koneckonců právě mysl vraha je na celé záležitosti to nejzajímavější

PŘEDMLUVA AUTORKY

Panuje všeobecně rozšířený názor, že detektivní příběh je jako velký dostih s několika koňmi a žokeji na startu. „Dámy a pánové, jen pojďte a vsaďte si!“ Za favorita je přitom většinou považován pravý opak favorita na dostizích – jinak řečeno, ten největší outsider. Vyberte si jako vraha tu nejne pravděpodobnější osobu – a v devíti případech z deseti máte vyhráno. Protože si nepřeji, aby mí věrní čtenáři tuto knihu znechuceně odhodili, chci je raději předem varovat, že toto není ten typ příběhu. Startující jsou pouze čtyři a kterýkoli z nich, za správných okolností, mohl zločin spáchat. To podstatně podtrhuje prvek napětí v příběhu. Nicméně se domnívám, že všem čtyřem postavám by měla být věnována stejná pozornost, neboť každá z nich v minulosti spáchala vraždu a je schopna spáchat další. Jedná se o čtyři zcela rozdílné osobnosti, každá z postav je hnána ke zločinu jiným motivem a každá z postav by dala přednost jiné metodě. Dedukce tedy musí být čistě psychologická, to však nečiní příběh méně přitažlivým, protože (5)

Karty_na_stole_(velky_format)_07_(imprimatur).indd 5

5.6.2015 20:31:21

AGAT HA C HR I S T I E

koneckonců právě mysl vraha je na celé záležitosti to nejzajímavější. Coby další argument ve prospěch tohoto příběhu mohu dodat, že patřil mezi nejoblíbenější případy Hercula Poirota. Jeho přítel kapitán Hastings, když mu Poirot případ líčil, považoval naopak celou záležitost za nadmíru nudnou. Jsem zvědavá, s kterým z nich budou mí čtenáři souhlasit.

(6)


5.6.2015 20:31:21

PRVNÍ KAPITOLA

Pan Shaitana „Můj drahý pane Poirote!“ Hlas to byl jemný, jako když přede kočka – ovládaný hlas, sloužící promyšlenému účelu. Hercule Poirot se otočil. Uklonil se. Obřadně si potřásl s majitelem hlasu rukou. V jeho pohledu bylo něco neobvyklého. Jako by v něm to náhodné setkání cosi probudilo. „Můj drahý pane Shaitano,“ odpověděl. Oba se odmlčeli. Byli jako pár soupeřů před začátkem souboje. Okolo nich loudavě vířil dav dobře oděných Londýňanů. Ozývalo se líné ševelení mnoha hlasů. „Drahoušku – nádherné!“ „Jsou prostě božské, miláčku, nemyslíš?“ Byli na výstavě tabatěrek ve Wessex House. Vstupné jedna guinea ve prospěch londýnských nemocnic. „Jak rád vás zase vidím!“ zvolal pan Shaitana. „Nikoho (7)


5.6.2015 20:31:21


právě nevěšíte ani neposíláte pod gilotinu? Nastala snad ve světě zločinu okurková sezona? Nebo tu má dnes dojít k loupeži? To by bylo naprosto úžasné!“ „Zklamu vás, monsieur,“ odvětil Poirot. „Jsem tu dnes bohužel zcela soukromě.“ Pozornost pana Shaitany se na okamžik zatoulala k rozkošné dívce s chumáčem drobných kudrlinek vyčesaným po jedné straně hlavy a černou slaměnou kreací ve tvaru tří rohů hojnosti na straně druhé. Oslovil ji: „Drahá slečno – proč jenom jste nepřišla na můj večírek? Byla to skutečně úžasná sešlost! Několik lidí se mnou dokonce prohodilo pár slov! A jedna žena zašla tak daleko, že mi řekla: ‚Jak se vám daří?‘ a ‚Na shledanou‘ a ‚Mockrát vám děkuji‘ – ale byla pochopitelně z předměstí, chuděra.“ Zatímco dívka hledala vhodnou odpověď, věnoval se Poirot zevrubnému studiu ozdoby páně Shaitanova svrchního rtu. Byl to důstojný knír – velmi důstojný – patrně jediný knír v celém Londýně, který by se mohl pokusit soupeřit s Poirotovým. „Ale není tak hustý,“ zamumlal si Poirot sám pro sebe. „Ne, rozhodně se v žádném ohledu mému nevyrovná. Tout de même, pozornost upoutá.“ Celá osoba pana Shaitany na sebe poutala pozornost okolí – zcela záměrně. Promyšleně se stylizoval do role Me fistofela. Měl vysokou, hubenou postavu, protáhlý obli čej s melancholickým výrazem, uhlově černá, nápadná obo čí, pod nosem knír s pečlivě navoskovanými špičkami a tenkou černou bradku. Jeho obleky byly vždy dokonale střižené, skutečná umělecká díla s mírně bizarním nádechem. Zkrátka každý slušný Angličan, který jej uviděl, ho pořád(8)


5.6.2015 20:31:21

K ART Y N A S TO L E

ně a z celého srdce zatoužil kopnout! Beze špetky originality všichni shodně říkali: „Támhle jde ten zatracený Talián Shaitana!“ A jejich manželky, dcery, sestry, tetičky, matky, dokonce babičky odpovídaly, pouze s rozdíly vyplývajícími z jejich věku: „Já vím, drahoušku. Je naprosto příšerný. Ale má tolik peněz. A pořádá tak úžasné večírky! A vždycky má po ruce o někom nějakou zábavnou nebo škodolibou historku.“ Nikdo přitom vlastně nevěděl, zda je Shaitana Argentinec, Portugalec, Řek, nebo příslušník nějakého jiného národa, kterým každý obyvatel Britských ostrovů z hloubi duše pohrdá. Ale tři věci byly jisté: Žil si bohatě a ve velkém stylu v ohromném bytě na Park Lane. Pořádal skvělé večírky – velké večírky, malé večírky, mírně morbidní večírky, bezúhonné večírky a především podivné večírky. A skoro všem naháněl tak trochu hrůzu. Co bylo důvodem posledního faktu, těžko říct. Možná to bylo proto, že okolo sebe šířil pocit, že o každém toho trochu moc ví. A jeho smysl pro humor byl také mírně řečeno zvláštní. Téměř všichni se v duchu shodovali, že nestojí za to si pana Shaitanu znepřátelit. Tohoto odpoledne se panu Shaitanovi zachtělo nastražit návnadu na toho malého, směšně vypadajícího mužíčka, Hercula Poirota. „Takže i detektiv si občas vyrazí za zábavou?“ zeptal se. „Nebo jste na stará kolena začal studovat umění?“ Poirot odpověděl přátelským úsměvem. „Všiml jsem si,“ obrátil se k Shaitanovi, „že jste sám na výstavu zapůjčil tři tabatěrky.“ (9)


5.6.2015 20:31:21


Pan Shaitana mávl rukou, jako by to ani nestálo za řeč. „Člověk časem nasbírá spoustu drobností. Musíte mě někdy navštívit doma. Mám pár zajímavých kousků. Neomezuji se na žádné zvláštní období nebo druh předmětů.“ „Máte univerzální záliby,“ poznamenal Poirot s úsměvem. „Přesně tak.“ Panu Shaitanovi najednou vesele zajiskřilo v očích, koutky úst se mu pobaveně zdvihly a jeho uhlově černá obočí vylétla vzhůru. „Dokonce bych vám mohl předvést exempláře z vašeho vlastního oboru, monsieur Poirote!“ „Máte snad soukromé muzeum zločinu?“ Pan Shaitana si jen pohrdavě odfrkl. „Šálek použitý brigh tonským vrahem při posledním zločinu? Páčidlo známého kasaře? Dětinská zábava! Nikdy bych se nesnížil ke sbírání takových bezcenností. Zaměřuji se v každém oboru jen na ty nejlepší exempláře.“ „A co považujete za nejlepší exempláře v oblasti zločinu, z uměleckého hlediska?“ vyzvídal Poirot. Pan Shaitana se předklonil a dvěma prsty spočinul na Poirotově rameni. Dramaticky zasyčel v odpověď. „Lidské bytosti, které je páchají, monsieur Poirote.“ Poirot mírně povytáhl obočí. „Vidím, že jsem vás polekal,“ usmál se pan Shaitana. „Drahý pane, vy a já se na tyto věci díváme ze zcela opačných pohledů! Pro vás je zločin rutinní záležitostí: vražda, vyšetřování, stopa a nakonec, protože máte bezesporu nadání, usvědčení vraha. Něco tak banálního by mě nikdy nedokázalo zaujmout! Nezajímají mě druhořadé exempláře. A usvědčený vrah se nutně stává nezajímavým. Ubohý příspěvek do sbírky. Ne, nikoliv. Já se na celou věc dívám z uměleckého hlediska. Sbírám jen to nejlepší!“ ( 10 )


5.6.2015 20:31:21


„A tím nejlepším máte na mysli?“ zeptal se Poirot. „Můj milý pane – přece ty, kterým to prošlo! Úspěšné vrahy! Zločince, kteří žijí spokojeným životem a na něž nikdy ne padl ani stín podezření. Musíte uznat, že to je zábavný koníček.“ „Spíše mi přišlo na mysl jiné slovo než zábavný.“ „Mám nápad!“ zvolal Shaitana, aniž by věnoval Poirotovi špetku pozornosti. „Což takhle menší večeře? Večeře, při které byste mohl potkat mé exempláře! Opravdu, to je celkem zábavná myšlenka. Nevím, jak je možné, že mě to nenapadlo dříve. Ano, ach ano, úplně to vidím… Musíte mi dát trochu času – ne příští týden – ale co třeba následující? Budete mít čas? Který den by vám vyhovoval?“ „Přespříští týden se mi to hodí kdykoliv,“ uklonil se Poirot. „Výborně – řekněme tedy v pátek. Pátek osmnáctého. Hned si to poznamenám do diáře. Opravdu, ten nápad se mi nadmíru zamlouvá.“ „Nejsem si tak zcela jistý, zda se zamlouvá mně,“ odpověděl zvolna Poirot. „Ne že bych neoceňoval vaše velkorysé pozvání, to ne –“ Shaitana ho přerušil. „Ale dotýká se to vašeho měšťáckého smyslu pro pořádek? Milý příteli, musíte se oprostit od svého omezeného policejního pohledu na věc.“ Poirot rozvážně pronesl: „Je pravda, že můj přístup k vraždě je zcela měšťácký.“ „Ale proč, příteli? Ubohá, hloupá, fušerská řezničina – ano, souhlasím s vámi. Ale vražda může být i umění! Vrah může být umělcem.“ „Přiznávám, že je na tom něco pravdy.“ „Tak tedy?“ zeptal se pan Shaitana. „Ale pořád zůstává vrahem!“ ( 11 )


5.6.2015 20:31:21


„Ale zajisté přiznáte, milý Poirote, že provést něco dokonale je samo o sobě ospravedlněním! Vy chcete, naprosto bez fantazie, každého vraha zatknout, spoutat, zavřít a nakonec mu za úsvitu zlomit vaz na šibenici. Podle mého názoru by skutečně úspěšný vrah měl obdržet státní penzi a být zván do společnosti!“ Poirot pokrčil rameny. „Nejsem tak zcela beze smyslu pro uměleckou stránku zločinu, jak se domníváte. Dokáži obdivovat dokonalou vraždu – také dokáži obdivovat tygra, tu vznešenou pruhovanou šelmu. Ale dovolíte‑li, budu ho raději obdivovat z bezpečného místa před klecí. Nebudu se drát dovnitř. Tedy, alespoň pokud mi nebude velet povinnost. Protože, pane Shaitano, ten tygr by mohl skočit…“ Pan Shaitana se zasmál. „Ach tak. A vrah?“ „Vrah by mohl vraždit,“ zasmušile odpověděl Poirot. „Můj milý příteli, jste vy ale pesimista! Takže se nepřijdete podívat na mou sbírku – tygrů?“ „Naopak, bude mi potěšením.“ „Jak odvážné!“ „Myslím, že mi tak docela nerozumíte, pane Shaitano. Co jsem řekl, mělo sloužit jako varování. Chtěl jste, abych s vámi souhlasil, že sbírka vrahů je zábavný nápad. Odpověděl jsem vám, že mi vyvstává na mysli jiné slovo než zábavný. To slovo je nebezpečný. Připadá mi, pane Shaitano, že jste si možná zvolil poněkud nebezpečného koníčka!“ Pan Shaitana odpověděl velice mefistofelským smíchem. Zeptal se: „Mohu vás tedy osmnáctého očekávat?“ Poirot se mírně uklonil. „Můžete mě osmnáctého čekat. Mille remerciments.“ ( 12 )


5.6.2015 20:31:21


„Naplánuji malý večírek,“ zamyslel se nahlas Shaitana. „Nezapomeňte. V osm hodin.“ Obrátil se k odchodu. Poirot ještě asi minutu nebo dvě stál a díval se za ním. Pak pomalu a zamyšleně zavrtěl hlavou.

( 13 )


5.6.2015 20:31:21

koneckonců právě mysl vraha je na celé záležitosti to nejzajímavější

Recommend Documents