Koncepce kandidáta na rektora AMU v období 2008-2012
Ke kandidatuře do druhého období bylo nejprve nutné zasloužit si důvěru alespoň části akademické obce AMU. Té důvěry si mimořádně vážím, bez ní by nebylo možné pokračovat v zatím jen načatém díle. Tři roky se na počátku nezdály tak krátkým intervalem, jenže tehdy byla má informovanost vymezena pouze čtrnáctiletým pedagogickým působením na FAMU (a krátce na DAMU) a pětiletým členstvím ve Správní radě AMU. Po dvou a půl letech ve funkci rektora se můj vhled do starostí všech tří fakult AMU bezesporu obohatil. Považuji za poctivé nadále vycházet z koncepce předložené v roce 2004 a vlastní průběžné reflexe, aby bylo zřetelné, kde jsme postoupili vpřed, co přineslo vyšší kvalitu, za jakou cenu, a také − kdy jsem se mýlil. Pro snazší přehled čtenářů zachovám stejnou strukturu textu jako před třemi roky. Nacházet se sotva v polovině cesty znamená nejen naléhavější výzvu než tehdy, ale i větší odpovědnost. Ivo Mathé, říjen 2007
1. Identita AMU jako celku a jednotlivých fakult Akademie múzických umění je (i díky svým značkám AMU, DAMU, FAMU, HAMU) zřejmě nejznámější ústav mezi českými uměleckými vysokými školami, zůstává však poněkud méně věhlasná, než se my se školou spjatí domníváme i než já osobně, například při imatrikulacích a promocích, opakovaně zdůrazňuji. Značná (a mám na mysli i tu vzdělanější a zběhlejší) část veřejnosti se ve společenství uměleckých univerzit (AVU, JAMU, VŠUP a AMU včetně všech jejích tří fakult) orientuje tápavě. O známosti mezi širší odbornou veřejnosti v zahraničí lze referovat jen stěží; většinou se, např. na rozličných konferencích, pohybujeme v po léta kolegialitou provázaných prostředích, která svou sebestředností pádným zjištěním a reflexi zabraňují (např. CILECT). Interní despekt vůči homogenní AMU a sklon ignorovat obrovskou sílu pramenící z její celistvosti snad poněkud ochably. Čím dál víc si ověřujeme, jak pouze kompaktní instituce zůstane do budoucna nepřehlédnutelným a skutečným partnerem vůči ministerským úředníkům jakéhokoli rezortu a rozmanitých úrovní, poskytovatelům grantů, partnerům včetně obchodních a zahraničních, v Radě vysokých škol i v rámci České konference rektorů. K formální jednotné prezentaci AMU, tzv. „brand identity“ či „corporate identity“, při zachování veškerých vzácných specifik jednotlivých fakult, jsme přistoupili citlivě a rozvážně. Pro Výroční zprávy AMU, Dlouhodobé záměry AMU, Informační brožury, web AMU, celoškolní merkantilní tiskoviny až po informační a orientační systémy byl stanoven přehledný a rozvážně aplikovaný manuál, jenž může být fakultami následován. Implementace probíhá zvolna v souladu s rukojetí (a příslušnými zákony), naposled jednotným venkovním označením všech budov AMU. Skutečné rezervy AMU zůstávají ve větším vnitřním intelektuálním propojení, v tvůrčí integraci studentů a pedagogů všech tří fakult i celoškolních pracovišť, v mezifakultní znalosti studijních programů, ve snaze o jejich společné naplňování a v aktivním sledování jejich výsledků. Tím lze dosáhnout mimo jiné i podstatných generačních splynutí začínajících umělců, vzájemného respektu a inspirace, úcty, přehledu o oborech provázaných inovací a především pochopení pro kreativní uvažování ostatních – sumárně řečeno: hodnot vytvářejících kolegialitu, rozhled a toleranci. Nadále se potvrzuje: AMU se jako umělecká vysoká škola nikdy nestane a nemůže stát institucí objemově mohutnou, ale měla by zůstat známým a pevným pilířem vzdělávání nových uměleckých a umění sloužících generací, nepostradatelných pro naši kulturní identitu. Ze slavných tradic AMU bychom měli zachovat to nejlepší!
2
2. Ekonomika AMU Po léta bohužel nebyly předkládány Správní radě ani Akademickému senátu návrhy rozpočtu, ale jen rozpis části dotace respektive příspěvku z ministerstva školství. Ten však v poslední době tvoří jen zhruba 60 až 70% příjmů AMU, dle mého názoru zásadní „zbytek“ tvoří granty, dotace, rozvojové programy a příspěvky z různých zdrojů stejně jako komerční příjmy rozličného původu. Skutečnému rozpočtování, rozvahám nad strukturou příjmů a jejich možného navýšení v souladu s účelností výdajů, nahlížených zároveň strategicky, se tudíž teprve učíme. K tomu přistupuje rozpočtování v investiční oblasti, zvykově zčásti vedené zcela mimo ustálenou schvalovací proceduru. Nemíním zde psát o všech nevýhodách a nedostatcích letitého systému, snad s jedinou výjimkou: v účetní bilanci AMU na počátku roku 2005 figurovala, ignorována, neuhrazená ztráta ve výši 26 milionů Kč! Novela vysokoškolského zákona v roce 2005 pak dovolila naplňovat fondy veřejné vysoké školy jen po uhrazení ztrát „minulých období“. Cílem hospodaření AMU v letech 2005 až 2006 se tedy stala snaha obnovit saturaci fondů co nejdřív, fakticky „uspořit“ během dvou rozpočtových roků (představujících, bohužel, většinu mého mandátu) celou částku 26 milionů Kč! Avšak za takovou sumu by bylo možné leccos vytvořit, pořídit, opravit, dát do pořádku… Ponaučení lze zobecnit: zatěžovat budoucnost dluhy smíme jen velmi rozvážně a opatrně! Na obsahu předchozího odstavce lze demonstrovat letitou velmi nízkou transparenci hospodaření a finančních toků na AMU. Zásadním úkolem zůstává přiblížit příjmy AMU i distribuci finančních prostředků včetně stanovování investičních záměrů celé akademické obci, neboť ta je do značné míry prostřednictvím svých volených zástupců za zdravou ekonomiku AMU v mnoha ohledech spoluodpovědná. V bludišti údajů a rozhodování, občas záměrně zastřeném, by se neměl orientovat pouze malý tým rektorátu a hrstka administrativních pracovníků na fakultách, ale snadný návod by měl být k dispozici všem zájemcům. Vedení školy musí dokázat otevřeně a fundovaně diskutovat o rozpočtu i kapitálových nákladech a naslouchat rozumným podnětům včetně oponentury. Závěrečné účty AMU za léta 2005 a 2006 prošly poprvé v historii AMU standardním účetním auditem jako u mnoha jiných veřejných vysokých škol. Spolupráce s auditorem přinesla některé liberálnější interpretace norem ovlivňujících hospodářský život naší školy. Možnost průběžných konzultací s auditorem napomohla a nadále bude pomáhat zvládnutí náročné administrace rozličných účetních operací a slibuje redukci související byrokracie. Zřejmě nikde, včetně ryze státních institucí, není kupříkladu zúřadování klasického tuzemského cestovního příkazu složitější než u nás. Musíme v lecčem docílit zjednodušení, moderně řečeno – nastolit vyšší uživatelský komfort. UVS Poněšice a nově zrekonstruovaná kolej v Hradební by měly – každé zařízení po svém – následovat ekonomickou praxi hotelu (UZA) AMU na Tržišti a usilovat buď o kompletní nebo alespoň zásadní finanční soběstačnost. K tomu přispěje ve všech třech případech reálný celoroční výhled obsazenosti, rezervační systémy umožňující okamžitou kontrolu a optimalizace cen za poskytované služby s jasnou preferencí studentů AMU.
3
Obavy z budoucího omezování příjmů ze státního rozpočtu jsou u veřejných vysokých škol na místě. Moje tři roky stará prognóza se vrchovatě naplňuje; vícezdrojové financování přestává být poloprázdným pojmem, získává každodenně hmatatelnou podobu a zůstává perspektivně stěžejním modelem ekonomiky AMU. Budu všechny nabádat, aby svůj často kritický postoj vůči způsobu rozdělování finančních prostředků podložili aspoň minimální ochotou porozumět systému, pravidlům a „číslům“. Na druhé straně budu nadále peskovat ty, kteří by měli v úmyslu vhled akademické obce bojkotovat či ztěžovat. Na finanční dopady, v tomto případě příjmy, je nutno myslet i při pokračujících přípravách akreditací dalších oborů v cizím jazyce na všech našich fakultách. Zároveň bychom měli rozšiřovat nabídku krátkodobých neakreditovaných placených kursů, workshopů či sezónních studií. Ve výnosech z pronájmů jsme se objemem pohybovali na úplné špičce všech veřejných vysokých škol včetně těch největších (čtvrtí v pořadí), avšak kvalita některých nájemních smluv pokulhávala. Po stabilizaci platební morálky nájemce parteru a suterénu paláce Lažanských v roce 2005 i 2006 (protlačili jsme změnu akcionářské struktury, tím pádem jiného vlastníka) nebyla prodloužena značně nevýhodná a od počátku prapodivná smlouva s nájemcem podkroví v UZA na Tržišti. Prostor byl přes léto 2006 v rekordní době upraven na sedm luxusních zkušeben („cvičen“) pro HAMU. Vyrovnali jsme se taktéž – snad v nejvhodnějším okamžiku platnosti dlouhodobé smlouvy – s nájemcem parteru Hartigovského paláce, kde právě probíhá přestavba zdevastované restaurace na celoškolní víceúčelový galerijní prostor o zhruba 170m2, zkušebnu 110m2 pro HAMU a kompletní pracoviště NAMU. Podobné úvahy by se při stále rostoucím nedostatku prostor k základní činnosti AMU (s deklarovaným deficitem místností, atelierů a zkušeben se podle přehledu žádostí potýkají všechny fakulty) měly nadále dotknout i dalších prostor (nevyjímaje přízemí v Lichtenštejnském paláci). Například obzvlášť akutní starostí je po dlouhá léta opomíjené, zcela chybné umístění „varhanních“ učeben. Podvakrát jsme během tří let výrazně posílili objem mzdových prostředků, byť s malým konečným efektem. I nadále budu usilovat o odměňování, které se alespoň přiblíží relacím na jiných veřejných vysokých školách, ač rozhodovací pravomoc leží na vedení fakult a součástí AMU. Nepřestanu volat po provedení jakéhosi „personálního auditu“, neboť počet zaměstnanců (včetně pracovníků na dohody o pracovní činnosti a provedení práce) neklesá, naopak. Takový stav je do budoucna neudržitelný, navíc by byl doprovázen nářkem, jehož příčiny do jisté míry držíme ve vlastních rukách. K nárůstu objemu mezd však rozhodně nebude možné využívat základní příspěvek od ministerstva, ten už jde majoritně do položky „mzdové prostředky“ AMU nyní. Peníze na zvyšování platů budeme muset hledat mezi dalšími zdroji (granty, výzkum, vývoj, placené studium, komerční – ovšem úrovní únosné – aktivity apod.). Proto se nadále všichni musíme neúnavně pokoušet o získání jakýchkoli s činností AMU kompatibilních grantů, ať již v rámci České republiky či EU, ačkoli operační programy evropských fondů se pražským univerzitám de facto vyhýbají. Historicky poprvé se v roce 2008 zřejmě otevře přístup našich studentů i AMU jako subjektu k dotacím z pražského magistrátu. Úřadování spojené se všemi žádostmi vykazuje vysokou míru byrokratických zákrut, ale vedle jejich kritiky se musíme pokoušet všechny bariéry v úzké spolupráci pedagogů, administrativních pracovníků a studentů překonávat. K dalšímu tvůrčímu životu tak navíc získají užitečnou zkušenost.
4
3. Management AMU Zákon o vysokých školách poskytl samosprávě veřejných univerzit množství konkrétních pravomocí včetně stanovení vnitřní organizace, byť vše je (místo očividného schvalování) skryto pod povinnou registraci ministerstva. Z mého pohledu, podpořeného mimochodem i nedávnou studií OECD, pro níž jsme posloužili jako jeden z kontaktních zdrojů, je odpovědné a manažerské vedení univerzity omezeno. Doposud se na skutečném řízení AMU podílel spíše aparát školy a volené – a odpovědné – orgány byly stavěny do pasivnější role. Administrativa tak mimo pevnou institucionální oporu a povinný servis ještě činila množství řídících zásahů a aspirovala na jakýsi „leadership“. Z takového modelu vyplývající vztahy, občas s nádechem protekcionalismu, je třeba proto perspektivně pročistit, aniž by došlo k pasivní rezistenci, zneužívání a destrukci těch korektně fungujících. Kompetence rektorátního aparátu musejí být zřetelné, stejně jako celá jeho struktura. Dále cituji z vlastních podkladů pro „kulatý stůl“ letos na jaře: nejen vedení fakult, ale i jednotlivé katedry či pedagogové by měli mít jasno, kdo a proč vznáší přesné požadavky a jakou nese odpovědnost. Pokus o zjednodušení vnitřního systému řízení je nezbytným krokem. Rozšířený pocit, že útvary rektorátu ostatní jen obtěžují, musejí sami jeho pracovníci svou činností v zájmu hladkého chodu celoškolního zázemí vyvracet. Především vzájemná úcta ke stěží porovnatelné náplni práce je tím, co by mělo ze všech zaangažovaných vytvářet nikoli znesvářené „strany“, ale naopak pružný tým. Docílit takového posunu nelze příkazy, ale vedle vytvoření solidních podmínek chci k němu všechny zúčastněné neúnavně nabádat a – pokud mi to bude umožněno – vést. Kromě zajišťování každodenního chodu celé školy a předkládání výhledů ve všech oblastech její činnosti musíme přihlédnout k dalšímu z mnohých specifik AMU. Spravujeme neobyčejné bohatství spočívající v dislokaci naší školy: paláce a vzácné budovy v srdci Prahy podtrhují originalitu umělecké univerzity a obohacují její život o nenahraditelný genius loci. Tento fakt je provozně náročný, vyžaduje mimořádnou péči, tlačí nás do konfliktů s památkáři při každé i drobné rekonstrukci, ale dle mého názoru jde v případě AMU o existenční pozici. Opuštění historické části města, nebo dokonce soustředění do nějakého „kampusu“, by znamenalo přímé ohrožení budoucnosti AMU. Nedávné otevření naší nákladně zrekonstruované koleje v Hradební záměr jen potvrzuje. V souladu se snahou koncentrovat aktivity AMU i místně se nám podařil malý zázrak: získat bezplatně do vlastnictví budovu přímo sousedící s našimi malostranskými paláci a zahradami. Původní záměr „druhé koleje“ jsme přehodnotili: bez dohledné naděje na brzkou (ne dřív než v roce 2011) generální rekonstrukci proběhnou na jaře roku 2008 jednoduché úpravy interiérů získaného domu tak, aby vyhovoval těm nejakutnějším prostorovým požadavkům ze všech fakult. Během roku 2008 by tak AMU mohla postupně ve svých budovách otevřít víceúčelovou galerii, novou zkušebnu zejména pro studenty tance a nonverbálního divadla, nová pracoviště pro animovanou tvorbu, fotografii, scénografii, autorské herectví, výuku jazyků, Nakladatelství AMU, dále pak instrumentální a taneční učebny HAMU a řadu pracoven pro vědecké a výzkumné aktivity.
5
4. Úloha akademických orgánů Nejdůležitějším ze zákonem ustanovených orgánů veřejné vysoké školy je bezesporu akademický senát. Obdobně je tomu i na fakultní úrovni. Trvale běží debaty, zda kompetence dalších orgánů, především uměleckých rad a správní rady, jsou ve vztahu k akademickým senátům vybalancovány. Akademický senát je obdařen obrovskými pravomocemi, které by se měly odrážet ve stejně velké míře odpovědnosti. Být členem jakéhokoli z akademických orgánů neznamená jen rozhodovací práva, ale předpokládá jistou znalost problematiky, legislativy a zejména odhodlání nést odpovědnost. Podobně je však nutno uvažovat i o poslání kvestora a perspektivně o funkcích členů správní rady respektive umělecké rady. Kupříkladu jedním z prvních úkolů v roce 2005 byla konvalidace aktů Akademického senátu AMU ze dvou předchozích let, tedy stavu, který se už nesmí opakovat. Jakkoli jsou autonomie a vnitřní demokracie nejen na AMU křehké, měli bychom spojit veškeré síly, především uvedených orgánů, k budoucí obraně samostatnosti a svobod nejen AMU, ale všech českých univerzit před stálým tlakem ministerských a vládních úředníků, kteří si ani za osm let nezvykli na nový status quo. Ostatně i jednání našeho vlastního aparátu na rektorátu i fakultách může být často vnímáno jako příliš autoritativní, neboť, cituji opět vlastní text z podkladů pro „kulatý stůl AMU“: „příliš mnoho zásadních kompetencí se po dlouhá léta sbíhalo jen v několika párech rukou, navíc mimo samosprávné orgány AMU. Přílišná centralizace spojená s nižší transparencí rozhodování v problematice, která není vysloveně na očích, je stejnou chybou jako bojácnost rozhodovat či udržovat zvyklostmi a sadou mnohastránkových předpisů podlomenou akceschopnost. Bez přiznané osobní odpovědnosti volených představitelů školy a jejich spolupracovníků se nepohneme z místa. Škole je nutno kompetentně sloužit, nikoli ji udržovat v podobě vyhovující vlastním zvykům.“
6
5. Cíle a výhledy Po tříleté zkušenosti nemá valný smysl poukazovat na náš původní Dlouhodobý záměr AMU pro léta 2006 až 2010 a jeho každoročně pečlivě zpracovávané aktualizace. Pokaždé jsem k úkolu přistoupil velmi zodpovědně, spolu s členy vedení AMU jsme vážili jednotlivé věty a jejich provázanost, a materiál pak na ministerstvu úspěšně obhájili. Jeho použitelnost však většinou zůstala podvázána finančními možnostmi, paralelně podávané „rozvojové programy“ byly posuzovány s někdy až demotivujícími následky. Jednoznačně však jde o dokument respektive dokumenty, které důkladně vypovídají o našem konceptu vývoje AMU v uvedeném období i pro každý konkrétní rok. Značného pokroku bylo dosaženo v počítačové gramotnosti, dnes již zcela nezbytném vybavení studentů a pedagogů bez ohledu na charakter univerzity. Ovládání KOS, postup v ECTS, vydávání Diploma Supplement od roku 2006 jsou jen výběrem výsledků svědčící o schopnostech i ochotě zaměstnanců AMU držet krok se světem. Ve všech zmíněných oblastech nás však čeká velké pracovní nasazení k nutnému pokroku a uznání. Klasičtí dodavatelé dalších aplikací (BBM, Elanor) důležitých pro ekonomické a administrativní fungování AMU poněkud stagnují a jejich praxe zůstává perspektivně neakceptovatelná. Letos je po dvouletých přípravách částečně provozována takzvaná IP telefonie; každá úspora, zatím leckomu lhostejná, přijde vhod. IP telefonii je třeba rozšířit po celé AMU. Do středu zájmu musíme posunout zaběhlé programy vysílání a přijímaní studentů a pedagogů v rámci evropských programů, např. dnes již dvacetiletého projektu Erasmus, a navíc sledovat od počátku uvádění nástupnických projektů EU po Erasmu či možnosti kooperací doposud tak často nevyužívaných, třeba modelu „free-movers“. Budu usilovat o to, aby každý student během svého studia včetně doktorského vyjel minimálně na jeden semestr do zahraničí. Při navazování mezinárodní spolupráce nesmíme opomíjet mimoevropské instituce – z amerického kontinentu, Japonska, ale též z prudce se rozvíjejících Indie a Číny. Dřív nebo později nás čeká již zmíněné oficiální hodnocení AMU zvenku, ze zahraničí. Proto ještě víc platí loňské přání: “mít od počátku vliv na kritéria posuzování, neboť jeho výsledky mohou budoucnost AMU ovlivnit“. Díky letošní aktivitě HAMU můžeme solidně odhadnout metody evaluačních procedur. O konsistenci svědčí i další, jen nepatrně korigovaný citát z loňských podkladů k debatě: musíme dospět k synergickému využívání většího počtu rychle morálně stárnoucích kapacit, k dalším integrujícím – i celoškolním – vědeckovýzkumným aktivitám, ke zjednodušení a průhlednosti administrativy, k efektivitě studia a jeho zázemí, k ještě intenzivnějšímu kontaktu se zahraničím (které už pro naše studenty ani „zahraničím“ není) a k podpoře respektovaných tvůrčích výsledků našich studentů a absolventů. Trvá má snaha o racionální integraci studií zvukové tvorby na AMU. Katedra cizích jazyků by měla nejen fakticky, ale i formálně v roce 2008 směřovat k transformaci v opravdové Centrum jazykové výuky AMU respektive pražských vysokých uměleckých škol (též pro AVU, dříve i pro VŠUP). Technické
7
vybavení centra by mělo být na úrovni srovnatelné s podobnými univerzitními pracovišti a mělo by dovolovat požadovanou míru individuálního přístupu ke studentům. Po vyhodnocení všech druhů elektronických vstupních, evaluačních a závěrečných testů budeme chtít získat objektivní podklady pro možnost vstoupení AMU do UNIcertu s cílem vydávat studentům příslušné mezinárodně respektované certifikáty. Podobně Katedra tělesné výchovy AMU bude připravena k transformaci na Centrum sportu a rehabilitace s vymezením funkcí, které zůstávají pro posluchače všech tří fakult nepostradatelné: těsnější propojení pohybového systému a uměleckého zaměření jednotlivých studijních programů. Půjde o širokou paletu tělesných a sportovních dovedností a kompenzačních cvičení, zasahujících takřka všechna odvětví sportu a zároveň o specializovanou rehabilitaci, například u studentů instrumentálních oborů HAMU. V myšlení a především v rozhodování mnohých mimo AMU přetrvává nadále rozpor ve vnímání vědy a umění. T.G. Masaryk napsal: „Dílo umělecké je výronem zvláštního poznávání světa i pravím dále, že je to poznávání právě tak samostatné a oprávněné jako poznávání vědecké.“ Teze, že poznávání světa skrze kreativní díla je stejně hodnotné jako poznávání racionálními a tradičními postupy, se však prosazuje velmi pomalu a má své důsledky při hodnocení výsledků naší činnosti. Chtěl bych proto nadále zůstat iniciativní v propagaci respektu k adekvátnosti výsledků vědy a umění včetně možnosti ji zřetelně definovat, aby už nadále nedocházelo k diskriminaci uměleckých škol. Těžiště tohoto úkolu bude v roce 2008 a první výsledky lze očekávat v letech 2009 až 2010. Ve srovnání s uvedenými, vesměs „vznešenými“ cíli se pak níže uvedené a spíše jako příklad vybrané úkoly zdají být pouze dílčími, leč nutnými krůčky: • nákupy nových a kvalitních hudebních nástrojů, • obnova výrobní kapacity na FAMU a DAMU (Studio FAMU, DISK), • výbava a technické zařízení dostatku odpovídajících prostor (studoven, studií, ateliérů, laboratoří a zkušeben) k výuce i výzkumu, • trvalá údržba všech budov AMU, s preferencí energetické efektivity a stavu sociálních zařízení, • nabídka našich akreditovaných studijních programů i neakreditovaných speciálních seminářů a kursů studentům z celého světa, • neúnavné pokusy sestavovat projekty, nerezignovat na jejich většinový „neúspěch“, koncentrovat se na jejich nejnaléhavější podobu: projekty společné, ať už s jinými univerzitami či s podnikatelskou sférou, v obojím případě z domova i zahraničí, • kompetentní pravidelné a vyčerpávající informování studentů, pedagogů a zaměstnanců školy, odborné i široké veřejnosti o činnosti, aktivitách, záměrech a výsledcích AMU a jejích fakult, • pravidelné pořádaní dříve chybějících „kulatých stolů“ rektora a prorektorů umožňujících reflexi, svobodnou kritiku i komentování dění na naší univerzitě. Jistá zkušenost mi zde opět dovoluje zopakovat: kvalita naplnění jakýchkoli představ odpovídá míře pracovního nasazení. Ivo Mathé, říjen 2007
8
Životopis (pracovní) - Ivo Mathé -nar. 18.5.1951 v Praze -vždy bezpartijní Studia: -Vysoká škola ekonomická 1969-1970 -Filmová a televizní fakulta AMU 1972-1976, promoce 1976 Povolání: -v době před studiem na FAMU asistent produkce a v letech 1976-1990 vedoucí produkce (vedoucí výrobního štábu) v Československé televizi 1990-1991 šéfproducent uměleckých pořadů Československé televize 1992-1998 prozatímní a poté generální ředitel České televize 1995-1998 viceprezident European Broadcasting Union (EBU) 1999-2003 vedoucí Kanceláře prezidenta republiky 2003-2005 konzultant, producent, autor 2005rektor Akademie múzických umění v Praze - vedoucí produkce u široké škály filmů, inscenací, seriálů, koprodukcí (s ZDF, YLE, ORF, SWF aj.), show a dalších TV pořadů (vyjma zpravodajství a publicistiky) - v roce 1990 se podílel na restrukturalizaci Československé televize - od roku 1990 externí pedagog FAMU - v prosinci 1991 zvolen Českou národní radou prozatímním ředitelem České televize vzniklé k 1. lednu 1992 - od 1. dubna 1992 do 31. března 1998 generálním ředitelem České televize - v roce 1994 zvolen a v roce 1996 znovu zvolen na dvouletá období (19951996, 1997-1998) viceprezidentem European Broadcasting Union (EBU) se sídlem v Ženevě - 1994-1997 člen Commission on Radio and Television Policy se sídlem v Atlantě/Georgia, Carter Center, USA - 1995-1998 člen Řídícího výboru, 1995-1996 spolupředsedající hnutí PBI (Public Broadcasting International) - od 6. dubna 1998 zástupce vedoucího Kanceláře prezidenta republiky - od 1. ledna 1999 do 9. března 2003 vedoucí Kanceláře prezidenta republiky - pak producent, autor (seriál Etiketa pro ČT) a mediální konzultant - od října 2004 kmenový pedagog FAMU - v prosinci 2004 jmenován docentem - od 1. února 2005 na tříleté období do 31. ledna 2008 zvolen rektorem Akademie múzických umění v Praze 1999-2004 od 1999od 1995 od 2006
člen člen člen člen
Správní rady AMU Správní rady ČVUT prezidia České filmové a televizní akademie (ČEFTA) Evropské filmové akademie
