KRAJINA DOMOVA
Buky na Bouřňáku Tým „ – NENÍ – “
Obsah 1) Popis "našeho" území .................................................................................................................................. 3 a) Úvod ....................................................................................................................................................... 4 b) Vlastní popis ........................................................................................................................................... 4
Obecná charakteristika .................................................................................................................... 4 Biologický popis ............................................................................................................................... 5 Vliv člověka na krajinu ..................................................................................................................... 5 Naše pozorování .............................................................................................................................. 6 c) Závěr....................................................................................................................................................... 8 d) Souhrn .................................................................................................................................................... 8 e) Zdroje: .................................................................................................................................................... 8 2) Jak jsme „naše“ území prezentovali ............................................................................................................ 9 3) Jak jsme „našemu“ území pomohli ............................................................................................................ 10 4) Eseje ........................................................................................................................................................... 11 a) 1.
Jan Matzek ............................................................................................................................... 11 Má „krajina domova“ v ideálním stavu ......................................................................................... 11
b) 2.
Jakub Rálek............................................................................................................................... 12 „Jak by mé území vypadalo v ideálním případě?“ ......................................................................... 12
c) 3.
Ondřej Libánský........................................................................................................................ 13 Jak by „mé“ území vypadalo v ideálním případě ........................................................................... 13
d) 4.
Karel Mařík ............................................................................................................................... 15 Jak by Bouřňák vypadal v ideálním případě? ................................................................................. 15
2
Popis "našeho" území Vrchol a okolí Bouřňáku, přírodní rezervace "Buky na Bouřňáku" 1) Úvod: Důvod našeho výběru 2) Stať: Vlastní popis a) Obecná charakteristika: I. Krušné hory obecně II. Bouřňák a okolí b) Biologický popis I. Krušné hory II. Bouřňák-ekosystém flóra fauna c) Vliv člověka na krajinu I. Okolí II. Bouřňák-znečištěné ovzduší rekreace větrné elektrárny d) Naše pozorování I. Výlet II. Pokus 3) Závěr 4) Souhrn 5) Zdroje
3
Úvod Náš tým "-NENÍ -" si pro projekt "Krajina domova" vybral jako přírodovědně zajímavou lokalitu vrchol Bouřňáku. Jelikož všichni bydlíme v Teplicích a Krušné hory jsou, co by kamenem dohodil, a většina z nás lyžuje, Bouřňák s lyžařským střediskem se přímo k výběru nabízel.
Vlastní popis Obecná charakteristika I. Krušné hory Krušné hory jsou pohoří rozkládající se na hranicích severních Čech a jižního Saska v celkové délce 120 km od Karlových Varů na západě až po Ústí nad Labem na východě. Nejvyšší vrchol Krušných hor je Klínovec se svými 1244 metry. Průměrná šířka Krušných hor činí 40 km. II. „Naše“ území Vrchol Bouřňáku se nachází v teplické části Krušných hor. V okolí Bouřňáku leží dvě Horské vesniceNové Město a Mikulov. Obec Mikulov je turisticky velmi využívaná - je zde lyžařské středisko „Sport centrum Bouřňák" a okolní příroda láká k letním horským túrám- například na Pramenáč, který se svou výškou 910 m je nejvyšším vrcholem Teplického okresu. Okolí je spíše zalesněné (75% Krušných hor pokrývají lesy). Z Bouřňáku vede do údolí šest sjezdovek a dva lyžařské vleky. Přímo na vrcholu ne nachází hotel „Bouřňák", parkoviště a dva vysílače. Dále pak přírodní rezervace „Buky na Bouřňáku" a v blízkosti stojí tři nedávno postavené větrné elektrárny. Námi vybrané území zahrnuje právě vrchol Bouřňáku, již zmíněnou přírodní rezervaci „Buky na Bouřňáku“, kousek louky s příjezdovou cestou na vrchol, potok s rašeliništěm a taktéž zmiňované větrné elektrárny. Toto území má tvar přibližného obdélníku. Z hlediska českého geomorfologického členění patří Krušné hory do Krušnohorské hornatiny. Ta se dále dělí na Klínoveckou a Loučenskou hornatinu, do níž Bouřňák právě patří. Hlavní úlohu ve formování Krušných hor sehrály dvě horotvorná období. Hercynské (variské) a alpínské vrásnění. Variscidy se vyvrásnily do velmi vysokého pohoří během karbonu. V následujícím období však byly hory téměř zarovnány. Při mladším alpínském vrásnění se stará pohoří střední Evropy rozlomila na kry. Krušné hory jsou tedy kerné pohoří. Tvoří je nakloněná deska vyzvedlá podél zlomu. Z tohoto důvodu na sever na německé straně klesají pozvolna, kdežto na české padají prudce do údolí. V této oblasti je podnebí drsnější, chladné s častými prudkými bouřemi a silnými větry, dlouhou studenou zimou a krátkým létem. Průměrná roční teplota činí na Bouřňáku 5°C, roční úhrn srážek zpravidla přesahuje 900 mm a délka trvání sněhové pokrývky se pohybuje kolem 140 dní v roce.
4
Biologický popis I. Krušné hory Hlavním ekosystémem Krušných hor je les. 75% povrchu pokrývají lesy-nejčastěji tvořené smrkem ztepilým, který vystupuje až do nejvyšších poloh (kleč je zde velmi vzácná). V Krušných horách najdeme také rozsáhlá rašeliniště (i v okolí Bouřňáku), kde se daří v hojné míře zejména borovicím, břízám a vřesu. Z rostlin se zde vyskytuje vzácný náprstník červený, hojně je zde zastoupena divizna velkokvětá, smetanka lékařská a pro Krušné hory typický koprník štětinovitý. Ze živočichů vyskytujících se v Krušných horách je nutno zmínit zajíce, ježky, jezevce a jeleny. Z plazů pak zmije obecná a slepýš křehký. II. Bouřňák Ačkoli příroda okolních Krušných hor byla v minulých letech velmi poničena, Bouřňák naštěstí přežil bez následků. Zatímco v okolí se vyskytují ještě takzvané "holiny", zde rostou krásné a nepoškozené buky a smrky a vyskytují se zde i jiné zajímavé rostliny. Vrchol je převážně zalesněný (je zde smíšený les), jen směrem k Novému Městu se rozkládají louky. Mezi vrcholem Bouřňáku a větrnými elektrárnami se rozkládá také rašeliniště. Přímo na vrcholu se nachází již zmiňovaný úzký pruh dvě stě let starého bukového porostu. Pod vlivem těžkých životních podmínek dochází ke zpomalení růstu a vzniku zakrslých forem jinak typických pro vyšší nadmořskou výšku. Je zde hojně zastoupen smrk ztepilý a bříza bělokorá. Ze zdejších bylin stojí za zmínku mléčivec alpský patřící mezi vzácnější druhy bylin vyžadující další pozornost. Z místních lučních květin je nutno zdůraznit ohroženou prhu arniku. V okolí našeho území žije především lesní zvěř (prase divoké, srnec obecný, jelen lesní). Zdejší lesy obývá toto ptactvo: žluna šedá, holub doupňák a strakapoud velký. V hojném počtu se zde také vyskytuje silně ohrožený slepýš křehký. Podle zdejších informačních tabulí se v blízkosti větrných elektráren nachází chráněný biotop tetřívka obecného.
Vliv člověka na krajinu I. Okolí Krušné hory vždy podléhaly velkému vlivu člověka. Jedná se zejména o poškození průmyslem (spíše v minulosti) a současné obnově zdraví přírody Krušných hor. Odedávna se zde také těžily rudy mědi, cínu, stříbra, olova a železa, později ještě niklu, kobaltu, a wolframu a ve 20. století také uranu. Mezi nejvýznamnější ložiska patří oblast Cínovce (Teplicko), Měděnce, Přísečnice a Kovářské. Významné jsou také ložiska hnědého uhlí v Podkrušnohoří a jílu na Chebsku. Velkou roli hrají také rašeliniště, které představují zdroj vody (jsou chráněny). Za minulého režimu zde došlo k "IMISNÍ KATASTROFĚ" v důsledku koncentrace průmyslu na Mostecku (těžba hnědého uhlí, tepelné elektrárny, výrazný chemický průmysl). V důsledku tohoto byla příroda Krušných hor (nejvíce lesní porost) zničena imisemi SO2 a kyselými dešti. Po Sametové revoluci však koncentrace SO2 v ovzduší klesla téměř okamžitě o 90 %. V poslední době jsou však vzniklé holiny soustavně zalesňovány dřevinami, které lépe snášejí zdejší klimatické podmínky-břízami, modříny a stříbrnými smrky.
5
II. Bouřňák Na Bouřňáku se nenacházejí standardní invazní druhy jako například bolševník velkolepý, kolotočník ozdobný či křídlatky. Jediný druh, který sem zanesl člověk, je mléčivec alpský, jenž ovšem není nijak výrazně agresivní a v dnešní době je naopak chráněným druhem. V průběhu historie byla sousední ves Moldava (vzdálená 4,5km) součástí solné stezky, usadili se v ní skláři, kteří vykáceli množství lesů a zároveň v ní i probíhala od roku 1964–1994 těžba fluoritu a barytu. Zato krajina kolem Bouřňáku byla mnohem více panenská. Bohužel jen do doby kdy se v Podkrušnohorské pánvi začalo těžit hnědé uhlí. Byla postavena železnice (dostavena 1885, dnes technická památka), po které jezdily těžké nákladní vlaky několikrát za hodinu, a zároveň byly postaveny tepelné elektrárny spolu s dalšími továrnami. Do ovzduší se dostalo mnoho škodlivin, přičemž nejvíce problémové byly imise oxidů síry ve formě kyselých dešťů. Ty v 70. a 80. letech způsobili skoro totální odlesnění vrcholových částí Krušných hor (to je také jeden z důvodů, proč jsou staré buky na Bouřňáku tak vzácné). Naštěstí v průběhu 90. let došlo k odsíření hlavních zdrojů znečištění a hodnota SO2 ihned klesla o 90%. I přesto zůstaly lesní porosty zdemolované. Další z ničivých vlivů je využití oblasti jako místo k rekreaci. Lyžoval zde již jeden z prvních českých lyžařů Karel Lím (který také pojmenoval kopec jako Stűrmer (Bouřňák)). Možná právě proto zde vzniklo lyžařské středisko se šesti sjezdovými tratěmi, které vznikly vykácením lesa. Zároveň se zde nachází čtyři vleky, které výrazně kazí jinak hezké panorama. Středisko je v zimě hojně využíváno lidmi z Teplic, Ústí nad Labem a okolí. Poslední vliv, o kterém bych se chtěl zmínit, je stavba tří větrných elektráren (o výkonu 6 MW), které se nachází přímo v našem vymezeném území, cca 1,5 km od vrcholu Bouřňáku. Tento druh výroby energie sice nezatěžuje životní prostředí, ale při jejich stavbě došlo k tomu, že nebyla nalezena ideální cesta, po které by se dlouhé díly daly dopravit. A proto byla zničena dvoukilometrové lesní cesta od horské chaty Vitiška až k Novému Městu tím, že byla vysypána hrubým štěrkem v šíři asi 3 metrů. Toto byl jeden z příkladů, ve kterých ekologické chování není vždy k přírodě šetrné.
Naše pozorování Výlet Na náš výlet, který by s trochou nadsázky šel nazvat přírodovědnou expedicí, jsme se vydali v sobotu 13. září-to byla naše první velká oběť Krajině domova. Jelikož jsme chtěli co nejlepší záběry, museli jsme vstát již v šest hodin ráno, abychom na místě byli ve správný čas, kdy se svahy zalité jitřním sluncem budou na fotografiích nejlépe vyjímati, a květiny pokryté ranní rosou budou nejpůvabnější. Po sedmé hodině jsme se sešli na Benešově náměstí v Teplicích, kde jsme dořešili poslední detaily týkající se trasy. Osmá odbila. Vyrazili jsme. Všichni jsme nahoru na horu vyjeli jedním autem a již po pětadvaceti minutách jsme stáli kus od Nového Města, ležícího pod vrcholem. Sice nás čekal ještě celkem dlouhý kus cesty, ale to nám nevadilo – počasí bylo nádherné, ptáčci zpívali a svěží větřík, neznečištěn různými druhy svinstev tak, jako ten městský, nás hladil po tvářích. Procházeli jsme kolem větrných elektráren, zásobujících horské vesničky ekologickou energií a nadšeně hovoříce o možnostech termojaderné fúze jsme vstoupili do lesa, kde naši pozornost upoutala informační tabule poučující nás o chráněných druzích rostlin a živočichů, o způsobu jejich života, získávání potravy, ale i o jejich výskytu. Po několika metrech jsme narazili na další ceduli, která nám oznámila, že vstupujeme do přírodní rezervace.
6
Za několik minut jsme byli na vrcholu. Mlha zvedající se z lesů, dlouhé travnaté svahy místy porostlé trsy vřesu a odkvetlými diviznami, sloupy lyžařských vleků – to vše utváří ráz této krajiny. Ale něco je špatně. Libozvučný zpěv ptáků je přehlušován rachotem motorů ozývajících se zpoza horské chaty. Honda Shadow! Motorkářů a jejich strojů si nevšímajíce jsme se usadili na lavice a dali si čaj, který nás všechny povzbudil a dodal nám energii a elán k dalším zajímavým biologickým objevům. Skoro to zní jako bychom čekali, že něco nového objevíme – třeba nový druh rostliny nebo nějakého dosud nepozorovaného hmyzáka. Bohužel, nestalo se tak. Ale za to jsme při velmi náročném sestupu zachytili na fotografický film (v našich moderních dobách nahrazen paměťovou kartou digitálního fotoaparátu) spoustu květin již známých, což jim ale vůbec neubíralo na kráse. Ale i tak nás při sestupu potěšily dosud neobjevené trsy borůvčí. Již nejsou tak obtěžkané sladkými plody, jak bývaly. Po sjezdových tratích, lyžařských i cyklistických, jsme sestoupili skoro až na samé úpatí, kde jsme výlet zakončili v malebné hospůdce jménem „Cepín“ symbolickou sklenicí limonády. Do Teplic jsme se vrátili autobusem MHD č. 120 po dvanácté hodině. Pokus Vzhledem k tomu, že naše území je velmi členité a má plochu přibližně 1,05 km2, přišlo nám pracné a hlavně velice nepřesné počítat plochy jednotlivých složek přímo namístě. Proto jsme využili starý geografický způsob: čtverečkovou metodu. Použili jsme satelitní snímek našeho území, vyznačili jsme jej čarami a následně do něj v obrázkovém editoru vložili čtverečkovou síť tak, aby se kryla co nejvíce s hranicemi území. Pak jsme si mapku vytiskli a začali označovat jednotlivé plochy., (pozn. zelené plochy-lesy, černé plochy-louky, modré plochy-mokřady, červené plochy - území poškozená člověkem (sjezdovky, cesty apod.)) A pak jsme začali sčítat. Nejdříve celé čtverce, poté čtverce kde jsou hranice jednotlivých území. U nich byla potřeba zaznamenat zlomek, který jednotlivé části zabírají. Poté jsme ještě přičetli štěrkové a asfaltové cesty ke člověkem poškozeným územím. Vzhledem k tomu, že celé území není čtverec ani obdélník, ale pravoúhlý lichoběžník, zabíralo dohromady 191,5 čtverce. Jednotlivé části byly rozděleny takto: louky (neboli trvalé travní porosty) 65 čtverců, lesní porosty 92,5 čtverce, mokřady 4,5 čtverce a území poškozená člověkem 29,5 čtverce. Po dosazení do vzorce vyšel koeficient ekologické stability 5,49. Na námi vybraném území tedy výrazně převažují ekologicky stabilní struktury. Při provádění pokusu jsme zároveň zjistili, že použitá mapka má měřítko 1 : 14 800. Každý čtverec v mřížce tedy měří přibližně 74×74 metrů a obsah celého území je 1,052 km2.
7
Závěr Bouřňák je ukázkou krásné přírody s relativně malým množstvím zásahů. Doufejme, že alespoň v tomto stavu, nebo snad dokonce v lepším, zůstane i nadále.
Souhrn 1) Kde: Krušné hory - Teplicko 2) Obecně: v blízkosti-vsi Mikulov a Nové Město na vrcholu "Sport centrum Bouřňák" (6 sjezdovek, 4 vleky) dva vysílače, hotel 3) Biologicky: Ekosystém: les rašeliniště louky přírodní rezervace "Buky na Bouřňáku" Flóra: o buk lesní, smrk ztepilý, bříza bělokorá o ohrožená prha arnika, mléčivec alpský, divizna velkokvětá, vřes obecný Fauna: o lesní zvěř, slepýš křehký, žluna šedá, holub doupňák, strakapoud velký, tetřívek obecný 4) Vliv člověka: v historii těžba cínu relativně nedávno imisní katastrofa dnes obnova přírody
Zdroje: Geografický přehled, Dresden: Sandstein Vertag, 2007 informační tabule Ústeckého kraje Wikipedie, otevřená encyklopedie http://lesprace.silvarium.cz http://www.bournak.cz http://www.moldava.cz http://www.moldavskadraha.cz
8
Jak jsme „naše“ území prezentovali Naši „krajinu domova“ jsme prezentovali, prezentujeme a prezentovat budeme mnohými způsoby. Již v raném stádiu projektu jsme vytvořili webové stránky http://www.krajina-domova.estranky.cz, kam pravidelně umisťujeme články týkající se námi vybraného území – jeho obecnou i přírodovědnou charakteristiku, vliv člověka na něj a tak dále. Odkaz na ně se objevil i na hlavní stránce našeho gymnázia. O našich webových stránkách jsme našim přátelům několikrát dali vědět i skrze sociální síť Facebook. Ale i jinými způsoby jsme se pokoušeli dostat Bouřňák a buky na jeho vrcholu do povědomí blízké společnosti. Jedním z nich je také putovní výstava posterů účastníků projektu „Krajina domova“, která proběhla v aule Gymnázia Teplice ve dnech od 16.9 do Ukázka ze stránky: 26.9. Navštívilo ji http://www.krajina-domova.estranky.cz mnoho rodičů v průběhu třídních schůzek. Za podpory učitelů biologie probíhají malé soutěže pro naše spolužáky z nižších ročníků, využívající právě tuto expozici. O té by měla v „Teplickém deníku“ brzy vyjít krátká zpráva. Také jsme Výřez ze stránky: natočili videosnímek, který zábavnou formou informuje o krajině http://www.gymtce.cz/ v okolí Bouřňáku (můžete ho shlédnout ZDE).
9
Jak jsme „našemu“ území pomohli Nejprve bych rád podotknul několik skutečností. Nejprve určitě to, že po měření tzv. Koeficientu ekologické stability by se „naše“ krajina, s výsledkem 5,49, dala zařadit mezi území s ekologicky stabilními strukturami. Zároveň také skutečnost, že se jedná o horskou krajinu, tudíž vyžaduje specifickou péči. A nakonec to, že hlavním narušitelem „našeho“ území je lyžařské středisko, po jehož provozovatelích zcela jistě nemůžeme chtít, aby omezil, či třeba úplně zrušil provoz. Zároveň většina Tepličanů, Ústečanů, a dalších by tento krok jistě nepodpořila, protože středisko s radostí v zimě využívají. Zpátky k našemu tématu. Když jsme přemýšleli, jakým způsobem pomoci, hned na počátku jsme vyřadili možnost vysadit nějaké dřeviny. Museli bychom totiž sehnat nějaký opravdu odolný druh, nemohli bychom ho sázet nyní v době, kdy se průměrná teplota pohybuje pod bodem mrazu, a ještě k tomu to krajina opravdu nepotřebuje. Navíc na sjezdových tratích by to bylo považováno za ničení cizího majetku. Proto nám přišlo vhodné, pověsit alespoň na závětrném a níže položeném místě, tedy na okraji „našeho“ území, vlastnoručně vyrobenou budku. Velikostí i tvarem odpovídá budce pro sýkoru koňadru, protože i přes velkou nadmořskou výšku jsme ji na okrajích „našeho“ území několikrát pozorovali. Zároveň jsme vyrazili znovu území prozkoumat a objevit další věci, ve kterých bychom mohli pomoci. S sebou jsme si vzali i igelitové pytle, pro případ, že bychom objevili nějaké pohozené PET lahve či jiný odpad. Jak jsme očekávali, na žádnou černou skládku jsme nenarazili, ale bohužel pohozených odpadků bylo zvláště podél cest poměrně dost.
Mezi další věci, kterými bychom chtěli „naší“ krajině pomoci patří její prezentace (jak na našich webových stránkách, tak i v místním tisku), ale to již je obsahem článku „Jak jsme „naši“ krajinu prezentovali“…
10
Eseje 1. Jan Matzek Má „krajina domova“ v ideálním stavu Představit si Bouřňák v ideálním stavu je poměrně nelehké už proto, že každý zásah do krajiny má svá pozitiva i negativa a je velmi těžké rozlišit, které kroky byly či budou učiněny správným směrem, a které nikoliv. O ideálním stavu vrchu přeci jen nějakou představu mám, ale jsem takřka přesvědčen o tom, že minimálně některé její části nikdy nedojdou naplnění. Bohužel. Jedním z velmi ožehavých témat jsou větrné elektrárny na vrcholu Bouřňáku. Někdo by mohl namítnout, že svým vzhledem narušují ráz krajiny, ale podle mě ji ozvláštňují, činí ji jedinečnou. Navíc produkují velké množství ekologicky získané energie. Myslím si, že s větším počtem větrných elektráren umístěných i na ostatních vrcholcích Krušných hor by se snížila potřeba těžby hnědého uhlí a provozu tepelných elektráren, což by zvýšilo kvalitu ovzduší celého kraje a zastavilo/snížilo ničení krajiny. Asi největším trnem v oku mi jsou sjezdové tratě – právě kvůli nim musely být velké části lesního porostu vykáceny jen proto, aby ustoupily lidské touze po zábavě. A já se ptám: „Je opravdu nutné mít zde šest sjezdovek a čtyři lyžařské vleky, z nichž uniká olej, který ničí zdejší půdu a tím i zvyšuje náklady na vytouženou revitalizaci?“ Sice to byla řečnická otázka, na kterou není ve zvyku odpovídat, ale kdyby jí i přesto někdo chtěl slyšet: „Ne, to opravdu není!“ Sjezdovky navíc přitahují turisty, a pro ty je charakteristická jedna věc – odpad, který s sebou přinášejí. Je mi líto, že je většina lidí neschopná po sobě v přírodě nezanechávat stopy – je docela dobře možné, že tento problém pramení již z výchovy – pokud člověka již v útlém věku nenaučíme to, že dbát na stav životního prostředí je důležité, tak je možné, že se brzy utopíme ve vlastním odpadu, z čehož mám opravdu strach. Starého psa novým kouskům nenaučíš, avšak vycvičit štěně taky není žádný med – ale jak na to? Možná by stačilo se tomuto problému více věnovat při výuce na základních školách, ale přiznejme si to narovinu - povinná školní docházka v žádném případě nemá na vývoj osobnosti a názoru člověka tak podstatný podíl jako média. Internet, televize – to jsou prostředky, kterými se člověku do hlavy dostaneme nejsnáze. Reklamní znělka či vhodně umístěný banner na jedné z mnoha webových stránek dozajista udělá své. Velice důležité jsou i nejrůznější soutěže – za mých mladších let, a pokud vím, tak i dnes školy sbírají víčka od PET lahví či papíru. Děti za sběrné suroviny dostanou drobné odměny, které je motivují do dalšího sběru a navíc se již v útlém věku dozvídají mnohé o tom, jak důležité je odpad třídit. Pro starší studenty ale funguje nemnoho projektů, kde by si mohli vyzkoušet to, že ochrana ŽP není jen o šetření energie a třídění odpadu, ba dokonce ani přivazování se ke stromům, či očišťování roztomilých tuleňátek na pláži, ale tvrdá práce na zlepšení stavu vybraného území, mnohdy neúspěšné jednání s úřady, které bývají neochotné s čímkoliv pomoci. Může se zdát, že tato krátká úvaha je podstatným odkloněním se od tématu, ale není tomu tak. Jsem si jist, že právě změna mentality naší společnosti je klíčem k nápravě škod způsobených nejen Bouřňáku v severních Čechách, ale celému životnímu prostředí.
11
2. Jakub Rálek „Jak by mé území vypadalo v ideálním případě?“ Krajina mého domova. Co si pod tím přestavit? Je to místo kde žiji, nebo místo kde bych chtěl žít? Jak si onen pojem přestavit? Téměř každý z účastníků pětidenního setkání v Chlumu si vybral dle zadání jakési území, které ho zajímá, rád tam chodí s přáteli a tráví tam svůj volný čas a je něco, co se mu na jeho „Krajině domova“ nelíbí a chtěl by v ní změnit. Tak tomu bylo i v našem týmu. Hora Bouřňák je známá po okolí především tím, že tam lidé jezdí v zimě lyžovat, popřípadě se tam v létě najde i pár turistů, které přitahují okolní nádherné bukové lesy. Předmětem našeho projektu je právě ona nevelká přírodní památka zahrnující 1,052 km2 relativně nepoškozených zásahem člověka. Do našeho území jsme však zahrnuli další věci spjaté s vrcholem. A to konkrétně tři větrné elektrárny, hotel Bouřňák, části šesti sjezdových drah a také lyžařské vleky. Všechny tyto prvky tvoří neodmyslitelnou součást této krajiny a zejména elektrárny jsou vidět již z veliké dálky. Já, který poměrně rád lyžuji a sem to mám kousek, se dost zamýšlím nad tím, jestli si mám přát a bojovat za to, aby zde sjezdovky nebyly. A větrné elektrárny? Je zde opět více úhlů pohledu. Nejsou snad ony vhodnou náhradou za tepelné elektrárny, kterých je v Ústeckém kraji dost? I přesto zde vede také množství větrných elektráren a jimi vyrobená energie, která mnohonásobně převyšuje množství energie vyrobené v jiných krajích. Spory o větrné elektrárny mezi sebou vedou také političtí představitelé, jak ukazuje příklad kraje Vysočina, který nedávno prošel soudním procesem. Jednalo se v něm o poškození vzhledu krajiny při výstavbě dalších větrných elektráren. Kraj Vysočina si nechal vypracovat studii o „Strategii ochrany krajinného rázu“, v níž byly stanoveny překážky a omezení týkající se výstavby větrníků. Takže pouze můžeme hledat kompromis mezi efektivitou a celkovým vzhledem, kterým větrné elektrárny působí. Těžké je tedy zamyšlení, jak by vypadalo toto území bez zásahu člověka. Jestli by zde byl jakýsi prales přeplněný bujnou vegetací, ale pravděpodobně ne. Neumožňuje to místní klima – je zde příliš chladno. Snad jen závěrem podotknout, že alespoň majitelé lyžařského sportcentra by mohli být vůči tamní krajině ohleduplnější. Konkrétně při stavění odvodňovacích koryt, které jsou povětšinou z plastových trubek a při jejich instalaci dochází k rozrývání půdy. Dále pak návštěvníci, by si měli uvědomovat druhou stránku svého pobytu zde, a hlavně to, že když vyhodí obal od svačiny jen tak někam do lesa, že bude trvat hodně dlouho (pokud vůbec), než se rozloží…
12
3. Ondřej Libánský Jak by „mé“ území vypadalo v ideálním případě? Jak by „mé“ území vypadalo v ideálním případě? Napadá mě jedna výstižná odpověď a to: jinak. To by ovšem jako náplň eseje nejspíš nestačilo, proto se pokusím svou myšlenku více rozvést… Nejdříve bych se rád zamyslel nad tím, co je to vlastně ten „ideální případ“. Za ideál by se jistě dala považovat krajina, bez žádného vlivu člověka, krajina nespoutaná silnicemi, městskou zástavbou či poli, krajina, kde by člověk byl opět jenom jedním druhem ze skupiny primátů, nijak výrazně nepřevyšující ostatní. Celá biosféra by vypadala odlišně od toho, co vídáme dnes. Příroda by byla mnohem divočejší, mnohem více neupravená a princip „silnější vyhrává“ by také platil přísněji. Myslím, že bychom se tu setkali s větší druhovou biodiverzitou, už jenom proto, že by nebyly narušeny přírodní biokoridory. Ale na druhou stranu jsem názoru, že nejslabší rostlinné i živočišné druhy by mizely stejně jako dnes, ale samozřejmě ne tak masově. Pohled na „mé“ území musím brát také z mnohem větší perspektivy. Hlavně kvůli tomu, že bylo v minulosti ovlivňováno více vnějšími (nepřímými) zásahy než těmi přímými. Troška historie: Větší znečišťování ovzduší začalo již od poloviny 19. století a bylo způsobeno hutními závody jak na české, tak hlavně na německé straně. I tehdy bylo poškození lesů pozorovatelné, i když pouze na malých oblastech. Několik desítek let poté (na počátku 20. století) přilákala bohatá ložiska hnědého uhlí na české straně Krušných hor nejenom těžební společnosti, ale i stavitele elektráren a chemických závodů. Největší posun znamenala druhá světová válka: z místního uhlí se vyrábělo palivo pro „válečnou mašinérii“. Po skončení války celé těžební i chemické komplexy převzala Československá vláda a dále je využívala a rozšiřovala. (Kvůli těžbě hnědého uhlí zaniklo v rozmezí let 1945 – 2006 přes 100 vesnic a stará část města Most.) Severočeské uhlí je známo svým velkým obsahem sloučenin síry (hlavně pyrit (FeS 2), sírany, čistá síra nebo organické sloučeniny). Dříve se obsah pohyboval okolo jednoho procenta, ale postupem času se těží čím dál méně kvalitní surovina a dnes se již pohybuje od 3 do 5% hmotnosti. Ovzduší na severu Čech je vždy nejvíce zatíženo v zimním období, kdy tepelné elektrárny a teplárny jsou spuštěny na plný výkon. Z toho také vyplývá, proč byly nejvíce poškozeny jehličnaté stromy. Zatímco buky a další listnaté stromy jsou přes zimu v klidové fázi, u jehličnatých stromů (s výjimkou modřínu) probíhá tzv. transpirace (výdej vody povrchem rostlin) a asimilace (proces přeměny výchozích látek na jiné (v našem případě například fotosyntéza). První příznaky narušení byly žluté skvrny na jehličí, později se jehlice zbarvily do rezava. Nakonec začalo jehličí opadávat, dokud nezůstaly celé větve holé. Celé porosty se začaly rozpadat, nejdříve odumíraly staré, slabé stromy, později i ty mladší a silnější. Vliv oxidu siřičitého je poměrně rozmanitý. Ničí se chlorofyl, průduchy jsou ochromeny a i fotosyntéza je brzděna. (Nutno podotknout, že v nejhorším období (tj. 70. a 80. letech) bylo možno naměřit koncentraci SO2 i přes 2000 µg/m3. Dnešní limity nařizují limitní hodnotu 20 µg/m3 pro průměr celé zimy a denní průměrnou hodnotu 125 µg/m 3 pro udržení „lidského zdraví“. Je tedy vidět, že dnešní limity by byly ještě před 30 lety překročeny 16krát pro „zdravý“ život, respektive 100násobně pro ochranu tohoto ekosystému.) Takto ničené smrky, byly ideálním cílem pro kůrovce, který tuto zkázu dokonal. Na německé straně zmizelo během tří desítek let kolem 10 000 hektarů smrkových lesů. Česká strana na tom byla ještě hůře, zničeno bylo 40 000 hektarů. Po součtu tedy 500km2 lesa, 500km2 radikálních změn životního prostředí pro rostliny i zvířata. Jen pro představu: podobnou plochu zabírá celý (dnes již zrušený) okres Teplice, ve kterém odmalička bydlím. Ještě bych chtěl zmínit jeden nepřímý důsledek, se kterým bojují lesníci dodnes, a to je okyselená půda. Půda, která absorbovala mnoho škodlivin, které se v ní uchovávají. I dnes je její pH velice nízké (kyselá povaha) a stále se z ní uvolňují jedovaté látky.
13
Ovšem zpátky k hlavní otázce celé eseje: Jak by „mé“ území vypadalo v ideálním případě? Pokud bych si tedy, jak sem v úvodu naznačil, odmyslel celkový vliv člověka, území by bylo jistě více zalesněno divokými lesy (rozhodně ne žádnými monokulturami), bylo by jistě více komplexní (nebyly by tak markantní přechody mezi lesem a nezalesněnými plochami) a žilo by tu rozhodně více druhů živočichů i rostlin. Pokud bych si ale lidskou společnost opět „domyslel“, představoval bych si Bouřňák o trochu jinak. Například volně rostoucí louky, které jsou jednou za rok sečeny, rázu krajiny nijak neškodí. Podobně jako nově vysazované lesíky, které bývají člověkem prořezávány od slabších jedinců. Vadí mi ale jiné případy. Široké sjezdovky, které byly neekologicky vysekány do původních porostů, vleky na nich stojící, z nichž odkapává celou zimu motorový olej, vyasfaltovaná cesta na vrchol Bouřňáku a také pomalu se rozpadající hotel, který stojí na vrcholu kopce, přímo na okraji přírodní rezervace. Příkladů by se dalo najít mnohem víc… I přes toto všechno Teplicko a vlastně celá Podkrušnohorská pánev pro mě zůstávají mou „Krajinou domova“.
14
4. Karel Mařík Jak by Bouřňák vypadal v ideálním případě? Okolí Bouřňáku je jedno z míst, které mám na světě nejraději. Proč? Každé léto zde trávím úžasné prázdniny v horské vísce Mikulov, kde máme chatu. Kvůli množství stráveného času jsem si začal všímat také krásné okolní přírody Krušných hor. Je ale opravdu tak krásná? Není můj obraz zkreslen hezky prožitými bezstarostnými léty? Zamýšlím se tedy nad touto složitou otázkou. Nikdy mi nepřišlo, že by zdejší příroda byla nějak poničena. Až na pár výjimek. Ze zasnění u krásného jezírka s malým vodopádem, nacházejícího se kousek nad Mikulovem, mě vytrhne zatroubení právě projíždějícího motoráku směřujícího na Moldavu. Mezi borůvčími nacházím lahve od Coca-Coly a pár pohozených igelitových sáčků. Když sejdu přímo pod sjezdovku vedoucí z Bouřňáku, najdu vyřazené součástky z vleků nebo zařízení k údržbě lyžařského střediska, které jsou volně pohozeny na zemi… A jaktože zahlédnout nějaké zvíře je asi stejně pravděpodobné, jako najít diamant? Postupem času jsem tedy zjistil, že lidé zde do přírody zasahují příliš. Podle mého názoru by vše bylo ještě relativně v pořádku, nebýt toho, co se tu stalo za minulého režimu. Z vyprávění rodičů vím, že fialová barva řeky Bíliny a mlhy, kdy nešlo vidět na krok, byly na denním pořádku. I po významném zlepšení ovzduší se však lesy zcela nevzpamatovaly… Jak by teda vypadala zdejší krajina bez zásahu člověka? Celé Krušné hory by byly pokryty krásnými pralesy jak listnatých, tak jehličnatých stromů a ne většinovými smrkovými monokulturami, které zde byly vysázeny po ukončení těžby rud, jak je tomu dnes. Na Bouřňáku by nevyrostlo žádné lyžařské středisko, na vrcholu by nebyl hotel ani vysílač. V Podkrušnohoří by nezačala nikdy těžba uhlí a Krušné hory by byly na všech místech opravdu krásné. Procházel bych se po lesích, kde bych narážel na samou lesní zvěř… Došel bych k již zmiňovanému jezírku. Slyšel bych jen tiché hučení vodopádu, ptáky štěbetající v korunách stromů. Z druhé strany by přišla krásná laň, majestátně by sklonila hlavu, jemně se napila a odcválala by pryč. Nádhera… Mám však takový pocit, že takto to v Krušných horách nikdy vypadat nebude… Myslím si však, že nám všechno, co jsme přírodě způsobili, jednou vrátí i s úroky.
15
Vytvořil tým „-NENÍ-„ Ondřej Libánský, Jan Matzek,Karel Mařík a Jakub Rálek
V Teplicích dne 22. Listopadu 2009 Pro soutěž Krajina domova
16
