© M. Řeháček, © P. F. Polda, Vratislavice nad Nisou 71 – příloha měsíčníku Vratislavický zpravodaj – 2015/05
P
říběh vratislavického piva vypadal na konci roku 1998 skutečně tragicky. Vlastně vůbec nejsmutněji z celé poválečné historie pivovaru. Z komínů se přestalo kouřit, vůně sladu zmizela z povětří, budovy pod Strážným vrchem částečně utichly. Ve vratislavických hospodách i jinde se záhy přestal točit Vratislav uvařený z jizerskohorské vody. Patrioti široko daleko se se ztrátou „svého“ oblíbeného piva smiřovali těžko, ale bohužel s poznanou nutností. Opravdu jen málokdo věřil, že z pivovaru ještě někdy vyjede vůz s lahvovým či sudovým Vratislavem. Výroba v podniku totiž již možná nebyla, neboť část pivovarské technologie byla majiteli demontována a odvezena. Zaměstnanci s letitými zkušenostmi byli propuštěni. Roku 1999 budovy se zbytky vybavení od společnosti Pražské pivovary koupila pražská firma Hols. Šlo o majitele v regionu zpočátku neznámého, a proto i poněkud tajemného. Ve vratislavických i libereckých hospodách bylo možné zaslechnout stolní společnosti, které u piva spřádaly nejrůznější spekulace a teorie o téměř až mystických investicích do bývalého pivovaru – tu ze strany arabských šejků, tu izraelského kapitálu. S pivovary, podobně jako kdysi s mlýny, se pojí jisté mysterium, a tyto nejisté doby proto nejrůznějším báchorkám vysloveně přály. Když se ale po čase začalo nejen ve Vratislavicích vážněji mluvit o tom, že nový vlastník chce v pivovaru opět obnovit výrobu, nikdo tomu pořád úplně nevěřil. Skepse k plánům pražských firem byla ve Vratislavicích veliká a po nedávných zkušenostech to bylo i pochopitelné. Musíme si navíc uvědomit, že to nebylo jen díky zmařeným slibům o rozvoji zdejšího pivovaru, které skončily jeho uzavřením, ale také tím, že tehdejší doba nebyla zrovna ekonomicky veselá. Bylo po tzv. úsporných balíčcích, stát výrazně šetřil a řada průmyslových odvětví měla potíže. Otevírání nových pivovarů proto nikdo nečekal, naopak vlastníci pivovary spíše zavírali. Poněkud překvapivý byl ale postoj předchozího vlastníka, který se zavřeného pivovaru tak snadno zbavil. Po hospodách se totiž předtím často tvrdilo, že výrobu ve Vratislavicích ukončil pouze proto, aby si snížil konkurenci mezi vlastními pivy. Jenže v tomto ohledu nedával nedávný prodej svijanského pivovaru a následný odprodej podniku ve Vratislavicích žádnou logiku. Ve Svijanech zvyšovali výstav a přebírali punc regionálního piva Liberecka a technologie v továrně pod Strážným vrchem byla sice neprovozuschopná, ale i tady přeci hrozilo, že zcela teoreticky může nový vlastník areálu vytvořit produktům pražských pivovarů pěnivou konkurenci. Podle některých úvah byl ale původní vlastník asi přesvědčen o snadném nahrazení Vratislava na čepu svými jinde osvědčenými produkty s celorepublikovým věhlasem, a nějaké výrazné regionální konkurence se
561
tudíž příliš neobával. Při prodeji neprovozuschopného areálu ve Vratislavicích pak asi ani neočekával nějaký entuziazmus při nákladné obnově výroby piva, které mu nemohlo konkurovat. Pozdější léta však přinesla poněkud jinou realitu… Ve Vratislavicích se totiž skutečně začalo intenzivně pracovat na obnovení výroby piva! Noví majitelé pohotově využili zkušenosti propuštěných zaměstnanců, kteří se jim nadšeně sami hlásili „do služby“. Do provozu se vrátil i sladmistr Karel Vacek, který zde začínal před 42 lety, jakož i mladý sládek Petr Hostaš, který se nedlouho poté stal motorem rozvoje pivovaru a jeho ředitelem. Otevření pivovaru ale nebylo nic jednoduchého, provozy se musely opět vybavit a technologie zprovoznit. Na tuto dobu Petr Hostaš později v médiích vzpomínal: „Všechno důležité Pražáci odvezli a prodali, zůstala jen prázdná skořápka. Například od přístrojů a rozvodů zůstaly jen krabice, chlazení bylo vytrhané.“ Nerezové trubky pro stáčení piva chyběly v celém provozu, ve varně i sklepích. Stáčecí linka byla zachráněna na poslední chvíli. Některé tanky byly proděravěné, části technologie sháněli pivovarníci po celé republice. Celou obnovu provozu řídil tehdy s velkým nadšením Luboš Líba, pomáhaly mu přitom první desítky nových zaměstnanců, vesměs bývalých zaměstnanců pivovaru. Obnova výroby piva ve Vratislavicích byla zdejší veřejností přijata jako fakt, ale byla sledována s určitou opatrností. Přeci jen nezapadala úplně do ekonomické reality té doby. „Chtěla bych, aby se pivovar opět podařilo nastartovat, ale uvěřím tomu, až mi sládek přinese na stůl první láhev piva,“ říkávala tehdy vratislavická starostka Vladimíra Hoření. Pro vedení městského obvodu bylo ale znovuuvaření vratislavického piva velkou prioritou a záležitostí místního patriotismu. Když se v pivovaru začalo skutečně něco dít, neskrývala již starostka – a zdaleka nejen ona – nadšení: „Jsem nesmírně šťastná, že se u nás zase bude vařit pivo. Vždyť pivovar k Vratislavicím patřil od roku 1872. Je to naše rodinné stříbro. Za dobré jméno nového pivovaru jsme ochotni bojovat stejně tvrdě jako za záchranu toho minulého, jenž ukončil produkci piva po 125 letech.“ Zahájení činnosti pivovaru bylo několikrát odloženo. Zrod prvního vratislavického piva se měl nejprve spojit s 2. květnem 2000, ale tento termín se nepodařilo dodržet, stejně tak náhradní datum 15. května 2000. Klíčovým se pak nakonec stalo datum 25. května 2000, které se navíc symbolicky vázalo na uzavření podniku. „Začali jsme noční směnou. K té už totiž při onom zavření nedošlo. V pivovaru tehdy všichni skončili na odpolední. Snažili jsme se na přerušenou práci navázat,“ řekl tehdy Luboš Líba. Pivovar očekával, že jeho staronové pivo ocení žíznivci v počínajícím létě…
562
CIP – čisticí stanice pro sanitaci veškerého mladinového potrubí pro varnu
563
Zkraje se ve Vratislavicích začaly vařit dva druhy piva – desítka a jedenáctka, pro vratislavické pivo posledních desetiletí tak typická. Pivo bylo chuťově velmi podobné tomu, které se zde vařilo donedávna, v provozu byla využívána stejná receptura, voda i slad. Velkým „oříškem“ byl ale název nového piva. Majitelům se nepovedlo koupit od Pražských pivovarů značku Vratislav, a tak získal nový výrobek jméno nové – KONRAD. Oficiálně bylo prezentováno, že toto pojmenování pochází z příbuzenské logiky – kníže Konrád I. Brněnský (1035–1092) byl totiž bratrem knížete Vratislava. Od samého počátku ale nový název způsoboval určité kontroverze, neboť stejné jméno – navíc patrně kvůli exportu piva uváděné bez čárky nad A – patřilo také jednomu z neblaze proslulých vratislavických rodáků – Konradu Henleinovi. Jakoukoliv vazbu tímto směrem ovšem pivovar několikrát a velmi důrazně popřel. Sám ovšem později důvěru v prezentovanou „knížecí“ logiku poněkud narušil, když na etiketách svých piv začal uvádět, že je jeho pěnivý produkt pojmenován podle zdejšího sládka Josefa Konrada. Buď jak buď. Pivo chutnalo, pivnímu patriotismu bylo učiněno zadost a na nové jméno si lidé i na Liberecku vcelku rychle zvykli. Ale poněkud problematičtější to bylo s rozšířením nového výrobku do hospod. „Chceme dosáhnout hlavně toho, aby ho lidi v Liberci a okolí začali brát za svoje – stejně jako dřív,“ říkávali v médiích zástupci pivovaru. Jenže to vůbec nebylo jednoduché. Přestože řada pivařů v jizerskohorském podhůří – na Liberecku, Frýdlantsku i Jablonecku – halasně požadovala regionální pivo (a jakkoliv nyní horovali pro chutné a nepasterizované Svijany, přeci jen zdaleka ne všichni toto pivo z okraje Českého ráje za úplně stoprocentně místní považovali), v hospodách mnohdy převážily zájmy ekonomické. Hostinští měli, výměnou za poskytnuté výčepní stolice a další vybavení, již uzavřeny dlouholeté smlouvy s jinými pivovary. Konrad se tak v hostincích a výčepech v regionu prosazoval zezačátku poměrně složitě a pozvolna. Výstav pivovaru byl nejprve nízký – v roce 2000 to bylo jen 15 000 hl piva. Většina se vypila na Liberecku, ale začalo se také s úspěšným vývozem do sousedního Německa a Polska. Pomalu docházelo také k rozšiřování spotřeby jinde v České republice, včetně žíznivé Prahy. Rozšiřován byl i sortiment výroby: na konci roku 2000 uvařil pivovar i tmavou jedenáctku a rok nato vyrobil i dvanáctistupňový ležák. Kvalita piva byla díky zkušeným pivovarníkům velmi dobrá. Překvapení čekalo na staronový pivovar tohoto roku na slavnostech piva v Táboře, odkud si Konrad odvezl hned tři ze dvanácti Českých pivních pečetí. V létě 2001 dovezl i první zahraniční ocenění, které získal v polském Bielsko-Bialej. Produkce piva rychle
564
Sklad nerezových keg-sudů, původně požahovna – místnost, kde se vnitřní povrch transportních i ležáckých sudů opatřoval smolou
565
stoupala – v roce 2001 vystavil pivovar již 60 000 hektolitrů. Rok nato získal Konrad v soutěži Pivo ČR v kategorii dvanáctistupňového piva zlatou medaili. Stoupal i počet hostinců, v nichž se Konrad točil, a to nejen na Liberecku. Vlastní pivnici otevřel pivovar dokonce i v Drážďanech. Konkurence za ty dva roky, co byl pivovar ve Vratislavících uzavřen, však obsadila trh téměř dokonale a Konrad tedy musel zvláště zaujmout. Vsadil na speciality a zajímavé chutě. V říjnu 2002 byla uvařena první várka čtrnáctistupňového piva Konrad Jocker, určeného pro předvánoční trh. Úspěch slavilo i polotmavé pivo Konrad Eso. V roce 2003, kdy podnik dosáhl výstavu 75 000 hektolitrů, uvařil Petr Hostaš i zkušební várku Červeného krále, rudě zabarveného svátečního ležáku. Zajímavým pivům přicházeli zákazníci na chuť a rozvíjející se podnik s nimi slavil značný úspěch. KONRAD se vrátil na pivní scénu Liberecka. Ocenění se dostalo i řediteli a sládkovi Hostašovi, který byl opakovaně nominován na Osobnost Liberecka. Snaha o získání postavení regionální značky a piva patriotů vedla pivovar k řadě aktivit na poli spolupráce se zdejšími spolky. V březnu 2004 začala v areálu pivovaru výstavba nového Automuzea veteránů. To se fandům starých aut otevřelo 1. května 2004 při příležitosti Motoristického dne s pivem Konrad. Na pivovar je od té doby úzce navázán i Klub cyklistů Pivovar Vratislavice či Jizersko-ještědský horský spolek, který zde pořádá pravidelná výroční setkání. Úzká spolupráce pivovaru s milovníky starých automobilů, které mají k Vratislavicím a okolí vazby, vedla také k vytvoření několika sérií tematických řad lahvových etiket s vyobrazením historických vozidel. Na lahvích s Konradem se tak objevily etikety s vozy RAF čili Reichenberger Automobil Fabrik, Linser, LIAZ, Porsche, Škoda a další. Jedna z etiket připomínala i 130. výročí narození Ferdinanda Porsche ve Vratislavicích. V roce 2004 se v provozu pivovaru rozjela nová lahvovna s kapacitou patnáct tisíc lahví za hodinu. Konrad se stále více vracel do přízně pivařů Libereckého kraje. A nejen jeho – i nadále zvyšoval export do řady evropských zemí. Navíc sbíral řadu ocenění: v roce 2006 to byla mimo jiné Zlatá pivní pečeť, které se dostalo světlému ležáku Konrad 11, Stříbrná pivní pečeť pro tmavý jedenáctistupňový ležák a Bronzová pivní pečeť pro světlý ležák dvanáctku. V tomto roce získal Konrad 12 světlý ležák v kategorii piv plzeňského typu i zlatou Evropskou pivní hvězdu, tmavý jedenáctistupňový ležák pak stříbrnou Evropskou pivní hvězdu. Ve stejné době také pivovar obnovil výrobu nealkoholického piva. Nealkopivo Pilot se začalo prodávat na podzim 2006. V tomto úspěšném
566
roce dosáhl Konrad výstavu 95 000 hektolitrů, přičemž zhruba polovina byla vyvezena, především do Německa, Francie, Španělska, Portugalska a Itálie. Roku 2007 konečně přesáhl výstav ve Vratislavicích 100 000 hektolitrů. To bylo pro fanoušky a zastánce pivovaru zásadní potvrzení životaschopnosti a příslib dalšího rozvoje podniku. Vypadalo to, že pozitivní reklamní slogan Konrad – a přece se točí! zabral. Další vývoj přinesl ještě větší pozitiva v této oblasti: rok nato byl již výstav 134 000 hektolitrů, v roce 2009 pak vzrostl i export do dalších zemí včetně Ruska a výstav se zvýšil na téměř 150 000 hektolitrů! Hospodářská krize v roce 2010 ovšem zasáhla i pivovarnictví. Lidé kupovali předevší levná piva, stoupala hlavně spotřeba desítky Konrad, v pivovaru připravili také nové lehčí pivo Reichenberger, které se prodávalo zejména v německých supermarketech. V roce 2010 také naposledy stoupl výstav piva, ale již ne tak významně jako v předchozích letech. To ale nemělo vliv na výborné hodnocení kvality vratislavického piva, snad možná i naopak. Ze 14. ročníku soutěže Pivo České republiky v Českých Budějovicích si Konrad odvezl hned tři zlaté medaile. Toho roku se také pivovar vrátil ke starodávné tradici a uvařil tradiční vratislavický speciál – Svatopavelské, polotmavé šestnáctistupňové pivo, vyrobené podle receptu ze začátku minulého století, který byl probádán ve spolupráci se Severočeským muzeem v Liberci. Svatopavelské získalo záhy zlatou medaili na výstavě v Českých Budějovicích. Od roku 2010 podnik začal s rozsáhlou modernizací, došlo k instalaci nové výrobní linky a rozšíření ležáckých sklepů. Na jaře roku 2012 pivovar zahájil oslavy 140. výročí svého vzniku představením nového produktu – citrónového piva Chytrón. V té době se tak nabídka výrobků vratislavických pivovarníků rozšířila na 11 druhů piva. Výstav pivovaru ale od roku 2010 postupně klesal, ne ani tak kvůli hospodářské krizi, ale zejména díky změně výrobní strategie. Z důvodu poklesu hodnoty české koruny vůči euru se podniku přestávalo rentovat vaření levného piva pro německé řetězce a více se soustředil na svoje osvědčené produkty a velmi úspěšné speciály. Druhé desetiletí nového tisíciletí přivítal vratislavický pivovar symbolicky retroetiketami, které navazovaly na původní vratislavické pivní nálepky ze 70. a 80. let 20. století. Na lahvích vynikajícího piva uvařeného v továrně pod Strážným vrchem se opět objevily původní názvy Vratislavický ležák či Kapucín, bez nichž si mnozí pivní pamětníci nedovedli představit chmelovou pivní minulost nad řekou Nisou. Nálepky vzbudily mezi pivaři na Liberecku vlnu retronadšení.
567
A jsme prozatím na konci pivní historie ve Vratislavicích. Historie plné zvratů, nečekaných zmarů a stejně nečekaných zmrtvýchvstání a úspěchů. Podnik vaří dobré pivečko, které se stále těší zájmu a je opět považováno za zdejší. Platí tak dnes beze zbytku slova bývalé vratislavické starostky Vladimíry Hoření: „Vždyť pivovar k Vratislavicím patřil od roku 1872. Je to naše rodinné stříbro.“ Dej mu proto Bůh hodně štěstí i do dalších let!
Sládek Petr Hostaš je dnes ředitelem vratislavického pivovaru
568
