Kouzlo porozumění. Průvodce kompetencí - Efektivní komunikace

PRŮVODCE KOMPETENCÍ EFEKTIVNÍ KOMUNIKACE „Kouzlo porozumění“

Sdělit ostatním, co potřebuji a domluvit se s nimi, je zdánlivě velmi snadné. Přesto tato kompetence figuruje v žebříčku požadavků zaměstnavatelů na předních místech. Proč? Protože ji ne vždy zvládáme tak, aby to odpovídalo současným nárokům. Schopnost komunikovat patří totiž ve své komplexnosti k nejsložitějším „měkkým“ dovednostem.

Průvodce kompetencí - Efektivní komunikace

3

Slovo komunikace je latinského původu. V latině se slovem „communicare“ rozumí „communem redere“ - učinit společným. Hlubší

význam

slova

komunikace

vyjadřuje latinská věta "communicare est multum

dare

"

neboli

„komunikovat

znamená mnoho dávat“. Tento hlubší význam vyjadřuje český termín " něco s někým sdílet. Ze všech

dovedností, které je zapotřebí si osvojit, stojí v popředí komunikace.

Schopnost s lidmi komunikovat efektivně je naším nejdůležitějším aktivem, ať už v životě profesním, společenském nebo soukromém. Není náhodou, že je to jeden z požadavků, na kterém se shodují všichni zaměstnavatelé při výběru nového pracovníka.

Schopnost

komunikovat

patří

ke klíčovým

kompetencím,

které

v dnešních dnech trh práce vyžaduje. Komunikovat efektivně znamená být připraven a schopen jasně a srozumitelně sdělovat, vědomě ostatním naslouchat, umět rozlišovat podstatné od nepodstatného a být vstřícný k potřebám druhých. Při efektivní komunikaci se partneři vzájemně respektují a dochází mezi nimi nejenom k účelné výměně informací, ale také k vzájemnému ovlivňování.


4

Zde naleznete teorii související s kompetencí k efektivní komunikaci, se kterou se seznámíte v rámci tohoto tréninku: Téma

Přiblížení

Typologie aneb „má nás Pánbů všelijaký“

Zdůrazňuje, že každý člověk je jedinečný, ale přesto jsme si v něčem podobní, vysvětluje princip různých typologií a seznamuje nás s nejznámějšími z nich: dozvíme se něco o melancholicích, flegmaticích, sangvinicích a cholericích, dále jaký je rozdíl mezi extravertem a introvertem a seznámíme se také s novější typologií podle primárních osobnostních rysů

Prezentace

Zde najdete návod, jak sestavit zajímavou, účelnou prezentaci na míru svým posluchačům, co všechno by měla obsahovat, jak začít, čím zaujmout, jak přesvědčit. Najdeme zde také návod, jak to zařídit, aby nám bylo dobře rozumět nebo tipy na to, co s rukama.

Asertivita

Tato kapitola nám objasňuje, jakou roli v našem životě hrají konflikty a uvádí jejich typologii. Asertivní chování je jedním ze způsobů, jak konflikty zvládat. Poučí nás, jaký je rozdíl mezi asertivitou a jinými typy chování a také o tom, co je pro asertivitu charakteristické. Dozvíme se o svých základních asertivních právech a technikách.

Komplimenty

Tato kapitola nám ukáže, jak správně poskytovat pozitivní zpětnou vazbu a jak ji přijímat


5

TYPOLOGIE OSOBNOSTI Jsi jedinečný. Právě jako každý jiný. Anon

„Má nás Pánbůh všelijaký“ říkala babička Boženy Němcové a měla samozřejmě pravdu. Lidé jsou opravdu různí, každý z nás je jedinečný. Nemáme na mysli jen to, že každý člověk jinak vypadá, ale to, že se odlišuje svým chováním, vystupováním, způsobem komunikace, reakcemi na různé situace, vlastnostmi, zkrátka svou osobností. Na druhé straně nelze popřít, že se někteří lidem sobě navzájem tak trochu podobají, že se podobně projevují. Toho si určitě všiml každý z nás. Nejedná se o náhodu. Podobnosti a odlišnosti skutečně mají jakousi pravidelnost. A právě tuto podobnost a pravidelnost se snaží postihnout různé typologie. A nemusí přitom jít vždy jen o typologie psychologické. Slovo „typ“ je řeckého původu a znamená „vzor“ nebo „svéráz“. Podle některých psychologů lze v uspořádání duševních vlastností člověka uplatnit následující hlediska: 1. obecné – to, co je společné všem lidem (př. paměť) 2. individuální – to,co je jedinečné (př.obsah paměti) 3. typické – to, co je společné určité skupině lidí (př. paměť pro čísla) Typ je podle tohoto pojetí něčím, co je na přechodu obecného a zvláštního, je to soubor znaků nebo vlastností, které nejsou obecné, tedy nepřísluší všem lidem, ale nejsou ani jedinečné, tedy nepřísluší jen jediné osobě. Je to tedy soubor znaků, které má jedinec společné s jinými jedinci a lze je zahrnout pod pojem určitého typu. V psychologických typologiích, kterých je celá řada, se vychází z toho, že ono společné, které umožňuje zahrnout jistý počet lidí do určité skupiny, se netýká aktuálního psychického obsahu nebo procesu, ale dispozice k určitým aktům nebo prožitkům. Psychologické typologie představují tzv. ideální schémata – tedy čisté typy. Ve skutečnosti se však čisté typy téměř nevyskytují a většina lidí patří k typům smíšeným. Každý jednotlivec je víc než typ, protože kromě typických (skupinových) vlastností či znaků má ještě další vlastnosti a znaky individuální. Každý jedinec je zkrátka originál. Kvalita různých (nejen psychologických) typologií se liší, některé jsou propracované a léty prověřené, jiné jsou třeba zajímavé, ale šarlatánské. Každopádně bychom měli vědět, že jakákoliv typologie, i ta nejpropracovanější, je redukcionistická a zjednodušující. A také to, že čisté „učebnicové“ typy neexistují. Vždy v sobě neseme „příměsi a prvky“ typů jiných. Přesto jsou typologie užitečné. Slouží nám totiž jako modely, které vystihují základní charakteristiky. Pokud je známe, můžeme odhadovat jejich chování, můžeme jim alespoň částečně přizpůsobovat své chování, můžeme s nimi snadněji komunikovat.


6

„KLASICKÁ“ TYPOLOGIE ČTYŘ TEMPERAMENTŮ Snaha roztřídit lidi podle určitých znaků je velmi stará a její počátky nacházíme už v antice. První typologie je připisována Galénovi z Pergamu, ale jejím duchovním praotcem je slavný řecký lékař Hippokrates (cca 400 let př.n.l.). Tato „klasická“ typologie byla průkopnická a ovlivnila další nazírání na osobnost člověka na celá tisíciletí. V souladu s antickým nazíráním na svět vycházela z myšlenky 4 základních elementů – vody, ohně, země a vzduchu a také čtyř základních tekutin, které podmiňují náš temperament. Podle nich byly jednotlivé typy pojmenovány – cholerik, sangvinik, flegmatik a melancholik. Níže uvedená tabulka není příliš vědecká, nicméně je docela zajímavá. FLEGMATICKÁ POVAHA Tělní tekutina: hlen Živel: voda Znamení zvěrokruhu: Rak, Štír, Ryby Počasí: chladno, vlhko Typ pleti: bledá Charakter: pomalý, silný, klidný, zdrženlivý, líný, lhostejný

MELANCHOLICKÁ POVAHA Tělní tekutina: černá žluč Živel: země Znamení zvěrokruhu: Býk, Panna, Kozoroh Počasí: chladno, sucho Typ pleti: tmavá Charakter: sklíčený, slabý, pesimistický, zatrpklý, smutný, pomalu reaguje

SANGVINICKÁ POVAHA Tělní tekutina: krev Živel: vzduch Znamení zvěrokruhu: Blíženci, Váhy, Vodnář Počasí: teplo, vlhko Typ pleti: načervenalá Charakter: rychlý, slabý, optimistický, veselý, nadšený, nestálý

CHOLERICKÁ POVAHA Tělní tekutina: žlutá žluč Živel: oheň Znamení zvěrokruhu: Beran, Lev, Střelec Počasí: teplo, sucho Typ pleti: nažloutlá Charakter: popudivý, silný, prchlivý, nenávistný, hrdý, rychle reaguje

Čtyři prvky – oheň, voda, vzduch a země v šestistranný symbol – hexagram. Třístranný základ nerovnováhy.

tradičně

naznačuje


- se setkávají a spojují kombinaci

rovnováhy

a

7

Výše popsaná typologie se dodnes používá, i když se pochopitelně změnila její východiska i kategoriální nazírání na temperament. Charakteristiky jednotlivých typů zůstávají v platnosti.

PŘIBLÍŽENÍ „KLASICKÝCH“ TYPŮ Sangvinik Sangvinik má rád lidi společnost. Je citový a okázalý, dokáže přeměnit každou práci v legraci. Nachází v životě spoustu vzrušení a dokáže své zážitky zajímavě a pestře vyprávět. Je vždy vstřícný a optimistický. Od nejútlejšího dětství je zvědavý a veselý, dokáže si hrát se vším, co je při ruce, zbožňuje přítomnost ostatních. Nemusí mít více talentu než ostatní, ale zřejmě si užívá více legrace. Jeho charisma a překypující osobnost k němu neustále přitahuje lidi. Zatímco ostatní povahy pouze mluví, sangvinik vypráví příběhy. Nejsnadnější způsob, jak jej objevit, je zjistit, kdo ve skupince lidí mluví nejčastěji a nejhlasitěji. Touží být středem pozornosti a díky svému vypravěčskému talentu je duší společnosti. Je pro něj přirozený fyzický kontakt s ostatními, doteky, objetí, hlazení. Má vrozený smysl pro dramatičnost. Má naivní povahu a i v dospělosti si zachovává dětskou prostotu. Je citový, bezprostřední a otevřený, překypuje optimismem a nadšením téměř nad vším. Odjakživa chce vše vědět a přitahuje ho vše tajemné. Bez váhání umí nabídnout svou pomoc, nedomýšlí však důsledky své ochoty. Je tvůrčí a neustále produkuje nové vzrušující nápady. Přitahuje a inspiruje ostatní svou energií a nadšením. Umí začít hovor s každým, kdo je po ruce a hned se stane vaším přítelem. Život mu komplikuje to, že často věci nedotahuje do konce a nedokáže pochopit, že by měl nějaké zásadní povahové vady. Příliš mluví, je rozvláčný a často přehání. Je málo vnímavý k ostatním, přehnaně se zaobírá sám sebou, je egocentrický. Neumí naslouchat. Protože neumí naslouchat a nemá zájem, nepamatuje si přesně jména. Jako přítel je nestálý a zapomnětlivý, jelikož přátel má příliš mnoho. Skáče lidem do řeči a často odpovídá za ostatní. Málokdy dodělá práci ve stanoveném termínu, zaměstnání nebo činnosti střídá častěji než druzí.. Cholerik Cholerik je dynamická osobnost, která dosahuje svých cílů. Stejně jako sangvinik je vstřícný a optimistický. Je rozeným vůdcem od nejútlejšího věku. Má podvědomou silnou touhu po změně, kdykoliv vidí, že něco není v pořádku. Bez váhání bojuje za lidská práva a chrání ukřivděné. Nikdy není apatický nebo lhostejný. Má silnou vůli, rozhodnost, problémy řeší rychle. Dokáže velet úplně všemu, bez ohledu na znalosti a podmínky. Jeho prvotním zájmem je dosahování cílů, nejde mu o to, aby se někomu zalíbil. Je cílevědomý a skvělý organizátor. Má schopnost dokončit větší díl práce než kdokoliv jiný. Rád překonává překážky, miluje boj a konkurenci. Obejde se bez přátel a diváků, stačí mu jeho cíl. Má intuici pro odhad situace a obvykle má pravdu. Miluje krizové situace, ve kterých exceluje, nebojí se riskovat.


8

Život mu může komplikovat to, že se řídí základním heslem „já mám vždy pravdu“ a nemůže si ani náhodou připustit, že by se mohl mýlit. Musí vždy vítězit a pak hledat způsob, jak si zachovat tvář. Neumí vysadit z pracovního tempa a nutí k němu i své okolí. Musí stát vždy v čele a cítí se dobře, když má nadvládu. Jeho postoj může působit jako nadřazený, a to dokáže druhé značně psychicky deptat. Netoleruje slabosti, nesnáší nemocné a nerozhodné lidi. Při jednání s lidmi projevuje málo pochopení, bývá netrpělivý. Melancholik Melancholik se už jako dítě jeví jako hluboký myslitel. Je nenáročný a tichý a mívá rád samotu. Vyznává pevný řád, oceňuje krásu a inteligenci. Je mlčenlivý a přemýšlivý, má spíše pesimistickou povahu a předvídá potíže ještě dřív než vzniknou. Je pro něj velmi důležitá duševní činnost. Je vážný, stanovuje si dlouhodobé cíle a zabývá se pouze věcmi, které mají trvalý význam. Ze všech typů má nejvíce tvůrčího talentu, žasne nad nadáním géniů. Potrpí si na precizní poslech hudby, potřebuje dokonalé stereo, jeho smysl pro krásu, harmonii a estetiku je nejrozvinutější ze všech typů. Miluje čísla, grafy, mapy, plánky, seznamy, vidí cifry téměř všude. Dokonalá vnitřní organizovanost pro něj představuje základ jeho existence. Vyžívá se v detailech, které ostatní ani nestačí zaregistrovat. V životě hledá řád, ukládá vždy věci přesně na své místo. Bývá dobře oblečený a upravený s úzkostlivou pečlivostí, vyžaduje čisté okolí. Je perfekcionista, a pokud něco dělá, dělá to jen pořádně, záleží mu na kvalitě. Nesnáší plýtvání a miluje výhodné koupě. Umí být starostlivý a soucitný s upřímným zájmem o jiné lidi. Svého partnera si vybírá obezřetně, aby splňoval všechny jeho nároky. Život mu znesnadňuje to, že lehce podléhá náladám a depresi. Snadno se uráží a ve všem hned hledá problémy. Má nízké sebevědomí, myslí si, že ho všichni pomlouvají, trpí vnitřní nejistotou. Je váhavý, protože se bojí, že jeho plány nejsou úplně perfektní. Věnuje plánování příliš mnoho času. Na své okolí klade nerealistické nároky, uplatňuje na ostatní svůj perfekcionismus. Někdy se až přespříliš zabývá svým zdravím i svým nitrem. Flegmatik S flegmatikem se vychází nejlépe ze všech typů. Pro své rodiče představuje požehnání, protože je spokojený všude, kam se dostane. Má rád přátele, ale je šťastný i o samotě. Umí se snadno přizpůsobit každé situaci. Je cílevědomý. Mezi ostatními představuje tlumenou osobnost, dobře odolává tlakům. Ke všemu přistupuje klidně, věci řeší postupně, je prostě bezproblémový. Obdivuhodnou vlastností je zachovat si klid, chladnokrevnost a soustředěnost za každé situace. Nikdy nikam nespěchá a nedá se vyvést z míry. Je smířený se zákeřnostmi života a do ničeho nevkládá velké naděje. Je spolehlivý a vytrvalý, má dobré úřednické schopnosti, dokonale zvládá administrativní práci. Snaží se kolem sebe udržovat klid, působí jako zprostředkovatel a řešitel problémů. Má spoustu přátel, protože se s ním dobře vychází, sám nejlepším přítelem. Nikoho neuráží, umí poslouchat, nemá potřebu mluvit, umí být vrbou nebo chápajícím publikem.


9

Život mu může komplikovat to, že se neumí pro cokoliv nadchnout a neexistuje situace, která by ho vytočila. Brání se jakýmkoliv změnám a nerad zkouší nebo vymýšlí cokoliv nového. Na ostatní může působit jako lenoch, odkládá věčně práci nebo se jí úplně vyhýbá. Nerad nese odpovědnost za různé úkoly. Nedává najevo své city, ostatním může připadat mdlý. Nerad říká ne. Bojí se učinit rozhodnutí.

EXTROVERT A INTROVERT Extrovert je člověk, pro něhož jsou zdrojem energie ostatní lidé, jeho psychická energie směřuje zevnitř ven, snadno navazuje kontakt, bez váhání a pochybností se pouští do nových situací a nepřipouští si problémy, které by z jeho počinů mohly vzejít. Změny a novoty vyhledává. Introvert si spíše zachovává odstup, ve vztazích hledá hloubku a ne četnost, nebývá příliš adaptabilní, ale má schopnost soustředit se a nedat se ovlivnit okolím. Jeho psychická energie směřuje dovnitř. Extroverti       

znají mnoho lidí a zahrnují je do svých aktivit chodí rádi mezi lidi v rozhovorech chtějí mít hlavní slovo, skáčou do řeči mají potíže s nasloucháním jsou frustrováni, nemohou-li se projevovat potřebují slyšet, jak si vedou, jací jsou brzy se cítí osaměle, nejsou – li mezi lidmi

Introverti       

vše si promýšlejí, dříve než promluví dávají přednost klidu, tichu nelibě nesou narušování soukromí umí naslouchat, avšak občas si připadají zneužívaní nenechají se snadno vyrušit (televizí, hovorem apod.) mají rádi prostot, který patří jenom jim cítí se osaměle mezi neznámými lidmi

Oba dva typy však mají také své opačné tváře – extrovert také potřebuje být sám a introvert mezi lidmi, ale jsou méně rozvinuté.


10

To, že je někdo introvert, v žádném případě neznamená, že by nemohl být výborným prodejcem nebo prezentujícím, který se živí vystupováním na veřejnosti, nebo čímkoliv jiným. Jen způsob, kterým to bude dělat, bude odlišný od postupu extroverta.

TYPOLOGIE PODLE PRIMÁRNÍCH OSOBNOSTNÍCH RYSŮ

Motto: “Víš kdo jsem? Ano?! Potom víš i to, jak se mnou mluvit.”

Z hlediska komunikace je zajímavá také typologie, jejímiž duchovními otci jsou dva praktici, profesionální trenéři a autoři řady známých publikací především v oblasti prodeje Steven R. Drozdeck a Karl F. Gretz. Rozlišují čtyři kategorie lidí a to podle některých primárních osobnostních rysů. Protože se autoři zabývají prodejem, jde vlastně o typologii zákazníků. V tomto smyslu je tedy vhodné podotknout, že znalosti jednotlivých typů a z nich plynoucí předpoklad správné komunikace jsou předpokladem úspěchu dobrého prodávajícího. Interpersonální typy chování Podřízený typ nerad rozhoduje, přenechává vedení Vlastnosti: závislost, nerozhodnost, nedostatek sebevědomí, pasivita Zaměření: ochota být veden, vyhýbat se konfrontacím, cíle a motivace od druhých Vůdčí typ touží po moci a chce být vždy první Vlastnosti: iniciativa, rozhodnost, energičnost, nezávislost Zaměření: na cíl, motivuje sám sebe Nepřátelský typ ostatní znamenají méně než já, necitlivost k potřebám ostatních Vlastnosti:nedůvěřivost, arogance, netaktnost Zaměření: orientace jen na sebe Přátelský typ starost o druhé, citlivost k potřebám, umění empatie Vlastosti: citová vřelost, vstřícnost, ochota Zaměření: orientace na vzájemný zisk


11

CHARAKTERISTIKY JEDNOTLIVÝCH TYPŮ Typ Důvěřil Všechnyrád jdou vždy s davem, jsou málo iniciativní. Dají se snadno ovlivnit. Jsou hovorní, mají potíže při rozhodování (potřebují konzultovat), přebíhají od tématu k tématu. Heslo:

ty jsi O.K. já nejsem O.K.

Doporučení: potřebují být příznivě přijímání, zdůrazněte výhody, které souvisejí s potřebou příznivého přijetí, úcty a jistoty Silná slova: nejpopulárnější, bezpečnou, většina inteligentních lidí, mnoho vašich přátel ... Typ Introš Konzerva málo mluví, špatně se rozhodují, nedůvěřiví (všichni mě chtějí podvést, zneužít), vyžadují stále pocit jistoty a podporu, vyhývají se konfrontacím Heslo:

ty nejsi O.K. já nejsem O.K.

Doporučení: nenaléhejte, postupujte pomalu, buďte trpělivý, projevte zájem a vybudujte důvěru. Dá přednost tomu, co se prokazatelně osvědčilo Silná slova: nejkonzervativnější, tradiční, nejrozumnější, opatrně Typ Mocislav Ignorant špatně se s nimi spolupracuje, jsou sarkastičtí, hádaví. Snaží se získat jistotu a úctu. Heslo:

ty nejsi O.K. já jsem O.K.

Doporučení: při jednání používejte asertivní vřelost. Mohou a chtějí rozhodovat, chtějí vypadat lépe než ostatní, často přijímají rizika. Je nutné získat jejich důvěru. Silná slova: dosáhnout nezávislosti, sám budete chtít, budete jedním z mála, nepatříte k davu, … Typ Ideál Výkonný očekávají, že jim budete rozumět a uspokojíte jejich potřeby, efektivně jim sdělíte jak. Jsou otevřeni novým myšlenkám. Chtějí rozhodovat, nesnáší manipulaci. Heslo:

ty jsi O.K. já jsem O.K.

Doporučení: ukažte, jak že návrhy nebo řešení, které jste zvolili, odpovídají parametrům jeho problémů. Nebojte se odhalit i nedostatky. Silná slova: co myslíte, jak vidíte problém, zkuste posoudit


12

PREZENTACE „Prezentace je osobně přednesený slovní projev, jehož cílem je přesvědčit.“

posluchače

Současný způsob života, stále se zrychlující tempo pokroku nutí téměř každého člověka, aby stále více vnímal, učil se a přijímal, a zároveň sdílel s ostatními své dojmy, názory a přesvědčení. Znalost různých komunikačních dovedností v zaměstnání a ve společnosti pociťujeme čím dál častěji jako naléhavější. Mezi významné komunikační dovednosti patří prezentování, kterým nejčastěji rozumíme vlastní slovní projev s přesvědčivým účinkem na posluchače, jimž je určen. Mnoho lidí umí dobře a přesvědčivě hovořit ve známém prostředí, např. na pracovišti nebo mezi přáteli. Vystoupení v cizím prostředí před neznámými lidmi však působí potíže i jinak zkušeným lidem. Objevuje se u nich nejistota, tréma, méně přirozené pohyby a chování. To všechno jsou pocity zcela přirozené. Hovořit před jinými lidmi, čili projevovat se veřejně, je velmi starým uměním. Pěstovalo se již ve starověkém Řecku. Aristotelova „Rétorika“ (sepsaná před více než 2 300 let), zabývající se veřejným projevem, je doposud jednou z nejzákladnějších knih v této oblasti. Na práci Řeků navázali Římané. Slavný Říman Quintilianus na přípravu řečníků vyvinul celý vzdělávací systém, který je shrnut v rozsáhlém dvanáctisvazkovém díle „Institutio oratoria“ a honosil se titulem „státní učitel výmluvnosti“. Každý člověk, který si chystá nějakou prezentaci a hodlá s ní zapůsobit na publikum, si musí nejdříve položit a zodpovědět několik klíčových otázek. Určitě k nim patří: Proč? Co? Komu?Jak?

 PROČ? CO? Hned na začátku je dobré uvědomit si, co je cílem prezentace, čeho chceme dosáhnout. Jasná odpověď na otázku „Proč“ vlastní přípravu prezentace může usnadnit. Ruku v ruce s odpovědí na otázku „Proč“ jde otázka „Co“, čili na jaké téma hodláme hovořit. Každého člověka zajímá nejvíce to, co mu může přinést buď prospěch nebo potěšení. Prospěch je zpravidla spojen s naším živobytím, proto hodně lidí naslouchá prezentacím, z nichž se může poučit a přenést informace do své praxe. Příkladem takových akcí jsou pracovní vzdělávání, školení, konference, veletrhy a výstavy. Jiné prezentace jsou pro nás zdrojem, který přispívá k obohacení běžného života, k zábavě, uvolnění a rozšíření nepracovních vědomostí. Příkladem jsou veřejné


13

přednášky, předvádění nových výrobků, společenské akce (vernisáže), výstavy a trhy se specializovaným zaměřením.

 KOMU? Kdo je můj posluchač? Prezentátora musí zajímat, ke komu bude hovořit. Měl by své posluchače co nejlépe znát/odhadnout, protože je hodlá o něčem přesvědčit, předat jim informace, vědomosti, upozornit je na souvislosti či na nedostatky. Každý řečník zamýšlí vzbudit v posluchači zájem o obsah projevu, vyvolat v něm reakci k tématu. Aby bylo možné na lidi účinně působit, je nezbytné je do určité míry poznat. Záleží i na tom zda člověk přednáší skupině stejně zaměřených lidí nebo skupině různých lidí, odlišných povoláním či věkem. Řečník by měl znát např.: -

proč jsou prezentované informace pro posluchače důležité skupinovou příslušnost, prostředí, ve kterém se pohybují věk zaměření, životní styl povolání/ profesní oblast dosavadní úroveň vědomostí o tématu, znalost příslušných pojmů, co bude vhodné vysvětlit, co bude možné vypustit. očekávané reakce na projev, aktivita, pasivita, hádavost, příznivá/nepříznivá reakce motivaci - pohnutky posluchačů, jejich potřeby

Pokud se řečníkovi podaří zjistit bližší informace o posluchačích, bude jeho projev zřejmě dokonalejší a lépe lidi přesvědčí. Není to vždy jednoduché. Stává se, že posluchači jsou z různých pracovních a společenských vrstev, někteří o tématu vědí hodně, druzí skoro nic. Tyto rozdíly musí prezentátor brát v úvahu a přizpůsobit některé části svého projevu tomuto zjištění. Není –li prezentátor schopen informace o posluchačích získat sám, měl by požádat o pomoc někoho, kdo je nějakým způsobem zná. Čím důležitější je prezentace, tím více informací o posluchačích potřebujeme předem mít.

 JAK? Především jasně, srozumitelně a v souladu s tímto doporučením: 1. Řekni jim, co jim řekneš. 2. Řekni jim to. 3. Řekni jim, co jsi jim řekl.


14

Návodů, jak zpracovat účinnou prezentaci je poměrně dost, záleží na konkrétních podmínkách, která metoda bude pro zpracování nejvhodnější. Předkládáme vám klasickou strukturu, jak si připravit projev podle šesti bodů: o Cíl a účel Probírám smysl projevu, proč zamýšlím něco sdělit, stanovuji si hlavní cíl a vedlejší cíle přednesu, respektuji čas určený projevu. Uvažuji o tom, jakým způsobem své vystoupení zpracuji, dělám si poznámky. o Posluchači Co vím o posluchačích, ke kterým budu hovořit. Co asi znají, co bude vhodné vysvětlit, co bude možné vypustit. o Obsah prezentace Zpracuji si osnovu podle základní myšlenky vedoucí k cíli, doplním případně o další podstatné věci, kontroluji logickou návaznost dílčích kapitol. Doplňuji o ukázky, příklady, zážitky. Pak udělám úvod a závěr. o Prezentaci si připravuji písemně. o Oživení/vizualizace a kompletace prezentace Písemný podklad doplním o pomůcky, např. pracovní listy pro posluchače, názorné ukázky věcí, promyslím různá oživení a zpestření, připravím se na diskusi k tématu. o Odzkoušení. Projdu si textem celé prezentace, ověřím si návaznost kapitol, dodržení časového limitu, zkontroluji úplnost potřebných podkladů k projevu. Respektuji hlediska odbornosti, zajímavosti a přitažlivosti, srozumitelnosti a motivace pro posluchače.

Pětiminutový prezentační princip:


START

30 vteřin

OBSAH

4 minuty

FINÁLE

30 vteřin

15

Převzato z publikace E.Hierholda Rétorika a prezentace, Grada Publishing, 2005 Každý, kdo prezentuje častěji, si časem vybere formu přípravy, která mu, samozřejmě s ohledem i na posluchače, vyhovuje nejlépe. K užívaným formám prezentačních podkladů patří: -

doslovný text prezentace, pokud je nutná preciznost vyjadřování klíčová hesla s dílčími texty, definicemi a citacemi osnova s názvy kapitol a příležitostné poznámky kopie (někdy zmenšené) promítaných folií s vysvětlujícími komentáři a odkazy prezentační matice s přehledným uspořádáním pro každou kapitolu prezentačního programu: a) odborná část s prezentovanými myšlenkami a tvrzeními b) důkazy a odkazy c) příklady, podobnosti, zkušenosti, čísla d) pomůcky – fólie, modely, nákresy e) poznámky – odbočení, pauzy f) trvání kapitoly

Vystoupení je mnohem působivější, pokud je rozšířeno o tzv. doplňující, oživující prvky, ale nesmíme jimi posluchače zahltit.

KLASICKÁ STRUKTURA PREZENTACE 1) 2) 3) 4) 5) 6) 7) 8)

Pozdrav, oslovení, představení Vytvoření kontaktu s posluchači - otázka, citát, argument, heslo Téma, cíl projevu, jeho struktura/program, čas Jádro projevu - výklad, tvrzení, informace, údaje Důkazy, odkazy, zkušenosti Využití v praxi - příklady, reference Shrnutí sděleného, dotazy, diskuse Závěr prezentace - shrnutí, kontakty, rozloučení

JAK ZVLÁDNOUT ÚVOD PREZENTACE Je pravda, že každý, kdo předstupuje před publikum, má jen několik desítek vteřin k tomu, aby zaujal přítomné, kteří tento krátký čas umějí svižně využít pro vytvoření názoru na mluvčího. Tento obraz později ve své mysli mění jen neochotně, i když po slabším úvodu je prezentace špičková. Úvod prezentace a vše, co mu bezprostředně předchází, je proto docela rozhodující pro to, jaký bude výsledek. Můžeme doporučit několik zásad, které navodí příznivou atmosféru a napomohou k vyšší úrovni projevu a poslechu.


16

ZÁSADY PRO VYTVOŘENÍ PRVNÍHO KONTAKTU 1)

Před zahájením prezentace může řečník pozdravit některé osoby, s někým prohodit pár slov. Je to vhodné i ke snížení trémy a případné nervozity.

2)

Všechny pomůcky a materiály jsou solidně připraveny. Před vlastním projevem je možné zkontrolovat pro jistotu jejich úplnost a funkčnost, případně rozmístění.

3)

Přirozený, klidný a jistý příchod před publikum, nikoli zaujmout "obrannou" pozici za stolem.

4)

Rozvážný pohled směrem k posluchačům, případné vyhledání očního kontaktu s někým, kdo je už připraven naslouchat a může řečníkovi vytvořit opěrný bod pro první chvíle mluvení.

5)

Podle situace může řečník chvíli klidně stát s rukama podél těla, zatím nemluví a pozoruje publikum.

6)

Ve vhodném okamžiku ztišení s nádechem zahájí projev podle přípravy buď přivítáním a oslovením lidí nebo "úderným" sloganem či provokativní otázkou.

7)

Řečník může připomenout, proč je povolanou osobou k prezentaci tématu, odvolá se na svou odbornost, zkušenosti nebo poznatky.

8)

Udržuje kontakt očima podle okolností se všemi posluchači.

9)

Brzy po úvodních slovech může řečník využít tabuli/flip k písemnému záznamu tématu, svého jména, cílů, programu, času, otázky k zamyšlení.

10)

Co by řečník neměl v úvodu projevu dělat? o přehnaně se omlouvat, ať už vzniknou jakékoliv důvody o použít věty, v nichž jsou slovesa i slova v záporném významu o hýřit humorem a vtipem, pokud posluchače nezná o nic přehánět, ani gesta, ani rychlost řeči, chůzi apod.

JAK SROZUMITELNĚ A PŘESVĚDČIVĚ HOVOŘIT Srozumitelnost řeči se odvíjí od několika faktorů, od těch obecných, o kterých jsme se již zmiňovali, až k osobním faktorům, kdy záleží na uzpůsobení mluvidel každého člověka. K obecným faktorům srozumitelnosti patří spisovná výslovnost, členění řeči, modulace a způsob přednesu. Spisovná výslovnost Ústní projevy na veřejnosti mají mít spisovnou podobu, i když se tato obecná zásada často porušuje. Pro správnou výslovnost existují tzv. ortoepická pravidla, která nám říkají, jak máme správně vyslovovat všechny části naší řeči – Průvodce kompetencí - Efektivní komunikace

17

samohlásky, souhlásky, slabiky a slova. Výslovnost je hodně ovlivněna krajem, kde lidé žijí, a také soudobou moderní nedbalostí v řeči. Největší potíže vznikají při vyslovování cizích a převzatých slov. Členění řeči Tento pojem znamená, že řeč má mít určitý rytmus a určité přízvuky, aby nepůsobila jednotvárně a nepřehledně. Měli bychom hovořit v kratších a jasných větách bez složitého rozvíjení větnými členy. Měli bychom znát, že je vhodné hovořit ve slovních celcích s pěti až deseti slovy, a tyto celky dávat do souladu s dýcháním a pauzami. Můžeme si zde připomenout některé dobré české řečníky nebo herce a jejich výraznou mluvu jako byli třeba Rudolf Hrušínský, Eduard Cupák, Vlasta Chramostová a jiní. Modulace Toto je odborný termín pro upravování a obměnu naší řeči, aby působila záživně a neunavovala jednotvárností. Rozlišujeme zde čtyři pojmy: - dynamiku, která znamená hlasitost řeči a důrazy na v potřebných místech, - intonaci, což je klesání a stoupání hlasu např. na začátku či na konci věty, - tempo řeči, určité části projevu vyžadují zpomalit povídání, - barvu hlasu, je charakteristická pro každého, může být příjemná nebo ne. Obohacení projevu Připomeňme si znovu prvky, které oživují náš projev: citáty, přirovnání, příběhy, zkušenosti, číselné a jiné údaje, kresby, grafy a další. Pro nácvik srozumitelné řeči jsou určeny tzv. podpůrné činnosti, které používají zpěváci a moderátoři k rozhýbání mluvidel. Uvedeme si některé. o Dechová cvičení - jejich účelem je posilovat kapacitu plic a ekonomicky pracovat s výdechem. Můžeme si vyzkoušet cvičení, kdy na jeden nádech se snažíme přečíst co nejdelší část textu nebo jiné cvičení, kdy přednášíme v předklonu o Artikulační cvičení - slouží k procvičení svalů kolem úst, k jejich větší přizpůsobivosti a ohebnosti. Některé jsme si vyzkoušeli. Zde jsou další, vyzkoušejme si: „Chvátávám rád k láskám v dálkách. V lese zeleném ležel měkce jezevec s jelenem. Čtyři Lízy mísí divný sýry v bílých dížích. o Jazyková cvičení - rozcvičují jazyk, zuby a ústa, a snižují tak sklony k přeřeknutí. Např.: Před potokem pět kopek konopí, za potokem pět kopek konopí. Osuš si, Sašo, šos! Šel pštrosem s pštrosicí a pštrosíčaty.


18

NEVERBÁLNÍ KOMUNIKACE PŘI PREZENTACI Je nepochybné, že správně pronesená slova dokážou zapůsobit na posluchače a ovlivnit jeho mínění. Neméně důležitou složkou při prezentování je i tzv. mimoslovní působení na publikum. to znamená celkový účinek osoby a osobnosti řečníka vyjma jeho slovního projevu. Zmiňme to, co zvyšuje přitažlivost našeho projevu. Držení těla a pohyb Pokud projev trvá delší dobu, nemusí řečník jen nehybně stát na místě, ale může využít prostoru kolem sebe klidnou chůzí. Určitým novým postojem, náklonem těla, mírným rozkročením a přikročením může zdůraznit důležité body ve svém projevu. Kromě pohybu samotného je někdy vhodné zaujmout pozici vedle stolu, u tabule nebo blízko jedněch nebo druhých posluchačů. Gestikulace Správné využívání paží je snad ještě působivější a účinnější než pohyb. Mysleme na to, co děláme s rukama. Snažme se o přirozené pohyby rukou, ale zároveň si uvědomujme, že spoustu toho, co řekneme ústy, můžeme podtrhnout gestem. Lze využívat jednu ruku ke gestikulaci, silnější náboj v sobě nese použití obou rukou. Čím jsou ruce výše nad tělem nebo více před tělem, tím silnější důraz jimi klademe na řečené věty. Stejně tak velký pohyb - máchnutí paží v určitém momentu má výrazný podpůrný účinek. Ale pozor! Také v případě gestikulace platí Méně je více. Při snaze zdůraznit každé slovo ve svém projevu by posluchači začali věnovat více pozornosti naší gymnastice než tomu, co jim sdělujeme ústy.Ke gestům řadíme také polohy paží, které nepodporují projev a představují spíše rušivý prvek. Jsou to např. o paže zkřížené na prsou - vyvolávají dojem nadřazenosti o paže schované za zády - připomínají učitelský, mentorský postoj o paže zkřížené před tělem - působí dojmem bojácnosti o ruce v kapsách kalhot - po delší době mohou působit nevhodně o škrábání se na hlavě, paži - nesvědčí o sebeovládání řečníka Mimika K mimickým projevům řečníka patří pohyby hlavou a pohyby svalů v obličeji. Prezentaci podpoří přirozený výraz v obličeji, střídaný podle vhodnosti situace občasných úsměvem. Účinné je také vyjadřovat zaujetí, které se v obličeji velice dobře pozná, a posluchači získávají přesvědčení, že si řečník pevně stojí za svým slovem. Pohyby hlavy doprovázejí mluvené slovo. Působivé jsou pohyby hlavou střídavě k různým posluchačům. Kontakt očí Kontakt mezi očima řečníka a posluchačů posiluje nejenom vazbu mezi těmito osobami, ale zároveň umocňuje sílu projevu. Pokud by se hovořící soustavně díval Průvodce kompetencí - Efektivní komunikace

19

do země, na tabuli nebo třeba do stěn a vyhýbal se konkrétním pohledům do očí, brzy by vznikl dojem, že řečník nehovoří upřímně, nebo že není o svých slovech přesvědčen. Oční kontakt lze jen doporučit, ovšem s upozorněním: nedívejte se příliš dlouho do očí jednomu posluchači, mohlo by mu to být nepříjemné. Oční kontakt v rozmezí jedné vteřiny až tří vteřin je optimální. K neverbálním složkám projevu se často řadí úprava zevnějšku, to znamená, jak je řečník oblečen, ostříhán, jakou má obuv a další náležitosti.


20

POSTOJE ŘEČNÍKŮ PŘI PREZENTACÍCH

Převzato z publikace Rétorika a prezentace E. Hierholda Horní řada: postoje, které často používají nejistí prezentující, dokonce i obrázek vpravo, který tak možná na první pohled nepůsobí. Spodní řada: vhodné postoje, obr. vlevo je pro zkušené prezentátory, ruce jsou volné a mohou gestikulovat uprostřed řeší otázku, co s rukama (ruce jsou do sebe volně vložené, těsně nad úrovní pasu, předloktí je rovnoběžné s podlahou, nejde o obranný postoj) vpravo poněkud nedbalý, lehce bonviánský postoj, pozor na někoho může působit mírně nevkusně


21

POSTOJE ŽEN PŘI PREZENTACÍCH

Převzato z publikace Rétorika a prezentace E. Hierholda Horní řada: postoje, při kterých ženy napodobují postoje mužů, působí to nežensky Spodní řada: typicky ženské pozice, které rovněž nejsou pro prezentaci zrovna ideální Doporučení: vzpřímený čelní postoj s oběma nohama rovnoměrně zatíženýma (viz. postoje řečníků při prezentacích)


22

ÚVOD DO ASERTIVITY Konflikt Většina lidí si tradičně s pojmem konflikt spojuje či vybavuje něco negativního, problematického. Něco, co jim přináší rozčilení, úzkost, bezmoc, zlost, narušení rovnováhy či jiné nepříjemné prožitky. Spojuje se jim s pojmy jako jsou např. střet, rozpor, hádka, výbuch, problém, válka, bezmoc, strach, narušení duševní pohody, otřesené sebevědomí, ohrožení a podobně. Není divu, vždyť rozebereme-li význam slova „konflikt“, nevyzní to zrovna pozitivně. Pochází z latinského „conflictus“ . Předpona con znamená spolu, s něčím , z čehož plyne, že nejde o jednostrannou záležitost a kořen slova fligo znamená uhodit , udeřit, někoho zasáhnout. Každopádně jde tedy o zápolení, utkání se s někým nebo něčím. Nicméně, konflikty jsou přirozenou součástí mezilidských vztahů. Konflikty lze tak trošku uměle rozdělit do dvou základních skupin, protože ve skutečném životě se vzájemně prolínají. První skupinu představují tzv.konflikty obsahové. Netýkají se mezilidských vztahů, ale soustřeďují se (většinou) na předměty, události nebo osoby, které mají ke stranám v konfliktu zúčastněným externí vztah. V reálu jsou to bezpočty nejrůznějších témat, o nichž se s jinými lidmi přeme. Druhou skupinu představují tzv. konflikty vztahové. Nevznikají ani tak z vnějších příčin, ale, jak je již z názvu patrné, jde v nich o mezilidské vztahy (rodiče-děti, sourozenci, spolupracovníci, milenci,….) Konflikty se přitom nemusí jenom týkat dvou či více osob, mohou se týkat jenom nás samotných. Naše povaha má mnoho stránek, naše „já“ mívá několikerou podobu, ne všechno bývá jasné a vyřešené. Každý z nás se někdy potýká i s konflikty vnitřními neboli intrapsychickými. Přestože to tak na první pohled nevypadá, konflikty mohou být užitečné, mohou znamenat příležitost, změnu, počátek nějakého zlepšení. Určitá hladina konfliktu je nutná pro tvořivou, sebekritickou a živou atmosféru. Kde není konfliktů, tam je mrtvo. Konflikty zabraňují stagnaci, podněcují, uvolňují napětí, řeší problémy. Příjemnější pocity jako třeba vybití napětí, uvolnění, odreagování ale uvádějí lidé mnohem řidčeji. Ano, konflikty jsou nevyhnutelné a všudypřítomné. Ať už konflikt vnímáte tak či onak, asi se shodneme na tom, že je to něco, co běžně patří k životu každého člověka. Dozajista patří k situacím, se kterými jste se určitě mockrát setkali a které jste pokaždé nějakým způsobem vyřešili. To, jakými způsoby konflikty zvládáme, jaké jsou naše preferované styly, si často ani neuvědomujeme. Osvojili jsme si je v období dětství a dospívání, podepsala se na nich naše výchova a nejrůznější situace, které nám život přinesl.


23

K mezilidským vztahům můžete přistupovat třemi různými způsoby. První je myslet jen na sebe a druhé tvrdě porážet… Druhý… vždy druhé stavět nad sebe… Zlatou střední cestou je třetí přístup… Sebe klást na první místo, ale brát ohled na druhé. Joseph Wolpe

POJEM „ASERTIVITA“ Asertivita má své kořeny v USA a její počátky souvisí se směrem, který se v psychologii označuje jako „behaviorismus“. Otcem asertivity je právě představitel tohoto hnutí behaviorální terapeut Andrew Salter, který ve své knize o terapii na principu učení nácvik asertivních sociálních dovedností představil jako jednu z možností. Název pochází z anglického slova „to assert“, to má svůj původ v latině, kde slovo „assere“ znamená osobovat si něco, tvrdit to s jistotou, zdůrazňovat to. Slovo „asertivita“ bývá někdy překládáno jako „umění se prosadit“, což možná vzbuzuje tak trochu rozpaky, protože „prosazování sebe sama“ řada lidí vnímá negativně; nese to sebou tak trochu agresivní přídech. Být asertivní rozhodně neznamená prosazovat se za všech okolností. Asertivní přístup k životu, k ostatním lidem, je výrazem toho, že je člověk nezávislý, že uznává a respektuje práva a názory jiných lidí. Současně však zná i svá práva a dokáže je prosadit. Přesnější vyjádření asertivity je tedy – zdravé, přiměřené sebeprosazení. Znamená to nejednat na úkor druhých, ale také nepřipustit jednání ostatních na úkor můj. Při problematické situaci můžeme rozlišit několik základních druhů chování: Pasivní chování se vyznačuje bezbranností vůči požadavkům druhých. Pasivně se chovajícímu člověku chybí sebejistota v projevu, nedokáže se přirozeně prosadit, má tendenci se omlouvat, vysvětlovat, vciťovat se do přání druhých, někdy je nepřirozeně snaživý, často se vyhýbá řešení konfliktních situací. Nezřídka zaujímá roli „chudáčka“, zdůrazňujícího své nedostatky, nebo se přizpůsobuje silnějším jedincům. Těm je pak oddaný, opakuje jejich názory a je na nich závislý. Jindy přijímá roli „obětavého dobráka“, který stále všem se vším nápadně pomáhá a může tím být na obtíž. Pasivita je příznačná pro osoby s nízkým sebevědomím a velmi častá u lidí, trpících depresí. Agresivní chování je chování, při kterém jedinec prosazuje sebe na úkor jiných. Nedbá na práva ostatních, ponižuje a pokořuje je. Pokud toto chování nevede k úspěchu, za nezdary obviňuje okolí. Vlastní chyby nebo nedostatky si není schopen přiznat. Často trápí jiné lidi. Není oblíbený, bývá sám, jeho přehnané sebevědomí může být zástěrkou komplexů, které svou agresivitou kompenzuje. Průvodce kompetencí - Efektivní komunikace

24

Agresivní chování často krátce uleví v napětí, postupně však zvyšuje pocit odcizení, a tím vytváří další napětí. Role, které agresivní lidé často v mezilidských vztazích zaujímají jsou role „diktátora“, který prosazuje silou a hrubostí, role „soudce“, který moralizuje a káže, a tím vnucuje okolí pocity viny, role „kontrolora“, který vše počítá zapisuje, a „logicky“ má ve všem vždy pravdu. K agresivnímu chování patří nejen hrubá slova, hlasitost či moralizování, ale také sarkasmus, ironie, znehodnocování. U některých depresivních lidí dochází ke střídání pasivního a agresivního chování, přičemž agrese se objevuje zejména k nejbližším, partnerům a dětem, pasivita k cizím lidem, zvláště autoritám. Manipulativní chování je nepřímé, sleduje nějaký cíl, který není přímo vysloven. Manipulátor navozuje u druhého např. pocity viny, úzkosti, vlastní nedokonalosti apod. Tím si usnadňuje dosažení svého cíle. Manipulace často probíhá za pomoci citově zabarvených argumentů, s odvoláváním se na morální hodnoty, slušnost, lidskost. Oblíbeným trikem manipulace je činit druhého odpovědným za vývoj a řešení situace. Způsob manipulace souvisí s typem osobnosti. Někdo používá manipulaci, při níž předstírá bezmocnost, druhý manipuluje agresivními postoji. Asertivní chování se staví proti jakékoliv manipulaci, ukřivděné pasivitě či zlostné agresi. Asertivně se chovající člověk přesně říká, co chce, jak situaci vnímá, co si o ní myslí a jak ji prožívá. Má přiměřené sebevědomí, před nikým se neponižuje ani se nepovyšuje. Respektuje partnera, umí naslouchat, zvažuje to, co jíní říkají, nejde mu o výhru, ale o rozšíření možností. Je schopen přiznat chybu, přistoupit na kompromis. Když se mu něco nepovede, reaguje věcně a neobviňuje druhé. Navenek působí uvolněně, klidně, mluví zřetelně a srozumitelně a dívá se do očí tomu, s kým mluví.

Jak se projevuje asertivní jednání Formulace Prostředky  hlas 

oči



tělo

Charakteristika chování Vaše pocity, jestliže jednáte daným způsobem Pocity druhých, vůči nimž takto jednáte

Takhle vidím situaci. Toto si myslím. Toto cítím. Tohle chci a tohle nechci. Pevný, vřelý nebo dobře modulovaný tón hlasu, rovnoměrný rytmus, zdůrazňuje podstatné. Přímé, otevřené, poctivé, udržující kontakt s druhými. Uvolnění, vyvážené držení těla, pevný vzpřímený postoj, ruce volně po stranách, uvolněná gesta. Vyjadřuje, co chce, své myšlenky a pocity sděluje přímo a přiměřeně. Úmysl: komunikovat Jste si jistý, pociťujete sám sebe pozitivně jak v momentu jednání, tak i později. Pocity respektování vlastní ceny.


25

Výsledky Zisk

Udržuje a buduje seberespekt. Může dosáhnout požadovaných cílů. Pracuje s podstatnými skutečnostmi, zvyšuje sebedůvěru. Rozvíjí účinné vztahy s druhými. Dobré pocity, respektování ostatními. Vyšší sebedůvěra, zlepšování vztahů.



Asertivita by měla zlepšit vaši schopnost brát věci s nadhledem, ale i jednat a vyjednávat, nebát se, nerozčilovat se.



Asertivní je upoutat pozornost tam, kde je toho třeba a kde to považujete za nutné.



Asertivně lze řešit konflikty bez trpkosti a dávat chybujícím možnost napravit jejich chybu.



Asertivitou je možno mírnit hněv a rozčilení tím, že je nebudeme považovat za dopink, bez něhož neprojevíme své názory, až pohár trpělivosti přeteče.



Asertivně je možno bez pocitů viny sdělovat nepříjemná rozhodnutí, realizovat opatření a požadovat postupy, jež jsou sice správné a vyplývají ze zákonů, ale těm, s nimiž jednáte, příliš nevyhovují. Tímto způsobem lze hledat a najít kompromis, pokud to považujeme za správné, ale stejně tak asertivně setrvat na svém stanovisku zcela beze změny tam, kde podobně jako Napoleonovi gardoví seržanti u Waterloo nemáme kam ustoupit.

Z toho vyplývá, že asertivita je souhrnem zásad komunikace a zároveň i přístupem k životu. Není to filozofický směr ani návod, jak žít čtyřiadvacet hodin denně. Máme vždy plné právo rozhodnout, zda budeme v danou chvíli a s danou osobou jednat asertivně, nebo ne. Co je důležité mít na paměti, je cíl, čeho svým jednáním chceme dosáhnout, případně zda nám v danou chvíli více záleží na konkrétním výsledku, nebo na dlouhodobém vztahu. Ne vždy je prohrou, co vypadá na první pohled jako ústupek.


26

ZÁKLADNÍ ASERTIVNÍ PRÁVA



Mám právo sám posuzovat své vlastní chování, myšlenky a emoce a být za ně a za jejich důsledky sám zodpovědný

Pověra : Neměl bys nezávisle posuzovat sám sebe a svoje reakce. Musíš být posuzován vnějšími pravidly a autoritou, která je moudřejší a větší než ty sám. Názor na to, co je dobré a co špatné, je velmi relativní. Na to „co se má“ a „co nemá“ v zásadě nemusíme reagovat. V prvním asertivním právu je důležitá zmínka o naší zodpovědnosti za své činy. Například můžeme být hrubí na šéfa, ale je pravděpodobné, že příště nebudeme mít příležitost to zopakovat. 

Mám právo nenabízet žádné výmluvy či omluvy ospravedlňující tvé chování

Pověra : Za své chování jsi odpovědný druhým lidem a měl bys tedy to, co děláš, zdůvodnit a omluvit. Nejedná se o navádění k neslušnosti. Jen jde o to nepoužívat sebeponižující omluvy. Výmluvy, omluvy a vysvětlení často jen ukazují, že si nejste svým rozhodnutím úplně jistý, že máte nějaké pocity viny. Když je tomu tak, je lepší to přiznat a zbytečně se neomlouvat. 

Mám právo posoudit, zda a nakolik jsi odpovědný za řešení problémů ostatních lidí

Pověra : Vůči některým institucím, věcem a lidem máš větší závazky než vůči sobě samému. Měl bys obětovat svoje vlastní hodnoty, abys udržel tyto systémy v chodu. Jestliže nepracují efektivně, musíš se přizpůsobit ty, nikoliv systém. Ale na lidech se nedá „páchat dobro“. Na druhé straně, máte-li někomu pomoci např. půjčit auto, rozhodujte se sami tak, abyste neměli výčitky svědomí z toho, že jste se dostali do rozporu se svými zásadami. Např. „fajfka, ženská a auto se nepůjčují ....“ Není pravda, že vůči některým institucím a lidem máme větší závazky než vůči sobě. Že bychom měli obětovat své vlastní hodnoty a přizpůsobit se. Máme v podstatě dvě možnosti. Buď budeme dělat to, co chceme a budeme se cítit provinile, anebo budeme dělat to, co chce druhá strana a budeme naštvaní.


27



Mám právo změnit svůj názor

Pověra : Názor, ke kterému ses přiklonil, bys neměl nikdy měnit. Musel bys ospravedlnit svůj nový výběr nebo přiznat, že ses mýlil. Pokud ses mýlil, znamená to, že jsi nezodpovědný, že se asi budeš mýlit znovu, že prostě nejsi schopen se sám rozhodnout. Ano, mám právo změnit svůj názor, ať v maličkosti či v podstatných záležitostech, a mám právo to přiznat, dokonce být na to hrdý. Např. při změně postupu prací stačí konstatovat, že jsem změnil názor, nový postup je lepší, vychází z nových skutečností. Připomeňme si jeden příklad z minulosti poměrně nedávné. Slavný dětský lékař, světově uznávaný odborník profesor Švejcar po mnoha letech propagování umělé dětské výživy veřejně přiznal v televizi : „Mýlil jsem se. Pro malé děti má zásadní význam kojení a co nejdelší kontakt s matkou. Dnes už víme, že to všechno umělá výživa nemůže nahradit.“ 

Mám právo dělat chyby a být za ně zodpovědný

Pověra : Nesmíš dělat chyby. Pokud je děláš, musíš mít pocit viny. Ostatní lidé by v takovém případě měli tvé chování a rozhodování kontrolovat. Není pravda, že nesmíme dělat chyby a že pokud je uděláme, musíme mít pocit viny. Jen ten, kdo nic nedělá, nic nezkazí. Jednodušší je v případě chyby asertivně říci : „Máš pravdu, udělal jsem chybu, přiznávám. Jako každý druhý, také já dělám chyby.“ Proto, že člověk dělá chyby, nemusí se cítit špatným. Chyba je jenom chyba, nic víc a nic míň. 

Mám právo říci „Já nevím“

Pověra : Měl bys znát odpovědi na všechny dotazy týkající se možných důsledků tvého chování, protože, když tyto odpovědi neznáš, nejsi si vědom problémů, které způsobuješ ostatním lidem, jsi nezodpovědný a měl bys být kontrolován. Nikdo přece nezná odpověď na každou otázku, proto stačí otevřeně přiznat svou nevědomost. Připomeňme si zde slavného filozofa Sokrata a kolik moudrosti se skrývá v jeho výroku „Vím, že nic nevím “ Nedoporučujeme však používat takovou odpověď často v oblasti, kde jsme považováni za odborníky. Tam použijeme např. „Nevím přesně, ale zjistím to.“ apod. 

Mám právo být nezávislý na dobré vůli ostatních

Pověra : Lidé, se kterými přicházíš do styku, k tobě musejí mít kladný vztah. Potřebuješ kooperaci druhých lidí, abys přežil. Je velmi důležité, aby tě lidé neměli rádi. Naše chování nemusí být závislé na schválení kohokoliv z našeho okolí. Nemusíme být obdivováni, ani oblíbeni. Člověk nemůže žít ve stálém střehu, zda se náhodou nechová jinak, než si to druhý přeje. Občas se zkrátka i někoho dotkneme. Průvodce kompetencí - Efektivní komunikace

28



Mám právo dělat nelogická rozhodnutí

Pověra : Vše co děláš musí mít logiku podle všeobecně platných pravidel, které jsou v souladu s tím, co ti říkám. Jinak nejsi spolehlivý. Kdybychom dělali jenom logické a rozumné věci, byli bychom jako roboti či počítače. Ve skutečnosti řada věcí v životě nejde uspořádat ani logicky ani rozumně. I když „to“ není logické nebo rozumné, nemusíme se přesto vzdávat svého rozhodnutí a nutně přijmout rozhodnutí někoho jiného. A láska je častokrát úplně nelogická, nebo ne ? 

Mám právo říci: „Já ti nerozumím.“

Pověra : Musíš být senzitivní a umět předvídat potřeby svých bližních. Musíš chápat, co potřebují, aniž by to jasně řekli. Často na nás někdo hledí uraženě, je na nás rozzlobený a my nevíme proč. Není v naší moci mít telepatické schopnosti, umět číst myšlenky, být takto rozumějící a chápavý. Bez jakéhokoliv pocitu viny můžeme říci:“Já ti nerozumím.“ 

Mám právo říci : „Je mi to jedno.“

Pověra : Musíš se snažit být lepší, stále lepší, dokud nebudeš ve všech ohledech perfektní. Asi se ti to nepovede, ale musíš se snažit. Člověk má právo nebýt perfektní podle definice někoho jiného. Co je dokonalé pro jednoho, může být špatné pro druhého. Na řadu pokynů, otázek nebo podnětů, které nás nabádají k tomu abychom byli lepší nebo přímo dokonalí můžeme reagovat odpovědí: „Je mi to jedno.“ 

Mám právo sám se rozhodnout, zda budu jednat asertivně nebo ne.

Jsou situace, kdy mně nevyhovuje jednat podle zásad asertivity. Dovolím bez si jakéhokoliv pocitu viny manipulaci, agresivitu nebo jiný způsob chování a ponesu za to i důsledky. Je to jen a jen moje rozhodnutí. Uplatňování asertivních dovedností nebude efektivní, pokud budou doprovázeny známkami nejistoty. Asertivní styl komunikace sestává ze základních složek chování, jako je například celkový výraz tváře a mimika, udržování očního kontaktu, pohyby rukou, gestikulace, základní postoj a držení těla atd. Nezbytná je shoda mezi tím, co se říká a jak se to říká.


29

ASERTIVNÍ TECHNIKY Na tomto místě je nutné si uvědomit, že popis dovedností a technik v textu nemůže nahradit praktický nácvik. Každá z nich by zasluhovala samostatný trénink. Nicméně pro doplnění bloku o asertivitě uvádíme alespoň jejich stručný přehled. Komunikační dovednosti související s asertivitou Dovednost aktivně naslouchat Dovednost naslouchat empaticky Dovednost říci NE Dovednost požádat o laskavost Dovednost vznést oprávněný požadavek Dovednost přijmout i vyjádřit kompliment Dovednost vyjádřit i přijmout kritiku Dovednost společenské konverzace Techniky Přeskakující gramodeska Chovat se jako jehla na poškrábané gramodesce. Nenechat se vtáhnout do diskuse, nenechat se vyprovokovat, věcně a, důrazně a vytrvale stát na svém. Neprosit, neponižovat se. Technika je vhodná, prosazujeme-li skutečně oprávněný požadavek

Sebeotevření Klidně a otevřeně vyjádřit, co cítíme, jak to vidíme, co prožíváme.

Přijatelný kompromis Vhodný v situacích, kdy oba mají kus pravdy, jde o nabídnutí řešení, kdy obě strany částečně vyhrají a ani jedna neprohraje, tzv. princip „win – win“


30

Negativní aserce Základem je souhlasit s kritikou a dále se dotazovat, jaké další chyby ještě dělám. Důsledkem je nakonec buď nějaká pochvala nebo se kritika nakupí a já se dozvím skutečné názory kritizujícího na svou osobu. Pomáhá rozpoznat, oč vlastně protějšku doopravdy jde.

Otevřené dveře Schopnost vyjádřit obecný souhlas s kritikou a otevřít dveře emocím protějšku. To agresi odvede, emoce vyprchají a protějšek se zklidní. Technika je vhodná zejména, máme-li pocit, že kritika je neoprávněná.

Selektivní ignorování Reakce na hrubou urážku, provokaci či nehoráznost. Spočívá v zachování klidu. Chováme se, jako bychom ji neslyšeli.

Poskytování volných informací Vhodné při společenské konverzaci k udržení hovoru, nebo na začátku svízelného rozhovoru. Spočívá ve sdělování informací, které si druhá strana nevyžádala, ale mohou pro něj být důležité či zajímavé. Nutnou podmínkou asertivního jednání je především vědět, co chci a jasně to sdělit. V běžném životě pochopitelně s jednou dovedností nebo technikou nevystačíme. Úspěch asertivity nezáleží ani na kombinaci technik, ale především na celkové jistotě projevu. Není tedy důležité jen to, co říkáme, ale především jak to říkáme.


31

KOMPLIMENTY Profesor stojí před přednáškovým sálem na univerzitě třetího věku. Potřásá si rukou a loučí se s odcházejícími studenty. Zastaví se u něj i manželský pár. Manžel, který je už tak trochu unavený, praví: “Chtěl bych vám říct, že ta vaše dnešní přednáška opravdu za moc nestála.“ Manželka chce faux pas napravit: „Vůbec ho neposlouchejte, pane profesore, on jenom opakuje to, co slyšel říkat ostatní.“ Umění pochválit, stejně tak jako pochvalu přijmout, je dovednost, která není tak jednoduchá, jak by se na první pohled mohlo zdát. Souvisí totiž s pozitivním postojem k sobě samotnému i ostatním, se schopností ocenit sám sebe i jiné lidi, a to v naší kultuře zcela běžné není. Všichni nejspíš z dětství známe přísloví „Samochvála smrdí“, na řadě z nás se podepsalo. Zkrátka, v naší kultuře se poskytuje spíše negativní zpětná vazba, takže nám jde lépe kritizování než ocenění sebe i druhých. Upřímně vyjádřit úctu, obdiv nebo pochvalu je pro řadu lidí docela obtížné. Souvisí to i s obavou, že náš kompliment nebude přijat a my budeme odmítnuti, s nejistotou, strachem ze sebeotevření. Výsledkem pak často bývá pochvala spíše ironická. Tam tak moc neriskujeme. Vyjádřit a přijmout kompliment patří k asertivním dovednostem, který jsme na tomto tréninku zmiňovali . Jak tedy postupovat ?

Vyjádření komplimentu Kompliment je přímé vyjádření toho, co se nám na druhém líbí. Je to v podstatě pozitivní zpětná vazby. Při vyjadřování komplimentu se často dopouštíme chyby tím, že druhého hodnotíme. Může to působit jako nevěrohodná společenská fráze. Správně se mají vyjadřovat osobní pocity; oceňovat konkrétně to, co se podařilo, co se nám na druhém zamlouvá.


32

Porovnejte Nesprávně vyjádřený kompliment Jste dobrá sekretářka.

Máš hezký kabát.

Správně vyjádřený kompliment Oceňuji, jak jste zorganizovala pracovní jednání. Zamlouvá se mi, jak dokážete studenty motivovat. Tvůj kabát se mi líbí.

Jsi dobrý kuchař.

Moc mi chutnalo, co jsi připravil.

Jste dobrá učitelka.

Chválíme – li někoho, natočíme se k němu tělem a přitom se na něj díváme. Kompliment proneseme dostatečně zřetelně.

Přijetí komplimentu Při přijímání komplimentu neupadáme do zbytečných rozpaků. Kompliment nijak nezlehčujeme ani neironizujeme. Rovněž se nepokoušíme přehnaně děkovat. Pokud cítíme potřebu, přidáme svůj osobní pocit. Když se stane, že z komplimentu nemáme příjemný pocit nebo nevíme, co jím chtěl autor říct, vyžádáme si dodatečné informace. Porovnejte Kompliment Ten dort, co jsi upekla, je opravdu výborný. Oceňuji vaši zajímavou prezentaci. Jste mi sympatický, těším se na naši spolupráci.

Nesprávné přijetí Prosím tě, na tom nic není, to umí každý. Měl jsem strach, že při ní všichni usnou. Ale běžte, jakýpak sympatický.

Správné přijetí Děkuji, jsem ráda, že sis pochutnal. Děkuji, vážím si vašeho ocenění. Děkuji, nevím, co je na mně tak sympatického, ale na spolupráci se také těším. Ten nový svetr ti moc Ale, prosím tě, ten už je Děkuji, jsem rád, že se ti sluší. starý. líbí. Při přijímání komplimentu se nevrtíme, neotáčíme stranou, neklopíme zrak.


33

Kouzlo porozumění. Průvodce kompetencí - Efektivní komunikace

Recommend Documents