Jak psát esej nebo seminární práci/esej (týká se zejména předmětů, které vyučuje Jaroslav Švelch) verze ZS 2011/2012
1. Komunikace s vyučujícím a) odesílání práce - Soubor s prací nazvěte XY_PŘÍJMENÍ_NÁZEV, kde XY je domluvený dvoupísmenný kód předmětu (KK = Kultura doby konvergence, HS = Herní studia/Počítačové hry jako nové médium, NM = Nová média a společnost, VM = Vize nových médií v populární kultuře) - Práci posílejte v daném termínu na emailovou adresu
[email protected] nebo
[email protected]. V předmětu emailu uveďte šifru „Prace-XY“ (bez uvozovek), kde XY je kód předmětu. Práce posílejte ve formátu Word 97, DOCX nebo OpenOffice.org. Přímo do nich vpisuju své poznámky, takže soubory PDF mi jen přidělávají práci. Opakuji, šifra musí být „Prace-XY“, nikoli „Práce – XY“ nebo něco podobného – emaily se mi automaticky třídí do složek, ze kterých pak práce vyzvedávám. - Pokud nedodržíte výše uvedené, nemůžu garantovat, že práce nepropadne sítem a neskončí v temných útrobách mého inboxu. Nemohu přebírat zodpovědnost za včasné hodnocení neoznačených, nečitelných nebo pozdě odevzdaných prací. - Ještě jednou: Neposílejte mi PDF, plýtváte tak mým i svým časem. - Do emailu vložte odkazy na všechny úkoly, které jste odevzdávali online (na blog) - Pokud máte nějaké požadavky na známku (tj. rádi byste například dostali jedničku), uveďte to v emailu. Pokud váš výkon bude horší než vaše přání, vrátím vám práci k přepracování. Pokud by práce neměla projít vůbec (tj. nestačí na známku „dobře“), posílám ji zpět automaticky. - Při posílání práce berte na vědomí, že si beru minimálně 10 dní na odpověď, nejpozději (v krajních případech). Pokud potřebujete známku nebo zápočet k určitému datu, zmiňte to v emailu. b) dotazy, konzultace, klábosení - Emailové dotazy ohledně ukončení předmětů, prací atd. TAKÉ označujte příslušnou šifrou (viz výše). - Pokud máte technické dotazy týkající se příspěvků na blog, citačních norem apod., obraťte se nejdřív na Google, pak na kolektivní inteligenci spolužáků a teprve v poslední instanci na svého vyučujícího. - Pokud máte dotaz ohledně tématu práce, připravte si krátkou anotaci s odkazy na zdroje, ať vyučující může posoudit váš návrh. Šetříte mu tak čas, který pak může věnovat detailnímu komentáři k vaší práci. - Na nahromaděné emaily od studentů primárně odpovídám ve dni konzultačních hodin na FSV UK. Načasujte si tedy podle toho svůj dotaz. Je samozřejmě možné, že odpovím operativně i jindy, ale na to se nemůžete zcela spolehnout. - Emaily formulujte tak, aby bylo zcela jasné, na co se ptáte. - Totéž platí o konzultačních hodinách. Připravte si konkrétní otázky, zvlášť jdete-li např. konzultovat diplomovou nebo bakalářskou práci. - Samozřejmě jsem k dispozici po přednáškách a seminářích vždy cca 15 minut, během kterých můžeme probrat vaše dotazy, názory a reakce.
2. Obsah a struktura práce - Respektujte zadaný rozsah a tematický okruh. - Každá práce musí mít NÁZEV (ano, chodí mi i práce bez názvu) a obsahovat seznam použitých zdrojů. - Práce studentů magisterského studia musejí mít abstrakt v angličtině. - Zvolte si pokud možno co nejkonkrétnější téma. „Soukromí na Internetu na příkladu sdílení obrázků na Facebooku ve skupině XY“ je daleko lepší než „Soukromí na Internetu. Tak nějak obecně.“ „Služby pro sdílení návodů na LEGO na Webu 2.0“ je lepší než jenom „Web 2.0“. Téma má být jedno, nekombinujte dvě témata v jedné práci. - Buďte originální. Váš vyučující se rád dozví něco nového. - Interdisciplinarita je v současných humanitních a sociálních vědách téměř nepostradatelná. Máte znalosti a zkušenosti z jiných oborů? Zkuste je využít. - Vystříhejte se normativních soudů. Normativní výroky jsou ty, jimiž říkáte, co je špatně a co je správně. Váš hodnotový žebříček by neměl být měřítkem vaší akademické práce. Proto buď nehodnoťte, nebo dejte jasně najevo, pro koho je co špatně, nebo správně, nebo jaká jsou vaše měřítka. - Nejdříve si jasně uvědomte, jaký cíl vaše práce má, a tomu podřiďte strukturu. Je to teoretická diskuse nad tématem? Pak předložte různé argumenty (ať už vaše vlastní nebo z existující teorie, nejlépe obojí), posuďte je a nakonec shrňte, k jakému názoru se přikláníte a proč. Je to deskriptivní studie? Pak jasně vymezte, o čem píšete, a pak popište jednotlivé aspekty svého objektu zkoumání a shrňte přínosné poznatky. Je to kvantitativní studie? Pak pečlivě představte svůj materiál a metodologii a řádně diskutujte své výsledky. Je to interpretace nějakého textu (filmu, hry, …)? Pak si dejte záležet na tom, aby byla konzistentní a argumentačně dobře vystavěná. Je to komparace? Popisujte jednotlivé objekty srovnání stejnou metodologií a stejně strukturujte i text jejich popisu. V závěru uveďte, čím se objekty vašeho zájmu liší a proč. Je to výtah z literatury? Napište, proč jste si vybrali ty a ty knihy nebo články, jaké jsou její přednosti a nedostatky. U článků, jež jsou zprávami z výzkumu, nezapomeňte zhodnotit jejich METODOLOGII. Je to historické pojednání? Pak přistupujte ke svým zdrojům obzvlášť kriticky. Není nic smutnějšího než faktické chyby ve faktografické práci. Snažte se nejen vypsat data a letopočty, ale najít i trendy, souvislosti, důvody a následky změn. - Úvod a závěr nejsou zbytečné věci. Svoje téma pečlivě představte, napište, čeho v práci chcete dosáhnout a jak to chcete udělat, načrtněte její strukturu. V závěru neopakujte úvod („Je to velmi zajímavé téma, což jsme ukázali.“), ale shrňte, co z vaší práce vyplývá pro objekt zkoumání, popř. pro metody, které jste použili. Nevadí, když vlastně na nic nepřijdete, ale musíte to poctivě přiznat („Snažil jsem najít rozdíly mezi Facebookem a MySpace z hlediska XY, ale nakonec jsem zjistil, že z hlediska XY jsou si velmi podobné.“). I negativní závěr je závěr. - Dejte si záležet na tom, aby práce měla jednotný tah, tj. abyste v ní stavěli pokud možno jeden souvislý argument, který na konci shrnete. - Buďte ve všech svých formulacích co nejpřesnější. Neschovávejte se za vágní formulace. Pokud nemáte co říct, neříkejte to. - Pokud používáte termín, který se dá chápat více způsoby (a takových je spousta), vždycky
jej definujte. Ať si navzájem rozumíme. Nemusíte za každou cenu používat zavedené definice z literatury, ale zpravidla to tak je lepší. - Vždycky se ptejte „PROČ“. Nic není samozřejmé. Snažte se identifikovat vlivy, které váš objekt zájmu proměňují, snažte se najít jejich kořeny buďto v designu technologie (hry, stránky, apod.) nebo ve společenském kontextu (ekonomika, kultura, zvyklosti...). - Mějte na paměti rozdíl mezi textem/hrou/technologií a tím, jak je lidé využívají. - Používejte co nejvíce konkrétních příkladů. I teoretické koncepty ilustrujte příklady. Dokážete tím, že tématu rozumíte. - Nebojte se používat příklady z vlastního života a ze života svých blízkých – ale nikdy je automaticky nepovažujte za obecně platné! - Vaše názory na téma práce mě samozřejmě zajímají! Musí ale plynout z vaší argumentace a musí být formulované tak, aby bylo jasné, že to jsou vaše názory. - Pokud píšete o něčem s výrazným vizuálním komponentem, zahrňte do práce obrázky.
3. Použitá literatura a reference - Pečlivě prostudujte literaturu zadanou v sylabu, která se k vašemu tématu vztahuje, popřípadě další doporučenou literaturu. Pokud žádnou nenajdete, hledejte v knihovně, hledejte na Internetu (Google Books, library.nu), hledejte v databázích elektronických zdrojů přístupných v univerzitních knihovnách. Pokud nic nenajdete (což je nepravděpodobné!) nebo si nejste jistí tím, jestli jste našli něco rozumného, obraťte se na vyučujícího. - Wikipedia vás nespasí. Hledejte i jinde. - Všechno, co není obecně známé nebo co není váš vlastní výtvor, opatřete odkazem na zdroj (a to HNED za pasáž, ve které používáte cokoli, co není z vaší hlavy nebo co není v obecném povědomí). Odkazy zapisujte podle obecně akceptovaného standardu, jako je ISO 690, Harvard nebo APA. Standard ISO 690 najdete například tady: http://www.boldis.cz/citace/citace2.pdf. - Pokud citujete nebo analyzujete filmy, TV seriály nebo digitální hry, nezapomeňte na odkaz. V případě audiovizuálních médií forma není zcela standardizovaná, ale určitě tam musí být vydavatel, rok, popř. epizoda. Odkazy na hry jsou standardizované a najdete je např. ve článcích na eLudamos.org nebo GameStudies.org. - Odlište důvěryhodné a méně důvěryhodné zdroje. Zvlášť v oblasti nových médií existuje řada knih a článků, kterou jsou orientovány čistě prakticky a jsou to spíš návody, jak určité věci dělat. Takové texty jsou samozřejmě zajímavým zdrojem poznání, ale pouze poznání o tom, jak si někteří lidé myslí, že by se některé věci měly dělat. Nelze je považovat za akademický zdroj a je třeba s nimi pracovat velmi obezřetně. - Videa z YouTube jsou také zdroje a zaslouží si pořádný bibliografický odkaz! - Ještě jednou: V případě chybějících bibliografických odkazů NEBUDE práce hodnocena, tzn. nebudu ji vůbec číst. Práce, u které budou chyby v odkazech obzvlášť okaté, budou hodnoceny „vyhozením“, tj. známkou „neprospěl/a“. - Veškeré citace z cizích jazyků překládejte do češtiny, aby bylo zřejmé, že to není jen vlepená stafáž, ale úryvek, kterému skutečně rozumíte. Překlad nemusí být na profesionální úrovni, ale musí být srozumitelný. - V textu můžete mít hyperlinky, ale do samotného těla textu nelepte URL. Nechte si je pod čáru nebo do seznamu literatury, kde naopak být musí. - Typickou chybou začátečníků jsou neopatrné výroky jako „Většina odborníků se shoduje...“ nebo „Řada článků ukázala...“, které neodkazují na KONKRÉTNÍ texty
konkrétních odborníků. Podobně také začátečníci sebevědomě prohlašují například, že „většina studentů v ČR je na Facebooku“ nebo něco podobného, aniž by toto tvrzení podložili nějakým (pokud možno důvěryhodným) zdrojem. Pokud takový zdroj nenajdete, formulujte své výroky velmi jemně, popřípadě vůbec negeneralizujte. - V pracích sleduji nadužívání slova teoretik/teoretička ve spojení s autory a autorkami citovaných textů. Ne každý mediální výzkumník je teoretik. Teoretik je ten, kdo vytváří nebo upravuje teorie. V akademické sféře jich je menšina. 4. Jazyk a styl - Na rozdíl od průběžných úkolů je závěrečné práce třeba psát akademickým stylem. Vyvarujte se proto veškerých klišé („Jedním dechem musíme dodat...“), žoviálních obratů („Není to tak jednoduché, jak se zdá!“) a publicistických generalizací („Každý známe tu situaci, kdy máme ráno ve schránce desítky nepřečtených emailů.“). - Důležitým rysem odborného stylu jsou jasné a přesné formulace. Někomu se může zdát, že akademici se vyjadřují nesrozumitelně – nesrozumitelně se ale vyjadřují leda špatní akademici. Obskurní stylistické manýry a neprostupná větná stavba nejsou znakem odbornosti! - Akademický styl by měl také reflektovat relativní nestrannost autora. Píšu relativní, protože každý máme nějaké názory a ty se nakonec projeví v interpretaci výsledků výzkumu, ve výběru literatury, tématu či zaměření práce. Svůj názor, chcete-li jej vyjádřit, ovšem musíte podložit argumenty a postupně k němu v práci dospět. Není rozumné například hned v úvodu práce o internetové distribuci hudby označovat hudební vydavatelství za „molochy“. Jednak to je silně příznakový jazykový výraz, který do akademického stylu stejně nepatří, jednak tím dáváte najevo, že už máte od začátku na dané téma hotový názor a nehodláte o něm diskutovat. Vědecká práce ovšem v diskusi spočívá. - Výše uvedené doporučení vám ovšem nebrání napsat, že vydavatelství jsou někým jiným za molochy považována. Stačí vyhledat odpovídající citaci, třeba i z populárního diskurzu. - Akademický styl nemusí být „suchý“. Metafory a přirovnání jsou často na místě a dokážou výkladu dodat jiskru, musí však být zřetelné, že jde o vaše osobní formulace, a ne o zavedené termíny. - Jazyková a formální úprava značně ovlivňuje dojem z celé práce. Práci s pravopisnými chybami a chybami v interpunkci na každé stránce nemůžu hodnotit „výborně“, ať je obsahově sebelepší. - Mezi časté, ale nepříliš často zmiňované jazykové a stylistické chyby patří: - používání spojky kdy v jiných než časových vedlejších větách („Zastavují se přitom u jeho kritiky filmového díla, kdy zdůrazňují, že v Benjaminově době byla filmografie prakticky v plenkách”) - chybné tvary zájmena jenž - vazba „něco je o něčem“ - záměna výrazů reálný a realistický - ledabylé používání výrazu význam, který vyvolává asociace se sémiotikou a sémantikou – mnohdy tím ovšem autoři myslí dopad nebo užití
Pokud chcete dostat co nejhorší, pokud možno žádnou známku:
- Neřiďte se tímto dokumentem. - Napište práci výrazně kratší než je stanovený rozsah. - Pište o tématu, které nemá s předmětem nic společného. - Pište na zcela obecná, stokrát omílaná témata („Co to je Web 2.0“), abyste vyučujícího utrápili. (Neplatí, pokud přijdete s nějakým radikálním či provokativním pohledem v případě, že je smysluplný a dobře vyargumentovaný.) - Ignorujte doporučenou a povinnou četbu, tzn. opovrhujte svým vyučujícím. - Předstírejte, že se vaším tématem nikdy nikdo nezabýval, místo toho, abyste strávili půl hodiny v knihovně či vyhledáváním na Internetu. - Nekriticky používejte marketingové příručky coby odbornou literaturu. - Napište normativní práci, nejlépe návod na správný život, a pokud možno při tom moralizujte („Lidé by neměli psát do statusu na Facebooku každou zbytečnost, ostatní tím ztrácejí čas!“). - Pište jen tak z hlavy, co vás zrovna napadne. On si to vyučující nějak přebere. - Opište celou práci z Wikipedie. Přece nebudete vymýšlet něco vlastního. - Neověřujte jména citovaných autorů. Váš respekt si nezasloužili. - Každý odstavec pište o něčem úplně jiném. (Přece toho víte tolik!) - Ignorujte pravidla pravopisu. Je to přežitek. - Nepoužívejte bibliografické odkazy. Sami jste přeci vševědoucí stvořitelé světa, kteří vše vědí a vše sami pojmenovali, a vyučující je ubohý pedant. - „Čárky? Co to jsou čárky? V novinách to za mě opraví korektor!“ - Používejte novinářský žargon, klišé a nepodložená hodnocení („Internet skýtá mnoho zajímavého, ale i mnoho nebezpečného. Je to prostor neomezených možností...“). - Hojně používejte vazbu „být o něčem“. - Ještě jednou: Špatná pravopisná a stylistická úroveň mohou dojem z jinak přínosné práce dokonale zkazit. - Hodnoťte bez toho, abyste podali potřebné argumenty („Warcraft 3 je nejlepší hra a nikdo už nic lepšího nevymyslí!“). - Berte všechno, co si myslíte, za danou pravdu. Všichni přece mají v mozku totéž, co vy. - Pište věty jako „Je obecně známý fakt, že…“, abyste se vyhnuli nutnosti citovat. - Buďte vágní. Tak nejlíp zamaskujete, že jste se nad tématem nezamysleli. - Zobecňujte na základě jednoho marginálního příkladu. Teta Anča má přece vždycky pravdu. - Používejte terminologii, kterou znáte jenom vy a vaši známí; nevysvětlujte neznámé termíny; používejte je pokaždé v jiném významu. - Práci pište bizarním fontem a uložte ji v nějakém exotickém formátu. Vyučující má přece Internet a umí si vyhledat konvertor.
Důležitý dodatek: Seznam pojmů a konceptů, které není nutné (a vhodné) vysvětlovat a rozebírat, pokud nenabízíte nějaký nový pohled - Některé koncepty, technologie a služby není třeba dlouze vysvětlovat. Všichni víme, co je MP3. Popisovat na půl stránky, co to je blog nebo RSS feed je zbytečné a, upřímně řečeno, je to jenom laciný trik, jak zvýšit počet znaků. Následuje seznam věcí, které se nevysvětlují: blog, sociální síť, RSS feed, wiki, social bookmarking, MMORPG, modding, BitTorrent, podcast, Web 2.0 (pokud k tomu termínu nepřistupujete polemicky, kriticky nebo jinak
neobvykle) - Pokud se jimi nezabýváte přímo a do detailu, nevěnujte dlouhé a úmorné odstavce popisu základního fungování a historie obecně užívaných služeb, jako jsou: Facebook, MySpace, last.fm, YouTube, Vimeo a Dailymotion, Wikipedia, Google, Flickr, delicious, iTunes, ICQ, Second Life Další zcela nezbytný dodatek: Zakázaná témata pro předměty Nová média a společnost, Kultura doby konvergence: - Web 2.0 – základní popis služeb a funkcí - Jak pracuje ČT s novými médii - fenomén Google (obecně a popis služeb) - Práce o Facebooku bez konkrétního zaměření na určitou problematiku a bez VLASTNÍHO VÝZKUMU - Soukromí na Facebooku nebo MySpace (pokud to není práce založená na konkrétním výzkumu, tj. např. vzorku uživatelů) - Facebook a marketing; Facebook a volební kampaně – pokud nejde o konkrétní případové studie. Případové studie o „vajíčkové aféře“ již nepřijímám! - seriály „Sex ve městě“ a „Přátelé“ pro předměty Herní studia, Počítačové hry jako nové médium: - machinima – obecná historie a definice (lze psát o konkrétních, pokud možno současných věcech)
