4 tváře pro vraha
4 tváře pro vraha aneb
„To nerozeznáte Picassa od Knížáka?“
PM AR UK RV MV MM SE PO PS SM
Phil Marlowe, detektiv Arthur, vrátný Jenny, služebná Rafaelo Valentino, velký šéf Miriam Valentino, jeho manželka Momo, jejich syn Sekretářka Libby Policejní ředitel Pošťačka Smrtka
Miloš Pavel Martina Péťa Bára Zdenda ... něčí hlas … ...
1
4 tváře pro vraha
Prolog 1 – U Valentina na vrátnici AR, UK, MM, MV, RV Scéna rozpůlená, vpravo je vrátnice – okénko a vchod do výtahu s tlačítkem a ukazateli poschodí. Vlevo je kancelář RV – stůl, židle, květina, na zdi obraz (Picasso), za ním dvířka od trezoru. Tlumené osvětlení L strany. Připlíží se postava v černém (MI), baterkou si osvětluje místnost (stůl, obraz, číslo 4 na výtahu...), zakopne apod., sundá ze zdi obraz a odplíží se. Tma vlevo, denní světlo na P stranu. Ve vrátnici sedí AR, postupné defilé obyvatelů domu – výtah vyjede do příslušného patra a pak sjede dolů (když dotyčný odchází) nebo naopak (pokud dotyčný přichází). První MV. MV: AR: MV:
Arthure, manžel se ještě nevrátil? Nebojte, madam Valentinová, vlak z Atlanty přijíždí až za dvacet minut. Ještě že tak.
Vrhnou se na sebe a políbí se. AR: Ach Miriam! MV: Ach Artíku! AR: Zase jsi byla přes noc u Franty, co? MV: Ale mišáčku, snad by ses na mě nehněval? Někdo mě musí živit, až tu Rafaelo nebude. A ty to budeš těžko. AR: No jo, to je furt - pondělí: Al Capone, úterý: Franta Spaghetti Al Dente, středa: Franco Al Cohol. Co bude příště? Al al al-imenty? MV: Tak se na mě nezlob. Tebe jediného miluju. Políbí jej. AR: MV: AR: MV:
Radši už běž, za chvíli půjde Momo do školy, ať nás tu neuvidí. Zkontroluj, jestli si vezme toho Picassa. Jasně. Ale nebude to šéfovi divný, že zmizel zrovna Picasso? Prosímtě, ten nerozezná Picassa od Knížáka. Hlavní je, že chytne podezření. Pa, lásko!
Nastoupí do výtahu a vyjede do 3. patra. Krátká pauza, výtah sjede do 2. patra a pak dolů, vystoupí MM, který pod paží nese obraz. AR: MM: AR: MM:
Brej den, Momo, kam s tím jdeš? Ale, dneska máme výtvarku a každý má z domova přinést ňákej obraz, a budeme je obkreslovat. Nebude to panu Valentinovi vadit? Máma mi to dovolila a navíc ho odpoledne vrátím. Ciao!
Odběhne. Výtah vyjede do 4. patra (UK právě uklidila u RV), pak dolů a vystoupí UK. AR: UK: AR:
Ahoj Jenny. Ahoj Arthure! Kolik máme času než dorazí? Tak 17 až 18 minut.
UK se na něj vrhne a objímá ho. UK: Ach Arthure, kdy si už mě konečně vezmeš? AR: Ale Jenny, to není tak jednoduchý. Mám hodně práce... UK: Já vím, tobě se líbí šéfová, že jo. Viděla jsem tě, jak jsi se tuhle za ní ohlížel. A její patro kontroluješ dvakrát častěji než ta ostatní. AR: Miláčku, dobře víš, že si šéf přeje, abych měl paní Miriam stále pod kontrolou, co můžu dělat. A jestli nebudu dělat dobře svou práci, vyhodí mě. UK: A nahradí tě turniketem, to jsem slyšela. Jestli to šéf udělá, tak ať si mě nepřeje. Vypnu výtah, namydlím shody a... AR: Proboha Jenny, jak tě něco takového mohlo napadnout? Neboj se, o sebe se umím postarat a šéfa se nebojím. UK: Oukej. Já jdu naložit odpadky a pak se zase stavím, jo? 2
4 tváře pro vraha AR:
Jo.
Dá mu pusu a sjede do sklepa. Po chvíli přijde RV s kufrem. AR vyskočí a pomáhá mu. AR: Dobrý den, pane Valentino, jaká byla cesta? RV: Kdybych nemusel z nádraží pěšky, tak celkem dobrá. Kde je ksakru manželka, měla pro mě dojet! AR: Udělalo se jí nevolno, pane Valentino, celý den leží v posteli. RV: Nějaká pošta? AR: Pošťák tu ještě nebyl, však víte, že se sem teď dvakrát nehrne. RV: Ok. Tu záležitost s utrženou rukou bych raději nepřipomínal. A zavolej Miriam, že s ní chci ihned mluvit! AR: Chcete pomoct s kufrem? RV: Tak teď už to asi zvládnu sám. Co takhle, že bys mi přivolal výtah?! Ksakru, dám sem turniket – vyjde to nastejno a nebudu muset poslouchat ty tvoje řeči. AR: Ano, šéfe, teda chci říct pane Valentino. Otevře mu dveře výtahu a RV nastoupí. Vyjede výtahem do 4. patra.
Prolog 2 – rozhlasová nahrávka PM (co se předtím ten den stalo) PM: Nemám rád výtahy. Visíte v krabici iks metrů nad zemí a doufáte, že vás ten krám doveze až nahoru. Spolucestující ve výtahu je jako vaše tchyně. Taky si ho nevyberete a málokdy se povede. Představa, že ten cizí spratek, motající se vám pod nohama, zmáčkne nějaký tlačítko a vy strávíte půl dne zaseklej na pěti metrech čtverečních s chlápkem, u něhož nerozeznáte odér z jeho ponožek od parfému jeho manželky, brr... Jasně, zaseknout se ve výtahu s Gretou Garbo, to bych si nechal líbit. Ale kdo z nás má v životě takový štěstí, že jo? Možná tak Clark Gable, nebo náš náčelník. Ten má teda zrovna dneska pěknou kliku – ale to tu, že se se mnou v tom výtahu nezasek – vyřídil bych si to s ním ručně. Už od rána jsem měl takovej divnej pocit, jako když dáte bezdomovci dolar, a pak zjistíte, že byl váš poslední a nemáte ani za co zapít vyhazov z práce. Vyhodit mě od losangeleský policie po těch letech, to je skoro tak, jako když se vaše holka spustí s vaším nejlepším kámošem a vy mu ještě půjčíte svůj bejvák! Ne, že bych byl s náčelníkem velkej kámoš, ale svý jsme si užili. Ne, že by zrovna sved moji holku – to bych nějakou musel mít – ale práce u policie, to je skoro to samý jako vaše holka. Věčně vás sere, ale stejně ji milujete. Prostě asi takhle tak, spratek žádný tlačítko nezmáčkl, vyjel jsem nahoru a jako každý pondělí si šel dát první ranní cigáro k náčelníkovi, abychom dali zločincům nějaký náskok...
Scéna 1 – Na policejní stanici PM, SE Světlo. Stolek, židle, psací stroj, za ním sekretářka, vzadu dveře k šéfovi policie. Přichází PM. PM: SE: PM: SE: PM: SE: PM: SE: PM: SE: PM:
Ahoj Libby, je náčelník u sebe? Dobrý den, pane Marlowe, je, ale má plno. Oukej, počkám. A vzkazuje vám, že se nemáte obtěžovat čekáním. Cože? Věci máte sbalené na chodbě v krabici. Žádné jsem si nevšiml?! Taky že jo, žádné věci tu už nemáte, detektiv všechno vyhodil oknem už v pátek. Hm, já myslel, že to nedorozumění v přístavu už rozdýchal. Jo, a to auto, s kterým jste sjel z mola do moře, vám prý dá k úhradě. Vždyť na mě stříleli.
3
4 tváře pro vraha SE: To byla naše spojka v táboře nepřítele. Ach, pane Marlowe, nepijte už tolik. Býval jste ten nejlepší polda – a pěknej chlap. Zasní se, položí mu koketně ruku na prsa. PM: SE:
Libby? Půjčila bys mi pětku? Že jste to vy... nač?
Podává mu bankovku. PM: Chtěl jsem ti koupit kytku na rozloučenou. Nebo víš co? Já bych to stejně propil... tady máš deset dolarů a něco pěkného si kup. Sbohem. Rázně odchází. Opona, píseň.
Celý svět je náhle beznadějně šedý bloudím ulicemi zoufalý a bledý všude připíjej si mafiáni sodovkou i pivem že už nejsem více detektivem No jak mám chytit Krejčíře a Pitra když už nejsem zaměstnancem vnitra? Vykopli mě na ulici jen tak bez ovací to se snad mám začít živit prací? Ze služební zbraně už si nevystřelím jak jen šetrně to svojí matce sdělím? Svého syna policajta měla jako páku na sousedy u nich v paneláku Celý svět je náhle beznadějně šedý bloudím ulicemi zoufalý a bledý na nejbližší stavbě nechám zasypat se zdivem když už nejsem slavným detektivem, ach jo... Znovu rozhlas. PM: Spratek nakonec přece jen to tlačítko zmáčknul a dolů jsem musel pěšky. Jako na potvoru už byli všichni z nižších pater v práci. Jako by se na mě domluvili. Jejich škodolibé pohledy tlačily v zádech jak špatně ušitý sako. Kam se má člověk mýho formátu vrtnout? Vlastně nic pořádnýho už neumím – už ani s taxíkem mě po té přístavní šou jezdit nenechaj. Nájemnej snajpr? Minulý měsíc jsem při přestřelce netrefil Velkýho Henryho z Valentinova klanu na deset metrů. A to má ta gorila dva metry. I na šířku... by mi měl bejt vděčnej! No to by vlastně mohl – a Valentino taky. Slyšel jsem, že shání chlapy do osobní ochranky. Náčelníka asi pěkně naštvu, ale tím líp. Jo, zajdu se tam zeptat... Valentinův barák má 4 patra. a samozřejmě velký šéf sídlí až nahoře. Budu muset výtahem, ach jo.
4
4 tváře pro vraha
Scéna 2 – U Valentina v kanceláři RV, MV, PO (hlas), AR (hlas) U Valentina v kanceláři chybí obraz a je odkrytý sejf. RV přichází a všimne si toho. RV: Kdo mi seděl na židličce? Kdo pil z mého hrníčku? Kdo mi jedl z mého talířku? Kdo si půjčil moje bačkůrky? Kdo mi spal se ženou? Kdo se mi hrabal v mém sejfu? Kde je můj Picasso? Miriaaaam! Přibíhá MV. MV:
Ano, Raffaelo, drahý? Konečně jsi doma. Mně se tak stýskalo!
Objímá ho, líbá. RV: To tě nemůžu tři dny nechat samotnou doma, aniž by se něco stalo? Kdo se hrabal v mém sejfu? Kde je můj Picasso? MV: Ale Raffi, kdo by se ti tam hrabal, přece víš, že kromě mě už nikdo o tvém sejfu neví. A k čemu by mi byl Picasso, když díky tvým schopnostem nevím, co s tolika penězi na svém kontě! RV: No jo, vždycky jsi se mnou byla jen kvůli penězům, je miluješ víc, než mě... MV: Ale no tak, Raffi, společný zájem přece manžele sbližuje. Dolar. RV: Hmmm. Pětipence. Probíhá milostná předehra. MV: RV:
Ach. Směnka, směnka... Papírový Jefferson.
Vytáhne bankovku. MV: RV:
Hmmmmm. Papírový, ano! Papírová Alžběta!
Vytáhne bankovku. MV: RV:
Ano! Papírový Masaryk!
Vytáhne bankovku. MV: RV: MV: RV: MV: RV:
Cože?! Zlatá cihla. Dvě zlaté cihly! Státní dluhopisy! Obligace! Ach, drž mě! Sejf plný zlata!
Tak jako popelnice každým dnem zasypou se popelem tak já též se naplním velikým tvým bohatstvím A jako popeláři vždycky svou popelnici vysypou tak i já co nasyslím hnedka všecko utratím Svoje hrdlo bez šperků přežívat jen ve strachu místo lustru baterku 5
4 tváře pro vraha
to bych měla bez prachů... Tak jako polednice každým dnem honí matku s dítětem s dlaní svou nataženou utíkám jen za tebou MV: RV:
Drahý, už celá hořím. Chci tě! Hned! Běž k sobě, Miriam, hned jsem u tebe.
Pomalu odchází. RV ji na cestu posílá vzkazy. RV:
Trojská unce zlata. Krytý šek. Portfolio.
Odejde. RV volá na policii. RV: To tak, jen si čekej. Haló? Libby? Zdravíčko, je u sebe? SE: Hned vám ho přepojím... pane náčelníku, volá pan V. No, V, však víte. RV: Georgi, slyšíš? PO: Dobrý den, pane V, slyším vás výborně. RV: Co se to včera dělo, proboha? Měli jste nám krýt záda, aby zásilka prošla bez problémů za hranice. PO: Za tu včerejší přestřelku v přístavu se fakt omlouvám, pane. Ten trouba Marlowe byl zas nalitej jak dělo a myslel si, že se jedná o normální akci. Naštěstí nikoho netrefil a dneska dostal padáka. RV: To je škoda. Zrovna takovýho motivovanýho troubu bych teď sem potřeboval. Potřebuju vyšetřit jednu delikátní věc, ztrátu obrazu, a hodilo by se mi, kdyby to vyšetřování ukázalo na toho správného pachatele – moji ženu – jestli mi rozumíte. PO: Buďte bez obav, pane V. Libby? Marlowe už odešel? Sakra! Pane V, hned jak ho najdeme, pošleme ho k vám domů. RV: Hlavně ať je informovanej. PO: Vyšetří to tak, jak jen si budete přát. AR volá interkomem. AR: Tady, Arthur, tady Arthur. Pane Valentino, tomu nebudete věřit, je tu PM. Ta drzost! Ale já si s ním poradím sám, nemusíte spěchat. RV: Co? Počkej – hned jsem tam! AR zavěsí. RV: Sakra. No náčelníku, já smekám klobouk. Ten chlap už je tady. Všechna čest. PO: Ehm, co to, kdo to? No jasně, pane V, to je přece samozřejmost... Libby, už se našel, je to oukej. Ehm, doufám, že budete spokojenej, pane Valentino. RV: Nevyslovovat mé jméno. Sakra, Georgi! PO: Promiňte, pane V. RV: Já taky doufám, že budu spokojenej. Nashle, musím jít dolů, vypadá to, že AR špatně pochopil účel Marlowovy návštěvy. RV zavěsí a nastoupí do výtahu. Změna scény.
6
4 tváře pro vraha
Scéna 3 – Na vrátnici PM, AR, RV, UK Světlo. Vrátnice - okénko. Dveře výtahu, ukazatel pater. PM couvá a AR vychází z vrátnice a nabíjí brokovnici. Pod okem nad okem vyvrtám ti malou dírku pod okem nad okem kulí či brokem Mafiáni z povolání nemaj žádný slitování jak zavětří vetřelce začnou metat kozelce Náš klan ten je nesmlouvavý policajta nepozdraví když zazvoní u dveří vrátný ihned udeří Pod okem nad okem vyvrtá mi malou dírku pod okem nad okem vzal mě útokem Policista z povolání mafiánům furt se brání policista z profese vždycky všecko odnese! PM: Ale já opravdu jdu za panem Valentinem. AR: Já mám snad vlčí mhu, Marlowe! Být tebou, otočím se a běžím se podívat ven, jestli sis tam něco nezapomněl – někde na ulici se tam asi povaluje tvůj pud sebezáchovy. PM: Jsi vtipnej jak smažený kuře, Arthure. Já se otočím a ty mi to vpálíš do zad. AR: Furt lepší do zad než muset na plastiku obličeje. PM se ukryje za květináč s mnohalistou rostlinou. Probíhá rozhovor přerušovaný střelbou. Když AR vystřelí, upadne poprvé a podruhé list z květiny. Potřetí upadne něco jiného úplně odjinud. PM: AR:
Dnešní den se zatím skutečně vydařil. Střílíš jak ponocnej.
PM vystřelí a z nebe spadne orel. Poznámka ke květině (kaktus, modřín, apod.); sestřelené lahve, plechovky, ... Cinkne výtah a vystoupí RV. Ustřelí mu cigaretu od úst. RV:
Co je to tady. Arthure, přestaň! Vylezte z toho kompostu, Marlowe, vidím vás!
PM je přikrytý maskovací plachtou. Vylezou oba dva. PM: RV: AR: RV:
Pane Valentino, já... Tak brzo jsem vás sice nečekal, ale tím líp. Pojďte se mnou. Ale... Arthure, zalez! Ještě jednou a nahradím tě turniketem. Mám s panem Marlowem jednání.
Vyjde UK. UK: RV: UK: RV: PM:
Božínku, tady je zase spoušť. Tak se rovnou pusť do uklízení, Jenny. Ano, pane Valentino. A my pojedeme ke mně nahoru, Marlowe. Ale já jsem se vás chtěl zeptat... já se přišel poptat... na práci... 7
4 tváře pro vraha RV: Chlape, do mojí práce vám nic není. Ale jinak to víte, že jo, až budete vyšetřovat, budete se moci ptát všech. Nastoupí do výtahu a zatímco jedou (mění se číslice pater) se zbylí dva baví. UK: AR: UK: AR: UK: AR: UK: AR:
Slyšela jsem všechno, Arčí, o tom turniketu. Já toho chlapa nesnáším! Neboj, Jenny, já si poradím sám, dlouho už mě ten chlap štvát nebude. Nechystáš nějakou bláznovinu, že ne? Neboj se. Já bych ti pomohla, víš? Neboj se, brzy bude všechno v pořádku. Všechno bych pro tebe udělala, víš? Vím. Tak tu prosím ukliď.
UK uklízí, přichází jednoruká pošťačka s kabelou. AR: Ahoj Sofie, jak se vede? Co dělá ruka? PS: Jo, dík za optání, zvykla jsem si. Ta nová nasazovací má tady na rameni takovej žlábek a pěkně na ní drží kabela. AR: No jo, ukaž. Výtah dojede nahoru, změna scény na kancelář RV.
Scéna 4 – V kanceláři RV, PM
Kancelář...
RV: Sedněte si, Marlowe. Náčelník už vám jistě všechno vysvětlil. PM: Mě ten včerejšek v přístavu opravdu moc mrzí, pane Valentino. RV: To přejděme, příteli. Hlavně, že už jste tady. Mám pro vás práci. PM: Opravdu? Hurá! RV: Náčelník nelhal, fakt je to trouba a ten nejlepší polda pro moje účely. PM: Nejlepší polda jste říkal? Teda náčelník říkal? RV: No ano, ale vaše vztahy si vyřešte mezi sebou. Byl jste doporučen náčelníkem policie, tak se nezdržujme, ať můžete začít s vyšetřováním. PM: Co? Ehm... no jasně, s vyšetřováním. Co se stalo. RV: Ztratil se mi támhleten obraz. PM: Který přesně myslíte? RV: No toho Picassa, který tam chybí. PM: Jistě. A tušíte, kde by asi tak mohl být? RV: Kdybych to věděl, chlape, nezvu si vás. Nebo vlastně, mám takové delikátní podezření. Jediná osoba, která sem kromě mě má přístup, je moje žena. Tu bych vám s dovolením doporučil jako hlavní podezřelou. Jestli mi rozumíte. PM: Myslím, že vám naprosto rozumím. RV: Dáte si něco na chuť? Mám tu doutníky, tabák, kvalitní kubánský, heroin, koks, kvalitní ostravský, pepř, žvýkačky... PM: Koks? Kvalitní ostravský? RV mu nabídne, PM si šňupne a pak vytáhne notýsek a začne si dělat poznámky. PM: Krádež jednoho ks Picassa. Vaše jméno? RV: Raffaelo Sergejevič Valentino. PM: Ital? RV: Samozřejmě! Neslyšíte ten italský přízvuk? Tatínek byl čistokrevný Ital z Oděsy a maminka čistokrevná Italka z Benátek – nad Jizerou. PM: Obraz je váš? RV: Ano, všechno tu v domě je moje. Moje. Moje! PM: Jeho. Jeho. Na kolik si ceníte ten obraz? 8
4 tváře pro vraha RV: Vím já? Dostal jsem ho jako množstevní bonus v akci „Kupte si karton Knížáků, dostanete jednoho Picassa zdarma!“ Řekněme milion dolarů. PM: Kdy jste zjistil krádež obrazu? RV: Dnes ráno, když jsem se vrátil ze služební cesty. PM: Jak dlouho jste byl pryč? RV: Tři dny. PM: Dnes v kolik? RV: V půl desáté. Hned jsem mluvil se svou ženou. Vypadala velmi neklidná. PM: Ptal jste se jí na obraz? RV: Vše zapřela. PM: Ten trezor je váš? RV: Samozřejmě! PM: Vypadá nepoškozený. Ztratilo se něco? RV: Ještě jsem se nedíval. Otočte se. RV zadá kód, ozve se signál zamčení domu. RV: PM: RV:
Sakra! Co se stalo? Zase jsem to spletl, no...
Zadá druhý kód a otevře trezor (plný). RV:
Už je to v pořádku. Při neautorizovaném pokusu se aktivuje automatické uzamčení celého domu.
Interkom. AR: RV: AR: RV: AR: RV: poštu,
Pane Valentino, děje se něco? Už nic, AR, všechno v pořádku. Víte... jak spadla mříž, zrovna odcházela pošťačka, a zapomněla si tu kabelu. Tak mu jí podejte, co je mi do toho? Totiž, ona si ji tu zapomněla i s rukou... A sakra. Kabelu ale nosí v té dřevěné - ? A sakra. Přendala si ji do té zdravé ruky... Zavolej na že... Nebo ne. Máme ještě nějaké místo v márnici? Ok. A řekni Jenny, ať dole uklidí.
Zavěsí. RV: PM: RV:
Kde jsme to skončili? Ztratilo se vám něco? Ehm... ne... ne... ne.
Zabouchne trezor. PM: RV:
Kód k trezoru znáte jen vy? Ano.
PM vezme stetoskop a zkoumá sejf. PM: RV: PM: RV: PM: RV: PM: RV: PM: RV: PM:
Moment... 1, 2, 3, 4, ... 5? Jo, to je ono, ale měním ho každý den! No, dobře. Tu ve čtvrtém patře bydlíte jen vy? Já tu nebydlím, jen tu pracuji. Bydlím i se ženou ve třetím patře. Je u sebe? Pravděpodobně. Ve druhém patře je co? Tam bydlí Momo. Momo co? Náš drahý syn. Aha. A v prvním patře?
9
4 tváře pro vraha RV: To je hostinské patro. V přízemí jsou společenské místnosti: vstup s vrátnicí, hala, 1. salón, 2. salón, obývací pokoj, jídelna, kuchyň a byt služebné Jenny. A všechno je to moje, moje, moje! V suterénu je technické zázemí – PM: Technické zázemí? RV: No však to znáte: pitevna, márnice, spalovna, a byt vrátného Arthura, s tím už se tuším znáte. PM: Důvěrně. RM: To jsem rád, aspoň se tu budete cítit lépe. PM: Kdo sem chodí kromě vás? RV: No všichni. Klíče má moje žena. Jenny sem chodí uklízet. A Arthur večer jednou za hodinu obchází budovu, takže chodí i sem. PM: Říkal jste, že sem má přístup jen vaše žena. RV: No ano, ale snad si nemyslíte, že mí zaměstnanci?! Doufám, že pochopíte včas, že z nich to nikdo být nemohl! Heleďte, myslím, že je čas rozdat si notičky. A podle těch notiček hezky povedete vyšetřování. Nate! PM: Co to? RV: Neumíte snad číst notičky?
Vo vrémja kak Arthur něstorožil Jenny vestibjul vytirála Vychadíla Miriam k trezoru odkryvála trezor razkrádla PM: Ehm, ano, jistě. Rozumím. Přesně podle notiček. V noci je budova zamčená? RV: Ano. Arthur zamyká. Pouze když je má žena pryč, nechává otevřeno a čeká. PM: V tom případě neobchází budovu? RV: Ne, sedí a čeká, až se ta megera vrátí. Víte, detektive, že jsem svou ženu miloval jako nic na světě? Když jsem ji poznal, byla to žena pro mě – od prvního pohledu. Chtivá, marnotratná, mamonářka. Hmm, jak byla vzrušující! A dnes? Škoda slov. Takže se pusťte do vyšetřování, buďte tu jako doma. Já musím pracovat, večer bych od vás rád měl nějaké výsledky. PM: Nebojte se, pane Valentino, budete spokojený. RV: Uvidíme. Nashledanou. PM: Nashledanou. Odejde. Změna scény – u manželky.
Scéna 5 – V ložnici MV, PM U manželky v ložnici, pohovka, noční stolek, MV v županu si lakuje nehty. Přichází PM. MV: PM: MV: PM:
To jsi ty, drahý? Čekám zde už půl hodiny. Ehm, dobrý den, madam. Dobrý den, inspektore. Detektive, prosím. Marlowe, Phil Marlowe, madam. Paní Valentinová?
Přiklekne a políbí ji ruku. MV: PM: MV: PM: MV: PM:
Miriam, Miriam Valentino. Pro vás Miriam, detektive. Říkejte mi Phile. Filé nerada, radši tresku. Mohu vám říkat tresko? Tresku nerad, radši hejka. Říkejte mi hejku. Hejka nerada, mohu vám říkat bejku? S tím se dá žít.
PM přejde na forbínu. Monolog o tom, jak je okouzlen MV, ale zároveň ji prokoukl... PM:
... 10
4 tváře pro vraha Vrátí se. PM: Ehm, kdy bude mít pan Valentino další služební cestu? Teda, pardon - co obvykle děláte, když je váš muž na služební cestě? MV: Sloužím... ehm, souložím se Slezskem... soužím se steskem, Phile, a nemohu se ho dočkat. PM: Byla jste tedy doma? MV: To ne, ale jako vždy, i tentokrát jsem si nastavila budík, abych včas vstala a stihla se vrátit domů. PM: Kde jste byla? MV: Ale Phile, nebudeme si přece kazit naše čerstvé přátelství tím, že do něj budeme vtahovat cizí muže?! PM: Ehm, co víte o ztrátě Picassova obrazu z pracovny pana Valentina? MV: Já? Já nerozeznám Picassa od Knížáka, Phile. Obrazy jsou Raffaelovou celoživotní vášní – já bych ovšem věděla o mnoha jiných způsobech, jak by mohl investovat své peníze. PM: Například? MV: Vždyť se podívej, Phile, tyhle šaty, no podívej se pořádně, tyhle šaty jsou už 10 let pryč z módy, jsou příšerné! PM: Mně se líbí. MV: Jsou z Florencie. Tam jsem poprvé poznala Raffaela. Ach, jaký to byl tehdy muž! Ty jeho uhrančivé oči, smyslné rty, ach, naditá šrajtofle.. s jakou grácií tehdy uměl utrácet! Když si jen vzpomenu...
11
4 tváře pro vraha
Scéna 6 – Italská vzpomínková MV, RV, číšník Na forbíně stolek, dvě židle, svíčky, italská hudba, měsíc, prostě romantika, proti sobě sedí MV a RV, drží se za ruce. MV: Ach, Raffi, ty šaty jsou tak krásné, tak moderní, tak, tak, příšerně nádherné! RV: Ach, Miriam, od chvíle, co jsem tě včera spatřil, vím, že jsi ta pravá. Jsme si souzeni. Mám pro tebe ještě jedno překvapení. Luskne prsty, číšník přinese tácek s balíčkem. MV jej otevře, vyndá šek, skoro omdlí. MV: Proboha, Raffaelo, nevyplněný šek! Něco tak krásného mi ještě nikdy nikdo nedal. RV: Tady se tákhle podepíšu... a do tohohle chlívku si můžeš vyplnit, co budeš chtít. Něco pěkného si kup. MV: Ty jsi poklad. A Raffi, jsou ty peníze čisté? RV: Kdo by se zajímal, zda jsou to peníze špinavé, jsou-li darovány s těmi nejčistšími úmysly té nejkrásnější ženě, kterou znám? Jen tvůj vytříbený skus dokáže vycenit tento skromný dar. MV: Víte, Phile, bejku, manžel tehdy ještě neuměl moc dobře anglicky... – Líbej mě, Raffaelo! RV: Ano, Miriam! Políbí se, zatím začne hrát předehra k písni. RV recituje, posléze zpívá.
Jen pro ten krytý šek stojí za to žít revolver tichý mít, jít si občas naloupit. Snad pro ten krytý šek, snad pro výstřih tvůj teď vzlétám do výšek, zdola mě prosím naviguj Nesmíš se ptát, kdo ho měl včera, dneska už je můj, jen ten šek uchopit a pochopit že nejkrásnější šek je krytý šek. Jen pro ten krytý šek stojí za to žít své konto v bance mít a víc po ničem netoužit. Objetí apod... Setmí se a mezitím jsme zpět u MV v ložnici.
Scéna 7 – V ložnici (pokračování) MV: Kde jsou ty časy... A dnes? RV: Madona mia, kde mám čisté fusekle. Miriam! Ukradne mi obraz, ukradne mi ponožky... MV: Dnes mě obviňuje z krádeže jeho obrazu, chápeš to, Phile? PM: Uzavřeli jste předmanželskou smlouvu? MV: Proboha, ne! Přece neodejdu s holým zadkem?! PM: Takže pokud se manželovi něco stane, zdědíte všechno vy – MV: A moje, tedy naše drahá Momo. PM: Kočka? MV: Syn svého otce! PM: Mohu s ním mluvit? MV: Je bohužel celý den ve škole, je tak děsně talentovaný, že jsme ho museli dát do zvláštní školy. PM: To je zvláštní. Byla jste po dobu manželovy služební cesty u něj v kanceláři? MV: Samozřejmě, že byla! Musím řídit podnik, když tu Raffaelo není. Kdyby se něco ztratilo, musela bych si toho všimnout. PM: Nic? MV: Nic. Ovšem v noci chodí ještě uklízet Jenny. PM: Vida, ta by mohla... MV: Je to děvče prostoduché, ale co my víme, co se jí honí hlavou, že? PM: Správně, měl bych si s ní promluvit. Nikam neodcházejte! MV: Neboj, budu tě čekat, Phile. Pa. PM odchází. 12
4 tváře pro vraha
Scéna 8 – Na chodbě PM, UK Světlo na prostředek scény u výtahu. PM vystoupí a narazí na UK. Dá se sní do řeči. Ve třetím patře. PM: Jak to jde? UK: Kdybyste mi v tom nešlapal, tak docela dobře. PM: Pardon, pardon... Vytíráte tu dlouho? UK: No, asi 5 minut. PM: Ale ne, já myslím u pana Valentina. UK: Tam už mám vytřeno. Zase mi v tom šlapete. PM: Pardon, ale pořád si nerozumíme. Chci se vás zeptat, odkdy tu pracujete? UK: No od rána. PM: Kolik let už pracujete u pana Valentina??? UK: No to se máte zeptat rovnou. Netuším. PM: Aspoň přibližně. UK: Odjakživa. PM: Takže znáte pana a paní Valentinovou dobře? UK: No ano, ale řeknu vám, dřív to tu bylo lepší, dokud tu ta ochechule prťavá nebyla? PM: Prosím?! UK: No! Pořád dělá na Arthura ty svoje pohledy, a on jí to baští... Ale Arthur je můj! Víte? PM: No ano, jasně. Vy myslíte paní Miriam? UK: Řekla jsem to snad jasně, ne? PM: Znáte Arthura dlouho? UK: Už od základní školy. K panu Valentinovi jsme nastoupili spolu. A spolu taky odejdeme, jestli Arthura vyhodí – to bych panu Valentinovi nikdy neodpustila. PM: Proč by ho vyhazoval? Kdo by hlídal? UK: No turniket přece! Však jste viděl, že dům má stejně zabezpečovací zařízení, které ovládá jen pan Valentino. Většinou omylem – chudák Sofie, první ruku jí to urvalo minulý měsíc, a teď tu druhou. PM: Ach ano, bohužel ne každý máme svůj osud ve vlastních rukou. UK: Ale jestli Arthura vyhodí, já mu něco provedu! – Já se tu na to vykašlu! Ať si to vytírá sám. A nešlapte mi v tom pořád! Vypadněte. PM: Pardon, pardon, ale buďte klidná, slečno Jenny, myslím, že vašemu příteli nic nehrozí, daleko podezřelejší věci se dějí okolo paní Miriam. UK: Tak té to přeju! Bacha. PM se jí motá v cestě, nakonec uskočí do výtahu a jede do přízemí. Zase se vrátí. PM: UK: PM: UK: PM: UK: PM: UK: PM:
Málem bych zapomněl... já vlastně vyšetřuju ztrátu obrazu z kanceláře pana Valentina. Vždyť jsem vám říkala, že jsem tam už vytírala. No právě, vidíte. Kdy naposledy? Včera večer. Vida. Máte od kanceláře klíče? Kdepak, chodí mi odemknout Arthur, a zase pak po mně zamyká. Večer tam ještě obraz byl? Jistěže, to bych si musela něčeho všimnout. A Arthur taky. Vidíte, Arthur, měl bych si s ním promluvit.
Nastoupí do výtahu a odjede.
13
4 tváře pro vraha
Scéna 9 – Na vrátnici PM, AR, MM, UK, RV (hlas) PM: AR: PM: AR: PM: AR: PM: AR: PM: AR: PM: AR: padají PM: AR: PM: AR: PM: AR: PM: AR: PM: AR: MM: AR:
Vás bych se taky rád zeptal na několik věcí. Jako třeba, proč jsem tě před chvílí neodprásknul? No to zrovna ne... Vy máte klíče od všech místností v domě? Jistěže. Kdy jste byl naposledy v kanceláři pana Valentina? Včera večer. Vlastně jsem uvnitř nebyl, jen jsem odemkl Jenny, aby mohla uklidit. Obraz tam ještě visel? Co jsem mohl skrz dveře zahlédnout, tak ano, ale jistě vám to neřeknu. Je možné, že by mohla Jenny obraz odnést, aniž byste si toho všiml? To těžko. Ani do shozu na odpad by se přece nevešel. Co na odpad? Shoz. To je tohleto. Při úklidu se odpadky ze všech místností v každém patře házejí do shozu a až do sklepa. Jenny je odnáší do popelnice za plotem, odkud už si je odvážej popeláři. Zajímavé. Kdo kromě vás má ještě klíče od kanceláře? Pan Valentino, přirozeně, a jeho paní. Takže je možné, že by šla v noci do kanceláře, aniž byste si toho všiml? To ano, ale, ehm, jaksi, Miriam, paní Valentinová, to udělat nemohla. Pročpak ne? Protože byla celou noc pryč. Ale to prosím neříkejte panu Valentinovi. Hm. Co jste dělal v noci vy? Coby? Zamkl jsem po Jenny všechny dveře a šel spát. Takže vám nikdo nemůže dosvědčit, že jste ten obraz nevzal vy, co? No dovolte?! Dobreeej! Ahoj Momo.
Přichází MM, nese obraz s baráčkem, stromem, nějaký čtverec apod. Prostě Knížák. :o) PM: Ha, obraz, našel se! Picasso! MM: Vy tomu asi rozumíte, co? To mi ještě nikdo neřek, že maluju jak Picasso. Úča říká, že maluju jak Knížák. Buééé. PM: Tohle není Picasso? To je Knížák? MM: To je moje! A řeknu mámě, že si ze mě děláte legraci. Mamíííí! PM: Stůj! Co to máš v druhé ruce? MM: To je taky Knížák. Uteče do výtahu. PM: AR: PM:
CO to bylo? To byl Momo, syn svého otce, našeho šéfa. To všechno vysvětluje. Myslím, že ten případ za chvíli vyřeším.
Interkomem volá RV. AR: Ano, pane Valentino, je tady. Ano, pošlu ho za vámi nahoru. Jo, Momo už se vrátila. Ano, už jede nahoru. – Za deset minut vás pan Valentino čeká ve své kanceláři, vy... detektive... PM: Ach ano, děkuji, ne nemusíte mi volat výtah, půjdu pěšky, vy... turnikete... Odchází po schodech. Zpoza stěny přiběhne UK. UK: Ach Arthure. Já všechno slyšela. Chce to celé hodit na tebe! Ale to mu nedovolím! AR: Ale Jenny, tak zle snad nebude. UK: Jo, to určitě. Šéf jen hledá záminku, aby tě mohl vyhodit a nahradit, a ta ztráta obrazu se mu jen hodí. Já mu ukážu! Proběhne vrátnicí (nenápadně sebere pistoli) a uteče. AR volá interkomem. 14
4 tváře pro vraha AR:
Jo, vzduch čistý, přijď.
Přiběhne MV. AR: MV:
Ten detektivní jouda udělal pěkný zmatek. Tím líp, aspoň máme na sebe chvíli času, Raffaelo je dost zaměstnaný.
Políbí se. MV: AR:
Tak za chvíli tady, ano? Skonči obhlídku dřív a buď tu včas. Neboj, Miriam, budu.
Hrabe se ve stolku. AR: MV:
Nevidělas moji pistoli? Není tu, někam zmizela. Najdeš ji pak, Arčí, pojď ještě ke mně.
Políbí se a MV odjede výtahem. Monolog PM po cestě po schodech. PM: Něco mu nabulíkuju, aby byl spokojenej, hlavně nebejt nervózní. Další trapas by náčelník už asi nerozdejchal. Prostě mu řeknu, co bude chtít slyšet, zabásnu, koho bude chtít a vypadnu odsud. Vypadá to, že mě tu nikdo nevidí rád. Poté vejde k RV do kanceláře.
Scéna 10 – Vražda v kanceláři MM, RV, PM, UK, MV RV sedí v kanceláři s MM. Na zdi místo Picassa teď visí „Knížák“ – ten obraz, co přinesl MM. Klepání. RV:
Dále!
Vejde PM. RV se loučí s MM, hladí jej po hlavě. RV: Jsi můj šikovný synáček, Momo. Tak krásný obrázek jsi namaloval. Běž teď k sobě a počkej na mě. Vyřídím si něco s pánem a budeme si pak hrát na čertíky a zloděje. MM: Hurá! MM odběhne. RV: Dáte si něco na chuť? Koks, kvalitní ostravský... hm, tenhle smrdí jak hnědé uhlí, delaer by zasloužil uříznout ruku. PM: Kdo vám to zboží nosí? RV mezitím vyhazuje koks do shozu na odpad. RV: No pošťačka přece! - No jo, Sofie, jakoby se stalo. PM: Pěkný obraz. Tak se našel? RV: Člověče, vy nerozeznáte Picassa od Knížáka, tohle je Knížák a namalovala ho moje dcera! Má talent, že ano? PM: No jo. Ale kde je pak ten Picasso? RV: To jste měl přece zjistit vy. Co máte? PM: No, ehm, jak jste říkal, asi to byla vaše žena. RV: Vy už jste ten obraz u ní našel? PM: Cože? RV: Proboha člověče, zapojte trochu mozek! Před chvílí jsem tu měl Moma, a ke všemu se přiznal. PM: Že ho vzal on? RV: Houby! Že to byla Miriam. Schválně se k ní běžte podívat do ložnice, co tam má pod postelí schované. 15
4 tváře pro vraha PM odběhne a hned se vrátí s Picassem. RV: PM: RV: PM:
Co jste našel? Pod postelí byl Knížák. Jakej Knížák proboha? No ten pán pod postelí říkal, že se jmenuje Knížák. A že prý asi hledám tohle.
Ukáže Picassa. RV: PM:
No a co to je? Taky Knížák?
Ze šachty se objeví vystrčená ruka s pistolí míří zezadu na hlavu PM. RV:
Picasso, vy troubo, Picasso! Máte důkaz, zavolejte policii a zatkněte mou ženu!
Z druhé strany místnosti zpoza závěsu se objeví ruka s pistolí mířící na RV. Z nějakého důvodu (vymyslet) se PM otočí a vidí pistoli, vykřikne, vytasí svoji. Srazí ruku, ta vystřelí, trefí žárovku, ve tmě se ozvou tři výstřely, chvíle ticha. Pak PM rozsvítí zapalovač (tlumené světlo) a rozhlédne se kolem, uvidí mrtvého RV, je zmatený – kouká na svoji zbraň. PM: A sakra. Že bych se poprvé v životě do někoho trefil? To snad není možné. Pane Valentino, vzbuďte se! Sakra. Potřebuju přestávku, musím si jít na balkon zapálit. Jde na balkon před oponu a zapálí si doutník. Přestávka.
Scéna 11 – Poplach PM, AR, UK, MV PM kouří na balkóně, chce jít zpátky, v tu chvíli se ozve alarm a zablokuje se celý barák. PM nemůže zpět, použije požární schodiště – humorná scéna se štaflemi, obíháním hlediště apod. V každém patře se snaží dostat do domu. Po pěti okruzích doběhne do přízemí, buší na oponu, AR mu otevře. V hale stojí AR, UK s popelnicí, šachta je otevřená. PM: Tady se stala vražda! Nikdo neopustí budovu! AR: Hlavně, že vy jste lítal venku… PM: Kdo spustil zavření domu, Arture? AR: To jsem byl já. Zrovna jsem byl ve sklepě opravovat bojler a slyšel jsem střelbu, rychle jsem vyběhl nahoru a aktivoval spuštění mříží. Přibíhá vyděšená MV. MV: Vražda! Zabili Rafaela. Proboha, inspektore, Phile! PM: Kde jste byla, Miriam? MV: Přece u sebe. PM: Nelžete, před deseti minutami jsem byl u vás v ložnici a nebyla jste tam. MV: Ach, to je škoda, že jste nepřišel o chvíli později, sprchovala jsem se… O chvíli později bych na vás již byla čekala. Phile! PM: Dobře, věřím vám. Co tu děláte vy, Jenny? UK: Jako každou noc, vynáším odpadky. PM: Stůjte, ukažte, co máte v té popelnici. UK: Vždyť říkám, odpadky. MV s AR na sebe vrhají pohledy, AR krčí rameny. PM vyklopí popelnici a vypadnou dvě pistole. Zbylí tři se na sebe nechápavě dívají, PM je vítězoslavně zvedá. PM: Á! Myslím, že je na čase si promluvit, Jenny. Arture, zavolejte Momo, ať přijde nahoru do kanceláře. Provedu rekonstrukci a na místě usvědčím vraha! – A pojedeme pěkně pohromadě výtahem. Já půjdu s dovolením pěšky. Odejdou. 16
4 tváře pro vraha
Scéna 12 – Finále v kanceláři PM, MV, AR, UK, MM, RV (pod prostěradlem), PO (hlas) Všichni vejdou do kanceláře, AR namontuje novou žárovku. Přijde MM. PM: Přátelé, pozval jsem si vás sem – pardon. Sprostí podezřelí, nikdo z vás se nikam nehne! Tady se stala vražda. A já teď objasním (pro sebe – konečně taky jednou), co se tu vlastně stalo. Takže máme tu jednu mrtvolu a dvě pistole. Obrátí se na UK. PM: Tak Jenny, copak jsi dělala s těmi pistolemi? UK: S těmi pistolemi jsem nedělalala nic. PM: Ale no tak, našly se ve tvém pytli s odpadky. Přiznej se. UK: Tak jo. O téhle pistoli nic nevím! O tamté něco vím. AR: Počkat. To je přece moje pistole?! PM: Ticho, Arthure, na tebe taky přijde řada. UK: Promiň Arčí, když jsem od tebe odpoledne odcházela, tajně jsem ti ji vzala ze zásuvky na vrátnici. PM: Dovolíte? Čichne si k hlavě UK, plné koksu. PM: Aha! Koks, kvalitní ostravský! Tentýž, který pan Valentino před svou smrtí vyhodil do odpadní šachty... ve které jsi byla schovaná ty!!! UK: Ano. PM: A pak jsi zastřelila pana Valentina! UK: Ne! PM: Vím, že miluješ Arthura – roky ho každý den vídáš, bavíš se s ním, maluješ si společnou budoucnost a tu má přijít on – turniket. Malý, kovový, chladný, bezchybný. Nikdo už nepotřebuje Arthura. To jsi nemohla dopustit. Sprostá vražda kvůli turniketu! První rána ti nevyšla díky mé chladnokrevné a rychlé reakci a trefila jsi žárovku. Využilas tmy a druhou ranou jsi pak skolila zde zavražděného. Ano, první kulka bezpochyby zasáhla žárovku, a druhá kulka – ehm, vyšla z druhé zbraně. A sakra. A střílelo se z ní taky jen jednou. Kde jsi vzala druhou zbraň, Jenny? UK: Nikde. PM: Mělas ji v pytli. Chceš mi snad namluvit, že spadla z nebe? UK: Jo! Hele! Odkryje si vlasy a na čele má otisk revolveru. UK: Můžete se přesvědčit. PM: Skutečně, sedí přesně. UK: Přiznám se – z první zbraně jsem skutečně vystřelila. Ale nechtěla jsem zabít pana Valentina, ale vás, abych zastavila vyšteřování. Měla jsem strach, že to na Arthura hodíte. Neberte to prosím osobně. PM: To se mi ulevilo. Ale pokud jsi z druhé zbraně nestřílela ty, musel to být vrah! Zastřelil pana Valentina, využil mé chvilkové nepřítomnosti a vražednou zbraň odhodil do odpadní šachty. UK: Mně na hlavu... Kouká bezradně kolem sebe. PM: Jenny to nebyla, Jenny to nebyla... kdo to jen mohl být... Knížáku, ani ty mi neporadíš? AR: Člověče, to nerozeznáte Picassa od Knížáka? Tohle je Picasso! PM: Jak to? Předtím tu přece visel Knížák, tadyhle Momo ho maloval. Sundá obraz. PM: Ha! Někdo si hrál s trezorem. Díky za radu, Arthure. Hele, co jste to před chvílí říkal – že jste byl uzavřít barák. Ale uzavřít barák jde přece jen odsud – z kanceláře pana Valentina! Tys tu byl, ty prevíte! Střelec jsi dobrý, fíkus z haly by mohl vyprávět. Aktivoval jsi schválně poplašné zařízení, vyřadil mě na
17
4 tváře pro vraha chvíli ze hry a v klidu jsi sešel dolů přede mnou. A zase to tu máme – turniket! Bál ses o své teplé místečko a chladnokrevně jsi zavraždil svého chlebodárce. AR: To už jsem vám přeci říkal dole – že jsem zavřel barák. Nikdy jsem netvrdil, že zezdola. Ano, slyšel jsem střelbu, vyběhl sem nahoru a našel tady šéfa, fňuk, zastřeleného. Vrah mohl být stále v domě – proto bylo třeba jednat rychle. PM: Ale to všechno nevylučuje, žes zároveň zastřelil pana Valentina. Cos dělal předtím? AR: Opravoval jsem bojler, už jsem to říkal dole. PM: Kdo ti to může dosvědčit? MV: Já, Phile. Chtěla jsem se vykoupat a netekla mi teplá voda. Ještě že Arthur je tak šikovný a opravil to. V momentě, kdy začala téct teplá, jsem slyšela výstřely... Atrhur nemohl být zároveň na dvou místech, to jistě uznáš, Phile?! PM: To asi ano, no... Máš pravdu, Miriam. Ale kdo to pak tedy stihl? Prohlíží si revolver, najde monogram. PM: Copak to vidím, monogram MV na pistoli? To se zdá být jasně ukazovat na vraha! MV, MV... Významně se dívá na MV. MM: Búúú, ta je moje, ať mi ji vrátí, mamííí! PM: Momo? MV: Momo Valentino! Odkud máš tu pistoli, Momo? MM: Od Ježíška! PM: A tou jsi zabil svého otce! Vytrhne PM pistoli a ruka mu poklesne pod její tíhou. Omylem vystřelí. Lekne se, zahodí ji a uteče. MM: Búúú, tahle není moje. PM: K zemi! MV: Momo, nehraj si! MM zase přiběhne a přinese vodní pistolku. MM: Tahle je moje, hehe! Je mnohem zábavnější a nedělá takový rámus. Míří na PM. PM: Proboha, nestřílet! Momo, já vím, proč jsi zabil svého otce, viděl jsem, jak se s tebou loučil. Takhle se neloučí tatínek se synem. Soud tě osvobodí. Nestřílet! MM vystřelí a postříká PM. PM: Takže tohle je tvoje pistolka? MM: Jo. PM:A tahle není tvoje? MM: Ne. PM: Pak tu ovšem zbývá už jen jediný člověk s monogramem MV – ty, Miriam! Závadu na bojleru jsi pouze předstírala. Celou dobu jsi byla skrytá zde a sledovala jsi, zda tě z krádeže usvědčím nebo ne. MV: Ach ano, celý den jsem tě sledovala. Líbil ses mi, bejku. PM: – a pak jsi využila příležitosti, když Jennin výstřel zhasl světlo, a zabila svého muže! MV: Ne! PM: Zabila a pak – dovolte - ses pokusila – nepokusila! Skutečně jsi otevřela a vykradla trezor – spustila jsi alarm a na chvíli mě vyřadila ze hry. Omylem jsi pak pověsila na zeď Picassa místo Knížáka. Vraždu ses pokusila hodit na Jenny – ovšem do šachty se vražda nevejde. Tak jsi na ni alespoň hodila vražednou zbraň. Alibi nemáš, Arthur opravoval bojler a Jenny byla v šachtě. Motiv je jasný – všechen majetek je teď tvůj. Tvůj! MM: A můj, hehehe! PM: Je to tvá pistole, Miriam? MV: Ano. Ale dnes odpoledne se mi ztratila z pokoje. PM: Zdá se mi to, nebo se tu všem dnes ztrácejí pistole? - Je to jasné, nezapírej Miriam! MV: Já jej nezabila!
18
4 tváře pro vraha PM: Jen mi v tom hapruje jedna věc. Proč bys vykrádala trezor, když bys po panu Valentinovi všechno zdědila tak jako tak? Nerad bych vypadal jako paranoik, ale už chvíli mi cosi vrtá hlavou. Tys tu celou dobu stála a sledovala nás s pistolí v ruce. MV: Jakápak pistole? Sprchovala jsem se, slyšela střelbu a rychle přiběhla. Ano, A víš, co jsem viděla? Tmu... a když se rozsvítilo, viděla jsem tebe, jaks tojíš nad mým milovaným chotěm s pistolí v ruce. Hrůzou jsem oněměla! Měla jsem strach, že snad zabiješ i mě?! Utekla jsem do výtahu. Tys mezitím otevřel trezor a ukradl peníze. Aby ses uklidnil, šel sis zakouřit na balkón. Pak přiběhl Arthur, poškodil trezor, spustil alarm a tys zůstal uvězněný na vnitřním dvoře. Jediný jsi znal kód od trezoru– to jsme všichni viděli – to jsi nám právě předvedl. Vidina snadného bohatství tě oslepila. Ach. Pláče. PM: Ale Miriam... Vždyť jsem se v životě do nikoho netrefil. MV: Vždyť to říkám. Vidina bohatství tě oslepila, k tomu byla tma. A ty ses prvně v životě trefil! Z tvé zbraně se střílelo. PM: Hm, střílelo, zní to hodnověrně. Počkej chvíli. Času, než jsem seběhl dolů, jsi využila k tomu, žes vykradla trezor, že jo? To je skvělá myšlenka – vypadá to, že jsem RV zabil kvůli penězům. A nemám žádné alibi. S Arthurem máte vzájemné krytí a Jenny má svou nevinu napsanou na čele. Dokonale jste to na mě ušili, sám bych to líp nevymyslel. MV: Ale tys to přece vymyslel, Phile. Viděla jsem tě! AR, volej policii. Policejní siréna. PM: Co? To jako že fakt já? Jsem si asi neměl dávat ten koks. Mám trochu okno, to je pravda... Ale tvou verzi ti nikdo neuvěří, Miriam. Důkazy proti tobě hovoří jasně. MV: Na všechno jsou tu svědci, Phile. To tvé verzi nikdo neuvěří! PM: To jsem asi v pěkném průseru. Odejde k oknu. Policejní siréna. Mezitím probíhá diskuze. UK: Tys to chtěl hodit na mě Arthure. AR: Kam jsi ulila ty prachy, Miriam, měli jsme jet napůl. MV: Já? Nikam! Trezor už byl vykradený, když jsem přišla. Kdybys neztratil pistoli, mohli jsme to vyřešit jednoduše. MM: Hehe, Momo má dvě pistolky! MV: MM, nehraj si s těmi pistolkami. Arčí, snad by ses nezlobil? Snad se mnou nejsi kvůli penězům. UK: Ty mrcho! Hodilas na mě pistoli. Vrhne se na ní se smetákem. MM: Hehe! Bitka... Opona. Marlowe zatím volá z balkónu. PM: Šéfe, šéfe, já jsem je konečně dostal. Trefil jsem se! Megafon: Marlowe, zahoďte tu zbraň, ruce za hlavu! PM: Ale šéfé, to jsem já, Phil, já to dokázal! Šéfe? Nestřílet! Megafon: Poslední výzva. Odložte zbraň. Jednotka ke střelbě připravit. PM: To je nedorozumění. Střelba. PM stojí prostřílený. Přichází MV, propíchnutá smetákem. Píseň.
Do očí se ti dívám kdes byla, nevyzvídám proč zarudlé máš šaty, tady máš marmeládu svou marmeládu snídám na chleba vždy si jí dám a po jahodách voní někdo zvoní? 19
4 tváře pro vraha Přichází smrtka, cinká zvonečkem...
Svítá, v hlavě už mi svítá že se v kozačkách brodím ve sračkách je čas ulehnout do rakví Svítá, v hlavě už mi svítá poslechni můj hlas nastává už čas chceš-li zahynout se mnou Přichází smrtka...
Chvíli! Ještě malou chvíli! Už jsme skoro v cíli bude konec dobrodružství Svítá, v hlavě už mi svítá hezky stylově v malém hřbitově je čas ulehnout se mnou každej sám, Phile, každej sám!
Scéna 13 – Všichni tuhý AR, UK, MV, RV, PM, MM Márnice (foto v pozadí apod.). Pod prostěradly leží šest postav a baví se spolu. AR: Brr, tady je ale zima. UK: Taky vám tak táhne na nohy? MV: Ty mlč! Co jsem ti udělala, žes mě musela propíchnout smetákem, co? UK: Mecho, jak se vůbec opovažuješ takhle ptát? Arthur je můj! AR: No tak, holky, mám vás rád obě. A není to už teď trochu jedno? MV: Myslíš, že jako mrtvola mi k něčemu budeš? Ještě že tam nahoře na mě čeká můj milovaný Raffaelo. RV: Tos uhodla, potvoro. Celou dobu jsem si na prsou hřál hada. Teda hadici. Zavraždit vlastního muže! Ale Marlowe jistě všechno vyšetří a půjdeš sedět. MV: Nechci se opakovat, ale není to už teď trochu jedno? Kromě toho jsem tě nezabila, Raffi, já tě přece milovala. AR: Já bych dodal, že Marlowe už těžko něco vyšetří. RV: Marlowe, vy jste tu taky? PM: Ehm, ano prosím. RV: Co jste celou tu dobu dělal, jak jste to mohl nechat dojít tak daleko? PM: No... vyšetřoval jsem... Mám pro vás jednu dobrou zprávu – našel jsem vraha. Byla to vaše žena. MV: Říkám, že nebyla! A k té druhé polovině otázky ani nevím, co bych řekl, najednou vám takhle stojím na balkóně v záři reflektorů, no připadal jsem si jak filmová hvězda – do doby, než na mě začli střílet. Šéf mi asi uvěřil, že jsem se do vás trefil. RV: To máte kliku, že netrefil. Jinak bych si to s vámi vyřídil. To bych mohl i tak – seřežu vás jak malého kluka. No jo, kde je Momo? Momo! Co jste udělali s mým synáčkem? AR: Co by, právě že nic. Proč myslíte, že se tu teď s vámi vybavuju? UK: Sis to zasloužil, Arthure. Já myslela, žes mě opravdu miloval, a ty na mě s pistolí. AR: Nemělas propichovat Miriam. RV: Kam tě trefil, Arthure? 20
4 tváře pro vraha AR: Nikam. Prohodil mě pěti patry odpadní šachty. Doufám, že mi s sebou dali tu pravou nohu. Ztratil jsem ji někde po cestě. Neviděli jste ji někde? MV: Já si říkala, že tu něco smrdí. Celou dobu na ní ležím. Že ty ses zase nemyl? AR: Hlavně že ty ses stihla ještě večer vykoupat. RV: Ticho, někdo jde! Přichází MM a čte si z papíru. MM: Milý synu. To žes našel v trezoru mou zprávu, ukazuje, jak jsi šikovný, celý já! Hehe, to jo! Picassa ať si nechá tvá matka, pro tebe mám něco lepšího. Na pravém zápěstí mám vytetovaný kód k tajné schránce, která je ukrytá v bojleru ve sklepě. Zadáš-li kód... Kouká kolem sebe. Odkrývá postupně všechna prostěradla. MM: Jé, ahoj mami. Nevíš, kde leží táta? Hehe, Arthur udělal hop! Fuj, Jenny, zabila mámu – ale nevadí, všechno je teď moje, moje, moje! Ahoj tati, sorry, nechtěl jsem tě zase tak moc střelit ale vždyť jsi to říkal, že jsem celý po tobě, ne? Ukaž – 12345. To si nezapamatuju, promiň, vemu si to s sebou. Uřízne mu ruku a odchází. MM: Moje, moje, hehe! RV: On mi uřízl ruku, prevít jeden. PM: To není možné, já mu na skočil na ten trik s vodní pistolkou. On je vrah! RV: Jo jo, je celý po mně, kluk šikovná. Ten se v životě neztratí. Dobře jsme ho vychovali, Miriam. To se mi ulevilo, žes mě nezastřelila. MV: Ach Raffi, teď to vím, že miluju jen tebe. A nevadí mi, že máš jen jednu ruku. AR: A já jsem vosk, Miriam? UK: Máš přece mě, Arčí. A nevadí mi, že máš jen jednu nohu. RV: Taky tě miluju, Miriam, i když jsi studená jak psí čumák. MV: Pche, ty jedna mrtvolo. UK: Sorry, paní Valentinová, za ten smeták. MV: To nevadí, Jenny, jsem ráda, že mohu být se svým mužem. AR: Promiň, Jenny, za to uškrcení. UK: Nic si z toho nedělej, hlavně, že jsme zase spolu! RV: Tak sakra, Marlowe, vy nic? Koukejte nám odpustit. PM: Ok. Tak mně teda taky nevadí, že jste to na mě všechno ušili a že jsem skončil s cedníkem v břiše. A víte co? Hovno, hovno, seru na vás! Vy svině, kvůli vám jsem mrtvej, do prdele. Hergot, hovno! RV: Výborně, tak se mi líbíte. PM: Jediný, co mě fakt mrzí, je, že jsem si chvíli myslel, že jsem se poprvé v životě skutečně trefil... Rozverná závěrečná umrlčí píseň (s choreem pod prostěradly). :o)
Já jsem tuhej, ty seš tuhej nic nám neschází Já jsem tuhá, ty seš tuhá to se ví! Že prej's měl život rád? seš tuhej, nebuď měkkej Lepší než v oku drát tak se hned nevztekej Já jsem tuhej, celej tuhej páni já se mám!
The end.
21
