatha Christie. Dokončený portrét je pokusem o odhalení pravdy.
9
agatha-text1.p65
9
9.2.2009, 12:54
10
agatha-text1.p65
10
9.2.2009, 12:54
1
Rodina Millerových Agatha Mary Clarissa Millerová (která se později stala Agathou Christieovou) začíná svou autobiografii výrokem, že jedna z nejlepších věcí, které se člověku mohou v životě přihodit, je šťastné dětství. Své dětství popisuje jako „velmi šťastné“. Milovala svůj domov a zahradu, její chůva byla „moudrá a trpělivá“, a protože se rodiče měli rádi, znamenalo to, že byli úspěšní jako manželé i jako rodiče.1 Agatha se narodila 15. září 1890 v devonshirském přímořském letovisku Torquay. Agathina matka Clarissa (Clara), jejíž rodina pocházela ze Sussexu, se narodila v roce 1854 v Belfastu. Když dospěla, vdala se za Fredericka Alvaha Millera, Američana, který se přestěhoval do Manchesteru. (Frederick a Clara byli spřízněni, protože Clařina teta Margaret byla druhou manželkou Nathaniela Fraryho Millera, jehož synem z prvního manželství byl Frederick.)2 V době jejich sňatku v dubnu roku 1878 bylo Frederickovi dvaatřicet let a Claře čtyřiadvacet. Usadili se v Torquay, a tam se v roce 1879 narodila Agathina sestra Margaret – Madge. Poté, co se vrátili do Ameriky, kde se roku 1880 narodil Agathin bratr Louis Montant – Monty, navrhl Frederick Claře, aby se natrvalo usídlila v Torquay, s tím, že za ní přijede, jakmile vyřídí své obchodní záležitosti v New Yorku. Za zděděné peníze koupila Clara Ashfield, popisovaný jako velký dům na rozlehlém pozemku, kam patřil „sad, skleníky, tenisový dvorec a kroke11
agatha-text1.p65
11
9.2.2009, 12:54
tové hřiště“.3 V tomto domě se Agatha narodila a v něm se odehrávala dětská léta jejího života, protože jak se dozvíme později, matka několik let odmítala svolit, aby Agatha chodila do školy. Není pochyb, že Agatha své rodiče milovala. Přesto svou matku líčí jako osobu, která byla zvyklá vnímat svět jako drama, ba dokonce jako melodram. Se svou tvořivou obrazností si nikdy nedovedla představit, že by nějaké místo nebo událost mohly být „bezbarvé nebo obyčejné“. Měla také velmi vyvinutou intuici a díky tomu často uměla uhodnout, co si kdo myslí.4 Přívrženci názoru, že lidské chování má převážně genetický základ, by prohlásili, že Agathina vlastní živá obrazotvornost a tvůrčí potenciál byly dědictvím po matce. Svého otce Fredericka popisuje jako zahálčivého rentiéra, sběratele kvalitního nábytku a porcelánu, skla a obrazů, který trávil dopoledne i odpoledne ve svém klubu, a v sezoně pak celé dny v kriketovém klubu v Torquay, jehož byl prezidentem. Agatha ovšem uznávala, že měl láskyplnou povahu a hluboký zájem o své bližní.5 Frederick také vlastnil rozsáhlou knihovnu, jež obsahovala mnohá vydání románů z 19. století.6 Tato sbírka měla být Agathě v budoucnu na její literární dráze velmi užitečná. Třebaže Agatha nebyla slepá k otcovým nedostatkům, o otcích jako takových prohlašovala, že výrok „tatínek ví všechno nejlíp“ sice připadá každému komický, ale přesto vystihuje pohled, který ve viktoriánské době převládal. Jinými slovy otec byl „skála, na níž byl vybudován domov“.7 Dalšími dvěma členkami rodiny, které měly sehrát v Agathině životě významnou roli, byly Mary Ann Boehmerová (rozená Westová), babička z matčiny strany, která bydlila v londýnské čtvrti Bayswater a říkalo se jí „babi B“, a dále její sestra Margaret Millerová (rozená Westová), Agathina prateta z matčiny strany, která se po smrti svého muže Nathaniela přestěhovala z Cheshiru do Ealingu v oblasti Velkého Londýna. Té se říkalo „babi-teti“.
12
agatha-text1.p65
12
9.2.2009, 12:54
2
Dětská léta Domov a rodina byly pro Agathu v dětství celým světem, a proto není divu, že k těm, kteří se o ni starali, hluboce přilnula. V Ashfieldu najali rodiče pro Agathu chůvu. Říkalo se jí „chůvinka“, byla již starší a trpěla revmatismem. Agatha byla chůvince oddána a sdílela s ní mnohé; směla například v kuchyni pomáhat při pečení domácích bochníčků chleba a pletených housek. Když chůvinka odešla na odpočinek, Agatha její odchod označila jako „první opravdový zármutek, který kdy prožila“.1 V domě žila i kuchařka Jane Roweová, která u rodiny zůstala celých čtyřicet let, několik služek a panská. V tomto na pohled idylickém světě však nebylo všechno úplně růžové. Agatha vzpomíná, že když jí bylo asi pět let, otec začal mít poprvé finanční těžkosti. Její dědeček investoval peníze do několika trustových fondů, které měly příbuzným po jeho smrti zajistit stálý příjem. Jenže peníze, jež měly připadnout Agathinu otci, se jaksi vypařily, buď následkem „naprosté neschopnosti“, nebo proto, že se jeden ze čtyř správců fondů obohatil na otcův účet. Jak to bylo doopravdy, se Agatha nedověděla.2 Proto kladla důraz na to, že její otec byl sice Američan, a o všech Američanech se předpokládá, že jsou bohatí, ale jejich rodina na tom nijak zvlášť dobře nebyla. Neměli kočár ani koně a neměli majordoma ani komorníka; měli všehovšudy tři sloužící, což byl v té době základní standard. Chudoba Millerových byla 13
agatha-text1.p65
13
9.2.2009, 12:54
ovšem jen relativní, protože Agatha dále líčí typický oběd podávaný v Ashfieldu, který se skládal z polévky, vařené nebo dušené ryby, po níž následovala ovocná zmrzlina, skopová pečínka, humrová majonéza, pudink diplomat a dortík se šlehačkou!3 Aby ušetřili, rozhodli se Millerovi Ashfield pronajmout a strávit zimu roku 1895 ve Francii, kde byly životní náklady nižší. Agatha popisuje, s jakým vzrušením po přeplutí kanálu La Manche usínala ve vlaku, který je vezl do jihofrancouzského Pau, kde strávili asi půl roku. Zde se naučila jezdit na koni a s přispěním krejčovské pomocnice Marie Sijéové, s níž se seznámili v krejčovském salonu, se zdokonalila ve francouzštině. Brzy uměla nejen plynně hovořit, ale dokázala i číst francouzské knihy. Když Clara nabídla Marii Sijéové, aby rodinu doprovodila zpátky do Anglie, ta to s radostí přijala. Pak odjeli do Paříže, kde shledali, že ulice jsou „plné oněch nových vozů zvaných automobiles“.4 Vraceli se přes Bretaň a Guernsey. Tyto dětské zážitky na evropském kontinentu zanechaly v Agathě nesmazatelný dojem; takový, že později ze svého detektiva udělala Belgičana, jehož předností bylo i to, že uměl pohlížet na Brity, zejména na Angličany s jejich tradicemi a výstřednostmi, očima Evropana. Přestože Agathini starší sourozenci Madge a Monty navštěvovali internátní školy, jejich matka Clara posléze dospěla k názoru, že dívkám je při výchově třeba dopřát co nejvíce svobody, k tomu dobré jídlo a hodně čerstvého vzduchu. Nemá se jim ničím „zatěžovat hlava“. S chlapci to samozřejmě bylo docela jinak. Ty bylo třeba vychovávat v přísně konvenčním duchu.5 Clara také věřila, že dětem se nemá dovolit číst dříve než v osmi letech, protože je to lepší jak pro zrak, tak pro duševní zdraví. Přesto se Agatha naučila číst už v pěti letech, a tím se jí otevřel „svět knížek“.6 Ovšem to, že Clara Agathu nepustila do školy, bylo dceři, jak se brzy ukázalo, ke škodě, a přispělo to k vážným psychickým problémům, jimiž trpěla v dospělosti. 14
agatha-text1.p65
14
9.2.2009, 12:54
Zřejmým obrazem rodného domu v Torquay, který stál blízko pobřeží (a pro nedostatek prostředků byl špatně udržovaný), je dům z pozdějšího detektivního románu Dům na úskalí. Po bratrově smrti jej zdědí hezká mladá dáma jménem Nick Buckleyová a mluví o tom, jak jej miluje, přestože je „ruina“ a jeho stav se stále zhoršuje. Po údajném pokusu o její zavraždění také Nick popisuje „strmou stezku“ po skále dolů k moři, po níž se chodí koupat.7 Agathin otec Frederick zemřel 26. listopadu 1901, když bylo jeho dceři jedenáct let. Jeho zdraví se postupně zhoršovalo, ale přesto nebyla nikdy stanovena přesná diagnóza jeho nemoci.8 Agathina matka Clara vnímala lékaře vesměs jako nevědomé a neschopné. Toto téma prochází celou Agathinou autobiografií. V září 1902 se Agathina sestra Madge vdala za Jamese Wattse, vnuka zámožného manchesterského obchodníka Sira Jamese Wattse z Abney Hall. Manželé se usadili nedaleko v Cheadle Hall a na svátek svatého Štěpána spolu obě rodiny tradičně jezdily na pantomimu do Manchesteru. Když se Madge a Jamesovi v roce 1903 narodil syn, byl po otci a po dědovi pokřtěn James. Chlapec, kterému se říkalo Jack, byl se svými růžovými tvářičkami a zlatými vlasy pro Agathu, jak sama říkala, zdrojem nekonečné radosti.9 Doma v Torquay byla zase její oblíbenou kratochvílí jízda na kolečkových bruslích buď ve Společenském domě, na molu, nebo v lázeňských salonech, kde se jindy pořádaly plesy. Zato během torquayské regaty Agathu přitahovaly spíš pouťové atrakce než závody jachet. Líčí také zahradní slavnosti, na které se každý „naparádil“.10 Dnes je všeobecně přijímáno, že dítě si rozvíjí intelektuální i sociální dovednosti ve společnosti vrstevníků, například ve školce nebo na základní škole, rychleji než doma v izolaci. V tomto ohledu byla Agatha rozhodně deprimována. Je to smutné, ale jak vysvítá z jejího vlastního vyprávění, v dětství musela být velmi osamělá, nejen protože nesměla chodit do školy, ale i protože její sourozenci Madge a Monty byli o deset let starší 15
agatha-text1.p65
15
9.2.2009, 12:54
než ona. Zvláště osamělá se podle svých slov cítila po odchodu chůvinky a později, když se její francouzská vychovatelka Marie Sijéová po třech letech strávených u Agathiny rodiny vrátila do Francie. Neprospělo jí ani to, že ji výchova nijak nepřipravila na tvrdší okamžiky života v dospělosti, na což si později trpce stěžovala. Na druhé straně, kdyby Agatha nebývala osamělá, nebyla by se u ní možná rozvinula ona podivuhodná fantazie, jíž se často zabavovala, a jež jí v okamžiku, kdy nastoupila dráhu spisovatelky, byla velmi užitečná.
16
agatha-text1.p65
16
9.2.2009, 12:54
