Kouzelníci bavili lid neurozený i urozený již za Rudolfa II. - mág neznámého jména udivil císaře nevysvětlitelnou procházkou karetního krále po stole

Svět chce být šikovně klamán! Napsal uživatel Karel Sýs Neděle, 19 Červenec 2009 09:28 -

Kouzelníci bavili lid neurozený i urozený již za Rudolfa II. - mág neznámého jména udivil císaře nevysvětlitelnou procházkou karetního krále po stole.

Muž, který propůjčil svým následníkům i jméno - Bartolomeo Bosco z Turína, který táhl s Napoleonovým vojskem na Rus, se v Praze produkoval několikrát. Dne 20. září 1828 chytal ve Stavovském divadle do holé ruky označené a kontrolované vystřelené kule. Jindy vystupoval na Slovanském ostrově či na Josefově náměstí (roku 1845).Už tehdy diváci chovali v oblibě kouzelnickou hantýrku či spíše hatmatilku - nesrozumitelné názvy výkonů: chromatikeketarahpoikilé, agnoskopické scény apod.

Knížetem českých kouzelníků byl Viktor Ponrepo.

Čtyřiašedesátiletý Edison přijel do Prahy 14. září 1911 s manželkou a třináctiletým synem. Na prohlídku města si vyšetřil jen dva dny. Slouží mu ke cti, že kromě obligátních památek navštívil Ponrepův kinematograf aneb „Divadlo živých fotografií" v 1. poschodí domu U modré štiky v Karlově ulici čp. 180, o němž mu někdo řekl, že je prvním pražským biografem. To byla voda na jeho mlýn! Traduje se, že poklepal Ponrepovi na rameno a rozloučil se slovy císařů: „Je to malé, ale dobré. Tak má kino vypadat."

Ponrepovo první stálé kino v Praze hrálo od 15. září 1907. Policie se obávala požárů. Majitel musel získat úřední osvědčení asi tohoto znění: „Celý přístroj kinematografický uznán po stránce technicko-bezpečnostní k veřejným produkcím za účasti obecenstva způsobilým."

1/9


První filmy měly obdobný obsah i názvy jako šestákové romány: Jízda Nebraskou, Ukradené dítě, Začarovaný zámek, Na lupiče s prosbou, Katastrofa v San Francisku, Potrestaná láska, Souboj dam amerických, Atentát na Amerického presidenta Mac Kinleye v Buffalo, Elektrická poprava anarchisty Čolgoše...

V létě se promítalo v zahradních restauracích, například v pivovarské zahradě v Nuslích.

Na magické kousky musel adept získat od úřadů osvědčení. To Ponrepovo pochází z 15. května 1881:

„Níže podepsaný oprávněný eskamotér potvrzuje, že p. Dismase Šlambora vyzkoušel z umění eskamotáže a vyšší magie, více představení jeho byl přítomen a na základě toho uznal ho způsobilým, aby veřejná představení uspořádal, ježto jeho produkce jsou hodny shlédnutí a on na každém divadle vystoupiti může. Podepsán Heinrich Gutwald, c. k. Místodržitelstvím koncesovaný Salonní magik."

Viktor Ponrepo, vlastním jménem Dismas Šlambor, sám kouzelník, vydal knihu „Moderní salonní kouzelnictví, hojná sbírka uměleckých kousků z oboru salonní eskamotáže, břichomluvectví, čtení myšlenek, různé pokusy z fysiky, mechaniky, arithmetiky a společenské hry pro umělce z povolání i diletanty, pro spolkové zábavy, cirkusy a pod., se 122 ilustracemi. Sestavil na základě dlouholetých zkušeností Viktor Ponrepo, první český prestidigitateur a majetník kouzelného divadla".

Aby získal obecenstvo, uchýlil se k reklamním trikům. Ke každé prodané vstupence přidal zdarma los a předem oznámil ceny. Po skončení produkce se losovalo. Trik byl ovšem dvojsečný. Výhry sice nebyly valné, ale přece jen něco stály a navíc si - jak jinak v Čechách! proti sobě obrátil diváky, kteří nic nevyhráli.

Dochovala se stížnost jistého řídícího učitele z Dobrušky, zaslaná pražskému c. k. policejnímu ředitelství:

2/9


„Eskamotér Ponrepo před představením za oknem hospody různé věci vystavoval a tvrdil o nich, že budou vydány jako výhry vylosovaným návštěvníkům večerního představení. Byly to například stříbrné hodinky Remontoirky, cenné věci z kůže a pod. Když pak večer opravdu k vylosování došlo, byly výhercům vydány věci podobné předmětům vystaveným, ceny však nepatrné..."

Policie však - zřejmě spíše z pohodlnosti než kvůli obdivu k Ponrepovu eskamotérskému umění - stížnost odložila a žalobníčkovi odpověděla: „Dnes, po několika týdnech, je těžko zjišťovat, byly-li výhercům dány opravdu předměty jiné, než které byly vystaveny, a ostatně, jelikož pan řídící za los nic neplatil, neboť ten byl divákům zdarma přidán, nemůže se nikterak cítit poškozen."

Nicméně tombola nezabírala, jak si Ponrepo sliboval, a proto vsadil na moderní techniku. Nejprve zakoupil Edisonův fonograf a úspěch se dostavil takřka vzápětí. Lidský hlas, vycházející z růžově natřené trouby, ohromoval zejména vesnický lid, což ovšem někdy zavdalo příčinu k pomluvám. Mnozí totiž měli Ponrepa za podvodníka, který ozývající se zpěváky i hudebníky někde ukrývá, případně se spolčil s čertem. Od fonografu byl už jen krok ke kinematografu bratří Lumiérů a my již víme, že na tomto koni Ponrepo doklusal takřka ke smrtelné posteli.

Na sklonku života Ponrepo pochopil, že ho kouzelné pohyblivé obrázky již neuživí. V roce 1924 požádal o obnovení své kouzelnické licence, aby mohl kinematografická představení zpestřovat oněmi kousky, jimiž zahájil svoji uměleckou dráhu.

Dne 4. prosince 1926 - byla sobota - ho v kavárně Rokoko, v níž měl poradu s kolegy, jak čelit krizi kin, ranila mrtvice. První český prestidigitateur, majetník kouzelného divadla a Velký konzervátor světla zemřel v nemocnici Milosrdných bratří ve věku 68 let.

Necelé dvě hodiny po Ponrepově smrti se u jeho bytu domáhala vstupu delegace československé eskamotérské a kouzelnické organizace, aby mu slavnostně sdělila, že byl právě jmenován čestným členem a že největší kouzelnická lóže byla nazvána jeho uměleckým jménem.

3/9


Zůstala po něm kniha kouzelnických kousků a kratičký dvanáctimetrový film, na němž se nechal natočit, kterak se - on nesmrtelný - uklání svým smrtelným divákům.

Chcete znát aspoň jeden z Ponrepových triků? Zde je Tajemný kabinet:

„Umělec předstupuje před obecenstvo, má v ruce provazy, a požádá, aby je laskavě prohlédlo, jestli jsou dost pevné. Poté požádá, aby někdo z obecenstva, kdokoliv, mu svázal ruce a nohy a navíc ho připoutal k židli. Je úplně lhostejné, jak kdo váže, hlavní však je, aby se umělec mohl trochu pohnout.

Když byly tyto obšírné přípravy vykonány, přitáhne pomocník stánek, který stojí stranou na jevišti, na umělce, aby byl zezadu a ze stran dobře kryt.

Pomocník ukáže z dálky dětskou tabulku, po obou stranách úplně čistou. Pak vezme arch bílého papíru, rovněž jej ukáže po obou stranách a položí umělci na kolena; tabulku dospod a křídu navrch.

Zatáhne záclonu a požádá pány, kteří jsou na jevišti, aby chodili kolem dokola a dobře hlídali.

Za chvíli je slyšet povel rajc! Fámulus roztáhne záclonu, přičemž se páni na jevišti musí zase posadit.

Fámulus vyjme tabulku z papíru ven a hle! Stojí tam: Svět chce být klamán!

Fámulus odstraní papír, který až dosud ležel na umělcových kolenou, odstrčí kabinet dozadu a vyzve přítomné pány, aby se podívali, jestli je umělec dosud přivázán, jako byl dříve. Pánové

4/9


prohlížejí důkladně ruce i nohy a vše naleznou v pořádku.

Tu se kabinet přistrčí a tabulka se dá ještě jednou důkladně prohlédnout, a to již bez papíru, který se odnese.

Pak dá fámulus tabulku opět umělci na klín, zakryje kabinet a po povelu rajc zase tabulku vezme a ta je opět popsaná. Stojí tam: Ten pán to příliš utáhl - odplata ho nemine!

Fámulus ukáže tabulku na všechny strany, aby šla dobře přečíst, vezme připravenou židli, na které leží tamburína, zvonek, trumpeta a košík, v němž je trochu syrových brambor. Vše, jak to na židli leží, se dá i se židlí do kabinetu a opět se zakryje.

Hudba hraje a hle! Trumpeta troubí, tamburína vyletí do výšky, brambory létají ven, zvonek zvoní.

Nato na povel rajc pomocník kabinet otevře: umělec sedí opět přivázán a zkroušeně, jako by se ho to ani netýkalo.

Fámulus nástroje vezme a umělec požádá někoho z pánů, aby se k němu do kabinetu posadil na židli, a přímo vyzve pána, který ho vázal, aby se laskavě kousku zúčastnil. Ten se posadí vedle umělce.

Umělec pak sděluje, že onen pán bude všechno slyšet, všechno cítit, ale nic nebude vidět. Račte si nechat zavázat oči, praví, což fámulus, přinášeje velký šátek, již složený, ochotně učiní a divákovi oči zaváže. Přitom musí dát jednu jeho ruku umělci na rameno a druhou na koleno.

Budu vás prosit, praví umělec, abyste nahlas hlásil všechno, co se zde bude dít; zároveň budu prosit, abyste se zavázal čestným slovem, že si pásku z očí sám sejmete teprve tehdy, až vám to dovolím.

5/9


Když pán přislíbí, fámulus zakryje kabinet. Hudba nyní nesmí hrát - chvíli je ticho jako v hrobě.

Po malé chvíli křičí pán: Někdo mě tady tahá za mašli. Za chvíli zase: Někdo mě tu bere hodinky.

Je slyšet povel rajc, fámulus otevře a hle: pán drží umělce ve stejné pozici jako dříve.

Opět zazní povel: Zastřít, načež hudba spustí, což vše musí zaranžovat fámulus.

Je slyšet křik - umělcův kabát letí přes kabinet ven.

Kabinet se opět odkryje, umělec sedí svázán bez kabátu.

Kabinet se opět zastře, hudba hraje. Vtom je uvnitř kabinetu slyšet výstřel a křik. Opět nějaký kabát letí nahoru. Pomocník na rozkaz otevře a hle! Zmíněný pán sedí bez kabátu. Rozrušen vychází ven, přičemž ho doprovází potlesk a smích obecenstva.

Tu pomocník vezme umělcův kabát, položí mu ho na kolena a opět kabinet zakryje, a než se vše utiší, opět je slyšet rozkaz a po odkrytí je umělec oblečen do kabátu. Umělec přítomným pánům děkuje, ti odcházejí z jeviště, načež fámulus rozvazuje provazy. To však nejde tak snadno, takže vezme nůž a vše přeřeže.

Umělec se ukloní a odchází, opona padá.

6/9


Vysvětlení

Provedení kouzelného kabinetu spočívá na dobrém pomocníkovi, který je v tomto kousku vlastně rovněž eskamotérem.

V tomto čísle hraje velkou úlohu tabulka. Je to sice obyčejná tabulka s rámečkem, nejlépe však lepenková. Na jednu stranu napíšeme sami křídou: Svět chce být klamán, načež dáme na tabulku přes písmo ještě jednu černou vložku z nějaké jiné tabulky, přičemž na tabulce dole vyřízneme kónický zářez, aby tabulka dole dobře držela, neboť nahoře se již přidrží. Obecenstvo se domnívá, že vidělo tabulku nepopsanou.

Při rozevření archu papíru se vložka nechá na klíně a opět přikryje polovinou papíru. Po ukázání nápisu Svět chce být klamán! se tabulka opět položí na klín a pak se i s vložkou a křídou odnese za jeviště.

Nyní se nechá umělec prohlédnout, což může směle udělat, neboť s provazy není ani hnuto. Umělec je tak svázán, jako byl dříve, a tím se klam dovrší.

Nato se tabulka bez vložky přinese a otře, dá se po obou stranách prohlédnout, pak se položí na kolena i s křídou.

Umělec má na kalhotech pod cípy kabátu malou kapsičku. Jak má ruce na židli přivázané, vždy si ponechá tolik vůle, aby mohl do kapsičky sáhnout pro nožík, otevřít ho a přeřezat provazy, ale tak, aby byly uvázané jen jeden řez od sebe, jeden řez od židle, aby umělec mohl vládnout rukama, a aby přitom na rukou nějaké kousky zůstaly viset.

Ostatní si již čtenář domyslí, co vše se dělo na začátku kousku. Obecenstvo se pak samo klame tím, že na tabulce stálo Svět chce být klamán! Ruce přece byly svázané, čímž se obecenstvo utvrdilo, že to vlastně umělec ani nedělá.

7/9


Tento kousek je repertoárovým číslem mnohých umělců, takže je třeba jeho tajemství zachovat."

Nejen Dismas - Ponrepo, i jiní kouzelníci si vymýšleli exotické umělecké pseudonymy: Ludvík Trnka - Karlini, Julius Cupák - Chung Ju Lise, Ladislav Dušek - Ishi Tomo...

Český kouzelník Jaroslav Marek - Longmark se vyučil u Italoameričana Raffaela Chefala a Dána Harryho Jansena a v roce 1928 se zúčastnil turné po SSSR.

Tisk psal, že se sovětští kouzelníci poučili a vytěžili z návštěvníků, co se dalo.

„Například Kio včlenil nápad se »záhadným domkem« (chvíli jakoby prázdným a chvíli zalidněným) do agitky Naše odpověď interventům: na scéně, která naznačovala východosovětskou hranici, se objevil kuomintangský diverzant, nahlédl do obou sovětských pohraničních budek, nikoho nespatřil, překročil hranici, ale z budek vypochodovali pohraničníci a vetřelce zajali."

Drastičtější reklamní triky praktikoval kouzelník Hásek. Přišel na trh, vyčaroval z vejce dukát. Prodavačka sbalila krám a doma roztloukla vejce po vejci, ovšem k vlastní škodě!

Dánský kouzelník Harry Jansen - Dante rovněž rozuměl reklamě. Když vystupoval v pražském Varieté, nechal v novinách otisknout výzvu, že přijede na Hlavní nádraží tím a tím vlakem a kdo ho pozná, obdrží 500 Kč. Nádraží bylo přirozeně nabité. Dante měl sice převlek, ale poznat se dal, výhru vyplatil a ještě rozdal volňásky.

Ponrepův žák František Samek byl předchůdcem Černého divadla - snímal si před

8/9


obecenstvem hlavu, dirigoval rej duchů apod.

Kouzelnictví přitahuje amatéry.

Eduard Štorch, učitel a spisovatel Lovců mamutů, pořádal prázdninové kursy na pražských Maninách, kde dětem předváděl kouzla primitivních národů i našich předků.

A „zuřivý reportér" E. E. Kisch předváděl ve svém pražském bytě U laboratoře kouzla s kartami a mincemi; dokonce prý uměl vyčarovat z klobouku králíky a vytahovat z uší peníze...

9/9

Kouzelníci bavili lid neurozený i urozený již za Rudolfa II. - mág neznámého jména udivil císaře nevysvětlitelnou procházkou karetního krále po stole

Recommend Documents