Zastavení šesté
Michael Bartoš, 2015
KRAJINA
TAE - Přednáška č. 06
A JEJÍ VÝVOJ
Neobdivujte se tomu, co všechno na svých cestách spatříte, ani tomu, které země navštívíte; přesně to samé spatří i váš kůň a vaše cestovní brašna. Obdivujte se tomu, co všechno jste se při cestování o cizích zemích dozvěděli a čemu jste se poučili. (jistý abbé, cestovatel XVII. Věku)
1
Co se vám vybaví pod slovem krajina?
• ODPOVĚDI: • Prostředí se stromy, travním porostem, zvířaty a vším, co přírodě náleží. Klidné a krásné prostředí. Příroda, nikoliv města • Krajina je náš životní prostor. Je to okolí, které nás oobklopuje. Příroda okolo nás • Prostor ve kterém žijeme, rozložení určitých krajinných prvků v prostoru, který vnímáme. • To, co nás obklopuje a to především po té „zelené stránce“. Příroda: lesy, louky … spíše bez výraznějšího zásahu člověka.. • Okolí, příroda neponičená člověkem, pole, lesy, louky a pastviny, rybníky, parky a to i městské parky. • Krajina – to je území, součást přírody, Země, může být přírodní, městská, průmyslová atd. Patří do ní lidé, věci, zvířata a rostliny • Přírodní prostředí, ve kterém se vyskytují lesy, pole, hory ale i živé organismy. Existuje i městská krajina (domy, stavby) • Je to určitá část přírody, města, která je specifická svou biosférou pro danou oblast. Každá krajina je jedinečná. • Krajina je příroda kolem nás. Ať už se jedná o přírodní tak i člověkem vytvořenou (určité území, které je něčím specifické) • Prostředí ať už ryze přírodní nebo se zásahem člověka. Způsob včlenění přírodních a civilizačních prvků do sebe, jak to do sebe zapadá a co spolu dohromady tvoří – obraz tohoto uspořádání
• • • •
•
•
• • •
Představím si nějaké zalesněné území, kopce řeky, rybníky. Spíš příroda, zastavěné území pro mě nepředstavuje krajinu. Prostředí, v kterém žijeme nebo nás obklopuje – pole, louky, lesy … Území, část přírody, města, obce … kde žijeme Určité prostředí, ve kterém se nacházím. Slovo krajina si nejvíce spojím s přírodou, kde uvidím lesy, louky, osetá pole, prostě příroda. Nebude to, když jsem někde ve městě nebo například v parku poblíž města, ale když budu na Šumavě, třeba na výletě na kole. To kolem je krajina. Krajina – to je území, ve kterém žiji. V dnešním hektickém světě význam upadá. Pod pojmem krajina si představím krásnou zeleň, lesy, rybníky, řeky … Vybaví se mi nezastavěná plocha, tzn. louky, pole, lesy atd. Až potom si představím městské či venkovské prostředí, uspořádání budov, silnic apod. Je to pro mě grafický ráz oblasti, která mě obklopuje a můžu ji pozorovat zrakem. Je to určité okolní prostředí, ve kterém člověk nebo jiný organismus žije. Krajina může být různá – městská, zemědělská .. Území, kde se setkávají různé druhy ekosystémů. Oblast soužití rostlin, živočichů navzájem Je to prostředí, ve kterém žijeme. Může se jednat o lesy, vodní plochy, louky, pole, hory.
2
• •
Byly prováděny sociologické výzkumy zjišťující, co se lidem vybaví při slově „krajina“. 89% respondentů spojilo slovo krajina s přírodou. Z nich tři čtvrtiny hovořili o krajině svého dětství a jedna čtvrtina spíše mínila kraje vzdálenější, případně exotičtější. Zbývajících 11% odpovědí nespojovalo krajinu přímo s přírodou. Tuto skupinu respondentů tvořili vesměs výtvarníci a profesionální znalci umění, pro něž pojem krajina znamená spíše obraz visící na stěně – tedy abstrakci, avšak i zde se jedná převážně o motiv přírodní.
90 80 70 60 50
Příroda Umělecké dílo
40 30 20 10 0 Co je krajina?
Co je to krajina? • V Zemědělském naučném slovníku z roku 1971 lze pod heslem „krajina“ najít následující vysvětlení: „Krajina – jako dřevařský polotovar je druhem řeziva, jež vzniká při podélném rozřezání kulatiny (je to krajní prkno s úplnou nebo značnou oblinou z jedné strany)“.
3
Krajina je slovo, které je ve svém současném významu používáno teprve nedávno. Možná až v polovině 19. století. Například Machkův „Etymologický slovník“ (Academia, 1971) je zmiňuje jen okrajově. Je docela možné, že slovo „krajina“ bylo původně poněkud posměšné označení zapadlé země na „okraji“.
Literatura vždy rozeznávala děje či události, které se buď odehrávaly ve městě či na venkově. Toto jednoduché rozdělení na město a to co, co je za hradbami města - venkov - vydrželo po mnoho staletí. Tím byl také označen nejenom fyzický, ale také legální statut tohoto prostoru. Ale nejen legální, ale také sociální vymezení prostoru uvnitř hradeb a za hradbami.
město
venkov
4
Otázka: Co znamená pojem „rurální“?
Pro prostor vně hradeb, pro venkovský prostor, se používá také označení „rurální“ prostor. Dnes to chápeme již jako synonymum pro venkovský prostor. Ale bylo to tak vždy? Co slovo rurální vlastně znamená? Po nahlédnutí do latinského slovníku téměř s úžasem zjistíte, že slovo „rurální“ ve své podstatě znamená „hrubý“, „neohrabaný“ či dokonce „obhroublý“.
5
Otázka:
Jaké je antonymum ke slovu „rurální“?
Za opak ke slovu „rurální“ můžeme považovat výraz „urbánní“ (městský).
A co je městské, tomu se přeci říká „urbánní“. Z etymologického hlediska výraz „urbánní“ pochází z latiny a znamená v původním slova smyslu „jemný“, „ušlechtilý“ apod.
6
Zpět ke krajině Krajánci – potulní, obvykle mlynářští tovaryši, kteří přicházeli z hodně zapadlých českých končin. Ukrajina – země, která leží na okraji Ruska a Polska
Krajina je něco posvátného, protože je to zemědělská půda, na které závisíme. Krajina je zároveň romantický pocit kamenů, kopců a skal, zahloubených říček a potoků – rozmanitých tvarů země. Říp
Lidová definice říká, že „krajina je to, kvůli čemu lezeme na rozhlednu“... .. proléváme pot při stoupání k vrcholu, zaplatíme vstupné, vyšplháme se a konečně se před námi otevře kruhový rozhled …
… a kolem jen mlha a mlha
7
... nebo na kostelní věž ...
Otázka: Pojem „krajina“ se v Evropě rozšířil díky: • a) zámořským objevům a dokonalejším mapám • b) holandské krajinomalbě 16. století • c) vzniku oboru krajinná ekologie
8
Holandská krajinomalba přinesla slovo „landschap“, které se začalo používat v celé Evropě.
• die Landschaft
• landscape • landšaft • krajobraz • paysage • yaffa (starohebrejsky – pohled na Jerusalem – krajina s kulturním významem)
Pieter Brueghel (sekáči, ženci - 1565 )
9
Pieter Brueghel:Víno na svátek svatého Martina (asi 1565-1568)
„je to pěknej brajgl …“
Krajina v západní tradici má většinou význam jako označení pro: • nějaké území • scenérii • malbu, obraz krajiny v umění
Bez souvislosti s kulturou nelze o významu pojmu „krajina“ dost dobře uvažovat - vystačili bychom s římským „terra“ - území.
Vědecké definice krajiny se snaží zbavit onoho nánosu kulturních vrstev, který je exaktně neuchopitelný.
10
Odbočka:
Co je to kultura? • Slovem kultura (cultura, příčestí trpné latinského colere, pěstovat, tedy „co je pěstováno“) se původně označovalo pěstování užitkových plodin.
Orná půda, (TTP) pastviny, louky, vinice, sady, chmelnice, zelinářské zahrady, školky, lesní porosty (monokultura), akvakultura …
Alexander von Humboldt:
„Krajina je totální charakter určitého území, kterým se odlišuje od svého okolí“ Der Universalgelehrte Alexander von Humboldt (1849) sprach vom "Totalcharakter einer Erdgegend". Spoluzakladatel geografie jako empirické vědy. Alexander von Humboldt označil výhled z Milešovky (České středohoří) za třetí nejkrásnější na světě. Živou a neživou přírodu chápal jako dvě nedílné součásti jednoho systému, dokonale uspořádaného. 1769 -1859
11
V Evropě se stává hlavním propagátorem přírodních a krajinných krás Jean Jacques Rousseau. Staví přírodu a přírodního člověka do ostrého kontrastu vůči civilizaci a civilizovanému člověku, který propadl zlu. 1712 -1778 (francouzský filozof a spisovatel
J.J. Rousseau rozšířil estetické vnímání přírody do širokých vrstev. „Vše, co opouští ruce Boží, je dobré – proto i příroda je dobrá a krásná“. Příroda pro Rousseaua v zásadě nahrazuje církev při styku s Bohem. Příroda je „zástupcem“ Boha na Zemi v kontrastu se zkaženým lidstvem. Příroda je čistým Božím světem, rájem, zatímco město, civilizace je sídlem neřesti. Krajina je pro Rousseaua i místem samoty, kde se člověku může dostat až mystického vytržení: „nikdy nerozjímám rozkošněji, než když zapomínám sebe sama. Cítím nevýslovné extase, vytržení, že bych se takřka rozplynul v soustavě bytostí, abych se ztotožnil s celou přírodou“.
„Chápu, jak málo víry mají obyvatelé měst, kteří vidí jen zdi, ulice a zločiny“ (J.J. Rousseau: Vyznání II., Praha 1927)
12
„... města jsou stoky, kam se propadá lidstvo …“
„Příroda je čistým Božím světem, rájem, zatímco město, civilizace je sídlem neřesti“.
13
„... města jsou stoky, kam se propadá lidstvo …“
Současná vědecká definice krajiny by mohla znít: „Krajina je dlouhodobě stabilizovaný soubor přírodních a antropogenních charakteristik vázaný na určitý reliéf a mající nějaký společný historický základ“.
14
Různá pojetí definice krajiny • Právní pojetí krajiny
• Geomorfologické pojetí krajiny • Geografické pojetí krajiny • Ekologické pojetí krajiny • Architektonické (funkčně estetické) pojetí krajiny • Historické pojetí krajiny • Demografické pojetí • Umělecké pojetí krajiny • Ekonomické pojetí krajiny – výrobní prostor
Právní pojetí krajiny Definice vyplývající ze současně platné právní úpravy: „Krajina je část zemského povrchu s charakteristickým reliéfem, tvořená souborem funkčně propojených ekosystémů a civilizačními prvky“ (§ 3, písm. k., zák. č. 114/1992 Sb.)
Geomorfologické pojetí krajiny „Krajina jako pododdělení zemského povrchu“, případně „krajina jako vývojově stejnorodá část zemského povrchu, vyznačující se určitou strukturou jednotlivých složek této části země a jejich vzájemnými přirozenými vztahy“ (Mezera a kol., 1979)
Geografické pojetí krajiny Geografických definic krajiny existuje celá řada, za zmínku stojí třeba definice Trolla, zakladatele krajinné ekologie: „krajina jako část zemského povrchu tvoří prostorovou jednotku určitého charakteru a na geografických přirozených hranicích přechází v krajiny jiného charakteru“ (Troll, 1950).
15
Krajina je však víc - zcela reálný základ našich životů i po generace dotýkaný a proměňovaný kus země, který pro nás - její obyvatele - byl vždy předmětem zvláštní péče, úcty a obdivu. Rozmanitost evropských krajin je tak výrazným rysem tohoto kontinentu, že je výslovně zmiňován v řadě mezinárodních dokumentů, například v Evropské úmluvě o krajině.
Evropská úmluva o krajině 1.března 2004 vstoupila v mezinárodní platnost Evropská úmluva o krajině (European Landscape Convention, No. 176), která byla připravena z iniciativy orgánů Rady Evropy ve Štrasburku. Úmluva představuje nový nástroj ochrany, správy a plánování využívání krajiny ve všech evropských zemích. od 1. října 2004 se stala Úmluva závaznou i pro Českou republiku (po ratifikaci vládou a oběma parlamentními komorami). www.coe.int/t/e/Cultural_Co-operation/Environment/Landscape Více v přednášce „Krajinný ráz“
16
Článek 5 (všeobecná opatření): Každá smluvní strana se zavazuje: a) „právně uznat krajinu jako základní složku prostředí v němž obyvatelé žijí, jako výraz rozmanitosti jejich společného kulturního a přírodního dědictví a základ jejich identity;“
Článek 6 (zvláštní opatření): a) „ zvyšovat povědomí občanské společnosti, soukromých organizací a veřejných orgánů o hodnotě krajin, jejich úloze a jejich změnách;“
Krajina jako: • Výsledek
Přírodního vývoje, Společensko-historického vývoje, Působení kulturně-společenských faktorů
• Prostorová forma ekosystémů
17
A) Přírodní krajina Výsledek sukcese • Primární sukcese – Dlouhodobé změny prostředí, které dosud nebylo ovlivněno biocenózou – Postupný zákonitý sled změn druhového složení biocenóz
• Sekundární sukcese – relativně krátký proces obnovy kteréhokoliv ze stádií primární sukcese po nějaké disturbanci
• Klimax – závěrečné stadium sukcese
B) Kulturní krajina •
Krajina trvale využívaná a ovlivňovaná člověkem
•
Krajina, která se sestává ze vzájemně působících přírodních a antropogenních složek, utvářející se pod vlivem lidské činnosti a přírodních procesů a splňující určité socioekonomické funkce
18
Kulturní krajina
Mozaika ekosystémů do různé míry ovlivněných činností člověka, s různou strukturou a druhovým složením, vyžadujících ke svému působení různý přísun dodatkové energie zvnějšku
Krajina umělá
19
Krajina přetvořená člověkem – krajina městská
20
Vývoj krajiny
Neolitická revoluce Středověká kolonizace Barokní krajina Průmyslová revoluce Socialistická krajina
Před příchodem člověka byla naše krajina formována pouze přírodními procesy a lze tedy hovořit o krajině přírodní.
21
Rozdělení hlavních terestrických biomů světa
Česká republika leží v pásu opadavých listnatých a smíšených lesů.
22
Vegetační stupňovitost ČR (podle hlavních dřevin přírodních lesů):
1. Dubový 2. Bukodubový 3. Dubobukový 4. Bukový 5.Jedlobukový 6. Smrkojedlobukový 6.až 7. smrkový 6. až 8. klečový
Teplota (oC) 8,3 8,0 7,6 6,8 6,0 4,8 4,3 3,6
Srážky (mm) 428 485 538 608 727 871 927 1133
23
Klimatické poměry s dostatkem srážek umožňují u nás téměř všude vznik přirozených lesních porostů.
bučina (CHKO Blanský les)
doubrava (NP Podyjí)
24
smrčina (CHKO Šumava)
NEOLITICKÁ REVOLUCE mladší doba kamenná ve střední Evropě asi 5300 až 4300 p.n.l. (BC) Mladší doba kamenná (neolit) představovala zásadní změnu způsobu života, kdy byl lov a sběr potravy postupně nahrazen zemědělstvím.
V neolitu používali lidé k výrobě seker zelenou břidlici – amfibolit. Ilustrace z knihy Mluvící prahrnec a jiné prapříběhy (J. Malina 2012)
Počátek znatelného přetváření krajiny člověkem je v našich podmínkách řazen do období neolitu
25
Neolitická kolonizace postupovala pravděpodobně nejprve přes severní Balkán, odkud se Podunajím dostávala v 6. tisíciletí př. n. l. přes Slovensko na naše území, nejprve na Moravu a poté do Čech (nakonec dosahuje až k Rýnu). Rozhodujícím motivem pro osídlence bylo patrně přelidnění a nedostatek půdy v jejich původních domovech. Skupiny lidí postupovaly podél řek do míst s úrodnými sprašovými půdami. Blízkost vodních toků byla k životu osady nezbytná, při zakládání proto byly preferovány vyvýšeniny na okrajích údolních niv. Postupně byla obsazována velká část moravských úvalů, rozsáhlé území Polabí, dolního Povltaví, Poohří a dolní tok Berounky. Osídlení zpravidla nepřekračovalo výšku 400 m.n.m., objevují se však i doklady sídel na vyvýšených místech (Tetín, Šárka v Praze).
Oblast souvisle obývaná a ovlivňovaná člověkem primitivními formami zemědělství v dolních tocích našich řek nazýváme „pravěkou ekuménou“ - v ní leží počátek naší kulturní krajiny.
26
Archeoskanzen Nasavrky
Foto 2012
Keltský archeoskanzen vzniká u Nasavrk (CHKO Železné Hory). Jedná se o rekonstrukci keltské vesnice z 2.–1. století př.n.l. Postaveno bude 30 stavení uspořádaných do 6 dvorců. Archeoskanzen je projektem, který je zaměřen na rekonstrukci sídliště oppidálního charakteru.
dočasný ústup osídlení v období stěhování národů (1. pol. 1. tisíciletí) znamenal přechodnou invazi lesních ekosystémů na dříve odlesněné a zemědělsky využívané území.
od 6. století nastává slovanská kolonizace a zemědělskou činností v krajině se rozšiřuje mozaika odlesněných ploch.
27
Březno, na březích Ohře, 6. st.
Vliv člověka se prohluboval, oblast kulturní krajiny se rozšířila téměř na celé území dnešního státu. Zemědělský způsob života je spojen se zakládáním políček, vyžadoval oproti způsobu života sběračů a lovců budování stálých sídel. Vesnice byly rozptýleny kolem vodních toků, tvořilo je několik domů.
Sámova říše byl kmenový svaz Slovanů existující ve střední Evropě v letech 624 – 659 (podle Fredegarovy kroniky) nebo 626 – 661 (podle data obléhání Konstantinopole v roce 626). Pojil se s osobou franského kupce Sáma, který si získal velkou prestiž jako velitel během bojů Slovanů s Avary, ovládajícími dlouhá léta střední a jihovýchodní Evropu.
Slovanům se už nelíbila poroba, zejména násilné svazky Avarů se slovanskými ženami. Sámův pomník, Náklo, 2011
28
Archeoskanzen Pohansko
Foto 2012
Archeoskanzen Pohansko je muzeum v přírodě, znázorňující velkomoravský kultovní, výrobní a obytný areál. K vidění je pohanská svatyně a kostrové pohřebiště z 10. stol., polozemnice, studna a keramická pec z 9. stol.
zbytek byl obtížně prostupný hvozd.
29
Před slovanským osídlením byla krajina dnešních Čech převážně neobydlená a porostlá víceméně přirozenými lesy. Osídlení pouze sporadické.
Počátek letopočtu
PŘÍLOH Zpočátku šlo o tzv. žárové zemědělství – osadníci klučili a vypalovali les, Plochu šlo proto využívat nanejvýš 3-4 roky a bylo nutné ji nechat alespoň 5-7 let ladem, což se označuje jako příloh. Nouze o půdu v tomto období prakticky neexistovala.
Ležet přílohem znamenalo ponechání pozemků po několik let bez orby a bez osevu.
30
STŘEDOVĚKÁ KOLONIZACE vrcholný středověk - 2. polovina 12. až 14. století Středověká kolonizace ve 12. a 13. století zasáhla významně do oblastí vrchovin, které byly do té doby sporadicky osídlené. Rychlý růst počtu obyvatel znamenal změnu v hospodaření – od přílohového k úhorovému Obchod a řemesla se soustřeďovaly do měst, jejichž vznik lze považovat za jeden z nejvýznamnějších modernizačních zásahů do středověké společnosti. Ve 12. století vycházel silný kolonizační proud domácího obyvatelstva proti proudu vodních toků do méně příznivých oblastí (vnitřní kolonizace), sílil ve 13. století, kdy do pohraničních i vnitrozemských hvozdů přicházeli zejména kolonisté z Německa (Frankové, Sasové, Bavoři, ale také Vlámové a Holanďané), a pokračoval v první půli 14. století (vnější kolonizace). Vnější kolonizaci podporovali panovník, církev i šlechta. Např. král Přemysl Otakar I. založil 13 královských měst.
ve 14. stol. došlo k nepříznivému poměru lesů a orné půdy – klesající podíl lesů (plošná a stržová eroze) zánik některých středověkých obcí (neúrody, válečná tažení) husitské války, hladomory zastavily ústup lesa začátky rybníkářství
31
Rybníkářství
U vsi Pátku na Poděbradsku se nacházel rybník Bláto, který vznikl na rozlehlé bažinaté rovině. Od 15. až do konce 18. století byl největším rybníkem v Čechách (996 ha). Jeho tvar je znatelný u Senic, vlevo od silnice Poděbrady - Jičín.
Současný stav lokality rybníka Bláto (2010)
Vodňanská rybniční pánev (2014)
32
Opatovický kanál je významné středověké vodní dílo v Pardubickém kraji, které bylo vybudováno v letech 1498 až 1521. Je to vodní kanál-přivaděč, který čerpal vodu z Labe a sloužil k napájení rozsáhlé rybniční sítě, kterou založil majitel pardubického panství pan Vilém z Pernštejna.
Následkem středověké kolonizace byla převážná část české a moravské krajiny zbavena souvislého lesa, krajina nabyla veskrze agrární charakter, s mozaikou polí udržovaných v režimu trojpolního hospodaření (úhorového), luk, pastvin a nově zakládaných rybníků. Názory na počátek trojpolního hospodaření se ve světové literatuře různí (9. až 14.stol.)
33
Od druhé poloviny 13. století a v průběhu 14. století se staré osídlení zahušťovalo a osídlování tak postupovalo do do té doby netknutých lesů, přednostně podél dálkových komunikací, zároveň také do méně výhodných vyšších poloh, což předpokládalo vyšší úroveň organizovanosti při zakládání sídel. Výsledkem středověké kolonizace byla síť sídel vzdálených od sebe v průměru 2,5 km. Výšková hranice kultivované krajiny dosahovala nejméně do výšky 500 m.n.m. Středohorské polohy většiny českých pohoří však v této době ještě nebyly osídleny. - Lokátoři - Zakladatelé promíjeli kolonistům na určitou dobu naturální i peněžní dávky (většinou 5-8 let), v tomto období si měli postavit obydlí a přeměnit divokou přírodu v pole. Tato lhůta se často promítala do názvu obce Lhůta a je zachována dodnes (v ČR 252 vesnic a vesniček s názvem Lhota, Lhůta nebo Lhotka).
Počátkem novověku dosahuje maximálního rozvoje kulturní krajina středověkého typu.
Lesy dosahují minimální historické rozlohy, jsou silně prosvětlené. Krajina je extenzivně využívaná, všeobecným jevem je všude se pasoucí dobytek. V důsledku odlesnění působí vodní eroze – vznik strží, obnažování horninového podloží.
16. – 18. stol. Později dochází k jasnému definování jednotlivých kultur a pozvolný vegetační přechod (ekoton) je vystřídán ostrými hranicemi.
34
Výřez z mapy stabilního katastru – Horní Štěpánice 1842
Antonín Chittussi, 1886
35
Období třicetileté války (současně zhoršení klimatických podmínek) – snížení antropického tlaku na prostředí. Snížení počtu obyvatel na 1/3 původního stavu. Procesy sekundární sukcese – samovolné postupné zalesnění
Třicetiletá válka (1618–1648) byl evropský ozbrojený konflikt, známý především jako vyvrcholení sporů mezi římskokatolickou církví a zastánci vyznání, která vznikla po reformaci v 16. století, tedy kalvinismem a luteránstvím.
BAROKNÍ KRAJINA u nás cca 1650 - 1780
Krajina u Mariánské Týnice (2012)
36
Položen základ tzv. barokní české krajině (typická sakrální architektura v obci – kostel, tak i ve volné krajině – křížky, boží muka, kapličky, poutní místa)
Kresba Renáta Fučíková z knihy Krajiny domova, Cílek, V. (2013)
Barokní úpravy krajiny (barokní zahrady a parky; např. Terčino údolí, Kuks, Lomec, apod.)
Vznik barokní krajiny se datuje na našem území do období cca 1650 – 1780 (pevné mocenské rozdělení Evropy na státy katolické a protestantské)
37
PRŮMYSLOVÁ REVOLUCE u nás cca 1780 – 1900 Zrušení nevolnictví (vyvázání poddaných ze závislosti na vrchnosti, tzn. i na půdě) v roce 1781 mělo za následek uvolnění pracovních sil na venkově, umožňovalo rozšíření mnoha druhů profesí a tím také rozvoj průmyslu i měst. Roku 1781 byl vydán tzv. Patent o zrušení nevolnictví, jímž bylo nevolnictví zrušeno a nahrazeno mírnějším poddanstvím, a nadále byla zachována robota (až do roku 1848), čímž byli poddaní vyvázáni z přímé závislosti na vrchnosti, ať šlechtické či církevní. Tato změna mj. znamenala, že poddaní nepotřebovali souhlas vrchnosti, když se chtěli odstěhovat z panství (např. do města nebo na panství jiné vrchnosti), když chtěli uzavřít sňatek s osobou žijící mimo panství, když chtěli dát své děti vyučit řemeslu či studovat, což dřív bez souhlasu vrchnosti nesměli.
Jaroměř, 2013
Vynález ruchadla
Bratranci Václav a František Veverkovi v roce 1827 vynalezli pluh, který půdu nejen rozrušoval a provzdušňoval, ale převracel ji tak, že vrchní vrstva se dostávala dolů a spodní vrstva odpočaté půdy navrch. Orba byla méně namáhavá.
38
Sociálně politické změny venkova Zrušení roboty/poddantství 1848
Na vrcholu technické revoluce krajina podléhá přísné organizaci. Novým prvkem jsou kulturní lesy – stejnověké plantáže převažujících jehličnanů. Projevy přírodní spontaneity jsou potlačovány.
Přelom 19./20. stol. Rozloha lesa se zvětšila zejména na úkor svažitých půd, které nebyly vhodné pro nové zemědělské technologie a využití vznikající mechanizace.
39
Jednověké, jednodruhové lesy bez podrostu = hospodářský les - stejnověké plantáže (Chadt, 1913): „O borové a smrkové mánii“.
Lokální využívání přírodních zdrojů
- těžba písků, štěrků, lomového kamene, cihlářské hlíny, …
40
Zadní Zvonková (meziválečné období)
Těžba energetického hnědého a černého uhlí – - snížení potřeby dřeva pro jako paliva (sklárny, hutě, domácnosti …. - … šance pro lesy
41
Výroba dřevěného uhlí pro rozvíjející se průmysl
Současné způsoby výroby dřevěného uhlí – „retorty“ (ohřívání materiálu bez přístupu vzduchu) Poslední milíře v českých lesích do 30.tých let 20.st.
Dnes turistická atrakce, resp. obnova starých technologií (Křivoklátsko)
Polesí Soutok, 2013
Pozemková reforma Po 300 letech cizí nadvlády se dočkal český národ svého státu (1918). Šlechta vlastnila přes 30 % veškeré půdy. V Čechách nejvíce: Schwarzenbergové (5) 247.736 ha Na Moravě: Liechtensteinové (2) 135.706 ha
42
První pozemková reforma proběhla v letech 1919–1938 a jejím cílem bylo rozdělení velkých soukromých pozemků. Vymezoval ji rámcový zákon (též záborový zákon) ze dne 16. dubna 1919, který stanovil zábor pozemků buď nad 150 ha zemědělské půdy, nebo nad 250 ha celkové půdy. Pro potřeby této reformy byl v r.1919 založen Státní pozemkový úřad. Nejintenzivněji reforma probíhala v letech 1923 -1926 a do roku 1938 prošlo touto reformou cca 4 mil. ha půdy. Vyvlastněné pozemky byly zaplaceny - ovšem za cenu, kterou si určil stát.
Druhá pozemková reforma probíhala po skončení druhé světové války v letech 1945–1948. V roce 1945 ji řídil dekret vydaný tehdejším prezidentem republiky Edvardem Benešem a týkala se především majetků občanů tehdejšího státu, kteří se hlásili k německé a maďarské národnosti, popřípadě také "kolaborantů" a "zrádců". V roce 1947 pak proběhla revize první pozemkové reformy a v roce 1948 došlo ke změně ve velikosti zabírané půdy, jejíž velikost se snížila na 50 ha.
Památník agrární strany (Republikánská strana zemědělského a malorolnického lidu)
43
SOCIALISTICKÁ KRAJINA 1948 - 1989
Krajina se stala všech a nikoho, vydána napospas nařízením, úkolům a plánům. Zpochybnění soukromého vlastnictví půdy vyloučilo osobní zodpovědnost za její stav a podobu. Zásahy do krajiny se až na některé výjimky vyznačovaly neadekvátním měřítkem.
44
SOUČASNÁ KRAJINA 1989 -
kontrasty mezi územím plně exploatovaným a výrazně zpustlým (nová divočina)
45
kontrasty mezi územím plně exploatovaným a výrazně zpustlým (nová divočina)
Současnou krajinu můžeme označit jako postindustriální. Zemědělství se stává marginální lidskou aktivitou. Polaření jen na nejvhodnějších plochách – agrární poušť. Méně atraktivní plochy postupnou sukcesí se mění v lada (pionýrské dřeviny). Pokud nebyly pozemky převedeny na les. Expanze výstavby na periférii historických sídel.
Počátek 21. stol. Krajinu jako celek charakterizují kontrasty mezi územím plně exploatovaným a výrazně zpustlým (nová divočina). „Harmonická“, extenzivně využívaná krajina se stává stále vzácnější.
46
Problematika „zakrývání půdy“ (soil sealing)
Změny ve využívání krajiny byly, jsou a budou …
Stodůlky, 1935
47
Stodůlky, 2011
Jednověké, jednodruhové lesy bez podrostu = hospodářský les - stejnověké plantáže (Chadt (1913): O borové a smrkové mánii.
48
Shrnutí
Neolit, eneolit (5300 – 2200 př. Kr.) Doba bronzová (2 200 – 750 př. Kr.) Vyspělé keltské zemědělství (750 př. Kr. – 0) Stěhování národů (400 – 600 n.l.) Raný středověk (6. až 12. století) Středověká kolonizace (13. st.) 14.století Husitské války
Období renesance v Čechách 1500 - 1618 Období třicetileté války a druhé poloviny 17.století 1618 – 1700 Období české barokní krajiny (18.století) Období průmyslové revoluce (19.století) První polovina 20.století Období socializace venkova 1950 - 1989 1989 –
Použitá literatura: Bárta, M., Kovář, M. (eds.) (2013): Civilizace a dějiny: historie světa pohledem dvaceti českých vědců. Academia, Praha, 557s. Beranová, M., Kubačák, A. (2010): Dějiny zemědělství v Čechách a na Moravě. Libri, 430s. Bartoš, M. (1987): Influence of large-scale farming methods on soil exploitation in Czechoslovakia. In: Wolman, M.G., Fournier, F.G.A. (eds.): "Land transformation in agriculture". SCOPE, John Wiley & Sons, Ltd., p. 319 – 355 Bartoš, M. (1981): Vliv zemědělských velkovýrobních technologií na způsob využití půdy. Ústav krajinné ekologie ČSAV, České Budějovice, 66s.
KONEC
49
