Vzdělávací program ZÁKLADY PODNIKÁNÍ
Komunikace aneb
„kouzlo porozumění“
Pojem komunikace •
jedná se o proces vzájemného dorozumívání, kdy sdělující předává příjemci nějakou informaci
•
komunikace není proces specificky lidský, lze se s ním setkat i u zvířat, kteří si předávají informace různými způsoby. )interakce pomocí pachů, dotyků, různými gesty a postoji)
•
komunikovat lze i v případě, že nikdo nic neříká, odchází k ní totiž i tím, že mlčíme - i tak je možné druhému sdělit naše postoje a emoce, které k němu cítíme
•
komunikaci je třeba chápat jako oboustranný proces vzájemného sdělování
Struktura komunikace Komunikaci tvoří ji následující složky:
- komunikátor (ten, kdo vysílá určitou inf.) - komunikant = recipient (ten, kdo inf. přijímá) - komuniké (obsah sdělení) - komunikační kanál (cesta, po níž komunikace probíhá)
Druhy komunikace Sdělovat informace lze mnoha způsoby. Během fylogeneze, vytvořil člověk velké množství komunikačních znaků, forem a prostředků, pomocí kterých se dokáže dorozumívat.
Člověk jako jediný tvor se dokáže dorozumívat pomocí artikulovaných zvuků, které tvoří řeč. Kromě této verbální komunikace je možná i komunikace beze slov - tzv. nonverbální komunikace.
Verbální komunikace zákl. prvkem pro komunikaci je slovo - ta mohou být řečena nebo napsána, podle toho lze dělit řeč na mluvenou nebo psanou -
podle počtu hovořících se může jednat o monolog, dialog či o komunikaci ve skupině
-
masovou komunikaci představují sdělovací prostředky jako tisk, rozhlas, televize
-
verbální komunikací se zabývá mnoho vědních disciplin, mezi nejzákl. patří: - lingvistika - jazykověda - filologie - věda o lidské řeči - sémantika - nauka o významové stránce slov
- rétorika - věda o řečnickém umění - syntax - věda o správném řazení slov - paralingvistika - studium „svrchních tónů řeči“
Neverbální komunikace Neverbální komunikace má k dispozici kromě řeči i jiné sdělovací prostředky - např. použít gesto, výraz tváře, atd. Předpokládá se, že neverbální komunikace je starší než řeč. Oba druhy komunikace probíhají za normálních okolností současně. Řeč je doprovázena gesty, výrazem obličeje, oddálením či přiblížením.
̶
Co lze nonverbálně sdělovat? emoce, postoje a vztahy k druhým, aktuální psychický stav, zájem o sblížení a snahu o změnu postoje partnera, snahu o řízení vývoje dalšího vzájemného styku Druhy nonverbální komunikace: – výraz obličeje, gesta, doteky, oddálení, postoje, pohyby, pohledy, tón řeči, úprava zevnějšku
Neverbální komunikace Mimika • • •
Sdělování výrazy obličeje, zvláště pak vyjadřování citů a emocionálních stavů (radost, smutek, překvapení, strach, spokojenost, zájem, štěstí, neštěstí apod.). Nejsilněji se v ní odráží emoční prožívání – psychické rozpoložení člověka. Je důležitá při prvním dojmu.
Oční kontakt - pohledy • je důl. komunikátorem a sdělovačem emocí, očima zahajujeme každý sociální kontakt s neznámou osobou. • pro sociální psychologii je důl. kam pohled očí směřuje, příp. jak dlouho - příliš dlouhé dívání se do očí způsobuje nervozitu toho druhého, naopak „uhejbání“ očí jinam způsobuje averzi.
Neverbální komunikace Gestika •
téměř každý člověk používá při řeči pohybů rukou - gestikulaci, pomocí gest podtrhujeme to, co chceme vyjádřit, způsob gestikulace je u jednotlivých lidí různý, existují i národnostní a etnické rozdíly
•
z gest je možno usuzovat i na některé vlastnosti hovořícího - na temperament, agresivitu, dominanci, tendenci k poučování, kooperativnost, ale i na aktuální stav psychiky
Haptika •
je komunikace dotykem, řadíme sem podání ruky, objetí, pohlazení, uhození, apod.
•
taktilně lze sledovat pozitivní i negativní vztahy mezi komunikujícími
•
z doteku ruky poznáme charakter sociálního kontaktu
Neverbální komunikace Posturika • sdělování fyzickým postojem, tj. konfigurací všech končetin, krku, hlavy, trupu Kinezika • bezděčné pohyby rukou, nohou, hlavy, trupu
Neverbální komunikace Proxemika •
způsob komunikace přiblížením nebo naopak oddálením komunikujících osob
•
tento způsob spočívá ve vzdálenosti, která dělí lidi, kteří jsou spolu v interakci - tato vzdálenost může být různá, podle vztahu, který k sobě komunikující osoby cítí
•
v teorii sociální komunikace se rozlišují tzv. proxemické zóny:
•
intimní zóna - vzdálenost kolem 30 cm, kterou si mohou porušit pouze intimní přátelé, aniž by v nás vyvolali nepříjemné pocity
•
osobní zóna - je asi do vzdálenosti 75 cm, kontakt osob je přátelský s možností eventuálních dotyků
•
sociální zóna - do vzdálenosti 2 m, tato zóna umožňuje neosobní jednání, obchodní či služební styk, komunikaci ve skupině
•
veřejná zóna - je do vzdálenosti od 3,5 - 7 m, ze které hovoří např. řečník k posluchačům
Poruchy komunikace -
mezi komunikátorem a komunikantem dochází někdy k úbytku informací nebo k jejich zkreslení. V těchto případech hovoříme o poruchách komunikace, a to ve smyslu kvantitativním nebo kvalitativním
poruchy v komunikačním kanále - např. hlučností prostředí, nedoslýchavostí, nesoustředěností poruchy z neujasněnosti smyslu slov - např. slovo koleje
Poruchy komunikace brainwashing (vymývání mozku) Jedná se o poruchy , ke kterým dochází v průběhu konfliktních situací - jedná se o následující: • hrubě destruktivní komunikace (komunikace s cílem člověka ponížit a urazit) • autoritářská komunikace (tendence vnutit druhému vlastní postoje)
• disjunktivní komunikace (jedince neovlivňují přijímané zprávy, podněty zlehčuje) • pseudokomunikace - komunikace formální • nonkomunikace - faktické přerušení komunikace, i když přítomnost partnerů trvá
Poruchy komunikace podvědomé poruchy řečového projevu - nedokončení započaté věty, kdy mluvčí zůstane v půli věty a již začíná větu druhou
- přeřeknutí se a zakoktání, vyskytující se u lidí v tenzi a nejistotě - používání parazitních slov
Chyby v komunikaci •
devalvování druhého, jeho názorů (shazování, posměch)
•
změna tématu, která má být považována za odpověď
•
nedokončování vět
•
chytání za slov
•
fráze, nejasné výroky
•
dvojsmysly
•
mluvení za druhého
•
interpretace projevů a chování druhého
•
nálepkování, tj. značkování chování druhého
•
manipulace, tj. ovlivňování chování druhých se zištným cílem
•
verbální agrese: osočování, slovní napadání, ironie, sarkasmus, urážení
•
neverbální agrese: demonstrativně ignorovat, mlčet, útrpně se tvářit
•
skákání do řeči
Chyby v komunikaci •
despekt
•
podezíravost, podceňování druhého
•
pochybování o kompetenci druhého
•
diskvalifikace někoho
•
necitlivé až necitelné chování
•
šikanování
•
zneužívání důvěry
•
nedodržování dohodnutých pravidel
•
pomlouvání
•
záměrné neposkytnutí pomoci
•
záměrné zatajování celé pravdy
•
úmyslné poskytnutí falešné informace
•
skrývání skutečných motivů
•
nerespektování druhého
Asertivita • „umění se prosadit“
• „být asertivní“ = člověk je nezávislý, ale uznává a respektuje práva a názory jiných lidí. Současně zná i svá práva a dokáže je prosadit. • Zdravé, přiměřené sebeprosazení. • Nejednat na úkor druhých, ale také nepřipustit jednání ostatních na úkor můj.
Základní způsoby chování A) PASIVNÍ CHOVÁNÍ •
Bezbrannost vůči požadavků druhých.
•
Chybí mu sebejistota v projevu, nedokáže se prosadit.
•
Nepřirozeně snaživý.
•
Vyhýbá se konfliktním situacím.
•
Přizpůsobuje se silnějším jedincům.
•
Nízké sebevědomí, deprese.
B) AGRESIVNÍ CHOVÁNÍ •
Jedinec prosazuje sebe na úkor druhých, ponižuje a pokořuje ostatní.
•
Vlastní chyby a nedostatky si nedokáže přiznat.
•
Přehnané sebevědomí je zástěrkou komplexů, které svou agresivitou kompenzuje.
•
Zaujímá „roli diktátora“ „roli soudce“, „roli kontrolora“, který se prosazuje silou a hrubostí.
•
Častá ironie, znehodnocování.
•
U depresivních lidí – střídání pasivního a agresivního chování (agrese vůči nejbližším, partnerům, dětem) (pasivita vůči cizím lidem a autoritám).
Základní způsoby chování C) MANIPULATIVNÍ CHOVÁNÍ • Manipulátor navozuje u ostatních pocity viny, úzkosti, vlastní nedokonalosti. • Manipulace často probíhá pomocí citově zabarvených argumentů s odvoláním na morální hodnoty, slušnost, lidskost.
• Oblíbeným trikem manipulátora je činit druhého odpovědným za vývoj a řešení situace. • Jeden předstírá bezmocnost, druhý manipuluje agresivními postoji. D) ASERTIVNÍ CHOVÁNÍ
• Vyhýbá se manipulaci, ukřivděné pasivitě či zlostné agresi. • Respektuje partnera, umí naslouchat. • Nejde mu o výhru, ale o rozšíření možností. • Je schopen přiznat chybu, přistoupit na kompromis.
Prezentace „Prezentace je osobně přednesený slovní projev, jehož cílem
je přesvědčit ostatní“
• Účel prezentace. • Zajímavá prezentace. • PROČ? CO? KOMU? JAK?
Prezentace
= ŘEKNI JIM, CO JIM ŘEKNEŠ = = ŘEKNI JIM TO = = ŘEKNI JIM, CO JSI JIM ŘEKL =
„Musíš být hodně trpělivý,“ odpověděla liška. „Sedneš si nejprve kousek ode mne do trávy. Já se budu na tebe po očku dívat, ale ty nebudeš nic říkat. Řeč je pramenem nedorozumění. Každý den si však budeš moci sednout trochu blíž...“ Antoine Saint-Exupéry: Malý princ
