Mozek Koruna – uspořádávání a řízení „Byl jednou jeden král…“ Touto větou začíná mnoho pohádek. Záhy se v nich většinou dozvíme, že se král musí vyrovnat se ztrátou trůnu a obstát v životně nebezpečných zkouškách. Teprve až bude vnitřně očištěný, získá královskou hodnost i říši zpět. Poté se mu podaří dobýt srdce překrásné princezny a oba spolu žijí šťastně až do smrti. Skuteční vladaři se však zpravidla takového pohádkového konce nedočkali. Historické prameny, ale například i klasické starověké pověsti či Shakespearova dramata dokládají, že v životě králů se střídala jedna pohroma za druhou. Dobrotiví a moudří vládci přitom tvořili spíše výjimku. Zpravidla to byli lidé krutí a sobečtí. „Král je mrtev – ať žije král!“ Již tento výrok popisuje, co stálo v pozadí životních tragédií vladařů. Stárnoucí král se chce navzdory tomu, že mu očividně ubývají síly, za každou cenu udržet u moci. Nicméně již nedokáže funkci panovníka zastat. To vede k tomu, že vládne zaslepeně, krutě a intrikářsky. V důsledku toho si jej poddaní neváží a šlechtici jej nerespektují. A nakonec ho nebere vážně vůbec nikdo. Když ho pak ještě opustí štěstěna, poskytne vznikající mocenské vakuum následníkovi trůnu příležitost, aby krále svrhl a sám usedl na jeho místo. Rozhodující není osobnost vladaře, ale jeho funkce. Tato skutečnost se do_ 41 _
dnes stává osudnou mnohým politikům, kteří již byli u moci příliš dlouho. Základní ideu krále máme zakořeněnou hluboko v duši a ani v době demokracie jsme ji nikdy zcela neodvrhli. Král je ztělesněním mužského prototypu, v němž hledají oporu především dospívající mladíci. Moore a Gilette popisují vlastnosti funkčního principu krále takto: „Archetyp krále se vyznačuje řádem, uvážlivým a racionálním tvořením, integrací a integritou v psýché muže. Nese s sebou neústupnost, vyrovnanost a klid. Plodnost a soustředěnost z něj dělají zdroj vitality, životní síly a radosti. Ostatním poskytuje oporu a péči. Podporuje integritu bytí a smysluplnosti, dále smysl pro řád, prvotní klid ve vztahu k otázce existence a základní nedotknutelnost a sebejistotu maskulinní identity.“52 Páter Anselm Grün interpretuje tuto ideu následujícím způsobem: „Muž na sebe musí vzít zodpovědnost. Dva nejdůležitější symboly, které odpovídají zodpovědnosti, jsou otec a král. Otec je ten, kdo dětem dodává odvahu a umožňuje jim, aby se osamostatnili a aby se odvážili vzít svůj život do vlastních rukou. Pokud někomu životní zkušenost otce chybí, hledá si za něj náhradu. Theodor Bovet se domnívá, že ji tito lidé hledají v ideologii. Kdo totiž postrádá oporu, potřebuje pevné normy a principy, aby mu dodaly odvahu. To je však pouze náhražka. Nikdy tak nevznikne život, ale pouze ustrnutí a křeč. Otec vytváří atmosféru, ve které má člověk chuť žít naplno.“53 Místo toho, abychom zmíněné vlastnosti krále rozvíjeli sami v sobě, hledáme často sílu, která vytváří řád, mimo nás – v instanci, jež nám stanoví rámco_ 42 _
vé podmínky. Pokud člověk nenachází archetyp krále v sobě samotném, bude toužit po vůdci, který mu zjednoduší složitost života, nebo po „otci státu“, jenž vše řídí. Po vnitřní cestě krále se neubírají pouze muži, stejně jako cesta královny není výsadou žen. V obou případech se jedná o archetypální obrazy, které jsou zakotvené v každé osobnosti. U mužů stojí samozřejmě v popředí král a u žen královna. Ve společenských rolích a nárocích, jež na nás klade moderní profesní svět, se však rozdíly pozvolna stírají. Oba archetypy tematizuje i tarot. U mužského pólu, panovníka, zde najdeme výše popsané vlastnosti. Vládkyni či císařovně je zde však přisouzen jiný charakter. Určuje jej postava vládnoucí matky kmene či rodu. S tou jsou spjaty atributy jako vitálnost, plodnost, zachování rodu a růst. Vládkyně ztělesňuje požitek z příjemných aspektů života a nevysychající, neustále plodící pramen všeho živého. Ke stinným stránkám tohoto archetypu patří hamižnost a vlastnosti typické pro „zlou macechu“: nedbalost, zloba a intriky. Král a královna představují pouze dva z nepřeberného množství aspektů, které každá osobnost zahrnuje. Jak bychom byli šťastni, kdyby se nám podařilo uvést všechny vnitřní impulzy v soulad. To je však spíše výjimečný případ. Každý aspekt osobnosti totiž zpravidla sleduje vlastní cíl. Uveďme si nyní pouze několik příkladů ze všedního života. Chtěli bychom odpočinkový víkend, ale v cestě nám stojí synova oslava narozenin, na kterou pozval hodně přátel. Nemůžeme se rozhodnout, co o víkendu podnikneme nebo kam pojedeme na dovolenou. Obtížnou otázkou _ 43 _
je rovněž volba povolání, při níž musíme vzít v potaz, jakými schopnostmi disponujeme, kam v životě směřujeme či v jakém oboru máme nejlepší šance na úspěch. Velké výzvy představují i základní životní rozhodnutí. Musíme se zabývat například tím, jakým hodnotám se cítíme zavázáni či s kým chceme mít dítě a plánovat společnou budoucnost. Robert Ornstein,54 jenž se zabývá výzkumem mozku, označuje tento jev jako multimind. Tento pojem se vztahuje na skutečnost, že každá osobnost sestává z nespočtu jednotlivých aspektů, přičemž se v závislosti na situaci ujímá vlády vždy pouze jedna určitá část. Psycholog York Hagmayer doplňuje: „Psychologové by řekli, že různé situace aktivují různé cíly a potřeby. Ty se mohou, jak jsem již popsal, nacházet i ve vzájemném rozporu, což ztěžuje volbu správného rozhodnutí.“55 V každém okamžiku jsme konfrontováni s vlastními úvahami. Neustále se musíme rozhodovat. Vzhledem k této skutečnosti se nabízí otázka, jak se v tom všem vůbec dokážeme zorientovat. Řídí nás někdo jiný, nebo dokážeme směr života určovat sami? Abychom se vyhnuli chaosu a vytvořili si řád, jsme vybaveni mozkem, jenž patří k těm nejdokonalejším na Zemi. Je to tělesný orgán, jehož pomocí vnímáme sami sebe. Zjevně se tedy jedná o instanci, která nám slouží mimo jiné k tomu, abychom řídili svůj život a udávali mu směr. Z jiného úhlu pohledu se mozek jeví jako orgán umožňující lidskému druhu přežití. Podobně jako ledviny řídí hospodaření s vodou, zajišťuje mozek, abychom mohli přiměřeně reagovat na změny okolního prostředí. Podstatným úkolem mozku je totiž třídit ne_ 44 _
uvěřitelné množství informací, se kterými jsme v každém okamžiku konfrontováni, a vybírat z nich pouze to nejdůležitější. Asi 99 % informací je přitom vytříděno a zpracováno, aniž bychom si je uvědomovali. Překvapující je, že nedochází téměř k žádným ztrátám údajů. „Velkou předností mozku je, že se téměř vše děje samo od sebe. Nemusíme se o nic starat. Vědomě se rozhodovat a plánovat musíme pouze tehdy, když si mozek neví dál rady. Pak musíme skutečně vědomě přemýšlet, co chceme udělat.“56 Z přelomových výzkumů Johna Kotra víme, že se nemůžeme bezvýhradně spolehnout ani na vlastní vzpomínky, protože je v každém okamžiku nově vytváříme a interpretujeme podle věrohodnosti a momentálních okolností.57 Edelmann, odborník na výzkum mozku, se proto domnívá, že mozek představuje selektivní systém.58 Pomocí následujícího cvičení si to můžete sami ověřit. Zaměřte pozornost na pravý palec u nohy. Přesně ucítíte, v jaké se nachází poloze, jak silně doléhá na podlahu, jak se dotýká sousedního prstu a zda je teplý či studený. Tyto skutečnosti samozřejmě nevyvstaly až v této chvíli, jen jste jim předtím nevěnovali pozornost, protože se nejednalo o důležité informace. Tímto způsobem mozek zpracovává a filtruje vše, co vidíme a slyšíme, takže si uvědomujeme pouze zlomek ze všech vjemů. Proto je také pochopitelné, že například různí svědkové dopravní nehody popisují událost naprosto odlišně. K základním úkolům nervové soustavy patří, aby přiměřeným způsobem třídila to, co vnímáme.59 Mozek se přitom snaží nejen smysluplně interpretovat okolí, ale zároveň i vyvozovat pokud možno logické návody _ 45 _
k tomu, jak máme jednat. V některých případech dokonce jedná za nás. Vnímání se tak přizpůsobuje okolí a nemusí být nutně pravdivé ve smyslu fyzikálních zákonitostí.60 Myšlení, které s vnímáním úzce souvisí, potřebujeme, abychom vjemům mohli dát význam.61 Tato exkurze do výzkumu mozku nám tedy potvrzuje i předpoklad starých indických nauk,62 které to, co nazýváme skutečností, označovaly jako májá, čili iluzi. Možnost vnímání skutečnosti takové, jaká je, zpochybňuje v Podobenství o jeskyni i Platon.63 Závěrem tedy můžeme konstatovat, že máme v mozku fascinující mechanismus, jenž propůjčuje událostem a danostem světa význam, a to v závislosti na hormonech, emocích a vegetativních impulzech. Mozek již dávno prokázal, že je nenahraditelný. Návody k jednání, které vyvozuje, dopomohly člověku až na vrchol evoluce, ke „koruně tvorstva“. Zůstává však otázka, kde v těle najdeme duši. Určitě nesídlí pouze v mozku. Poměr je spíše opačný. Duše si vytvořila nástroj rozumu, jenž nám umožňuje vnímání skutečnosti. Jinak řečeno, jsme duše s chápajícím rozumem, který sídlí v mozku. Tento orgán zajišťuje „dvanáct základních témat kognitivní vědy“, kterými jsou vědomí, myšlení, emoce, vývoj, paměť, psychická činnost, interakce, učení se, motorické schopnosti, řeč, přesvědčení a vnímání.64 Především jsme však rovněž schopni o vlastním myšlení, cítění a jednání pochybovat a dokážeme se vědomě rozhodnout pro, nebo proti. Tyto vlastnosti jsou základem „Já“, o němž Popper a Eccles tvrdí: „Stejně jako kormidelník současně pozoruje a jedná. Je aktivní i pasivní, pamatuje si minulost a plánuje _ 46 _
a programuje budoucnost, předvídá a koná. Střídají se v něm nebo se překrývají přání, plány, naděje, rozhodnutí a vědomí toho, že je jednajícím Já, střediskem akce. Toto Jáství vděčí do značné míry interakci s jinými osobami, s Já ostatních a se světem. To vše stojí v úzkém vzájemném působení s neuvěřitelně obsáhlou činností, jež se v mozku odehrává.“65 Schopnosti mozku nám umožňují tvůrčí fantazii, kterou vědomě ovlivňujeme okolní svět. S těmito duševními silami můžeme nakládat pokorně či troufale a provozovat s nimi bílou či černou magii. Obě tyto cesty mnohdy nevedou daleko od sebe. V afrických společenstvích mají šamani za úkol léčit nemoci, jsou však také povinni oslabovat škodlivým kouzlem nepřátelské kmeny. Pokušení použít duševní síly k získání moci je samozřejmě veliké, ale za takové zneužití se vždy musí zaplatit osobními či zdravotními obtížemi. Působivý příklad představuje prvotní hřích a následné vyhnání z ráje, které popisuje Bible. Řídicí funkce mozku je úzce spjata s časem. Nyní můžete prostřednictvím následujícího cvičení prožít čas zcela novým způsobem. Usaďte se uvolněně do křesla a klidně dýchejte. V duchu si ještě jednou promítněte dnešní den a zaměřte se na jeden neobvyklý zážitek. Nezáleží na tom, zda byl pozitivní, či negativní, veselý, či smutný, báječný, či odpudivý. Neulpívejte na něm, ale vraťte se v čase chvíli před něj. Co se stalo těsně předtím? Jak jste se cítili? Co vám připadalo důležité? Jaké ponaučení si z toho můžete vzít? Nyní se ještě jednou soustředěně nadechněte a vydechněte a vraťte se v čase ještě dál, až k tomu, _ 47 _
kdy jste se poprvé zamilovali. A opět se zaměřte na to, co se stalo těsně předtím. Jak jste se cítili? Co vám připadalo důležité? Jaké ponaučení pro milostné vztahy jste si z toho vzali? I tuto zkušenost teď nechte jít, několikrát se soustředěně nadechněte a vydechněte a vraťte se v čase ještě dál, až k prvnímu školnímu dni. A i v tomto případě se na časové přímce vraťte těsně před tuto událost. Co jste cítili? Co vám připadalo důležité? Jakou barvu měla budoucnost, která stála před vámi? Nyní se znovu několikrát nadechněte a vydechněte a vraťte se v duchu ještě dál, až ke svému narození. Představte si tuto událost co nejživěji a soustřeďte se na to, co se stalo těsně předtím. Jak jste se cítili? Co vám připadalo důležité? Co jste od života očekávali? Nyní se ještě jednou nadechněte a vydechněte a vraťte se ještě dál, až ke svému početí, na samý počátek života. Opět se soustřeďte na okamžik těsně předtím a zamyslete se, proč jste se vůbec narodili. Jaký úkol jste si pro život vybrali? A jak budete chtít tento úkol splnit? Po této intenzivní cestě v čase nechte minulost sebou ještě několik minut procházet, dokud pocity úplně neodezní. Toto mentální cvičení můžete doplnit masážemi reflexních zón mozku, které jsou nejlépe dostupné na bříšcích prstů na rukou i nohou. Jemné masáže zlepšují zásobování mozku energií, usnadňují zpracování vjemů a aktivují tvůrčí síly a kreativitu. Abyste účinky ještě zesílili, můžete reflexní zóny mozku promasírovat krystalem křišťálu, ametystu nebo skorylu.
_ 48 _
