KONEKTIVITA A ZEFEKTIVŇOVÁNÍ PROCESU VZDĚLÁVÁNÍ DANUŠE BAUEROVÁ Vysoká škola báňská – Technická univerzita Ostrava
Abstrakt: Podstata internetu, a co zejména, lidé, kteří jej využívají, se začínají měnit. Změny se týkají obchodu, průmyslu, sociálních vazeb ve společnosti aj., stejně jako vzdělávání. Podstatné pro vzdělávání není vytvořit bombastický obsah, ale poskytnout podporu pro jeho využívání a přetváření. Klíčová slova: web 2.0, komunikace, konektivita, eLearning, online vzdělávání Abstract: The nature of the Internet, and just as importantly, the people using the Internet, has begun to change. These changes are sweeping across entire industries and education as well. Learning comes not from the design of learning content but in how it is used and redesigned. Key words: web 2.0, communication, connectivity, eLearning, online learning, web-based learning
1. ÚVOD Elektronická podpora vzdělávání nesoucí s sebou činnosti, při kterých je studující sám před svou obrazovkou, se stává součástí všech forem studia. Důsledkem je, že distanční prvky se zabydlují v každodenní praxi každého pedagoga, ale co více, každého studenta. Počet studentů je však velký a dále narůstá. Víme, že úspěšnost distančního vzdělávání přímo závisí na kvalitě tutorování práce studujících. Ti musí být neustále motivování k podávání výkonů, jejich samostatná práce musí být soustavně podněcována, musí k ní být aktivováni. Jakou strategii může instituce při nepřiměřeně velkých počtech studujících na neměnící se počet pedagogů zaujmout? Odpověď lze nacházet v opouštění modelu klasické třídy s lineární strukturou procesu vzdělávání (byť rozvětvenou, např. v programovém učení) pod přímou kontrolou činností (zejména na začátku a na konci každé z „linek“ procesu) pedagogem a v jeho nahrazování strukturou síťovou. Elektronická podpora vzdělávání se nemíjí účinkem, jestliže iniciátorem a dočasným leadrem může být každý účastník procesu. Pomáhá propojení (konektivitě) lidí navzájem v činnostech, jejichž jsou součástí, nikoliv pouhá konektivita ve smyslu připojení člověka
k internetu. Proces vzdělávání může být efektivní, jestliže „učení“ a „učení se“ jsou realizovány již v době doručování informací, nikoliv až po jejich získání „na pracovní stůl“. Vedle teoretického zamyšlení přináší článek také několik praktických námětů, jak lze proces vzdělávání zefektivnit a dosahovat toho, aby vyčerpaný tvrdou prací nebyl tolik pedagog, ale student!
2. CO JE NOVÉHO V DISTANČNÍM VZDĚLÁVÁNÍ? K lítosti nás všech, a dokonce k překvapení některých, nejsme v distančním vzdělávání o mnoho dále, než jsme byli před érou internetu. Začali jsme hovořit o eLearningu, ale ve skutečnosti jsme jen přizpůsobili klasickou potřebu vzdělávat „na distanc“ novým možnostem webu – vyloučili jsme klasickou poštu a začali jsme doručovat elektronicky. Proč přítomnost informačních a komunikačních technologií neovlivňuje vzdělávání více? Proč jsme často nevyužili téměř nic z možností, jež jsou poskytovány nově? Kdy začneme být oprávněni používat označení eLearning jako nový trend vzdělávání, nikoliv pouze jako nástroj sloužící k adaptaci na nové možnosti doručování?!
3. CO NOVÉHO BY V DISTANČNÍM VZDĚLÁVÁNÍ BÝT MĚLO? 3.1 Síťová struktura nejen informací, ale rovněž myšlení, práce, komunikace,... Také se stáváte nervózními, že
nad svými úkoly a cestami jejich plnění často
ztrácíte kontrolu? Je to neschopnost? Je to stáří? Ne (:-), je to web! Síťová struktura. Stereotypy a jasné systémy se rozmlžují. Stejná cesta k témuž cíli podruhé neexistuje – tolik je rozcestí. Pokaždé jde o volbu, kam jít a jaký prostředek zvolit. Další a další cesty jsou otevřeny, jsou každému přístupné – technologicky. Ale je tomu tak rovněž sociálně? Každý má právo využít všude ležící dostupný kapitál informací a znalostí! Má přirozené právo jej využít – je toho však schopen? Má dostatečné znalosti a dovednosti pro hledání cesty, rozhodování se, má dovednosti
pro jasné identifikování problému, jeho zostření, umístění do konkrétních podmínek, v nichž lze najít řešení? Není právě zde role nás učitelů? Není zde role společnosti? Tento kapitál „být motivován k volbě cesty, která je pro společnost žádoucí“ – toto nebezpečí „sejítí na zcestí“! Tradiční role koncentrátora informací je škole odjímána, současně je však vyzývána ke splnění role nové! Je přirozené, že ji nachází jen postupně – často však až zbytečně pomalu. 3.2 Něco se děje – nový způsob myšlení přichází, ač často nezván Alespoň v odborných kruzích jsou již za námi argumenty, jež pokládají eLearning za nepřínosný, protože „stejně si raději studijní materiál vytisknu“. Se shovívavostí se dá zhodnotit, že šlo o minulou generaci eLearningu, ostřejší je názor, že o eLearning v této fázi vůbec nešlo, resp. nejde. Nazýváme eLearningem pouhou schopnost doručit pedagogem přesně vymezený studijní obsah novou elektronickou cestou (a pak jsme zklamáni, neboť vytištěný je pohodlnější)? Pak jsme nepochopili a nedocenili tento nový fenomén! Ano, všichni jsme tak začínali, nezatracujme však eLearning kvůli tomuto nepochopení. eLearning stejně jako internet jsou prostě tu a nezbývá, než z nich ždímat to nejlepší, všechno to, co může sloužit a pomáhat zvýšení kvality života. Generace internetu (nejsou to nutně jen ti, kteří se v jeho éře narodili, ale ti, kteří nezávisle na svém stáří poodhalují jeho sílu vskutku revoluční) má nebo začíná mít nový způsob myšlení a z něj plynoucí nové chování, nové požadavky a nové DŮVODY svého konání. „Nový způsob myšlení“ – je to něco vágního? Ve svých koncích patrně ano (dokáže si někdo vůbec představit, co vše internet ve společnosti způsobí?), ale již nyní se začínají objevovat jeho jasné projevy. Objevují se tam, kde pedagog (výrobce, prodejce, vlastník médií aj.) stále sice trvá na svém dosavadním postavení, ale uživatelé se již chovají jinak. Jdou vlastní cestou blíže reálnému životu. Televizní deník vymění za místa na serveru zobrazující konkrétní reálné, nikoliv jen ZPROSTŘEDKOVANÉ, dění. Hodnocení výrobku před nákupem hledají mezi spotřebiteli apod. Děláme to také tak? Bez pochyby. Počítáme s takovým chováním též u svých studentů? Pochybuji. Ba dokonce – vybízíme a motivujeme je k takovému chování? Bylo by to nanejvýš žádoucí! Učme se takto přemýšlet – celoživotní učení je pro všechny, pro pedagogy též! Nechme studenty vstupovat do
centra dění, vždyť „lerner-centred“ přístup je na dosah. Často stačí jen v takovém chování studentům nebránit, usměrňovat je a včlenit výsledky tohoto konání rovněž do jejich hodnocení. Tím dostanou vhodnou motivaci být aktivní. 3.3 Vnáší „webový pisálek“ do informací chaos? Pedagog (prodejce, komentátor aj.), jenž nezačal vnímat změny světa kolem sebe, usilovně trvá na své pozici zprostředkovatele informací. Informace bere kolem sebe, doplňuje je o své znalosti, dává je do nových souvislostí a přetváří je, např. pedagog do vzdělávacích objektů (textů, aktivit, diskusí, modulů, lekcí, kurzů), novinář do článků, šotů, prodejce do reklam, hodnocení apod. Pak je složí do přesně daného rigorózního celku a nabízí je. a co dál? Očekává, že uživatel bude nabídku využívat jím ostře stanoveným způsobem, plánem („... to nastuduj, to odevzdej, to vykonej, ...“). Často to sice funguje, ale jen tam, kde je přítomna jiná motivace, např. splnění podmínek pro ukončení studia (druhá strana chce co nejpohodlněji, dle jasně stanovených kroků, splnit úkol a postoupit na své cestě k diplomu). Plní však tímto způsobem vzdělávání svou roli? Nikoliv, neboť takto nepřispělo k tomu, aby absolvent byl o něco více schopen chopit se výše zmíněné nové revoluční výzvy v podobě všudypřítomných informací. Nepostoupil ve své schopnosti „jít svou cestou“. Pedagog stále setrval v centru všeho dění. Scénář však bývá ještě horší, nebezpečnější tam, kde pedagog (novinář, prodejce, instituce, stát) stále žije v bláhové naději, že vše „má pod kontrolou“. Není tomu tak, neboť student (a každý další uživatel informací) již naprosto přirozeně, nezávisle na pedagogovi postoupil na své cestě k „learner-centred“ přístupu. Aniž tam cíleně mířil – to jen nové možnosti a důvody jeho konání jej tam posunuly. Chcete koupit ledničku? Ptáte se prodejce? Možná, ale především se ptáte „ostatních“ – hledáte „svou cestu“ při výběru té nejlepší. Proč je tato cesta nová? Protože „ti ostatní“ jsou najednou blízko, jsou přístupni, jsou ochotni sdílet své poznání – je tu web! a co víc! Po prvních dnech života se svým novým objevem (ať je to lednička nebo nově objevené vědecké poznání) máme nutkavou potřebu svými zkušenostmi podělit se s ostatními. a zase poslouží internet. Nikoliv pouze jako zdroj již dříve položených informací, ale jako místo ke sdílení mnou nově vytvořených. Tyto změny zasahují celý svět, zřejmě ani nebudeme překládat pojmy, jež je charakterizují: od označení
„web-reader“ web postoupil k nové kvalitě „web-writer“ („webový pisálek“ by znělo poeticky ...). Důsledek? Předem ostře stanovený plán sestavený osobou v centru dění, se rozuteče, kontrola jednotlivce (pedagoga nevyjímaje) se vytrácí. Ano, vnáší se CHAOS. Chaos přichází, ač nezván. Umíme se v něm orientovat? Toto učme své studenty. Najdou na internetu pět definic k danému pojmu? Ano. Která je správná, která je lepší? Dovednost identifikovat, klasifikovat, hodnotit, stanovit kritéria, zvolit metodu, utřídit, rozhodnout je mnohem potřebnější než schopnost zopakovat předloženou „kamennou“ definici.
4. KOMUNIKACE – TEPRVE TADY ZAČÍNÁ eLEARNING Přijít na zkoušku nepřipraven? Dá se připravenost ostře určit? Nedala se nikdy, natož dnes, kdy rámec požadavků (smysluplné zkoušky, ovšem) nemůže být stanoven příliš ostře. Je lépe připraven ten, kdo prokáže okamžitou znalost definice, postupu (jako kuchařky, která však není zárukou chutné krmě) nebo ten, komu dovolíme surfovat a on umí nalézt a použít? Ano, je to ten, kdo umí v případě nesnází vstoupit do jasně cíleného fóra a najít odpověď – jako základ pro svou další práci s touto informací. Je to ten, kdo prokáže schopnost komunikovat s jinými a využívat jejich stupně poznání! Ač to my učitelé víme, je těžká a dlouhá cesta k tomu, než se i u mě, u konkrétního pedagoga tento žádoucí stav stane realitou! Nezoufejme, stačí krůček po krůčku. 4.1 Neustálá konektivita Postoupit dále v chápání role eLearningu může pomoci zamyslet se nad pojmem mLearning od slova mobile. Být u učení se mobilní? Krásné. K čemu to využiji, co to znamená? ... že i „na chalupě“ se připojím. To je pěkné, není však tak důležité, kde konkrétně se připojím, důležité je, že ve spojení jsem („můžu být“ je přijatelnější, rozhodně) neustále! Mobilní vzdělávání? Není to přehnané, že chci, ať se pohnu kamkoliv, stále se vzdělávat? Ne není, pokud se vzděláváním nerozumí jen čtení z „kamenných“ knih
a prací akademiků. Obsah (tu knihu, kterou budu číst stejně v postýlce vytištěnou) si přece stáhnu jen jednou – proč tedy potřeba „neustále“? Neboť při vzdělávání chci, potřebuji komunikovat. Žádoucí je neustálá konektivita s cílem INSTANTNÍHO TOKU informací. Rovněž sdělení, že skupina kolegů má sraz v deset Na růžku je informace. Může být i osudově důležitá, pro osobní život, stejně jako pro velkou vědu, musí však přijít v pravou chvíli! Proto ta mobilita. U teenagerů funguje, myslím, poněkud lépe než u vědců – všichni navzájem se máme co učit! 4.2 Komunikace a konektivita přirozeně vede ke sdílení O co méně se daří uvádět v život umělé snahy sdílet výplody naší práce, např. vzdělávací objekty, opatřovat je ručně metadaty a vkládat do repository pro ostatní, o to více reálně funguje sdílení všude tam, kde pro něj vznikají přirozené důvody. To je tam, kde v centru dění je ten, kdo informace nikoliv zprostředkovává, ale ten, kdo je užívá. Ten má ty pravé důvody sdílet! Snad se ukazuje, že pro sdílení my pedagogové ani nemusíme mnoho dělat. Stačí nevnášet zábrany a pochybnosti. Využít toho, že mladá generace nepovažuje za nemorální a neetické soubory sdílet a stahovat je, ale za něco naprosto podstatného pro vytváření své cesty ke vzdělání. Nestahují informace a znalosti proto, aby je měli, ale jako zcela zásadní nutnost pro další tvůrčí posun vpřed. Posun nejen jich samých, ale celé společnosti. Přirozeně se dostali k názoru, jak uvádí Downes), že brát dosavadní výstupy ostatních je přirozené, není
(Stephen
to NEETICKÉ
a zavrženíhodné. To, co je špatné, je nesdílet, shromažďovat a „hamounit“, protože toto chápou jako NESOCIÁLNÍ!
5. WEB-WRITER VE VÝUCE NA EKF VŠB-TUO Komunita internetu se dostala na nový stupeň. Hlavní činností přestává být konzumování předkládaných hotových informací, ale jejich používání jako zdroje pro vytváření nových. Web-reader začíná být nahrazován web-writerem. Vytváření nových informací, znalostí, dovedností mnou samým? Ano, jsme u procesu vzdělávání, jež je přirozeně kontinuální a přináší ovoce díky neustálé konektivitě
účastníků navzájem – nejen s pedagogem. Výsledky jednotlivých vstupů jsou zaznamenávány na webu pro další využití. 5.1 Efektivita tutorování Víme, jak důležitá je co nejrychlejší odezva na práci studentů ze strany tutorů. Jenže, jak již bylo řečeno, studentů je v poměru k počtu tutorů neúměrně mnoho. O zvyšování počtu studentů se hovoří stále, že by se však zvyšoval počet pedagogů, o tom slyšet není. Nejen proto se pedagogové bojí práce tutorů. Hlavním důvodem obav je, že pomýšlejí na tuto práci ve smyslu analogických postupů, jak je zajišťovali v dosavadní výuce – na mysli mají čistě LINEÁRNÍ strukturu procesu, bez zapojení ostatních do sítě. Nejčastěji dle modelu, kde je na začátku výklad, pak menší či větší úkol pro studující, jeho vypracování s průběžnou komunikací pedagoga nad problémy studentů, odevzdání a nekonečné opravování (a nestačí jen známka či body, ale rovněž slovní doplnění), komunikace nad nedostatky, případně vrácení a nové odevzdávání. Při desítkách či dokonce stovce studentů šílené pomyšlení. Ale ta kvanta studentů prostě na školách jsou. Je dobré vzpomenout na zásadu Komenského – organizovat výuku tak, abych já kantor učil méně, ale studenti se učili více. Ukázalo se, že situaci může podstatně zlepšit, jestliže dokážeme opustit model, kdy na začátku, konci a často i uprostřed každého i dílčího procesu stojí pedagog. Studenti např. dostanou úkol, jenž vyžaduje jejich silně kreativní přístup. I když je úkol podrobně popsán, dokonce je nabídnuta např. animovaná inspirace, jsou uvedena úskalí, časté chyby, přesto si s úkolem ne všichni studenti vědí rady. Nastane doba, kdy většina z nich již o zadání přemýšlí – termín odevzdání se blíží. Nejsou si však rozhodně jisti, zda dobře pochopili a zda zamýšlejí vykonat práci, jež přinese výsledek. Nejraději by se „doptali“ a často tak činí. Mezi prvními odevzdanými se zpravidla objeví práce, která prokazuje vcelku správně pochopený problém, i když případně s dílčími nedostatky. Přímo lavinovitý dopad má zveřejnění a rozebrání této práce studenta pedagogem ve fóru s přístupem i pro
ostatní, pochválení, zdůraznění toho, co je správné, upozornění na možnosti doplnění, změn. Většina studentů – protože už opravdu o úkolu přemýšlela, zareaguje velmi živě. Bylo až nečekané, kolik studentů cítilo potřebu onoho prvního kolegu pochválit, sdělit mu, jak inspirativní pro ně jeho vypracování bylo. Potřebují sdělit svou radost, že konečně jsou „nastartováni“. Ve fóru se nabalí další otázky, podněty, nápady, které se šíří všemi směry, vstupy pedagoga nevyjímaje. I když se tyto síťově se rozrůstající reakce nakonec sbíhaly opět u pedagoga (nutnost úkoly všech ohodnotit a obodovat), práce byla mnohem snazší, protože se podařilo předejít většině nepochopení. Pedagog ztrácí v některých krocích procesu přímou kontrolu, ale to je jen zdánlivé. Pracuje mnohem efektivněji, vstupuje jen „v pravou chvíli“. Objevil se ještě další efekt. Při odevzdávání úkolů jen pedagogovi studenti často zkoušejí najít tu nejjednodušší, někdy i nečestnou cestu. Jejich vítězstvím může být jen skutečnost, že pedagog vypracování přijal. Avšak při otevření svého vypracování ostatním studentům pracují zodpovědněji, chtějí se ukázat před partnerem, který je jim rovnocenným. Úspěchem není jen získat známku, ale též uznání jejich práce ostatními, včetně pedagoga před ostatními. 5.2 Konektivita a práce v týmu na webu Vedle efektu fóra na usnadnění práce tutora lze hovořit o přínosech wiki technologie a bloggů. Podobné důsledky má též experimentálně realizovaný způsob kolektivní práce studentů, a to jejich aktivní tvorba v PŘIDĚLENÉM WEBOVÉM prostoru. Studenti v počtu asi 50 vytvořili pětičlenné týmy s jedním z nich jako vedoucím. Byl jim přidělen čistý kurz v LCMS MOODLE, vedoucí student měl práva tvůrce, pedagoga. Do jeho kurzu vstoupili ostatní členové týmu a vedoucí z nich všech udělal rovněž účastníky s právem zápisu. Nutno podotknout, že ze strany techniků byl tento záměr přijímán smíšeně – zatímco jeden striktně nedoporučoval z obavy o bezpečnost systému, druhý byl nadšen a pedagoga, jenž školní prostor se všemi ostatními kurzy studijních předmětů zamýšlel otevřít dalším „učitelům“, podpořil. Studenti měli dosavadní zkušenost pouze s prací s LCMS Moodle v roli studujících, tedy bez práva zápisu kromě míst, jež jim určil v kurzu studijního programu pedagog. Nyní byla situace jiná – kolektiv studentů měl svůj kurz, prázdný, k tomu vágně
zadaný úkol, jenž měli nejprve upřesnit dle svého výběru a hledat společné řešení. Měli uplatnit kolektivní aktivní práci na webu v přiděleném prostoru s možností jednoduše realizovaného zápisu každým z nich a pro všechny ostatní. Proběhlo prezenční cvičení, kde bylo vyhrazeno asi 45 minut na seznámení s prací v roli tvůrce, pedagoga. Nutno zdůraznit, že LCMS je natolik přátelský, že tento krátký čas stačil, zbytek již studenti objevovali sami. Jak znělo zadání? Studenti měli identifikovat samostatně vybraný reálný problém, o němž se zdálo, že by jej mohli dokázat řešit znalostmi z předmětu finanční matematika. Měli problém jasně popsat a přistoupit k jeho týmovému řešení. Současně měli za úkol prokázat komunikaci uvnitř svého kurzu, podíl zapojení jednotlivých členů týmu do společné práce, uvést konkrétní přínosy každého z nich, ale rovněž ukázat komunikaci realizovanou vně kurzu, kdekoliv ve světě, vstupem do tematického fóra, či nalezením komentovaných článků, úvah. Postupně se setkávali všichni na stránkách webového kurzu, využívali fóra, umisťovali soubory různého typu, komunikovali, hledali řešení, rozdělovali si práci, úkolovali a inspirovali se navzájem. Přinášeli vstupy z různých úhlů pohledu. Prostě „psali na web.“ Výsledné řešení spolu s celým vytvořeným týmovým online kurzem prezentovali před všemi ostatními studenty studijního předmětu na prezenčním setkání simulujícím atmosféru konference, tedy s diskusí, dotazy. Součástí představení bylo i jejich společné ohodnocení a obodování příspěvku svých jednotlivých členů do kolektivního díla. Na závěr studenti umístili do svého kurzu hodnotící dotazník a každý student celé padesátičlenné skupiny měl za úkol zhodnotit 5 jiných webových kurzů včetně osobní prezentace týmem. Vstoupili navzájem do zveřejněných dotazníků, jejichž součástí byl i prostor pro krátkou hodnotící esej. Tento studijní předmět byl umístěn do závěrečného semestru bakalářského studia, který byl zkrácen na 9 týdnů z důvodu získání prostoru pro psaní bakalářské práce před závěrem studia. Rovněž díky tomuto zkrácení studenti pracovali velmi intenzivně, lze však říci, že podle jejich slov tomu tak bylo zejména proto, že byli do úkolu intenzivně vtaženi – nejen pedagogem, ale i mezi sebou navzájem. Navíc též
každý sebou samým, neboť měli prostor se aktivně projevit ku prospěchu ostatních a vidět bezprostřední reakce a výsledky své práce. Jako pedagog jsem měla dobrý pocit, že tentokrát studenti pracovali více než já. a závěrečné hodnocení práce studentů? Bylo jednoduché – ta
hrdost na svou práci
byla přesvědčivá a po zásluze mohla být kladně hodnocena!
6. ZÁVĚR Nejdůležitějším aspektem pro online vzdělávání je možnost vnášet a zohledňovat rozličné přístupy lidí v jejich pohledu na daný problém, bez omezení časem a místem, s možností přidat svou dosavadní zkušenost a úhel pohledu pro obohacení kohokoliv dalšího, kdo projeví zájem. Každému je dána možnost, aby cestu k poznání rozvětvil. Web splnil svou prvotní úlohu – být nástrojem, technologií, která umožňuje především konzumování informací. Web je navíc objevován v nové roli platformy, kde lze obsah kreativně dotvářet, měnit, sdílet a využívat k novým účelům a cílům. Lidé na web vstupují s potřebou komunikovat, být ve spojení. Kvalitní připojení k síti je samozřejmé, důraz je nyní kladen na nalezení připojení ke komunitě lidí s podobnými cíli. Důležité je být aktivní součástí sítě! Nejen konzumentem, ale především tvůrcem. Zde má kořeny tzv. permanentní proces učení se.
Literatura 1. Stephen Downes: E-learning 2.0. Http://www.elearnmag.org/subpage.cfm?section=articles&article=29-1, National Research Council of Canada, 20.4.2006. 2. Bauerová, D., Where (who, what) are the drivers for the new model of learning?, In: Computer Based Learning in Science, Proceedings, Integrating New Technologies in Science and Education, An Internationala Conference, 2-6 July 2005, University of Zilina, Slovakia, ISBN 9963-607-63-2, pp. 439-445.
3. Bauerová, D., Konference „SCO“ a efektivita jejího „S“, Sborník druhého ročníku konference o eLearningu, SCO 2005, Brno, ČR, 25.-26. 5. 2005. Vydavatelství Masarykovy univerzity v Brně, 2005, s. 229-233. ISBN 80-210-3699-0; http://sco2005.fi.muni.cz/scoproc.html.
RNDr. Danuše Bauerová, Ph.D. Vysoká škola báňská – Technická univerzita Ostrava, Institut inovace vzdělávání, Katedra matematických metod v ekonomice Adresa: Sokolská 33, 701 21 Ostrava E-mail:
[email protected]