Úvodník Bilancování na konci roku Milí přátelé, píšu poslední úvodník tohoto roku. Někteří se dokonce domnívají, že už se příštího roku nedočkáme. Možná, že tedy píšu poslední úvodník vůbec…. Je pravda, že nostalgie z toho jak rychle to zase uteklo, nás dostane až v posledních prosincových dnech. Každopádně já už se pomalu nad uplynulým rokem ohlížím. Protože jsem Vaším kazatelem a kazatelem dalších dvou a půl sboru, nemusíte mít vždy přehled, kde se Váš kazatel nachází a co vlastně dělá. Pokusím se tedy v tomto příspěvku alespoň načrtnout obsah mé práce. Každý kazatel či biblický pracovník měsíčně vypisuje pracovní výkaz, který v mém případě v celkovém součtu vypadá průměrně asi takto.
Můj pracovní týden má jeden volný den a to je většinou neděle. Soboty se vykazují do odpracovaných dnů, ale neuvádějí se hodiny. Co vše obnáší kazatelská práce, jste se mohli dočíst v úvodníku z října 2010. Nyní bych zmínil jen aktuální rozvrh týdne a pravidelné aktivity. Pondělí - výbory 4 sborů, výbor evangelizace 1x/2 měs.; studium Bible Zlín (3 ženy) Úterý – Zlín studium knihy Daniel, popř. skupinka KD (Zlín či Divnice) Středa - Val. Klobouky - studium knihy Zjevení, student. bohoslužba?? Čtvrtek – ranní boh. DPS, Slavičín studium knihy Daniel, popř. Klub zdraví v Malen. 2
Pátek - 1x/14 dní Otrokovice – Dům seniorů 1x/14 dní DPS Malenovice mládež Zlín bibl. hodiny pro mládež v Napajedlích Kromě společných setkání na bibl. hodinách, kde se celkem schází kolem 20 přátel, vyučuji samostatně 4 mladé lidi, navštěvuji členy sborů jak v domácnostech, nebo i v nemocnici. Tolik snad stručně a suše o mé práci, která je někdy radostná a jindy i namáhavá :) Před mým Pánem bych však rád v každodenním životě vykazoval mnohem více. Více porozumění, sounáležitosti, vřelosti, zacílení, odvahy, pokory a lásky. Znovu si uvědomuji, že moje schopnosti nestačí na tak velký úkol, ke kterému mě (nás) Ježíš povolal. Proto děkuji Vám všem za veškerou podporu, modlitby, spolupráci, ochotu a trpělivost, kterou se mnou máte. Přeji si, aby i Váš konec roku, vaše bilancování bylo spojeno s touhou podílet se na Božím díle s ještě větší ochotou a zájmem než doposud. A to nejen v osobním či rodinném životě, ale i ve sborovém. Vždyť čas se krátí a my chceme Pánův příchod očekávat společně s dalšími, kteří žízní po Boží lásce a přijetí. Bůh Vám žehnej. Martin Žůrek
Studium Bible, společenství, sdílení víry a světová misie Jelikož náš sborový časopis nevyšel jako obvykle první sobotu v měsíci, ale až dnes – druhou sobotu, nepotkalo se vydání s naší návštěvou, která k nám zavítala 1. prosince. Tou návštěvou byl nám všem známý bratr Olda Svoboda původem z Napajedel, tedy „skorozlíňák“. A jeho návštěva s kázáním a odpoledním zaměřením na sobotní školu byla příležitostí k mému zvídavému vyptávání se. Vnímám, že sobotní škola je velmi důležitá pro rozvoj a vývoj víry a proto i určitá „krize“ kterou v této oblasti vidím, mě nenechala jen tak klidným a využil jsem návštěvy k rozhovoru. Oldovy odpovědi vám předkládám k přečtení a možná i k zamyšlení o studiu Bible.
Jak dlouho již jsi zodpovědný za oddělení sobotní školy a za jakou oblast (unie, sdružení)? O to, abych se staral o práci oddělení sobotní školy v rámci Česko-slovenské unie, mě z aktuálních personálních důvodů požádala naše církev v roce 2008, a když se o rok později konala tzv. unijní konference, byl jsem touto zodpovědností pověřen na další řádné období (2009-2014). Máš při svém kazatelském a učitelském zařazení vůbec čas na práci vedoucího oddělení SŠ? Co to vůbec obnáší, co máš na zodpovědnost? Jelikož o svěřené sbory pečuji spolu s 3
dalším kolegou, mám jednu část svého pracovního týdne k dispozici specificky pro práci v oddělení sobotní školy, a část ještě pro výuku na Teologickém semináři. V rámci naší unie mám spolu s nakladatelstvím Advent-Orion na starost zajišťování vydávání lekcí sobotní školy („Průvodce studiem Bible“), což zahrnuje komunikaci s překladateli, dodávání jim anglických zdrojů, a základní teologickou korekturu přeložených textů. Ve spolupráci s dalšími kolegy a dobrovolníky koordinuji také přípravu ostatních materiálů: lekcí pro učitele, pomocných otázek, lekcí ve formátu MP3, a v poslední době také přípravu televizních pořadů „Bible pro dnešek“. To vše je k dispozici na webu, který jsme pro tyto účely zřídili (http://sobotniskola.casd.cz). Je součástí práce vedoucího oddělení i zajíždět na sbory či okrsky a tzv. „školit“ učitele a zájemce o sobotní školu? V rámci celé unie je to asi dost nereálné, protože se domnívám, že nejefektivněji se tomu můžeme věnovat ten, kdo je s těmi lidmi častěji – pokud možno místní kazatel. Jedna návštěva za pět let mnoho nevyřeší. O něco lépe to funguje v rámci sdružení, a proto i já se snažím navštěvovat alespoň moravské sbory (ostatní sdružení mají vždy svého vedoucího), které mě o to požádají (někdy ovšem navštívím i Čechy nebo Slovensko). Proto jsem rád přijal i pozvání do Zlína. Domnívám se, že při návštěvě mohu nabídnout novou motivaci, povzbuzení a možná několik nových praktických podnětů, ale to další už musí rozvíjet místní učitelé sami se svým pastorem. Všímáš si, co je největším problémem 4
současnosti v oblasti sobotní školy? Co tobě osobně chybí nebo i přebývá v této oblasti na sborech? Začnu tím, co za největší problém nepovažuji: Přestože často narážím na lidskou nedokonalost, nedomnívám se, že tím nejhlavnějším je kvalita materiálů ani učitelů. To vše je důležité, ne však nejdůležitější. Osobně se domnívám, že největší překážkou pro každého z nás (i pro mě), je neschopnost žít s Pánem Bohem v průběhu celého týdne, hovořit s ním, číst jeho Slovo. Když to nedokážu přes týden, potom mě už nebude lákat ani ta hodina s ostatními nad Biblí v sobotu. Co naopak vnímáš jako pozitivum v této oblasti a co tě naplňuje optimismem, že to s tou sobotní školou není tak zlé, jak si mnozí myslí? Navzdory zažitým představám vnímám na mnoha sborech velkou touhu lidí poznávat více Pána Boha prostřednictvím Bible. Nazval bych to dokonce určitým „hladem“. A co více – už několikrát jsem se setkal s tím, že mladí lidé odmítli na svých akcích více zábavy a sportu, a výslovně si řekli, že jim schází více času na poznávání Bible. Díky Bohu za to! Existuje dle tebe návod, jak smysluplně a odpovědně studovat lekce sobotní školy? Jak vést lidi k tomu, aby do sobotní školy přicházeli připraveni a ten čas studia a sdílení mělo užitek? Jednoduchý návod ve třech krocích neznám. Ale už v předchozích odpovědích jsem něco naznačil. Setkání studentů sobotní školy bude užitečné jen pro toho, kdo přes týden žije s Pánem Bohem a otevření Bible pro něj je prioritou. Jinak je to ztráta času. Proto považuji za svůj úkol jako kazatele s Boží pomocí lidi nadch-
nout ne pro „sobotní školu“, ale pro Pána Boha a jeho zaznamenané poselství. Pak už to půjde tak nějak samo… Jaký dle tebe a třeba i vedení církve má být dáván prostor v sobotní škole na sdílení – zkušenosti, zážitky z týdne? Světová sobotní škola si klade za cíl, aby stála na 4 pilířích, které jsme do češtiny převedli jako 4S: Studium Bible, Společenství, Sdílení víry a Světová misie. Tyto aspekty by měly být provázány. Sdílení toho, co prožíváme, by mělo ukazovat, jak vypadá život s Bohem v praxi (v dobrém i ve zlém), a že studium starověkých textů není jen intelektuální záležitostí, ale má přímou souvislost s naším životem. Pokud je sdílení v tomto duchu, pak je úžasnou součástí Sobotní školy. U nás se diskutuje nad tím, aby třídy nebyly rozděleny na mládežnické, pro přátele, atd. Jaký máš na to názor, a proč? Už název „sobotní škola“ naznačuje, že by vždy mělo jít o něco dynamického, kde je prostor pro růst, kdy žák postupuje do stále vyšších tříd. Dnes je proto v naší celosvětové církvi sobotní škola organizována v několika stupních, pro něž existují samostatné materiály a pedagogické osnovy: (1) věk 0-2, (2) věk 3-5, (3) věk 6-9, (4) věk 10-14, (5) věk 13-14, (6) věk 15-18, (7) věk 18-35 a (8) klasické lekce pro ostatní dospělé. Minulý rok byl navíc poprvé vydán i nový materiál pro „nově příchozí“, na jehož překladu do češtiny se brzy začne pracovat. Je pochopitelné, že každá skupina řeší jiné otázky, které souvisí jak s jejich věkem, tak i se stupněm poznání Bible a Pána Boha. Specifické třídy tedy mají svou dobrou logiku. Současně je ale třeba dbát na to, aby měli
členové jednotlivých tříd dostatek jiných příležitostí být a žít s ostatními členy sboru, a tak budovat vzájemnou jednotu a blízkost. Na závěr nám prosím aktualizuj tvé současné místo působení, současný aktuální rodinný stav a počet dětí. Zkusím velmi stručně. Působiště: sbory Brno-Západ a Brno-Střední. Ženatý (stále se stejnou ženou), obdarovaný třemi krásnými dětmi. Jak jsi s prací kazatele, učitele na semináři a vedoucího oddělení sobotní školy spokojen, co ti to dává a co naopak bere? Možnost pracovat v těchto oblastech beru jako příležitost, jak projevit vděčnost Pánu Bohu za specifické obdarování, které mi ze své lásky rozhodnutí dal. Pokud dal své dary ke společné službě, bylo by ode mě sobecké je takto nepoužít. Je úžasné vidět, že dokáže použít naše velmi nedokonalé lidské úsilí k tomu, aby byl oslaven. A toto vědomí mi bere iluze (což občas potřebuji) o tom, že jsem ten skvělý odborník, bez nějž by to v církvi nešlo :-). Když si můžeš něco přát do budoucna – co to je? Aby už konečně platila slova Bible: „… Jsou před trůnem Božím a slouží mu v jeho chrámě dnem i nocí; a ten, který sedí na trůnu, bude jim záštitou. Již nebudou hladovět ani žíznit, ani slunce nebo jiný žár jim neublíží, neboť Beránek, který je před trůnem, je bude pást a povede je k pramenům vod života. A Bůh jim setře každou slzu s očí.” (Zj 7,15-17) Otázky kladl P. Matula 5
Sobotní škola – a jde to i takto! Jsem moc rád - a má to přímou souvislost s naším dnešním rozhovorem - že jsme mohli mít v našem sboru odborníka na sobotní školu v naší ČS unii – br. Oldu Svobodu. O to víc si vážím jeho zájmu se s námi podělit a ukázat nám prakticky, jak jinak a lépe studovat Bibli a materiály sobotní školy. Ukázal a vysvětlil to velmi názorně a je s podivem, že to je vlastně poměrně jednoduché. Jen to chce opravdu důkladně si dotyčný materiál prostudovat. Odpovědně se zaměřit na poselství a myšlenky studovaného textu. Možná i proto ten nadpis – a jde to i takto, s vykřičníkem. Pochopil jsem, že především učitel sobotní školy by měl vědět, kam třídu vést. Když bude bezradný a nebude znát směr, může se svými „žáky“ lehce
zabloudit. Je to jako při túře – když nebudu vědět, kam dojít, nikoho vést odpovědně nemůžu. Proto dík, Oldo, za názornou ukázku odpovědného studia Bible. Věřím, že z těch skoro třiceti spolupracovníků (ne posluchačů, protože to nebyla přednáška) si každý odnesl něco, co mu pomůže lépe a zodpovědněji vést skupinky sobotní školy ve svých sborech. Apropo, málem bych zapomněl. Nebylo to jen pro zlínské, ale jsem rád, že přijeli i z Valašských Klobouk, Napajedel a Holešova. Věřím, že nové věci se naučili jak učitelé, tak i „žáci“ a budou do skupinek chodit lépe a zodpovědněji připraveni. T&P – P. Matula
Přináší své ovoce Nadpis asi evokuje zdání, že budeme číst něco o stromech, či keřích, nebo zahradnických záhonech. Ale chyba lávky. To jen tvůrci 4. konference mužů pokračovali v tradici zamýšlení se nad texty Žalmu 1 - ..Blahoslavený muž přináší své ovoce“. Jak je již nastíněno – 4. konference mužů. Již podvakrát jste mohli číst reportáž z této každoroční požehnané akce. A já sám jsem již potřetí byl osobně přítomen. A co se mně zatím velmi líbí a těší mě, že pokaždé jedu s někým jiným z našeho sboru. Tentokrát se mnou jel kromě Mira Luptáka i milý Lukáš Balicz. Nevím, jestli to nedostal doma příkazem, věřím, že ne a taky jeho zájem se zdál být osobní. S cestou do Podbeskydí – konkrétně do hotelu v Palkovických Hůrkách - jsme měli velké štěstí. Cestu tam měl i br. Řach z 6
holešovského sboru, který nás přibral po cestě a tak jsme jeli ve čtyřech a náklady na cestu se tak rozdělily. Cestovali jsme v pátek 23. listopadu potmě a v dešti a když jsme nakonec po menší zajížďce našli tu správnou odbočku, vypadalo to že jedeme poustevničit do hlubokého lesa. Naštěstí na kopci zmíněný hotel stál a my kromě tmy okolo neviděli samotné horské okolí. Ubytování a večeře byla pozvánkou k velice pestré a nabité době 24 hodin ve společnosti chlapů. Chvíle chval (písně a biblické verše) nás nastartovaly k poslechu přednášky hlavního řečníka konference Dave Pattyho – Američana žijícího již skoro 20 let v České republice. A kupodivu tlumočník nebyl potřeba – Dave mluvil celkem dobře česky, tak mile, jako
Mireček z jedné české komedie. Jeho projev byl milý, trefný a často i k zasmání. Za celý pobyt měl pro nás 4 přednášky a zaobíral se tématem – přinášet ovoce. Co to je, co to znamená, kde všude a jak jej přinášet. Nejenže se zabýval myšlenkou v rodině a při misii, ale také v práci a pro mě nejsilnější myšlenkou bylo – vyměňte svého šéfa. Vyměňte jej za Krista. Dělejte v zaměstnání, jako byste dělali pro Krista – tak poctivě, zaujatě, s elánem, s rozvahou, jako by vašim šéfem třeba i v nevěřícím prostředí byl sám Kristus. Tolik k tématům přednášek. Dalším silným zážitkem bylo vyprávění našeho milého 90letého bratra Adolfa Šlosárka. Jeho vyprávění o životě, nalezení Pána Ježíše, jeho nasměrování pro práci na Božím díle v roli kazatele, ale i o postojích a zkouškách v nelehké době totality. Pro vás co jste na konferenci mužů nebyli, mám dobrou zprávu. Ač ochuzeni o tamější atmosféru, můžete , pokud máte internet, najít na www.bibletv.cz záznamy všech přednášek i zkušenosti br. Šlosárka. Toto vše běželo v online přenosu. A jak nám bylo v sobotu sděleno, tak páteční večer se připojilo více než 300 uživatelů.
Vrcholem každé takovéto konference je sdílení ve skupinkách. Bylo utvořeno 10 skupinek cca po 10-11 chlapech a ti diskutovali, sdíleli se a modlili nad otázkami a názory z přednášek. Věřte, vždy jsou to vzácné a požehnané chvíle. To když „tzv. tvrďáčtí chlapi“ otvírají svou mysl, srdce a city ke sdílení se. Někdy to jde ztuha, moc se ven se slabostmi nechce, ale věřím, že to každého z nás alespoň trochu duchovně osvěží, nakopne, probudí, pohladí …. I chlapi jsou citlivky, věřte tomu... Ale ještě jedna aktivita, a to pro chlapy podstatná, tu byla. Chlap musí být najezený... A jak toho docílit? Asi mu dát najíst, jenže oni někdy ti chlapi jsou na to ne moc zdravé, moc tučné, slané, ostré. A jak se nejlíp chlap baví? U jídla! A jakého? No právě takového, jaké jsem
7
popsal. K tomu nějaký ten lahodný mok a chlapi jsou jako v ráji. To pak vykládají, smějí se, vtipkují – třeba i na úkor nepřítomných žen a tchýní. A dokážou to vymést důkladně. Ani spát se jim nechce. Půlnoc je tu jako nic a již postupně všichni uléhají do svých postelí.
8
Ráno se jim dá zase najíst a v poledne zase to jídlo. Skoro se zdá, že nic jiného ti chlapi tam nedělají. Ale omyl. I ven se šlo, sice většina jen za hotel na společné foto, ale copak vy byste někam šli, kdybyste měli na hotelu tiramisu a horkou čokoládu? No někteří si vyšlápli na nedalekou rozhled-
nu. Jenže, jak následně vyprávěl Slávek Petružela z Napajedel – rozhledna pro slovy JEDNOHO rozhlížejícího se snad ani rozhlednou není. Večer a intenzivních 24 hodin v duchovním a tělesném „užívání si“ a hýčkání skončily. Ještě rozdat vzpomínkové dary, poděkovat hostům a organizátorům a můžeme vyrazit k domovu – za rodinami a
blízkými. Moc se nechce, ale personál hotelu je neoblomný. Takže nalodit do auta a hurá do Zlína. A co si přát víc? Určitě další konferenci a věřím, že zase pojede nějaký nový chlap od nás. Tak jako zatím vždy. Reportáž z bezva chlapácké akce P. Matula
Bajka o myši Jednoho dne myš koukala skrz puklinu ve zdi farmáře a viděla jeho ženu, jak otvírá nějaký balíček. Jaké jídlo by asi mohl obsahovat, ptala se. Ale když ho otevřela – hned měla odpověď. Uvnitř byla pastička. Běžela přes dvůr farmy a upozorňovala všechny křikem: „V domě je pastička, v domě je pastička!! Slepice kvokajíc a hrabajíc zvedla hlavu a říká: „Pane Myšáku, to je pro vás vážný problém, ale ne pro mne. Já se kvůli tomu nemusím vůbec vzrušovat“. Myš se otočí na prase a vypískne: „ Pastička je v domě, pastička je v domě!!“ Prase s ním soucítí a říká: „Ale to je mi moc líto, pane Myšáku, ale já pro Vás nemohu nic udělat, jen se za Vás modlit. Buďte opatrný a věřte mým modlitbám“. Myš vyrazí ke krávě a povídá: „Pastička je v domě, pastička je v domě!!!“ Kráva říká: „Oh, Pane Myšáku, je mi tě líto, ale s mým nosem neponesu kůži na trh!!“ Tak se myš vrátila - odmítnutá, se sklopenou hlavou do domu, aby se postavila tváři tvář farmářově pastičce. Té noci byl slyšet v domě divný zvuk, jakoby pastička dopadla svou kořist. Farmářova žena nad ránem spěchala podívat se, co se stalo. Potmě neviděla, že se do pastičky chytila za ocas jedovatá zmije.
A ta zmije ji uštkla. Farmář ženu rychle odvezl do nemocnice a domů se vrátila s horečkou. A jak je známo, horečka se léčí silnou slepičí polévkou a tak farmář zabil slepici. Ale bolest jeho ženy pokračovala a přišli ji navštívit sousedi a přátelé. Aby je nakrmil, farmář zapíchl prase. Farmářova žena se ale nevyléčila a zemřela. Na pohřeb přišlo tolik lidí, že farmář musel zabít i krávu, aby měl pro všechny dostatek masa. Myš to vše sledovala s velkým zármutkem skrz svoji puklinu ve zdi. Proto když příště uslyšíš, že někdo má problém a myslíš si, že se tě to netýká, vzpomeň si – když je někdo z nás ohrožen, všichni jsme v nebezpečí!!! Všichni jsme vynalézaví v tom putování zvaném „život“. Musíme dohlížet jeden na druhého a poněkud napravit dodatečné úsilí, že se eventuelně někdo z nás vzmuží. Mysli na každého, kdo ti někdo pomohl a dej mu vědět, že si ho vážíš. Vzpomeň si – každý člověk je podstatná nit v tapiserii druhé osoby. Naše životy jsou propleteny navzájem. Jedna z nejlepších věcí, které spojuje tento svět je – PŘÁTELSTVÍ … -převzato9
Země vypráví Pokračování z minulého čísla Poloha a velikost Každé místo na světě má své určené poslání. Tak i tato malá země byla určena Stvořitelem k důležité úloze v historii i životě celého lidstva. Svou polohou byla mostem mezi velkými říšemi starověku, Egyptem a Mezopotámií. Kdo chtěl cestovat z jedné země do druhé, musel projít tímto územím. Západní hranice se dotýkala Středozemního moře, které neustále bičovalo svými vlnami břehy země. Když viděl Izaiáš sílu těchto vln, napsal: „Kdybys poslouchal, byla by tvá spravedlnost jako vlny mořské – Iz. 48,14“. A Izraelité, kteří mohli moře pozorovat, rozuměli jeho slovům. Východní hranici tvořila řeka Jordán. Její údolí bylo krásné, jako kus ráje. Nedivte se proto Lotovi, že okouzlen nádherným pohledem vybral si tuto krajinu. Přes tuto řeku prchal Jákob před svým bratrem, přes ni se zase vrátil zpět. Také Izraelité ji přešli, než vstoupili na toto území. Severní a jižní hranice jsou nejčastěji udávány slovy: „ Od Dan do Bersabé“. Dan bylo nejsevernější místo území. Jméno dostalo od pokolení Dan. Do Jeruzaléma to bylo přes 100 km. Bersabé bylo na jihu, asi 80 km od hlavního města. Jméno tomuto městu dal Abraham. Odtud prchal Jákob před Ezauem. V těchto místech se setkal Izák a Ráchel. Z jednoho města do druhého to bylo asi 235 km. Od Středozemního moře k moři Mrtvému je to asi 180 km. Celé území je tak velké, jako naše Morava. Bydlelo zde kolem 3 miliónů lidí. 10
Dobře udržované cesty se nazývaly „královské“. Po nich procházely vojenské výpravy i karavany obchodníků. Jedna z těchto cest vedla z Egypta přes Gazu a Týr až do Sidonu. Po této cestě nedovolili jít Edomští Izraeli, když šli do Kanaánu. Jiná cesta vedla z Damašku kolem Galilejského jezera, přes rovinu Jeerzelskou do Egypta. Na této cestě prodali bratři do otroctví Josefa. Viděla jsem ho, jak se díval na otcovy stany a hořce plakal. Cesty vedly většinou po hřebenech hor. Kdo šel do Jeruzaléma, šel vždy do kopce. Proto význam hebrejského slova cesta, znamená „stoupání“. Kdo šel třeba z Jericha do Jeruzaléma, musel jít do kopce, vysokého 800 metrů. Od Mrtvého moře do hlavního města byl výškový rozdíl 1100 metrů. Protože se chodilo většinou pěšky, trvaly některé cesty i několik dní. Proto byla kolem cest místa k přenocování, nazývaná „Hospody“. Byla to čtverhranná prostranství, ohrazená plotem, uprostřed byla studna a přístřešky pro lidi i dobytek. Jídlo si brali sebou. V takovém místě se zastavil i Mojžíš, když se vracel z Midijánské pouště ke svému lidu. Pán Ježíš vypráví podobenství o milosrdném Samaritánu, který odvezl raněného člověka do „hospody“. Toto slovo pochází od slova mít hosty nebo být hostem A v této zemi, po těchto cestách, chodil můj Tvůrce, Ježíš. Stal se člověkem, aby lidem ukázal lásku svého Otce. Procházel krajinou, pozoroval lidi, spěchající za svým zaměstnáním. Potkával obchodníky s drahými perlami, pastýře s ovečkami. Viděl rolníky, jak sejí i sklízejí obilí. Rozmlouval s rybáři, s lidmi prostými i bohatými. A mnohých těchto setkání používal jako příkladů k vysvětlení
hlubokých pravd Písma. Často odcházel na hory, aby v tichu přírody rozmlouval se svým Otcem. A znovu se vracel mezi lidi, aby jim pomáhal v nemocech těla i ducha. A za všechno to dobré byl potom nevinně odsouzen a
ukřižován. To vše udělal také proto, abyste i vy mohli být šťastni. Víte to? Vaše země Krajíček F. st.
Pohled do historie, současnosti a budoucnosti ..2013 V životě každého z nás přicházejí naprosto jedinečné a nezapomenutelné okamžiky, které náš život nasměrují nebo poznamenají na dlouhou dobu. Některé takové události jsme čekali a připravovali se na ně – vstup do zaměstnání, manželství, narození dítěte. Jiné vtrhnou nečekaně, někdy s o to větší silou – nemoc, autonehoda… . Takové chvíle a okamžiky přicházejí také v životě církve. Jsou to události, které ovlivní chod dějin – např. adventistickou církev. Chtěla bych se s vámi podělit o článek, kde se píše o Generální konferenci v Minneapolis roku 188. Ani po těchto letech stále nedokážeme plně docenit způsob, jakým Bůh vedl svou církev v této době. Poselství, na které tam byl položen důraz, je něčím, co je stále aktuální a co je třeba si stále připomínat. Během této Generální konference, která probíhala v říjnu až listopadu 1888, se církev snažila položit důraz na Krista a jeho SLOVO. Byla předložena témata, jako např. adventisté by se měli znovu cele soustředit na Ježíše, neboť satanovým cílem bylo odvrátit pozornost církve od Ježíše a jeho zásluh a zaměřit teologii církve na lidské úsilí. Dále mít úzký vztah s poselstvím třetího anděla ze Zjevení 14,6-12 – „Tu
jsem viděl jiného anděla, jak letí středem nebeské klenby, aby zvěstoval věčné evangelium obyvatelům země, každé rase, kmeni, jazyku a národu…“ Bůh použil dva mladé lidi k tomu, aby znovu obrátili pozornost celé církve adventistů k Ježíši, k víře v jeho oběť a zásluhy, ve vztahu mezi spasením z víry a poselstvím třetího anděla! I dnes nás může Bůh použít pro rok 2013, abychom věnovali dostatek pozornosti Ježíši a významu jeho oběti. Při přípravě tohoto článku slyším ve státním rozhlase, že 18. října 2012 je v USA zasedání výboru Generální konference a hovoří o tom br. Tomáš Kábrt. Takže v pravý čas nás Pán Bůh oslovuje v modlitebním týdnu v měsíci listopadu – „Boží Slovo a probuzení církve“. Boží Slovo má moc nás vést k Ježíši – našemu Spasiteli, měnit nás a proměňovat naše životy. Římanům 12,1-21 –„ Vybízím vás, bratři, abyste sami sebe přinášeli jako živou, svatou, Bohu milou oběť. To ať je vaše pravá bohoslužba …“. Každý den s pokorou přijímáme fakt, že jsme na zemi jen poutníci a náš pravý domov je v nebesích. Amen. S láskou sestra Evža 11
Restituce a neuskutečněná konference ČS unie Milé sestry a bratři, už několik měsíců se připravujeme na mimořádnou konferenci Česko-Slovenské unie, která se měla konat 2. 12. 2012. Hlavním tématem měla být otázka, zda máme nebo nemáme pokračovat v pobírání finančního příspěvku na platy duchovních jako kompenzaci za zabavený majetek církve. Svolání mimořádné unijní konference vzešlo z vůle delegátů řádné unijní konference v roce 2009, která se touto problematikou zabývala, ale zásadní rozhodnutí odložila, aby se otázka mohla prodiskutovat na konferencích sdružení. Odložení definitivního postoje církve k pobírání finančních příspěvků na platy duchovních vycházelo i z přesvědčení, že zmrazený zákon o majetkovém vyrovnání, který připravila vláda České republiky v roce 2008, se může díky změnám na politické scéně opět dostat na projednání a být přijatý. Zákon o majetkovém vyrovnání, kterým chtěl stát definitivně vypořádat majetkové a jiné křivdy minulého režimu, jsme vítali i proto, že měl zrušit sporný zákon 218/1949 Sb., který vázal finanční podporu státu na platy duchovních a měl jasně deklarovat, že jde o finanční kompenzaci za zabavený majetek církve. Když už se zdálo, že zákon vzhledem k nestabilitě koaličního seskupení nemá šanci na přijetí, opak se stal pravdou. Od 1. 1. 2013 tedy nabývá účinnosti zákon o majetkovém vyrovnání mezi státem a církvemi a náboženskými společnostmi, jehož součástí je i finanční vyrovnání státu s Církví adventistů sedmého dne. Výbor unie se na svém zasedání 26. 11. 12
2012 novou situací podrobně zabýval a dospěl k rozhodnutí, že původní záměr a téma mimořádné konference unie ztratily svou aktuálnost, protože stát v novém zákonu jasně deklaruje, že finanční prostředky dává církvi jako finanční náhradu za zabavený majetek a na podporu jejich činnosti bez jakýchkoli podmínek (bez vázanosti na platy duchovních). V diskuzi vycházel výbor kromě jiného i z rozhodnutí výborů všech tří sdružení, které byly osloveny unijní radou, aby se vyjádřily k případnému zrušení mimořádné konference unie. Výbor Moravskoslezského sdružení se vyjádřil pro zrušení (1 hlas proti), výbor Slovenského sdružení jednohlasně pro zrušení a výbor Českého sdružení byl většinou hlasů proti zrušení, případně s preferencí přesunu konference na jarní termín. Předseda EUD (Interevropské divize), který byl hostem Výboru unie, ve svém příspěvku doporučil zrušit konferenci a vyzval vedení církve, aby ubezpečilo členy, že uvedený zákon není v rozporu s biblickými principy týkajícími se desátků a darů. Zdůraznil, že pokud by tzv. smlouva o vypořádání obsahovala sporné body neslučitelné s principy církve, může Výbor Česko-Slovenské unie ještě před podpisem smlouvy svolat mimořádnou konferenci. Na základě všech uvedených podnětů se Výbor unie jednohlasně rozhodl zrušit mimořádnou konferenci unie naplánovanou na 2. 12. 2012 a přesunout případnou aktuální agendu spojenou s restitucemi a nově přijatým zákonem na řádnou konferenci unie, která se
uskuteční 8. – 11. 5. 2014. V případě jakýchkoli změn v zákoně anebo v tzv. smlouvě o vypořádání, které by byly v rozporu s našimi věroučnými postoji a narušovaly princip nezávislosti církve na státu, může Výbor unie svolat mimořádnou konferenci. Rádi bychom vám ještě podali několik vysvětlujících informací k požadavkům církve na vrácení zabaveného majetku a k nově přijatému zákonu. Hodnota požadované náhrady za zabavený majetek církve se skládá ze třech hlavních položek: 1. zabavený nevrácený movitý a nemovitý majetek církve v ČR hodnotě 200 milionů Kč, 2. zabavený 9,2 ha pozemek v Praze – Krči, původně zakoupený pro seminář a sanatorium, jehož hodnotu určil soudní znalec na 974 milionů Kč, 3. zabavený menší pozemek 0,5 ha s odhadnutou hodnotou 52 milionů Kč. Celková hodnota zabaveného majetku církve je přibližně 1 226 000 000 Kč. Zákon o majetkovém vyrovnání hovoří o dvou položkách, kterými stát řeší majetkové vyrovnání s církvemi: 1. finanční náhrada (§15), která pro církev adventistů činí 520 827 586 Kč, která bude vyplácena církvím v průběhu 30 let, 2. tzv. příspěvek na podporu činnosti, který podle §17 bude vyplácen 17 let (první 3 roky v plné výši a ve zbývajícím období každoročně snížený o 5% oproti prvnímu období). V případě Církve adventistů sedmého dne to bude ročně suma 31 000 000 Kč snižovaná podle výše uvedeného pravidla po třech letech vždy o 5%. Celková finanční suma tzv. přechodného období je 416 950 000 Kč. Celková hodnota finanční kompenzace
státu církvi adventistů je 937 777 586 Kč. Z uvedeného výpočtu vyplývá, že rozdíl mezi hodnotou majetku zabaveného církvi a finanční náhradou vyplacenou státem je přibližně 288 milionů Kč v neprospěch církve, tzn., že stát nám nevyplatí celou požadovanou sumu. Dokonce, i kdybychom odečetli příspěvek od státu na platy duchovních, který jsme pobírali od roku 2008 (5 x 31 000 000 = 155 000 000 Kč), i tak nedostaneme od státu vyšší finanční náhradu, než je hodnota zabaveného majetku. Rádi bychom všechny zájemce o bližší informace odkázali na materiály, které vedení unie připravilo pro konference sdružení v roce 2011, případně na dokumenty, které dostali k dispozici kazatelé, starší a vedoucí sborů a delegáti mimořádné konference, kde jsou podrobně zpracované i další oblasti majetkového vyrovnání, včetně textu přijatého zákona. V případě jakýchkoli dalších otázek se obraťte na vedení Vašeho sdružení nebo unie. Rádi Vám odpovíme, případně zašleme potřebné materiály. S přáním Božího požehnání a s prosbou o Boží vedení ve Vašem životě i v životě církve Mikuláš Pavlík, předseda ČeskoSlovenské unie Církve adventistů sedmého dne Peter Čík, tajemník Česko-Slovenské unie Církve adventistů sedmého dne Edvard Miškej, hospodář ČeskoSlovenské unie Církve adventistů sedmého dne
13
Sborová oznámení - Došlo ke změně ohledně časopisu Za Obzorem. Přece jen nakonec bylo pro naše evangelizační potřeby k dispozici zakoupeno 100 ks. Info a samotné časopisy v traktátu. - Do sborové kuchyně byly zakoupeny nové lžičky pro naše občerstvovací potřeby a také nové velké odpadkové koše. - Z výboru evangelizace přišly podněty pro další období evangelizačních aktivit našeho sboru. V příštím roce jsme požádali koordinátory evangelizace MSS o evangelizační návštěvu br. Kornelia Nowaka. Tento bývalý motorkář a dnes nadšený evangelista mezi netradičními skupinami lidí byl na podzim v Kroměříži. Podrobnosti a program budou teprve projednány s příslušnými organizátory a koordinátory. - V sobotu 29.12. 2012 budeme slavit slavnost Večeře páně. Mysleme již dnes na
tuto slavnost. Zároveň po skončení bude v horních prostorách agapé – společné občerstvení. Bližší info u s. Vyčánkové. - V sobotu 19.ledna 2013 se uskuteční program písní chval a slova. V jeho průběhu budou také rozdávány biblická zaslíbení pro rok 2013. Na tento program pozvěte své známé, kamarády a přátelé. Čas bude v nejbližší době upřesněn a v příštím čísle časopisu oznámen. - Pro náš sbor je opět vhodná příležitost na sebe upozornit. Ve středu 12.12. se od 17.00 hodin uskuteční v naší modlitebně vánoční koncert 11. ZŠ Malenovice. I na tuto akci jste srdečně zváni a opět jsme rádi, že se po několika letech tento koncert uskuteční v naší modlitebně. - Výbor sboru schválil a rozjednal v minulém čísle zveřejněné stavební a rekonstrukční akce. V nejbližší době budete o všem včas informováni. Tajemník sboru
Rozloučení se sestrou Krajíčkovou „Kdyby nebylo naděje, srdce by se zlomilo“
Thomas Fuller
Dne 2.12.2012 zemřela naše sestra Věruška Krajíčková. I když v poslední době pro nemoc ve sboru už nebývala, všichni ji určitě máme v paměti jako velmi milou a usměvavou sestru. Vždy pečlivě dbala na to, aby si s každým podala ruku a pozdravila se. Letos v prosinci by Věrka a František Krajíčkovi oslavili 58 let společného života. S naší sestrou jsme se rozloučili ve středu 5.12.2012 v modlitebně Církve adventistů sedmého dne v Malenovicích. 14
Múzička 2012 Tak to tu ještě nebylo! Zástupci dětí z celé Moravy se sjeli první listopadovou sobotu do našeho sboru k přehlídce písňové, básnické a jiné umělecké tvorby našich dětí - Múzičky. Výjimečnost je hlavně v tom, že na sdružení v Ostravě si vzpomněli na jeden sbor na jihovýchodě Moravy. Samozřejmě si dělám legraci, ale jen trochu. Byli jsme organizátorstvím potěšeni, i když to nakonec znamenalo pro mnohé velkou porci práce. Celkem 30 příspěvků z oblasti písní, básní, hudebních přednesů a dramatického ztvárnění bylo doprovázeno slovem bratra Dani Dobeše a pod vedením hlavního náčelníka klubu Pathfinder na Moravě a Slezsku Lukáše Jurečky. Úžasné zvonění zvonkohry či sborové písně a neméně pěkná sóla doladily již tak požehnanou sobotu. I naši Pathfindeři z Daleké cesty se nezalekli – holky Miklicovy se svou písní Není vždy slunce na obloze, či pubertální dívčí seskupení s písní Zvonky a nakonec i Pája Smílek s hudebním přednesem na klavír byli přínosem a ukázkou, že i tak se dá chválit Pán Ježíš. Další děti byly severně až z Bruntálu, z jihu z Brna a okolí a východně z Havířova, Frýdku- Místku a Ostravy. Polední menu bylo bohaté a zaprášilo se po něm tempem nevídaným. 200 porcí kyselice se ztratilo v hladových žaludcích dětí i dospěláckého doprovodu a nakonec i tradiční makovník zasytil. Sobota bohatá co do programu byla i plná dojmů a setkání některých po „letech“. Anebo i začátkem nových kamarádství. A o to snad i při takovémto setkání jde. Jenže pravidla Múzičky jsou neúprosná. Musí někdo postoupit do unijního finále do slovenského Trenčína. 6 nejlepších
příspěvků vybrali posluchači a dalších 7 vybrala „odborná – odporná“ porota. Počítání hlasů se protáhlo a tak porota složená ze zástupců všech zúčastněných sborů dlouho čekala na to, kdo pojede na Slovensko zastupovat Moravu a Slezsko. K potěšení našich končin se do finále probojoval napajedelský trubač Davča Reiterer – který v neoficiální kategorii bavič dne suverénně vyhrál. Tak moc byl vtipný a líbil se snad všem svým osobitým projevem. Večer se přiblížil a konec až kolem 18.00 hodin byl vskutku vítaný. Přesto málokdo litoval účasti na naší Múzičce. Jen snad stesk na naši adresu. Dokážeme více dát podporu všem dětem, a to třeba jen tím, že na podobnou akci přijdeme a prožijeme Boží sobotu i jinak než tradičně? Vždyť děti jsou naší budoucností a podle toho jak se k nim dnes chováme my, budou se jednou chovat i ony k nám. Jaký vzor v nás mají dnes a jaký my jim dnes předáváme? Nad tím bychom se mnozí mohli zamyslet. Ale končit nebudu negativně. Spíše ve mně převládá radost a potěcha, že stále máme ochotné a schopné děti a to samé platí i o jejich rodičích, tetách a strýčcích v jejich sborech. A o to jde především, využít své dary a nadání k chválení, děkování Pánu Bohu. Vážně i nevážně o Múzičce T&P- P. Matula
15
