Ekosystémy, biodiverzita, geodiverzita a krajina

Interdisciplinární, informaticko-kognitivní, lingvistický a modulární rozvoj studia CZ.1.07/2.2.00/28.0104

Ekosystémy, biodiverzita, geodiverzita a krajina Modul kognitivních, informatických a multioborových přístupů k udržitelnosti cestovního ruchu Doc. PaedDr. Jiří Štyrský, CSc. 2012

CÍL KAPITOLY 

Frekventant kurzu ovládá potřebnou terminologii.



Frekventant kurzu chápe význam a široce pojaté vztahy geodiverzity a biodiverzity.



Frekventant kurzu je připraven vysledovat význam krajinných procesů v cestování a marketingu cestovního ruchu.



Frekventant kurzu je schopen samostatně navázat podrobným studiem vybrané problematiky z oblasti přírodních věd za účelem využití v přírodním turismu.

NEJDŮLEŽITĚJŠÍ POJMY biodiverzita, biotop, biom, geodiverzita, geotop, ekosystém, přírodní krajina, kulturní krajina, přírodní – prožitkový cestovní ruch

ČASOVÁ NÁROČNOST 90 minut

ÚVOD Vzhledem k tomu, že zvláště v poslední době se stává atraktivním jakýsi aktivní návrat k přírodě, je nutné se zamyslet nad fenoménem PŘÍRODNÍHO TURISMU. To se

IKLIM

1/17


ovšem neobejde bez, alespoň stručného exkurzu do teoretického – přírodovědeckého základu poznávání přírody, jejíž je člověk nedílnou součástí. Proto je nutné se na počátku zamyslet nad moderním pojetím a významem biodiverzity, geodiverzity a přírodní krajiny v souvislostech s odbornými moderními pohledy na biologii, geologii, fyzickou geografii, ekologii a environmentalistiku – zejména na jejich vztahové a psychologické souvislosti.

Základní terminologie 1. BIODIVERZITA je chápána jako rozmanitost živých složek přírody. Je stále stoupajícím předmětem zájmu lidí, kteří touží po kontaktu se světem rostlin a živočichů, pokud možno v jejich přirozeném prostředí. V současné době dochází až k hrozivému úbytku rostlinných a živočišných druhů, k jejich migraci do míst, kde se v minulosti nevyskytovali, vznikají nová např. invazivní společenstva, která ohrožují přirozené nebo kulturní biotopy. BIODIVEZITU lze také definovat jako bohatství života na Zemi, miliony rostlin, živočichů a mikroorganismů a složité EKOSYTÉMY, které vytvářejí životní prostředí. Ze tří úrovní biodiverzity je pro naše účely důležitá biodiverzita druhová a ekosystémová, která studuje rozmanitost na úrovni společenstev a ekosystémů. Prozatím bylo popsáno cca 2 miliony druhů, z toho asi 250.000 druhů vyšších rostlin. Možná ale 99% druhů teprve čeká na své objevení! K vymírání druhů přirozeně v historii docházelo: 10% druhů za milion let – tedy do 5 druhů ročně. V současnosti jeden druh denně! Celosvětově je ohroženo 31% druhů obojživelníků a 23% druhů savců. 2. BIOTOP je stanoviště – prostor, který je typický přítomností typických druhů rostlin a živočichů, existujících v určitých geologických a geomorfologických podmínkách životního prostředí. Zmíněné invazivní typy vytvářejí např. pobřežní botanická společenstva s převahou takových rostlin, jakými jsou netýkavka žlaznatá (růžová až červenofialová) nebo

2/17

IKLIM


křídlatka japonská (bílá). Z živočichů je to známý slimák španělský – metla pěstitelů zeleniny a květin.

3. BIOM JE dílčí oblast biosféry s určitým typem biotických a abiotických podmínek (geologické poměry, klima, půdy, hydrologické podmínky), ve kterých se vyskytují charakteristické typy rostlinných a živočišných společenstev. (Biomy vodní a pevninské – tropické deštné lesy, severské a horské jehličnaté lesy, stepi, pouště, listnaté lesy

IKLIM

3/17


mírného pásu, travnaté biomy, subtropické biomy s obdobím zimních dešťů, tundry a polární a subpolární biomy.)

4. GEODIVERZITA se týká rozmanitosti přírody neživé. Zahrnuje tedy prvky geologické, geomorfologické, paleontologické, hydrologické, klimatologické a půdní. 5. GEOTOP je geologicky, geomorfologicky, petrograficky, mineralogicky či paleontologicky zajímavá lokalita – atraktivita geoturismu. Často je soustava geotopů základem vzniku a rozvoje geoparků jako území, která poskytují konkrétní obraz o vývoji, složení a významu především atraktivit neživé přírody. Je zdůrazněn i význam místního přírodního bohatství a dědictví pro ekonomický, sociální a kulturní rozvoj příslušného regionu. Jeho vzdělávací význam je velmi výrazný. Vzniká především z iniciativy obcí, neziskových a zájmových organizací, i aktivitou místní i přizvané odborné

veřejnosti,

včetně

aktivit

odborně

proškoleného

manažerského

a

průvodcovského personálu. Geopark není jen místní přírodní geologické (petrografické, mineralogické, paleontologické) museum v přírodě, ani speciální naučná stezka, jak je někdy veřejností mylně termín chápán. 6. EKOLOGIE je BIOLOGICKÁ věda zkoumající vzájemné vztahy mezi živými organismy a prostředím, ve kterém žijí. Komplexní pojetí ekologie nutně vychází nejen z biologie – ale i z nauky o podnebí a počasí, z geologie, geografie, fyziky, antropologie, chemie, hygieny, ekonomických věd, právních věd, historie, technických věd ale i z psychologie, kde základní orientací je snaha o aktivní POROZUMĚNÍ, které se týká světa, společnosti, civilizace i člověka a jeho chování. 7. ENVIRONMENTALISTIKA je věda, která se zabývá dopady lidských aktivit na životní prostředí a možnými způsoby optimalizace těchto dopadů, včetně podmínek účinné prevence znečišťování a ohrožování životního a sociálního prostředí. Využívá přitom poznatků ekologie, geografie, fyziky, chemie, geologie a ekonomie. Důležitou součástí je ENVIRONMENTÁLNÍ VÝCHOVA JAKO AKTIVNÍ PŘEDEVŠÍM PSYCHOLOGICKÉ PŮSOBENÍ, kdy cílem je výchova k aktivnímu dlouhodobě

4/17

IKLIM


udržitelnému rozvoji přírody a společnosti. Jde o problémy konkrétních změn v chování lidí ve vztahu k přírodě, společnosti i ve vztazích interpersonálních. 8. EKOSYSTÉM je typická část biosféry a geosféry zahrnující typické organismy v jejich přirozeném prostředí, které se vyvíjejí v prostoru a čase. Je tvořen SPOLEČENSTVÍM ORGANISMŮ A ABIOTICKÉHO PROSTŘEDÍ. Všechny složky ekosystému tvoří koloběhy (nikoli lineární hromadění) látek, energií a informací. Ekosystémy se neustále vyvíjejí. Můžeme rozlišit ekosystémy přírodní a umělé (přehrada, park, zahrada, skleník). Mezi přírodní řadíme vodní (mokřady, potoky a řeky, jezera, ledovce, moře) a suchozemské (poušť, tropický prales, savana, severský les, subtropický ekosystém). 9. PŘÍRODNÍ KRAJINA je krajina s převažujícími přírodními prvky, na kterých je patrný jen minimální zásah lidské činnosti. Dále můžeme rozlišit krajinu kulturní, krajinu vratně a nevratně devastovanou. GEOLOGIE se zabývá studiem Země jako celku. Vlastnostmi a vývojem zemské kůry a změnami, které se dějí v jejím nitru i na povrchu. Geologie historická sleduje vývoj tvářnosti zemského povrchu a její důležitá součást PALEONTOLOGIE zkoumá vyhynulé rostliny a živočichy a tím vlastně spojuje geologii s biologií. Geologie regionální je aplikací geologie na jednotlivé oblasti zemské kůry.

Orientační základy Při posuzování přírodních atraktivit je nezbytné určité množství základních vědomostí především z geologie, geografie a biologie (biogeografie), které lze potom využít v konkrétní aktivní práci ve funkci odborné připravených průvodců a organizátorů přírodního turismu. Geologie Stručné, přehledné informace z geologie se mohou týkat především přehledu o postavení Země jako planety, o jejím složení a dějinách, kde by nám v souvislosti např.

IKLIM

5/17


s paleontologií neměly chybět informace o průběhu a časování jednotlivých geologických dob: 

prekambria (4 mld. - 540 mil. let), kdy se vytvářela zemská kůra,



prvohor (kambrium až perm: 540 - 250 mil. let), kdy se vyvíjejí např. trilobiti až obojživelníci a hmyz,



druhohor (trias, jura, křída: 250 - 66 mil. let), věk dinosaurů a vývoje kontinentů.



třetihor (66 - 2 mil. let), věk ptáků, savců a člověka, který se plně rozvíjí až v současnosti, tedy ve čtvrtohorách, s jejich ledovými dobami.

Určité povědomí by, zvláště v souvislosti s vývojem kontinentů, měl mít odborník v přírodním cestovním ruchu i o působení vnitřních sil (horotvorné a pevninotvorné pohyby, vulkanismus, zemětřesení) i o působení vnějších sil (činnost vody, větru, mrazu, člověka). Petrografie a mineralogie Nedílnou součástí geologického povědomí je i poučení o vzniku a složení hornin (PETROGRAFIE – vyvřeliny, usazeniny, horniny přeměněné), i o základech MINERALOGIE, tedy nauky o nerostech a jejich složení a zákonitostech stavby. Mineralogie se také zabývá vnitřní stavbou, geometrickými, fyzikálními a chemickými vlastnostmi, vznikem a přeměnami nerostů. Klasickým příkladem komplexní petrograficko-mineralogické charakteristiky je např. komparace vápence a dolomitu v konkrétních geomorfologických, ALE I FYZIKÁLNĚ CHEMICKÝCH souvislostech (Dolomity). Dalším příkladem mineralogické zajímavosti jsou mnohdy impozantně veliké krystaly křemene, které jsou sloupcovitého tvaru se šestibokým obrysem zakončené klencovými plochami. Podle zbarvení můžeme rozlišit bezbarvý křišťál až kouřově hnědou ZÁHNĚDU. Také nekrystalické – amorfní formy křemene (Kozákov) bývají charakterizovány jako polodrahokamy (růženín, achát, jaspis, ametyst). Z hlediska složení může zaujmout např. chiastolit. Fyzická geografie

6/17

IKLIM


Tímto se dostáváme k široké oblasti fyzické geografie, kde jistý přehled o geomorfologickém vývoji krajiny s uvedením vlivů hydrologických, glaciologických, klimatologických (včetně paleoklimatologie) je významný při popisu tvářnosti a vývoje krajiny. Pro charakteristiky prvků biodiverzity je nutný alespoň základní přehled o rozšíření rostlin (fytogeografie) i o rozšíření živočišstva (zoogeografie), včetně alespoň základního přehledu o botanické a zoologické praktické systematice, především vyšších rostlin a živočichů. Aplikací na regionální geografii v konkrétních podmínkách jednotlivých atraktivních oblastí (národních parků, geoparků, biosférických rezervací) získává budoucí manažer způsobilost vytvářet poutavé příběhy, které mohou zájemce o přírodní turismus významně obohatit. Klimatologie Vzhledem k tomu, že vliv činnosti člověka i současný průběh přírodních rytmů podstatně ovlivňuje tvářnost naší planety, je nutné tyto dynamické změny střízlivě posuzovat a vyhnout se příliš levnému ekologickému alarmismu na straně jedné a podceňování ekologických důsledků na straně druhé. V této souvislosti lze poukázat alespoň na dva kvalitativně i důsledkově odlišné přístupy: V časopise XANTYPA – červenec/srpen 2012, str. 96-98 je uveřejněn článek: Vítězslav Kremlik: Nepropadejme panice. Autorka Lucie Tomanová zde s využitím informací odborníka na vliv klimatických změn na lidské dějiny V. Kremlika varuje před přílišnou ustrašeností z dopadů klimatických změn, které jsou jen součástí běžných PŘÍRODNÍCH CYKLŮ. To se snaží dokázat právě např. existencí tzv. holocenního optima 6 - 3 tisíce let před Kristem, kdy díky oteplení byla Sahara zelenou oázou. Je to příklad přístupu, který odmítá jakékoli obavy z důsledků klimatických změn. V měsíčníku National Geographic - Česko, září 2012 je uveřejněn článek autora Petera Millera Splašené počasí (str. 24 - 43) s velmi výstižným podtitulkem: „Deště, které dosahují téměř biblické intenzity, nekončící vlny veder, tornáda, která útočí v divokých rojích – poslední dobou se počasí změnilo. Co se děje?“ Jsou tyto extrémní jevy signálem nebezpečné, ČLOVĚKEM VYVOLANÉ změny zemského klimatu? Nebo

IKLIM

7/17


procházíme přirozeným smolným obdobím? Stručná odpověď zní: Pravděpodobně OBOJÍ. Jaké je optimální řešení? Rozumný přístup k extrémnímu počasí znamená zaměřit se na všechny rizikové faktory: vyšlechtit plodiny, které přežijí sucho, projektovat budovy, které odolají záplavám a silnému větru, vypracovat pojistné smlouvy, které odradí lidi stavět na nebezpečných místech – a samozřejmě SNÍŽIT EMISE SKLENÍKOVÝCH PLYNŮ! Právě uměřená přírodovědecká informovanost může zabránit krajnostem, které maximalistické přístupy doprovázejí. Může se jednat o radikálně ekologický postoj, pro který jsou typická až extrémní řešení. Rovněž technokratické postoje zase spíše přeceňují úlohu odborníků a konzervativní postoje prosazující co nejmenší regulace – jsou ale slibné tím, že většinou spoléhají na odpovědnost lidí. Především jde o rozumné odpovědné změny v chování jednotlivců, skupin, státu i mezinárodního společenství. Nejhorší by bylo „pouze odevzdaně čekat a schytat to“ (str. 43 – NG – září 2012).

Aplikace přírodních věd v turismu V této souvislosti musíme také reagovat na současné a hlavně budoucí požadavky tvůrců turistických produktů, kteří stále častěji požadují v oblasti poznávacích zájezdů, nebo fakultativních výletů při rekreačních pobytech, především takové aktivity, které jsou obohaceny o pokud možno trvalé PROŽITKY. Ano mluvíme o PROŽITKOVÉM CESTOVNÍM RUCHU. Jedna z příležitostí je vyjádřena např. požadavkem cestovní kanceláře AEOLUS: „Putujme a každým dnem zadělávejme na nový příběh. Toulejme se, objevujme nový život.“. CK VÍKEND zase: „nenabízí lenošení v přepychu, ale pestrý a poutavý program s důrazem na poznání a NEVŠEDNÍ ZÁŽITKY“! Jde tedy i o reakci na jisté krizové momenty, které doprovázely cestovní ruch v letech 2009-12 (i když v daleko menší míře, než se čekalo). Zdá se, že cestování a rekreace je skutečnou POTŘEBOU lidí, která nemůže být opomenuta ani v krizových dobách.

8/17

IKLIM


Inovace našich přístupů ve jménu PROŽITKŮ V TURISMU A REKREACI může být zdůrazněna např. současnou iniciativou Czech Tourismu, kdy 29. srpna 2012 byl vyhlášen projekt ČESKO – místo pro náš příběh. Jde o příběhy osobností, historických měst a míst, architektonických a archeologických památek, které bývají zajímavě oživovány, památek UNESCO a v neposlední řadě i atraktivit přírodního turismu (ekoturismu a geoturismu). Nabízíme tedy přírodní turismus – ekoturismus jako především AKTIVNÍ POHYB v přírodní, pokud možno nenarušené krajině, v jehož průběhu - a hlavně na jeho konci – se dostavuje i určité uspokojení z aktivního sportovního výkonu. Setkáváme se přitom s divoce rostoucími rostlinami a volně žijícími živočichy. Naplňujeme tak odkaz pestrosti rostlinných a živočišných druhů v podobě SLEDOVANÉ A PROŽÍVANÉ BIODIVERZITY. Zvláště zkušeně organizované WALKING SAFARI může čelit už příliš komercionalizované návštěvě přírodních parků a rezervací. Při walking safari malá (5-7 účastníků) skupina (foto)turistů, pod vedením zkušeného průvodce, střelce a radisty podnikne cca pětikilometrový pěší trek, na jehož konci je napajedlo nebo jiné místo, kde se shromažďuje zvěř, nebo se vyskytují divoce rostoucí zajímavé rostliny. Zde se tiše pozoruje a opatrně fotografuje. Návštěvník je v prostředí, které je nutné chápat spíše BIOCENTRICKY než antropocentricky, chce-li svůj zážitek (a kvalitní fotografie). Jedním z důsledků, kromě unikátního zážitku (někdy s trochou outdoorového prožívání) je i určitá pokora, která může vést k environmentálně uvědomělému chování a snad i přenosné ekoturistické zkušenosti. Méně tradiční je setkání s prvky neživé přírody formou GEOTURISMU, kdy jsou nabízeny atraktivity geologické, geomorfologické, paleontologické – ale i petrografické (poznávání hornin) a mineralogické. Je to aktivní poznávání jednotlivých GEOTOPŮ i v

souvislostech

klimatologických,

půdních

–

ale

i

fytogeografických

a

zoogeografických. (Určité porosty jsou typické pro horninový podklad – např. květena hadcové stepi u Mohelna.) Někdy je možné vysledovat dokonce hlubokou souvztažnost neživé přírody a společnosti s její kulturou (Broumovsko). Aktivní turisté mají tak možnost seznámit se s prvky GEODIVERZITY, které jsou na rozdíl od živočichů a rostlin více stacionární a mnohdy plošně značně rozsáhlé. V České republice jsou čtyři

IKLIM

9/17


oficiální národní geoparky a sedm jich je navržených. Přírodní bohatství České republiky je pestré a i co do rozsahu úctyhodné. Chráněné oblasti zaujímají 15,6% povrchu našeho státu a jejich rozmanitost (diverzita) je v globálním měřítku nevídané.

10/17

IKLIM


Rozvoj odborné specializace Zaměření cestovního ruchu na přírodní turismus ovšem vyžaduje i speciálně vzdělané odborníky – manažery přírodního turismu, organizátory, akreditované průvodce a tvůrce speciálních produktů. To vyžaduje příležitost volitelného posílení přírodovědných disciplín (geologie, geomorfologie, zoogeografie a fytogeografie, evoluční antropologie, psychogeografie/geopsychologie environmentalistika, ekologie) u všech způsobů přípravy těchto odborníků. Takto komplexně připravený pracovník je schopen zprostředkovávat velmi hluboké zážitky, právě tím, že na základě široce založené odborné přípravy může až strhujícím způsobem připravovat turisty na intenzivní a hluboké prožitky tím, že je schopen formou příběhů přibližovat přírodní, kulturně-historické, architektonické i společenské atraktivity cestovního ruchu. Tento přístup vyžaduje i jistá filozofická východiska, která se týkají základního fenoménu, kterým je vlastní cestování. Filosofická rovina - motivace přírodního turismu Cestování jako činnost v sobě skrývá otázky, o kterých je potřeba uvažovat nejen úzce prakticky (kdy a kam cestujeme, jakými prostředky). Už méně se pak ptáme, PROČ cestujeme a jak bychom mohli (měli) cestování prožívat. Jaký vliv má cestování na rozvoj člověka? Působí úmysl cestovat, působí změna pobytu, změna prostředí na cestě a v cílech cesty na rozvoj osobnosti? Jsou lidé, kteří cestují, kteří se setkávají s cizími kulturami, zvyklostmi a morálkou chytřejší a šťastnější? Na to všechno se ptá ve svém příspěvku Šárka Tittelbachová (2008). Zdá se, že na tyto znepokojivé otázky si dlužíme odpovědi. Je cestování nositelem – lépe jedním z možných nositelů jistého blaha, či duševní slasti? A. de Botton tvrdí, že nejlepší stránkou cestování je vlastně očekávání cesty (Botton 2010, str. 30). Další jeho tvrzení, „že představivost může realitu skutečného zážitku snadno nahradit“ (str. 31), může být zajímavou inspirací například pro tvůrce moderně pojatých katalogů cestovních kanceláří a dalších současných a hlavně budoucích nástrojů efektivního marketingu. Že je nutné na tyto činnosti budoucí odborníky s potřebným předstihem připravit, je kategorickým imperativem pro moderně pojaté vzdělávání odborníků v turismu a rekreaci.

IKLIM

11/17


Krizová situace v letech 2009 - 2012 se jistě dotkla cestování, především v jeho materiální a technické podobě. Ale ukázalo se, že cestování jako hodnota, jako potřeba neztratila nic na své naléhavosti. Touha nalézt štěstí prostřednictvím cestování je jistě spojena s možností být tolerantnějším, osvojovat si schopnosti vcítit se do jiných kultur a náboženství a pochopit tu nejvyšší hodnotu jakou je lidství. Vždy cestujeme do míst. Tedy řečeno s Václavem Cílkem: „Cesty a místa jsou zrcadly některých částí nás samých, jsou to nitky vedoucí k příběhům a tajemstvím.“ (Cílek 2004, str. 7)

AKTIVIZAČNÍ OTÁZKY 

Proč jsou základní znalosti z geologie (geomorfologie, mineralogie, petrografie) zásadní pro požitek a prožitek z geoturismu?



Čím jsou přírodně prožitkově založené produkty v době ekonomické krize zajímavé pro trh cestovního ruchu?



Jak může kvalitně vedený ekoturismus napomáhat ochraně přírody?



Která přírodovědná disciplína je vám osobně nejbližší (ve které byste se mohl/a dále specializovat)?

Několik ilustrativních příběhů na závěr

Příběh 1.: Starý leguán zelený na suchém kmeni na řece Morichal v severní oblasti Venezuely. Při tiché plavbě na kajaku po klidně plynoucí řece jsem se ocitl pod suchým kmenem, na kterém ležel nehnutě leguán, který jako by vystoupil ze slavných

12/17

IKLIM


paleontologických obrazů Zdeňka Buriana. Bylo horko, vlhko, z korun stromů zněly hlasy papoušků a zvědavých opic. (foto: J. Štyrský)

Příběh 2.: Matterhorn (4478m) – inspirace pro tvar populární čokolády Toblerone je vidět z letoviska Zermatt v jižním Švýcarsku. (foto: J. Štyrský)

Příběh 3.: Setkání s generacemi. V jordánském městě Madaba jsem se na ulici cestou k proslulé mosaikové mapě jeruzalémského okolí setkal s babičkou, matkou a dcerou. Pomalý ústup od tradičního k modernímu oblékání je na této trojici velmi patrný. Navíc se ochotně a zadarmo nechaly tyto dámy vyfotografovat! (foto: J. Štyrský)

IKLIM

13/17


Příběh 4.: Zajímavé svým vznikem je ostře zaříznuté údolí řeky Divoké Orlice v místě zvaném Zemská brána. Zde se díky tzv. saxonskému vrásnění ve třetihorách řeka, která erodovala pokojně v měkkých pískovcích druhohorní křídy, zahloubila i do daleko odolnějších načervenalých starších ortorul. Vzniklo tzv. epigenetické (zděděné) asi 10 m hluboké údolí. Fotografie ukazuje pohled z tohoto údolí na tzv. Pašeráckou lávku, nedaleko se nachází skalní skrýš místního zbojníka Ledříčka. Krásná kombinace geologie, geomorfologie a lidských příběhů, turisticky velmi přitažlivá. (foto: J. Štyrský)

Mineralogie: Chiastolit •

•

Chiastolit je odrůdou ANDALUSITU (Křemičitan hlinitý Al² O SiO4) – vzniká kontaktem jílovité břidlice s vyvřelinou. Na příčných řezech je vidět tmavý kříž od grafitické substance.Je to důsledek nerovnoměrně rozloženého pigmentu. Název je odvozen od řeckého písmene chí (Χ). Nalézá se také u španělského Santiaga de Compostela jako „křížový kámen“…. V ČR na Říčansku,Humpolecku-LisenzRakousko,Srí Lanka – Brazílie, Ural, Austrálie…..

13

14/17

IKLIM


Příběh 5.: Příběhy kamenů. Příklad fyzikálně chemické morfologické a genetické analýzy minerálu ze skupiny křemičitanů. (foto a text. J. Štyrský)

CVIČENÍ, ÚLOHY 

Vyhledejte existující národní geoparky a zjistěte/navrhněte, které lokality by se mohly o tento statut dále ucházet.



Objevte alespoň jeden příběh přírodniny, která pro vás byla před jeho pochopením zcela nezajímavou.



Jmenujte alespoň tři techniky neinvazního nahlédnutí do fungování ekosystému.



Popište vybranou hranici dvou geologických celků, která je zároveň hranicí biogeografickou nebo kulturní. Čím se tyto dvě krajiny liší – co je spojuje?

SOUHRN Porozumí-li autor a interpret turistického produktu kouzlu krajinných procesů, může své okouzlení nejen efektivně předávat, ale také zodpovědně – udržitelně – zpeněžit. Nejen na území České republiky (ale zvláště zde) se jedná o dynamický zdroj inspirace pro tvorbu produktů i pro naplnění lidského života.

ODPOVĚDI NA OTÁZKY    

IKLIM

15/17


POUŽITÉ A STUDIJNÍ ZDROJE 1. 2006 Almanach geografie. National Geographic Society. Czech edition. Sanoma Magazines. Praha. 2. Botton, A. (2010) : Umění cestovat. Kniha Zlín. 3. Bouček, B.-Kodym, O. (1958) Geologie I.díl. Nakladatelství československé akademie věd. Praha. 4. Bouška, V.-Kouřimský, J. (1979) : Atlas drahých kamenů. Státní pedagogické nakladatelství. Praha 5. Cílek, V. (2004) : Makom kniha míst. Dokořán. Praha 6. Demek, J. (1987) : Obecná geomorfologie. Academia. Praha 7. Demek, J. Quitt, E. Raušer, J. (1976) : Úvod do obecné fyzické geografie. Academia. Praha. 8. Dudek, A., Malkovský, M. Suk, M. (1969) : Atlas hornin Academia. Praha 9. Fediuk, F. (2007) : Hovory s kamením. Mladá fronta – edice Kolumbus. Praha 10. Radonová, C. (2009) : Léčivá síla minerálů. Euromedia Group, k.s. – Ikar. Praha. 11. Gould, J. S. (1998) . Dějiny planety Země. Knižní klub Columbus. Praha 12. Gould, J. S. (2011) : Lživé kameny z Marrakéše. Mladá fronta – edice Kolumbus. Praha 13. Havel, J. Šturma, J.: (2003) „ Přírodní ráje světa. Ottovo nakladatelství – Cesty. Praha 14. Horák, B.: (1954): Dějiny zeměpisu I. Nakladatelství československé akademie věd. Praha 15. Král, J.: (1945): Zeměpis člověka Díl první .Nákladem České grafické Unie. Praha 16. Kunský, J. (1968): Fyzický zeměpis Československa. Státní pedagogické nakladatelství. Praha 17. Ložek, V. (2011) : Po stopách pravěkých dějů. Dokořán. Praha 16/17

IKLIM


18. Ložek, V. (2011) : Zrcadlo minulosti – Česká a slovenská krajina v kvartéru. Dokořán. Praha 19. Macdougall, J. D. (2004) : Stručné dějiny planety Země. Dokořán. Praha 20. Mann, CH. (2011): Počátek náboženství, in National Geographic – Česko – červen 2011, str. 34-59. Praha. 21. Moldan, B. (2009) : Podmaněná planeta. Karolinum. Praha 22. Porritt, J. (1992) : Zachraňme Zemi. Zemědělské nakladatelství Brázda. Praha 23. Siwek, T. (2011) : Percepce geografického prostoru. Česká geografická společnost. Praha 24. Štyrský, J.-Šípek, J. (2011): Geografie udržitelného turismu světa v ekonomických, environmentálních a multikulturních souvislostech. Gaudeamus. Hradec Králové. 25. Štyrský, J.-Šípek, J. (2011): Geograficko psychologické souvislosti cestování, turistiky a rekreace. Gaudeamus. Hradec Králové 26. Svoboda, J. (1964) : Regionální geologie ČSSR. Ústřední ústav geologický. Československá akademie věd. Praha 27. Tittelbachová, Š. (2008): Věda, výzkum a vzdělávání v turismu – cesta ke zvýšení konkurenceschopnosti turistických destinací, in: Cestování včera a dnes,roč.5.č.1. prosinec 2008, str.4-5 VŠO Praha 28. Vitásek, F. (1953 -1965) . Fyzický zeměpis I.-III. Nakladatelství československé akademie věd. Praha. 29. Winter, D. N. - Koger, S.M. (2009) : Psychologie environmentálních problémů. Portál. Praha

IKLIM

17/17

Ekosystémy, biodiverzita, geodiverzita a krajina

Recommend Documents