Konejšivé signály aneb na jedné vlně s vaším psem 1. Konejšivé signály – životní pojistka psa V literatuře o vlcích najdeme v rámci popisů řeči vlčího těla zmínky o tzv. cut–off signálech, neboli signálech zastavujících agresivitu. Tyto signály jsou známy řadu let a jsou popsány v mnoha knihách. Titíž autoři míní, že psi podobné schopnosti nemají (Michael Fox: Behaviour of Wolves, Dogs and Related Canids) – ale jak se mýlí! Psi mají stejnou sociální schopnost zastavit agresivitu jako vlci. Lidé, kteří je pozorovali, to možná přehlédli, protože komunikace vlků je intenzivnější a přímější. Ale naši domestikovaní psi mohou být také velice srozumitelní a přímí, i když používají „jemnější řeč“ – obrazně by se dalo říct, že psi píší menšími písmenky než vlci. Registrovat tyto nepatrné, jemné signály vyžaduje trénink, zvlášť v případě člověka, který na to není zvyklý. Když jsem spolu se Stalem Odegaardem začala s těmito signály pracovat, nazvali jsme je konejšivé. Není úplně správné říkat jim zastavující, protože psi používají signály dříve, než vůbec nějaký konflikt vznikne, a je tudíž co zastavovat. Používají je jako prevenci, často velice brzy, aby předešli tomu, co se má stát. Když například pes vejde do dveří a uvnitř domu objeví jiné psy nebo lidi, vyšle okamžitě první signál, aby naznačil mírumilovnost a ukázal, že nemá v úmyslu s něčím začínat. Pokud jdete s vaším psem na procházku a v dálce se proti vám vynoří jiný pes nebo člověk, váš pes okamžitě vyšle signál, který má přicházejícím napovědět, že nemá nekalé úmysly. Psi používají preventivní signály dlouho předtím, než nějaký konflikt vůbec nastane. Mají za úkol zabránit výhrůžkám a možnému vzniku z toho vyplývajících problémů, mají tlumit stres a neklid, nervozitu, silné zvuky a jiné nepříjemné jevy. Psi používají tyto signály také proto, aby zklidnili sami sebe. Když pes sedí u dveří, neskutečně se těší na vycházku a je celý netrpělivý, často pro zklidnění stresu zívá. Signály mají za úkol zklidnit zúčastněné. Jako když můj kříženec Saga vysílá signály vůči malým dětem, kterým se psi zdají hroziví, nebo vůči štěňatům, která jsou na výcviku poprvé a vše se jim zdá děsivé. Psi jsou zvířata žijící ve smečce a mají schopnost konflikty řešit. Když nastane konflikt mezi psem a člověkem, je třeba hledat chybu u člověka. Ve většině případů ji tam najdeme. Psi, kteří měli možnost vyvinout svou řeč pobytem mezi jinými psy v době dospívání, se většinou stanou dobře fungujícími zvířaty se schopností konflikty řešit. Pokud ztratili schopnost nějakou část tohoto komunikačního systému používat, je to většinou vina člověka, který psa za tyto snahy trestal, takže si zvíře netrouflo dále tyto signály používat. Někdy psi ztratí schopnost „mluvit“ následkem opakované šikany a napadání jinými, možná agresivními a brutálními psy, kteří na ně zaútočili i přes tlumivé signály, jimiž se je pokoušeli zastavit. Za předpokladu, že si psi zachovali alespoň část své řeči a schopnost sociálního soužití, vždy se pokoušejí zcela zřetelně konfliktům předejít. Podívejme se na tyto signály – jaké jsou, jak je psi používají a kdy je používají. Pokud se naučíte svého psa „číst“ a pochopíte, co se snaží svému okolí sdělit, budete mu mnohem lépe rozumět. Stanete se lepším trenérem a lepším „rodičem“. Začněte pozorovat svého psa ihned, jakmile si o tě chto konejšivých signálech přečtete. Jsem přesvědčena, že toto poznání obohatí váš život stejně, jako obohatilo můj. A když jednou začnete konejšivé signály pozorovat, nikdy v tomto úsilí nepřestávejte. Pozorování toho, co se vám váš pes nebo pes, kterého náhodně potkáte, snaží sdělit, se stane vaším životním koníčkem. Psi používají signály a svou vlastní řeč po celou dobu, co se v jejich blízkosti něco děje. Vezměme si například úplně obyčejný den. Vzbudíte se, jste po ránu trošku mrzutí a mluvíte k psovi naštvaně, i když k vám radostně přiběhne a vyžaduje kontakt. Pes se pokusí konejšit vaši zlost tím, že odvrací pohled nebo se olízne. Vyrážíte na procházku, a protože pes u dveří radostí poskakuje a otravuje, zlostně mu poručíte „sedni“. Pes vám odpoví tím, že se bude olizovat kolem tlamy, zívne, otočí se, nebo se možná posadí a bude tiše až do té doby, než vás zlost přejde. Na procházce chce pes prozkoumat něco lákavého a vy ho táhnete pryč – pes se vás pokusí konejšit, aby si vás udobřil. V dálce se objeví cizí pes, váš pes zpomalí, možná se trochu pootočí a začne očuchávat zem, aby se ujistil, že si ten druhý pes všiml, jak on je přátelský. Paní, která dobíhá autobus, běží přímo na vás a vašeho psa. Něco takového pes považuje za velice neslušné. Odpoví tím, že poodejde stranou, začne očuchávat chodník, otočí se zády nebo konejší situaci jiným způsobem. Takhle bychom mohli projít celý den a vše, co váš pes v dobrém i zlém prožívá. Psi nám odpovídají a komunikují také navzájem. Když pes vyšle nějaký signál, očekává odpověď – stejně jako člověk, který někoho pozdraví „dobrý den“, ale dotyčný ho urazí tím, že bez odpovědi projde okolo něj. Jdete -li přímo proti psovi, skloníte-li se přímo nad něj, objímáte ho, pevně ho svíráte, mluvíte na něj se zlobou v hlase, chováte se dominantně, běháte kolem něj a hlomozíte, když se členové rodiny hádají a křičí, děti si divoce hrají, když pes nemá možnost odpočinout si, pokud to potřebuje, a v mnoha, mnoha dalších situacích dostane člověk od psa signál, který ho má ukonejši t, zmírnit jeho agresivitu nebo jiné nepříjemné chování. Někdy přicházejí signály jako nepatrné, bleskově rychlé pohyby, které je těžké postřehnout. Jiné trvají i několik vteřin a vy máte šanci pozorovat, co se děje. Po troše tréninku bude pro vás snadné zaregistrovat dokonce i ty krátké záblesky olíznutí nebo pootočení hlavy. Vše, co potřebujete, je trénink a samozřejmě znalost toho, co je třeba hledat.
Komunikace mezi psy je klíčová pro udržení pořádku ve smečce. Kdo konejšivými signály disponuje Předkové psů před deseti až patnácti tisíci lety používali signály přirozeným výběrem, což mělo velký vliv na přežití smečky. Smečka nemohla přežít, pokud by se její členové neustále hádali, a tím sami sebe ničili. Naši psi zdědili stejné schopnosti. Všichni psi na celém světě je mají, nezávisle na plemeni, velikosti, barvě nebo vzhledu. Je to opravdu univerzální řeč. Když se potkají dva psi z opačného konce světa, dokáží spolu komunikovat. Což znamená, že také člověk může komunikovat se všemi psy na celém světě. Pokud dovezete psa z Austrálie nebo z Afriky, můžete si být jisti, že bude schopen porozumět psům, které máte doma, a oni budou rozumět jemu. To je téměř magické! Některá plemena používají určité signály více než jiná, protože lépe vyhovují jejich přiroze nosti. Pro psa, který má v obličeji hodně srsti, je jistě jednodušší olíznout se nebo otočit, aby dal jasně najevo, o co mu jde, než aby použil oči, jak by to třeba udělal jedinec jiného plemene. Přesto i tento pes porozumí signálům, které jiní psi a jiná plemena používají. Jeden pes zůstane stát, jakmile spatří druhého, pootočí hlavu na stranu a olízne se, zatímco pes, který mu jde naproti, pomalu vyrazí obloukem, očichává zem a dává si pozor, aby byl stále k tomu prvnímu psu bokem. Pokud je u toho ještě třetí pes, možná se posadí a zívne nebo se položí. Čtvrtý třeba popadne kus větve a bude s ním pobíhat okolo. Komunikují různě, ale budou si rozumět.
Pootočení hlavy. Komunikace mezi psy je klíčová pro udržení pořádku ve smečce. Protože je to jejich vlastní řeč, kterou zdědili od svých předků, mistrů přežití. Tihle psi přežili zejména díky tomu, že udržovali ve smečce klid a mír, aby smečka měla dost síly na lov, aby měla dost potravy a nevyčerpávala se zbytečnými a destruktivními vnitřními konflikty. Repertoár psí řeči obsahuje také to, čemu lze říkat hrozba nebo signál, jenž naznačuje odstup. Mezi ně patří cenění zubů, vrčení, štěkání, ohnání se nebo napadení. Jejich účelem je
zastrašit toho anebo to, co je psu nebezpečné či nepříjemné. Co se psům zdá na lidech děsivé, je mimo jiné zlost a agresivita. Nemají rádi, když jdeme přímo proti nim, skláníme se nad ně, zíráme na ně, pevně je držíme a podobně. Pes se zpravidla nejprve pokusí ukonejšit nás, pokud ovšem hrozba nevyvstala náhle, jako třeba když dítě z akopne a upadne přímo na spícího psa. Když jsme v blízkosti psů, máme vždy možnost volby: můžeme se chovat agresivně a tím pádem nepřátelsky nebo konejšivě a tím pádem přátelsky. Tuto volbu máme vždycky. Co zvolíme, to ovlivní náš vztah k tomuto psu. Pokud se chováte agresivně, pes, který má sklon problémům předcházet, se pokusí ukonejšit vás. Pokud se mu to nedaří, pokusí se vás zastrašit. Ale proč máme psům nahánět strach? Neexistuje k tomu žádný důvod a pro takové chování neexistuje žádný argument. Doposud víme o dvaceti osmi nebo dvaceti devíti konejšivých signálech. Některé z nich jsou dvojité v tom smyslu, že v určitých situacích se používají k něčemu jinému, nežli ke konejšení neboli předcházení konfliktu. Některé signály jsou bleskově rychlé, jiné trvají delší dobu. Jak již bylo zmíněno, chvíli to trvá a vyžaduje to zkušenost, aby se člověk naučil všechny signály poznat a zaregistrovat, ale vynaložené úsilí a čas, který jste tomu obětovali, se vyplatí. Budete schopni vidět, co váš pes cítí, kdy je třeba zakročit a něco nepříjemného zastavit, pomoci mu z nežádoucí situace a spoustu jiných věcí. Jak mi jednou řekl jeden můj žák: „Všichni v rodině jsme se zklidnili, protože nechceme našeho psa tím věčným hádáním znervózňovat. Tak příjemný rodinný život jsme dosud nikdy neměli.“
2. Identifikace a použití konejšivých signálů Pootočení hlavy Tento signál se může objevit jako bleskový pohyb, kdy pes otočí hlavu na jednu a pak na druhou stranu nebo může držet hlavu otočenou na jednu stranu delší dobu. Někdy je pohyb těžko postřehnutelný, jindy je hlava otočená téměř přehnaně. Záleží na psu a konkrétní situaci. Pes může použít tento pohyb hlavou, když se k němu přibližuje jiný pes. Možná se ten druhý pes přibližuje příliš rychle nebo příliš přímo, anebo sám vyslal konejšivý signál, na který váš pes musí odpovědět. Může rovněž otočit hlavou, když se nad něj skláníte, když ho pevně držíte nebo objímáte, zvedáte, hladíte na boku, který je od vás odvrácený, apod. Možná že pes stojí klidně, ale otočí hlavou, a to by mě lo stačit, aby jeho pán pochopil, že se pes v dané situaci necítí dobře. Tento signál můžete účinně používat i vy. Když se pes cítí nejistě nebo vysílá konejšivé signály v okamžiku, kdy se k němu blížíte, může pootočit hlavu na stranu. Pes, který se najednou ocitl ve vašem objetí, možná zavrčí nebo štěkne. Otočte hlavu na stranu, pes to pochopí. Znamená to, že pro něj nepředstavujete žádnou hrozbu. Když se dva psi potkají, často se oba jednou nebo i vícekrát podívají do strany a pak se pozdraví – ani v tomto případě nejdou přímo proti sobě, ale mají k sobě větší důvěru. Když si připravíte fotoaparát a budete chtít vyfotografovat psa přímo z ánfasu, téměř vždy vyfotíte zvíře, které se dívá do strany – musí totiž konejšit přímý pohled fotoaparátu. Někdy pootočení hlavy zcela nebo částečně chybí, místo toho pes přejede očima ze strany na stranu. Děje se tak nejčastěji v případě, když psa pevně držíte a on nemá možnost hlavou pohnout. Jindy pes použije jenom oči, protože cítí tak velkou hrozbu, že si přeje postavení, ve kterém je (ať už sedí, leží nebo stojí), zmrazit. V takových situacích se pes nejenom podívá ze strany na stranu, ale také bude silně mrkat. Někdy může jenom mrkat. Člověk může používat všechny výše uvedené způsoby konejšení. Pokud mu z nějakého dů vodu činí problém otočit hlavou nebo – což se mi několikrát stalo – pokud stojí proti psu, který varovně vrčí, i když člověk jen nepatrně pohne hlavou, může být mrkání vhodnou alternativou. Příklad: moje kolie Ulla byla velice schopná, co se týče porozumění všem těmto malým signálům, které ostatní psi používali ke komunikaci. Několikrát jsem ji viděla, jak stojí a vrtí ocasem, a vůbec je přátelská vůči psům, kteří vypadali spíš hrozivě a šli přímo k ní. Jindy by takové chování vedlo Ullu k tomu, aby jim ukázala, zač je toho loket, ale protože mrkali jako posedlí nebo očima přejížděli tam a zpět, pochopila, že není čeho se bát. Přijala signál, který vyslali a i když se přibližovali přímo a nikoli obloukem, zůstala v klidu. Tento nepatrný signál stačil na to, aby pochopila, o co jde. Oči Řeči očí lze využít také k tomu, čemu říkáme zkrátit pohled. To znamená sklonit víčka, nehledět přímo, ale pohled „změkčit“. Na toto je třeba dávat pozor, pokud provádíte cvik „kontakt pohledem“. Člověk nesmí sedět nebo stát ve výši psa, aby jeho pohled nebyl přímý a děsivý. Může například stát, aby se jeho pohled „zkrátil“ a stal se pro psa přijatelnějším. Totéž platí o zvedání psa a nucení dívat se přímo na člověka nebo stavění na stůl z důvodu vyšetření nebo česání. V takovém případě nikdy nehleďte přímo na psa, ale použijte výše uvedený pohled. Pes bude otáčet hlavu, mrkat, stáčet pohled do strany a používat další podobné signály. Všímejte si toho, co se váš pes pokouší říct.
Pootočení Pootočí-li se pes k někomu bokem nebo zadkem, vysílá silně konejšivý signál. Často psi nejprve vyšlou mírnější signál, ale pokud se zdá, že to nestačí, otočí se. Podobně se chovají v případě, že se stane něco náhlého anebo nečekaného. Pes používá tento signál v mnoha situacích: když přiběhne jiný pes příliš zprudka a rychle, když se zlobíte a vypadáte naštvaně, když přicházíte s očividným úmyslem ho potrestat nebo být jinak nepříjemný, když mladí psi otravují dospělé jedince … Pokud táhnete za vodítko a psovi nadáváte, pootočí se, jak nejvíc může, aby vás ukonejšil. Nevysílá tyto signály proto, aby vám naznačil nadřazenost, vůdcovství nebo aby vás ovládl – pokouší se vší silou odvrátit konflikt. Při nenadálém setkání vysílá pes konejšivý signál tím, že se například k druhému otočí zadkem.
Měkký pohled. I vy můžete tento signál použít, ať už k ukonejšení svého anebo jiných psů. Pokud se váš pes očividně bojí, otočte se zády. Pokud se pes cítí z vaší strany v ohrožení, vrčí, cení zuby, štěká anebo vás napadá – tehdy stačí, když se otočíte. Pokud je pes příliš nadšený a skáče na vás, rovněž se otočte zády. Tím dalšímu skákání rychle zabráníte. Příklady (Mám příkladů nepočítaně, setkávám se s tímto jevem každý den.) • Julius pootočil k rozrušené fence německého ovčáka nejdříve hlavu, pak se k ní otočil bokem a nakonec zadkem. První signály nefungovaly, tak se otočil zády, tím vyslal silnější signál a fenka se konečně uklidnila. • Gino neměl rád malé chlapce, protože ho často trápili. Majitel psa chlapcům v ulici poradil, aby se ke Ginovi raději otáčeli zády. Po čase k nim Gino přišel sám a nakonec se s nimi spřátelil. Pokud váš pes skáče a obtěžuje tím, otočte se k němu zády. Pokud potkáte jiného psa, na kterém vidíte, že je bojácný a nejistý – otočte se k němu zády. Pokud vidíte psa, který se tváří, jako by neexistoval, je to většinou proto, že si vámi není jist. Nenaléhejte na psa, aby k vám přišel. Dívejte se do strany, otočte se a pes k vám přijde sám. (Ukázka z knihy Konejšivé signály, kterou vydalo nakladatelství PLOT.)
3. Další konejšivé signály
Pomalé pohyby Rychlé pohyby působí hrozivě, pomalé mají naopak konejšivý účinek. Někdy váš pes zpomalí jenom trochu, jindy zbrzdí natolik, že se skoro přestane pohybovat – někdy zastaví úplně. Často pes svoje pohyby zpomalí, pokud zahlédne jiného psa. Všimněte si toho, až půjdete se svým psem na procházku. Pokud nečekaně a najednou zpomalí, tak se nejprve rozhlédněte, než začnete nadávat a tahat za vodítko (nemluvě o škubání), zcela určitě proti vám jde někdo, koho váš pes musí konejšit. Nebraňte mu v tom, nežádá tím po vás nic víc než schopnost pozorovat a rozumět. Váš pes používá pomalé pohyby v mnoha situacích, kdy si toho ani nevšimnete. Když na něj voláte a váš hlas je
zlostný, rozzlobený nebo tzv. dominantní, zvíře ve většině případů okamžitě zpomalí, aby vás ukonejšilo. Pokud trénujete agility a jste příliš netrpěliví, chcete, aby vás pes okamžitě následoval, poskakujete, máváte rukama a jste příliš aktivní, často se vám stane, že pes naopak zpomalí - nikoli proto, aby vás rozzlobil, jak si možná myslíte, ale proto, že musí mírnit vaše rychlé pohyby a příliš rozmáchlá gesta. Často se vyskytne více psů dohromady a některý z nich je trochu divoký nebo příliš rychle pobíhá po okolí. Tehdy si můžete všimnout, že nejméně jeden z nich začne svoje pohyby zpomalovat, možná se zastaví úplně. Dělá to proto, aby ostatní uklidnil. Pokud zpozorujete, že některý pes na vás reaguje, „zabrzděte“ a okamžitě zpomalte. Nejlepší je pohybovat se šikmo směrem od psa, nikdy přímo k němu. Pomalé pohyby se mohou objevit i v jiných souvislostech. Pokud trénujete poslušnost, pes může zareagovat na přísný hlas. Na příkaz „lehni“ se začne pohybovat jako ve zpomaleném filmu. Lehá si o to pomaleji, oč přísnější je váš hlas. Nakonec mohou veškeré dobré snahy přijít vniveč. Jistě je možné psa tímto způsobem donutit, aby si lehl, a přitom uvěřit, že jste zvítězil, ale dobrého výcviku se tímto způsobem nedosáhne.
Vrtění ocasem. Příklad Na cestě z parku domů majitel přivolal svoji fenku Candie. Ona se k němu rozběhla, ale zničehonic se mezi ní a majitelem objevilo několik dalších psů. Candie okamžitě zpomalila, začala očichávat zem, zastavila se a počkala, dokud se cizí psi neuklidnili. Teprve potom přiběhla k majiteli, který ji pochválil a byl spokojený. Samozřejmě, Candie se jako pes zachovala příkladně, ukonejšila psy, kteří se nečekaně objevili, a teprve potom přišla ke svému pánovi. Kdyby proti nim pokračovala v běhu, mohla způsobit konflikt a možná i něco tak vážného, jako je rvačka. Tímto způsobem vznikne mezi psy konflikt často. Majitel vypustí psa přímo ze dveří nebo z auta a pes se v bezprostředním nadšení rozběhne k jiným psům. Ti naznačí, že je to až moc divoké, všichni se rozčílí a vznikne problém. Když se ocitnu v blízkosti psa, který se bojí a je nejistý nebo cítí, že nemá situaci zcela pod kontrolou, pohybuji se vždy klidně, možná dokonce hodně pomalu. Čím pomaleji, tím lépe. Pes na rychlost výrazně reaguje.
Vrtění ocasem Když pes vrtí ocasem, nemusí to pokaždé znamenat, že je šťastný. Pokud se tento pohyb objeví zároveň se signály, které nám napovídají něco jiného, například že se zvíře bojí, je nejisté, zlobí se nebo je ve stresu, znamená vrtění ocasem v první řadě snahu ukonejšit vás, sám sebe nebo to, co je třeba. Je možné říci, že vrtění ocasem znamená cosi jako „bílý prapor“ neboli žádost o příměří, a tím pádem konejšivý signál. Jedná se o signál, který lidé použít nemohou. Na druhou stranu to ani není třeba, protože existuje spousta jiných signálů, které jsou pro člověka snazší a jednodušší.
Příklady Velký knírač Lobo stál za autem svého pána, když majitel zprudka vyrazil proti Lobovi se zlostným výrazem v obličeji. Lobo se podíval do strany, očichal zem a začal vrtět ocasem. Majitel psa přicházel domů z práce pravidelně ve špatné náladě. Někdy psovi nadával, když se zvíře z jeho příchodu radovalo, a tak ho pes začal konejšit. Vrtěl ocasem, postupně se začal plazit po podlaze, někdy se dokonce pomočil. Ale tento pes nevrtěl ocasem z radosti. Majitel svého psa – Coru – často bral za kůži na zátylku, třásl s ním, křičel na něj, štípal ho do uší a dělal jiné podobné věci, které zvířeti nebyly příjemné. A tak pokaždé, když Cora spatřila svého pána, zpomalila, olízla se a začala vrtět ocasem.
Postavení ke hře.
Postavení ke hře Jestliže se pes položí na přední nohy v takzvané pokloně, může to znamenat, že si chce hrát, proto tomuto postavení říkáme postavení ke hře. Postavením, které vyzývá ke hře, psi naznačují přátelské úmysly. Pes se v tomto případě bude často pohybovat ze strany na stranu a bude se chovat vyzývavě . Jindy se pes položí na přední nohy a chvíli setrvá v klidu nebo se ihned zvedne. Je možné, že se v okolí vyskytlo něco, co se pokouší konejšit. Může to být jiný pes, nějaká rušivá věc nebo jiné zvíře. Když se u mě doma koně přiblíží k ohradě, hodně psů, kteří zrovna procházejí okolo, zaujmou právě tuto polohu - zejména, pokud se koně otočí a podívají se na ně. Tento signál lze napodobit tak, že natáhnete ruce („přední tlapky“) směrem dopředu dolů. Příklady Bojácný a bázlivý bernardýn, který ke mně docházel na výcvik, se schovával za svým majitelem pokaždé, když spatřil jiného psa. Pokud jsem pustila Veslu, okamžitě pochopila, jak moc se bernardýn bojí. Nejprve velice pomalu prošla okolo s pohledem otočeným do strany. Poté došla tak blízko, jak jen to bylo možné, aniž se pokusila schovat, sklonila se do polohy „ke hře“ a setrvala tak několik minut zcela v klidu, dokud bázlivý pes stejným signálem neodpověděl. Malá čivava Pip se bála velkých psů. Když se moje Saga přiblížila, Pip se sklonila do polohy „ke hře“. Saga zpomalila a začala se k Pip přibližovat velice pomalu, obloukem a s hlavou odvrácenou. Rotvajler Princ se sklonil do polohy „ke hře“, když potkal bázlivého zlatého retrívra, a setrval tak několik minut, dokud se retrívr nezklidnil. Někdy je možné spatřit dospělé psy, kteří zaujímají tuto polohu vůči bázlivým štěňatům. Možná jim ani tak nejde o hru, jako o uklidňující efekt, a tak této polohy využívají jako konejšivého signálu.
4. Konejšivé – pozorování, náprava, vývoj a dospívání
Umění pozorovat Někdo se narodí s ostřížím zrakem a má přirozeně lepší pozorovací talent než ostatní, ale pozorovací schopnosti lze rovněž vypěstovat, a to zcela jednoduše tím, že se člověk plně soustředí na jev, který chce pozorovat a bedlivě ho sleduje. Vyžaduje to cvik, leckdy dlouhodobější. Někdy, zejména ze začátku, je třeba se poradit, ale pozorovací schopnost může získat skutečně každý. Dám vám několik tipů, jak vaše pozorovací schopnosti zlepšit. Pokud si nejste zcela jisti, jak začít, můžete některý z nich vyzkoušet: 1. Začněte s pozorováním v domácím prostředí, jedině tak budete schopni zaregistrovat více signálů najednou. Když jsou všichni v klidu a vy kupříkladu odpočíváte, kromě nějakého toho chrápání na pohovce pravděpodobně moc signálů nepřijde. Ale občas se přece jen někdo zvedne a jde něco dělat, odejde na procházku, někdo jiný přijde na návštěvu, možná někdo něco upustí na zem, začne se o něčem diskutovat nebo rodiče vynadají dítěti. V tom okamžiku, kdy se něco stane, se podívejte na vašeho psa a určitě něco uvidíte. Nehlučte jenom proto, aby vás pes musel konejšit, to se nedělá, ale využijte všedních okamžiků běžného rodinného života. Ovšem pamatujte, je bezpodmínečně nutné pozorovat psa ve chvíli, kdy se něco stane, nikoli pár sekund poté, co se něco stalo. 2. Využijte všech situací, kdy váš pes potká jiného psa - nejlépe v parku, kde psi pobíhají volně, ale také pokud jsou na vodítku. Soustřeďte se na to, co váš pes dělá v okamžiku, když spatří druhého psa (a dávejte pozor, aby vodítko bylo zcela volné a vy jste psa nerušili svými signály). 3. Když si všimnete, že váš pes používá některý ze signálů častěji (olíznutí, očichávání země aj.), soustřeďte se na tento jediný signál a pokuste se vypozorovat, jak často a v jakých situacích ho váš pes používá. 4. Když se vám bude zdát, že rozpoznáváte i další konejšivé signály, měli byste zajít někam, kde bude více psů pohromadě (ale bez vašeho psa, abyste se mohli lépe soustředit!), například na výcvik, výstavu nebo tam, kde si psi hrají a baví se. Pozorujte je a snažte se zaregistrovat více signálů najednou. Během krátké doby zjistíte, že „čtete“ všechny psy, které sledujete. Stane se to jakýmsi vaším koníčkem, uvidíte, že s tím nebudete chtít přestat. Většina lidí se na tom stane tzv. závislými. V takovém případě vám mohu říct: „Vítejte ve světě psí řeči!“
Co dělat, když pes ztrácí řeč? To je otázka, kterou dostávám často. A tak jen stále opakuji: psi řeč nemohou ztratit, protože je to část jejich dědictví a je jim vrozená. Ale mohli ji potlačit, protože za to byli od lidí anebo jiných psů trestáni. Trénovala jsem psy, kteří vypadali, jako by svoji řeč vůbec neznali. Dobrým příkladem je Vesla, které se s trochou pomoci řeč vrátila, a to v bohaté míře. K tomu, aby se nějakému psovi řeč vrátila, lze využít i jiného psa, který má řeč dobře vyvinutou, anebo v podstatě jakéhokoli psa, přičemž je vždycky zapotřebí zajistit, aby nenastala nějaká nepříjemná, tudíž rušivá situace. Ostatní psi musí udržovat takovou vzdálenost, aby vašeho psa nenutili zaujmout obrannou pozici nebo aby nezpanikařil. To, že váš pes stráví nějaký čas s jinými psy, a to příjemným způsobem, napomůže tomu, aby si postupně, krůček po krůčku, zapomenutou řeč znovu osvojil. Společnost jiných psů tomu nejen prospěje, ale především tento proces výrazně urychlí. Psi se učí asociací, a proto je důležité neškubat vodítkem a psovi nenadávat. Člověk by neměl být jakýmkoli způsobem nepříjemný, když je pes soustředěný na jiného psa (nebo i člověka). Naopak je dobré, když si váš pes spojí jiného psa s něčím příjemným, jako třeba s pochvalou, pamlskem nebo vaším spokojeným výrazem. Tímto způsobem pes může změnit svůj postoj k jiným psům a dokáže se v jejich přítomnosti chovat uvolněně. Psa je dobré odměnit i za malé náznaky konejšivých signálů. Například když začne odvracet hlavu od druhého psa, když skloní hlavu dolů, jako by očichával zemi, apod. Pokud jste důslední a chválíte a chválíte, výsledky se dostaví rychle. Pes bude vysílat konejšivé signály místo toho, aby dělal neplechu. Je to otázka vývoje, který je pozoruh odný a v některých případech až dojímavý.
Společenské chování se u psů vyvíjí už od mladého věku.
Kdy začínají štěňata konejšivé signály používat? To je také otázka, kterou dostávám často, a do jisté doby jsem na ni nemohla dát uspokojivou odpověď, proto že jsem ve svém domě nezažila jediný vrh štěňat. Ale před pár lety mi pomohla jedna anglická chovatelka, Alison Rowbotham. Pracovala často se psy, které se podařilo za dramatických okolností zachránit. Často šlo o březí feny, které posléze v Alisonině domě porodily štěňata. Štěňata zde zůstala do té doby, než se pro ně nalezl nový domov. Byla to různá plemena s různou historií, ale všechna zvířata byla samozřejmě velmi nejistá, bála se a byla velice nervózní. Alison pozorovala štěňata v průběhu dvou let, vždy od narození do osmi až devíti týdnů, a já jsem dostávala výsledky jejího pozorování. Alison rychle zjistila, že štěňata dokázala vysílat pouze jediný konejšivý signál, a to signál prostřednictvím zívání. Štěňata zívala pokaždé, když je někdo zvedl ze ze mě. V případě prvních vrhů, které Alison pozorovala, to dělala štěňata od prvního dne. Jedno štěně bylo jenom sedm hodin staré! Pokud byla štěňata zvednuta, tak ve sto procentech případů zívala už od prvního dne. Později si Alison všimla něčeho dalšího, a to v případě, když vrhla její vlastní fena, která se cítila bezpečně a pohybovala se ve známém prostředí: po porodu trvalo i několik dní, než štěňata začala při zvedání zívat. Později jsem o totéž požádala i další chovatelky, abych měla k dispozici co nejvíce materiálu. A tak jsem dospěla k poznání, že mezi jednotlivými vrhy existují nepatrné rozdíly. Některá štěňata začnou používat zívání jako signálu brzy, od prvního dne, zatímco jiná nezačnou dřív než druhý nebo třetí den. Může to souviset s tím, v jaké kondici je fena, jaké jsou pro daný vrh podmínky a možná záleží ještě na dalších faktorech. Faktem ale zůstává, že štěňata začnou používat zívání jako signálu sama od sebe. Další signály následují v rámci souhry mezi matkou, sourozenci a někdy i ostatními psy ve smečce. Když jsou štěňata šest až osm týdnů stará, mají vyvinutou většinu řeči. Když se poprvé dostaví na výcvik určený štěňatům, přibližně po dvou půl až třech měsících, vysílají již ty signály, které potřebují a naopak všechna štěňata také tyto signály, přicházející odjinud, chápou. Dá se říct, že tato řeč je psům vrozená, ale potřebují během dospívání správné podmínky, aby ji mohli rozvinout a uměli ji správně používat. Proto je důležité, aby se vaše štěně setkávalo i s jinými psy – psy všech možných plemen, velikostí, barev – to je nejdůležitější vzdělání, jakého se vašemu psovi může dostat. Je to škola, která ušetří jak vám, tak vašemu psovi hodně problémů, až bude v (často) náročném období puberty, ale i později. Společenský výcvik a trénink v různých prostředích jsou pro štěňata dvě nejdůležitější věci.
Vůdcovství a rodičovství Dlouho se tradovalo, že je třeba stanovit vůči štěněti vůdcovství, jinak převezme velení a pokusí se být šéfem. Výsledkem tohoto mýtu je hodně smutných osudů a hodně zbytečných problémů. Přestaňme používat slovo vůdcovství a říkejme tomu raději rodičovství, protože to je to, o co se tady ve skutečnosti jedná.
Když vzniká smečka vlků, nejprve se utvoří pár, který má štěňata. Tato štěňata vyrůstají pod dohledem svých trpělivých, přátelských a starostlivých rodičů. Právě psi a vlci patří k nejtrpělivějším a nejlaskavějším rodičům. Štěňata mohou s rodiči dovádět, aniž by za to byla potrestána. Když rodiče uloví kořist, běží nejprve nakrmit štěňata, než začnou myslet na sebe. První měsíce života štěňat jsou naplněny jistotou milujících rodičů, souhrou s ostatními štěňaty a vzájemnou důvěrou. Když osmi až devítitýdenní štěně přijde k novým majitelům a ti ho začnou tahat za kůži na krku, protože dělá něco „špatně“, povalí je, křičí na ně a dělají spoustu jiných věcí, které naprosto nepřipravené štěně na smrt vyděsí, je z toho zvíře samozřejmě šokováno. Začne se bát, znejistí, ztratí doslova půdu pod nohama. A nastanou problémy. Malé, vyděšené štěně vrčí, když se ho někdo pokouší uchopit, protože se bojí trestu. Lidé hovoří o problémech s vůdcovstvím, o tom, jak být na štěně přísnější, ale tahle cesta vede jen k dalším problémům a pro psa neznamená nic jiného než mizerný život. Malé štěně k vám přijde plné důvěry. Očekává, že jeho noví rodiče jsou stejně trpěliví a láskyplní jako ti, na které bylo zvyklé. Zapomeňte proto na nějaké vůdcovství a myslete raději na rodičovství. Štěně se časem musí naučit určitým pravidlům nového domova a ještě mnoha dalším věcem, ale nemůže se naučit v šechno najednou! Pokud se budete chovat ke štěněti stejně jako k malému dítěti, možná ještě o něco starostlivěji, půjde to bez problémů. Psi jsou totiž báječní rodiče, od kterých se máme stále co učit. Do věku čtyři až čtyři a půl měsíce žijí štěňata na štěněcí „průkaz“. To znamená, že si toho mohou poměrně dost dovolit, aniž na to dospělí nějak reagují. Pokud jim musíme „domlouvat“, tak jemně a nenásilně. Proč lidé tak lehko sáhnou k fyzickému násilí? Představte si, jak musí být fyzické násilí, trest anebo jen ohrožení obrem, mnohonásobně větším než štěně, neuvěřitelně děsivé! A pak si majitelé začnou stěžovat, že pes neposlouchá, že nepřijde na zavolání a tak podobně. Jistě, tyto drobné problémy mohou být v rámci každodenního života nepříjemné, ale štěně se naučí vyhýbat majiteli, začne se chovat jako by neexistoval a používá spoustu konejšivých signálů k tomu, aby si majitele zase udobřilo. Když to nepomáhá, přestane je postupně používat úplně. Časem se octne ve světě, kde jediná řeč, která funguje, je násilí. Pes nemůže používat svoji vlastní řeč, protože mu nikdo nerozumí. Stane se němým. Existuje spousta psů, kteří jsou zcela pasivní a nic si netroufají vyzkoušet, nejsou zvědaví. Prostě to vzdali. Tito psi jsou často nazýváni hodnými psy. Jenže oni nejsou hodní - jenom to vzdali. Jiní budou takovým způsobem stresováni, že se stanou pro své okolí problémem. Stálá nejistota, ve které žijí, způsobí, že si vybudují chronický stres. Ten zase způsobí, že začnou ničit vybavení domu, budou zbytečně štěkat, budou se bát zvuků, lidí a jiných psů, stanou se takzvaně agresivními, začnou tahat za vodítko a dělat další nepříjemné věci. Bezpečné, přátelské a starostlivé štěněcí období, podložené trpělivostí rodičů, prolíná do období „puberty“. Rodiče, kteří namísto útlaku silným vůdcovstvím berou ohledy na to, že štěně ukazuje své city a nechají je, aby se plně vyvinulo v souhře se svou smečkou, poskytnou štěněti správný základ, kterého je zapotřebí, aby se zvíře stalo harmonickým a dobře komunikujícím dospělým psem. Pamatujte, že psi, kteří se starají o svá štěňata, z nich vychovají perfektní psy. Když my lidé vychováváme štěňata, nastávají často problémy. Je na čase zamyslet se nad tím, co vlastně takové vůdcovství obnáší. Když se na to člověk podívá zcela střízlivě, vidí, že vůdcovství neznamená nic jiného než dobré rodičovství. Když štěně přijde do vašeho domu, vžijte se do stejné role, jako kdybyste se stali rodiči, kteří čekají dítě. Už dávno nevychováváme děti tak, že bychom je děsili. A tak bychom to měli akceptovat i v případě štěňat. (Ukázka z knihy Konejšivé signály, kterou vydalo nakladatelství PLOT.)
5. Stres Hormony stresu jsou pro nás nezbytné. Určité množství jich potřebujeme, abychom mohli žít, pracovat a měli dost energie dělat ještě něco navíc. Někdy je jich však až moc – když se bojíme, jsme vzrušení nebo se rozzlobíme. V takových případech je těchto hormonů příliš a „bouří se“. Jsme zkrátka stresovaní. Lidé mohou být stresovaní z pocitu neštěstí nebo jiných, méně závažných příčin, ale jedná se zejména o s ituace, kdy cítíme, že něco nezvládáme. Lidé se například bojí, když jedou autem na zledovatělé vozovce, srdce jim silně buší a možná se bojí natolik, že ten den vůbec nechtěli vyjet. Pokud se ale naučí situaci zvládat, příště se ve stejné situaci nebudou bát a vyhnou se stresu. Lidem, kteří nejsou zvyklí přednášet v sále plném lidí, bude tlouct srdce, budou se jim potit ruce a v okamžiku, kdy se zvednou a zamíří na pódium, téměř zapomenou, o čem chtěli mluvit. Cítí, že situaci nezvládají. Existuje mnoho způsobů, jak se naučit podobné situace řešit. Je třeba se důkladně připravit, aby člověk věděl, o čem bude mluvit. Pokud zná fakta a je do hloubky obeznámen s tématem přednášky, nebude stres tak velký. Někdy jsou lidé stresovaní ze strachu či pocitu nebezpečí, ať už v dobrém nebo špatném. Psi reagují obdobně. Jsou stresovaní, když cítí, že danou situaci nezvládají. Jsou stresovaní bolestí, hrozbami, nepříjemným chováním lidí, kteří se na ně zlobí anebo se chovají násilně. Psi bývají stresovaní také ze vzrušení, zejména když pes ucítí hárající fenu. Stres může zapříčinit i nadmíra pohybu, příliš mnoho běhání, nekonečné házení míčkem či dovádění. U psů, kteří jsou tyranizováni ostatními psy, se také vytváří stres, jakož i u psů, kteří se bojí být sami. Většinou jde o situace, ve
kterých jsou zcela bezbranní a nemohou s tím nic dělat. Když je pes stresovaný, projeví se to nejrůznějšími způsoby. Pokud je stres vyvolán okolím, většinou začne pes velice brzy vysílat konejšivé signály, aby uklidnil buďto okolí nebo sebe. Pokud se naučíte konejšivé signály číst, budete schopni včas zakročit a nepříjemnou situaci svému psu ulehčit. Jak se stres stupňuje, signály jsou čím dál zřetelnější. Pokud konejšivé signály nefungují, pes začne užívat signály opačné neboli odpudivé, pokusí se dostat co nejrychleji pryč nebo se začne bránit. Není nutné nechat to zajít tak daleko. Stačí bedlivě svého psa pozorovat, všímat si všech konejšivých signálů a včas pochopit, že pes začíná být stresovaný a potřebuje pomoc. Člověk by nikdy neměl dopustit, aby se pes musel začít bránit. Včasný zákrok je velmi důležitý. U psa, který je často stresovaný, se mohou vyskytnout problémy jako alergie (stresová alergie), zažívací nebo srdeční problémy – je tomu de facto stejně jako u lidí. Často pracuji se psy, kteří jsou divocí nebo se psy, kteří se v některých situacích chovají agresivně. Agresivita má často kořeny v opakovaném výskytu stresu, z čehož vyplývá, že obranné mechanismy psa jsou stresem rychleji uvedeny do chodu a psi se pak stávají mnohem divočejší. Pokud je pes pravidelně vystavován stresu, protože ho stále někdo zlostně komanduje nebo na něj klade již v mladém věku příliš vysoké požadavky, projevuje zvíře vůči němu zlost. Pokud jde o agresivního majitele, pak zvíře většinou vykazuje vysoký stupeň obrany. Takový pes inklinuje k napadání jiných psů i lidí a projevuje se vůči nim obecně velmi nepřátelsky a útočně. Psi se učí asociací. Když svému psovi spíláte, trháte vodítkem, tlačíte ho k zemi a způsobujete mu jiná podobná příkoří a v blízkosti je jiný pes, tak se váš pes naučí velmi rychle spojovat jiné psy se zlobou, bolestí a dalšími nepříjemnými pocity. Během krátké doby se začne bát nebo se stane agresivním.
Pro dobrého chovatele není problém vypozorovat, jakou má pes náladu. Závěr … ? Na závěr bych chtěla zdůraznit, že není důvod psa trestat, používat násilí, zlost, hrozby a podobně. To všechno u psa vyvolává stres. Stres může způsobit nemoc. Pes se může stát agresivní vůči jiným psům i vůči lidem, a nakonec může někoho v sebeobraně kousnout. Během posledních deseti až dvanácti let jsem jako trenérka cvičila přibližně sedm set až osm set psů ročně. Někdy to bylo dokonce mnohem víc, i přes tisíc psů. Nemám k dispozici přesné statistiky, ale u těchto psů je možné pozorovat docela jasný trend: nejméně jedna třetina těchto psů má problémy se stresem, jedna třetina se bojí a zbytek se dělí mezi různé jiné případy, počínaje nežádoucími účinky způsobenými trháním vodítka a konče agresivitou. Když má člověk vyřešit problém, je zbytečné léčit symptomy, naopak je třeba najít jejich příčinu. Proto je zcela nepřípustné používat láhve stříkající vodu, obojky proti štěkání a podobné pomůcky dříve, než vůbec zjistíme, proč pes vlastně štěká a o jaký typ reakce se jedná. Musíme najít příčinu, nikoli léčit symptomy. Pozorujte svého psa. Najděte příčinu toho, proč je stresovaný, proč se bojí nebo je zlostný. Podívejte se kriticky také sami na sebe a na své okolí, ve kterém se pes pohybuje, a hodně toho můžete zjistit i bez cizí pomoci. Někdy může být naopak užitečné požádat o názor nezávislého pozorovatele. Často se stáváme slepými k tomu, co je nám nejblíže. Co psy stresuje? • Přímé hrozby (ať už od lidí nebo jiných psů). • Násilí, zloba, agrese v bezprostředním okolí. • Trhání vodítkem, napnuté vodítko.
• Příliš vysoké nároky během výcviku a v každodenním životě. • Nadměrný pohyb (zejména v případě mladého psa). • Nedostatek pohybu a aktivity. • Hlad, žízeň. • Znemožnění vykonat v určitý čas potřebu. • Přílišná zima nebo horko. • Bolest a nemoc. • Nadměrný hluk. • Samota. • Šokující zážitky. • Příliš stresující hra (s míčkem, klackem nebo s jinými psy). • Náhlé změny, stěhování. Jak identifikovat u psa stres? • Pes je neklidný a nedokáže se uklidnit. • Pes nepřiměřeně reaguje na vnější podněty (např. zvonek u dveří). • Pes používá konejšivé signály. • Pes se škrábe. • Pes se olizuje nebo kouše, anebo kouše věci. • Pes štěká, vyje, kňučí. • Pes se otřepává. • Pes si honí svůj ocas. • Pes vypadá nezdravě. • Pes těžce dýchá, funí. • Pes se špatně soustředí. • Pes se třese. • Pes ztrácí chuť k jídlu. • Pes musí močit častěji, než je běžné. • Pes se fixuje na podružné věci (záblesky světla, mouchy atd.). • Pes působí nervózně. • Pes se začne projevovat agresivně. • Pes používá přesměrované chování (dělá něco jiného, než má). A dále podle těchto úkazů: • Změna barvy očí. • Průjem. • Nepříjemný pach z tlamy a těla. • Napjaté svaly – náhlé lupy. • Tuhá srst. • Alergie a jiné problémy s kůží. Co můžeme dělat abychom stres oslabili? K tomu, abychom pomohli k oslabení stresu, neexistuje všeobecný návod. Záleží zejména na tom, proč ke stresu vůbec došlo, nebo-li na konkrétních příčinách. Přesto lze jmenovat některé pomocné aspekty, které mohou k snížení stresu pomoci: • Změnit prostředí. • Změnit rutinu. • Přestat používat trest, zlost, tvrdé metody. • Přestat trhat vodítkem. • Stát se lepším pozorovatelem a začít používat konejšivé signály. • Postarat se, aby denní potřeby psa (venčení, žrádlo a voda) byly zajištěny včas a v dostatečném množství. • Najít rovnováhu mezi pohybem a aktivitou. • Neodepírat psovi společný pobyt se smečkou (tzn. rodinou), nenechávat psa o samotě, pokud to není bezpodmínečně nutné (za dveřmi, na chodbě apod.). Pamatujte, že strach může způsobit velký stres. Stres aktivizuje obranné reflexy, které opětně mohou posílit strach. Je třeba tento začarovaný kruh prolomit, abychom se dostali dál – je bezpodmínečně nutné přestat používat veškeré násilí, tresty, přestat vůči psům projevovat zlost a agresivitu, naopak začít používat konejšivé signály a zaujímat přátelštější stanoviska. Váš pes vám porozumí a bude vám odpovídat. Bude se díky vašemu novému přístupu cítit
lépe. Mít dobrý pocit, je vhodný začátek nového života.
