KORUNA ŽIVOTA 2 KORUNA ŽIVOTA 1. A 2. DÍL

KORUNA ŽIVOTA

KORUNA ŽIVOTA

1. A 2. DÍL

2

KORUNA ŽIVOTA

V roce 1997 přeloženo z originálu THE CROWN OF LIFE A Study in Yoga Dillí 1961

3

KORUNA ŽIVOTA

KORUNA ŽIVOTA Studie jógy KIRPAL SINGH



4

KORUNA ŽIVOTA

5

O AUTOROVI Kirpal Singh (1894 - 1974) ze severoindického Dillí začal již v mladém věku s intenzivním hledáním opravdového duchovního Mistra. Po léta zkoumal tvrzení jogínů a světců jako zástupců mnohých duchovních a filozofických škol. Jeho hledání vyvrcholilo Iniciací od velkého Světce z Bjásu, Báby Sawana Singha. Čtyřiadvacet let příkladně následoval vedení svého Mistra, a byl jím vyvolen jako jeho nástupce v duchovní posloupnosti. Poté sloužil po 26 let jako duchovní Mistr a inicioval více než 120.000 žáků po celém světě. Je autorem více než dvaceti knih pojednávajících o různých aspektech duchovnosti. Kromě toho sloužil jako prezident Světového společenství náboženství a byl organizátorem Světové konference o jednotě člověka.

KORUNA ŽIVOTA

SANT KIRPAL SINGH

6

KORUNA ŽIVOTA

Doporučujeme ctěnému čtenáři věnovat se před popisnou částí dílu prvního nejprve druhé části knihy. Stěžejní představení Surat Šabd jógy je působivou symfonií ducha i jazyka.

7

KORUNA ŽIVOTA

8

Předmluva TATO studie srovnávací jógy byla původně vyvolána nejrůznějšími otázkami na toto téma, které neustále proudily od uchazečů a žáků na Západě. Avšak ve snaze zodpovědět je systematickým a zevrubným způsobem narostla kniha do něčeho mnohem širšího, než byl původní záměr. Jak se nyní vyvinula, poslouží doufám nejenom těm, jejichž otázky vedly zprvu k jejímu napsání, ale všeobecně všem hledajícím, kteří chtějí pochopit, co jóga je, poznat množství jejích forem, jejich jednotlivé techniky a jejich duchovní účinnost. V tomto věku tisku není o knihy o józe nouze. Avšak zkoumáme-li je pečlivě, zjišťujeme, že většina z nich v nějakém směru nedostačuje. Buďto jógu pokládají v první řadě za systém ásan a fyzických cvičení, anebo za abstraktní a vysoce monistický systém myšlení postulující jednotu veškeré existence a konečné sjednocení jednotlivé duše s Nadduší. V každém případě je pohled na jógu, který tak získáváme, neúplný, omezující ji z praktické cesty duchovní dokonalosti a jednoty s Absolutnem v systém fyzické kultury či na školu (příp. skupinu škol) filozofie. Abychom se vyvarovali možnosti takového omylu, byl pro všechna pojednání v této studii vždy na zřeteli udržován konečný cíl všech jóg, jednota s Nejvyšším Pánem. Postupně jsou probírány všechny důležité staré i novodobé jógické formy, jsou vysvětlována a posuzována jejich cvičení a je zhodnocena míra, do jaké nás mohou vést ke konečnému cíli. Poslední řečené je snad ponejvíce nepochopeným a nejčastěji mylně pojímaným aspektem srovnávací studie jógy. Je příznačným rysem mystického zážitku, že jak duše vystupuje do úrovně

KORUNA ŽIVOTA

9

vyšší, než kde je zvyklá, projevuje tendenci (za nepřítomnosti nejvyššího vedení) považovat mylně tuto vyšší úroveň za samotnou úroveň nejvyšší, za Absolutní Říši. A tak zjišťujeme, že většina jóg, zatímco nás na vnitřní cestě vede vzhůru k určitému bodu, mylně tento pokládá za její cíl a přisuzuje si při relativní hodnotě hodnotu absolutní. Jediný způsob, jak můžeme účinně ohodnotit poměrnou duchovní hodnotu každé formy jógy, a tak vyjít ze současného dezorientovaného stavu, je přijmout jako měřítko samotnou nejvyšší formu jógy, jejíž účinnost je absolutní, a nikoli pouze relativní. Toto měřítko poskytuje Surat Šabd jóga, též známá jako Sant Mat (cesta Santů či Mistrů této mystické školy), opravdová Koruna života. Konáním jejích cvičení pod náležitým vedením dosáhli její znalci říší jiným mystickým školám neznámých, a konečně splynuli s Nejvyšším Pánem v Jeho Absolutním a Bezejmenném stavu Bezpodoby. Ve svých skladbách tito Světci opakovaně potvrzovali neporovnatelnou nadřazenost této jógy Zvukového proudu, a zatímco prostřednictvím přímého vnitřního vnímání popisovali různý duchovní dosah jóg ostatních, objasňovali nadále absolutní povahu jógy jim vlastní. Jak se jen uchazeči podaří proniknout principy srovnávacího mysticismu, jaké poskytuje Sant Mat, bude se mu, jak věřím, tato nanejvýš složitá věc stávat postupně jasnější. Uvidí, že protiklady, které znepokojují tolik jiných, když se poprvé setkávají se srovnávací studií mysticismu, nejsou vlastní mystické zkušenosti samotné, nýbrž jsou výsledkem záměny pravdy relativní za pravdu absolutní; omylu, jenž neexistuje pro ty, kdo následováním nejvyšší cesty zažili bezprostředně všechny vnitřní stavy a znají místa, kam může každá jóga vést. Otázka duchovnosti pak pro něho nezůstane jen zbytkem staré pověry a černé magie, nýbrž začne ji vidět jako jistou času nepodřízenou vnitřní vědu s jejími vlastními neměnnými zákony a různými mechanismy působení; s poznáním, jež není statické,

KORUNA ŽIVOTA

10

ale vyvíjelo se, jak člověk vystupoval od nižších k vyšším formám jóg. A především, jak doufám, zjistí, že splynutí s Nejvyšším Pánem není jen pouhým snem či hypotetickým postulátem monistické školy filozofie, nýbrž živou možností, jejíž uskutečnění je opravdovým cílem lidské existence a jejíž dosažení, za pravého vedení, pravé metody a pravého úsilí, leží v dosahu všech, bez ohledu na věk, pohlaví, rasu či vyznání. Sawan ášram, Dillí 6. června 1961

KIRPAL SINGH

KORUNA ŽIVOTA

11

Obsah DÍL PRVNÍ

Jógické nauky I. JÓGA : ÚVOD

15

Vrtti : Co jsou Duše a Nadduše Prakrti neboli hmota Vztah mezi třemi těly a pěti kóšemi Rozdělení stvoření podle kóší II. JÓGA VIDJÁ A JÓGA SÁDHNA Cesta jógy v teorii a praxi

19 21 23 27 27 31

1. ZÁKLAD STARÉ JÓGY Původ a technika jógového systému Základní pojmy

31 31 33

2. CESTA A VĚTVE AŠTÁNGA

34 35 41 43 44 49 50 50 53 54 54 57 58 59 60 61

JÓGY

I - II. JAMY A NIJAMY III. ÁSANY

Ásana jako forma jógy Přínos ásan Dokonalost v ásanách Potrava IV. PRÁNÁJÁMA NEBOLI JÓGICKÉ DÝCHÁNÍ

Plexy a čakry Pránájáma : Základní cvičení Sukh púrvak pránájáma Pránájáma jako forma jógy Pránický výcvik Přínos Prána jógy V. PRATJÁHÁRA NEBOLI KONTROLA SMYSLŮ VI. DHÁRANA NEBOLI SANJAMA

KORUNA ŽIVOTA

Dhárana jako forma jógy VII. DHJÁNA NEBOLI KONTEMPLACE

Dhjána jako systém jógy Přínos Dhjána jógy VIII. SAMÁDHI

Samádhi jóga 3. AŠTÁNGA JÓGA A MODERNÍ ČLOVĚK III. FORMY JÓGY 1. MANTRA JÓGA NEBOLI JÓGA VYSLOVOVÁNÍ Technika v Mantra józe 2. HATHA JÓGA 3. LAJA JÓGA 4. RÁDŽA JÓGA 5. DŽŇÁNA JÓGA NEBOLI JÓGA POZNÁNÍ 6. BHAKTI JÓGA NEBOLI JÓGA ODDANOSTI 7. KARMA JÓGA NEBOLI JÓGA ČINU 8. JINÉ JÓGY ZMÍNĚNÉ V GÍTĚ Jóga meditace Jóga duchovní zkušenosti Jóga mysticismu 9. JÓGA V ZOROASTRIJSKÝCH PÍSMECH 10. JÓGA A VNĚJŠÍ VĚDY IV. ADVAITISMUS Vlastní Já—základna vědomého života Povaha stvoření Vlastní Já neboli átman Povaha vlastního Já Individuální poznání a vědomí Poznání a jeho zdroje Povaha Brahmanu

12

67 76 78 79 80 84 87 92 91 93 95 102 104 109 111 114 116 116 117 117 118 123 125 125 127 128 128 129 129 131

KORUNA ŽIVOTA

13

DÍL DRUHÝ

Studie Surat Šabd jógy V. SURAT ŠABD JÓGA Jóga nebeského Zvukového proudu Zvukový proud Základní kameny Dokonalá věda Mistr VI. PODSTATA NÁBOŽENSTVÍ

136 142 146 159 165 184

1. STARÉ NÁBOŽENSKÉ SMĚRY : INDICKÉ, ČÍNSKÉ A ÍRÁNSKÉ

Hinduismus Buddhismus Taoismus Zoroastrismus 2. KŘESŤANSTVÍ 3. ISLÁM 4. SIKHISMUS VII. NĚKTERÁ NOVÁ HNUTÍ Rosenkrucianismus, teosofie a "Já jsem" aktivita Křesťanská věda a subud Spiritismus a spiritualismus Hypnóza a mesmerismus

185 185 192 195 198 199 207 214 223 223 225 226 228

VIII. ZÁVĚR

229

Rejstřík

238

Tabulky Některé jamy a nijamy Hathajógická potrava Plexy a čakry

37 51 73

KORUNA ŽIVOTA

DÍL PRVNÍ

Jógické nauky

14

KORUNA ŽIVOTA

15

KAPITOLA JEDNA

Jóga : Úvod VŠICHNI velcí učitelé lidstva, v každé době a v každé zemi, védičtí ršiové, Zoroaster, Mahávíra, Buddha, Kristus, Mohamed, Nának, Kabír, Bába Faríd, Hazrat Bahá, Šams Tabrízí, Mauláná Rúmí, Tulsí Sáhib, Svámidží, a mnoho jiných, dávali světu jedinou sádhanu, jedno duchovní cvičení. Jako Bůh je jeden, i Cesta k Bohu nemůže být než jedna. Opravdové náboženství, cesta zpět k Bohu, je Jeho vlastního provedení, a je proto nejstarší a také nejpřirozenější cestou, na níž neshledáme umělosti či strojenosti. Pro své praktické působení systém vyžaduje vedení učitele, zkušeného znalce zběhlého v teorii i praxi Para vidjá, vědy Onoho světa, jak je nazývána, neboť věc spočívá mimo dosah mysli a smyslového vnímání. Kde filozofie světa končí, opravdové náboženství začíná. Texty písem nám nanejvýš podávají jakousi zprávu z Cesty, kolik se dá jenom vložit do nedokonalých slov, nemohou nás však na Cestu vzít, aniž nás po ní vést. Duchovní Cesta je ve své podstatě Cestou praktickou. Kráčet po ní může pouze duch - odpoutaný a odosobnělý. Vnitřní člověk, duše v člověku, musí předně vystoupit nad tělesné vědomí, aby mohla přestoupit do vědomí vyššího, do vědomí kosmu a onoho světa. To všechno a ještě více stává se možností prostřednictvím Surat Šabd jógy, t.j. sjednocením pociťovaného "já" v člověku (Surat, vědomí) se Šabd neboli Zvukovým principem, skrze milost nějaké Mistrovské duše. Máme-li si učinit jasnou představu o učení Mistrů od pradávné minulosti až po dobu současnou, bude zde vhodné prostudovat charakter a rozsah Surat Šabd jógy a jejího učení v souvislosti s různými jógovými systémy, jak byly

KORUNA ŽIVOTA

16

vyučovány za starých časů, a také s principy advaitismu, jak je objasňuje Šankaráčárja. Slovo jóga je odvozeno ze sanskrtského kořene judž, který znamená setkání, sjednocení, přijímání, naplnění, abstrakce, realizace, pohlcení, anebo metafyzické hloubání nejvyššího druhu, jež je příslibem těsné blízkosti duše a Nadduše (džívaátmanu a Paramátmanu neboli Brahmanu). Pataňdžali, považovaný za otce jógového systému, definuje po vzoru svého předka Gaudapády jógu jako odstranění vrttů neboli vzruchů, které neustále probíhají v náplni mysli (čitu) v podobě jemného vlnění. Nazývá jógu čit vrtti niródha, neboli potlačení vrttů, t.j. očištění mysli od mentálních oscilací. Podle Jádžňavalkji znamená jóga způsobení a realizaci jednobytí individuální duše s Íšvarou neboli Brahmanem. Jogíni často jógu definují jako odhalení a rozvinutí ducha z jeho nesčíslných halících pouzder, ve kterých je ve své fyzické existenci uzavřen. Sant Mat, Cesta Mistrů, daleko od popírání jakýchkoli z těchto úkolů jógy, plně přijímá a potvrzuje všechno výše uvedené, a do jisté míry souhlasí i s vytčenými cíli, ty však považuje nanejvýš za pouhé ukazatele směrem ke konečnému určení. S tím se však nespokojí, nýbrž vede nás dále a říká nám o "Východu" z ohromného bludiště vesmíru a "Vchodu" do Nebeského domova Otce, o duchovní cestě, na kterou se musí duch vydat ze smrti do života nesmrtelného (z Faná do Baqá). To se děje vystoupením nad tělesné vědomí prostřednictvím systému sebeanalýzy a odtažením duchovních proudů z těla jejich soustředěním v sídle duše (Tisra til), která nadále postupně prochází mezicentry za Bunk-nálem, dovnitř obráceným tunelovitým průchodem, až dosáhne konečného stavu naplnění a dosahuje jednobytí se svým Zdrojem. Zde by se mohl někdo ptát na potřebu sjednocení duše s Nadduší, jsou-li v podstatě obě to samé a jsou již založeny jedna v druhé. Teoreticky vzato je taková otázka v pořádku, kolik z nás si to však také skutečně uvědomuje a působí

KORUNA ŽIVOTA

17

prakticky ve světle a životě tohoto poznání a vědomí? Na druhé straně se duše vždy řídí vedením mysli, mysl vedením smyslů, a smysly smyslových objektů, až duše svým neustálým, po věky a věky trvajícím spojením s myslí a smysly naprosto ztratila svou individuální (nerozdělenou) existenci, a stala se pro všechny praktické účely ztotožněnou s myslí. Má-li si duše uvědomit sama sebe, poznat svou vrozenou povahu, a potom hledat svůj skutečný domov a dojít života věčného, je nezbytné tento nyní závoj nevědomí, který vstoupil mezi duši a Nadduši, odstranit. Všechna náboženství byla původně člověkem stvořena pouze s tímto cílem na paměti, člověk je však naneštěstí s postupem času unášen od skutečnosti a stává se otrokem své vlastní vynalézavosti a náboženství, jež upadají v institucionalizované kostely a chrámy, strnulé zákoníky morálního a sociálního chování postrádající živoucí dotek a pronikavý životní impulz jejich zakladatelů. "Neznám jinou nemoc duše než nevědomost," říká Ben Jonson. Jak odstranit oponu nevědomí je problém problémů. Nechali jsme ji narůst v neprostupnou skálu až příliš tvrdou na odstřel. Mudrci přesto uváděli nejrůznější prostředky k rozštípení této jinak neprůchodné clony, jako Džňána jógu, Bhakti jógu a Karma jógu, a jiné metody. Světlo pravého poznání, jak je v představách Džňána jógy, může být s to rozptýlit temnotu nevědomosti, tak jako rozžatá svíce vyhání temnotu z tmavé místnosti. Bhakti jógou se může člověku podařit proměnit vlastnost nenávisti, odcizení a duality v lásku ke všem, jednotu se všemi živými tvory, a tak být založen ve všeobjímající univerzální lásce. Konečně, prostřednictvím Karma jógy je možné dokázat vykořenit pocity sobectví, egoismu, povýšenosti a sebelásky, a věnovat se dobročinným skutkům lidumilnosti a podobným činnostem, jež mohou být prospěšné pro lidstvo jako celek, a docílit soucítění s bližním, a lásky pro všechny, vidět odraz vesmíru uvnitř sebe samotného a odraz sebe samotného ve všech ostatních,

18

KORUNA ŽIVOTA

a nakonec prakticky poznat Otcovství Boha a bratrství člověka. To jsou v principu tři cesty, či spíše tři aspekty integrované cesty hlavy, srdce a ruky, kterou se dá dosáhnout vytouženého cíle, sjednocení duše s Nadduší. Mohou být příhodně nazvány metodami sebeovládnutí, sebezušlechtění a sebeobětování, které vedou postupně ke "Kosmickému vědomí," neboli uvědomění si všepronikající Skutečnosti jako základu všeho, co existuje. Cíl je ve všech případech stejný, a všechny snahy míří na stejný terč, i když v počátečních a základních stádiích začíná každý z dualistických úvah. Z dualismu vše začíná, a v ne-dualismu (advaitismu) končí; a k tomu je možno přijmout cestu božského poznání, univerzální lásky a oddanosti, nebo nezištné služby lidstvu. Terč zůstává povždy stejný, ač tolik je lukostřelců na něj mířících. RÁDŽAB

V Džňána józe například musí člověk vyvinout schopnost rozlišování, aby dokázal vidět rozdíl mezi agjánem a gjánem, t.j. nevědomostí a opravdovým poznáním, klamnou povahou Máji a skutečností Brahmanu. Je-li kdo o této skutečnosti přesvědčen, nesetkává se s ničím jiným než se všude pronikajícím Brahmanem, který shledává v Jeho nekonečné podstatě přítomné ve všech tvarech a barvách, jejichž vzor a odstín povstává pouze z této podstaty samotné. Takové vnímání je znakem rozbřesku opravdového poznání a božské moudrosti. Podobně i v Bhakti józe začínáme se dvěma principy, jimiž jsou Bhagat a Bhagvant, oddaný a božstvo, a oddaný postupně ztrácí své malé já a vidí své božstvo jako všeprostupující, a jeho vlastní já se rozšiřuje, aby mohlo obejmout veškerenstvo tak, jako to činí jeho Išt-déva. "Kdo vstupuje do solného dolu, neodepře slané chuti." Staneš se tím, jaké jsou tvé myšlenky.

KORUNA ŽIVOTA

19

Opět, v Karma józe může člověk vejít v Karma kšétru neboli v pole konání zpočátku pod nějakou motivující silou, avšak v průběhu doby poznává hodnotu nezištné Karmy. Jsou-li Karmy prováděny pro ně samotné bez jakékoli vazby k jejich výsledkům, přestávají být spoutávajícími, a silou zvyku se člověk postupně stává Néh karmou (nekonajícím v konání), nehybným bodem na stále se otáčejícím kole života. Když tak někdo z obvodu svého bytí dospěje až do samotného středu, dosahuje nekonání v konání, a je zbaven svazujícího účinku Karem.

Vrtti: Co jsou Když proud vyzařující z ducha naráží na jakýkoli objekt, jako fyzickou věc, psychický pocit, myšlenku či smyslový vjem, a navrací se ke svému zdroji, nazývá se to vrtti. Vrtti vytvářejí vzruchy v obsahu mysli. Všechno naše poznání světa vně i uvnitř pochází z vrttů neboli paprsků myšlenky. Paprsek světla odražený či vyzářený předmětem prochází očima do mozku, kde je transformován do myšlenkových dojmů, které vedou k uvědomění si předmětu. Vrtti jsou pěti druhů: (i) Parman: Vztah mezi čistou duší a Prakrti neboli Přírodou se nazývá Parman. V každém projevení nachází čistá duše v jádru svou vlastní podstatu a nic od ní není odděleno či rozdílné. (ii) Vipréh: Vztah mezi poznávající duší a Prakrti neboli Přírodním objektem se nazývá Vipréh. Zde duše bere a přijímá projevenou podobu tak, jak je, zůstává však skeptickou vůči jedinému a aktivnímu životnímu principu v jejím jádru. (iii) Vikalpa: To je vztah, který má s objekty myslí ovládaná duše, vztah uvádějící klam a pochybnosti o objektu samotném, o jeho existenci, jeho vnitřní povaze a životní podstatě v jeho jádru.

20

KORUNA ŽIVOTA

(iv) Nidra: To je vztah, který má s předměty pránou pokrytá duše. Zahrnuje v sobě dvojí stav snu a hluboké dřímoty, bez ohledu na existující okolí. (v) Smrti: To je vztah vtělené duše s objekty světa na fyzické úrovni. Všechny tyto vrtti představují tolik překážek na cestě duše usilující se pochopit svou pravou a základní povahu, která ve skutečnosti není ničím jiným než povahou Boha. Proto Kabír říká: "Duše je stejné podstaty jako Bůh." Také muslimští duchovní vyjadřují stejnou myšlenku, když hovoří o duši jako o Amr-i Rabb neboli o Božím výnosu. Kdo by jen dokázal očistit čit od vrttů (čit vrtti niródha), nezbylo by nic než čistá podstata Božství. Odtud pocházejí často opakované proslulé výroky o józe, jako: Čit vrtti niródha (očištění mysli od mentálních oscilací) je podstatou jógy. PATAŇDŽALI

Jedno-bytí duše a Nadduše je jóga. JÁDŽŇAVALKJA

Vymanění duše z jednotlivých hmot života jejím odstrojením ze zahalujících obalů je jóga. MAČHÉNDRA NÁTH A GÓRAKH NÁTH

Nejsnazší, nejstarší a nejpřirozenější cestou k docílení plodů jógy, jak učil Kabír, Nának a jiní před nimi a po nich, je Šabd jóga neboli Sahadž jóga, jak ji od nepaměti představovali všichni Mistři světci. Je-li duch schopen cvičením duchovní sádhany odložit postupně jeden za druhým své rozličné pokryvy, stává se čistým duchem, úplným samým v sobě, vědomým bytím, samojsoucím a samosvětelným, povždy stejným a věčně svobodným. Podle světců je jóga spojením duše se svatým Slovem (Bůh v projevu), Boží mocí či Božím duchem, jak jej

KORUNA ŽIVOTA

21

ve svých vlastních dobách označovali různí mudrci různými jmény: Šruti, Sraoša, Kalima, Nám, nebo Duch Svatý.

Duše a Nadduše 1. Duše je Skutečnost a Podstata. Je jedna stejně jako celek. V jednom vždy spočívá klam mnoha, a celek zahrnuje existenci tolika součástí. Myšlenky části a celku jdou ruku v ruce, a pro část i celek je příznačná podobnost jejich základní podstaty. 2. Podstata každé věci má svou vlastní příznakovou povahu, a tyto dva jevy se od sebe nedají oddělit. Tak jako podstata je jedna i mnoho, je tomu tak i s její příznakovou povahou. 3. Podstata věci je její Džóhar, její samotný dech života. Je to jediný prvotní princip, který se prostírá všude a je skutečností za všemi tvary a barvami. Tento aktivní životní princip je samotným zdrojem stvoření a je znám různě pod jmény Prakrti v jemném, Pradhán v kauzálním, a Mája neboli hmota ve fyzickém světě. 4. Příznaková povaha věci je její nedílnou součástí, v níž se zračí její charakter. Vezměme jen případ světla. Můžeme o světle uvažovat jako o odděleném od slunce, či o zářící vitalitě jako oddělené od nádherné zdravé osobnosti? Jedno neexistuje bez druhého, neboť oboje je neoddělitelné a plně založeno jedno v druhém. 5. Jakýkoli pokus považovat povahu a její podstatu za oddělené, byť jen v představách, nutně přináší myšlenku duality. Pouze v rámci této duality je možno uvažovat o stvoření jako o rozdílném od tvořivého principu, jako o výsledku vnější souhry dvojích sil ducha, zvaných hmota a duše. I vědecké výzkumy nyní přicházejí k neodolatelnému závěru, že všechen život je jedna souvislá existence na různých úrovních, a co nazýváme nečinnou hmotou, není než energie v jejím nejnižším stavu.

KORUNA ŽIVOTA

22

V Přírodě samotné, na jemných i kauzálních úrovních, jsou tyto dva principy v neustálé činnosti: Bůh a Prakrti v jemném, Bůh a Pradhán v kauzálním, a duše a hmota ve fyzickém vesmíru. Stvoření je všude jen výslednicí jejich vzájemného působení. 6. Duše je tedy životním principem a základní příčinou v jádru všech věcí, neboť bez ní nemůže nic přijít v projev. Má oživující účinek, a spojením se zdánlivě nečinnou hmotou jí uděluje svůj životní impulz. Díky životu a světlu oživujícího impulzu duše získává hmota tolik tvarů a barev s jejich různorodostí vzoru a podoby, které ve Vesmíru vidíme. 7. Tento životní proud neboli duše je nanejvýš jemnou, sebezářnou jiskrou Božského Světla, kapkou Oceánu Vědomí, beze všeho počátku i každého konce, věčně stejným neměnným trváním, bez hranic, úplným samým v sobě, stálejsoucí a vševnímající bytostí přítomnou v každé formě, viditelné i neviditelné, neboť všechny věci se projevují díky Ní. Nic nepovstalo, co nepovstalo skrze Ni. Jeden zůstává, mnohé mění se a mizí do dálky, život, jak dóm z barevné mozaiky, poskvrňuje bílou zář Věčnosti. SHELLEY

8. Tak jako slunce rozšiřuje své paprsky ve světě, jako oceán po hladině ponáší bublinky, čeření a vlny, příliv, odliv a proudy, a jako les je tvořen nesčetnými stromy, tak i Nadduše či Bůh, pozorujeme-li Jej skrze Jeho stvoření, zdá se být rozdělen v množství podob předvádějících a odrážejících světlo a život Boží v bohaté přehlídce rozmanitých barev. Zatímco však Jeho duch prochází všemi nerozdílně, jako nit tolika korálky, zůstává On, nezaujat, stranou všeho ve své vlastní plnosti. 9. První sestupná projekce duchovního proudu, jak se vynořil z Boha, způsobila projevení éteru (ákáš), který je

KORUNA ŽIVOTA

23

nejjemnějším z prvků a je rozšířen všude v prostoru. Má dva aspekty. Jeden je aspektem ducha neboli duše, která v éteru zůstává neprojevena, a druhý je aspektem projeveného éteru, ve kterém se negativní a pozitivní síly v něm obsažené nadále slučovaly a způsobily projev vzduchu (váju), a přesně stejným způsobem projevený vzduch zrodil oheň (agni), a projevený oheň vytvořil vodu (džala), a projevená voda vedla ke stvoření země (prthiví), zatímco duch každého z prvků, který je ve své podstatě tentýž, zůstal veskrze neprojeven. Stejným způsobem i to, co nazýváme Bohem, zahrnuje podstatu Božství, absolutní a neuchopitelnou, život a ducha Vesmíru, a zároveň Vesmír samotný s jeho nejrůznějším stvořením plným tolika projevených tvarů a barev objevujících se a mizejících jako vlnky na oceánu života. Neprojevený a neosobní Bůh je prost všech příznačností, zatímco Jeho individualizované paprsky, jak jsou projeveny v nesčíslných barvách a tvarech neustálým spojením s Májou, Prakrti a Pradhánem (fyzickým, jemným a kauzálním), pociťují se díky neznalosti své pravé podstaty jako omezené a navzájem oddělené, a jsou tak taženy ve sféru působení neúprosného Karmického zákona neboli Zákona příčiny a následku, jenž znamená důsledek každého činu, každého slova a každé myšlenky. Co není naplněno v jednom životě, naplní se v druhém, a obrovské kolo života a smrti jednou uvedené do pohybu se bez ustání otáčí silou své vlastní nevyčerpatelné hybnosti. Zde spočívá rozdíl mezi jednotlivou duší na jedné straně, a Velkou Duší Vesmíru (zvanou Bůh) na straně druhé, první spoutaná a omezená, druhá bez pout a všeho omezení.

Prakrti neboli hmota Slovo Prakrti je složeným výrazem odvozeným ze sanskrtského kořene pra značícího "první," a kar s významem "činit," a Prakrti tak znamená "původní hmota" (latentní energie),

KORUNA ŽIVOTA

24

která, působí-li na ni pozitivní duchovní síla, přivádí v bytí množství podob, vzorů a tvarů v nezměrném stvoření Velkého Stvořitele. To se nazývá Mája, a všechno, co je možno vidět nebo pociťovat jakýmkoli smyslem, spadá do kategorie hmoty neboli Prakrti. Hmota, jak bylo již vysvětleno, je latentní energie na své nejnižší úrovni, která je podněcována k činnosti (aktivována) a nucena přijímat mnoho různých podob, které vnímáme jako zjevné. Tato přeměna energie z pasivity v aktivitu vede ke stvoření, neboli k projevení dosud neprojevené duchovní síly. Brahman, duchovní síla, přichází v bytí pouze skrze hrubý obal (kája). Tak jako celek zdánlivě jednotlivých duší vytváří Nadduši (Boha), nazývá se ohromné bludiště stvořených bytostí a věcí různých barev a tvarů v jejich celistvosti Prakrti. Prakrti sama o sobě se nedá ani pociťovat smysly, ani nemá žádnou vlastní existenci, nýbrž přichází v projev pouze, působí-li na ni duchovní síla. Tak jako sluneční paprsky nemají žádnou existenci odděleně od slunce a objevují se pouze, když slunce vychází na horizontu, stejně si Prakrti ve spojení s životním impulzem osvojuje nesčíslné tvary a podoby přesahující lidské chápání, a Jedna neviditelná duše se zdá být rozmělněna v jednotlivé části různých jmen a všemožných druhů existence, které se vymykají popisu a vysvětlení. Jogíni přesto popsali pět kóší neboli zahalujících pouzder, v nichž je duchovní proud na své sestupné cestě uzavírán, a předložili a formulovali praktické způsoby k jejich odstranění. Tyto kóše či obaly mohou být ve stručnosti popsány následovně: 1. Vidžňán-maj kóš: Obal mentálního aparátu neboli intelektu s jeho dvěma fázemi: jedna zabývající se poznáním (džňána) na fyzické úrovni, a druhá osvícením (vidžňána) na duchovních úrovních. Je to první obal, do kterého je duch zavinován, když přichází do styku s jemnou hmotou zvanou Prakrti. Jak je světlo duše odráženo v intelektuálním centru,

KORUNA ŽIVOTA

25

uvádí do pohybu to, co je běžně známo jako intelekt, jenž sestává z vnitřního duchovního vnímání a vnějšího poznávání. Duše společně s touto odraženou intelektuální schopností se stává poznávající a vnímavou. 2. Manó-maj kóš: To je druhý obal či pouzdro, které kolem sebe intelektualizovaná, poznávající duše ovinuje dalším intenzivním stykem s Prakrti. Ten nyní začíná odrážet i kvalitu mysli, a s touto přidanou schopností se duše začíná přiklánět směrem k mysli, a postupně schází zcela pod její vládu. 3. Pran-maj kóš: Třetí pouzdro duše vytváří obal pran (vitálních ovzduší). Jak se myslící (poznávající) a myslí spoutaná duše zatlačuje stále hlouběji do Prakrti (hmoty), začíná vibrovat pránami, jež jsou deseti druhů podle svých různých funkcí. To činí poznávající a myslí spoutanou duši pran-maj, neboli hnanou s urychlujícím účinkem. 4. Anna-maj kóš: Když poznávající, myslí spoutaná a impulzívní duše působí na Prakrti, vytváří v ní ještě další druh obalu, anna-maj. To je poslední z pěti pouzder, a k jeho zachování začíná duše pociťovat neustálou potřebu anna neboli potravy a jiných smyslových objektů. Tento anna-maj obal je jakoby vnitřní podšívkou fyzického těla (hrubé hmoty), které je ve skutečnosti jeho vnějším projevem; a tento obal stále zavinuje duši, i když jeho vnější podoba, t.j. tělo, schází, hroutí se a rozpadá. Existence tohoto hrubého těla závisí na zdravém stavu anna-maj kóše z jeho vnitřní strany. Některé z duší, i když odloží vnější fyzické tělo, stále kvůli anna-maj kóši baží po jídle, shánějí se po požitcích světa a nadále navštěvují lidská obydlí ve svém bloudění za uspokojením svých niterných tužeb. Právě k uspokojení těchto tužeb vyvtělených duší hinduisté vykonávají pind dán a šráddhy, a konají usmiřovací oběti za manes neboli duše zemřelých, aby mohly najít mír a odpočinutí.

KORUNA ŽIVOTA

26

5. Avšak první a nejpřednější z těchto kóší či obalů je Ánand-maj kóš (Blaženost). Je to téměř nedílná součást duše samotné. Je to ten nejjemnější záhal, jako tenká clona přes rozžatý svícen. Dá se poněkud zakusit při hluboké a bezesné dřímotě (sušupti), neboť při probuzení se stále udržuje jakási mlhavá představa ánandu, blaženosti, kterou jsme v tom zcela nerušeném stavu odpočinku zažívali. To je tedy pět kóší neboli hidžábů, jak je nazývají muslimové (clon či zakrývajících plášťů), a ty zakrývají duši, vloženy jedna v druhé. Cílem a smyslem všech jóg je postupně vyplést duši z těchto obalů, z jednoho po druhém, až jich bude všech konečně zbavena a bude znovu uvedena ve svůj původní a ryzí nádherný stav vlastní světelnosti (Svajam džjóti), která není o nic menší než zář několika sluncí dohromady. To je stav Aham Brahm Ásmi neboli "Já jsem Brahm," kterého je-li dosaženo, nepociťuje se člověk pouze v jednotě s Bohem, nýbrž vskutku pozdravuje Boha slovy—Ajam Átmá Brahma— "Ó Bože! Jsem s Tebou stejné podstaty." Většina jógových systémů pokládá toto za konec a vrchol všech duchovních snažení. Je to ve skutečnosti nejvyšší a poslední stádium seberealizace, přesto však jen jakési přechodné útočiště na duchovní cestě - stádium nikoli podřadného významu, neboť právě odsud nemnohá duše začíná k vytouženému cíli dokonalé realizace Boha, neboť Khud šanasí (sebepoznání) vede postupně dále ke Khuda šanasí (poznání Boha). Sebepoznání a skutečná seberealizace je vrcholným bodem v procesu sebeanalýzy, bez kterého člověk nemůže postoupit k Bohu a vejít do Božího Království. V tomto procesu obrácení se dovnitř a odtažení ducha prostřednictvím vystoupení nad tělesné vědomí a jeho osvobozením z chapadel těla a mysli je nejsnazší, nejrychlejší a nejjistější postup skrze spojení se Šabd neboli Zvukovým proudem (Svatým Slovem), a to je jediný prostředek k realizaci Boha. Je to nejstarší cesta, jakou svět znal, počínající od samého rozbřesku stvoření.

KORUNA ŽIVOTA

27

Je současníkem Člověka ode dne, kdy se oddělil od svého Otce v Nebesích. Všichni velcí Mistři lidstva udělovali toto Slovo svým žákům. To je křest Duchem Svatým, jak říkal Ježíš.

Vztah mezi třemi těly a pěti kóšemi Lidské tělo se skládá ze tří oděvů: fyzického, astrálního neboli jemného, a kauzálního čili těla setby. Ve fyzickém těle máme všech pět kóší neboli obalů, a proto se nám v bdělém stavu dostává jakéhosi poznání a zážitku všech pěti věcí: blaha, poznávání (vnitřního i vnějšího), kvality mysli (čitu a jeho vrttů neboli mentálních vzruchů), pránických vibrací i fyzického systému. Jak člověk vystupuje v astrální, jemné tělo, ztrácí vědomí fyzické existence, a duše mentálně zažívá zbývající čtyři stavy, totiž blaho, poznávání, kvalitu mysli a pránické vibrace. Jak duch cestuje dále výše v kauzální tělo, odpadá i mentální aparát samotný, a zůstává pouze schopnost smrti (vzpomínky), a ta svědčí a vypovídá o blahu v tom stavu zažívaném.

Rozdělení stvoření podle kóší Všechny bytosti od bohů až k člověku, stejně jako ostatní formy života, včetně rostlin, jsou zařazeny do pěti kategorií podle svých převažujících schopností: 1. Čistě poznávající (kognitivní) bytosti, jako Brahma, Višnu, Mahéš, atd. 2. Bytosti vybavené stupněm mysli: Indra a ostatní božstva, bozi a bohyně, atd. 3. Bytosti vybavené pránickými vibracemi: Jakšové, Gandharvové a jiní duchové, atd. 4. Fyzické bytosti: Lidé, zvířata, ptáci, plazi a hmyz, atd. Stvoření vybavená fyzickými těly v sobě mají na různém stupni hustoty všech pět kóší neboli obalů (Ánand-maj,

28

KORUNA ŽIVOTA

Vidžňán-maj, Manó-maj, Pran-maj a Anna-maj), zatímco stvoření vybavená pránickými vibracemi mají pouze čtyři kóše, když odpadá Anna-maj. Podobně, stvoření vybavená myslí mají pouze tři, odpadá i Pran-maj, a dále poznávající bytosti mají jen dva, totiž Ánand-maj a Vidžňán-maj, neboť jsou zbaveny pout mysli, pran a potřeby anna čili potravy. Je tak velice úzká souvislost mezi pěti základními prvky (země, voda, oheň, vzduch a éter), ze kterých jsou těla stvořena, a kóšemi neboli obaly. Kóše samy jsou ve skutečnosti více méně výsledkem působení těchto pěti prvků a udělují stvoření pět výše jmenovaných schopností. 5. Osvobozená duše (džívan mukta) má pouze průhledný závoj Ánand-maj kóše. Duch ve své čisté a ryzí podobě je stvořitel, neboť z něho povstává všechno stvoření, a je někdy znám jako Šabd Brahm. Je to sebezářné světlo, samojsoucí, a bezpříčinná příčina všeho viditelného i neviditelného. Duch i Bůh jsou oba ve své povaze a podstatě stejní, t.j. v jemnosti a blahu. Tato blaženost je skutečně prvním potomkem vzájemného působení duše a Prakrti, a protože je prvotním projevením Božství v duši, zůstává ze všech nejdéle až do konce ve své úplnosti, narozdíl od čtyř ostatních duši zakrývajících obálek, které zamlžují její lesk. Blaženost, jakožto základní a neoddělitelná kvalita duše, je vlastní samotné její přirozenosti. Proto je hledající duše neustále v nepokoji a hrozným způsobem pociťuje ztrátu vlastní existence v mohutném víru světa. Proto Kristus důrazně prohlašoval: Dbej, ať to světlo, které je v tobě, není tmou. SV. LUKÁŠ

Zatímco vnitřní blaho jsme takto ztratili z dohledu, snažíme se najít štěstí ve světských objektech a chvilkové požitky pokládáme za synonymum opravdového štěstí, avšak velmi brzo přicházíme o iluze. To nás přivádí k bytostnému

KORUNA ŽIVOTA

29

hledání skutečného štěstí. Je to věčná touha v lidském srdci, a z vnějšku, z prchavých a pomíjivých požitků je člověk nucen obracet se dovnitř hledaje štěstí skutečné. To vede až k počátku všech různých jógových systémů odpovídajících potřebám jednotlivých uchazečů. 1. Lidé s hrubými sklony, zvířecími instinkty, a zajímající se pouze o tělesně kultivační procesy a rozvíjející Anna-maj átma se s úspěchem věnují Hatha józe. 2. Lidé postižení dýchacími či žaludečními potížemi, způsobenými pran váju v jejich systému, mohou s nimi bojovat pomocí Prána jógy. 3. Lidé s vystupujícím Manó-maj átmanem a trpící malou, ávaranou a vikšépou, t.j. mentálními nečistotami, nevědomostí a vzruchy mysli, si mohou pomocí Rádža jógy podrobit Manó-maj obal a proniknout jím. 4. Lidé nadaní silnými rozumovými sklony mysli se vždy snaží nacházet proč a nač věcí. Takoví uchazeči se vydávají cestou Vidžňánu neboli Džňána jógy. 5. Pro ty, kdo dychtí po úniku ze světa a všeho, co je světské, a hledají blaho jen pro ně samotné, je cesta Ánand jógy, jógy Opravdového štěstí, zvané Sahadž jóga. V Sahadž józe nemusí uchazeč podstupovat žádná z tuhých a přísných cvičení typických pro ostatní jógy. Musí mít upřímnou a neutuchající touhu po cíli všech cílů, vrcholu všech vrcholů, neuspokojen pouhým ovládnutím fyzických či mentálních sil. A kde je taková touha, najde hledající dříve nebo později, jako Rámakršna našel Tótapurího, nějakého praktického znalce, který ho uvede ve spojení s vnitřním aktivním životním proudem, a tento proud ho svou vlastní silou a přitažlivostí vytáhne vzhůru bez přílišné námahy a úsilí z jeho strany. To právě činí tuto cestu v jistém smyslu nejsnazší ze všech jóg, a proto je často označována jako Sahadž jóga

KORUNA ŽIVOTA

30

(jóga bez úsilí). Se stejnou snadností ji může cvičit dítě i stařec, žena i muž, rozumově nadaný a duchaplný stejně jako ti jednoduchého srdce, sannjásin stejně jako hospodář. Spočívá v naladění duše na uvnitř neustále vibrující duchovní proud, a proto je známa jako Surat Šabd jóga, jóga Zvukového proudu. S těmito přípravnými poznámkami jsme nyní s to pojednat na téma jógy s jejími různými opěrnými pilíři, jak je vyučoval Pataňdžali, porozumět úloze, kterou každý z nich sehrává, technikám užívaným v jednotlivých případech, působnosti každého kroku, a můžeme poznat, jak dalece tato jógická cvičení prakticky pomáhají k dosažení vytouženého výsledku— osvobození duše z pout mysli a hmoty—aby tak poznala svou vlastní skrytou a přirozenou povahu narozdíl od tělesného vědomí, a potom vystoupila do Kosmického vědomí a dále do Nadkosmického vědomí. Jenom osvobozená duše může zažívat bdělost a vědomí na různých úrovních, od realizace vlastního "já" ke "Kosmickému" a konečně "Nadkosmickému," neboli Bohu.

KORUNA ŽIVOTA

31

KAPITOLA DVA

Jóga vidjá a Jóga sádhna Cesta jógy v teorii a praxi I. Základ staré jógy Původ a technika jógového systému Z Jádžňavalkja smrti se dozvídáme, že původním učitelem jógy byl Hiranjagarbha (Brahma). Jógový systém jako systém však poprvé objasnil v době někdy před křesťanskou érou velký myslitel a filozof Pataňdžali ve svých Jóga sútrách. Jógický systém je jedna ze šesti škol indické filozofie (khat šáster), které byly propracovány a rozvíjeny k uspořádání indických představ o kosmu, jednotlivé duši a o jejich vzájemném vztahu. Tyto filozofie byly výsledkem pokusu o reformu a obnovení starých klasických představ o psychologických a metafyzických záležitostech. Slovo jóga v běžném významu znamená "metoda." Ve svém užším smyslu má současně význam "spřažení" či "sjednocení" jednotlivé duše s Nadduší neboli Bohem. Slovo "spřažení" značící "spojovat," "slučovat" má však i význam "být pod zápřahem" (disciplíny). Jógový systém v této souvislosti utváří "metodickou disciplínu," která na jedné straně směřuje k vijógu (odpřažení) neboli oddělení individualizované duše od mysli a hmoty, a na druhé straně k jógu neboli jejímu spojení s Brahmanem. Představuje tak hledání transcendentního a božského v člověku, nalezení společného základu mnoha činitelů prostřednictvím převedení fyzických a metafyzických stavů na jejich nejpodstatnější společný faktor, na základnu a podklad všeho, co existuje, viditelného i neviditelného. Jako

KORUNA ŽIVOTA

32

takové jsou jógické metody systémem mocného úsilí, nanejvýš vytrvalé a houževnaté snahy a těžkého zápasu za dosažení dokonalosti prostřednictvím ovládnutí fyzického těla, vždy aktivní mysli, sebeprosazujícího se ega či vůle, pátravého a tázavého rozumu, pránických vibrací, nepokojných vnějších schopností a mocných smyslů. Současný stav individualizované duše je alegoricky popisován jako její jízda v kočáru těla se zmámeným rozumem jako kočím, zaslepenou myslí jako otěžemi, a se smysly jako mocnými oři, již se ženou střemhlav v pole smyslových objektů a smyslových požitků. To všechno pak ukazuje, že student jógové disciplíny musí podstoupit výcvik s neobyčejně přísnou a pevně stanovenou činností, která může napomoci odosobnit duši a osvobodit ji ode všech omezujících přídavných životních činitelů - fyzického, mentálního a nadmentálního, a poté ji spojit s Boží mocí a přivést ji k jednotě s Bohem. Slovo jóga by však nemělo být zaměňováno s jógamájou a "jógickými silami," neboť první značí Nejvyšší Boží moc samu o sobě (tvořící, ovládající a udržující celé stvoření), a druhá psychické síly (rddhi a siddhi), kterých je možno na cestě jógy dosáhnout. Dále, jóga vidjá neboli jógická věda má dvě stránky: fyzickou a duchovní. V prvním případě jí připadl význam systému fyzické kultivace směřujícího ke všeobecnému rozvoji různých součástí lidského těla. Zde se však zabýváme duchovní stránkou jógy, jejímž cílem je zdar a blaho ducha či duše, skutečného životního principu v člověku, nyní zanedbávaného a opomíjeného. Termín jóga se proto musí v této souvislosti přísně omezovat na jeden ze systémů filozofického myšlení, původem odvozený z Véd, a zaobírá se jediným předmětem: jak znovunabýt duše (prostřednictvím duchovního výcviku), nyní ztracené v činnosti mysli a hmoty, se kterými se svým neustálým, po věky trvajícím spojením ztotožnila. Jóga značí v krátkosti techniku přeorientování a opětovné integrace ducha v člověku, ztraceného kontinentu jeho opravdového já.

KORUNA ŽIVOTA

33

Základní pojmy Jóga předpokládá dva činitele, kteří se podílejí na stvoření světa: (1) Íšvara neboli Bůh a (2) Avidjá neboli Mája. Zatímco první je vše-inteligentní, druhý je zcela neinteligentní. I člověk je kombinací těchto dvou hlavních principů. Džíva neboli jednotlivá duše, ač vnitřně stejné podstaty jako Bůh, je uzavřena v mysli a hmotě. Duše podmíněná časo-prostoro-příčinným světem se vyznačuje pouze nedokonalým vnímáním a nemůže vidět skutečnost: átman neboli Božský Základ, ve kterém spočívá a ze kterého se jí dostává její světelnosti. Zatímco antahkaran neboli mysl je odrazným zrcadlem, je átman samotným osvětlovačem, jehož světlo je odráženo prostřednictvím smyslů, které vnímají svět. Svět je tedy kombinací a spojením "vidícího" a "viděného." Oddělení tohoto spojení znamená únik, a dokonalý vhled je prostředkem k úniku. Spása proto spočívá v odloučení vidícího od viděného, v naprostém odtažení subjektivního ode všeho, co je objektivní: fyzické, mentální a příčinné; aby tak "Já," které je vidící, mohlo uvidět samo sebe ve své světelnosti neboli "Světle prázdnoty," jak je nazýváno. Pro osvobození jednotlivé duše z pout mysli a hmoty klade jóga důraz na (1) koncentraci, (2) aktivní snahu a úsilí, které zahrnuje provádění oddaných cvičení a mentální kázeň. Nejvyšší formou hmoty je čit, nezměřitelné jezero dojmů podprahové intenzity, a jóga si klade za cíl osvobození vnitřního člověka neboli ducha z těchto okovů. Čit, malé já (ego) v člověku, je utvářeno nejjemnějším a nejzředěnějším principem hmoty. Ačkoli samo v podstatě není vědomé, podléhá proměnám vlivem působením tří gun. Má také schopnost smršťovat se či rozpínat podle charakteru těla, do kterého je čas od času ukládáno, nebo podle vnějších okolností. Čit neboli mysl, ač zdánlivě upoutaná v každém jednotlivci, je ve skutečnosti částí všepronikající všeobecné mysli. Jógové

KORUNA ŽIVOTA

34

systémy směřují k transformaci omezené a podmíněné mysli v neomezenou a nepodmíněnou Všeobecnou mysl prostřednictvím rozvíjení sattva (čistých) a podrobením si radžas (aktivních) a tamas (nevědomých) gun. V tomto stavu jednoty se Všeobecnou myslí (Brahmándi neboli Nidž manas) dosahují jogíni vševědoucnosti. Čit je odrazným zrcadlem pro duši, a existuje díky čaitanmáje, hmotě oživované duší, která je samosvětelná a v jejímž duchovním světle se odehrává všechno vnímání včetně světla poznání, mentálního i nadmentálního. Podprahové dojmy v čitu způsobují touhy a zájem, které dále utvářejí různé schopnosti, a ty vedou k osobnosti, čímž uvádějí kolo světa do neustávajícího pohybu. Jak je jednou duše zbavena čitu, manasu, buddhi, a ahankáru, uvědomuje si sama sebe a stává se nežádostivou a odosobnělou. To je ono velké osvobození, které jóga slibuje jogínům. Tímto oddělením od čtverých pout mysli se vtělená duše (džíva) stává osvobozenou duší (átmanem), odjednotlivělou, samosvětelnou, a jako taková dosahuje realizace. "Seberealiace" je tedy nejvyšším cílem jógy.

2. Cesta a větve Aštánga jógy Jógické umění vyžaduje svůj čas, je zdlouhavé a namáhavé. Skutečnost vlastního já leží pohřbena pod troskami mysli tvořenými malou, ávaranou a vikšépou, t.j. špínou a nečistotou, neznalostí pravých životních hodnot a neustálým kolísáním a vzruchy v čitu. Chceme-li nalézt božskou podstatu vlastního já neboli átmanu, je nezbytné mentální vrstvu ode všeho takového oprostit, a posléze ji prorazit a proniknout jí naveskrz. K tomu je třeba přemoci touhy, vyvinout stálost v myšlence, pěstovat ctnosti, jako střídmost, zdrženlivost, umírněnost, spravedlnost, atd., a rozvinout vairágju, neboli odpoutanost. Pro překonání překážek a poznání vlastního já podává Pataňdžali propracovaný výklad toho, co nazývá Aštánga jógou.

KORUNA ŽIVOTA

35

Předepisuje osmerou cestu, již tvoří: (1) Jama, (2) Nijama, (3) Ásana, (4) Pránájáma, (5) Pratjáhára, (6) Dhárana, (7) Dhjána a (8) Samádhi. I - II. JAMY

A

NIJAMY

Jama: Termín jama znamená doslova vyhánět, vypuzovat, vyhazovat či odstranit. Znamená zdržení se nectností a všech špatných myšlenek, jakož i přijímání jakýchkoli negativních dojmů, které by mohly oslabovat mysl a vůli. Nijama: Termín nijama znamená naopak přijímání, pěstování, zachovávání a rozvoj pozitivních vlastností, udržování dobrých pocitů mysli, a vstřebávání těchto ctností do vlastního systému. Tato dvě slova tedy označují současné odmítání zlého, a vytrvalé pěstování a přijímání dobrého. Pataňdžali podává výčet těchto příkazů ke zdrženlivosti a zachovávání jako: ahinsa (neubližování), satja (nelhaní), astéja (nekradení), brahmačárja (nesexualita) a aparigraha (nežádostivost, nepřivlastňování). Ohledně zdrženlivostí se říká: (i) Kdo je zakořeněn v ahinse, nemá nepřátel. (ii) Kdo je zakotven v satje, jeho slova se jen potvrzují a naplňují. (iii) Kdo je založen v astéje, je opravdovým přítelem přírody, a ta mu odhaluje všechna svá bohatství. (iv) Kdo praktikuje brahmačárju, dosahuje absolutní moci. (v) Kdo praktikuje aparigrahu, vyřeší záhadu života; a minulost, současnost i budoucnost jeví se mu jako z otevřené knihy. Pět příkazů k zachovávání je: Šauča (čistota těla i mysli), Santóša (spokojenost), Tapas (odříkání), Svádhjája (studium písem včetně džapy, atd.) a Prasádhna neboli Íšvara pranidhána (myšlenky sladěné s Bohem a úplná závislost na Bohu).

KORUNA ŽIVOTA

36

(a)Šauča přináší čistotu a nechuť ke sparše (kontakt s tělem druhého). (b)Santóša činí člověka spokojeným, a tak mentálně bohatým. (c)Tapas zbavuje člověka všech nečistot a uděluje nadpřirozené síly (např. atomizovat se, ztratit všechnu váhu, nabýt vší rychlosti, získat okamžitý přístup na jakékoli místo, naplňovat všechna přání, stát se všepronikajícím, získat božské moci, ovládat všechny bytosti a přírodní živly, atd.). To vše přichází samo o sobě kontemplací a koncentrací zaměřenou na protiklad toho, než po čem člověk skutečně touží. (d)Svádhjája personifikuje uctívané božstvo. (e)Íšvara pranidhána s sebou přináší nasycení a nežádostivost. V upanišadách však každý z těchto výčtů sestává z deseti příkazů ke zdrženlivosti a k zachovávání. Tak aparigraha v první kategorii přenechala místo laskavosti, spravedlnosti, odpuštění, vytrvalosti, umírněnosti a čistotě. Podobně byla ve druhém výčtu šauča nahrazena vírou, dobročinností, skromností, inteligencí, džapou a půsty. Avšak cílem v každém případě je sadáčár neboli pravé žití, které připravuje cestu pro vnitřní duchovní rozvoj. Seznam ctností, které je třeba si vštěpovat, a nectností, které je třeba odložit, se může od jednoho učitele k druhému lišit, smysl je však vždy stejný. Manu, například, vysvětluje principy sadáčáru neboli dharmy v rámci svých vlastních kategorií. Praktikování jam a nijam—zdržení se zlého a zachovávání dobrého—utváří sadáčár neboli pravé chování, jež představuje základní kámen všech světových náboženství. Manu nám podává podstatu dharmy v termínech ahinsa, satja, stéjam, šaučam a indrija nigraha (neškodnost, pravdivost, čistota, pravé žití a kontrola smyslů).

37

KORUNA ŽIVOTA

Některé Jamy a Nijamy JAMY Zdržení se

NIJAMY Přijímání a dodržování

1

Popírání Boha.

Víra v Boha a Božskou moc.

2

Sebeuspokojování.

Sebekontrola a cudnost (Brahmačárja neboli čistota v myšlenkách, slovech a skutcích).

3

Nepoctivé a podvodné živobytí.

Získávání živobytí poctivými a čestnými prostředky.

4

Nehygienické a nečisté životní podmínky, uvnitř i vně.

Čistota: vnitřní, vyplavováním vodou, okysličováním, atd., a vnější, pravidelnými koupelemi, sedacími lázněmi, sluněním a provětráváním, atd., a hygienickými životními podmínkami ve zdravém prostředí.

5

Ubližování druhým myšlenkami, slovy a skutky (hinsa).

Neubližování myšlenkami, slovy a skutky (ahinsa).

6

Lhaní, podvodnost a žádostivost.

Pěstování pravdivosti, upřímnosti a dobročinnosti.

7

Netrpělivost, hrabivost a sobeckost.

Trpělivost, spokojenost a nezištná služba.

8

Sebeprosazování se a egocentrismus.

Pokora a sebeodevzdání.

KORUNA ŽIVOTA

38

Podle Sandalja Ršiho seznam obsahuje: (a)Šauča (vnější tělesná čistota společně s čistotou místa i směru, vnitřní čistota myšlenek, pocitů a emocí). (b)Daja (milosrdenství a soucit se všemi žijícími tvory za všech okolností). (c)Árdžava (vyrovnaná a stálá mysl ve všech činnostech a za všech podmínek). (d)Dhrti (pevnost a vytrvalost za všech okolností). (e)Mit-áhára (ukázněný život střídmosti všeobecně, a v jídle a pití zvláště). Také v Bhagavad Gítě klade Pán Kršna velký důraz na praktikování jam a nijam. Soucitný Buddha také svým žákům předepisoval vznešenou Osmerou cestu pravého žití, která zahrnovala pravé názory (poznání), pravé záměry (rozhodnutí), pravou řeč, pravé jednání (chování), pravé živobytí, pravou snahu (vhodné úsilí), pravé myšlení a vnímání, a pravé rozjímání (pohlcení), a především kladl velký důraz na pravé sdružování čili společnost svatých, "dobyvatelů Pravdy a buditelů víry," kteří procesem osmózy (infiltrace) vštěpují víru a zbožnost do myslí uchazečů. Bikkhu Buddharakkita při výkladu Madždžhima patipady (Střední cesty, neboli Zlatého středu mezi dvěma extrémy sebeuspokojování a sebeumrtvování) podává modernímu čtenáři buddhistický kurz rozvoje a disciplíny prostřednictvím bhávy: 1. Šíla bhávna: Etická čistota. 2. Čita bhávna: Mentální čistota. 3. Pragna bhávna: Intuitivní vhled. Stejný autor zdůrazňuje potřebu rozvoje šíly, t.j. morálního očišťování, jako základu všeho ostatního, ať ve světském životě, či v duchovním rozvoji. Buddha prohlašoval, že vpravdě ctnostným vzejde paterý prospěch: šťastný osud prostřednictvím píle, široko známé dobré jméno, úcta při každém shromáždění, čisté svědomí až do konce, a znovuzrození se šťastným osudem.

KORUNA ŽIVOTA

39

Základním minimem buddhistického laika je pět pravidel, neboli Paňča šíla, která směřují k utvoření pravého jednání, jednoho z důležitých kroků osmeré cesty, jak již byla popsána. Jsou to: zdržení se zabíjení, kradení, závadného sexuálního chování, lhaní a pití opojných nápojů, a zároveň s tím zachovávání pozitivních vlastností: maitrí (přátelskost ke všem), dán (dobročinnost), brahmačárja (cudnost), věrnost pravdě, a umírněnost. V Buddhově Paňča šíle nacházíme přesnou paralelu s jamami a nijamami, jak byly předepisovány od starých časů. Šíla, neboli proces očišťování, spočívá na dvou základech: hiri, svědomí, a ottapa, studu; neboť jednak ze sebeúcty a svědomitosti odporujeme zlu a zachováváme úctu k ostatním, zatímco jiní se obávají ostudy a kritiky. Výsledkem je rozvíjení umírněnosti společně s ctností a slušností. Co je pravdou o buddhismu, je platné i pro učení džinismu, které ukládá pět velkých příslibů neubližování, nekradení, nežádostivosti, pravdivosti a cudnosti. Tento dvojí důraz na jamy a nijamy není jenom příznačností starých indických škol. Je třeba je zachovávat mezi všemi lidmi, kdykoli je aktivně vyhledáván náboženský zážitek. Nahlížíme-li v tomto smyslu na vývoj židovského a křesťanského učení, setkáváme se se stejným jevem. Mojžíš ustanovil desatero přikázání, jež vytýkala slabosti, kterým je se třeba vyhýbat, totiž uctívání bohů a božstev, stváření obrazů ke zpodobnění Boha, braní Božích jmen nadarmo, znesvěcování sabbatu, neúctě k vlastním rodičům, páchání ohavných zločinů, jako vraždy, cizoložství a krádeže, a posledně sociálním špatnostem, jako podání křivého svědectví a žádostivosti po domu, ženě či majetku bližního (Exodus 20 : 4-17). Na Ježíšovi zůstalo, aby dokončil obraz, když ve svých deseti blahoslaveních zdůrazňoval ctnosti, které je třeba rozvíjet: prostotu ducha, truchlivost, pokoru, hlad a žízeň po spravedlnosti, milosrdenství, čistotu srdce, mírumilovnost, strpění pronásledování

40

KORUNA ŽIVOTA

pro spravedlnost a tichou snášenlivost ke všem druhům spílání a pomlouvání (Matouš 5 : 1-11). Ne bez opodstatnění Ježíš tvrdil: "Nepřišel jsem zákon zrušit, nýbrž naplnit." Učení islámu klade důraz na šaríu (morální příkazy), taubu (pokání), faqr (odříkání), tazkijat-i nafs (podrobení smyslů), tawakul (víru v Boha), tauhíd (jednotu) a zikr (duchovní cvičení), a i mnohem později přicházející sikhští Guruové (kteří předepisují pěstování základních ctností, jako cudnosti, trpělivosti, porozumění, poznání, bázně Boží, prostoty, lásky a soucitu) představují obdobný přístup. Guru Nának v několika málo slovech staví pravdivé žití nade všechno ostatní: Pravda je výše všeho, však ještě výše je pravdivé žití. ŠRÍ RÁG

Proč by tomu tak mělo být, není těžké pochopit. Chceme-li duchovně postupovat, je mír a harmonie mysli naprostou nezbytností. Dokud je člověk otrokem té či oné žádosti, je taková harmonie nemožná. Je proto třeba vykořenit všechny touhy, které lidské já od této harmonie odvádějí. Příroda se však příčí vakuu; a co je pravdou ve věcech fyzických, je pravdou i ve věcech psychologických. Jediný způsob, jak očistit mysl od jejích negativních a rozptylujících pohnutek, je nahradit je pozitivními a stmelujícími. Avšak při pěstování sadáčáru musí mít hledající pravdy na paměti, že je to pouze prostředek, nikoli cíl, a s tímto vědomím musí vyjít dále za něj ke svému duchovnímu cíli. Svámí Vivékánanda, který tento proces analyzoval s průzračnou jasností ve svém Tajemství práce, ozřejmuje nám jej takto: Musíme mít na paměti, že cílem všech jóg je svoboda duše . . . Zlatý řetěz je řetězem stejně jako železný. Mám v prstu trn, a použiji druhý, abych ho vytáhl; a když jsem jej vytáhl, odhazuji oba dva . . . takže špatné sklony je třeba překonávat dobrými, a špatné

KORUNA ŽIVOTA

41

dojmy mysli je třeba odstranit čerstvým přílivem dojmů dobrých, až vše, co je zlé, zmizí či se podrobí. Tak se "připoutaný" stává "nepřipoutaným". III. ÁSANY Termín ásana označuje sed a pozici, postoj či držení těla při praktickém konání jógického výcviku. Je to další vnější pomůcka v jógové praxi. Ásana by měla být stabilní, pevná, příjemná a pohodlná, aby udržovala tělo během jógického cvičení v klidu, avšak v bdělosti. Ve Švétášvatara upanišadě II:8 se říká: Udržuj horní části: hruď, šíji a hlavu vzpřímeně, a zklidni uvnitř srdce, a smysly společně s myslí. Moudrý se na pramici Brahmanu přeplaví přes všechny dravé proudy světa. Podobně je tento proces popisován v Bhagavad Gítě VI:11-14: Na čistém místě zřídí si posed, ani příliš vysoký, ani příliš nízký, a přes něho látku položí, jelení kůži a trávu kuša. Se zaměřenou pozorností se na této pohovce posadí, a působení mysli a smyslových nástrojů maje pod kontrolou, pro očištění ducha pracovati bude na Pravidle. Pevně, drže tělo, hlavu i krk v nehybné rovnováze, upřeně hledě na konec nosu, neohlížeje se na nic kolem, s klidným duchem, beze strachu, jsa věren slibu cudnosti, s myslí zkrocenou a myšlenkou na mně ustanovenou, tak bude seděti ten, kdo je pod Pravidlem a mně odevzdán. Termín ásana doslovně znamená snadný a pohodlný. Pataňdžali předepisoval pozici jednoduchou a zároveň příjemnou (Jóga daršana II : 46). Nejlepší je taková pozice, která umožňuje adeptu jógy zůstat po dlouhou dobu—dvě až tři hodiny v kuse—bez hnutí, pohodlně a bez úsilí, aby tak byly vyloučeny tělesné popudy a mysl se rozpustila v kontemplaci. Ustálenost v ásaně poskytuje ustálenost tělu, a tak potažmo

KORUNA ŽIVOTA

42

mysli. Teoreticky vzato nám tradice říká, že je tolik ásan, kolik je ve světě životních druhů, a jako takové zabíhají do 8.400.000. Z těch je však jen 84 důležitých, a čtyři jsou všeobecně uznávány jako základní a velké hodnoty: (i) Sukh ásana: Znamená snadná a pohodlná, neboť se příjemně provádí. Je to jednoduše sed se zkříženýma nohama, přičemž levé chodidlo je vsunuto pod stehno pravé nohy a otevřené dlaně spočívají volně na kolenou, s kruhem utvořeným špičkami palce a ukazováčku. (ii) Siddh ásana: Tento termín označuje ukázněnou pozici, pozici dokonalosti či dosažení. Spočívá v sedu se zkříženýma nohama, kde navíc k předešlému se pravé chodidlo pokládá na levou holeň s kotníky oproti stydkým kostem, přičemž se žádný tlak nevyvíjí na genitálie, a dlaně jsou vloženy jedna v druhé. Tato pozice je velice užitečná k dosažení siddhi neboli jógických sil, a odtud název siddh ásana. Zásobováním čerstvou krví očišťuje tepny a žíly. Posiluje srdce a plíce, prohlubuje a zpomaluje dech, reguluje zažívací systém, a léčí nemoci jako nachlazení, horečky a srdeční poruchy. (iii) Padma ásana: To je lotosová pozice, jak sám název říká. V této pozici tvoří chodidla položená křížem přes sebe okvětní lístky lotosu. Je to poněkud obtížná pozice pro ty, kdo mají ztuhlé klouby, je však velice nezbytná pro cvičení Hatha jógy. Je také známa jako Ánand ásana, neboť poskytuje předchuť míru a blaha a přivádí ke kontemplaci. Člověka, který ji cvičí, léčí ode všech nemocí a oslabení a zbavuje systém poruch z otrav a toxinů. Odstraňuje lenost, malátnost a mentální slabost. (iv) Svastika ásana (šťastná, příznivá pozice): Má všechny přednosti svého jména. Pro účely duchovního rozvoje jsou obzvláště vhodné Sukha či Siddha ásana. Některé ze známých ásan kromě těchto jsou: Gó ásana (pozice krávy), Sinha ásana (pozice lva), Vadžra ásana (pozice

KORUNA ŽIVOTA

43

blesku), Hal ásana (pozice pluhu), Šírš ásana (pozice ve stoji na hlavě), Sarváng ásana (pozice ve stoji na ramenou), Dhanur ásana (pozice luku), Šava ásana (pozice mrtvého), Markat ásana (pozice opice), Majúr ásana (pozice páva), Kukkuta ásana (pozice kohouta), Garud ásana (pozice orla), Uštr ásana (pozice velblouda), Vatján ásana (pozice koně), Bhudžang ásana (pozice kobry), Šalabh ásana (pozice kobylky), Padahast ásana, Trikón ásana a Vrkš ásana (pozice stromu), atd. To ukazuje na všestrannost lidské mysli, která se učí i od zvířat a jiných předmětů.

Ásana jako forma jógy Někteří zastávají názor, že ásany samy o sobě utvářejí jógu, a nazvali ji ásana jóga. Ta by se však neměla používat čistě k předvádění fyzických výkonů a dovedností jako v gymnastice, ani jako prostředek k získávání živobytí. Je to jóga v tom smyslu, že bez ukázněné ásany nemůže člověk pozorovat, vykořenit a odstranit vrtti neboli mentální proudy, které neustále povstávají v nezměřitelném jezeře mysli (čitu). Jógový systém se většinou rozděluje na dvě části: Pran-kala, Cesta pran, a Čit-kala, Cesta čitu. Hatha jóga se zaobírá Prankalou, zatímco Rádža jóga se zabývá Čit-kalou. V obou těchto jógických systémech zaujímá ásana své nezastupitelné místo, a je ve skutečnosti nezbytnou sádhanou ve všech druzích jógy. Pro svou důležitost byly ásany vyčleněny jako jóga sama o sobě, stejně jako jsou Dhárana a Dhjána pro svou důležitou roli v jógické praxi často označovány jako Dhárana jóga a Dhjána jóga. Tělo musí být nezbytně po značný čas—t.j. po tři hodiny— usazeno v jednom sedu či pozici, neboť při neustálé proměně pozice se není možné úspěšně věnovat jógickému cvičení. S každou změnou pozice se vrtti uvádějí do pohybu, a mysl se nikdy neztiší a nezklidní. Odtud tedy potřeba pevné a stálé pozice, avšak která se vyznačuje lehkostí a pohodlností, aby se cvičící během času, kdy je posazen k čit-vrtti-niródze (odstranění mentálních vzruchů), necítil unaven a vyčerpán.

KORUNA ŽIVOTA

Přínos ásan Kromě toho, že jsou pomůckou k ovládnutí mysli, značí stabilní ásana mnohé přínosy, které se dají popsat následovně: 1. Fyzické přínosy: (a) Uvádí se do pořádku svalový a oběhový systém. (b) Celé tělo je prosyceno zdravím, silou a zářící vitalitou. (c) Pupeční centrum těla je plně zásobováno žárem, což pomáhá při trávení. (d) Prány neboli vitální ovzduší v těle začínají fungovat pravidelným a rytmickým chodem. (e) Nebojácnost, odvaha a síla vůle přicházejí samy od sebe. (f) Člověk získává vládu nad tělem a nikdy necítí únavu, depresi a sklíčenost. (g) Pociťovaná vnitřní radost a lehkost ducha se projevuje ve zdravé záři tváře. 2. Psychické přínosy: (a) Mysl se ustaluje a orientuje ve správném směru, vyvíjí se zvyk pracovat se zaměřenou pozorností. (b) Mentální svěžest. (c) Rychlé chápání a jasnost vhledu. (d) Rozvíjí představivost a napomáhá v soustředění pozornosti neboli dhjáně. (e) Přináší zvyk hlubokého a soustředěného uvažování o jinak těžko pochopitelných duchovních problémech. 3. Duchovní přínosy: (a) Poklesem fyzického vědomí díky tělesné stabilitě člověk postupně vystupuje nad páry protikladů a stav duality, t.j. nad hlad a žízeň, teplo a zimu, připoutanost a odpoutanost, atd.

44

KORUNA ŽIVOTA

45

(b) Člověk snadno překonává stav tamogunu (nečinnosti) a radžogunu (nepokojnosti) a nabývá stavu satogunu (míru a rovnováhy). (c) Neochvějně postupuje ve své sádhaně neboli duchovním cvičení bez jakékoli únavy. K zabezpečení sádhaka před možnými negativními účinky a překážkami se většinou doporučují jistá opatření. Ásany by měl vždy cvičit o samotě, aby se mu nikdy nestaly prostředkem k předvádění svých dovedností před aplaudujícím publikem. Je také záhodno, aby se vyhýbal blízkosti ohně, společnosti žen, nežádoucích známostí nebo čehokoli podobného, co by mohlo představovat nebezpečí pro jeho tělo a duševní rovnováhu. Musí se také vystříhat přílišné záliby v jídle a pití, stejně jako v půstech, neboť první zatěžuje tělo a rozptyluje energie, a druhé podkopává vitalitu. Proto Buddha učil své žáky střední cestu, neboť, jak se vyslovil ve svém prvním kázání: Smyslnost je vysilující; sebeuspokojující se člověk je otrokem svých vášní, a vyhledávání požitků je degradující a nízké. A— utrpením se vyzáblému oddanému v mysli tvoří zmatek a neduživé myšlenky. Umrtvování nepomáhá ani k světskému poznání, čím méně k vítězství nad smysly. Pravidlo zlatého středu, které se vztahuje na všechno, vztahuje se i na cvičení. Rozumný sádhak nebude ani plýtvat svými energiemi v přepínavých cvičeních, jako je vzpírání, běžecké závody, skok dlouhý či vysoký, ani je nebude umrtvovat strnulostí. Krátce, umírněnost a jednoduchost musejí být heslem jeho života. Ti, kdo se zaměřují na Hatha jógu nebo Prána jógu, uvádějí dokonce následující podmínky pro každodenní život: (a) Osamělé místo středního stupně.

KORUNA ŽIVOTA

46

(b) Chalupa s doškovou střechou, nejlépe čtvercového tvaru, uprostřed přírodní scenérie a zeleně. (c) Měla by být opatřena cihlovým nebo dřevěným takhatem (vyvýšenou terasou) k sezení. (d) Sedadlo by mělo být pokryto palmovými listy nebo suchou trávou, vlněným překryvem nebo jelení kůží. (e) Místo by mělo být vybráno tak, aby mělo jednotně mírné a stálé podnebí po celý rok. Všechny tyto věci by měly být zváženy, i jestliže si někdo pro duchovní sádhanu vybírá jeskyni (skalní či podzemní). (f) Je nezbytné držet se svědomitě umírněnosti v jídle a pití, nejlépe s jednou porcí ovesné kaše denně. (g) Žádnému nezasvěcenci by do této svatyně neměl být dovolen přístup. Grhanda sanhita, známé dílo o józe, poskytuje podrobný přehled ásan a cvičení s nimi spojených, jimiž jsou mudry a bandhy. Mudry jsou uzamčené pozice, zatímco bandhy jsou fixované pozice. První, ve své povaze psychofyzické, jsou většinou nazývány "gesta," a druhé, povahou čistě fyzické, jsou pouze "svalovými stahy" a používají se jako uchopovače k zadržení pran na jednotlivých místech. Zatímco muder je celá řada, bandh je jen několik. Známé mudry neboli gesta jsou (1) Mahá mudra (velké gesto), (2) Mahá bandha, (3) Mahá védha, (4) Urgján, (5) Khéčarí (pohyb v prázdnotě), (6) Vadžróli, (7) Džalandhára, (8) Mulvant, (9) Viparíta karaní (sarváng), (10) Šakti šálana, či Prthiví, Ambhaví, Vaišvánarí, Vájaví a Ákáší, což odpovídá postupně pěti prvkům: země, voda, oheň, vzduch a éter. Kromě těchto jsou ještě další, jako Nábhó mudra, Jóní, Mandúkí, Kákí, Matangí, Bhudžanginí, Ašviní, atd. Ostatní nevyjmenované se považují za jejich modifikace. O některých z nich se můžeme letmo zmínit: (i) Ašviní mudra: Jak jméno napovídá, spočívá ve střídavém rozšiřování a vtahování svalů konečníku spolu s hlubokými

KORUNA ŽIVOTA

47

vdechy a výdechy, jak to po vypuštění výkalů činí ašviní neboli kobyla. Pomáhá čistit střeva, tračník a stěny, a vypudit jedovaté plyny. (ii) Vadžróli mudra: Spočívá ve vnitřní očistě genitálií. Hlavní průchody se proplachují nejprve vzduchem, t.j. okysličují se pomocí cévky, a poté promývají vodou smíchanou s mírným antiseptikem. To se provádí procesem nauli, nebo pomocí rozprašovače či výplachu. V nejvyšší technice se musí zadržet výron pohlavních sekretů a vstřebat je zpět do systému. (iii) Khéčarí mudra (pohyb v prázdnotě): Spočívá v obrácení jazyka vzad a jeho vtlačení hluboko do krku. Cvičící si jazyk rozdvojí do podoby vidličky po vzoru hadů. Tento rozdvojený jazyk se potom omývá roztokem mléka, přepuštěného másla a popela, a poté se s pránickým cvičením konci vidlicovitého jazyka ucpávají zadní nosní průduchy, a člověk zůstává v tomto stavu pohlcen nakonec až po dny, a jako had či želva může pokračovat v nevědomém stavu až do takové míry, že nemůže sám od sebe znovu nabýt vědomí bez vnější dopomoci. Celý proces je velice složitý a nemůže ho beztrestně cvičit laik bez pomoci dokonalého jogína. Jak jméno naznačuje, mysl zůstává pohlcena v khe neboli prázdnotě, stejně jako jazyk v prostoru hltanu. Tento typ samádhi však není skutečným samádhi s probuzením do kosmického řádu a nadvědomého stavu, nýbrž je druhem tranzu, ve kterém člověk naprosto ztrácí vědomí samotné. To není účelem opravdové jógy, která směřuje k Čaitanja samádhi narozdíl od Džada samádhi. Hatha jógin se může díky cvičení této mudry, když stáhne své prány do Sahasráru, uzavřít do bedny, kterou je možno na měsíce pohřbít pod zemí. Tento druh Džada samádhi nepřináší žádné nadsmyslové poznání, moudrost a vědomí, které jsou příznačné pro plně probuzené neboli Čaitanja samádhi, kterého člověk dosahuje, je-li moc vědomí založena ve své vlastní pravé přirozenosti, a které může být na přání přerušeno. To je

KORUNA ŽIVOTA

48

Kaivalja neboli stav dokonalého souznění s kosmickým a nadkosmickým životem, oproti nečinnému, jakoby kamennému stavu. K rozvinutí koncentrace je možno cvičit následující: (i) Agóčarí mudra (nepostřehnutelné gesto): Zde se má sedět v ásaně s koncentrací zaměřenou na špičku nosu. (ii) Bhóčarí mudra (gesto prázdnoty): Zde má být pozornost zaměřena na prázdnotu, místo nacházející se ve vzdálenosti čtyř prstů pod špičkou nosu, kam až proudí dech. (iii) Čačarí mudra: Nazývá se gestem černého brouka, neboť v něm má být mysl zaměřena na černý bod za očima. Při kontrole dechu neboli pránájámě se může cvičit Unmaní mudra nebo Kavala kumbhak. Druhé je stavem zmámeného opojení, první klidného spočinutí. Dále se při provádění některých ásan musejí vykonávat určité svalové kontrakce (stahy) se zřetelem na ovládání vitální energie. Tyto kontrakce neboli stahy se odborně nazývají bandhy. Jsou zvláště potřeba pro ty, kdo se věnují pránájámě. Z nich nejdůležitější jsou: (a) Múla bandha (stah bazálního plexu): Apána váju neboli vylučovací energie je jím uzavřena a tažena dovnitř a vzhůru do oblasti prány, a tak způsobuje sjednocení prány a apány, dýchacích a vylučovacích energií. To je prováděno tlakem paty na konečník a silným vtahováním dechu. (b) Džalandhára bandha: kontrakce krčního plexu, kde se setkávají všechny tepny. Je prováděna tlakem brady oproti jamce klíčních kostí v hrudníku. Tím se zabraňuje pohlcení nektaru sestupujícího ze Sahasráru v ohni pupeční oblasti. (c) Uddíjána bandha: Spočívá ve stahu pupečních svalů k podpoře plic a žaludku během nádechu a výdechu. Jejím působením také životní dech plyne skrze jemný nerv, a proto je také známa pod jménem létající stah.

KORUNA ŽIVOTA

49

Dokonalost v ásanách (Ásana siddhi) Jsou tři znaky dokonalosti v Ásana siddhi: 1. V průběhu ásany by mělo být tělo ve stavu dokonalého odpočinku a uvolnění, beze všech pohybů v jakékoli jeho části. 2. Člověk by měl vystoupit nad tělesné vědomí a vůbec nevnímat smyslové a hnací proudy, jež mají být ponechány samy sobě, aniž bychom na ně vůbec pomysleli. 3. A v neposlední řadě by uvnitř mělo být pociťováno a skutečně zažíváno štěstí a blaho. Ásana siddhi může být dosaženo při pravidelném cvičení po jednu až šest hodin denně v průběhu jednoho roku. Než však postoupíme v našem přehledu Pataňdžaliho Aštánga jógy dále, musíme si připomenout, že ovládnutí ásan a umírněnost v životě je třeba považovat za prostředek, a nikoli za cíl. Sádhak nesmí zapomenout, že fyzická kultivace je přípravou. Jako užíval etiku s jejími jamami a nijamami k očištění mysli pro vnitřní cestu, musí také ukáznit tělo a denní život, a poté směřovat ke konečnému cíli: jednobytí s Brahmanem. Tuto věc je nutné zdůraznit, neboť taková je lidská přirozenost, že při provádění namáhavého výcviku často zapomíná na konečné určení, a prostředky si staví jako cíl. Nemálo jogínů bere rozvoj fyzické kultury, jako by to byl počátek a konec jógy. V takových případech s sebou úspěch ve cvičení ásan a v umírněnosti potřeb namísto přípravy k dalšímu postupu přináší pocit pýchy a marnivosti vedoucí k sebeuspokojení a duchovní ochablosti. Rozlišující sádhak se z této větve jógy naučí její základní podstatu - tajemství zdraví a nejlepší pozici pro meditaci - nebude se však pokoušet na ni zaměřovat či zvládat všechny její jemnosti, neboť bude vědět, že být pohlcen v prostředcích znamená zapomenout cíl.

50

KORUNA ŽIVOTA

Potrava "Jaká potrava, taková mysl," je staré rčení, v němž spočívá nesporná pravda, neboť právě potrava utváří tělo a mozek. Sattvická potrava sehrává důležitou roli v ovládnutí těla, jak je záměrem Hatha jógy, a napomáhá při konání jakékoli sádhany neboli jógického výcviku bez únavy, malátnosti, otupělosti či ospalosti. Tabulka na protější straně ukazuje některé z potravin, které jsou v jógické sádhaně prospěšné, a které jsou neprospívající. Krátce, ideální potravou pro každého člověka je zelená čerstvá zelenina, listová zelenina, ovoce a ořechy, mléko, máslo a ghí. Tři jídla denně se považují za více než potřeba. Můžeme podotknout, že bychom se měli vyhýbat potravě, která je stará a zvětralá, vysoce kořeněná, polovařená či převařená, ovoci, které je přezrálé, nedozrálé nebo leží dlouho utržené, jakož i sladkostem a bonbónům. Podobně bychom neměli užívat ani bublinkové nápoje, stimulátory, jako čaj a káva, a opojné nápoje všech druhů. IV. PRÁNÁJÁMA

NEBOLI JÓGICKÉ DÝCHÁNÍ

Kdo zná pránu, zná Védy. ŠÁNTI

Než se budeme zabývat pránájámou, je nezbytné, abychom věděli, co to prány (vitální ovzduší) jsou, jak působí, znali jejich rozdělení a funkce v těle, a věci, které se s nimi pojí. Prána je úhrnem vší energie, která je ve Vesmíru projevena, úhrnem všech sil v Přírodě. Teplo, světlo, elektřina, magnetismus, gravitace, atd., jsou všechno projevy prány. Všechny síly, všechno působení, a dokonce prány samotné pramení z jednoho a téhož počátku - zdroje átmanu. Pran tattva je mnohem nadřazenější nežli manas tattva neboli princip mysli, o kterém Nának říká: Kdo přemůže mysl, přemůže svět.

KORUNA ŽIVOTA

51

Hathajógická potrava Potrava prospěšná v jógické sádhaně

Potrava neprospívající v jógické sádhaně

1

Ječmen, černý grám, celý Móth, máš, masúr (čočka), múng (zelený grám), til hrách, neloupaný grám, (sezamové semínko), rý- mouka, oleje a tuky, kyselé že, šakar (palmový cukr), mléko a kyselý tvaroh, mléko a mléčné výrobky, zkažené ghí, maso ve všech máslo a přepuštěné máslo podobách, ryby, drůbež —vše s mírou. a vejce, atd.

2

Černý pepř, mandle, zázvor, rybíz, citrón— s mírou.

3

Mango, hroznové víno, Vodní meloun a kakarí. guava, jablka, angrešt, pomeranče, fíky, datle, broskve, atd.—s mírou.

4

Meloun, okurka—v ma- Turí (hadovitá tykev), kášílém množství. phal (červená dýně), briňdžal (baklažán), úročník a čuláí (laskavec či špenátu podobné rostliny).

5

Dýně, hladký turí, ghia turí (láhvovité tykve), špenát, parval (coecinia indica) a listy svaranu— v malém množství.

Ananas, červené ředkvičky

Koření, pfeferony, pepř, omáčky a jiné kyselinotvorné stimulátory a věci ostré, kyselé a hořké.

KORUNA ŽIVOTA

52

Hnací síla za kvalitou mysli, jak bylo již řečeno, je pranická, a regulace a kontrola prány, prvotní síly ve Vesmíru, je proto prvořadé důležitosti a vysoko nad ostatními psycho-fyzickými cvičeními. V Górakh sanhitě se říká, že kdo zná tajemství prány, zná tajemství jógy, neboť v rytmické regulaci prány spočívá praktický aspekt vyššího jógového umění. Prány se rozdělují do pěti důležitých tříd podle povahy své funkce: (a) Prána se vztahuje k dýchacímu systému. Je to dech života, a jako pták v kleci uděluje vitalitu lidskému systému. Za její sídlo se považuje oblast ležící mezi obočími, zvaná čid-ákáš, a k tomuto místu vystupuje pole její činnosti. (b) Apána svou tendencí proudit dolů napomáhá vylučovacímu systému. Působí v oblasti pod pupkem. (c) Samána podporuje trávicí orgány. Svůj název dostává od toho, že rozvádí rovnoměrně potravu do celého systému. Její sídlo je v pupku, rozšiřuje se na všechny strany a vyživuje tělo jako celek. (d) Udána je spojená s polykáním; je pojmenována podle toho, že zajišťuje vzestup, tažení a vedení dechu. Její pohyb je znatelný mezi pupkem a hlavou. Její sídlo je v krku, a má tendenci plynout vzhůru. (e) Vjána pomáhá udržovat oběhový systém v celém těle. Ovlivňuje vnitřní dělení a difúzi živin, a za svůj název vděčí té skutečnosti, že prostupuje (vjápati) tělem jako éterický prvek. Kromě těchto základních pran je ještě dalších pět druhů menšího významu, a to: (i) Nága, která napomáhá říhání. (ii) Kúrma je spojená s očima a napomáhá procesu mrkání a navozuje spánek. (iii) Krikára prostupuje obličejovým svalstvem a rozšiřuje se při aktu kýchání. (iv) Déva-datta způsobuje zívání a uvádí člověka do lehkého spánku.

KORUNA ŽIVOTA

53

(v) Dhanan-džaj je spojená s asimilací či přeměnou látek. Tato vitální ovzduší prostupují kůží, kostmi, svaly, šlachami, vazivem, atd.

Plexy a čakry Kdekoli se vzájemně proplétá několik nervů, tepen nebo žil, nazývá se takové centrum pleteň či plexus. Podobně jsou plexy a centra vitálních sil v Súkšma neboli jemných nádí, a ty se nazývají čakry anebo padmy. Nádí jsou astrální trubice tvořené astrální hmotou a slouží jako průchody pro jemné prány, které skrze ně působí v jemném těle tak, jako nervy, tepny a žíly působí v hrubém těle fyzickém. Všechny tyto jemnohmotné trubice neboli nádí vycházejí z centra zvaného Kanda, kde se Sušumna nádí setkává s Múladhára čakrou, na spodním konci páteře. Z těchto nádí jsou nejdůležitější Ida, Pingala a Sušumna. Všechny tři nádí jsou uvnitř míchy. Ida a Pingala jsou nalevo resp. napravo od Sušumny či Sukhmany. Ida (Čandra kanál) prochází vpravo. Dech jimi většinou plyne střídavě vždy asi po dvou hodinách. Když však plyne skrze Sušumna (Agni kanál), zklidňuje se mysl. Tato zklidněnost čili Unmaní avastha, jak je nazývána, je nejvyšším stavem Rádža jógy, neboť v tomto stavu je nádherná meditace. Cvičení Pránájámy je nezbytné k pročištění nádí, neboť jsou-li v nich nečistoty, nemůže dech procházet střední nádí. Hrubá prána cestuje nervy fyzického těla, jemná prána se však pohybuje astrálními trubicemi (nádí). Dech je vnějším projevem působení hrubé prány. Mezi hrubou a jemnou pránou je velice úzký a těsný vztah. Přestanou-li se mysl a prána chvět, nepovstávají žádné myšlenkové vibrace. Mysl působí skrze pránu, a z prány (života) všechno povstává. ČHÁNDÓGJA UPANIŠAD

KORUNA ŽIVOTA

54

Když se prána oddělí od těla, všechny orgány přestávají fungovat, neboť v těle není větší síly než bioenergie (prány).

Pránájáma: Základní cvičení Hatha jóga pradípika klade velký důraz na jógické dýchání, neboť "všechen život existuje jenom od jednoho dechu k druhému," a říká, že "kdo napolo dýchá, jen napolo žije." Musíme proto vyvinout hlad po vzduchu. "Vitální ovzduší," říká Hippokrates, "je skutečným pabulum vitae." Hluboké dýchání je nesporně velkou pomůckou v seberozvoji a napomáhá udržet zdraví, mládí a dlouhověkost. Návyk vědomého hlubokého dechu poskytuje dobré cvičení dýchacím orgánům a zajišťuje volný oběh krve. Dýchání se skládá ze střídavého rozpínání a kontrakce, jak je vzduch vtahován dovnitř a z plic opět vypuzován ven, což se nazývá nádech a výdech. Každá z těchto fází je následována časovou prodlevou. Pránájáma tak zahrnuje čtyři procesy: Púraka neboli nádech, Antar kumbhak neboli zádrž uvnitř, a Réčaka neboli výdech, po němž následuje Váhja kumbhak či Šúnjaka, t.j. výdechová pauza. To může být prováděno velice, velice pomalu skrze obě nosní dírky, a mělo by být opakováno deset- až dvacetkrát každé ráno a večer asi po tři měsíce. Je možné začít Púrakou a Réčakou, a za nějaký čas přidat dva další cviky několikasekundových prodlev (Antar a Váhja kumbhaka). Cvičením a vytrvalostí je posléze možné v jógickém dýchání dosáhnout zdatnosti. Volní zastavení dechu po vdechu či výdechu se nazývá Kévala kumbhaka.

Sukh púrvak pránájáma (Snadná a pohodlná forma pránájámy) V sedu v Padma či Sukh ásaně se má palcem pravé ruky uzavřít pravá nosní dírka a vzduch pomalu a rytmicky v jednom dlouhém a nepřerušeném tahu vydechovat levou nosní dírkou. Nyní se také malíčkem či prsteníčkem pravé

KORUNA ŽIVOTA

55

ruky uzavře levá nosní dírka, a co nejdéle, jak je to možné bez sebemenšího nepohodlí, se provádí Váhja kumbhak. Potom následuje po uvolnění pravého palce velice, velice pomalý nádech pravou nosní dírkou, po kterém přichází Antar kumbhak. Pak se pořadí obrací. Všech těchto osm činností tvoří jednu pránájámu. Mělo by se začínat pěti až deseti pránájámami ráno a večer na lačný žaludek, a postupně zvyšovat počet na dvacet společně s větší Kumbhakou čili zádrží, aniž by se tím působily jakékoli obtíže. Při provádění pránájámy má člověk pomýšlet na to, že Divja sampradí (Nijamy), jako milosrdenství, soucit, láska, mír a radost se do systému vstřebávají, a Asurája sampradí (Jamy), jako zloba, žádost, chamtivost a sobeckost jsou ze systému vylučovány a vypuzovány. Je též možné a bylo by dobré během pránájámy provádět Simran. Ve vyšších stádiích Pránájámy vitální dech vystupuje v Sušumna nádí a plyne k Sahasráru. Jeho pohyb je zprvu pociťován jako lezení mravence, a postupně narůstá v pocit lezoucí žáby, až s pročištěním nádí vytrvalou praxí začíná prána létat jako pták. Jsou různé druhy kontroly dechu, např.: (i) Vydechování a vdechování skrze oba nosní kanály spojené s Kumbhakou. (ii) Vydechování a vdechování skrze jeden z nosních kanálů spojené s Kumbhakou. To se nazývá Súrja bhédana a Čandra bhédana, provádí-li se pravou, resp. levou stranou. (iii) Vdechování skrze oba a vydechování skrze jeden z nosních průchodů. (iv) Sítkárí a Šítalí: To jsou dvě formy srkání a nasávání vzduchu našpulenými ústy podél jazyka (po uzavření obou nosních průchodů), a po poněkud hlouběji provedené zádrži se vzduch vypouští nosem. Je to jakoby pití vitálního dechu vraním zobákem.

KORUNA ŽIVOTA

56

(v) Bhastrika: Spočívá v rychlém sledu dechů vždy skrze jeden kanál, a poslední dech se potom pomalu vypouští druhým kanálem, a obráceně. Je to jakoby práce s měchy, a tento způsob je proto nazýván dýcháním kovářských měchů neboli Bhastrika. Pránájámu neboli jógické dýchání je možno s prospěchem a úspěšně cvičit pod vedením Guru, zkušeného znalce této metody, a uspívají v ní ti, kdo zachovávají pravdivost, zdrženlivost, střídmost, umírněnost ve stravě, pokoru a trpělivost, nejsou oddáni jakýmkoli škodlivým návykům, a především, nejsou postiženi srdečními a plicními chorobami a vrozenými poruchami. Velkým úspěchem pránájámy je probuzení a plné využití svinuté hadí energie Kundaliní, která leží v latentním stavu ve spodním páteřním centru. Jak vystupuje v Sukhmaně výše a výše, jsou osvětlována různá jemná centra v jemných nádí, až dosáhne Sahasráru, pramene světla. Jak je zničen závoj kolem Záře Věčnosti, je mysl rychle pohlcena a soustředění přichází samo od sebe. Svalová a nervová kontrola pomocí cvičení ásan je pouze přípravným stádiem, a skutečná technika v józe začíná s využitím vitálních pran, deseti motorů v těle. Pránájáma přináší Čit šuddhi, Manas šuddhi a Nádí šuddhi, čímž uklidňuje mysl a napomáhá koncentraci a odbourávání obalů neboli kóší kolem duše. Odstraňuje všechny touhy, zdokonaluje odhodlání a napomáhá v zachovávání brahmačárji (zdrženlivosti) a dosažení ékágraty (jednobodovosti) a kumbhaky (stavu míru), a to s púrakou a réčakou (nádechovými a výdechovými procesy), anebo bez nich. Pránájáma by měla být cvičena po provedení tělesných potřeb a po důkladném pročištění nares neboli nosních kanálů čistou vlažnou vodou, a po vykloktání krku. Měla by být prováděna o naprosté samotě, v pozici vsedě, v místnosti s otevřenými okny pro přístup čerstvého vzduchu,

KORUNA ŽIVOTA

57

a se zavřenými ústy. Po patnácti minutách cvičení prospěje šálek mléka. Bezprostředně po takových cvičeních je třeba se vyhýbat koupelím. Cílem pránájámy je udržet vrtti mysli pod kontrolou a mysl ustálenou, jako plamen lampy za bezvětří. Veškerá abhjás neboli cvičení jsou namířena k řízení a pohánění mysli směrem k jejímu zdroji—Hrdja guha—a k jejímu pohlcení v átmanu. Negativní vrtti mysli mohou být odstraněny pěstováním vrttů pozitivních, které nahradí žádost (káma) zdrženlivostí (brahmačárja), pýchu (mada) pokorou (nimrta), chamtivost (lóbha) spokojením se (santóša), lakotu velkodušností, klam rozlišováním, nepoctivost poctivostí, vrtkavost rozhodností, aroganci zdvořilostí, žárlivost šlechetností, připoutanost odpoutaností, nepřátelství vlídností, a tak dále. Védántická metoda spočívá v odsekání větví sankalpy ze stromu mysli (manas), a poté ve zničení tohoto stromu samotného odsekáním kořenů v egu.

Pránájáma jako forma jógy (Prána jóga) Důležitost pránájámy jako nedílné součásti Hatha jógy a Rádža jógy je tak veliká, že ji někteří začali považovat za nezávislou formu jógy samu o sobě a pojmenovali ji Prána jóga. Jak bylo již vysvětleno, Ida a Pingala nádí se počínaje od svádhišthána čakry, centra dechu života, táhnou spirálovitě kolem centrální nádí, Sukhmany, a končí v levém, resp. pravém nosním kanálu. Ida je ovlivněna měsícem, Pingala sluncem. Ida obsahuje hojně vláhy měsíce a představuje ženský princip, zatímco Pingala obsahuje energii slunce a zastupuje mužský princip v přírodě. Obě tyto nádí, negativní a pozitivní, působí pod vlivem prakrti a puruši, t.j. vzájemného slučování hmoty a duše.

KORUNA ŽIVOTA

58

Je-li v aktivním pohybu Pingala nádí, ovlivněná energií slunce, je požívaná potrava snadno a rychle strávena. Když začíná Ida nádí, přináší sílu a vitalitu systému a napomáhá rozvoji těla a tělesných svalů, atd. Pod aktivním vlivem těchto dvou nebeských těles působících skrze uvedené nádí se odehrává další růst v přírodě i v lidských druzích, ženském a mužském. Vlhkost měsíce pomáhá utvářet rádž v ženách, a životodárná energie slunce virádž neboli semeno v mužích. Během dne působí po většinu času sluneční nádí (Pingala), a jíst bychom proto měli, dokud je živoucí energie slunce v aktivním pohybu, aby se potrava v soustavě snadno rozpustila, a stala se tak zdrojem síly. Potrava přijímaná v noci a večer po západu slunce nejspíše jen zvětšuje tělesný objem a podíl tuků a vytváří zažívací poruchy, jako kaf (hlen), safra (horkost), sauda (plynové pochody), atd., které mohou vést k narušení rovnováhy základních složek v těle.

Pránický výcvik Tento výcvik v krátkosti spočívá v následujícím: (a) Vytyčení nějakého centra uvnitř těla, řekněme v srdečním plexu nebo v oblasti vitálních ovzduší, kde se zdržuje manó-maj-átman. (b) Vytyčení nějakého centra mimo tělo. (c) Je třeba působit v obou těchto centrech, vnějším i vnitřním, a provádět mezi nimi pránájámu. (d) Cvičení trátaku neboli výcviku pohledu (zraku) postupným přenesením pozornosti z vnějšku dovnitř, a jejím upřením na jedno z těchto vnitřních center po jistý čas. Při vytyčování center mimo tělo by měl člověk sedět o samotě a vytvořit žlutý bod na bílém papíře, který se má umístit na stůl nebo zavěsit na stěnu v úrovni očí. Poté se na toto místo, za působení pingala nádí, provádí trátak neboli upření pohledu. Pozornost má být také upřena na Anáhat Zvuk,

KORUNA ŽIVOTA

59

a postupně v něm má být pohlcena. Po takovém několikadenním cvičení se má žlutý bod zaměnit za modrý, červený, modravě bílý, a nakonec za zářivě bílou barvu, když na každém barevném bodě se cvičení provádí po několik dní. Cílem cvičení trátaku je mít jasné vidění základních barev, jež postupně představují barvy země, vody, ohně, vzduchu a éteru. Pro rychlejší výsledky se má provádět alespoň dvě nebo tři hodiny denně. Zdokonaluje zrak a slouží jako velká pomůcka k ovlivňování druhých. Dále je třeba dbát na vzdálenost mezi daným bodem a zrakovým orgánem. Zpočátku má být bod umístěn do vzdálenosti asi šedesáti centimetrů; po několikadenním cvičení se má vzdálenost zkracovat na padesát až třicet centimetrů, a posléze na patnáct centimetrů. Když se trátak vyvine do jakéhosi povzneseného pohlcení, může být bod přitažen ještě blíže, až ke špičce nosu. Tehdy začíná opravdová sádhana, a pozornost se má postupně uvádět ke kořeni nosu, mezi obočí. Význam tohoto cvičení tkví v tom, že rozptýlené vrtti bloudící vně se musejí dostat pod kontrolu, sebrat v nehybném místě v těle neboli v sídle mysli, a obrátit dovnitř, aby mohly dosáhnout spojení s Anáhat Zvukem. To s sebou také automaticky přináší rytmus v pránách, a vrtti a prány se samy regulují a upravují. Procesem trátaku dochází k harmonizaci mysli a prány, a duše uniká skrze manó-maj a pran-maj kóše, neboli zahalující pouzdra.

Přínosy Prána jógy Cvičení Prána jógy napomáhá v rozvoji všech smyslových schopností, t.j. pohledu, poslechu, čichu, hmatu a chuti. Jogín dokáže silou myšlenky přitáhnout z atmosféry ve svůj prospěch všechny energie, jaké si přeje, když je spojí se svou myšlenkou. V mrazivé zimě může sádhak sedět v siddh ásaně s bradou opřenou o hrudník, myslet na slunce, a začít cvičení s pingala, solární nádí. Automaticky se vytvoří horko a oblije ho potem.

60

KORUNA ŽIVOTA

Stejně může mít za letního horka prožitek chladu. Vše závisí na síle myšlenky, samozřejmě za předpokladu, že jogín ví, jak upřít pozornost v sídle duše. To je vrchol Prána jógy. Všechny tyto schopnosti se dají vyvinout přivedením mysli a pran na jednu společnou roveň. Síla myšlenky pramení z mysli, a Prána jóga se zabývá tím, jak uvést pránu v soulad s myslí na úrovni duše či božského vědomí. V. PRATJÁHÁRA NEBOLI KONTROLA (ODTAŽENÍ A ABSTRAKCE)

SMYSLŮ

To značí odtažení smyslů od smyslových objektů. Zatímco provádění jam, nijam a pránájámy přivádí mysl k čistotě, pratjáhára uděluje dokonalou vládu nad smysly. Kontrola smyslů je tak v jógické vědě prvořadým faktorem. Dokud nejsou oři smyslů ovládnuti a zadrženi ve svém šíleném chvatu do oblasti požitků a radostí, nemůže být mysl nikdy zklidněna. Smysly proto musejí být staženy ze smyslové úrovně a uchráněny přijímání všech vnějších vlivů a dojmů. Zrakové vnímání a poslech jsou dva hlavní vstupy, z nichž získáváme celých 88 až 95 % z našich dojmů; zbývajících asi pět procent přichází skrze ostatní smysly. Proto je nanejvýš důležité, abychom uzavřeli stavidla očí a uší, a zabránili vnějším přívalům ve vstupu a v zaplavení jezera mysli. Chce-li adept jógy rozhodně uzavřít svou mysl vůči útokům smyslů, je nezbytné, aby se každý den odebral na nějaký čas v "klášterní celu" svého srdce, neboť je běžnou zkušeností, že i kalná voda se sama vyčistí, necháme-li ji na nějaký čas odstát. Pratjáhára (kontrola smyslů jakožto příprava k dosažení stavu smyslového odtažení či pocitu snění za bdění) se dá cvičit prostřednictvím rozlišování a pravého vnímání. S poznáním pravých životních hodnot začíná člověk přehlížet nezdravou a nehodnotnou stravu, ve které si jinak smysly libují, a tak přivádí svou mysl pod kontrolu. To se rovná odklonu smyslového provozu ve světě ostřelováním pole klamných požitků

KORUNA ŽIVOTA

61

mocí rozlišování. Pratjáhára je pro dosažení úspěchu v józe velice nezbytná. Jen s dovnitř obrácenými smysly může jogín pracovat na svém vnitřním vědomí. Praxí pratjáháry se mysl očišťuje, posiluje se její sebedůvěra, a je schopna vést život přísné kázně a prostoty. V Bhagavad Gítě stojí: Nechť je všechny (smysly) drží na uzdě a soustředí se na mne; neboť pevně je založená moudrost toho, kdo má smyslové nástroje pod svou vládou. Pět výše uvedených činitelů—jamy, nijamy, ásany, pránájáma a pratjáhára—jsou přípravou pro jógický postup. Jsou pouze příslušenstvím, nikoli hlavními součástmi jógického systému. Napomáhají v očistě těla, pran, mysli a indrijí. Nyní přicházíme k přímým vnitřním jógovým pomůckám. Jsou počtem tři, a to dhárana, dhjána a samádhi, které tvoří Antarang sádhnu, neboli vnitřní výcvik. VI. DHÁRANA NEBOLI SANJAMA (POHLCENÍ, KONCENTRACE) Když adept jógy ovládl prány prostřednictvím pránájámy a smysly prostřednictvím pratjáháry, musí nyní na něco upřít svou mysl. Mysl může být upřena na něco vně, jako je modla, obraz nebo jakýkoli jiný druh zpodobnění; anebo může být upřena na něco uvnitř, na jakékoli tělesné centrum v pindu, na jakoukoli myšlenku, či na jakékoli astrální centrum v andu. Dhárana tedy spočívá v upření mysli na určité místo, předmět, myšlenku nebo centrum, co komu více vyhovuje. Každý druh dhárany napomáhá v ustálení mysli, a je svým vlastním způsobem přínosný. (i) Dhárana na jakékoli smyslové vjemy poskytuje stálost mysli, když jsou bloudící smysly sebrány v ohnisku soustředění: (a)na špičku nosu uděluje zážitek divja gandhy, božské vůně, a nazývá se varta siddhi.

KORUNA ŽIVOTA

62

(b) na špičku jazyka uděluje zážitek chuti divja esence či božskosti; many a nektaru. Božské poznání chutě je známo jako ásvádan. (c) na střed jazyka uděluje prožitek divja doteku neboli blízkosti božské vznešené přítomnosti. Božské poznání doteku je známo jako vidána. (d) na kořen jazyka poskytuje prožitek divja zvuků neboli svaté harmonie. Nazývá se šravana. (e) na ústní patro poskytuje prožitek divja barev neboli záře živlů. Toto božské poznání zraku je nazýváno ádarša. (ii) Dhárana na světelný duševní stav v sídle mysli: Je prováděna nejdříve nádechy a výdechy, když se zároveň v představách vzhůru obrací osmilistý lotos pod srdcem, jenž v současném stavu směřuje dolů, a poté se upírá pozornost na zářné světlo v tomto lotosu, kterým prochází Sušumna neboli Brahm nádí. (iii) Dhárana na Mistrovské duše, jako Buddhu, Krista, či ještě lépe na žijícího Mistra, kteří jsou zbaveni všech tužeb, zbavuje také cvičícího všech tužeb, připoutaností a pout mysli a hmoty. (iv) Dhárana neboli sanjama na vnější předměty: Dhárana na nebeská tělesa, jako slunce, měsíc, planety, atd., poskytuje zážitek vyššího vnímání, např.: (a)na Slunce uděluje poznání Brahmándu skládajícího se ze čtrnácti bhavanů neboli oblastí; sedmi vyšších světů neboli lók (bhúr, bhúvar, svar, mahar, džanar, tapar a satjam), a sedmi nižších lók (sutala, vitala, talátala, mahátala, rasátala, atala, a pátála). (b) na Měsíc uděluje poznání hvězd. (c) na Polárku uděluje poznání pohybu hvězd. (d) na slona nebo hanumana uděluje sílu a chrabrost.

KORUNA ŽIVOTA

63

(e) na tělesnou podobu způsobuje zmizení těla samotného, když je zastavena síla chápání a přerušuje se spojení mezi světlem a očima. (v) Sanjama na vnitřní centra, vlastní já, a indrije: Dhárana neboli sanjama se dá cvičit na cokoli, jako ctnosti, vnitřní centra, čakry a nádí, např.: (a)na nábhi neboli pupek (manipúra čakra) uděluje poznání tělesné stavby. (b) na krční dolík (višuddhi čakra) zbavuje hladu a žízně. (c) na Sahasrár uděluje božská vidění a daršan siddhů. Postup v posledním řečeném spočívá v koncentraci na Brahmarandhru, Brahmovu noru, což je otvor v mundhu neboli hlavě, ze kterého božské světlo plyne směrem dolů. Na toto centrum, které je také známo jako Sahasrár, provádějí svou abstraktní meditaci Nirgun upásakové. (d) na anáhat čakru v srdci uděluje poznání mysli. (e) na kúrma nádí (astrální trubici ležící v hrudníku pod krkem, skrze kterou sub-prána kúrma řídí chod očních víček) uděluje uklidněnost těla. (f) na vnitřní světlo srdce uděluje poznání jemného (jasnovidnost), neznámého (v zemi skryté poklady) a vzdáleného. (vi) Je možno provádět sanjamu na vlastní já. To uděluje jasnovidnost, jasnoslyšnost, a jiné transcendentní síly, také vyšší vnímání doteku, chuti, vůně, atd., vše prostřednictvím intuice neboli prátibhy, a to bez jakýchkoli jiných specializovaných sanjam. Sanjamou na svou vlastní základní podstatu (na schopnosti vnímání) se dosahuje schopnosti čistého vnímání bez vnějších pomůcek smyslů a smyslových orgánů. Jsou-li indrije v latentním stavu v jejich příslušných centrech, je zažíváno nevýslovné blaho (ánand) ve stavu zvaném Sánand samádhi.

KORUNA ŽIVOTA

64

(vii) Sanjamou neboli dháranou na určité význačné rysy těla, jako je pleť, hlas, nebo na jakoukoli jinou věc, začíná člověk chápat stav a povahu myslí druhých. (viii) Sanjamou: (a)na mysl (její myšlenky) poznává člověk obsah mysli. (b) na čas se dosahuje poznání o všem. (c) na vzduch a éter či na vztah mezi nimi je člověk nadán božským sluchem (šabd), a dokáže slyšet jakýkoli jemný zvuk z jakékoli dálky jednoduše projevením přání. Spojením s adhišthána-bhúta (váju tédžas a prthiví, atd.) je podobně možno v plný rozsah rozvinout i schopnosti ostatních orgánů. (d) na vztah mezi éterem a tělem, nebo na lehkost bavlny přichází schopnost létat éterem nebo vzduchem, neboť tělo se stává neobyčejně lehkým, a je možno se pohybovat kdekoli v prostoru jako pták, a dokonce je možno cestovat na paprscích slunce. Jogín, který dosáhl siddhi v Khéčarí mudře, může také létat vzduchem. (Kdo zná Sammóhan vidjá nebo Indra džála se také může pohybovat vzduchem, to je však džála neboli pouze trik, nic skutečného, neboť takový vlastně zůstává na zemi, a kdybyste ho vyfotografovali, žádný člověk létající vzduchem na snímku nebude.) (e) na tři změny mysli přichází poznání minulosti a budoucnosti. (f) na vidéhu je možné vyjít z těla na přání a působit bez těla, pociťovat svůj všepronikající charakter v jeho plné všudypřítomnosti a je možné provádět kája pravéš, t.j. vejít do těla jakékoli jiné lidské bytosti a působit skrze její tělo a mysl. (g)na sanskáry (dojmy mysli) přichází poznání minulých zrození.

KORUNA ŽIVOTA

65

(ix) Ovládnutím: (a)Udána váju přestává mít člověk jakýkoli kontakt s vodou, blátem či trním a může zakončit svou existenci na přání, neboť prostřednictvím udány dokáže oddělit astrální tělo od fyzického těla a cestovat prostorem. (b) Samána váju přichází zář a je možné vytvořit oheň a záblesky světla vycházející z vlastního těla. (x) Sanjamou na ctnosti: (a)na přátelskost a jiné přednosti přichází moc přenášet stejné na ostatní. (b) na rozlišování (na charakteristický vztah mezi sattvou neboli čistotou a purušou neboli duší) přichází schopnost všemocnosti a vševědoucnosti. (c) na šabdu přichází poznání zvuků všech živých bytostí (včetně zvířat a ptáků). (d) na karmy se člověku dostává poznání času jeho smrti. Když se mysl stává neobyčejně čistou a je od samotného základu veskrze naplněna sattvou, dostavuje se spontánní osvícení. Mysl má pět stavů: (a)Kšipta, neboli bloudící mysl ve stavu neustálého rozptýlení. (b) Múdha, neboli mysl, která je tupá a zapomnětlivá a neví téměř nic. V něm je mysl ve stavu zmatku a stupidity. (c) Vikšipta, mysl, která se na chvíli sebírá a soustředí, a potom ochabuje. To je stav nedokonalé stálosti. (d) Ékágrata, mysl nadaná jednobodovou pozorností a pevností záměru. (e) Niródha, neboli mysl, která je ukázněná, pod kontrolou a dobře ovládaná. V prvních třech stavech není žádná jóga možná. Je umožněna pouze ve čtvrtém a pátém stavu.

KORUNA ŽIVOTA

66

K tomu navíc existuje osm druhů siddhi neboli schopností, které většinou siddhové, vyšší bytosti, předvádějí: (a)Anima — schopnost proniknout do všech věcí, dokonce i do anu (atomu), takže je vidět do jeho vnitřní stavby. (b) Laghima — schopnost nabýt lehkosti, že je možné cestovat i na paprscích slunce. To se většinou využívá při levitaci a translevitaci, působení proti zákonům gravitace. (c) Garima — schopnost stát se těžkým jako ocel a učinit jakýkoli předmět neuzvednutelným. (d) Mahima — schopnost dosáhnout rozsáhlé všepronikající velikosti jako prostor, a vidět působení vesmírného řádu a vzdálených věcí, jako slunečních systémů. (e) Prápti — schopnost dostat se kamkoli, dokonce i na měsíc. Uděluje člověku pocit všepronikavosti. (f) Prákámja — schopnost vyplnit všechna přání. (g)Vašitva — schopnost řídit a ovládat všechna stvoření a živelné síly, jako vítr a déšť, atd. (h) Íšitva — schopnost hrát roli tvořitele, udržovatele a ničitele. Kromě toho je ještě množství vedlejších schopností, kterých se dá dosáhnout prostým postupem sebekontroly a koncentrace, kterým se také říká sanjamy, např.: (i) Rozumět jazyku ptáků a zvířat. (ii) Znát svá dřívější zrození a dozvědět se předem o své smrti. (iii) Číst nejvnitřnější myšlenky druhých lidí. (iv) Vědět o skrytých a tajemných věcech na dálku, jako o planetách a hvězdách. (v) Předpovídat budoucí události. (vi) Přemisťovat se na jakékoli místo na zemi.

67

KORUNA ŽIVOTA

(vii) Léčit dotekem. (viii) Získat tělesné dokonalosti rúpy (podoby), rangy (pleti), baly (síly a odvahy), sanhanamu (vytrvalosti), a lávanji (fyzického půvabu), atd. V souvislosti s rddhi a siddhi zde musí nutně zaznít výstraha. Těmto nadpřirozeným silám, které je možno velice často získat při provádění jóga sádhny či jógického výcviku, je třeba se pečlivě vyhýbat, neboť jsou to nesporné překážky na cestě opravdového duchovního postupu a dosažení seberealizace a realizace Boha, což je cílem a smyslem jógového systému. Dévtové velice často pojímají závist vůči lidské duši, která cestuje po Duchovní Cestě. S úsměvem vycházejí vítat jogíny, kteří nacházejí přístup do vyšších úrovní, lákají je sladkými a proradnými slovy, a snaží se přivodit jejich pád. I velký jogín Višvámitra byl sveden krásou nebeské bytosti, dívkou, již poslal Indra, aby ho pokoušel. Nevědomky padl do léčky a sešel z Cesty. V druhé fázi poutě zaútočí na člověka takováto pokušení, však nic nezmohou proti tomu, kdo je věren Cestě, a pevný a vytrvalý ve své sádhaně. Zanech siddhi a znič zárodek otroctví, a dosáhni Kaivalji, stavu dokonalé přirozenosti a nezávislosti. Opět: Nenech se zlákat půvabnými úsměvy nebešťanů, a vyhni se kontaktu se vším, co je nežádoucí. PATAŇDŽALI

Dhárana jako forma jógy (Mansik jóga) Zaměřenost pozornosti je základní nezbytnou součástí vnitřní jógové sádhany, a její důležitost se nedá nikdy docenit. "Když jsou smysly ztišeny, mysl klidně spočívá, a intelekt se nevzdouvá—to, praví moudrý, je nejvyšší stav." (Katha

KORUNA ŽIVOTA

68

upanišad II : iii-10). Pro tento fakt, že zastává ústřední místo v systému, ji někteří považují za formu jógy sama o sobě, a je nazývána Mansik neboli mentální jóga (jóga sebepohlcení). Většina uchazečů se věnuje zcela a pouze přísnému zachovávání jam a nijam, a jako takoví těžko učiní na Cestě jógy nějaký znatelný pokrok, jenž směřuje k seberealizaci a realizaci Boha. Ti, kdo již poněkud postoupí, nedostanou se dále než k jógickým pozicím (ásanám, mudrám a bandhám) a jsou předně zaujati procesy tělesné výstavby a svalového rozvoje, které činí jediným cílem celého svého snažení. Omezují se na tělesně kultivační aspekt jógy, aby dokázali vzdorovat nemoci, stárnutí a pozemské smrti. Nemnoho šťastných duší, které postoupí k pránájámě, ji učiní počátkem a koncem veškeré jógické sádhany, nacházejí zalíbení ve stahování pran do Brahmarandhry, a jako želva v krunýři stráví většinu času v jóga nidře, považujíce netečnost za nejvyšší formu samádhi. To vše je pouze prostředkem k vyšším cílům jógy, a jen jako takové by se mělo provádět. Konečný cíl jógy je seberealizace pomocí náležitého procesu sebeanalýzy a odtažení, který má člověku umožnit vystoupení nad tělesné vědomí do vyššího kosmického a nadkosmického vědomí. Opravdová jóga je přirozený proces beze vší strojenosti. Měla by být bez potíží srozumitelná a snadno praktikovatelná. Avšak z nedostatku kompetentních učitelů zkušených a zběhlých v jógové teorii a praxi se stala tíživou záležitostí a spletitou věcí, příliš obtížnou k chápání, a ještě obtížnější k provádění. Život se dnes stal příliš složitým na to, aby poskytoval jakémukoli člověku čas a příležitost k dokonalému ovládnutí všech větví jógy (z nichž každá se postupem času jen více specializovala), a poté mu dovolil pokračovat dále ke konečnému určení. Výsledkem je, že uchazeči začínají tu či onu větev jógy mylně považovat za poslední a konečnou, a vyplýtvávají své energie k jejich provádění, spokojeni pouze s dosažením fyzických či magických sil.

KORUNA ŽIVOTA

69

Vlastní zkušenost ukazuje, že i mysl ve stavu sušupti (hlubokého spánku) se do určité míry překrývá s nižší úrovní blaženosti (ánand) a s nižší úrovní vnímání (vidžňán), neboť při probuzení si s sebou do vědomí přinášíme jakýsi dojem z oné nerušené a ryzí blaženosti, které jsme za hlubokého spánku požívali. To je však vůlí neovládaný zážitek v pindu, neboli na smyslové úrovni, a nikoli vědomě dosažený na přání. Při správném pochopení a konání pravé sádhany je možno směle pozvednout oponu a zakusit koupel ve fontáně blaha na duchovní úrovni, kdykoli chceme, a můžeme vnitřně zůstávat ve spojení se životním proudem samotným, jenž je skutečným zdrojem pravého blaha a štěstí. Jako je při pránájámě možné spojit prány s myslí, je také možno v pratjáháře a dháraně spojit ve vyšších duchovních centrech úroveň mysli s úrovní poznávání. Slovo pratjáhára znamená "zadržení," a značí proto zadržení mysli a smyslů od jejich plynutí vně do světa a od shonu po smyslových požitcích ze smyslových objektů. To je však jen stěží možné, dokud smyslům a mysli neposkytneme něco světským objektům blízkého či příjemnějšího než vnější věci, co by mohlo sloužit jako kotva, která by smysly a mysl udržela upoutané uvnitř. Takové upoutání se nazývá dhárana, což znamená "přijímat" a "být pohlcen" v objektu koncentrace. Pratjáhára a dhárana jdou ruku v ruce, neboť na jedné straně je třeba mysl odstavit od vnějších světských požitků, a na druhé straně je jí potřeba poskytnout něco přitažlivějšího uvnitř. Usazeni v některé z ásan ovládají jogíni nejdříve pupeční plexus, poté táhnou prány k srdečnímu plexu a přivádí je na roveň s úrovní mysli, načež se nejrůznějšími cviky, jako trátakem na nějaké vyšší centrum, snaží obrátit mysl dovnitř a přimět ji k ústupu. První část se nazývá pratjáhára, a druhá, ustoupení a pohlcení ve vyšším centru, se nazývá dhárana.

KORUNA ŽIVOTA

70

Pouhou silou zvyku přetrvávajícího již od věků vyvinul se v mysli sklon k honbě za požitky. Požitky světa se dají rozdělit do pěti kategorií: (a) Rúpa a ranga, krásné tvary, vzory a barvy, které přitahují oko. (b) Šabda neboli zvuky, melodické a okouzlující, které uchvacují ucho. (c) Rasa neboli lahodné potraviny a pokrmy, které upoutávají chuť. (d) Gandha neboli libé vůně, které přímo působí na čichový smysl. (e) Sparša, fyzicky příjemné vjemy, které přicházejí z doteku. V bdělém stavu s aktivovanými smysly si člověk užívá fyzického aspektu těchto požitků. Ve stavu snů, který je více méně odrazem astrálního neboli jemného, si nejvíce užíváme zvuku, neboť v tomto stavu má přímou působivost na mysl. V bezesném stavu a hlubokém spánku, který je odrazem kauzálního stavu, se nám dostává vjemu hlubokého pohlcení. Je tedy třeba přivést se uvnitř do srdečního centra prostřednictvím trátaku na barvy různých živlů, spojené s éterem, vzduchem, ohněm, vodou a zemí, a ty se vyvinou v okouzlující zář. Pravidelným cvičením dosahují jogíni nadpřirozených sil a schopností, kterými mohou zakoušet všech pět výše zmíněných požitků v jejich jemné podobě a na velkou dálku. Tyto síly přicházejí přirozeně samy od sebe, jsou-li prány přivedeny na jednu roveň s myslí. Cvičení pratjáháry a dhárany se dá pomocí trátaku ještě dále rozvinout, až člověk dokáže ustoupit a vyjít dovnitř a vzhůru ze srdečního centra do centra štítného neboli krčního (kanth čakry), a dosáhnout tak spojení s úrovní poznávání. Tento pohyb z nižšího centra do vyššího je výsledkem pratjáháry, která umožňuje opustit nižší centrum, a zároveň dhárany, kterou se člověk zmocňuje dalšího vyššího centra a je v něm

KORUNA ŽIVOTA

71

pohlcen. Tento proces pokračuje, až je dosaženo ágja čakry, která se nachází mezi a za obočími, v ústředí duše, odkud životní proud za bdělého stavu působí ve fyzickém světě. Když se smyslové proudy seberou a shromáždí v tomto centru a člověk v zapomnění sama sebe vystoupí nad tělesné vědomí, zde v něm postupně zasvítá vnitřní duchovní světlo, které s větším pohlcením neboli dháranou narůstá ve větší zář. Při dokonalosti v dháraně, t.j. při úplném pohlcení v tomto místě, jsou prosvětlena všechna centra směrem dolů až k múla či guda čakře v konečníku. V této souvislosti se zde můžeme zmínit o fyziologii jógového systému. Mozkomíšní systém je hlavní oporou těla. Páteř se v jógické terminologii nazývá Méru či Brahm danda. Podle Šiva sanhity je v lidské soustavě na 350.000 nádí, a následujících deset z nich hraje důležitou roli: (i)Ida: Začíná z nejnižšího plexu (guda čakry) na pravé straně páteře, táhne se spirálovitě kolem sušumny a vychází do levého nosního průchodu. (ii)Pingala: Začíná ve stejné čakře na levé straně páteře, táhne se spirálovitě do pravého nosního průchodu. (iii)Sušumna či Sukhmana: To je centrální nádí mezi idou a pingalou a vede páteří z guda čakry do Velkého otvoru známého jako Brahmarandhra, mezi a za obočími. (iv)Gandharí: Vchází do levého oka, vystupuje z přední strany centrální nádí. (v)Hastidžívha: Vchází do pravého oka, vystupuje ze zadní strany centrální nádí. (vi)Pušpa: Vchází z centrální nádí do pravého ucha. (vii)Jašviní: Vchází z centrální nádí do levého ucha. (viii)Alambuša: Táhne se do podpaždí. (ix)Kuhu neboli Šubha: Schází dolů na konec rozmnožovacího orgánu. (x)Šankhiní: Schází dolů ke konečníku.

72

KORUNA ŽIVOTA

První tři, ida, pingala a sušumna, jsou nejdůležitější. Než ida a pingala nádí vstupují do ústí nosních průduchů, vzájemně se překřižují, a jsou známy jako uzlovité struny. Třetí z nich, sušumna neboli sukhmana, centrální nádí, vede páteří a prochází šesti plexy či centry: (a)Múladhára (bazální plexus) se čtyřlistým* lotosem rozšiřujícím se do čtyř stran. (b) Svádhišthána (podbřiškový plexus) se šestilistým lotosem rozšiřujícím se do čtyř stran, a navíc nahoru a dolů. (c) Manipúraka (solární plexus) s osmilistým lotosem, v němž jsou mezi čtyřmi původními stranami další čtyři. (d) Anáhata (srdeční plexus) s dvanáctilistým lotosem. Je to lotos nehraného zvuku, jak jméno naznačuje. (e) Višuddha (hltanový plexus) se šestnáctilistým lotosem, což je všepronikající nebeský lotos. Jak jméno říká, je to centrum velké čistoty. (f) Ágja (dutinný plexus) s dvoulistým lotosem, také zvaný Ádžňa čakra, což značí příkazové centrum. Kromě těchto uvedených plexů je ještě Antahkaran (sestávající z čitu, manas, buddhi a ahankáru) s lotosem se čtyřmi lístky, což dohromady dává padesát dva lístků, a odpovídá tak padesáti dvěma písmenům abecedy sanskrtu, matky všech jazyků. My však musíme vystoupit nade všechny Akšary do stavu prostírajícího se dále za nimi, zvaného Néh-akšara para, jenž je věčný a nepomíjející, a o kterém Kabír říká: Tři lóky a padesát dva písmen jsou všechny nerozdílně podřízeny rozkladu, však věčné a nekonečné svaté Slovo od nich naprosto je rozdílné. KABÍR

*

Vztahuje se k okvětním lístkům. Pozn. překl.

KORUNA ŽIVOTA

74

Dva sousední plexy (viz tabulka na předcházející straně) spolu vždy tvoří granthi neboli svazek, jimiž jsou: Brahma granthi, Višnu granthi a Šiva granthi. Popisovaná cesta jogínů se zaobírá meditací na těchto šest center, počínaje od nejnižšího, s následným postupem z každého jednoho do dalšího vyššího prostřednictvím pratjáháry a dhárany, jak bylo již vysvětleno. V tomto procesu je též na pomoc volána kundaliní šakti, velká hadí síla ležící v latentním stavu ve třech a půl závitech v bloudivém nervu, ve stočené pozici jako had. Tato latentní energie či síla se probouzí pomocí pránájámy. Jogín se snaží shromáždit všechna vitální ovzduší v těle v centru pupečního plexu a při tomto procesu probudí i latentní sílu. Od Ádžňa čakry se zachytí anáhat zvuku a dosahuje Sahasráru, nejvyššího nebe jogínů. Je to velmi dlouhá, únavná a obtížná cesta. V každém z center je třeba po léta tvrdě pracovat, než je možno úspěšně si jej podrobit a proniknout jím, a vystoupit do dalšího centra vyššího. Do tak pracného výcviku se není možné pouštět bez silné a statné tělesné konstituce, která by dokázala vydržet vytrvalé a houževnaté úsilí po značně dlouhou dobu. Jako přípravný krok musí jogín s herkulovským úsilím vyčistit svůj Augiášův chlév, a k tomu je třeba se uchýlit k hathajógovým krijím, neboli cvičením jako dhauti, basti, nauli, gadž karma a vadžróli, atd., s přísným omezením stravy. Pro kontrolu mysli je dále potřeba věnovat se pránájámě, t.j. cvičením regulace dechu, jako jsou púraka, kumbhaka, réčaka a šúnjaka, které všechny vyžadují velikou péči, pozornost a dovednost pod vedením zkušeného znalce. V popisovaném jógovém procesu se zračí nespočet obtíží. Je to proces podobný kontrolované smrti, násilné vytažení nejenom duchovního proudu z jednoho centra do druhého, nýbrž i pran, což je tím obtížnější. Ve skutečnosti je tak kopírován proces umírání - je to jakoby obrácený postup životního proudu, když v procesu stvoření sestupuje z jednoho

KORUNA ŽIVOTA

75

centra do druhého. Při procesu smrti vystupuje prvek země z guda čakry do indri čakry, rozpouští se v tamější vodě, při čemž jsou ruce a nohy zanechány bez života. Když prvek vody vystupuje do nábhi čakry, přeměňuje se ohněm v pupeční oblasti do stavu páry, a je ochromen rozmnožovací orgán; dále se vyčerpává i sám prvek ohně v srdečním plexu v prvku vzduchu, čímž zanechává oblast pod srdcem zcela chladnou. Když se prvek vzduchu éterizuje v kanth, sídle éteru, zastavuje se srdce a puls. (Můžeme podotknout, že v tomto ohledu srdeční selhání neznamená konec života, nýbrž mu pouze předchází.) I při praxi Sahadž jógického systému je třeba postupovat a projít přesně stejným procesem, až na to, že postup sahadže je přirozený, zatímco výše popsaný je kalkulovaný a manipulovaný, a proto se nesmírně obtížně provádí. Každá z tattev je postupně pohlcena ve svém zdroji: anna v pránách, prány v manas, manas ve vidžňánu, a vidžňán v kanth plexu. (Můžeme poznamenat, že vaišnavité a Kabír pánthíové nosí kolem krku lístky tulsí a šivaisté šiva-lingam; to jako upomínku na kanth čakru, kterou si stavějí jako svůj cíl.) Namísto tohoto obtížného obráceného postupu jógy ze základního plexu zpět a vzhůru do Sahasráru, oblasti tisícilistých světel, nakolik snazší by bylo nevšímat si pran (jako to činíme ve všedním životě), sebrat smyslový proud v sídle duše v ádžňa čakře, kde v bdělém stavu vždy jsme, a bez meškání vystupovat výše za pomoci Zvukového proudu (k němuž jogíni získávají přístup až po těžce vybojované bitvě nad šesti ganglionickými centry v pindu neboli těle) a dosáhnout Sahasráru. Zvukový proud má magnetický vliv, kterému je příliš těžko odolat, když duše vystoupí nad tělesné vědomí pod vedením nějakého schopného a plně kompetentního žijícího Mistra, který dokáže probudit životní impuls v nás uvnitř.

76

KORUNA ŽIVOTA

VII. DHJÁNA (KONTEMPLACE,

MEDITACE)

Z vytrvalé koncentrace, jak je představována dháranou, vychází souvislý tok vnímání, který se nazývá dhjána neboli kontemplace (meditace). Dhjána neboli meditace je dvou druhů: hrubá a jemná. Přistoupit ihned k jemné meditaci je téměř nemožné. Před cvičením jemné meditace je proto nejprve třeba začít s hrubou meditací. Hrubá neboli předmětná meditace spočívá v meditaci na osobní aspekt Boha - Išt, Bohočlověka či Guru (žijícího Mistra-světce). Při jemné meditaci je pozornost upřena v bindu, jednoduchém oku, v nehybném bodu v těle mezi a za obočími. Je to průsečík času a bezčasovosti, kde se Neprojevený stává projeveným. Jeho odraz je v pindu, nižší oblasti těla, t.j. v guda čakře, kde leží svinutá energie v uzamčeném stavu. Po nějakém cvičení v bindu se temné místo prosvětluje a vnitřní světlo postupně zaujímá Zářící podobu Mistra. Odtud začíná to, co je nazýváno světelnou kontemplací. Když se uvnitř v meditaci objeví Bohočlověk, tajemství Věčnosti jsou vidět jako z otevřené knihy. RÚMÍ

Zatímco při hrubé kontemplaci probíhá meditace na vnímatelnou podobu (svarúp) Išt-dévy anebo Guru, při jemné kontemplaci probíhá meditace na arúp (bez podoby), neboli na temný bod koncentrace mezi obočími, který postupně prokvétá v zář. Zde je na místě vyslovit uchazečům o Pravdu jedno varování. Nemůžeme mít žádné patrnější výsledky meditací na podoby minulých Mistrů, kteří poté, co vykonali své božské poslání na zemi, když udělovali spojení džívám (duším) své vlastní doby, nejsou již ve spojení s fyzickým světem. Musíme se také mít při svém hledání dokonalého Mistra na pozoru, neboť jakákoli meditace na podobu nedokonalého

KORUNA ŽIVOTA

77

mistra nepřinese výsledky. Chceme-li se vyhnout všem nástrahám, je mnohem bezpečnější meditaci na jakoukoli podobu Mistra, ať minulého či současného, odložit stranou. Je lépe provádět sádhanu podle daných instrukcí, a je-li to dokonalý Mistr, objeví se uvnitř jeho Zářící podoba sama od sebe a ujme se péče o individuální duši, jakmile jen vystoupí nad tělesné vědomí. Bůh sám se uvnitř zjevuje v podobě Gurudévy, samozřejmě za předpokladu, že Guru je skutečně založen v Boží moci. Tyto poznámky se obdobně vztahují i na meditaci na Išt-dévy, jak se většinou provádí. Meditovat na to, co je bez podoby, je mimo lidské představy, neboť člověk nedokáže pojmout Skutečnost, která je mimo všechno chápání. V takovém případě je možno zahlédnout jemné živly, které nás samy o sobě nikam nedovedou. Čtení písem a jiných posvátných knih, kromě toho, že vzbuzuje náš zájem, není na této Cestě k velkému užitku. Největším učitelem lidstva je člověk. Stačí, když víme, jak otevřít stránky velké živoucí knihy lidského srdce ("srdcem" je zde míněno sídlo duše, t.j. ágja či ádžňa čakra), která je jedinou nevyčerpatelnou pokladnicí všeho poznání a vší moudrosti. Člověk musí jednoduše zavřít oči, odtáhnout smysly, vstoupit do svatyně svého srdce a vnořit své samotné bytí do Svrchované Duše ve svých nejvnitřnějších hlubinách. Pán, Stálejsoucí Sebezářné Světlo, dokonalý sám v sobě, a věčně stejný, přebývá v chrámu lidského těla, a kdo Jej chce poznat a dosáhnout, bude muset hledat hluboko v sobě samém, a všechno mu bude bezpochyby zjeveno. "Klepejte, a bude vám otevřeno," je rčení mudrců a světců všech dob a všech zemí. Takové vnoření se dovnitř poskytuje duši souhrnný zážitek všeho, co existuje, viditelného i neviditelného, přímé intuitivní poznání a božskou moudrost, což jsou všechno dary, které přicházejí samy o sobě, zdarma a v hojnosti, zapomene-li kdo svět, zapomene své přátele a příbuzné, zapomene své okolí, ba zapomene své samotné tělesné bytí. Zapomenutí na přání je největší duchovní

78

KORUNA ŽIVOTA

sádhanou. Zapomenutím všeho ostatního musíme vystoupit nad tělesné vědomí, neboť to je základní podmínkou pravé meditace. Miluj Pána Boha svého z celého srdce svého, a z celé duše své, a z celé mysli své, a ze všech svých sil. KRISTUS

Hlubokou a klidnou meditací je třeba vnořit své samotné bytí do sladké kontemplace na Milovaného uvnitř, a být pohlcen ve Velké Duši Vesmíru. To je nejvyšší kontemplace, a vede k vytouženému cíli samádhi.

Dhjána jako systém jógy (Jóga kontemplace) Po zvážení základních rysů dhjány jsme nyní s to posoudit dhjánu jako formu jógy samu o sobě. Mysl je všepronikající. Kabír říká, že manas sídlí v každém srdci, a zaujímá tak právě středovou pozici v lidském systému. Mentální proud si neustále buduje své vlastní sféry, a činí tak zvláště na svém sestupu. Tato centrální pozice manó-maj obalu mu uděluje zvláštní důležitost. Má dvě pouzdra nad sebou, Vidžňán-maj a Ánandmaj, a dvě pod sebou, Pran-maj a Anna-maj. Obrátí-li se vzhůru, dostává se mu poznání moudrosti (osvícení) a blaha. Obrátí-li se dolů, poznání pránického a fyzického světa. (i) Ádžňa čakra, oblast třetího oka, mezi obočími, je spojena s ánand-maj kóší. (ii) Kantha čakra, oblast mezi třetím okem a hrdaj, je střediskem vidžňán-maj kóše. (iii) Hrdaja čakra je oblast hrdaja (srdce), kde panují a převládají prány neboli vitální ovzduší. To je centrum manó-maj kóše. (iv) Nábhi čakra je ta část oblasti hrdaj, která se rozšiřuje dolů k pupku, je střediskem pran-maj kóše. (v) Indri čakra je oblast pupku prostírající se dolů ke gudě, je střediskem anna-maj kóše.

KORUNA ŽIVOTA

79

(vi) Guda čakra je bazální plexus neboli základ, ze kterého vycházejí všechny jemné trubice (nádí). Všech pět pouzder (kóší) představuje různá sídla, z nichž je možno působit na různých úrovních; dvě vyšší jsou duchovní, a dvě nižší kóše jsou smyslové úrovně. Ánand-maj obal je káran neboli kauzální tělo (tělo setby), ze kterého všechno další nižší povstává, totiž jemné a hrubé úrovně. Vidžňán-maj s ním těsně souvisí a je mu nejblíže. Tři pouzdra, vidžňán-maj, manó-maj a pran-maj dohromady vytvářejí súkšam neboli jemné tělo člověka, které je spojovacím článkem mezi ostatními dvěma těly, výše stojícím ánand-maj a nižším anna-maj, neboli kauzálním a fyzickým. Anna-maj kóš je jakoby vnitřní podšívkou fyzického těla a těsně souvisí s pran-maj kóší. Ve všech třech tělech je mysl aktivním činitelem aktivovaným životní silou duše, v jejímž životě a světle působí. Z praktického hlediska to zdánlivě vypadá, jako by mysl sama byla silou, která působí a udržuje všechny čtyři ostatní kóše v náležitém pořádku. Ve fyzickém těle je mysl sídlem, odkud pět smyslových a pět pohonných sil vykonává svou činnost na fyzické úrovni. Deset jemných (pránických) sil společně s mentálními silami čitu, manas, buddhi a ahankáru odsud (t.j. z mysli) obdobně vykonává svou činnost na jemné úrovni. A je-li mysl zklidněna, nese s sebou i všechny skryté a nezjevné dojmy a odráží světlo a zvuk ducha. To je tedy nesmírně rozsáhlá vláda mysli, která se prostírá od fyzických až ke kauzálním úrovním, a proto se jí často říká Trilókí Náth, Pán třech světů. Na kauzální úrovni slouží jako stříbrné plátno, které přijímá a odráží duchovní vibrace ve formě Světla a Zvuku.

Přínosy Dhjána jógy Přínosy jógy kontemplace neboli dhjány jsou nesčíslné. Kdo se zabývá touto formou jógy, dokáže pouhou koncentrací naplnit všechny své touhy. "Staneš se tím, jaké jsou tvé

KORUNA ŽIVOTA

80

myšlenky," je známý výrok. Kontemplací na Boží vlastnosti může člověk vyvinout takové vlastnosti i sám v sobě a být svědkem Nebeského Světla, neboť jeho smysly získávají transcendentní síly. Mysl také zakouší blaha vidžňánu, jsou-li čit vrtti, neboli mentální vzruchy, zklidněny. Tato jóga zbavuje všech hříchů, a člověk pociťuje vnitřní blaho a pokojnou stálost. Všechny druhy duševních neduhů, jako strach, stud, váhavost a sebeprosazování, se postupně vytrácejí a přenechávají místo nebojácnosti, sebedůvěře, rozhodnosti a spokojenosti, a člověk dosahuje stálosti nálady ve všech proměnlivých životních podmínkách. Není posedlý ani připoutaností, ani odpoutaností, a jako lotosový květ se vznáší nad bahnem běžné existence. S poznáním pravých životních hodnot je upevněn ve svém přesvědčení, a není již obětí bezdůvodných obav a náhodných větrů, které kolem něho zavanou. Nemá důvod ke chvále ani haně, a jako takový málo mluví a mnoho koná; všechny jeho činy motivuje laskavost a dobrá vůle vůči všem. Jeho slova jsou sladká jako med a mají svou váhu. Není sužován pýchou ani předsudky, nýbrž vede život dokonalé umírněnosti a spravedlnosti. Přemáhá lenost a nečinnost; málo jí a málo spí, a stěží je nějaký rozdíl mezi jeho stavem bdělosti a spánku. Je vždy zcela stejný, s jasnou a zářící tváří, která vypovídá o jeho vnitřní slávě. Kabír říká: Svět je pouze přízračným otroctvím, a Kabír, založený v Nám, je navždy svobodný. VIII. SAMÁDHI Slovo Samádhi je odvozeno ze dvou sanskrtských kořenů: sam s jeho českým ekvivalentem "sou-" značícím "společně s," a ádhi (Původní Bytí) se svým hebrejským ekvivalentem Adon či Adonaj, což znamená Pán. Dohromady tak sam plus ádhi označuje stav, ve kterém všechny omezující formy odpadají,

KORUNA ŽIVOTA

81

a jednotlivec, se svou individualitou zcela rozpuštěnou, zažívá velkou pravdu—Ajam Átmá Brahma—"Já jsem Ty." To je poslední a vrcholná fáze předlouhého procesu experimentální jógy, a dá se tak o ní říci, že je dobou květu jógického systému. Dhjána se sama postupně vyvíjí v samádhi, když meditující ztrácí každé pomyšlení na sebe, a mysl se stává dhjá-rúpou, samotnou podobou jeho myšlenky. V tomto stavu si není uchazeč vědom žádného vnějšího objektu kromě Vědomí samotného, stav všeho Blaha a dokonalého štěstí. Jsou dva prostředky, jimiž se dá stavu samádhi dosáhnout. Védéhové (kdo vystupují nad tělesní vědomí) jej dosahují zničením samotné podstaty mysli, která neustále běhá za hmotnými objekty, když ji přesměrují do jednobodové pozornosti zaměřené dovnitř. Jiní rozvíjejí tento stav zprvu cvičením rozlišování prostřednictvím víry, energie a paměti. Jsou i jiné variace samádhi. V dhjáně (meditaci, jednobodové pozornosti) se zachovává rozdíl mezi kontemplujícím a objektem kontemplace, avšak v samádhi, neboli ztotožnění se s veškerenstvem, mizí i to, když vlastní individualita je takřka vyhlazena. Takové pohlcení v Nekonečném uděluje osvobození ode všech omezujících přídavků, neboť potom se člověku dostává vhledu do samotné podstaty věcí a má zážitek jemného (ádhi-dévaka) a abstraktního (ádhi-átmik) aspektu všeho, co existuje. Samádhi, neboli ztotožnění se s Absolutnem, může být doprovázeno vědomím vlastní individuality, a v takovém případě je nazýváno savikalpa, anebo nemusí být doprovázeno žádným takovým vědomím, a pak je známo jako nirvikalpa. První z nich přirovnával Šrí Rámakršna k bavlněné panence, která se při vložení do vody vodou prosákne, a druhou k panence ze soli, která se ponořena ve vodě rozpouští a rozplývá. Z těchto je nirvikalpa samozřejmě vyšší, neboť savikalpa, ač velice rozšiřuje pohled, je přesto pouze přípravným krokem k nepodmíněnému stavu. Ne všichni jogíni dokáží docílit

82

KORUNA ŽIVOTA

nirvikalpy, a těm, kdo toho dosáhnou, podaří se to většinou jen jednou za život. Tím konečně unikají z říše jména a podoby, a stávají se osvobozenými dušemi. Jejich nevypůsobené minulé i současné karmy (sančit a krijaman) je již nemohou svazovat, avšak hybnost jejich současného života (pralabdha) musí být vyčerpána a musí být prožita až do samého konce. Po návratu z nirvikalpy, neboli nepodmíněného stavu, do každodenního lidského vědomí žijí a chovají se jako jiné lidské bytosti. Avšak zatímco jsou zaměstnáni ve světských povinnostech, jsou navždy založeni v Božském, a nejsou od Něho nikdy odděleni. Tento stav normální činnosti na úrovni smyslů, avšak napojený realizací Boha se označuje jako Sahadž samádhi neboli stav Přirozené Jednoty. Ať vsedě, vstoje či při chůzi, zůstávají vždy ve stavu věčné rovnováhy. KABÍR

Můžeme se ještě zmínit o jiné formě samádhi, zvané Bháva samádhi, v níž oddaný, pohlcen v náboženské hudbě a zpěvu, ztrácí veškeré pomyšlení na sebe a svět kolem. Této formy mohou lehce dosáhnout ti, kdo jsou emocionální povahy, a poskytuje chvilkovou extázi a vnitřní duševní úlevu, avšak neposkytuje jednobytí s Božským a nerozšiřuje vědomí. Termín samádhi se tedy na tuto formu vztahuje jen velice volně a nepřesně, neboť nevykazuje žádný z podstatných znaků nadvědomého stavu, a proto ani na vnitřní duchovní cestě není přílišnou pomocí. Stav samádhi není jakýsi kamenný, netečný stav, ani stav odtažení podobný stavu želvy stažené do svého krunýře. Každý z nás je nadán bohatým vnitřním životem, plným nesčíslných duchovních drahokamů, kterých si běžně v našem současném všedním životě smyslů, jaký obyčejně vedeme, nejsme vědomi. Můžeme se obrátit dovnitř a rozšířit naše vidění do takové míry, že ve svém záběru obejme nejenom kosmický život,

KORUNA ŽIVOTA

83

ale i život nadkosmický, který se prostírá k horizontům mimo lidské chápání. Je to stav bytí, přímé vnímání, všezahrnující prožitek duše, bezprostřední a přímé poznání duchovní anubhavy (vnitřního uskutečnění), jak je většinou nazýváno. Profesor Bergson, velký filozof, věřil a pociťoval, že je vyšší zdroj poznání nežli rozum, který je odkázán na uvažování a proces myšlení. Nazýval jej intuice, avšak tento stav bytí vychází ještě za intuici k přímému a bezprostřednímu poznání, neboť intuice je pouze jiné jméno pro souhrn všech našich minulých zkušeností. Běžný člověk nemusí rozumovat ani intuitivně usuzovat o slunci, aby uvěřil v jeho existenci. Vždyť je tu dříve než on, je pratjakša, a to činí každý důkaz zbytečným. "Všechno opravdové poznání existuje samo o sobě, a je zcela nezávislé na smyslech. Je to počin duše, a je dokonalé beze smyslů . . ." říká Ben Jonson. "Nejjistější cesta k Pravdě," říká Henri Bergson, "je skrze vnímání, intuici, skrze uvažování do jistého bodu; pak nadchází smrtelný skok." Je to divja dršti neboli džňána čakšu (t.j. přímá zkušenost duše, zážitek Skutečnosti samotné). Prostřednictvím duchovních záblesků a prosvítajících paprsků z onoho světa získává člověk jakousi představu o Pravdě v podobě duchovního vhledu, vnuknutí a zjevení. Duchovní zážitek, ačkoli spočívá sám v sobě a je mimo nejzazší meze rozumu, rozum nepopírá, nýbrž činí jej dokonalým. Samádhi je dále čaitanja, neboli vševědomí, rozlišované od džada samádhi. Hatha jogín odtáhne cvičením Khéčarí mudry prány do Sahasrára čakry, sídla džíva-átmanu neboli duše, a může v tomto stavu prázdnoty sedět ve skalní jeskyni či v podzemní dutině po měsíce a roky. Je to jakási jóga nidra, jógický spánek, a neposkytuje žádné nadsmyslové poznání či duchovní zkušenost. Ten, kdo je naproti tomu ve stavu čaitanja samádhi, je ve stavu dokonalé bdělosti a může z něho vyjít na přání s novou nadmentální zkušeností a duchovní moudrostí. Při džada samádhi není možné samádhi přerušit

KORUNA ŽIVOTA

84

z vlastní vůle, a musejí to učinit jiní složitým procesem masáží, atd. Rádža jogín, Bhakta či Džňána jogín je snadno probuzen někým, kdo pouze zatřese jeho tělem, či zatroubením na lasturu, nebo rozezněním gongu. Takového čaitanja samádhi je dosaženo, když se guny, zbaveny pohybu, uvádějí ve stav latence a moc vědomí se usazuje ve své vlastní přirozenosti; proto se často nazývá kaivalja samádhi, neboli samádhi dokonalé snadnosti a nezávislosti.

Samádhi jóga Jóga, jak již bylo řečeno, znamená ustálení mysli jakožto výsledek čit-vrtti-niródhy (anulování mysli čili vyloučení všech mentálních vibrací), a termín samádhi, složený ze dvou sanskrtských kořenů sam a ádhi, označuje přijetí, pohlcení, stálost v kontemplaci, či hlubokou vnitřní koncentraci. Každý člověk vstupuje do světa se svým vlastním životním pozadím, které ho uzpůsobuje pro určitý druh jógy. Měl by se proto zabývat takovými jógickými cvičeními, která mu budou nejvíce vyhovovat. Samádhi jóga je nejvyšší formou jógy. Přirozený sklon k ní mají některé děti, a někteří lidé se jí mohou věnovat i přímo, aniž by podstupovali tvrdý výcvik obyčejně předepisovaný pro většinu běžných lidí. V takových případech se těm, kdo jsou pro ni zralí díky minulým sanskárám, dá její cvičení doporučit bez jakýchkoli rozpaků. Mysl dosahuje vidžňánu neboli džňány v krčním plexu (Kanth čakře), který těsně souvisí se sídlem vědomí v bdělém stavu. Vidžňán a ánand neboli vědomí blaženosti zasvítá pouze v Sahasráru neboli v Sahas-dal-Kanvalu, tisícilistém lotosu za obočími, a Samádhi jóga usiluje o realizaci tohoto stavu, v němž je možno vědomě pociťovat vrozenou blaženost duše. Samádhi je tedy stavem čistého blaha, které je přímým zdrojem všeho ostatního: vidžňánu (džňány), manas (kvality mysli), pran (vitálních ovzduší), a anny (fyzického světa smyslových objektů). Ánand, blaženost, je vlastním a základním podložím všeho,

KORUNA ŽIVOTA

85

co existuje, a proto je ve všech tvorech vrozená touha po naplnění, štěstí a blahu. Nemluvě o člověku, i zvířata, hmyz, a ve skutečnosti všechny stvořené bytosti jej neustále v různé míře a podobě vyhledávají, každá podle své vlastní povahy. Avšak jeho pravý význam a uvědomění se objevuje pouze v člověku, je-li ve stavu samádhi. Je to postupný proces vystupování z jedné úrovně do druhé, až se džňána sjednotí s blažeností na úrovni samádhi, a člověk vědomě a plně zažívá tento blažený stav. To je jediný cíl a smysl Samádhi jógy. Základní vlastnost blaženosti je charakteristickým rysem duše neboli átmanu. Její blažený stav zakrývá clona vidžňánu či džňány. V okamžiku, kdy je tato clona odstraněna a člověk vystupuje nad vyšší úroveň intelektu (sebeuvědomování), poznává opravdové štěstí a blažený oceán átmanu prostírající se v něm i kolem něho v nezměrných hloubkách a nezměřitelných výškách. Všechny čtyři mezilehlé kóše: anna, prána, manas i vidžňán jsou pouze zastávkami podél duchovní cesty, jimiž je třeba se jógickou sádhanou krok za krokem propracovat až k jejímu plnému rozkvětu neboli džňáně, a zabezpečují výživu vědomí, jak sestupuje stále níže. Jakmile se však džíva jednou stává uklidněnou a dosáhne spojení s duchovní blažeností, uvědomuje si pravé a vyšší životní hodnoty, přestává se zajímat o pomíjivé a stinné požitky světa, a usiluje o pohlcení v Absolutním Blahu. To je vrcholné místo v duchovní sádhaně, a je-li ho dosaženo, nezbývá již nic, co činit dále. Potíž u většiny z nás však je, že často považujeme džňánu či gján za konečný cíl všech lidských snažení, a proto se nepokoušíme proniknout skrze její clonu a vyjít nad ni do vědomí vlastního já a ochutnávat z blaženého zdroje duše prostírajícího se před námi. Výsledkem je, že bez spojení s vědomím blaha a bez jeho předchuti stáváme se váčak džňániny - džňániny pouze podle jména - neustálou obětí bezdůvodných strachů a depresivních stavů mysli, pochyb a úzkostí, které nás ve všedním životě světa mohou přepadnout. Proto se správně říká:

KORUNA ŽIVOTA

86

"Opravdový džňánin je ten, kdo je ve spojení se Slovem." Vidžňán je konec konců stav nižší nežli ánand neboli Skutečné blaho. Jako uctívači fyzického těla zůstávají zapleteni v pavučině anna-maj kóše, oddaní smyslových požitků v síti pran-maj kóše, a myslí ovládaní v manó-maj kóši, zůstávají mnozí takzvaní džňáninové zachyceni v bažině vidžňán-maj kóše, aniž by věděli, že je ještě další a vyšší stádium, a to daleko větší důležitosti. Čtyři halící pouzdra jsou velice tlustá a těžká, jedno vloženo v druhém, a zakrývají korunní klenot dokonalé blaženosti (ánandu). Velký klenotník Bůh uchoval ánand skryt v nejvnitřnější a úchvatné kazetě vidžňánu, která svým pestrobarevným kouzlem udržuje i takzvaného džňánina upoutaného k tělesnému vědomí. Zápasníci, kulturisté a čárvákové neboli epikurejci, kteří považují fyzické dobro a požitek za konečný cíl života, náleží do třídy anna-maj džív, které žijí a umírají jen pro tuto věc samotnou. Dále jsou lidé, kteří jsou poněkud smělí, odvážní a podnikaví. Ti živí vedle tělesné podoby i své ideje, principy a přesvědčení, a jsou vždy ochotni při nich stát, někdy i na úkor tělesného pohodlí. Takoví lidé jsou pran-maj džívy, neboť jsou ovládáni pránami, na kterých všechen život závisí, a mají v sobě převahu prvku vody, neboť prána znamená život, a život je výsledkem vody. V Čhándógja upanišadě se říká, že voda, a nikoli potrava je zdrojem života, a že na vodě život závisí. Lidé nadaní silnými emocemi a cítěním zůstávají neustále připoutáni více k manas nežli k čemu jinému, neboť v nich převládá prvek ohně. Všichni básníci, spisovatelé, vynálezci, návrháři a architekti spadají do kategorie manó-maj džív. Všechna jejich energie je vedena ve směru mysli a zabývají se činnostmi blízkými svému srdci. Jsou to mučedníci na cestě mysli. Dále je třída lidí, kteří, zatímco rozumně pečují o své tělesné pohodlí i o své myšlenky a víry a duševní činnosti, jsou oddáni především intelektuálnímu usuzování a rozumování ve svém pátrání po proč a nač věcí. Ti se řadí mezi

KORUNA ŽIVOTA

87

vidžňán-maj džívy a z největší části jsou ovládáni prvkem vzduchu. Nejvyššími na stupnici lidského stvoření jsou ánandmaj džívy, které přede vším ostatním dávají přednost Blahu a opravdovému štěstí, neustále se po něm shánějí, a nepoleví, dokud ho nenajdou a neučiní jej svým životem. Jsou to nebeské bytosti a žijí ve všepronikajícím éteru beze všech omezení. Je to ten nejjemnější z pokrývajících záhalů, za nímž spočívá samotný stav Nirvány, nekonečné blaho nezatížené jakýmikoli kóšemi, nevýslovně jasné, velebný stav vědomého spočinutí ve Vševědoucnosti.

3. Aštánga jóga a moderní člověk To je tedy pohled na jógový systém, jak byl původně navržen Hiranjagarbhou a světu vyložen známými filozofy a mysliteli Gaudapádou a Pataňdžalim. Na těchto několika stránkách jsme se pokusili podat krátké vysvětlení jógové filozofie, jak k nám přichází z dávné minulosti, a která je stále považována za základní kámen staroindické moudrosti. Jógový systém je výcvik zahrnující intenzivní a osamělou meditaci spojenou s fyzickými cvičeními a pozicemi k ukáznění a kontrole mysli a pran, aby byly přiměny k činnosti určitým způsobem, který by mohl napomoci v podrobení smyslů. Jako taková je jóga zamýšlena k očištění těla a mysli, a připravuje cestu k blahoslavenému prozření. Oddanost k Bohu neboli Íšvarovi sehrává v jógické realizaci též svou důležitou roli. Osobní Bůh jógové filozofie stojí v jógovém systému stranou, neboť konečným cílem je pro některé jogíny oddělení átmanu od mysli, a ne jednota s Bohem. Tento systém tedy vždy působí ve sféře dualismu. Jeho hlavním záměrem je oddělení zapouzdřené džívy od vtěleného stavu, aby se stala átmanem a byla zbavena podmíněného stavu mysli a hmoty. Rozumná vůle a oscilující mysl potom končí své individuální působení a zůstávají zklidněnými, a tak propouštějí duši ze své moci, aby mohla zazářit ve svém pravém a přirozeném světle.

KORUNA ŽIVOTA

88

Jógická cvičení většinou udělují zdraví, sílu a dlouhověkost, a do jisté míry pomáhají vzdorovat nemoci, úpadku a pozemské smrti. Je též možno dosáhnout psychických a nadpřirozených sil ovládáním Přírody a přírodních zákonů. Zvýšenou schopností smyslů dokáží jogíni slyšet a vidět na velkou dálku, proniknout do minulosti, současnosti, a dokonce do budoucnosti, přenášet myšlenky a provádět zázraky. Mnozí novodobí učenci, zvláště ti se západním způsobem myšlení, jógu při prvním seznámení často mylně pokládali za nic než propracovaný prostředek sebehypnózy. Takový přístup je zcela nevědecký, i když se často představuje ve vědeckém hávu. Je to většinou výsledek předsudků pramenících z nevědomosti či z povrchního poznání věci. Je pro nás příznačné, že se snažíme do říše pověr vykázat jevy, se kterými nejsme obeznámeni a které se příčí našim obvyklým způsobům uvažování o životě, neboť je studovat, pochopit, prověřit a přijmout by vyžadovalo úsilí a vytrvalost, kterých většina z nás není schopna. Někteří takzvaní jogíni mohou pravděpodobně nálepku "sebehypnotiků" i potvrzovat. Avšak ti nemnozí, kteří si jméno jogína opravdově zaslouží, jsou příliš pokorní na to, aby se ucházeli o veřejný zájem, a není na nich nic, co by ukazovalo na neurotické escapisty, či před skutečností uhýbající jedince. Projevují vždy pozoruhodně vnímavé vědomí k životu ve vší jeho složitosti a různorodosti, a toto vědomí společně s jejich pokorou odsunuje všechny představy o sebeklamu jako zcela nevhodné, nemístné, a dokonce směšné. Hledat Neměnné za měnícím se, Skutečné za zjevným není totiž jistě "hypnotizovat se." Jestliže nic více, projevuje se tak duch zkoumání, který je výjimečný svou opravdovostí a pevností, která se nespokojí s ničím menším než s absolutní pravdou, a požadovaný druh sebezapření je nanejvýš obtížné dodržet. Proto, jak čas běží, jak poznání podkopává nevědomost, dřívější úzkoprsost postupně zaniká. Nový rozvoj fyzikálních věd se na tomto procesu také svou nemalou měrou podílel, neboť

KORUNA ŽIVOTA

89

prokázáním, že všechno v tomto fyzickém vesmíru je relativní a že hmota není hmotou sama o sobě, nýbrž že je konec konců formou energie, se potvrdilo - alespoň na nižší úrovni jógických představ - pojetí světa vlastní jógovému systému, a je mu tak udělována vědecká platnost, která byla dříve zpochybňována. Přesto, i když přijmeme základnu Aštánga jógy, jak k nám přichází od Pataňdžaliho, musíme uznat, že má daleko ke snadnému provádění. I Gaudapáda připustil, že ji praktikovat je jako pokoušet se vyprázdnit moře kapku po kapce stéblem trávy. To znamená, že i v době, kdy byla původně vyvinuta, vyžadovala vysoce přísnou životní disciplínu, a jako nevyhnutelný důsledek se dostavil ideál čtyřech ášramů. Kdo měl dosáhnout skutečně něčeho podstatného, musel začínat již od samého dětství. Prvních pětadvacet let brahmačárji mělo být využito k náležitému rozvoji těla a mysli, k vybudování fyzického a duchovního zdraví schopného odolat životním těžkostem. Dalších pětadvacet let, grhastja, mělo být prožíváno v životě hospodáře, jako hlava rodiny, opora starým, živitel ženy, a řádný učitel dětí. Když tak povinnosti ke společnosti byly naplněny, smrt se přiblížila, a život již člověk zakusil v jeho plnosti, mohl svobodně vyjít hledat jeho vnitřní význam a dospěl pro jeho pochopení. A tak následujících pětadvacet let mělo být prožito ve vánaprastě v osamělosti hor a pralesa, až prostřednictvím nejrůznějších sádhan a usilovné meditace dosáhl člověk osvícení. Nyní mohl být nakonec nazýván sannjásinem a schopen věnovat poslední čtvrtinu ze sta let, jak se pro dokonalý život uvažovalo, službě a pomoci svým bližním v jejich hledání duchovní svobody. Ani za starých časů nebyl ideál čtyř ášramů snadný. Není proto divu, že jóga byla omezena na několik vyvolených, nebyla propagována jako cesta k následování pro běžné lidi, a přetrvávala pouze jako tajná škola, jejíž pochodeň se předávala z guru na čéla (sádhaka) v omezené posloupnosti. Novodobé podmínky učinily její praxi v této podobě na každý

KORUNA ŽIVOTA

90

pád ještě obtížnější a téměř nemožnou. Jak se život stává stále složitějším a nejrůznější profese se stále více specializují, nezdá se již lidem možné věnovat prvních dvacet pět let života výhradně kultivaci těla a mysli jako přípravě na závěrečné hledání. Musejí tento čas trávit ve školách a univerzitách, které zaměstnávají většinu jejich pozornosti v přípravě na povolání. Se stále narůstající populací se také nedá očekávat, že jedna čtvrtina členů společnosti - grhasthové - budou moci poskytovat prostředky fyzické obživy zbývajícím třem čtvrtinám, jak to snad jednou bylo možné. Jako by to nestačilo, zdá se, že Pataňdžaliho integrovaná osmerá jóga narostla během času do větší specializace a složitosti. Každá z jejích větví se vyvinula do stádia, kdy se téměř jeví jako kompletní předmět sám o sobě. Není proto divu, že když člověk praktikuje do nejrůznějších jejich detailů rozličné jamy a nijamy, či zvládá nejrůznější ásany nebo se učí ovládat pránické a mansické (mentální) energie, začíná se domnívat, že jeho určitá oblast specializace není, jak předpokládal Pataňdžali, pouze příčlem žebříku integrované jógy, nýbrž jóga sama. Bezpochyby získává nějaký druh prospěchu ze všeho, co cvičí, často nabývá tajuplných psychických a fyzických sil; tyto dary samotné však odvádějí jeho pozornost od konečného cíle, a stávají se tak nespornou překážkou skutečnému postupu, namísto aby mu napomáhaly. V naší době mohou Pataňdžaliho Aštánga jógu k jejímu logickému závěru a nejvyššímu cíli - jednobytí s Brahmanem - následovat pouze velice nemnozí lidé výjimečné fyzické odolnosti, dlouhého života a mimořádné schopnosti nezapomenout vzdálený cíl. Pro ostatní musí zůstávat buďto příliš prakticky obtížnou, anebo jakožto proces, který tím, že svádí k záměně postupného za konečné, prostředku za cíl, maří svůj vlastní účel.

KORUNA ŽIVOTA

91

Jestliže duchovnost nezbytně přináší pomalý výstup po všech stupních tohoto spletitého a komplikovaného jógového žebříku, musí potom nutně pro lidstvo všeobecně zůstat uzavřeným tajemstvím. Jestliže se však má stát volně poskytovaným darem Přírody, jako slunce, vzduch a voda, musí se stát přístupnou prostřednictvím techniky, která ji staví na dosah každému, dítěti o nic méně než dospělému, slabému neméně než silnému, hospodáři o nic méně než sannjásinovi. Právě na takovou techniku nám dávali naději Kabír a Nának a budeme o ní pojednávat později.

92

KORUNA ŽIVOTA

KAPITOLA TŘI

Formy jógy KDYŽ JSME pojednali o jógovém systému všeobecně, jak ho objasňoval Pataňdžali, postoupíme nyní ke studiu různých forem jóg, které následně vznikaly. Začínáme-li u tradičních, dozvídáme se o čtyřech různých druzích: (1) Mantra józe, (2) Hatha józe, (3) Laja józe a (4) Rádža józe. Většina z nich z Pataňdžaliho silně čerpá a předkládá formulace jeho základního učení, když každá se zaměřuje na nějaké jeho hledisko. Jistá míra opakování je proto nevyhnutelná, chceme-li však dojít k jasnějšímu pohledu na široký předmět jógy, musíme toto riziko podstoupit. I. MANTRA

JÓGA NEBOLI JÓGA VYSLOVOVÁNÍ

Zapomínají dokonce, že všechna božstva přebývají v lidském nitru. WILLIAM BLAKE

Mantra jóga se zajímá převážně o získání nějaké materiální či mentální síly anebo sil, a to prostřednictvím neustálého opakování určité mantry - ústní formule - s úmyslem přivábit předsedající mocnost či božstvo, se kterým je mantra spojena, a poté tuto moc přinutit ke službě, prospěšné či škodlivé, podle vůle a přání provádějícího. Kdo tyto síly užívá k působení škody a zla druhým, podstupuje často riziko sebezáhuby a obyčejně se stává obětí hněvu dotyčného božstva. Ti, kdo takové síly využívají pro sobecké pohnutky s cílem hmotného zisku pro sebe samotné a na úkor druhých, velice brzo svou moc ztratí, a nakonec se sami zničí. Tyto síly však mohou být využity i ku prospěchu ostatních, což není příliš škodlivé, i když po každém takovém úkonu to může znamenat

KORUNA ŽIVOTA

93

ztrátu nějaké vitální energie. Do této kategorie spadají všechny zázraky nejnižšího řádu, jako čtení a přenášení myšlenek, léčení vírou, zvláště v případech nervových a duševních nemocí, atd. Je proto mnohem lépe se takovým věcem vyhýbat, zachovat si všechny získané psychické síly a použít je, v duchu nesobecké oddanosti, alespoň k dosažení nižších duchovních úrovní a oblastí, které jsou sídlem dotyčných božstev. Pak budou všechny psychické síly působit samy o sobě, aniž bychom si přiváděli jakoukoli ztrátu jejich podmaňováním vlastní vůlí. Měli bychom však mít stále na paměti, že opakování manter samo o sobě nepřináší žádné výsledky, dokud není prováděno s plnou pozorností zaměřenou na tyto zvláštní formule, a s takovou intenzivní oddaností, jaká by dokázala navodit příslušné vibrace s nimi spojené. Mantra jóga však sama o sobě nemá žádnou hodnotu v seberealizaci, a ti, kdo tuto formu jógy cvičí, zůstávají neustále zapleteni ve zmíněných neužitečných činnostech toho či onoho druhu, a nezískávají žádný větší prospěch k povznesení vlastního já neboli duše. Co se týče užívání mantra siddhi, neboli nadpřirozených sil získaných díky působení meditace na mantry, zaznívá od Pataňdžaliho v jeho Jóga sútrách jasný varovný tón: Jsou překážkou k samádhi, síly jen světského rázu.

Technika v Mantra józe Mantra jóga je jóga rytmického opakování hermeticky uzavřených formulí - posvátných a tajných - vytvořených starými mantrakary (znalci fonetiky a moci zvuků, včetně supersonických čili zvuků mimo lidské chápání), z nichž každá zvlášť je určena k dosažení moci nad nějakým jednotlivým bohem či bohyní zastupujícími určitou Přírodní sílu. Může být prováděna s pomocí nebo bez pomoci růžence Rudrákhša, jak to činí šivaisté, anebo Tulsí korálí, jaké užívají vaišnavité.

KORUNA ŽIVOTA

94

Mantry představují vibrace. Nejposvátnější z védských manter je Gájatrí. Je to múl mantra véd, a považuje se proto za mantru přední důležitosti. Její moc je pokládána za velkou, a její džapa neboli opakování je nařizováno všem hinduistům od velice raného věku. Nejsnazší a nejúčinnější je posvátná slabika ÓM, symbolizující tvořivý životní princip samotný, a většina manter touto posvátnou slabikou také začíná. Advaitové, kteří vidí Boží moc přítomnou ve všech podobách a jako všepronikající, věří v mantru ztotožnění átmanu s Paramátmanem: Aham Brahm Ásmi (Já jsem Brahman), a Ajam Átmá Brahma (Já jsem Ty); což je často zkracováno v Sóham či Sóhang, a Hansa anebo Aham-sah, kde první znamená "Já jsem On" a druhé "On je já." Védántisté opakují Óm Tat Sat (Óm je Pravda a Skutečnost) a buddhisté Óm Mani Padmé Húm. Další na žebříčku jsou mantry zasvěcené a věnované určitému božstvu k uctění, chvále, za usmíření, či v prosbě o dary. Účinnost mantry závisí na její správné výslovnosti, správném chápání jejího významu, který je často velice hluboký, na správném vnitřním postoji člověka, který se Mantra jógou zabývá, a na kompetenci učitele, Guru, který zvládl dokonale nejenom techniku, nýbrž dokázal v sobě také úspěšně projevit onu semennou moc spočívající skrytě v jádru mantry, a může ji žákovi poskytnout jako prasád, dar milosti. Některé mantry přinášejí rychlé výsledky, některé vzcházejí ve svůj náležitý čas, a některé přinášejí ovoce podle zásluh dotyčného jedince. Některé jsou však zakázaného druhu, a proto povahou nepřátelské, a mívají škodlivý účinek. Účinek mantry závisí též na tom, jak je džapa prováděna. Džapa prováděná šeptem je považována za záslužnější nežli vyslovovaná nahlas, a džapa prováděná tichým mumláním je ještě lepší, zatímco najzáslužnější je mansik džapa, prováděná jazykem myšlenky.

KORUNA ŽIVOTA

95

Džapy jsou též různých druhů podle příležitosti, období a úmyslů konatele. Nitja džapy například mají být prováděny denně jako pravidelný úkon. Naimittika jsou pro určité obřadní příležitosti. Prájasčitta jsou džapy prováděné jako pokání za odčinění poklesků na cestě spravedlnosti. Dále jsou čala a ačala džapy, jež mohou být prováděny kdykoli, kdekoli a za jakýchkoli okolností, v jakémkoli stavu či pozici. Jiné vyžadují určitou ásanu, místo, čas a směr, atd., společně s náležitým a propracovaným obřadem, jako např. oběti květin, vonných látek, kadidla, mávání světly a cinkání zvonků, havan a tarpan (obřady ohně a vody), s různými očistnými úkony. Pro úspěch v Mantra józe je nezbytné, aby sádhak zachovával vnitřní i vnější čistotu, byl oddán věci celým srdcem a měl příkladný charakter a jednání, neboť jenom tehdy může mít jakýkoli stupeň koncentrace a kontemplace. Podobná cvičení pozorujeme i u muslimských faqírů, kteří provádějí vird, opakování posvátných slov, jako Hú, Haq, Análhaq, k čemuž používají tasbíh (růženec). Křesťanští mniši se také modlí růženec a zpívají hymny a žalmy. II. HATHA

JÓGA

Tato forma jógy se zabývá kontrolou těla a tělesných činností jako prostředkem ke zklidnění mysli. Jejím cílem je učinit lidské tělo silným a schopným přestát i nejtvrdší a nejdrsnější podmínky, a učinit ho, nakolik je to možné, imunním vůči fyzickým nemocem a potížím. Avšak kromě statné fyzické konstituce a možné dlouhověkosti prostřednictvím pránájámy neboli habs-i dam, jak ji nazývají muslimové (kontrola a řízení dechu), není sama o sobě přílišnou pomocí k seberealizaci, i když může do jisté míry připravovat půdu pro vyšší druh duchovního cvičení, které k tomuto cíli vede. V jistém smyslu je to "žebřík k Rádža józe." Nedokáže dokonce mysli poskytnout ani nijak vysoký stupeň kontroly, jak se u ní má většinou za to. Cvičením Hatha jógy může člověk nabýt

KORUNA ŽIVOTA

96

některých siddhi, t.j. psychických sil, prostřednictvím vykonávání určitých ásan, muder a bandh, neboli fyzických pozic a držení těla, a cvičením pránájámy. Systém zahrnuje dodržování řady pokání a asketických odříkání, jako půstu a bdění, mauny neboli slibu mlčení na měsíce a roky, paňč agni tapas (sezení mezi ohni zapálenými ze čtyř stran a se sluncem nad hlavou), stání na jedné noze, vis hlavou dolů, atd. Někteří z křesťanských světců zacházeli do velkých krajností, jako je nošení hřeby podbitých tunik, košil z koňských žíní, sebemrskačství a sebetrýznění, vše k napodobení utrpení Krista. I mezi muslimskými šíity nacházíme stopy sebemučení, když se během dní Muharramu bijí v prsa a do zad noži připevněnými k železným řetězům na památku strašných utrpení, která museli při obraně své víry na hořících planinách Kerbely podstoupit Hasan a Husajn, Prorokovi vnukové, spolu s hrstkou svých věrných stoupenců v rukách skupiny svých souvěrců vedených Jazídem. Ale všechno takové hrozné sebetrestání, jakkoli samo o sobě hrdinské, stěží přináší nějaký duchovní prospěch. K čemu je dobré mučit a trápit tělo, když zrádný had mysli spočívá bezpečně ukryt v hloubce pod povrchem, a nadále prospívá zcela nezraněn? Pomineme-li takové formy sebemučení, je cílem vlastní Hatha jógy zdokonalení těla jakožto nástroje pro vyšší druhy jóg, a jako taková může mít nějakou hodnotu, totiž umožnit tělu vydržet vypětí a zátěž, které jsou s těmito jógami spojeny. Avšak i běžný systém hathajógových Krijí je příliš ve své praxi obtížný, a vede často k vnitřním komplikacím, které se někdy ukazují vážnými a nevyléčitelnými a ohrožují život. Tyto krije jsou míněny k očištění tepen a jiných kanálů v těle ode všech druhů nashromážděných minerálních usazenin, jako křídy, vápence a soli, atd., které zatěžují systém a jsou původní příčinou úpadku a nemoci. Tento proces zbavení se toxických látek a omlazení je prováděn pomocí očistných úkonů zvaných Šat karma (značící šest úkonů), jimiž jsou:

KORUNA ŽIVOTA

97

(i) Néti karma (pročištění nosu): Kus tenkého, asi sedmdesát centimetrů dlouhého mušelínu se zkroutí do tvaru provázku a pokryje voskovým povlakem. Postupně se prostrkává oběma nosními průchody a po malém drhnutí se vytahuje ven ústy, aby se nosní průchody vyčistily od hlenu, atd. Provádění napomáhá při léčení nemocí nosu a krku. Udržuje hlavu svěží, a zdokonaluje zrak. Kdo trpí nosními a očními poruchami nebo kyselostí, může toto nahradit džala néti neboli proplachováním nosních kanálů čistou vodou. (ii) Dhauti karma (promývání žaludku): Dlouhý kus látky, na tři palce široký a asi šest a půl metru dlouhý, se namočí do vlažné vody o poté mírně zkroutí. Postupně se s pomocí teplé vody polyká hltanem dolů až do žaludku, když přes půl metru se na druhém konci ponechává v ruce. Po několikaminutové zádrži a protřásání žaludku se velice, velice pomalu vytahuje. Čistí se tím zažívací trakt od nečistot, jako slizu, žluče a hlenu, a léčí rozšířená slezina a kašel, atd. Toto cvičení vyžaduje krajní opatrnost a pozornost, aby se látka nezapletla ve střevech s následkem vážných komplikací, které by se mohly dokonce ukázat osudnými. Nemělo by se vykonávat při zánětu krku a bronchitických poruchách, podráždění žaludku nebo při kašli, atd. (iii) Basti karma (promývání střev): Je to jakýsi klystýr, při němž se konečníkem vtahuje voda do tlustého střeva. Po chvilkové zádrži se voda stranovými pohyby protřepe a poté vypustí. Odstraňuje zácpu a vypuzuje vnitřní ztvrdlou odpadní hmotu, která většinou ulpívá na stěnách. Přidá-li se do vlažné vody trochu glycerínu, je proces tím prospěšnější. Používá se na onemocnění spojená s mužským orgánem a konečníkem a léčí plynové poruchy žlučového či mízního původu, a nemoci sleziny a jater. Denní provádění Basti oslabuje choulostivá střeva a může způsobit zápal vnitřního povrchu, a proto je v takových věcech vždy potřeba opatrného vedení. V případě nutnosti může být postup nahrazen pročišťováním vzduchem,

KORUNA ŽIVOTA

98

nasáváním a vypouštěním vzduchu namísto vody. (iv) Gadža karní neboli Kundž karma: Je také známa jako Šankha pašala. Cvičení spočívá v naplnění břicha vodou, jeho následném propláchnutí svalovou aktivitou a vyvržení vody ven ústy, jak to svým chobotem činí gadža neboli slon. Tímto způsobem jsou požity a vyzvráceny dva tři litry teplé vody, když předtím krouživým pohybem břišního svalstva omývaly vnitřní soustavu. Zvláště užitečné cvičení pro ty, kdo trpí žlučovými problémy nebo kyselostí. (v) Nauli karma (protřásání břicha): Provádí se ve vzpřímeném sedu v siddha nebo padma ásaně s rukama položenýma na kolenou. Horní část těla společně se střevy se potom prudce protřásá zprava doleva, aby se tak odstranily všechny vnitřní nečistoty, které se udržují na vnitřních stěnách. Cvičení je užitečné pro odstranění břišních potíží žaludečního a plynového charakteru, když dochází k uvolnění trávicích sekretů. Pomáhá ve svalových stazích, což naopak podporuje jógické dýchání, pránájámu. (vi) Trátak karma (upření pohledu): To je dršti sádhana a spočívá v upření pohledu nejdříve na vnější centra, a poté postupně na vnitřní, jak bylo s jistou důkladností vysvětleno na předešlých stránkách pojednávajících o Jóga vidjá a Jóga sádhna v části o "pránájámě." Schopnost pohledu se tím ustaluje, a obrátí-li se dovnitř, začíná člověk spatřovat divy vnitřního světa Trikúti, nejvyššího nebe takových jogínů.*

* Baba Garíb Dás nám říká, že jogíni považují Til za Kšar, Sahansdal Kamal neboli Sahasrár za Akšar, a Trikúti za Néh-Akšar. Jógíšvarové jdou o krok dále a počínaje v Sahasráru vcházejí do Dasvan Dváru, zatímco názvosloví světců v tomto ohledu je Trikúti pro Kšar, Dasvan Dvár pro Akšar, a Bhanvar Gupha pro Néh-Akšar, a poté konečně stav za těmito oblastmi, t.j. Sat Lók. V písmech znamená Akšar tvořivý životní princip, a říká se, že ten, kdo pozná a uskuteční jeho podstatu, je oprávněn pro cestu k Bohu. Akšar Puruš je za pomoci Anhadu, neustávajícího životního principu, zodpovědný za stvoření

KORUNA ŽIVOTA

99

Kromě výše uvedených jsou ještě dvě další cvičení: (i) Kapála dhauti (prudké vdechování a vydechování) pro očištění plic. Může vhodně zastoupit Néti, nemělo by se však provádět za deštivého období a při zdravotním oslabení. Dýchání by mělo být svižné, ne však příliš rychlé, aby nepoškodilo plíce a dýchací systém. (ii) Šankha pašali: Spočívá v požívání vody ústy a po krátkém protřesení břicha jejím okamžitém vypuštění konečníkem. Pročišťuje celý zažívací systém vyplavováním všech nečistot. Pokud nejsou všechny tyto procesy prováděny podle pokynů a pod kontrolou a vedením znalce jógických sádhan, nadělají často více škody než užitku. Musíme uznat, že je v nich něco umělého a nepřirozeného, a jsou zaznamenány případy, kdy jejich prováděním trpěli i zkušení. Je proto lépe obrátit se k přirozeným způsobům jednoduché, zdravé a čerstvé vegetariánské stravy v přírodním stavu, něco kravího mléka a ghí, pramenité vody, pravidelných, avšak neunavujících cvičení, hlubokého dýchání, atd., což je vše bez jakýchkoli nebezpečí, jaká provázejí hathajógová cvičení. Zde vidíme, že v Hatha józe je především třeba dát do pořádku fyzický dům, a že je to prováděno pomocí Šat karem, šesti popsaných přípravných cvičení. Poté je se třeba pro úspěšný postup v této józe a k dosažení náležitých výsledků věnovat následujícímu: (a) pečlivému pěstování jam a nijam. astrálních a fyzických úrovní níže Trikúti. Ty jsou podřízeny zániku, a jsou známy jako Kšar narozdíl od Akšaru, nezničitelného jako Kútastha a Avjakta (mimo rozklad a zánik). Za Kšarem a Akšarem je Puršóttam neboli Paramátma (Nadduše Bůh). Srov. Bhagavad Gíta 12:3-4 a 15:16-17. Duchovní oblasti výše Trikúti udržuje Sat-Šabda (Sphóta, Slovo-podstata) a pánem těchto oddílů je Néh Akšar, ale ani on nemůže přežít velký zánik. První Velkou oblastí, která leží za hraniční čarou zániku a je věčně stejná (Néh-AkšarPara), je Sat Lók neboli Maqám-i Haq, a ten je ve skutečnosti příbytkem světců, jejich rodnou vlastí.

KORUNA ŽIVOTA

100

(b) zachovávání sanjamy neboli umírněnosti a kázně ve všech fázích života, a zvláště v myšlenkách, slovech a skutcích. (c) fyzickým pozicím: ásanám, mudrám a bandhám. (d) pránájámě neboli kontrole a řízení dýchacího systému, což bylo vše již popsáno v Aštánga józe. Nyní můžeme posoudit, co o místě Hatha jógy na duchovní cestě říkali někteří spisovatelé. Šrí Jógéndra v úvodu ke svému Hatha jóga (zjednodušená) hovoří o Hatha józe takto: Nezbytnost této jógy byla jistě pociťována v dávné minulosti, kdy se cvičení a výchova fyzického stalo základní formou cvičení a řízení mentální, morální i psychické stránky. V tomto ohledu by Hatha jóga měla být, a je, považována za metodický přístup k dosažení toho nejvyššího v józe. Protože působí předně s fyzickým lidským tělem ve vztahu k mentálnímu, byla příhodně nazvána fyziologickou jógou neboli Ghatasja jógou. Autor Alain Danielou ve své knize Jóga: metoda reintegrace, popisuje metodu Hatha jógy jako reintegraci prostřednictvím síly, neboť "vlastní já není v dosahu slabých," a ve svém pojednání o jejím předmětu a metodě říká: Hatha jóga je jméno udělované technikám a cvičením, jimiž se dá přivést pod kontrolu tělo a vitální energie. Ačkoli je to jeden z prostředků jógy, je první přípravou k cestě reintegrace, nezbytný pro další realizaci. Všechna pojednání o józe s určitostí tvrdí, že jediným smyslem fyzických cvičení Hatha jógy je překlenout fyzické překážky na duchovní či královské cestě reintegrace - cestě Rádža jógy. "Hatha" znamená doslovně "síla vůle," nezkrotná vůle něco učinit a dosáhnout cíle, i kdyby se jevil sebevíc vzdálen běžnému oboru působnosti. Význam slova "Hatha" Danielou dále objasňuje z Górakša sanhity:

KORUNA ŽIVOTA

101

Slabika "Ha" představuje slunce, a slabika "tha" představuje měsíc, a spojení (jóga) slunce a měsíce je proto Hatha jóga. Kosmické principy, které se v planetárním světě projevují jako slunce a měsíc, nacházíme v každém aspektu existence. V člověku vystupují předně ve dvou podobách, v jemném těle, a v hrubém těle. V jemném těle vystupují jako dva kanály, podél nichž naše vjemy cestují mezi jemnohmotným centrem na spodním konci míchy a centrem na vrcholu hlavy. Tyto dva kanály jsou zvány ida a pingala; první odpovídá chladnému aspektu měsíce, a druhý teplému aspektu slunce. V hrubohmotném těle odpovídají lunární a solární principy dýchacím - chladným - a zažívacím - teplým vitálním energiím, a jsou zvány prána a apána. Právě koordinací těchto dvou nejsilnějších vitálních impulzů dosahuje jogín svého cíle. Ve vztahu k dechu se o chladném vdechovaném vzduchu hovoří jako o prána váju, a o teplém vydechovaném vzduchu jako o apána váju. Hatha jóga má jisté nepopiratelné přínosy, z nichž mnohé byly již popsány v předchozí kapitole, když jsme hovořili o ásanách, pránájámě a pratjáháře. Pokládá základ zdravého života schopného přestát mnohá fyzická vypětí, neboť odstraňuje toxické látky a nečistoty zevnitř tělesného systému. K jogínovi smrt nepřichází jako mučivé zakončení dlouhého procesu úpadku, nýbrž podobá se podzimnímu listu či ovocnému plodu, který se přirozeně oddělí, dosáhne-li vnitřní zralosti. Získání kontroly nad různými fyzickými funkcemi s sebou samozřejmě přináší i jistý stupeň mentální kontroly, neboť jakákoli tuhá kázeň těla je nemožná bez kázně vůle, a rozvoj jednoho podněcuje druhé. Fyzické a psychické síly, které Hatha jóga úspěšnému sádhakovi zajišťuje, nejsou nicméně beze svých úskalí a nebezpečenství. Místo, aby byly zachovávány v přísném

KORUNA ŽIVOTA

102

soukromí pro další duchovní rozvoj nebo byly použity k nejhumanitárnějším účelům, jsou často používány k získání veřejného uznání a bohatství. Není náhodou, že běžný člověk spojuje tuto jógu s lidmi, kteří chodí po žhavém uhlí, polykají střepy a žiletky, jedí hadí hlavy a hlodavce, zadržují jedoucí automobily a nechávají se přejet vozy a slony. Vidí-li opravdový a vážný zájemce o jógu takový zlořád, musí tato cvičení užívat výhradně jako úvodní stupně k Rádža józe, anebo je v jiném případě zcela vyloučit jako další odvádění pozornosti od cíle, další prostředek k přecpávání ega, které se vydává ovládnout. Huston Smith v knize Náboženství člověka vyjádřil věc výstižně: Někteří se zajímají především o koordinaci těla. Netřeba připomínat, že mají svůj indický protějšek - lidi, pro něž je ovládnutí těla základním zájmem. . . . Zatímco Západ hledal sílu a krásu, zajímala se Indie o přesnost a kontrolu, ideálně dokonalou vládu nade všemi tělesnými funkcemi . . . Julian Huxley se odvážil opatrně tvrdit, že Indie, jak se zdá, objevila něco o tom, co může být tělo přiměno vykonat, o čem Západ nemá jakékoli tušení. Tato rozsáhlá soustava pokynů utváří autentickou jógu, Hatha jógu. Původně byla cvičena jako příprava k józe duchovní, protože však toto spojení do značné míry ztratila, nemusí nás zde zajímat. Můžeme se též ztotožnit s úsudkem hindských mudrců na toto téma: tělem dají se vykonat neuvěřitelné věci, je-li to pak tím, o co se člověk zajímá, a je ochoten tomu věnovat život. Tyto věci však mají máloco společného s osvícením. Ve skutečnosti povstávají z touhy stavět se na odiv, jejich ovládnutí přivádí k pýše, a je tak opakem k duchovnímu postupu. III. LAJA

JÓGA

To je jóga pohlcení či splynutí. Laja doslova znamená ztratit se v nějaké podmaňující myšlence či převládající žádosti. Hlubokým a neustálým pohlcením prostřednictvím koncen-

KORUNA ŽIVOTA

103

trace je člověk postupně veden do stavu zapomnění všeho ostatního, včetně tělesného já, až v jeho mysli zůstává jako nejvyšší jediná myšlenka, kterou je před ním cíl realizace. Tato posedlost může být upřena jakýmkoli směrem, pro světský zisk, moc a peníze, jméno a pověst, jakož i k získání rddhi a siddhi neboli nadpřirozených sil, anebo, a to především, k dosažení Konečné Skutečnosti, již nazýváme Bohem. Má tak Laja jóga různé formy a stupně, z nichž nejvyšší je samozřejmě pohlcení v kontemplaci o Bohu - když představou jogínů v tomto směru je astrální světlo a prostředky k němu vedoucí spočívají v cvičení muder neboli uzamčených pozic, z nichž mnohé byly již popsány v předchozí kapitole; neboť Laja jóga má blízkou souvislost s Pataňdžaliho představami o dhjáně. Nejvyšší druh kontemplace v Laja józe vede člověka nad tělesné vědomí, přivádí v Božské území lidské duše - do Sahasráru, ústředí jemných oblastí, s tisícilistým květem lotosu plným světel v pyramidální formaci. Zapomnění všeho kromě předmětu neustálé meditace je v této formě jógy klíčem k úspěchu. Je to přirozený výsledek pratjáháry a dhárany vedoucí k dhjáně, které všechny dohromady utvářejí základ Laja jógy. Jogíni věří ve dvojí princip Puruši a Prakrti, v pozitivní princip mužský a negativní ženský, které působí v Člověku i v Přírodě. V Člověku je tato Přírodní energie uložena stočená v bazálním centru v těle, a proces Laja jógy spočívá v jejím probuzení k činnosti prováděním ásan a cvičením jógického dýchání a v jejím vedení vzhůru skrze centrální nádí sukhmanu - až dosáhne nejvyššího centra, Puruši v Sahasráru, a je v něm pohlcena; a odtud také název jóga pohlcení. Pro úspěch v Laja józe se musí člověk spoléhat na světla různých živlů, které převládají v čakrách neboli centrech v pindu, fyzickém těle. Tato cesta vnoření mysli do čid-ákáše není bez rizik, a je proto nezbytné podstupovat ji pod přísným vedením zkušeného znalce v oboru.

KORUNA ŽIVOTA

104

Laja jóga se zásadně odlišuje od ostatních jóg, které uplatňují většinou pozitivní přístup prostřednictvím koncentrace a kontemplace na nějaký určitý předmět. Přístup v Laja józe je negativního druhu. Namísto ovládnutí mysli, jak se většinou v jógových systémech provádí, se soustřeďuje na ovládnutí Kundaliní, vitální energie, která se nachází v skryté a latentní formě, a snad proto, že se zabývá latencí, je nazývána Laja jógou. IV. RÁDŽA

JÓGA

Jak jméno napovídá, znamená "královskou cestu k reintegraci," k opětovnému sjednocení duše, která je nyní ve stavu dezintegrace, když ztratila svou soudržnost díky rozptylujícímu vlivu mysli proudící tolika vnějšími kanály. Tato cesta nabízí věděcký postup směrem k Bohu, a je nejvhodnější pro lidi nadané vědeckou myslí a vědeckým nazíráním uvnitř i vně, a pro ty, kdo jsou oddáni experimentování. Je založena na předpokladu, že opravdové já v člověku je zcela jiné a nádhernější, než za co je běžně považujeme a jak se jeví ve všedním životě, kde je vystaveno omezením, která na ně doléhají ze všech stran, a pro všechny praktické účely jej nutí vyhlížet jako konečný prvek, a ne jako nekonečnou skutečnost, jakou opravdu je. Experimenty v Rádža józe se musejí provádět na vlastním já, narozdíl od experimentů v jiných vědách, kde se celý proces odehrává na vnější přírodě. Od Rádža jogína se neočekává, že bude brát věci za jednou dané anebo slepě uznávat nějakou autoritu, ať již posvátných písem či jinou. Jeho cesta je v podstatě sebe-experimentem v laboratoři mysli, a postupuje krok za krokem pomalu ale vytrvale, a nikdy se nezastaví, dokud nedosáhne cíle. Člověk je podle Rádža jógy "vrstvenou bytostí" a je uzavřen v tolika v sobě navzájem vložených záhalech, jako např. tělo, tělesné dispozice, způsob života - zděděný i nabytý - smysly a jejich návyky, vitální ovzduší, nepokojná mysl s nesčetnými

KORUNA ŽIVOTA

105

mentálními vibracemi, vždy aktivní vůle a egocentrismus, atd., jež všechny utvářejí kóše neboli závoje pokrývající átman. Pod nimi uvnitř spočívá samotný korunní klenot Bytí, nepomíjející vlastní Já pod zjevnou osobností. Dokonalé osvobození (mukti) tak spočívá v dokonalém oproštění bytosti od nesčíslných omezujících aktivit obklopujících nekonečný oceán Tvořivého Životního principu, abychom tak dosáhli vší moci, všeho života, vší moudrosti, vší radosti, všeho blaha, a všeho ostatního v plnosti. Jinými slovy to znamená odosobnění duše a doslova strhání osobnosti a masky, již herec obléká, když na jeviště vychází hrát svou roli. Úkolem Rádža jogína je tedy odmaskovat skutečnost uvnitř sebe samého tím, že sejme nespočetné masky klamných totožností, a tak oddělí velké vlastní Já od zahalujících pouzder, kterými je zatíženo. Aštánga jóga neboli Pataňdžaliho osmerá cesta vede k tomu, co je běžně nazýváno Rádža jógou. Je to žebřík, kterým člověk dosahuje Nirbídža samádhi, Unmaní, Sahadž-avasthy či Turíja padu, což je korunou všech jógových systémů a výkvětem jógického umění. Zaobírá se výcvikem mysli a jejích psychických sil v rozsahu, jaký může vést k Osvícení, jímž je dosaženo pravého vnímání a člověk nabývá rovnováhy, stavu bdělého tranzu. I když může být zjevně zabrán ve světských činnostech jako zbytek lidstva, je jeho duše vnitřně neochvějně zasazena ve svém centru - sam. Tento stav je vrcholem všech jógických snah a cvičení, a jak ho jednou jogín dosáhne, i zatímco žije ve světě, není již přesto z tohoto světa. Takto Rádža Rši Džanaka i Pán Kršna, král jogínů, žili ve světě, stále zaměstnáni vprostřed světských dějů a činností, udržujíce kolo světa ve svých rukou v neustálém pohybu, přesto však s nehybným středem upevněným v Božském Záměru. Všechny jejich činy se vyznačovaly konáním v nekonání. Takové je vyvrcholení jógového systému, stav, ve kterém smysly, mysl a rozum přicházejí ke klidu. V Katha upanišadě čteme:

KORUNA ŽIVOTA

106

Když jsou všechny smysly ztišeny, když mysl klidně spočívá, když se rozum nevzdouvá - to, praví moudrý, je nejvyšší stav - Kaivalja pad (stav nejvyšší realizace). Cílem je zde samádhi (konečný krok v Pataňdžaliho jógovém systému), jímž je jednotlivec zbaven individuality a vnímá v sobě celé jsoucno, nespoutané a nevtělené, nekonečné a svobodné, všepronikající jako éter. Je to zření všech věcí v aspektu věčnosti. O stavu samádhi zde snad ještě můžeme uvést několik slov. Samádhi může být vědomé, nebo nadvědomé. V prvním případě si mysl zůstává vědoma objektu, kdežto ve druhém je vnitřní klid, v němž se člověku dostává, jakoby v záblesku, pravého vhledu, a vidí objekt, jak skutečně je. To je vidění duší (vnitřním duchovním zrakem), když naše tělesné oči jsou zavřené. Je to okamžité a přímé vnímané poznání narozdíl od poznání zprostředkovaného, t.j. skrze prostředek kouřových brýlí smyslů, mysli a rozumu. Je to stav "nehybného ticha," daleko od třeštícího světa vně. Je to mystický stav, ve kterém všechen čit, manas, buddhi i ahankár ztrácejí své příslušné funkce, a pouze samotné oproštěné a individuality zbavené Já září ve své vlastní světelnosti. A právě o tomto stavu nám Vjása říká: "Jógu lze nejlépe poznat pouze skrze jógu, neboť jóga se projevuje skrze jógu" (Jóga bhasjá iii:6). Nejposvátnější slabikou Rádža jogínů je Óm. V Mandukja upanišadě nacházíme podrobné vysvětlení tohoto slova. Je to totéž co svaté Slovo v evangeliu sv. Jana. Je to Kalima či Bang-i Qadím muslimů, Ákáš Bání a Vák Déví starých ršiů, Udgítha či Náda Upanišad, Sraoša Zoroastera, a Nám či Šabd Mistrů. Svět i Védy, vše pochází z této slabiky Óm. V Gítě se praví: "Brahmín, jenž za recitace Óm a rozjímání o něm vykročí dále a zanechává těla, vchází na nejvyšší cestu." Pán Kršna o sobě říkal: "Jsem Ómkár, jsem Pranava ve všech védách, v řeči jsem Ék-Akšara (Jedna Slabika)." V Upanišadách se uvádí: "Óm je

KORUNA ŽIVOTA

107

luk, mysl šíp; Brahman je cíl. Poznej Brahman koncentrací, zasáhni cíl jednobodovostí pohledu (Ékágrat), a potom, jako šíp se stává jedno se svým cílem, ztotožní se jednotlivá duše s Brahmanem." Jediná vibrace v Brahmanu (Ékó ’ham Bahusjám) zapříčinila všechny lóky, a s nimi uvedla v bytí všechny úrovně, duchovní, kauzální, astrální i fyzickou, s jejich nesčetnými oddíly a pododdíly. Fyzické vibrace v člověku odpovídají této jedné původní vibraci, která vedla k projekci Sršti neboli Vesmíru se všemi jeho trojicemi, jako Brahma, Višnu a Šiva; Sattva, Radžas a Tamas; Džagrat, Svapna a Sušupti, které jsou všechny obsaženy v Óm, pánu třech světů. Pán Jama, bůh Smrti, napomínaje Načikétu, pravil: "Cíl, který jednotně vyzvedávají celé Védy, a ke kterému se lidé usilují se všemi svými tapas, je, krátce, Óm." Podobně i termín pranava znamená něco stále nového a čerstvého, neměnného a věčného (kútastha nitja), jako vztah mezi Šabd a jeho významem, narozdíl od parináma nitja, jenž se věčně mění. Z výše uvedeného vyplývá, že každá ze čtyř klasických forem jógy je pouze nedílnou součástí jógového systému jako celku, jak ho podává Pataňdžali, se zvláštním důrazem na jeden či druhý aspekt systému, a že tyto formy představují postupný rozvoj od Mantra siddhi k Rádža józe, kde každý krok je přípravou pro další vyšší stupeň na jógické cestě. Aby se jóga stala snáze uskutečnitelnou, bylo v pozdějších dobách provedeno její rozdělení vzhledem k různým typům lidí, podle jejich jednotlivých povah a charakteru jejich povolání. Zatímco lidé, kteří byli vysoce intelektuální a všechno vždy promýšleli, se velice často obraceli k Džňána józe neboli "Józe poznání," lidem s emocionální povahou byla nabízena Bhakti jóga neboli "Jóga oddanosti," spočívající ve zbožných cvičeních, jako je zpěv hymnů, žalmů a chvalozpěvů (jako u princezny

KORUNA ŽIVOTA

108

Míry a Čaitanji Maháprabhu). Dále ti, kdo byli převážně zabráni ve vnějších činnostech světa, byli považováni za nejvíce vhodné pro Karma jógu neboli "Jógu činu," spočívající v odříkání, jako jsou půsty a bdění, provádění jadžen a jiných dobročinných skutků a záslužných činností, jako jsou poutě na svatá místa a čtení písem, atd., a především v cestě nezištné služby. Tak vznikly tři druhy "populárních jóg," totiž jóga hlavy, srdce a ruky, čímž označujeme Džňána jógu, Bhakti jógu a Karma jógu. Tyto jógy nacházejí svůj první jasný popis v Bhagavat Gítě, a Pán Kršna k nim zaujímá stejný vztah, jako Pataňdžali ke čtyřem zmíněným typům tradičním. Avšak musíme si povšimnout, že tyto tři druhy se nedají rozdělit do vzájemně nepropustných oddělení. Kterýkoli z nich se dá jen stěží provádět sám o sobě za naprostého vyloučení ostatních. Naznačují se jimi prostě převládající a vrozené povahové rysy uchazečů. Pouhá teoretická znalost jógy bez oddanosti a činu - je jak strom bez ovoce a bez listí, vhodný jen pro drvoštěpovu sekyru. Opět, oddanost sama o sobě postrádá smyslu, dokud člověk nemá rozumové pochopení a faktický zážitek věci a aktivně se o ni nesnaží. Skutky samy o sobě, bez oddanosti a poznání, ať již dobré či špatné, udržují člověka v neustálém zajetí jako pouta ze zlata nebo z oceli, neboť oba druhy mají stejnou svazující sílu a schopnosti. Tento svět je Karma kšétra, pole konání, a všechny činy vykonané na úrovni smyslů bez rozlišujícího poznání a milující oddanosti přinášejí své plody, které bude muset konající nutně sežnout, ať si to přeje, nebo ne. Svobodu může přinést pouze činnost vykonávaná bez připoutanosti a bez touhy po jejích výsledcích. Chce-li člověk uniknout z kola Karmického otroctví v této Karma bhúmi, musí se stát Néh karmou. Zákon karmy je přísný a neúprosný, a neměli bychom jen stále do nekonečna provádět nepotřebné Karmy, a zůstávat ve věčném područenství.

109

KORUNA ŽIVOTA

Pouze ten je zbaven svazujícího účinku Karem, kdo je ve spojení se svatým Slovem. GURU AMAR DÁS

Jógový systém je tak v podstatě jedním nedílným celkem, a nedá se rozdělit do žádných umělých tříd. V Bhagavad Gítě, Nebeském zpěvu, který je předně jóga sútrou, podává král jogínů, Pán Kršna, jasné vysvětlení různých druhů jóg kšátrijskému princi Ardžunovi, aby ho přesvědčil o důležitosti Svadharmy neboli Cesty povinnosti, jak ji definoval z různých pohledů, neboť práce není nic jiného než bohoslužba v pravém smyslu slova, jestliže ji člověk tak skutečně vnímá a poznává, a koná bez připoutanosti k jejím výsledkům. V. DŽŇÁNA JÓGA NEBOLI JÓGA ( PRAVÉ ROZLIŠOVÁNÍ )

POZNÁNÍ

Cesta Džňány je pro ty, kdo jsou nadáni silným rozumem a duševní chápavostí a mají bystrý vhled schopný proniknout v proč a nač věcí, aby tak mohli dospět v jádro skutečnosti. To znamená pravé rozlišování a poznání, což je samotná první nezbytnost osmeré cesty pravého žití, jak ji vyhlašoval Buddha. Z pravého pochopení skutečných životních hodnot vychází ve správném směru i všechno ostatní, neboť bez pravého a správného poznání Pravdy se všechny snahy i při nejlepším záměru nejspíše minou účinkem, a dříve nebo později nás uvedou do potíží. Důležitost správného poznání je ve skutečnosti pociťována ve všech aspektech jógického života, u Karma jógy i Bhakti jógy. V Karma józe je potřeba, aby člověk poznal a byl si vědom, že má právo na čin (konání), a nikoli na jeho výsledek. Protože člověk nemůže jinak než konat, měla by být činnost prováděna v opravdovém duchu povinnosti, jako věnování a oběť Pánu, a s myslí na Něho upřenou. Vzdání se připoutanosti na výsledcích přináší vyrovnanost nálady,

KORUNA ŽIVOTA

110

a v klidu sebeodevzdání spočívá pravá jóga kontemplace, dokonalý mír vyvěrající z naprostého odevzdání vlastního života Bohu. V Bhakti józe musí bhakta či oddaný také jako úvodní krok pochopit pravý význam bhakti, oddanosti k Pánu, a potom v sobě rozvíjet správný pohled, který by mu umožnil vidět světlo jeho Išt-Dévy nejenom v lidských bytostech, ale v každé formě života. Krátce, Džňána jóga klade důraz na pravé poznání samotné nejvnitřnější Skutečnosti, která existuje, neboli pravé povahy átmanu. "Sebe-kontemplace," základní metoda opravdového džňánina, se s pomocí cvičení pravého rozlišování pokouší oddělit zdánlivě obrovské malé já (vnějšího člověka) od malého velkého Já uvnitř (vnitřního člověka), neboť já je nepřítelem Já, a já, je-li náležitě cvičeno, stává se přítelem Já. Cílem této jógy je rozptýlit temnotu nevědomosti pochodní poznání. Je to cesta hlubokého rozboru, a pro její úspěšné působení se musí člověk pečlivě přidržovat tří věcí: (i) Šravana neboli naslouchání: naslouchání písmům, filozofickým rozmluvám, a především žijícím učitelům duchovnosti s bezprostředním zážitkem Skutečnosti, kteří dokáží přenést svůj vlastní životní impuls na ty, kdo se s nimi setkávají, neboť ve společnosti opravdově probuzené duše se i ostatní probouzejí ze svého dlouhého spánku. (ii) Manana neboli uvažování: Spočívá v intenzivní a přemýšlivé kontemplaci o tom, co člověk slyšel a pochopil, aby tak dovedl abstraktní ke konkrétnímu, a rozumové představy učinil samotným pulzem každodenního života prostřednictvím pečlivého cvičení rozlišování, které na každém kroku rozeznává pravé od nepravého. To se rovná vymanění duše ze smrtelné smyčky egoismu všemi možnými a dostupnými prostředky. (iii) Nidhjásana neboli praxe: Ta spočívá v přesunutí těžiště z prchavého a měnícího se já do trvajícího a věčného Já, z obvodu do středu vlastního bytí. To s sebou postupně přináší

KORUNA ŽIVOTA

111

odpoutání od párů protikladů - bohatství a chudoby, zdraví a nemoci, slávy a potupy, radosti a bolesti, atd. - jimiž jsou všichni při normálním běhu existence většinou ovládáni. Cesta Džňány je v józe zkratkou, avšak strašlivě strmou, a velice nemnozí se jí mohou vydat. Vyžaduje velice vzácnou kombinaci rozumu ostrého jako břitva a silné duchovní touhy, kterou vlastní pouze nemnozí, jako Buddha a Šankara. Tato cesta by se však stala lehkou, kdyby hledající, při notně velkém štěstí, potkal Mistrovskou duši. Sant Satguru dokáže svou dlouhou a silnou paží přímo vytáhnout uchazeče z bezedného víru života smyslů, aniž by musel vykonat přespříliš sádhany. VI. BHAKTI

JÓGA NEBOLI JÓGA MILUJÍCÍ ODDANOSTI

Kdo s neochvějnou oddaností (Bhakti jóga) koná službu Bohu, ten překročil břehy, a je hoden spásy. BHAGAVAD GÍTA

To je jóga bohoslužby s milující a živoucí vírou, absolutní a vytrvalou vírou ve svého Išt-Dévu, objekt nábožného uctívání. Je to velice oblíbená cesta, nejvhodnější pro ty, kdo jsou obdařeni emocionálním sklonem mysli. K dosažení úspěchu na této cestě sehrává zásadní roli nezištná oddanost. Bhakta neboli oddaný nachází potěšení v úchvatných nápěvech, a stále se zabývá zpěvem hymnů ke chvále svého Pána, a nikdy se jimi neunaví. Liší se většinou od džňánina jak ve svém náhledu na život, tak v přístupu k Bohu, neboť namísto, aby hledal vlastní pravé Já, které je také Brahmanem, staví mezi sebe a svého Boha dualismus, když Jej uctívá jako oddělenou a nadřazenou bytost. Tento dualismus však není nezbytně konečný; bhaktovi je známo tajemství, že člověk se stává tím, co uctívá. Kult bhakti zaujímá důležité a nezastupitelné místo ve všech jógických sádhanách. Džňáninovi slouží jako mocná opora

KORUNA ŽIVOTA

112

v podobě oddanosti věci sebepoznání. U Karma jogína se dostavuje jako výsledný účinek, a dochází plného rozkvětu v činech milující oddanosti pro společné dobro všech bytostí, neboť jsou Božím stvořením. Pro cestu bhakti jsou příznačné tři charakteristické rysy: džapa, préma a symbolické zastoupení objektu uctívání. (i) Džapa: Značí mimo jiné neustálou vzpomínku a opakování Božího jména; zpočátku ústně, prostřednictvím jazyka, a posléze mentálně. Tímto cvičením se zabývají všichni oddaní bez ohledu na své náboženské řády. Praxe modlitby s růžencem je ve světě široce rozšířená. Hinduisté ji nazývají mála, křesťané "růženec," a muslimové tasbíh. Pokud není prováděna s oddaností a soustředěním, ztrácí svůj smysl, neboť vzniká nebezpečí, že se stane mechanickou. Tak se v některých zemích celé cvičení rozplynulo v pouhé roztáčení kola, na němž jsou zapsány nejrůznější modlitby, při čemž se jen ruka neustále zaměstnává, zatímco mysl, namísto, aby byla upřena k Bohu, je ponechána ve svém bloudění u světských myšlenek. (ii) Préma bháva neboli postoj lásky zaujímá u bhakty velké množství podob. Oddaný někdy přijímá úlohu dítěte, a lne k Bohu jako ke svému otci či matce, a jindy vztah zcela obrací, a hraje si s Ním jako se svým děckem. Někdy zaujímá podobu přítele a společníka (sákhja-bháva), milence toužícího po milované choti, oddaného otroka svého Mistra, či popíječe Sáqí, jak čteme ve čtyřverších Omara Chajjáma. Vše záleží na jeho různých náladách a zálibách. Kristus vždy o Bohu hovořil jako o "Otci;" Paramhansa Rámakršna Jej uctíval jako "Matku;" Ardžuna, princ válečník, a Míra, radžputská princezna, Jej vždy ctili jako Sákhju neboli přítele a společníka, zatímco Gópí pěly písně hoře a soužení, jak by pro svého milence činila jakákoli láskou stižená dívka. (iii) Dále přichází vyvolený symbol Pána. Každý má svou vlastní představu o inkarnacích a Božích projeveních. Jako přijímá Bezejmenný mnoho jmen, zjevuje se Bezpodobný

KORUNA ŽIVOTA

113

v mnoha podobách dle přání svých oddaných. Jeden Jej může, tak jako Sadana, nalézat v kamenu, druhý v jiném zpodobnění, neboť Pán je přítomný ve všech formách a odpovídá na prosby všech svých upřímných bhaktů a nikdy je nezklame. Je samozřejmě možné sloužit Pánu, když se objeví jako Bohočlověk, učitel lidstva, jako Buddha, Kristus, Kabír, Guru Nának, kteří svou samotnou přítomností osvěcují svět. Proces bhakti postupně rozšiřuje bhaktovo nazírání, až vidí světlo svého vyvoleného božstva jako prostupující jím samotným i vším kolem něho, a začíná pociťovat, jak se rozpíná láskou, až obejme celé Boží stvoření. To je vrchol, kam ho láska uvádí. Tento proces byl v naší vlastní době působivě objasněn životem Šrí Rámakršny. Zpočátku uctíval Božskou Matku jako modlu a božstvo v dakšinéšvárském chrámu, potom jako princip, který se projevil ve všechny věci dobré a svaté, a nakonec jako ducha, jenž prostupuje vším, zlým stejně jako dobrým, a i kurtizánu považoval za jeho projev. Stádia vývoje opravdového bhakty od dualismu k monoismu, od omezené individuality k univerzálnosti se tradičně nazývají: (a) Salókja: Stav, kdy oddaný touží přebývat ve stejné oblasti jako jeho Milovaný. (b) Samprija: Stav, kdy si nejenom přeje přebývat ve stejné oblasti, nýbrž také v těsné blízkosti svého Milovaného. (c) Sárúp: Stav, kdy si oddaný pro sebe přeje stejnou podobu, jakou má jeho Milovaný. (d) Sájudžja: Konečný stav, kdy se oddaný nespokojí s ničím menším než stát se jedno se svým božstvem. Když bhakta dosáhne cíle své cesty, nevidí již žádnou dualitu, nýbrž shledává své jedno Božstvo jako všude a vším prostupující. Může o Něm nadále hovořit způsobem, jako to činíval, jako o Otci nebo Matce, nezná však již žádný rozdíl mezi onou Bytostí a sebou samým, a tak se o Kristovi dočítáme, že říkal: "Já a Otec jsme Jedno."

KORUNA ŽIVOTA

VII. KARMA

114

JÓGA NEBOLI JÓGA ČINU

Karma je podstatou existence, a to člověka i Boha, Pána Karmy. Karmy správně prováděné, v duchu služby Božskému, mohou vést k duchovnímu osvobození. Karmy neboli činy jsou dvou druhů: dobré a špatné. Dobré skutky jsou takové, které nás k našemu duchovnímu cíli spíše přibližují, špatné jsou ty, které nás od něho dále vzdalují. Není žádného vyššího a trvalejšího požitku, nežli toho, který pochází ze znovuobjevení našeho opravdového Já, což je skutečně shledání vlastní identity s okolním světem. Život ve všech svých podobách se vyznačuje aktivitou; a změna je zákonem života. Žádný člověk se bez činnosti neobejde ani na zlomek sekundy. Wordsworth popsal tento stav neustálé aktivity takto: Oko nemůže se vyhnout vidění, ucho neodkážem k tichu na chvíli, naše těla cítí, ať jsou kdekoli, silni jsme, a přece bez síly. Je-li tomu tak, co musíme potom učinit, je odshora až dolů zušlechtit způsob našeho konání, abychom jej očistili od smetí nízkých a podřadných tužeb a smyslových vztahů. Nezištná služba lidstvu je nejvyšší předností. "Služba jiným výše sebe" by tedy měla být určující zásadou našeho života. Protože všechen život povstává z Boha, pramene života a světla, musí Mu být také život v každý moment odevzdán bez jakékoli žádosti po výsledku našich činností. Brahmasthiti neboli založení v Brahmanu nepřichází zřeknutím se práce (saivjás), nýbrž vzdáním se touhy po jejích plodech (tjága). Nikoliv práce, nýbrž motivační síla za prací nás svazuje a povyšuje ego. Aby byla Karma prostředkem k mókše neboli osvobození od mysli a hmoty, musí splňovat tři podmínky:

115

KORUNA ŽIVOTA

(i)Pravé poznání vyšších životních hodnot: Život sám je nepřetržitým principem přítomným ve všech formách stvoření, a je proto hoden vážnosti a úcty. To je realistický aspekt Karmy. (ii) Upřímný a láskyplný vztah ke všem živým tvorům od takzvaně nejnižších až po nejvyšší. To je emocionální aspekt Karmy. (iii) Karma musí být prováděna s aktivní vůlí, beze strachu z trestu a bez naděje na odplatu. Jinými slovy by měla být spontánní, vyplývající automaticky z vlastní přirozenosti (svadharma), t.j. z vědomí povinnosti - práce pro práci samotnou, bez jakéhokoli nátlaku či donucení. Člověk není pouhým výtvorem okolností, nýbrž má vůli, kterou může měnit své prostředí a směrovat vlastní osud. To je volní aspekt Karmy. Člověk, který žije zcela pro ostatní, nežije již sám pro sebe, a nikdy by svému egu nedovolil, aby se nadouvalo myšlenkami na vlastnictví. S dokonalým odtažením ducha žije tak Karma jogín v naprostém odloučení od svého obyčejného já. Kdo koná úkol uložený povinností, nečiní nic pro výsledek konání, to je jogín. BHAGAVAD GÍTA

Krátce, "nezištná oddanost povinnosti" je klíčem k úspěchu na cestě činu. Při konání povinnosti musí člověk vystoupit nad smyslové objekty, smysly, mysl i rozumnou vůli, aby cokoli tak vykoná z plnosti svého bytí, bylo spontánním činem ve světle átmanu a činem spravedlnosti; a to mu umožní spatřovat konání v nekonání a nekonání v konání, a být nehybným bodem na stále se otáčejícím kole života, který je zároveň v konání i v nekonání. Tímto způsobem vedou oba způsoby, "činnost pravě vykonaná" i "činnost pravě odřek-

KORUNA ŽIVOTA

116

nutá" ke stejnému cíli, neboť jógickou kvalitu přináší pravé pochopení povahy konání. To jsou tedy tři druhy jógy navržené a vytvořené podle charakteru lidské povahy. Každý přijímá mystickou výzvu tak, jak je povahově vybaven. K přemýšlivému filozofovi nadanému logickou myslí přichází jako—"Zanech vše ostatní, a poznej mne." Duchovní uchazeč vybavený emocionální myslí ji vnímá jako—"Zanech vše ostatní, a ztrať se v mé lásce," zatímco vysoce praktická a aktivní mysl výzvu přijímá jako—"Zanech vše ostatní, a služ mi." Jak bylo již řečeno, tyto tři přístupy se většinou překrývají a nedají se zcela oddělit. Něco z bhakty a Karma jogína je přítomno i v pravém džňáninovi; něco z džňánina a Karma jogína v pravém bhaktovi; a něco z džňánina a bhakty v pravém Karma jogínovi. Věc nemá povahu výlučnosti, nýbrž převládající tendence. VIII. JINÉ

JÓGY ZMÍNĚNÉ V GÍTĚ

Kromě těchto známých a oblíbených forem nám Pán Kršna předkládá i několik dalších druhů, s různým stupněm vzájemného odlišení.

Jóga meditace To je jóga jednobodové pozornosti, stálé jako "světlo lampy za bezvětří." Je pro sebeukázněné, kdo dovedou tvrdě zápasit. S myslí neustále zaměřenou na átman se člověk s pomocí rozumné vůle postupně odtahuje z rozptylujících tendencí mysli, a shledává se živou a samo-světelnou duší, a poté postupuje směrem k dokonalosti. K tomu se musí zbavit všech tužeb, žádostí, nadějí a vlastnictví, a odebrat se na opuštěné místo ke cvičení kontroly a vlády nad myslí a tělem.

KORUNA ŽIVOTA

117

Jóga duchovní zkušenosti Tuto zkušenost člověk získává, unikne-li z trojrozměrného principu gun: sattva, radžas a tamas, a překoná-li fyzické a mentální stavy. To přichází s pochopením pravé povahy věcí, t.j. s vivékou neboli rozlišováním. Přínos této zkušenosti je větší, než může být z vykonávání obřadů a rituálů, obětí a ceremonií, studia písem a zpěvu žalmů, cvičení odříkání, darování almužen a konání jiných dobročinných skutků, které jsou všechny chtě nechtě prováděny na úrovni smyslů, kde také spočívá jejich zájem, a nemohou člověka uvést mimo oblast mysli a hmoty.

Jóga mysticismu Představuje útočiště v Pánu prostřednictvím naprostého sebeodevzdání do Jeho rukou. To přichází z poznání pravé Boží povahy a z přímé vize. Tak se člověk zbavuje dobrých i špatných účinků svých činů, jež všechny provádí jako obětování u Lotosových nohou Pána. Bhagavad Gíta je vskutku souhrnem jógových systémů rozšířených v době jejího výkladu, a ve skutečnosti jich zmiňuje právě osmnáct: Vikhad jóga (Kap. I), Sánkhja jóga (Kap. II), Karma jóga (Kap. III), Džňán-Karma-Sannjás jóga (Kap. IV), Karma-Sannjás jóga (Kap. V), Atam Sanjam jóga neboli Dhjána jóga (Kap. VI), Džňán-Vidžňán jóga (Kap. VII), Akšara-Brahma jóga (Kap. VIII), Rádža Vidja Rádž Guhja jóga (Kap. IX), Vibhúti jóga (Kap. X), Višva-Rúp Daršana (Kap. XI), Bhakti jóga (Kap. XII), Kšétra Kšétradžňa Vibhág jóga (Kap. XIII), Gun Trají Vibhág jóga (Kap. XIV), Puršóttam jóga (Kap. XV), Dévasúra Sampad Vibhág jóga (Kap. XVI), Šráddha Trají Vibhág jóga (Kap. XVII), a Mókšar Sannjás jóga (Kap. XVIII). Z výše uvedeného rozboru je jasné, že rozdíly mezi různými aspekty jógového systému vypovídají spíše o zvyklosti lidské myli pohlížet na stejnou věc různými způsoby nežli o nějaké skutečné rozdílnosti mezi jednotlivými druhy. Jsou to prostě

KORUNA ŽIVOTA

118

různé tváře stejné skutečnosti, a často se navzájem pronikají a překrývají. Studujeme-li Gítu s dostatečnou pozorností, zjišťujeme, že zatímco Pán Kršna hovoří o různých jógách, aby vycházel vstříc odlišným lidským přístupům k Božskému, je praktické ezoterické cvičení, které je doprovází, stejné. Když do mystické vědy zasvětil Ardžunu, otevřel jeho Divja čakšu, neboli třetí oko, a pouze následně jej princ mohl uzřít v jeho Univerzální podobě neboli Višva rúpa (Kap. XI). Nakonec, jako Guru, vznešený královský jogín, mu sdělil, aby zanechal vše ostatní a zcela se mu odevzdal; Sarva Dharmán paritjadžja mám ékam šaranam vradža (Kap. XVIII). V Gítě nechybí ani další poukazy na vnitřní cestu; tak v Kapitole I se dozvídáme, že na úplném počátku Pán rozezněl pětimelodickou lasturu. Avšak v nepřítomnosti praktického učitele, který sám je v této vědě dokonalým znalcem, zacházíme s ní buďto na úrovni intelektuální rozpravy, či rituálních chvalozpěvů, a tak přicházíme o vnitřní význam. Můžeme poznamenat, že dualistický předpoklad charakterizuje nejenom první stádia Bhakti jógy, ale i ostatních druhů jóg. Začínají rozlišováním džívy od Brahmanu; džíva nedokonalá, konečná a omezená, a Brahman Dokonalý, Nekonečný a Neomezený. Stvoření samotné je výsledkem působení dvou principů, pozitivního a negativního: Sat a Sató v čistě duchovním světě, Puruša a Prakrti ve vyšších oblastech Brahmándu, Brahma a Šakti ve středním Brahmándu, ještě níže Kál a Mája, a Džjóti a Niraňdžan na dolním konci Brahmándu. Jejich spojení v každém ze stádií přivádí v projev nejrůznější podoby, od nepatrného atomu až po nejrozsáhlejší Vesmír. Samotné slovo Brahman pochází ze dvou kořenů: viréh, značící růst a rozpínání, a manan, což mimo jiné znamená poznávání. Proces tvoření je postup, při němž se Jednota promítá v dualistické a pluralistické podoby, a cesta zpět vede obráceným procesem od duality a plurality k Jednotě. Dokud však člověk zůstává v těle, nemůže být podle jogínů vždy ve stavu

KORUNA ŽIVOTA

119

samádhi neboli jednoty s Ádi Puruš, Původním Bytím. Jógový systém proto věří ve vidéh mukti neboli konečné osvobození až po smrti. Opět, nejvyšším nebem jogínů je Sahasrár, oblast tisícilistých světel, a nejvýše u Jógíšvarů je Trikúti, ústředí Brahmándu, původ a zárodek Brahmanu samotného. Většina Proroků světa sestupuje z této oblasti, která je přechodným útočištěm mezi fyzickými a čistě duchovními říšemi, a tito někdy hovoří o konečném východisku pouze jako o Par Brahmu. Cesta Světců a Mistrů vychází však dále, neboť ti hovoří výslovně o Sat Lók, příbytku Opravdového, říši čistého ducha, a o oblastech dokonce za tímto: Alakh, Agam a Anámí. IX. JÓGA

V ZOROASTRIJSKÝCH PÍSMECH

Bude zajímavé vědět, že v Zoroasterových Gáthách nacházíme paterý systém Blahoslaveného sjednocení s Ahurou Mazdou, který těsně souvisí s jógickými systémy, jako Džňána, Bhakti, Karma, Rádža jógou, atd., které jsme rozebírali. V dalším citujeme z Praktické metafyziky zoroastrijců vedoucího zoroastrijského učence Minóčéhr Hormusdží Tút. (i) Gátha Ahura vaití — Cesta Božského poznání: Hleď dovnitř s pronikavou osvícenou myslí a vypátrej pravdu sám za své vlastní já, abys přemohl nízké já a hrubý fyzický sobecký egoismus, akín, vývojem lepšího a vyššího já, vahja, a konečně poznal to nejlepší, Absolutní Bytí (Vahišt Ahura), a nejvyšší já Ahura Mazdy neboli Konečné Skutečnosti Vesmíru, Aša Vahišta. Polarita mezi "Lepším a Nízkým," původní duchovní živoucí jemností a nejhrubší netečností, je tvořena dvěma duchovními silami: rozvinující (spenta) a omezující (angra), které vycházejí z Mazdy. Život i Hmota vytvářené harmonickým slučováním těchto dvou duchovních sil se vyvíjejí svou společnou aktivitou k dokonalosti.

KORUNA ŽIVOTA

120

Výše uvedené je metafyzickou cestou duchovního poznání, jak ji podává gátha Ahura vaití (srov. Džňána jóga). (ii) Gátha Ušta vaití — Cesta lásky a oddanosti: Cesta Ármaiti, Božské lásky a oddanosti dosažené vytrvalým láskyplným poutem k Pravdivému milovanému Mistru Ratu Zarathuštrovi. Považuje-li oddaný Milovaného Mistra spojeného se Všepronikající a Nekonečnou Skutečností za všechno v sobě, za alfu i omegu, zůstává odpoután a nezapleten ve světských připoutanostech, a získává božskou lásku, která s nadějí touží po Blaženém sjednocení se Všepronikající Skutečností Stvořitele Ahura Mazdy, a usiluje o ně. Tak praví Ratu Zarathuštra v této gátze: Tak vyjevuji Slovo, které mne naučil Nejrozvinutější, Slovo, které pro smrtelníky nejlepší je poslouchat. Kdokoli mi bude poslušen a vytrvalou pozorností Mne obdaří, dosáhne i pro sebe samotného Všeobjímajícího Neporušeného Bytí a nesmrtelnosti; A skrze službu Svatému Božskému Duchu uskuteční Mazdu Ahuru. (Ha. 45-8 — srov. Bhakti jóga) (iii) Gátha Spenta mainjú — Cesta nezištné služby: Nezištná služba je poskytována k podpoře a růstu celého Vesmíru a jako dobročinnost pro všechny živé bytosti v něm existující: Sjednocující poznání je od narození pro člověka nejlepší, poskytuj nezištnou službu Veškerenstvu, tento Vesmír musí vzkvétat z našeho zušlechtění. (Ha. 8 : 5) Musíme obětovat konečné já, ego neboli individualitu na oltář dobročinné a lidumilné služby celému Vesmíru,

KORUNA ŽIVOTA

121

abychom dosáhli Nekonečné vize jednoty Života a všudypřítomnosti Všepronikající Skutečnosti prostřednictvím uctívání Ahura Mazdy, Stvořitele, Zdroje, a Konečného Cíle všech. Tato gátha končí duši podněcující zásadou života: Nejvíce povyšující a ušlechtilou vůlí a úmyslem je vůle pravé služby, již Stvořitel jednotlivé lidské existence završuje Osvícenou Skvostnou Myslí. (srov. Karma jóga) (iv) Gátha Vohu chšathrá — neboli Cesta sebeovládání: Kontrolou nízkých mentálních sklonů a podřadných tendencí fyzické povahy prostřednictvím zušlechtění volní síly, v touze po Božském Království ve spojení se Všemilujícím a Všepronikajícím Ahura Mazdou, dosahuje člověk s klidnou a sebranou myslí sebeovládnutí. Svaté Sebeovládnutí je nejpevnější absolutní svrchovaností. Je vnitřně získáváno ve vlastním nitru skrze Všepronikající Skutečnost prostřednictvím zbožné služby, Ó Mazdo, kéž nyní toho nejlepšího dosáhneme! (Ha. 51 : 1 — viz Rádža jóga) (v) Další je gátha Vahišto iští, která pojednává o Cestě sebezušlechtění. Spočívá ve fyzické, duševní a duchovní kultivaci, které se dosahuje pěstováním vyšších a vznešenějších kvalit hlavy i srdce ve snaze o uskutečnění svého pravého já ve vztahu k Nejvyššímu Já Ahura Mazdy, a věnováním konečného já a relativního bytí Ahura Mazdovi. Život na zemi je jedna velká oběť, Jadžňa—dobrovolné obětování vlastního já pro dobro bližních bytostí. Sebezušlechtění je místem, kde veškeré lidské snahy posléze končí, a ve skutečnosti je cílem, ke kterému vedou všechny cesty zde uvedené. Bez pravého poznání dvojí duchovní síly,

122

KORUNA ŽIVOTA

lepší a nízké, bez milující oddanosti uchazeče ke vznešené věci, a bez nezištné služby nemůže člověk ovládnout své sebeprosazující se já, aby mohl vystoupit nad tělesné vědomí, a tak se připravit na duchovní cestu, která před ním spočívá. V zoroastrijské filozofii je dvojí princip "Lepší a Nízké duchovní síly" základním zákonem relativní existence projevené ve Vesmíru. Tato polarita je nezbytná pro vývoj života od nejhrubších nízkých k lepším a vyšším stádiím duchovnosti, až k poznání nekonečné dobroty a svrchované laskavosti Absolutního Bytí existujícího nad nimi. Bez této polarity Lepšího a Nízkého nemůže být nikdy dosaženo nejlepšího bytí Absolutního, aniž se dá pochopit Neosobní Svrchované Bytí: Vpravdě, vlastní já, jako nejlepší ze všeho, obdaří Sebezářný člověk Sebeosvícením, abys tak sám sebe, ó vševědoucí Mazdo, vyjevil skrze svého Nejlaskavějšího ducha, a udělil Blaženou moudrost Božské Mysli skrze Všepronikající Skutečnost. GÁTHA UŠTAVAITÍ

Ve Vendidádu nás Svrchovaný Ahura Mazda ujišťuje: Nedovolím vskutku dvěma protikladným duchovním podobám stavět se proti nadčlověku, který postupuje k Nejlepšímu Absolutnímu Bytí. Hvězdy, měsíc i slunce, ó Zarathuštro, velebí takového člověka; i Já ho velebím, Já Stvořitel Ahura Mazda, pozdrav Blahoslavenství tobě, ó Člověče! tobě, kdos přišel z místa pomíjejícího v Nehynoucí. VENDIDÁD

KORUNA ŽIVOTA

X. JÓGA

123

A VNĚJŠÍ VĚDY

Poté, co jsme se s jistou podrobností věnovali různým metodám jógy, můžeme si na závěr připomenout jedno skutečné varování, které nám vyslovil Šankara: Trojí cesta: cesta světa, cesta tužeb, a cesta písem nevede ani zdaleka k poznání Skutečnosti, a udržuje člověka neustále spoutaného ve věznici Vesmíru. Osvobození přichází pouze, zbavíme-li se tohoto železného řetězu. Osvobození se nedá dosáhnout jinak, nežli skutečným vnímáním totožnosti jednotlivého ducha s duchem Univerzálním. Toho se nedá dosáhnout ani jógou, ani Sánkhjou, ani prováděním náboženských ceremonií, ani pouhou učeností. ŠANKARÁČÁRJA

Chceme-li Šankarovo poselství o tom, že Opravdové Poznání je věcí přímého vnímání, a nikoli pouhé ceremonie, obřadu či dedukce, dovést do přítomnosti, můžeme dodat, že nepřichází ani skrze vnější vědy. Objevy moderních fyzikálních věd byly skutečně okázalé a potvrdily mnohé názory na povahu vesmíru a existence vyjadřované jógovými systémy. Nepochybně ukázaly, že všechno ve vesmíru je relativní, a že všechny formy jsou v jádru utvářeny souhrou pozitivních a negativních energií. Tyto objevy vedly některé lidi k domněnce, že fyzikální vědy nás dokáží přivést, a přivedou, ke stejnému poznání, jaké v minulosti jogíni hledali prostřednictvím jógy; že věda zastoupí jógu a vykáže ji jako nepatřičnost. Slepý člověk, ačkoli nevidí slunce, může přesto pociťovat jeho teplo a žár. Jeho povědomí o nějakém jevu, který nemůže přímo pozorovat, jej možná povede k navržení a provedení řady experimentů, aby poznal jeho podstatu. Tyto experimenty mu mohou poskytnout množství cenných dat. Bude snad dokonce schopen zmapovat dráhu slunce, její změny v různých obdobích a různé intenzity jeho záření přesněji než normální člověk. Může však všechno toto poznání, které nashromáždil,

KORUNA ŽIVOTA

124

byť na jediný moment zastoupit možnost pohlédnout na slunce přímo, sám za sebe? Jako je tomu se slepcem a s člověkem normálního zraku, je tomu i s vědcem a jogínem. Fyzikální vědy nám mohou poskytnout množství cenného nepřímého poznání o Vesmíru a jeho podstatě, toto poznání však nemůže nikdy zaujmout místo přímého vnímání, neboť tak jako se slepcovo odvozené poznání nemůže dozvědět o hlavní vlastnosti slunce, jíž je světlo, nemůže se ani vědec ve své laboratoři dozvědět o hlavní vlastnosti kosmické energie, jíž je Vědomí. Může o vesmíru vědět hodně, vesmírné vědomí však jeho poznání nikdy nepřinese. Tohoto vědomí může být dosaženo pouze prostřednictvím vnitřní vědy, vědy jógy, která nás otevřením vnitřního zraku přivádí tváří v tvář ke Kosmické Skutečnosti. Ten, jehož vnitřní zrak byl otevřen, není již závislý na duchovnosti z doslechu, tvrzení svého učitele, či na pouhé filozofické a vědecké dedukci. Vidí Boha sám za sebe, což předčí všechny důkazy. Může s Kristem říci: "Patřete na Pána!" a s Guru Nánakem: "Nánakův Pán je vidět všude," nebo se Šrí Rámakršnou: "Vidím Ho tak, jako vidím tebe—jenomže mnohem jasněji" (jako odpověď Narénovi, jak byl tehdy znám Vivékánanda, při jejich prvním setkání, když ten se zeptal: "Mistře, viděl jsi Boha?").

KORUNA ŽIVOTA

125

KAPITOLA ČTYŘI

Advaitismus JÓGA je tak věčná jako Brahman sám. S každým novým cyklem si člověk uvědomuje existenci Všepronikajícího, a snaží se tak objevit prostředek k Jeho dosažení. První, jak se dozvídáme, učil jógu neboli Božskou Cestu Hiranjagarbha, ale v řádný systém ji rozvinuli až jeho následníci Gaudapáda a Pataňdžali. Jak jsme již viděli v předcházející kapitole, začíná každá opravdová jóga s dualistickým předpokladem, avšak končí v nedualistickém. Není proto divu, že mnozí z adeptů vnitřní vědy, byli tímto paradoxem zmateni. Jak čas běžel, vedl zmatek ke sporům, a poloviční pravda byla často zaměňována za pravdu celou. A právě v této době povstal Šankara, zázračné dítě z jižní Indie, aby kázal pravou filozofii advaitismu. Byl to člověk nadaný nezměrnou silou rozumu, logiky a vhledu, a jen málokteří dosáhli hloubky, pronikavosti a konzistence názoru, jakou nacházíme v jeho dílech. Šankara vzal všechna velká písma, jak přicházela z minulosti, jasně vyložil jejich význam a potvrdil totožnost jejich podstaty. Ukázal, že Skutečnost je Jedna, a ve svém konečném rozboru se nesnáší s žádnou pluralitou či dualitou. Jednotlivá džíva může začínat jako od Brahmanu rozdílná, avšak v době, kdy dosahuje plné realizace, prakticky uskutečňuje a poznává svou jednotu s Absolutním, Všepronikajícím. Vyzbrojen jasnozřivou intelektuální silou očistil indické myšlení ode všech zdánlivých rozporů, které zadržovaly jeho volný rozvoj. Nyní pohlédněme na některé základní představy, které učil. Vlastní Já - základna vědomého života Šankara považoval empirický život individuálního vědomí za nic nežli stav bdělého snu, a jako je tomu s každým jiným

KORUNA ŽIVOTA

126

snem, za něco neskutečné podstaty. Jeho neskutečnost vychází najevo, cestujeme-li z omezeného do kosmického vědomí, nebo pozorujeme relativní povahu fyzického vědomí, jak se mění z bdění (džagrat) v sen (svapna), a ze snu v bezesnost (sušupti). Jestliže je empirická existence relativního charakteru, v čem spočívá její skutečnost? Šankarovou odpovědí je, že ji musíme hledat v myslící Mysli, která opět jen odráží světlo Átmanu, Věčného Já, neproměnného, absolutního, skutečného svědectví (sákši). Princip kauzality je pouze stavem poznání. Předměty se jeví jako skutečné, dokud působíme v mezích příčiny a následku. V okamžiku, kdy vystoupíme nad tato omezení, ztrácejí se všechny objekty v prchavé nic. V pravé podstatě skutečnosti není místa pro příčinné závislosti, neboť kauzální výklady jsou vždy neúplné a nakonec nikam nevedou. Předměty se na chvilku objevují jako bubliny a vlnky na povrchu vody, a v dalším momentu mizejí ve vodě a končí. Jenom voda samotná zůstává skutečnou podstatou celého jevu. Přesně stejným způsobem Skutečné obsahuje a překonává zjevné, a je nespoutáno všemi vztahy času, prostoru a příčiny. Celý svět žije v mysli člověka, a jen pohyb vědomé mysli utváří rozdíly vnímání, vnímajícího a vnímaného, staví rozdělení tam, kde ve skutečnosti žádné není, neboť vše je součástí širokého oceánu jednoty. Tento stav nevnímá rozdíl mezi poznávajícím, poznávaným a poznáním, což jsou všechno pouze relativní pojmy bez jakéhokoli pevného ohraničení. Podobně jsou neskutečné i tři stavy lidského vědomí (bdělý, snový a bezesný), neboť žádný z nich příliš dlouho netrvá, a jak mysl prochází z jednoho stavu do druhého, vzájemně si předávají místo. Každý z nich má počátek a konec, a existuje pouze v nepřítomnosti ostatních. Slovo "relativita" přináší samo v sobě i svůj protiklad, "Realita," a za třemi výše uvedenými stavy spočívá átman, jako základ každého z nich. Ten jediný je a stále zůstává, na pozadí stále se měnícího kaleidoskopu života, vždy

KORUNA ŽIVOTA

127

nezrozený, věčně bdělý, bezesný a sebeosvícený, ze své samotné podstaty čisté vnímání, narozdíl od nevnímání stavu spánku.

Povaha stvoření Stvoření jako takové samo o sobě neexistuje. Skutečnost je povždy stejná a nepodřízená změnám. Nepodmíněné nemůže být podmíněno, jako nemůže být nekonečnost ukončena. Všechno, co je, je Brahman, a nemůže být nic mimo Absolutní Jednotu. Ta se promítá v rozličné podoby, které jsou projevením Její moci; avšak vnímáme-li je v rámci plurality či duality a omezení, to neznamená, že takové vlastnosti jsou vlastní Absolutnímu, nýbrž že naše vlastní vnímání je omezeno úzkým každodenním lidským vědomím. Kdo prošel z avidjá do vidjá, z nevědomosti k poznání, zná svět relativního pouze jako máju čili iluzi, a vidí Absolutního ve všem, tak jako ten, kdo zná pravou povahu ledu, vidí jej jenom jako jinou podobu vody. Moc Absolutního, všeobecně známá jako Íšvar a zvaná Stvořitel, je základní příčinou všeho vědomí. Svět plurality a duality je pouhá mája (nástroj k poměřování věcí na úrovni rozumu), zatímco Skutečný je neduální, a je tedy zároveň nezměrný i neměřitelný. Užijeme-li známého přirovnání, pak "Mnohotvárnost existuje v átmanu, tak jako had v provazu a duch v pahýlu stromu." Empirická zkušenost není ani s átmanem totožná, ani nestojí mimo či nezávisle na átmanu, proto i svět není ani s átmanem jedno, ani od něho oddělen. Átman je jeden a univerzální, nepodmíněný a nekonečný jako prostor, je-li však podmíněn myslí a hmotou, vypadá jako Ghat-ákáš neboli prostor uzavřený v džbánu, když se ale džbán rozbije, stává se jedno s univerzálním prostorem. Všechny rozdílnosti jsou potom pouze ve jménu, objemu a tvaru. Džíva a átman jsou jedno a stejné podstaty. Kabír, když pojednává o této skutečnosti, říká, že duch je nedílnou součástí Rám, všepronikající Boží Moci. Muslimští duchovní jej (rúh) také

KORUNA ŽIVOTA

128

popisují jako Amr-i Rabb, Boží výnos. Zatímco džíva je podmíněná a omezená svými omezujícími přídavky, fyzickým, mentálním a kauzálním, je átman neboli vyvtělená džíva zbavená těchto přídavků, nekonečný a nepodmíněný.

Vlastní Já neboli Átman Základ pravdy spočívá v Sebe-ujištění. Vlastní Já předchází všemu ostatnímu ve světě. Přichází dokonce ještě před proudem vědomí a všemi pojmy pravdy a nepravdy, skutečnosti a neskutečnosti, a přede všemi úvahami, fyzickými, morálními i metafyzickými. Vědomí, poznání, moudrost a porozumění předpokládají jakousi energii známou jako "vlastní Já," jemuž je všechno toto v službě podřízeno, a ve skutečnosti z něho vyvěrá. Všechny fyzické a mentální schopnosti, i vitální ovzduší a empirické zkušenosti se objevují ve světle tohoto zářícího Já, sebeosvíceného átmanu. Všechny mají účel a smysl, který spočívá mnohem hlouběji než ony samy, a který je odrazovým můstkem pro všechny druhy aktivit, ať fyzické, mentální či nadmentální. Žádná z těchto schopností však nedokáže pochopit pravou povahu vlastního Já, neboť jsou samy ve stavu neustálého toku. Vlastní Já, jako základ každé zkoušky a existující před zkouškou, nemůže být zkoušeno. Jak může být poznávající znám, a kým? Vlastní Já je ve skutečnosti původní podstatou každého, i ateisty. Toto Já je tedy věčné, neměnné a úplné, a ve své povaze je stále stejné ve všech dobách, za všech okolností a ve všech stavech.

Povaha vlastního Já Ačkoli víme, že vlastní Já existuje, přesto nevíme, co to je, neboť poznání samotné po tomto původním Já pouze následuje a je skrze ně a díky němu. Pravou povahu vlastního Já může však pochopit vlastní Já, kdyby mohlo být zbaveno zahalujících pouzder smyslů, mysli, chápání a vůle, ve kterých je oděno a zahaleno. Co poté zbývá, je nazýváno různě jako "Nerozli-

KORUNA ŽIVOTA

129

šené vědomí," "Čisté vědomí" nebo "Věčné poznání," a je charakteristické Světlem Velké prázdnoty. Je to nejvyšší princip, jehož základní vlastností je sebezář. Je nekonečný, transcendentní a je podstatou absolutního poznání. Má tři znaky: Sat, Čit a Ánand, t.j. čistá existence, čisté poznání a čistá blaženost. Protože je vlastní Já samo v sobě a samo ze sebe úplné, nemá žádnou vlastní aktivitu, aniž k ní má jakoukoli potřebu, aniž by vyžadovalo jakoukoli vnější sílu. Všeprostupující a samojsoucí, nezná žádné meze a žádné pohnutky.

Individuální poznání a vědomí I když konečná skutečnost je neduální duch, přesto jasně vymezené poznání a empirická zkušenost předpokládá existenci: (i) Poznávajícího, neboli subjektu, který zná, a který existuje odděleně od vnitřního orgánu působícího za smysly i od poznávaného objektu. Poznávající mysl je pouhým zrcadlem, které odráží světelnost átmanu, v němž se poznání utváří. (ii) Proces poznávání je určen změnami ve vnitřním orgánu: vrtty neboli čeřením vytvářejícím vlnky a bublinky v proudu vědomí. Tyto vrtti jsou čtyř druhů: Neurčité (manas, kvalita mysli), určité (buddhi, rozumná vůle), sebepociťování (ahankár, sebeprosazující se ego), a podvědomí (čit, hluboké a skryté potence). (iii) Objekt poznávaný prostřednictvím světla átmanu, jak je odráženo vnitřním orgánem (antahkaranem).

Poznání a jeho zdroje Poznání je dvou druhů: nejvyšší a konečné, anebo empirické a relativní. Poznání ve své konečné skutečnosti je stavem bytí, a nikdy nenarůstá. Je tak, jak je, a je zjevováno světlem átmanu, který překonává zároveň poznávající subjekt i poznávaný objekt, a za kterým již nic není. Opravdové poznání je čistě počinem duše a je dokonalé samo v sobě a nezávislé na smyslech a smyslových orgánech.

KORUNA ŽIVOTA

130

"Vševědoucí mysl," říká profesor J. M. Murray, "objímá celost bytí pod aspektem věčnosti. Získáme-li vstup do světa bytí, nabýváme všezahrnujícího pohledu." Podle Šankary je nejvyšší poznání "bezprostřední svědectví skutečnosti samotné," neboť potom se poznávající a poznávané stává jednou skutečností. Avšak skutečné vlastní Já, které je čistým vědomím, nemůže být předmětem poznání. Empirické poznání vnějšího světa je jako poznání zvířecí. Je založeno na smyslových orgánech, je z nich odvozeno, a jako takové užívá způsoby a metody, které jsou všechny pravému poznání nápadně vzdáleny. Nic se však nezdá skutečným, dokud to člověk sám nezakusí. Ani přísloví není přísloví, dokud se nepotvrdí ve vlastním životě. Všechno empirické poznání je nám projevováno buďto vnímáním, anebo svědectvím písem. Lidské vnímání nebylo nikdy považováno za pravé, přesné a dokonalé. Uvidíme hada v provazu a ducha v pahýlu stromu. Věci většinou nejsou tím, čím se zdají. Barvy věcí, které pozorujeme, jsou ty, které předměty nepohlcují, nýbrž odmítají a vyvrhují. Rudost růže není součástí růže, nýbrž něco jí cizího. Dedukce a svědectví písem nejsou také vůbec neomylné. Zdrojem dedukce je dřívější zkušenost, která je sama omylná, a i kdyby nebyla, nemusí situace v současnosti zcela odpovídat poznání získanému v minulosti. Tak je tomu i s intuicí, která je souhrnem všech zkušeností v podvědomí. Oblak kouře na vrcholku vzdálené hory může být příznakem ohně, a může to být jen cár mlhy. Podobně i svědectví písem, ač je uznáváno za neomylný a jistý zdroj poznání, se nedá vždy za takové pokládat. Védy, představující Božské poznání, se objevují a ztrácejí s příchodem a zánikem každého z časových cyklů. Jsou považovány za nevyčerpatelný důl univerzálního a ideálního poznání. Avšak termín "poznání" značí záznam duchovních zkušeností získaných na nadsmyslových úrovních. Jakmile jsou takto získané zkušenosti přeloženy do lidského jazyka a redukovány

KORUNA ŽIVOTA

131

do psané podoby, nabývají formy a metody, a jakmile nabývají formy a metody, ztrácejí svou svěžest a život a povahu nekonečného bytí. S tím, co se nedá omezit a definovat, začínáme zacházet jako s něčím definovaným a omezeným, a namísto, aby nám písma poskytovala živoucí poznání, spíše nás od něho odvádějí, když nabízejí pouze abstrakce. Přinejlepším mohou pouze poukazovat směrem k Pravdě, nemohou ji však nikdy udělit. Představy o Univerzálním, které obsahují, zůstávají pouhými představami, neboť nemohou být přijaty, vyvozeny, ani správně sděleny; začínají mít význam, jenom když se člověk naučí vystupovat nad empirickou úroveň a zažívá Pravdu sám za sebe. Z výše uvedeného přicházíme neodolatelně k závěru, že "vidění" neboli přímé a bezprostřední vnímání je nade všechny důkazy a svědectví. Je to vidění v čistém světle átmanu, které je prosto i toho nejmenšího stínu vzájemných souvztažností. Není to nic jiného než přímý a celistvý zážitek duše. Šruti, neboli zjevené písmo, bez vlastního bezprostředního vnitřního zážitku je zvukem beze smyslu. Všechny vzlety myšlenek, představ a fantazií a všechno empirické poznání jsou nedostatečné a nedokáží pojmout Pravdu, Konečnou skutečnost. Opravdovým a absolutním poznáním je pouze Anubhava, a je poznáním Absolutního. Jen sebestvrzující zkušenost duše osvědčuje zaznamenané zkušenosti mudrců, jak jsou podávány ve šruti.

Povaha Brahmanu Samotná myšlenka na konečnost přináší v sobě i předpoklad existence Nekonečnosti, tak jako slovo "neskutečný" předpokládá něco skutečného, základ vší inteligence a představivosti. Máme také ohromné svědectví textů písem, která hovoří o náboženských zkušenostech všech věštců ve všech dobách a všech zemích.

KORUNA ŽIVOTA

132

Podstata Brahmanu se nedá vyjádřit slovy. Je to základ všeho, co existuje. Prostírá se všude, a zároveň není nikde ve vztahu k čemukoli jednotlivému. Je to paradox bytí a zároveň nebytí. Jsou dva způsoby, jak na tento problém pohlížet: způsob negativní a pozitivní. Existuje Bůh jako Nepostižitelné Absolutno; a Bůh, který skutečně tvoří, působí, a je Prvotní příčinou, a je znám různě jako Logos neboli Svatý Duch, Kalima či Bang-i Qadím, Náda anebo Udgítha, Nám či Šabd. Tyto termíny označují životní princip, Slovo či Moc Boží, která je všudypřítomná a vibruje všude ve Vesmíru, od nejvyššího k nejnižšímu. Je to hmotná i účinná příčina světa. Je to princip Pravdy a duch Boží (Bůh v činnosti— Ékánkár). O této Boží Moci nám evangelia říkají, že "Světlo svítí v temnotě, a tma ho nepojala." Tato moc Brahmanu (Íšvara) neboli Božství je prostředníkem mezi Brahmanem a Vesmírem, a sdílí něco z povahy obou z nich. Jeho jednota však není ovlivněna jeho sebeprojevením v mnoho—Ékó ’ham bahusjám. Brahman a Vesmír existují jako skutečnost a zjevnost, a rozdíl vzniká z omezeného lidského nazírání. Pro shrnutí, Nejvyšší skutečnost je základnou světa, jak ho známe, vidíme, a mluvíme o něm. Pluralita a rozmanitost v jednotě je výsledkem chybného úsudku. Svět je neskutečný, nikoli však subjektivní iluzí. Absolutní je ve světě, svět však není Absolutní, neboť stín nemůže zastoupit svou podstatu. Věc založená na skutečném, nemůže být sama "skutečná." Svět je pouze zjevná pravda, nikoli vlastní pravda Skutečnosti dostředivé síly v jeho jádru. Jednotlivé já je velkou složitostí zálib a nechutí, sklonů a předsudků, záměrů a plánů, vzpomínek a souvislostí. Podmíněná džíva je v podstatě nepodmíněným átmanem. Toto empirické já neboli individuální chápání se díky neznalosti své skutečné povahy stává aktivním konatelem, radujícím se a trpícím v čistém světle átmanu, kterého nemá žádné poznání

KORUNA ŽIVOTA

133

ani praktickou zkušenost. Ve fyzickém těle, skládajícím se z pěti prvků (éter, vzduch, oheň, voda a země), je uzavřeno jemné tělo, sestávající ze sedmnácti prvků (pět orgánů vnímání: oči, uši, nos, jazyk a kůže; pět orgánů činnosti: zrak, sluch, čich, chuť a hmat; pět vitálních ovzduší, a manas a buddhi), a také kauzální tělo neboli tělo setby. Já v bytosti je řízeno neúprosným zákonem karmy, a stěhuje se z jednoho těla do druhého na obrovském Kole života. Tyto omezující přídavky (fyzický, mentální a kauzální) přivádějí átman na úroveň džívy (individuálního vědomí), a určují její osud, který zabíhá v nekonečné spirály. V jádru džívy je Svědčící Já, které pouze pozoruje a ozařuje celé jeviště, a zatímco osvěcuje ego, mysl, smysly a smyslové objekty, září nadále ve svém vlastním světle, i když je jeviště prázdné. Proti tomuto osvětlenému stříbrnému plátnu se odehrává celé představení. Dosažení stavu, kdy átman poznává sám sebe jako to, co je, a uvědomuje si, že není nic než Brahman, je cílem advaitismu. Tento stav je přímým zážitkem, a jak Šankara velice jasně ozřejmil, nedá se dosáhnout jen rozumováním, čtením písem či prováděním rituálů. Může se dostavit pouze postupem jógy, a jako základní věc zde musíme mít na paměti, že advaitismus není jógou sám o sobě, nýbrž přesně řečeno představuje filozofii jógy v její nejpronikavější a nejhlubší podobě. Šankara, jak sám vysvětloval, nemluvil o něčem novém. Zabýval se úkolem, jak přeformulovat to, co bylo již vyjádřeno v Upanišadách a v Gítě. Nadán výjimečným rozumem a ohromujícím smyslem pro logiku vyložil v soudržné a systematické podobě způsob nazírání, jak byl obsažen v písmech, a jenž byl v dalších dobách zatemněn a vedl ke mnoha zbytečným sporům. Jednou provždy ukázal, že jakékoli pojetí Brahmanu, které nehlásá nepluralistickou a nedualistickou skutečnost, je ve své samotné podstatě nelogické, a že advaitismus je ve skutečnosti logickým závěrem jógického uvažování. Toto pojetí v sobě samozřejmě zahrnovalo názor, že ze všech stavů samádhi je ten nejvyšší,

KORUNA ŽIVOTA

134

ve kterém jednotlivý átman ztrácí svou totožnost v Brahmanu (zvaný Nirvikalpa samádhi). Tohoto stavu mělo být dosaženo zde a nyní, a člověk měl být osvobozen v tomto životě (džívan mukta). Kdo se doměřil všech hloubek skrze zjevné až k Absolutnímu, nemá být již nikdy klamán vnějším vzezřením. Je to osvobozený duch žijící ve světle Opravdového poznání. Minulé činy jej mohou nadále unášet fyzickou existencí, jak budou však jednou vyčerpány, stane zcela pohlcen v Brahmanu, čistém vnímání. Šankara byl skutečně člověk pozoruhodný svou učeností a vhledem, a jeho příspěvek k indickému myšlení je trvalý. Přivedl je k logickému závěru a dodal mu lesk konzistentní průzračnosti. Avšak jako rituály a písma nemohou být náhražkou přímého vnitřního zážitku, stejně tak pouze vědět, že vlastní Já a Brahman jsou Jedno, nemůže být zastoupením skutečného prožitku této jednoty. Filozofie jógy není totéž co jóga. Může přinejlepším pouze vymanit naše uvažování ze současného stavu chaosu a poukázat na konečný cíl, kterého je třeba dosáhnout, ostatní však musí zůstat věcí praktické a osobní realizace skrze jógu.

KORUNA ŽIVOTA

DÍL DRUHÝ

Studie Surat Šabd jógy

135

KORUNA ŽIVOTA

136

KAPITOLA PĚT

Surat Šabd jóga Jóga nebeského Zvukového proudu VE TŘECH předcházejících oddílech této studie jsme viděli, jak indičtí mudrci od nepaměti učili, že za běžným a zjevným já, kterého jsme si v každodenní existenci vědomi, které se vyhýbá bolesti a vyhledává potěšení, mění se každým okamžikem a je podřízeno vlivu času a prostoru, je trvalé "Já," Átman. Tento Átman tvoří základní skutečnost, konečnou substanci, podstatu všech podstat, a ve světle tohoto bytí dostává význam všechno ostatní. Podobně jsme viděli, jak indičtí mystikové rozebírali vlastnosti Vesmíru. Při povrchním pohledu se náš svět jeví jako roztodivná složenina protikladných prvků. Člověk postaven těmto protikladům je nucen hledat Stvořitele, který udržuje odpudivé síly v rovnováze a představuje stálost za neustálým tokem existence. Pronikáme-li však hlouběji a ještě hlouběji, zjišťujeme, že tyto protiklady jsou pouze zdánlivé, nikoli skutečné: že daleko od jejich protichůdnosti v přírodě jsou to jen různorodé projevy stejné Moci, a že to nejsou přesně řečeno ani "projevy," nýbrž klam nevědomé mysli, který je rozptýlen ve světle realizace, když poznáváme, že oceán bytí zůstává neměnný, ačkoli se zdá, že se mění. Tyto dva pohledy tvoří základ indického myšlení, a při bližším zkoumání se nebudou jevit jako oddělené, nýbrž jako jeden. Poznání absolutní povahy vnitřního Já, Átmanu, v sobě přináší i poznání pravé povahy existence Paramátmanu, Brahmanu; zatímco pochopení povahy Paramátmanu neboli Brahmanu v sobě zahrnuje pochopení Átmanu. Je-li za měnícím se a času podřízeném já nějaké věčné, neměnné a bezčasové Já, a je-li za tokem proměnlivosti stvoření, jak ho

KORUNA ŽIVOTA

137

běžně známe, nějaká Absolutní neproměnlivá Skutečnost, pak musejí být ti dva příbuzní, a musejí být vlastně totožní. Jak mohou být dvě Absolutna? Jak může být Átman odlišný od Brahmanu, když všechno, co je, je pouze projekcí Brahmanu? Ve chvíli, kdy poznáváme tyto pravdy o povaze Já a Nadjá, neboli Jedinou pravdu o povaze Skutečnosti, nevyhnutelně sám vyvstává problém: Proč ve své každodenní existenci zažíváme svět v rámci duality a plurality, cítíme se odděleni navzájem, a od života vůbec, a jaký může být prostředek k překonání tohoto našeho zbytečného sevření a ke splynutí s Oceánem vědomí, který je naším původním stavem? Jako odpověď na první část otázky jsme uváděli, že duch na sebe na svém sestupu nabaluje jednotlivé závity mentálního a hmotného aparátu, které jej nutí zažívat život v rámci svých omezení, až se duše ve stavu zapomnění vlastní přirozené povahy ztotožní s jejich říší času a prostoru — náma-rúpaprapaňča. Odpovědí na druhou část otázky bylo, že duše může mít zážitek sama sebe za předpokladu, že se dokáže odvrátit ode svých omezujících přídavků. Mnohé formy a variace jógy, které jsme probírali, nejsou ničím jiným než různými metodami rozvinutými k realizaci tohoto procesu rozpletení duchovního zámotku. Z učení všech velkých ršiů a mystiků se opakovaně dozvídáme, že jejich pohled není založen na zděděných vědomostech, filozofické spekulaci či na logickém usuzování, nýbrž na bezprostředním vnitřním zážitku zvaném anubhava, což je termín, který se pro jasnost svého sdělení příčí překladu. Mudrci vysvětlují, že zdánlivé rozdíly neexistují díky rozporu, který by spočíval v tom, co říkají, nýbrž důvodem je, že se lidé velice liší v povaze, a co je možné pro člověka pěstěné a vytříbené vzdělanosti, není možné pro jednoduchého rolníka, a naopak. Různé řeky se mohou ubírat každá jinou nížinou, všechny však dosáhnou moře. Pataňdžaliho Osmerá cesta je

KORUNA ŽIVOTA

138

prvním větším pokusem přivést mnohé skýtající se přístupy v jediný soudržný systém opětovného duchovního sjednocení. Pozdější ršiové a učitelé na něho v mnohém navazovali, jejich učení však nepřímo ztělesňují poznání, že jeho systém je ve svých požadavcích nadmíru přísný a projevuje sklon upírat dosažení duchovního cíle průměrnému člověku. Navíc je tak složitý, že pro většinu sádhaků (uchazečů) se může stát nejspíše bludištěm, ve kterém ztratí svůj směr a zamění postupné cíle za místo konečného určení. A tak zatímco jsou Mantra jóga, Laja jóga, Hatha jóga, a zvláště Rádža jóga nadále v modifikovaných podobách nositeli Pataňdžaliho tradice, vynořují se další tři hlavní formy, které oproti Aštánga márgu představují velké zjednodušení a specializaci. Džňána jogín, Karma jogín či bhakta již nemusí odcházet ze světa do ústraní ani podstupovat přísný psychofyzický výcvik. Každý se k cíli přibližuje ze svého vlastního úhlu a dosahuje jej pouhou záměrnou koncentrací. Cílem všech jóg, jak objasnil Šankara, je pohlcení v Brahmanu. Všechny cesty proto směřují ke stavu samádhi, v němž se dá této zkušenosti dosáhnout. Avšak mají-li Pataňdžaliho systém a jeho odvozeniny jisté závažné nedostatky, je otázkou, zda tyto tři další hlavní formy jsou zcela bez nich. Jestliže pro Karma jogína svoboda spočívá v nepřipoutanosti a nežádostivosti, je pro něho možné, aby byl naprosto svobodný? Nehledá osvobození v následování své cesty, a není to pak samo o sobě formou žádosti? Kromě toho, je pro lidskou mysl psychologicky možné, aby se úplně stáhla ze svého běžného pole působnosti, aniž by se nejdříve zakotvila v nějakém jiném a vyšším? Je všeobecnou vlastností člověka, že vyhledává příbuzenství s něčím jiným, než je on sám. Je to zákonem jeho života a zdrojem všech jeho velkých úspěchů. Dítě je svázáno se svými hračkami, a dospělý s rodinou a společností. Jako není v případě dítěte možné připravit jej bez úhony o jeho hračky, dokud jim psychologicky neodroste, podobně očekávat

KORUNA ŽIVOTA

139

od sádhaka, že se vzdá svých společenských a rodinných vazeb, aniž by jim nejdříve odrostl, neboť objevil něco většího a lepšího, je jako tít na kořen života. To nepřinese postup, nýbrž krok zpět, neboť člověk, který takovou věc podstupuje jako nucené cvičení, dosáhne pouze potlačení svých přirozených žádostí. Výsledkem není vzestup vědomí, nýbrž jeho znecitlivění a zakrnění, ne nepřipoutanost, ale lhostejnost. Takoví, jak podotýká T. S. Eliot, vyvinuli "něco zcela jiného," ani "připoutanost," ani "nepřipoutanost," podobni . . . . ostatním, jako smrt podobá se životu, jsouce mezi dvěma životy — bez květu, mezi žíhající a mrtvou kopřivou. Cvičení Karma jógy je nezbytné, má-li se však naplnit její cíl, musí být doplněna jinou disciplínou ezoterického druhu, bez níž se zpravidla redukuje v neúčinný pokus uzvednout se za tkaničky od bot. Co se týče Džňána jogína, může ho džňána uvést vskutku velice daleko. Může ho vyzvednout za hrubou fyzickou úroveň do úrovní duchovních. Může ho ale džňána převést za sebe samu? A jestliže džňána, jak jsme viděli, vytváří jednu z kóší, které uzavírají átman, ač velice zjemněnou, jak potom může dát duši absolutní svobodu? Džňána je pomocí, a přece se může ukázat překážkou. Má nepochybně moc zbavit duši všech břemen hrubších, než je sama, je-li však toho dosaženo, spíše zabraňuje dalšímu pokroku. A jelikož není pravé podstaty duše, Absolutna, nemůže být plně z dosahu Kál neboli Času. Mystici rozlišují mezi dvěma říšemi času: Kál a Mahákál, kde první se rozkládá nad fyzickým světem a méně hrubými oblastmi bezprostředně nad ním, a druhý se prostírá do všech úrovní vyšších, které nejsou čistě duchovními. Proto výsledky, které dosahuje džňánin, mohou být mimo dosah času, jak jej běžně chápeme (kál), nejsou však zcela mimo dosah velkého času (mahákál). Stěží je třeba podotýkat, že co je pravdivé o Džňána

KORUNA ŽIVOTA

140

józe, je pravdou také o těch formách jógy, které závisejí na pránických energiích. Ty také nejsou pravé podstaty Átmanu, a jako takové nemohou ducha přivést do stavu Absolutní čistoty, za říší relativity. Kromě neschopnosti zajistit absolutní svobodu není Džňána jóga ani cestou přístupnou průměrnému člověku. Vyžaduje neobyčejné intelektuální síly a životní energii, kterou vlastní málokdo. Jako reakce na tento problém, stejně jako na ten, jenž představuje Karma jóga, provádí-li se sama o sobě, vystoupila na přední místo Bhakti jóga. Kdo by se normálně nebyl schopen odloučit od světa ani neměl mentální síly k rozboru pravého Já od nepravého, mohl silou lásky přeskočit oddělující propast a dosáhnout cíle. Jak ale může člověk milovat to, co nemá žádný tvar ani podobu? Tak se bhakta zakotví v lásce k nějakému Išt-dévovi, nějaké určité Boží manifestace. Ale tím, jak překonává tuto praktickou potíž, vystavuje se stejným omezením jako džňánin. Vyvolený Išt-déva představuje již svou vlastní podstatou omezení pro Bezejmenné a Bezpodobné Absolutno. A i když bhakta dosáhne úrovně této manifestace, může ho taková omezená bytost přivést za sebe samu až k tomu, co nemá žádné omezení? Studium života předních představitelů tohoto systému vnáší do věci jasno. Rámánudža, známý mystik středověku, nedokázal plně pojmout učení svého předchůdce Šankary. Byl stoupencem učení, které je v indické filozofii známo jako škola vasišt advaita, t.j. že Átman může dosáhnout Íšvary (Boha jako projeveného Svořitele Vesmíru) a může být nasycen kosmickým vědomím, nemůže se s Ním však nikdy stát jedno. Co potom říci o dosažení Boha jako Neprojeveného, Bezejmenného Brahmanu? V naší vlastní době vypovídá o tomto omezení znovu zkušenost Šrí Rámakršny. Byl vždy uctívačem Božské Matky, a ta ho často obdařovala svými vizemi. Vždy ji však vnímal jako něco od sebe rozdílného, jako moc vně jeho samotného, pro jejíž působení se často stával prostředníkem,

KORUNA ŽIVOTA

141

s kterou však nedokázal splynout. Když následně potkal Tótapurího, advaita sannjásina, pochopil, že se musí dostat za tento stav a projít tam, kde není žádné jméno ani podoba, a kde se Já a Nadjá stávají jedním. Když se pokoušel vejít do takového stavu, zjistil, že se mu jeho dřívější dosažení, přese všechny jeho snahy, staly překážkou. Říká nám: Nemohl jsem překročit říši jména a podoby a uvést svou mysl do nepodmíněného stavu. Nečinilo mi potíže odtáhnout ji ode všech předmětů, kromě jednoho, a to byla ona až příliš dobře známá podoba Blažené Matky zářící, a povahy čistého vědomí - která se přede mnou zjevovala jako živá skutečnost a nedovolovala mi projít říší jména a podoby. Znovu a znovu jsem se snažil soustředit mysl na advaitské učení, ale podoba Matky mi vždy stála v cestě. V zoufalství jsem říkal "nahému" (jeho Mistru Tótapurímu): "Je to beznadějné. Já nedokáži pozvednout mysl do nepodmíněného stavu a setkat se tváří v tvář s Átmanem." On se rozohnil a řekl úsečně: "Co! Že nedokážeš? Ale to musíš." Rozhlédl se kolem sebe po něčem, sebral kus skla a přitlačil mi ho špičkou mezi obočí a řekl: "Soustřeď svou mysl na tento bod." Pak jsem se s pevným odhodláním opět posadil k meditaci, a jak se přede mnou objevila milostivá podoba Božské Matky, použil jsem svého rozlišování jako meče a rozťal ji jím vedví. Mé mysli nezbyla již žádná překážka a ihned se vznesla nad relativní úroveň, a já jsem byl pohlcen v Samádhi. Je tedy jasné, že bhakta může jít duchovně velice daleko, může významně rozšířit své vědomí, získat zázračné síly, a pevně založen ve vyšší lásce vystoupit nad lásku tohoto světa, je pro něho však přesto nemožné dostat se nad úroveň "jména a podoby," a proto relativity. Může být pohlcen v kontemplaci o Božství s Jeho úžasnými atributy a přívlastky, nemůže ho však zažít v jeho Nirguna a jeho Anámí, jeho "Nepodmíněném" a "Bezejmenném" stavu. Může se cítit nasycen Kosmickým

KORUNA ŽIVOTA

142

vědomím, to k němu však přichází jako něco mimo něho samotného, jako dar milosti, a není schopen v Něm být pohlcen a stát se jedno s Oceánem Bytí. Usiluje-li se dosáhnout tohoto stavu, spíše mu jeho dosažení jako bhakty překážejí a brání, než aby mu pomáhala dále. Z rozboru oblíbených forem jógy, které se vyvinuly po Pataňdžalim, vycházejí najevo dvě věci: zaprvé, že duše může vystoupit nad tělesné vědomí, dostane-li se jí prostředku, jak soustředit své energie, a není přitom nutné přistupovat k obtížné kontrole pran; a zadruhé, že plné duchovní uskutečnění či opravdové samádhi není jen věcí překonání fyzického (ačkoli to je nezbytné jako první krok), nýbrž je výsledkem komplexní vnitřní cesty, na které je mnoho mezistupňů, jejichž dosažení může být, za jistých okolností, považováno mylně za konečný cíl a může tak vylučovat další postup. Problém, který za takové situace před opravdově hledajícím vyvstává, je objevit prostředek jiný, nežli jsou prány, džňána nebo bhakti k nějakému Išt-dévovi, aby tak nejenom umožnil duchovním proudům zbavit se současného fyzického otroctví, nýbrž zároveň umožnil duši, aby mohla být bez zábrany tažena vzhůru z jedné duchovní úrovně do druhé, až dokud nepřekoná zcela všechny říše relativity, kde vládne nám a rúp, kál a mahákál, a nedosáhne cíle: jednobytí s Bezejmenným a Bezpodobným.

Zvukový proud Právě v souvislosti s tímto problémem nabývá jedinečné důležitosti Surat Šabd jóga, jóga nebeského Zvukového proudu. Znalci této jógy učí, že Absolutno, ač ve svém původním stavu bez příznaků, se promítá v podobu a přijímá dva prvotní příznaky: Světlo a Zvuk. Není pouhou náhodou, podotýkají, že ve zjevené literatuře všech hlavních náboženství nacházíme časté zmínky o "Slově," které v jejich systému zaujímá centrální místo. V evangeliích stojí:

143

KORUNA ŽIVOTA

Na počátku bylo Slovo, a Slovo bylo u Boha, a Bůh bylo Slovo. SV. JAN

Ve starých indických písmech se opakovaně dočítáme o Óm, posvátném Slově pronikajícím třemi říšemi: bhúr, bhuva a svaha (t.j. fyzickou, astrální a kauzální). Opět, Nának říká: Země a nebe nejsou nic než Šabd (Slovo). Z Šabd samotného se světlo zrodilo, z Šabd samotného vyšlo stvoření, Šabd je základním jádrem všeho. Šabd je Boží výkonná moc, příčina všeho stvoření. PRABHATÍ

Muslimští súfiové prohlašují: Stvoření přišlo v bytí skrze Saut (Zvuk, Slovo) a ze Saut vyšlo všechno světlo. ŠAMS TABRÍZÍ

To Velké Jméno je samotnou podstatou a životem všech jmen a podob. Jeho projevená podoba udržuje stvoření; Je velkým mořem, kterého my jsme pouze vlnami, jenom ten to dokáže pochopit, kdo dokonale zvládl naše cvičení. ABDUL RAZZÁQ KÁŠÍ

Mojžíš slyšel Boží přikázání uprostřed hřmění a plamenů, zatímco v zoroastrijském a taoistickém učení jsou obdobné zmínky o "Tvořivém Slově," "Božském Světle," a "Nevýslovném Slově," mlčícím Slově. Někteří z učených a teologů v následujících dobách vykládali tyto popisy pro svou omezenou zkušenost jako metaforické poukazy na intuitivní či intelektuální osvícení. Takový názor se však při bližším zkoumání ukáže neudržitelným. Termíny

144

KORUNA ŽIVOTA

"Slovo" či Logos, jak je užívali Řekové, Židé a Evropané, mohou být překrucovány ve význam "důvod" či "řád;" a "světlo" může být dokonce umenšeno ve význam pouhého mentálního osvícení, avšak jejich ekvivalenty v ostatní náboženské literatuře—náda, udgítha, ákáš-bání, šabd, nám, saut, bang-i Iláhí, nidá-ji asmání, sraoša, tao, a džjóti, prakáš, tadžallí, núr-i jazdání, atd., se s takovou směšnou imitací svého původního mystického významu nesnášejí. Co více, někteří mystici vyjadřovali jejich skutečný význam takovým způsobem, že nezbývá místa pro dvojsmyslnost či jakoukoli pochybnost, že o čem se hovoří, není obrazné vyjádření obyčejného duševního zážitku, nýbrž transcendentní vnitřní vnímání. Tak ve Zjevení Sv. Jana čteme: Jeho oči byly jako plamen ohně . . . jeho hlas jako zvuk mnoha vod . . . Jeho vzhled, jako když slunce září ve své síle . . . A slyšel jsem hlas z nebe, jako hlas mnoha vod, a jako hlas velkého hromu: a slyšel jsem hlas harfeníků na svých harfách hrajících. Zatímco v Upanišadách nám říkají: Zprvu se ozývá hučení podobné zvuku mořských vln, padajícího deště a poté zurčícího potůčku, po kterém bude slyšet bhérí, smíšený se zvuky zvonů a lastur. NÁD BIND UPANIŠAD

Prorok Mohamed slyšel nebeskou hudbu, která postupně zaujímala podobu Gabriela a měnila se ve slova; zatímco Bahá' U’lláh uvádí: Myriády mystických jazyků promlouvají v jedné řeči, a myriády Jeho skrytých tajemství odhaleny stojí v jediné melodii; však běda, není tu ucha k slyšení ni srdce chápajícího!

KORUNA ŽIVOTA

145

Zaslep si oči, ať můžeš patřit na Mou Krásu, a zacpi uši své, bys mohl naslouchat sladké melodii Mého Hlasu. Tyto zmínky o Světle a Zvuku, říkají Mistři Surat Šabd jógy, nejsou obrazné, nýbrž doslovné. Nepoukazují na vnější osvětlení či zvuky tohoto světa, nýbrž na jevy vnitřní a transcendentní. Transcendentní Zvuk a Světlo jsou původními projevy Boha, když se promítne do stvoření. Ve svém Bezejmenném stavu není ani světlem ani tmou, ani zvukem ani tichem, když si však osvojí tvar a podobu, vynořují se jako Jeho prvotní vlastnosti Světlo a Zvuk. Tato duchovní síla, Slovo, Nám, Kalima či Bůh v činnosti, je zodpovědná za všechno, co je, a fyzické vesmíry, které známe, nejsou jediné, které stvořila. Přivedla v bytí nespočet oblastí a nespočet stvoření nad tímto fyzickým. Tento celek je vskutku nezměřitelným a neomezeným tělesem, ve kterém Pozitivní pól (Sač Khand či Sat Lók) je úrovní čistého ryzího ducha, zatímco Negativní pól (Pind) je úrovní hrubé fyzické hmoty, se kterou jsme v tomto světě dobře obeznámeni. Mezi nimi jsou nesčetné oblasti, které ti, kdo procestovali z jednoho konce na druhý, často rozdělují do tří různých úrovní podle poměru Pozitivních-duchovních a Negativních-hmotných sil. Mistři učí, že oním jedním neměnným principem, který spojuje všechny tyto úrovně od čistého ducha až k hrubé hmotě, je princip planoucího zvuku či zvučícího plamene. Jak Slovo neboli Šabd sestupuje stále níže, nabývá různé hustoty duchovně-materiálních sil. Mystici hovoří o nachovém světle a o světle poledního či zapadajícího slunce, a zmiňují se o zvuku flétny, harfy, houslí, lastur, hromu, zvonů, tekoucí vody, atd., avšak přestože se na různých úrovních projevuje rozdílně, zůstává Šabd samo v sobě i nadále neměnné. Jako řeka pramenící na zasněženém vrcholku vysoké hory protéká směrem k moři, prochází mnoha změnami prostředí, tvaru, pohybu a vzhledu, a přesto její vody zůstávají stejné.

KORUNA ŽIVOTA

146

Kdo by dokázal uvnitř sebe samého objevit tento slyšitelný životní proud, kdo by dokázal objevit jeho nižší část, mohl by jej užít jako cesty nevyhnutelně vedoucí k jeho prameni. Proudy mohou místy ústit v peřeje a strže, jsou však přesto nejjistějším směrem cesty vzhůru. Při každé nepřekonatelné vzdálenosti si vody protesají průchod a prorazí průsmyk, a ten, kdo využije jejich vedení, neztratí nikdy směr. A protože Nám neboli Proud Slova vyvěrá z Anám neboli Bezeslovného, pak ten, kdo se Ho drží pevně, nevyhnutně dospívá do výchozího bodu, když dokáže překonat jednu úroveň relativity za druhou, až dospěje k samotnému zdroji jména a podoby; odkud nadále splyne s Tím, jenž nemá žádné jméno ani podobu.

Základní kameny Zvukový Proud se nepochybně nabízí jako nejjistější cesta, jak dosáhnout od podoby k Bezpodobnému, vyvstává však otázka, jak k Němu může člověk získat přístup, a tak uskutečnit vnitřní cestu? Zkušení na této stezce vždy tvrdí, že jsou tři podmínky, které musejí být nejdříve splněny, než se v této nejopravdovější ze všech jóg dá dosáhnout úspěchu: Satguru: První podmínka spočívá v nalezení Satguru neboli opravdového učitele, který je skutečným znalcem této mystické vědy. Předmět duchovnosti je věcí praktické seberealizace, nikoli filozofické dizertace či intuitivního pocitu. Jestliže by mělo zůstat u pouhé teorie, byly by nám pro náš účel knihy a písma stačily, a má-li zůstat u pouhých pocitů, mohl by se každý spolehnout na hnutí vlastní mysli. Avšak otázka před námi má charakter odemčení "šestého" smyslu přímého transcendentního vnímání, vnitřního slyšení a vidění. Kdo se narodil hluchý a slepý, může se s pomocí Brailleho písma naučit nejpodrobnějším výkladům bohatých lidských audiovizuálních zážitků, přesto mu však jeho studium nepřinese nikdy přímou zkušenost. Co může nanejvýš získat z knih,

KORUNA ŽIVOTA

147

je uvědomění si rozsáhlé roviny zkušenosti zcela mimo jeho dosah, a to v něm může vyvolat touhu po objevení prostředku, jakým by dokázal své fyzické omezení překonat. Léčebný zásah (je-li jeho nemoc léčitelná) může provést pouze lékař, chirurg odborník. A padne-li do rukou šarlatána, jeho stav se jenom zhorší a více zkomplikuje. Stejně musí i uchazeč, který hledá vnitřní duchovní dokonalost, hledat pomoc někoho, kdo sám již cestu dokonale zvládl. Všechno jeho čtení písem, všechno jeho myšlení může vést přinejlepším k jedinému závěru, je-li k věci dostatečně vnímavý: k potřebě žijícího Mistra. Bez takového Mistra nemůže pochopit ani opravdový význam prorockých písem. Ta hovoří o zážitcích mimo jeho úroveň zkušenosti, a i v jeho vlastním jazyce mohou promlouvat pouze v metaforách a podobenstvích, neboť jak mohou rozmluvy slepců vypovídat přímo o zkušenosti vidících? Pokoušet se vykládat bohaté duchovní dědictví v naší náboženské literatuře zcela v rámci naší vlastní omezené zkušenosti by mohlo vést ke zkreslení pravého významu. Mohli bychom nashromáždit množství psychologické moudrosti, avšak vnitřní význam by se nás nedotkl, a se vším intelektuálním teoretizováním bychom skončili jen v nekonečných teologických rozporech, jakými jsou dnes zatížena institucionalizovaná náboženství. Pouze ten, kdo sám zažil, co velká písma popisují, nás může přivést k jejich skutečnému významu. Avšak úkol duchovního učitele zde nekončí. Objasnění pravého smyslu náboženství není více nežli první krok. Pochopí-li uchazeč povahu svého cíle, musí se za ním vydat a prakticky a racionálně jej následovat. Vědět je jedna věc, a vykonat je zcela jiná. Když uchazeči vysvětlí, jakého cíle se má dosáhnout, opravdový úkol Mistra zde teprve začíná. Nestačí, když lékař určí příčinu slepcovy nemoci, musí také provést operaci. Proto i duchovní průvodce poskytuje v čase iniciace žákovi bezprostřední zážitek vnitřního Světla a Zvuku. Uvede ho ve spojení s Božským

KORUNA ŽIVOTA

148

Proudem, byť na Jeho nejnižší úrovni, a instruuje žáka do sádhan, které má provádět k upevnění a rozvinutí této duchovní zkušenosti do jejího plného rozkvětu. Kdo najde takového učitele, je vskutku požehnán. Někoho takového objevit a být jím iniciován však nestačí. Zárodečný duchovní zážitek, který poskytuje, musí být vyživován a rozvíjen k vrcholu plného duchovního osvícení. Abychom toho mohli dosáhnout, musíme také přijímat to, co se učíme, a snažit se to uvádět v praxi. Znát takového člověka je milovat ho, a milovat ho je být poslušen jeho přikázání. Dokud tak člověk neumí milovat a být poslušen, a tak přeměnit svůj život, zůstává dar Guru jako semeno uzamčené v ocelovém trezoru, kde nemůže vypučet a dojít naplnění. Sadáčár: Nezbytnost sebekázně činí sadáčár druhým základním kamenem systému. Slovo sadáčár není lehké přeložit. Můžeme nalézt mnoho doslovných překladů, žádný z nich však skutečně nevyjadřuje jeho rozsáhlý a mnohostranný význam. V krátkosti znamená dobrý a čistý život. Neopírá se o žádný strnulý zákoník či dané morální předpisy, ale doporučuje čistotu a jednoduchost, která vyzařuje zevnitř a šíří se vně, která prostupuje každým činem, každým slovem, každou myšlenkou. Dotýká se jak osobních návyků, dobrých a hygienických, tak i individuální a sociální etiky. A ze své etické stránky se nezajímá pouze o vztahy s bližním člověkem, nýbrž se všemi žijícími bytostmi, t.j. o všeobecný soulad, který je výsledkem poznání, že všechny věci jsou ze stejné Podstaty, a tak červ je stejně tak součástí Brahmanu jako nejmocnější z bohů, Indra. První lekce, kterou Guru učí, je o "identitě podstaty," a kdo pochopil tuto pravdu, ukázní podle toho svůj život. Nebude obětí nezřízených žádostí, a jeho jediným cílem bude dosáhnout onoho nehybného bodu, který v sobě zahrnuje všechnu aktivitu; bodu, kde nemít nic je vlastnit všechno. Bude vědět, že jediná cesta k naplnění vede skrze odříkání, a jediná

149

KORUNA ŽIVOTA

cesta k dosažení Všemohoucího vede skrze zbavení se všech ostatních připoutaností: Abys mohl mít požitek ve všem, přej si mít požitek v ničem. Abys mohl vlastnit všechno, přej si nemít nic. Abys mohl být vším, přej si být ničím. SV. JAN Z KŘÍŽE

Očisti komnatu svého srdce, ať může vstoupit tvůj Milovaný. TULSÍ SÁHIB

Kde není nic, tam je Bůh. W. B. YEATS

Zbaven démona touhy (kámy), bude zbaven démona hněvu (kródhy), který po zmařené touze následuje. Osvobozen od těchto, bude zbaven také chamtivosti (lóbhy), připoutanosti (móhy) a pýchy (ahankáru), které jsou jen prodlouženou rukou žádosti. Život takového člověka se bude skvět nepřipoutaností neboli niškámou. Nepřipoutanost pro něho však neznamená život lhostejnosti a asketického odříkání. Poznat všechen život je objevit nový svazek mezi sebou samým a zbytkem stvoření. Komu je dáno toto vědomí, nemůže být prostě "lhostejným." Musí být nutně naplněn oplývajícím soucitem ke všemu, s čím se setkává, a soucit k celku nezbytně značí i jistou svatou netečnost k části. Nebude již svázán s vlastními úzkými osobními zájmy, nýbrž bude se dělit o svou lásku a prostředky se všemi. Vyvine v sobě, pomalu ale jistě, něco ze soucitu Buddhy a lásky Ježíše. Nebude též pociťovat volání k odchodu ze světa do samoty pralesa, hor či pusté jeskyně. Odpoutanost musí být vnitřní, a kdo jí nedokáže dosáhnout doma, nedosáhne jí v lese. Pozná zároveň velkou užitečnost příležitostných pobytů v zátiší mimo světské záležitosti a starosti, v tichu osamělé meditace a koncentrace, nebude však

150

KORUNA ŽIVOTA

usilovat o únik ze života a životních zodpovědností. Bude milujícím manželem a dobrým otcem, ale zatímco bude tím vším, nezapomene nikdy na konečný cíl a smysl života, vždy dobře pamětliv, jak dávat císařovi, co je císařovo, a co je Božího, uchovat Bohu. Cesta k zakončení touhy, bude vědět, nespočívá v jejím potlačování, nýbrž schopnosti rovně se jí postavit a překonat ji. Sannjása pro něho není prostředkem vnějšího úniku a uhýbání skutečnosti, nýbrž věcí vnitřní svobody. Nának tuto myšlenku dobře vyjádřil takto: Ať spokojení bez žádosti je tvými náušnicemi, a úsilí k Božskému a úcta k vyššímu Já tvou mošnou, a neustálá meditace na Něho tvým popelem, ať připravenost na smrt je tvým pláštěm, a tvé tělo je jak cudná panna. Ať učení Mistra je ti podpůrnou holí. DŽAP DŽÍ

Dvě zásadní ctnosti, které bude takový člověk pěstovat, jsou dobročinnost a cudnost. Bude štědrého a velkomyslného srdce, starat se více o utrpení druhých než o své vlastní, a lehko bude odpouštět i těm, kdo ho tupí a urážejí. Bude prostý a zdrženlivý ve svých zvyklostech. Jeho potřeb bude málo, a snadno uspokojených, neboť kdo má příliš mnoho tužeb a pout, nemůže být čistého srdce. Cudnost a čistota pro něho povede až ke vzdání se masa a alkoholu. Je-li všechen život jeden, živit se masem jiných živých bytostí znamenalo by pak poskvrňovat se. A je-li naším cílem dosáhnout právě vyšších říší vědomí, obracet se k narkotikům a opojným nápojům znamená volat po kroku zpět. Není jenom zvláštností u indických mystiků, že vyloučení masa a alkoholu pro ně mělo být nezbytnou součástí duchovní disciplíny. Podobné příkazy nacházíme v Koránu i Svaté Bibli. Tak v Příslovích 23:20 stojí: Nebývej mezi popíječi vína, mezi žrouty masa.

KORUNA ŽIVOTA

151

A v Listě Římanům 14:21 : Je dobře nejíst maso a nepít víno, ani cokoli, nad čím se tvůj bratr pohoršuje, nebo uráží, nebo čím je oslaben. A v I. listě Korintským 6:13 : Maso pro břicho, a břicho pro maso; ale Bůh zničí to i ono. Tělo teď není pro smilství, ale pro Pána; a Pán pro tělo. V Janově essejském evangeliu (přímý překlad čistě původních Ježíšových slov z aramejštiny*) čteme: Ale oni Mu odpověděli: "Kam bychom měli jít, Mistře, . . . vždyť s tebou jsou slova života věčného. Pověz nám, jakých hříchů se musíme varovat, abychom už nikdy nepoznali nemoci?" Ježíš odpověděl: "Budiž to podle víry vaší," a posadil se mezi ně a pravil: "Za starých časů bylo člověku řečeno, 'Cti Nebeského Otce svého a Pozemskou Matku svou, a konej jejich přikázání, ať jsou dlouhé tvé dny na zemi.' A další pak bylo dáno toto přikázání: 'Nezabiješ,' neboť život všem dává Bůh, a co Bůh dal, člověk neodnímej. Neboť vpravdě pravím vám, že z jedné Matky všechno povstává, co žije na zemi. Proto, kdo zabíjí, zabíjí svého bratra. A od toho se Pozemská Matka odvrátí, a odtrhne od něho své živící prsy. A její andělé se mu budou vyhýbat, a v jeho těle bude mít Satan svoje obydlí. A maso zabitých zvířat v jeho těle stane se jeho vlastním hrobem. Neboť vpravdě pravím vám, kdo zabíjí, zabíjí sám sebe, a kdo jí maso zabitých zvířat, jí z těla smrti. A jejich smrt stane se jeho smrtí. Neboť mzdou hříchu je smrt. Nezabíjej, ani nejez maso své nevinné oběti, aby ses nestal otrokem Satanovým. Neboť to je cesta utrpení a vede ke smrti. *

Vztahuje se k originálnímu anglickému vydání této knihy. Český text je překladem anglického překladu (Pozn. př.)

KORUNA ŽIVOTA

152

Ale konejte Vůli Boží, ať vám Jeho andělé slouží na cestě života. Zachovejte proto slova Boží: 'Hle, dal jsem ti všelikou bylinu símě nesoucí, po tváři celé země, a každý strom, na němž ovoce je se semeny; to ti bude za pokrm. A každému zvířeti zemskému, a každému ptáku ve vzduchu, a všemu, co se plazí po zemi, v čem je dechu života, za pokrm dávám každou zelenou bylinu.' Také mléko všeho, co se hýbe a co žije na zemi, ti bude potravou; jako zelenou bylinu dal jsem jim, dávám tobě jejich mléko. Ale maso, a krev, která ho oživuje, jíst nebudeš." A Ježíš pokračoval. "Bůh přikazoval vašim otcům: 'Nezabiješ.' Ale jejich srdce bylo zatvrzelé, a oni zabíjeli. Potom si Mojžíš přál, alespoň aby nezabíjeli člověka, a dovolil jim zabíjet zvířata. A srdce vašich otců se pak zatvrdilo ještě více, a oni zabíjeli stejně lidi i zvířata. Ale já vám pravím: Nezabíjejte ani lidi, ani zvířata, ani potravu, která vchází do vašich úst. Neboť jíte-li živou potravu, bude vás živit, jestliže však svou potravu zabíjíte, zabije ta mrtvá potrava i vás. Neboť život vzchází pouze ze života, a smrt vzchází vždycky ze smrti. Neboť všechno, co zabíjí vaši potravu, zabíjí i vaše těla. A všechno, co zabíjí vaše těla, zabíjí i vaši duši. A vaše těla stanou se tím, čím je vaše potrava, stejně jako se váš duch stane tím, jaké jsou vaše myšlenky." S cudností v jídle a pití půjde i jiný druh cudnosti, vztahující se k pohlaví. Člověk nepotlačí všechnu sexuální touhu, neboť potlačování může vypěstovat pouze neurózu a být nakonec příčinou pádu, ale vždy se bude snažit ji zušlechtit. Bude chápat, že přírodní účel za tímto instinktem je zachování druhu, a k naplnění tohoto smyslu ho bude usměrňovat; nebude ho nikdy činit cílem samým o sobě či zdrojem fyzického potěšení, neboť stává-li se takovým, obrací se v drogu, která umrtvuje ducha a začíná mařit přírodní účel plození, když podporuje vynález a užívání antikoncepce.

153

KORUNA ŽIVOTA

Krátce, opravdový a svědomitý uchazeč přeorientuje celý svůj způsob života: jedení a pití, myšlení, konání, cítění, atd. Postupně ze své mysli vykoření všechny nemístné a nezdravé touhy, až dosáhne postupně stavu čistoty a jednoduchosti, která je vlastní dítěti. Vpravdě pravím vám, neobrátíte-li se a nebudete jako malé děti, nevstoupíte do Království Božího. SV. MATOUŠ

Všichni náboženští učitelé na celém světě kladli velký důraz na vyšší morální hodnoty, a ty ve skutečnosti představují základnu pro jejich učení. Opravdový Mistr vždy trvá na vedení záznamů denních poklesků v myšlence, slově a činu zanedbání v oblasti neubližování, pravdy, cudnosti, univerzální lásky a nezištné služby pro všechny, což je pět hlavních ctností, které dláždí cestu k duchovnosti. Pouze známe-li své chyby, můžeme je vykořenit a usilovat se ve správném směru. Během celého tohoto procesu opětovného sjednocení a scelení osobnosti bude člověku inspirací příklad jeho Mistra a vnitřní zážitek, který poskytuje. Život jeho Mistra bude živým svědectvím vybízejícím k ideálu sadáčáru, a zážitek Slova, který má žák uvnitř, bude důkazem o pravdivosti toho, co jeho Mistr učí. Sadáčár není žádná suchá kázeň, které je možno dosáhnout plněním nějakých stanovených předpisů. Je to způsob života, a o takových věcech může promlouvat jen přímo srdce k srdci. Proto je Satsangu, společenství s opravdovým Mistrem, přisuzována taková důležitost. Nejenomže uchazeči slouží jako neustálá připomínka cíle, který před ním spočívá, nýbrž magickým dotekem osobního kontaktu postupně přetváří celý jeho způsob myšlení a cítění. Jak se srdce a mysl člověka pod tímto blahodárným vlivem postupně očišťují, zůstává jeho život stále plněji zasazen v božském. V krátkosti, jak stále více v praxi uskutečňuje ideál sadáčáru, docházejí jeho myšlenky, nyní roztroušené a rozptýlené, rovnováhy a celist-

KORUNA ŽIVOTA

154

vosti, až budou uvedeny v takové ostré ohnisko, že závoje vnitřní temnoty mizí spáleny na popel, a vnitřní sláva stane odhalena. Sádhana: A nyní přicházíme ke třetímu základnímu kamenu duchovní budovy, duchovní sádhaně neboli cvičení. Opakujícím se tématem púran guru neboli dokonalého učitele je, že dobrý život, ač vysoce žádoucí a nepostradatelný, není cílem sám o sobě. Cíl života je něco vnitřního a jiného. Je to výstup z úrovně relativity a fyzické existence do úrovně Absolutního Bytí. Kdo toto poznává, bude podle toho formovat svůj život; zaprvé proto, že takové poznání nutně vede ke stavu mysli, který se, zbaven ega a připoutanosti, projeví ve chvályhodné a tvořivé činnosti; a zadruhé proto, že bez pěstování takového stavu mysli a života nemůže člověk dosáhnout soustředění a rovnováhy potřebné pro vnitřní výstup. Takže základní důraz klade vždy osvícený učitel na transcendentní cíl. Učí, že pránické a vidžňánické energie nejsou podstaty Átmanu, nýbrž původí na úrovních nižších, než je úroveň čistého ducha. Kdo by jich užíval jako žebříku, může překonat tělesné vědomí, může dosáhnout úrovní, ze kterých vycházejí, za tyto stavy však vyjít nemůže. Jako je duch stejný ve všech, měl by být i prostředek k duchovnímu osvícení přístupný všem. Jak jsme však již dříve viděli, předkládají takové formy jógy, které jsou založeny na pránách či džňáně, takové speciální požadavky, které nejsou všichni s to vyplnit. Pránické systémy jsou mimo dosah starých i příliš raného věku, a také těch, kdo trpí jakýmikoli dýchacími či zažívacími poruchami. Džňána předpokládá duševní a rozumové schopnosti, které Příroda uděluje jen nemnohým. Kdyby tyto přístupy byly vskutku přirozené a pro nás, bylo by pak logickým závěrem, že Příroda je ve svých požehnáních velice stranická a rozlišuje mezi člověkem a člověkem. Proč, když slunce svítí na všechny, a vítr vane na všechny, proč by měly být vnitřní

KORUNA ŽIVOTA

155

poklady přístupné pouze několika málo vyvoleným? Jsou stejně pro učeného i neučeného. Jógy, které tak rozlišují ve výběru svých praktikantů a jsou ve své praxi natolik zatěžující a přísné, nemohou být zcela přirozené. Metoda, kterou učí Mistři Surat Šabd jógy, je zcela rozdílná. Jak bylo již dříve uvedeno, je uchazeči vysvětlena povaha stvoření a cesta k původnímu zdroji života. V čase iniciace je mu poskytnut bezprostřední vnitřní zážitek, který má dále rozvíjet. Sídlo duše je mezi a za obočími. To přinejmenším uznávají všechny jógy. Právě o tomto bodu se mystici zmiňují, když užívají označení šiv nétra, divja čakšu, tisra til, Brahmarandhra, trjambaka, trilóčana, nuqta-i sawdá, kúh-i tóra, třetí oko, jednoduché oko, obrazně zvané nehybný, klidný bod, hora proměnění, atd. V tomto bodě musí sádhak se zavřenýma očima soustředit svou pozornost, avšak snaha o koncentraci musí být bez úsilí a bez jakékoli stopy fyzického či mentálního napětí. K podpoře tohoto úsilí poskytuje učitel žákovi mantru, neboli nabitou slovní formuli, která symbolicky vyjadřuje jeho cestu vpřed. Tato formule, opakovaná pomalu a láskyplně jazykem myšlenky, pomáhá žákovi sebrat postupně roztroušené myšlenky na jednom místě. Co této mantře dává její sílu, není žádné kouzlo, které by spočívalo ve slovech samotných, nýbrž skutečnost, že jsou předávána někým, kdo je díky vlastní duchovní praxi a dokonalosti nabil vnitřní mocí. Když uchazeč vnitřním soustředěním a mentálním opakováním nabitých slov přivede svůj vnitřní pohled v ostré a ustálené ohnisko, zjišťuje, že vnitřní temnota, se kterou se nejdříve setkával, se začíná postupně prosvětlovat proměnlivými body světla. Jak se jeho schopnost koncentrace zvětšuje, přestávají se světla míhat a vyvíjejí se v jeden zářící bod. Tento proces koncentrace neboli sebrání a shromáždění surat automaticky přitahuje duchovní proudy - normálně rozptýlené po celém těle - k duchovnímu centru. Toto odtažení je velice podporováno simranem neboli opakováním nabité

156

KORUNA ŽIVOTA

mantry, a vnímání vnitřního světla vedoucí k dhjáně, jednobodové koncentraci, podněcuje proces stále více. Je-li dhjána plně rozvinuta, vede dále k bhadžanu neboli vnitřnímu slyšení. Vnitřní světlo začíná rezonovat zvukem. Je v tobě Světlo, a v tom Světle Zvuk, a to tě bude udržovat ve spojení s Opravdovým. GURBÁNÍ

Když cvičící zavře své fyzické uši, je v této hudbě rychle pohlcen. Je běžnou zkušeností, že i když světlo dokáže zachytit zrak, není s to jej udržet na dlouho a nemá žádnou zvláštní magnetickou schopnost. Jiné je to však s hudbou. Kdo jí v tichu a klidu naslouchá, je nezadržitelně tažen do jiného světa, v jinou říši vnímání. A tak je proces odtažení, který začíná simranem, dále povzbuzován dhjánou, a prudce se rozvíjí s bhadžanem. Duchovní proudy, které se již daly pomalu do pohybu, jsou přivedeny vzhůru, kde jsou konečně sebrány v třetím oku - v sídle duše. Duchovního překonání fyzického vědomí, neboli smrti v životě, je tak dosaženo s minimálním vypětím a úsilím. Když studenti ostatních forem jógy dosáhnou po dlouhém a přísném výcviku pro zvládnutí nižších čaker stavu plného překonání fyzického vědomí, mají většinou za to, že dosáhli cíle cesty. Vnitřní úroveň, na které se nalézají - říše zvaná Sahasrár neboli Sahasdal Kamal, často symbolizovaná slunečním kotoučem - je vskutku neporovnatelně krásnější než cokoli na zemi, a v tomto srovnání se jeví věčnou. Když ale cvičící Surat Šabd jógy dosáhne úspěšně vystoupení nad tělesné vědomí, nachází Zářící podobu svého Mistra, která ho již sama bez žádání očekává, aby ho přijala. To je místo, kde je vpravdě ustanoven skutečný vztah Guru-šišja, učitel-žák. Až do tohoto stádia byl Guru jen něco málo více než lidský učitel, nyní je však viděn jako božský průvodce neboli Gurudév, jenž ukazuje vnitřní cestu:

157

KORUNA ŽIVOTA

Nohy mého Mistra byly projeveny v mém čele, a všechno mé bloudění a strasti skončily. GURU ARDŽAN

Jak se objeví Zářící podoba Mistra uvnitř, žádné tajemství nezůstane skryto v lůně času. Kristus také hovoří ve stejném vyznění: Není nic skryto, co nebude odkryto, a nic zahaleno, co nebude známo. SV. MATOUŠ

Pod vedením tohoto Nebeského průvodce se duše učí překonat první nápor radosti a zjišťuje, že její cíl je ještě stále daleko. Provázena Zářící podobou a tažena slyšitelným Životním proudem překračuje z jedné oblasti do druhé, z úrovně do úrovně, odkládá jednu kóš za druhou, až konečně stane zcela zbavena všeho, co není její pravé povahy. Takto vyproštěna a očištěna může nakonec vstoupit do říše, kde vidí, že je stejné podstaty jako Svrchované Bytí, že Mistr ve své Zářící podobě a duše nejsou odděleni, nýbrž Jedno, a že neexistuje nic jiného než velký Oceán Vědomí, Lásky, a Blaha nevýslovného. Kdo popíše nádheru této říše? Jen srdce k srdci může mluvit o blahu znalců mystiků: Co žádný posel nedokáže vyslovit a žádný dopis unést. HÁFIZ

Když pero vydalo se zlíčit toho místa, tu zlámalo se na kusy a roztrhla se stránka. PERSKÝ MYSTIK

Dosáhne-li konce cesty, splyne i hledající se Slovem a vstupuje do společnosti Osvobozených. Bude možná pokračovat v životě jako jiní lidé v tomto světě lidských bytostí, jeho duch však nezná žádných omezení a je tak nekonečný jako Bůh sám. Kolo věčného stěhování se ho již nemůže dotknout a jeho

158

KORUNA ŽIVOTA

vědomí nezná překážek. Jako jeho Mistr před ním, stal se i on Vědomým spolupracovníkem na Božském Záměru. Nečiní nic sám pro sebe, nýbrž působí v Božím jménu. Je-li vskutku nějaký Néh-karmí (kdo je osvobozen z pout konání), je to on, neboť není mocnějšího prostředku ke svobodě nežli Moci Slova. Jenom ten je zbaven konání, kdo je ve spojení se Slovem. GURBÁNÍ

Svoboda pro něho není něčím, co přichází po smrti (vidéh mukti); je to něco získaného v životě samotném. Je džívan-mukta (svobodný v životě), a jako květ šířící vůni rozšiřuje poselství svobody, kamkoli jde. Ti, kdo byli ve spojení se Slovem, jejich plahočení končí. A jejich tváře zaplanou slávou. Nejenom oni budou míti vykoupení, ó Nánaku, ale mnozí další s nimi najdou svobodu. DŽAP DŽÍ

Ve vlastní duchovní praxi je kladen důraz na Simran, Dhjánu a Bhadžan, když každé sehrává v odhalení vlastního Já svou specifickou roli. Mistr uděluje Simran, mentální opakování nabitých slov, která pomáhají shromáždit bloudící smysly cvičícího v nehybném bodu duše - mezi a za obočími ke kterému se stahují smyslové proudy, nyní prostupující celým systémem odshora až dolů, a člověk pozbývá vědomí těla. Úspěšné naplnění tohoto procesu vede automaticky k dhjáně neboli koncentraci. Dhjána je odvozena ze sanskrtského kořene dhi, značícího "uvázat" a "vytrvat." S otevřeným vnitřním zrakem vidí v sobě nyní uchazeč třpytivé proužky nebeského světla, a to udržuje jeho pozornost zakotvenou. Světlo s další sádhanou postupně nabývá na stálosti, a působí jako nouzová kotva duše. Dhjána neboli koncentrace přivedená k dokonalosti vede dále k Bhadžanu, t.j. naladění se na hudbu, která zprostřed svatého světla vychází. Tato

KORUNA ŽIVOTA

159

okouzlující svatá melodie má neodolatelný magnetický účinek, a duši nezbývá než ji následovat do duchovního zdroje, z kterého se hudba vynořuje. Tento trojí proces duši napomáhá vyklouznout z pout těla, a tak se stává pevně založenou v nebeské záři svého vlastního Já (átmanu), a je vedena dále do nebeského domova Otce. Celý proces podněcují Sat Nám, Satguru a Satsang, což jsou ve skutečnosti synonyma pro působící Mistrovu Moc. Sat Nám je Moc Absolutního pohnutá k soucitu, a když se odívá v tělo, přijímá podobu Guru (Slovo učiněno tělem), a působí skrze něho prostřednictvím Satsangu, vnějšího a vnitřního, který džívám napomáhá uzrávat k duchovnímu obrození. Tato Moc působí na všech úrovních zároveň podle potřeb každého jednotlivce; slovem úst jako Guru v lidské podobě, účastna všech radostí a strastí lidských bytostí; vnitřním vedením jako Gurudéva ve své astrální, světelné či zářící podobě; a konečně jako Satguru - skutečný Mistr Pravdy. Jsou tak uvnitř dvě cesty: džóti márg a šruti márg (cesta světla a cesta zvuku). Svaté Světlo udržuje duši zakotvenou a pohlcenou, a do určité míry i duši vede, svaté Slovo ji však táhne vzhůru a převádí z jedné úrovně do druhé i přes nejrůznější překážky na Cestě, jako oslepující a matoucí světla, hustou neprostupnou temnotu, atd., dokud duše nedosáhne cíle.

Dokonalá věda I předcházející zběžný pohled na charakter a vlastnosti Surat Šabd jógy odhaluje některé z jejích jedinečných rysů. Kdo ji studuje v porovnání s ostatními formami jógy, nemůže si nevšimnout dokonalosti, s jakou řeší všechny problémy, se kterými se hledající setkává, následuje-li jiné systémy. Na úrovni vnější činnosti není postavena na žádné suché a tvrdé disciplíně, která s sebou často přináší důsledky

160

KORUNA ŽIVOTA

psychologické represe. Potvrzuje, že jistá disciplína je nezbytná, avšak dodává, že musí být konec konců inspirována vnitřní duchovní zkušeností a mít povahu nenuceného života, a nikoli přísného asketismu a příliš záměrného sebezřeknutí. Uchazeč musí směřovat ke stavu rovnováhy, a musí proto v myšlence i činu pěstovat přednost umírněnosti. Sebrání a scelení vlastní osobnosti, kterého takto dosahuje, mu napomáhá dojít větší koncentrace, a tak vyšší vnitřní zkušenosti, a tento vnitřní zážitek se musí opět odrazit na jeho vnějším uvažování a konání. Vztah sadáčáru a vnitřní sádhany je oboustranný a vzájemný; jeden dává smysl a život druhému, a jeden bez druhého je jako pták s jedním křídlem. Jak může být duch přiveden do stavu dokonalé jednobodovosti bez čistoty mysli a těla, a jak může duše překonat všechny lidské připoutanosti a nedokonalosti, dokud není založena v lásce k Božskému? Když skutečnost Dne Odvěkého stanula odhalena, tu skutečnost věcí pozemských spálil Mojžíš na popel. RÚMÍ

Surat Šabd jóga neposkytuje pouze prostředek k praktickému dosažení obtížného ideálu sadáčáru, poskytuje také způsob života, který, zatímco pozvedá člověka nad tento fyzický svět, nečiní jej otrokem říše Jména a Podoby. Mistři této cesty vědí až příliš dobře, že abstraktní teorie o bezpřívlastkovém aspektu Absolutního nás k Němu nemohou dovést. Jak může být člověk, podmíněný jménem a podobou, tažen přímo k tomu, co je mimo jméno a podobu? Láska vyhledává něco, co může pochopit a k čemu se může upoutat, a má-li Bůh potkat člověka, musí přijmout nějaké jméno a podobu. Toto poznání pak ispiruje oddanost bhakty k Šivovi, Višnuovi, Kršnovi, nebo Kálí, Božské Matce. Tyto božské bytosti však představují již určité Boží projevy, a jak oddaný dosáhne jejich úrovně, zabraňuje mu, jak jsme viděli, právě tato jejich určitost v dalším postupu. Mistři Surat Šabd jógy toto omezení plně překo-

KORUNA ŽIVOTA

161

návají tím, že spojují uchazeče nikoli s jedním určitým, nýbrž se všepronikajícím Božím projevením: Zářícím zvukovým Proudem. Toto anáhat a anhad Nám, neutichající a nezměřitelné Slovo, udržuje nejrůznější úrovně stvoření prostírající se od čistého ducha až po hrubou hmotu. Jeho melodie prostupují každou říší, každou oblastí, a procházejí jimi jako řeka, jež protéká údolími, která stvořila. Jako řeka, která existuje v tekutém stavu, mění se na každé úrovni, a přesto zůstává vždy stejná. Hledající, který je inspirován láskou k řece Slova, je vskutku požehnán, neboť nepoznává žádná omezení, jaká zažívají ti, kdo uctívají Boha v jiných podobách. Jak je člověk tažen vzhůru Její blahoslavenou mocí, vidí, jak se proměňuje její tvář, stává se ještě silnější a čistší, vybízí jej ke stále vyššímu a vyššímu úsilí, nenechá jej polevovat ani váhat, nýbrž vede ho jen dál z úrovně do úrovně, z údolí do údolí, až je přiveden k samotnému zdroji, odkud Neprojevený vchází v projev, Bezpodobný přijímá podobu, a Bezejmenný jméno. Dokonalost a úplnost vnitřní cesty, již umožňuje jóga Zvukového proudu, vedla Kabíra k výroku: Všichni svatí jsou hodni úcty, však já se klaním pouze tomu, kdo je mistrem Slova. Surat Šabd jóga není pouze nejdokonalejší z nejrůznějších jóg, je však i poměrně snadná ve své praxi a všem přístupná. Nejenomže ti, kdo následují tuto cestu, dosáhnou konečného cíle, ale bude to i s větší hospodárností úsilí, než umožňují ostatní metody. Překonání fyzického vědomí, kterého jogín věrný cestě pran dosáhne jen po dlouhém a namáhavém cvičení, je zasvěcenými do Surat Šabd jógy dosahováno někdy při prvním sezení v čase iniciace. Že by tomu tak mělo být, není pouhou náhodou. Skutečností je, že Surat Šabd jóga zaujímá vědečtější a přirozenější přístup k duchovním problémům člověka. Proč by mělo být nutné, prohlašuje, přichází-li duchovní proud k tělesným čakrám nikoli zespoda, nýbrž

162

KORUNA ŽIVOTA

shora, zabývat se postupně každou z těchto čaker? Chce-li člověk stojící v nitru údolí dosáhnout pramene řeky, nemusí cestovat až dolů k ústí, a potom nazpět překonávat celou vzdálenost. Surat Šabd jóga dále tvrdí, že jestliže prána a mysl nejsou (ani při svém nejvyšším zjemnění) pravé podstaty ducha, jak potom mohou být tím nejlepším prostředkem, který jej má vyprostit z jeho svírajících krunýřů? Kdyby se mu jen mohlo dostat spojení s tím, co je jeho vlastní a základní podstaty, stejné by přitahovalo stejné, a vytouženého cíle by bylo dosaženo s minimálním úsilím. Z bodu tisra-til, třetího oka, se duchovní proud rozšiřuje do těla. Vše, co je potřeba, je pomocí kontroly smyslů na tomto místě zadržet jeho tok dolů, a proud ducha by se pak svou vlastní mocí sebral a soustředil, a plynul zpět ke svému zdroji. Sklapni svůj ret, ucho, a zrak, a jestli nezahlédneš Pravdu, můžeš se mnou pohrdat. HÁFIZ

Hledajícímu není zapotřebí začínat od samého dna; všechno, co musí učinit, je obrátit směr duchovního proudu, a ostatní bude následovat. V čem to vězí, dosáhnout Pána? Jenom je ti potřeba transplantace srdce. INÁJAT ŠÁH

Tato jednoduchost přístupu spojená s hospodárností úsilí přiměla mnohé k tomu, že nazývají Surat Šabd jógu Sahadž márgem neboli Snadnou cestou. Ta začíná tam, kde ostatní jógy normálně spíše již končí. Sahasrár, oblast tisícilistých světel, jež značí konec běžné jogínovy cesty po překonání mnohých tělesných čaker, je téměř prvním krokem, který má stoupenec Surat Šabd jógy učinit. Dále tato jóga tím, že odmítá zasahovat do pránických či kundalinických energií, velice umenšuje

KORUNA ŽIVOTA

163

námahu nutnou k fyzické transcendenci. Spojením se Zvukovým principem jsou smyslové proudy automaticky taženy vzhůru, aniž by se cvičící vědomě usiloval tohoto cíle dosáhnout, a pohonné proudy zůstávají nedotčeny. To zjednodušuje nejenom proces vstoupení do stavu samádhi, ale i proces opětovného návratu. Zkušený na této cestě nepotřebuje žádnou vnější dopomoc k návratu do fyzického vědomí, jak je tomu u některých jiných forem jóg. Duchovní výstup a sestup jsou zcela z vlastní vůle a jejich dosažení je možné rychlostí myšlenky. Postup transcendentního slyšení je pouze rozšířením naší běžné každodenní zkušenosti. Stojíme-li před nějakým spletitým problémem, projevují všechny naše mentální energie tendenci shromažďovat se v jednom bodě - v sídle duše - aniž by docházelo k ovlivnění pohonných pránických energií, které v těle působí automaticky. Cvičící Surat Šabd jógy dosáhne tohoto soustředění na přání, plně kontrolovaným procesem za pomoci simranu a dhjány, a jak je spojen se zvučícím Slovem, je smyslový duchovní proud, který je stále ještě v těle, nezadržitelně tažen vzhůru a je dosaženo dokonalé fyzické transcendence. Tato vlastnost sahadže, snadnosti a přirozenosti, činí Surat Šabd jógu přístupnou všem. Hudba Božského Slova zní ve všech stejně, a na toho, kdo následuje Její cestu, nejsou kladeny žádné zvláštní požadavky, fyzické ani intelektuální. Tato jóga je otevřená stejně starým i mladým, hříšníkům i světcům, jednoduchým i učeným, ženám a dětem stejně jako mužům. Vpravdě, ženy, děti, a světa neznalí učiní s touto metodou díky svému jednoduššímu způsobu myšlení a spontánní důvěře často rychlejší úvodní pokrok nežli jejich intelektuálně znalejší bratří. Avšak plné dosažení v této oblasti vyžaduje neochvějnou vytrvalost a úsilí, kterého se vždy nemusí dostávat. Protože není třeba žádné přísné a dalekosáhlé disciplíny v jídle, fyzických cvičeních, atd., není vyžadována

KORUNA ŽIVOTA

164

sannjása neboli naprosté zřeknutí se světa, a cesta je stejně přístupná grhasthům, žijícím v manželství, jako brahmačárjům, kdo jsou pod slibem celibátu. Jestliže by pránické a vidžňánické systémy měly být těmi nejpřirozenějšími možnými, museli bychom dojít k závěru, že Příroda je stranická, neboť fyzické a mentální schopnosti, které vyžadují, jsou mezi lidmi rozdělovány nestejně. Jsou-li slunce a vzduch přístupné všem, proč by měly být duchovní dary určeny pouze několika málo vyvoleným? Kromě toho, prána a vidžňána mohou přinejlepším vést do úrovně svého původu, a protože nejsou čistě duchovními, jak nás mohou vést do říše čistého ducha? Avšak říkáme-li, že Surat Šabd jóga je nejdokonalejší a nejpřirozenější jógickou vědou, neznamená to, že nevyžaduje žádné úsilí a že kdokoli se jí může prostě chopit a uspět. Kdyby tomu tak bylo, nepotácelo by se lidstvo tak, jako je tomu dnes. Faktem je, že kompetentní učitelé této koruny všech věd jsou vzácní, a i když je učitel nalezen, nemnozí jsou ochotni podstoupit požadovaný druh disciplíny. Duch byl by ochoten, však tělo slabé. Většina lidí je tak hluboce upoutána láskou světa, že i když zahlédnou nějaké vnitřní poklady, zdráhají se vzdát svých světských způsobů a soustředit se na ovládnutí toho, co činí člověka pánem všeho. Protože důraz je v této józe vždy na vnitřním, a nikdy ne na vnějším, není jistým způsobem pro lidi běžného typu cesty přísnější. Mnozí dovedou strávit celý život ve vnějších obřadech a ceremoniích, nemnozí však dokáží, byť na malou chvíli, dosáhnout dokonalé vnitřní koncentrace nerušené světskými myšlenkami. Proto Kabír přirovnával cestu k chůzi po obnaženém meči, zatímco súfiové o ní hovoří jako o ráh-i mustaqím - tenčí než vlas a ostřejší než ostří břitvy. Kristus ji popisoval jako "těsnou a úzkou cestu," po které jen nemnozí kdy kráčeli. Pro toho však, koho svět nevábí, a kdo je naplněn vášnivou láskou k Bohu, nemůže být nic snazšího a rychlejšího. Není mu třeba žádné další síly než jeho vnitřního impulzu, a opravdovou a silnou touhou očištěn

KORUNA ŽIVOTA

165

od pozemských připoutaností, vznese se jeho duše k domovu, unášena v proudu Šabd k Jeho samotnému zdroji, k zátočině blaha a míru. Kde za letu domů potkávají duši jakékoli překážky, je při ní stále její Zářící Přítel, aby ji za ně převedl a ochránil ode všech nástrah. Trasa skrze vyšší úrovně spočívá před duší tak dokonale zmapována, jako před Hatha jogínem cesta skrze nižší tělesné čakry, a s takovou Mocí, jíž je nesena, a s takovým Přítelem, jímž je vedena, nemůže nic ji odstrašit či chytit do léčky, nic narušit neochvějnou stálost její cesty. "Drž se šatu toho, ó statečná duše, kdo zná dobře všechna místa, fyzická, mentální, nadmentální i duchovní, neboť ten zůstane tvým přítelem v životě, stejně jako ve smrti, v tomto světě, i ve světech dalších," nabádal nás Džalálud-dín Rúmí. A Nának zpíval: Kdo našel Pravého Mistra a následuje dokonalou cestu Svatého Slova, s úsměvem a za života ve světě, najde plnou svobodu. Opět: Jako lotos pozvedne se bez poskvrny nad bahništěm světa, a jak labuť vyrazí vpřed z kalných vod, nedotčen a nespoután.

Mistr Kromě svého vědeckého přístupu, poměrně snadné dostupnosti, vlastnosti přirozenosti a vedle své nezatíženosti nevýhodami ostatních jógických forem, je dalším význačným rysem jógy Zvukového proudu její jedinečný a pronikavý důraz, jaký klade na potřebu Satguru, Pír-e ráh či Muršid-i Kámila (kompetentního, žijícího Mistra), a to na každém kroku cesty. Ačkoli něco z tohoto tématu bylo již zmíněno v části "Základní kameny," mnohé ještě zbývá k dalšímu rozboru.

166

KORUNA ŽIVOTA

Vztah Guru-šiš či Guru-sikh je důležitý ve všech formách praktické jógy, zde je však určující v jedinečném smyslu. Guru v Surat Šabd józe je totiž nejenom bytostí, která nám vysvětluje skutečnou povahu existence, poučuje nás o vyšších životních hodnotách a říká nám o sádhanách, které je třeba pro vnitřní pokrok provádět, je tím vším a ještě více. Je zároveň vnitřním průvodcem vedoucím duši z jedné úrovně do druhé k jejímu konečnému určení, průvodcem, bez jehož pomoci by duše postupné mezistavy mylně považovala za konečný cíl a setkávala by se s překážkami, které by nebyla schopna překonat. Při roli, jakou tak Mistr sehrává, není příliš divu, že všichni mystici, kteří následovali tuto cestu, pěli o něm s největší úctou a vážností. Od Kabíra se dočítáme: Ze všeho toužím jen po prachu jeho nohou - prachu, který stvořil vesmír; Jeho lotosové nohy jsou opravdovým bohatstvím a útočištěm míru. Udělují nevýslovnou moudrost a vedou na cestě k Bohu. A sikhská písma pějí: Jak sladké jsou lotosové nohy Mistra; Z Božího pověření je možno je uvidět; A nesmírné je požehnání, jež z takového zření pochází. GURU ARDŽAN

U súfiů nalézáme: Kdybych měl pět chvalozpěvy o nesčíslných jeho požehnáních na věčnost, stěží mohl bych o nich co říci. DŽALÁLUD-DÍN RÚMÍ

Někteří mystici jdou dokonce tak daleko, že jeho postavení stavějí výše Boha: Mistr je větší než Bůh. KABÍR

167

KORUNA ŽIVOTA

Guru i Bůh stojí projeveni, koho mám uctít a vzdát mu hold? Nádherný je vskutku Guru, jenž zjevil uvnitř Boží moc. SAHDŽÓ BÁÍ

To vše může skeptika přivádět k podezření z uctívání lidských model. Může se ptát: "Proč takové zbožňování lidské bytosti? Proč se kupí tolik chvály kolem toho, kdo je smrtelný?" Mystici čas od času odpovídali na tuto otázku se svatou netečností: Lidé jenom spílají, že Chusrou stal se modlářem; Vskutku, je to tak, však co má se mnou svět co dělat? AMÍR CHUSROU

Někdy ji však sami zodpovídají v plnosti: Bez velkodušnosti Mistra nedosáhne člověk ničeho, i kdyby se zabýval milionem chvályhodných činů. GURBÁNÍ

Oddanost k Bohu drží člověka zapleteného v tomto (fyzickém) životě - jen to považ vážně, oddanost k Mistrovi však přivádí zpět k Bohu. KABÍR

Vstup dovnitř a ověř si sám, Kdo z těch dvou je větší: Bůh anebo Guru. GURBÁNÍ

Bůh vyvrhl mne do pustiny světa, Mistr však přeťal nekonečný řetěz mého stěhování. SAHDŽÓ BÁÍ

Všichni velcí duchovní učitelé tvrdili, že bez pomoci žijícího Mistra je duchovní cesta obtížná, a není možno projít až k samotnému cíli. Džalálud-dín Rúmí, perský mystik, na to silně upozorňuje, když říká:

168

KORUNA ŽIVOTA

Upřeno to bylo Mojžíšovi, ač silou a světlem vzkvétal, pak ty, co nemáš křídel nijakých, se nepokoušej létat. A na jiném místě svou myšlenku ještě dále objasňuje: Najdi Mistrovského ducha, neboť bez jeho aktivní pomoci a vedení je tato cesta plná nebezpečí, hrozeb a strachů. V evangeliích zaznívá Ježíšovými výroky stejný duch: Nikdo nepřichází k Otci, nežli skrze mne. SV. JAN

Nikdo neví, kdo je Otec, nežli Syn; a komu by Ho chtěl Syn zjeviti. SV. LUKÁŠ A SV. MATOUŠ

Nikdo za mnou nemůže přijíti, nepřitáhne-li ho Otec, který mne poslal; a já ho povýším v den poslední. SV. JAN

Při udělování apoštolství svým dvanácti učedníkům k nim Ježíš pravil: Kdo přijímá vás, přijímá mne, a kdo přijímá mne, přijímá Toho, kdo mne poslal. A tak byl schopen udělit nejvyšší spásu těm, kdo přicházeli k Bohu skrze něho, hledě vždy žít, aby za ně učinil přímluvu. Mistr je vpravdě takový "Přímluvce" či Rasúl, kdo se pohybuje mezi námi a Bohem, spojuje nás se svatým Slovem, a bez něho byla by jen malá naděje na spásu. Žádné přátelství nemůže být větší než jeho přátelství, žádná láska opravdovější než jeho láska, žádný dar větší než jeho milost. Náhodné větry mohou odvát vše ostatní, a smrt přichází rozdělit i nejvěrnější milence, on jediný neselhává v životě ani po smrti:

169

KORUNA ŽIVOTA

. . . přikazoval jsem vám; a hle! Jsem s vámi povždy, až do konce světa. SV. MATOUŠ

Jenom ten je přítelem, kdo mne doprovází na poslední cestě, a chrání mne před soudnou stolicí Boží. GURBÁNÍ

Ostatní dary mohou uvadat a hynout, však jeho dar, dar Božího Slova, je nehynoucí, nezničitelný, povždy zářící, povždy čerstvý, povždy nový, velké dobrodiní v životě, větší dobrodiní ve smrti. Odkud se Mistrovi dostává této jedinečné a nadlidské moci, která ho činí téměř rovným Bohu, a v očích jeho žáků ho staví dokonce nad Boha? Může smrtelné tělo soutěžit s Nesmrtelným a konečné předčit Nekonečného? To se může zdát světu jistě paradoxem, avšak ti, kdo s otevřenýma očima vkročili do vnitřního Království, v tom nevidí žádný rozpor, jen tajemství Boží velikosti. Opravdový Mistr je ten, kdo se pod příkazy a vedením vlastního učitele naučil rozlišovat duši od těla, prošel vnitřní cestu do samého konce, a spatřil zdroj všeho světla a života, a splynul s Bezejmenným. Když splynul s Bezejmenným, stává se jedno s Ním a jedno se vším, co je. Na lidské úrovni se může jevit omezený jako kdokoli z nás, na úrovni duchovní je však Neomezený a Nekonečný, jako Bůh sám: Buď mi, sluho můj, poslušen, a já tě učiním jako sebe samého. Já říkám: "Buď," a je; a ty řekneš: "Buď," a bude. BAHÁ’U’LLÁH — ČTYŘI ÚDOLÍ

Slovo se stalo tělem, a přebývalo mezi námi. SV. JAN

Slovo je Mistr a Prorok, plné moudrosti, hluboké a jasné. GURU NÁNAK

170

KORUNA ŽIVOTA

Když jsem stloukl oceán těla, najevo vyšla podivná věc, Bůh byl zpoznán v Mistrovi a rozdílu žádného Nának neshledal. GURU RÁM DÁS

Guru je Brahma, Guru je Višnu, Guru je Šiva, a Guru je skutečný Par-Brahm, a Jemu poctu vzdáváme. Vztah Guru-šiš je velice často opisován slovy: Kdo je pravý Guru pro žáka? Šabd je vskutku Guru, a Surat je žákem Dhunu (Zvuku). GURU NÁNAK

Šabd-Guru je navýsost hluboký a nezměřitelný, bez (vládnoucí moci) Šabd byl by svět jen pouhou pustinou. GURU NÁNAK

Mistrovo Slovo je vskutku Mistr, plné životodárné vody, kdo následuje Jeho Slovo, překročí jistě břehy času. GURU RÁM DÁS

Žák-Surat může zdolat cestu pouze se Šabd-Guru, rozluští nebeské záhady a spočinutí najde v obrácené studni (hlavy). TULSÍ SÁHIB

Budiž ti jistotou, že Šabd-Guru je skutečný Guru, Surat se může stát opravdovým žákem Dhunu, je-li Gurmukhem (nádobou pro Slovo). BHÁÍ GURDÁS

Guru sídlí v gaganu (vyšší duchovní říši) a žák v ghatu (mezi obočími). Když se ti dva, Surat a Šabd, setkají, jsou sjednoceni na věčnost. KABÍR

Je zcela přímý a nedělitelný vztah mezi Bohem a Bohočlověkem, který slouží jako lidský pól, v němž Boží moc působí

171

KORUNA ŽIVOTA

a sehrává svou pomocnou roli v duchovním znovuzrození džív. Je zbytečné rozlišovat mezi magnetem a magnetickým polem, a proto se říká: Oddanost k Satguru je oddaností k Pánu, Satguru poskytuje spásu udělením spojení s Nám (Boží mocí). Nežádostiv světského bohatství, může se zdát chudým, je však bohat v Božské Nekonečnosti, a jak jednou smrtelné rámce odpadnou, je znovu pohlcen v nehybném středu, nepodřízen jakýmkoli omezením. Co je jeho jedinečnou předností, je právě toto duchovní jednobytí s Absolutním, a posuzovat ho na lidské úrovni znamená, že jsme jej nedokázali pochopit. Rúmí dobře řekl: "Nikdy neber Boho-člověka za obyčejnou lidskou bytost, neboť ačkoli tak vypadá, je přesto mnohem více." Pro tuto přednost nadlidské moci se stává Mistrem. Pohlcen v Božském Vědomí se ve své lidské podobě stává Jeho zástupcem, a nemluví ze svého postavení jako jednotlivce, nýbrž jako mluvčí Boha: Jeho ruka je rukou Boží a moc Pána skrze něho působí. RÚMÍ

Ó příteli, já nemluvím nic sám od sebe, já pouze vyslovím, co v má ústa vkládá můj Milovaný. GURU NÁNAK

Já sám od sebe nečiním nic; ale jak mne naučil Otec, to mluvím. SV. JAN

Je-li tedy Mistr tím, čím je, nepřekvapuje, že by měl být chován v takové vážnosti. Je nástrojem Božského, a pět chválu jemu je jen jiný způsob pění chvály Bohu, a vyvyšovat ho nad Boha neznamená stavět rozpor mezi konečné a Nekonečné, nýbrž tvrdit, že z lidského hlediska je Boží aspekt, který

KORUNA ŽIVOTA

172

se shýbá dolů k člověku, aby ho pozvedl k sobě samotnému (t.j. dostředivý), vyšší nežli ten, který mu nedovoluje více než procházet světem relativity od zrodu ke zrodu (t.j. odstředivý), ačkoli na nadlidské úrovni jsou oba shledávány jediným a nedílným. Systém, ve kterém je učitel natolik stěžejním činitelem v každém aspektu žákovy vnější i vnitřní praxe a pokroku, a bez jehož pokynů a vedení by se nic nedalo učinit, musí klást velký důraz na princip Milosti, a v mystické literatuře netřeba toto hledisko zdůrazňovat a podtrhávat. Avšak jestliže z jednoho pohledu vidíme Mistra, jak uděluje všechno svému žáku, nesmíme zapomínat, že při tom pouze splácí dluh svému vlastnímu Guru, neboť dar, který uděluje, on sám obdržel, když byl ve stádiu žáka, a tak obyčejně nic neprohlašuje za své, nýbrž přisuzuje svou moc milosti svého vlastního učitele. Kromě toho, z jiného pohledu je všechno v žákovi samotném, a Mistr z vnějšku již nic nepřidává. I když život může vypučet pouze, zalévá-li zahradník půdu a pečuje o zasetou setbu, tajemství života je přesto v semenu samotném, a zahradník nemůže činit více, než zajistit podmínky k jeho růstu. Takový je vskutku úkol Guru. Tento aspekt vztahu Mistr-žák jasně vysvětluje staré indické podobenství. Vypráví, že jednou pastýř chytil do pasti lví mládě a vychovával jej se zbytkem stáda. Protože se lvíče posuzovalo podle těch, jež vidělo kolem sebe, žilo a chovalo se jako ovce a jehňata, spokojeno s trávou, kterou okusovaly, a slabým mečením, které vydávaly. A tak šel čas, až jednoho dne rostoucí lvíče na pastvě se zbytkem stáda zpozoroval jiný lev. Vytušil, co se stalo, slitoval se nad nešťastným osudem lvíčete, přišel za ním, odvedl jej k břehu čisté říčky, nechal ho spatřit vlastní odraz, i odraz sebe samého, a když se obrátil nazpět, mocně zařval. Mladý lev nyní pochopil svou pravou povahu a učinil totéž, a jeho dřívější společníci před ním

KORUNA ŽIVOTA

173

uprchli. Nakonec si mohl svobodně užívat svého oprávněného postavení, a nadále se potuloval jako král pralesa. Mistr je vskutku takový lev. Přichází vytrhnout duši z její dřímoty, podává jí zrcadlo, a nechává ji uzřít její vlastní vrozenou slávu, které by si byla bez jeho doteku zcela nevědomá. Nebýt však sama podstaty života, nic by ji nemohlo pozvednout k duchovnímu vědomí. Guru je pouze rozžatá svíce, jež zapaluje ostatní nerozžaté. Palivo i knot je připraveno, Mistr předá jen dar plamene, aniž by sám o cokoli přicházel. Stejné se dotkne stejného, jiskra přeskočí, a svíce, jež zůstává temná, je osvícena, a jež byla mrtvá, povstává v život. A jako je tomu s rozžatou svící, jejíž přednost nespočívá v tom, že je individuální svíčkou, nýbrž že je sídlem neindividuálního plamene, který není ani z této svíce, ani z jiné, nýbrž je samotné podstaty všeho ohně, tak je to také s opravdovým Mistrem. Je Mistrem ne pro svou moc individuálního mistrovství jako kdokoli jiný, nýbrž je Mistrem, který v sobě nosí Univerzální Boží Světlo. A stejně jako pouze svíce, která ještě hoří, může rozsvěcovat svíce ostatní—ne ta, co již dohořela—může též jen žijící Mistr předat potřebný oživující dotek; ne někdo, kdo již odešel z tohoto světa. Ti, kdo odešli, byli vskutku velcí a hodni vší úcty, byli však předně pro svou vlastní dobu, a úkol, který vyplnili pro všechny kolem sebe, musí být pro nás vykonán někým, kdo žije a přebývá mezi námi. Jejich památka je posvátným pokladem, trvalým zdrojem inspirace, však jedna věc, kterou jejich památka učí, je, že máme sami hledat ve světě žijících to, čím oni sami byli. Pouze polibek žijícího Prince (Mistra) dokázal přivést spící Princeznu (Duši) opět do života, a pouze dotek dýchající Krásky dokázal navrátit Zvíře zpět do jeho vlastní původní nádhery. Kde je vedení kompetentního žijícího Mistra takovou zcela zásadní nezbytností, nabývá nyní nejvyšší důležitosti úkol nalezení a rozpoznání takové ryzí duše. Není nouze o falešné proroky a vlky v ovčím rouše. Samotné slovo Satguru, neboli

174

KORUNA ŽIVOTA

opravdový Mistr, naznačuje i existenci opaku, a s falší se náš pohled setkává na každém kroku. Jakkoli obtížné může být Boho-člověka najít (neboť takové bytosti jsou vzácné, ve své pokoře se nepodbízejí a nejsou ochotny ohlašovat se okázalými zázraky či ucházet se o místo na výsluní veřejného zájmu), není přesto nemožné jej od ostatních odlišit. Je živým ztělesněním toho, co učí, a ač vypadá nuzně, je ve své chudobě bohat: Můžeme zdát se žebráky, však naše činy jsou více než královské. ŠAMS TABRÍZÍ

Je nepřipoután k světským předmětům a není nikdy žádostiv. Podává své učení jako bezplatný dar přírody, nikdy nic nežádá v odplatu, živí se vlastní prací, a nežije nikdy z darů druhých: Neskláněj se před někým, kdo si říká Mistr, ale žije z milodarů ostatních. Jenom ten je pravé cesty, kdo si vydělává na živobytí a pomáhá potřebným. GURU RÁM DÁS

Pravá Mistrovská duše nevyvolá také v naší mysli nikdy žádné rozpory; všechny rozdíly mezi vírou a vírou, vyznáním a vyznáním pod jeho dotekem mizí, a jednota vnitřního zážitku, jak je ztělesňována v různých písmech, stojí jasně odhalena: Jenom klenotníkův zrak rozezná na pohled rubín. BHÁÍ NAND LÁL

Jedním opakujícím se tématem v učení takového Mistra je, že přese všechny vnější rozdílnosti, kterými jsme zavedeni a spleteni, je vnitřní duchovní podstata všech náboženských učení stejná. Mistři tak nepřicházejí propagovat nové víry a dogmata, nýbrž naplnit existující Zákon:

175

KORUNA ŽIVOTA

Ó Nánaku, poznej jako dokonalého Mistra, kdo spojuje všechny v jeden zástup. GURU NÁNAK

Snaží-li se něco měnit, pak to není vnější jméno a forma, o co by usiloval, ale křest ducha uvnitř. Pro něho je vnitřní život vědou, která je otevřena lidem všech vyznání a národů, a kdokoli přijme její kurz a cvičení, tomu bude všechno přidáno. V učení skutečného Mistra zůstává tak vnitřní poselství vždy na místě nejvyšším. Mistr dokáže nejlépe vyložit opravdový význam písem, avšak nehovoří jako někdo, kdo je v těchto věcech učený, nýbrž jako někdo, kdo sám prakticky zažil, co je v těchto spisech zaznamenáno. Může používat písma, aby přesvědčil své posluchače, že to, co učí, je nejstarší pravdou, přesto sám písmům není nikdy podřízen, a jeho poselství se pohybuje výše nežli na pouhé intelektuální úrovni; je inspirováno živostí a silou přímého a bezprostředního zážitku. "Jak se můžeme shodnout," říkal Kabír teoretickým panditům, "když já mluvím z vnitřní zkušenosti, a vy pouze z knižní učenosti." Vždy vede uchazeče k obrácení se dovnitř a hovoří k němu o bohatých vnitřních pokladech: Máš se za maličkou podobu, když je v tobě Vesmír zahalen? ALÍ

Království Boží nepřichází s pozorováním, Království Boží je ve vás. SV. MATOUŠ

Vyzývá ho a přesvědčuje k praktickému nastoupení cesty, která tuto pokladnici odmyká, a říká: Vyčisti z hlavy své rýmy mnoho, a dýchej Boží světlo místo toho. RÚMÍ

176

KORUNA ŽIVOTA

A tato disciplína, je-li to vskutku dokonalý učitel, se nebude zaměřovat na Hatha jógu nebo jiná taková extrémní cvičení, nýbrž na transcendentní slyšení a vidění doprovázené neustálým vnějším očišťováním myšlenek a skutků prostřednictvím umírněnosti a introspektivní sebekritiky, spíše nežli mučením, odříkáním a askezí. Avšak nejdůležitějším a nejméně selhávajícím znamením Satguru je, že jeho učení bude nejenom vždy soustředěno na tuto vnitřní vědu, nýbrž v čase iniciace bude schopen žákovi předat skutečný zážitek vnitřního Světla a Zvuku—ať již sebevíce základní—a když se žák naučí vystupovat nad tělesné vědomí, objeví se sama bez žádání Mistrova Zářící podoba, která ho na dlouhé cestě vede dále. Nádhernou světelnou podobu Mistra jenom opravdový Mistr dokáže duchu projevit. GURU NÁNAK

Kdo nedokáže obrátit temnotu (gu) ve světlo (rúh), je Mistrem nadarmo. Nának pravil: "Nevezmu svého Mistra za slovo, dokud neuvidím svýma vlastníma očima." Je-li to pravý učitel, nebude nikdy slibovat spásu, která přichází pouze po smrti. Pro něho je to vždy otázkou tady a teď. Kdo nedosáhl osvobození v životě, nemůže doufat, že je dosáhne po smrti. Ježíš také vždy nabádal své žáky, aby se naučili umění, jak umírat denně. Mistr bude dále tvrdit, že duchovnost je věda, ačkoli subjektivní, a že každý si může, a musí ověřovat její pravdu v laboratoři vlastního těla, samozřejmě za předpokladu, že dovede vytvořit požadované podmínky, což je jednobodová koncentrace. Život je jeden neustálý proces, který nezná konce, i když může na různých úrovních existence přijímat různé podoby. Jak bezmocně procházíme z jedné úrovně do druhé, máme za to, že jsme zemřeli na úrovni, kterou duše opouští; neboť ještě nemáme poznání, a tím méně praktickou zkušenost života na jiných úrovních, kam je člověk veden hnací silou karmických vibrací. Mistr džívě připravuje

177

KORUNA ŽIVOTA

cestu k vysvobození z tohoto otroctví a vynucených příchodů a odchodů v tomto životě samotném, když ji spojuje s věčnými životními proudy prostupujícími neustále stvořením, a uděluje skutečnou předchuť vyšších duchovních oblastí, ovšemže, je-li kdo připraven pro ducha tělo opustiti. "Naučte se umírat, abyste mohli začít žít," vybízel Mistr Křesťan. Požehnán je ten, kdo se denně připravuje na smrt. Ti, v nichž promlouvá věčné Slovo, jsou zbaveni nejistoty, a takový je vskutku úkol Mistra, učinit Slovo v člověku slyšitelným. Ó Nánaku! rozlom všechna pouta světa, služ pravému Mistrovi, a On tě obdaruje pravým bohatstvím. GURBÁNÍ

Kdo má takového učitele, je vpravdě požehnán, neboť se skutečně spřátelil s Bohem samotným a našel společníka, který jej neopustí až do konce světa, v tomto životě, ani po smrti, a kdo jej nepřestane vést, dokud nedosáhne konečného určení a nestane se tak velkým a nekonečným jako on sám. Kámen mudrců dokáže nanejvýš obrátit základní kov ve zlato, Však sláva Mistrovi, jenž dokáže žáka přetvořit ke svému nebeskému vzoru. Cokoli člověka tíží, v jeho společnosti najde mír a útěchu, a přebývat s ním dává sílu a povzbuzuje vnitřní úsilí; a odtud naléhavá potřeba Satsangu (společenství s Opravdovým) pro ty, kdo se ještě nenaučili být s ním ve spojení na vnitřních úrovních. Uchazeč musí být jistě v tomto hledání dokonalého Mistra kritický a musí umět rozlišovat, avšak najde-li ho (a kdo je pravý uchazeč, se nikdy nezmýlí, takový je Božský výnos), čím se bude vyznačovat jeho vztah k Mistrovi? Bude i nadále

178

KORUNA ŽIVOTA

kritický k tomu, co je mu sdělováno a čím se řídí? Bude i nadále zkoumat každý krok svého učitele pod mikroskopem svého rozlišování? Zachovávat takový postoj i poté, co jsme již prve shledali opravdovost Dokonalého, znamená nedocenit jeho velikost a nedokázat na ni patřičně zareagovat. Potkat takovou duši je potkat někoho nekonečně většího, než jsme my sami, a víme-li, že je jedno s Bohem, značí to být v pokoře a plným bázně. Posuzovat jej našimi omezenými schopnostmi je pokoušet se přelít moře do zkumavky, neboť takový je veden důvody, které nemůžeme nikdy pochopit. Kdo dokáže docenit to požehnání, je-li uveden v zástup Satguru neboli muršid-i kámila, bude navždy pět o jeho Milosti, kráse a dokonalé lásce: Kdyby můj Překrásný duši mou bloudící chtěl vzít pod své křídlo, obětoval bych všechny říše pro líbezné mateřské znaménko na jeho tváři. HÁFIZ

Nebude brát nikdy v pochybnost činy svého Mistra, i když je nedokáže pochopit, neboť ví, že: I kdyby Chizr ztroskotal s lodí na moři, přesto je v té chybě tisíc správností. RÚMÍ

Bude muset vyvinout důvěru dítěte, které se svěřilo milující ruce, a chodí, jak je směrováno, nikdy se na nic neptaje: . . . kdo nepřijme Království Boží jako malé dítě, nevstoupí do něho. SV. LUKÁŠ

I když tě požádá oblít místo bohoslužby vínem, nepohoršuj se, a učiň to, neboť ten, kdo je tvým Průvodcem, zná dobře cestu i její zastávky. RÚMÍ

179

KORUNA ŽIVOTA

Tajemná slova Bohočlověka velice často unikají lidskému chápání. Jeho nařízení se mohou občas zdát zjevně v rozporu s texty písem či etickými příkazy, ve skutečnosti však takovými nejsou. Člověk by se jimi měl řídit v plné důvěře, a v náležitý čas bude odhalen jejich pravý význam. A jako láska dítěte, měla by být i láska oddaného plná pokory a prostoty. Pouze čistota jejího plamene spálí smetí světa: Zažehni oheň lásky a spal všechny věci, a vykroč pak do země milenců. BAHÁ’U’LLÁH

Stmel v jedno nádobu, jež je nyní rozbita na tisíc částí, aby se v ní mohlo udržet Boží Světlo. To Světlo je spojením mezi uchazečem a jeho Přítelem, a skrze Něho, mezi uchazečem a Absolutním. Jak může někdo milovat Bezejmenného a Bezpodobného, než skrze toho, kdo je Jeho opravdovým ztělesněním, neboť jak Pán vyjevil Mohamedovi: Já nepřebývám ani vysoko ani nízko, ani na nebi ani na zemi, ba dokonce ani v ráji, ó můj milý, věř mi, kupodivu, jak se zdá, já přebývám v srdci věrných, a tam mne člověk nalézá. RÚMÍ

Na této mystické cestě je rozum pomocí, a rozum je také překážkou. Pouze láska může přemostit záliv oddělení, a spojit konečné s Nekonečným, smrtelné s Nesmrtelným, relativní s Absolutním. Taková láska není z tohoto světa či tělesnosti. Je to volání duše k duši, stejného k stejnému, očistec a ráj. Kdo popíše její extázi? Nemluv o hoři Lajly nebo Madžnua, tvá láska zahanbuje lásky časů pradávných. SA’DÍ

180

KORUNA ŽIVOTA

Neměj lásku, vždyť i v jejím pokoji jest trýzeň. ARABSKÁ BÁSEŇ

Milióny mluví o lásce, jak málo jich však ví, pravá láska značí neztratit bez vzpomínky ani okamžik. KABÍR

Vskutku, vlastnost neustálé vzpomínky je podstaty lásky. Kdo vzpomíná takovým způsobem, musí nutně žít v neustálé vzpomínce na přikázání svého Milovaného a v neustálé poslušnosti. Taková láska ve svém ohni spaluje smetí ega; malé já je zapomenuto a milující odevzdá svou individualitu na oltář svého Milovaného: Kdybys chtěl putovat cestou lásky, nauč se nejdřív pokořit se do prachu. ANSÁRÍ Z HERÁTU

Láska neroste na poli, a nekoupí se na trhu, a kdo by ji chtěl, ať král či žebrák, platit musí vlastním životem. Nes svou hlavu v dlani za oběť, chceš-li vkročit v lásky vytouženou zem. KABÍR

Opět: Prokletý je život, kde není vidět lásky k Pánu; Odevzdej své srdce Jeho sluhovi, neboť on tě za Ním dovede. Takové sebeodevzdání je pouze předehrou k získání širšího a čistšího Já, než jaké jinak známe, neboť takovou moc má kouzlo lásky, že kdokoli zaklepe na její dveře, bude proměněn v její vlastní barvu: Milující stává se Milovaným - taková je alchymie jeho lásky; Bůh sám žárlí na takového Milovaného. DÁDÚ

181

KORUNA ŽIVOTA

Volaje na Raňdžhu, sám stávám se s ním jedno. BULLEH ŠÁH

O takové lásce promlouval Pán Kršna v Gítě, a o takové lásce kázal Sv. Pavel svým posluchačům: Jsem ukřižován s Kristem; přesto žiji; však ne já, nýbrž Kristus žije ve mně: a život, kterým nyní žiji v těle, žiji ve víře v Syna Božího, který mne miloval, a sám sebe za mne vydal. SV. PAVEL

O tomto mluví súfiové, když hovoří o faná fí-šejch (sebezahlazení v Mistrovi): Celá hloubka mého já tak přetéká naplněna vůní Pána, že samotná myšlenka na sebe naprosto zmizela. O tomto svědčí prohlášení křesťanských mystiků, když zdůrazňují potřebu "Smrti v Kristu." Bez takového sebeodevzdání může být učenost sama o sobě jen k malému užitku: Učenost je pouze dítko písem, však láska jejich matkou jest. PERSKÁ BÁSEŇ

Svět je ztracen v čtení písem, přesto nikdy nepřichází k poznání, kdo zná však jenom špetku lásky, všechno je mu zjeveno. KABÍR

Pouze taková láska je klíčem k vnitřnímu království: Kdo nemiluje, nezná Boha, neboť Bůh je láska. SV. JAN

Tajemstvím Božích záhad je láska. RÚMÍ

Láskou můžeš Ho pojmout a uchopit, myšlenkou však nikdy. OBLAK NEVĚDOMÍ

182

KORUNA ŽIVOTA

Vpravdě, vpravdě pravím vám, jenom ti, kdo milovali, dosáhli Pána. GÓBIND SINGH

A my jsme poznali a uvěřili v lásku, jakou k nám Bůh má. Bůh je láska; a kdo zůstává v lásce, zůstává v Bohu, a Bůh v něm. SV. JAN

Milujeme ho, neboť on prve miloval nás. SV. JAN

Tento vztah lásky mezi Satguru a jeho šišja, Bohočlověkem a jeho žákem, zahrnuje mnoho fází a mnoho dalšího vývoje. Začíná vážností k někomu, kdo zná více než my sami. Jak si žák začíná uvědomovat hodnotu Mistrovy nezaujaté péče o jeho zdar a postup, začíná se jeho cítění obměkčovat rosou lásky a začíná rozvíjet víru, poslušnost a úctu. S větší poslušností a vírou přichází větší úsilí, a s větším úsilím přichází větší požehnání od Mistra. Snaha a milost jdou ruku v ruce a jedno pomáhá rozvíjet druhé. Jako láska matky ke svým dětem, taková je i láska božského pastýře ke svému zástupu. Nerozlišuje, kdo zasluhuje či nezasluhuje, ale stejně jako u matky jsou hlubiny a poklady jeho lásky odemčeny pouze těm, kdo na ni reagují a lásku opětují: Je ke všem stejný, a přesto každý svůj díl dostává podle svých vlastních zásluh. GURU AMAR DÁS

S větším vlastním úsilím, a tím větší milostí od Mistra, činí žák stále větší pokrok ve vnitřních sádhanách, který vede konečně k dokonalému překonání tělesného vědomí. Jak dosáhne této transcendence, uzří svého Guru, jenž ho ve své Zářící podobě očekává, aby přijal a vedl jeho ducha na vnitřních úrovních. Nyní ho poprvé spatřuje v jeho skutečné slávě a poznává nezměřitelný rozsah jeho velikosti. Od té doby o něm ví, že je více než člověk, a jeho srdce přetéká

183

KORUNA ŽIVOTA

písněmi chvály a pokorné oddanosti. Čím výše na své duchovní cestě vystoupí, tím naléhavěji jeho chvála zaznívá, neboť tím jasněji poznává, že ten, koho jednou považoval za přítele, není jen přítelem, nýbrž Bohem samotným, který sešel dolů, aby jej pozvedl k sobě samému. Svým vývojem po jednotlivých stupních se tak pouto lásky stává zrcadlem vnitřního postupu, jenž se ubírá od konečného k Nekonečnému: Láska začíná v těle, a končí v duchu. SV. BERNARD

Ve své počáteční fázi může nacházet analogii v pozemské lásce, mezi rodičem a dítětem, přítelem a přítelem, milujícím a milovaným, učitelem a žákem, jakmile však dosáhne bodu, kdy žák objevuje svého učitele v jeho světelné slávě uvnitř sebe samotného, jsou všechny analogie smeteny, a všechna přirovnání navždy zapomenuta; vše, co zůstává, je gesto, a potom mlčení: Pišme nějak jinak Tajemství lásky — takto raději. Zanech krev a hluk a všechno to, a nemluv už o Šamsi Tabrízí. RÚMÍ

KORUNA ŽIVOTA

184

KAPITOLA ŠEST

Podstata náboženství V PŘEDCHÁZEJÍCÍ kapitole jsme nastínili hlavní obrysy Surat Šabd jógy a v krátkosti se seznámili s jejími význačnými vlastnostmi. Viděli jsme, jak postuluje, že Bůh, když se promítl v projev, přijal podobu jakožto Slovo, Nám, Šabd, Udgítha, Kalima, Saut či Sraoša, a že tyto termíny nepoukazují na abstraktní představy Božské Vůle či Rozumu, nýbrž na něco více; na duchovní proud nebeské harmonie zářící svým jasem. Tento proud je v centru celého stvoření, přivádí v bytí jeho rozličné úrovně, oživuje je a udržuje. Kdo pod vedením někoho, kdo je sám na Cestě dokonalým znalcem, dokáže být uvnitř spojen s tímto Proudem, může překonat fyzický svět a s jistotou vystupovat nade všechny úrovně relativity, a když se s Ním stává jedno, dosahuje zpět k Jeho samotnému zdroji, unikaje tak z říší omezení do říše Nekonečného Vědomí a Absolutního Bytí. Abychom naznačili, že toto učení není omezeno na jakýkoli jeden národ či na jakýkoli jeden věk, nýbrž má univerzální použitelnost, byl každý důležitý aspekt krátce podložen výroky mystiků, které byly vybírány z různých náboženských tradic: indické, islámské a křesťanské. Tato rčení zde však vystupují pouze jako dovysvětlující citáty. Jsou-li zásady Surat Šabd jógy vskutku univerzální, ukazují-li skutečně k absolutní pravdě a jsou-li založeny nikoli na dogmatech, nýbrž na "faktech," ač nadfyzické povahy, avšak na faktech, které si může ověřit každý, kdo je připraven podstoupit disciplínu požadovanou k jejich studiu, potom se bude dotazující uchazeč jistě domáhat, aby tyto zásady byly v té či oné podobě v jádru všech velkých náboženství, a přál by si systematičtější prokázání této

KORUNA ŽIVOTA

185

skutečnosti, než nakolik to bylo možné v předcházejícím popisu Surat Šabd jógy. Širší a podrobné pojednání na toto téma je nad rámec možností této knihy, a přinejlepším můžeme pouze doporučit vhodné směry pátrání, jimiž se mohou ti, kdo chtějí pokračovat dále, vydat. Beztak je neustálým námětem všech velkých Mistrů, že ačkoli je jejich učení ve své povaze univerzální a může být ověřeno z rozsáhlé literatury písem světa, přesto omezovat se pouze na učené výklady je naprosto minout opravdový význam jejich učení. Vše, co je hledajícímu třeba učinit, je zjistit z minulých záznamů, že to, co je mu sdělováno, je nejstarší z pravd, aby tak mohl přijmout požadovanou disciplínu s plnou důvěrou a bez výhrad. Konečné ověření musí být věcí přímé a bezprostřední vnitřní zkušenosti, a nikoli knižní učenosti, která, zachází-li za svou náležitou mez a je učiněna cílem sama o sobě, maří svůj vlastní smysl a stává se závažnou překážkou odvracející pozornost od cíle. I. STARÉ

NÁBOŽENSKÉ SMĚRY :

INDICKÉ, ČÍNSKÉ A ÍRÁNSKÉ

Hinduismus Hinduistické náboženství je nezměrným oceánem náboženských představ vyvěrajících z dřívějších dob, dlouho před rozbřeskem historie. Jak vyrůstalo v lidské mysli, zahrnuje ve své pestrobarevné struktuře, odstín po odstínu, nekonečnou rozmanitost vzoru a podoby: od animismu k uctívání Přírody, od Přírodních sil v abstrakci k zosobněným a konkretizovaným přírodním podobám, od bohů a bohyň k jednomu Nejvyššímu Bohu, nejdříve osobnímu, a poté neosobnímu; od podoby k Bezpodobnému. Zvědavému oku, které proniká mlžným oparem šedavé minulosti, skýtá hinduistický panteon pohledy na nespočetný dav. Sluneční kult, uctívání Slunce čili Hélia, byl u lidí světa běžnou praxí. Sol - Slunce - bylo vždy místem, kam se upíraly

KORUNA ŽIVOTA

186

lidské zraky, a bylo od nepaměti uctíváno po celém světě. Staří Řekové a Římané stavěli chrámy Apollovi a Phoebovi, jak ve své době slunečního boha nazývali. Ve všech jejich chrámech zaujímal obraz či zpodobení slunečního boha hierarchicky důležité místo. Známý sluneční chrám je v Konáraku v jižní Indii, a v historickém městě Multán, neboli zemi slunce, v části severní. Džóg-majskými či Džót-majskými chrámy je navíc poset celý indický subkontinent. Staří Řekové také hovořili o Šabd. O Sokratovi je napsáno, že v sobě slyšel zvláštní zvuk, který jej nezadržitelně táhl do vyšších duchovních říší. Pythagoras také hovořil o Šabd, neboť popisoval Boha jako "Nejvyšší hudbu harmonické povahy." Bůh pro něho byl "Absolutní Pravdou oděnou ve světlo." Když poručil orlu, aby k němu slétl dolů, a medvědovi, aby přestal hubit Apuleia, tázal se ho udivený dav na zdroj, ze kterého k němu takové síly přicházejí. Odpověděl, že za to vše vděčí "Vědě Světla." V řečtině také nacházíme mystické slovo Logos. Pochází z kořene lego, který znamená říci, a z něho máme běžné výrazy monolog, dialog, prolog, epilog, atd. Logos znamená "Slovo" anebo "Důvod." Termín Logos se také vyskytuje v židovské a křesťanské filozofii a teologii, a užívají jej, v jeho mystickém významu, helénští a novoplatonští filozofové. Křesťané jej užívají k označení druhé osoby Trojice. Staří obyvatelé Západu zdědili tuto představu po svých předcích, kteří, tisíce let před křesťanskou érou, nabyli velké lásky a úcty k Súrjovi, jehož považovali za nejvyšší vrchol všech lidských snah při hledání mocné Boží moci, a za její viditelné zastoupení pro tuto zem. Tuto představu s sebou také nosili, kamkoli vycházeli, na východ či na západ, a skládali hymny a pěli žalmy ke chvále zářného tělesa, zdroje všeho života na této sluneční planetě. Ti, kdo se usadili v Íránu (Persii) a vešli následně ve známost jako pársové, stále uctívají toto velké božstvo, ač v jiné podobě - ohně - který nechávají

KORUNA ŽIVOTA

187

neustále hořet ve svých chrámech jako symbol připomínající posvátný plamen, jenž hořel v lidských srdcích a vždy se tyčil směrem k nebi. Ratu Zoroaster, íránský prorok života a světla, zpíval v milující a živé víře o velikosti Boha Světla, a tak učil lidi. Agni, oheň, byl skrytým tajemstvím bohů, kteří tuto tajemnou sílu střežili velice žárlivě. Podle řecké legendy ji ukradl a člověku předal Prometheus, za což ho Jupiter, otec bůh, přikoval k věčným mukám. V kapitole VI Čhándógja upanišady se o ohni hovoří jako o "prvotním prvku, jehož stvoření umožnilo stvoření prvků ostatních, vody, země," atd. Druhá větev Árijců, která se obrátila na východ do Indoganžské nížiny, se také s láskou zmiňovala o Áditjovi; a ve Védách jsou hymny věnované Hiranjagarbhovi, Savitaru a Uše, což všechno značí onu Jednu životodárnou moc, Slunce. Ctihodní Mistři védského věku byli všichni do jednoho obdivovatelé očistného a léčivého aspektu slunečního boha, a tak není divu, že ve védské literatuře nacházíme mnohé hymny deifikující slunce. V Knize X, 121 čteme: Na počátku povstal Hiranjagarbha, zrozen jako jediný pán všech stvořených bytostí; Ten ustanovil a podpírá tuto zemi a nebe; Jakého boha obětí naší máme uctívat? . . . Když mohutná voda se přivalila, v níž obsažen byl Univerzální zárodek, plodící Agni, odtud vyšel v bytí Jeden Boží Duch: Jakého boha obětí naší máme uctívat? . . . V jiném hymnu je zmiňován jako "sebezářný moudrý Áditja." V Knize I, 113 nacházíme hymnus Rozbřesku, a v něm čteme mimo jiné tyto řádky: A vzešlo světlo, mezi všemi světly nejkrásnější; zrozen jest zářný, daleko sahající jas.

KORUNA ŽIVOTA

188

Noc, zahnána výstupem Savitaru, svolila k zrození rána… Povstaňte! dech, život nás opět potkává: temnota odešla, a světlo se přiblížilo. Tma ustoupila z cesty slunci; dospíváme tam, kde lidé přetrvají v existenci. To vše by mohlo být na doslovné úrovni považováno za něco málo více než uctívání Přírody, obdiv slunci, pochopitelný u lidu, jehož existence závisela na zemědělství. Avšak stará indická literatura má v sobě stěží postižitelnou kvalitu. Zdá se, že nás učí na jedné úrovni, a když jsme jí přivykli, náhle nás převeze na úroveň jinou. Kdo dokáže porozumět jejím tajům a jemnostem, spatřuje v ní bohatost nacházenou zřídkakde jinde. Je zde násobnost významů sahajících od fyzického až ke kosmickému a duchovnímu, a od doslovného k symbolickému a ezoterickému; významů, které nás vyzývají na mnoha úrovních vnímání a skýtají odměnu, jež stojí za to. A tak když začneme zkoumat tyto časté zmínky o slunci, začínáme vidět, že zmiňované "slunce" není vždy středem našeho fyzického Vesmíru, jak jsme se původně domnívali. Tak v Iša upanišadě nám říkají: Dveře Opravdového jsou zakryty zlatým diskem. Otevři jej, ó Púšane, ať vidíme povahu Opravdového. Jsme-li seznámeni s takovými výroky, čteme-li pak o Brahmanu neboli Nejvyšším, jako že je Džótisvat, plný světla, a Prakášvat, nadán oslnivým jasem, začínáme v takových termínech objevovat ezoterický význam, který jsme dříve přehlíželi. To se projevuje, čteme-li Gájatrí, desátou mantru šestnácté sútry ve třetí mandale Rg védy: Za mumlání posvátné slabiky "Óm" vystup nade tři oblasti, a obrať svou pozornost ke Všepohlcujícímu Slunci uvnitř. Přijmi jeho vliv a buď v tom Slunci pohlcen, a ono po svém vlastním způsobu učiní tě Vše-Světelným.

KORUNA ŽIVOTA

189

Tato mantra je považována za nejposvátnější, je múl mantrou mezi védskými texty, a hinduisté se ji učí k recitaci již od raného věku. Zde se vnitřní duchovní význam "Slunce" stává zcela zřetelným. Předmětem úcty není slunce, které nám poskytuje světlo ve vnějším světě, nýbrž je to princip, který přesahuje tři úrovně existence, fyzickou, astrální i kauzální, a je zdrojem vnitřního osvícení. Tento princip je zmiňován jako Óm (Aum), slovo, jehož tři písmena naznačují tři fáze lidského vnímání: "A" se vztahuje k bdělému stavu (džagrat), "U" ke stavu snění (svapna) a "M" ke stavu hlubokého spánku (sušupti). Konečná skutečnost zahrnuje všechny tři úrovně a tři fáze lidského vnímání, jde však ještě dále. Ticho, které následuje po přednesu každého slova Óm, naznačuje stav Turíji, Absolutního Bytí, které je nepopsatelným zdrojem a cílem všeho. Je to Brahman, vše-překonávající, jehož prvotní vlastností je zář, který sám v sobě je však dokonce za touto září. Má tak tato mantra ve své původní rgvédické podobě ještě o jednu úroveň více, která je projevena pouze sannjásinům a vybraným žákům—Paró rádž-asal savad Óm: Kdo přesahuje tuto zář, je Óm. Gájatrí neobjasňuje pouze význam ve Védách obvyklých zmínek o slunci, nýbrž do popředí vystupuje i jiné časté téma v hinduistickém myšlení. Široká známost a popularita Gájatrí nás přivádí k otázce manter a jejich místa v indické náboženské praxi. Mantry neboli slovní formule v sanskrtském verši či próze se dělí na dva druhy: ty, které jsou určeny k prosté recitaci a není třeba jim rozumět; a ty, které jsou božskými invokacemi a jejichž smysl musí být znám, aby oddanému umožnil udržet pozornost soustředěnou na božský cíl. Každá z manter má svůj zvláštní užitek. Jsou takové, jejichž dokonalé ovládnutí (siddhi) poskytuje člověku spojení s magickými silami nižšího stupně (tamsické); jsou jiné, které udělují sílu a odvahu a energii (radžasické); a konečně takové, jejichž jediným cílem je

KORUNA ŽIVOTA

190

duchovní pozvednutí (sattvické). Mezi posledními, jak jsme již viděli, je nejvíce uctívanou Gájatrí. Technika manter od nepaměti zdůrazňuje duchovní důležitost Zvuku. Jestliže monotónní zpěv určité slovní formule přináší magický potenciál a napomáhá duchovnímu rozvoji, musí být ve Zvuku samotném skryta jakási ezoterická síla. Proto byla Vák Déví, bohyně řeči, chována ve velké úctě. Každé slovo má své jedinečné postavení a místo, avšak ze všech slov je Óm nejposvátnější. Některé z jeho symbolických významů jsme již rozebírali. K nim můžeme přidat ještě další. Není to pouze termín, jenž označuje vlastnosti Absolutního Brahmanu, nýbrž který značí Brahman samotný. Ve Rg védě nalézáme: Pradžápati vai idam agré ásít tasja vág dvitíja ásít, Vág vai paramam Brahma. (Na počátku byl Pradžápati, Brahman, s nímž bylo Slovo, a to Slovo bylo vpravdě Nejvyšší Brahman.) Tento text nápadně souhlasí s úvodem evangelia podle Sv. Jana: Na počátku bylo Slovo, a Slovo bylo u Boha, a Bůh bylo Slovo. Óm je tak Brahman, jak se projevuje ve Slově, a v Taittiríja upanišadě se o Něm hovoří jako o "Pochvě Brahmanu," jako o něčem, co z Brahmanu získává život a obsahuje Jej. Tento aspekt je ještě zřetelněji objasněn v Sám védě: Brahman je Šabd i Ašabd zároveň, a Brahman samotný vibruje v prostoru. Jinými slovy je Absolutní nejenom vnitřní září, ale i něco za ní, jak naznačuje Gájatrí. Je se Slovem (Šabd, Óm), a přesto ještě za ním. O Zvuku a Světle se vlastně hovoří jako o Jeho původních projeveních. Gájatrí doporučuje, abychom při sou-

KORUNA ŽIVOTA

191

středění na Božské Slovo Óm zaměřovali pozornost na vnitřní Slunce, zatímco v Čhándógja upanišadě nám říkají, že Náda, neboli božská hudba, vyvěrá z Univerzálního Slunce (Brahmándu) - tajemství, které Kršnovi, milovanému synu Dévakí, předal Angris Rši (III : 17-6 a 93). Tento mystický vhled nalézaný ve šruti, písmech zjevených prostřednictvím vnitřního slyšení, vedl k rozvinutí toho, co bylo nazváno Sphóta-váda neboli filozofie Slova. Učitelé této cesty kázali, že Absolutní je bezeslovný, nepředstavitelný, nepopsatelný a nepodmíněný. Když přišel v projev, promítl se jako Sphóta neboli Slovo, zářící Světlem a znějící nepopsatelnou Hudbou. Hledající toužící přesáhnout relativní úroveň ve Věčnou a Neměnnou se musí spojit se Sphótou neboli Mocí Slova, prostřednictvím které může vystoupit do Brahmanu, který je za Šabd či Sphótou. Cesta realizace Boha není jistě snadná. Je obtížné získat k ní přístup, obtížné ji poznat, obtížné se jí řídit a obtížné ji projít; přesto je to jediná možná Cesta pro toho, kdo je opravdový ke svému Guru a Jeho věci. Takové jsou vskutku pravdy, které učili a praktikovali lesní mudrci staré Indie. Ale kolik z těchto pravd od té doby také přežilo? Většinou se setkáváme s rituály, jako troubení na lastury, zvonění zvonů, mávání světly, a uctívání slunce. To vše svědčí o těchto vnitřních tajemstvích, ale jak málokteří jsou si vědomi jejich skutečného významu? I přes mocný a trvalý vliv Pána Kršny, jenž nejlepší z védántického učení uvedl do srdce obyčejného člověka, náboženství v Indii, jako i kde jinde, degenerovalo v pouhé kasty a obřadnost. Světlo a hudba vně jsou uctívány, avšak planoucí a znějící Slovo uvnitř, na které poukazují, zůstává nepovšimnuto; "světlo volá ve tmě, a tma ho nepojala."

KORUNA ŽIVOTA

192

Buddhismus Učení Buddhy představuje v mnohém reakci na zčásti pokroucené náboženské tradice Véd, a přesto potvrzují mnohé ze základních zásad, kterými jsme se již zabývali. Život Buddhy samotného se stal legendou ztělesňující působivým a impozantním způsobem potřebu člověka odvrácení se od zjevného, vnějšího světa, k podstatnému, vnitřnímu. Při jeho královském původu a se vším, co mohlo jeho život doma učinit šťastným, byl Buddhův odchod z paláce do pustiny nevídanou obětí. Bylo to z jeho strany vskutku heroické úsilí, když po šest dlouhých let bloudil jako žebravý mnich hledající Pravdu pralesem, a uchýlil se ke všem druhům odříkání a fyzického utrpení, při čemž se stal pouhou kostrou, a to vzbuzuje hlubokou a trvalou úctu a obdiv. Avšak ani domácí život přepychu, ani život věnovaný tapas v džungli mu nepomohl vyřešit problém neštěstí, soužení, nemoci a smrti, jež shledával obvyklým údělem lidského života ve fyzickém světě. Bylo jeho osudovým rozhodnutím opustit asketický život, stejně jako to předtím učinil s životem přepychu. Posazen v klidné kontemplaci pod stromem Bódhi v Gáje, odevzdal se božské autoritě, která působí sama od sebe a svým vlastním způsobem, když člověk zcela odevzdá své já tomu nejsvatějšímu a nejvyššímu v Přírodě, když tu náhle zablesklo se přes jeho vnitřní zrak ono tolik kýžené řešení největšího problému života, a to v postupném řetězu příčiny a následku: (1) nepopiratelný fakt utrpení, (2) příčina utrpení, (3) možnost odstranit utrpení, a konečně (4) cesta, jež vede k osvobození od utrpení. Byla to cesta Zlatého středu mezi sebeuspokojováním a sebeumrtvováním, což bylo v hledání pravdy oboje stejně bolestné a nepřínosné. Tak dostala jméno Střední cesta, spočívající v pravém žití v osmi aspektech života, jak byly již popsány v dřívější části této knihy. To byl v krátkosti obsah Mistrova prvního kázání v Sárnáthu, které pronesl k prvním pěti Bhikkhům. Jednoduché a přímé

KORUNA ŽIVOTA

193

učení, zbavené intelektuálních složitostí kněžského řádu Bráhmanů - kteří učinili obřady a rituály počátkem a koncem lidské spásy, mělo ohromný vliv na lid jako celek. Není proto divu, že na novou víru přestupoval velký počet lidí od vládnoucích vrstev až po laiky, kteří se všichni dychtivě chápali žluté róby. To je vnější hledisko, jako i ve všech ostatních náboženstvích světa před Buddhovou dobou a po ní, které dobře působilo na masy, neboť jim dávalo jasnou perspektivu života a životního způsobu. Jedním rázem byly pominuty spletité védické problémy, védický panteon i védický způsob bohoslužby, a lidé byli žádáni, aby rozvíjeli a povýšili své jednání, a všechno ostatní mělo následovat. Bylo to jistým způsobem přísné zachovávání jam a nijam, které přivádí k Sadáčáru (pravému jednání), prvnímu a nejpřednějšímu kroku ve správném směru. To neznamená, že Buddha popíral existenci ať již Boha, či kroků k Němu na duchovní cestě vedoucích. Pouhé veřejné neprohlášení něčeho o vyšší hodnotě a o životním zájmu daleko vpředu své doby, co ještě běžný člověk nebyl připraven a schopen přijmout, neznamená popření téhož. Vyšší cesta byla samozřejmě svěřena několika vybraným a zachována pro vyvolené, kteří byli hodni mystického učení spojeného s transcendentním slyšením, jak čteme Surangama sútře, kde jsou popisovány duchovní zážitky nejvyšších Bódhisattvů a Mahásattvů a velkých Arhatů, jako byli Mahá Kašjapa, Šáriputra, Samanta Bhadra, Metaluníputra, Maudgaljána, Akšóbhja, Védžurija, Maitréja, Mahástháma-Prápta, a jiní. Tito všichni ve svých opisech v jedné či druhé formě potvrzují s oslnivou jasností nekonečnost a nesmírnost čisté kvality mysli, transcendentního vnímání, transcendentního slyšení prožívaného vnitřní myslí, vedoucího v nepopsatelný a mysteriózní Zvuk Dharmy, jako mocný řev lva či bití bubnů; svědčí o pronikavé moci živlu ohně, který činí intuitivní

KORUNA ŽIVOTA

194

vhled zářivě jasným a umožňuje spatřovat všechny Déva říše a konečně Buddhovu Zemi nehybnosti, jež spočívá do základu odhalena v samotném srdci vyvážených a rytmických nebeských vibrací. Také hovoří o "Nejvyšším, nádherném a dokonalém samádhi Transcendentního Vědomí" zvaném "Diamantové samádhi," které je dosažitelné prostřednictvím "Esenciálního slyšení," je-li mysl, zbavená mentálních nečistot, ztracena v "Božském proudu." Po vyslechnutí různých osobností vyslovil se Maňdžušrí, kníže Dharmy, s velkým důrazem pro dosažení "nejvyšší čistoty mysli a jejího vrozeného jasu zářícího samovolně ve všech směrech," a vyzýval Velké shromáždění k "obrácení vnějšího sluchového vnímání, a k vnitřnímu poslouchání dokonale sjednoceného a esenciálního Zvuku kvality mysli." Poté věc shrnul v následujících památných slovech: To je jediná cesta k Nirváně, a tu následovali všichni velcí Tathágatové minulosti. Navíc je také pro všechny Bódhisattvy a Mahásattvy současnosti a pro všechny v budoucnosti, mají-li doufat v dokonalé osvícení. Nejenomže Avalókitéšvara touto Zlatou cestou dosáhl dokonalého osvícení v dobách dávno minulých, ale v současnosti i já jsem jedním z nich . . . osvědčuji, že prostředek, který používal Avalókitéšvara, je nejvhodnějším prostředkem pro všechny. Kontemplující v hínajánské škole buddhismu byli také zváni Šrávaky, což znamená "posluchači," t.j. posluchači vnitřního Zvukového principu. Ale po odchodu Pána se tajné učení, jak je podával svým několika vyvoleným, postupně vytratilo, a buddhismus, stejně jako všechna ostatní náboženství, když posloužila velké potřebě doby, zůstává nyní pouze sbírkou dogmat a věr a nabízí uchazeči o Pravdu pramálo útěchy, která přichází od v Pravdě realizované duše, opravdového světce s duchovním završením a vnitřním zážitkem Skutečnosti.

KORUNA ŽIVOTA

195

Taoismus Při pohledu do Číny zjišťujeme, že to nejlepší z buddhistických myšlenek přechází do náboženských tradic Číňanů. Avšak zároveň s tím si můžeme povšimnout poselství, jak je učil nezávisle Lao-c’, otec čínského mysticismu (süan-ťiao) neboli taoismu. Termín Tao, jenž znamená "cesta," označuje skrytý "princip vesmíru." Lao-c’ hovoří o Tau jako o "Absolutním Tau," které je "Esencí" a "Kvintesencí" (duchovní pravdou), zcela oddělenou od svých projevů, a přesto v nich přítomnou. Tak jako indičtí mystikové rozlišovali mezi Óm, které zpíváme, a Óm, které je Nepopsatelným, Nevyjádřitelným, Nevýslovným Slovem, stejně nám i Lao-c’ říká: Tao, o kterém se dá mluvit, není Absolutní Tao; jména, jimiž se dá jmenovat, nejsou Absolutní Jména. O povaze Taa se dále říká: Tao je všepronikající a Jeho užívání je nevyčerpatelné! Nezměřitelné! Jako zdroj všech věcí. Opět: Velké Tao proudí všude (jako příval), může jít napravo i nalevo. Nespočet věcí z Něho bere život, a Ono je neodmítá. A opět: Tao nikdy nekoná, přec skrze Ně všechno vykonáno jest.

KORUNA ŽIVOTA

196

V Knize II, když pojednává o užití Taa, popisuje Princip obrácení: Obrácení je počinem Taa, mírnost je působení Taa, Věci tohoto světa pocházejí z Bytí, a Bytí pochází z Nebytí. Tao je zdrojem všeho poznání: Aniž by vkročil za dveře, ví, co se děje ve světě. Aniž by se z okna podíval, vidí Tao Nebes. Čím kdo vzdálenější vlastní poznání, tím méně ví. Proto moudrý ví, aniž by se sháněl, rozumí, aniž by viděl, dosahuje, aniž by konal. Velká Harmonie Taa, záhadné tajemství vesmíru, se stává zjevným, když: Když se mystická schopnost stává jasnou, dalekosáhlou, a věci se obracejí zpět (ke svému zdroji), potom a jenom pak se vynořuje Velká Harmonie. O svém vlastním učení (jako o učení velkých mudrců) říkal: Mé učení je velice snadné pochopit a velice snadné konat, ale nikdo je nedokáže pochopit a nikdo je nedokáže konat. V mých slovech je princip, v lidských záležitostech je systém, protože tyto neznají, neznají ani mne.

KORUNA ŽIVOTA

197

Jeť nemnoho těch, kdo mne znají, proto vynikám. Proto moudrý obléká hrubou houni, avšak nefrit nosí ve svém nitru. A nakonec, když promlouvá o Cestě do Nebe, říká: Věrná slova nejsou pěkná, pěkná slova nejsou věrná. Dobrý člověk se nepře; Kdo se pře, není dobrý člověk. Moudrý nezná mnoho věcí; Kdo zná mnoho věcí, není moudrý. Moudrý člověk neshromažďuje. Žije pro ostatní, a sám bohatne; Dává ostatním, a má tím větší hojnost. Tao Nebes žehná, ale neškodí. Cesta moudrého dokonává, ale nezápolí. Z výše uvedeného by mělo být jasné, že Tao je Cesta; Cesta ke Skutečnosti, nevýslovné a transcendentní, samotnému základu vší existence, k lůnu, ze kterého vchází v bytí všechen život. Dá se ho dosáhnout pouze pěstováním zklidnění, neboli zbavením mysli její náplně; zklidnění, které jen nemnozí dokáží v praxi provádět, prožívat a vyzařovat k druhým. Proces přístupu k niternosti spočívá v obrácení se a v očištění ducha, když je "já" odloženo stranou. "Zůstávej v tichosti, a zář ducha dostaví se a zřídí si příbytek." Bdělá metoda "vyčkávání" je prostředkem, jak se mysl stává uprázdněnou a zklidněnou. Takové mysli Příroda postoupí své tajemství. K uskutečnění Taa je proto životně důležitý We Wei, neboli "Tvořivý klid," který v sobě zahrnuje zároveň "nejvyšší aktivitu" i "nejvyšší uvolnění." Jako magické kouzlo zde působí "život žitý beze všeho napětí." Tao koná bez práce a nedá se nikdy naučit, a tak "rozumný člověk dává přednost oku vnitřnímu

KORUNA ŽIVOTA

198

před vnějším." Cesta k Tau je vždy v souladu s přírodou a přichází v podobě popudu k jednoduchosti. Je to způsob života, jehož žití přináší všezahrnující kontinuitu Taa. Taoismus bez Lao-c’ však nyní ztratil svůj původní hluboký význam, a dostal význam druhotný, značící pouze cestu vesmíru, anebo cestu, podle které může člověk uspořádat svůj život, a těžko vidět, jak dalece může někdo sám přijít k Tau uspořádáním svého života bez Mistrovské duše, která by jej uvedla na Cestu.

Zoroastrismus O čem se hinduisté zmiňují jako o Óm, Náda, Šabd, co buddhisté popisují jako Lví řev Dharmy a Lao-c’ jako Tao, nazývá Ratu Zarathuštra, staroperský mudrc, jménem Sraoša, neboli to, co je slyšet: Vzývám Božské Sraoša (t.j. Slovo), jež největším je ze všech božských darů k duchovní pomoci. Ha 33 : 35 Tvořivé Verbum; pohlcuje rozvíjející se já člověka svou všeprostupující Skutečností; Vševědoucí, Samojsoucí Dárce života uzavřel toto mystické Verbum a jeho melodický rytmus v rámec Božského Nařízení osobní sebeoběti Vesmíru pro duše na cestě sebezušlechtění. To je ten člověk, jenž s Osvícenou Skvostnou Myslí dokáže dát skrze svá milostivá ústa smrtelníkům toto oboje (Mystické Verbum a Božské Nařízení). Ha 29 : 7 V gátze Uštavaití Zoroaster prohlašuje: Tak vyjevuji Slovo, které mne naučil Nejrozvinutější, Slovo, jež pro smrtelníky nejlepší je poslouchat.

KORUNA ŽIVOTA

199

Kdokoli mi bude poslušen a vytrvalou pozorností Mne obdaří, dosáhne i pro sebe samotného Všeobjímajícího Neporušeného Bytí a nesmrtelnosti; A skrze službu Svatému Božskému Duchu uskuteční Mazdu Ahuru (Božství). Ha 35 : 8 Dnes však vidíme pouze symbolický oheň hořící neustále v pársických chrámech a domácnostech a zpěv hymnů a žalmů, aniž by si kdo vzpomněl na živoucí Sraošu neboli Tvořivé Verbum, které vznešený Íránec sám cvičil po řadu let na hoře Elbrus a o kterém učil lidi, narozdíl od uctívání starých bohů Babylónu a Ninive. Avšak upoutáni k ohňovému symbolu původní Sraoši, není divu, že jsou nyní pársové známi jako "uctívači ohně." Tak vidíme, že každý světec či mudrc ve své době světu podával to, co sám zažil; v podobě, která byla lidmi snadno pochopitelná a přijatelná ve všeobecném měřítku. Každý z nich je hoden nejvyšší úcty pro svůj příspěvek k celkovému součtu duchovního poznání, které vlastníme, avšak skutečný vhled do tohoto poznání a vlastní prožitek duchovních pravd nemůžeme získat od minulých Mistrů, neboť ti nyní nemohou sejít na fyzickou úroveň a předávat lidem živoucí kontakt svatého Slova a ustanovit jejich spojení s Duchem Svatým, ať již jej nazýváme jakkoli. K tomu je třeba dotek žijícího Mistra, který je, tak jako minulí Mistři, sám v neustálém spojení se Slovem, neboť všechen život vzchází ze života, a světlo ze světla. II. KŘESŤANSTVÍ Ježíš Kristus byl v podstatě člověkem Východu, a jeho učení je prostoupeno orientálním mysticismem. Vedou se dokonce úvahy o tom, že mnohé ze svých raných let (o kterých evangelia mlčí) strávil v Indii, a za svého putování z místa na místo se naučil mnoho od jogínů a buddhistických mnichů.

KORUNA ŽIVOTA

200

Své učení začal dokonce snad právě v Indii, a pro univerzálnost svého pohledu zažil jakousi předchuť pronásledování od bráhmanského řádu a takzvaných vysokých sociálních kruhů, neboť nevěřil v třídní bariéry a kázal rovnost člověka.* Jeho příspěvek k náboženskému myšlení světa může být spatřován v důrazu, jaký kladl na potřebu Univerzální lásky, a Království Božího uvnitř člověka; na dva zásadní principy od starých časů již dlouho známé, avšak zapomenuté a v praxi opomíjené. Nedomnívejte se, že jsem přišel zrušit Zákon nebo Proroky; nepřišel jsem zrušit, nýbrž naplnit. MATOUŠ 5 : 17 Posuďme některé z dotyčných výroků, které odhalují, že Ježíš byl obeznámen se starými náboženskými myšlenkami a následoval Cestu Mistrů Slyšitelného životního proudu; výroky, jež jsou těmi, kdo studují jeho učení dnes, často opomíjeny a mylně vykládány: Světlem těla jest oko; bude-li tedy tvé oko jednoduché, celé tvé tělo bude plné světla. Ale bude-li tvé oko špatné, celé tvé tělo bude plné temnoty. Je-li tedy to světlo, které je v tobě, temnotou, jak velká je to temnota. MATOUŠ 6 : 22-23 Je zřejmé, že "oko" se vztahuje na ono "jednoduché oko," a slova "je-li tvé oko jednoduché" značí vědomí soustředěné uvnitř v centru mezi obočími a zezadu očí. Opět, slova "je-li tvé oko špatné" poukazují na stav mentálního rozptýlení směrem vně, jako opak k soustředění uvnitř, a výsledkem bude jistě "temnota" - temnota zrozená z neznalosti pravých a skutečných životních hodnot, neboť to je největší nemocí duše. *

Srov. Nicholas Notovitch, Neznámý život Krista (The Unknown Life of Christ, Chicago: Indo-American Book Co., 1894)

KORUNA ŽIVOTA

201

Od Sv. Lukáše potom zaznívá varování, když říká: Dbej tedy, ať to světlo, které je v tobě, není temnotou. LUKÁŠ 11 : 35 Co vám pravím ve tmě, povězte na světle; a co slyšíte v ucho, hlásejte se střech. MATOUŠ 10 : 27 Zde jsou slova Ježíšových rad k jeho vyvoleným, několika málo vybraným, totiž aby sdělovali lidem otevřeně (na světle) význam toho, co slyšeli "ve tmě," to jest v tajné meditaci, a svědčili o božské melodii, kterou slyšeli v ucho prostřednictvím transcendentního slyšení. Ale slyšíce budete slyšet, a nebudete rozumět; a vidíce budete vidět, a nepoznáte. MATOUŠ 13 : 14 Myšlenka zde sdělovaná je ezoterické povahy duchovní vědy, jež může být prakticky zažita v hlubinách duše v lidské laboratoři těla, a nedá se pochopit na rozumové úrovni či na úrovni smyslů. Sv. Matouš potom dále objasňuje: Neboť vpravdě pravím vám, mnozí spravedliví a proroci toužili uzříti, co vy vidíte, a neuviděli; a uslyšeti, co vy slyšíte, a neuslyšeli. MATOUŠ 13 : 17; LUKÁŠ 10 : 24 Jasnými a jednoznačnými slovy je zde poukazováno na vnitřní duchovní zážitek, uskutečnění Království Světla a Harmonie, které opravdový Mistr jako Ježíš dokázal projevit svým žákům. Jako i jiní světci, poskytoval Ježíš svým upřímným žákům mystický prožitek. K zástupům vždy mluvil v podobenstvích, jako o hořčičném zrnu, fíkovníku, o deseti družičkách, atd., jimiž evangelia oplývají.

KORUNA ŽIVOTA

202

Na barvitém podobenství vysvětluje setí Slova v srdcích lidí, a říká nám, že Slovo zaseté na okraji cesty většinou ze srdce ukradne Satan; Slovo zaseté na kamenité zemi nezakoření, vydrží chvíli, a je smeteno strádáním a pronásledováním, jež pro Slovo nastává; Slovo zaseté mezi trní je zadušeno světskými starostmi, klamem a žádostmi těla; a konečně Slovo zaseté na dobrou půdu, jako je tomu u těch, kdo Slovo poslouchají a přijímají, vzejde a ponese plody (Marek 4 : 14-20 ). Cesta, kterou Ježíš učil, je cestou sebezřeknutí a vystoupení nad tělesné vědomí, což je proces, který se rovná zážitku smrti v životě. Poté Ježíš řekl svým učedníkům: Chce-li kdo za mnou přijíti, zapři sám sebe, vezmi kříž svůj a následuj mne. Neboť kdo by chtěl svůj život zachovati, ztratí jej; a kdo ztratí svůj život pro mne, nalezne jej. Neboť co prospěje člověku, získá-li celý svět, a ztratí svou duši? neb jakou dá za svou duši výměnu? MATOUŠ 16 : 24-26 To znamená, že je potřeba obětovat vnějšího člověka sestávajícího z těla a smyslné mysli pro Vnitřního člověka neboli duši. Jinými slovy je nutné zaměnit život smyslů za život ducha. Láska k Bohu se tak musí stát vládnoucí žádostí v životě: Milovati budeš Pána Boha svého z celého srdce svého, a z celé duše své, a z celé mysli své. MATOUŠ 22 : 37 Sv. Marek pokračuje a dodává, "a ze vší síly své" (Mk 12 : 30). To je první a největší přikázání. A druhé je pak jemu podobno: Milovati budeš bližního svého jako sebe samého. Na těchto dvou přikázáních záleží celý zákon i proroci. MATOUŠ 22 : 37-40; MAREK 12 : 30-31; LUKÁŠ 10 : 27

203

KORUNA ŽIVOTA

Princip lásky je ještě dále rozváděn následovně: Milujte své nepřátele, žehnejte těm, kdo vás proklínají, čiňte dobré těm, kdo vás nenávidí, a modlete se za ty, kdo vás zlomyslně využívají a pronásledují. MATOUŠ 5 : 44 A proč to všechno? - k získání dokonalosti podle obrazu Božího: Buďte tedy dokonalí, jako je dokonalý váš Otec, který je v nebesích. MATOUŠ 5 : 48 Ve Sv. Lukášovi, kap. 3, nám říkají, že "Slovo Boží sešlo k Janovi, synu Zachariášovu, na poušti," a Jan při kázání křtu ku pokání za odpuštění hříchů mluvil k udivenému davu: "Já křtím vás vodou; přichází však někdo mocnější nežli já . . . ten bude vás křtíti Duchem svatým a ohněm" (Lukáš 3:2-3, 16). Musíme si pečlivě povšimnout slov "křtít Duchem svatým" a "ohněm," neboť první poukazuje na nebeskou hudbu (Svaté Slovo) a druhé symbolizuje nebeské Světlo, a to jsou dva nerozlučné principy Zvuku a Světla, Původní projevy Božství neboli Boží moci za celým stvořením. Cesta do Božího království může být otevřena tomu, kdo ví, jak o ně "žádat," jak je "hledat," a jak "klepat" na bránu. Těmito třemi jednoduchými slovy shrnuli Sv. Matouš v kapitole 7 a Sv. Lukáš v kapitole 11 všechno, co musí uchazeč učinit. My bohužel ještě nevíme, kde leží brána, na kterou je třeba klepat. Guru Nának také důrazně prohlašuje: Ó vy slepí, brány neznáte. O této bráně nám Sv. Matouš říká: Vcházejte těsnou branou . . . Neboť těsná je brána a úzká je cesta, která vede do života, a málokdo ji nalézá. MATOUŠ 7 : 13-14

KORUNA ŽIVOTA

204

Je to předně cesta obrácení se, neboť nikdo nemůže vstoupit do Království Božího, dokud se neobrátí a nestane se jakoby malým děckem (Matouš 18 : 3), t.j. zanechá svých marnivostí, stane se mírným, čistým, jednoduchým a nevinným jako malé dítě. Sv. Lukáš pojednává na toto téma v kapitole 18 : 15-17, neboť když učedníci kárali ty, kdo s sebou brali děti, zavolal je Ježíš k sobě a řekl: "Nechte dítek přicházeti ke mně a nebraňte jim, neboť takovým (takového ducha) patří Království Boží. Vpravdě pravím vám, nepřijme-li kdo Království Boží jako dítě, nevstoupí do něho." Ve Sv. Janovi, kap. 1, nacházíme podrobné vysvětlení Kristova učení. Své evangelium začíná Jan památnými slovy, jejichž vnitřní skutečný význam jen málokteří dbali pochopit: Na počátku bylo Slovo, a Slovo bylo u Boha, a Bůh bylo Slovo. To bylo na počátku u Boha. Skrze Ně všechno povstalo, a bez Něho nepovstalo nic z toho, co povstalo. V Něm byl život, a ten život bylo světlo lidí. A Světlo ve tmě svítí, a tma ho nepojala. . . . To bylo to skutečné Světlo, které ozařuje každého člověka, který přichází na tento svět. Na světě byl, a svět skrze Něj povstal, a svět Ho nepoznal. . . . A Slovo se stalo tělem, a přebývalo mezi námi. Z výše uvedeného výroku Sv. Jana nemůže být pochyb o povaze Slova. Je to skutečně světlo a život světa, tvořivý Životní princip, ve kterém žijeme, pohybujeme se a jsme. Je to Boží Duch, samotná podstata duše, nyní však ztracená v mocném víru světa a všeho světského. Pouze spojení s Duchem ukazuje cestu zpět k Bohu, a je tak opravdovým náboženstvím. Toto spojení se nazývá různě jako druhé

KORUNA ŽIVOTA

205

narození, vzkříšení či opětovný příchod do života. Při rozhovoru s Nikodémem, farizeem a vládcem Židů, Ježíš pravil: Vpravdě, vpravdě pravím tobě, nenarodí-li se kdo znovu, nemůže viděti Království Božího . . . . (Povšimněme si slova "viděti.") Vpravdě, vpravdě pravím tobě, nenarodí-li se kdo z vody a z ducha, nemůže vejíti do Království Božího . . . . (Povšimněme si slova "vejíti.") Nediv se, že jsem ti řekl: Musíš se narodit znovu. JAN 3 : 3, 5, 7 Ježíš srovnává člověka narozeného z ducha s větrem, který "vane, kam se skloní, neboť ty slyšíš jeho hlas, ale nemůžeš říci, odkud přichází, a kam jde" (Jan 3 : 8). Na jiném místě hovoří o svatém Slově jako o "živé vodě;" vodě, která tryská do "života věčného" (Jan 4 : 10, 14). Ježíš o sobě mluví jako o "chlebu života," o "chlebu živém," jenž s nebe sestoupil; a žádá své žáky, aby "jedli tělo syna člověka, a pili jeho krev," neboť bez nich, "nemáte v sobě života" (Jan 6). To je v krátkosti učení Krista, Mistra Křesťana, nikoli však institucionálního křesťanství. Většina z křesťanských doktrín nebyla formulována Ježíšem, nýbrž Sv. Pavlem, který obrátil Krista v obětního beránka, který odčiňuje hříchy světa, a kolem této centrální myšlenky, jakoby vypůjčené z židovství a kultů vzkvétajících v té době ve středomoří, narostlo spoustu obřadů a rituálů. Kristovy zásady zůstávají jako znamenité morální poučky a bezpochyby ukazují cestu k vnitřnímu uskutečnění, nemohou však samy o sobě uchazeče na Cestu uskutečnění uvést, neboť nyní postrádají životní impulz a živoucí dotek učitele, který po završení práce, která mu byla v jeho době přidělena, nemůže nyní iniciovat a vést lidi a přivádět je tváří v tvář ke Skutečnosti, čímž se Pravda naplňuje. Z celého Kristova

KORUNA ŽIVOTA

206

mystického učení nalézáme nyní jen symbolické zapalování svíček v kostelích a obřadné zvonění velkého zvonu v čase bohoslužby. Málokdo, jestli vůbec někdo, zná skutečný význam spočívající za těmito obřady, které jsou vnějším zastoupením dvojího principu Světla a Zvuku, neboli původních projevů Božství zodpovědných za všechno, co ve Vesmíru existuje, viditelného i neviditelného. Někteří z vysokých církevních hodnostářů na dotaz k tomuto odpovídají, že na zvon se vyzvání jednoduše proto, aby se lidé svolali k modlitbě, a hovoří-li se o Bohu jako o Otci Světel (Jakub 1:17), že je to pouze obrazný způsob vyjádření, který poukazuje na Jeho největší dary (světla intelektu a rozumu). Se stěží jakoukoli praktickou zkušeností vnitřních pravd berou významy doslovně a snaží se věci vysvětlovat na teoretické úrovni. Ježíš sám jednoznačnými slovy prohlašoval: JÁ JSEM SVĚTLO SVĚTA: kdo mne následuje, nebude choditi v temnotě, nýbrž bude míti světlo života. JAN 8 : 12 Hovořit o sobě jako o "světle života" nemůže mít žádný vztah ke světlu slunce, ačkoli ve fyzickém světě může být sluneční světlo zdrojem životodárné energie. V Matoušovi 13 : 14 Ježíš věc dále objasňuje a varuje před doslovným výkladem svých slov, když klade rozdíl mezi "slyšení" a "porozumění," a mezi "vidění" a "poznání." Pouze probuzené duše, Mistři Pravdy v živém spojení se Skutečností, vlastní klíče ke Království Ducha a mohou na cestě vpřed táhnout toho, kdo je nyní zcela ztracen v životě smyslů, a znovu pro něho objevit velké dědictví VšehoŽivota a VšehoSvětla, neboť potom, jak je řečeno, "Otevřou se oči slepých a uši hluchých proslechnou. Pak bude chromý skákat jako jelen, a jazyk němého zazpívá; neboť provalí se vody v pustině, a řeky na poušti" (Izajáš 35 : 5, 6). Jak málo z nás skutečně chápe a uvědomuje si vnitřní význam Ježíšových slov. Jsme uspokojeni pouze etickou stránkou

KORUNA ŽIVOTA

207

jeho učení, která byla samozřejmě nezbytným doprovodem ke stránce duchovní. Etické zásady byly široce propagovány, a jsou dokonce dosud pečlivě udržovány při životě, neboť vskutku značí velký pokrok na morální stupnici lidských hodnot od časů Mojžíšových. Avšak samy o sobě nedokáží vysvětlit takové výroky jako o "Soudném dnu," nebo "Čiňte pokání, Království nebeské je nadosah," nebo "Bůh je Duch, a ti, kdo Ho uctívají, uctívat Ho musí v Duchu a v Pravdě." Kdyby taková rčení měla být brána v doslovném významu, znamenalo by to z nich učinit nesmyslnou věc. "Soudný den" i přes proroctví své blízkosti nepřišel, a buďto Kristus mluvil v nevědomosti, anebo my jsme nedokázali pochopit jeho pravý význam. Za vším, co řekl, je vždy vnitřní význam, který je jasný těm, kdo měli stejné mystické zážitky, je však jen zmatením pro ty, kdo se je snaží vykládat v rámci rozumu, nebo dokonce intuice. Bez vnitřního přímého vnímání (neplést s filozofickou spekulací či intuitivním vhledem) se snažíme vykládat význam nám zanechaného učení v rámci své vlastní omezené zkušenosti. Co bylo míněno jako metafora, bereme doslovně, a nadvědomé popisy redukujeme na metafory. Snadno zapomínáme, že říkal-li Ježíš, že je "světlem světa," "Synem Božím," a tím, kdo neopustí aniž zanechá své žáky až do konce světa, že to nemluvil ze svého smrtelného postavení, ale jako všichni ostatní velcí Mistři jako ten, kdo splynul se Slovem a stal se s Ním jedno. Toho nejsme pamětlivi, a namísto, abychom jej následovali na duchovní cestě, kterou ukazoval, považujeme jej za obětního beránka, který má snášet naše hříchy, a za prostředek k tomu, abychom se vyhnuli vnitřní duchovní výzvě. III. ISLÁM Jak jméno naznačuje, je islám náboženstvím míru a dobré vůle pro všechny, kdo věří v Proroka a řídí se jeho přikázáními. Každé vznikající náboženství naplňuje Boží záměr, potřebu doby, a zaplňuje mezeru v náboženské historii člověka. Také

KORUNA ŽIVOTA

208

prorok Mohamed přišel v době a v místě, jež zapáchalo smrdutou pověrou, modlářstvím, společenskou degradací a morálním úpadkem mužné arabské rasy, značně znehodnocené, jak tomu jednou bylo i s jejich bratry - Židy, a jinými rasami. Arabové i Židé jsou semitského původu a jsou potomky Abrahamovými: jedni z Izmaela, vypovězeného na východ, a druzí z jeho bratra Izáka, který zůstal na hlavním území Palestiny. Drsné a statné beduínské pouštní kmeny vázané věrností jen k Mamonu a Bakchusovi byly promáčeny naprostou nevědomostí a tělem i duší oddány válčení mezi sebou navzájem. Právě k záchraně takových lidí byl jako Jeho Vyvolený vybrán Nejvyšším Mohamed, hluboce nábožensky založený pasáček, aby přivedl nařízení Nejmilosrdnějšího mezi Jeho stvoření. Povolání do Božského úřadu k němu přišlo pouze potom, co po několik let prováděl intenzivní duchovní cvičení v drsné a pusté jeskyni—Ghár-i Hirá—na předměstí Mekky. Své poslání začal v pravém duchu pokory, ne činit divy a předvádět zázraky, čehož se vždy varoval a co odsuzoval, nýbrž jako prostý kazatel Božích slov, běžný člověk jako kdokoli jiný. Jeho poselství bylo v základě poselstvím o Jednom Bohu, neboť důrazně prohlašoval: Není Boha kromě Boha a Alláh je Jeho Jméno. Mohamed je jen jeho posel či hlasatel. Na této základní bázi monoteismu vystavěl svůj systém etického učení a demokratického bratrství. To bylo vskutku potřebou doby, kterou obdivuhodně splnil. Barbarské, surové a rozumově polovyvinuté rase mohl stěží nabízet k úvaze metafyzické postuláty, zvláště když i jeho jednoduché učení u lidí vyvolávalo posměch a pohrdání, až divoké hanobení vedoucí časem k otevřenému nepřátelství, které ho i s jeho stoupenci donutilo uprchnout za bezpečím do Medíny. V roce 622 n.l. skupina věrných odtáhla z Mekky, následována

KORUNA ŽIVOTA

209

obdobím tvrdých zápasů za nově zrozenou víru, pro jejíž zachování a rozšíření musel Prorok v sebeobraně tasit meč. Proces upevnění znamenal kolem sta let neúnavných bojů, během kterých byla vytesána mocná říše od východu na západ, s Indickým oceánem na straně jedné a s Atlantským oceánem na druhé. Korán neboli islámská bible je velký div a obdivuhodný zázrak, který předčil všechno ostatní své doby. Má sto čtyřicet čtyři súr či kapitol, každá s různým počtem veršů od dvou set osmdesáti šesti do šesti, když jejich počet se postupně snižuje. Je to elegantní a uhlazená arabština a byla negramotnému Prorokovi vyjevena po částech ve chvílích intenzivní meditace Božím archandělem Gabrielem, jehož hlas, vycházející z hlaholu zvonů, se postupně utvářel ve zvuk a přijímal tvar a podobu. Jednoduché učení Koránu se soustřeďuje kolem Alláha (Boha), Jeho Machlúqu neboli stvořeného světa, Insánu (Člověka) a Qijámy neboli soudného dne. Protože je Alláh skutečný a v základě dobrý, je takové i všechno ostatní, co stvořil. Poněvadž je všechen život individuální, musí každý vydávat účet svých životních skutků, neboť kdo schází z cesty, musí nést plnou zodpovědnost za takové odchýlení v posmrtném životě, v den zúčtování neboli qijámy. Cesta míru a spravedlnosti pro Člověka je definována jako cesta zasvěcená (i) Alláhovi, t.j. Bohu; (ii) Namázu neboli modlitbě, která je nařizována alespoň pětkrát denně, ať vstoje, vsedě, vkleče či vleže na zemi (na znak neustálé vzpomínky), a která může být prováděna kdekoli prostě prostřením modlitebního koberce (Sadždžády) a obrácením se k Mekce, společnému centru náboženské úcty věrných; (iii) Zakátu neboli dobročinnému darování čtvrtiny vlastního jmění jednou ročně pro chudé a potřebné, aby se tak mohli všichni společně dělit jako členové stejné lidské rodiny; (iv) Róze neboli půstu během měsíce ramadánu, aby věrní věděli, co je hlad, a učili se mírnit

KORUNA ŽIVOTA

210

utrpení hladových, a také pro duchovní kázeň, lásku k Bohu, a soucit se svými bratry, a konečně (v) Hadždži neboli vykonání poutě do Mekky, Jeruzaléma věrných, alespoň jednou za život, a to v jednoduchém a u všech stejném přehozu, čímž se alespoň pro daný čas bohatí a chudí stávají rovnostejnými. To je v krátkosti sociální učení islámu vytvořené ke zdokonalení arabské společnosti. V Koránu však není příliš zmínek o duchovních cvičeních Proroka samotného, které přetvořily prostého honáka velbloudů v Proroka-kazatele a politika vysokého řádu. Zde nám opět na pomoc přichází starý osvědčený recept, že je jakési poznání, jehož poznáním se všechno ostatní stává známým, které s sebou přináší dokonalé ztotožnění se srdcem Vesmíru ve stavu muráqaby neboli meditace. Mistři-Světci nám říkají, že cvičení v osamělé Ghár-i Hiře (Hirské jeskyni) nebylo žádné jiné než cvičení Šughl-i Násirí, Zvuku, jenž působí jako sezame, otevři se do Království Alláha. Šejch Mohd. Akram Sábrí nám říká, že než začal Prorok přijímat poselství od Boha, praktikoval po patnáct let spojení s Awaz-i mustaqím. Také se dozvídáme, že Prorok dosáhl Šaq alqamaru, t.j. že rozťal měsíc vedví sedě obkročmo na mléčně bílém koni búráq, což obrazně i doslovně znamená blesk. To jsou jasné náznaky vnitřních duchovních zážitků těch, kdo kráčejí Cestou Zvukového proudu a kteří vědí, že na svém postupu musejí překročit hvězdu a měsíc. Dnes vidíme jejich symbolická znázornění ve hvězdě a půlměsíci na muslimských zástavách, muslimských mincích a poštovních známkách, atd. Východ měsíce ve dnech Ídu je také vždy pozdravován veselím a provoláváním, a lidé mohamedánského náboženství všude s dychtivostí čekají a vyhlížejí se střech, až na horizontu zahlédnou úsvit nového měsíce; málo přitom vědí o vnitřním smyslu, který je tak sdělován. Upoutáni ke Knize, jsou pravě nazýváni Kitábí, lidé Knihy. Mohamed může být posledním z řetězu Proroků, kteří přišli, avšak Korán nabádá člověka

KORUNA ŽIVOTA

211

k tomu, aby pro spojení s Bohem hledal nějakého prostředníka. Kromě těchto zmínek máme nezvratné svědectví muslimských mystiků, súfiů, kteří neomylnými slovy uznale hovořili o spásném životním spojení, Kalám-i Qadím, Bang-i Iláhí, Nidáji Asmání, Saut-i Samad, což vše označuje Abstraktní Zvuk (Ismi Azam), jeden životní princip v celé přírodě - Kalima, jenž stvořil čtrnáct Tabaqů neboli Oblastí. Do této třídy mystiků patří Šams Tabrízí, Mauláná Rúmí, Háfiz Šírází, Abdul Razzáq Káší, Inájat Chán, Baba Faríd, Bulleh Šáh, Šáh Nijáz, Hazrat Abdul Qadar, Hazrat Mijan Mír, Hazrat Bahá, Hazrat Nizámud-dín, a mnozí další, kteří všichni praktikovali Sultán alAzkar (nejvyšší Zvukový Princip). Fukra-i Kámilové, cestovatelé územím Marfat neboli opravdové moudrosti, obcházejí Šaríu i Taríqu, cesty písma, stejně jako cestu Hadís neboli tradice. Hazrat Inájat Chán ve své knize Mysticismus zvuku hovoří o stvoření jako o "Boží hudbě," a říká nám, že Saut-i Samad je opojným mokem z Boží zahrady. Celý prostor, říká, je naplněn Saut-i Samad neboli Abstraktním Zvukem. Vibrace tohoto zvuku jsou příliš jemné na to, aby byly slyšitelné či viditelné hmotnýma ušima a očima, neboť pro oči je těžké vidět i podobu a barvu éterických vibrací na vnější úrovni. Saut-i Samad slyšel Mohamed v hirské jeskyni, když byl ztracen ve svém ideálu. Korán o něm hovoří jako o Kun fa-jakún— Buď, a všechno se stalo. Mojžíš slyšel právě tento Zvuk na Kúh-i Tóře, hoře Sinaj, když byl ve spojení s Bohem. Stejné Slovo bylo slyšitelné Kristovi, když byl v pustině pohlcen ve svém nebeském Otci. Šiva slyšel stejný AnhadNád v Himálajích. Kršnova flétna alegoricky symbolizuje stejný Zvuk. Tento Zvuk je zdrojem všech zjevení všem Mistrům, kterým se zjevuje zevnitř, a ti proto znají a učí jednu a tutéž Pravdu, neboť tato abstraktní skutečnost sjednocuje všechny Boží blahoslavené. Tento Zvuk Abstraktního neustále probíhá uvnitř, kolem i vně člověka. Ti, kdo jsou schopni jej slyšet

212

KORUNA ŽIVOTA

a meditovat na něj, jsou zbaveni všech obav, úzkostí, žalu, strachů a nemocí, a duše je vymaněna ze zajetí smyslů a fyzického těla, a stává se součástí Všepronikajícího Vědomí. Tento Zvuk se vyvíjí skrze deset různých aspektů, jak se projevuje skrze různé tělesné dráhy (nádí), a zní jako hromobití, hučení moře, zvonění rolniček, bzučení včel, cvrlikání vrabců, víná, flétna, zvuk Šankhy (lastury), až se konečně stává Hú, nejposvátnějším ze všech zvuků, lidských, ptačích, zvířecích či jiných. V jednom ze svých proslovů Abdu’l-Bahá řekl: Musíme děkovat Bohu, že pro nás stvořil jak hmotná požehnání, tak duchovní dary. Dává nám hmotné dary i duchovní milost; vnější zrak, aby pohlížel na světlo slunce, a vnitřní vidění, kterým můžeme vnímat Slávu Boží. Vytvořil vnější ucho, aby si užívalo melodií zvuku, a vnitřní slyšení, kterým můžeme slyšet Hlas našeho Stvořitele. Ve Skrytých slovech Bahá’u’lláha, mystického světce Persie, čteme: Ó synu prachu! naslouchej mystickému hlasu volajícímu z říše Neviditelného . . . vystup vzhůru ze svého vězení v nádherné louky nad hlavou, a ze své smrtelné klece vznes se do ráje Bezmístného. Mnozí jiní súfističtí mystici pěli podobným způsobem: Z nebeské vížky tě Bůh pobízí domů, Běda! ty neposloucháš božské volání, příbytku Milovaného nikdo nezná, buď si jisto jist, to vyzvánění zvonů odtud přichází. CHVÁDŽA HÁFIZ

Vystup nad horizont a naslouchej božské melodii, prorok se Jí věnoval, jako každé jiné práci.

213

KORUNA ŽIVOTA MAULÁNÁ RÚMÍ

Ó Bože, veď mne na místo, odkud proudí nevýslovná Kalima beze slov. ŠÁH NIJÁZ

Všichni opakují Kalima slovy úst, vzácná duše dokáže to jazykem myšlenky, kdo je s Ní spojen mentálně, stěží to může popsat slovy. HAZRAT BAHÁ

V Tazkrat Ghausíja (str.332) podává Amír Chusrou, velký mystický básník a ctěný učenec, výčet deseti druhů zvuků, které jsou uvnitř slyšet, a zakončuje krásně následujícími řádkami: Takový je vskutku Nebeský Orchestr, ó Chusrou, v těchto deseti melodiích je jogín pohlcen. Se zklidněnými smysly a uvolněnou myslí, tak praví Chusrou, s fanfárou nekonečného vnitřního akordu všechny chtíče těla a smrtelné hříchy odletí; Mistr má též svůj vlastní nádherný svět, a Chusrou je teď hluboce zabrán uvnitř sebe samého. Z výše uvedeného je velice jasné, že vnitřní duchovní zkušenost Zvukového proudu je v dosahu člověka, a to za předpokladu, že je zde kompetentní Mistr, který je schopen předat svůj vlastní životní impulz, a který dokáže vzít vědomí v člověku do středu jeho bytí a potom jej uvést ve spojení s Božím Světlem a Zvukem otevřením vnitřního zraku a odpečetěním vnitřního sluchu. Stopy Světla a Zvuku můžeme nyní nalézt v Qavális neboli vnější hudbě, a ráq neboli tancích se zvonícími rolničkami kolem kotníků, kterými se někteří muslimové zabývají, aby navodili Vadžd, stav zapomnění, jako prostředek k vyšší

KORUNA ŽIVOTA

214

vnitřní cestě. IV. SIKHISMUS Sikhismus je nejmladším ze světových náboženství a svůj původ odvozuje od Guru Nánaka, prvního z posloupnosti deseti velkých Guruů. Jako ostatní víry, došel i sikhismus v následujících dobách pouze povahy vyhraněného náboženství. Jeho Mistři si však nikdy, co se týče svého učení, nečinili nárok na jakékoli novoty. Ve skutečnosti na ně kladli důraz právě jako na pravdy sdělované od nepaměti. K podtržení univerzálnosti duchovního poselství čerpal Guru Ardžan Dév (pátý Guru) při sestavování Šrí Ádi Granthu - svatého písma sikhů, hymny a náboženské skladby z mystických písemností světců všech kast a vyznání, včetně muslimského tkalce Kabíra, džáta Dhanny, ševce Ravi Dáse, řezníka Sadany, atd. Sikhská písma zaujímají v náboženské historii jedinečné místo. Představují nejen první záměrný pokus ukázat na jednotu všech náboženství, nýbrž jsou také sepsána v jazyce, který je stále velice živý, nikoli jen věcí minulosti. Proto neztratila nic ze své původní svěžesti a nebyla zcela pohřbena pod troskami teologických interpretací. Tato písma existují převážně ve formě náboženské lyriky, a jejich působivost není proto pouze výkladová. Hovoří o celém člověku, pějí o jeho problémech, jeho slabostech, marnosti světa a věčnosti Absolutního, a pobízejí jej tak k většímu a ještě většímu úsilí směrem k jeho božskému domovu. Užívaný jazyk se poddává zhuštění - obchází se volně beze spojek - a tak s velkým účinem umožňuje využití svých poetických a hudebních prvků. Bádavá filozofie a hluboká metafyzika jsou neústupné v každém výroku, tyto texty však oslovují přímo srdce lidí v jazyce, který sami užívají, jehož významy jsou nevyčerpatelné, a který na všech zanechává dojem. Navíc, sikhská víra pocházející z učení ne jednoho, nýbrž posloupnosti velkých Mistrů, pokrývá téměř všechny

KORUNA ŽIVOTA

215

hlavní aspekty duchovního hledání člověka. Jestliže Buddha zdůrazňoval potřebu umírněnosti a nepřipoutanosti, Kristus lásky, sikhskému učení se daří zdůrazňovat všechny stránky. Kromě toho se díky tomu, že je relativně novodobého původu, zachovaly záznamy osobních životů těchto deseti velkých Guruů, a dozvídáme se mnoho o jejich cestách a působení. Nic podobného není známo o Mistrovských duších, které daly hinduismu jeho Upanišady. Ti jsou jakoby vzdálenými hlasy, jež k nám promlouvají z dávné doby mytologie. Vnitřní cesta je cestou praktickou, a člověk nepotřebuje jenom filozofii, nýbrž i ukázku nějakého života, který ji objasňuje. Ať čteme o Guru Nánakovi, jak procházel pěšky z místa na místo a ponášel duchovní pochodeň, anebo o Góbindu Singhovi, posledním z deseti Guruů, jak jezdil z jednoho konce země na druhý a organizoval své stoupence v bratrstvo, které by se mohlo postavit a úspěšně odolat hrozbě fyzického vyhlazení od fanatického císaře Aurangzéba, znovu a znovu si uvědomujeme, že život Boha je vnitřní dokonalost, způsob bytí, sebenaplnění, které by se nemělo plést s intelektuální filozofií a metafyzickými hádankami. Kdo získal toto duchovní osvobození, nemůže být dotčen a poskvrněn vnějším činem, neboť učinil Vůli Boží svou vlastní a nekoná nic sám od sebe. A tak když vedl své bojovníky do války proti Mogulům, mohl Guru Góbind Singh ještě zpívat: Sač kahun, sun léjo sabhaj džin prém kíjo, tin hé Prabh pájo. Vpravdě, vpravdě pravím vám, ti, kdo milovali, nalezli Pána. Pokoušet se nastínit mystické poselství velkých sikhských Guruů by bylo opakovat většinu z toho, co jsme již řekli v předchozí kapitole, neboť učení Nánaka a Kabíra (jeho současníka) představuje konečný vývoj mysticismu vnitřního vidění a slyšení v Surat Šabd jógu. Oba velcí Mistři - Nának,

216

KORUNA ŽIVOTA

první z linie sikhských Guruů, a Kabír, tkadlec z Váránasí (dříve Banáras) - byli neúnavní ve zdůrazňování neúčinnosti vnějšího rituálu, intelektuálních složitostí a jógických drsných praktik: Sant mat kučh aur hai. Čhódó čaturáí. Cesta Mistrů je jiná; Zanech svých intelektuálních důvtipností. KABÍR

Jeho nedokážeš pochopit rozumem, i kdybys rozumoval věky; Vnitřního míru nedá se dosáhnout vnějším mlčením, i kdybys po věky seděl němý; Uspokojení nekoupíš si se vším bohatstvím světa, aniž Ho dosáhneš se vší mentální duchaplností. NÁNAK

Oba světci odmítali kastovní rozdíly a stejně zdůrazňovali jednotu všeho života, jednotu ducha, který všechno udržuje, a oba opakovaně prohlašovali, že nejvyšší a nejvhodnější cestu k jednobytí s Bohem poskytuje cesta Nám neboli Šabd. Vskutku, žádná jiná písma nekladou takový důraz na všepronikající aspekt Slova, jako písma sikhská či díla Kabírova, jejichž výběr, jak jsme již zmínili, Guru Ardžan Dév začlenil do Šrí Ádi Granthu. Vnitřní světlo—antar džjóti—a vnitřní hudba—paňč šabd neboli pětimelodické Slovo, jehož hudba je nekonečná (anhad bání), jsou stálým námětem téměř ve všech skladbách obsažených v Granth Sáhibu. Džap Dží Guru Nánaka, jež vystupuje jako prolog ke Granth Sáhibu, nám může posloužit jako doklad o duchovním bohatství, jež v sikhských písmech spočívá. Je to nádherná lyrická skladba znamenitá pro svou poetickou krásu, a ještě znamenitější pro božské výšky, jichž dosahuje. V úvodu se věnuje líčení povahy Absolutní Skutečnosti, rozlišované

217

KORUNA ŽIVOTA

od zjevné: Je jedna Skutečnost, ten Bezprojevu Projevený; Stálejsoucí, on je Nám (Vědomý Duch); Stvořitel, vším prostupující; beze strachu, bez nepřátelství; Bezčasový, Nezrozený a Samojsoucí, dokonalý sám v sobě. PROLOG

Tato skutečnost je mimo lidský rozum a chápání: Rozumem se nedá pochopit, i kdyby kdo rozumoval věky. STROFA I

A přesto se dá dosáhnout, a cesta k Němu vedoucí je prostá: Je jedna Cesta, ó Nánaku: učinit Jeho Vůli naší vlastní, Jeho Vůli, která je již vetkána v naši existenci. STROFA I

Není to něco nás vně, nýbrž uvnitř; je to součást našeho bytí, naše samotná podstata, a všechno, co je potřeba, je se na Ni naladit, neboť být s Ní sladěn znamená být zbaven otroctví ega, a proto máji: Všechno existuje pod Jeho Vůlí, a nic nestojí vně, Kdo je sladěn s Jeho Vůlí, ó Nánaku, je zcela zbaven ega. STROFA II

Jak se může člověk sladit s Božskou Vůlí? Na odpověď je poukazováno již v samotném úvodu: Skrze přízeň Jeho opravdového sluhy, Guru, můžeš Ho poznat. Na toto téma navazuje s větší podrobností Strofa XVI:

218

KORUNA ŽIVOTA

Světec (zosobněné Slovo) je přijímán na Jeho dvoře a je tam nejvyšším vyvoleným; Světec zdobí Boží práh a je ctěn i králi; Světec žije Jedním Slovem a o Něm medituje. Dar opravdového Mistra je dar Nám, jehož on sám má dokonalou praktickou zkušenost. Toto Slovo je projevením Boží Vůle a Božího Nařízení a je v jádru všech Jeho stvoření: Jeho jedním Slovem toto širé stvoření rozkvetlo se v bytí, a tisíc proudů života povstalo tu v existenci. STROFA XVI

Cesta k jednobytí s Boží Vůlí vede skrze sladění se se Slovem: Ve spojení se Slovem stává se člověk příbytkem všech ctností; Ve spojení se Slovem stává se z něho Šejch, Pír a opravdový duchovní král; Ve spojení se Slovem duchovně slepí nacházejí cestu k Uskutečnění; Ve spojení se Slovem překročí člověk Nekonečný Oceán klamné hmoty; Ó Nánaku, Jeho oddaní žijí v neustálé extázi, neboť Slovo smývá všechen hřích a zármutek. STROFA XI

A proto Nának prohlašuje: Blahoslavený je Pán, a blahoslavený Jeho příbytek; ještě blahoslavenější Jeho Svaté Slovo. STROFA XXIV

Po vylíčení povahy Absolutního a způsobu vedoucího ke splynutí s Ním, říká nám dále Nának, co je potřeba k úspěšnému následování cesty. Není nutné, podotýká, obracet se ve vnějšího sannjásina; co musí člověk učinit, je sannjásin

219

KORUNA ŽIVOTA

duchem, zbavit se vnějších obřadností, a namísto nich si vštěpovat vnitřní ctnosti: Ať spokojení bez žádosti je tvými náušnicemi; a úsilí k Božskému a úcta k Vyššímu Já tvou mošnou; a neustálá meditace na Něho tvým popelem; ať připravenost na smrt je tvým pláštěm, a tvé tělo ať je jako cudná panna; Ať učení Mistra je ti podpůrnou holí. Nejvyšším náboženstvím je povstat v Univerzální Bratrství, ba považovat všechna stvoření za sobě rovná. Podrob si svou mysl, neboť vítězství nad vlastním já je vítězství nad světem. Vzdávej úctu jen Jemu samotnému, Původnímu, Čistému, Věčnému, Nesmrtelnému a Neměnnému po všechny věky. STROFA XXVIII

Nakonec nám Guru Nának v závěrečné části Džap Dží poskytuje shrnující pohled na duchovní pouť. První říší, kterou je třeba překonat, je úroveň Dharm khand - Říše konání, neboli svět dobrých a špatných skutků, jak jej známe. Dále přichází Gján khand neboli Říše poznání, první z vnitřních nebí, plná bohů a polobohů: Nesčetně jejích prvků, vzduch, voda a oheň, a nesčetně Kršnů a Šivů, a nesčetně Brahmů utvářejících nejrůznější stvoření nesčetných tvarů a nesčetných barev. Nesčetná pole konání, nesčetné hory zlata . . . Nesčetně zdrojů stvoření, nesčetně harmonií, nesčetně těch, kdo jim naslouchají. A nesčetně oddaných Slova, Nekonečná a nekončící, ó Nánaku, tato Říše! STROFA XXXV

220

KORUNA ŽIVOTA

Je-li vládnoucí silou této oblasti rozum, je extáze charakteristikou oblasti další, zvané Sarm khand, Říše blaha. Tato úroveň je nade všechny popisy, a kdo se ji snaží popsat, musí uznat svou bláhovost. Zde je duše zbavena svých mentálních přídavků a přichází konečně sama k sobě: Zde mysl, rozum a chápání jsou velice zjemněny, vlastní já přichází k sobě, a rozvinuje pronikavost bohů a mudrců. STROFA XXXVI

Ale ještě výše stojí Karm khand, Říše milosti—milosti získané pravým jednáním a meditací. Zde je Slovo všechno ve všem a jediné zde převládá, zde přebývají nejstatečnější ze statečných, vítězové nad myslí, napojeni Božskou láskou . . . Všechna srdce naplněna Bohem žijí mimo dosah smrti a klamu. STROFA XXXVII

To je úroveň, kde duše konečně uniká z omezujících závitů relativity; pouta času, smrti a změny na ni již nemají vliv. Ale i když přebývá v neustálé přítomnosti Pána, může přesídlit ještě dále, aby splynula s Jeho stavem Bez podoby: Sač Khand, Říše Pravdy, je sídlem Bezpodobného; zde tvoří všechna stvoření, raduje se z tvoření. Je zde mnoho oblastí, nebeských systémů a vesmírů, jež posčítat by bylo sčítat nespočetné. Zde, z Bezpodobného, v podobu vešly nebeské výšiny i vše ostatní, vše předurčeno k pohybu podle Jeho Vůle. Kdo požehnán je touto vizí, raduje se v její kontemplaci. Však taková je její krása, ó Nánaku, že snažit se ji popsat, je pokoušet se o nemožné. STROFA XXXVII

221

KORUNA ŽIVOTA

Svět půjde dál po kolejích dobrých a špatných skutků, svázán omezeními Karmy, však: Ti, kdo byli ve spojení se Slovem, jejich plahočení končí; a jejich tváře zaplanou slávou, ne pouze oni budou míti vykoupení, ó Nánaku! Ale mnozí další s nimi najdou svobodu. FINÁLE

Takové bylo vznešené poselství nejenom Guru Nánaka, ale i jeho následníků. Jejich slovo vzplanulo jak letní požár a šířilo se planinami Paňdžábu a smetalo všechny falešné rozdíly kasty, jež vytvořil upadající bráhmanismus. V době, kdy mezi hinduisty a vládnoucími muslimy vzrůstal náboženský fanatismus, demonstrovalo toto poselství jednotu všech opravdových náboženství, očišťovalo hinduismus od jeho otrocké oddanosti vnějšímu rituálu, a před islám stavělo vyšší vnitřní ideál, jenž byl zapomínán ve vnějších jménech a formách. Není náhodou, že súfistická tradice a sikhské náboženské hnutí vzkvétaly ve stejné době. Historie mezi nimi na mnoha místech skutečně též naznačuje aktivní spolupráci. Někteří ze sikhských Guruů, zvláště Guru Nának a Guru Góbind Singh, a jejich následovníci, jako Bháí Nand Lál, ovládali mistrně perštinu a zanechali v tomto jazyce některé ze svých skvělých skladeb. O Guru Nánakovi se říká, že podnikl cestu do Mekky a měl, stejně jako jeho pokračovatelé, mnoho muslimských žáků, zatímco súfističtí mystikové, jako Hazrat Mijan Mír, byli v důvěrném vztahu s Guru Ardžanem. Súfističtí ani sikhští Mistři nebyli vázáni na dogmata, a učili lekci univerzálního bratrství. Působili vzájemně jedni na druhé, a je příznačné, že Surat Šabd jóga neboli jóga Zvukového Proudu byla stejně zdůrazňována v dílech největších súfiů i v sikhských písmech—skutečnost, kterou Inájat Chán shrnul v již citované pasáži své knihy Mysticismus zvuku.

222

KORUNA ŽIVOTA

Avšak poté, co všichni takoví velcí Mistři opustí tento svět, vytrácí se jejich učení v instituce. Učení sikhských Guruů nebylo výjimkou z pravidla. Zatímco má stále hluboce mravně povyšující vliv na masy, již je nevybízí k mystickým snahám, jak tomu jednou jistě bylo. To, co se jednou usilovalo překonat všechna náboženská rozdělení, se stalo samo náboženstvím. Co se usilovalo kritizovat kasty a kastovní způsoby, vyvinulo postupně určité kastovní vědomí. Co se usilovalo proniknout všemi vnějšími formami a rituály, vypěstovalo si formy a rituály své vlastní. Při každém náboženském obřadu slyší lidé zpívané verše pějící chválu vnitřní nádheře: Všechno poznání a meditace povstala z Dhunu (Zvukového Principu), ale co To je, se příčí definici. GURU NÁNAK

Pravé Bání (Slovo) je darem Guru, a ozývá se v Sukhmaně. GURU ARDŽAN

Nehraná Hudba je slyšet skrze Milost Bohočlověka, však málo je těch, kdo se jí věnují. GURU NÁNAK

Dokonalé je Anhad Bání (Nekonečná Píseň), a klíč k Ní je u Světců. GURU ARDŽAN

A přesto jsou tyto verše prozpěvovány, aniž by kdo chápal hluboký duchovní význam, který se v nich ukrývá.

KORUNA ŽIVOTA

223

KAPITOLA SEDM

Některá nová hnutí ZDÁ SE, že první nápor vědy na Západě podkopal pozici náboženství. Křesťanství, jež se vyvinulo ve složitou a strnulou instituci s dogmatickým rámcem, nebylo s to se přizpůsobit požadavkům, jaké uvádělo nové poznání představované vědou. Výsledek byl nevyhnutelný - jejich čelní srážka, jež zanechala náboženství otřesené, a vědu pevně založenou. Jak jsme však již naznačili v jedné z dřívějších kapitol, fyzické vědy samy o sobě nemohou vysvětlit život zcela, ani ne dostatečně. Kde se dostávají ke slovu vnější vědy, zůstávají jisté neznámé problémy bytí, které neustále sužují a trápí lidskou mysl. Minulé století bylo svědkem vzniku mnohých hnutí, která se svým způsobem snažila poukazovat směrem k vnitřnímu životu, na který věda, přinejmenším do určité míry, nebrala ohled. Moderní Indie byla rodištěm mnoha náboženských hnutí, která však většinou vystupovala jako obrození toho, co bylo již za starých dob známo, ať je to védántismus Šrí Rámakršny, Šrí Aurobinda či Ramana Maharšiho, nebo, jak jsme již viděli poněkud podrobněji, různé indické jógové systémy. Bude však možná vhodné ohlédnout se zběžně za některými hnutími rozšířenými na Západě, která také často inklinují k východním tradicím a jsou jimi ovlivněna. Rosenkruciánství, teosofie a "Já jsem" aktivita I v době, kdy křesťanství v Evropě nesporně vládlo, vzkvétaly s ním zároveň v malém měřítku i jisté nepravověrné školy mysticismu, z nichž jednou z nejranějších byl rosenkrucianismus. Tyto školy však přetrvávaly jako tajné společnosti, na které široká veřejnost hleděla s podezřením.

KORUNA ŽIVOTA

224

Když však institucionální křesťanství začalo trpět v rukách vědy, nabyly náhle na důležitosti, kterou nikdy předtím neměly. Lidé, jejichž víra v křesťanství byla otřesena Darwinem a Huxleyem, avšak kteří nedokázali přijmout mechanistický pohled na Vesmír, obraceli se k těmto společnostem v naději, že dospějí k uspokojivějšímu vysvětlení života. Mnozí přijali principy rosenkruciánství, zatímco jiní, kteří se nechali inspirovat na Východě, založili teosofické hnutí. Ještě jiní, kdo tvrdili, že jsou vedeni Sv. Germainou, rozvinuli to, čemu se říká "Já jsem" aktivita. Tato hnutí se nepovažují za náboženství v tradičním smyslu, ačkoli mají své vlastní kodexy. Jsou to spíše okultní společnosti, které společně požívají víry, že lidský život je veden a usměrňován neviditelnými Kosmickými bytostmi či mystickými Bratrstvy. S těmito Bytostmi není možno se setkat přímo v tomto fyzickém světě; žijí buďto na odlehlých horských masivech, nebo působí z úrovně vyšší nežli pozemské. Přesto se člověk může tím, že v ně věří a zachovává zvláštní disciplínu, otevřít jejich vlivu a tak získat prospěch. Ačkoli všichni tak či onak docházejí k závěru konečné jednoty života, v praxi se zdá, že se jí dotýkají pouze na okraji. Vše, v co může žák nanejvýš doufat, je, že se dostane do přímého spojení s nějakou z těchto Kosmických bytostí, avšak stav, v němž se duše stává jedno se zdrojem Času a Bezčasovosti, o kterém hovořili velcí Mistři, se zřídkakdy pokládá za praktickou možnost. A protože člověk nehledá pomoc lidské bytosti, jako je on sám, která prakticky dosáhla Nekonečného, nýbrž od přízračných bytostí, se kterými se člověk nemusí nikdy setkat, postrádáme také onen druh detailního vedení, instrukcemi i prakticky, krok za krokem v každé oblasti života, což je zásadním rysem Surat Šabd jógy. Každé hnutí se však svým vlastním způsobem snaží přivést lidský vývoj o krok dále, a tento krok není jistě nízký. Tak paní Blavatská ve svém Hlasu ticha hovoří při popisu vnitřního Zvuku o značně pokročilé mystické zkušenosti:

KORUNA ŽIVOTA

225

Nejprve je slyšet sladký hlas slavíka pějícího své družce píseň na rozloučenou. Druhý přichází zvuk stříbrných činelů Dhjáninů probouzející mihotavou hvězdu. Další je teskná melodie ducha oceánu uvězněného ve své ulitě. A po něm následuje píseň víná. Pátý v uších pronikavě zaznívá jakoby zvuk bambusové flétny. Ten se mění v triumfální zatroubení. Naposled zní jakoby temné dunění bouřkových mraků.

Křesťanská věda a subud Hnutí křesťanské vědy je dalším nepravověrným západním hnutím, liší se však od těch, které jsme již zmínili, v přesunutí svého důrazu. Ačkoli v sobě zahrnuje mystický základ, v praxi se o něho však příliš nezajímá. Snaží se vysvětlovat život Krista ve svém vlastním světle, když svou pozornost zaměřuje pouze na zázraky, které prováděl. Tvrdí, že Bůh neboli Pravda je dobrý, a že všechno zlé i nemoc jsou jen výsledkem ztráty spojení s touto Vnitřní Mocí. Kdo s ní dokáže být spojen, může být vyléčen ode všech nemocí, a křesťanská věda soustředila svou pozornost spíše na tento cíl. Výsledkem bylo, že se stala více studiem zdraví než úsilím o duchovní vývoj, a hranici mezi léčením autosugescí a hypnotickou sugescí, a léčením (k jakému se hlásí křesťanská věda) mocí Pravdy, není vždy snadné stanovit. Mnozí dokonce vyjadřují pochybnosti o povaze motivů její zakladatelky, paní Mary Baker Eddyové. Ale jednou věcí si můžeme být jisti: že i jestliže vyléčení způsobené křesťanskou vědou pochází z duchovní síly, ta není pod vědomou vládou jejích prostředníků, kteří s touto vyšší mocí nejsou v přímém a vědomém spojení, nýbrž působí jako její nevědomé nástroje. I když by bylo poněkud nemístné přiřazovat ke křesťanské vědě subud neboli Sóšiel Bódhi Dharm, založený indonéským mystickým učitelem Pak Subéhem, a jenž nyní působí jako mezinárodní hnutí, přesto si s jistým oprávněním všímáme

KORUNA ŽIVOTA

226

podobné tendence. Mystický základ v subudu je mnohem významnější, než je tomu u křesťanské vědy, přesto se často zaměřuje na stejný cíl. Prostřednictvím provádění určitého postupu cvičení zvaného Latihan se snaží uvést své stoupence do kontaktu se skrytými psychickými silami. Nezdá se, že by to přímo zvyšovalo vědomí, ale obohacuje je nepřímo prostřednictvím vzrůstu moci intuice. Ať pohlížíme na zkušenosti Mohammada Raufeho či Johna Benetta, zjišťujeme, že v případě subudu může člověk sloužit jako médium pro vyšší duchovní síly a léčit nemoci, aniž by se stal vědomým spolupracovníkem. Výsledkem je, že namísto postupu ve vyšší a ještě vyšší úrovně vědomí, dokud člověk nesplyne s Nekonečným, je pěstována spíše pasivní vnímavost k psychickým silám, jež nemusejí být nutně vyššího druhu. Mnozí žáci během Latihanu procházejí podivnými zvířecími zážitky—daleká to ozvěna Nirvikalpa či Sahadž samádhi, o němž hovoří největší mystikové.

Spiritismus a spiritualismus V neposlední řadě musíme rozlišit duchovnost jako spiritualitu od spiritismu a spiritualismu, neboť duchovnost je od obou z nich zcela rozdílná. Spiritismus vštěpuje víru v existenci vyvtělených, od hmoty oddělených duchů, o kterých ti, kdo věří ve spiritismus, mají za to, že buďto navštěvují oblasti podsvětí jako strašidla a zlí duchové, nebo se i jako andělé a dobří duchové nacházejí v nižších astrálních oblastech. Občas se dokonce zaplétají i do osobních lidských záležitostí, a pro splnění svých dlouhotrvajících nesplněných přání se snaží najít uspokojení za pomoci všech druhů lstí a darebností, a ti, kdo dělají do Černého umění, tvrdí a předstírají, že nad nimi prostřednictvím magických zaklínání vykonávají vládu. Žádný z Mistrových žáků se jich však nemusí obávat, neboť žádný škodlivý vliv se nemůže přiblížit někomu, kdo je ve spojení se svatým Slovem, neboť se říká:

KORUNA ŽIVOTA

227

Veliký Anděl smrti je nepřemožitelný nepřítel, i on se však bojí přiblížit k někomu, kdo je ve spojení se Slovem. Odlétá daleko pryč vzdálen od zpěvu božské Harmonie, by se nestal obětí Pánova hněvu. Spiritualismus jde o krok dále než spiritismus. Je to víra v přežití lidské osobnosti po fyzické smrti, a v možnost komunikace mezi živými a mrtvými. Zastánci spiritualismu velice často konají seance k navázání spojení s takzvanými duchy. Jejich modus operandi je mediátorství, neboť působí skrze nějaké médium, možná destičku pro zvláštní druh psaní, stůl pro stolní vyťukávání, nebo dokonce skrze lidskou bytost, která je uvedena do bezvědomí, aby vzývaný duch mohl užívat její tělo a komunikovat skrze ně. Toto spojení obyčejně působí pouze mezi fyzickou, pozemskou úrovní a nejnižšími sub-astrálními úrovněmi známými jako magnetická pole. Výsledky, jež se z takových komunikací dostavují, jsou svým rozsahem velice omezené, většinou nespolehlivé a nanejvýš škodlivé pro médium, které občas trpí hrozným pocitem ztráty vlastní inteligence. Mistři duchovnosti proto praktiky spiritualismu silně zavrhují. Jejich kontakt a spojení s duchovními oblastmi až k příbytku Pána (Sač Khand) jsou přímé, a světci vcházejí a navracejí se podle své laskavé vůle a zalíbení bez jakékoli překážky a nezávisle na subjektivním procesu mediátorství. Zatímco jejich přístup je zcela normální, přirozený, přímý a prospěšný, spiritualista na druhé straně působí subjektivně, nepřímo a zprostředkovaně procesem, který je plný rizik a nebezpečí jak pro něho samotného, tak pro médium. Spiritualismus, kromě poznání o přežití ducha po fyzické smrti, dodává k naší zkušenosti jen málo, a ve věci duchovnosti nenabízí nic podstatného.

KORUNA ŽIVOTA

228

Hypnóza a mesmerismus Výše uvedené poznámky se vztahují stejně i na hypnózu a mesmerismus, kde se v obou případech člověk se silnější silou vůle snaží ovlivnit druhé se slabší životní silou prostřednictvím pohybů rukou a gest společně s pozorností upřenou na ovládanou osobu. Při určitých onemocněních, jako hysterii, atd., tyto procesy využívají i někteří lékaři, a jsou schopni dosáhnout dočasného vyléčení a zmírnění bolestí, na něž nedokáží najít vhodný lék. Duchovnost na druhé straně je vědou duše, a pojednává tudíž o všech aspektech duše: kde v lidském těle přebývá, o jejím vztahu k tělu a mysli, jak zjevně působí skrze smysly a zpětně je ovlivňuje, o její skutečné povaze, a jak může být oddělena ode všech svých omezujících přídavků. Popisuje duchovní cestu s její bohatostí duchovních úrovní a podúrovní, duchovních sil a možností, a jejich rozdílnou hodnotou. Duchovnost odhaluje, co je svaté Slovo a jak s Ním být ve spojení, říká nám, že konečný cíl je sebepoznání a poznání Boha, neboli sjednocení duše s Nadduší, a učí, jak se toho dá dosáhnout prostřednictvím Surat Šabd jógy neboli Cesty Zvukového proudu, jak bylo popsáno na předcházejících stránkách.

KORUNA ŽIVOTA

229

KAPITOLA OSM

Závěr PŘEDCHÁZEJÍCÍ stručné ohlédnutí za hlavními náboženstvími světa a některými jejich moderními odnožemi objasňuje velice jasně všeobecnou tendenci k některým společným základním představám a myšlenkám: (a) že fyzický vesmír není více než malou součástí mnohem většího celku; (b) že stejně tak naše každodenní lidská existence je pouze zlomkem rozsáhlého a širokého systému života; (c) že za zjevným, fyzickým a lidským světem je Absolutní Skutečnost neboli stav Dokonalého Bytí, mimo změnu či záhubu, úplný sám v sobě, který je zodpovědný za všechno, co je, a přesto spočívá nade svým vlastním stvořením; (d) že této Skutečnosti a stavu Dokonalého Bytí může člověk (pod způsobilým vedením) dosáhnout zprostředkující mocí Slova, Božského proudu vyzařujícího Světlo a Harmonii, který představuje původní projevy Bezpodobného v podobu, a na jehož sestupné cestě přišly v existenci všechny říše a oblasti. Jestliže všechna náboženská zkušenost ukazuje jedním směrem, proč je potom, ptáme se, na půdě náboženství tolik konfliktů a sporů? Proč oddaní každé víry považují tu jejich za jedinou správnou a všechny ostatní za mylné? Proč tato dogmatická víra v duchovní monopol, a kde se vzaly svaté křížové výpravy, masakr bartolomějské noci, španělská inkvizice či komunální násilí v Indii v roce 1947? Otázka je oprávněná, a důvody, které je k jejímu zodpovězení třeba uvést, jsou mnohé a rozsáhlé. První věc, které si při srovnávací studii náboženství musíme povšimnout, je jeho existence na různých úrovních. V jádru každého z hlavních náboženství stojí praktická mystická zkušenost nějakého velkého mudrce či posloupnosti mudrců.

KORUNA ŽIVOTA

230

Kolem tohoto středu se nahromadily přidané sociální kodexy, obyčeje a rituály. Jádro tak může být mystikům různých dob a zemí společné, sociální kontext, ve kterém je prožíváno a sdělováno, se však musí nutně lišit. Obyvatel Západu na znak úcty s hlavy smeká, zatímco v Orientu člověk hlavu pokrývá. Hinduista, žijící v zemi, kde je množství řek a hojnost vody, provádí před modlitbami koupel, zatímco jeho muslimský protějšek, pocházející z arabských pouští, se spokojí suchou koupelí pískem. Evropan, žijící v chladnějších oblastech, nepociťuje žádnou z těchto nezbytností. Takové rozdílnosti ve zvyklostech se rozšiřují i do ostatních sfér. Polygamie může být zákonná pro muslima, je ale hříchem katolíkovi. Uctívání model může být zcela přijatelné v hinduismu, puritánovi se však protiví. Skutečností je, že všichni náboženští vůdci zdůrazňovali potřebu zachovávání vysokých etických měřítek, jejich etika však nebyla nikdy povahy absolutní. Brali v úvahu sociální podmínky převládající mezi lidmi v dobách, kdy přicházeli, a snažili se je pozvednout k tomu nejvyššímu možnému, když jejich cílem nebylo ani tak znormování vnějších zvyklostí, jako vnitřní čistota srdce a dobrá vůle vůči bližním lidským i mimolidským tvorům. Ježíšovi bezprostřední posluchači možná nedokázali docenit pravdu jeho tvrzení, že nepřišel Zákon "zrušit," nýbrž "naplnit," a přesto zatímco Mojžíš ohlašoval pravidlo "oko za oko, a zub za zub," učil Ježíš své žáky milovat své nepřátele a nastavovat pravou tvář, uhodí-li je v levou. Mojžíš promlouval podle podmínek své doby, a Ježíš podle své vlastní, takže se etika křesťanství odlišovala od židovské, ačkoli je to rozšíření starší víry. Vlivem působení činitelů, které se, jak jsme viděli, uplatňují ve vývoji náboženství jako sociální instituce, vytváří kolem sebe každé náboženství odlišný systém zvyklostí, dogmat a rituálů. To, že se tento systém v každém případě liší, nutně vede oddané každé víry k pocitu, že jsou odděleni od příslušníků

KORUNA ŽIVOTA

231

jiných věr, a to nejenom, co se týče oblečení a způsobů, nýbrž i charakteru jejich sociálních představ a postojů. Přesto životy velkých duchovních vůdců jako Ježíše a Buddhy odhalují, že zatímco každý z nich přijal a rozšířil normy chování svého vlastního lidu, přesto nikdy nezapomněli, že všichni lidé jsou bratři, a chovali se ke členům jiných společností se stejnou úctou a respektem, jaký prokazovali vlastním. Za různými vnějšími podobami, jež charakterizují život, viděli pulzovat stejnou Jednotu Bytí, a z této úrovně pohlíželi na celé lidstvo. Co bylo možné pro velké zakladatele náboženství, mělo by být možné i pro ty, kdo tvrdí, že je následují. Avšak pohlížíme-li na věci tak, jak jsou, zjišťujeme, že této možnosti vzájemné komunikace, spolupráce a porozumění mezi různými vírami bylo zřídka kdy, jestli vůbec kdy dosaženo. Mystik jako Šrí Rámakršna může prakticky demonstrovat vnitřní jednotu všech náboženství,* my ostatní však takovou věc pochopit nedovedeme. Faktem je, že každé hlavní světové náboženství po odchodu svého zakladatele narostlo v instituci se správou svých záležitostí řízenou kněžstvem: pandity v Indii, mulláhy a maulvíny v islámu, farizey a rabíny v židovství, a mnichy a biskupy v křesťanství. Tento rozvoj umožnil rozšíření poselství velkých zakladatelů k takovému množství lidí, které oni sami nemohli nikdy instruovat. Buddha se osobně setkal s mnoha lidmi, na něž měl přímo vliv, jaký byl však jejich počet ve srovnání s těmi milióny, kteří uslyšeli doktrínu Dharmy, když Ašóka vytvořil různé sanghy neboli řády buddhistických mnichů, dvě století po Buddhově smrti? Kromě toho bylo umožněno pokračování jeho poselství skrze následující věky. Buddha přišel a odešel, Ježíš mohl být obětován na kříži, *

Šrí Rámakršna, aby si ověřil pravdu, že všechna náboženství vedou ke stejnému duchovnímu cíli, praktikoval postupně vnější i vnitřní cvičení hinduismu, křesťanství a islámu, a ve všech případech zjistil, že dosažený cíl je stejný.

KORUNA ŽIVOTA

232

ale sangha a církev pokračují a udržují jejich učení při životě v širokém rozsahu, což by nemohlo být uskutečněno, kdyby se žádné takové instituce nevyvinuly. Jestliže však institucionalizace učení velkých duchovních vůdců umožnila jejich propagaci a pokračování, vedla také k jejich proměně. Poselství Krista nebo Buddhy, jak je původně každý z nich předával, je jedna věc, v rukách církve a sanghy se však následně stalo druhou. Velcí duchovní vůdci byli pohnuti a vedeni bezprostřední vnitřní zkušeností, a právě tato opravdovost spočívá i v jádru jejich učení. Své učení také viděli jako něco univerzálního, něco skrytého uvnitř v každém člověku, a k tomu směrovali pozornost svých žáků, když etickou stránku používali jako páku duchovního rozvoje. Když jejich úkol po jejich odchodu převzaly prudce se rozpínající organizace, které s časem narůstaly do větší složitosti, nedá se ode všech jejích členů očekávat, že dosáhli stejných výšek, nebo dokonce že vůbec kdy zahlédli vnitřní mystické říše. Není potom divu, že s růstem církve, atd. se zájem ve všech náboženstvích přesouval z mystického spíše k etickému, obřadnímu a dogmatickému; krátce, od univerzálního k partikulárnímu. Pouze vzácná duše dokáže proniknout skrze temný vnitřní závoj, avšak za každou takovou bytostí může milion, ba miliarda lidí probírat problémy etiky, konat vnější ceremonie a zastávat rezolutní názory na nejrůznější věci; názory, jež nejsou inspirované a potvrzené osobním zážitkem, nýbrž pochycené na tržišti života. A tak zatímco nenacházíme žádný tuhý rámec rituálů, dogmat a vnějších předpisů v učení Ježíše samotného - kde je vše pružné a poddajné, vždy v pohotovém stavu, kdykoli k službě mystickému poselství s růstem křesťanské církve se tuhý rámec objevil. Jakmile se odehrála tato změna, vyrůstaly mezi stoupenci Ježíše a jiných věr nové bariéry - které nikdy předtím neexistovaly.

KORUNA ŽIVOTA

233

Co více, vzestup kněžstva zapůsobil ještě v jiném směru. Církev musela ve své fázi růstu ve většině případů bojovat proti silné převaze, jako se obyčejně všechno nové setkává se silným odporem. Mohla nabízet jen kříž nebezpečí a hrozbu ztráty, nikoli nárůst blahobytu. Kdo do ní vstupoval, vstupoval z přesvědčení, ne pro lásku k moci. Jak byla však církev jednou přijata, začala nad lidmi prosazovat značnou vládu. Ti jí nabízeli dary a privilegia, a učinili ji konečným arbitrem nejenom ve věcech duchovních, nýbrž i ve věcech světských. Tak začal proces, kterým se kněžstvo obrátilo od vnitřního k vnějšímu životu, od sebezapření k světské moci. Aby uchránila svou pozici, podporovala církev nárůst doktrín a tradic, které upevňovaly její monopol moci. K vlastnímu posílení vytvořila svatozář kolem oltáře, v jehož službě byla, a zatratila oltáře, kde neměla podíl. Jestliže si samozvaní služebníci Jehovovi, či sluhové nějakého jiného jména božstva, měli zachovat a rozšířit své postavení a moc, bylo pak nutné, aby všichni bohové filištínců a pohanů byli zatraceni. Faktory, které jsme uvážili, působí v každém oboru lidské činnosti. Historik je si až příliš dobře vědom osudu každého nového hnutí, ať již náboženského či světského charakteru. Vzniká s člověkem s vizí, prochází rychlým rozmachem v rukou těch, koho jeho příklad přímo inspiroval, a poté vchází v proces postupného odumírání a úpadku. Sestup od pulzující vize k mechanickému dogmatu není vlastní pouze náboženství, přesto však jsou v případě náboženství jisté příznačné rysy, které se jinde nevyskytují. Tyto jedinečné problémy pramení právě z mystické zkušenosti v jádru každého náboženství. Mystická zkušenost, jak jsme viděli, dosahuje úrovní existence, do nichž nemají lidské bytosti normálně přístup. V jakémkoli věku si může jen hrstka, ba méně než hrstka činit nárok na jejich dokonalé poznání. Je to zkušenost ve své povaze jedinečná, neboť obsahuje takovou bohatost, nesmírnost a krásu, jež v pozemském

234

KORUNA ŽIVOTA

životě nenachází srovnání. My na pozemské úrovni však můžeme pochopit její význam pouze v rámci naší vlastní omezené světské zkušenosti. Chce-li nám mystik sdělit něco ze svého jedinečného zážitku (ne pouze skončit v mlčení či v negativistických výrocích védántisty nebo Sv. Jana z Kříže), nemá na vybranou, a musí se uchýlit k metafoře a podobenství. V Masnaví Maulány Rúmí čteme: Nepatří se, abych vám řekl více, neboť říční břehy moře nepojmou. Ježíš se v této souvislosti vyjádřil zcela jasně, když mluvil ke svým nejbližším žákům (kterým přímo předal bezprostřední vnitřní zážitek): Vám je dáno znáti tajemství Božího Království; ale těm, kdo jsou vně, podává se všechno v podobenstvích. SV. MAREK

Jestliže přímá výpověď bývá omezena posuzovatelnými kvalitami daného předmětu, obrazné vyjádření žádnou takovou překážkou netrpí. Básníci popisují svou lásku k ženě slovy růže, hvězda, melodie, plamen, měsíc, atd. Mystikové užívali stejnou licenci, když hovořili o své lásce k Bohu. Avšak zatímco posluchači básníka mluvícího o lidské lásce jsou si stále vědomi, že se používá metafor, neboť dobře vědí, co je žena, nemají ti, kdo poslouchají mystika, žádné takové srovnání, a často začínají zapomínat, že to, co říká, je pouze obrazné. Výroky člověka duchovní vize jsou pak často brány doslovně, jsou-li míněny pouze metaforicky, a metaforicky, jsou-li míněny doslovně. A tak když Ježíš nebo Mohamed prohlašoval, že je syn či mesiáš Boží (jako to říkaly všechny velké duše, které splynuly s Božskou Vůlí), docházelo se v obou případech k závěru, že je doslova jediným synem Všemohoucího. Nebo opět, když Ježíš říkal, nemluvě ze svého postavení jako konečného jednotlivce, nýbrž z pozice Věčného Božského principu, který ztělesňoval:

KORUNA ŽIVOTA

235

"Nikdy vás neopustím aniž vás zanechám až do konce světa," byl pochopen doslova. Takže hledat aktivní duchovní vedení od žijícího učitele se po Ježíšově odchodu stalo znakem nevěry, a bylo proto pasováno na kacířství. Ale když Ježíš zcela doslovně hovořil o "jednoduchém oku" nebo o Bohu jako o "Světle," mělo se za to, že poukazuje obrazně na neporušenost svědomí a světlo rozumu. Není tedy divu, že s každým takto mylně vykládaným výrokem se objevují významy, které mudrc, který jej vyslovil, neměl nikdy na mysli, a v jeho jménu jsou předkládána dogmata a doktríny, které mají máloco společného s univerzálními vnitřními zážitky, které jej inspirovaly. Tak mezi jedním a druhým vyznáním povstávaly rozdíly v doktrínách, které nebyly nikdy v záměru jejich zakladatelů. Navíc, vnitřní říše jsou tak nesmírně obsáhlé a různorodé, že žádný mystik nemohl nikdy doufat, že poukáže na všechny aspekty vnitřní existence. Přinejlepším může zmínit nějakou jejich část, a ta nemusí být přesně stejná, jako ty, o kterých mluvili ostatní; a to s tím výsledkem, že čtenáři, který sám nemá do vnitřních říší přímý přístup, se mohou jevit určité rozpory ve spisech jednoho a druhého mystika, které ve skutečnosti neexistují. Dále, ne všichni mystici dosahují nejvyššího duchovního cíle. Pouze nemnohým se podařilo zcela proniknout závojem vnitřní temnoty, a z těch se většina nikdy nedostane za první vnitřní duchovní úroveň. Ti, kdo dokáží projít dále, z většiny nikdy nepřekročí druhou úroveň, atd. Každá z těchto úrovní má své zvláštnosti a charakteristické vlastnosti, a zatímco vyšší oblasti obsahují a udržují nižší, jsou si obyvatelé nižších úrovní zřídka kdy vědomi existence rovin vyšších. Každá úroveň se ve srovnání s předešlou jeví jako dokonalost sama, a každý mystik, který hovořil o své božské zkušenosti, ji popisuje jako vrchol a cíl duchovního postupu. Nevyhnutelným důsledkem potom je, že se setkáváme s popisy Absolutního, které, i s patřičným ohledem na rozdílnosti obrazného jazyka,

KORUNA ŽIVOTA

236

nesouhlasí. Ježíš hovoří o Božském v Jeho otcovském aspektu, Šrí Rámakršna v Jeho aspektu mateřském. Sánkhja mystici hovoří o Bohu, Prakrti a Átmanu jako o navždy oddělených; Rámánudža jako o příbuzných, nikdy však nesplývajících v jedno; zatímco Šankara je vidí jako jednostejné podstaty, a jejich oddělení nikoli skutečné, nýbrž jako pouhý klam. To vše do mysli běžného čtenáře vnáší mnoho nejasností. Kdyby však potkal toho, kdo dosáhl nejvyšší říše a je obeznámen se zážitky ze všech vnitřních úrovní, všechny protiklady by zmizely, neboť takový může prokázat, že ačkoli šest slepců učinilo zjevně nanejvýš protikladné výroky o povaze slona, přesto je dokázal někdo, kdo viděl slona celého, nakonec urovnat. V této souvislosti nabývá učení Surat Šabd jógy ještě jiného významu. Již jsme s jistou obsažností viděli, jak představuje nejrychlejší, nejpraktičtější a nejvědečtější prostředek k duchovnímu cíli člověka. Nyní můžeme dodat, že tím, že jej vezme do nejvyšší z duchovních úrovní, do místa, kde Bezpodobný přichází v podobu, poskytuje mu zcela nejvýhodnější pozici, ze které může nahlížet na široké pole duchovnosti. To, co by druhé uvádělo ve zmatek, zanechává zkušeného znalce na této Cestě klidným. Protiklady pod jeho dotekem mizí, a to, co jednou mátlo, se po jeho výkladu urovnává v dokonalý řád. Takový rozumí všem duchovním i pseudoduchovním hnutím, se kterými se dnes setkáváme. Dokáže na přání vniknout do vnitřního zážitku, který může každé z nich nabízet, a je nejpovolanějším k posouzení jejich poměrné hodnoty. Nezatracuje ani nenapadá; není pohnut nenávistí či odporem. Viděl, co je Nejvyšší, a jeho cílem je vzít k Tomu své bližní lidské bytosti tou nejhladší, nejhbitější cestou. Ví, že život uvnitř se nesmí zaměňovat s životem vně, a zvěstuje své poselství nikoli jako zákoník, nýbrž jako vědu: "Pokus se uvnitř," říká nám, "a dívej se sám za sebe."

KORUNA ŽIVOTA

237

Věda, kterou učí, není nová. Je nejstarší z věd. Protože však byla v minulosti často spojována s mnohým, co jí nebylo vlastní, chce ji uchránit v jejím čistém stavu a původní nádheře. Přivádí k logickému závěru mystické pravdy uložené ve všech velkých písmech a zdůrazňuje, že jestliže Bůh je ve své prvotní podobě Světlo a Hudba, pak kdo chce k Němu zpátky přijít a splynout s Ním, musí právě k Nim se vnitřně obrátit, a k žádnému jinému prostředku. Kde byl chaos, přináší řád, kde bylo zoufalství, přináší naději, a každému z nás, ať jsme jakéhokoli postavení, nabízí vždy nějakou útěchu, nějaké osvícení.

KORUNA ŽIVOTA

238

REJSTŘÍK Význam cizích názvů je většinou vysvětlen v textu, obvykle při jejich prvním uvedení. Hvězdičkou *) jsou označeny podrobnější definice a výklady.

REJSTŘÍK

Abdul Razzáq Káší, 132, 200 abhjás, 45 absolutní, 113, 115, 120, 122, 126, 149, 179, 180 abstraktní zvuk, 200 Ádi Granth, 203, 205* Ádi Puruš, 107 Áditja, 176 Adonaj, 68 advaitismus, 4, 6, 113-122* Ádžňa čakra, 60-63, 65,* 66 Agam, 107 Ágja čakra, viz ádžňa čakra agni, 11,* 76 Aham-Brahm-Ásmi, 14, 82* ahankár, 22, 60, 67, 94, 117,* 138 ahinsa, 23, 24, 25 Ahura Mazda, 107-110* Ajam Átmá Brahma, 14, 69, 82 ákáš, 10, 11,* 34 Ákáš Bání, 94,* 133* Akšar, 86-87 p. Akšary, 60 Alakh, 107 Alláh, 197-199 Anáhata čakra, 51,* 60 Anám, 135* Anámí, 107, 130* Ánand jóga, 17 ánand-maj kóš, 14,* 66, 67, 75 džívy, 75 And(a), 49 Anhad, 86 p. Anhad Bání, 205, 211 Anhad Nád(a), 200 anna, 63, 72,* 73 anna-maj kóš, 16, 66, 67, 74 džívy, 74 Antahkaran, 21, 60, 117 Antar kumbhaka, 42, 43 anubhava, 71,* 119,* 126 apána, 36, 89 aparigraha, 23, 25 Ardžan, Guru, 203, 205, 210 árdžava, 26 Ardžuna, 97, 100, 106 Ásana, 29-37*

239

astéja, 23 astrální, 15, 41, 58,* 132,* 148* astrální světlo, 91 Ašabd, 179 ášramy, 77* Aštánga jóga, 22-79,* 88 márga, 127 átman, 21,* 22,* 39,* 45, 73, 75, 93, 98, 103, 114-117, 119-121, 125, 143, 148 Aum, viz Óm Aurobindo, 212 ávarana, 17, 22 avidjá, 21, 115 Avjakta, 87 p. Baba Faríd, 3, 200 Baba Garíb Dás, 86 p. Babylon, 188 Bahá'U'lláh, 133, 158, 201 Bakchus, 197 Bala, 55 Bandhy, 34-36,* 56, 84, 88 Bang-i Iláhí, 133, 200 Bang-i Qadím, 94, 120 Bání, 211 Basti, 62, 85 bdělý, 113, 114, 115, 178, 186 Bennett, John, 215 Bergson, 71 Bernard, Sv., 172 bezejmenný, 150, 158, 168 bezeslovné, 135, 180 bezpodobný, 150, 174,* 168, 209 Bhadžan, 145, 147 Bhagavad Gíta, 49, 97-99, 104-105,* 121 Bháí Nand Lál, 210 Bhakta, 72, 99-101, 127, 129, 130, 131, 149 Bhakti jóga, 5, 7, 95-97, 99, 106 Bhanvar Gupha, 86 p. Bhúr, 50, 132 Bhuva, 50, 132 Bikkhu buddharakkita, 26 Bindu, 64 blaho, blaženost, 14,* 15,* 16,* 51, 57, 66, 68,* 72-75*

REJSTŘÍK

Blake, William, 80 Blavatská, 213 Bódhisattvové, 182, 183 Bohočlověk, 64, 101, 159, 160, 163, 168, 171 Božský Proud, 183, 218 Božská Vůle, 206, 233 Božství, 120 Brahma, 19, 95, 106, 159 Brahmačárja, 23, 24, 27, 45, 77 Brahman (Brahm), 4, 37, 78, 95, 106, 107, 113, 115,* 119-122,* 126,* 127, 177-179* Brahmánd(a), 50, 106,* 107 Brahmándi (Nidž manas), 22 bráhmanismus, 210 Brahmarandhra, 51, 56, 59, 144 Buddha, 3, 26, 33, 50, 97, 99, 138, 180, 220,* 221 Buddhi, 22, 60, 67, 94, 117,* 121 buddhismus, 180-183* Bůh, 64, 65, 74, 75, 91, 120,* 149, 150,* 153, 155, 156, 158, 160,* 166, 167, 169, 170, 171, 179, 182, 191,* 193,* 195, 196, 204, 223, 224, 226 Bulleh Šáh, 200 Cesta, 3, 92, 96, 97, 103, 106, 180, 182, 186, 199, 205-206 Mistrů, 4 jogínů, 62 Ježíše, 189, 191, 193 cudnost, 139, 141 cvičení, 45, 98, 100 Čaitanja, 71* Čaitanja Maháprabhu, 96 Čaitanja samádhi, 35, 36, 71* Čaitanmája, 22* čakry, 41, 51, 60-63,* 66, 91 Čala (džapa), 83 Čandra bhédana, 43; kanál, 41 čas, 64, 114, 125, 128, 209 Čhándógja upanišad, 41, 74, 176, 180 Čid-ákáš, 40, 91 Čit, 4, 8, 21,* 22,* 31,* 60, 67, 94, 117* Čit vrtti, 68

240

niródha, 4, 8, 32 Dádú, 169 Danielou, Alain, 88 Daršan, 51 Darwin, 213 Dasvan dvár, 86 p. dedukce, 118 dech, 42,* 83 Dhanna, 203 Dhárana, 23, 49-54 Dharm khand, 208 Dharma, 24, 182, 183 Dhauti karma, 85 Dhjána, 23, 31, 49, 64,* 66-67 Dhjáninové, 214 Dhun, 159, 211 Diamantové samádhi, 183 disciplína, 148, 165 dokonalost, vnitřní, 204 dotek, 50, 55, 58 dualismus, 75, 99, 101, 106, 113 dualita, 9, 106, 113, 126 duch, 11 odosobnělý, 3 osvobozený, 122, 146-147 Duch Svatý, 9, 120 duchaplnost, 205 duchovní, centra, 57 cvičení, 33, 40 oblasti, 86-87 p., 91 proud, 10, 144, 145 úroveň, 55, 95 duchovnost, 79, 165, 215, 217 Duše, vnitřní člověk musí vystoupit nad tělesné vědomí, 3 sídlo, 4 sjednocení s Nadduší, 6 životní princip a původní příčina, 10 životní proud, 10 osvobozená, 16 sídlo džívanátmanu, 71 základní kvalita blaha, 72 propustit d. ze své moci, 75 pravé poznání je počinem d., 117 vede d., 148 konečně uniká, 209

REJSTŘÍK

dýchací energie, 36 dýchání (také pránájáma), 42,* 44* Džada samádhi, 35,* 71 Džagrat, 95, 114, 178 Džanaka, 93 Džap Dží, 205-210 Džapa, 23, 24, 82, 83, 100 džinismus, 27 Džíva, podmíněná duše, 21* vtělená duše, 22* spojená s minulými Mistry, 64 zbavena podmíněného stavu, 75 zdá se oddělená od Brahmanu, 106 uskutečňuje jednotu, 113 stejné podstaty jako átman, 115,* 120* pomoc od Satguru, 148,* 160, 165 Džíva-átma, 71 Džívan-mukta, 16, 122, 147 Džjóti, 106, 133 márg, 148 Džňána (také viz Gján), clona kolem duše, 73* znemožňuje vyšší stav, 73 neposkytuje svobodu dále než je sama, 128 v možnostech nemnohých, 129, 143 podřízená moci Šabd, 132 Džňána čakšu, 71 Džňána jóga, 5, 17, 96, 97-99* Džňána jogín, 127, 128 Džňánin, 74, 99, 128, 129 Džóti, viz džjóti Ego, 102, 103, 108, 117, 121, 169, 206 egoismus, 98, 107 Ék-Akšara, 94* Ékágrata, 44, 53,* 95* Ékánkár, 120 Ékó Aham Bahusjám, 95, 120 Eliot, T. S., 128 empirické poznání, 116-120 energie, 12 esenciální slyšení, 183 Essejské Janovo evangelium, 140-141 éter, 10-11, 16, 52, 120

241

etika; viz nijamy, sadáčár, jamy evangelia, 120, 188-195 existence, 117 Exodus, 27 Filozofie jógy, 121, 122 flétna, 134, 200, 214 fyzický, 131 svět, 64, 66 Gabriel, 133 Gagan, 159 Gájatrí, 82, 177-179 Ganéša, 61 Gáthy, 107-110, 187 Gaudapáda, 4, 75, 77, 113 Ghár-i Hirá, 197, 199, 200 Gján, 5, 6, 12,* 74,* 128, 143 Gján khand, 208 Góbind Singh, 204, 210 Górakh (Górakša) sanhita, 40, 88 Grhanda sanhita, 34 Grhasthové, 78, 153 Grhastja, 77 Guda čakra, 59, 61, 63, 64, 67* Guny, 21, 22,* 72, 105 Gurbání, 156 Gurmukh, 159 Guru, vedení G., 44 meditace na G., 64 opravdový G., 65, 154, 159* vztah k čéla, 77 nařizoval Ardžunovi, 106 první lekce G., 137 jako vnitřní učitel, 145, 155 jako Slovo učiněné tělem, 148 jako skutečný Par-Brahm, 159 sikhů, 210 poskytuje opravdové Slovo, 211 rozžatá svíce, 162 učí zdarma, 163 živí se sám, 163 hovoří ze zkušenosti, 164 obrací temnotu ve světlo, 165 Guru-šiš, 155, 159, 171* Háfiz Šírází, 200 harmonie, 173, 185 Haq, 83 Hatha jóga, 17, 30, 33, 45, 62, 80,

REJSTŘÍK

83-90,* 127 Hatha jóga pradípika, 42 Hatha jógin, 35, 154 hinduismus, 174-180,* 204, 210 hinduisté, 82, 100 Hiranjagarbha, 19, 75, 113, 176 hltanový plexus, 60 hora proměnění, 144 Hrdaja, 61, 66* Hrdja čakra, 66 Süan-ťiao, 184 Hú, 83, 201 hudba, 200, 202, 205, 211 Huxley, Julian, 90, 213 hypnóza, 217 chamtivost, 45, 138 chléb, živý, 194 Chusrou (Chusrau), 156, 202 Ida, 41, 45, 59, 89 Inájat Chán, 200, 210 Inájat Šáh, 151 Indra, 15, 55, 137 Indri čakra, 63, 66 Indrije, 49, 51 iniciace (zasvěcení), 136, 144, 150, 165 Inkvizice, 218 instituce, 211, 212, 219-221 intelekt, 12, 55, 73, 195 intelektuální, 12, 136, 204 intuice, 51, 71, 118, 196, 215 islám, 196-202 Ism-i A’zam, 200 Iša upanišad, 177 Išt, 64 Išt-déva, 6, 64, 65, 98, 99, 129, 131 Íšvara, 115, 120, 129 Izajáš, 195 Izák, 197 "Já jsem" aktivita, 212-213 Jádžňavalkja, 4, 8 Jadžny, 96, 109 Jama, 95 Jamy a nijamy, 23-27,* 37, 43, 48, 56, 78, 87, 182 Jedna, 94, 113, 118 jednání, 182

242

jednobytí, 160* jednoduché oko, 64, 144 jednoduchost, 137, 142, 151, 187 jednota, 120, 205, 210, 213, 220 Jehova, 222 jemné, tělo, 15, 41, 67, 89, 120 úrovně, 67 j. aspekt, 69 j. meditace, 64 Jeruzalém, 199 Ježíš, 140, 157, 165, 188-196 jméno, 150, 184 Jóga, 4,* 19-22* viz Aštánga jóga, Surat Šabd jóga, Bhakti jóga, atd., nebo také Obsah Jóga nidra, 56, 71 Jógéndra, Šrí, 88 Jogín, 4, 47, 62, 69, 75, 86, 89, 91, 107, 150 jógíšvara, 86 p., 107 Jóni, 34 Jonson, Ben, 5, 71 Kabír, 60, 66, 68, 79, 115, 150, 153, 155, 203, 204 Kabír pánthíové, 63 Kaivalja, 36 Kaivalja samádhi, 72 Kál, 106 Kál a Mahákál, 128, 131 Kalám-i Qadím, 200 Kálí, 149 Kalima, 94, 120, 134, 173,* 200, 202 Kanth čakra, 58, 63, 72 Karm khand, 209 Karma, zbaven svazujících účinků k., 7 poznání k., 53 druhy k., 70 důležitost a osvobození od k., 96 jako forma jógy, 102-104 čin svázané džívy vytváří ještě více k., 121 říše za oblastí k., 209 Karma jóga, 5, 7, 102-104 Karma jogín, 103, 104, 127 Karma kšétra, 7, 96 Karmické vibrace, 165

REJSTŘÍK

kasta, 203, 210 Katha upanišad, 55, 93 kauzální tělo, 15, 21, 58, 67, 121* kauzální úroveň, 67, 95 Khat šástry, 19 Khéčarí mudra, 34, 35,* 52, 71 klam, 125 konání, 96, 97, 102, 103 konání v nekonání, 7, 103* koncentrace (soustředění), 49, 144,* 145,* 147, 153, 165 kontemplace, 64,* 66, 69,* 98, 181, 209 hrubá, 64 jemná, 64 nejvyšší, 66 jóga k., 66, 97 kontrola smyslů, 24 Korán, 198-200 Kóše, 12,* 13, 15, 44, 66-67, 73-74, 93, 128, 146 Krije, 62, 84 Kristus, Ježíš, 15, 27, 50, 84, 100, 101, 112, 138, 140, 157, 165, 188-196 Kršna, 26, 93, 94, 96, 97, 104, 106, 149, 170, 200 křest, 15, 164, 192 křesťanská, 83, 84, 170, 175 církev, 221, 222 Křesťanská věda, 214 křesťanství, 188-196,* 212, 213, 219, 220 Kšar, 86-87 p. Kúh-i Tóra, 144, 200 Kumbhaka, 42, 43, 62 Kundaliní, 44, 92 Kundaliní šakti, 62 Kunadalinická energie, 151 Laja jóga, 80, 90-92,* 127 Lao-c’, 184 láska, 108, 129,* 149, 153, 157, 168*-172, 189, 191, 192 Latihan, 215 Lávanja, 55 léčení, 81, 214 lev, 161, 162

243

lóbha, 45, 138 Logos, 120,* 133,* 175 lotos, 50, 60 Lví řev Dharmy, 182 Madždžhima patipada, 26 Mahá bandha, 34 Mahá kál, 128, 131 Mahá mudra, 34 Mahásattvové, 182, 183 Mahávíra, 3 Mája, 6, 9, 11, 20, 106, 115, 206 Manan(a), 98, 106 Manas, 22, 38, 44, 45, 60, 66, 67, 72-74, 94, 117, 121 Mandukja upanišad, 94 Manipúra čakra, 51 Manipúraka, 60 Manó-maj átma, 46 Manó-maj kóš, 13, 16, 17, 46, 66-67, 74 Mansická energie, 78 Mansik jóga, 55 Mantra, 80-82, 144, 177-179 nabitá vnitřní mocí, 144 věnovaná vnitřní moci, 82 účinnost m., 82 zakázaný typ m., 82 nepřátelská m., 82 její síla, 144 opakování m., 80, 81 siddhi, 81, 95 Mantra jóga, 80-83,* 127 Manu, 24 Maqám-i Haq, 87 p. Masnaví, 223 mediátorství, 216 Medína, 197 meditace, 41, 51, 62, 64,*-66, 139, 190, 198 jóga m., 104 Mekka, 197, 199, 210 melodie, 58, 133, 148, 150, 190, 201 mentální síly, 56, 67, 80 mesmerismus, 217 mícha, 41 milost, 161, 171 říše m., 209

REJSTŘÍK

Minóčéhr Hormusdží Tút, 107 Míra, 96 Mistři, 4, 94, 136, 147-150,* 154,* 157, 158, 160, 162, 202-203, 207, 21, 211 žijící, 50, 156, 162, 188 minulí, 64, 65 sebeovládnutí, 109 moc, 53, 80, 81, 115, 120 modla, 49, 101 Mohamed, 197, 199, 200 Mojžíš, 27, 132 Mókša, 102 moudrost, 35, 116, 155, 200 Mudry, 34-36, 52, 56, 84, 88, 91 Mukti, 93 Múla mantra, 82, 178 Múla čakra, 59 Múladhára, 60 Múladhára čakra, 41 Murray, prof. J. M., 117 Muršid-i kámil, 154, 167 muslimové, 83, 94, 100, 115, 202, 210, 219 muslimští, faqíři, 83 šíité, 84 mysl, 21,* 22, 41, 44, 47, 57-58, 6667, 83, 91-92, 114*-119 náplň m., 4, 7, 52, 186 kvalita m., 182 univerzální m., 21-22 pět stavů m., 53 mysticismus, 184, 200, 204, 212 mysticismus Zvuku, 200, 210 mystický, 190, 195, 203, 204, 211, 221 Nábhi, 51 čakra, 61, 63, 66 náboženství, 3, 5, 24, 180, 182, 193, 196, 203, 218 Nád(a), 94, 120, 180, 187 nadduše, 4, 10 Nádí, 41, 43-47, 50, 51, 59, 91, 201 jemné, 41 šuddhi, 44 negativní a pozitivní, 45, 91 sluneční, 46

244

Nám, Naam (Slovo), 9, 68, 94, 120, 134, 135, 148, 150, 160, 173, 205-207 Náma-rúpa-prapaňča, 126 Nának, Guru, 38, 79, 101, 112, 139, 159, 203-211 Narén (Vivékánanda), 112 narkotika, 139 naslouchání, 98 Nauli, 62 Nauli karma, 86 nebe jogínů, 62, 86 nebytí, 120, 185 nečistoty, mentální, 17, 22 nedualistický, 113, 121 Néh-Akšar, 86-87 p. Néh-Akšara-Para, 60, 87 p. Néh karma, 7, 96 Néh karmí, 147 nehraná hudba, 211 nehybný, střed, 160 bod, 7, 64, 137, 144, 147 n. ticho, 94 nepodmíněný, 180 nepřipoutanost, 99, 108, 127, 128, 138 nerv bloudivý, 62 nevýslovné, 143, 184, 186 Néti karma, 85, 87 Nidá-ji Asmání, 133, 200 Nidž manas, 22 Nijamy, 23-27, 56, 87, 182 Nirvána, 183 Nirvikalpa, 69, 70, 122 Nirvikalpa samádhi, 122, 215 Niškáma, 138 Notovitch, Nicholas, 189 p. Novoplatonici, 175 Nuqta-i sawdá, 144 Oběť, 13, 83, 97, 105, 176, 169, 209 objekt, 7, 57, 117,* 121 Oblak nevědomí, 170 oddanost, 75, 96, 98-100, 108 odpoutanost, viz nepřipoutanost odpřažení, 19 odříkání, 23, 28, 84, 96, 105, 137, 138, 165, 181

REJSTŘÍK

oheň, 176, 182, 188 ochablost, duchovní, 37 oko, 48, 189, 200 Óm, 82, 94, 95, 132, 178 Óm Mani Padmé Húm, 82 Óm Tat Sat, 82 Omar Chajjám, 100 Ómkár, 94 opakování, 81, 82, 83, 100, 144, 147 osvícení, 12, 66, 93,* 143 osvobozená duše, 16 osvobození, 69, 93, 102, 107, 111, 165, 204 ovládaná mysl, 53 Pabulum vitae, 42 Padma, 41 Padma ásana, 30, 86 Pak Subéh, 214 Paňč agni, 84 Paňč Šabd, 205 Paňč šíla, 27 Par Brahm, 107, 159 Para vidjá, 3 Param-Átma, 4, 82, 87 p., 125 Parman, 7 pársové, 175, 188 Pataňdžali, 4, 8, 19, 22, 23, 29, 78, 80, 81, 91, 95, 126, 127, 131 páteř, 59 Pavel, Sv., 194 Pind, 49, 57, 63, 64, 91, 134 Pingala, 41, 45, 46, 59, 89 Pír, 207; Pír-i ráh, 154 písma, 119, 121-122, 132, 135, 136, 164, 180, 200, 203 planoucí zvuk, 134 plexus, 41, 57, 60, 62, 63 pluralita, 113, 115, 120, 126 podobenství, 136, 190, 191, 223 podstata, 9 pohlaví, 141 pohlcení, 57-59, 69, 72, 73, 90, 91 pochopení, 98, 116 pochva Brahmanu, 179 pokání, 28, 83 pokora, 44, 168, 172, 197 poslušnost, 108, 169, 171

245

potrava, 38-39,* 139-141* pouzdro, zakrývající duši, 12-16 povinnost, 97, 103 poznání, 12, 95, 96, 107, 108, 111, 112, 115-120 mysli, 51 říše p., 208 poznání Boha, 14 poznávací úroveň, 58 poznávající, 114, 116 poznávající mysl, 117* poznávání (kognice, vnímání), 51, 57, 66, 115, 122 pozornost, 55, 64, 69, 104, 108, 144* práce, 28, 102 Pradhán, 9, 10, 11 Pradžápati, 179 Pragna bhávna, 26 Prakrti, 7,* 9-13, 16, 45, 91, 106, 225 Pralabdha (karma), 70 pramen světla, 44 Pran tattva, 38 Pran-maj džívy, 74 Pran-maj kóš, 13, 47, 66, 67, 74 Prána, 35, 38,* 41 Prána jóga, 17, 34, 45, 47 Pránájáma, 23, 41-44, 47, 56, 57, 83, 131 Pránická energie, 42, 78, 129, 143 Pránické vibrace, 15 Pratjáhára, 23, 48, 49,* 57, 58, 62, 91 pravda, 116 prázdnota, 34, 35 Préma, 100 Préma bháva, 100 prostor, 114, 115,* 125126 Prthiví, 11, 34, 52 prvky (živly), 11, 16, 24, 50, 63, 120, 121, 176 překonání, 145, 150, 171 příčinnost, 114 připoutanost, 138* Púraka, 42, 44 Púran Guru, 143 Puruš, 45, 53, 91, 106 pýcha, 37, 45, 68, 138 Pythagoras, 175

REJSTŘÍK

Qavális, 202 Qijáma, 198 Rádža jóga, 17, 31, 41, 45, 80, 83, 88, 90, 92-93 Rádža jogín, 72, 92-94 Radžas, 95, 105 Radžasický, 178 Radžogun, 33 Rám, 115 Rámakršna Paramhans, 69, 100, 101, 112, 129, 220, 225 Ramana Maharši, 212 Rámánudža, 129, 225 Ravi Dás, 203 realizace, 22, 91, 94, 113, 122 Réčaka, 42, 44, 62 Rddhi a siddhi, 20, 55, 91 Rgvéda, 177, 178, 179 rituál, 105, 121, 122, 180, 194, 205, 210, 219, 221 Rosenkruciánství, 212, 213 rovnováha, 93,* 142, 143, 149 rozlišování, 97-98, 105 rozum, 71, 94, 168, 173, 195, 196, 205, 206, 208 Ršiové, 94, 126 Rúmí, Mauláná Džalálud-dín, 64, 149, 154, 156, 160, 200, 223 růženec, 81, 83, 100 Řekové, staří, 133, 175 Římané, 140, 175 říše pravdy, 209 Sač Khand, 134,* 209, 216 Sadáčár, 24, 28, 137, 142, 149, 182 Sádhak, 33, 37, 47, 77, 83, 89, 127, 144 Sádhana, sádhna, 3, 31, 38, 47, 49,* 55, 65, 73, 77, 86, 99, 137, 143, 147, 149, 155, 171 Sahadž, 152 Sahadž jóga, 8, 17, 63 Sahadž márga, 151 Sahadž samádhi, 215 Sahasrár, stahuje prány do S., 35 zabraňuje nektaru scházet níže ze S., 36 vitální dech plyne směrem k S., 43

246

pramen života, 44 sanjama na S., 51 s pomocí Anáhat Zvuku dosahuje do S., 62 vzhůru do S., 63 čakra, její sídlo, 71 neboli Sahasdal-kanval, 72 ze S. do jiných oblastí, 86 p. ústředí jemné oblasti, 91 oblast tisícilistých světel, 107, 145, 151 Sahdžó Báí, 156 Sákši, 114 Samádhi, 35, 49, 51, 56, 66, 68-75, 81, 94, 107, 121, 127, 130 Samána, 40, 53 samosvětelný, 8, 22, 104 Sámvéda, 179 Sánand samádhi, 51 Sančit karma, 70 Sanjama, 49-54 Sanjama (umírněnost), 88 Sánkhja jóga, 105, 111 Sánkhja mystici, 225 Sannjása, 139, 152 Sannjásin, 18, 77, 79, 178, 207 Sanskáry, 52, 72 Sanskrt, 60 Sant Mat, 4, 205 Sant Satguru, 99 Santóša, 23, 24, 45 Sarm khand, 208 Sat, 106, 117 Sat Lók, 86-87 p., 107, 134 Sat Nám, 148 Sat-čit-ánand, 117 Satan, 140, 191 Satguru, 135, 148, 154, 160, 165, 171 Satja, 23, 24 Satjam, 50 Sató, 106 Satsang, 142, 148, 166 Sattva, 22, 53,* 95, 105 Sattvická potrava, 38 Sattvický, 179 Saut, 132, 133, 173 Saut-i Samad, 200

REJSTŘÍK

Savikalpa, 69 sebekontemplace, 98 sebekritika, 165 sebeoběť, 108, 187 sebeodevzdání, 25, 97, 105, 169, 170 sebeosvícený átman, 116 sebepociťování, 117 sebeprosazující se ego, 110, 117 semeno, 46 sídlo duše, 4, 48, 63,* 65, 144, 145, 152 sídlo mysli, 47 Simran, 43, 144,* 145, 147, 152 sjednocení, 3, 4, 6, 107, 159, 217 Skutečnost, 65, 113*-115, 117-121, 125 sladěn, 206, 207 Slovo, svaté (Bůh v projevu), 8 být ve spojení se S., 14, 217 odlišné od zanikajících oblastí, 60 opravdový džňánin je ve spojení se S., 74 podstata, 87 p. ve srovnání s Óm, 94, 95 kdo je ve spojení se S., je zbaven Karem, 97 k poslouchání pro smrtelníky, 108 duchovní síla, Bůh v činnosti, 134 vyvěrá z Anám, 135 kdo byli ve spojní se S., budou mít spásu, 147 táhne duši vzhůru, 148 učiněno tělem (guru), 148 vztah k Sraoše, 187 žijící Mistr s neustálým spojením se S., 188 setí S. v srdcích lidí, 191 sešlo k Janovi, 192 na počátku bylo S., 132, 193 jako živá voda, 194 Mistři splynuli se S., 196 bylo slyšitelné Kristovi, 200 všepronikající, 205 zosobněné (Světec), 206 projevení Boží Vůle, 207 naladění se na S., 207 ve spojení se S., 207

247

všechno ve všem, 209 poskytnuto guruem, 211 žádný negativní vliv se nemůže přiblížit, 215 Božský proud vyzařující světlo a harmonii, 218 slunce, 174, 175, 176 služba, 102, 108 nezištná, 6, 25, 96, 108, 110 slyšení, 135, 145, 152, 165, 180, 182, 183, 190 slyšitelný životní proud, 135 Smith, Huston, 90 smrt, 62, 209* Smrt v Kristu, 170 Smrti, 8, 15, 19 smyslné žádosti, 45, 202 smyslová úroveň, 57, 67 smyslové proudy, 59, 63, 147, 152 smyslové vnímání, 3 smysly, 48, 55, 57, 116, 117 Snadná jóga, 150-152 Sóhang, 82 Sokrates, 175 Sóšiel Bódhi Dharm, 214 soustředění, viz koncentrace souznění, 36 spánek, 40, 57, 68, 71, 98, 115, 178 Sparša, 24, 58 spása, 160, 165, 181, 200 Sphóta, 87, 180 spiritismus (spiritualismus), 215-216* splynutí, 90, 158, 207 spojení (niterná komunikace) se Slovem, 14, 207 spokojenost, 45 Sraoša, 9, 94, 133, 173, 187, 188 srdce, 51, 65-66 stálost, kontemplace, 72 mysli, 49, 53, 72 stav míru, 44 stvoření, 115,* 207 Stvořitel, 115, 125, 201 Subud, 214 súfiové, 153, 155, 170, 200, 201, 210 Sukh ásana, 30, 42 Sukh púrvak pránájáma, 42-43

REJSTŘÍK

Sukhmana, 41, 44, 45, 59, 60, 91, 211 Sultán al-Azkar, 200 Surangama sútra, 182 Surat, 3, 144, 159 Surat Šabd jóga (také Sahadž jóga, Ánand jóga, Sant Mat), 3, 18, 131-173, 204, 210, 214, 225 súry, 198 Sušumna, 41, 43, 50, 59, 60 Sušupti, 14, 57, 95, 114, 178 Svádhišthána čakra, 45 Svádhjája, 23, 24 Svah, 50, 132 Svapna, 95, 114, 178 Svatá Germain [Žerména], 213 svatá harmonie, 50 svědčící Já, 121 svědectví, čisté, 115 skutečné, 114 světelná kontemplace, 64 světelnost, 14, 94, 117 světelný, 148, 165, 172, 183 světlo, 64, 65, 67, 114, 117, 119, 120, 131, 132, 134, 144, 145, 147-148, 162, 164-165, 168, 175, 176, 189, 190, 192, 193, 195 Šabda, 3, 14, 52, 53, 58, 94, 120, 132, 133, 154, 159, 173, 175, 179, 180, 187, 205 Šáh Nijáz, 200 Šakti, 106 Šams Tabrízí, 200 Šankara, 99, 111, 113, 118, 121, 122, 127, 225; —áčárja, 4 Šaría, 28, 200 Šat karma, 85 Šauča, 23, 24, 26 Šišja, 145, 155, 159 Šiv-nétra, 144 Šiva, 149, 159, 200, 208 Šiva sanhita, 59 Šivaisté, 63 Šruti, 9, 119, 180 Šruti márg, 148 štěstí, 69 Šúnjaka, 42, 62 Švétášvatara upanišad, 29

Taittiríja upanišad, 179 Tamas, 22, 95, 105 Tamogun, 33 Tamsický, 178 taoismus, 184-187 taoistický, 132 Tapa(s), 23, 24, 84, 181 Tasbíh, 83, 100 Tathágatové, 183 Tattvy, 38, 63 tělesné vědomí, 3, 165 tělo setby, viz kauzální tělo teosofie, 212, 213 Tisra til, 4, 144, 151 Tótapurí, 17, 129, 130 touha, 136, 138, 139, 142 transcendentní, slyšení, 165, 182 vědomí, 183 Trátak, 47, 57, 58 Trátak karma, 86 Trikúti, 86, 86-87 p., 107 Trilókí Náth, 67 třetí oko, 106, 144 Turíja, 178 Turíja pad, 93 tvořivé slovo, 187, 188 Udána, 40, 53 Udgítha, 94, 120, 133, 173 univerzální bratrství, 208, 210 univerzálnost, 101, 189, 203 Upanišady, 94, 131, 204 Váčak džňání, 73 Vadžróli, 34, 35 Vairágja, 22 Vaišnaví mudra, 34 Vaišnavité, 63, 81 Váju, 11, 53 Vák Déví, 94, 179 Vánaprastha, 77 Vasišt advaita, 129 Věčné Já, 114 věda, 76, 92, 111 Védántismus, 48, 212 Védántisté, 82 vědět, 122 vědomí, 69-72, 112, 114-117 védské hymny, 176

248

REJSTŘÍK

védské mantry, 82,* 178, 179 védský panteon, 174 védský věk, 176 Védy, 82, 94, 95, 118, 176 vegetariánský, 87, 140-141 vhled, duchovní, 69, 71 vibrace, 72, 81, 93, 95, 165, 182, 200 Vidéh mukti, 107 Vidéha, 52, 69 vidění, 94, 102, 119 vidění, transcendentní, 165 Vidjá, 115 Vidžňán, 12, 17, 57, 68, 73, 153 Vidžňán-maj, 66, 67 džívy, 75 kóš, 12, 16, 66, 74 Vidžňánická energie, 143 Vidžňánický systém, 153 Vijóg, 19 víra, 163, 171 léčení vírou, 81 Višnu, 15, 95, 149, 159 Višuddhi čakra, 51 Višvámitra, 55 Vivéka, 105 Vivékánanda, Svámí, 28, 112 Vjása, 94 vlastní já, poznání v.j., 14, 22 světelnost v.j., 14 sanjama na v.j., 51 opravdovější, než jak se jeví, 92 zbaveno kóší uděluje osvobození, 93 zažívá samádhi, 94, 121 nízké a lepší, 107 Věčné, skutečné Svědectví, 114* nedá se dokázat, 116 individuální, empirické, 120 svědčící, osvěcuje ego a mysl, 121 věčné v.j., átman, 125 absolutní povaha vnitřního já a Nadjá, 126 nebeská záře v.j., 147 je zapomenuto, 169 voda života, 194 Vrtti, 4, 7,* 8,* 31,* 45, 47, 117 všeobecná mysl, 21

249

všepronikající, všeprostupující, 108, 109, 110, 115, 116, 117* Vševědomí, 71 vzduch, 11,* 52, 58, 63 vzkříšení, 194 vzpomínka, 169 We Wei, 186 Yeats, W. B., 138 Zapomnění, dobrovolné, 65, 202 Zarathuštra, 108, 187 zář, 116, 173, 178, 179 zářící podoba, 64, 65, 145, 146, 148, 165, 171 zasvěcení, viz iniciace zázraky, 76, 163 zdržení se, 23, 24, 27 Zikr, 28 zjevení, 71, 200 zklidněnost, 41, 68, 186, 202 zkušenost, 116-120 přímá, 71, 121, 126,* 164 znalec, 3, 62, 87, 91, 135 znovuzrození, 160, 194 Zoroaster, 94, 107, 176, 187 zoroastrismus, 132, 187-188* zřeknutí se, 102, 103, 149, 152, 191 ztotožnění, 69, 82 zušlechtění, 6, 102, 108, 109 Zvuk, pohlcen v Anáhat Z., 46 divja zvuky čili svatá harmonie, 50 slyšení jemného, 51 jeho požitek uchvacuje ucho, 58 Anáhat, 46, 47, 150 zachytit se Anáhat Z., 62 mysl odráží z., 67 moc z., 81 pětimelodická lastura, 106 citace z písem, 132-135 zážitky vnitřního světla a z., 136 Dhjána vede k vnitřnímu slyšení, 145 hudba vychází zprostřed svatého světla, 147 všepronikající Boží projevení, 150 spojení se Zvukovým principem, 152-153 duchovní důležitost z., 179

REJSTŘÍK

Slovo zářící a znějící hudbou, 180 abstraktní z., 200 Blavatská se zmiňuje o vnitřním z., 213 Zvukový Princip, 3, 151, 183, 200 Zvukový Proud, 14, 18, 63, 131, 135, 150, 154, 199, 202, 210, 217 Židé, 133, 197 židovský, 27, 175 židovství, 194, 220 život, 63 život Boha, 204 životní proud, 10, 135, 174

250

Koruna života, vydaná minulý rok, je otevřeným banketem Duchovnosti pojednávajícím o Vědě duše ve všech aspektech. Mnohým z našich milých se z ní dostalo prospěchu a oceňovali její majestátní hodnotu.