Krajina a životní prostřed í na konci 20. století

Krajina a životní prostředí ČR na konci 20. století Antonín Buček

Od přírodní ke kulturní krajině Přeměna přírodní

krajiny, formované přírodními procesy, v člověkem využí­ vanou krajinu kulturní započala na území ČR již v období neolitické země­ dělské revoluce. V teplých nížinách a nízkých sprašových pahorkatinách Čech, Moravy i Slezska vznikla již před zhruba 7 000 lety pravěká ekumena, oblast souvisle obývaná a ovlivňovaná zemědělci. V oblasti pravěké ekume­ ny byly v poledové době výrazně modifikovány abiotické i biotické krajinné procesy. Došlo zde k výrazné přeměně vegetace, vznikla převážně bezlesá krajina, označovaná jako kulturní step, v níž se začala intenzivně projevovat eroze půdy. Územně byla oblast neolitické pravěké ekumeny takřka shodná s dnešní zemědělskou polní krajinou s nejvyšší intenzitou zemědělské výro­ by. Dodnes je v této oblasti díky dominantnímu vlivu zemědělství specifická struktura krajiny a také krajinný ráz je výrazně odlišný od ostatního území ČR.

Další výraznou změnu stavu krajiny způsobila střed ověká kolonizace, probí­ hající od 11. století nejprve v přírodních lesích pahorkatin a vrchovin lemují­ cích pravěkou ekumenu a posléze i v hornatinách. Postupně zde vznikala ty­ pická zemědělsko-lesní krajina, vyznačující se střídáním polí, luk, pastvin a lesů, které zůstaly především na zemědělsky obtížně využitelných plo­ chách. Vznikající středověká města doplnila vesnickou sídelní soustavu a část z nich se vyvinula v jádra současných urbanizovaných aglomerací. Změny krajinných procesů se neprojevily pouze v nově osvojených územích. Odles­ nění členitých pahorkatin, vrchovin a hornatin způsobilo zvýšenou erozi a ta­ Společenské změny v 19. století ovlivnily vzhled naší krajiny přinejmetlším do konce druhé světové války. Katastry jednotlivých obcí byly rozčleněny stovkami drobných polí, které tvořily poměrně stabilní a především pestrý systém. Janovice v Beskydech zachytil ve 40. letech RudolfJanda

Kresba Jana StekUka

Století zázraků? "Konec století" - tato již téměř otřepaná frá­ ze se objevuje ve všech médiích od televize přes rozhlas až k dennímu tisku. Rovněž v našem časopise se "konec století" stává ústředním námětem posledního čísla, které vychází ve dvacátém století, nikoli však pro­ to, abychom využili toto lákavé téma, jímž jsou mnohdy zastřešovány i zcela banální skutečnosti. Naopak jsme se pokusili v rámci možností o komplexní rekapitulaci proměn životního prostředí v Ceské republice a záro­ veň jsme se ohlédli za vývojem ekologie a příbuzných věd, a to nejen z hlediska věd institucionalizovaných, ale také z hlediska vnímání ekologie a ochrany přírody odbor­ nou i laickou veřejností v průběhu dvacátého století. Abychom poskytli co možná nejucelenější obraz přírody a krajiny, oslovili jsme přední odborníky s žádostí o kritické zpracování jednotlivých oblastí. Podařilo se nám tak zís­ kat příspěvky, jež čtenáře seznamují se sta­ vem naší krajiny na počátku století a přibli­ žují zásahy, které takřka ne vratně poznamenaly krajinný ráz. Souběžně s pro­ měnami tváře přírody docházelo během uply­ nulých sta let také k markantním změnám místní flóry i fauny. Další články tedy vypo­ vídají o změnách v lesních porostech a rost­ linných společenstvech, informují o popula­ cích živočišných druhů a poukazují také na přeměny , k nimž dochází v jednotlivých složkách biosféry - ve vodě, vzduchu i půdě. Z publikovaných textů ovšem vyplývá, že bi­ lance téměř všech sledovaných oblastí pro nás nevyznívá nikterak příznivě. Jen v něko­ lika málo z nich se objevuje jakási slabá na­ děje na zlepšení stávající situace, zatímco ně­ které - jako je například krajinný ráz - jsou nenávratně narušeny. Naším záměrem bylo především přispět k dis­ kusi na téma " příroda , krajina a člověk ve dvacátém století" a upozornit při tom na trva­ lou neudržitelnost našeho počínání. Nechtěli jsme však spřádat katastrofické scénáře. Věř­ me, že stý čtrnáctý ročník Veroniky přinese "zhodnocení přírody a krajiny za uplynulé století" alespoň o poznání příznivější.

Dalibor Zachoval

W~J1
KRAJINA A ŽIVOTNí PROSTŘEDí ČR

1

ké změnu hydrologického režimu řek. Pod hlinitými náplavy akumulovanými po záplavách v říčních nivách dolních čá stí toků velkých řek zůstaly pohřbe­ ny zbytky prvních slovanských sídel na našem územÍ. Souvislé lesní komple­ xy zůstaly po středověké kolonizaci zachovány větši nou jen v nej vyšších čás­ tech hornatin.

Proměny

naší krajiny

Jan Keller

Spíše než pouhými slovy bylo by možno pro­ měny, jež prodělal a za posledních sto let čes­ ká a moravská kraj ina, vystihnout sérií fo to­ grafií, zachycujících stejné místo v různých Nástup p růmyslu obdobích naší moderni zace. Zejména foto­ Na počátku prů myslové revoluce koncem 18. století postihla naše země první grafie ze druhé poloviny 20. století by zachy­ tily velice dramatické a doufej me, že nikoliv energetická krize. Živelně probíhající nadměrná těžba dřeva, hlavního ener­ nevratné proměny. getického zdroje té doby, způsobila výrazné zhoršení stavu les ů. Kritický ne­ Nejprve byla krajina v rámci neoby čej ně dostatek dřeva vyvolal nejen nutnost uzavření skláren a železáren v některých agresivní vlny industrializace prov áděné pro oblastech, ale podnítil i vznik racionálního lesního hospodářství včetně u mělé potřeby celého východního bloku proměňo ­ vána kus po kuse v pouhý pomocný prostor obnovy lesů. Od počátku 19. století začíná postupná přeměna druhového slo­ pro odkládání externalit předev ším těžební žení lesů ve prospěch ekonomicky výhodnějších, ale ekologicky labi lnějších čin no sti a těžkého průmyslu . Krajina zde slouží jako volný prostor, jenž má být po­ smrkových a borových monokultur, přeměna, pokračující i v průběhu 20. sto­ stupně zaplňován nejrůznějšími riziky, jež letí.

pru'myslová revoluce se tedy v českých zemích začala rozvíjet v podmínkách tvoří odvrácenou stranu moderního dělání pokroku. Industrializovaná krajina je jen pro­ kulturní, č l ověkem a jeho hospodářskou činností vý razně ovlivněné krajiny dloužením či nn osti dolů, hutí a těžké chemie. s pouze nepatrnými zbytky lokalit se zachovaným kontinuálním přírodním Je zaplňována vším nežádoucí m, co by moh­ vývojem. Obdivuhodné je to, že již v první polovině 19. století osvícení aris­ lo, pokud by bylo ponecháno přímo na místě, tokraté dokázali ocenit hodnotu těchto ostrůvků přírodní kraj iny, a tak jedny bránit plynulosti provozu. Protože plán při­ kazoval chrlit každým rokem o něco vyšš í z prvních evropských přírodníc h rezervací jsou na našem území (dnešní ná­ množství pořád stejných produktů, plnila se rodní přírodní rezervace Žofínský prales a národní přírodní památka Hojná krajina tempem stále rychlejším. Na mnoha místech doslova překypovala rezavějícími voda, vyhlášené za chráněná území již v roce 1838).

S rozvojem průmyslu se v krajině začínají projevovat vlivy působení typic­ a věčně doutnajícími budovatelskými exter­ nalitami. Potoky, potůčky a řeky byly v té kých environmentálních stresových faktorů - zneči štěn í ovzduší a znečištění době napří men y podle pravítka, snad aby­ vody. Ostravsko a Podkrušnohoří jsou názornými příklady vývoje odezvy chom plnili co nejrychleji také plán odtoku krajinných systémů na synergické působení stresových faktorů . Lokální eko­ vody z našeho území. Venkov se proměnil logické katastrofy se zde postupně rozšiřuj í až na regionální ú roveň. Názor­ z mozaiky drobných políček v rozsáh lé ho­ ným indikátorem těchto procesů je postižení lesních porostů vlivem znečiště­ mogenizované plochy, jejichž hlavním úče­ lem bylo pohlcování chemikálií v množství ní ovzdušÍ. Silná lokální koncentrace fytotoxickýc h imisí v ovzduší způsobila rok od roku pocti vě zvyšovaném. Tehdy hynutí jedlí v lesích velkostatku Slezská Ostrava již v roce 1866, silně poško­

vzniká paradoxní situace, kdy ži vot na che­ mizovaném venkově se stává pro přežití zeno bylo 370 ha lesních porostů. Velmi silné znečištění ovzduší na Ostrav­

sku na počátku 20. století dokládá J. Stoklasa ve své klasické práci o vlivu mnoha volně žijících d ru hů riskantnější než ži vot u vni tř měst.

Ekonomické kalkulace založené na představě o n ičím nelimitovaném růstu a bezvariantllí tech­ nická řešení jsou při rozhodování často preferovány před varovnými ekologickými prognózami. Fotojademé elektrárny Dukovany Jarmila Kocourková

Krajina jako Disneyland politické změny a spolu s nimi též ve způsobech využívání i zneužívání kraj iny. Se stejným zápalem, s nímž jsme bu­ dovali po řad u desetiletí průmyslovou kraji­ nu, začínáme budovat nyní, v další fázi mo­ dernizace, krajinu postindustriální. Rizika, která do krajiny ukládáme, přitom nijak ne­ mizí, pouze mění svůj charakter. Mimo jiné se stávají méně viditelnými. Postupně čistí­ me nejvíce zdevastovaný a zašpiněný pro­ stor, v nějž se změ n ily celé rozsáhlé partie původní krajiny. Casto z něj však obratem ruky vytváříme pouhý prostor průchozí. Na­ místo odkladiště průmyslových externalit se krajina měn í v předmět bezuzdné komercio­ nalizace. Namísto prostoru pro výsypky a od­ kaliště se stává prostorem rezervovaným pro stavbu Disneylandů všeho druhu. Souvisí to s proměnou charakteru moderní společnosti. Klasická modernita se snažila maximalizovat proud vyrobeného zboží, tok surovin a mate­ riálů. Z hlediska ekologického měla tato stra­ tegie otřesné dopady. Současná fáze moderní společnosti klade mnohem větší důraz na n~­ ustálý tok nových dojmú a zážitků, které pla­ Pak

přišly

změny

~

2

KRAJINA A ŽIVOTNí PROSTŘEDí ČR - - - - - - - - - - --

_ _ _ _ ~{[~mtDI1Ufi<e~

znečištění ovzdu ší na vegetaci z roku 1923 : " Pokud jde o poškození vegetace průmyslem, zřídka najdeme takové místo, kde ko uřové plyny a exhalace mají

tak intenzivní účinky, jako je tomu v případě Ostravy, Vítkovic, jakož i Karvi­ né. " V roce 1960 bylo na Ostravsku zj ištěno poškození lesů na ploše 1 623 ha, inventarizace lesů z roku 1970 uvádí již 23 202 ha poškozených porostů. Až do 50. let 20. století je pro pů sobení hlavních stresových faktorů charakte­ ristická velká, postupně narůs taj ící intenzita vlivu s lokálním, územně omeze­ ným rozsahem. Koncem padesátých let začíná postupné rozšiřování území postižených ekologickým stresem z lokální na regionální úroveň . Lokální ex­ trémně silné postižení průmys l ových oblastí prašným znečištěním (na Ostrav­ sku koncem padesátých let dosahoval spad popílku na čtvereční kilometr až 9 000 tun) se sice p odařil o omezit výstavbou čisticích zařízení, ale zvolená koncepce výstavby vysokých komínů pro rozptyl plynných emisí vyvolala ekologickou katastrofu v lesních porostech v rozsáhlých regionech. Postup ekologické katastrofy lesní krajiny Krušných hor dokumentují údaje o rozsa­ hu lesů zničených znečištěním ovzduší: v roce 1939 to bylo 400 ha, v roce 1950 - 1 200 ha, v roce 1955 - 20 000 ha, v roce 1959 se rozsah postižených lesů zdvojnásobil na 44 000 ha. Česká republika p atří mezi největší znečišťovatele ovzduší v Evropě. Emise oxidu s iřičitéh o zde rostly ještě v 80. letech, v době , kdy se ve vyspělých ev­ ropských státech již výrazně snižovaly. V roce 1985 bylo v Československu ve srovnání s rokem 1980 emitováno 102 % oxidu siřičitéh o , zatímco ve Vel­ ké Británii se ve stejném období emise snížily na 76 %, v SRN na 75 %, ve Švédsku na 56 %, ve Francii na 52 % a v Rakousku dokonce na 48 %. V 70. a 80. letech zasáhlo působení imisí lesy postupně v celé severní polovině České republiky. Mezi roky 1970 a 1985 se v každém pětiletí plocha poško­ zených lesů zdvojnásobovala (1970 - 4, 1 %, 1975 - 10,5 %, 1980 - 25,3 %, 1985 - 46,0 %), od roku 1990 je imisemi zasažena více než polovina plochy porostní půdy. Obdobně nepříznivý vývoj mělo i znečišťování vodních toků, kde se prudký nárůst projevil v průběhu 50. let. Délka extrémně znečištěných vodních toků činila v roce 1923 45 km, v roce 1930 150 km, v roce ] 951 již] 250 km a v roce 1958 2 200 km. V so učasné d obě má třeti na vodních toků na území ČR vodu s i lně a velmi s ilně zneč i štěno u . Právě na příkladu vývoje znečištění vodních toků a růstu nákladů potřebných ke zlepšení kvality vody na přijatel­ ný stav lze ilustrovat naprosto neadekvátní reakce mocenských struktur v ob­ dobí reálného socialismu na narůstající poškození životního prostředí. V roce 1959 byly náklady na opatření vedoucí k vyčištění extrémně znečištěných vodních toků odhadovány na 10 miliard Kč . Koncem 80. let se nákl ady po­ třebné na výstavbu čistíren odpadních vod pohybovaly ve výši 70-80 miliard Kč. Při tom v 80. letech bylo průměrně ročně prostavěno pouze 300 milionů Kč.

Venkovská krajina Venkovská krajina byla v celém poválečném období výrazně ovlivňována jednostrannou intenzifikací zemědělské výroby - zvětšo váním h onů, změ nou struktury plodin, od vodň o ván ím spojeným s rozoráváním luk a pastvin, nad­ měrnou koncentrací živočišné výroby, používáním těžkých mechanismů a zvýšenou chemizací. Tím, že zemědělská výroba nebyla diferencována s ohledem na přírodní podmínky a kromě výrobní funkce nerespektovala dal­ ší mimoprodukční funkce zeměděl ské krajiny, stala se zdrojem stresových faktorů takřka rovnoměrně zasahujících celé území ČR. Paradoxní je, že trend spotřeby průmys l ov ých hnojiv byl vyšší v podhorských a horských ob­ lastech s méně příznivými podmínkami pro zeměděl ství. V 60.-80. letech zde došlo k nárůstu o více než 250 %, takže množství 'aplikovaných hnojiv se tak­ řka vyrovnalo oblastem nížin s nejpříznivěj šími podmínkami pro zeměděl­ ství, kde ve stejném období byl n árůst spotřeby hnojiv nižší než 100 %. Roč­

tící konzumenti náru živě vstře b ávaj í. I když z hlediska kulturního se jedná často o proce politováníhodný, čistě teoreticky by se měl alespoň nápor na krajinu a ekosystémy spíše snižovat. Bohužel tomu tak zdaleka není. Clo věk, který prochází krajinou jako věčně lačný s běrač zážitků, zanechává v ní výraz­ nou stopu. Zneužívání krajiny jako kulisy pro plynulý tok nových zážitk ů má několik fo ­ rem. Kraj ina se tak mění nejen přímo v zá­ bavní Disneyland, ale také v prostor vynuce­ né mobíIity či v objekt kolonizace. Kraj ina přeměněn á v zábavní park má příro­ du podříd it účelům, které v histori i tak spo­ lehlivě plnily pou ťo vé kolotoče. Roli pou ťo ­ vých atrakcí může nahradit právě tak krápníková jesky ně jako kasi nový areál vy­ budovaný v neporušené přírodě či velkorysé projekty golfových hřišť. Z důvodů rentab ili­ ty bývá nutné organizovat sběr zážitků vždy masově. Na úpatí Beskyd je dnes jen málo obcí, jejichž starosta se ještě nepokusil prosa­ dit záměr na budování sítě lanových drah, dí­ ky kterým prý vznikne přímo za humny jaká­ si obdoba alpských letovišť. Jedna část krajiny se má stát velkou tělocvič­ nou, jiná zase má být proměněna v mamutí restauraci přímo pod širým nebem. I když pobyt v obří restauraci bývá příjemnější než pobyt na průmyslové haldě, příroda promě­ ně n á v obrovský Disneyland není konec kon­ ců o nic více přirozená, než bylo p růmyslové odkali ště . V případě golfových hřišť bývá s odkalištěm navíc srovnatelná mírou velko­ ryse dávkované toxicity.

Kr ajina jako průchozí prostor Zatímco přeměna v pouťový Disneyland s vysokými tržbami ohrožuje krajinu spíše jen bodově, byť často v lokalitách nejcenn ěj­ ších, ocitne-li se krajina ve službách vynuce­ né mobil ity, bývá ničena velkoplošně. O sou­ časné fázi modernizace se říká, že vede ke stále většímu zeštíhlování a odlehčování. Podniky jsou stále menší, toky surovin stále selekti vnější, informační dálnice by měla na­ hradit fyzické přemisťování osob. Optimisté věří , že se blíží doba, kdy velká část styků mezi lidmi počínaje nakupováním a vědecký­ mi konferencemi konče bude přen e sena na in ternet. Je zvláštní, že právě v této době na­ růs tá nebývalým tempem hustota sítě silnic a dálnic a dalších průchozích prostor. Krajina se tak mění z podstatné složky uspo­ kojivého stavu v pouhý pasivní objekt umož­ ňující maximalizaci toků. Priorita zvyšování toků všeho druhu d ělá z krajiny oběť vynuce­ né mobility. Má být protkána co nejhustější sítí dálnic, aby tím byla eliminována jedna z jejích hlav­ ních kvalit - rozlehlost. Uniformi ta infra­ struktury přitom znehodnocuje její další kva­ lity mnohotvárnost a jedi nečnost. Dosavadní trend směřuje k naprostému p ře­ vrácení poměru mezi přirozeným a umělým . Za zcela přirozené budo u naše děti považo­ vat vše, co umožňuje ignorovat prostor, nao­ pak za naprosto umělé budou mít ony korido­ ry, jež mají pod mosty či nad dáln ičn ími tu nely umožnit migraci zvěře vol n ě žijící v proužcích oploceného lesa mezi dálnicemi. ~

~U~mlDIlufi®~

KRAJINA A ŽIVOTNí PROSTŘEDí ČR

3

ní spotřeba živin NKP se v 80. letech pohybovala v ČR mezi 230-250 kg na hektar. Změna struktury zemědě l ské krajiny a stresové působení zvýšené chemizace se projevilo drastickým poklesem stavů drobné polní zvěře (koroptve, zajíce a bažanta) v první polovině 70. let. Od tohoto období také postupně narůstá obsah dusičnanů v povrchových i podzemních vodách, takže v rozsáhlých oblastech mizí zdroje pitné vody, vyhovující pro kojence. Zvyšuje se také eroze půdy, stále častěji je průběh erozních jevů charakteristický výskytem lokálních katastrofických situací. Tragické důsledky měla chybná technokratická koncepce lesního hospodář­ ství v 70. a 80. letech, zaměřená jednostranně na zvyšování krátkodobé eko­ nomické efektivnosti protežováním smrkového a borového hospodářství bez ohledu na ekologickou stabilitu lesních porostů a jejich mimoprodukční funk­ ce v krajině. Přitom již počátkem 70. let byly zpracovány prognózy upozor­ ňující na nepříznivý vývoj zasažení lesů imisemi. Tyto prognózy se postupně naplňovaly, ale přesto se neustále zvyšovalo zastoupení smrku v obnově lesa a stále klesal podíl odolněj ších listnatých dřevin. V 60. letech činil podíl smr­ ku při zalesňování 47,5 %, v 70. letech již 53 % a v roce 1986 dosáhl dokon­ ce 58,5 %. Neustálé zhoršování stavu lesa se projevilo zvýšením nahodilých těžeb vyvolaných působením různých kalamit. Objem nahodilých těžeb činil v 70.-80. letech více než polovinu z celkové těžby dřeva. Lesní krajina v roz­ sáhlých oblastech ČR přestala plnit stabilizační funkci v životním prostředí.

Od lokálních krizí k regionálním katastrofám Nárůst působení

stresových

faktorů

v urbanizované,

zemědělské

i lesní kraji­

ně České republiky v poválečném období od lokálního až k regionálnímu kri­

tickému postižení životního prostředí probíhal ve třech časových fázích: - od roku 1945 do počátku 60. let: postupně narůstající intenzita působení v lokálních územních rámcích průmyslových regionů, - 60. léta: dílčí zlepšení některých kritických jevů (např. snížení prašného spadu), počátek regionálního zasažení krajiny stresovými faktory, - 70. a 80. léta: trend stálého rozšiřování regionů kriticky až katastrofálně za­ sažených působením stresových faktorů, stagnace ochranných a absence pre­ ventivních opatření, prudký nárůst zatížení zemědělské a lesní krajiny, výraz­ né snižování biodiverzity kraj iny, zřetelné důsledky působení ekologických stresových faktorů na zdravotním a sociálním stavu lidské populace. Souvislost těchto časových fází s politickým vývojem v tehdejším Českos lo­ vensku je zřejmá. Z hlediska péče o krajinu jako životní prostředí člověka je neobyčejně dů ležité uvědomit si zákonitosti časového posunu odezvy kraj in­ ných systémů na změnu intenzity působení stresových faktorů. První stresové příznaky se mohou objevit teprve po delší době působení nadměrné zátěže a mohou přetrvávat značnou dobu po jejím skončení. V České republice je tento posun zřetelný například ve vývoji kvality podzemních vod, ve vývoji postižení lesních porostů fytotoxickými imisemi a v kritickém stavu populací některých modelových skupin planě rostoucích rostlin a volně žijících živoči­ chů.

Bod obratu Bod obratu v nepříznivých trendech vývoje krajiny a životního prostředí ČR nastal až v souvislosti s pádem totalitního režimu a se společenskými změna­ mi po roce 1989. Lze konstatovat, že rostoucí nespokojenost veřejnosti s do­ savadním nepříznivým vývojem ekologické situace a vědomí, že totalitní re­ žim není schopen tyto trendy změnit a iniciovat ekologicky trvale udržitelný rozvoj v České republice, byla také jednou z příčin společenských změn. Teprve na počátku 90. let byly v ČR vytvořeny základní legislativní a institu­ cionální podmínky pro skutečně aktivní péči o životní prostředí. V průběhu

4

KRAJINA A ŽIVOTNí PROSTŘEDí ČR -

_ __

_ _ _ __

Kresba Jana Steklíka

Kolonizace krajiny Krajina je v rostoucí míře ohrožována také tím, co sociologie nazývá kolonizací. O kolo­ nizaci mluvíme například při popisu života v kasárnách či ve vězení, kdy chovanci se snaží za jakoukoliv cenu přizpůsobit cizí pro­ středí svým vlastním potřebám. Tento vý­ znam kolonizace je použitelný napříkl ad na nech valně známý trend ustavičného rozrůstá­ ní příměstských čtvrtí , jež se s pomocí všu­ dypřítomných auto mobil ů stále více zakusují do neustále vzdálenějších partií volné kraji­ ny. Tato rakovina suburbanizace zcela převrací vztah mezi městem a krajinou . Když ve dva­ cátých letech uply nulého století suburbaniza­ ce začínala, slibovali si od ní lidé, že umožní spojit výhody života ve městech s přednost­ mi života v rámci venkovské krajiny. Došlo však k něčemu jinému. Suburbanizace přispí­ vájak ke znehodnocení tradičního městského života, a to tím, že od úspěšných vrstev vy­ lidňuje městská centra, tak také ke znehodno­ cení pří městské krajiny. Na vzdálených před­ městích zcela závislých na intenzivním používání automobilu vzniká jen jiná varian­ ta průchozího prostoru, v němž mizejí výho­ dy života městského i venkovského. V průběhu dvacátého století tak naše krajina zažívá dvojí zásadní proměnu. Na počátku byla pestrou, drobnomalebnou kulisou, do níž byla zasazena síť převážně malých měste­ ček a obcí. V rámci industrializace provádě­ né po sovětském vzoru byla krajina velko­ plošně devastována a kontaminována. Konec tohoto zhoubného procesu spadá vjedno s počátkem nového, skrytějšího útoku na pří­ rodu. V rámci všudypřítomné komercionali­ zace je, tentokrát po americkém vzoru, kraji­ na kolonizována pro potřeby automobilové kultury a mnoha jejím nejatraktivnějším čás­ tem hroZÍ přeměna ve snadno využitelný pro­ stor pro potřeby průmyslu sériové zábavy a masové rekreace.

•

Prof. J aD Keller Ostravské univerzity

_

Zdravotně

_ _ _ __

sociální fakulta

VI~mJmufi
90. let se podařilo podstatně snížit emise hlavních látek znečišťujících ovzdu­ ší, výrazně se zvýšil počet a kapacita čistíren odpadních vod, zvýšil se podíl čištěných odpadních vod, započalo odstraňování následků starých zátěží, by­ lo zahájeno systematické sledování způsobů využití a zneškodňování odpadů . Ve venkovské krajině se začíná příznivě projevovat snížené zatížení zeměděl­ ských pozemků hnojivy a pesticidy (aplikace živin NPK dosahuje 33 %, apli­ kace pesticidů 44 % stavu z roku 1989), trend zvyšování podílu melioračních dřevin v lesních porostech a zahájení realizace územních systémů ekologické stability. Přesto jsou dosud hodnoty většiny environmentálních indikátorů charakterizující stav jednotlivých složek životního prostředí podstatně nepříz­ nivější než v zemích Evropské unie.

Ekologie a ekonomika

.

Vzhledem k ekonomické a environmentální situaci ČR není možné připustit opakování chybných rozhodnutí založených na preferování jednostranně kvantifikovaných ekonomických užitků bez ohledu na environmentální sou­ vislosti. Nelze také mechanicky srovnávat ekonomické kalkulace a varovné geoekologické prognózy upozorňující na rizika zamýšlených zásahů. Na řadě příkladů lze ilustrovat, jak zanedbání principů trvale udržitelného rozvoje při rozhodování o záměrech výrazně ovlivňujících krajinu a životní prostředí vedlo k chybným rozhodnutím. Nepříznivé ekologické a ekonomické důsled­ ky takovýchto rozhodnutí budou ještě dlouho limitovat možnosti rozvoje řa­ dy regionů. Ekologicky i ekonomicky katastrofální důsledky měla n apříklad jednos tranně pojatá technická koncepce protipovodňové ochrany na M oravě, založená na regulaci toků spojené s ohrázováním a na budování přehrad. Realizace těchto nákladných staveb započala po velkých povodních koncem 19. století a po­ kračovala v průběhu celého 20. století. Varovné hlasy přírodovědců, kteří již od 40. let upozorňovali na ekologická rizika této technokratické koncepce, nebyly vyslyšeny. Postupně se ve společnosti vytvořilo neodůvodněné pře­ svědčení, že technická opatření mohou zcela eliminovat záplavy, louky v ohrázovaných údolních nivách byly přeměněny na intenzivn ě využívanou ornou půdu , prudce se zvýšil stupeň urbanizace. V n ivě Moravy klesl podíl luk ze 47 % na 10 %, podíl orné půdy dosáhl 51 % a podíl urbanizovaných ploch více než 10 %. Proto povodeň v roce 1997 způs obila v povodí Moravy a Odry škody, vyčíslené na 65 miliard Kč, takřka výhradně na objektech vy ­ budovaných v údolních nivách toků po regulaci. V příkladech ekologicky nepřijatelných a ekonomicky problematických nebo ztrátových rozvojových záměrů, koncepcí a rozhodnutí by bylo možné pokra­ čovat. Vždy se jednalo o zřete lné opomenutí elementárních zásad trvale udr­ žitelného rozvoje, především principu předběžné opatrnosti. Ekonomické kal­ kulace založené na představě o ničím nelimitovaném růstu a bezvariantní technická řešení byla při rozhodování preferována před varovnými ekologic­ kými prognózami. Přitom ve všech případech platí, že ekologické prognózy se obvykle naplňují, zatímco ekonomické předpovědi nepřihlížející k envi­ ronmentálním a geoekologickým vazbám se ukázaly jako chybné. Výsledky ekologických a environmentálních prognóz je proto třeba při rozhodování vý­ znamně preferovat. Je samozřejmé, že každý ekologicky problematický zá­ měr, jehož důsledky prokazatelně negativně ovlivňují životní prostředí, musí být odmítnut. Důsledné uplatnění principu předběžné opatrnosti ovšem vyža­ duje, aby byly odmítnuty i ty rozvojové koncepce, kde vznik budoucích ne­ příznivých účinků na krajinu a životní prostředí nelze zcela vyloučit. Doufej ­ me, že v příštím století budou ekonomové vzdělanější a budou už vědět, že dlouhodobě působící negativní ekologické důsledky chybných rozhodnutí mohou mnohonásobně přesaho.vat krátkodobě plánované ekonomické užitky.

•

Ing. Antonín Buček, CSc. - MZLU Brno

Změny v krajině

na přelomu tisíciletí



Miroslav Kundrata vývoj naší krajiny popisuje výstižně v tomto čísle Antonín Buček. Za podtržení stojí ně­ které trendy současné. Jaká byla očekávání po demokratických změnách před desetile­ tím? Mnozí věřili, že bývalí zemědělci využi­ jí restitučních možností, nastane renesance soukromého hospodaření, rozdělení neúměr­ ně velkých lánů a tím i návrat péče o půdu, o vodní zdroje, průchodnosti krajiny pro člo­ věka a zlepšení její ekologické rovnováhy. Z mnoha důvodů se tak nestalo a k hospoda­ ření se vrátilo jen málo bývalých rolnických rodin. V tradiční zemědělské krajině, zejmé­ na na Moravě, pozorujeme přechodné mírné rozšíření soukromé držby v bezprostředním okolí vesnic. Sídla jsou obklopena prstencem záhumenek a sadů; vídáme ještě i to, co v zá­ padní Evropě dávno zmizelo - celé rodiny při polních pracích. Samozásobitelství stále hraje roli, ale i ono opadá a je otázkou, jak dlouho se ještě bude "vyplácet". Socialismus zavedl nadvládu uživatele nad vlastníkem a tento stav trvá bez valné naděje na změnu, mj. i proto, že krize z nadvýroby v zemědělství zasahuje celou západní civili­ zaci. Z pohledu krajinného rázu se pestrost a roz­ manitost struktur, kultur, bioty i tradičních lidských aktivit soustřeďuje v bezprostředním okolí vesnic. Okolní krajina se v úrodnějších oblastech prakticky nezměnila. Transformo­ . vané statky a družstva hospodaří na stejně velkých lánech, s nezměněnou lhostejností k erozi a degradaci pudy. Výraznější změny nastaly jen v méně úrodných oblastech a v podhůří, kde prakticky zmizela orná pu­ da. Všechny plochy byly zatravněny, aniž by prakticky narostly stavy dobytka. Spíše nao­ pak. Velké rozlohy jsou koseny jenom díky státním dotacím a stává se, že tráva shnije bez užitku. Pozitivní je výsadba ovocných stromů, i když motivem je spíše bezradnost konvenčního zemědělství než systém. Nedostu pnější polohy jsou opouštěny a velmi rychle zarůstají lesem. Tento trend je v po­ sledních letech ještě rychlejší, než zmiňuje Buček pro minulá desetiletí. Tisíce hektarů opuštěné půdy vidíme zejména v podhor­ ských oblastech, v celých Sudetech, ale také ve středních Cech ách. Lze tedy očekávat, že trend ve změnách pů­ vodní zemědělské kulturní krajiny bude po­ kračovat možná rychleji než dosud. Rezigna­ ce na péči o zemědělskou pudu, jev který by ještě nedávno venkov netoleroval, se stává realitou. Není to asi žádná katastrofa. Přibu­ de nám lesa, uvolní se místo pro návrat zele­ ně do zemědělské krajiny, ale rozhodně ne­ získáme na její pestrosti či na rozmanitosti druhů. Ani na přitažlivosti pro oko turisty. Ještě významnější a naprosto evidentní jsou trendy urbanizační. Všeobecná liberalizace, která provázela znovunabytou svobodu, uvol­ nila brány výstavbě na zelené louce. Nej­ ~

~-U9Jl
KRAJINA A ŽIVOTNí PROSTŘEDí

ČR

s

Senoseč Dagmar Stejskalová

Jak se měnila venkovská krajina ve 20. století

Roztavené slunce spadlo do kopiska a vůně silná je jak opium, sníš o stínu a o studánce a miluješ horkou v ůn i.

Václav Štěpánek K tomu, abychom mohli vývoj naší krajiny na konci dvacátého století posou­ dit od jeho p očátku, je kupodivu nutno vrátit se poměrně hluboko zpět do sto­ letí devatenáctého. Změny, ať již sp o lečenské, jimiž bylo zrušení poddanství a následné odstranění zákona o nedělitelnosti gruntů, k nimž došlo v důsled­ ku událostí roku 1848 , tak hospodářské, mezi něž patří zejména přechod z úhorového trojpolního systému k produkčně výhodn ěj šímu (k samotné pů­ dě i ekosystému jako takovému však méně přáte l skému) systému střídavému, totiž ovlivnily vzhled naší krajiny přinejmenším do konce druhé světové vál­ ky. Tyto změny samozřejmě nebyly jediné, které na tvářnost naší krajiny pů­ sobily, byly však nejvýraznější. V důsledku zákona o zrušení nedělitelnosti gruntů se na většině našeho území začala pozemková držba dědictvím, prode­ jem aj. vážně drobit. V průběhu dvou generací nezůstalo na venkově téměř žádné lánové hospodářství, většina ro lníků v úrodných částec h naší země hospodařila nejvýše na sedmi osmi hektarech a šířka polí v jednotlivých ho­ nech byla, jak vzpomínají staří sedláci a dokládají i historické fotografie, mnohdy užší než normální záběr kosy. Jediné rozsáhlejší hony tak představo­ valy šlechtické a zbohatlické velkostatky a ani pozemkové reformy první re­ publiky, ostatně nepříliš úspěšné a vůbec již ne dovedené do konce, na tomto stavu příliš nezměni ly. Katastry jednotlivých obcí tak byly rozčleněny stov­ kami, ba tisíci drobných rolí, které však, vzhledem k různosti pěs tovaných plodin, tvořily i v nížinách, kde hlad po půdě ukrajoval z mezí a odstraňoval dříve tak hojnou rozptýlenou zeleň, poměrně stabilní a především pestrý systém, a to i v době vegetačního klidu. V souvislosti s přechodem na střídavé hospodaření, k n ěmuž docházelo ma­ sověji od 70. let minulého století, počalo na venkově ubývat neobdělávaného Z celého dvacátého století bohužel zůstane v naší venkovské krajině nesmazateln ě zapsáno pouze jeho posledních třicet let, v nichž kořistnický systém dokázal potlačit tisíciletý krajinný vývoj. Koz­ lovice v Moravskoslezských Beskydech v roce 1944 vyfotografo val RudolfJa1lda

Buky Dagmar Stejskalová Oblázková cesta mezi poli vypreparovaná jarní vodou co nic nezastaví, kolem řada buků co srovnal tam člověk, když hrál si na Boha, aby spoutal čas. Met pravdu, stromy jsou tu navždy.

markantnější

živelné prorůstá­ do krajiny, zatím h l avně v pásech podél komunikací. Množí se také bytová výstavba, která ignoru­ je tradiční půdorys a koncentraci v sídlech a kopíruje americký styl rozptýlené výstavby či nových sídelních hnízd v zázemí města. Je zřejmé, že dopravní koridory jsou pro volnou kraji nu odepsány. Není těžké si představit, že polovina trasy dálnice z Prahy do Brna bude obestavěna krabicemi supermarketů, skladů, výrobních a jiných objektů. Naši přátelé ze Západu vnímají tyto změny podstat ně citlivě­ ji než my. Říkají: , . Přesně tak to začínalo u nás. Ale to není všechno. Po supennarke­ lech přijde živelná výstavba rodinných domů v krajině. Pokuste se udržet intravilán a ne­ dopustit výstavbu mimo něj!" Nechce se nám věřit. Vždyť Německo, Ra­ kousko či Svýcarsko si strukturu osídlení jakž takž zachovávají. Podívejme se ale např. do Itálie - celá Pádská nížina je neefektivně zastavěna a volná krajina prakticky neexistu­ je. V nedalekém Slezskj.l byly na rozdíl od střední Evropy zemědělské usedlosti vždy rozptýleny, takže pro regulaci další zástavby se hůře hledají argumenty z oblasti krajinné­ ho rázu. Situace mezi Krakovem a jižní pol­ skou hranicí ale už začíná být katastrofální. Podobně na Balkáně. Střední Evropa tak s iluzí ničím neomezova­ né svobody n ič í svůj největší potenciál: his­ torii zapsanou ve stru k tuře krajiny, sídel a v pestrosti kulturních tradic svých obyvatel. K otázce, zda se raději stát přepravním ta­ hem, překladištěm a destinací pro výrobu všeho druhu, nebo cílovým místem pobytu vzdělané populace z celého světa se nedisku­ tuje - není totiž raději ani vyslovována . ní

je

samozřejmě

průmyslových předměstí

•

6

JAK SE MĚNILA VENKOVSKÁ KRAJINA VE 20. STOLETÍ _ _ __

_

_ __ __ 'W~n'\]mufi
~~ ---....

........

~~

Kresba Jana StekUka

prostoru, vhodného pro pastvu dobytka. Ladem ležící pole začala být trvale také tlak na parcelaci pastvin, jež je ště v druhé půli minulého století tvořily i v nížinách rozsáhlé, přírodnímu stavu blízké plochy. Obce, které od roku 1848 získaly daleko větší svobodu v rozhodování o tom, jak nakládat se svým majetkem, a v jejichž vlastnictví pastviny větši­ nou byly, rády tyto plochy prodávaly či dlouhodobě pronajímaly, aby tak zlepšily svoje fin anční h ospod aření. Nevýhodnou polohu a méně kvalitní pů­ du pastvin koncem minulého století umožnila obdělávat dokonalejší zeměděl ­ ská technika a především uměl á hnojiva, která se počala masověji používat v mezivá lečném období. V mnoha nížinných obcích tak pastva přestal a, s vý­ jimkou skutečně nedostupných strmých srázů (které tak byly posledním ne­ kultivovaným refugiem v nížinných oblastech, i ty však v 70. a 80. létech ve většině neušly tzv. náhradním rekultivacím - viz přís pěvek E. Zimové), již na počátku našeho století. Snaha hospodářů zajistit píci pro celoroční výkrm do­ bytka tak ovšem také vedla (zejména u menších rolníků a kovozemědělc ů) k tomu, že každé travnaté prostranství, ať již se jednalo o meze, úvozy cest či silniční příkopy a břehy vodních toků, bylo koseno či vypásáno. I v nížinách ovšem zůstávaly až do počátku kolektivizace zemědělstv í určité, byť oproti pův odnímu stavu značně redukované plochy luk, předevš ím , samozřejmě , na zamokřených pozemcích, neboť meliorační práce byly nad finanční síly obcí, o selských hospodářstvích většinou ani nemluvě (zejména na bohatších vel­ kostatcích ovšem probíhaly meliorační práce již v době mezivál ečné) . Naše zemědělská krajina tak byla sice intenzivn ě obho spod ařována, byla však úpravná. Tento model s amozřejmě platí víceméně pro oblasti nížinné či středních vý­ šek, vysočiny a podh orské oblasti větším podílem l esů snižovaly dojem in­ tenzity obhospodařován í, navíc zde díky obtížněj šímu krajinnému reliéfu zů ­ stalo v podstatě do dnešních dnů zachováno více neobh ospodařovaných ploch, byť ne vždy využívaných jako pastviny. Ve větš ině našich horských a podhorských oblastí vystupovalo osídlení a poměrně intenzivní hospodář­ ství do značných výšek (v Beskydech, Javorníkách, Vsetínských a Hostýn­ ských vrších a Bílých Karpatech až na samotné hřebeny) , s tím, až na výjim­ ky, souviselo i menší zal esn ění než v sou časno sti. Krajina byla ovšem protkána poměrně hustou sítí silnic, cest i pěšin, kolem nichž se vždy vinuly aleje stromů. Výsadba alej í byla upravena již od tereziánských dob zákonem - kolem dálkových cest musely být vysazovány stromy okrasné (lípy, břeky, jírovce apod.), cesty v katastrech pak měly být osazovány povětšině stromo­ vím ovocným. Zásadní změny tohoto stavu se na našem území počal y dít od konce druhé světo vé války. První s sebou přinesl odsun německého obyvatelstva z horna­ tých pohraničn ích území, které kol onizační vlny obyvatelstva z vnitrozemí, jež navíc z valné části nemělo s hospodařením v poměrně nepříznivých pod­ mínkách pod hůří zkušenosti, nedokázaly nahradit. Zanikají tak celé vesnice, dříve intenzivně obděláv aná půda pustne a státní statky, jež na většině nově osídlených území vznikaj í, hospodaří skutečně pouze v těch nejvýhodnějších polohách . Výše položené pozemky využívaj í nanejvýš jako velice extenzivní pastviny. Celá rozsáhlá dříve obhospodařovaná území znovu pohlcuje les, částečně náletový , částečně uměle vysazovaný, v němž na minu lý stav věcí upozorňují pouze terasy bývalých polí či umně vyskládané kamenné terasy, s vědčící o snaze bý valých hospodářů zbavit své pozemky kamení. obhospodařována, vzrů stal

:;

-.

Krajina a terasy jižní Moravy Eliška Zimová Nejprve je třeba si připomenou t definici tera­ sování pozemků. " Terasování je protierozní opatření používané na pozemcích s velkým sklonem. Při terasování se svah rozde'1uje na jednotli vé stupiíovité úseky. Tím se sníží sou­ středěný odtok a umožní se obhospodařování pozemku s využitím mechan izačních pro­ středků. Tvar teras závisí na reliéfu původní­ ho terénu. Směr obdělávání terasových stup­ ňů je veden podél delší strany terasy. Využití lerasovaných pozemkti je nejčastější pro spe­ ciální plodiny - sady a vinice. Terasování se provádí na pozemcích se sklonem v rozmezí 20-30 %. Vybudováním teras je možno snížit erozní smyv na 5-20 % ve srovnání s ptivod­ ním stavem. " Tolik odborná terminologie. V našich podmínkách, a to především na již­ ní Moravě, se terasy ve větším měřítku rozší­ řily v šedesátých letech, a to zejména úzké, jedno- až d vo uřádkové terasy, u kterých byl nízký stupeň využití území a vzniklo až 50 % neprodukčních ploch. Počátkem sedmdesá­ tých let se staly "módním hitem" široké tera­ sy a terasové dílce mnohořádkové. Zde se mohla uplatnit tehdejší velkovýrobní mecha­ nizace, která byla konstruována pro velké lá­ ny. K těmto mohutným terénním úpravám docházelo v rámci tzv. náhradních rekul tiva­ cí, které měly být kompenzací za odnímanou zemědělskou půdu (v rámci celé republiky). N aneštěs tí se našlo nejvíce vhodných ploch pro sady a vinice na jižní Moravě, neboť ne­ jen klima, ale i půdn í podmínky (sprašové návěje se nejlépe přemisťují) umožnily usku­ tečnit velkorysé cíle moderní zemědělské velkovýroby. Co toto období přin eslo k rajině? Pro teraso­ vání byly vybírány pozemky na plochách těžce využitelných z pohledu tehdejšího hes­ la "koncentrace, kooperace a specializace ja­ ko cesta k intenzifikaci vyspělé zemědělské velkovýroby". Tyto plochy nebyly č a sto ani so u č ástí orné pů dy. Obvykle to byla mista, kde se zachovaly poslední zbytky cenných při rodě blízkých ekosys témů. Jednalo se pře­ devším o stepní lada s bohatstvím flóry a fau ny , v republice již tehdy ojedi něl é a vzácné. Na tyto skutečnosti při bezohled­ ném z abezpečení "soběstačnosti v produkci potravin" nebyl naprosto brán zřetel. Proto z kraji ny zmizelo dnes těžce kvantifikovatel­ né množství lokalit a druhů, které nyní přeží­ vají v ojedině l ých plochách. Příkladem tako­ ~

~u~mJDIlufi®~

JAK SE MĚNILA VENKOVSKÁ KRAJINA VE 20. STOLETí

7

-

Kresby RostisŮJva Posp{šiŮJ Změny,

které s sebou přinesla kolektivizace, se začaly výrazněj i na krajině projevovat teprve v šedesátých letech (rozhodující pro likvidaci soukromého hospodaření totiž byla až léta 1957-1959). Tehdy nově vzniklé zemědělské subjekty přistupoval y k prvním rozsáhlejším melioračním akcím, poč alo sce­ lování pozemků, byť v tomto období pouze v rámci jednotlivých polních tratí, v krajině se počaly objevovat první stavby družstevních komplexů . V této do­ bě ovšem družstva vycházela většinou ještě ze zkušeností bývalých soukro­ mých sed l áků, takže změny nebyly zdaleka tak razantní. Zásadní zlom přinášejí léta sedmdesátá, kdy dochází k tzv. intenzifikaci ze­ mědělství. Jednotná zemědělská družstva, do té doby působící v rámci obcí, se direktivami s lučují do obrovských, ticícihektarových komplexů, ruší se i qosud zachovávané staré polní tratě a ve všech příhodných místech vznikají mnohasethektarové lány, které pohlcují vše, co jim stojí v cestě - zbytky roz­ ptýlené ze l eně , háje, kamenné výběhy, cesty. Na celém území naší vlasti pro­ bíhají rozsáhlé meliorace, v jejichž důsledku přicházej í nížinné obce o po­ slední zbytky svých luk a přirozeně meandrujících vodních toků. V této době dostihuje kolekti vizace i pasekářské a kopani čářské osídlení hor, které v dů­ sledku toho poznenáhlu zaniká. Na obhospodařování odlehlých pasekářských pozemků navíc družstva ve své většině měl a pramalý zájem, takže tato dříve pracně horskému lesu vyrvaná území začínaj í pustnout a podléhat zpětné suk­ cesi. Intenzifikace zemědělství s sebou navíc přinesla řadu druhotných změn. Absence soukromého chovu dobytka se projevila v zaplevelení dříve udržo­ vaných travnatých ploch v okolí vodních toků a cest, těžká zemědělská me­ chanizace vyžaduje budování nových zpevněných cest, přičemž stará cestní síť i se svými alejemi zaniká a zejména nížinná krajina se stává těžce průVenkovská krajina byŮJ v celém po válečném obdob{ výrazně ovliviíována j ednostra",lOu intenzifi­ kací zemědělské výroby - zvětšován{m h onů, změnou struktury plodin, odvodiíován{m, nadměr­ nou koncentrací živočišné výroby a zvýšenou chemizací. Krajinu u Šumperka zachytil TomisŮJv Pivečka

vého přežívání je n apř. zvláště ch ráněné úze­ mí Pouzdřanská step. Obraťme se však k novým právním termí­ nům, jako je například krajinný ráz. Tento pojem byl přizpůsoben obrazu doby. V tomto smyslu se domnívám, že některé terasované lokality by měly být speciálně chráněny jako memento dalším generacím. Memento draze zaplacené zkušenosti, že větru a dešti a ani krajině se nemá poroučet. K tomuto účelu ­ při pomínán í hlubokých omylů technokratů ­ by mohla velmi dobře sloužit lokalita Velká Sl u nečn á v blízkosti národní přírodní rezer­ vace Dunajovické kopce na Mikulovsku. V tomto prostoru monstrózní náhradní "re­ kultivace" ani po čtvrt století neroste téměř nic a "Velký Zikkurat" ční do kraje pod Pála­ vou.

•

Změny

našich vod v posledním století Evžen Wohlgemuth vývoj našich vod ve dvacátém století navá­ zal na vývoj ve století devatenáctém. Devate­ nácté století, zejména jeho druhá polovina, bylo ve znamení počínajících změn, které však mě l y z velké části negativní charakter. Koncem devatenáctého století začala rozsá­ hlá regulace toků, a to převážně větších řek. Rozvoj průmyslu měl za následek vypouštění odpadních vod do toků a jejich znečišťování. Ve dvacátém století tento nepřízn i vý vývoj pokračoval. Regulace se postupně přesun u ly (zejména ve dru hé polovině století) do hor­ ních částí toků (i na malé potoky). Průběh to­ ku se tím značně zkrátil a došlo tak k značné­ mu snížení samočisticí schopnosti toku. Regulace naproti tomu způsobila poměrně značnou diverzifikaci našich vod, v údolních nivách se objevila odstavená ramena se spo­ l eče nst vy stojatých vod. Ve dvacátém století i ntenzivně pokračovala výstavba přehradních nádrží, ať již z důvodů energetických, závla­ hových či vodárenských. Nastaly tak pod­ mínky pro rozvoj s p olečenstev stojatých vod, pod přehradami vznikly poměrně dlouhé úse­ ky toků umožňující život oligostenoterrnním druhům. Pokračovalo znečišťování vod, a to nejen průmyslovými odpady, nýbrž i vlivem chemizace zemědělství (pesticidy, hnojiva). Splach hnojiv do vod způsobil místy silnou eutrofizaci vod. Rozhojnil se počet tzv. bo­ dových zdrojů znečištění , kanalizace z obcí ~

8

JAK SE MĚNILA VENKOVSKA KRAJINA VE 20. STOLETí _ _ __ _ _ _ _ _ _ W~mlooufi®~

C-J

Ve většině našich horských a podhorských oblastí, především v první po lovině dvacátého století, vystoupilo osídlení a poměrn ě intm zivní hospodářství do Z1/ačných výšek. Krajinu Javorníků před bezmála padesáti lety zaznamenal Rudolf Janda

chodnou, staré struktury polních tratí se svými mezemi, vzniklé středověkou kolonizací, se definitivně stávají minulostí. Vše, na čem družstvo nemá zá­ jem, pustne. Družstevní velkohospodaření ovlivnilo i vzhled našich vesnic a změnilo také duši člověka, z níž se vytratil vztah k půdě a úcta k dědictví předků, o ekologických problémech (zhutňování půdy, eroze, znečištění, úby­ tek hmyzu, ptactva i polní zvěře), o nichž jsme na stránkách našeho časopisu již mnohokráte psali, ani nemluvě . Krajina je sice, podobně jako v minulosti, intenzivně obhospodařovaná, avšak neúpravná a neudržovaná a ztrácí lidský rozměr. Jestliže dříve staří vesničtí kronikáři lkali nad ztrátou pastvin, v době kolektivizace mohli lkát (ve své většině tak však nečinili) nad ztrátou domova. Poslední desetiletí dvacátého století do tohoto stavu mnoho změn, i přes vel­ ká očekávání, nepřineslo, vystavilo navíc naši kraj inu i novým pokušením (více viz článek M. Kundraty). Návrat do původního stavu, resp. do stavu, do něhož by se naše krajina přirozeně vyvinula bez ničivého kolektivizačního zákroku (o intenzivnější formě hospodaření poskytuje obrázek sousední Ra­ kousko, o méně intenzivní pak Polsko), ani není možný, není k tomu připra­ veno vědomí lidí, změnily se i socioekonomické poměry naší vesnice. K ná­ pravě neutěšeného stavu tak zbývá pouze metoda drobných ozdravných kroků a pozitivního příkladu (které v mnoha refugiích zejména soukromě hospodařící rolníci úspěšně poskytují). Z celého dvacátého století tak bohužel v naší venkovské krajině zůstane nesmazatelně zapsáno pouze jeho posled­ ních třicet let. Třicet let, v nichž kořistnický systém dokázal zcela eliminovat tisíciletý krajinný vývoj. •

~~~mlDll1l1lcF21

byla bez jakéhokoli v čiš tění zaús ťována pří ­ mo do vodotečí, takže docházelo ke znečišťo­ vání i malých původně či stých pramenných toků . Tyto negativní změny se odrazily ve změnách v oživení toků . Ustoupily druhy vá­ zané na č i s té vody ve pro spěch druhů charak­ terizujících vody znečištěné . K výrazným změnám došlo v naší ichtyofauně. Řada dru­ hů kruhoústých a ryb vymizela, v prvé řadě anadromní druhy vytírající se v horních to­ cích, jako mihule mořská (Petromyzon mari­ nus), mihule říční (Lampetra fluviatilis), je­ seter velký (Acipenser sturio), placka po mořanská (Alosa alosa), losos atlantský (Salmo salar), pstruh obecný mořský (Salmo trutta m. trulta), síh ostrorypý (Coregonus oxyrhynchus), koruška mořská (Osmerus eperlanus). Podle "Cervené knihy ohrože­ ných a vzácných druhů rostlin a živočichů" jsou hodnoceny jako kriticky ohrožené (E) mihule potoční (Lampetra planeri), mihule ukrajinská (Eudontomyzon mariae), jeseter malý (Acipenser ruthenus), hrouzek dlouho­ vousý (Gobio uranoscopus), hrouzek Kessle­ rův (Gobio kessleri), ostrucha křivočará (Pe­ sekavčík horský lecus cultratus), (Sabanejewia aurata), drsek větší (Zingel úngel), drsek menší (Zingel streber), jako ohrožené (V) sekavec písečný (Cobitis al/ra­ ta), ježdík pruhovaný (Gymnocepha/us schraetser), jako druhy vyžadující další po­ zornost (I) střevle potoční (Phoxinus phoxi­ nus), ouklejka pruhovaná (Albumoides bi­ punctatus), cejn tuponosý (Abramis sapa), podoustev říční (Vimba vimba), parma stře­ domořská (Barblls meridionalis), mník jed­ novousý (Lota lota), candát východní (Sti­ zostedion volgense). Rozvoj rybářství obohatil naše vody o některé druhy, jako je pstruh duhový (Ollcorhynchus mykiss), siven americký (Salvelinus fontinalis), síh severní (Coregonus [avaretus), síh peleď (Coregonlls peled). Znečištění vod (tekoucích i stojatých) způsobilo značnou redukci počtu obojživel­ níků, většina našich druhů je uvedena v "Cervené knize". Podobně je tomu splazy vázanými na vodní prostředí. Pod vlivem vývoje ve světě a v Evropě na­ staly koncem 20. století určité pozitivní změ­ ny. Byl schválen tzv. program revitalizace vod. Kromě budování COV to znamenalo uvádění koryt toků do původního stavu, tj. odstraňování nepříznivých vlivů regulace. Bohužel však nepříznivá ekonomická situace státu způsobuje, že tento program nemůže pokračovat podle původně zamýšleného plánu.

JAK SE MĚNILA VENKOVSKA KRAJINA VE 20. STOLETí

• 9

Proměny

v populacích savců

na území ČR Jan Zejda Máme-li hodnotit vývoj spo l ečen stva divoce žijících savců na našem území v posledních sto letech, narážíme na několik problémů. Předn ě bychom měli znát výchozí stav na začátku století, a to jak výskyt a rozšířen í jednotlivých druhů, tak jej ich stanovištní nároky, a ko nečně , což je n ejdů le žitější , i jejich početnost. Tyto předpoklady ovšem jsou nesplnitelné, protože stav znalostí o našich savcích byl na začátku století velmi slabý . O některých řádech mů ­ žeme říci, že byl znám počet druhů, do jisté míry i jejich rozšíření, ale to je vše. Proto se musíme opírat ve svých závěrech jen o extrapolaci poznatků, ja­ ké máme v tomto směru k dispozici dnes, nebo o srovnání p oznatků, jaké jsme získali v kratším časovém úseku, než je jedno století. Mám zde na mysli trendy změn ve stanovištních nárocích a populačních hustotách, jak jsme je zjistili během druhé poloviny století. Nejprve zhodnoťme v tomto směru jed­ notlivé systematické skupiny.

Hmyzožravci V řádu hmyzožravců můžeme v poslední třetině století pozorovat postupný pokles početnosti jednotlivých druhů , především těch, které žijí v agroeko­ systémech. Tam totiž v důsledku rozsáhlých meliorací a vysoušení pozemků, dále v důs l edku poklesu zastoupení trvalých travních porostů ve výměře, v důsledku intenzivní chemizace (použití anorganických hnojiv, pesticidů) a v důsledku použití těžké mechanizace (silné zhu tňování půdy), nastal ob­ jektivně zjištěný pokles bohatosti fauny bezobratlých, tj . potravní báze hmy­ zožravců. Druhová pestrost řádu hmyzožravců tam sice zůstala zachována, ale výrazně poklesla jejich abundance - tj. počet jedinců na určité plošné jedV řádu hmyzožravců dochází v posledllí třetillě dvacátého století k poklesu početllosti jedllotlivých dru/lIl, především těch, které žijí v agroekosystémech. Patří mezi Ilě llapň1dad rejsek obecllý. Foto archiv Verolliky

Ptactvo ve dvacátém století Karel Hudec Při

zamyšlení nad přírodo u a krajinou v prů­ 20. století m ůže být možná docela zaj í­ mavé - a to nej en pro specialistu - podívat se, k jakým došlo proměnám v jedné obecně známé živ o č i š n é s ku pi ně, jak se změnila , a zej ména jak reago vala na proměny krajin­ ného prostředí, které v tomto století probíha­ ly rychleji než v podobném časovém úseku kdykoliv dří ve. Nej dří ve uveďme několik čísel, abychom ne­ vycházeli jen z obecných zkušeností typu "za našeho mládí bylo nejen sněhu, ale i ptáků víc". Prav i de l ně u nás hnízdících ptačích dru­ hů bylo během 20. století zjištěno 190. Pře­ kvapující se může zdát již to, že pouze u 38 % z nich neby ly po celé století zaregist­ rovány žádné trvalej ší změny početnosti. Na­ proti tomu u mnohem v ě t ího počtu - celkem u 62 % druhů - byly zaznamenány značné změny počtů: u 24 % nastěhování nebo men ­ ší č i větší zvýšení početnosti, naproti tomu u 38 % snížení počtů až do případného vymi­ zení. Trend početních změn se tedy jeví jako nepříliš potěšující. O něco optimist i čtěji však vyznívá skutečnost, že zatímco v průběhu to­ hoto století úplně vymizelo pouhých 8 druhů předtím p r avi delně hnízdících, nových hníz­ dičů je nesrovnatelně více - 31! A to ještě dalších 12 druhů, dříve na území ČR jako hnízdičů neznámých, zahnízdilo ojediněle nebo nepravidelně a není zatím jisté, zda se nevytvoří trvalejší osídlení. běh u

Mizení a nové usídlování Přirozeně

nemá smysl jmenovat zde všechny tyto druhy. Mezi vymizelé druhy patří napří­ klad drop velký, kterého jsme úředně vyhy­ nuli teprve v posledním desetiletí, dále man­ delík hajní nebo dva druhy ťuhýků - ťuhýk menší a ťuhýk rudohlavý. Ale i u některých dalších d ru hů se snížila početnost natolik, že může me jejich existenci u nás sledovat jen s obavami: v rákosinách bukač velký, buká­ ček malý nebo rákosník velký, v mokřadech ať již kachny čírka obecná, čírka modrá či lžičák pestrý, nebo bahňáci koliha velká, bře­ houš černoocasý či vodouš rudonohý. Mezi skutečně ohrožené druhy patří také téměř všichni kurovití ptáci, ať již lesní Ueřábek lesní, tetřívek obecný, tetřev hlušec), nebo polní (koroptev polní, bažant obecný). Mezi ohroženými druhy můžeme nalézt nejen ptá­ ky nerušené přírody, ale i ptačí druhy žijící odedávna pohromadě s člověkem a jeho ze­ mědělstvím, jako je kavka obecná nebo zmí­ něná koroptev. Na druhé straně můžeme konstatovat, že ně­ které druhy našly u nás nebo v nových pod­ mínkách vhodné prostředí pro svoji existen­ ci, usadily se tu nebo se jejich počty zvyšují. Z nejznámějších případů je to nastěhování kormorána velkého, labutě velké, z kachen ~

10

PROMĚNY V POPULACíCH SAVCŮ NA ÚZEMÍ ČR _ _ _ _ _ _ _ _ _ __ _ ~~mJDl1UfI<e2!l

poláka c hocholačky nebo hohola severního, z dravců orla mořského nebo královského, v městském prostředí hrdličky zahradní nebo na Moravě strakapouda jižního, dále čečetky zimní nebo krkavce velkého. Z druhů, které u nás trvale hnízdily, a bě h em 20. století se explozivně rozšířily a zvýšily svoji počet­ nost, je možné jmenovat moudivláčka lužní­ ho, čápa černého či husu velkou. Celé století však bylo svědkem i krátkodo­ bějších změn, včetně případů nového usídle­ ní některých druhů, rychlého zvýšení jejich početnosti a opětného poklesu až případného vymizení. Vždyť například hnízdění kolihy velké nebo břehouše černoocasého začalo až kolem roku 1930 a po maximu v padesátých letech se osídlení opět drasticky snížilo. Po­ dobným případem je rozšíření a opětné vy­ mizení strnada zahradního, známé je i zvyšo­ vání početnosti sokolů stěhovav ých do padesátých let, jejich úplné vymizení v násle­ dujícím desetiletí a opětné ojedinělé usídlo­ vání v posledních letech. Ale'i u nejznáměj­ ších dru hů docházelo k podobným změn ám: jednotlivé hnízdní kolonie racka chechtavého byly v první polovině století důvodem k vy­ hlašování za přírodní reZervace, v druhé po­ lovi n ě po silném zvýšení početnosti byli rac­ ci prohlašováni za škůdce, což v příslušných vy hláškách trvá dodnes, v posledním deseti­ letí velký počet kolonií úp lně zmizel. Výskyt vlka byl v tomto století situován skem. Foto Lubomír Zelillka

nejčastěji

na

hraniční oblast lesů

mezi Moravo u a Slove'l­

notce (krtek obecný, rejsek malý, rejsek obecný, bělo zubka šedá i bě lobři ­ chá). Vlivem regulace drobných vodotečí technickými úpravami břehů a dna nastal současně i pokles poče tnosti obou druhů rejsců (Neomys). Mimo agrocenózy uvedené poklesy abundance hmyzožravců nejsou tak zře­ telné, v horských ekosystémech dokonce zatím tyto trendy nepozorujeme. Ani v řádu letoun ů nemůžeme h ovořit o změn ách druhové pestrosti zápor­ ným směrem. Naopak díky taxonomickým studiím bychom spíše mohli říci , že počet dru hů je dnes vyšší, neboť některé subspecie jsou dnes považovány za samostatné druhy, k čemuž přispěly také intenzivní faunistické výzkumy v druhé polovině století. Někteří chiropterologové soudí, že negativní vlivy prostředí na příslušníky této skupiny s avc ů nejsou tak zjevné, neboť početnost některých druhů (netopýr velký , netopýr vodní) má naopak stoupající trend.

Šelmy Řád šelem byl na začátku století na území dnešní České republiky zastoupen třinácti druhy. Z nich o vlku, kočce divoké, medvědu hnědém a rysu ostrovi­ du mů žeme říci, že v průběhu století byl jejich výskyt vždy spíše oj edinělý a u většiny druhů situovaný nejčastěj i na hraniční oblast lesů mezi Moravou a Slovenskem. V příp adě ry sa ostrovida je současn é rozšíření i početnost dí­ lem cílené introdukce v poslední třetině století. Z ostatních šelem je třeba zmínit všeobecný pokles výskytu a početnos ti populací obou dru hů tchořů . V případě tch oře tmavého mů žeme uvažovat, podobně jako již bylo řečeno u hmyzožravců, o vli vu změn v zemědělské kraj ině na jeho potravní základ­ nu. Z dalších druhů je třeba zmínit kunu skalní. Jako její stan oviště bývaly uváděny především různé nádvom í stavby v zeměděl ské krajině . V posled­ ních desetiletích pozorujeme rychlý n árůst početnosti tohoto druhu v měst­ ských aglomeracích, zvláště v extravilánu, nebo ve vilových čtvrtích , kde na­ chází jak možnosti úkrytu, tak i pestrou rostlinnou i živočišnou potravu. Zatímco norek evropský již v první polovině století z našeho území vymizel

Územní rozdíly ve výskytu a poč e tnosti Všechny změny ve výskytu a početnosti jed­ notlivých druhů se nemusely týkat vždy celé­ ho území. Například severní Čechy byly v prvé pů li století největším a po určitou do­ bu snad i jediným h n í zdi ště m husy velké na území ČR, po roce 1945 se tento pn mát po­ sunul na jižní Moravu a v osmdesátých le­ tech do jižních Čech, mezitímco ze severních Čech husy zcela zmizely. Dalším příkl adem může být čáp černý, jehož několik párů pře­ žívalo až do H. světové války v lužních le­ sích j ižní Moravy: v následujících dvou dese­ tiletích osídlil celé území, zej ména rozlehlé horské lesy. Zajímavý případ územně omeze­ ného š íření představ uje strakapoud jižní, kte-. rý se po roce 1945 rozšířil z Balkánu na Mo­ ravu a do Slezska, přes Českomoravskou vrcho vinu však souvislé pravidelné osídlení stále j eš tě nepokročilo. Podobně další jihový­ chodní druh - vlha pestrá: v určitých perio­ dách hnízdí na jižní M oravě desítky párů, pak zase na léta celá populace zmizí. Mimo jižní Moravu zahnízdí vlhy v Čechách a ve Slezsku jen nepra v idelně a většinou v jednot­ livých párech. Na druhé straně osídlení ČRje u něk terých dru hů jen krátkou etapou v rozš i­ řován í druhu do celé Evropy, jak tomu bylo předevš í m u hrd li čky zahradní. D ů sledky zm ěn

životního p ros tředí

P růběh těchto změ n

je fascinující, ale bohu­ žel v y světl ení jak příčin mizení, tak přibývá­ ní, je namnoze velkou neznámou. U převáž­ ~

~'U~rruDllUn®~

PROMĚNY V POPULACíCH SAVCŮ NA ÚZEMí ČR

11

~~-~--==========--Kresba Jana Steklíka

(spekulativně to bylo dáváno do souvislosti se šířením ondatry pižmové), v posledních desetiletích je v odpovídajících biotopech (pobřeží vod) nahra­ zován norkem americkým (minkem), který na naše území proniká ojediněle ze sousedních států (Německo, Rakousko), kde vytvořil ferální populace. Zo­ ologové a ochranáři věnují dnes velmi intenzivní pozornost vydře říčnÍ. Ještě v prvních desetiletích tohoto století byla na našich tocích rozš ířena, i když pokles početnos ti byl zaznamenán již dříve a byl zdůvodňován intenzivním lovem. Její stavy v druhé polovině století začaly prudce klesat vlivem znečiš­ ťování toků. Centrem výskytu se stala jihočeská rybn iční oblast. Na tocích rychle mizela a udržela se jen v jednotlivých exemplářích na horních tocích, kde čistota vody a potravní zásoby byly poněkud lepší a pokrývaly její náro­ ky. Dnes, v souvislosti se zlepšující se kvalitou (čistotou) běhutých vod, lze očekávat zlepšení početnosti a zvětšení areálu rozšíření vydry říčnÍ.

Sudokopytníci V řádu

sudokopytníků

jsme zaznamenali v druhé polovině století zvýšení po­ četních stavů u nejrozšířenějších, myslivecky obhospodařovaných druhů (sr­ nec obecný, jelen lesní, daněk evropský). V polovině sedmdesátých let již každoroční odstřely těchto druhů dosáhly maximálních hodnot. Následoval pokles vlivem zvýšených odstřelů, vyvolaných stížnostmi na škody v lesních kulturách. Prudký nárůst početnosti byl zaznamenán také u prasete divokého. Zde lze za hlavní příčinu považovat pravděpodobně pěstování kukuřice na zr­ no . V porostech této plodiny nacházelo prase divoké nejen dostatek úkrytu, ale především vysoce kvalitní potravu, která mu v podobě posklizňových V posledních letech je zaznamenáván ryc/zlý nárůst početnosti kuny skalní v městských aglomera­ cích, kde nacházíjak možnost úkrytu, tak i pestrou potravu. Foto Petr Macháček

né větš i ny druhů se nabízí a na různ ý ch kon­ ferencích i předkl ád á jasné a jednoduché vy­ světlení jejich úbytku až případ ného vymize­ ní: změny prostředí, což znamená někde vymizení mokřadů a mokrých luk včetně rybničních okrajů, jinde rozorávání mezí a přechod na rozlehlé lány monokultur, me­ chanizace a chemizace zemědělstVÍ, změněné lesní hospodaření. Je pravda, že tyto změny se během 20. stole­ tí, a zejména po roce 1945, u nás děly a dějí V nebývalé míře. Na druhé straně však při bližším zkoumání často zjistíme, že "změny prostředí" představují jen obecné klišé. Vždyť bezprostřední příčinou nemusí být cel­ ková změna prostředí: může to být z celého roku například jen krátké kritické období ­ nedostatek potravy pro mláďata V rozhodují­ cím období, nebo nedostatek potravy vzniklý rozoráním polí okamžitě po žních, nebo peri­ oda několika teplotně nepříznivých hnízd­ ních či zimních let. Může to však být také vzrůstající vliv zvyšujícího se počtu predáto­ rů, stejně lidmi chráněných jako jejich kořist - mizející chráněné druhy. Nezodpovězené

otázky

být původ změn? Co můžeme na­ nalézt v naší literatuře z posledních padesáti let o příčinách téměř úplného vymi­ zení tetřevů z našich lesů? Změny hospoda­ ření v lesích a změna jejich přírodního rázu, zvýšená přístupnost a ruch v kterékoliv době , zejména při hnízdění, špatná termoregulace mláďat , nezahřívaných vyrušenou samicí, snížení počtu mravenišť, z nichž kukly před­ stavují nejdůležitější zdroj potravy pro malá mláďata, potravní konkurence se sběrači bo­ růvek, kyselé deště likvidující borůvčí , nad­ měrný odstřel kohoutů, přemnožení kun. Každá příčina je možná, ale nemusí být nej­ důležitější nebo může být jen součástí celého komplexu. Prokázané se zdá být snížení po­ četnosti některých dravců , především sokola, používáním pesticidů, zejména DDT, a ná­ sledným zeslabováním a rozmačkáváním skořápky vajec: je to však specifický druho­ vý problém? Proč se ve stejné době zvyšují počty jiných dravců, u nás například pocho­ pů? Nebo je početnost pochopů, podobně ja­ ko kání, závislá převážně na regulaci odstře­ lu? Proč se některé druhy dokáží dobře přizpůsobit změněnému prostředí a proč jiné ne - je například mizení dropa ekologická nebo etologická záležitost? U mnoha tažných ptáků je nutné samozřejmě hodnotit v mož­ ných příčinách snížení počtů i změny na zi­ movištích včetně rozšiřující se Sahary, pře­ konávané na každoroční pouti. Jak řešit takový komplex otázek, význam­ ných zejména z hlediska možné účinné ochrany mizejících druhů? Nutná dlouhodo­ bost výzkumu a nejistota výsledků není prá­ vě doporučující vysvědčení pro hodnotitele návrhů na granty. Takže na vysvětlení si ješ­ tě počkáme, u některých druhů jistě až pro úvahy ex post. Jaký

může

příklad

•

12

PROMbNY V POPULACíCH SAVCŮ NA ÚZEMí ČR - -_ _ _ _ _ _ _ _ _ _ W~mImufi
Botanika na Moravě Vít Grulich Posledních sto let má snad ve všech oborech lidského konání rozhodující význam pro sou­ časnost. Nej i nak je tomu i v botanice - zkus­ me tedy společně rekapitulovat, co se za tuto dobu přihodilo na Moravě. Morava měla na začátku 20. století trochu specifické startova­ cí podmínky - nebyla zde ani jedna česká univerzita, centrum vědeckého života bylo ve Vídni nebo ve vzdálenější Praze.

Badatelské

začátky

Těsně před

.

Navýšellí početních stavů SlIdokopytlll'ků se odehrálo především u myslivecky obhospodařovaných druhů,jakoje napŤl'kladjelen lesní, srnec obeCIIÝ nebo dane1c evropský. Foto Petr Macháček zbytků byla k dispozici i na zoraných polích po větší část zimního období. Fauna sudokopytníků na našem území byla obohacena o dalších sedm dmhů, které k nám byly introdukovány. Začátek introdukce spadal již do minulého století, během něhož také pokračoval. Navíc se populace některých z těchto druhů staly významnou součástí našÍ kraj iny, zvláště lesních ekosystémů (muflon, sika). Zvláštní zmínku zaslouží los, který se na naše území od polo­ viny století začal znovu - po třech stech let - šířit z území Polska. Dnes se však udržuje již jen v malých počtech v oblasti jižních Čech.

Hlodavci Velmi významná změna nastala od sedmdesátých let v abundanci obou našich zástupců řádu zajíců. Početnost zajíce polního, naší dříve nejhojnější lovné zvěře, začala prudce klesat - byl to jev celoevropský, příčiny nejsou zatím známy. V případě králíka divokého byl výrazný pokles abundance způsoben člověkem, který v jeho populacích rozšířil infekční chorobu - myxomatózu, jež zdecimovala v celoevropském měřítku jeho početnost natolik, že dnes přežívá jen v podobě periodicky se objevujících lokálních populací, které však během několika let opět rychle vymírají. Populace některých introdukovaných druhů sudokopytní/al se staly významnou součástí naší kra­ jiny, zvúiště lesních ekosystémů. Typickým pŤl'klodemje mu/hm. Foto archiv Veroniky

rokem 1900, konkrétně v roce 1897, dostávají badatelé do ruky kompletní česky psanou Květenu Moravy, kterou napsal brněnský gymnaziální profesor E. Formánek. Široké veřejnosti je určeno další dílo, které vychází právě na přelomu století, v letech 1900-1904, a to čtyřdílná Názorná květena zemí Koruny české z pera olomouckého gym­ naziálního profesora F. Polívky. V těchto le­ tech přichází na Moravu absolvent pražské univerzity Josef Podpěra. Působí na gymná­ ziích v Prostějově, Olomouci a nakonec se usazuje v Brně. Podpěra se rychle stává klí­ čovou postavou rozvoje botaniky na Moravě. Díky své odborné erudici, velmi širokému rozhledu a záběru a též díky nepřehlédnutel­ ným organizačním schopnostem se mu daří sdružovat dosud často roztříštěné badatelské síly. Podpěra rovněž dokáže odhalovat a vy­ plňovat bílá místa - podněcuje výzkum v málo známých částech Moravy i bádání nad dosud značně opomíjenými mechorosty a lišejníky. Po vzniku Československa je Podpěra pověřen vedením Botanického ústa­ vu na nově založené Masarykově univerzitě v Brně a obklopuje se mladými spolupracov­ níky, kterými byli J. Suza, S. Staněk, A. Hra­ bětová, J. Šmarda a další. Podpěra přetrvává v čele ústavu až do své smrti v roce 1954. Ja­ ko dědic tví po Podpěrovi má současné uni­ verzitní pracoviště nesmírně cenné botanické sbírky i velmi rozsáhlý knihovní fond. V 50. letech je založena brněnská pobočka botanic­ kého ústavu Akademie věd, jejíž nosné spe­ cializace, produkční ekologie a paleoekolo­ gie, si dodnes udržují vysoký vědecký standard. Zejména v druhé polovině století stoupá význam dalších botanických pracovišť - na univerzitě v Olomouci, v muzeích a v institucích ochrany přírody. Zatímco na počátku století nebyl na Moravě jediný bada­ tel, který by se botanikou zabýval profesio­ nálně, na jeho konci je jich zde asi padesát.

První zdokumentované lokality Badatelé na počátku století ještě navštěvovali některé lokality, které brzy poté byly zniče­ ny: nížinné rašeliniště u Bzence ještě v té do­ bě hostilo horskou ostří ci jezerní a řadu vzác­ ných druhů mechorostů, u Vrbátek na Prostějovsku byly ještě významné slatiny s hlízovcem Loeselovým, u Frýdku tehdy ještě rostla prvosenka pomoučená . Navštěvo­ vali Pálavu, Moravský kras, okolí Mohelna a Znojma, Kyjovsko, Olomoucko, zato ne­ znali Bílé Karpaty, s jejichž zvláštnostmi a neuvěřitelnou druhovou pestrostí se sezná­ ~

~U~lYGooufi<e~

PROMĚNY V POPULACíCH SAVCŮ NA ÚZEMí ČR 13

Hlodavci patří k několika málo řádům, kterým byla z uvedených hledisek vě­ nována největší pozornost. V posledních padesáti letech se výrazně změnilo rozšíření a početnost sysla obecného. Byl to opět důsledek změn v agrocenó­ zách, jmenovitě úbytku luk, úhorů, travnatých mezí, příkopů a břehů. Dnes je jeho výskyt zaznamenáván např. na travnatých letištích a travnatých hřištích. Současný pokles zemědělské produkce spojený s poklesem obdělávaných ploch jsou předpokladem toho, že by se sysel mohl opět rozšířit ve větší míře. V agrocenózách můžeme současně zaznamenávat i změny ve volbě stanovišť jiných druhů hlodavců. Např. pěstování obilovin na značně větší výměře než v minulosti s sebou přineslo větší výskyt semenožravých myšic rodu Apode­ mus. Z lesních okrajů, z větrolamů a nově zakládaných biokoridorů pronikají v době zrání obilí do jeho lánů myšice lesní a také příslušník čeledi hrabošo­ vitých - norník rudý. Pěstování ozimů zase zvýhodnilo při přežívání zimního období hraboše polního a křečka polního. Pro oba druhy je též výhodný bezo­ rebný způsob hospodaření, neboť orbou nejsou decimovány jejich nory a systémy chodeb. To ovšem je příznivou změnou i pro jiné druhy savců v tomto typu krajiny. V lesních biotopech pokračovalo pěstování jehličnatých dřevin na úkor list­ natých, tedy proces, započatý již v minulém století. Úbytek keřových porostů a listnáčů v porostních pláštích byl pravděpodobně příči no u nejen poklesu úživnosti lesních ekosystémů pro kopytníky-okusovače, ale i pro drobné hlo­ davce, např. čeleď plchovitých, náležející dnes u nás mezi druhy silně nebo kriticky ohrožené (mimo plšíka lískového, kterého můžeme nalézt i na pase­ kách uprostřed jehličnatých lesů) .

Drastické s1líže1lí počet1lích stavů kráUka divokého způsobil člověk, který v jeho populacích rozší­ řil i1lfekč/lí chorobu -myxomatózu. Výskyt kráUka divokého klesl v celoevropském měřítku /lato­ lik, že d/les přežívá je/l v periodicky se objevujících lokál1lích populacích, které však během něko­ lika let opět rychle vymírají. Foto Josef Ptáček

mili teprve v

průběhu

20. a 30. let. Na celé

Českomoravské vrchovině bylo plno rašeli­ nišť a rašelinných luk, pole hostila celou řadu plevelů, které naše generace již neznají. Bě­ hem první poloviny století byly zveřejněny zásadní studie o květeně Hané, Bílých Kar­ pat, Pouzdřanských kopců, jihozápadní Mo­

ravy, Stramberska, Jeseníků.

Následky "budování socializmu" polovině století se ovšem mnoho Na dlouho zůstal téměř uzavřen pás podél jižní hranice, v Oderských vrších a na Drahanské vysočině vznikly velmi rozsáhlé vojenské újezdy, kam byl rovněž přístup ba­ datelům odepřen. Postupující socializace ze­ mědělství a s ní spojené masivní zavádění chemie, těžká technika, změny agrotechniky vedly k obrovským změnám nejen ve spole­ čenstvech plevelů, ale dotkly se celé odlesně­ né krajiny. Zdrcující účinek zejména pro vlh­ ké louky měly tzv. náhradní rekultivace. Právě jim padla za oběť většina mokřadních stanovišť, dotkly se ovšem i stepních svahů, které podléhaly terasování. K velkoplošným zásahům patřilo budování přehrad - začaly vyrůstat na Moravě ještě v průběhu první re­ publiky, jejich posledním výkřikem je vodní dílo Nové Mlýny. Nivy moravských úvalů pře st aly být zaplavovány a přišly o většinu rozlohy svých typických lučních společen­ stev. I ty louky, které nebyly rozorány, byly mnohde poškozeny nadměrným hnojením, které podpořilo několik hospodářsky vý­ znamných druhů trav na úkor bohaté druhové diverzity. V lesích se stalo metlou obrovské přezvěření, zvláště tam, kde byl zaveden oborní chov; přes proklamace stále pokračo ­ val trend zakládání jehličnatých monokultur. Snaha o zvýšení kvality produkce dřeva ved­ la k ústupu od pařezin, šetrných k podrostu, k rozsáhlým holosečím a jejich nejdrastičtější variantě s tzv. celoplošnou přípravou. Někte­ ré lokality spolykaly lomy, jiné rozšiřující se městské aglomerace. V sídlech ~anikla drů­ beží pastviska s charakteristickou flórou ru­ derálů. Místy zaúřadoval rozmáhající se tu­ ristický ruch, nejhůře snad v plošně nevelkých a citlivých polohách nad horní hranicí lesa. Téměř absolutním kolapsem ovšem skončila slaniska - zatímco na začát­ ku 20. století jich zde byla možná padesátka, dnes lze hovořit snad jen o třech rezervacích. Z počtu asi dvaceti druhů, které byly na tento biotop úzce vázány, asi pět nenávratně vyhy­ nulo a většina ostatních přežívá jen díky ma­ ximálnímu úsilí ochrany přírody .

V druhé změnilo.

Kriticky ohrožené a invazní druhy rostlin Ztráty na druzích nejsou v absolutním počtu až tak tragické. Kromě zmíněných slanisek ~

14

PROMĚNY V POPULACíCH SAVCŮ NA ÚZEMí ČR _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ ~~~nll00ufi®~

~

V důsledku pěstování obilovin 1Ia znač1Iě větší výměře proniká okrajů a 1Iově zakládaných biokoridorů rovllěž myšice lesní. Foto

Změny

.. .

v době zrá1lí do lálll; z lesních archiv Veroniky

v druhové skladb ě společenstev

Shrneme-li tento přehled, pak nejvíce změn , které ovlivnily druhovou sklad­ bu společenstev a abundanci jednotlivých druhů, jsme mohli v druhé polovi­ ně tohoto století zaznamenat jednak v agrocenózách (zorání mezí, úbytek luč­ ních porostů, meliorace pozemků, chemizace, změny ve výměře pěstovaných plodin, způsob pěstováni plodin), na běhutých vodách (technické úpravy bře­ hů, napřimování a znečišťování toků, kácení břehových porostů) a v lesních, zvláště horských ekosystémech (setrvávání na nevhodné skladbě dřevin, odu­ mírání porostů působením imisí). Některé z uvedených procesů jsou v po­ sledním desetiletí zpomalovány či dokonce zastaveny (znečišťování toků, od­ umírání lesů, meliorace pozemků, chemizace zemědělství) , takže by bylo možné očekávat regeneraci populací některých druhů savců, dosud uvede­ ných jako ohrožené či silně ohrožené (bobr, sysel, vrápenec malý, rys, kře­ č~k, veverka) . U dalších druhů budeme moci očekávat zvýšení jejich abun­ dance nebo rozšíření areálu teprve v delším časovém horizontu (vydra, tchoř stepní). Pro další druhy - jako např. medvěd, kočka, vlk, los - není v souvis­ losti s rozvojem civilizačních procesů (rozšiřování dopravních sítí, rozšiřová­ ní zástaveb, úbytek přirozených biotopů pro divoce žijící savce vůbec, stou­ pající rušení turistikou a sportem) perspektiva nijak příznivá. Zbývá se ještě vyjádřit k introdukůvaným druhům. Vysazování některých z nich do volné přírody považuji za nesmyslné (paovce hřivnatá, koza bezoárová, jelenec vir­ žinský), u jiných je pak třeba doporučit regulaci jejich populací (muflon, kamzík). •

"D"o-c-.T:ln-:-g=-.'J'a-n'Z"e-'j"d'a-,r;D:-r"'Sc::-c.---r;SC;C - tá;-:ct:-ní~rC':o...,.s::;-tl.,--in---:o·lé:;;k"'avřs-;-k'á-s-p-::-rá"vC':a-,nB:-r:-no-:c-----------"=

~'U~rruDnufi®~

vymizely některé vysokohorské druhy v Hru­ bém Jeseníku, např. koniklec jarní nebo ost­ řice vláskovitá, kompletní záni k postihl spe­ cializované plevele lněných polí, z teplomil ných plevelů např. pochybek nej­ větší. Populace mnoha druhů se ovšem dosta­ ly na kritickou existenční hranici a jsou v ně­ kterých případech udržovány jen intenzivní péčí na poslední stávající lokalitě. To se týká např. slanomilné skrytěnky bodlinaté, vzácné orchideje jazýčku jaderského nebo bělokar­ patských čestce pochybného a všivce statné­ ho. Některé dokonce dnes přežívají pouze v kultuře - než skončily kultivační pokusy s matiznou bahenní, v přírodě zanikla posled­ ní známá rostlina. Citelný pokles vidíme u většiny mykotrofních druhů, zejména u vstavačovitých nebo hruštičkovitých, v současné době úbytek postihuje zejména druhy oligotrofních stanovišť, které začala vytlačovat konkurence agresivnějších druhů, podpořená imisním spadem živin. Zřejmě se tak budeme muset rozloučit s některými dru­ hy kyselých písků, např. s ovsíčkem jarním nebo kuřičkou lepkavou. Spadu živin bude zřejmě třeba přičíst i současné šíření ovsíku, který invaduje do stepní vegetace. Místy se šíří i cizokrajné rostliny: v nivách autochton­ ní květenu vytlačují americké astry a třapat­ ky a východoasijské křídlatky a netýkavky žláznaté. Na střední Moravě se na více mís­ tech rozmnožil kavkazský bolševník velkole­ pý, člověku přímo nebezpečný svým alergen­ ním působením. Pylové alergie zase podmínila "generační" výměna plevelů ­ místo dřívějších koukolů a chrp, které opylo­ val hmyz, se objevují laskavce, lebedy a mer­ líky, které produkují velká množství pylu přenášeného větrem . Podél eutrofizovaných vod, ale i jinde, se šíří rostliny produkující velké množství biomasy, které konkurenčně vytlačují méně vzrůstné druhy.

Výhledy do nadcházejícího století Pokud by

měly současné

negativní trendy prognóza by byla značně nepříz­ nivá. Buďme ale optimisty. Věřme, že se po­ daří omezit nejnegativnější faktory: imise, nešetrnou chemii a nevhodné technologie. Současně podstatně vzroste vědomí obyvatel o nenahraditelnosti přírodního prostředí i je­ ho složek a budou stanoveny a pravidelně prověřovány priority ochrany druhů i spole­ čenstev. Tam, kde je bezpodmínečně nutný management, umožní jej pak cílená dotační politika. Rovněž dostatečná pracovní kapaci­ ta botaniků by měla být zárukou, že veškeré odborné problémy budou zvládnuty tak, aby naši potomci na konci 21 . století nemuseli evidovat další ztráty. pokračovat,

•

RNDr_ Vít Grulich, CSc. - Katedra botaniky PřF MU, Brno

PROMĚNY V POPULACíCH SAVCŮ NA ÚZEMí ČR

15

Likvidace

mokřadů

Jan Pokorný

.-­ .

,.

.­

,.

- , - --

Kresba Rostislava Pospíšila Mokřady jsou ekosystémy, v nichž dostatek vody nebo periodická zaplavení určují rozvoj vegetace a dalších organizmů. Rašeliniště, říční nivy, rybníky, prameniště jsou našimi typickými mokřady . V celosvětovém měřítku jsou ovšem nejrozsáhlejší a svojí produkcí nejdůležitější mokřady mořského pobřeží, ja­ ko jsou mangrove, slaniska, korálové útesy, úrodné přílivové zóny a rozsáhlá ústí velkých řek. Více než dvě miliardy obyvatel žije v tomto pobřežním pásu o šířce sto kilomet­ rů.

Mokřady mořského pobřeží Právě

pobřežních zónách třetího světa ve dvacátém století nejrychleji po­ pulace. Mokřady jsou přeměňovány na ze­ mědělskou půdu, odvodňovány nebo zasypá­ ny a přeměněny v města. Uvádí se, že 98 % pobřežních mokřadů Vietnamu bylo odvod­ něno podobně jako 45 % mokřadů pobřeží Indonésie. Ohroženo je na 60 % korálových útesů. V USA například v ústí řeky Missis­ sippi více než 70 % mokřadů bylo vysušeno nebo zastavěno . Více než 30 % mokřadů v zóně sto kilometrů podél mořského pobřeží je úplně změněilO. V celosvětovém měřítku dramaticky ubývá ryb, protože pobřežní zóny slouží jednak vytírání ryb, jednak jsou zásad­ ním zdrojem rybí potravy. K degradaci po­ břežních mokřadů výrazně přispívají vypou­ štěné odpadní vody měst a průmyslových komplexů . Zatímco bodové zdroje znečištění a eutrofizace (nadbytku živin) lze ošetřit čis­ tírnami odpadních vod, velmi obtížně se sni­ žuje množství živin přicházejících z plošných zdrojů, tedy ze zemědělských polí. Mokřady pobřežních zón jsou znečištěny or­ ganickými jedy a těžkými kovy, navíc zvýše­ ný přísun organických látek i živin (dusíku a fosforu) způsobuje eutrofizaci: bujný růst vodních rostlin, řas a zejména sinic, biomasa odumírá bez přístupu kyslíku, uvolňují se to­ xiny sinic a produkty anaerobního metabolis­ mu (mastné kyseliny, sirovodík, metan). Zá­ sadně se potom mění druhové složení mokřadů, ubývá druhů, dochází k hromad­ ným úhynům ryb, měkkýšů atp. V těchto ex­ trémních podmínkách se daří jen některým druhům a drasticky se tak snižuje biodiverzi­ ta i produkce pobřežních zón.

v

vzrůstala

Vnitrozemské

mokřady

Vnitrozemské mokřady jsou v podstatě vy­

staveny podobnému tlaku. Hodnotíme-Ii ma-

16

py stabilního katastru z devatenáctého století, zaujmou nás poměrně velké plochy obecních vlhkých luk, které dosahují 10-20 % celkové plochy. Těmito lukami (lada) se prodírala vo­ da drobných potoků, jejichž koryta v mapách zanesena nejsou, protože nebyla přesně vy­ mezena. Zahlubování, narovnávání koryt to­ ků od velkých až k těm drobným změnilo tvář krajiny a hlavně zvýšilo rychlost rozkla­ du organických látek v půdě, do vody se uvolňují živiny, do vzduchu pak oxid uhliči­ tý. Následkem toho se snížila schopnost kra­ jiny zadržovat vodu - voda je již od horních toků bohatá na živiny. Rybníky - typické mokřady naší středoevropské krajiny - pro­ dělaly ve dvacátém století největší změny za dobu své existence. Produkce ryb totiž stoup­ la v tomto století přibližně desetkrát, protože se zvýšil přísun živin z povodí, vápněním rybníků se zrychlily mineralizační procesy u dna a uvolnily se tak živiny. Rybníky se hnojí - zpočátku anorganickými hnojivy, dnes převážně kejdou a chlévskou mrvou . Rybáři se naučili zvyšovat rybí obsádky po­ dle množství živin, takže mizí původní vodní vegetace (ponořené a vzplývavé vodní rostli­ ny) a od jara se vyvíjí v lepším případě drob­ né zelené řasy, v horším případě pak sinice­ průhlednost vody dosahuje nejvýše několika decimetrů. Paradoxně se v těchto vysoce úživných rybnících nedostává potravy vodní­ mu ptactvu, neboť vysoké obsádky ryb, ze­ jména kaprů, spotřebují jak benthos (organis­ my na dně), tak plankton (perloočky atd.). Rašeliniště

a

říční

nivy

Z našich mokřadů jsou nejvíce ohrožena ra­ šeliniště - degradují odvodněním nebo jsou odtěžována (celosvětově je tlak na těžbu ra­ šeliny vyšší, než jsou její zásoby). Zatímco rybniční ekosystém se zotaví za několik se­ zón z vysokých dávek živin a vysokých ob­ sádek, rašeliniště se neobnoví za stovky let. Úplná ochrana rašelinišť před těžbou a rekul­ tivacemi na zemědělskou půdu je tedy u nás zcela na místě. Mokřady říčních niv se vysoušely již od mi­ nulého století. Nejdříve byly těmito zásahy postiženy mokřady velkých řek. V sedmde­ sátých a osmdesátých letech dvacátého stole­ tí se podle zákona o náhradních rekultivacích zemědělských půd odvodnily a na zeměděl­ skou půdu přeměnily nivy (záplavová území) malých řek v horních částech povodí. Zvýšila se tak eutrofizace, snížila biodiverzita a zrychlil odtok vody z povodí - zhoršila se tedy kvalita vody a vytvořily podmínky pro povodně .

LIKVIDACE MOKŘADŮ _ __

Ramsarská konvence na ochranu mokřadů Mokřady

ve dvacátém století patří k nejohro­ Vysoušení, zaváže­ ní, degradace, eutrofizace, snížení biodiverzi­ ty, rozvoj invazních druhů - to jsou klíčová slova, chrakterizující vývoj mokřadů ve dva­ cátém století. Alarmující podně t y přicházely nejdříve od ochránců přírody, zejména orni­ tologové byli aktivní v celosvětové ochraně mokřadů, protože zaznamenávali výrazný úbytek vodního ptactva, ubývání hnízdišť i zimovišť. Ramsarská konvence na ochranu mokřadů z roku 1970 může být považována za zlomový bod v přístupu k mokřadům. Na­ še republika k této konvenci přistoupila až v roce 1990. Podle ní navrhují účastnické státy k ochraně mokřady mezinárodního vý­ znamu na svém území a zavazují se je chrá­ nit a poznávat. Zpočátku byla konvence za­ měřena zejména na ornitologicky významná území, nyní je význam mokřadů chápán v ce­ lé šíři od biodiverzity přes ochranu vod, zdroj potravy až k funkci mokřadů ve vod­ ním režimu krajiny. ženějším ekosystémům.

Znovuobjevení hodnoty

mokřadů

Na konci dvacátého století jsou patrny dva trendy - na jedné straně snaha velkých společnos!í i drobných podnikatelů hospodářsky využít mokřadů i za cenu jejich likvidace, na druhé straně se pak projevuje snaha o jejich ochranu a obnovu. Ochrana mokřadů je součástí legislativy mnoha států, často se však míjí účinkem. Vlády mnoha států vyhlásily různé programy obnovy mok­ řadů a firmy, které před několika desítkami let krajinu odvodňovaly za státní dotace, do ní nyní vodu vracejí. Zhoršená kvalita vody, hrozící nedostatek vody v rozsáhlých oblastech světa, střídání sucha a záplav, klimatické změny a uznání úlohy skleníkových plynů v těchto změnách, drastický úbytek druhů a růst světové popu­ lace vedly na konci dvacátého století k po­ znání, že voda a vegetace jsou nezbytné pro setrvalé hospodaření, pro další existenci naší civilizace. Vlády vyspělých států uznaly, že je nutno činit okamžitá opatření na snižování skleníkových plynů v atmosféře. Dvacáté století lze tedy považovat za století likvidace mokřadů. V posledních letech zaznamenává­ me snahu o nápravu, která díky schopnosti mokřadů vázat skleníkové plyny dostává ny­ ní nový ekonomický rozměr. protichůdné

•

RNDr. Jan Pokorný - Botanický ústav AVCR, Třeboň

_ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ ~U~l1'\lDIlufi
Entomologie ve dvacátém století Dalibor Povolný

Do

paměti

lidstva vstoupí dvacáté století pa­ jako přízrak dvou světových válek a s nimi spojených tzv. industriálních geno­ cid. Obě pak vedly k rychlému rozvoji tech­ nických disciplín a jejich technologií, zatím­ co biologické obory - především ekologie ­ za nimi jen pokulhávaly. Je poněkud kurióz­ ní, že technickým oborům, které jako by směřovaly k prodlužování smyslového vyba­ vení člověka - jak v oblasti submikroskopic­ ké, tak nadmikroskopické - předcházel hlu­ boký teoretický náskok (přičemž i zdánlivě fantasmagorická výzkumná paradigmata a vize byly finančně podporovány, a pokud snad někdy byly ironizovány, dělo se tak vý­ sostně decentním způsobem - např. v romá­ nech Julesa Verna a v období doznívajícího romantismu vůbec). Biologické disciplíny, a v jejich rámci zejména ekologie, však byly katastrofálním vývojem životního prostředí zastiženy doslova v nedbalkách, a ve srovná­ ní s technickými obory jsou dosud dotovány na mnoha místech s jistou nevolí, či přímo nevraži vostí, takže se nutné podpoře těší jen v několika málo nejpokročilejších státech. trně

Emancipace entomologie Nauka o hmyzu - entomologie - prodělávala a prodělala během dvacátého století paralelní vývoj s ostatními biologickými obory, který místy až zrcadlově reflektoval jejich rozvoj. Přelom 19. a 20. století byl zejména na ev­ ropském kontinentu - a zde především v Ně­ mecku a v německy mluvícím světě - ve znamení laboratorních oborů entomologie. Hmyz se stal předmětem klasických studií ze srovnávací anatomie (např. v oblasti původu a vzniku křídel a okřídlených hmyzích řádů), histologie (objevy mycetomů a intracelulární symbiózy s mikroorganismy jako poutači du­ síku) apod. Obraz entomologa ekologického zaměření neexistoval. Roztržitý "profesor" vybavený síťkou a plechovou tornou na "brouky a motýly" byl v evropské secesi a její mentalitě chápán jako symbol povšech­ né excentričnosti, spojované zejména s pří­ slovečnou roztržitostí. Zkrátka studium hmyzích řádů, tedy oblast hmyzí systematiky a taxonomie byla, a to ab­ surdně i ve vědeckých kruzích, považována za doménu amatérů. Ještě v padesátých a še­ desátých letech našeho století odsouhlasilo prezidium tehdejší ČSA V neuvěřitelný ná­ zor, že ve sbírce "Fauna ČSR" - později "ČSSR" - není místo pro motýly, protože jde údajně o "nevědeckou" skupinu. Poněkud ji­ nak tomu bylo u hmyzích řádů, jako jsou ku­ příkladu švábi, blechy a vši. A tak jsme se i my Češi zapsali do světové literatury pro­ slulou monografií mikroskopických třásně­ nek z pera profesora Uzla, která je dodnes klasickým dílem v oblasti světové systema­

~-IJ9Jl1lDIl1lfi®~

tické entomologie. Ale i tak proslulý a vý­ znamný entomolog světového jména, jakým byl pražský Jan Obenberger, znalec a sběra­ tel brouků, zejména krasců, a dlouholetý ře­ ditel Zoologického oddělení Národního mu­ zea, se nemohl na Karlově univerzitě habilitovat ještě ve třicátých letech "na brou­ ky", a vyhnul se jim habilitačním spisem o rovnokřídlém hmyzu Orthoptera.

Entomologie v Anglii: od hobby k vědě Jinou situaci ovšem můžeme sledovat v im­ periální Anglii s jejími obrovskými kolonie­ mi na všech kontinentech. Zásluhou Darwi­ novou a jeho spolubojovníků (neboť došlo k prudkým střetům s katolickou Církví) se en­ tomologie stala nejenom předmětem zájmu širokých středních vrstev, nýbrž i respekto­ vaným, v aristokratických kruzích adorova­ ným "hobby", jež často patřilo i k bontonu ­ a vedlo posléze k založení entomologického oddělení v proslulém britském Muzeu přírod­ ních věd s monumentální budovou na Crom­ weBově třídě v Londýně. Jeho základem se staly významné sbírky z aristokratických a milionářských kruhů (připomeňme dynastii Rothschildů s jejich klasickou sbírkou blech) atd. Zároveň to však byl Darwinův kolega a spolutvůrce jeho evoluční teorie Wallace, dále biolog Bates a mnoho jiných, kteří sbě­ rem a studiem motýlů dospěli k představám o evolučním významu mimikry a jiných hmyzích mechanismů - včetně později rozví­ jené genetiky. Odtud pak vedla cesta k Nobe­ lovým cenám entomologa Karla von Frische -luštitele "včelí řeči" - a Nika Tinbergena.

Vznik výzkumných entomologických ústavů Během meziválečného období entomologie stagnovala - podobně jako ekologie. K její renesanci 'Začalo docházet s blížícím se kon­ cem války, např. když se americké armády v tropech jihovýchodní Asie ocitly v bio­ mech zamořených komáry (moskyty) ajiným obtížným hmyzem - šiřitelem a mezihostite­ lem fatálních lidských onemocnění. Americ­ ký chemický průmysl, podobně jako farma­ ceutický po objevu antibiotik, tomu čelil nejenom hromadnou výrobou, nýbrž také aplikací insekticidů a později pesticidů vů­ bec. Následky byly fatální, takže počínajíc koncem šedesátých a počátkem sedmdesá­ tých let došlo k výbušnému rozvoji ekologie. Mezitím to byla ovšem potřeba rozvíjet ochranu lesu a zemědělských kultur a koneč­ ně pochopení významu hmyzu v oblasti hu­ mánní a veterinární medicíny (prevence, hy­ gieny a epidemiologie), které vedly už od konce čtyřicátých let - v měřítku postupně světovém - k zakládání výzkumných ento­ mologických ústavů. V jejich rámci docháze­ lo také k rozvoji syntetizujících nebo mez­ ních oborů entomologie - zejména fyziologie s ekologií.

Systematická entomologie Paralelou k objevu antibiotik se v entomolo­ gii stal koncem padesátých let objev feromo­ nu, látek podmiňujících vzájemnou atrakci pohlaví, zrání pohlavních buněk, integraci

hmyzích států - obecně řečeno informací, bez nichž si život hmyzu s jeho těžištěm v oblasti instinktů (na rozdíl od neurohumo­ rální integrace a vol ní činnosti obratlovců, vrcholící v racionalitě člověka) nedovedeme představit. Otevřela se tak možnost odvrátit se od travičství přírody a přírodních eko­ systémů směrem k integrované ochraně kul­ tur proti hmyzu. Rozvoj entomologie nastal na široké frontě, obohacován o stále nová, občas netušená hle­ diska: Vědělo se sice odedávna, že hmyz je druhově nejbohatší skupinou tvorstva, odha­ dy se však pohybovaly zprvu kolem dvou až tří miliónů druhů, ještě v polovině padesá­ tých let se připustilo přes pět miliónů druhů, avšak stále v mylné představě, že většinu z nich už systematici poznali a popsali. S úprkovým ničením lesa - a to nejenom deštného pralesa, nýbrž drancováním pásu jehličnatého lesa na celé severní polokouli ­ a konečně s jeho ústupem v důsledku intoxi­ kace a dezintegrace porostů exhaláty, ukazují urychlené inventarizační akce (probíhají také na úrovni půdního hmyzu a členovců vubec), že systematická entomologie stojí před gi­ gantickým úkolem zachytit a inventarizovat ještě milióny druhů, zejména drobných a ne­ nápadných forem, aby aspoň literárně byl za­ chován obraz druhové diverzity Země. Věda o hmyzu však umožnila rozvoj moderní genetiky (proslulá Morganova škola a její model - banánová muška drozofila) i extra­ polace evolučního myšlení do neodarwinis­ tických představ, do rozvoje kladistických metod (Hennigova škola), který objektivizo­ val anagenetická a jiná spekulativní fyloge­ netická schémata a jejich prezentaci. Byly zavedeny metody numerické taxonomie jako důsledek aplikace prostorových a multidi­ menzionálních statistických metod a analýz a jejich počítačového zpracování. Bylo roz­ luštěno tajemství hmyzí metamorfózy (pro­ měny).

Natura in minimis maxima Nelze opomenout ani estetickou stránku hmyzu. Mikroskopická technika a skenovací metody odkryly bizarnost struktur a skulptur hmyzu - včetně jeho mikroskopických forem - a přehršli jeho barev jak chemické (pig­ menty), tak fyzikální povahy (lom světla re­ zultující v metalické lesky a hru barev - bar­ voměnu). Rozvoj reprodukčních technik zpřístupnil tuto "výtvarnou" stránku hmyzu, takže skvostně vypravené knižní publikace hýřící barevnými fotografiemi hmyzu patří k nejvyhledávanějším na knižních trzích, protože fascinují druhotně "zoptičnělého" savce - člověka.

Stará pravda, že třetihory byly věkem hmy­

zu, ještě vyznívá. Jde o to, abychom toto bo­

hatství umožnili zachy ti t v jeho přežívajících

torzech a hlavně, abychom konečně pochopi­

li nejen antickou moudrost, že "natura in mi­

nimis maxima", nýbrž i neodvratnost pozná­

ní, že mizení hmyzích druhů, ať už·

jakéhokoliv původu, může v antropozoiku ­ věku člověka - končit existenčním ohrože­

ním lidstva.

•

Prof. Dr. Ing. Dalibor Povolný, DrSc. - Ústav zoologie a včelařství MZLU Brno

ENTOMOLOGIE VE DVACÁTÉM STOLETí

17

Fejeton

přitahovat

stejně jako

z plácačky vypiji, abych se přim ěl k správné­ kdysi v kra­ mu rozhodnutí. Zase až za šera a s omluvami vyříznu jeden ze smrčků tak, abych spolu " Vždy!" posed" a ten stromek si pak uřízn i támhle v m lazině nad myslivnou!" - vyjde s Lunarií uvolnil i mladý javor, buk, nebo do­ Jan Lacina konce jilm. vstříc mým myšlenkám revírník. A já vím, že Až pak budu se stromkem scházet do údolí bude těžké odolat. Až poprašek sněhu nebo alespor'í stříbřitá ji­ Svratky na večerní vlak, uslyším možná opět Přece jen se nakonec zvednu a navzdory nf!­ novatka ube zpečí, že se čas nachýlil k váno­ vlídnému počasí se budu sám a sám tmlácet cimbál hvězd, jak slabounce cinká "Narodil se Kristus Pán ". A vyhládlý zatoužím, aby ze cům, zavolám opět do sýkořských lesů: "Le­ dále do hloubi lesů, směrem ke skalnatým sy, lesy, temné lesy, dejte nám, prosím, hřebenům. To proto, abych zůs tal i letos věr­ studánky nad Křeptovem vyvěrala rybí polév­ vánoční stromek!" ný vašemu odkazu, pane profesore Zlatníku! ka. Tak jsem donedávna volával od prahu naše­ Nemohu svůj vánoční stromek uříznout jaký­ Dočkám se jí až pár dní nato, na Štědrý ve­ ho domku před dcerou, kdyžjejí věk si doslld čer. Oblažován pryskyřicí vánočního smrčku koliv a kde kol iv. Kdysi jste nás učil, že lesní rezervace jsoll ze sýkořských lesů, opět si vzpomenu na vás, liboval v krásných tajemstvích. Letos už ale pravdu skrývat nebudu. Třeba i před dětský­ pane profesore. Bohat)í i špatnými zkušenost­ vlastně přírodními laboratořemi, do kterých ma očima sbalím do batůžku pilku, motouz stanovištně cizí dřeviny nepatří. A byl jste mi jste se nechal slyšet, že práce v ochraně a plácačku domácí hruškovice. I nějaký ten přírody se často podobá donkichotskému bo­ nejednou přistižen, jak - trochu vztekle - vy­ kousek vánočních perníčků seberu ženě ze trháváte smrkový nálet z podrostu pFírodní ji. A já si uvědomím marnost a beznaděj své­ skrýše. Přidám hrst O/~echů pro veverky, kus bučiny ve křtinských lesích. Já na to jdu v sý­ ho počínání. Vždyt" bych musel žít ještě ales­ loje sýkorkám a brh líkům. kořských lesích s pilkou. poň sto let, abych svým vánočním výřezem V mraúvém jitru vystoupím z autobusu v hlu­ Určitě by vás potěšilo, že se nám tu podarito zbavil sýkořské rezervace nepůvodního smr­ bokém údolí Besénku. Modravý kouř ze sa­ před deseti lety, doslova v hodině dvanácté, ku! moty nad potokem bl/de už z dálky signalizo ­ zachránit poslední zbytky starých ja vorov)ích vat útulno starosvětské myslivny. Zase bučin p řed pilou. Alespoií v tomhle kousku budeme s revírníkem sedět nad hrnky pálen­ Moravy jsme zahl/stili vámi navrhovanou sít" kou navoněného čaje a oknem sledovat, jak geobiocenologických rezervací. Jenže i zde jen zvolna, pomaloucKu ustupují mrazivě vniká do jejich podrostu Z okolních monokul­ modré stíny před nízkým sluncem. S prasko­ tur smrk. Jako váš žák cítím potřebu s ním Vánoční krajina tem polen v rozpálen.ých kamnech se bude alespoň jednou do roka bojovat. Věra Fojtová protínat naše řeč. Probereme, kolik se letos Stezkami černé zvěře a kun dospěji přes sý­ v okolních lesích nasbíralo bukvic, kolik stro­ koř na skalnatý Míchovec. Vstoupím mezi Jen ticho stéká

mů srazily vicllly k zemi, kolik černých čápů pe rlet"ově lesklé šešlllky milostné květiny Lu­ dolů po úbočí,

a krkavců vzlétlo z hnízd. I do chlévů se podí­ narie. Pod kmeny prastarých buků, javorů jen voda živá

váme, abych perníčky rozdělil moudré koze, a jasanů ji budou místy nelítostně u t lačovat zurčí pod ledem.

ovcím a ztepilé vrané kobylce. Teplý pach mladé temné smrčky. Přesto se budu opět

Putování za stromkem

vánočním

a konejšit

jině betlémské.

•

chlévti bude v ten sentimentální

vánoční čas

trápit a dlouze vybírat. I poslední doušky

o nebe

kdosi opřel kříž,

co na ramenou tíhu nese,

jen aby stromům

nezlámala vaz.

Pár jablek po úrodě zbylo ve větvích staré jabloně jak zkřehlé tečky za úsvitem. Jen tma už stéká dolLi po úbočí a voda spí tu kdesi pod sněhem.

Zimní krajina od lindřicha Grepla

18

FEJETON _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ __ _ _ _ __ _ _ _ _ _ _ _~~mIDlluí1®~

- - -- - - - -

-

Krajina mého srdce

Hřeben Jiří

Orlických hor

Gaisler

Když se díváme Z okéllka v prvním poschodí bý­ valé školy pod Masarykovou chatou, připadá nám kraj v podhůN s lesíky, poli, loukami, ves­ ničkami a městem Dobruškou jako Tolkienova Středozem. To je nápad mé ženy, který nikde nepublikovala a věnuje ho čtenálům časopisu Veronica. Vskutku by nás nepřekvapilo, kdyby nad touto líbeznou krajillou držel ochrannou ruku dobrý čaroděj Ganda/f a kdyby se tam ně­ kde v dáli pohybovala skupinka hobitů s Fro­ dem v čele. A když je večer tma a světla Do­ brušky se mihotají v dáli, je to jako kdyby nám posilali pozdrav ze svých stromových sídel elfo­ vé. Už dávno se chystám přispět do našeho časopi­ su povídáním o nějaké krajině, ale dvě okolnos­ ti mne od toho zrazovaly. Jednak jsem si nebyl jistý - a to nejsem ani ted - zdali jsem dost básníkem, abych téma pojednal tak hezky jako mí předchůdci, jednak jsem nevěděl, která kra­ jina mému srdci patří. Ne že bych krajiny ne­ měl rád, jenže kterou vybrat? Volbu nakonec rozhodla náhoda: dostaly se mi do ruky dva snímky pořízené mým tatínkem, dětským léka­ rem, v roce /954 na hrebeni Orlických hor. Na místech, která navštěvuji už pres čtyřicet let a která mám opravdu rád. Jeden z těch snímků provází tento článeček. Orlické hory mají opravdu jenom jeden pořád­ ný hřeben, jmenuje se Orlický hrbet, má nej­ vyšší vrcholy v úrovni 1 000-1 100 m (Velká Deštná f 1/5 m n. 111.) a je porušený několika mělkými sedly. Jedno ze sedel leží nedaleko té bývalé školy mezi Šerlichem a Malou Deštnou a dnes odděluje Kolowratské lesy od lesů Čes­ ké republiky. Vede jím také silnice spojující re­ kreační stFedisko Deštné v Orlických horách s Orlickým ZáhoNm. Ty deště v místních ná­ zvech jsou oprávněné: v Orlických horách opravdu hodně prší a jsou to jednak kapky při­ cházející z nebe (vertikální srážky), jednak kap­ ky stékající po kmenech stromů, kde se zachyti­ ly z mlhy (horizontální srážky). Orlický hrbet se táhne od Olešnice v Orlických horách na seve rozápadě podle hranice s Pol­ skem po Bartošovice v Orlických horách na ji­ hovýchodě a je tvoren predevším ortorulami. Lesy jsou tam prevážně smrkové, v nejvyšších' polohách silně ovlivněné drsnými klimatickými podmínkami, v nedávné minulosti navíc poniče­ Ilé průmyslovými imisemi. Vznikly tak místy rozsáhlé holiny, které v méfantazii pNpomínají tibetské čang tchangs (nikdy jsem v Tibetu ne­ byl). Na Orlickém hrbetu se však zachovaly i porosty blízké pNrodnímu stavu, napl. v NPR Bukačka, cožje zakrslá horská bučina s mimo­ rádnou diverziLOu cévnatých rostlin. Botanici jich tam napočítali ples 200 druhů. Na Bukačce se ale také provádí v.ýzkum hmyzu, ptáků a sav­ ců. Z těch posledních tam žije napl~ rejsek hor­ ský, hraboš mokřadní, plšík lískový nebo neto­ pýr severní. Pro BukacKu a jiné lokality Orlického hrbetu je charakteristická relativně velká početnost našeho nejmenšího savce, rej­ ska malého, který je v jiných lesích nehojný, zde

~'U9n"1Dnufi®~

Hřebenové rašeliniště Jele1lí láze;í poblíž Jiráskovy horské Vyfotografoval autorův otec, Josef Gaisler, v roce 1954

však může být i nejpočetnějším drobným sav­ cem. Aby ale nevznikl dojem, že v Orlických horách pořád prší (nebo sněží). Zažili jsme tam už mnohokrát nádherné květnové nebo červnové dny, kdy je vzduch průzračný, ale teplý, slunce svítí a kdy můžete jít od Masarykovy chaty až na Velkou Deštnou v plavkách. Pokud vyrazíte už ráno, bude vás cestou provázet zpěv nesčet­ ných ptáků, v této době většinou vázaných na hnízdní teritoria. Kromě pěnkav, koňader nebo budníčků menších, které uslyšíte i v 1Iížině, mů­ žete zaslechnout hlasu drozda podobný zpěv kosa horského, zvláštní jakoby tropické ptáky připomínající krátkou písničku hýla rudého (ti­ chý zpěv hýla obecného se tam ozývá také), ost­ rý skřek oI'ešníka a na Bukačce charakteristic­ kou cvrčivou strofu budníčka lesního, který se v jehličnatých lesích nevyskytuje. Když jsme u těch ptáků, zajímavá změna nastala v souvis­ losti s odumFením a následným vytěžením vyso­ kého lesa v oblasti Malé a Velké Deštné. Za­ tímco dřív tam byla hojná linduška lesní, dnes je běžná linduška luční, která také na jaře zpí­ vá nad šerlišskou loukou. Z velkých ptáků, bu­ dete-li mít štěstí, uvidíte čápa černého, který v posledních letech v Orlid:ý ch horách hnízdí. Déletrvající slunné počasí bývá někdy v srpnu nebo počátkem záN a tehdy lze dopo ručit kou­ pel v lesním rybníčku u Kačerova, který leží zá­ padně od Orlického hrbetu, tedy na české stra­ ně. Jsou-li příznivé podmínky, je v lesíku kolem rybníka plno jedlých hub, suchohriM, rtižovek, kozáků i kremenáčů. Na hFebenech bývá hub méně, ale už jsme tam zažili úrodu václavek, ovšem o několik týdnů dNve než v nížině. HFeben Orlických hor má i svou kulturní histo­ rii. Záslužným počinem Klubu českých turistů bylo za první republiky postavení Masarykovy chaty podle esteticky plisobivého projektu br­ něnského architekta Fuchse. Před budovou je sloupek a na něm bohudík opět spočívá bysta zakladatele našeho moderního státu, jehož pNsný zrak shlížíjw;ním směrem do kraje. Jinou architektonickou zajímavostí je ruina obrovité­ ho kostela v Neratově, což je obec při polské hranici pod Anenským vrchem (992 mj, který je součástí Orlického hřbetu. Kostel měl mailu na

stezky lIa Malé Dešt1lé, Orlické hory.

konci druhé světové války - nějaký tankista vy­ slal střelu, která zapálila střechu, a chrám vy­ hoh/. Jen zázrakem se památkářům podařilo stěny kostela a historicky cenné schodiště bě­ hem totality zachránit pFed zbouráním a odve­ zením. Dnes je prostor kostela, byť bez stFechy, znovu vysvěcen a Neratov slouží jako poumí místo. Když jsme u kultury. nesmíme zapomenout ani na Aloise Jiráska, jehožjméllo nese hlavní hře­ benová stezka značená červenou značkou a v zimě také tyčemi. Ta pretrvala všechny reži­ my, i když nevím, zda se v době německé oku­ pace tak jmenovala. Orlické hory bývaly ná­ rodnostně smíšené, v některých vesnicích prevládali Němci, jinde Češi. Osobně si mys­ lím, že odsun sudetských NěmC!i, ať už ho na­ zveme vystěho vání nebo vyhnání, byl za dané situace nevyhnutelný. To nic nemění na tom, že některých německých usedlíkli je škoda. Byli mezi nimi i pan Teuner a paní Lucke, kteN od­ sunuti nebyli. On byl dFevorubec, ona se stara­ la o domácnost, políčko brambor a krávu. Prá­ vě kvtili té krávě jsem k nim jako kluk chodil prudkým svahem na dolní cíp šerlišské louky, kde obývali pravou horskou chalupu. Topilo se drevem, svítilo petrolejkou a předsíní protékal čirý potůček. Kráva bydlela ve stejném domě, jen na protější straně chodby, než byla světni ­ ce. Oba staroušci, jedni z posledních trvalých obyvatel Orlických hor německé národnosti, jsou již dávno na pravdě boží. Zato německých turistů sem phjíždí hodně, a nejen německých. ale i českých, polských, americk)ích, holand­ ských, frallcouzských a dalších. Mezi zmíněným Serlišským sedlem a Masarykovou chatou si někdy připadáme jako na Vác/aváku nebo ná­ městí Svobody. Cesta napNč loukou podle toho vypadá, zvl᧝ když po níjezdí také cyklisté na horských kolech. Louka je sice součástí chrá­ něné krajinné oblasti, ale chůze nebo jízda po cestě zakázaná není. Ti lidé vlastně alli nic zlé­ ho nedělají, jen jich je pmiš mnoho. Naštěstí se v krajině mého srdce i dnes dá zažít kus samo­ ty. Když odbočíte z Jiráskovy horské stezky do lesa, obyčejně nikoho nepotkáte ani během hlavní sezóny.

•

KRAJINA MÉHO SRDCE

19

Přírodní parky



Plánický hřeben - Kakov Jan Lacina V jihozápadních Čechách, pět kilometrů na východ od Klatov a třicet kilometrů najih od Plzně, rozkládá se v centrální části Plánické­ ho hřbetu tento přírodní park, ledvinovitě ob­ kružující městečko Plánici, rodiště "českého Edisona" Františka Křižíka. Navzdory tomu, že tento kraj zrodil slavného vynálezce v oboru elektrotechniky, zůstal krajinou tra­ diční, harmonickou, v některých rysech až starosvětsky pohodovou. Spojnice Šumavy a Brd Plánický hřbet se táhne od jihozápadu na se­ verovýchod, od Sumavy k Brdům. Jeho čle­ nitá vrchovina dosahuje nadmořských výšek přes 700 m a odděluje ploché kotli nové pa­ horkatiny na Horažďovicku a Plzeňsku . V podloží převažují migmatity a silně grani­ tizované ruly s vložkami amfibolitů a erlanů, vzácně i krystalických v ápen ců . Do severní části zasahují biotitické granodiority . Hrubě zrnitou strukturu zdejšího kamene se třpytící­ mi se šupinkami slídy je možno vychutnat v soklech desítek, ba stovek starodávných křížů, dodnes trčících u polních cest. Z míst­ ního kamene je i zdivo mnohých kostelíků a tvrzí, často barokizovaných, ale vesměs s gotickým, ne-Ii románským jádrem. Neboť na Plánicku jsme v krajině s dávnou a boha­ tou historií. Plánický hřbet je považován za významnou biogeografickou spojnici mezi Šumavou a centrálními Brdy. Z alpidských migran tů byla odtud uváděna např. dřípatka horská, je­ jí lokality však vesměs zanikly. Četné druhy vyšších poloh, jako jsou kostřava lesní, vě­ senka nachová, devětsil bílý, čarovník alp­ ský, kokořík přeslenitý, vrbina hajní, měsíč­ nice vytrvalá či plavuň pučivá naznačují, že se zde pohybujeme v 5. jedlobukovém vege­ tačním stupni. Bylinný podrost převažujících

kulturních smrčin je však většinou druhově velmi chudý, s dominancí borů vky, metličky, třtin a acidofilních mechů. Druhově bohaté fytocenózy s náročnějšími druhy se zachova­ ly ve zbytcích bučin s příměsí javorů, lip a jasanu, vesměs lokalizovaných na rozlehlé sutě pod skalnatými vrcholy. Jen tři z nich byly zatím vyhlášeny za maloplošná chráně­ ná území - přírodní rezervace Velký kámen a přírodní památka Houlišťata v polesí Kakov v severní části a přírodní rezervace Jelení vrch v centrální části přírodního parku neda­ leko Plánice. Z ptačích hlasů je od této krajiny neodlučitel­ né znělé "ráčkování" ořešníka kropenatého, teskné volání černého datla a tiché pohvizdo­ vání hýlů obecných. Při úpatí vrchoviny jsou po obou jejích stranách četné rybníky. A tak není divu, že často i nad Plánickým hřbetem přeletí volavky popelavé, čápi bílí a kormo­ ráni kromě četných kachních hejn. Občas uchvátí i bílá hruď vysoko kroužícího orlovce říčního.

Draha Pod nezvyklým pojmem, užívaným v širším regionu jihozápadních Čech, se skrývá jedno ze specifických mateřských znamének této krajiny. Drahami nebo dražkami označují zdejší lidé chudé balvanité pastviny. Místa, na kterých bylo kamenů a balvanů tolik, že se nevyplatilo je vynášet. Draha vždycky by­ la jen pasena, právě na nich zažívali kdysi zdejší kluci při pastvě krav a koz chvíle, na které vzpomínají po hospodách dodnes. Dra­ ha ovšem bývala i rájem rostlin, doslova bo­ tanický mi zahrádkami, barevně proměnlivý­ mi v průběhu roku. Na nejsušších místech drah dodnes najdeme místy záplavu vřesu,

vzácně se objeví i prha chlumní čili arnika, zážitkem je na kolenou najít drobnou kapra­ dinku vratičku měsíční, na vrcholu léta obla­ ží svou temnou modří bohatá květenství hoř­ ce hořepníku. V prameništních vlhkých částech těchto balvanitých pastvin zpravidla nechyběla tolije bahenní, vrba plazivá roz­ marýnolistá, vachta trojlistá, prstnatec májo­ vý, čertkus luční, místy i kosatec sibiřský a v raše li nných očcích rosnatka okrouhlo­ Iistá. Nejednou uslyšíte vyprávět dnešní dů­ chodce, jak se při pastvě bavi li tím, že házeli masožravé rostlince mouchy. Kde jsou ty časy! I ze zdejší krajiny téměř zmizely kozy a krávy se pasou jen na tuč­ ných meliorovaných loukách. Draha zarůstají náletem břízy, osiky a krušiny. Druhové bo­ hatství odchází do nenávratna.

Země

zamyšlená a VratečÍn

Přesto

je tato krajina dodnes přitažlivá a vlíd­ ná a vlídný se zdá být i její lid ... Pojď si sed­ nout, Moraváku, mezi nás!" - vyzvou vás například v hospůdce v Nehodivi, kam vstu­ pujete poprve v životě a samozřejmě, že hned na prahu slušně pozdravíte. Kromě pě­ ších toulek se právě ve vesnických hospo­ dách dov íte o kraji n ě nejvíce. "Po mnoha poLních cestách jsem kráčel s ho­ Lí poutnickou. abych pak unaven usedl k pro­ stým stolům ve vesnických hospodách, před nimiž voní kvetoucí lípy ... " - uvádí šesté vy­ dání své Země zamyšlené, cyklus lyrických próz a kulturně historických reportážních črt, básník Ladislav Stehlík. A přírodní park Plá­ nický hřeben - Kakov do jeho Země zamyš­ lené patří celou svou rozlohou. Vždyť právě zde, ve vesničce MysJív, v letech 1930-1945 se tento venkovský učitel stal svými sbírkami

Přírodní park Plánický hřeben - Kakov. Zří­ zen OkÚ Klatovy a OkÚ Plzeií-jih na ploše 7851 + 800 lUl. Kreslila Yvona Lacinová

Legenda:

1 - hranice přírod1ll1tO parku, 2 - hranice mezi

okresy Klatovy a Plzeií-jih, 3 - vybraná sídla,

_ 1 -·······2 :;I 3 4 - vybrané toky, 5 - silnice, 6 - lesy, 7 - vybra­

~.L:;.~;.}6 + 7 • 8 né vrcholové kóty, 8 - zvláště chráněná území

(1. Jelení vrch, 2. PR Velký kámen, 3. PP I I Houliš(ata), 9 - vybrané významné krajinné o 2 3 prvky (4. Mramorový 10m)

20

~4 - 5

& 9

pŘmODNfPARKY__________________________________________~~~OO~~

Vzpomínka na Myslív Ladislav StehUk

:~-

":"'::::...-_-.:::.-="­ ..:~ -'-'

Tam u nás jistě tiše padá sníh

a hejno zkřeh lých kvíčal sedí na jeřábech. Zas bílým lesem chtěl bych jíti tich

sám se sebou a město cítit v zádech.

.,



Tam u nás jistě tiše padá sníh

a slunce přeje modrobílé zimě.

Ty jase, po němž marně toužím v ulicích,

z šedosti vysvlékni mě.

Koroptev Ladislav StehUk Tíhu své země cítím v křídle tvém i zlekaný tluk srdce v hroudách před bouřemi.

Nech dálky vanout. - Z hloubky vyslechnem

prameny žalu, které neoněmí.

Vrásčitá pole udřenému dni

odpoví z ovsů na tvé čiřikání.

Nad důlkem v trní s klasy chudých žní

má tichá láska důvěrně se sklání.

Jen strniště nám zbylo po obilí

a chlad a zloba, s kterou nastražili

pytlácké oko do tvých kročejí.

Vyhublá na kost do vánice vstáváš.

A k zrní bídy sněhem prohrabáváš

se jako my - k své věčné naději.

______

"'1'"'~"':;':~~-'

"._~M třM: __ ~"

~

.. ._»

I &...

Myslív v kresbě básmKa lAdislava Stehlíka Kvetoucí trnka, Zpěv k zemi, Kořeny a další­ mi v pravém slova smyslu básníkem krajiny domova. Básníkem znalým nejen historie a lidských životů, ale i pří rody a krajiny, ptá­ ků, květin i hub. Ladislav Stehlík kráčel jiho­ západními a jižními Cechami nejen s "holí poutnickou", ale i s náčrtníkem, a tak neod­ lučitelnou částí jeho slovesného díla jsou i znamenité kresby. Na Myslív nepřestal myslit ani po odchodu do Prahy, kde strávil druhou polovinu života. Vracel se do ní fy­ zicky i v básních. Myslív se stala stejně jako rodné Bělčice u Blatné jeho Vratečínem.

"Když v sobě zabloudím / a nevím kudy kam / vracím se domů, " vyznává se v titulní básni sbírky Vratečín z roku 1973. Vás však v téhle české básnické krajině zají­ má realita dávnějších básníkových veršů . Pak vás moc mrzí, že už ve zdejších odvodně­ ných lukách nenajdete zářivou Parnassii, kte­ rá zde zřejmě růstala v tak hojných a nápad­ ných populacích, že o IÚ L. Stehlík napsal báseň. Obdobně jako o čejkách, za kterými dnes musíte z vysušené krajiny sestupovat až k rybní ků m . Chybí vám v lukách stezky chřástalů stejně jako hejna koroptví v polích. Sedíte pak zadumaně třeba nad opuštěným mramorovým lomem mezi Nehodiví a Sti po­ klasy, s dalekým výhledem na modravé hori­ zonty Sumavy. Jste vděční, že tu pod vámi dosud voní mateřídouška, že kolem dosud fi­ alově kvete vzácný bezlodyžný pcháč. Hlu­ boko pod vámi se třpytí hladina Myslívského rybníka, obrovité zrcadlo této krajiny . Slun­ ce, zapadající za Plánický hřeben vám při­ padne jako Křižíkova oblouková lampa. Ne­ jste daleko pocitu úplného štěstí. Ale protože znáte svědectví básníkovo, protože ve vás zvučí jeho verše, přece jen vám tady něco chybí. Postrádáte mnohé z těch prostých a básníkem opěvovaných šperků, které doká­ žou krajinu domova okořenit a které z ní činí vytoužený a nezaměnitelný Vratečín.

•

V sevemí části přírodm11O parku v polesí Ka­ kov se zachovaly poměmě rozsáhlé bučiny, většinou v okolí skal a na balvanitých sutích. Foto Yvona lAcinová

~U~ffilOOutkf.2l

PŘíRODNí PARKY 21

Galerie přírodní , prozy

Jaromír

Tomeček

(1906-1997)

Kruh spisovatelů zobrazujících přírodu Podkar­ patské Rusi by nebyl úplný, kdyby v něm chy­ běl Jaromír Tomeček. Divočině a lidem této ze­ mě věnoval řadu knih, v mnoha dalších dílech však zachytil i přírodu jiných končin a postupně se stal jedním z nejvýznamnějších autorů pří­ rodní prózy v její celé historii. Narodil se v Kroměříži, kde také strávil dětská léta a vystudoval klas ické gymnázium (1925). Po maturitě se stal pos luch ačem brněn ské práv­ nické fakulty, ale po dvou semestrech - v listo­ padu 1926 - odjel na Podkarpatskou Rus. Krát­ ce pracoval jako pomocný úřednik v Rákošíně, pak absolvoval v Bratislavě notářsko u školu a působil jako správní úředník a notář v Derce­ nu, Lalově a Volovém. Dů věrně přitom poznal jak nížinu ležící mezi Slánskými vrchy a Duna­ jem, tak i horskou přírodu Karpat. Ve Volovém se nadto seznámil s Ivanem Olbrachtem, S. K. Neumannem, Karlem Čapkem, Vladislavem Vančurou či s Karlem Novým. V březn u 1939, kdy Podkarpatskou Rus zabralo M aďar sko, byl nucen odejít. Vrátil se do svého rodi š tě a v roce 1940 se usadil v Brně. Pracoval zde mj. na Zemském úřadu, Zemském národ­ ním výboru a Studijním a plánovacím úřadu; zároveň dokončil studium práv. V letech 1954-1962 byl redaktorem časopisu Host do domu. Potom se už soustředil na literární tvor­ bu, avšak sféru literatury rozmanitě přesahoval. Při sp íval do mnoha různ ých periodik, mezi ni­ miž byly Lidové noviny, Rovnost, Práce, Svo­ bodné slovo, Nový život, Literární noviny, Host do domu, Věda a život, Tvorba či ROK. Patřila k nim i Veronica, která mimo jiné připomněla jeho devadesátiny (311996) a také se s ním nále­ žitě rozloučila (3/1997). Tomeček nadto hoj ně spolupracoval s rozhlasem a televizí (Lovy beze zbraní, Krajina mého srdce), byl velkým milov­ níkem hudby a výtvarného umění, přítelem řady osobností z u měleckých a vědeckých kruhů . Často cestoval, navíc téměř denně pobýval v přírodě. Knižně debutoval svazkem črt Vuí se směj e (1944) a takřka současně vydal známý román Stříbrný lipan (1944). V obou těchto dílech zobrazil přírodu Podkarpatské Rusi, kterou při­ blížil i v prózách Divní (1946) a Země zaslíbe­ ná (1947), jakož i v pozděj ších kn ihách Sma­ ragdové stopy ( 1966), Marko (1 967), Mezi dvěma výstřely (1972), Divotvorné lovy (1974) či Zlatá mandragora (1 990). K své ,,zemi zaslíbené" se ovšem porůzn u vracel - j ak ukazuje též výbor Sylvy Bartůškové nazvaný Na poloninách (1998) - i v jiných pracích. Jeho další knížky zachycují přírodu Jesen íků (Věčný hvozd, 1956) a rozli čných oblastí Mo­ ravy (Admirál na Dyji, 1962; Jenom vteřiny, 1962; Zemí r évového listu, 1964; Neklid, 1965). Jsou charakteristické stále se prohlubují­

22

Karikatura Jaromíra Reichmanna

Tomečka

od Viléma

a důrazem na nutnost ochrany což platí i o souborech drob­ ných textů Kameje (1 970), Doteky ticha (1971), Závaží času (1972), Zastav se na chví­ li (1974), Zázraky v přirodě (1978), Živly a osudy (1 985). Uvedenou charakteristiku lze vztáhnout také na román o statném divočákovi z moravsko-slovenského pomezí Hora hoří (1984), ale i na svazky z devadesátých let (Bu­ diž světlo , 1994; Ne ohněm a mečem , 1994; Záh ady divočiny, 1996; Minutová dramata, 1996; Dobrodružné lovy, 1997). Leckterou ze svých knih Tomeček adresoval dětem a mládeži: vedle několi ka zmíněný ch děl (Smaragdové stopy, Marko, Admirál na Dyji, Zlatá mandragora) jde napříkl ad o tituly Labutí oblaka (1980), Když padají hvězdy (1980) ne­ bo S nebem nad hlavou (1985). Pominout ne­ lze ani soubory Ve znamení zvěrokruhu (1977) a Psí hlas (1979), výbory Zelená ozvě­ na (1959), Vlka živí nohy (1965), Prales ne­ kvete růžemi (1967) či Lovy beze zbraní (1976), převyprávění prvního dílu Brehmova Života zvířat (\ 974) nebo doprovodné texty k mnoha fotografi ckým publikacím (Jeseníky, 1964; Pod Pálavou, 1970; Zelené ticho, 1980). Dvojice následujících ukázek manifestuje více než pů l stoleté rozpětí Tomečkovy tvorby. První z nich pochází z románu Stříbrný lipan, druhá je přetištěna ze souboru miniatur Minutová dra­ mata, maj ícího podtitul Karavana radosti a smutku. cí

filozofičností

příro dního světa,

Volání mělčin

Dno řeky nechtělo ještě nic vědět o nadcházejí­ cím jaru a studilo. Pravda, ledy spluly dolů už dávno, válecKy jehněd na holých olších černaly a na březích se rozvíjely chomáče prvosenek ­ byl to celý řetěz neklamných známek přelomu, k něm už kovář apríl připojoval nové a nové články. Už i na horských hřebenech vysoko nad řekou začalo převládat jaro a dno pořád ještě nic. (...) Jednoho dne táhly tůní vzhůru proti Pěti slapům hlavatky, ve/cí říční lososi, hrozní dravci hor­ ských vod. Spěli v houfech i jednotlivě a všichni mávali nachovými ploutvemi jako šátky. Zvali své druhy, které potkávali cestou v tůních. A druhové se přidávali a rozmnožovali zástupy

GALERIE PŘÍRODNí PROZy _ __

velkých pocestných, které mizely nahoře nad spády. Před jednou takovou skupinou plula v čele nád­ herná, půldruha lokte dlouhá hlavatčí samice. Neměla hlavu a hFbet šedozelené jako ostatní lososi, kteří se potloukávali v okolí Pěti slapů, nýbrž zelenohnědé, a boky jí plály modravým odstínem. Plula nespěcha vě, plná vznešenosti a majestátu, pravá rybí královna. Táhla sem z vod parmového pásma. z kraje dlouhých dře­ věných mostů, vrbových zátok a širokánských ti­ šin, kde tvorové horních vod, pstruzi, babci a li­ pani, jsou řídkými hosty. Provázelo ji šest skve1ých lososů, z nichž i ten nejmenší byl dva­ krát delší než Stříbrný lipan. A za nimi se jako hromada kluků za panskými kočáry hnala smeč­ ka drobnějších hlavatek, které se k nim cestou přidaly a vypadaly, jako by dělaly kulisáky pompézní družině sedmi urozených. Propluli tůní, aniž se oč zajímali. Nejenže se vů­ bec neohlédli po dostrašených střevlích u kraje toku, nejenže je ani nenapadlo dívat se na ka­ menné tvrze ostnáčů babců na mělčině, ale ne­ povšimli si ani Stříbrného lipana v zátiší za ka­ menem. A on si ani nepřál, aby si ho všímali. Propluli a v patách za nimi, skoro za ocasem posledního lososa, veplula do tůně skupinka li­ panů. Malá. Vpředu samice z Velkého víru a za ní dva mladíci. Stříbrný lipan vycítil pokyn a rozpoznal svou chvíli. Vyrazil proti samici, projel kolem ní tak těsně, že se otřelo její bok, a postavil se do její družiny, přímo za ni, před oba menší soky. A vy­ plul na velkou cestu, na pouť za láskou. Vánoční

h on

o j ednom vánočním honu na divočáky pod sva­ hy poloniny Hrabovec jsem stál u velikánského buku asi v polovině mezi úpatím a vrcholem. Za mnou se šířil bukový hvozd, p řede mnou nád­ herná kotlina, oslňující úbe1 bez poskvrny. Usa­ dil jsem se na jedné ze spodních větví, ještě jed­ nou jsem prohlédl kulovnici, vše bylo v pořádku. Potom j sem z dálky zaslechl sla­ bounké hlásky a tlumené ťukání. To se blížili honci se psy. Zpozorněl jsem a zaostřil zrak na holinu. Vzápětí se ozvalo sípání a chrčení a žle­ bem vzh ů ru se valila družina divočáků. Náhle se průvod zastavil a velký kus na čele se obrátil a jistil směrem do lů . Rodina, bachyně s mladými! Na matku j sem ne­ střílel nikdy, ale mladí, to byla pochoutka na sváteG
Chybil jsem, vymluvil jsem se potom. v tom víru jsem nemohl pořádně zamíFit. Bylo to trapné, ale stálo to za to. Tu tlamicKu myJáka vídávám od těch dob nejeden krát, zejména o každých vánocích, když si vzpomenu na boží zemi pod poloninami. A je mi vždycky moc dob­ ře, že jsem tenkrát nestiskl spoušť. sněhu

Připravil : Jiří Poláček

_ _ _ __ _ __ __ _ _ _ _ _ ~~~mlDllufi
Zajímavosti z přírody

~.

Cvilínská borovice

V příloze dopisu pana Menzela byla také po­ drobná informace o cvilínské borovici. Borovi­ ce lesní, jeden ze tří domácích druhů rodu Pinus v ČR, vyniká velkým množstvím ekotypů, které bývají často pojmenovány místními názvy. Prá­ vě cvilínská borovice je vysoce hodnotný eko­ typ rostoucí v popisovaném regionu. Chtěl bych zde velice hodnotný materiál pana Menzela struč ně zprostředkovat. Text uvádím po někud zkrácený, s poznámkami v závorkách. "Krásný habitus borovic, jejich vůně, schopnost vyl u čovat a ronit kapky pry skyřice podobné sl­ zám, daly podnět k nesčetným legendám. Boro­ vice byly považovány za stromy přinášející štěstí. Borovice lesní se dovede přizpůsobit i stanovištím se speciálními podmínkami. Eko­ typ znamená tvarovou či fyziologickou odchyl­ ku biologického druhu, která je podmíněná pro­ střed ím a má genetický základ. V našem regionu (poblíž Krnova) roste vysoce hodnotný ekotyp borovice lesní, tzv. borovice cvilínská, jejíž název se odvozuje od tajemného hradu Cvilín, opředeného mnohými pověstmi a boha­ to u historií. Jde o autochtonní dřevinu, která Kresba Jalla Steklíka zde roste po mnoho tisíciletí. Přirozený výskyt této borovice je zvláštní v tom, že roste na spra­ šových překryvech, tj. živných půdách a flyšo­ vých souvrstvích břidlic a drob. Cvilínská borovice je typickou dřevinou pahor­ přesahuje všechny uvedené zdroje, či u vrby katin a je zařazená do semenářské oblasti vý­ křehké, s třemchy obecné nebo olše lepkavé. Rozměry brslenu evropského ani vrby lrojmuž­ chodosudetské a to ve 3. a 4. lesním vegetačním né nejsou u v áděny v žádném zmíněném zdroji. stupni. Zde tato borovice úspěšně konkuruje všem listnáčům a vytváří v porostech horní pat­ Lužní biotopy jsou mimořádně přízni vými sta­ novišti pro dosažen í mohutného růstu dřevin, ro společ ně s modřínem sudetským (ekotyp ani Poodří není v tomto směru výjimkou. Čet­ modřínu opadavého), rovněž původní dřevinou nosl statných dřevin, jejich rozměry i druhová (v nízkojesenickém regionu se nachází opravdu rozmanitost jsou mnohonásobně vyšší než jediný přirozený areál modřínu v Č R - např. Krnovu blízká rezervace Ptačí hora). v okolní kraj i ně. Kromě toho se zde vyskytuje řada dřevin nadprů měrného, i když ne mimo­ Borovice cvilínská dorůstá až 40 m výšky. Vy­ řádného vzrůstu. které lze nazvat čekateli. I je­ tváří krásné plnodřevné kmeny s vysoce kvalit­ jich ochrana je n esm í rně d ůleži tá, protože ani ním pryskyřičným voňavým dřevem s krásnou největší stromy nežijí věčně a je potřeba mít texturou, které je lehké, měkké, velmi trvanlivé v zásobě dostatečné množství vhodných nástup­ a všestranně upotřebitelné. Koruna je v mládí ců. Databanka významných stro m ů povodí Od­ jehlancovitá s přeslenitým větvením, avšak ná­ ry, založená na terén ním průzkumu, je vhod­ chylná k rozlámání sněhem. Na stáří pak vytvá­ ří pohád kově nádherné koruny, které již závěsy ným informačním zdrojem pro evidenci a ochranu takovýchto dřevin. s n ěhu netrpí. Její kůlový kořenový systém (i ně­ kolik desítek metrů do hloubky) dovoluje růst Zámecký park Linhar tovy i na sušších a skalnatých stanovištích. Je ozdo­ bou našich lesů. V rámci projektu Nadačního fondu prof. Au­ Boro vice cvilínská byla známa již za středově­ gusta Bayera Pomozte lIám hledatnejvět.fí stro­ ku. O těžbě této dřevi n y pocházejí první údaje my dostáváme značné množství pod n ětů. V sou­ ze 16. století. Za c. k. Rakouska byla lesníky časné době již nadační fond spravuje databanku velmi ceněná pro svoji vysokou výtěžnost dře­ čítající několik set položek. Jeden z nejzajíma­ va, rovnou a silnou kmenovinu a rychlý růst. vějších dopisů byl od pana H eřmana Menzela, Kvalitu cvilínské borovice posuzovali lesníci který se celý život vzorně stará o zámecký park podle tvaru a tloušfky borky nebo podle síly v Linhartovech. Tento park patří k nejstarším větví. Čím slabší větvení v koruně, tím kvalit­ v celém Slezsku, byl založen v polovině 17. sto­ nějšíjedinec. V letech 1950-1990 bylo k veliké letí. Rozkládá se v katastru obce Linhartovy škodě použito pro obnovu lesních porostů gene­ (u Města Albrechtice), dokonce částečně i na ticky nevhodného osiva a sazenic. Nebyl bohu­ polském území na druhém břehu Opa vice. Na žel respektován ani lesní vegetační stupeň. tomto místě o něm píši také proto, že je součástí Změní-Ii se totiž průměrná roční teplota o pou­ výše popisovaného územÍ. K nejstarším dřevi­ hých 0,5 °C, projeví se to již ve vzrůstu a kvali­ nám v parku patří duby letní (300-500), z nichž tě jedince i celého porostu. Podle převahy ne­ nejmohutnějš í má obvod ve 2 m 854 cm! Také tvárných kmenů lze s určitostí soudit na 5 smrků ztepilých a dalších 15 listnáčů dosahu­ nevhodný původ osiva. Tímto naprosto nevhod­ je 350 let a mohutných rozměrů, což je jistě ným způsobem bylo osázeno několik set hekta­ úctyhodné. K unikátům patří nepochybně i ja­ rů sazenicemi, které kromě názvu borovice les­ vor mléč s obvodem kmene 442 cm. Neuvěřitel­ ní neměly nic společného s borovicí cvilínskou. nou pílí pana Menzela (a jeho rodiny, jak vy­ Už za vlády císařovny Marie Terezie měl každý plývá z dopisu) má park od roku 1991 statut hajný na svém hájenství založenu svou lesní arboreta a obsahuje několik set taxonů, z nichž školku. Sbíral jen ta semena, která mu rostla většinu vypěstoval a zasadil. nad hlavou. Úzké sepětí s přírodou, cit a správ-

WCf#

Mohutné dřeviny v povodí Odry a jejích přítoků Databanka významných d řevin povodí Odry

'"

V oblasti povodí Odry j iž tře t í rok ústav lesnic­ ké botaniky, dendrologie a typologie provádí na zakázku Povodí Odry, a.s. , mapování příbřežní­ ho pásma vodních t o ků. Jedním z výsledků te­ rénních průzku mú je i databanka významných dřevin povodí Odry. Dřev in y jsou lokalizovány podle vodního toku, strany břehu a podle říční­ ho ki lometru. Doposud byl proveden průzku m následuj ících loků: Bílovka, Budišovka, Husí potok, J i čí nka, Lubina, Luha, Moravice, Ond­ řej n ice, Opava, Opa vice, Porubka, Sedlnice, Ti­ chava a Odra od ústí Budišovky po ústí Husího potoka. V databance mohutných dřevi n povodí Odry je k dnešnímu datu 107 stromů a 4 stromořadí. Celkem čítá 23 různých druhů, kříženců a kulti­ varů. Nejvíce početně zastoupen je dub letní (Quercus robur) 23 stromy a jedním stromořa­ dím a topol černý (Popu/us nigra) 21 stromem. Mezi nejmohutnější patř í dvě vrby červen avé (Salix rubens) s obvodem v prsní výši přes 700 cm a topol černý s obvodem 680 cm. K zajíma­ vostem patří i střemcha obecná (Padus avium) s obvodem kmene 160 cm a výškou cca 15m, olše lepkavá (Allll/s glutinosa) s obvodem kme­ ne 408 cm a výškou cca 25 m, statný jilm vaz (U/lilI/S laevis) s obvodem kmene 260 a výškou přes 30 m. K unikátním exemplářům patří brsle­ ny bradavičnaté (Euonylllus europaeus) o obvo­ du 50-55 cm a výšce 6-8 m a vrba trojmužná (Salix triandra). čtrnáctikmenný rozložitý stro­ mek, s obvodem největšího kmene 65 cm a výš­ kou 8 m. Nejvíce dřevin je doposud zaznamenáno podél Opavy (24 stromů + I stromořadí) a podél Odry v úseku od soutoku s Husím potokem po soutok s Budišovkou (32 stromů). U nejčastějších druhů dřevin, které jsou evido­ vány v seznamu památných stromů (Reš, 1998), jako jsou dub letní, lípy, javor klen či jasan zte­ pilý, se rozměry dřevi n evidovaných v povodí Odry pohybují spíše na spodní hranici rozpětí dřevin evidovaných v tomto seznamu či v se­ znamu Champion trees britských ostrovů (Mit­ cheII et aJ., 1990) nebo například v seznamu dřevin belgických parků (Baudouin, 1992). Avšak u méně hojných památných stromů, jako jsou např. javor mléč, buk lesní či topol černý, se mohou dřeviny evidované v Poodří směle srovnávat s dřevinami v uvedených zdrojích. Především u javoru mléče a topolů černých mů­ žeme tvrdit, že stromy nalezené v Poodří patří k největším stromům svého druhu v Evropě, co se týče obvodu kmene v prsní výši. Z dřevin, které v seznamu památných stromů ČR nejsou uvedeny, patří stromy z povodí Odry k evropské extratřídě především u druhů Salix x rubens, kde strom s obvodem 700 cm výrazně

\J~9lT\lDnufi®~

ZAJíMAVOSTI Z PŘÍRODY

23

ný instinkt říkaly našim předkům , co je správné. Takto vypěstované stromečky byly pak vysáze­ ny do stej ného prostředí. Zachoval se tak eko­ typ a autochtonnost lesní dřeviny. Můj bratr František byl ve 40. letech adj unktem u linhartovské hraběc í Milosti. Jako chlapec jsem mu pomáhal př i sběru semen lesních dřevi n a vysazování sazenic doslova pod ochranu ma­ teřských stromů . Rád vzpomínám na svoji první lesařinu a mám dodnes příjemný pocit, že jsem už tenkrát, i když malou měro u , přispěl s bra­ trem k zachování ekotypu cvilínské borovice. Boro vice cvilínská si urč itě zaslouží větší po­ zornost výzkumných lesních ú stavů . Je neod­ pustitelné, že dosud nejsou v literatuře popsány dů l ežité údaje o růstových vlastnostech a mor­ fologických znacích této autochtonní borovice. Bude to možná tím, že Slezsko se nachází na periferii Č eské republiky a Praha s př í s l ušným ministerstvem za sedmero horami. V ěřím, že se v brzké budoucnosti napraví, co se v minulosti hrubě zanedbalo. Vždy ť tyto nádherné stromy patří ke koloritu našeho kraje a jsou chloubou a ozdobou slezské přírody." V dalších materiálech jsou vyjmenovány geno­ vé základny borovice cvilínské a výběrové stro­ my, kterých je celkem J 17 ks. Protože je sám autor dop isu zachránil před těžbou, říkají těmto výběrným stromům místní zasvěcení lesníci "Heřmanovy borovice". Dále je popisována čin­ nost semenářsko-šlechtitelské stanice Artma­ nov, která se zaměřuje na záchranu původního genofondu jesenických lesních dřevin. Citově zabarvený, krásný dopis končí závěrem, který bych chtěl odcitovat celý, protože jistě potěší. "Miluji tento kraj, ctím svůj domov. Moji před­ kové zde prokazatelně žili již od počátku 17. století. Mnozí z nich byli lesníci a některé stro­ my i lesní porosty, které vysazovali, dodnes krášlí naši přírodu. Jejich odkaz, zanechat pro příští pokolení něco jako důkaz, že zde žili, jsem vzal jako výzvu. Bylo mi, i když stěží, do­ přáno jako lesníkovi pokračovat v práci mých předků a pro zachování autochtonních les ních dřevin něco málo učinit. Stěží si mnohdy uvě­ domujeme, jak snadno lze narušit křehkou hra­ nici v přírodč chybným či egoistickým přístu­ pem a změnit tak tvář naší kraj iny. Příroda ve své přísné a logické účelnosti nepočítá s činností člověka a rozvíjí se a množí svým způsobem. Jakýkoli v neuvážený zásah do spravedlivých přírodních zákonů se nám tudíž vymstí. Na pří­ stup i práci současných lesníků zodpovědných za hospodaření v lesích hledím s velikým uspo­ kojením. Napravují chyby minulých let, a to s profesionální odborností. Mám příjemný pocit, že se opět pokorně vracíme k přírodě. Je to také jediná správná cesta, kudy se lidstvo musí ubí­ rat. Vždyť jde o samotnou jeho existenci. Cho­ vejme se proto k přírodě tak, abychom štafetu, kterou jsme převzali od svých předků, mohli s čistým svědomím předat generaci příští." Chtěl bych na tomto místě poděkovat panu Heř­ manu Menzelovi za krásný dopis i zaslané in­ formace a předat jeho pozvání k prohlídce zá­ meckého parku i jeho rodného kraje čtenářům Veroniky. Dík patří také všem, kteří doposud zaslali pod­ klady pro databanku významných dřevin ČR v rámci projektu Pomozte Ilám hLedat největší stromy. Pokud víte o dřevině, která vás zaujme svými rozměry, napište si o formulář na adresu Nadační fond prof. Augusta Bayera, Jugosláv­ ská 46, 613 00 Brno. Těšíme se na spolupráci.

Petr Maděra,

24

Heřman

Menzel

a meandrující údolí, provázené rulovými skali­ sky, dnes slouží hl a v n ě k rodinné rekreaci, do jeho spodní části už zasahuje hladina Nechra­ nické vodní nádrže. Soustava meandrů je typic­ ká i pro říč ní úsek v krajině mezi Žatcem, Lou­ ny a následné partii až po Levousy, kde se už tok řeky "ukázní" pod lesnatým svahem Šebína. Dolní úsek Ohře s měřuje k severu souběž ně s nedalekým údolím Labe. Obě řeky tu odděluje východně od Bohušovic a Terezína ploché návrší Travč ické ho lesa se soustavou písečnýc h {lřesypů , patrně nej rozsáhlejších na severu Cech.

Jan Vítek

Lom Rasová

Lom Rasová je lokalizován ve výšce 550 metrů nad mořem v katastrálním území Kom ň a v Bí­ lých Karpatech. Jedná se o opuštěný lom, jehož část je zatopena vodou. Vzhledem k výskytu společenstva druhů obojživelníků je tato lokali­ ta chráněna jako přírodní památka pod názvem "Lom Rasová". Celé chráněné území má rozlo­ lufový skalní útes Zkamenělý zámek je sou­ hu při bližně 5,4 ha, z toho I ha tvoří ochranné částí Národní přírodní památky Jali Svatoš. pásmo. Foto Jan Vítek Při příležitostném průzkumu zde byla z krouž­ kovců zj i štěna nitěnka hojná (Limnodrilus hof!­ meisteri), z korýšů perloočka věšenka obecná (SimocephaLus vetuLus) a z hmyzu larvy pako­ V údolí Ohře márů Chironomus sk. thummi a Polypedilum sp. Ohře, největší severočeský přítok Labe, vytváří Evžen Wohlgemuth na svém více než 300 km dlouhém toku nejedno zákoutí, pozoruhodné z pří rodovědného i turis­ tického hlediska. Řeka pramení v Německu pod Schneebergem a do Labe ústí v Litoměřicích. Pos t upně protéká Smrčinami, Chebskou a So­ kolovskou pánví, dotýká se Doupovských hor, protíná Mosteckou pánev a na dolním toku už náleží České tabuli a okr ajům Českého středo­ Dagmar Stejskalová

Smrt zázraku

hoří.

Mnohé z nejcennější partií př i březích O hře by­ ly zařazeny k chrá něným územím - přírodním památkám a významným krajinným prvků m. První ve smě ru toku nese prostý název Údolí Ohře. Jde o skalnaté údolní svahy mezi Králov­ ským Poříč ím a Starým Sedlem, jejichž hlavní zajímavostí je skupina nekrasových jeskyní, vzniklých zvětráváním a odnosem méně odol­ ných vrstev starotřetihorních usazenin. Na úse­ ku asi 1,5 km dlouhém jich napočítáme více než deset, ale pouze jedna je prostornější. Nazývá se Cikánka a dosahuje délky asi 50 m. Krápníky tu samozřejmě nevznikly, neobvyklou výzdobu stropů a stěn zdejších podzemních dutin však tvoří prokřemenělé kmeny třetihorních dřevin. Pověstmi opředena je další skalní partie - ná­ rodní přírodní památka Jan Svatoš nedaleko ob­ ce Doubí na Karlovarsku. Tvoří ji pů sobivá skupina žulových skalních pilířů a útesů nad le­ vým břehem Ohře, k níž se váže pověst o nevěr­ ném mladíkovi Janu Svatošovi a jeho zkameně­ lé svatbě. Součástí této bizarní scenérie, která patří k oblíbeným cílům vycházek z Karlových Varů, je i mohutný útvar Zkamenělý zámek. Chráněné území představuje neobvyklou ukáz­ ku zvětrávání a odnosu žuly. Výraznou skalní partií jsou také rulové stěny a věže Perštejnských skal nedaleko Klášterce nad Ohří, vystupující z levého svahu údolí po­ blíž železniční stanice Perštejn. Geologickou zajímavostí proli osadě Korunní je pak přírodní památka Čedičová žíla Boč s pěknou ukázkou vějířovitě uspořádaných odlučných sloupců so­ pečné vyvřeliny. Malebný údolní úsek vyhlou­ bila Ohře také pod Kadaní. Toto kaňonovité

Tak umírá zázrak bezbranná láska slepé holátko křupne

jak rozšLápnutý ořech a korytem tečou potoky krve a moči a sLz a ve sterilním pokoj i poletují zoufale bílé holubice, když Duše je obelhána morfiem.

Tráva Dagmar Stejskalová Co mám? jen pár slov pár veršů a trávu ostrou jak čepel (ta skutečněje má) v ní klečím krvavými koleny a vzdávám se a tráva tak zeleně hluboko prorůstá až vysoko do modré do naděje. Kdoví, kolik podob má láska?

ZAJíMAVOSTI Z PŘÍRoDy _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _~~~mJDIlufi®2!l

Ekologická poradna

Název

Yvonna Gaillyová prostředek,

který neškodí životnímu neexistuje. Přes t o nej sou všechny prací prostředky stejné. Složení prášků se liší z řady důvodů - nejen nutnost dobře prát, ale rovněž tlak na snižování n epřízn ivých dopa­ dů na povrchové vody nutí výrobce měn i t re­ ceptury pracích p rášků . Největší a nejcitel­ něj š í probl émy způsobuje fosfor, který obsahuje neustále řada pracích prášků na na­ šem trhu. Přitom v některých evropských stá­ tech se jiné než bezfosfátové prostředky ne­ prodávají. Většina čistíren odpadních vod totiž fosfor neodstraňuje a ten se pak dostává do řek, nádrží a rybníků . Tam coby důležitá živina způsobuje vznik vodního květu - situ­ aci, kdy se v létě hladina pokryje páchnou­ cím zeleným povlakem řas a sinic. V nádr­ žích se nedá koupat, velmi problematická je úprava na pitnou vodu. Zejména na horních tocích řek, na nichž jsou budovány vodáren­ ské nádrže, připad á na vrub pracích prášků až polovina celkového zn eč i štění fosforem. Tomu bychom mohli snadno zamezit, kdyby­ chom kupovali prací prostředky bezfosfátové - takové jaké kupují Švýcaři, Němci , Raku­ šané ad.

Na počátku 90. let bylo nejblíže zlepšení si­ tu ace řešen í ministerstva životního prostředí, jež připravilo zákon, který měl fosfáty v pra­ cích pros tředcích postupně zakázat. Bohužel se tento zákon nikdy nedostal do parlamentu. Nakonec uzavřelo min isterstvo se sdružením výrobců pracích prostředk ů dohodu o postup­ ném snižování nepří znivých dopadů pracích prostředků na životní p ro středí, která ale byla natolik vágně formulovaná, že k odstraněn í fosfátů v pracích pro s tředcích zatím praktic­ ky nepřispěl a. V s oučasné době je při pravena nová verze dohody , na jejíž podobě se podí­ lela i ZO ČSOP Veronica. Dle této dohody by se měli výrobci pracích pro středků zavá­ zat, že fosfáty přestanou používat. Nedostat­ kem je, že termín platnosti dohody byl odsu­ nut až na konec roku 2004 (v Irsku se se stejným problémem dokázali vyrovnat bě­ hem jediného roku). Již za pár měsíců by ovšem měl y být viditel­ ně označeny prací prostředky , které fosfáty neobsahují už nyní. Zdá se totiž, jako by dnes výrobci přímo sou těž i li v provedení co nejnápadnější informace o složení výrobku.

~'U~rnIDllufi®~

Procter & GambIe Procter & Gambie Henkel Fresh cosmetics Cemotex Denkmit Ecover DODO 0000 Evička Laurin Flora Kromus Frosch Kronstar Grand maximo Kap's CZ Kapsík = Benckiser oS Lanza tabs Benckiser oS Lanza tekutá N Valtech Tors Lev-ně l:Q '" Palmex 2 fáze Henkel Henkel Palmex citrus síla Missiva Permon Henkel Persii color gel Henkel Persii green power Henkel Persii kraft gel Henkel Persii ocean fresh Henkel Perwool Balsam ZZN Qatro Amway SA8 Premium Amway SA8 Premium color Senza klubíčko Dedra Bostim Praha Sprax

..

prostředí,

Stát a výrobci

Dávka fosforu v g na 1 vyprání

Ariel futur Arielliquid activ Azur nový Balsam Laser plus Bonanza Denkmit Ecover Eva

Prací prostředky

Prací

Výrobce (dovozce)


\' ~

@~ tl

Kresba Rostislava Pospíšila

Spotřebitel

Na dovolené konzument pláče na břehu ryb­ níka či přehrady , v níž se nelze kvůli pách­ noucím a jedovatým sinicím koupat, ale po návratu dom ů při spěj e sinicím "na stravu" několika gramy fosforu vypo u š těným i do vo­ dy při každém vyprání. Je třeb a si u vědo m it, že v okolních evropských zemích to byli prá­ vě spotřebitelé, kteří svou uvědo m ěl ou vol­ bou bezfosfátových pracích prostředků do­ sáhli , že fosfátové prací pros tředky z pultů zmizely. Vzhledem k tomu, že skutečně není snadné poznat, který prostředek fosfáty ne­ obsahuje, připravuje již řadu let ekologická poradna v jihočeské Rose přehled pracích prostředků, v němž se množství vypo u ště né­ ho fosfo ru uvádí na zákl adě vl astních měření a o věřených informací. V tabulce uváděn é množstvÍ fosforu , které se dostane do odpadních vod, odpovídá nej niž­ šímu dávkování, tj . vyprání 5 kg slabě zašpi­ n ěného prádla v měkké v odě . Je žádoucí vě­ dět, že pro kvalitní vyprání takové dávkování ve větš i ně případů naprosto stačí. Prášek, který je v pračce navíc, prádlo lépe nevypere, spíše naopak. A ještě jeden dobrý dů vod pro to, abychom se my spotřebitelé sami postarali o vytlačení fosfátových pracích prostředků z našeho tr­ hu: státu zůsta ne více prostředků , aby mohl odstranit další zdroje fo sforu (zejména spla­ chy z polí) výstavbou třetích stupňů komu­ nálních čistíren odpadních vod, které fosfor odstraň uj í.

Tabulku přip ra vila ekologická ROSA v srpnu 2000.

poradna

2

oS

oS S

..'"

..c '" .J:>

o

S

'S

'"

'N

'Ci

'"

'"

<:ll

Běžný prací prášek Colon bio aktiv Colon bio color Dedra exclusive Glober Kromus 2000 Kronstar Laser plus Neo Senza pro děti nová Senza SPAR

Tesco

Tres professional

Ariel automat Batole Biomat bonux Bold Faks Lanza color Lip Max Merkur bílá síla Mimino S Omo '" oS Orbit oS'" Raky <:ll Senza Sindy Sonet Tango 2000 Titan baby Titan color activ Tix bio alpine fresh Tix bio color Tix citron Toto

.

0,1 O O O O O O 0,4 0,4 0,1 0,1 O 0,2 0,1 O O 0,5 0,1 O O 0,2 O 0,3 O 0,2 O O O O

Kromus Kronstar Fresh Cosmetics Tekotex Dedra Oedra Qalt Benckiser

2,9 2,2 2,4 1,2 1,2 1,7 2,6 1,1 2,8 2,2 1,2 1,7 1,8

Procter & Gambie Qalt Procter & GambIe Procter & Gambie Saponia Osijek Benckiser Benckiser Max 2000 Setuza Dúbrava Unilever Saponia Osijek Marca Dedra EniaCZ IBENA Comer SETUZA Setuza Procter & GambIe Procter & Gambie Procter & Gambie Setuza

4,8 3,4 5,9 5,7 8,6 5,0 4,1 4,2 4,6 4,1 5,7 6,1 5,0 3,7 3,9 4,5 3,6 3,8 4,5 4,1 5,3 6,0 3,8

Dedra Benckiser Benckiser Dedra

EKOLOGICKÁ PORADNA

I

25

Diskuse

Ftaláty v biosféře Ftalová kyselina, C 6 H4 (COOH)2, j e aromatická di karboxylová kyselina. Vyrábí se hydro lýzou ftala nhydridu. Estery ftalové kyseliny - ftaláty se použí vaj í jako změkčovadla sy ntetických plastických hmot, konkrétně polyvinylchloridu - PVc. Tento termoplastický polymer, vyrábě­ ný polymerací vinylchl oridu, je bezbarvá tuhá hmota ve vodě nerozpustná, která odolává účin­ kům kyselin a alkálií i minerálních olejů. Pro tyto vlastnosti má široké praktické využití. PVC má dvě formy: neměkčenou (novodur) a měkče­ nou (no voplast). Charakteristickou vlastností ftaláty měkčeného PVC je plasticita, tedy tvárli­ vost, přizpůsobivost materi álu (ftalát působ í ja­ ko "mazadlo"), proto je výhodný pro výrobu plastických hraček a v daleko větš í m měří t ku pro výrobu širšího sortimentu, jako jsou např . fólie na balení potravin, příbory, šálky a kelím­ ky pro jednorázové použití, kbelíky, vaničky, kropicí konve pro zahrádkáře, podlahové kryti­ ny, tapety, syntetické ubrusy, závěsy do koupe­ len atd. Ftaláty k měkčení PVC jsou : di-ethy lhexylftalát (DEHF), di-isonony lftalát (DI NF) , di-isodecyl­ ftalát (DIDF), di-butylftalát (DBF), di-n-oktyl­ ftalát (DNOF), benzy lbutylftalát (BBF) a další. Podíl ftalátů v některých plas tech může dosaho­ vat až 70 %. Po vyvětrání (vyprchání) ftalátu z plastické hmoty se plasticita výrobků ztrácí, materiál se stává křehkým a snadno praská. Takto se dostávají ftaláty do biosféry. Nepo­ chybně jsou toxické. Pravděpodobně první, kdo poukáza l na toxicitu dibutylftalátu (v roce 1980), byl Sven Moe­ schlin. Podle něho se toxický úči n ek projevuje u lidí poškozením ledvin, zánětem očních spoji­ vek a poškozením rohovky, závratí a zvrace­

ním. Zprávy z odborných kru hů z druhé polovi ­ ny devadesátých let toxicitu ft al átů potvrzují. Do organismu člo věk a a ro v n ěž i zv í řat se ftal á­ ty dostávají také potravou. Odhaduje se, že den­ ně se v trávicím traktu člo věka vstřebává 7 až 10 mikrogramů DE HF/kg (l mikrogram = 10-6, tj. jedna mi liontina gramu). V těle se tyto látky ukládaj í především v játrech a v tukové tkáni a snad poškozují i rozmnožovací orgány. Při opakovaném styku s kůž í vy volávaj í na ní zá­ nětlivé reakce. Krátkodobé půso bení vyšších dávek dráždí dýchací cesty, což se projevuje kašlem a bolestmi v krku. Existují také do­ mněn ky o případ n ém karcinogenním působení ftalátů a o jejich podílu na sni žování plodnosti. Třeba však přiznat, že dosud není jejich škodli­ vé pů sobení dostatečně probádáno . Koncentrace ftalátů DEHF v ovzduší, kde je vá­ zán na částice (tzv. atmosférický aerosol), činí v osíd lených lokalitách až 130 ng/m3 a v blíz­ kosti spalovny komunálního odpadu až do 300 ng/m 3 ( I nanogram = 10-9 , tj. jedna miliardtina gramu). Vyskytují se ve vzduchu všude, kde je měkčený PVC - v domácnos tech, kancelářích , ba i v nemocnicích. Do potravin balených do PVC-fól ií se dostávají difuzí. Vzhledem ke škod li vos ti ftal átů bylo komisí EU rozhodnuto v prosinci 1999, po dvou letech jed­ nání, že země EU přestan ou dovážet a vy r ábě t hračky pro dět i z m ěkče n ého PVC. I n i c i ativn ě se na tom podíl ela organi zace Greenpeace. Ve Švýcarsku existoval takový zákaz již od roku 1986, v dalších evropských zem ích (Dánsku, Švédsku, Rakou sku a Řecku) tento zákaz platil také již před rozhodnutím komise EU. Nicméně zákaz platí pouze pro dovoz a výrobu dětských hraček a výrobků z měkčeného PVC, s nimiž malé dět i přicházejí do styku (např . dud líky), a kde obsah j iž výše jmenovaných fta­ látů č i ní více než 0, 1 %. Jedná se tedy pouze o částečné omezení. S výjimkou hraček se totiž výrobky z ftaláty měkčeného PVC budou pro­ dukovat i nadále. Podle mého názoru je podíl připadající na d ětské hračky z celkové produkce PVC velmi malý. Alternati vním materiálem pro výrobu dětský ch hrač ek může být přírodní kau­ čuk či chemicky inertní, biologicky a fyziolo­ gicky nezávadný polyethylen. Jaroslav Surynek

Řekls Dagmar Stejskalová ŘekLs,

Kreslil Jan Steklík

26

DISKUSE _

jsi jak kůrka chleba,

cos přinesLa kdysi

na naše setkání.

StáLe chutná.

_ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ __

Kreslil Jan Steklík

Pane Hudče, Váš článek o sekačkách, vyúsťující v návrh vy­ hlášek, které by zaručoval y občanské ticho, ne­ má vady, stejně jako návrh, aby výrobce seka­ ček byl s běžícím strojem zavřen do místnosti na dvacet čtyř i hodin. Domnívám se, že dekla­ rování určitých hodin povinného klidu by ne­ mělo být problémem, vždyť např. ve Švýcarsku, zatluče te-li v poled ních hodinách ve svém bytě hřebí k, přijde na vás policajt a zaplatíte pokutu. Ráda bych však Váš čl ánek dopln ila. Sekačky se nerozmohly jen ve městě, ale také na venko­ vě, kde jsou parcely větší a pokos tedy trvá dé­ le. Mimo to jsou tam oblíbené sekačky motoro­ vé a s těmi by měl být výrobce zavřen nikoli na dvacet čtyři hodin, ale na několik dní. Sekačky jsou ovšem pouze špičkou ledovce, viditelným dokladem ohromných změn, které na venkově nastaly. Pamatuji se, že zahrady, ještě v 80. le­ tech, zásobovaly dům ovocem, všemi druhy ze­ leni ny, bramborami i řepou . Pokud bylo domá­ cích zvířat víc, s tači lo dokoupit nějaký pytel obilí. Mávnutím z latého proutku tržní ekonomi­ ky se takřka přes noc všechno změn i lo. Stromy byly vykáceny, záhony zlikvidovány, půda uvá­ lena a zaseta tráva. Vždyť daleko krás něj š í ovo­ ce a zeleninu mají v supermarketech a všechno tam lze nakoupit daleko levněji, pokud k tomu ovšem n ezapočítáme cenu projetého benzinu. Naklepávání kos a srpů utichlo. Po hustém ko­ žichu trávníků, s bílými u mělo h mo tným i křesíl­ ky, pojíždějí statní mužové - kosa by jim lépe slušela a nemuseli by navštěvovat posilovnu ­ a sečou a sečou. Budiž, je sucho, bude chvíli pokoj, než tráva doroste. Nebude. Sotva je se­ kačka uklizena, rozšumí se postřikovače a tráva doroste do dvou dnů. Ve studni přede čerpadlo a čerpá a čerpá. Kdo by přece byl tak zatemně­ né mysli a zaléval zahradu včetně plnění bazénů "drahou" vodou z měs tského vodovodu? Hladi­ na spodní vody už před nástupem zahradní techniky pomalu klesala. Mé obavy naopak vzrů s tají. Jak je to s tím připravovaným vodním zákonem? Bude tam také něco o využívání spodních vod? Tato otázka mě napadla v souvislosti s Vaším člán kem o sek ačkách, pane Hudče. Jiřina

Zajícová

_ _ _ _ _ _ _ _ _~~9rrt1DIlufi
Recenze

Lester R. Brown: State of the World 2000 (Stav s věta 2000). New York - London, W. W. Norton 2000. Počet stran 277 . Počátky ročenky

State of the World byly v roce 1984 jen skromné. Tu letošní dotuje více než dvacet důležitých nadací a výzkumných organi­ zací, takže Worldwatch Institute si může dovo­ lit, aby tu publi kovalo na třicet renomovaných odborní ků všech profesí. Již první ročen ka pro rok 1984 kupodivu přesně předpověděla populační růst, astronomický růst cen ropy, rozsah škod lesních porostů v důsled­ ku kyselého deště, který se stal novým negativ­ ním jevem. Přesto autoři optimisticky doufali, že počátkem 21. století bude nastolena trvale udržitelná globáln í ekonomie. Dnes se ovšem "zář né zítřky" jeví j ako poněku d zahalené v mracích: počet obyvatel překročil šest mil i­ ard: 1,2 miliardy strádá hladem, tentýž počet nemá přístup k čisté vodě, téměř miliarda je ne­ gramotná. Autoři ročenky se na potravinový problém díva­ jí ze dvou různých úhlů - voda a výživa. Na produkci tuny obilí je třeba tisíc tun vody, kte­ rou čerpají mocné dieselové či elektrické pum­ py, jež ovšem povážlivě vyprazdňují akvifery: hladina spodních vod klesá. Tabulky dokládají, že J ,2 miliardy obyvatel trpí podvýživou a stej­ ný počet přejídáním a nadváhou. Jsme svědky návratu infekčních chorob v subsaharské Afri­ ce. 23 miliónů Afričanů jsou HIV poziti vní, což drasticky snižuje délku života, např. v Zimbab­ we z 65 let na projekci roku 2000 - 39 let. Stabilizace klimatu závisí na redukci emisí CO 2 přecho d em od fosilních paliv na solární energe­ tiku a vodík, který převezme distribuční a skla­ dovací sítě zemního plynu. Laboratoří pro pře­ chod na vodík se stává Island, kde nadnárodní korporace experimentují díky levné elektřině. V USA dochází k nadějnému posunu od dran­ cování lesa k zodpovědnému a trvale udržitel­ nému lesnímu hospodářství. Dokonce i čínští pohlaváři zakázali kácení v horním povodí Jang-c' -ťiangu. Podle ročenky existují dva klíče k naší budouc­ nosti: stabilizovat populaci a podnebí, neboť ji­ nak na Zemi není ekosystém, který by se poda­ řilo zachránit. To je proveditelné zvrácením trendu deforestrace, stabilizací hladiny spod­ ních vod, ochranou biodiverzity fauny a flóry. V kapitole Předvídání ekologických překvapení Chris Bright popisuje, jak zakládání banáno­ vých plantáží ve vykáceném deštném pralese způsobilo pěti n ásobný růst malárie. Děsivé po­ vodně v Číně, které vedly k přestěhování 223 miliónů lidí, jsou důsledkem ztráty 85 % lesní­ ho příkrovu. Sandra Postelová navrhuje transformaci závla­ hového zemědělství, A. P. McGinnová předklá­ dá plán, jak postupně vyřadit organické znečiš­ ťující látky, především PCB a furany. Další z kapitol pojednává o výrobě papíru - výroba celulózy se přesouvá na jižní hemisféru, např .

~~~J1
do Chile, Brazílie a Nového Zélandu, kde jsou v přízni vější m podnebí přírůstky dřeva ve srov­ nán í se Švédskem až pět inásobné. Tuny papíru ušetří rychlý rozvoj elektronických médií. High-tech satelity umožňují Peruáncům hlídat své rybné vody před vyrybněním a v italské An­ coně bdí nad tím, aby nedocházelo ke vzniku divokých skládek. Závěrečné kapitoly se zabývají energetikou, vy­ tvářením pracovních příležitostí bez dopadů na životní prostředí a nejpal čivějším n ámětem dneška - globalizací. Náklad ročenek přesah uje milión vý tisků a jsou překládány do osmnácti j azyků. Český překlad Výzkumného ústavu uranového průmys lu 1992 nebyl autorizován. Teprve letos získala Copy­ right redakce Niky , která při pravuje če s ké vy­ dání. Aby byl překlad co nejkvalitnější, jednot­ livé kapitol y budou svěřeny příslušným o dborn íkům. O čekáváme, že o ročenku 2000 bude mimořádný zájem, proto redakce Niky přijímá závazné přihlášky.

Boris Merhaut

Pavel Hron : Původní venkovská zástavba v oblasti Jeseníků , její za­ chování a rozvoj. Domov, koléb ka lidskosti. Moravská expedice 1999, 1. díl - textová část s technickými výkresy, 182 s., II. díl - obrazová část s komentovanými barevnými fo­ tografiemi, 337 s., cena obou dílů 486 Kč. V bohatě vypravené publikaci autor na příkla­ dech mnoha realizací demonstruje, jak stavby mohou být krásné i nevzhledné, funkční i ne­ smyslné. Zdůrazňuje přitom smutnou skuteč­ nost, že oblast Jeseníků patří v rámci republiky k oblastem s relati v n ě dobře působícím krajin­ ným rázem v zastavě n ých územích. Přesto se v ní najde tolik podiv uh o dně "zreko nstruova­ ných" staveb venkovských d omů, tolik obecně užívaných postupů zlidovělé stavební tvořivos­ ti, kterých si povšimne každý, kdo s otevřený­ ma očima jezdí i jinými kraji. Jestliže v referenci o obsahu knihy užívám ter­ míny neobvyklé v oboru stavebnictví, chci tím připravit čtenáře na autorovo uchopení tématu ­ cituji úryvek z komentáře k obrázku 4/7 na str. 79: "Zdařilá ukázka toho, jak lze udělat z doce­ la normálního dvoupodlažního domu se šikmou střechou masopustní maškaru... .. Trpká a oprávněná ironie proniká do mnoha komentá­ řů, v nichž jde nejen o hodnocení vybraných staveb, ale i o odborně podložený úsudek. Svým pojetím je text knihy přístupný širokému okruhu čtenářů. Obávám se však, že kniha zů­ stane mimo okruh zájmu těch, kteří poznají svá "stavební díla", uvedená tady jako negativní

domů rád pod nítil, snad nejlépe naznačuje citát ko mentáře k obrázku 3/1 9 na str. 67: "Zde se

nedá mluvit o osazení do krajiny, už sám výraz ,osazení' vyjadřuje akt s jistou mírou /lásilnosti, po níž zde není pOl!lchy. Tento dům vyrůstá jako samozřejmě ze zahrady za přirozeně působícím plotem, tak jako by sám byl dílem přírody a ne výsledkem tvůrčího aktu. Přítulný, skromný, tra­ diční jesenický dům, pOlěcha pro oko . .. Obrazová část knihy jistě připoutá svou vyso­ kou tiskovou i výtvarnou úrovní a vypovídá o autorově peč li vém výběru reprodukcí, na nichž jsou představeny větši n ou právě stavby, které lze označi t jako prohřešky proti tvorbě krajinného rázu. V úvodu knihy se v krátkém přehl edu seznámí­ me s historickými a regionálními souvislostmi existence či tvoření určitého rázu zástavby v kraj i ně a zároveň si uvědomíme, jak je pro nás významný. Pavel Hron již v úvodu zdůraz­ ňuje, že "Lidé nejezdí na dovolenou lam, kde 10 vypadá jako u nich doma." (I., str. 12) Text i obrazová čás t publikace směřují - jak je vyjá­ dřeno již v titulu - k osvojení pojmu domu jako domova. Autor upozorňuje i na známou, mnohdy však poněkud opomíjenou skutečnost, že ten, kdo staví dům, měl by myslet nejen na jeho vzhled, ale i na jeho fu nkci. I v těchto ohledech je kniha velice přínosná. Autor se tedy podrobně zabývá problematikou vytváření funkčních částí domu. Zejména s ohledem na úpravy a přestavby jsou probírány způsoby ochrany proti vlhkosti sta­ veb, úpravy povrchů omítkami, obklady, nátěry. Další kapitoly jsou věnovány střechám, komí­ nům, zateplení domu, volbě vytápění, oken, úpravám vstupů do domu a jiným částem sta­ veb. S náklady na vytápění domů nepochybně roste i zájem o vhodné topné soustavy a také o zateplení obvodových plášťů staveb. Pozornost je věnována také plotům, zpevněným plochám, opěrným zdem a zeleni v zástavbě, ale i prvkům, spojujícím stavbu s kraj inným prostředím. Zástavbu venkova dotvářejí také stavby občanského vybavení ve veřejném pro­ storu. Také jim je v knize věnován určitý pro­ stor. Text prvního dílu je rozdělen do kapitol, jimž odpovídá také rozvržení obrazové části, která sestává z kvalitních fotografií. Údaje v textu prvního dílu jsou v některých případech doplněny technickými výkresy. Textová část je psána jazykem přístupným pro čtenáře - tedy nejen odborné veřejnosti. Vydání jednoho titulu (přestože v poměrně vy­ sokém nákladu dvou tisíc pěti set výtisků), za­ měřeného na zástavbu v jednom regionu - ať už kvalitní, či pokleslou - naprosto nemůže způso­ bit zvrat v osvětě stavebníků. Jedná se však roz­ hodně o průkopnický počin, protože principy venkovské zástavby, které autor prezentuje na příkladech sta veb z Jesenicka, lze aplikovat i v jiných regionech. Věřme, že kniha nalezne čtenáře, kterým poslouží jako inspirace při rea­ . lizaci jejich projektů. A snad také další potenci­ ální autoři se nechají inspirovat k obdobným pojednáním o zástavbě regionů naší země.

příklady.

Jaký trend by autor ve

výstavbě

venkovských

Stanislav Wieser

RECENZE

27

praktických zkušeností, a kterým by takovéto i zde se autor nevyhnu I zmatkům. V Popisu au­ publikace mohly zkomplikovat jejich bádání tor vytvořil směs údajů od velikosti, zbarvení, v přírodě. přes dobu letu, bionomii, vývoj larev až po pa­ Tuto práci lze charakterizovat jako nepodařený razity druhu. Jsou zde obsaženy jakékoliv úda­ pokus o napsání regionální fauny. To nejdůleži­ je, na které autor v literatuře narazil. Velice ne­ tější, co měla tato publikace faunistice přinést, jasné je v této položce uvedení doby zjištění bohužel nepřinesla. Jak předpovídali kolegové imag na "Podblanicku", když je nakonec uvede­ Konvička a Beneš (1999) (autoři recenze na na samostatná položka Výskyt na Podblanicku. předcházející ze série "podblanických prací" Podobně u některých druhů zde píše o zařazení Na začátku letošního roku 2000 spatřila světlo Motýli Podblanicka) - "měli jsme se na co tě­ do společenstev vážek, přičemž u jiných druhů světa další publikace regionální přírodovědné šit". je toto zařazeno v položce Biotop. Zcela nesmy­ edice "Přírodou Podblanicka" - tentokrát přišly na řadu vážky (Odo/lata) . Autorovým záměrem slné informace jsou uvedeny u vážek rodu Cor­ Otakar Holuša dulegaster, které údajně sedí většinu času zavě­ nebylo jen shrnutí druhů s minimem dalších in­ šeny a vyrážejí jen na krátké prolety (tato formací, proto zde můžeme najít údaje od popi­ su druhu přes ekologii, biotopy až po výskyt na desinformace je pouze opsána z práce Hláska (1999». V položce Rozšíření v ČR autor často "Podblanicku" včetně mnoha desinformací. píše chybné informace, že se určitý druh vysky­ Zajímavá je kapitola Úvod, která ze 3/4 obsahu­ tuje jen v nížinách a pahorkatinách, přičemž je metodiku práce. Již v úvodu se dovídáme, že obývá i rašeliniště ve vysokých pohořích (např. prázdná kolečka v síťových mapách znamenají starší literární údaje. To se ještě dozvíme v ka­ Lestes sponsa). V Zoogeografickém rozšíření opět autor vytvořil směs faunistických prvků pitole Použité metodiky a pro úplnost jsou a geoelementů (např. podle autora je druh Coe­ prázdná kolečka pod všemi síťovými mapami u jednotlivých druhů, které tyto značky obsahu­ nagrion hastulatum eurasijský, boreoalpinní Dagmar Stejskalová a cirkumboreální). U některých druhů si autor jí. Pouze v úvodu jsou citovány práce, z kterých jsou převzaty (nebo okopírovány) obrázky, rozšíření vymyslel - např. druh Sympetrum stri­ u vlastních obrázků se to již autor nenamáhal olatum se podle autora vyskytuje od jižní až po střední Evropu (mj. druh je i v Norsku a Švéd­ uvést. U zdi hřbitova jsou dvě lípy sku). Úplné nepravdy autor píše u druhu Sym­ Z textu není jasné, kde se oblast "Podblanicko" on a ona rozkládá. Autor tuto oblast ani nevyznačil do petrum meridionale, který je podle autora pro právě kvetou mapy, proto každý čtenář usoudí, že se jedná asi ČR současně nedoložený a že se na území ČR a včelí bzukot je všude dokola. o okres Benešov (?!). U map chybí čísla, měřít­ nevyskytuje, prý k nám jen migruje (srovnej ka a u druhé mapy i orientace. Autor rozdělil práce U víra, Jeziorski, Hanel, Holuša (1999): zvlášť sledované toky a sledované lokality, při­ stálé populace v oblasti j ižní Moravy). Tako­ Hřbitov je plný kytek

čemž mapa sledovaných lokalit obsahuje úplně výchto "zajímavých" informací zde najdeme a žen,

vše jako mapa sledovaných toků (kromě síťové­ mnohem více. ne7wlikjich zalévá,

ho rastru). Zcela zbytečné jsou podrobné che­ Každou publikaci velice názorně doplňují ob­ voda zvonivě crčí.

rázky, ale v této publikaci spíše snižují její kva­ mické rozbory vod v oblasti, protože dále ne­ jsou pro hodnocení výskytu vážek použity. litu. Obrázky jsou v různých měřítcích - např. Za odbytou kapitolu považuji Charakteristiku druh Lestes sponsa x Lestes dryas, podle autora Z blízké hospody vodní a pobřežní vegetace (pouze jedna strán­ velikost by měla být jasná z popisu druhu nesou se hádky mužů ka). Z chaoticky napsaných údajů se jen těžko (z délky zadečku 22-23 mm nelze vzájemný a hrdelní smích žen, dovídáme, která společenstva rostlin se v bioto­ poměr velikosti odvodit) . Všechny obrázky po­ co s rozpálenými klíny, pech dané oblasti vyskytují. Z tekoucích vod je strádají vlastní měřítko. Některé obrázky jsou např. uvedena jen jedna asociace rostlin čistých mimořádně mizerné kvality (např. zadeček myslí na oddání potoků (co řeky a říčky?). Názvy asociací rost­ Aeshna isosceles). Při obkreslení obrázku z prá­ a stíny se plíží. lin píše autor pouze latinsky, názvy stromů ce Askew (1988), který nezobrazuje některé a keřů pak pouze česky. Pro představu mohl au­ části vážek zcela pravdivě (např. sekundární pá­ tor v textu napsat odkazy na fotografie biotopů řící aparát u samce Sympetrum .w nguineum), se v příloze. autor dostává k šíření mylných informací. To se Další neúplná kapitola je Soupis sledovaných ani nenamáhal zkontrolovat obrázky s realitou?! lokalit. U jednotlivých lokalit chybí přesná lo­ U Sympetrum danae hruď a z adeček zboku není Dagmar Stejskalová (* 1953). Narodila se kalizace - tj. katastrální území (nebo nejbližší samice, ale juvenilní sameček . na Českomoravské vrchovině. První její sbír­ vesnice) (!). U mnoha lokalit je uveden místní V položce Výskyt na Podblanicku chybí výpis název Uak by v budoucnu měly být citovány ně­ ka vyšla pod názvem Povídání na dálku v ro­ lokalit (alespoň v kódech), kde byl daný druh které lokality např. bezejmenný rybníček po zjištěn - slovní zhodnocení výskytu je nedosta­ ce 1997. Básně publikované v tomto čísle pravé straně silnice Čečkov - Broumovice). tečné. Lokality jsou vypsány pouze u několika jsou výběrem z následující sbírky Sliny svítá­ U lokalit autor neuvedl čtvrtiny faunistických druhů. ní (2000). polí, ale výskyt druhů v síťových mapách ve Další směs bludů je kapitola Ohrožení a ochra­ Verše Dagmar Stejskalové jsou v tom nejlep­ čtvrúnách polí uveden je. U lokalit se nedozví­ na, v které je další autorova verze Červeného ším slova smyslu ženské. Rozumím tím citli­ me nic o jejich charakteru (nadmořská výška, seznamu. Vypadá to, že autor nezná nejnovější vé, vnímavé a přitom (v jakémsi náhlém velikost atd.). práce o vážkách, jinak by např. nemohl zařadit smyslu pro realitu do krajnosti) nekompro­ V kapitole Charakteristika vážek je zavádějící druh Sympetrum meridiollale do kategorie ne­ misní. Verše, které se obrací k Bohu, plně se obrázek "Kladení vajíček u vážky rodu Orthet­ pravidelný migrant (stálé populace na jižní Mo­ mu odevzdávají, ale zároveň se táží, znejišťu­ rum " kde je nakreslený sedící samec (samec ni­ ravě viz výše). Podobně druh Somatochlora al­ jí, a kdyžje třeba, i protestují. Příznačná pro kdy nesedá, ale hlídkuje nad samicí). Autor pestris není v žádném případě ohrožený uvádí, že na obrázcích jsou uvedeny nejnápad­ ženský přístup k poezii (myslím tím pochopi­ vyhynutím, biotop je ohrožen snad jen potenci­ nější determinační znaky, tam ale nejsou větši­ onálně (stálé silné populace na horských rašeli­ telně většinový přístup) jsou j stěžejní úskalí, nou vyznačeny . ništích v nejvyšších pohořích). Příbuzný vzác­ časté motivisticky slabé verše o lásce a také Z kapitoly Použité metodiky se dovíme, že prů­ nější druh Somatochlora arctica se stejným snaha o duchovní či filozofické teze, které zkum byl dělán "ochranářským" způsobem, nárokem na biotop a vyskytující se často spolu však jsou jen stěží přesvědčivé. Nejlepší se protože autor dokladoval pouze 7 ks z celkové­ s předcházejícím druhem, je zařazen ,jen" do mi Stejskalová zdá ve verších, kde je lakonic­ ho počtu 6250 ulovených imag. Dokladovány kategorie potencionálně ohrožené druhy atd. ká, kde pečlivě pozoruje a řadí události a do­ jsou pouze tzv. vzácnější druhy, ale proč nejsou atd. V kapitole Přehled druhů jsou všechny dru­ jmy vedle sebe, kde nedoslovuje a poselství dokladovány druhy zjištěné jen na jedné nebo hy zařazeny do podřádu Zygoptera, chybí název nechává mezi verši (Náladová). A také tam, dvou až třech lokalitách? - např. Sympecmafus­ podřádu Anisoptera. kde se nebojí být ažjaponsky či čínsky struč­ ca, Lestes barbarus, - vše to jsou pro oblast Na závěr lze podotknout, že cílem tohoto pří­ ná (Řekls). vzácné druhy, ale vyskytují se zde opravdu? spěvku nebylo vypsat všechny chyby, kterých V Přehledu zjištěných druhů jsou informace je v této práci velké množství, ale nastínit prav­ rozděleny do jednotlivých položek. Ale opět -pč­ divou situaci pro čtenáře, kteří nemají tolik

Hanel, L.: Vážky Podblanicka. Vla­ šim: Český svaz ochránců přírody, základní organizace Vlašim, Muze­ um okresu Benešov, 2000 - 96 s., 49 map, 125 perokreseb, 61 fotografií.

Náladová

28

RECENZE _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ __

_ _ _ _~~9rruDIlufi
"

Kronika

15.9. Jak informovaly Lidové noviny, na Zemi dochází v současné době k dramatické ztrátě různorodosti biologických druhů, a to v dů­ sledku "vývoje", který je všeobecně považo­ ván za pokrok a je politicky podporován. Hlavní příčinou rozsáhlého vymírání mnoha druhů rostlin je, podle vědců z německého po­ radního orgánu vlády pro otázky globálních změn životního prostředí, intenzifikace země­ dělství a odklon od tradičních forem zeměděl­ ské výroby. 16. 9. Jak napsaly Lidové noviny, vědci ame­ rické Wildlife Conservation Society oznámili, že zřejmě vyhynul jeden z poddruh ů guerézy červené, který žil v západní Afr ice. Vědcům se toto zvíře nepodařilo objevit během průzku­ mů prováděných po uplynulých šest let v Ghaně a na Pobřeží Slonoviny. Tato opice by se stala prvním primátem, který vyhynul v tomto století. 8. 10. V pražském divadle Na Fidlovačce pře­ vzal Igor Míchal Cenu Josefa Vavrouška za rok 1999, kterou mu udělila Nadace Charty 77. Cenu získal "za odborně fundované články a lidsky statečné celoživotní prosazování odpo­ vědnějšího vztahu člověka k přírodě". 3. ll. Jak uvedla Mladá fronta Dnes, nefun kční parkoviště, které ještě na počátku 90. let vy­ užívali návštěvníci Punkevních jeskyní v Mo­ ravském krasu, se do j ara promění v les. Část asfaltové plochy se vybourá a asfalt se odveze. Volnou plochu pokryje vrstva hlíny a vysází se tam dřeviny. Podle ochranářů je to poslední krok vedoucí k završení změn dopravního systému v Moravském krasu. Ty začaly v roce 1993, kdy byla zastavena doprava Pustým žle­ bem a k Punkevním jeskyním začaly návštěvní­ ky vozit vláčky.

6. ll. Jak informovala Rovnost, o ochraně vzácných druhů ptáků jednali o víkendu účastníci semináře v olomouckém vlastivěd­ ném muzeu, Odborn íci se radili, jak nejlépe če­ lit nelegálním odstřelům dravých ptáků, nepo­ chovům opeřenců, obchodu voleným s exotickými ptáky či vykrádání hnízd chráně­ ných dravců. 6. ll. Jak uvedlo Právo, o náhradu škody v rozsahu bezmála půl miliardy korun se už přes dva roky soudí státní podnik Lesy Čes­ ké republiky a elektrárenská společnost CEZ. Jde o škody z ekologické katastrofy, k níž došlo v Krušných horách na přelomu let 1995 a 1996, kdy byly mnoh onásob ně překročeny imisní normy ze strany ČEZ, což mělo za násle­ dek těžké poškození více než 20 tisíc hektarů lesa a úplné odumření 2,5 tisíce hektarů lesa.

Strom roku 2000 První ročník ankety o nejkrásnější brněnský strom roku 2000 se skutečně vydařil. Na naši výzvu o zasílání návrhů stromů a jejich příběhů zareagovalo asi čtyřicet jednotlivců, několik skupi n lidí a dokonce i tři instituce. Navrženo bylo celkem padesát pět stromů, pět stromořadí a dokonce i celý park. Nej oblíbenějšími brněn­ skými stromy jsou jed n označně lípy a platany ­ bylo navrženo devět různ ých lip a osm platanů. Pro první ročník sou těže bez jakýchkoli katego­ rií se porota přiklonila k těmto nejčastějším ná­ vrhům. Nakonec se o prvenství ucházely stromy dva: snad nejmajestátnější brněnský strom ­ Nejkrásnější bměnský strom

platan v areálu nemocnice U sv. Anny a nejstar­ ší brněnský strom - bystrcká lípa. Ta nakonec těsnou většinou získala titul Strom roku 2000. Historie této lípy je velmi stará, odhaduje se na věk okolo čtyř staletí. Roste v centru staré Bys­ trce před restaurací U Šťávů. Platan kromě ob­ čanů navrhla i samotná nemocnice, lípu navrho­ vali občané včetně celého Klubu důchodců z Bystrce a Veřejná zeleň města Brna. Kromě tohoto ocenění se porota usnesla ještě na dvou cenách: Strom hrdina je titul, který má být poctou stro­ mu, jenž vydržel nápory civilizace v našem městě. Pro letošní rok byl zvolen platan na Be­ nešově ulici, rostoucí u stanice tramvají. Tento nádherný strom, obehnaný silnicemi, byl sou­ časně třetím nejčastěji navrhovaným stromem. Titul/n memoriam letos získal strom, jehož po­ kácení na jaře citelně zasáhlo mnohé obyvatele Brna - platan, který rostl u Červeného kostela v sepětí s dalšími dvěma platany, vysazenými na druhé straně kostela, a s deseti javory. Byl to nejkrásnější strom celé skupiny ... Strom roku byl vyhlášen 20. října na Deh stro­ mů. Na tento akt spojený s přípitkem na zdraví bystrcké lípy se přišlo podívat několik desítek lidí včetně místostarostky Bystrce paní Kovářo­ vé a náměstka kultury MMB Ing. Nováka. Pří­ jemnou atmosféru dodala svým vystoupením cimbálová muzika Veronica. Anketa jasně prokázala, že lidem není jejich okolí lhostejné - lidé si stromů váží a mají k nim mnohdy velice hluboký vztah. Příští rok můžeme slíbit vyhlášení minimálně dvou kate­ gorií: Strom a Skupina stromů roku. Natálie Chrastilová

roku 2000 - bystrcká lípa. Foto archiv Veroniky

5. ll. Jak informovalo Právo, za posledních pět let nedošlo v Evropě k větším změnám na 55 % sledovaných lesních ploch. Průkazné zhoršení signalizuje pouze 23,4 % ploch. Cel­ kově je podle ztráty jehličí v kategorii poškoze­ ných stromů možné hodnotit stav českých lesů v tomto období jako mírně se zlepšující. "Zhru­ ba od té doby se stav lesa u nás už výrazněji ne­ zhoršuje. Současný trend lze označit jako stag­ naci. Změny jsou reakcí na celkové zlepšení imisní situace." uvedl Petr Zahradník, ředitel Výzkumného ústavu lesního hospodářství a myslivosti v Praze-Strnadech. 6. 11. Jak napsala Mladá fronta Dnes, neuplyne týden, aby Česká inspekce životního prostředí nemusela vyšetřovat případ nelegálního vykáce­ ní lesa. Ze statistik přitom jednoznačně vy­ plývá, že nelegální devastující těžby dřeva rok od roku přibývá, Ačkoliv vytěžené po­ zemky představují zhruba I % veškeré těžby v soukromých lesích, pro životní prostředí jsou velmi rizikové. Nejvíce firem, které se speciali­ zují na devastační těžby, působí na severní Mo­ ravě, ale postupně se přesunují do Čech, proto­ že na původním místě jsou už známé.

~~9mIOOut1
KRONIKA

29

."

-

II. světový kongres IUCN

Lesy a myslivost

Mezinárodní svaz na ochranu přírody (lUCN), založený v roce 1948, sdružuje státy, státní in­ stituce a různé typy nevládních organizaci. Po­ sláním svazu je ovlivňovat, podporovat a pomá­ hat při och raně celistvosti a ruznorodosti přírody na celém světě. V současnosti sdružuje IUCN 78 státu (včetně ČR), 112 státních orga­ nizaci a přes 700 nevládních organizaci. II. světového kongresu IUCN (Ammán, Jordán­ sko 4.-11. října 2000) jsem se zúča tni l jako zá­ stupce ČSOP. Zahájení proběhlo za účasti jor­ dánské královny Noor v římském amfiteátru. Úctyhodný počet 2 500 účastníku kongresu se ztrácel v ochozech kolosálního divadla starého 2000 let a určeného pro 15 tisíc diváku. Druhý den kongresu byl zahájen jednáním v sekcích. Jako zástupce ČSOP jsem se podílel na sekci s názvem Management ekosystému, které předsedal David Sheppard, vedoucí pro­ gramu pro chráněná území IUCN. Na příkladu And, Himálají i Alp byl prezentován problém managementu horských ekosystému. V diskusi jsem přednesl problém rozdílného managemen­ tu Šumava/Bavorský les. Třetí den proběhl ve znamení plenárního zasedání, na němž byly schvalovány rezoluce. Následující den kongresu byl opět rozdělen do jednání v sekcích. V sekci Věda a praktická ochrana biodiverzity jsem za­ sáhl do formování závěrů v otázce nejvhodněj­ šího způsobu, jak mají vědc i předkl ádat své zá­ věry z oblasti ochrany přírody, aby s nimi mohli dále disponovat politici a rozhodovací sféra. Závěrečné dny kongresu byly zasvěceny přijí­ mání rezoluci. Naprostá většina z nich měl a zá­ sadní význam pro činnost IUCN v následujícím období a také pro přístupy jednotlivých člen­ ských států ke kontroverzním otázkám, jako je lov velryb (Japonsko, Norsko), vyčištění Pa­ namského pruplavu (USA), ochrana dugonga (Japonsko). V přestávkách mezi jednáními a ve večerních hodinách probíhal další program - např. summit států střední a východní Evropy, zabývající se vstupem do EU, nebo Panevropské setkáni. Prv­ ní z obou setkání, kterého se zúčastnil mezi ji­ nými také ministr Kužvart, bylo velice zajímavé - přineslo celou škálu názorů zástupců různých státu bývalého socialistického bloku. Na závěr bylo dohodnuto, že vznikne tzv. Habitat forum (tj. skupina pro stanoviště), které by měl o pro­ sazovat zájmy zemí vstupujících do EU z hle­ diska ochrany přírody. Druhé setkání - Pan­ evrop.ské - bylo špatně připravené a skončilo bez jakýchkoliv závěrů či doporučeni. Kongres byl ukončen slavnostním banketem, který pořá­ dal jordánský předseda vlády na břehu Mrtvého

V dobách nedávno minulých laická veřejnost běžně zaměňovala profese myslivec a lesník a nebylo to způsobe n o jen zeleným ob leč ením obou. Skutečně se zdálo, jako by u mnohých lesníku často zájem myslivosti převažoval nad zájmem o les. Záměrně udržované vysoké stavy spárkaté zvěře d l ouhodobě pů sobil y jako výraz­ ný limitujíci faktor pro biodiverzitu lesních eko­ sy stémů. Mnozí lesníci namísto snahy dostat stavy spárkaté zvěře pod kontrolu začali vyvíjet tlak na omezení predátorů (např. rysů) - tedy postavili se proti svým spoj encům.

moře.

Mojmír Vlašín

30

KRONIKA

-

,

....

Kresba Rostislava Pospišila

Program 2000

Praktická opatření LČR

Situace se v poslední době velmi změ nil a. Je dobré, že předev ším největší vlastník lesů v České republ ice - tj. stát, respektive správce státních lesů, státní podnik Lesy České republi­ ky (LČR, s.p.), činí významné kroky k dosažení rovnováhy v lese. Nejzřetelněji své snahy LČR, s.p., vyjádřil v "Programu 2000 - Zajištění cílů veřejného zájmu u LČR," kde uvádí: "Mysli­ vost, základní činnos t o vlivňující hospodaření s populacemi z věře, se u LČR, s.p., podřizuje základní orientaci podniku na přírodě blízké hospodaření. Za odpovídající ve vztahu k lesu považuje LČR, S.p., takové stavy zvěře, při kte­ rých je soutasně umožněno odrůstání listnatých dřevin a jedle jak z přirozené, tak i umělé obno­ vy bez ochrany proti zvěři. LČR, S.p., naopak usiluje o druhově, věkově a prostorově pestrý les, který umoŽ/luje cJwvat zvěř bez nebezpečí výramých škod v porostech." Pěstování lesa a chov zv ěře ve vzájemném souladu a vyváže­ nosti bude LČ R, s.p., zajišťovat vy tvářen í m sta­ bilního, kvalitního, druh ově, prostorově a věko­ vě skupino vitě smíšeného lesa, čemuž musí odpovídat i stavy veškeré zvěře, především spárkaté. V této souvislosti se bude LČR, s.p., aktiv n ě podílet na rajonizaci ch ovů spár~até zvěře a na jejím prosazování do myslivecké praxe. Bude rovněž usilovat o záchranu a pod­ poru populací rysa ostrovida atd.

Dalším výrazně pozitivním krokem v oblasti výkonu práva myslivosti u LČR, s.p., je příkaz generálního ředitele z dubna tohoto roku všem lesním správám a závodům i oblastním inspek­ torátům LČR, s.p. V tomto příkazu LČR, s.p., prokazuje snahu o dosažení rovnováhy les ­ zvěř, tedy při rozeného stavu lesa, kdy stavy zvěře umo žňují přirozenou obnovu všech dře­ vin bez nutnosti následné ochrany proti škodám zp ůsobený m zvěři. LčR , s.p., proto přistoupil k up l atňování požadavku na snížení početních s tavů spárkaté zvěře, k velkému omezení přikr­ mování zvěře (platí pro všechny způsoby přikr­ mování včetně vnadění), k podporování výskytu autochto nních dru hů velkých predátorů atd. Cí­ lem tedy není likvidace spárkaté zvěře, ale její redukce zaměřená na to, aby nadále nezpůsobo­ vala významné škody. Dalším osvíceným usta­ novením v předmětném příkazu generálního ře­ ditele LČR, s.p., Ing. Olivy, je nesporně rozšíření hájených druhů zvěře nad rámec plat­ ných předpisu. Jde. o druhy , které nepoškozují lesní ekosystém: sojka obecná, tchoř tmavý, havran polní, hrdl i čka zahradní, racek chechta­ vý, káně lesní a káně rousná. Tímto mj. LČR, s.p., vyjádřil podporu dlouholetým snahám zoo­ logu a ochráncu přírody, kteří se hájení uvede­ ných dru hů snaží prosadit do myslivecké legis­ lativy. K praktickým opatřením LČR, s.p., v oblasti myslivosti patří též aktivity s cílem zachování genofondu vzácných a ohrožených druhů zvěře a dalších volně žijících živočichů. Mezi tyto ak­ tivity patří záchrana a podpora tetřeva hlušce (např. na Lesním závodu Boubín), tetřívka obecného, jeřábka les ního, velkých šelem, pod­ pora Národní sítě stanic pro handicapované ži­ vočich y , podpora řady programu ČSOP na ochranu biodiverzity v lesích atd. Současné kroky LČR, s.p., který především ur­ čuje naplňování cílů státní lesnické politiky, dá· vají velkou naději, že budou obnoveny a udrže­ ny stabilní lesní ekosystémy s vysokou druhovou di verzitou lesních dřevin, blízké při­ rozené skladbě lesů.

Společné stanovisko LČR, s.p., a ČSOP

Na l oňském spo l eč n ém setkání formulovali zá­ stupci LČR, s.p., a ČSOP následující společné stanovisko, týkající se nadměrného pře~věření našich lesů spárkatou zvěří: "ČSOP a LCR mají společný zájem na zachování a obnově kvalit­ ních lesních ekosystémů zajišťujících plnění všech funkcí lesa. Prvním krokem k tomu je sní­ žení neúměrných stavů spárkaté zvěře, význam­ ně poškozujících lesní ekosystémy. Cílem je do­ sažení přirozené obnovy listnatých dřevin a jedle bez nutnosti jej ich ochrany proti zvěři. Jedním z prostředků tohoto kroku je i podpora výskytu autochtonních druhů velkých šelem. K dosažení tohoto cíle je nutná široká osvěta, ke které budou přispívat LČR i ČSOP. ..

Pavel Pešout

_ ________________________________________~®~OO~~

1

Tento podzim přibyly v parku u Janáčkova di­ vadla další dvě kameninové plastiky s lIázvy Napajedlo a Krmítko, jejichž autorkou je Ta­ mara Divišková. V první" věži" lze zblízka ro­ zeZllat mělké jezírko dešťové vody. Foto Tomáš

ve s Kouzel nou flétnou - Královnou noci, která je replikou dřívější plastiky od Boženy Matalo­ vé. Poněkud dále lemují cestu dvě rozměrné ša­ chovnice; každá je obsazena obří figuro u. Za­ límco v první "věži" zblízka rozeznáme mělké jezírko dešťové vody a dohadujeme se, zda je v pořádku , aby tam voda vůbec setrvávala, u další figury, která by snad mohla připomenout střelce, už nepochybujeme: v hlavě figury je otvor - plošina krmítka, kam se v zimě slétne ptactvo, dostane-I i se mu tam krmení od lidí. Ještě jednou se ohlédneme a náhle je vzájem ný vztah krmítka a napajedla jasný. Jak m'i sdělila autorka, vždy se snaží o to, aby její plastiky se v krajině neobjevovaly osamoce­ ny - jakoby omylem - ale ve dvoj icích, ve sku­ pinách, které pak navzájem mohou komuniko ­ vat. Tak je tomu i v parku na Kolišti, kde ke dvojici Krmítka a Napajedla brzy přibu de i Pa­ pageno jako protějšek Královny noci. Přírod ní barevnost natvrdo pálené kameniny je u všech zmíněn ých plastik doplněna bílou a modrou glazurou. V letních měsících jako by sochy dřímaly, tak n e n ápadně zatím působí. Avšak s příchodem zimy a sněhové pokrývky jejich barevnost nabere na síle a bude-Ii veřej ­ nost k tomuto záměru vstřícná, stanou se zmíně­ ná krmítka místem setkávání lidí a pt áků i bo­ dem, na němž s uspokojením spočine zrak i toho, kdo parkem pouze pospíchá. Tomáš

Jenček

Brněnský park na Kolišti v podobě, v jaké jej známe dnes, je výsledkem historického vývoje posledního půldruhého století - od doby, kdy byly strženy městské hradby. Od 19. století se tedy vyvíjí jeho parková úprava a je součástí ze­ leného prstence obepínajícího jádro města. Jako takový byl park od začátku prostorem pro pro­ cházky a oddech brněnských občanů; v roce 1928 byla uprostřed zeleně otevřena Zemanova kavárna (autorem byl arch. Bohuslav Fuchs). Dnešní kavárna na Divadelní ulici je replika pů­ vodni stavby, umístěná navíc na docela jiné místo. Původní stavba stála blíže Moravskému náměstí , několik metrú za zády dnešní sochy Leoše Janáčka. Kavárna musel a ustoupit mon­ strózní stavbě opery v šedesátých letech, ačkoli sám architekt Fuchs tehdy navrhl způsob, jak by bývaly mohly obě stavby žít vedle sebe ... Janáčkovo divadlo je tedy dnes obklopeno par­ kem, jemuž je zapotřebí navrátit lidské měřítko jako protiváhu stavbě monumentální, zblízka až nepřístupné. Již před lety se u cesty přiléhající k rušnému dopravnímu okruhu začala objevovat sochařská díla, doplněná jednoduchými vodo­ trysky. Tento podzim k nim přibyly další 'dvě kameninové plastiky, jejichž autorkou je so­ chařka Tamara Divišková z Brna. Jdeme-li z Moravského náměstí po spodní ze dvou rovnoběžných cest, setkáme se však nejpr­

~U~mlDll1'l1l®~

Pradědova

čtenářů

lípa

Tato lípa byla zasazena, podle svědectví mého praděda, v roce 1846. Od té doby tedy uplynulo celých sto padesát čtyři let. Vypráví se, že na tomto místě bývalo hodně mokro, a proto zde položili kamennou drenáž. Ani ta však nepomo­ hla. Můj praděd se tedy rozhodl vysadit na tom­ to místě lípu. Zda to bylo co platné, nevím, ale nyní je zde opravdu sucho. Po založení JZD na­ stoupil nový agronom, nebyl místní. Tento člo­ věk v rámci vykonávání své funkce ničil vše, co v polích rostlo, nevyjímaje malých sadů. Také naše lípa mu nedala spát. Je pravda, že zabírá velký kus pole a její větve sahají až na zem. Za­ sáhnout proti naší lípě mu však strach nedovo­ lil, možná i kvůli hlasitým výstupům s mým ot­ cem. Objevil se však i jiný nepřítel - obrovská bouře, která ničila střechy domů a nevynechala ani naši lípu. Doslova vysoustruhovala obrov­ ské otvory do její překrásné srdcovité koruny, čímž značně poškodila její tvar. Lípa se s tím úspěšně vyrovnává, přestože poškození je zblíz­ ka stále patrné. Kříž pod lípou nechal postavit můj děda.

Miroslav Prokeš

Jenček

Oživení parku kameninou

Dopisy

o autorovi obálky Po Ja nu Steklíkovi, Janu Dungelovi a Rosťovi Pospíšilovi, kteří ztvárnili obálky předc h ozích ročn í ků, ujal se péče o vn ější tvář letošní Vero­ niky M. S. Halas. Podrobněji jsme o tomto své­ rázném a všestranném brněnském výtvarníkovi v našem časopise již psali (v 1. čísle ročníku 1996). Podle četných o h lasů , a to ves měs příz­ nivých, je zřej mé , že Sonnyho obálky čtenáře zaujaly a nepo třebují dalších vysvětlujících slov. Přesto je vhodné dodat, jak vznikaly. Jed­ ná se o výseky z malířových obrazů vytvoře­ ných v období posledních let a většinou inspiro­ vaných krajinou rodného Tišnovska. Vybrané detaily byly pro účel obálky místy dokreslová­ ny. Pokud chcete, můžete si k nim podle jednot­ livých čísel Veroniky připojit názvy: I. Dialog, 2. Dialog denní a noční krajiny, 3. Zahrádka pampelišek, 4. Besének voda, 5. Dražší než celá Morava, 6. Divizna z Vysočiny neboli Vánoční

Tato lípa roste v Budišově u Třebíče již sto pa­ desát čtyři let. Foto Mirosmv Prokeš

souhvězdí.

K pestré biografii umělcově je třeba za letošní rok doplnit, že uspořádal čtyři výstavy (v Gale­ rii U Klimešů, v kavárně Piano v Brně, v Třebí­ či a v Galerii krytyków ve Varšavě), že svými nezaměnitelnými kresbami ilustroval básnickou sbírku Dagmar Stejskalové "Stíny svítání". Ví­ no, pivo i tvarůžky mu stále chutnají a vaří vy­ nikající kančí guláš.

redakce

KRONIKA

31

Fotografie mu byla službou přírodě Nejraději měl

Kresba Rostislava Pospíšila

Bobr se usídlil také v Brně V roce 2000 v letních měsících mi můj známý, jak zrána pozoroval u Holásec­ kých jezer na břehu bobra, který tam zřejmě ně­ co požíral. Na jeho dotaz, zdali to byl skutečně bobr, jsem mu odpověděl, že to byla spíše nut­ rie, která uprchla někomu ze zajetí. Bobr je už dosti velké zvíře, které by kolem jezer muselo zanechat nějaké stopy po konzumaci potravy, jako jsou okusy stromů, cestičky, jež po sobě zanechává při hledání potravy, okusy výhonků rákosu a ještě další průkazné stopy. Začátkem října jsem si u jezer všiml třech star­ ších stromů, které jsou u paty částečně zbaveny kůry, stromy nesou stopy po hlodácích. Blíže jsem však strom prohlédl, až když mi kamarád oznámil, že mu bobr navštěvuje v noci zahradu. Jeho zahrada je v těsném sousedství jezer. V za­ hradě zanechal bobr dost výrazné stopy - na dvou místech podhrabaný plot, pod pletivem pak brázdy hluboké 30-40 cm a stejně širokou blátivou stezku na trávě. Těsně u plotu rovněž nahryzal vrbu o průměru kmene 20 cm. Stopa ohryzu do polovičky kmene mně potvrdila, že se opravdu jedná o bobra. V závěru svého ..pát­ rání" jsem našel ve vodě ještě ohlodané konco­ vé větve z vrby. Životní podmínky u Holáseckých jezer nejsou pro bobra právě ideální: tamní břehový porost a skladba dřevin neodpovídá jeho nárokům na potravu. Vrby, topoly a olše jsou v porostu má­ lo zastoupeny, většinou se navíc jedná o staré kusy. Ostatní druhy stromů a keřů, které u jezer rostou, na jídelničku bobra nejsou. V místech, kde se nyní bobr zdržuje, je břeh lemován úz­ kým pruhem rákosu, jehož výhonky se bobr může živit. Zatim bobr konzumuje padanájabl­ ka ze zahrady a já jsem mu přinesl k několikrát nahryzanému kmenu stromu na přilepšenou kedlubny. rybář, vyprávěl,

krajinu na moravsko-slovenském pomezí - Kysuce, Valašsko i Těšínsko. Na tisí­ cích snímcích zachytil její, jak sám říkal, soulad dvojího řádu - lidského a přírodního. Ten lid­ ský, který zdejší kraj inu přetvořil, podle něj ne­ uškodil tomu přírodnímu, ba naopak, pozvedl jej k dokonalosti. Své tvrzení dokládal na pase­ kářích, jejichž života a práce si cenil nade vše. .. Vezměte si jenom, jak ti prostí lidé dovedli po­ stavit svoji usedlost v místech, kde nerušila, dát jí takové rozměry a takové uspořádání, aby tvo­ řila s okolní přírodou jeden nedělitelný celek. To je pro mne pravé umělecké dílo, " vyznal se mi při kterémsi z našich setkání. Těžce nesl, že se mu toto uměl ecké díl o ztrácí před očima, že z plátna beskydské krajiny mizí jeden z jeho uměleckých atributů za druhým - obdělávaná políčka, vinoucí se až do hřebenových partií, kosené louky vroubené kamennými tarasy, past­ VIny porostlé jalovci a přerušované lesními záti­ šími na úbočích hor a především hospodaření na pasekách, které této harmonii vdechovalo ži­ vot. "Snad trochu mé fotografie pNspějí lidem k tomu, aby si uvědomili, co ztrácejí, " říkával a přitom dodával, že fotografování krajiny pro něj není uměním, ale službou, službou přírodě. Sloužil přírodě dlouho. Nejprve, někdy od po­ čátku třicátých let, se stal středem jeho fotogra­ fického hledáčku prales. Prý pro ten úžas nad harmonií života, nad tím, jaký tam vládne řád

i bez zásahu

člověka.

Pro úctu ke

stromům.

Často vyprávěl, jak je fotografovat prales obtíž­

né. "Zdánlivě je plný námětů, " tvrdil, "ale není snadné vybrat to, co jej dělá pralesem. Většinou jste okouzleni těmi velikány, nápadnými věcmi, ale jsou tam i malé, nenápadné sou(.Yásti, právě tak důležité, ne-li důležitější než ty velké... " První fotografickou knihu, Prales v Beskydách, jej přinutil vydat Karel Plicka. Bylo to v těž­ kých dobách okupace, v roce 1942. Později svůj záběr rozšířil a zachytil kouzlo pralesů z celého našeho území - od Sumavy do poloninských Karpat, od Dunaje po Vysoké Tatry (knihy Na­ še Pralesy 1951 a 1953), okouzlila jej i Odra se svými meandry, ale také truchlivá atmosféra os­ travských hald. Vždy se však vracel k Besky­ dům, své největší lásce. Snad i proto, že se zde, ve Frenštátu pod Radhoštěm, před třiadevadesá­ ti lety, 15. září 1907, narodil. Knihu o jejich mi­ zejícím světě však nikdy neudělal. Desítky snímků, na nichž s neobyčejným smyslem pro plastické vidění krajiny rozkrýval jemné předi­ vo jejich historické struktury, vyšly i u nás, ve Veronice, kde také, v roce 1997, zahajoval bo­ hatýrským zpěvem jednu ze svých posledních výstavo krajině svého srdce. Možná tu knihu proto někdy vydáme my, protože Rudolf Janda, jeden z posledních velkých moravských foto­ grafů - kraji n ářů, si ji zasloužil. Fotografoval Beskydy celých sedmdesát let. Naposledy ještě nedlouho před svou smrtí, která jej zastihla 26. září tohoto roku.

Václav Stěpánek

Mizej~cí ~vět !!es~d~kých pas!k za,chycov,al RudolfJanda na svých fotografiích s přesností doku­ mentarm, lec ~~Jek~vem um~l~cky!!! plnych sedmdesát let. Pasekářský svět pod Tanečnicí (1945) bychom dnes JIZ v teto podobe Jetl tezko hledali...

Jan Slechan

32

KRONIKA _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _~~9mlmufi