Komunikační a sociální bariéry nezaměstnaných lidí

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra ekonomických a sociálních věd

Komunikační a sociální bariéry nezaměstnaných lidí Bakalářská práce

Autor:

Lucie Semeráková Bankovní management, Bankovní manaţer

Vedoucí práce:

Praha

Mgr. Ingrid Matoušková, Ph.D.

Duben, 2010

Prohlášení: Prohlašuji, ţe jsem předloţenou bakalářskou práci vypracovala samostatně a pouţila jen pramenů, které uvádím v seznamu pouţité literatury.

……………………………………. Jméno a příjmení V Praze dne 22. 4. 2010

Poděkování Chtěla bych poděkovat Mgr. Ingrid Matoušková, Ph.D. za její vstřícnost a ochotu poradit po celou dobu mé bakalářské práce.

Anotace Práce se zabývá komunikačními a sociálními bariérami nezaměstnaných lidí. Teoretická část práce je zaměřena na problematiku sociální komunikace, na nezaměstnanost jako problém současné společnosti a na sociální bariéry nezaměstnaných lidí. Praktická část se věnuje specifickým postavením Prahy v České republice a její nezaměstnaností. Dále shrnuje a analyzuje dotazníkový výzkum, který byl prováděn na pobočce Úřadu práce Hlavního města Prahy.

Annotation The thesis deals with the barriers in communication and social barriers of the unemployed. The theoretical section is focused on the issue of social communication, unemployment as a problem in current society, and social barriers for the unemployed. The practical section addresses the specific position of Prague within the Czech Republic and its unemployment. It also summarizes and analyses questionnaire research conducted at a branch of the Prague Employment Office.

OBSAH Úvod ........................................................................................................................................... 6 1. Problematika sociální komunikace ..................................................................................... 8 1.1 Úvod do sociální komunikace...................................................................................... 8 1.1.1 Základní pojmy ..................................................................................................... 8 1.1.1.1 Pojem komunikace ........................................................................................ 8 1.1.1.2 Funkce komunikace ...................................................................................... 9 1.1.1.3 Motivace komunikovat.................................................................................. 9 1.1.1.4 Proces komunikace...................................................................................... 10 1.1.2 Druhy komunikace ............................................................................................. 10 1.1.2.1 Verbální a neverbální komunikace.............................................................. 11 1.1.2.2 Komunikace podle vztahu mezi účastníky .................................................. 14 1.1.3 Komunikační bariéry .......................................................................................... 15 1.1.3.1 Poruchy komunikace ................................................................................... 15 1.1.3.2 Techniky pro zdokonalení komunikačních schopností ............................... 16 2. Nezaměstnanost jako problém současné společnosti ....................................................... 18 2.1 Zaměstnanost ............................................................................................................. 18 2.1.1 Pracovní síla a její členění .................................................................................. 18 2.1.2 Míra nezaměstnanosti ......................................................................................... 19 2.1.3 Trh práce a jeho členění...................................................................................... 19 2.2 Druhy nezaměstnanosti .............................................................................................. 20 2.2.1 Sezónní nezaměstnanost ..................................................................................... 20 2.2.2 Frikční nezaměstnanost ...................................................................................... 21 2.2.3 Strukturální nezaměstnanost ............................................................................... 21 2.2.4 Cyklická nezaměstnanost ................................................................................... 21 2.2.5 Další druhy nezaměstnanosti .............................................................................. 22 3. Sociální bariéry nezaměstnaných ..................................................................................... 24 3.1 Ţivotní úroveň............................................................................................................ 24 3.2 Deprivace nezaměstnaných ........................................................................................ 24 3.3 Rozbití časové struktury ............................................................................................ 25 3.4 Nezaměstnanost a její vliv na rodinu ......................................................................... 25 3.5 Sociální izolace .......................................................................................................... 25 3.6 Dopad nezaměstnanosti na fyzické a psychické zdraví člověka ................................ 26 4. Praktická část .................................................................................................................... 27 4.1 Hlavní město Praha .................................................................................................... 27 4.1.1 Základní charakteristika a její nezaměstnanost .................................................. 28 4.1.2 Struktura odvětví praţské ekonomiky ................................................................ 29 4.2 Vlastní výzkum na základě dotazníkového šetření .................................................... 30 4.2.1 Základní identifikační údaje dotazovaných osob ............................................... 30 4.2.2 Rozbor odpovědí oslovených respondentů ......................................................... 32 4.2.3 Shrnutí dotazníkového šetření ............................................................................ 43 Závěr ......................................................................................................................................... 45 Seznam pouţité literatury ......................................................................................................... 47 Internetové stránky ................................................................................................................... 48 Seznam obrázků, tabulek a grafů.............................................................................................. 49 Seznam příloh ........................................................................................................................... 50 Přílohy ...................................................................................................................................... 51

Úvod Po druhé světové válce přijala OSN Všeobecnou deklaraci lidských práv, která hlásá: „ Kaţdý má právo na práci“. Pod pojmem práce se v té době rozumělo zaměstnání, které je placené. V současné době je nezaměstnanost celosvětově uţ tak rozsáhlá, a pokud i v budoucnosti bude vzrůstat, nebude moţné cíl hlásaný v deklaraci uskutečnit. Všichni dnes shodně vnímají nezaměstnanost nejen jako celosvětový problém, ale také jako negativní jev ve společnosti. Náhlá nezaměstnanost můţe být velice nepříjemná pro ty, kdo si zvykli mít stabilní zaměstnání. Prvním dopadem ztráty zaměstnání je samozřejmě ztráta finančních prostředků a do jaké míry se tato skutečnost promítne do ţivotní úrovně nezaměstnaného. Pokud tato situace trvá dlouhodobě, můţe se projevit i na psychice postiţeného. Tuto bakalářskou práci, která je na téma „Komunikační a sociální bariéry nezaměstnaných lidí“ jsem si zvolila z toho důvodu, protoţe můj bratr ukončil vysokou školu a začínal si hledat své první zaměstnání. Po dobu dvou měsíců jsem s ním mohla sdílet krok za krokem celý průběh jeho začlenění do pracovního procesu. Cílem mé bakalářské práce je popsat a ověřit dopady nezaměstnanosti na psychiku člověka a zároveň zhodnotit vliv nezaměstnanosti na jeho komunikaci. Tyto údaje jsem zjišťovala prostřednictvím dotazníkového šetření na úřadu práce a výsledky jsem získala po statistickém vyhodnocení. První část své práce jsem nazvala „Problematika sociální komunikace“, coţ je úvod do sociální komunikace. Teoreticky se zde seznámím se základními pojmy, funkcemi a procesem komunikace a motivací komunikovat. Dále uvedu druhy komunikace (verbální a neverbální) a komunikační bariéry. Druhou část jsem pojmenovala „Nezaměstnanost jako problém současné společnosti“, kde píši o zaměstnanosti – pracovní síle a jejím členění, o míře nezaměstnanosti a o trhu práce a jeho členění. Dále se zmiňuji o druzích nezaměstnanosti, jako je nezaměstnanost sezónní, frikční, strukturální, cyklická a další.

6

Ve třetí části popisuji „Sociální bariéry nezaměstnaných“. Zmíním se o ţivotní úrovni a deprivaci nezaměstnaných, o rozbití časové struktury, o nezaměstnanosti a jeho vlivu na rodinu, o sociální izolaci a dopadu nezaměstnanosti na fyzické a psychické zdraví člověka. Poslední čtvrtá část mé bakalářské práce je „Praktická část“, kde nejprve uvádím základní charakteristiku Hlavního města Prahy a její nezaměstnanost a poté následuje vlastní výzkum na základě dotazníkového šetření.

7

1. Problematika sociální komunikace 1.1 Úvod do sociální komunikace Ze všech lidských vlastností a dovedností patří k nejdůleţitějším a nejuţitečnějším ty, které se týkají komunikace. Komunikace ovlivňuje efektivitu našeho soukromého i profesního ţivota, ať v přátelských či mileneckých vztazích. Je to proces, během kterého dochází k výměně informací za pomoci komunikačních prostředků (slova, gesta, mimika, intonace, postoj a další).1

1.1.1 Základní pojmy 1.1.1.1 Pojem komunikace Příručky a slovníky dnes definují komunikaci například jako ,,proudění informací z jednoho bodu (ze zdroje) k druhému bodu (k příjemci)“ nebo jako ,,přenos či vytváření znalostí“. Slovo komunikace vzniklo z latinského slova communicare, coţ původně znamenalo ,,činit něco společným, společně něco sdílet“, radit se s někým, dorozumívat se, termín označuje i styk, spojení a souvislost.2 Lze říci, ţe pojem komunikace, tj. sdělování informací, je v podstatě významově totoţný s pojmem interakce, která vychází se vzájemného sdělování informací a jako taková také probíhá, neboť kaţdý akt chování, který v ní vystupuje je komunikativní (důleţitým zdrojem informací pro subjekt komunikace je chování partnera komunikace.3 Někteří psychologové rozumějí komunikační výměnou jak sdělování, tak sdílení. Z tohoto pohledu komunikují i ti, kdo ve vícečlenné skupině pouze přihlíţejí aktuální výměně slov či pohledů mezi dvěma členy skupiny: „Sdílení vyjadřuje, jak je sdělení proţíváno, jaké emoční zaujetí a intenzitu emocí sdělení vzbuzuje. Týká se všech zúčastněných… Sdílení neznamená přijetí, můţe probíhat i tehdy, kdyţ se sdělovatelem nesouhlasíme.“ (Rieger, Vyhnálková, 1996).4

1

Devito, J. A.: Základy mezilidské komunikace, Praha, 2008, str. 28 Vybíral, Z.: Psychologie lidské komunikace, Praha, Portál 2000, str. 25; Vymětal, J.: Průvodce úspěšnou komunikací, Efektivní komunikace v praxi, Praha, 2008, str. 22 3 Nakonečný, M.: Sociální psychologie, Praha, 2007, str. 55 4 Matoušková, I.: Kompendium z psychologie, Praha, 2009, str. 72 2

8

1.1.1.2 Funkce komunikace Komunikace má svůj účel i smysl. Kaţdá komunikační výměna plní zpravidla jednu či více funkcí ať uţ synchronně či asynchronně. Účelem a rovněţ dopadem na příjemce dostává komunikace smysl. Mezi pět hlavních funkcí našeho komunikování patří:  Informovat – cílem je předat zprávu, tj. informativní funkce  Instruovat – cílem je vysvětlit, naučit, dát recept, tj. instruktáţní funkce  Přesvědčit – cílem je komunikačního partnera ovlivnit, tzn. získat ho na svou stranu, tj. persuazivní funkce  Vyjednat, domluvit se – řešit a vyřešit, dospět k nějaké dohodě, tj. funkce vyjednávací či operativní  Pobavit – cílem je rozveselit druhého nebo sebe, rozptýlit se, tj. funkce zábavní5

1.1.1.3 Motivace komunikovat O motivaci je moţné uvaţovat také jako o latentní, skryté funkci.6 Motivace komunikovat kolísá v závislosti na různých faktorech (sympatie, antipatie, únava atd.). Mezi čtyři základní formy motivace komunikovat patří:  Motivace kognitivní – chceme sdělit něco o něčem, potřebujeme se vyjádřit. Podle Derridy (1994) je komunikace předáváním smyslu;  Motivace sdruţovací – chceme navázat vztah, velmi často nejde vůbec o komunikaci, ale o realizaci vztahových záměrů, o touhu povídat si;  Motivace

sebepotvrzením

–

komunikací

sami

sebe

potvrzujeme,

upevňujeme vlastní sebeobraz. Komunikujeme částečně „sami pro sebe“;7  Motivace adaptační – cílem je prostřednictvím komunikací signalizovat svou sociální roli. Přizpůsobujeme se rolovým stereotypům, eventuálně je vědomě narušujeme, hrajeme konvenční komunikační hry, signalizujeme svou konformitu anebo se konvencím (méně často) vzpíráme. 8 5

Vybíral, Z.: Psychologie lidské komunikace, Praha, Portál 2000, str. 31 Vybíral, Z.: Psychologie lidské komunikace, Praha, Portál 2000, str. 33; 7 Matoušková, I.: Kompendium z psychologie, Praha, 2009, str. 75 8 Antušák, E., Kopecký, Z.: Krizový management: krizová komunikace, str. 13 6

9

1.1.1.4 Proces komunikace Komunikační model můţeme také nazvat jako model informační nebo kódový, který je povaţován za základ popisu komunikačního procesu. Tento model nám obecně ukazuje přesun sdělení (zprávy či informace) a to ve formě signálu od odesílatele (komunikátor, mluvčí, produktor) k příjemci (přijímači, recipientovi, posluchačovi). Signál, který je odvysílaný ve formě sdělení, prochází po zakódování (například ve formě verbálního kódu) komunikačním kanálem, který je zatíţen určitým šumem, k příjemci, který jej dekóduje a na sdělení reaguje ve formě zpětné vazby. Jednoduše můţeme říci, ţe jde o proces, který je úspěšný v případě, kdy odesílatel optimálně vyjádří své sdělení a příjemce toto sdělení správně dekóduje.9 Komunikační proces je přechodem od jedné strukturální situace, definované místem a časem, k situaci jiné. Klíčovou roli tak hraje komunikační kontext, který můţeme rozdělit následujícím způsobem:  Vnější kontext – zahrnuje jak intimní komunikaci, tak i komunikaci veřejnou, která je realizovaná prostřednictvím masových médií;  Vnitřní kontext – zahrnuje individuální psychické a fyzické vyladění. 10 Proces komunikace můţe ovlivňovat řada faktorů, které mohou mít charakter individuální, sociální nebo situační a mohou proces komunikace urychlovat (akcelerátory) nebo zpomalovat (retardéry).11

1.1.2 Druhy komunikace Co se týče sociální komunikace, můţeme dělit komunikaci na několik typů, a to podle prostředků, které jsou pro realizaci komunikace nezbytné (verbální a neverbální) a dále podle povahy vztahu mezi jejími účastníky (intrapersonální, interpersonální, skupinová, veřejná, mediální a masová).12

9

Vymětal, J.: Průvodce úspěšnou komunikací, Efektivní komunikace v praxi, Praha, 2008, str. 30 Antušák, E., Kopecký, Z.: Krizový management: krizová komunikace, str. 13 11 Vymětal, J.: Průvodce úspěšnou komunikací, Efektivní komunikace v praxi, Praha, 2008, str. 35 12 Antušák, E., Kopecký, Z.: Krizový management: krizová komunikace, str. 14 10

10

1.1.2.1 Verbální a neverbální komunikace Verbální komunikace Verbální komunikací se rozumí vyjadřování pomocí slov prostřednictvím jazyka. V širším pojetí se do verbální komunikace zařazuje komunikace ústní i písemná, přímá nebo zprostředkovaná, ţivá nebo reprodukovaná.13 Nejrozšířenější formou komunikace je ústní komunikace, jejíţ výhodou je moţnost okamţité zpětné vazby, která velmi zefektivňuje celý komunikační proces, pruţnost komunikace a identifikace neverbálních i emočních signálů. Nevýhodou ústní komunikace je vliv komunikačních šumů a bariér, určitá deformace ústního sdělení v případě zprostředkované komunikace apod. Ve verbální komunikaci se obvykle rozeznávají tyto komunikační roviny, druhy a styly: Úrovně komunikační roviny

 Racionální komunikace – vyuţívá výlučně rozumovou racionální část komunikace, z celého průběhu komunikace se důsledně oddělují jakékoliv emoce a je základem komentování.  Emocionální komunikace – zabývá se formou sdělení, způsobem jeho podání, individuálním názorem na sdělení, pocitem z partnera a emočními extrémy (křik, pláč, hysterie) apod. Druhy komunikace

 Formální komunikace – je obvykle plánovaná, má stanoveny specifické cíle a bývá realizována jako neveřejná záleţitost například, přijímací nebo hodnotící rozhovor.  Neformální komunikace – vyskytuje se častěji a velmi náročná na přípravu. Příkladem můţe být nezávazné povídání.

13

Vymětal, J.: Průvodce úspěšnou komunikací, Efektivní komunikace v praxi, Praha 2008, str. 112

11

Komunikační styly

 Konvenční komunikační styl – cílem je dodrţovat společenské zvyklosti, normy a ustanovení, zásady morálky dané společnosti či platné společenské rituály. Mírné pozitivní emoce.  Konverzační styl – tento styl se pouţívá obvykle pro výměnu informačních zajímavostí, při snaze popovídat si, pobavit se či vyplnit čas. Přítomny jsou mírně pozitivní emoce.  Operativní styl – slouţí k řešení a vyřešení pracovních záleţitostí a problémů. Obvykle chybí emocionální zabarvení.  Vyjednávací styl -

cílem je dosáhnout vyřešení určitého úkolu s tím, ţe obě

jednající strany jsou postaveny na stejnou úroveň. Jsou vhodné mírně pozitivní emoce.  Vylákávací styl – cílem je získat informace, které nám partner nechce nebo nemůţe poskytnout. Přítomna je hraná emoce.  Osobní styl - má za účel sdělit vnitřní pocity a osobní představy, problémy. Jedná se o intimní komunikaci, naplňování citových vztahů. V tomto případě jsou emoce zastoupeny silně. 14 Součástí verbální komunikace je paralingvistická komunikace, která se zabývá doprovodnými rysy (verbální komunikace), které podstatnou měrou ovlivňují význam a smysl komunikování. Mezi její základní prvky patří hlasitost projevu, kvalita a plynulost řeči, výška tónu hlasu, barva hlasu, intonace atd.15 Neverbální komunikace Neverbální (nonverbální, mimoslovní) komunikace je komunikace beze slov. Jedná se o přenos informací a sdělení, které vychází z postoje člověka (či jiného organizmu). V sociální komunikaci se neverbální komunikace povaţuje za „řeč těla“, tedy za získávání informací z celkových pohybů člověka, jeho gest, mimiky, činnosti očí, dotyků, zaujímání vzdálenosti apod. Tradované, ale dnes zpochybňované konstatování říká, ţe úspěch

14

Antušák, E., Kopecký, Z.: Krizový management: krizová komunikace, str. 15; Vymětal, J.: Průvodce úspěšnou komunikací, Efektivní komunikace v praxi, Praha, 2008, str. 112, 113 15 Vymětal, J.: Průvodce úspěšnou komunikací, Efektivní komunikace v praxi, Praha, 2008, str. 115

12

komunikace závisí z 55 % na řeči těla, z 38 % na paralingvistice (hlasový kontext) a pouze ze 7 % na obsahu verbálního projevu.16 Prostředky neverbální komunikace

Mimika, tj. výraz obličeje, který je obrazem našeho emočního proţívání. Rozlišujeme tři mimické zóny a těmi jsou oblast čela, očí a úst.17 V odborné literatuře se uvádí, ţe v 79 % stačí vidět čelo osoby a obočí, abychom identifikovali překvapení, v 67 % rozeznáme strach a smutek pouze z očí, v 98 % případů stačí vidět dolní část obličeje, abychom rozeznali štěstí.18 Gestika, jejímţ základním prvkem jsou gesta (pohyby prstů, nohou a hlavy), které doprovází verbální projevy.19 Proxemika je zaloţena na vzdálenosti, která je udrţována při jednání. Kolem kaţdého z nás existují zóny, ať uţ společenské, osobní či intimní, do nichţ mají přístup jen určité osoby.20 Haptika se zabývá doteky (podání ruky, objetí, poplácání po rameni, pohlazení, uhození atd.)21 Vizika neboli kontakty očima hrají velmi důleţitou roli v neverbální komunikaci. Pohledy souvisí s mimikou ve tváři. Pohledem získáváme informace o druhém člověku a zároveň poskytujeme informace o sobě, svých emočních stavech, zájmů.22 Posturologie je zaměřená na postoje a pozice celého těla. Způsobem chůze a drţením těla osobě člověk sděluje mnoho.23 Způsob neverbální komunikace je podmíněn řadou individuálních faktorů, například temperamentem, schopností, duševním a zdravotním stavem (celkovou dispozicí), věkem,

16

Vymětal, J.: Průvodce úspěšnou komunikací, Efektivní komunikace v praxi, Praha, 2008, str. 54 Antušák, E., Kopecký, Z.: Krizový management: krizová komunikace, str. 16 18 Vymětal, J.: Průvodce úspěšnou komunikací, Efektivní komunikace v praxi, Praha, 2008, str. 62 19 Vymětal, J.: Průvodce úspěšnou komunikací, Efektivní komunikace v praxi, Praha, 2008, str. 58 20 Matoušková, I.: Kompendium z psychologie, Praha, 2009, str. 78 21 Antušák, E., Kopecký, Z.: Krizový management: krizová komunikace, str. 16 22 Matoušková, I.: Kompendium z psychologie, Praha, 2009, str. 79 23 Antušák, E., Kopecký, Z.: Krizový management: krizová komunikace, str. 17; Vymětal, J.: Průvodce úspěšnou komunikací, Efektivní komunikace v praxi, Praha, 2008, str. 56 17

13

pohlavím, rodinnou komunikační tradicí, výchovou a sebevýchovou, úrovní socializace, geografickou a etnickou kulturní oblastí, sociální třídou atd.24

1.1.2.2 Komunikace podle vztahu mezi účastníky Intrapersonální komunikace je komunikace, kterou vedeme sami se sebou.

Jejím

prostřednictvím sami se sebou hovoříme, sami se o sobě něco dozvídáme a sami se také soudíme.25 Interpersonální komunikace znamená interakci s osobou. Zahrnuje dva a více účastníků. Prostřednictvím této komunikace se s druhými navzájem ovlivňujete, dozvídáte se něco sami o sobě i o nich, prozrazujete něco o sobě. Umoţňuje vám zaloţit, udrţovat, někdy zničit a jindy zase napravit osobní vztahy. Můţeme jí dělit: meziosobní (dialog), skupinovou (přednáška) a masovou (sdělení v rozhlase, televizi, novinách).26 V malých i ve velkých skupinách probíhá skupinová interpersonální komunikace. Všichni účastníci mohou mít v malé skupině stejné postavení, ale ve velké skupině (např. při přednášce) je komunikátorem jen jedna osoba. Ostatní členové skupiny jsou auditory, kteří vytvářejí zpětnou vazbu.27 Veřejná komunikace je komunikace mezi mluvčím a posluchači. Při této komunikaci jsou oslovovány velké skupiny lidí, cílové skupiny (voličů, diváků apod.). Jejím prostřednictvím vás druzí informují, přesvědčují a vy zase informujete, přesvědčujete je.28 Masová komunikace je druh sociální komunikace, při které se sdělení rozšiřuje prostřednictvím masových médií směrem k širokému publiku (noviny, časopisy, rozhlas, televize a film).29

24

Vymětal, J.: Průvodce úspěšnou komunikací, Efektivní komunikace v praxi, Praha, 2008, str. 55 Devito, J. A.: Základy mezilidské komunikace, Praha, 2008, str. 29 26 Devito, J. A.: Základy mezilidské komunikace, Praha, 2008, str. 29; Antušák, E., Kopecký, Z.: Krizový management: krizová komunikace, str. 20 27 Lehká, M.: Komunikační a sociální bariéry nezaměstnaných lidí, Praha, 2007, str. 7 28 Devito, J. A.: Základy mezilidské komunikace, Praha, 2008, str. 29; Antušák, E., Kopecký, Z.: Krizový management: krizová komunikace, str. 20 29 Antušák, E., Kopecký, Z.: Krizový management: krizová komunikace, str. 20 25

14

1.1.3 Komunikační bariéry Komunikační bariéry jsou překáţky, které musí být při komunikaci překonávány, nebo které brání uskutečnění komunikace. Mezi překáţky lidské konverzace patří:  poučování – často se pouţívá v nadřízené pozici, vyvolává pocit poníţení a nechuť dále komunikovat,  vyhroţování – následuje konflikt a zablokování komunikace,  mentorování – tím máme na mysli „tvou povinností je…“,  poskytování rad – partner chce být pouze vyslechnut, ale dostává nevyţádané rady,  manipulování – odesílatel si je nejistý, má strach říkat věcí přímo („mělo by se“),  přikazování – „musíš to udělat“,  kázání  hodnocení – „jsi špatný, líný“,  zvědavost – „co, kdy, jak a proč?“,  vynášení soudů – „nevypadáš zase tak hrozně“,  snaha podat situaci v lepším světle – „nevypadáš tak hrozně“. 30

1.1.3.1 Poruchy komunikace Poruchy v komunikaci sniţují efektivitu komunikačního procesu a míru dorozumění se mezi lidmi – přenášené informace jsou pak nepřesné nebo zkresleně přijaty. Poruchy v komunikaci, označované také jako komunikační šumy, vznikají působením bariér v komunikaci, které můţeme rozdělit na bariéry externí (vlivy prostředí) a interní (spojené s aktéry komunikace).31 Externí bariéry můţeme rozdělit na další vlivy (fyzikálního prostředí a sociálního prostředí): 

Fyzikální prostředí – tzn. vyrušování, hluk v okolí a z okolí, vizuální ruchy, nevhodná teplota, osvětlení, prašnost prostředí atd.

30

Vymětal, J.: Průvodce úspěšnou komunikací, Efektivní komunikace v praxi, Praha, 2008, str. 37, 38; Matoušková, I.: Kompendium z psychologie, Praha, 2009, str. 85 31 Tureckiová, M.: Řízení a rozvoj lidí ve firmách, Praha, 2004, str. 114

15



Sociální prostředí – různé kulturní prostředí, z něhoţ pocházejí aktéři komunikace (zvyklosti a významy přikládané jevově stejným skutečnostem), tyto faktory se také promítají do interních bariér. 32

Vnitřní bariéry (interní vlivy) vznikají v důsledku „vnitřní situace“ osobnosti a můţeme je rozdělit na (fyzické a fyziologické, psychické a psychologické, sociální, sémantické): 

Fyzické a fyziologické – představují vlastní fyziologické bariéry (mluvčího, posluchače), momentální stav (únava, nemoc, bolesti hlavy), vady zraku, sluchu, výslovnosti, ztráta paměti.



Psychické a psychologické – jsou mentální interference. Mluvčí nebo posluchač například předjímá myšlenky druhého, má psychické problémy, je předpojatý, má předsudky, je uzavřený nebo extrémně emotivní.



Sociální – předsudky a bariéry, které vyplývají ze zastávaných postojů, například nedostatek úcty nebo naopak přílišná úcta aţ servilita (podlézavost).



Sémantické problémy - rozdílná kulturní a sociální zkušenost a úroveň promítající se do pouţívaného jazyka (odborný ţargon, slangová vyjádření) a vedoucí k rozdílně pochopeným významům. 33

Veškerá komunikace obsahuje šum, který se nedá úplně odstranit, ale dá se zredukovat například preciznějším vyjadřováním, zdokonalováním schopností vysílat a přijímat neverbální signály, zlepšením umění naslouchat a vyuţívat zpětnou vazbu.34

1.1.3.2 Techniky pro zdokonalení komunikačních schopností Prvním krokem pro naši lepší komunikaci je uvědomit si, co nám brání v efektivním komunikování a těmto chybám se vyhnout. Poté můţeme sami aktivně vyuţívat techniky pro zdokonalení komunikačních schopností, kterými jsou aktivní naslouchání, Ich-sdělení, metakomunikace.

32

Tureckiová, M.: Řízení a rozvoj lidí ve firmách, Praha, 2004, str. 114 Tureckiová, M.: Řízení a rozvoj lidí ve firmách, Praha, 2004, str. 114; Devito, J. A.: Základy mezilidské komunikace, Praha, 2008, str. 42 34 Devito, J. A.: Základy mezilidské komunikace, Praha, 2008, str. 42 33

16

Aktivní naslouchání Kaţdý posluchač se musí snaţit a být ochotný dívat se na problém očima toho druhého. Musíme se pokusit porozumět tomu, co druhý říká, co cítí a co dělá. Jako posluchač dávám druhému najevo, ţe to co je řečeno, bude také pochopeno. Zároveň tím mluvčímu projevujeme respekt a snaţíme se zdrţet předčasných soudů. Rozhovor tak můţe pokračovat a mluvčí můţe vyjádřit všechny své myšlenky a pocity. Při aktivním naslouchání můţeme mluvčího povzbuzovat k dalšímu hovoru. Zde pouţíváme neutrální slova i neverbální komunikaci, například pokyvování hlavou, vyhýbáme se souhlasu nebo nesouhlasu. Abychom se vyhnuli zmatkům, informace si musíme řádně objasnit. Musíme poznat, v čem je problém. K tomu pouţíváme i otevřené otázky, to jsou takové, které vyţadují jinou odpověď neţ ano, ne. Při komunikaci máme také moţnost si zkontrolovat, jestli mluvčímu dobře rozumíme. Jde o parafrázování, coţ je opakování myšlenek mluvčího našimi slovy. Tím mu zároveň dokazujeme, ţe mu skutečně nasloucháme. Další technikou je zrcadlení pocitu, kdy druhému dáváme najevo, ţe rozumíme tomu, co jeho slova skrývají. Zde se jedná především o emoce mluvčího (je smutný). Musíme dát jasně najevo, ţe uznáváme problémy a závaţnost pocitu druhé osoby. Ich-sdělení Je to promluva v první osobě, nesmí druhého urazit. Tato technika se pouţívá při konfliktní komunikaci, hlavně v situaci, kdy se cítíme osobně dotčeny sdělením původce. Jde o sdělení pocitů, které původce v příjemci vyvolá. Při promluvě v první osobě se řeč otočí okolo potřeb, chtění a poţadavků mluvčího. Posluchač nemá pocit, ţe je souzen, proto lépe naslouchá tomu, co mu mluvčí říká. Metakomunikace Jde o techniku pro odstraňování příčin konfliktů, například kdyţ jsou dvě komunikující osoby zásadně odlišného názoru a současně se cítí sdělením druhého osočeny. Můţeme zde usoudit, ţe je v pozadí patrná vztahová porucha. Oba nejprve musí zjistit, jaký je problém v jejich vztahu, diskutovat o tom, vztah urovnat a teprve potom jsou oba schopni komunikovat věcně.35

35

Matoušková, I.: Kompendium z psychologie, Praha, 2009, str. 85, 86, 87

17

2. Nezaměstnanost jako problém současné společnosti V této kapitole se budu zabývat základními pojmy, tj. zaměstnanost, pracovní síla a její členění (ekonomicky aktivní a neaktivní obyvatelstvo), míra nezaměstnanosti, trh práce a jeho členění, druhy nezaměstnanosti.

2.1 Zaměstnanost Zaměstnanost, resp. nezaměstnanost obyvatelstva můţeme označit za jeden z hlavních sociálně-ekonomických problémů současné společnosti. Klesne-li úroveň zaměstnanosti pod určitou hranici, pak tento problém není jen problémem ekonomickým, ale do jisté míry také problémem sociálním a politickým.36

2.1.1Pracovní síla a její členění Abychom pochopili problematiku trhu práce a s ní spojenou nezaměstnanost, musíme si nejdříve ujasnit, jaké obyvatelstvo označujeme pojmem pracovní síla. Pracovní síla je tvořena aktivním obyvatelstvem, coţ jsou všichni jednotlivci (v České republice), kteří v daném čase dosáhli minimálního věku patnácti let a současně splňují kritéria, na jejichţ základě mohou být zařazeni buďto mezi zaměstnané či nezaměstnané.37 Ekonomicky aktivní obyvatelstvo můţeme dále členit na obyvatelstvo, které pracuje (zaměstnané), anebo které pracovat chce (nezaměstnané):  Zaměstnané – tj. osoby, které mají ve sledovaném období placené zaměstnání nebo jsou zaměstnány ve vlastním podniku, a to i v okamţiku, kdy jejich práce má pouze příleţitostný, dočasný, nebo sezónní charakter.  Nezaměstnané – tj. osoby, které ve sledovaném období sice nebyly zaměstnány, ale práci aktivně sháněly a současně byly připraveny během čtrnácti dnů do nového zaměstnání nastoupit.38 Na trhu práce však existují lidé, kteří z různých důvodů pracovat nemohou, např. děti v předškolním věku, osoby navštěvující jednotlivé vzdělávací instituce (základní, střední a 36

Tuleja, P., Nezval, P., Majerová, I.: Základy makroekonomie, Brno, 2008, str. 22 Tuleja, P., Nezval, P., Majerová, I.: Základy makroekonomie, Brno, 2008, str. 22 38 Tuleja, P., Nezval, P., Majerová, I.: Základy makroekonomie, Brno, 2008, str. 23 37

18

vysoké školy), dlouhodobě nemocní, důchodci, invalidé. Dále to jsou lidé, kteří pracovat nechtějí a práci si aktivně nehledají, např. ţeny v domácnosti, na mateřské či rodičovské dovolené, bezdomovci nebo ti lidé, kteří nejsou připraveni během čtrnácti dnů nastoupit do nového zaměstnání. Tato skupina obyvatelstva, která se nachází mimo pracovní sílu, nazýváme ekonomicky neaktivní obyvatelstvo – tj. osoby, které v daném čase nebyli zaměstnáni a současně nesplňovali kritéria proto, aby mohli být zařazeni mezi nezaměstnané.39

2.1.2 Míra nezaměstnanosti Různé instituce, např. Český statistický úřad nebo Ministerstvo práce a sociálních věcí, zpracovávají pravidelně údaje o stavu nezaměstnaných, kteří jsou registrovaní na úřadech práce. Tak můţeme určit, kolik lidí je nezaměstnaných. Celková úroveň nezaměstnanosti v národním hospodářství se nejčastěji měří pomocí míry nezaměstnanosti, která zachycuje procentuální podíl počtu nezaměstnaných osob k celkové pracovní síle (ekonomicky aktivního obyvatelstva). Měření nezaměstnanosti je spojeno s problémy těchto skupin nezaměstnaných:  Odrazení pracovníci – tj. lidé, kteří rezignovali na hledání nového pracovního místa a tudíţ se nezapočítávají do pracovní síly. Většinou se jedná o dlouhodobě nezaměstnané.  Podzaměstnaní – tj. osoby, které nemohou zůstat bez příjmu, tudíţ jsou nuceny pracovat na částečný pracovní úvazek nebo s nízkým finančním ohodnocením a jsou zahrnuty do zaměstnaných.  Fiktivní nezaměstnaní – tj. osoby, které práci opravdu nehledají, nebo jsou zaměstnaní „na černo“. 40

2.1.3 Trh práce a jeho členění Trh práce je místo, kde se setkávají dva ekonomické subjekty, tj. firmy a domácnosti, a to prostřednictvím poptávky a nabídky práce. Poptávka po práci (v případě, ţe firma maximalizuje zisk) se odvozuje z příjmu z mezního fyzického produktu práce, nabídka

39 40

Tuleja, P., Nezval, P., Majerová, I.: Základy makroekonomie, Brno, 2008, str. 22, 131 Tuleja, P., Nezval, P., Majerová, I.: Základy makroekonomie, Brno, 2008, str. 132

19

práce domácnosti roste (klesá) s rostoucí (klesající) reálnou mzdou, ale je zároveň ovlivněna důchodovým nebo substitučním efektem - mikroekonomický pohled. Podívámeli se na trh práce z makroekonomického pohledu, rozlišujeme čtyři přístupy, tj. klasickoneoklasický, keynesiánský, monetaristický a neokenynesiánský - tyto přístupy vycházejí ze stejné podstaty, liší se v předpokladech fungování a dosaţení rovnováhy na trhu práce.

41

V současné době můţeme trh práce dělit na trh:  Vnitřní – tj. místo, v němţ se setkává poprávka po práci ze strany firmy a nabídkou práce, která je tvořena stávajícími firemními zaměstnanci. Dochází k interakci uvnitř konkrétní firmy.  Vnější – tj. místo, kde dochází k interakci mezi poptávkou po práci ze strany firmy a nabídkou práce představovanou jednotlivci, kteří mohou okamţitě nebo ve velmi krátké době nastoupit na nová pracovní místa. 42 Dále trh práce můţeme členit na trh primárního a sekundárního sektoru. Toto členění vychází z hypotézy dvojího trhu práce, dle níţ je:  Trh práce primárního sektoru – je trhem s „dobrými“ pracovními místy, která se vyznačují vysokou mzdou, štědrými zaměstnaneckými poţitky, dobrými vyhlídkami na budoucí kariéru a také dlouhodobou pracovní jistotou.  Trh práce sekundárního sektoru – je trhem se „špatnými“ pracovními místy, pro něţ je charakteristická nízká mzda, malá atraktivita a minimální pracovní jistota. 43

2.2 Druhy nezaměstnanosti Nezaměstnanost dělíme na několik druhů, a to sezónní nezaměstnanost, frikční nezaměstnanost, strukturální nezaměstnanost a cyklickou nezaměstnanost.

2.2.1 Sezónní nezaměstnanost Je taková zaměstnanost, která vzniká v důsledku sezónních změn v nabídce zaměstnání nebo nabídce práce. Jedná se o práci, která souvisí s ročním obdobím, např. lyţařský 41

Tuleja, P., Nezval, P., Majerová, I.: Základy makroekonomie, Brno, 2008, str. 139 http://knihy.cpress.cz/DataFiles/Book/00002405/Download/ke0325_ukazkova%20kap.pdf 43 http://knihy.cpress.cz/DataFiles/Book/00002405/Download/ke0325_ukazkova%20kap.pdf 42

20

instruktor, česač chmele nebo stavař. Je evidentní, ţe v zimě je zaměstnáno více správců lyţařských vleků neţ v létě a v zimě je více nezaměstnaných stavařů.44

2.2.2 Frikční nezaměstnanost Vzniká v důsledku neustálého pohybu lidí mezi místy či pracovními příleţitostmi. Na trhu existují jedinci, kteří byli propuštěni, dochází k technologickým a organizačním změnám, které mohou vést k likvidaci pracovišť. Dále sem patří ti, kteří dobrovolně opustili pracovní místo a hledají jinou, lépe placenou práci. Jedná se také o jedince, kteří mění své trvalé bydliště nebo hledají své první zaměstnání.45

2.2.3 Strukturální nezaměstnanost Některá odvětví se dostávají do útlumu (u nás např. těţké strojírenství, těţební průmysl), řada pracovníků tak ztrácí své zaměstnaní díky rozpadu neefektivních podniků. Jiná odvětví jsou naopak ve fázi rozvoje a nové pracovní síly potřebují. Optimálním řešením je rekvalifikace – získání nových znalostí a dovedností.46 Strukturální nezaměstnanost můţeme tedy charakterizovat jako nezaměstnanost, která vyplývá z nesouladu mezi kvalifikací nebo rozmístěním osob hledajících práci a poţadavky nebo rozmístěním pracovních míst. S ní souvisí problematika stále větší rekvalifikační mezery, tzn. rozdíl mezi kvalifikací poţadovanou pro nová pracovní místa a současnou kvalifikací pracovníků.47

2.2.4 Cyklická nezaměstnanost Posledním typem nezaměstnanosti je cyklická nezaměstnanost, která souvisí s vývojem hospodářského cyklu. V období krize a sedla dochází k nárůstu nezaměstnanosti a sniţování objemu mezd (na trhu práce je převis nabídky práce, cena práce klesá), naopak v období konjunktury dochází k nárůstu zaměstnanosti a zvyšování mezd, protoţe firmy potřebují nové pracovní síly, kterých je na trhu ovšem relativně stále stejné mnoţství – cena práce roste.48

44

Tuleja, P., Nezval, P., Majerová, I.: Základy makroekonomie, Brno, 2008, str. 135; http://cs.wikipedia.org/wiki/Nezaměstnanost 45 Buchtová, B., a kolektiv: Nezaměstnanost – psychologický, ekonomický, sociální problém, 2002, str. 66, 67 46 Švarcová, J. a kolektiv: Ekonomie – stručný přehled, Zlín, 2004, str. 42; Mareš, P.: Nezaměstnanost jako sociální problém, 1994, str. 20 47 Tuleja, P., Nezval, P., Majerová, I.: Základy makroekonomie, Brno, 2008, str. 148 48 Švarcová, J. a kolektiv: Ekonomie – stručný přehled, Zlín, 2004, str. 43

21

2.2.5 Další druhy nezaměstnanosti Rovněţ nesmíme opomenout další druhy nezaměstnanosti, které stojí za zmínku, tj. nezaměstnanost neúplná, nepravá, skrytá a také dlouhodobá nezaměstnanost, kterou se budu zabývat v následující kapitole. Vedle nezaměstnanosti existuje i neúplná zaměstnanost, jde o pracovníky, kteří musejí akceptovat práci na sníţený úvazek nebo práci nevyuţívající plně jejich schopnosti a kvalifikaci. Nejčastěji jde o zkrácenou pracovní dobu či sdílení pracovního místa. Nezaměstnanost nepravá zahrnuje osoby, které jsou sice nezaměstnanými, ale ani tak nehledají práci, jako se spíše snaţí vyčerpat v plném rozsahu nárok na podporu v nezaměstnanosti. Patří sem i osoby, které se registrují jako nezaměstnaní, ale zároveň pracují nelegálně.49 Skrytá nezaměstnanost někdy se také hovoří o tzv. skryté pracovní síle, čili o fakticky nezaměstnaných, kteří nejsou jako nezaměstnaní registrováni a při dostatečné nabídce by je přijali. Skrytá nezaměstnanost je tedy takovou formou nezaměstnanosti, kdy si nezaměstnaná osoba nehledá práci a ani se jako nezaměstnaná osoba neregistruje. Obvykle se jedná o vdané ţeny a mladiství. Jde o osoby, které na hledání práce rezignovaly, například z důvodu mateřství, práce v domácnosti, studia apod., nebo si práci vyhledávají prostřednictvím neformálních sítí či přímo u zaměstnavatelů bez registrace na pracovním úřadě.50 Dlouhodobá nezaměstnanost je velkým problémem nejen pro nezaměstnané jedince, ale také pro celou společnost. Tento pojem znamená, ţe nezaměstnaná osoba nemá práci déle neţ 1 rok. V takovém případě je velmi těţký návrat zpátky do pracovního procesu. Znovuzařazení dlouhodobě nezaměstnaných do pracovního procesu si vyţaduje nesrovnatelně vyšší náklady neţ u osob, které byly nezaměstnané jen krátce.51 Dlouhodobá nezaměstnanost je ovlivňována řadou faktorů, mezi ně patří například: -

nezájem a diskriminace určitých kategorií ze strany zaměstnavatelů

-

nezájem o málo placená místa ze strany uchazečů o zaměstnání

49

Mareš, P.: Nezaměstnanost jako sociální problém, Praha, 1994, str. 22 Mareš, P.: Nezaměstnanost jako sociální problém, Praha, 1994, str. 21 51 Mareš, P.: Nezaměstnanost jako sociální problém, Praha, 1994, str. 26, 75; http://cs.wikipedia.org/wiki/Nezaměstnanost 50

22

-

hodnotová orientace některých skupin uchazečů o zaměstnání (nezájem o

práci, závislost na podpoře)

52

-

nedostatečná kvalifikace, málo pracovních zkušeností, malá sebedůvěra

-

objektivní okolnosti (dojíţdění, bydlení)52

http://referaty-seminarky.cz/vliv-nezamestnanosti-na-psychiku-cloveka/

23

3. Sociální bariéry nezaměstnaných Nezaměstnanost má značný vliv nejen na společenský ţivot, ale i na ţivot nezaměstnaných jedinců. Nejedná se jen o pokles jejich ţivotní úrovně, která je spojená s poklesem příjmů, ale i o hluboké důsledky nezaměstnanosti pro jejich kaţdodenní ţivot, společenské vztahy a hodnoty. Nezaměstnaní nemají práci a dostatek peněz, ale mají více neţ dost času. Způsob, jak se svými penězi a časem naloţí, tvoří těţiště jejich pocitů a ţivotních strategií.53

3.1 Životní úroveň Skutečností je, ţe ţít jen z podpory v nezaměstnanosti nebo jen ze sociální podpory, která je vymezená na základě stanoveného ţivotního minima, je pro nezaměstnaného a jeho rodinu velkým sníţením ţivotní úrovně. Pokud rodina nedisponuje nějakými úsporami, zejména dlouhodobá nezaměstnanost můţe tuto rodinu přivést do dluhů, protoţe příjem z podpor stěţí pokrývá její základní potřeby. Čím déle zůstává člověk nezaměstnaný, tím je jeho finanční situace a existenční situace jeho rodiny horší. Po ztrátě zaměstnání dochází ke sníţení příjmů na polovinu. Mnoho nezaměstnaných podporu v nezaměstnanosti nedostává, protoţe pro její poskytování nesplňují podmínky, nebo proto, ţe jiţ vyčerpali dobu, po kterou je podpora přiznávána (většinou 6-12 měsíců). Sociální dávky jsou nedostatečné v případě osob, které musí drţet nějakou dietu, pro osoby staré, pro těhotné ţeny, mentálně a fyzicky handicapované a nemocné, diabetiky. Zajištění výţivy v nezaměstnanosti, zvláště v rodinách s dětmi, je obtíţným problémem samo o sobě, natoţ ve spojení s ostatními problémy, které nezaměstnanost přináší. Finanční potíţe jsou také hlavním faktorem, které nutí nezaměstnané brát jakoukoliv, i hůře placenou a méně kvalifikovanou práci.54

3.2 Deprivace nezaměstnaných Ztráta zaměstnání je spojena z vyloučením nezaměstnaného ze sociálních vztahů a z jeho vyloučení z konzumu moderní společnosti. Mnoho osob ve svém volném čase plánuje nákupy, vyhledává zboţí nebo sluţby. Objevení nového zboţí proţívají jako příjemnou událost, často kompenzují nudu, frustrující ţivot a neuspokojující práci. Tím, ţe vlastní standardní mnoţství zboţí, které pravidelně obměňují, jim dává uklidňující pocit 53 54

Mareš, P.: Nezaměstnanost jako sociální problém, Praha, 1994, str. 74 Mareš, P.: Nezaměstnanost jako sociální problém, Praha, 1994, str. 75, 76

24

psychického bezpečí a sociálního statusu. Deprivace nespojená z neschopností získat a vlastnit určité mnoţství zboţí můţe mít charakter deprivace absolutní (je chápána jako existenční ohroţení) nebo relativní (je chápána jako psychické strádání).55

3.3 Rozbití časové struktury Nezaměstnanost je také spojena se změnami ve vnímání času. Rozbití časové struktury dne a změny ve vnímání času je jeden z nejvýznamnějších důsledků nezaměstnanosti. Nezaměstnanému utíká čas mnohem pomaleji neţ v zaměstnání. Dny se vlečou, nemají ţádnou strukturu a po delší době nezaměstnaný neodliší všední dny od víkendů – nastává pocit nudy.56

3.4 Nezaměstnanost a její vliv na rodinu Ztrátu zaměstnání nepociťuje jen osoba, která o zaměstnání přišla, ale také jeho okolí (rodina, širší příbuzenstvo, přátelé). Vliv na rodinu má nezaměstnanost nejen prostřednictvím finančních potíţí, ale téţ prostřednictvím: -

krize rodinného systému a narušení denních rodinných zvyklostí

-

změn v sociálních vztazích a sociální izolaci rodiny v nezaměstnanosti

-

změn v postavení nezaměstnaného jedince v rodinném systému

-

změn v rozdělení domácích prací

Nezaměstnanost tak můţe narušit nebo úplně rozbít vztahy v rodině, a to nejen napětím ze stresu, který je způsobený nedostatkem financí. Ale ztráta zaměstnání se můţe stát pro nezaměstnaného útočištěm. Jedná se o podporu, která se mu dostává ze strany své rodiny, příbuzenstva. 57

3.5 Sociální izolace Ztráta zaměstnání vede k sociální izolaci. Samo ztracené zaměstnání je významným zdrojem ztracených sociálních kontaktů a dalších kontaktů, které člověk přeruší. Práci v zaměstnání nelze nahradit volným časem a sociální kontakty, které souvisí se zaměstnáním, nelze nahradit kontakty v nejbliţším okolí. V průběhu nezaměstnanosti

55

Mareš, P.: Nezaměstnanost jako sociální problém, Praha, 1994, str. 76 Mareš, P.: Nezaměstnanost jako sociální problém, Praha, 1994, str. 77, 78 57 Mareš, P.: Nezaměstnanost jako sociální problém, Praha, 1994, str. 79, 80, 81 56

25

dochází ke sníţení frekvence sociálních styků, nejen v širším okolí, ale i uvnitř rodin. Dochází ke ztrátě kontaktů s osobami na bývalém pracovišti. Nezaměstnaný se vyhýbá kontaktu s těmi, kteří jsou zaměstnaní, ale i s ostatními nezaměstnanými, protoţe to je pro něj depresivní. Významnou roli v sociální izolaci hraje věk. Mladí lidé se po ztrátě svého zaměstnání neocitají v takové sociální izolaci jako nezaměstnaní staršího věku.58

3.6 Dopad nezaměstnanosti na fyzické a psychické zdraví člověka Ztráta zaměstnání je provázena obrovským stresem, který atakuje imunitní a kardiovaskulární systém. Ke stresu se mohou přidat i další faktory, jako jsou kouření, poţívání alkoholu, léků a drog. Vyšší úroveň napětí a negativních pocitů a niţší úroveň štěstí a ţivotního uspokojení můţe způsobit u nezaměstnaných psychické potíţe (přijetí do psychiatrické léčebny, sebevraţdy). Stres a psychické napětí nemusí mít vliv na všechny nezaměstnané. Lépe se s nimi vyrovnají např. manaţeři, lidé s úsporami, mladiství závisející na rodině apod. Faktory, které mohou ovlivňovat psychické zdraví: -

finanční obtíţe

-

omezení společenských kontaktů, změna společenského chování

-

malý prostor pro rozhodování

-

nedostatek příleţitostí k rozvíjení nových dovedností (získávání nových zkušeností)

58 59

-

pocit poníţení (např. na úřadech)

-

pocit úzkosti z budoucnosti

-

omezení kvality interpersonálních kontaktů59

Mareš, P.: Nezaměstnanost jako sociální problém, Praha, 1994, str. 82 Mareš, P.: Nezaměstnanost jako sociální problém, Praha, 1994, str. 84, 85

26

4. Praktická část 4.1 Hlavní město Praha Praha je hlavním městem České republiky. Je centrem politiky, mezinárodních vztahů, vzdělávání, kultury a ekonomiky. Je součástí sociálně ekonomické a sídelní struktury celé země. Všechny tyto aspekty se odráţejí v postavení Prahy mezi ostatními regiony naší republiky. V následující tabulce a grafu si můţeme porovnat výrazně lepší celkovou obecnou míru nezaměstnanosti hlavního města Prahy oproti ostatním regionům. Obrázek 1 - Celková obecná míra nezaměstnanosti podle regionů (%) Region Česká republika Hl. m. Praha Středočeský Jihočeský Plzeňský Karlovarský Ústecký Liberecký Královéhradecký Pardubický Vysočina Jihomoravský Olomoucký Zlínský Moravskoslezský

2005 6,3 2,6 4,0 4,3 5,9 9,9 9,6 7,1 8,4 6,5 4,4 6,4 7,7 7,1 9,4

2006 6,5 2,6 4,2 4,3 3,8 9,0 13,3 8,2 5,3 5,2 4,9 6,9 7,5 6,4 10,5

2007 4,8 2,2 2,7 3,7 3,4 8,3 9,3 5,1 3,8 4,2 3,6 4,8 6,0 4,5 8,0

2008 4,4 2,0 2,6 3,0 3,5 7,4 8,3 4,1 5,3 3,6 3,3 4,4 5,6 3,5 6,8

2009 (2.čtvrt) 6,3 2,6 4,0 4,3 5,9 9,9 9,6 7,1 8,4 6,5 4,4 6,4 7,7 7,1 9,4

Zdroj 1: http://vdb.czso.cz/vdbvo/maklist.jsp?kapitola_id=15&vo=tabulka; Český statistický úřad

27

Obrázek 2 - Celková obecná míra nezaměstnanosti podle regionů (%) za 2. čtvrt. 2009

Zdroj 2: http://vdb.czso.cz/vdbvo/maklist.jsp?&vo=graf&kapitola_id=15&; Český statistický úřad

4.1.1 Základní charakteristika a její nezaměstnanost Praha je největším městem České republiky. Rozkládá se na ploše 496 km2, to je 0,6 % území republiky. Počet obyvatel Prahy k 31. 12. 2009 je 1 249 026 (z toho je 608 316 muţů a 640 710 ţen). Praha výrazně dominuje struktuře osídlení v České republice. V návaznosti na význam, polohu a postavení Prahy byla vytvořena široká škála dopravních vazeb. Praha je centrálním bodem všech dálničních tras, představuje důleţitý mezinárodní ţelezniční uzel, na letišti Praha-Ruzyně je provozována letecká doprava osobní i nákladní. Praha má i dobře fungující městskou hromadnou dopravu – systém metra v délce téměř 60 km a sítí tramvajových tratí o délce 142 km. Postupně vzniká systém praţské integrované dopravy, který je v současné době provozován do vzdálenosti aţ 35 km od hranic Prahy, čímţ zahrnuje i významnou část Středočeského regionu (cca 240 obcí). Z hlediska ekonomiky má hlavní město Praha zcela výsadní postavení v rámci České republiky, je hospodářským centrem státu, sídlí zde všechny hlavní orgány státní správy, většina státních institucí a zahraničních firem. Praha je největším regionálním trhem práce v České republice. Praţský trh práce je velice atraktivní, co se týká lokality a Praha je také schopna pokrýt zvýšenou poptávku. V hlavním městě mohou najít pracovní uplatnění lidé všech věkových skupin i různého dosaţeného vzdělání. Pracovní místa na území hlavního města jsou příleţitostí pro obyvatele nejen hlavního města, ale i širokého okolí i celé ČR. 28

Význam dojíţdění za prací je pro Prahu mimořádný. Praţská pracovní síla má ve srovnání s ostatními regiony výrazně vyšší kvalifikaci. Téměř 30 % zaměstnaných jsou osoby s vysokoškolským vzděláním. Také průměrné mzdy v Praze dosahují výrazně vyšších hodnot neţ v ostatních regionech. Dalším charakteristickým rysem trhu práce je i podprůměrná míra nezaměstnanosti.60 Z následující tabulky můţeme vyčíst údaje o celkovém počtu nezaměstnaných, o míře registrované nezaměstnanosti a o počtu volných pracovních míst k 31. 12. 2009 podle úřadů práce v Praze. Obrázek 3 - Přehled nezaměstnanosti za uplynulých pět let Nezaměstnanost v Hl. m. Praze

2005

2006

2007

2008

2009

Míra registrované nezaměstnanosti celkem v % muţi ţeny

3,25

2,72

2,16

2,14

3,66

2,8 3,81

2,35 3,19

1,87 2,52

1,86 2,49

3,33 4,1

Neumístění uchazeči o zaměstnání celkem z toho: dosaţitelný ţeny občané se zdravotním postiţením absolventi škol a mladiství evidování 12 a více měsíců

24 571

21 364

17 363

17 433

29 865

22 520 13 011 2 890 1 591 6 293

19 603 11 343 2 392 1 386 5 200

15 813 9 193 2 130 985 3 943

16 143 8 940 1 911 904 2 898

28 947 14 491 2 192 1 601 3 442

Volná pracovní místa

11 119

16 192

28 746

25 002

8 508

Zdroj 3: http://www.czso.cz/x/krajedata.nsf/oblast2/nezamestnanost-xa; Český statistický úřad Hl. m. Praha

4.1.2 Struktura odvětví pražské ekonomiky Vyvíjí se také struktura odvětví praţské ekonomiky. Posiluje se obsluţná sféra a klesá podíl výrobních odvětví. Školství, zdravotnictví, věda a veřejná správa (terciární odvětví) představují nyní v Praze více neţ 80 % přidané hodnoty. V této sféře také míra zaměstnanosti výrazně překračuje údaje ze všech regionů v ČR. V Praze v roce 2001 ve sluţbách pracovalo 77 % všech zaměstnaných, v roce 2008 to bylo jiţ 80,4 %. V Praze je naopak výrazně niţší podíl výrobních odvětví na tvorbě přidané hodnoty i zaměstnanosti, neţ je celorepublikový průměr. Odvětví průmyslu v hlavním městě nemá tak významné 60

http://www.czso.cz/xa/edicniplan.nsf/p/101011-09; Statistická ročenka Hlavního města Prahy 2009, str. 19, 20, 21

29

postavení jako v jiných regionech v ČR, ale zejména zpracovatelský průmysl i zde zůstal poměrně ekonomicky silným resortem. Vliv krize se také projevil ve stavebnictví. V posledních letech dynamicky rostl objem stavebních prací a zvyšovala se průměrná mzda zaměstnanců stavebních firem. Počty dokončených i zahájených bytů v Praze byly druhé nejvyšší ze 14 krajů, po kraji Středočeském. Oproti roku 2007 byl v jejich počtu zaznamenán propad – o 33 % u dokončených bytů, o 14 % u zahájených bytů. Významnou oblastí ekonomiky hlavního města je cestovní ruch. 90 % všech ubytovaných návštěvníků tvoří turisté ze zahraničí, Praha je také častým cílem tuzemských sluţebních cest a významným centrem kongresové turistiky.61

4.2 Vlastní výzkum na základě dotazníkového šetření Dne 22. 3. 2010 jsem v úředních hodinách prováděla dotazníkové šetření na Úřadu práce hlavního města Prahy, na pobočce Praha 4, Údolní 1147/106, Braník. Celkem jsem shromáţdila čtyřicet vyplněných dotazníků, které jsem statisticky vyhodnotila a nyní se níţe zaměřím na jednotlivé otázky a odpovědi.

4.2.1 Základní identifikační údaje dotazovaných osob Z celkového počtu čtyřiceti dotázaných bylo dvacet muţů a dvacet ţen. Podíl nezaměstnaných muţů a ţen v mém šetření ukazuje následující graf. Obrázek 4 - Podíl nezaměstnaných mužů a žen

61

http://www.czso.cz/xa/edicniplan.nsf/p/101011-09; Statistická ročenka Hlavního města Prahy 2009, str. 21, 22

30

Oslovené respondenty jsem rozřadila do čtyř věkových skupin – 18-30 let (14 osob, tj. 35 %), 31-40let (14 osob, tj. 35 %), 41-50 let (10 osob, tj. 25 %) a více neţ 50 let (2 osoby, tj. 5 %). Z dalšího grafu vidíme, ţe nejvyšší procento nezaměstnaných je v prvních dvou věkových skupinách. Minimální zastoupení má věková skupina nad 50 let. Obrázek 5 - Věková struktura respondentů

Dalším kritériem pro základní identifikační údaje respondentů byl jejich rodinný stav a dosaţené vzdělání, coţ ukazují dva následující grafy. V dotazníku jsem dala na výběr ze čtyř moţností v kaţdé kategorii. Stav – svobodný/á (14 osob, tj. 35 %), ţenatý/vdaná (18 osob, 45 %), rozvedený/á (8 osob, tj. 20 %), vdovec/vdova. U dosaţeného vzdělání bylo na výběr – základní, vyučen (15 osob, tj. 37,5 %), maturita (18 osob, tj. 45 %), vysokoškolské (7 osob, tj. 17,5 %). Z čehoţ vyplývá, ţe zaměstnání hledá většina respondentů se středoškolským vzděláním, které je ukončené maturitou (18 osob, tj. 45 %). Obrázek 6 - Rodinný stav respondentů

31

Obrázek 7 - Dosažené vzdělání respondentů

Dále mě zajímalo jak dlouhou dobu jsou oslovení respondenti nezaměstnaní. Na výběr bylo opět ze čtyř moţností – méně neţ 6 měsíců, 6-12 měsíců, 1-2 roky, více neţ 2 roky. Z následujícího grafu vyplývá, ţe většina mnou oslovených respondentů je nezaměstnaná méně neţ 6 měsíců (22 osob, tj. 55 %). Další početnou skupinou jsou nezaměstnaní 6-12 měsíců (16 osob, tj. 40%). Pouze 2 respondenti (tj. 5 %) jsou nezaměstnaní déle neţ 1 rok a ţádný z oslovených respondentů není nezaměstnaný déle neţ 2 roky. Obrázek 8 - Doba nezaměstnanosti respondentů

4.2.2 Rozbor odpovědí oslovených respondentů V této části práce budu analyzovat jednotlivé odpovědi respondentů na mé otázky, které byly součástí dotazníkového šetření. Dotazovaným jsem předloţila sedmnáct otázek a na kaţdou z nich byl výběr ze čtyř moţností. U kaţdé otázky měli dotazovaní zakrouţkovat pouze jednu z jim vyhovujících odpovědí. Otázky se týkaly především oblasti ztráty 32

zaměstnání a jeho dopadu na psychiku nezaměstnaných, podpory rodiny, kontaktu nezaměstnaného s okolím atd. První otázka zněla „Před Vaší současnou nezaměstnaností jste:“. Respondenti mohli vybírat z těchto odpovědí – byl krátce zaměstnaný/á (méně neţ 6 měsíců), byl delší dobu zaměstnaný/á (více neţ 6 měsíců), studoval/a, nikdy nepracoval/a. Tři z dotázaných odpověděli, ţe pracovali méně neţ 6 měsíců (tj. 7,5 %). Převáţná většina zaškrtla, ţe pracovala déle neţ 6 měsíců (27 osob, tj. 67,5 %). Deset respondentů studovalo (tj. 25 %) a ţádný před svou současnou nezaměstnaností nikdy nepracoval. Obrázek 9 - Otázka číslo 1

Nejvíce respondentů (tj. 68 %), kteří odpověděli, ţe byli zaměstnáni více neţ 6 měsíců spadají do věkové kategorie 31-40 let (12 osob) a 41-50 let (10 osob). Z těchto věkových skupin je 6 osob s vysokoškolským vzděláním, 8 osob s maturitou a 8 osob s výučním listem. Zelená část grafu zobrazuje osoby, které vyšly ze školy (8 muţů, 2 ţeny), 7 z nich má středoškolské vzdělání s maturitou, 3 jsou vyučeni. Druhá otázka zněla „Pokud hledáte zaměstnání, tak prostřednictvím:“. Nabízené moţnosti byly – úřad práce, agentura, inzeráty, pomocí známých. Čtrnáct oslovených uvedlo úřad práce (tj. 35 %), čtyři zaškrtli agenturu (tj. 10 %), osmnáct osob odpovědělo, ţe hledají zaměstnání pomocí inzerátů (tj. 45 %) a čtyři oslovení za pomoci známých (tj. 10 %). Přestoţe jsou nezaměstnaní registrovaní na úřadu práce, sami se snaţí vyuţívat i jiné prostředky k nalezení práce.

33

Obrázek 10 - Otázka číslo 2

Otázka číslo tři zněla „Domníváte se, že Vám úřad práce nalezne zaměstnání?“. Byly tyto moţnosti odpovětí – ano, spíše ano, ne, spíše ne. Velká většina lidí si myslí, ţe úřád práce jim zaměstnání nenajde. Devatenáct osob odpovědělo spíše ne (tj. 47,5 %), patnáct osob ne (tj. 32,5 %), pouze tři respondenti odpověděli ano (tj. 7,5 %) a pět osob spíše ano (tj. 12,5 %). Obrázek 11 - Otázka číslo 3

Na otázku „Jak dlouho jste registrovaný na úřadě práce?“ byly tyto moţnosti odpovědí – méně neţ 2 měsíce, 2-5 měsíců, 6-8 měsíců, 9 a více měsíců. Nejvíce respondentů, kteří se zúčastnili dotazníkového šetření, je na úřadě práce registrováno méně neţ 2 měsíce (18 osob, tj. 45 %). Jedenáct dotazovaných je zde registrováno 2-5 měsíců (tj. 27,5 %), osm respondentů je zde zapsáno 6-8 měsíců (tj. 20 %) a poslední variantu 9 a více měsíců zaškrtli tři osoby (tj. 7,5 %). Zajímavé je, ţe dva ze tří nezaměstnaných v kategorii 9 a více

34

měsíců, jsou vysokoškolsky vzdělaní lidé. Jedná se o osoby, které jsou ve věkové kategorii 31-40 let a 41-50 let. Po rozhovoru s těmito respondenty vyšlo najevo, ţe na trhu práce pro ně není volné místo, které by odpovídalo jejich dlouholeté praxi, odbornosti a zkušenostem, které za léta v předešlém zaměstnání získali. Velkou roli hraje také jejich vyšší věk. Obrázek 12 - Otázka číslo 4

Na otázku číslo pět „Jste spokojeni s výší podpory, která Vám je přidělena v nezaměstnanosti?“ polovina oslovených odpověděla, ţe není (20 osob, tj. 50 %). Patnáct oslovených osob odpovědělo spíše ne (tj. 37,5 %), čtyři odpověděli spíše ano (tj. 10 %) a pouze jeden respondent zaškrtl moţnost ano (tj. 2,5 %). Na tuto otázku, kterou jsem začlenila do svého dotazníkového šetření je zřejmé, ţe 87 % (tj. 35 osob ze 40) nezaměstnaných, které jsem na úřadě práce oslovila, není spokojeno s výší podpory. Obrázek 13 - Otázka číslo 5

35

Otázka číslo šest zněla „Domníváte se, že je dostatek pracovních příležitostí?“. Moţné odpovědi byly následující – ano, spíše ano, spíše ne, ne. Ţádný z respondentů neodpověděl ano. Osm respondentů zaškrtlo spíše ano (tj. 20 %), dvacetšest respondentů odpovědělo spíše ne (tj. 65 %) a jen šest dotazovaných zaškrtlo ne (tj. 15 %). Z celkového počtu čtyřiceti účastníků dotazníhového šetření je sedm vysokoškoláků. Všichni se shodli na tom, ţe pro ně není dostatek pracovních příleţitostí. Obrázek 14 - Otázka číslo 6

Na další otázku číslo sedm „Pociťujete, že ztráta Vašeho zaměstnání má vliv na Vaše okolí?“ odpověděli dva respondenti ano (tj. 5 %), sedmnáct (tj. 42,5 %) odpovědělo spíše ano, čtrnáct odpovědělo spíše ne (tj. 35 %) a sedm dotazovaných zaškrtlo moţnost ne (tj. 17,5 %). V této otázce mě zajímali dva respondenti, kteří odpověděli jednoznačně ano. Obě to jsou ţeny, rozvedené, ve věku 31-40 let, bez zaměstnání 6-12 měsíců. Obě tyto ţeny budou nejspíše samoţivitelky, které na otázku číslo 5, zda jsou spokojeny s výší podpory v nezaměstnanosti uvedly, ţe ne. Dá se tedy předpokládat, ţe jejich finanční situace bude tíţivá. Porovnáme-li celkově tyto dva dotazníky, odpovědi obou ţen jsou v drtivé většině shodné. Obě ţeny jsou ve stresu, za svou situaci se stydí, straní se společnosti, zhoršily se jejich vztahy s rodinou, přáteli a mají pocit méněcennosti.

36

Obrázek 15 - Otázka číslo 7

Na otázku číslo 8 „Pociťujete ze strany své rodiny podporu?“ odpovědělo dvacetčtyři dotázaných (tj. 60 %) ano, třináct osob (tj. 32,5 %) odpovědělo spíše ano, tři osoby (tj. 7,5 %) spíše ne a ţádný z respondentů nezaškrtl moţnost ne. Z grafu jasně vyplývá, ţe 37 oslovených ze 40 má při ztrátě zaměstnání s podporou rodiny tuto těţkou ţivotní situaci po psychické stránce lépě zvládnout. Obrázek 16 - Otázka číslo 8

Otázka číslo 9 „ Máte pocit méněcennosti v důsledku ztráty zaměstnání?“ zaškrtlo ano dvanáct účastníků dotazníkového šetření (tj. 30 %), čtrnáct jich zaškrtlo spíše ano (tj. 35 %), sedm dotazovaných vybralo moţnost spíše ne (tj. 17,5 %) a stejný počet osob vybralo moţnost ne (tj. 17,5 %). Obecně můţeme říci, ţe pocit méněcennosti mají lidé s vyšším vzděláním a vyššího věku.

37

Obrázek 17 - Otázka číslo 9

Na otázku „Máte problém o své nezaměstnanosti hovořit s okolím?“ označilo nejvíce respondentů odpověď ne (16 osob, tj. 40 %), druhá nejpočetnější odpověď byla spíše ano (12 osob, tj. 30 %), následovala skupina odpovědí spíše ne (10 osob, tj. 25 %) a poslední odpověď byla ano (2 osoby, tj. 5 %). Šestadvacet respondetů ze čtyřiceti odpověděli ne nebo spíše ne, coţ přikládám k tomu, ţe se jedná o osoby, které jsou ţenaté/vdané nebo svobodné (ti mohou stále ještě bydlet u rodičů a tento svůj problém řešit s nimi). Obrázek 18 - Otázka číslo 10

Další otázkou dotazníku bylo „Straníte se více společnosti nebo svému okolí od doby, co jste nezaměstnaný?“. Drtivá většina odpověděla spíše ne (18 osob, tj. 45 %) nebo ne (15 osob, tj. 37,5 %). Malou skupinkou byli ti, kteří odpověděli spíše ano (5 osob, tj. 12,5 %) a ano (2 osoby, tj. 5 %). Ze sedmi, kteří zakrouţkovali moţnost spíše ano a ano je zajímavé, ţe šest z nich je rozvedených, ve věkové skupině 31-40 let a jsou nezaměstnaný 6-12

38

měsíců. Z toho je zřejmé, ţe tito lidé jiţ zpřetrhali své kontakty z předchozího zaměstnání, nemusejí mít rodinné zázemí, nejspíše na ně dopadá i finanční situace, protoţe se jim uţ delší dobu nedaří najít zaměstnání a začínají se uzavírat před společností. Pokud porovnáme vyplněné dotazníky těchto šesti respondentů ztráta zaměstnání má na všechny stejný dopad – jsou ve stresu, stydí se za to, ţe jsou nezaměstnaní, zhoršili se jejich vztahy s rodinou a přáteli a svůj volný čas tráví nejvíce u televize a nebo na internetu. Obrázek 19 - Otázka číslo 11

Otázka číslo 12 měla zjistit, zda dotazovaný udrţují stále kontakt se svými spolupracovníky na bývalém pracovišti, otázka zněla „Jste nadále v kontaktu se svými bývalými spolupracovníky?“. Ano odpovědělo deset dotázaných (tj. 25 %), spíše ano se objevilo u sedmi respondentů (tj. 17,5 %), spíše ne u jedenácti osob (tj. 27,5 %) a dvanáct zaškrtlo odpověď ne (tj. 30 %). Ti, kteří zatrhli moţno ano, jsou nezaměstnaní jen krátce. Jsou to buď ti, co vyšli ze školy, a nebo ti, kteří byli dlouhou dobu zaměstnaní před svou současnou nezaměstnaností a jejich vazby na bývalé pracoviště, kolegy nejsou ještě zpřetrhané.

39

Obrázek 20 - Otázka číslo 12

Z otázky číslo 13 „Cítíte se více ve stresu?“ je patrné, ţe ztráta zaměstnání po psychické stránce postihla převáţnou většinu respondentů. Ano odpovědělo 17 osob (tj. 42,5 %), spíše ano označilo 14 osob (tj. 35 %), 4 osoby zaškrtli spíše ne (tj. 10 %) a 5 osob zakrouţkovalo ne (tj. 12,5 %). Domnívala jsem se, ţe ztráta zaměstní musí mít po psychické stránce dopad na kaţdého. Přesto pět respondentů odpovědělo ne. To je důvod, proč jsem se zaměřila na tuto skupinu odpovědí. Tři z nich jsou studenti po ukončení maturity, svobodní, takţe u nich můţeme předpokládat, ţe ještě ţijí společně s rodiči, a tudíţ je netíţí placení účtů apod. Další dvě respondentky jsou vdané ţeny, u nichţ můţeme předpokládat, ţe manţel podniká, tudíţ ztráta jednoho platu v rodině nemusí být aţ tak bolestná. Obrázek 21 - Otázka číslo 13

Na otázku číslu 14, která byla v dotazníku formulovaná „Stydíte se za to, že jste nezaměstnaný?“ odpovědělo deset osob ano (tj. 25 %), třináct osob spíše ano (tj. 32,5 %),

40

spíše zaškrtlo šest osob (tj. 15 %) a poslední moţnost ne zaškrtlo jedenáct dotázaných (tj. 27,5 %). Kdyţ shrneme statictické vyhodnocení této otázky, tak odpovědi respondentů jsou téměř vyrovnané a kaţdá skupinka zahrnuje různý věk, stav i vzdělání respondentů a jednoznačně nelze říci, kdo se stydí za to, ţe je nezaměstnaný. Zde nejspíše záleţí na povaze samotného člověka. Na první pohled je z grafu patrné, ţe 23 osob (tj. 57,5 %) se stydí za svou nezaměstnanost. Obrázek 22 - Otázka číslo 14

Další otázka číslo 15 se snaţí zjistit, zda se změnily vztahy respondentů s jejich blízkými a přáteli v důsledku ztráty zaměstnání. Otázka zněla „Zhoršily se Vaše vztahy v rodině, s přáteli?“. Drtivá většina respondentů odpověděla záporně (spíše ne – ne). Po prohédnutí vyplněných dotazníků zjitíme, ţe kromě dvou respondentů jsou všichni svobodní, ţenatí/vdané, tudíţ mají zázemí v rodině, podporu, která se jim dostává od jejich blízkých i přátel. Vyhodnocení otázky je následují - ano zaškrtli čtyři respondenti (tj. 10 %), spíše ano vybraly také čtyři osoby (tj. 10 %), spíše ne se ve statistickém vyhodnocení objevilo u šestnácti osob (tj. 40 %) a stejný počet byl také u odpovědti ne (16 osob, tj. 40 %).

41

Obrázek 23 - Otázka číslo 15

Předposlední otázka, která se respondentům objevila v dotazníku, má číslo 16 a je následující „Má nezaměstnanost dopad na Vaší psychiku?“. Neţ se dostanu ke kontrétním číslům odpovědí v této otázce, chtěla bych se zamyslet a vrátit se k některým předešlým otázkám, které mají s touto otázkou úzkou souvislost. Z celkového počtu čtyřiceti oslovených jich třicetpět odpovědělo, ţe nejsou spokojeni s přidělenou výší podpory v nezaměstnanosti (otázka číslo 5). Třicetdva odpovědělo, ţe je nedostatek pracovních příleţitostí (otázka číslo 6). Třicettři odpovědělo, ţe se více straní společnosti a svému okolí (otázka číslo 11) a třicetjedna respondentů odpovědělo, ţe se cítí ve stresu (otázka číslo 13). Tudíţ se dá předpokládat, ţe jiţ výše zmíněné aspekty, musí mít zákonitě vliv na psychiku kaţdého nezaměstnaného člověka. Konečné vyhodnocení otázky číslo 16 je – ano vybralo čtrnáct respondentů (tj. 35 %), spíše ano vybralo patnáct osob (tj. 37,5 %), spíše ne odpovědělo sedm dotázaných (tj. 17,5 %) a čtyři respondenti vybrali poslední moţnost ne (tj. 10 %).

42

Obrázek 24 - Otázka číslo 16

Otázka číslo 17, která je zároveň otázkou poslední mého dotazníku byla spíše otázkou doplňující. Byla dotazovaným poloţena takto „Jak trávíte svůj volný čas?“. Respondenti měli na výběr z těchto moţností – s přáteli, sportuji, u televize, na internetu. S přáteli tráví svůj volný čas sedm oslovených (tj. 17,5 %), devět osob ve svém volném čase sportuje (tj. 22,5 %), u televize tráví čas pět dotázaných (tj. 12,5 %) a většina respondentů, tj. devaténáct osob sedí u internetu (tj. 47,5 %). Obrázek 25 - Otázka číslo 17

4.2.3 Shrnutí dotazníkového šetření V této části bych uvedla poznatky z mého vlastního výzkumu, který jsem prováděla na základě dotazníkového šetření v úředních hodinách na pobočce úřadu práce Hlavního města Prahy. Celkem jsem shromáţdila 40 vyplněných dotazníků, z nichţ 20 kusů vyplnili

43

muţi a 20 dotazníků vyplnily ţeny. Oslovení respondenti byli ve věku od 18 let aţ do věkové skupiny nad 50 let, všech stupňů dosaţeného vzdělání. Nezaměstnané, které jsem náhodně oslovila, na mě působili jako osoby, které berou svojí současnou nezaměstnanost jako situaci, kterou musí okamţitě řešit. Aţ na pár jedinců, kteří se chovali odmítavě, se zdálo, ţe moje dotazníková kampaň bude probíhat relativně v klidu. O to více jsem byla zvědavá, zda se mé domněnky potvrdí v anonymním dotazníku. Většina z oslovených byla dříve dlouhodobě zaměstnaná, tudíţ jejich první kroky vedou na úřad práce i přesto, ţe z dotazníků vyplynulo, ţe se domnívají, ţe je nedostatek pracovních příleţitostí. Alespoň mohou vyuţít podpory v nezaměstnanosti. S tou je téměř 90 % oslovených nespokojeno, přesto si myslím, ţe v jejich svízelné situaci je kaţdá finanční částka potřebná. Nezaměstnaní jsou sice vedení na úřadu práce, ale nemohou se spolehnout, a ani nemají čas vyčkávat, jestli jim úřad práci najde nebo nikoli. Proto sami intenzivně prohlíţejí inzeráty, oslovují pracovní agentury nebo se ptají známých. Z odpovědí na otázku „Zda má ztráta zaměstnání vliv na jejich okolí“, se dotazovaní rozdělili téměř na polovinu. Z dalších otázek je patrné, ţe velkou roli hraje to, zda nezaměstnaného podporuje jeho rodina. Pokud ano, tak celou situaci snáší mnohem lépe, nedělá mu problémy o ní hovořit s jinými lidmi, nestraní se svému okolí, ani se za tuto situaci nestydí. Přesto si myslím, ţe na kaţdého nezaměstnaného se tento stav musí projevit nějakým způsobem po psychické stránce. To potvrdily i mnou vyhodnocené dotazníky, na něţ odpovědělo 72,5 % respondentů, ţe má nezaměstnanost dopad na jejich psychiku a 77,5 % respondentů, ţe se cítí ve stresu. Jednoznačně mohu říci, ţe lidé s vyšším vzděláním a vyššího věku mají spíše pocit méněcennosti ze ztráty práce, neţ mladí lidé, kteří se teprve snaţí začlenit do pracovního procesu. Z dotazníků také vyplynulo, ţe ve velmi tíţivé situaci (finanční i psychické) se ocitají hlavně rozvedené ţeny středního věku, které na vše zůstávají samy.

44

Závěr V dnešní době je realitou, ţe se nezaměstnanost neustále zvyšuje a přitom se sniţuje počet pracovních míst. Lidé se obávají, ţe přijdou o svou pracovní pozici. Ti, kteří byli zvyklí pracovat a ocitli se na úřadu práce, jsou nuceni nové zaměstnání intenzivně hledat. Míra nezaměstnanosti se vrátila téměř na úroveň ledna roku 2005, a tudíţ není divu, ţe lidé vyuţijí kaţdou příleţitost, která se jim naskytne, byť se jedná jen o sezónní práce. Během finanční krize si lidé začali více váţit toho, ţe mají své zaměstnání. A ti, co o něj přišli, jsou častokrát nuceni slevit ze svých nároků. Zvyšuje se počet lidí, kteří jsou ochotni za prací dojíţdět a bez větších problémů akceptují smlouvu na dobu určitou. Podle údajů Ministerstva práce a sociálních věcí bylo k 31. 1. 2010 v České republice 574 226 lidí bez zaměstnání, přičemţ zhruba třetina všech osob vedených v evidenci úřadů práce dostává podporu v nezaměstnanosti. Na jedno pracovní místo připadá 18,3 uchazeče. Neustále v médiích slyším, jak se díky nekončící finanční krizi a nedostatečným sociálním dávkám zvyšuje agresivita lidí, kteří přicházejí na úřady. Úřednice jsou napadány nejen slovně, ale i fyzicky. Nikdy jsem neměla zkušenost s takovýmto dotazníkovým šetřením, a proto jsem se obrátila o pomoc přímo na pracovnice úřadu práce na pobočce na Praze 4. Zde nastal první problém. Pracovnice si mě předávaly mezi sebou, aţ jsem skončila v kanceláři u nejvyšší vedoucí. Zde mi bylo sděleno, ţe úřad je zahrnut velkým mnoţstvím různých dotazníků, pracovnice nestíhají, a proto mi bohuţel nemohou pomoci. Bylo mi však dovoleno, abych v úředních hodinách oslovovala zájemce o práci sama. Zprvu jsem z toho měla obavy, protoţe jsem nevěděla, jak budou lidé reagovat. Po příchodu na pobočku jsem nejdříve chvíli sledovala, jak to zde chodí. Zjistila jsem, ţe kaţdý příchozí si nejdříve vezme své pořadové číslo a přibliţně 10-15 minut čeká, neţ na něho přijde řada. To byla ta správná chvíle k oslovení uchazeče o práci, který mi nyní mohl vyplnit dotazník. Vyplnění dotazníku trvalo zhruba 3 minuty. Brzy můj strach opadl, protoţe aţ na pár výjimek lidé byli ochotní se mého dotazníkového šetření zúčastnit a dotazník bez problémů vyplnit. Nejméně ochotní byli muţi středního věku, kteří, aniţ bych jim vysvětlila, o co se jedná, okamţitě odmítali cokoli vyplňovat. Naopak mladí lidé po ukončení vysokoškolského vzdělání a ţeny byli mnohem přístupnější a sdílnější, více se zajímali o věci, které se dotazníku vůbec netýkaly například, co studuji za vysokou školu, jak pokračuji se svou bakalářskou prací, kam se chystám po studium apod. Někteří mi i

45

nastínili svojí současnou situaci. Tyto získané informace mi pomohly nahlédnout do problému komunikačních a sociálních bariér nezaměstnaných a také jsem je mohla vyuţít v praktické části mé bakalářské práci. Nakonec jsem shromáţdila 40 vyplněných dotazníků, které jsem následně zpracovala. Na závěr své bakalářské práce bych se chtěla zamyslet nad tím, zda se mi podařilo naplnit cíl práce. Z mých rozhovorů s nezaměstnanými na úřadu práce a následně z vyplněných dotazníků jsem si ověřila, ţe nezaměstnanost má méně či více vliv na psychiku člověka. U vlivu nezaměstnanosti na komunikaci člověka toto nemohu říci jednoznačně. Lidé, kteří jsou zatím nezaměstnaní krátkou dobu, s komunikací problémy nemají. Avšak lidé, kteří hledají své zaměstnání déle, se začínají postupně stranit okolí, jsou více ve stresu a uzavírají se do sebe, tudíţ přestávají komunikovat. Z analýzy dotazníkového šetření vyplývá, ţe nezaměstnanost má jednoznačně dopad na psychiku člověka a částečně ovlivňuje i jeho komunikaci s okolím.

46

Seznam použité literatury 1. Antušák, E., Kopecký, Z., Krizový management: Krizová komunikace. 1. vyd., Praha : Oeconomica, 2005. 91 s. ISBN 80-245-0945-8. 2. Buchtová, B. a kol., Nezaměstnanost: psychologický, ekonomický, sociální problém. 1. vyd., Praha : Grada Publishing, 2002. 236 s. ISBN 80-247-9006-8. 3. Devito, J. A., Základy mezilidské komunikace. 1. vyd., Praha : Grada Publishing, 2008. 502 s. ISBN 978-80-247-2018-0. 4. Giddens, A., Sociologie. 1. vyd., Praha : Argo, 1999. 595 s. ISBN 80-7203-124-4. 5. Lehká, M., Komunikační a sociální bariéry nezaměstnaných. Praha : Vysoká škola ekonomická v Praze, 2007. 39 s. 6. Mareš, P., Nezaměstnanost jako sociální problém. Praha : Sociologické nakladatelství, 1994. 151 s. ISBN 80-901424-9-4. 7. Matoušková, I., Kompendium z psychologie. Praha : Bankovní institut vysoká škola, 2009. 176 s. ISBN 978-80-7265-065-1. 8. Nakonečný, M., Sociální psychologie. Praha : Vysoká škola obchodní v Praze, 2007. 87 s. ISBN 978-80-86841-06-9. 9. Švarcová, J. kol., Ekonomie – stručný přehled: teorie a praxe aktuálně a v souvislostech. Zlín : CEED, 2004/2005. 295 s. ISBN 80-902552-9-9. 10. Tuleja, P., Nezval, P., Majerová, I., Základy makroekonomie. 1. vyd., Brno : Computer Press, 2008. 311 s. ISBN 80-251-0952-6. 11. Tureckiová, M., Řízení a rozvoj lidí ve firmách. 1. vyd., Praha : Grada Publishing, 2004. 168 s. ISBN 80-247-0405-6. 12. Vybíral, Z., Psychologie lidské komunikace. 1. vyd., Praha : Portál, 2000. 263 s. ISBN 80-7178-291-2. 13. Vymětal, J., Průvodce úspěšnou komunikací: Efektivní komunikace v praxi. 1. vyd., Praha : Grada Publishing, 2008. 322 s. ISBN 978-80-247-2614-4.

47

Internetové stránky 1. http://cs.wikipedia.org/wiki/Nezaměstnanost 2. http://referaty-seminarky.cz/vliv-nezamestnanosti-na-psychiku-cloveka/ 3. http://www.czso.cz/x/krajedata.nsf/oblast2/nezamestnanost-xa 4. http://knihy.cpress.cz/DataFiles/Book/00002405/Download/ke0325_ukazkova%20 kap.pdf 5. http://www.financninoviny.cz/tema/zpravy/lide-kteri-chteji-pracovat-musi-slevitze-svych-naroku/439405&id_seznam=10183

48

Seznam obrázků, tabulek a grafů Seznam obrázků Obrázek 1 - Celková obecná míra nezaměstnanosti podle regionů (%) Obrázek 2 - Celková obecná míra nezaměstnanosti podle regionů (%) za 2. čtvrt. 2009 Obrázek 3 - Přehled nezaměstnanosti za uplynulých pět let Obrázek 4 - Podíl nezaměstnaných muţů a ţen Obrázek 5 - Věková struktura respondentů Obrázek 6 - Rodinný stav respondentů Obrázek 7 - Dosaţené vzdělání respondentů Obrázek 8 - Doba nezaměstnanosti respondentů Obrázek 9 - Otázka číslo 1 Obrázek 10 - Otázka číslo 2 Obrázek 11 - Otázka číslo 3 Obrázek 12 - Otázka číslo 4 Obrázek 13 - Otázka číslo 5 Obrázek 14 - Otázka číslo 6 Obrázek 15 - Otázka číslo 7 Obrázek 16 - Otázka číslo 8 Obrázek 17 - Otázka číslo 9 Obrázek 18 - Otázka číslo 10 Obrázek 19 - Otázka číslo 11 Obrázek 20 - Otázka číslo 12 Obrázek 21 - Otázka číslo 13 Obrázek 22 - Otázka číslo 14 Obrázek 23 - Otázka číslo 15 Obrázek 24 - Otázka číslo 16 Obrázek 25 - Otázka číslo 17

49

Seznam příloh Příloha1– Dotazník ……………………………………………………………...1

50

Přílohy Příloha č. 1 List č. 1 Dotazník Dobrý den, dovoluji si Vás požádat o vyplnění tohoto krátkého anonymního dotazníku, který je součástí mé bakalářské práce na téma „Komunikační a sociální bariéry nezaměstnaných lidí“. Odpovídejte prosím podle pravdy, aby statistické vyhodnocení bylo co nejpřesnější. Předem děkuji za Vaši ochotu a spolupráci. U kaţdé otázky zakrouţkujte pouze jednu z vyhovujících odpovědí. 1. Před Vaší současnou nezaměstnaností jste: a) b) c) d)

byl krátce zaměstnaný/á (méně neţ 6 měsíců) byl delší dobu zaměstnaný/á (více neţ 6 měsíců) studoval/a nikdy nepracoval/a

2. Pokud hledáte zaměstnání, tak prostřednictvím: úřadu práce

agentury

inzerátů

známých

3. Domníváte se, ţe Vám úřad práce nalezne zaměstnání? ano

spíše ano

spíše ne

ne

4. Jak dlouho jste registrovaný na úřadě práce? méně neţ 2 měsíce měsíců

2-5 měsíců

6-8 měsíců

5. Jste spokojeni s výší podpory, která Vám je přidělena v nezaměstnanosti? ano

spíše ano

spíše ne

ne

6. Domníváte se, ţe je dostatek pracovních příleţitostí? ano

spíše ano

spíše ne

ne

7. Pociťujete, ţe ztráta Vašeho zaměstnání má vliv na Vaše okolí? ano

spíše ano

spíše ne

51

ne

9 a více

8. Pociťujete ze strany své rodiny podporu? ano

spíše ano

spíše ne

ne

9. Máte pocit méněcennosti v důsledku ztráty zaměstnání? ano

spíše ano

spíše ne

ne

10. Máte problém o své nezaměstnanosti hovořit s okolím? Ano

Spíše ano

Spíše ne

Ne

11. Straníte se více společnosti nebo svému okolí od doby, co jste nezaměstnaný? ano

spíše ano

spíše ne

ne

12. Jste nadále v kontaktu se svými bývalými spolupracovníky? ano

spíše ano

spíše ne

ne

spíše ne

ne

13. Cítíte se více ve stresu? ano

spíše ano

14. Stydíte se za to, ţe jste nezaměstnaný? ano

spíše ano

spíše ne

ne

15. Zhoršily se Vaše vztahy v rodině, s přáteli? ano

spíše ano

spíše ne

ne

16. Má nezaměstnanost dopad na Vaší psychiku? ano

spíše ano

spíše ne

ne

17. Jak trávíte svůj volný čas? s přáteli

sportuji

u televize

na internetu

Prosím ještě o vyplnění identifikačních údajů pro statistické zpracování, děkuji. Pohlaví: ţena

muţ

Věk: 18-30 let

31-40 let

41-50 let

52

více neţ 50 let

Stav: svobodný/á

ţenatý/vdaná

rozvedený/á

vdovec/vdova

vyučen

maturita

vysokoškolské

Vzdělání: základní

Doba nezaměstnanosti (jak dlouho jste bez práce): méně neţ 6 měsíců

6-12 měsíců

53

1-2 roky

více neţ 2 roky