KOMUNIKACE MLADÉ BOLESLAVI V ROCE 1589

KOMUNIKACE MLADÉ BOLESLAVI V ROCE 1589

Diplomová práce

Studijní program: Studijní obory:

N7504 – Učitelství pro střední školy 7503T023 – Učitelství dějepisu pro 2. stupeň základní školy 7504T243 – Učitelství českého jazyka a literatury

Autor práce: Vedoucí práce:

Bc. Šárka Najmanová prof. PhDr. Jaroslav Čechura, DrSc.

Liberec 2014

Prohlášení Byla jsem seznámena s tím, že na mou diplomovou práci se plně vztahuje zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, zejména § 60 – školní dílo. Beru na vědomí, že Technická univerzita v Liberci (TUL) nezasahuje do mých autorských práv užitím mé diplomové práce pro vnitřní potřebu TUL. Užiji-li diplomovou práci nebo poskytnu-li licenci k jejímu využití, jsem si vědoma povinnosti informovat o této skutečnosti TUL; v tomto případě má TUL právo ode mne požadovat úhradu nákladů, které vynaložila na vytvoření díla, až do jejich skutečné výše. Diplomovou práci jsem vypracovala samostatně s použitím uvedené literatury a na základě konzultací s vedoucím mé diplomové práce a konzultantem. Současně čestně prohlašuji, že tištěná verze práce se shoduje s elektronickou verzí, vloženou do IS STAG.

Datum:

Podpis:

Poděkování Ráda bych poděkovala především prof. PhDr. Jaroslavu Čechurovi, DrSc. za jeho čas a cenné rady. Děkuji také svým rodičům za to, že mi umožnili studovat a vždy mě podporovali. Mein groβer Dank gehört auch meinem Freund René für seine moralische Unterstützung.

Anotace Diplomová práce analyzuje komunikaci Mladé Boleslavi v průběhu roku 1589 na pozadí dějin města. Hlavním pramenem je Notulář listů posélacích léta 1589 čítající 441 misivů, který se nachází v archivu města Mladá Boleslav. Práce jednak shrnuje dějiny města do Bílé hory, jednak se zabývá procesem komunikace a jeho subjekty. Hlavní jádro spočívá v rozboru věcných obsahů dopisů, které tvořily převážně dluhy. Mezi další témata patřily pře, spory o kšaft, různé žádosti, záležitosti městských řemeslníků nebo problémy samotné obce. Práce se také zabývá jazykovou stránkou zkoumaných misivů a v příloze se nachází rozsáhlá tabulka zaznamenávající jednotlivá psaní.

Klíčová slova Mladá Boleslav, korespondence, každodennost, komunikace, registra, novověk

Summary This thesis analyzes the communication in Mladá Boleslav during 1589 on the historical background of the city. The main source is Notulář posélacích listů léta 1589 comprising 441 letters and which is located in the archive in Mladá Boleslav. The thesis summarizes the history of the town until the battle of Bílá Hora, deals with the process of communication and its participants. The main core consists of the analysis of the material content, which are mostly debts. Among other topics of the letters there are disputes about testaments, request of occupants/inhabitants, problems with urban artisans or problems of the city itself. The thesis also deals with the linguistic aspect of the researched letters, which can be found in the attachment ordered into a table. Keywords Mladá Boleslav, communication, everydayness, correspondence, city book of sent correspondence, modern times

Annotation Die Masterarbeit analysiert die Alltagskommunikation in der Stadt Mladá Boleslav im Jahre 1589 mit dem Hintergrund der Stadtgeschichte. Die Hauptquelle ist Notulář posélacích listů léta 1589, die aus 441 Briefen besteht und sich im Archiv von Mladá Boleslav befindet. Die Arbeit zeigt einerseits die Geschichte von Mladá Boleslav bis zur Schlacht auf dem Weissen Berg, andererseits erklärt sie kommunikative Prozesse der handelnden Akteure. Der Hauptkern besteht aus der Analyse von Briefinhalten. In diesen Dokumenten geht es vordergründig um Schulden, als weitere Themen können Streitigkeiten, z.B. über das Testament, verschiedene Anfragen, Probleme des städtischen Gewerbes oder die Stadt an sich genannt werden. In der Arbeit wird der Briefverkehr hinsichtlich der sprachlichen Aspekte erforscht. Im Anhang befindet sich hierbei eine umfangreiche Tabelle mit den einzelnen Briefen. Stichworte Mladá Boleslav, Briefverkehr, Kommunikation, Alltag, Formelbuch, Neuzeit

Obsah Seznam zkratek ............................................................................................................ 8 Úvod ............................................................................................................................. 9 1 Komunikace jako badatelské téma .......................................................................... 11 1.1 Literatura o Mladé Boleslavi ................................................................................ 15 2 Charakteristika městských knih .............................................................................. 18 2.1 Diplomatický rozbor Notuláře ............................................................................. 20 3 Historie Mladé Boleslavi ........................................................................................ 22 3.1 Páni z Michalovic................................................................................................. 22 3.2 Tovačovští z Cimburka ........................................................................................ 25 3.3 Krajířové z Krajku................................................................................................ 28 3.4 Vykoupení města z poddanství ............................................................................ 34 4 Korespondence mladoboleslavské městské rady .................................................... 36 4.1 Pojem komunikace a formální rozbor Notuláře ................................................... 36 4.2 Komunikující subjekty a průběh komunikace na konkrétních příkladech ........... 41 4.3 Doručování úřední korespondence ....................................................................... 44 4.3.1 Geografický horizont dopisů ............................................................................. 46 4.4 Správa města ........................................................................................................ 48 5 Typologie věcný obsahů ......................................................................................... 52 5.1 Soukromoprávní záležitosti.................................................................................. 52 5.1.1 Dluhy….. ........................................................................................................... 52 5.1.2 Spory a pře ........................................................................................................ 67 5.1.3 Majetkové záležitosti ........................................................................................ 69 5.1.4 Žádosti… ........................................................................................................... 72 5.2 Záležitosti cechů a městských řemeslníků ........................................................... 77 5.3 Obecní záležitosti ................................................................................................. 81 6 Soudobý jazyk ......................................................................................................... 85 Závěr .......................................................................................................................... 90 Seznam pramenů ........................................................................................................ 92 Seznam použité literatury ........................................................................................... 94 Slovníček .................................................................................................................. 102 Seznam příloh........................................................................................................... 104

7

Seznam zkratek AČ = Archiv český AMMB = Archiv města Mlada Boleslav CIM = Codex iuris municipalis regni Bohemiae

ČAŠ = Časopis Archivní školy ČsČH = Československý časopis historický ĎaS = Dějiny a současnost FF MU = Filozofická fakulta Masarykovy Univerzity FF UK = Filozofická fakulta Univerzity Karlovy FHB = Folia Historica Bohemica FHS UHK = Fakulta humanitních studií Univerzita Hradec Králové gr. m. = groše míšeňské gr. č. = groše české NK ČR = Národní knihovna České republiky KNM = Knihovna národního muzea

OH = Opera Historica PVH = pomocné vědy historické RMMB= Rada města Mladé Boleslavi SAP = Sborník archivních prací SH = Sborník historický SOkA MB = Státní okresní archiv Mladá Boleslav SSH = Středočeský sborník historický

8

Úvod Tématem mé diplomové práce je analýza písemné komunikace Mladé Boleslavi v roce 1589. Hlavním pramenem mi byl Notulář posélacích listů léta 1589, registrum odchozí korespondence města obsahující 441 misivů. Tyto dopisy umožňují nahlédnout do běžného života obyvatel tehdy třítisícového městečka na konci 16. století. S čím se museli potýkat a co museli řešit? Žili věrně v manželství a starali se o svoje řemeslo, respektive svoje hospodářství? Mohli mít dokonce strach o svou existenci? Byly jejich problémy odlišné od našich současných? Na to vše přináší odpověď tato práce. Studium každodenní komunikace se v poslední době čím dál více dostává do hledáčku historiků. Ráda bych zde jmenovala dvě konkrétní práce, bez nichž bych se při svém bádání rozhodně neobešla a díky kterým jsem pochopila atmosféru tehdejší doby, vztahy a způsoby chování.

Je to Písemná

komunikace mezi českými královskými městy v době předbělohorské Jany Vojtíškové, jež je odbornicí na slovo vzatou. Neméně významnou předlohu mi poskytla diplomová práce Veroniky Skřivanové Korespondence Kutné Hory a Kolína od 60. let 16. století do Bílé hory. Pročíst a následně podrobit rozboru takový počet dopisů byl metodický oříšek. Zvolila jsem časově náročný, ale o to důkladnější způsob zpracování. Jednotlivé misivy jsem transkribovala, respektive transliterovala do elektronické podoby, což umožnilo lepší orientaci v textu. Následně jsem vypracovala krátké abstrakty z jednotlivých dopisů. Není možné věnovat se jednomu každému, neboť by výsledná práce byla sice obšírná, ale ztratila by na kvalitě a hloubce. Rozdělila jsem všechna psaní do skupin dle obsahů, jež odpovídají jednotlivým podkapitolám. Získala jsem tím přehled o poměrech mezi jednotlivými tématy, v nichž jsem vždy vybrala ty nejzajímavější nebo naopak zástupce nejtypičtějšího jevu, o kterém se v korespondenci hovořilo. Notulář zhotovovalo několik písařů, jejichž písma se odlišovala. Jeden typ písma byl velmi obtížně čitelný, což je i zaznamenáno v tabulce v příloze, kde se nachází přehled jednotlivých zápisů. Jedná se přibližně o 30 dopisů, tedy méně než 10 % všech misivů. Domnívám se, že tento fakt znatelně neovlivňuje celou kvalitu studie. Vzhledem k tomu, že tato práce neslouží jako lingvistický pramen, upravila jsem tehdejší pravopis podle dnešních norem, ale dbala jsem na zachování původní

9

větné stavby.1 V případě toponym jsem v citacích zachovala původní formu, ale pokud se nachází v textu, použila jsem současný název, aby čitateli bylo jasné, oč se jedná. Příkladem za všechny může být vesnice na Boleslavsku, kdy univerbizací tehdejší formy Kněžnin Most, vznikl dnešní Kněžmost. Diplomová práce se skládá z šesti hlavních kapitol, přičemž první tvoří teoretickou část a zbylé část praktickou. Úvodní kapitola shrnuje dosavadní bádání na téma písemné korespondence a v její podkapitole jsem podala souhrn literatury o Mladé Boleslavi. Práce s pramenem si vyžádala mnoho znalostí z oboru diplomatiky a stručnému diplomatickému rozboru je věnovaná druhá kapitola, jejíž část analyzuje také formální stránku Notuláře. Třetí kapitola mapuje stručně dějiny města, přičemž důraz je kladen na posloupnost vrchností města a důležitou roli Jednoty bratrské. V závěru je naznačen vývoj Mladé Boleslavi po bitvě na Bílé Hoře. Dále jsem se zaměřila na pojmy komunikace a na její subjekty, představené na konkrétních příkladech. Nepominula jsem proces doručování a nejčastější adresáty. Pátá kapitola se soustředí na vlastní obsah dopisů a větví se do několika podkapitol podle účelů psaní. Jednotlivé tematicky členěné podkapitoly pak prostřednictvím citací pramene přináší informace o životě obyvatel Mladé Boleslavi. Dozvíme se, s jakými žádostmi se obraceli na městskou radu, jaké spory vedli, za jaký výrobek či produkt vznikaly nejčastěji dluhy a s jakými problémy se potýkala sama obec. Vykrystalizovalo také několik kauz, na nichž lze sledovat průběh soudního řízení. Poslední kapitolu jsem vzhledem ke své studijní kombinaci věnovala jazykové stránce dopisů. Tato práce je příspěvkem k regionálním dějinám, zachycuje každodenní problémy obcí, vesnic i jednotlivců na Mladoboleslavsku.

1

V původních originálech se například nachází: zysk, prosým, potřebi, Krysta Pána, publykování, ve Vařích Karlových atd. Pravidla pro používání Y a I nebyla jednotná. Zároveň je nutné upozornit, že název Mladá Boleslav byl do začátku 16. století v mužském rodě, tedy Boleslav Mladý nebo město Boleslava Mladého. Tuto formu jsem v citacích ponechala.

10

1 Komunikace jako badatelské téma Komunikace patří mezi základní potřeby člověka a s rozšířením gramotnosti se do hry dostává i její písemná forma. Díky ní můžeme sledovat osudy nejen pisatelů, ale i ostatních aktérů tohoto procesu. Ruku v ruce se zakládáním měst jde vznik městské písemné komunikace. Pozdější nárůst dokumentů tohoto typu souvisí bezpochyby se zlepšováním písemné formy úřadování a zdokonalením právního systému. Badatelským fenoménem dnešní doby se staly nepochybně dějiny každodennosti. S tím se pojí i narůstající zájem o studium komunikace, která nám umožňuje zkoumat charakter a systém fungování vztahů v minulosti. Historikové zkoumají nejenom soukromou korespondenci osobního charakteru, ale také úřední písemnosti panovníka, zemských institucí, měst nebo komunikaci na mezistátní úrovni.2 Z českých badatelů se městskému prostředí a přeshraniční komunikaci věnoval Miroslav Polívka. Jeho studie jsou zaměřeny především na komunikaci říšského města Norimberk a českých zemí v době Václava IV.3 Také Ivan Hlaváček sledoval kontakty mezi říšskými a českými královskými městy s centrální mocí říše za Karla IV. a Václava IV.4 Komunikační praxe mezi týmiž městy avšak v době předbělohorské se stala náplní studií Václava Bůžka. Bůžek, stejně jako dva předešlí autoři, vycházel při studiu pramenů z norimberských register.5

2

Jako první byly zpracovány korespondence panovníků, šlechty, politiků nebo jinak významných osobností. Například: HAVLAN, Josef: Korespondence Terezy a Augusta Sedláčkových, in: Archivum Trebonense, roč. 12, 2011, č. 12, s. 419-434; KOŘALKA Jiří: Bavorská a saská korespondence Františka Palackého 1836-1846, in: Husitský Tábor, roč. 5, 1982, s. 209-252; ČECHURA, Jaroslav - ČECHUROVÁ, Jana: Korespondence Josefa Pekaře a Kamila Krofty, Praha: Karolinum 1999, ISBN 80-7184-652-X; REJCHRTOVÁ, Noemi: Karel starší ze Žerotína. Z korespondence, Praha: Odeon 1982; 3 POLÍVKA, Miloslav: Briefbücher des Rates der Reichsstadt Nürnberg jako pramen k českým dějinám česko-německých vztahů doby Václava IV., in: Historia docet. Sborník prací k poctě šedesátých narozenin prof. PhDr. Ivana Hlaváčka, Praha 1992, ISSN 0862-710X, s. 417 – 435. 4 HLAVÁČEK, Ivan: Die Kommunikation der Reichsstädte und der böhmisch-königlischen Städte mit der Zentralgewalt unter Karl IV. und Wenzel IV., in: La diplomatique urbaine en Europe au moyen age. Hrsg. Von Walter Prevenier und Thérese de Hemptinne, Leuven 2000, ISBN 9053509968, s. 217 – 227; DERS: Zur Nürnberger Alltagskommunikation mit der Reichzentrale unter Wenzel (IV.) bis zum Abfall im Jahre 1401, in: Regensburg, Bayern, Europa. Festschrift für Kurt Reindel zu seinem 70. Geburstag, Regensburg 1995, ISBN 3930480611, s. 321 – 334. 5 BŮŽEK, Václav: Říšské město Norimberk a české země v předbělohorské době, in: FBH, roč. 18, 1997, s. 19-90, ISSN 0231-7494; TÝŽ: Komunikace bez hranic. Mezi Norimberkem a českými zeměmi na sklonku předbělohorské doby, in: ĎaS, roč. 17, 1995, č. 6, ISSN 0418-5129, s. 11 – 14; TÝŽ: Zpravodajské cesty Norimerčanů do rudolfinských Čech, in: Cesty a cestování v životě

11

Česká královská města v raném novověku podrobila dlouhodobému zkoumání Jana Vojtíšková. V několika svých dílčích studiích zaměřila svou pozornost na styky měst Českého Brodu, Kolína a Nymburka v době předbělohorské a tyto dílčí studie6 se staly komparativním materiálem pro dizertační práci, jež později vyšla v knižní podobě.7 Dále se například oblasti jihočeského regionu věnuje hned několik autorů. Jedním z nich je Tomáš Sterneck zkoumající korespondenci mezi Českými Budějovicemi a Brnem v polovině 16. století.8 Korespondenci mezi Českými Budějovicemi a Soběslaví editovala Miroslava Ctiborová a zároveň analyzovala jedny z dochovaných českobudějovických register.9 Prameny nalézající se v jihočeských archivech se staly námětem práce Rudolfa Tecla,10 Vlastimila Svěráka11 nebo Víta Křesadlo.12 Do hledáčku českých badatelů se dostalo i město Rakovník. Vzácně dochovaná registra z první poloviny 16. století studiu podrobil Jan Černý. 13 Naproti

společnosti, BOBKOVÁ, Lenka – NEUDERTOVÁ (edd.), Ústí nad Labem, UJEP 1997, ISBN 807044-136-4, s. 183 – 189. 6 KRUMPHOLCOVÁ (=VOJTÍŠKOVÁ), Jana: Písemná komunikace královských měst v době předbělohorské. Korepondence z Nymburka do Českého Brodu, in: Historie ´98. Sborník prací z celostátní studentské vědecké konference, Praha, Scriptorium 2000, ISBN 80-86197-15-8, s. 73 – 109; TÁŽ: Komunikace kolínské a nymburské městské rady v době předbělohorské ve světle úřední korespondence, in: Vlastivědný sborník Polabí 34, Poděbrady: Polabské muzeum Poděbrady 2000, ISSN 0231-5769, s. 42 – 62; TÁŽ: Úřední korespondence královských měst v době předbělohorské (Komunikace mezi Českým Brodem, Kolínem a Nymburkem), Kuděj 4/1, 2002, s. 20 – 33, ISSN 1211-8109. 7 VOJTÍŠKOVÁ, Jana: Písemná komunikace mezi českými královskými městy v době předbělohorské: na příkladu Nového Města pražského a polabského pětiměstí, Praha: Skriptorium 2011, ISBN 978-8087271-33-9. 8 STERNECK, Tomáš: Z korespondence mezi Českými Budějovicemi a Brnem v polovině 16. století in: Brno v minulosti a dnes, roč. 18, Brno: Archiv města Brna 2005, ISBN 80-86736-01-6, s. 557 – 587. 9 CTIBOROVÁ, Miroslava: Korespondence mezi purkmistrem a radou města Českých Budějovic a purkmistrem a radou města Soběslavi, in: Táborský archiv 11, Tábor: Státní oblastní archiv v Třeboni, Státní okresní archiv Tábor ve spolupráci s Novou tiskárnou Pelhřimov 2002, s. 147 – 153, ISSN 0862-2892. 10 TECL, Rudolf: Styky Soběslavi a Tábora ve světle tzv. purkmistrovských účtů z let 1484 – 1526 a dalších soudobých písemností soběslavského městského archivu, in: Táborský archiv 11, Tábor: Státní oblastní archiv v Třeboni, Státní okresní archiv Tábor ve spolupráci s Novou tiskárnou Pelhřimov 2002, s. 109 – 138, ISSN 0862-2892. 11 SVĚRÁK, Vlastimil: Listy zaslané jihlavskou městskou radou do Tábora v letech 1574 – 1576, in Táborský archiv 10, Tábor: Státní oblastní archiv v Třeboni, Státní okresní archiv Tábor ve spolupráci s Novou tiskárnou Pelhřimov 2000 – 2001, s. 321 – 236, ISSN 0862-2892. 12 KŘESADLO, Vít: Jihlavská městská registra v letech 1573 – 1574, in: Západní Morava 1, 1997, s. 88 – 93, ISSN 1211-8931. 13 ČERNÝ, Jan: Službu svú vzkazujem, slovutné opatrnosti páni sousedé a přátelé naši milí (Registra odesílaných listů města Rakovníka z let 1534 – 1544 (1545)), in: Rakovnický historický sborník 7, 2006, s. 163 – 228, ISSN 1213-5879.

12

tomu Bohdan Zilynskij věnoval pozornost souboru misivů z léta roku 1620.14 Ani korespondenci menších poddanských měst nelze nezmínit. Registra západočeského města Chlumce nad Cidlinou v první polovině 17. století zkoumal Čestmír Pelikán15 a sousedské vztahy mezi městy Velkým Meziříčím a Velkou Bíteší sledoval Martin Štindl.16 Městskými registry a jejich rozboru se věnují také četné diplomové, respektive bakalářské práce.17 Historicky i čtenářsky přitažlivé téma je bezesporu osobní korespondence šlechty. Důkazem toho jsou díla starší generace historiků, na něž navazovaly generace pozdější a současné. Již v první polovině 19. století publikoval František Palacký

v Archivu

českém

příspěvek

o

dopisech

Viléma

z Pernštejna.18

Korespondenci pánů zubří hlavy se ve větším rozsahu věnoval František Dvorský.19 Z jeho pera vyšly příspěvky o dalších šlechtických rodech, jako byli Černínové20 14

ZILYNSKIJ, Bohdan: Soubor listů rakovnické městské rady z května až července 1620 (Nad zápisy jednoho svazku rakovnických městských register), in: Rakovnický historický sborník 3, 2002, s. 5 – 20, ISSN 1213-5879. 15 PELIKÁN, Čestmír: Registra městské korespondence města Chlumce nad Cidlinou z let (1610) 1614 – 1649, in: Sborník prací východočeských archivů 13, 2009, s. 131 – 162, ISSN 231-6307. 16 ŠTINDL, Martin: Velké Meziříčí a Velká Bíteš ve svazku sousedství. Každodenní komunikace poddanských měst v 17. století, in: Západní Morava 1, 1997, s. 3 – 19, ISSN 1211-8931. 17 Pro názornost jmenujme alespoň následující práce: WIMMROVÁ, Kateřina: Korespondence města Hradec Králové v roce 1590 ve světle městských register. Bakalářská práce. Fakulta humanitních studií Univerzity Hradec Králové, Hradec Králové 2007; SKŘIVANOVÁ, Veronika: Korespondence z Kutné Hory do Kolína v letech 1571 – 1588 ve světle městských register. Bakalářská práce. Fakulta humanitních studií UHK, Hradec Králové 2007. Z diplomových prací jmenujme: ĎURČANSKÝ, Marek: Nymburská registra z let 1629-1634. Diplomová práce. Fakulta humanitních studií UHK, Hradec Králové 1998; KRUMPHOLCOVÁ, Jana: Komunikace královských měst Českého Brodu, Kolína a Nymburka v době předbělohorské ve světle jejich úřední korespondence. Diplomová práce. Pedagogická fakulta UHK, Hradec Králové 2000; BROŽOVÁ, Renáta: Tzv. „žlutý“ kopiář města Brna za léta 1589-1590. Zhodnocení písemné produkce za rok 1590. (Postižení odrazu společenskopolitického a hospodářského dění v písemnostech městské rady). Diplomová práce. Filozofická fakulta Masarykovy univerzity, Brno 1991; KLIMEŠOVÁ, Kateřina: Tzv. „zelený“ kopiář města Brna za léta 1613-1614. Zhodnocení písemné produkce za rok 1614. (Postižení odrazu přípravy českého stavovského povstání v roce 1618 v písemnostech města Brna). Diplomová práce. FF MU, Brno 1989; ŠKRABALOVÁ, Ivona: Tzv. „červený“ kopiář města Brna z let 1615-1618. Zhodnocení písemné produkce za rok 1616. Diplomová práce. FF MU, Brno 1989; NAVRÁTIL, Ivo: Registra městské kanceláře na přelomu 16. – 17. století. Diplomová práce. FF MU, Brno 1976; KŘESADLO, Vít: Jihlavská česká městská registra v letech 1573 – 1574. Diplomová práce. FF MU, Brno 1996. 18 PALACKÝ, František (ed.): Psaní pana Viléma z Pernštejna od roku 1520, AČ, I, Praha 1840, s. 69137 a II, Praha 1841, s. 136-174. 19 DVORSKÝ, František (ed.): Dopisy pana Viléma z Pernštejna z let 1480-1521, in: AČ, XVI, Praha 1897, s. 1-72; TÝŽ (ed.): Listinář pana Viléma z Pernštejna 1304-1521, in: AČ, XVI, Praha 1897, s. 73 – 560 a XVII, Praha 1899, s. 1 – 283; TÝŽ (ed.): Dopisy pánův Jana a Vojtěcha z Pernštejna z let 1509-1548, in: AČ, XX, Praha 1902, s. 277 – 525. 20 DVORSKÝ, František (ed.): Zuzana Černínová z Harasova. Dopisy české šlechtičny z polovice 17. století, Praha: Eduard Valečka 1886; Korespondenci příbuzných Zuzany Černínové byla věnována následující publikace. TÝŽ: Mateř a dcera Zuzany Černínové z Harasova. Listy Alžběty Homutovny z Cimburka a Elišky Myslíkovny z Chudenic, Praha: F. Dvorský 1890. Korespondenci Zuzany Černínové z Harasova s jejím synem Humprechtem Černínem zpracoval KALISTA, Zdeněk (ed.): Korespondence Zuzany Černínové z Harasova s jejím synem Humprechtem Janem Černínem u Chudenic, Praha: Melantrich 1941.

13

nebo Žerotínové.21 František Hrubý22 podrobil zkoumání korespondenci moravského šlechtice Karla Staršího ze Žerotína a dva Žerotínovy dopisy pro francouzského krále Jindřicha editoval Victor-Lucien Tapié.23 Představitelce něžnějšího pohlaví Kateřině ze Žerotína věnovala Radka Tibitanzlová své obě studentské závěrečné práce.24 Nejednoho badatele druhé poloviny 20. století zaujal rod Rožmberků25 a jejich podrobná informační síť umožnila zkoumání korespondence celé řadě představitelů jihočeské historické školy.26

Naopak korespondenci ženské části

tohoto starobylého rodu se zabývala Anna Skýbová27 nebo August Sedláček.28 Petr Vorel zpracoval syntézu dalšího významného českého rodu a to Pernštejnů,29 mezi nimiž významnou manželskou dvojici tvořila Polyxena z Pernštejna a její druhý manžel Zdeněk Vojtěch Popel z Lobkovic. Jejich manželská korespondence se stala předmětem zájmu Pavla Marka.30 K novějším dějinám šlechtické korespondence přispěl svým článkem historik rodu Kinských, Aleš Valenta.31 Posuneme-li se po hierarchickém žebříčku od šlechty směrem nahoru, dostaneme se na pozici ve státě nevyšší, na pozici panovnickou. Písemné kontakty mezi panovníkem a jeho spolupracovníky jsou přínosný pramen k „velkým“ dějinám státu. Velké pozornosti ze strany badatelů se dostalo císaři Leopoldu I. Jeho 21

DVORSKÝ, František (ed.): Listy paní Kateřiny ze Žerotína, rozené z Valdštejna. I., II. díl, Praha: Česká akademie věd 1894, 1895; TÝŽ (ed.), Dopisy Karla st. ze Žerotína, in: AČ, roč. 27, 1904, s. 20 - 600. 22 HRUBÝ, František (ed.): Deset listů Karla staršího z Žerotína z let 1578-1633, Brno: tiskárna zemského úřadu v Brně 1936. 23 TAPIÉ, V. L. (ed.): Dva dopisy Karla staršího z Žerotína králi francouzskému, in: ČČH, roč. 32, 1926, č. 3, s. 582 – 584. 24 TIBITANZLOVÁ, Radka: Korespondence Kateřiny ze Žerotína. Bakalářská práce. PF UHK, Hradec Králové 2003; TÁŽ: Kateřina ze Žerotína, rozená z Valdštejna, na Třebíči a Červené Lhotě (1568 – 1637). Edice korespondence. Diplomová práce. FF UK, Praha 2006. 25 ŠIMEČEK, Zdeněk: Rožmberské zpravodajství o nových zemích Asie a Afriky, in: ČsČH 13, 1965, s. 428-443; TÝŽ: Počátky novinového zpravodajství v českých zemích, in: SH, roč. 18, 1971, 5-38; TÝŽ, Zprávy o Polsku a východní Evropě a úloha Vratislavi v českém zpravodajství 16.-17. století, Slezský sborník roč. 36, 1972, č. 70, s. 285-298, ISSN 0037-683; PÁNEK, Jaroslav: Poslední Rožmberkové. Velmoži české renesance, Praha, Panorama 1989. 26 BŮŽEK, V. – HRDLIČKA, (ed.).: Dvory velmožů s erbem růže. Všední a sváteční dny posledních Rožmberků a pánů z Hradce, Praha: Mladá fronta 1997, ISBN 80-204-0651-4, s. 62-70; BŮŽEK, V. – HRDLIČKA, J.: Rodinný život posledních pánů z Hradce ve světle jejich korespondence, OH 6, 1998, s. 145-272; BŮŽEK, V. – HRDLIČKA, J. – KRÁL, P. – VYBÍRAL, Z. : Věk urozených (Šlechta v českých zemích na prahu novověku), Praha; Litomyšl: Paseka 2002, s. 236-243, ISBN 80-7185-417-4. 27 SKÝBOVÁ, Anna: Listy Bílé paní Perchty, Praha: Panorama 1985. 28 SEDLÁČEK, August: Listy Perchty z Rožmberka, in: AČ, roč. 11, 1892, s. 241 – 280. 29 VOREL, Petr: Páni z Pernštejna: vzestup a pád rodu zubří hlavy v dějinách Čech a Moravy. Vyd. 2. Praha: Rybka Publishers 2012, ISBN 978-80-87067-21-5. 30 MAREK, Pavel (ed.): Svědectví o ztrátě starého světa. Manželská korespondence Zdeňka Vojtěcha Popela z Lobkovic a Polyxeny Lobkovické z Pernštejna, České Budějovice: Historický ústav Jihočeské univerzity 2005, ISBN 80-7040-804-9. 31 VALENTA, Aleš: Z korespondence českého šlechtice v 18. století. Listy Štěpána Kinského bratru Františkovi Ferdinandovi z let 1719 – 1720, in: SAP, roč. 56, 2006, s. 508 – 546, ISSN 0036-5246.

14

korespondenci analyzoval Zdeněk Kalista,32 jehož doplnil svým příspěvkem Petr Maťa.33 Leopoldův císařský vyslanec France Eusebius z Pöttingu ve svých dopisech popisuje politickou situaci na císařském dvoře a tento výchozí studijní pramen posloužil Ivo Cermanovi.34 Na základě rozsáhlého studia soudobé korespondence z let 1436 – 1526 vydal Petr Čornej výklad českých dějin.35 K dějinám Moravy po roce 1620 přispěl František Hrubý svou analýzou tehdejší písemné komunikace.36 K problematice korespondence neodmyslitelně patří také historie způsobu jejího doručování a jeho pozdějšího institucionalizování do podoby pošty.37 Na rozdíl od českého prostředí je v zahraniční literatuře téma korespondence zastoupeno v hojné míře.38

1.1 Literatura o Mladé Boleslavi V této kapitole autorka uvádí výběrové autory regionální literatury, kteří bezprostředně souvisí s předkládanou prací. První zmínky o městě Mladá Boleslav nalezneme již v nejstarších kronikách jako je Kronika česká Václava Hájka z Libočan nebo ještě starší kronika saského mnicha Widukinda.39 V polovině 17. století pak byla sepsána Kronika mladoboleslavská zachycující dějiny města od nejstarších začátků až do současnosti doby autora, kterým byl dlouholetý purkmistr

32

KALISTA, Zdeněk (ed.): Korespondence císaře Leopolda I. s Humprechtem Janem Černínem z Chudenic, Praha: Česká akademie věd a umění 1936. 33 MAŤA, Petr: Leopold I. a poslední Slavata. K osobní korespondenci panovníků raného novověku, in: Facta probant homines. Sborník příspěvků k životnímu jubileu prof. Dr. Zdeňky Hledíkové, Praha, Scriptorium 1998, ISBN 80-86197-00-X, s. 245 – 257. 34 CERMAN, Ivo: Systém stran na dvoře Leopold I. Politická organizace habsburských dvorů ve Vídni a Madridu ve světle korespondence císařského vyslance France Eusebia z Pöttingu. Diplomová práce, ÚSD FF UK, Praha 2000. 35 ČORNEJ, Petr (ed.): Království dvojího lidu. České dějiny let 1436-1526 v soudobé korespondenci, Praha, Odeon 1989. 36 HRUBÝ, František (ed.): Moravská korespondence a akta z let 1620 – 1636, I., Brno, Země moravskoslezská 1934, II. Brno, Země moravskoslezská 1937. 37 ČTVRTNÍK, Pavel - GALUŠKA, Jan - TOŠNEROVÁ, Patricia: Poštovnictví v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, Liberec, Knihy 555 2008, ISBN 978-80-86660-23-3; HLAVAČKA, Milan: Cestování v éře dostavníku. Všední den na středoevropských cestách, Praha, Argo 1996, ISBN 80-7203-015-9. 38 Výběrově zmiňme: BEHRINGER, Wolfgang: Im Zeichen des Merkur (Reichspost und Kommunikationsrevolution in der Frühen Neuzeit), Göttingen 2003; BURKHARDT, Johannes – WERKSTETTER, Christiane (Hrsg.): Kommunikation und Medien in der Frühen Neuzeit, München 2005; HEIMANN, Dieter – HLAVÁČEK, Ivan (Hrsg.): Kommunikationspraxis und Korrespondezwesen im Mittelalter und in der Renaissance, Padebornrn – München – Wien – Zürich 1998; HUNDSBICHLER, Helmut (Hrsg.): Kommunikation und Alltag in Spätmittelalter und früher Neuzeit, Wien 1992. 39 BENEŠ, Luděk (ed.): Mladoboleslavsko v proměnách času. Praha, Libri 1997, ISBN 80-85983-346, s. 50.

15

města a pozdější náboženský emigrant mistr Jiřík Kezelius Bydžovský.40 Celoživotním dílem katolického kněze, filologa a národního buditele Františka Novotného z Luže je Kronyka Mlado-Boleslavská od přijití Čechů do země České až do nynějších časů z počátku 19. století.41 Jmenované kroniky a další materiály z archivu se pak staly podklady pro modernější sepsání dějin města. Roku 1921 vydal boleslavský gymnaziální profesor, zakladatel a správce muzea František Bareš (1851-1924) dvoudílné Paměti.42 Dnes je toto dílo již zastaralé a to především proto, že byly objeveny nové archeologické nálezy měnící například dataci založení hradu. Bareš se věnoval i dějinám školství43 a architektuře.44 Svým dílem o mladoboleslavských pamětihodnostech přispěl k národní edici Soupis památek historických a uměleckých v království Českém od pravěku do počátku XIX. století.45 Bareš také knižně vydal ve stručné verzi tři boleslavská registra a to z let 1588, z námi zkoumaného roku 1589 a 1599. Podstatné je také dodat, že korespondence je transliterovaná pouze zlomkovitě. Autor v předmluvě uvádí, že provedl výběr dopisů tak, aby pokryl veškerá problémy, jež Mladou Boleslav sužovaly, a zároveň z ekonomických důvodů vynechal ta psaní, kde se obsah opakoval.

Příručka tedy nemůže sloužit jako primární zdroj, ale jen jako

kontrola pro lepší porozumění sdělení, pokud bylo písmo nesrozumitelné. Nutno ovšem dodat, že se i zde nachází chyby ve vlastních jménech nebo číselných údajích, tudíž badatel se musí spoléhat v maximální možné míře na své paleografické znalosti. Mezi další přední regionální badatele patřil Eduard Svárovský (1888 – 1977), který od počátku druhé světové války působil v archivu Mladé Boleslavi, kde se 40

Bydžovský část kroniky týkající se vzniku Mladé Boleslavi prakticky celou a beze změny převzal z Hájkovy Kroniky české, která se nezakládá na pravdě. Hájek tvrdí, že město založil Boleslav Mladý, bratr Boleslava Ukrutného, a proto se město jmenuje po něm a zároveň, že hora Hrobie, na níž později stál boleslavský hrad a kam byla přenesena osada z Podolce, se tak nazýval, protože se tam nacházelo tehdy pohřebiště. BENEŠ, Luděk (ed.): Mladoboleslavsko v proměnách času, Praha, Libri 1997, ISBN 80-85983-34-6, s. 50. 41 NOVOTNÝ Z LUŽE, František: Kronyka Mlado-Boleslavská od přijití Čechů do země až do nynějších časů, Praha 1822. 42 BAREŠ, František: Paměti města Mladé Boleslavě. I. a II. díl. Mladá Boleslav, Českomoravské tiskařské podniky 1921. 43 BAREŠ, František: Dějiny mladoboleslavského školství. Mladá Boleslav, T.V.Nesněry 1888. 44 TÝŽ: Museum v památném Sboru českobratrském. Mladá Boleslav, Vlastním nákladem, 1912; TÝŽ: Průvodce po Mladé Boleslavi a okolí. Mladá Boleslav, H. Pfeifer, 1920; BAREŠ, František – ANČIČKOVÁ, Marie – ČERNÝ, Jan: Starý hřbitov sv. Havla v Mladé Boleslavi. Zláštní výtisk z Arch. Památek (rok vydání neuveden). 45 BAREŠ, František: Soupis památek historických a uměleckých v království Českém od pravěku do počátku XIX. století. Praha, Archaeologická kommisse při Č. ak. císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění 1905.

16

soustavně věnoval studiu pramenů a stal se tak zakladatelem místního regionálního archivnictví. S tím také souvisí jeho literární počin Průvodce po fondech a sbírkách okresního archivu v Mladé Boleslavi.46 Historii města je pak věnovaný spisek Mladá Boleslav do bělohorské katastrofy, jenž je, vzhledem k roku vzniku, poplatný době.47 Současným nejvýznamnějším historikem je Karel Herčík (nar. 1936), který se kromě odborné archivní činnosti zaměřil především na popularizaci regionální historie velmi aktivní formou. Herčík dlouhodobě přispíval do místních periodik a během posledního desetiletí vydal i řadu publikací věnovaných mladoboleslavskému kraji, městům, vesnicím, památkám, hradům, zámkům, spolkům, průmyslovým závodům nebo významným osobnostem.48 Mimo literární činnost byl i od roku 1990 členem pedagogického sboru na místním gymnáziu a přednášel také na mladoboleslavské Univerzitě třetího věku. Ve volném čase pořádal tzv. Procházky městem, kde veřejnost zajímavou formou seznamoval s historií města. Archeologii

Mladoboleslavska,

respektive

v Pojizeří

se

věnuje

Jiří

Waldhauser.49 Jak se měnila česká města ve staletích, sleduje edice Zmizelé Čechy, do níž jedním svazkem přispěla historička Sylva Městecká.50 Mimo to také pátrala po etymologii názvů boleslavských ulic.51 Vzhledem k velkému archeologickému

46

SVÁROVSKÝ, Eduard: Průvodce po fondech a sbírkách okresního archívu v Mladé Boleslavi. Praha, KNV 1958. 47 TÝŽ: Mladá Boleslav do bělohorské katastrofy, Mladá Boleslav, redakce časopisu Mladoboleslavsko a Středočeské tiskárny 1958. 48 HERČÍK, Karel: Čtení o Mladé Boleslavi. 3. rozš. vyd., Mladá Boleslav, Kultura města Mladá Boleslav 2013, ISBN 978-80-260-4993-7; TÝŽ: MB: sborník ke 30. výročí vzniku pobočky České numismatické společnosti v Mladé Boleslavi, Mladá Boleslav, Česká numismatická společnost pobočka v Mladé Boleslavi 1985; TÝŽ: Boleslavica 68: sborník příspěvků k dějinám Mladoboleslavska, Praha, Středočeské nakladatelství pro ONV Mladá Boleslav 1969; TÝŽ: Procházky Mladou Boleslaví a okolím, Mladá Boleslav, Informační středisko města Mladá Boleslav 2004; TÝŽ: HERČÍK, Karel, Jan KRÁLÍK a Branislav DOUBEK: Mladá Boleslav: továrna ve městě - město v továrně:[historie města, krásy regionu, historie automobilky], Týnec nad Sázavou, Moto Public 2005, ISBN 80-239-5458-x; HERČÍK, Karel, Eva PEŠKOVÁ a Oldřich LIŠKA: Sochy a pomníky: Mladá Boleslav, Mladá Boleslav, Infocentrum Mladá Boleslav 2006; TÝŽ: Sedmdesát pět let Mladoboleslavského hokeje 1909-1984, Mladá Boleslav, TJ Auto Škoda 1984; TÝŽ: Dobrovice: 450 let městem, 1558-2008, Dobrovice, Město Dobrovice 2008, ISBN 978-80-254-1991-5; HERČÍK, Karel, Jiří DUFEK, Pavel FILIP a Vladislav KRÉDL: Malíři Mladoboleslavska, Mladá Boleslav, Statutární město Mladá Boleslav 2007. 49 WALDHAUSER, Jiří – Michal BUREŠ: Archeologická tajemství Mladé Boleslavi, Liberec, Knihy 555 2009, ISBN 978-80-86660-29-5; WALDHAUSER, Jiří – Lubomír KOŠNAR: Archeologie Germánů v Pojizeří a v Českém ráji. Praha, Libri 1997, ISBN 80-85983-35-4. 50 MĚSTECKÁ, Sylva: Mladá Boleslav. Praha – Litomyšl, Paseka 2011, ISBN 978-80-7432-094-1. 51 MĚSTECKÁ, Sylva. Boleslavský uličník, Vyd. 3., Mladá Boleslav, Muzeum Mladoboleslavska 2008, ISBN 978-80-254-6285-0.

17

nálezu z roku 2006 nesmíme ve vztahu k městu zapomenout zmínit Jednotu bratrskou, která je nedílnou součástí dějin města.52

2 Charakteristika městských knih Mezi nepočetnější písemnosti, které ukrývají naše archivy, patří spolu se spisovým materiálem městské knihy. Definujeme je jako „knihy, které byly zřízeny a vedeny pro právní a správní potřeby a) měst i b) jednotlivých měšťanů různými orgány městské správy.“53 Jejich geneze spadá do 14. století, z něhož pochází nejstarší dochovaná městská kniha.54 Chronologicky navazují na listinná pořízení, ale bylo by chybou předpokládat, že listiny byly jen předstupněm městských knih. Vývoj městské administrativy byl ovlivněn rozvojem měst po husitských válkách, kdy zaznamenáváme nabývání listinného materiálu. Evidujeme také vznik tzv. listu zavřeného, jenž vyhovoval nově vzniklým požadavkům měst, aby obsah nebyl veřejně přístupný. Jeho předchůdcem byl dekret neboli otevřený list, jehož funkcí bylo seznámit širokou veřejnost s daným sdělením. Mezistupeň mezi listinami a městskými knihami se, v diplomatickém slova smyslu, staly tzv. autentické manuály. Do nich povinně zaznamenávali písaři údaje o proběhlém úředním jednání.55 Městské knihy vzniklé na našem území do 16. století lze z pohledu diplomatiky rozčlenit do skupin podle oborů městské správy. Prvním typem jsou

52

V roce 2006 objevili dělníci pracující na rekonstrukci bývalého kláštera Na Karmeli dvě dřevěné truhličky obsahující 500 pergamenových a papírových listů – korespondenci, účetní doklady, spisy vedení bratrské školy, hlavně seniora/biskupa českobratrské církve Matouše Konečného z prvních dvou desetiletí 17. století. Tyto písemnosti byly neporušené, téměř v perfektním stavu, přestože zažily několikeré stavební úpravy budovy. Mezi korespondencí se nachází i dopisy čelných představitelů tehdejšího politického života, například Václava Budovce z Budova, Petra Voka z Rožmberka, Kašpara Kaplíře ze Sulevic a dalších. Dopisy obsahují také soupisy členů Jednoty, seznamy učitelů, účty za různé práce a služby, rozvrhy služeb kněží při církevních obřadech a mnoho dalšího. Na základě těchto objevů vyšlo několik odborných prací, viz HERČÍK, Karel: Čtení o Mladé Boleslavi. 2. rozš. vyd., Mladá Boleslav, Kultura města Mladá Boleslav 2013, ISBN 978-80-260-4993-7, s. 111. Další práce na toto téma, např.: SIMON, Karel: Sociální postavení členů jednoty bratrské v Mladé Boleslavi na počátku 17.století. DP. FF UK, Praha 2012; JUST, Jiří: Archiv Matouše Konečného, sv. I., „Hned jsem k Vám dnes naschvalí poslíka svého vypravil“. Kněžská korespondence Jednoty bratrské z českých diecézí z let 1610 – 1618., Praha, Scriptorium 2011, ISBN 978-80-87271-32-2; RŮČKOVÁ, Markéta: Archiv Matouše Konečného, sv. II., „Studium a korespondence kněžského dorostu Jednoty bratrské v letech 1610-1618: „poslušenství synovské vzkazuji Vám, můj nejmilejší pane otče“, Praha, Scriptorium 2014, ISBN 978-80-87271-90-2. 53 ŠEBÁNEK, Jindřich – HLEDÍKOVÁ, Zdeňka – FIALA, Zdeněk, (kol.): Česká diplomatika do r.184. 2. dopl. vyd., Praha, SPN 1971, s 169. 54 První zmínky o městské knize se vážou k Praze na počátku 80. let 13 století. Je to nepřímá zpráva, uvedená v jedné z formulí sbírky Tobiáše z Bechyně. Tamtéž. 55 Tamtéž, s. 160 – 165.

18

knihy pamětní, kam zaznamenávala menší městečka v zásadě všechny zápisy bez ohledu na typ. Druhým příkladem jsou knihy městské správy, do nichž patří knihy privilegií a finanční, mezi které se řadí i berní nebo účetní rejstříky. K tomuto typu se řadí i různé kancelářské knihy jako byly například kopiáře, formuláře, registra a další. Do následující kategorie náleží knihy soudní a k poslednímu typu spadají knihy vzniklé a přenesené veřejnoprávní působností města, což značí knihy sirotčí.56 První mladoboleslavská městská kniha je doložená k roku 1471 a zápisy jsou smíšeného charakteru jak právní, majetkové, tak i například rozhodnutí městské správy nebo opisy důležitých listin. Postupem času se nejen specializovaly podle výše zmiňovaného dělení na jednotlivé oblasti městské správy, ale zároveň byly rozlišovány i barevně, jako například „knihy podolecké rudé, zápisní prostřední.“57 Korespondence v městské kanceláři je dvojího druhu – příchozí a odchozí. Pro první jmenovaný typ byly určené kopiáře, pomocné kancelářské knihy, do nichž byly opisovány zpravidla v plném znění všechny došlé listiny a jiné písemnosti. Kopiáře mohly být různě strukturovány například chronologicky nebo podle hierarchie autorů apod. Opakem jim potom byla registra58 shromažďující vydaný materiál. Také je lze dělit a to z hlediska funkce na všeobecná a speciální. Všeobecná, jak již název napovídá, evidují vše bez rozdílu a druhý podtyp rozlišoval písemnosti například podle jazyka, teritoria nebo obsahu. Stupeň specializace register také odpovídá úrovni vyspělosti kanceláře. Zpravidla v registrech nalezneme ještě jiný diplomatický materiál, než pouze koncepty či opisy listů, jako byly například listy zachovací, mocné nebo fedrovní. Výjimkou nejsou ani zápisy o dlužných částkách za odkoupené zboží nebo potvrzení o výši dluhu. Toto dělení nebylo vždy tak striktní, nalezneme i knihy smíšené obsahující materiál došlý i vydaný. V praxi se tyto dva pojmy často zaměňují, jako je tomu například u kopiářů olomouckých biskupů. Přestože to jsou ve skutečnosti registra.59

56

ŠEBÁNEK, Jindřich – HLEDÍKOVÁ, Zdeňka – FIALA, Zdeněk, (kol.): Česká diplomatika do r.184. 2. dopl. vyd., Praha, SPN 1971, s. 169 – 174. 57 BENEŠ, Luděk (ed.): Mladoboleslavsko v proměnách času, Praha, Libri 1997, ISBN 80-85983-346, s. 81. 58 Pod pojmem registra také rozumíme knihy evidující městské účty a počty. 59 ŠEBÁNEK, Jindřich – HLEDÍKOVÁ, Zdeňka – FIALA, Zdeněk, (kol.): Česká diplomatika do r.184, 2. dopl. vyd., Praha, SPN, 1971, s. 23.

19

2.1 Diplomatický rozbor Notuláře Tato diplomová práce se zabývá rozborem Notuláře posélacích listů z roku 1589 uloženém ve Státním okresním archivu v Mladé Boleslavi.60 Nutno podotknout, že cílem této práce není formální rozbor použitého pramene, nýbrž jeho obsahová stránka, proto je jeho formální diplomatický rozbor pouze základní. Notulář je papírový kodex se šitou vazbou o rozměrech 33cm na výšku a 23cm na šířku. Z důvodu nepříznivých podmínek během archivace nedisponuje Notulář původními deskami. Jak bylo běžnou archivní praxí, stávající desky byly vytvořeny z listu pravděpodobně latinského kancionálu a jsou zcela jistě mladšího data. Na horní straně desek je napsáno Notulář listů posélacích léta 1589 a archivní signatura. Z vnitřní strany se nachází nalepená poznámka o dřívější signatuře a nahoře na stránce je vepsaná poznámka Prohlédl Fr. Dý. 1882. Popsaných folií čítá Notulář přesně 183 a za nimi se nachází ještě 7 volných čistých listů. Folia jsou očíslovaná, avšak číslování je zřetelně z pozdější doby než zápisy. Zápisy doplňuje i několik listů později vlepených, které jsou bez foliace. Kniha je psaná převážně česky, ale nachází se v ní 8, respektive 9 dopisů v němčině.61 Všechny tyto dopisy, kromě jednoho, mají adresu a účel určení česky.62 Časový interval zachycený v korespondenci je mezi 1. 1. až 20. 12. 1589. Forma zápisů je téměř shodná. Zápisy směřovaly konkrétním městským radám nebo jednotlivcům (např. Moudrým a opatrným pánům purkmistru a radě Nových Benátek nad Jizerou; urozenému panu panu Hendrychovi z Vartmberka na Kamenici a Zvířeticích,63 dědičnému šenku království českého64 atp.). Vedle adresy se nachází také číslo jednotlivých dopisů, které usnadňuje orientaci v celém textu. Podle číslování jednotlivých psaní jich Notulář obsahuje 441. Tento počet však není finálním, protože k němu musíme také započítat tzv. příležitá psaní, neboli vlastní písemné žádosti obyvatel, jež nenesly žádné číselné označení. Jak bylo již zmíněno výše, vyskytují se v Notuláři i jiné písemnosti diplomatického charakteru, pro příklad jmenujme list fedrovní, mocný, zachovací nebo přiznávací list. 60

Státní okresní archiv Mladá Boleslav, archiv města Mladá Boleslav, Notulář listů posélacích léta 1589. 61 Jeden misiv je zapsán v obou jazycích. SOkA, AMMB, Notulář listů posélacích léta 1589, fol. 39r a 40v. 62 Tamtéž, fol. 2r, 29r, 29v, 30r, 30v, 40r, 40v, 47r, 47v, 59r, 59v, 60r, 178r, 178v, 179v, 180r, 180v. 63 Tamtéž, fol. 10v. 64 Tamtéž, fol. 11r.

20

Text se vyskytuje na jednotlivých foliích z obou stran. Doplňuje ho v některých případech poznámka nebo vpisek buďto po straně mezi textem a koncem listu, kde se nacházelo ještě volné místo, nebo vepsaný mezi řádky. Jednotlivé listy jsou bez filigránu a jiných zdobných prvků. Z dopisů a sekundární literatury víme, že jako písař ve sledovaném roce pracoval Jan Jerman,65 avšak písmo je několikerého druhu. V kanceláři tedy Jerman s největší pravděpodobností nepracoval sám. Hádat kolik osob do registra zapisovalo, by bylo jen spekulativní. V jednom případě se dokonce písmo mění během textu.66 Informace, jak fungoval písař v městské kanceláři v praxi, se nám z pramenů bohužel nedochovala. Co však s jistotou určit můžeme, je typ použitého písma. Je jím české novogotické písmo kurzívní, příznačné pro české poměry v 16. století.67

65

SOkA, AMMB, Notulář listů posélacích léta 1589, fol. 28v. Jan Jerman tuto činnost vykonával v letech 1577 – 1592. Předtím se živil jako učitel v bratrské škole. Viz předmluva vlastního textu v: BAREŠ, František: Listy, úřední korrespondence, m. Boleslava Mladého z l. 1588, 1589, 1599, Mladá Boleslav, Nákladem vlastním 1916. 66 SOkA, AMMB, Notulář listů posélacích léta 1589, fol. 134v. 67 Více o české novogotické kurzívě KAŠPAR, Jaroslav: Úvod do novověké latinské paleografie se zvláštním zřetelem k českým zemím. Svazek I., Praha 1975, s. 91 – 92.

21

3 Historie Mladé Boleslavi 3.1 Páni z Michalovic Město Mladá Boleslav leží na ostrohu nad řekou Jizerou, jehož dominantou je středověký hrad založený v druhé polovině 10. století. Zda toto osídlení neslo název Boleslav po Boleslavu I. nebo II., není podle historiků zcela jisté.68 V podhradí neboli na Podolci již v té době existovala řemeslnická a kupecká osada, kterou získal okolo poloviny 13. století příslušník rodu Markvarticů Jaroslav z Hruštice.69 Rod Markvarticů se uchytil nejen na Boleslavsku, ale získal pod svou správu také území na severu a severovýchodě Čech.70 Z rozrodu Markvarticů vyšly významné šlechtické rody, jako byli Michalovicové, páni ze Zvířetic, z Lemberka, z Vartemberka či páni z Valdštejna.71 Podolecká osada přerostla svou původní funkci – zásobovat hrad a postupně získala několik málo městských práv (například konání pravidelných týdenních trhů nebo vybírání cla).72 Na počátku 14. století se dostala do držení pánů z Michalovic. Klíčovým rokem v dějinách sídliště je rok 1334, kdy Jan řečený Ješek z Michalovic vydal privilegium, v němž přenesl dosavadní tržní osadu z „místa přirozeného“73 (Podolec) na ostroh (hora Hrobí), do předhradí boleslavského hradu.74 Listina se týká kromě vlastního přemístění města také hospodářských, majetkových

a

správních

oblastí.

Privilegiem

udělil

Ješek

z Michalovic

Boleslavským také všechna práva, kterými se řídilo královské město Nymburk,75 68

J. Žemlička upozorňuje, že tzv. přemyslovská jména nemusí pocházet od zakladatelů měst. Podle něj nemusel Boleslav I. nově založený hrad nazvat svým jménem. Žemlička zastává hypotézu, že město patří k „přemyslovským“ jménům a pojmenoval až Břetislav I. po Boleslavu III. či II.; Viz: ŽEMLIČKA, Josef: K dotváření hradské sítě za Břetislava I. „Přemyslovská“ jména v názvech českých a moravských hradišť, in: Historická geografie, roč. 28, 1995, č. 1, s. 27–47. 69 BENEŠ, Luděk, et al: Mladoboleslavsko v proměnách času. Praha, Libri 1997, ISBN 80-85983-346, s. 60. 70 O Markvarticích podrobněji WALDSTEIN-WARTENBERG, Berthold: Markvartici. Praha, Klub pro českou heraldiku a genealogii 2000, ISBN 80-902448-5-8. 71 BENEŠ, Luděk, et al: Mladoboleslavsko v proměnách času. Praha, Libri 1997, ISBN 80-85983-346, s. 52. 72 Tamtéž, s. 60 73 V listině stojí: „…město naše, kteréž se Boleslav Mladá jmenuje z místa přirozeného přenesli jsme a položili na horu, kteráž se vůbec Hrobích jmenuje“. HERČÍK, Karel: Čtení o Mladé Boleslavi. 2. rozš. vyd., Mladá Boleslav: Kultura města Mladá Boleslav, Infocentrum Mladá Boleslav 2010, ISBN 97880-254-8459-3, s. 156. 74 Tamtéž. 75 Nymburskými privilegii se řídilo i několik dalších měst jako byla například Bělá pod Bezdězem. O privilegiích Bělé více ŠIMÁČEK, Ferdinand: Paměti města Bělé pod Bezdězem, 2. Vyd., Bělá pod Bezdězem, Tiskárna Čistá 2000, s. 37.

22

vyjma těch výsad, jež může udělit jen panovník. Zároveň obyvatelům dědičně prodal 30 masných (řeznických), 24 chlebných, 12 soukenických a 20 ševcovských krámů. To vše za částku 30 kop grošů. K tomu jim navíc propůjčil várečné právo, městu daroval dvě louky a prodal část další nacházející se u Michalovic. Tehdejšímu rychtáři Jindřichovi a jeho synům prodal do dědičného držení městskou rychtu s třetinou soudních důchodů, se svobodným dvorem (pozdější radnicí) a krčmou.76 Z této listiny vyplývá několik faktů, především to, že Mladá Boleslav byla městem již před svým přenesením.77 Obsah listiny také dokládá majetnost obyvatel žijících na Podolci. Byli natolik zámožní, že si mohli dovolit zakoupit od Jana z Michalovic hospodářské výsady. Jejich majetnost však nesmíme přeceňovat, protože jiné výsady jim vrchnost darovala nebo propůjčila. Dalším nepominutelným faktem je, že měla Mladá Boleslav již v té době svou správu – rychtáře, který si odkoupil dědičnou rychtu. Přesun města měl jistě svá opodstatnění, přestože důvody k přemístění nejsou v listině uvedeny. Podmínky pro rozvoj městečka na Podolci nebyly příliš vhodné. Poloha blízko u řeky znamenala časté povodně, stísněný prostor v podhradí neumožňoval další rozšíření města a otevřený prostor neposkytoval žádnou přirozenou ochranu.78 Dle Karla Kuči je ztotožnění městečka na Podolci a Mladou Boleslaví pouhou hypotézou, jejíž hlavní oporu tvoří formulace v listině. Tvrdí také, že „hora Hroby“ před rokem 1334 osídlena nebyla. Tato teze je však již vyvrácena archeologickými nálezy. Nadto Kuča přichází s domněnkou, že „místem přirozeným“ nemusel být Podolec, ale prostor pozdějšího Nového města. Neexistují žádné pramenné důkazy ze 14. nebo pozdějšího století, které by „starou“ Boleslav připomínaly v místě Podolce (ovšem ani nikde jinde). Podolec nikdy v městských privilegiích nefiguruje jako „staré město“ nebo podobně, ale jako předměstí. Tyto skutečnosti však nemůžeme považovat za důkaz interpretace. Podstatný je urbanistický rozvoj města po translaci na výhodnější místo.79 Podobu nově přeneseného města určil trojúhelníkový prostor bývalého hradiště, kde na jeho

76

KNM, IG 21, Sborník Adama Tesacia Brodského, s. 120 r, srov. HERČÍK, Karel: Čtení o Mladé Boleslavi, 2. rozš. vyd., Mladá Boleslav: Kultura města Mladá Boleslav: Infocentrum Mladá Boleslav 2010, ISBN 978-80-254-8459-3. 77 Poslední archeologické průzkumy potvrdily, že ostroh „Hrobie“ byl před rokem 1334 osídlen několika domy a nacházela se zde také kaple sv. Vojtěcha,77 nebylo to tedy pouze pohřebiště. WALDHAUSER, Jiří: Archeologická tajemství Mladé Boleslavi, Liberec, Knihy 555 2009, s. 14. 78 HERČÍK, Karel: Čtení o Mladé Boleslavi, 2. rozš. vyd., Mladá Boleslav, Kultura města Mladá Boleslav: Infocentrum Mladá Boleslav 2010, ISBN 978-80-254-8459-3, s. 157. 79 KUČA, Karel: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, 4. díl, Ml-Pan, Praha, Libri 2000, ISBN 80-85983-16-8, s. 43.

23

jižní, nejlépe chráněné straně, stál zpustlý hrad chráněný příkopem a hradbou. Na protilehlé straně se nacházel kostel a mezi ním a náměstím stálo několik domů. Boleslav tedy tvořilo klínovité náměstí s pár uličkami.80

Konec 14. století přinesl

městu nebývale velký hospodářský rozvoj a to především díky privilegiu Václava IV.,81 který obyvatelům udělil právo pořádat osmidenní bartolomějské trhy.82 Mladá Boleslav se tak stala centrem v oblasti středního toku Jizery. Měla také vlastní správu – v čele stál rychtář a jemu byla podřízena dvanáctičlenná rada. Zdrojem obživy většiny obyvatel bylo zemědělství, řemeslo bylo pouze doplňkovou činností.83 Nicméně tento rozkvět byl pozastaven nadcházející husitskou revolucí. Husitské války rozdělily obyvatelstvo na dva tábory – katolíky a kališníky. Boleslavská vrchnost Michalovicové byli katolíky, stáli tudíž na straně Zikmunda Lucemburského, avšak obyvatelé města se přidali ke straně podobojí.84 Majitel města Jan z Michalovic si chtěl naklonil své poddané a udělil jim právu kšaftu85 a odúmrti86 po vzoru práv města Nymburka.87 Situace se ještě víc přiostřila, když město vypovědělo své vrchnosti poslušnost a otevřelo husitům brány města. Mladá Boleslav získala práva svobodného města a stala se součástí táborského městského svazu.88 Tento stav vyřešil až syn Jana z Michalovic, Petr. Roku 1436 na Bezdězu vydal listinu, kterou uzavřel smír s městem. Obyvatelům byla přiznána náboženská svoboda, směli

80

BENEŠ, Luděk, et al.: Mladoboleslavsko v proměnách času, Praha, Libri 1997, ISBN 80-85983-346, s. 63. 81 Latinský originál ČELAKOVSKÝ, Jaromír: Codex iuris municipalis II, Praha, Tiskárny Dr.Edv. Grégra 1895, s. 827. Privilegium trhu získala od Václava IV. roku 1401 také Bělá pod Bezdězem, trh začínal na svatodušní úterý a trval 10 dní ŠIMÁČEK, Ferdinand: Paměti města Bělé pod Bezdězem, 2.vyd., Bělá pod Bezdězem, Tiskárna Čistá 2000, s. 267. Podobnou cestou jako Mladá Boleslav získaly právo trhu i Benátky nad Jizerou. Původní vesnice ležela na břehu Jizery u obchodní stezky z Prahy do Lužice a počátkem 14. století se stala hrazeným městečkem s právem trhu. BENEŠ, Luděk, et al: Mladoboleslavsko v proměnách času, Praha, Libri 1997, ISBN 80-85983-34-6, s. 64. 82 Právo pořád trhy měla již osada na Podolci a to od roku 1318, kdy ho získal darem od Jana Lucemburského její majitel, Beneš z Michalovic. Tamtéž, s. 60. 83 Tamtéž, s. 64. 84 HERČÍK, Karel: Čtení o Mladé Boleslavi, 2. rozš. vyd., Mladá Boleslav, Kultura města Mladá Boleslav, Infocentrum Mladá Boleslav 2010, ISBN 978-80-254-8459-3, s. 16. 85 Právo kšaftu znamenalo možnost sepsat poslední vůli a komukoliv odkázat majetek. 86 Právo odúmrti měl panovník, kterému připadal všechen majetek, když zemřelý nezanechal dědice. O právu kšaftu a odúmrti WINTER, Zikmund: Kulturní obraz českých měst. Život veřejný v 15. a 16. Věku, I. díl, Praha, Matice česká 1890, s. 14. 87 O přesném znění původní listiny můžeme jen spekulovat, protože se nedochovala. Její obsah pochází z originálu konfirmace této listiny Ctiborem Tovačovským z Cimburka z roku 1493. ČELAKOVSKÝ, Jaromír.: Codex iuris municipalis regni Bohemiae III, Praha, Tiskárny Ed. Grégra 1895, s. 1179.

24

svobodně vyznávat víru podobojí. Petr se listinou dovolává na totožné privilegium, které udělil Zikmund Lucemburský pražským městům.89 Už za husitských válek z Mladé Boleslavi uprchli téměř všichni katolíci a díky Michalovicovu privilegiu jejich majetek připadl městu. Ti zbývající měli možnost buď přestoupit na víru podobojí, jinak se na základě listiny museli z města vystěhovat.90 Skladba obyvatelstva se oproti době před husitskými válkami změnila. Všichni bez výjimky vyznávali kališnickou víru. Od roku 1436 také směli být do města přijímáni pouze kněží podobojí, definitivně tak zmizel katolický klérus. Výsada Petra z Michalovic je důkazem, jak moc vzrostla váha českých měst během husitských válek. Páni z Michalovic museli udělat značné ústupky, aby se mohli vrátit zpět k moci. Město, zpustošené dlouhými boji, převzal pod svoji správu poslední pán z Michalovic – Jindřich Kruhlata. Aby se město hospodářsky pozvedlo, vydal roku 1443 listinu, kterou obyvatelům udělil právo skladu soli, jež mělo do městské pokladny přivést tak potřebné finance.91 Jindřich se roku 1468 účastnil bitvy u Turnova, kde byl zraněn a zranění následně podlehl a tím rod Michaloviců vymřel po meči.92

3.2 Tovačovští z Cimburka Celé michalovické panství: Mladá Boleslav, Brandýs nad Labem a hrad Bezděz, připadlo Jindřichově sestře Magdaléně, provdané za vojenského hejtmana, zemského sudího a nejvyššího komorníka Království českého, Jana jinak Jaroše Tovačovského z Cimburka. Po smrti Magdaleny připadl majetek pánů z Michalovic právě Janovi.93 Podporoval město nejen tím, že ihned potvrdil všechny výsady, jež v minulosti obyvatelé získali, ale zároveň rozšiřoval jejich pravomoci a i například

89

ČELAKOVSKÝ, Jaromír: Codex iuris municipalis III, Praha, Tiskárny Dr. Edv. Grégra 1895, s. 216. 90 Tamtéž, s. 136. 91 SVÁROVSKÝ, Eduard: Mladá Boleslav do bělohorské katastrofy, Mladá Boleslav, Mladoboleslavsko 1958, s. 35. 92 BERAN, Zdeněk: Poslední páni z Michalovic, České Budějovice, Veduta 2010, ISBN 978-8086829-56-2, s. 122. 93 Přesný rok úmrtí Magdaleny není znám, víme však, že to bylo záhy po roce 1468, ne později než 1476, kdy druhou manželkou Jana Tovačovského z Cimburka byla Johanka z Krajku. NOVÁKOVÁ, Stanislava: Krajířové z Krajku, České Budějovice, VEDUTA 2010, ISBN 978-80-86829-51-7, s. 75.

25

pozemkové vlastnictví. Dokazuje nám to listina z roku 1480, kdy vyměnil s městem pozemek ležící mezi Klenicí a Jizerou za dva rybníky.94 S rodem Tovačovských z Cimburka je také spojen příchod Jednoty bratrské do Mladé Boleslavi95 a nastává tak od poloviny 15. století doba její největší slávy. Dvoutisícové městečko mělo své centrum obklopené hradbami, za kterými se nacházela předměstí – budoucí Nové město, Podolec a Pták ležící v údolí řeky Jizery. Obyvatelé živící se řemeslem se sdružovali v ceších. Největší z nich tvořili soukeníci, pekaři spolu s mlynáři a perníkáři byli sdruženi do společného cechu a dalším velkým cechovním sdružením byli ševci a koželuhové. Výnosy z trhů plnily městskou pokladnu a na základě toho mohly být postupně přestavovány dřevěné domy na kamenné. Středověké řazení domů je patrné na Staroměstském náměstí i dnes. Úzké dvoupatrové domy poskytovaly řemeslníkům nebo obchodníkům v přední části domu provozovat své řemeslo. V zadní části se nacházely dílny a chlévy. Majitel domu bydlel v patře a jeho část sloužila i jako výměnek pro staré rodiče nebo zde spávala čeleď.96 Majitel města Jan Tovačovský ovdověl a jeho druhou manželkou se stala Johanka z Krajku.97 Z manželství vzešel jediný syn, Adam. Po Janově smrti v roce 1483 nebyl jeho syn Adam stále plnoletý, a tak se stal správcem celého majetku Janův bratr, Ctibor Tovačovský z Cimburka. Přestože Ctibor sám nemohl spravovat

94

SVÁROVSKÝ, Eduard: Mladá Boleslav do bělohorské katastrofy, Mladá Boleslav 1958, s. 14. Podle A.Molnára přízeň Jednotě bratrské projevili manželé již v lednu 1476, kdy se Jan Tovačovský z Cimburka poprvé veřejně zastal Jednoty bratrské. Boleslavský děkan podobojí Václav uspořádal v kostele sešlost, která měla za účel pomluvit a zostudit Jednotu. Svědkem, který měl vylíčit vlastní zkušenosti v Jednotě - zlodějství a provozování temných zvyků, byl Jan z Teplic. Oba aktéři čekali, že se lidé díky hrůzným historkám přikloní na jejich stranu a Jednotu zavrhnou. Na její obranu vystoupil Jan Tovačovský z Cimburka a vypověděl Jana z Teplic z města. Boleslavští páni podpořili působení Jednoty ve městě některými privilegii. Roku 1496 syn Johanky z Krajku a Jana Tovačovského Adam daroval bratřím zpustlý minoritský klášter, který se stal jejich hlavním sídlem, a nesl biblický název podle svaté hory „Karmel“. Na Karmeli vznikla také první českobratrská tiskárna, později přenesená do domu na Podolci. S knihtiskárnou je také spojena osoba mistra Mikuláše Belhy či Kulhy (správná podoba jména není známá), zvaného Claudiana, boleslavského knihtiskaře a fyzika. Důležitou osobou v dějinách nejenom boleslavských bratří byl bratr Lukáš, který po studiích na utrakvistické univerzitě působil v Boleslavi, kde pečoval o několik málo stoupenců. S Lukášovým příchodem do města roku 1494 začíná duchoví i sociální záření boleslavských bratří v celé zemi. Stal se prvním bratrským biskupem a autorem autorem mnoha polemických a duchovních děl, z nichž četné z nich byly vytištěny právě v boleslavské tiskárně. MOLNÁR, Amedeo: Boleslavští bratří. Úvod s obrazem Mladé Boleslavě v sobě husitské napsal F.M. Bartoš, Kalich v Ústředním církevním nakladatelství. Komenského evangelická fakulta bohoslovecká v Praze 1952, s. 29. 96 BENEŠ, Luděk, et al.: Mladoboleslavsko v proměnách času, Praha, Libri 1997, ISBN 80-85983-346, s. 79. 97 O tomto rodu více: NOVÁKOVÁ, Stanislava: Krajířové z Krajku. Z Korutan do zemí České koruny. České Budějovice, VEDUTA 2010, ISBN 978-80-86829-51-7. 95

26

rozsáhlé statky,98 do historie města se zapsal hned několika činy. Na jeho žádost udělil obyvatelům roku 1493 Vladislav II. Jagellonský právo na druhý, tentokráte, koňský a dobytčí trh. Ten se pravidelně konal na Staroměstském náměstí a trval vždy osm dní od pondělí99 Nanebevzetí páně.100 Díky dvěma týdenním trhům bylo město v pravidelném spojení s okolními obcemi. Pro život obyvatel byla klíčová majetková svoboda – právo kšaftu a odúmrti. Listina, kterou Boleslav získala od Petra z Michalovic, během druhé poloviny 15. století podlehla (spolu s dalšími) zkáze a pán z Tovačova opět zažádal Vladislava II. Jagellonského o její obnovení. Nové privilegium bylo navíc rozšířeno o možnost odkázat majetek movitý i nemovitý nejenom mužskému, ale i ženskému příbuznému.101 Mezi další zničená privilegia patřilo například i právo mílové,102 které král obnovil.103 Díky laskavosti Tovačovských získala Jednota zpustlý minoritský klášter, který pomocí svých zámožných členů renovovala, a na jehož místě vznikl bratrský dům včetně hospodářství, špitálu, školy a tiskárny. Nazvali ho „Karmel“ podle stejnojmenné biblické hory. Úspěšnou mladoboleslavskou bratrskou tiskárnu vedl po nějakou dobu Mikuláš Klaudián, tvůrce první tištěné mapy Čech. Zajímavostí je, že jeho první vytištěnou knihou byl Nový Zákon.104

98

Byl příliš zaměstnaný politickou a úřednickou činností, proto zřídil hejtmanský úřad všech tovačovských statků v Čechách. Jako prvního hejtmana povolal do Boleslavi Jana Císaře z Hliníka, který obýval dům poblíž hradu, nazvaný pak po něm „Císařovský“ (dnes je to budova Templu KUČA, Karel: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, 4. díl, Ml-Pan, Praha, Libri 2000, ISBN 80-85983-16-8, s. 34. 99 Svárovský uvádí úterý, ale v pramenech je však pondělí. SVÁROVSKÝ, Eduard: Mladá Boleslav do bělohorské katastrofy, Mladá Boleslav 1958, s. 14. 100 ČELAKOVSKÝ, Jaromír: CIM II, Praha, Tiskárny Ed. Grégra 1895, s. 824. 101 ČELAKOVSKÝ, Jaromír: CIM III, Praha, Tiskárny Ed. Grégra 1895, s. 839. 102 O tom, kdo poprvé mílové právo městu udělil a kdy, jsem nenašla v pramenech ani sekundární literatuře žádné zmínky. Mladá Boleslav ho tedy pravděpodobně užívala od roku 1334 podle vzoru práv města Nymburka, který obnovené mílové právo získal od Jana Lucemburského roku 1327. Tuto doměnku potvrzuje i fakt, že Bělá pod Bezdězem získala mílové právo v roce 1337 při svém založení. ŠIMÁČEK, Ferdinand: Paměti města Bělé pod Bezdězem, 2.vyd., Bělá pod Bezdězem, Tiskárna Čistá 2000, s. 254. Nymburské mílové právo ČELAKOVSKÝ, Jaromír: CIM II, Praha, Tiskárny Ed. Grégra 1895, s. 252. Potvrzení mílového práva, viz ČELAKOVSKÝ, Jaromír: CIM III, Praha, Tiskárny Ed. Grégra 1895, s. 823 103 BAREŠ, František: Paměti města Mladé Boleslavě, Mladá Boleslav, Nákladem vlastním 1921, s. 24. 104 BENEŠ, Luděk, et al: Mladoboleslavsko v proměnách času, Praha, Libri 1997, ISBN 80-85983-346, s. 80.

27

3.3 Krajířové z Krajku Mladá Boleslav vlastnila od roku 1502 také právo vybírat mýtné ze všech vozů, jež pojedou do města, což přinášelo pravidelné peněžní dávky do městské pokladny.105 Téhož roku zemřel Adam Tovačovský, poslední příslušník tohoto rodu. Pravděpodobně podlehl nějaké nemoci, protože 20. února 1502 vydal listinu ve prospěch své matky, Johanky z Krajku. Uvedl v ní, že jí dluží 200 grošů českých a dluh musí být splacen až po jeho vlastní smrti a také jeho mužských dědiců. Pokud by se tak nestalo, měla Johanka právo ujmout se držby hradu a města Mladé Boleslavi, hradu a městečka Brandýsa nad Labem, hradu Hrubého Rohozce a poloviny městečka Turnova. Pokud by Adam zanechal pouze ženské dědice, měly mít s Johankou na těchto statcích rovnocenný podíl. Adam však žádné potomky neměl a pravděpodobně se vědělo, že je ani mít nebude. Dokument však musel mít přesnou právní formu, která převedla majetek, aby nebyl napadnutelný ze strany ze strany širšího příbuzenstva.106 Ovdovělá Johanka rozená z Krajku se kolem roku 1500 podruhé provdala a to za Jana ze Šelmberka a z Kosti, nejvyššího kancléře Království českého, nejvyššího komorníka v letech 1503-1508 a rovněž ochránce Jednoty.107 Johanka spolu s oběma manžely zasáhli do dějin města svou stavitelskou činností. Jan Tovačovský nechal přestavěl boleslavský hrad na pohodlnější sídlo, které se, krom malých změn ve své podobě, zachoval dodnes. Důkazem toho je Willenbergova rytina pocházející z roku 1602, kde se zřetelně rýsuje silueta panského sídla. Mezi další tehdejší dominanty města patřily bratrský sbor vystavěný v polovině 16. století nebo vodárenská věž vybudovaná již Adamem Tovačovským. Vodárna byla také součást majetku Krajířů a poplatky za vodu108 jim zajišťovaly konstantní příjem až do roku 1576, kdy ji za stálý plat přenechali městu.109

105

Listinu na žádost Adama Tovačovského Mladé Boleslavi udělil Vladislav II. Jagellonský. V právu je dále uvedeno, aby město vybrané peníze použilo na opravování mostů před Jizeru a Klenici. KNM, IG 21, Sborník Adama Tesacia Brodského, s. 131r. 106 NOVÁKOVÁ, Stanislava: Krajířové z Krajku, České Budějovice, VEDUTA 2010, ISBN 978-8086829-51-7, s. 80. 107 Tamtéž, s. 75. 108 Každý dům musel platit vodní dávku 3 groše každý rok na sv. Jiří. KNM, IG 21, Sborník Adama Tesacia Brodského, s. 129v. 109 NOVÁKOVÁ, Stanislava.: Krajířové z Krajku. České Budějovice, VEDUTA 2010, ISBN 978-8086829-51-7, s. 85.

28

Další výnosy putující pravidelně do krajířské pokladny bylo mýto a cla. Od 14. století byla Mladá Boleslav obehnána městským opevněním, do něhož se vstupovalo třemi branami – Pražskou, Klášterskou a trojitou Svatovítskou jinak zvanou Novoměstskou, na nichž byla zároveň vybírána cla.110 Mýtné se v Mladé Boleslavi vybíralo až od roku 1502,111 kdy pán města Adam Tovačovský z Cimburka zažádal Vladislava II. Jagellonského o povolení ho vybírat ze všech vozů, které pojedou do města. V listině je dále uvedeno, aby město vybrané peníze použilo na opravování mostů přes Jizeru a Klenici.112 Roku 1508 zemřel Jan ze Šelmberka a celý jeho majetek zůstal pouze v rukou Johanky. Nepříznivou atmosféru mezi šlechtou vyvolal Svatojakubský mandát Vladislava II., který zakazoval veškerou činnost Jednoty bratrské. Johanka mandát odmítla respektovat a otevřeně se postavila na stranu Jednoty tím, že jí roku 1511 obnovila výsady.113 Následkem těchto okolností se mezi šlechtou objevily tendence zabrat krajířovský majetek. Strategie hlavního iniciátora Albrechta z Kolovrat, v té době nejvyššího kancléře Království českého, byla oblehnout jeden z Johančiných hradů. Paní z Krajku však bleskově zareagovala, hrad vojensky obsadila a zároveň na její obranu vystoupili další příslušníci šlechty z Hradeckého, Litoměřického a Chrudimského kraje, což Albrechta donutilo rezignovat. Po jeho smrti v roce 1510 v útocích na Johanku pokračovala další dva roky zůstanuvší vdova, Kateřina z Kolovrat. Další spory s mladoboleslavskou paní se týkaly cel, která neoprávněně vybírali kolovratští úředníci.114 Johanka se s rozepří obrátila na zemský soud, kam se Kateřina z Kolovrat odmítla dostavit, „protože prý není povinna se zodpovídat kacířce.“115 Spor došel tak daleko, že „si paní z Krajku stěžovala u krále, který jí v roce 1512 vydal otevřený list, kde potvrdil její práva z titulu stavovské příslušnosti a stanovil, že má nárok se hájit proti bezprávím a pomluvám a kdyby s ní měl někdo spor, má ji řádně předvolat k soudu; naopak i ona může žalovat spornou stranu,

110

BENEŠ, Luděk, et al: Mladoboleslavsko v proměnách času. Praha, Libri 1997, ISBN 80-85983-346, s. 79. 111 O šest let později, v roce 1508, se Johanka z Krajku vzdala svého výsadního práva na výnosy z cel ve prospěch Boleslavi výměnou za povinnost opravovat cesty procházející skrz Michalovice, přes Boleslav až ke Kosmonosům. ČELAKOVSKÝ, Jaromír.: CIM III, Praha, Tiskárny Ed. Grégra 1895, s. 1064. 112 KNM, IG 21, Sborník Adama Tesacia Brodského, s. 131r. 113 MACEK, Josef.: Víra a zbožnost jagellonského věku, Praha, Argo 2001, ISBN 80-7203-265-8, s. 329. 114 NOVÁKOVÁ, Stanislava.: Krajířové z Krajku, České Budějovice, VEDUTA 2010, ISBN 978-8086829-51-7, s. 81. 115 Tamtéž.

29

protože je řádnou obyvatelkou země. Kdyby se ale podle zákonů země nechovala (dobře věděl o jejím vztahu k českým bratrům), může panovník své rozhodnutí změnit.“116 Johanka, unavená všemi spory, se rozhodla roku 1512 předat celé panství,117 které nemělo přímého dědice, do vlastnictví svého bratra Kunráta z Krajku,118 který byl také členem Jednoty.119 Okolnosti předání nejsou zcela jasné.120 Na listině z 10. srpna 1513 Johanka ve formě zápisu na 1000 kop grošů českých postoupila svému bratrovi Kunrátu Krajířovi z Krajku všechno své zboží – hrad v Mladé Boleslavi, poplužní dvory a město, pustý hrad Michalovice s dvorem a všechny vesnice, panství v Brandýse spolu se všemi tvrzemi a statky, a mnoho dalších.121 Kunrát jako nový pán na Mladé Boleslavi byl nakloněn Jednotě bratrské stejně jako předešlá boleslavská vrchnost. Potvrdil předešlá veškerá privilegia a vyzval dokonce příslušníky Jednoty bratrské, aby neslibovali poddanství nikomu, kdo nejprve nezaručí jejich náboženské svobody.122 Prameny nejsou příliš sdílné ohledně života obyvatel na začátku 16. století, ale zachovala se nám informace o neshodách z roku 1516, kdy Kunrát musel rozsoudit spor o vaření piva. Obyvatelé Starého města žádali pivní výsadu jen pro svou čtvrť, proti čemuž protestovali předměstští (budoucí obyvatelé Nového města)123 a obyvatelé z Podolce, protože požadovali totéž. Rozepři rozsoudil nařízením, aby obyvatelé z Podolce a předměstí vařili množství pivo jen pro svou potřebu, ne proto, aby ho prodávali. Kdo by tento příkaz dovolil porušit, musel by 116

NOVÁKOVÁ, Stanislava: Krajířové z Krajku, České Budějovice, VEDUTA 2010, ISBN 978-8086829-51-7, s. 82 117 Johanka se o tom, jak postupovat radila s radou starších Jednoty bratrské. Měla dilema, zda si majetek ponechat nebo se ho zcela vzdát. Toto rozhodování souviselo i jejím úmyslem stát se sestrou. Členové Jednoty si uvědomovali, že Johančin majetek jim poskytuje záštitu a nechali rozhodnutí na ní, ale doporučili jí, aby nedržela mnoho služebnictva a nezvala zbytečně moc hostů. Tamtéž, s. 82. 118 Na původních listinách je jeho jméno v podobě Kunrát, Nováková ho jmenuje jako Konráda. 119 Tamtéž, s. 84 120 Dle S.Novákové musí být podrobeny dalšímu bádání. Tamtéž, s. 82 121 Do jejího majetku, který předala Kunrátovi patřily domy, dvory a krčmy ve Staré Boleslavi, městečko Mečeříž, les Bor u Brandýsa nad Labem, dvory, most a mlýn ve Skorkově, městečko Čelákovice, tvrz a ves v Konětopech, pustou tvrz a ves Tuřice, ves Předměřice nad Jizerou a hrad Rohozec. Tamtéž. 122 Toto privilegium bylo tak významné, že si ho město nechalo potvrdit od purkmistra a rady spojených Měst Pražských. Roku 1536 vydal Kunrát vydal listinu, která byla na svou dobu velmi pokroková. Stanovil v ní, že čeští bratři mohou za současné a budoucí vrchnosti bydlet v Mladé Boleslavi, kde mohou svobodně provozovat svá řemesla a obchody aniž by se museli organizovat do cechů. Mělo to zabránit popíjení v hospodách, jež bylo často k vidění u ostatních cechů. Tamtéž, s. 84. 123 V privilegiích vždy vrchnost jasně rozlišovala obyvatele dle místa jejich bydliště. „Obyvatelé města“ byli ti, kteří žili uvnitř hradeb, „obyvatelé předměstí“ byli obyvatelé severně před hradbami (Předměstí bylo roku 1528 Ferdinandem I. právně ustanoveno jako Nové město a bylo součástí Mladé Boleslavi. Získalo svá živnostenská práva a dva trhy)

30

zaplatit pokutu a měl by zákaz vaření piva do konce života.124 Téhož roku v zimě vyvstaly nepokoje mezi obcí a řezníky, jež musel rozsoudit. Stejně jako v jiných městech se i v Mladé Boleslavi množily stížnosti na nepoctivost řemeslníků a obchodníků – na špatnou váhu, vysoké ceny, nekvalitní zboží. Kunrát proto ustanovil stálou komisi složenou z osmi měšťanů ze všech městských čtvrtí, která na řezníky dohlížela. Současně fungovala také jako jateční komise, protože jen s jejím povolením smělo být poráženo. Od tohoto nařízení pak bylo povinností řezníků dvakrát do týdne vyvěsit veřejně své maso, jehož váha musela být jednotná. Úřad a komise také ustanovily prodejní dobu. V případě neuposlechnutí hrozilo každému potrestání. Jestliže řezníci porušili řád, museli na svůj náklad zavolat huntýře,125 aby místo nich poráželi dobytek a prodávali maso a sami tak přišli o výdělek.126 Kromě správy vlastního panství se Kunrát aktivně účastnil politického dění v českých zemích. Od roku 1515 působil jako boleslavský hejtman a od dvacátých let 16. století se angažoval ve službách krále Ludvíka Jagellonského, stal se jeho nejvyšším komorníkem. Po jeho smrti 29. srpna 1526, se podílel na volbě nového panovníka a byl jedním z osmi pánů, kteří volili arciknížete Ferdinanda Habsburského.127 Po jeho smrti v roce 1542 se panství ujal jeho syn Arnošt, neméně oddaný Jednotě.128 Počátkem 40. let se však náboženské poměry v českých zemích zhoršovaly. Arnošt potvrdil obyvatelům města výsady svých předků a zároveň udělil českým bratrům zvláštním privilegiem rozsáhlé výsady a náboženské svobody. Bylo jim také dovoleno pohřbívat na všech boleslavských hřbitovech a bratrská víra byla rovnocenná vyznání podobojí. V roce 1546 začal Ferdinand I. pod záminkou ohrožení českých zemí svolávat zemskou hotovost, aby mohl táhnout do Saska pomoci svému bratru Karlu V. v bojích s protestantskými knížaty. Čeští stavové začali otevřeně vystupovat proti a i mladoboleslavský stav, který se sešel na stavovském sjezdu, se usnesl odepřít králi pomoc. V polovině září téhož roku Ferdinandovi písemně odeslali své námitky. Reakce panovníka na sebe nenechala 124

KNM, IG 21, Sborník Adama Tesacia Brodského, s. 138 v. Huntýři byli neplnoprávní řezníci, kteří přiváželi z okolí města dobytek či maso na prodej v tzv. huntech - vozících, kárách. 126 SOkA, AM MB, IBa 1, srov. SVÁROVSKÝ, Eduard: Mladá Boleslav do bělohorské katastrofy, Mladá Boleslav 1958, s. 26, HERČÍK, Karel: Čtení o Mladé Boleslavi, 2. rozš. vyd., Mladá Boleslav: Kultura města Mladá Boleslav: Infocentrum Mladá Boleslav 2010, ISBN 978-80-254-8459-3, s. 160 127 NOVÁKOVÁ, Stanislava.: Krajířové z Krajku. České Budějovice, VEDUTA 2010,ISBN 978-8086829-51-7, s. 80 128 Tamtéž, s. 94 125

31

dlouho čekat. Poté, co se vrátil z úspěšného tažení, sestavil soudní tribunál, který odbojné pány odsoudil. Mezi potrestanými ztrátou hrdla a majetku byl i Arnošt Krajíř. Díky zásluhám svého otce byl omilostněn, ale zabaven mu byl všechen majetek kromě boleslavského panství, které bylo prohlášeno manským, tj. majetkem, který mohl král přenechat komukoliv bez ohledu na dědičné vazby.129 Arnošt byl v domácím vězení na hradě v Mladé Boleslavi.130 Také Jednota bratrská byla perzekvována. Byla obnovena platnost svatojakubského mandátu, bratrské sbory byly zavřeny a na její hlavní představitele byly vydány zatykače. Arnošt Krajíř nebyl v takové pozici, aby si mohl dovolit ochranu Jednoty a vzepřít se vůli panovníka. Následkem toho mnoho členů jak z Mladé Boleslavi, tak z ostatních měst, odešlo do emigrace.131 Jako politické gesto, jež mělo ukázat poslušnost vůči panovníkovi, si můžeme vykládat jeho nařízení, aby mladoboleslavští přestoupili do konce roku 1547 buď k podobojím, nebo ke katolíkům. Až do své smrti v roce 1555 Arnošt svým jednáním napomáhal tajnému chodu Jednoty. Její působení přinášelo městu užitek a spolu s podporou Krajířů Mladá Boleslav hospodářsky i kulturně vzkvétala. Se svými třemi tisíci obyvatel patřila mezi nejlidnatější česká města.132 Od konce 15. století se zde postupně rozrůstala židovská komunita, jejíž členové sem přicházeli většinou ze Slezska a Polska. Vlastnili dvanáct domů na okraji Starého města, později si zbudovali synagogu a školu.133 Od poloviny 16. století nastává také stavební éra. Na dnešním Staroměstském byla postavena nová radnice zdobená sgrafitovou omítkou a vystavěn byl také nový kostel sv. Havla, kde se nacházela krajířovská rodinná hrobka. Podařilo se dokončit kostel Panny Marie, rozestavěný již od konce přecházejícího století, především díky darům

mecenášky

Kateřiny

Militké.

Kateřina

se

svou

aktivitou

řadí

k nejvýznamnějším ženám v historii města. S jejím jménem je spojeno například založení špitálu nebo literátského kůru. Její iniciativou byly zhotoveny dva 129

NOVÁKOVÁ, Stanislava.: Krajířové z Krajku, České Budějovice, VEDUTA 2010, ISBN 978-8086829-51-7, s.95. 130 Mnoho nadějí vkládal Arnošt i ostatní předáci odboje do nového českého panovníka Maxmiliána, který byl přijat českým sněmem za krále již roku 1549. Ihned se na něj obrátil a král mu roku 1551 udělil milost, díky níž se mohl pohybovat po celém panství do západu slunce. Tamtéž, s. 96. 131 Jeden z hlavních představitelů Jednoty bratrské Jan Augusta byl uvězněn a 16 let vězněn na Křivoklátě. 132 BENEŠ, Luděk, et al.: Mladoboleslavsko v proměnách času, Praha, Libri 1997, ISBN 80-8598334-6, s. 84. 133 HERČÍK, Karel: Čtení o Mladé Boleslavi, 2. rozš. vyd., Mladá Boleslav, Kultura města Mladá Boleslav: Infocentrum Mladá Boleslav 2010, ISBN 978-80-254-8459-3, s. 112.

32

kancionály zdobené pražským iluminátorem Janem Kantorem, jež dodnes patří k reprezentativním dílům svého druhu.134 Arnošt Krajíř v roce 1555 zemřel a zanechal po sobě čtyři syny: Konráda (IV.), Jiřího (III.), Karla a Adama (II.) a tři dcery: Barboru, Markétu 135 a Krescencii.136 Jeho synové, kterým odkázal svůj majetek v podobě nedílu, neměli jistotu, že jej získají. V roce 1576 se dvěma Krajířům – Karlovi a Adamovi (Jiří zemřel v roce 1566 a Konrád 1572) podařilo za 10 000 kop grošů českých odkoupit Mladou Boleslav do svobodného vlastnictví. Adam si polovinu z této sumy vypůjčil od své manželky Marty, rozené z Veselice. Nicméně tento krok se na konci 80. let ukázal jako zásadní chyba. Adamovy dlužní závazky připravily tento rod o veškerý majetek na Mladoboleslavsku. S nástupem Maxmiliána Habsburského na trůn vysvitla nová naděje na zlepšení náboženských poměrů v zemi, ne-li dokonce na zrovnoprávnění bratrské víry. Při zemském sněmu roku 1575 panovník ústně přijal Českou konfesi a zavázal se jí dodržovat, avšak jeho smrt v následujícím roce, tyto naděje pohřbila.137 Po smrti Karla Krajíře roku 1577 zůstal všechen majetek rodu v rukou Adama, který už neměl tak pevnou víru v Jednotu bratrskou jako jeho předci. Z Jednoty byl vyloučen nejen on sám, ale i jeho sestra Krescencie.138 Bylo evidentní, že tento rod pomalu ale jistě spěje ke svému konci. Dne 17. května 1588 odešel ze světa i poslední z mužských potomků Krajířů na Mladé Boleslavi. Během svého života pobýval převážně na nedalekém kosmonoském zámku a toto panství daroval své manželce Martě. Na stvrzení toho vše nechal již o pár let dříve vše zapsat do desek zemských, navíc k tomuto kroku nechal učinit i majetkové pořízení, díky němuž měla Marta od nového vlastníka Mladé Boleslavi dostat 2 500 kop grošů českých, všechny zlaté a stříbrné klenoty, hotové peníze, nádobí, koberce, prádlo, vozy s koňmi, polovinu

134

HERČÍK, Karel: Čtení o Mladé Boleslavi, 2. rozš. vyd., Mladá Boleslav, Kultura města Mladá Boleslav: Infocentrum Mladá Boleslav 2010, ISBN 978-80-254-8459-3, s. 252. 135 V Mladoboleslavsku v proměnách času je nazývána Marií. BENEŠ, Luděk, et al: Mladoboleslavsko v proměnách času, Praha, Libri 1997, ISBN 80-85983-34-6, s. 86 136 František Bareš uvádí, že měl Arnošt 18 dětí, z nichž naživu zůstalo 10. Stanislava Nováková jmenuje pouze 7, které jsou dle ní historicky doložené. BAREŠ, František: Paměti města Mladé Boleslavě, Mladá Boleslav, 1921, s. 60, srov. NOVÁKOVÁ, Stanislava: Krajířové z Krajku. České Budějovice, VEDUTA 2010, ISBN 978-80-86829-51-7, s. 99. 137 VOREL, Petr: Velké dějiny zemí Koruny české, Praha, Paseka 2005, ISBN 80-7185-648-7. 138 Krescencie Krajířová byla vyloučena z Jednoty údajně kvůli vztahu se sluhou pana Mitrovského na Struhách. NOVÁKOVÁ, Stanislava: Krajířové z Krajku, České Budějovice, VEDUTA 2010, ISBN 978-80-86829-51-7, s. 100

33

dobytka atd.139 Okamžitě po Adamově smrti se projevila Marta jako velmi chamtivá, snažila se získat co nejvíc. Spojila se s nejvyšším hofmistrem království českého Jiřím z Lobkovic,140 jenž měl zájem o Mladou Boleslav. Marta si dokonce zajistila právního zástupce, který vytvořil nátlak na obě Krajířovské sestry, aby jí jakožto vdově vydaly co nejvíce majetku, a především, aby prodaly Mladou Boleslav. Nakonec podlehly a byly donuceny podepsat smlouvu. Na jejím základě postoupily celé panství Jiřímu z Lobkovic za 50 000 kop grošů českých (nebo 100 000 kop grošů míšeňských). Lobkovic přislíbil splatit všechny dluhy po Adamovi (II.) a o hotové peníze a další cenné věci se měly sestry rozdělit s vdovou. Jejich pobyt v Mladé Boleslavi jim byl vymezen do září roku 1588. Útočiště jim poskytl Petr Vok z Rožmberka, na jehož dvoře našly obě sestry i manžely – Markéta si vzala Karla Švihovskéhoz Rýzmberka a Barbora Karla staršího ze Žerotína. Zároveň v září téhož roku byla zavražděna141 Marta z Veselice. Z účasti na její vraždě byl podezříván i Jiří z Lobkovic, ale nikdo proti němu veřejně nevystoupil s žalobou. Ve své závěti z června 1588 mu Marta odkázala panství Kosmonosy s tím, že musí vyplatit Vilému Malcovi staršímu na Valečově a v Andělské Zahradě 10 000 kop grošů českých. Statek Stakory odkázala příbuzné Mladotové z Hustiřan a jejím dětem (Jiřík Mladota ze Solopysk byl úředníkem posledních Krajířů). 142

3.4 Vykoupení města z poddanství Mladou Boleslav nyní vlastnil Jiří z Lobkovic, nejvyšší hofmistr království českého, který neskrýval svůj nepřátelský postoj vůči Jednotě bratrské. Na základě změny vrchnosti města mnoho předních představitelů českých bratrů uprchlo, k nimž se z pochopitelných důvodů přidali i řádoví členové. Lobkovic si uvědomoval, že s odchodem početného obyvatelstva města poklesne zároveň i hospodářská aktivita města i panství. Rozhodl se tedy získaný majetek ještě koncem roku 1588 směnit se svým příbuzným Bohuslavem Hasištejnským za panství Chomutov. Díky němu se do 139

BAREŠ, František: Paměti města Mladé Boleslavě, Mladá Boleslav, Českomoravské tiskařské podniky 1921, s. 300. 140 Jiří z Lobkovic jí údajně sliboval i sňatek. NOVÁKOVÁ, Stanislava: Krajířové z Krajku, České Budějovice, VEDUTA 2010, ISBN 978-80-86829-51-7, s. 102. 141 Nováková, která vychází z Kroniky Václava Březana, píše, že byla zavražděna šípem, v Mladoboleslavsku v proměnách času autoři tvrdí, že byla otrávena. BENEŠ, Luděk, et al: Mladoboleslavsko v proměnách času, Praha, Libri 1997, ISBN 80-85983-34-6, s. 86, srov. NOVÁKOVÁ, Stanislava: Krajířové z Krajku, České Budějovice, VEDUTA 2010, ISBN 978-8086829-51-7, s. 103. 142 Tamtéž, s. 102-104.

34

Mladé Boleslavi dostal velký počet německého obyvatelstva luterského vyznání. Soužití obyvatel města však vázlo na neshodách mezi církvemi. Obyvatelé města proto velmi přivítali možnost, jaká se jim naskytla kvůli špatnému hospodaření Hasištejnského. Sám měl obrovské dluhy, a proto byla městu nabídnuta příležitost vykoupit se z poddanství. V roce 1595 byla uzavřena smlouva o „skoupení města“. Mladá Boleslav se za 60 000 kop grošů českých neboli 30 000 kop grošů míšeňských vykoupila a stala se městem svobodným. Na vykoupení města měla také velký zájem sama Jednota bratrská, především proto, aby mohla dále působit ve městě. Z tohoto důvodu se značnou měrou podílela na shromáždění sumy nutné k zaplacení. Poslední krok na pomyslném žebříčku znamenal pro Mladou Boleslav rok 1600, kdy vydal císař Rudolf II. privilegium, v němž povyšuje město do třetího stavu mezi města královská.143 S nově nabytou svobodou přišla rána v podobě mandátu o povinném vyznání buď katolickém, nebo pod obojí a ostatní vyznání byla zakázána. Přestože následný Rudolfův majestát z roku 1609 toto vyznání povolil, nebylo to však na dlouhou dobu. Se vstupem mezi královská města získala Mladá Boleslav nové společenské a politické povinnosti. Zástupci města se zúčastnili osudového sjezdu stavů v květnu 1618 a byli přítomní u volby Fridricha Falckého novým králem. Pod vedením Jana Vyšemíra Rodovského z Hustiřan byla krajská vojenská hotovost přítomna při porážce českých stavů na Bílé hoře. Vzhledem ke své poloze k našim severním sousedům Lužici a Slezku, prošlo po osudové bitvě Mladou Boleslaví množství prchajících vojáků a šlechtických emigrantů. Naproti tomu vítězná císařská vojska v dobyté zemi loupila a drancovala. Boleslavské měšťany přišlo výpalné a potrava pro vojenské jednotky pěkně draho. Navíc za účast na povstání byl městu zabaven veškerý majetek, tudíž přišlo o veškeré poddanské vesnice, hospodářské dvorce, mlýny a další nemovitý majetek. Povinností byla také půjčka Ferdinandu II. 3000 kop grošů. Velké změny nastaly také v držení majetku. Kromě několika menších panství, která zůstala v rukou svých původních majitelů, bylo vše zkonfiskováno. Pobělohorský vývoj města lze vystihnout dvěma pojmy – konfiskace a emigrace. Během 17. století se naprosto proměnil obraz města – náboženské, právní, správní i majetkové poměry neměly nic společného s dřívějším bratrským Římem.144

143

BENEŠ, Luděk, et al: Mladoboleslavsko v proměnách času, Praha, Libri 1997, ISBN 80-85983-346, s. 86. 144 Tamtéž, s. 88 – 89.

35

4 Korespondence mladoboleslavské městské rady 4.1 Pojem komunikace a formální rozbor Notuláře Komunikace je společným rysem, který je vlastní všem lidem, přechází vzniku řeči, ale přesto ji nedokážeme přesně definovat. Užší vymezení přichází s nároky vědního oboru, v němž je tento pojem definován. Potřebám této práce odpovídá lingvistická definice, která charakterizuje komunikaci jako „proces dorozumívání, společenský styk s cílem výměny myšlenkových obsahů mezi účastníky komunikace/komunikanty.“145 Bez komunikace, jakožto základní potřeby a projevu lidského života, nemůže existovat žádná společnost ani žádné hospodářství, tvrdí o komunikaci německý historik Hans Pohl.146 Tento společensky podmíněný požadavek neustále vyvolává impulsy ke komunikaci jak mluvené, tak s ohledem na gramotnost účastníků komunikace, k psané komunikaci. To nás dovádí ke třem základním typům komunikace – verbální neboli mluvené; verbálně – neverbální, kde je využíván nejenom jazyk, ale i nonverbální prostředky jako je například proxemika, haptika, a další; třetím typem je pak komunikace čistě neverbální.147 Při jazykové komunikaci hrají základní roli její základní složky. Především je to iniciátor (mluvčí) celého procesu a recipient (adresát), mezi nimiž dochází k interakci. Mluvčí iniciuje komunikaci s určitým záměrem a recipient ji na druhé straně, se svým specifickým očekáváním, přijímá. Spojení obou komunikantů může být realizováno různými způsoby, v případě historické komunikace spojení probíhá také za pomoci prostředníka nebo zastupující instituce. Písemná komunikace není bezprostřední, ale připravená, a proto má zpravidla tři etapy. Na počátku je prvotní plán a iniciativa autora. Autor vybírá téma, způsob podání a kompozici. Může, ale nemusí, navazovat na ostatní účastníky 145

ČECHOVÁ, Marie. Čeština - řeč a jazyk. 3.vyd., Praha, SPN 2011, ISBN 978-80-7235-413-9, s. 352. Podobnou definici nalezneme i v Encyklopedickém slovníku češtiny, který komunikaci chápe jako sociální interakci, v užším smyslu jako jazykovém jednání, kde společným jmenovatelem je zájem o zdroj informace mluvčího, způsob přenosu informací a její přijetí adresátem. Encyklopedický slovník češtiny, Praha, Lidové noviny 2002, ISBN 80-7106-484-X, s. 219. 146 VOJTÍŠKOVÁ, Jana: Písemná komunikace mezi českými královskými městy v době předbělohorské, Praha, Scriptorium, 2011, ISBN 978-80-87271-33-9, s. 24 147 Do nonverbální komunikace řadíme například pantomimu, kreslené vtipy beze slov nebo sdělení pomocí signálu (světlo na křižovatce nebo požární poplach). ČECHOVÁ, Marie: Čeština - řeč a jazyk, 3.vyd., Praha, SPN 2011, ISBN 978-80-7235-413-9, s. 355.

36

komunikačního procesu. V případě námi zkoumané korespondence členové městských rad nebo jednotliví obyvatelé města požádali radu, aby jim pomohla domoci se dluhu, dědictví nebo vyřešila sousedský spor. Městská rada se tak díky svým kompetencím mohla vměšovat do jinak soukromoprávních záležitostí obyvatel a působila jako jakýsi katalyzátor. Tato žádost, respektive stížnost, byla následně realizována a stylizována písařem do písemné podoby.148 Finální etapa komunikačního procesu zahrnovala recepci (přečtení) a eventuálně interpretaci sdělení adresátem, jímž mohla být rada jiného města, soukromá osoba nebo cizí instituce.149 Jak iniciátor, tak i recipient jsou ovlivňováni faktory ryze subjektivními, jakým je společenské postavení, věk, vzdělání, životní zkušenosti nebo další vrozené vlastnosti daného jedince. Klíčovým faktorem při sledování historické komunikace je dobový kulturní kontext. Prostředí, v němž se vše odehrávalo, nebylo konstantní, avšak proměnlivé. Ovlivňovalo nejen formu podání, ale i následnou interpretaci textu.150 Námi analyzovaná korespondence nám poskytuje náhled do událostí roku 1589 v městě Mladá Boleslav a při její analýze reflektujeme především události z konce 16. století. Předpokladem úspěšné komunikace je existence tzv. komunikačního kanálu a kódu. Tento systém komunikačních prostředků musí být společný oběma stranám a vede následně ke správné interpretaci daného sdělení. Klíčová je pro porozumění oboustranná znalost použitých prostředků a pravidel jazykového systému. Do tohoto systému patří nejenom řeč a jeho psaná podoba písmo, ale i formální stránka dopisu jako jsou zdvořilostní oslovení nebo úvodní a závěrečná formule, jež byly ve zkoumaných dopisech

pečlivě

dodržovány.

Psaná

komunikace

má

jednu

neopomenutelnou výhodu a to sice, že pokud daný artefakt nepodlehne zkáze a uchová se v čitelném stavu, může být analyzován nezávisle na době vzniku. To je umožněno především díky hmotným prostředkům, jako je papír a inkoust. Na základě jejich kvality lze i dnes dopis přečíst. Navíc písmo nám navíc zachovává jedinečnou informaci o písaři.151

148

Tyto fáze nazýváme akt lokuce (sám akt vyjádření) a ilokuce (užití jazyka s jistým záměrem). ČECHOVÁ, Marie: Čeština - řeč a jazyk, 3.vyd., Praha, SPN 2011, ISBN 978-80-7235-413-9, s. 357. 149 Tamtéž. 150 Srov. GREP, Miroslav – KARLÍK, Petr: Skladba češtiny, Olomouc, Votobia, 1998, ISBN 80-7198281-4, s 382. 151 SKŘIVANOVÁ, Veronika: Korespondence Kutné Hory a Kolína od 60. let 16. století do Bílé hory. Diplomová práce. FF UK, 2009, 45.

37

Původní komunikační záměr spolu se svými souvislostmi je realizován ve věcném obsahu každého dopisu. Škála funkcí dopisů je různorodá od obyčejného oznámení, přes žádost, vymáhání dluhů nebo dědictví až po fedrovní listy. Podílela-li se na celkovém procesu zastupující instituce, odrazil se její vliv na formulaci dopisu. V tomto případě se instituce řídila úřední zvyklostí. Z písemné nebo ústní informace získané od iniciátora zformulovala komunikát, tj. výsledný produkt komunikačního aktu, list posélací neboli misiv. V některých případech obsahoval také přiložený spis, jenž daný problém přibližoval.152 Naše pozice sekundárního příjemce čelí při analýze korespondence několika nevýhodám. Jednak nejsme primární příjemci zakotvení v době a místě vzniku, nadto máme k dispozici pouze odchozí dopisy, tudíž informace jsou neúplné, ne-li pouze zlomkovité. Autoři dopisů téměř vždy vycházeli z předpokladu, že druhá strana je s tématem a okolnostmi srozuměna a ví, oč se jedná. Dopisy analyzované v této práci nejsou originály, jež putovaly mezi oběma stranami, ale pouze nanečisto zaznamenané koncepty psaní, které byly následně odesílány ve formě tzv. listů posélacích. Jejich struktura je téměř u všech totožná. Nejprve je uvedena adresa následovaná narací, dále dispozice, závěr a datace.153 Adresa měla několik podob podle toho, zda byl list určen městské radě, např.: „Slovutné opatrnosti pánům purkmistru a rady města Jičína nad Cidlinou, přátelům našim milým,“154 soukromým osobám, např.: „Urozené panně panně Markytě Krajířce šlechtičně z Krajku, panně nám laskavě příznivé,“155 „urozenému panu Janovi Vančurovi z Řehnic a na Krnště a Solcích, panu a příteli našemu milému.“156 Pokud dopis směřoval určité královské instituci, zněla adresa následovně: „Vysoce urozeným pánům pánům urozeným a statečným pánům rytířům, urozeným a vysoce učeným obojích práv pánům doktorům císaře římského, jeho milosti nad apelacími na hradě pražském zřízeným pánům nám milostivě a laskavě příznivým Jeho miti.“157 V Notuláři se nachází i několik dopisů bez adresy. Přesně pět listů nese název

152

VOJTÍŠKOVÁ, Jana: Písemná komunikace mezi českými královskými městy v době předbělohorské, Praha, Scriptorium 2011, ISBN 978-80-87271-33-9, s. 28-29. 153 HLAVÁČEK, Ivan - KAŠPAR, Jaroslav - NOVÝ, Rostislav: Vademecum pomocných věd historických, 3. opr. a dopl. vyd., Jinočany, H & H 2002, ISBN 80-7319-004-4, s. 176 – 177. 154 Státní okresní archiv Mladá Boleslav, Archiv města Mladá Boleslav, Notulář listů posélacích léta 1589, fol. 1r. 155 Tamtéž, fol. 4r. 156 Tamtéž, fol. 1v. 157 Tamtéž, fol. 21r.

38

přiznávací, přičemž čtyři se týkající posudného158 a pátý domovní daně.159 Jiné neadresované listy jsou ty dopisy, které obdržela mladoboleslavská městská rada. Jsou to žádosti, jež sepsali sami obyvatelé města. Namísto adresy je dopis nadepsaný jen např. „Spis Václava zvonaře.“160 Výjimečnou adresu má například dopis nesoucí číslo 64, jenž je adresovám takto: „Recognitio do Prahy“161 nebo dopis v pořadí čtrnáctý, který směřoval také do Prahy a to: „Slovutnému panu Jakubovi nožíři, měštěnínu Nového Města pražského, příteli našemu milému v domečku u zahrady židovské k doptání.“162 Zajisté nejdelší adresu mají listy směřované císaři nebo-li „Nejjasnějšímu a nejnepřemožitelnějšímu velkomocnému knížeti a panu panu Rudolfovi Druhému, z boží milosti volenému římskému císaři, po všechny časy rozmnožiteli kříže, uherskému, českému, dalmáckému a chorvatskému králic, arciknížeti rakouskému, markrabí moravskému, lucemburskému a slezskému knížeti, lužickému markrabí, Jeho milosti císařské, pánu našemu nejmilostivějšímu.“163 Stalo se také v několika výjimkách, že záležitost obsažená v dopisech se vyřešila jiným způsobem, z psaní sešlo a v Notuláři máme jen adresu s pořadovým číslem.164 Adresa u plnomocenství nebo fedrovních listů měla například následující znění: „List fedrovní daný Martinovi Kulhavému na jistotu do Teplice neb do Varův.“ Dvě města jsou zmíněna z toho důvodu, že zmíněný Martin byl nemocný a chystal se léčit v lázních buď v Teplicích, nebo v Karlových Varech.165 V některých případech se z adresy dozvídáme rodinné vztahy nebo funkce dané osoby: „Plnomocenství od Johany Marynové dané Janu Marynovi, synu jejímu, radní svědkův do městečka Kněžnina Mostu.“166 Počátek vlastního listu je uveden salutací, která je ve většině případů téměř totožná v následujícím znění: „Službu svou vzkazujem, slovutné opatrnosti, páni a přátelé naši milí, zdraví i jiného všeho dobrého vašim opp-t (=opatrnostem) věrně a 158

SOkA, AMMB, Notulář listů posélacích léta 1589, fol. 33r, 75v, 122v, 170r. Tento dopis nás informuje, že na základě usnesení zemského sněmu roku 1588 měla Mladá Boleslav vyhledat všechny své osedlé, kterých bylo jako roku předešlého 62, a ti museli zaplatit dvakrát 10 grošů českých domovní daň a to konkrétně na den sv. Bartoloměje a poté při sv. Mikuláši. Viz: Tamtéž, fol.1r. 160 Tamtéž, fol. 2r. 161 Tamtéž, fol. 31v. 162 Tamtéž, fol. 14r. 163 Tamtéž, fol. 36r. 164 Tamtéž, fol. 105 r, 122v. V Notuláři se nachází dva nedatované zápisy, jež jsou bez textu a obsahují pouze adresu. Viz: Tamtéž, fol. 105r. 165 Tamtéž, fol. 43 v. 166 Tamtéž, fol. 47v. 159

39

rádi přejeme.“167 Tato úvodní formule je zaznamenaná vždy celými větami a zkratky se vyskytují pouze u slov milost nebo opatrnosti,168 kdy jsou zapsána pouze první dvě, respektive tři písmena slova, následuje mezera a dvě koncové hlásky v příslušné deklinaci jsou zapsány ve formou indexu.169 Salutace dopisů příchozích do městské kanceláře od obyvatel, kteří žádali purkmistra, aby jim pomohl vyřešit spor, zněla například následovně: „Naše milosti, pane purkmistře, naše milosti páni milí, Pán Bůh všehomohoucí rač dáti vašim milostem své svaté božské požehnání v pracech, kteréž ráčíte sobě míti od jeho božské milosti pro rozeznání lidských spravedlností toho vašim milostem žádáme v přízni.“170 Část vlastního textu začíná narací, kde je uveden důvod sepsání listu, popřípadě jména osob a jejich bydliště, jichž se obsah týkal, např. „Jan Birner, soused náš, oznámil nám, že jemu dlužen jest téměř od pěti let Jiřík Jirchář spolusoused V.O.“171 Pokud

již

předcházela

mezi

oběma subjekty písemná komunikace, pak

mladoboleslavský písař tuto skutečnost také uvedl, viz dopis z počátku února roku 1589: „Odpověď vaši, kterouž jste nám na dvoje psaní naše dali, oznamujíce, že […].“172 nebo bylo konkrétně apelováno na adresáta, např. „V paměti vám nepochybně zůstává promluvení, kteréž Jan Žatecký […].“173 Jak bylo již zmíněno výše, v Notuláři nebyly jen listy posélací, ale i například listy zachovací, fedrovní, plnomocenství, atp., ve kterých se narace samozřejmě lišila. Zněla kupříkladu následovně: „My, purkmistr a rada města Boleslava Mladého nad Jizerou známo činíme tímto listem vůbec přede všemi […].“174 Vlastní sdělení tvořila dispozice, kde je podrobně popsáno jádro celé kauzy. Pokud se jednalo o vymáhání dluhů, tak zpravidla následoval také výčet možných sankcí, např. […] abyste jemu Jana Bydžovského k vydání takového svědomí, od od nešního dne v tým dni, tj. v tu sobotu po sv. Petru v okovách v hodin třinácte u nás v Boleslavovi Mladém na rathauze, v místech těch, kdež svědomí se přijímají,

167

SOkA, AMMB, Notulář listů posélacích léta 1589, fol. 1r. Psáno oppatrnost. Tamtéž, fol.25v. 169 Tamtéž, fol. 40v. Na rozdíl od od korespondence mezi Kutnou Horou a Kolínem, kde se v kolínských registrech tato salutace vyskytuje značně okleštěná. Buď je to pouze slovo Službu, nebo dokonce jen hláska S, která značí toto slovo. Viz SKŘIVANOVÁ, Veronika: Korespondence Kutné Hory a Kolína od 60. let 16. století do Bílé hory. Diplomová práce. FF UK, 2009, 47. 170 SOkA, AMMB, Notulář listů posélacích léta 1589, fol. 15r. 171 Tamtéž, fol. 24v. 172 Tamtéž, fol. 25r. 173 Tamtéž, fol. 23r. 174 Tamtéž, fol. 9r. 168

40

postaviti poručili a to pod pokutou 50 kop grošů českých od něho kněze Jana Biryna pro nepostavení svědka a nevydání svědomí podle zřízení zemského na to položenou a prve v půhonu opověděnou.“175nebo „[…] aby téhož souseda našeho, nedadouce dnům právním projíti zaplacením spokojili, tak, aby oznámených dluhův právem stavným, jenž tímto psaním se opovídá, dobývati potřeby nebylo, přidržeti poručiti ráčíte.“176 V jiném případě, jestliže se jednalo o oznámení, bylo adresátovi sděleno „tou odpovědí vás pro zprávu pominouti jsme nechtěli.“177 Pak obvykle následovala formule s žádostí o odpověď: „Odpovědi abychom souseda našeho spraviti mohli, žádájíce.“178 Poslední část dopisu je věnovaná místu vydání a nechybí samozřejmě datační formule, např. „Dath v Boleslavovi Mladém, v pondělí po neděli Judica, jináč smrtedlné.“179

4.2 Komunikující subjekty a průběh komunikace na konkrétních příkladech V této kapitole budeme sledovat proces vzniku písemné komunikace mezi obyvateli Boleslavského kraje a radou města. Impulzem, který vedl k započetí kontaktu, byla ve většině případů žádost některé z osob právně příslušejících k městu. Iniciátorem mohla být plnoprávná osoba vlastnící ve městě nemovitost, nazvaná soused, respektive spolusoused hájící své soukromé zájmy skrze městskou radu. Dalším důvodem, proč Mladá Boleslav posílala někam psaní, byla odpověď městského úředníka na předešle doručený dopis. Konkrétní stimul je uveden na začátku narace. Čteme zde, že podněcovatel osobně přednesl svou stížnost, například „Vznesl jest na nás Jiří slovák, spolusoused náš“180 nebo „V jaké příčině nás Daniel Přemysl Prachař spolusoused náš, za toto k Vašim Poc-tem (=poctivostem) psaní jest požádal.“181 V jiných případech bylo 175

SOkA, AMMB, Notulář listů posélacích léta 1589, fol. 112r. Tamtéž, fol. 158v. 177 Tamtéž, fol. 124v. 178 Tamtéž, fol. 123r. 179 Tamtéž, fol. 52r. Písař psal datum vždy celými slovy na rozdíl například od register města Kolína. SKŘIVANOVÁ, Veronika: Korespondence Kutné Hory a Kolína od 60. let 16. století do Bílé hory. Diplomová práce. FF UK, 2009, s. 48. 180 SOkA, AMMB, Notulář listů posélacích léta 1589, fol.37r. 181 Tamtéž, fol. 57v. 176

41

běžným jevem, že se žádost podala písemnou formou, jako například: „Zprávu nám učinila Anna, manželka Ondřeje Slováka, spolusouseda našeho.“182 Pokud se jednalo o fedrovní list nebo plnomocenství, pak se formulace výrazně lišila a je patrné, že žadatel se osobně dostavil před mladoboleslavskou radu.183 Po obdržení žádosti byl vypracován koncept odpovědi, jenž byl zapsán do městských register evidujících odeslanou korespondenci. Následně byl vyhotoven originál obsahující všechny náležitosti adresovaný městské radě zastupující konečného adresáta. Pokud nebyla městská rada kompetentní k řešení daného problému, sdělila tento fakt žadateli a odkázala ho na příslušnou instituci. Příkladem takového jednání jsou spory týkající se židovského obyvatelstva. „Poněvadž Židi, kteříž u nás své obývání mají, po obdarování a výsady města ani k obci a tak sousedství nepřináležejí. Vám pak to dobře vědomě jest, že týž Židé k správě naší nepříslušejí, ale pod mocí a správou jeho milosti pána našeho zůstávají.“184 Kauzy mladoboleslavských židů totiž spadaly pod pravomoc vrchnosti. Abychom uvedli teorii do praxe, ukažme si nyní na příklad, v němž se boleslavský písař Jan Jerman domáhal svého dluhu 4kop gr.m. od Matouše, šafáře z Horního Bousova. Jan Jerman je v komunikačním modelu původním iniciátorem a Matouš šafář zde funguje jako konečný adresát. Oba tyto subjekty komunikují skrze své příslušné vrchnosti, zastupující veřejnoprávní instituce. Vzhledem k tomu, že se jedná o finanční pohledávky, lze očekávat v ideálním případě minimálně jeden další list. Následně převezme komunikaci rada města Mladé Boleslavi a příslušná vrchnost zainteresované osoby, v našem případě Zikumnd Kafuněk z Chlumu a na Aujezdcích, k jehož panství Horní Bousov patřil. Obě tyto instituce jsou jen zástupci svých obyvatel při řešení právních záležitostí. Toto tato stížnost Jana Jermana na Matouše je již třetí v pořadí a vymáhá dluh z předešlého roku.185 Pokud spor nevedl ke zdárnému konci a uspokojení věřitele, žádost se opakovala. Taktéž jako v případě vdovy Anny Šmotrové, které dlužil Zacharyáš

182

SOkA, AMMB, Notulář listů posélacích léta léta 1589, fol. 60v. „My, purkmistr a rada města Boleslava Mladého nad Jizerou známo činíme tímto listem vůbec přede všemi, jichž se týž list dotýče, a před nimiž čten neb od čtoucího slyšán bude, že jest před nás předstoupil do rady Martin kulhavý[…]“ Tamtéž, fol. 43v. 184 Tamtéž, fol. 56r. 185 „Jan Jerman, spolusoused a písař náš radní přivedl nám ku paměti dvoje psaní va-ti nám učiněné, kterýmuž nám napisování naše oznámiti jste ráčil, jedním, že mu dluží ty 4kopy gr.m., kteréž mu Matouš šafář z Hořeního Bousova poddaný va-ti, dlužen zůstal, v outerý postní léta pominulého 88 zaplacený budou, a druhým, že jemu týž dluh o Vánocích teď minulých zpraven býti má.“ Tamtéž, fol. 28v. 183

42

Henyš ze Zhořelce186 za víno 4kopy gr.m., a přestože se v misivu dočítáme, že rada města Zhořelce slíbila, že „dlužník k zaplacení přidržán bude,“ vdova Anna stále svůj dluh nemá zpět. Ochota k vyřízení nějaké záležitosti je z korespondence velmi jasně čitelná a to především, pokud se jednalo například o rukojemství na půjčku městu. V září 1589 získalo město půjčku 500 kop gr.č. od Zikmunda Smiřického a žádalo Jaroslava z Bakova, hejtmana Boleslavského kraje, o její ručení. V závěru dopisu pak čteme: „čehož se Vám vším možným rádi sousedsky odměniti chceme“.187 Město samo mělo zájem na rychlém vyřízení a chtělo si udržet náklonnost jiného okolních sousedů. Nebálo se proto dopředu slíbit, že „bychom i my v podobné příčině k žádosti vaší učiniti rádi chtěli.“188 Je nutno dodat, že to byla i otázka jisté taktiky, neboť rady mezi sebou často kooperovaly ať už skrze písemný styk nebo vzájemnou výpomoc. Města na sobě byla v podstatě závislá, tudíž bylo v jejich zájmu udržovat hojné obchodní a hospodářské kontakty Navíc v raném novověku byly vzdálenosti na českém území chápány v jiném měřítku než dnes, a proto vztahy v rámci jednotlivých mikroregionů byly těsnější a nepostradatelné.189 O tom, jak dobře fungovaly sousedské vztahy mezi městy, svědčí i list z 11. srpna putující do města Jičína: „S nemalou lítostí z jistých zpráv tomu jsme vyrozuměli, kterak těchto dnův z dopuštění božího město vaše nešťastnou příhodou ohně navštíveno jest, čehož vám srdečně nepřejíce […] jeden vůz chleba a jeden vůz obilí odsíláme, věříce, že na ten čas zavděk přijmete.“190 V případě vleklých sporů nabývalo množství aktového materiálu, jehož součástí mohly být smlouvy uzavřené mezi oběma stranami, potvrzení o výši dluhu nebo dokumenty, jež dokládaly nároky žadatele, jako byly například kšafty. Tyto materiály v pramenech najdeme označené jako příležející spis. Koncem července odeslala RMMB list Janu Kobylovi do městečka Dobrovice „co za odpověď dává, toho Vám pro vyrozumění a další zprávu přípis příležitě zavřený odsíláme.“191 Výraz přípis

znamenal

poslední

aktualizovanou

přílohu

k projednávané

věci

a

prostřednictvím posla dorazil k adresátovi. Důležitý byl tento typ dokumentu 186

V pramenu nacházíme variantu názvu Gerlice. Je jím myšleno město Görlitz (česky Zhořelec), které do roku 1635 bylo součástí české korunní země Horní Lužice. 187 SOkA, AMMB, Notulář listů posélacích léta 1589, fol. 140r. 188 Tamtéž, fol. 140r. 189 VOJTÍŠKOVÁ, Jana: Písemná komunikace mezi českými královskými městy v době předbělohorské, Praha, Scriptorium 2011, ISBN 978-80-87271-33-9, s. 133 – 134. 190 SOkA, AMMB, Notulář listů posélacích léta 1589, fol. 120r. 191 Tamtéž, fol. 111r.

43

především v případě vleklého sporu, protože archivoval průběh celé pře a pokud se změnilo osazenstvo rady, pak se nově nastoupený úředník mohl komplexně se vším seznámit.192 V některých případech si můžeme příležitý spis (přestože v dopisu doslovně stojí příležitě zavřený) přečíst v celém svém znění jako například v psaní k apelačnímu soudu na Pražský hrad na konci srpna ve věci sporu mezi Lidmilou, manželkou Adama Flora a Dorotou Šídlovou.193 Text misivů je zpravidla zakončen zdvořilostní formulí: „S tím Vám šťastně a dobře se míti vinšujeme“194 nebo „s tím milost boží rač býti s Vámi se všemi.“195 Písemnosti s právní mocí jako byly fedrovní listy nebo plnomocenství uzavírala formulace: „Na větší jistotu a jistší důvěrnost pečeť naši městskou menší k tomuto listu přitisknouti jsme dali vědomě.“196 Pokud byl připojen příležející spis, ukončoval ho podpis žadatele, například zmiňovaná Dorota Šídlová,197 nebo boleslavská rada.198

4.3 Doručování úřední korespondence Důležitým faktorem komunikačního procesu je přenos korespondence a tento úkol ve většině případů zajišťoval posel. Jeho funkce, dopravit rychle zprávu z místa A na místo B, se začala častěji využívat od 16. století, přestože první zmínky o službách poslů pochází již z 12. století. V 16. století, kdy neprobíhala písemná korespondence v tak hojném počtu, stačila nepravidelná kurýrní služba.199 Vlastní posly si vydržoval panovník, vrchnosti, města nebo i například kláštery. Vzájemná činnost jednotlivých poslů nebyla sladěna ani územně vymezena. Zprávy byly doručovány také za pomocí formanů nebo kočí.200 Proces doručování započal tím, že si posel v příslušné městské kanceláři převzal korespondenci a vydal se na cestu za adresátem. Podle dobového vyobrazení víme, že dopisy nosil uschované v brašně na prsou, v ruce držel kopí sloužící také jako hůl, s sebou měl také lahev na vodu a ozdoben byl kovovým štítkem se znakem svého 192

SKŘIVANOVÁ, Veronika: Korespondence Kutné Hory a Kolína od 60. let 16. století do Bílé hory. Diplomová práce. FF UK, 2009, s. 49. 193 SOkA, AMMB, Notulář listů posélacích léta 1589, fol. 125v. 194 Tamtéž, fol. 131v. 195 Tamtéž, fol. 132r. 196 Tamtéž, fol. 323r. 197 Tamtéž, fol. 126r. 198 Tamtéž, fol. 18v. 199 SKŘIVANOVÁ, Veronika: Korespondence Kutné Hory a Kolína od 60. let 16. století do Bílé hory. Diplomová práce. FF UK, 2009, s. 51. 200 HLAVAČKA, Milan: Cestování v éře dostavníku, Praha, Argo 1996, ISBN 80-7203-015-9, s. 45.

44

města nebo instituce, jíž složil poslovskou přísahu. Kromě úřední korespondence mohl nést také dopisy soukromých osob, čímž si zvýšil svůj skromný příjem. Jak bylo zmíněno výše, ne vždy musel být dopis doručen pomocí této kurýrní služby. V městském prostředí bylo běžné, že si list doručil sám žadatel, popř. jeho plnomocník.201 V textu je pak zaznamenán jako „ukazatel listu tohoto.“202 Odměna se z původní naturální se přeměnila v peněžitou a výhradně s touto formou se setkáváme také v námi zkoumaném Notuláři.203 Pokud iniciativa ke komunikaci vyšla ze strany městské rady, byl posel placen z jejích prostředků. Jako tomu bylo v případě psaní k apelačnímu soudu na pražský hrad: „spis k vysvětlení Vašim Milostem svědčící s jedním tolaren peněz dokladních Vašim Mi-tem příležitě zavřený odsíláme.“204 V opačném případě, kdy věřitel vymáhal dlužnou částku prostřednictvím psaní, platil cestu dlužník, jako v kauze Doroty Zítkové, které dlužil Jan Novák z Hořeního Aujezdce za pivo a byl žádán, aby kromě dluhu také „škody na toto poselství vzešlé 9 gr.m. vynahradil.“205 Městští poslové se pohybovali především pěšky, na koni jezdili pouze zřídka. Tento fakt potvrzuje psaní Jiřímu Vostrovskému Kaplíři ze Sulevic a na Kokoříně, kde Mladoboleslavští píšou: „poněvadž za příčinou vaší jde, podle prohlášení vašeho učiněného, zaplaceno od chůze bude.“206 Platba poslu se samozřejmě odvíjela od toho, kolik kilometrů musel ujít. Víme například, že za cestu do Nymburka (asi 28 km) byl odměněn 6 groši českými nebo do Zákup (55km) 24 groši míšeňskými, přičemž poměr českého groše k míšeňskému je 1 : 2.207 Doložen je i případ, kdy bylo psaní adresované osobě, jež v Mladé Boleslavi již nežila. Do Litoměřic ohledně dluhu mladoboleslavská rada zpravovala, že Dorota, manželka Ondřeje Zvonaře „již od roku odedše pryč, při městě našem není a tak na ten čas nemáme na kom dopomožení učiniti.“208 Nutno dodat, že poslové byli zahrnuti v Koldínově Právech městských Království českého a tehdejší společnost ctila pravidlo o ochraně posla jako vyslance krále jak 201

VOJTÍŠKOVÁ, Jana: Písemná komunikace mezi českými královskými městy v době předbělohorské, Praha, Scriptorium 2011, ISBN 978-80-87271-33-9, s. 119 – 129. 202 SOkA, AMMB, Notulář listů posélacích léta 1589, fol. 118r. 203 Srov. VOJTÍŠKOVÁ, Jana: Písemná komunikace mezi českými královskými městy v době předbělohorské, Praha, Scriptorium 2011, ISBN 978-80-87271-33-9, 124. 204 SOkA, AMMB, Notulář listů posélacích léta 1589, fol. 65v. 205 Tamtéž, fol. 58r. 206 Tamtéž, fol. 102v. 207 VOJTÍŠKOVÁ, Jana: Písemná komunikace mezi českými královskými městy v době předbělohorské, Praha, Scriptorium 2011, ISBN 978-80-87271-33-9, 124, s. 124. 208 SOkA, AMMB, Notulář listů posélacích léta 1589, fol. 124r.

45

ve vlastní zemi, tak v cizině. Zabití nebo zranění posla bylo trestné.209 Závěrem připojme badatelsky cennou informaci z dopisu z října, kde se dozvídáme, že „za příčinou vyřízení toho zápisu naschvále tohoto posla Martina příjmením Sekaného k Vám posíláme.“210

4.3.1 Geografický horizont dopisů Přibližme si nyní, kam nejčastěji mladoboleslavská korespondence odcházela. Seznam jednotlivých adresátů, kam psaní směřovala, se nachází v tabulce v příloze. Zde si jmenujme ty nejčastější panství a jejich vrchnosti, kterým bylo v roce 1589 odesláno více než deset dopisů. Bělá pod Bezdězem bylo od roku 1553 samostatnou obcí patřící k bělskému panství, do té doby vrchnostensky náleželo k Bezdězu. Roku 1582 byl vlastníkem města Aleš Berka z Dubé, jemuž patřilo zároveň panství Kuřivody, do něhož spadaly vesnice Židlov, Ploučnice, Křída, Těšnov, Dektáře, Cetňov, Lesňůvek, Horsko, Bělský majetek tvořilo vlastní město Bělá se zámkem a předměstím, vesnice Čistá, Plužná, Březinka, Březovice, Sudoměř, Okna, dvůr Valovice, ves Chotětov, Kluky a Skramouš. Co se týká úředníků, jsou informace skromnější. Kromě úředníka Aleše Berky Jiříka Měděnce z Ratibořic a na Kosti,211 víme, že ve sledovaném roce purkmistrovský úřad vykonával Václav Březovský. 212 Jiřík Vančura z Řehnic na Krnště a Solcích pocházel ze starobylé panské rodiny Vančurů z Řehnic dělící se do několika rozrodů – Studénské a Krnské, jež dále dělily. Tento rod se na Mladoboleslavsku uchytil kolem poloviny 15. století a od té doby aktivně rozšiřoval svůj majetek. Jiřík byl členem Studénské větve a zdědil panství Studénka. Během života zastával funkce berního úředníka nebo hejtmana Boleslavského kraje.213

209

VOJTÍŠKOVÁ, Jana: Písemná komunikace mezi českými královskými městy v době předbělohorské, Praha, Scriptorium 2011, ISBN 978-80-87271-33-9, 124, s. 128. 210 SOkA, AMMB, Notulář listů posélacích léta léta 1589, fol. 144r. 211 ŠIMÁČEK, Ferdinand: Paměti města Bělé pod Bezdězem, 2. vyd., Bělá pod Bezdězem, Tiskárna Čistá 2000, s. 9 – 17. 212 SOkA, AMMB, Notulář listů posélacích léta 1589, fol. 120v. 213 Ottův slovník naučný, díl 26. U – Vusín, Praha, Argo – Paseka 2002, ISBN 80-7203-007-8, s. 384 385.

46

Jiným častým adresátem byl Jiřík Mladota ze Solopisk a na Stakořích. Ves Solopisky se dnes nachází u Prahy, kde tento rod od počátku 14. století působil. Panství Stakory získal díky dědictví své manželky Elišky Rodovské z Hustiřan.214 Přes 25 dopisů odešlo z Mladé Boleslavi do Dobrovice, jež mezi lety 1558 až 1623 vlastnili Valdštejnové z dobrovické větve.215 V posledním desetiletí 16. století stála v čele panství druhá manželka Jindřicha z Valdštejna Markéta z Lobkovic spolu s úředníkem Václavem Kvasejovským z Kvasejovic.216 Z dopisů také víme také jméno dalšího úředníka a to konkrétně důchodního správce Adama Šifnera ze Štandperka. Panství Dobrovice se dělilo na čtyři rychty, neznamenalo to však, že by v každé vsi měli dědičného rychtáře. Název rychta byl tak říkajíc jen formální. Západní část panství se nazývala vinařickou rychtou, severní týneckou, na východě to byla žerčická a na jihu charvátecká. Část vinařickou vlastnil Mikuláš Cetenský z Cetně, jemuž bylo odesláno z Mladé Boleslavi několik dopisů, většinou řešící dlužní záležitosti. Mimo zámku a poplužních dvorů ve Vinařicích mu patřily také vesnice Libichov, Němčice, Nepřevázka a Sýcina.217 Vesnice Sýcina, nebo spíše její farář Jan Biryn, byl také častým adresátem, a proto kvůli svému sporu. Závěrem připojme ještě pár slov o Adamu Zalužanském ze Zalužan, ve své době proslulém lékaři a botanikovi, jenž byl synem Matěje Zalužanského ze Zalužan, úředníka z Mnichova Hradiště, jemuž směřovalo v roce 1589 několik dopisů. Adam se narodil mezi lety 1555 – 1560 v Mnichově Hradišti a vychován ve víře podobojí. Na počátku 80. let získal na Karlově Univerzitě bakalářský a následně mistrovský titul. V zahraničí se později věnoval studiu přírodních věd a lékařství. Po svém návratu do Prahy byl jmenován profesorem řecké literatury a působil také ve funkci děkana a rektora univerzity. Jeho vědecká činnost zasahovala do několika oborů – botaniky, medicíny, matematiky nebo astrologie. Z jeho profesury je jasné, že ani klasické jazyky mu nebyly cizí, kromě studia řečtiny nebo latiny. Byl oblíbencem nejenom mezi šlechtou, svou přízeň mu projevoval například Vilém z Rožmrberka, kníže Lüneburský nebo Brunšvický, ale také samotný císař Rudolf II. Proti zákonu akademické půdy se prohřešil sňatkem, a musel proto prostředí univerzity opustit. Roku 1599 zasáhl Prahu mor, při němž se ukázal Adam Zalužanský jako mimořádně 214

Ottův slovník naučný, díl 17. Median – Navarrete, Praha, Argo – Paseka 1999, ISBN 80-7203-2186, s. 451. 215 Ottův slovník naučný, díl 26. U – Vusín, Praha, Argo – Paseka 2002, ISBN 80-7203-007-8,339 – 340. 216 SLÁDEČEK, Antonín: Paměti města Dobrovice a jeho okolí, Praha, Tisk F. Šimáčka 1900, s. 47. 217 Tamtéž, s. 24 – 25.

47

činný a zdatný. Černá smrt se mu stala osudovou a roku 1613 jí podlehl. Zanechal po sobě mnoho odborných děl: o fyziologii rostlin Methodi herbatiae, lékařské spisy Řád apatekářský nebo Cena neb vymření všech lékařství, osobě císaře je věnovaný lékařský spis Animadversionum medicarum in Galenum et Vicenam libri VII.218 Z jeho pestrého životopisu je jasné, jak významným člověkem své doby byl, proto je škoda, že literatura zabývající se Mladou Boleslaví mu nevěnuje pozornost.

4.4 Správa města Správu města vedla městská rada v čele s purkmistrem. Radu tvořilo každoročně dvanáct konšelů, kteří se střídali každé čtyři týdny ve funkci purkmistra. První a poslední období vedla jedna a tatáž osoba, takzvaný primas. Jeho úkolem bylo vést finanční a hospodářské záležitosti měst. Dále se na vedení města podílelo šest tzv. obecných konšelů a posledním orgánem byl rychtář, respektive rychtáři. Jeden pro Staré město a druhý pro Nové.219 Rychtář dohlížel na veřejný pořádek ve městě a byl výkonným soudním orgánem konšelského soudu, ale také městské policie.220 Takzvaná obnova rady proběhla v roce 1589 ve středu po Třech králích (11.1). U jmenování byl přítomen jak vlastník města Jiří starší z Lobkovic, tak také Bohuslav Hasištejnský, jeho budoucí majitel, s nímž měl Lobkovic v plánu Mladou Boleslav vyměnit. Podle Knih dědických, kde se tento zápis nachází, se rychtářem Starého města stal Jan Shejbal a na Novém městě převzal rychtu Václav Vacek. Jako obecní konšelé byli postaveni následní obyvatelé Mladé Boleslavi: Martin Kostelecký, Václav Letošní, Pavel Koržen, Mikuláš Mníšek, Martin Petrovský a Václav Buryanů. V tabulce pak vidíme přehled purkmistrů ve sledovaném roce.221

218

Ottův slovník naučný, díl 27., Praha: Paseka – Argo 2002, ISBN 80-7203-446-4, s.413 – 414. BENEŠ, Luděk et al.: Mladoboleslavsko v proměnách času, Praha, Libri 1997, ISBN 80-85983-346, s. 81. 220 WINTER, Zikmund: Kulturní obraz českých měst, díl II., Praha, Matice česká 1890, s. 3 – 4. 221 SOkA, AMMB, Knihy dědické veliké, IIBb2, fol. 99v. 219

48

Funkční období

Jméno

Funkční období

Jméno

leden

Jan Žatecký

červenec

Jindřich Hranický

únor

Jan Vrba

srpen

Vít Žatecký

březen

Vondřej Bakalář

září

Adam Hrozen

duben

Tomáš Prachař

říjen

Jan Pomer

květen

Václav Urbánek

listopad

Simeon Truhlář

červen

Jan Lukášův

prosinec

Jan Žatecký

Tabulka č.1 Rozpis jednotlivých členů městské rady a jejich funkčního období. Konšelé byli za svou funkci placeni, jejich příjem pocházel z vybíraných pokut a také jim byly placeny poplatky za vykonané služby, například za vpisování do knih. Pokud někdo v obci prodával dům, jistý zisk získal i konšel. Další příjem jim plynul také z kšaftů, u nichž byli přítomní, a z pozůstalostních odhadů, ze kterých jim plynul důchod.222 Z pramenů víme, že soudy v Mladé Boleslavi probíhaly vždy v pátek.223 V jaké jiné dny zasedala městská rada, o tom prameny mlčí. Zato frekvenci dnů v týdnu, kdy byly odeslány jednotlivé dopisy, si můžeme prohlédnout v následující tabulce. Tučně zvýrazněné číslo značí nejvyšší počet odeslaných psaní. Z tohoto údaje tedy vyplývá, že městský písař pracoval převážně mezi pondělí a pátkem, ale korespondence datovaná o víkendu není výjimkou. Tuto tezi potvrzuje i výzkum Skřivanové, která uvádí, že korespondence Kutné Hory a Kolína byla odeslána v průběhu celého týdne, nejenom ve dnech, kdy zasedala městská rada.224

222

WINTER, Zikmund: Zlatá doba měst českých, 2. vyd., Praha, Odeon 1991, ISBN 80-207-0244-X, s. 113. 223 SOkA, AMMB, Notulář listů posélacích léta 1589, fol. 168v. 224 SKŘIVANOVÁ, Veronika: Korespondence Kutné Hory a Kolína od 60. let 16. století do Bílé hory. DP. FF UK, Praha 2009, s. 56.

49

pondělí úterý středa čtvrtek pátek sobota neděle nečitelné celkem leden

5

10

9

3

5

5

1

0

38

únor

4

4

8

7

8

10

0

0

43

březen

9

8

10

2

4

8

2

0

44

duben

6

6

6

3

11

7

0

0

39

květen

2

6

9

2

6

8

1

0

34

červen

4

4

2

3

10

3

1

0

27

červenec

11

2

3

4

6

4

2

2

34

srpen

10

7

10

9

0

8

1

2

47

září

6

3

4

2

7

8

1

1

32

říjen

10

12

4

7

5

8

0

2

48

listopad

3

8

4

4

4

6

2

0

31

prosinec

11

1

2

1

1

5

2

1

24 441

celkem

Tabulka č. 2 Četnost dnů v týdnu na základě datace zápisů v Notuláři. Zhotovování městských písemností měli na starosti městští písaři. Ve funkci mladoboleslavského písaře byl mezi lety 1577 – 1592 Jan Jerman.225 Více o jeho práci z pramenů nebo literatury nevíme, budeme proto vycházet z obecných poznatků Jany Vojtíškové o činnostech těchto úředníků. Písař – začátečník měl zpočátku v městské kanceláři funkci jako ingorsista, ale postupem času s přibývajícími zkušenostmi mohl zapisovat radní a soudní jednání, buď přímo do radního manuálu, nebo si vytvářel poznámky, podle nichž později zápis do konkrétních knih vyhotovil. Jmenování písaře náleželo do kompetence konšelského sboru, pokud se na tuto pozici hlásilo více uchazečů, rozhodli konšelé. V kanceláři mohlo pracovat i písařů několik, mezi nimiž stál nejvýše „přední radní písař“ nebo „první písař radní“. Směrem vzhůru v kariérním žebříčku písaři postupovali s přibývajícími roky praxe. Jejich právní a diplomatické schopnosti byly využívány nejen pro zápis výkonu městské rady, ale také při jednání města u zemských nebo jiných institucí. Tyto činnosti jim umožnilo předchozí univerzitní vzdělání, ale i

225

SOkA, AMMB, Notulář listů posélacích léta 1589, fol. 28v. srov. BAREŠ, František: Listy, úřední korrespondence, m. Boleslava Mladého z l. 1588, 1589, 1599, Mladá Boleslav, Nákladem vlastním 1916, s. 35.

50

písaři vyšlí pouze z partikulárních škol mohli dosáhnout úrovně univerzitně vzdělaných písařů.226 Mezi písařovy úkoly kromě zapisování výše zmíněných aktivit, patřilo také připravovat potřebné materiály k projednávání v radě či na soudu, obesílat svědky a přijímat svědecké výpovědi zúčastněných stran. Písař nesl odpovědnost za správnost a právní platnost záznamů v městských knihách. Jen on byl oprávněn do knih nahlédnout, popřípadě vyhotovit opis nebo výpis. Jejich rukama prošly všechny písemnosti odeslané z městské kanceláře. Působili také jako notáři při sepisování kšaftů. Na bedrech nejvyššího písaře ležela všechna zodpovědnost za chod administrativy města. Z toho vyplývá, že tato funkce byla velmi vážená, a písař se mohl stát dokonce důležitým poslem v záležitostech svého města. Městští písaři se mohli stát velmi bohatými a to díky sňatku se zámožnou vdovou, který jim otevřel cestu sociálního vzestupu. Písaři svou funkci většinou nevykonávali celý život a později se stávali konšely, staršími z obce nebo inspektory škol atd. Finanční odměnu za vykonanou práci dostávali písaři nepravidelně, proto si přivydělávali k živobytí i jiným způsobem.227 O tom, jak fungovala písařská výpomoc mezi městy, se dozvídáme z dopisu číslo 407. V listopadu žádala císařská rada, aby se tři osoby a písař dostavili v pátek 1. 12. do Turnova k hraničnímu soudu, jenž se týká souzení Tomáše Kamenického z Nového Města pražského a Jakuba Nožíře z Turnova. Mladá Boleslav odpovídá, že v tento den se právě u nich na radnici zasedá soud, tudíž se radní nemohou dostavit. Dodává, že pokud se císařská rada v čele s Karlem s Vartmberka, jemuž je dopis adresován rozhodně datum změnit, ať to do Boleslavi dá ještě vědět.228 Z korespondence se můžeme více dozvědět o úřadování městské rady a to jednak analýzou formální stránky vedení úředních dokumentů (viz kapitola Charakteristika městských knih) a jednak rozborem vlastního obsahu materiálu.

226

VOJTÍŠKOVÁ, Jana: Písemná komunikace mezi českými královskými městy v době předbělohorské, Praha, Scriptorium 2011, ISBN 978-80-87271-33-9, 124, s. 94. 227 SKŘIVANOVÁ, Veronika: Korespondence Kutné Hory a Kolína od 60. let 16. století do Bílé hory. DP. FF UK, Praha 2009, s. 55. 228 SOkA, AMMB, Notulář listů posélacích léta 1589, fol.168v.

51

5 Typologie věcný obsahů Studium odeslané korespondence nám dovoluje alespoň z části nahlédnout do každodenního života obyvatel Mladé Boleslavi a jeho okolí. Zkoumaná komunikace ukazuje pestrou škálu sousedských vztahů a především pak každodenní problémy místních obyvatel, jež město řešilo. Nutno dodat, že následná typologie je jen orientační a jejím úkolem je především pomoci porozumět a utřídit množství zkoumaných misivů. Je samozřejmé, že některé kauzy lze zařadit k několika tématům. Všechny misivy byly rozděleny do třech kapitol – soukromoprávní záležitosti, záležitosti cechů a městských řemeslníků a poslední část tvořily obecní záležitosti. Jednotlivé části mají další podkapitoly pro lepší přehlednost. Do soukromoprávních záležitostí je zařazena nejobsáhlejší kapitola o dluzích, kde se dočteme o okolnostech, vymáhání, termínech splácení, dlužnickém vězení a dalším. Přiblížíme také několik kauz pří a sporů, jež mezi sebou vedli obyvatelé nebo také vrchnosti okolních vesnic. Dozvíme se také, s jakými žádostmi se obraceli obyvatelé na městskou radu a jaké problémy řešili řemeslníci. Závěr je věnován obecním záležitostem.

5.1 Soukromoprávní záležitosti

5.1.1 Dluhy Badatelé studující taktéž úřední korespondenci se shodují na tom, že první místo, co se četnosti týče, zabírají dlužné záležitosti soukromých osob. Tento fakt potvrzují i námi zkoumané misivy. Z celkového počtu 441 dopisů, se jich přibližně polovina zabývá dluhy. Podívejme se nyní podrobněji na okolnosti jejich vzniku, vymáhání a umořování. Víme, že v praxi konkrétní osoba požádala městskou radu, aby jí pomohla domoci se dluhu. Pojem dluh však představuje širokou škálu možností, které se pod tímto nadřazeným výrazem schovávají. Klíčovou informací jsou okolnosti dluhu, které nás blíže informují, o jaký typ pohledávky se jednalo. Výše dlužné sumy a její původ byla např. „74 kop a 45 gr.m

52

za sůl a pšenici“,229 v některých případech vymáhaná částka chybí a informace se týká pouze produktu – „za kůže hovězí, telecí a skopový.“230 To nás přivádí k otázce, zda si nezaplacené zboží mohl kupující odnést s pouhým příslibem, že ho zaplatí později. Jak fungoval vztah prodávající – kupující, nám přibližuje psaní z počátku února týkající se výše zmiňovaných dluhů za kůže: „[…] smlouva, kteráž o to s panem úředníkem Va-ti učiněna jest, tak ukazuje, že jest actum smlouvy takových koží bral až do sv. Bartoloměje léta minulého 1588, tj. při témže času sv. Bartoloměje zaplatiti měl, a což by se jich od sv. B. do středopostí nejprve příštího vzalo, to také při témž času středopostí se zaplatiti má, jakž pak jedna z 3 cedulí řezaných na to zdělaných, nám jest vzkázal.“ Z přecházející citace tedy vyplývá, že úředník od koželuha odebíral po určité časové období kůže dle své potřeby a při daném termínu měl vše zpětně zaplatit. Na potvrzení obchodu byla vyhotovena tzv. cedule řezaná, středověká podoba kupní smlouvy. To byla listina vyhotovená ve dvou stejnopisech na jediném papíru, přestřižená vprostřed věty nebo slova mezi oběma texty. Přiložením obou části k sobě se ověřilo, zda je pravá.231 Úředník dále v psaní vypovídá, že koželuha během bartolomějského jarmarku našel a chtěl mu vše zaplatit, ale peníze „příčinou některé nevelmi berné mince od něho přijatý nebyly.“ Nechal to tedy být „jsa úmysla při druhém termíně všecku sumu složiti.“ 232 Pro lepší porozumění doplňme, že spojení „nevelmi berná mince“ značí nekvalitní peníz se sníženým obsahem stříbra. Zmiňovaný bartolomějský trh se konal na konci srpna a středopostí byl čtvrtek 9. 3. Přestože naši předci vnímali plynutí času jinak než my v dnešní době, zpoždění termínu více než o půl roku je přeci jen dlouhá doba. Dlužníka to mohlo nechat chladným, avšak jaký to mělo následek pro řemeslníka, jenž byl z těchto peněz živ? O tom jaké okolnosti vedly ke vzniku dluhu řezníku Adamu Žlábkovi z Bakova, nás informuje psaní a příležitý spis jedné z dlužnic. Adamovi byly údajně dlužny za máslo Regina Sládková 9 kop gr.m., Kateřina Homolková 1 kopu gr.m. a Anna Štětinka 1 kopu 45 gr.m. Učinil na ně ohradní psaní předpokládav, že prvně dvě jmenované ženy jsou vdovy. Tato domněnka mu v odpovědi byla ihned vyvrácena. Manžel zastupující Kateřinu, „poněvadž ona

229

SOkA, AMMB, Notulář listů posélacích léta 1589, fol. 21r. Tamtéž, fol. 25v. 231 VOJTÍŠKOVÁ, Jana: Písemná komunikace mezi českými královskými městy v době předbělohorské, Praha, Scriptorium 2011, ISBN 978-80-87271-33-9, s. 338. 232 SOkA, AMMB, Notulář listů posélacích léta 1589, fol. 25v. 230

53

vdovou není“233 přiznal, že je dlužen, ale nedisponoval v daný čas takovým obnosem, a žádal o sečkání. Anna Štětinka na psaní nereagovala a jak se k celé kauze vyjádřila Regina Sládková, čteme v jejím přiloženém dopise. Nejen, že ji urazilo označení za vdovu, protože byla naopak ve stavu manželském „nejprve se tomu, co tu Adam Žlábek před sebe jest vzal, věda že já vdova jsem, ale manžela živého mám.“ 234 Také hrubě nesouhlasila s Adamovým tvrzením, že mu cokoliv dluží. Jak vše uvádí na pravou míru se dočteme v jejím psaní: „ (Adam – pozn. autorky) žaluje, že bych jemu za máslo 9 kop gr.m. dlužna býti měla a po častém napomínání, že zaplatiti zanedbávám a což toho více tam jest nejprve pak divím se tomu, co tu Adam Žlábek před sebe jest vzal věda, že já vdova nejsem, ale manžela živého mám, bez jeho vědomí já nic takového zvláště, co se dotýče másla, chleba, piva a jiných domovních potřeb do domu přijímati obyčeje nemám.“235 Nejen, že Regina tvrdí, že nic nedluží, uvádí dále, jakým způsobem se Adam přiživoval na její živnosti: „k nám do našemu domu máslo, kteréhož své v krámích prodati nemohl jest nosíval, ale já takového másla častokráte přijímati nechtěla (?)236 někdy dosti chatrné a nehodné, ale Adam z domu našeho odcházel másla i nestřeženého u nás jest nechával a nadto k nám lecjaké tovaryše své k nám přivozoval a s nimi pil pivo a se svými přišlími ani on neplatíval.“237 Závěrem rázně dodává, že pokud mu má nějaký dluh zaplatit, musí on svůj podíl za vypité pivo také. Jiné nemilé okolnosti přivedly do dluhů Jiřího Kozyrázka: „nešťastná příhoda se potrefila, že od Simeona Kavky, tovaryše krejčovského města našeho, v nějaké svadě nožem velice poboden a zraněn jest, že až posavad proto řemesla dělati a jím se živit nemohl. Nýbrž v nemalé dluhy za stravu i hojení, což dáti má.“238 Insolventní kožišník byl vybaven vysvědčícím listem na cestu do Velkých Střelic, kam se vypravil za svým otcem, jenž měl jeho dluhy zaplatit. Každý věřitel měl zájem na tom, aby mu byl dluh co nejdříve splacen. Máme doložen i případ, kdy byla pohledávka vymáhána dříve, než nadešel její termín splatnosti. Pravděpodobně z negativních zkušeností vycházela Alžběta z Vrchlabí, jež upomínala Annu, aby jí zaplatila dluh za „sejry a pšenici“. Anna se nechala písemně slyšet, že ještě neuplynuly dva týdny, které na zaplacení měla, a má tedy 233

SOkA, AMMB, Notulář listů posélacích léta 1589, fol. 147r. Tamtéž, fol. 147v. 235 Tamtéž. 236 Nečitelné slovo, patrně archaismus značící kvalitu. 237 Tamtéž, fol. 147v. 238 Tamtéž, fol. 65r. 234

54

ještě čas.239 Vraťme se však k procesu vymáhání dluhů. V momentě, kdy selhaly věřitelovy vlastní prostředky na získání finanční pohledávky, se obrátil na městskou radu. Jeho nárok musel být nejprve uznán domácí městskou radou a následně s ním byla obeznámena i strana dlužníka. Klíčovým bylo, zda dlužní nárok věřitele bude schválen, nebo bude zapírán. Mluvíme zde o fázi vymáhání a umořování dluhu. Ve výše uvedeném příkladu Reginy Sládkové je patrné, co následovalo v případě odmítavé reakce – nabídnut byl termín u soudu, kde vše mohl rychtář rozhodnout. Se svým nárokem na vymáhání dluhu neuspěl Václav Březovský z Bělé. Kontaktoval Mladou Boleslav ohledně údajného dluhu Jana Žateckého a Pavla Červenky. Zde stálo slovo proti slovu – Červenka a Žatecký tvrdili, že nic dlužni nejsou, což již do Bělé v březnu téhož roku sdělila RMMB s tím, že se má Březovský dostavit na radnici, kde by před soudem oficiálně vznesl obvinění. Radní mu k tomuto kroku napsali ještě jednou, pravděpodobně proto, že se Březovský v daném termínu nemohl dostavit.240 Zajímavý případ museli Boleslavští řešit s městem Nymburkem. Anna Nožířka z Nymburka si údajně uschovala u Mandaleny Provaznice v Mladé Boleslavi 2 kopy gr.č. a teď žádá, aby jí byly navráceny. Mandalena tvrdí opak a případ se řešil v pátek na sv. Medarda na radnici před rychtářem.241 O kuriózním případu, jenž nám přibližuje běžný denní život novověkých obyvatel, čteme v psaní do Mimoně z 20. března. Štefan Rejman požadoval po Uršule Burhanové 2 kopy gr.m. za stolice řezací.242 Ona ovšem tvrdí, že „žádných takových stolic k sobě jest nepříjmala, ale před některým časem více nežli před půldruhým letem, že jsou v domě jejím dvě čili tři stolice řezací bez vůle její, nepamatuje od koho nezanechaný.“243 Nabízí se otázka, jaký důvod vedl Štefana Rejmana k tomu, aby najednou po tak dlouhé době vyžadoval částku zpátky? Byl momentálně bez peněz a vzpomněl si, že své stolice kdysi daroval nebo zapomněl u Uršuly a jejího manžela? Pokud by jí je opravdu prodal, nevyžadoval by spíše dluh po jejím manželu než po ní? Bohužel, jak spor dopadl, se nedozvíme. Oběma byl nabídnut termín u soudu, kde spor mohli nechat rychtářem vyřešit. Výjimkou nebylo, pokud jednomu věřiteli dlužilo několik obyvatel naráz. Například Martinu Fukarovi dlužily za obilí čtyři osoby z Krásné Vsi celkem 65 kop gr.m. a další tři osoby z Katusic dohromady 31 239

SOkA, AMMB, Notulář listů posélacích léta 1589, fol. 34r. Tamtéž, fol. 108v. 241 Tamtéž, fol. 90r. 242 Stoly, na nichž se řezala sláma. 243 Tamtéž, fol. 51v. 240

55

kop gr.m. Taková velká suma peněz mohla ohrozit existenci samotného řemeslníka.244 Těmto zdlouhavým peripetiím a dohadům, kdy si obě strany protiřečily a musely svůj spor o dluh řešit před rychtářem, bylo možné předejít vyhotovením smlouvy. Kromě výše zmíněné tzv. cedule řezané,245 mohla být výše dluhu potvrzena tzv. šulprýfem. „Lidmila, dcera někdy Marina Sekery, ukázalajest nám šuldpryf pod sekrytem urozeného pana Fridricha Vančury.“246 Abychom porozuměli sdělení, je nutné si říci, co znamenalo spojení „pod sekrytem“. Sekryt, možná je také podoba sekrýt, značí pečetní prsten, jenž byl přitisknut do rozpáleného vosku.247 Šulprýf sloužil mnohdy jako důkaz v soudním řízení.248 Problém s placením však nemusel vždy být na straně dlužníka a věřitel mohl úmyslně i nezištně vyžadovat pohledávku neprávem dvakrát. Bylo tedy zapotřebí, aby dlužník disponoval potvrzením o zaplacení – kvitancí. Tu vydávala městská rada. Z korespondence vyplývá, že dlužník odevzdal dlužnou sumu peněz na radnici, která obeslala věřitele, který si pak převzatou částku u rady vyzvedl. Tímto způsobem splatil svůj závazek Jan Vlk Janu Jermanovi. Kvitance obsahovala formuli: „kvituje připovídaje od sebe, dědicův a budoucích svých, že se na něho Jana Vlka, dědice budoucí jeho pro těch 21 kop gr.m. navrátiti nechce a nechtějí nemá a nemají na časy budoucí.“249 Boleslavskou radu žádal Jiřík Karmel, aby upomněla Petra Zárubu z Mladé Boleslavi kvůli „zadrhlým penězům gruntovním.“250 Ten měl od roku 1586 každoročně v termínu sv. Havla splácet 4 kopy, což činil a konečnou částku 12 kop dokonce přeplatil: „vedle vaše přiznání na rathouze (…) jste přijal 13 kop gr.m. (…) a tak nám od souseda našeho nic zasedáno není, nýbrž ještě přes zadrženou sumu dáno jest.“251 Psaní je uzavřeno dodatkem, že pokud by Jiřík vše chtěl doložit písemně, mohou dodat výpis z městských knih, kde je vše řádně zapsáno.252 Kvitance hraje významnou roli také v kauze mezi Jaroslavem Sezimou ze

244

SOkA, AMMB, Notulář listů posélacích léta 1589, fol. 8r. Zmínky o ceduli řezané můžeme najít například v psaních: Tamtéž, fol. 28r, 66r. 246 Tamtéž, fol. 5r. 247 NEJEDLÝ, Petr a kol.: Lexikální databáze humanistické a barokní češtiny [online], [vid. 10. 4. 2015], dostupné z: https://vokabular.ujc.cas.cz/doklady/hledani/20/1/?vyraz=sekryt&jeLemma=True&jeHeslo=True&zo brazeni=seznam&pocetRadku=20&rozlisovatVelikost=True 248 SOkA, AMMB, Notulář listů posélacích léta 1589, fol.72r. 249 Tamtéž, fol. 73v. 250 Tamtéž, fol.99 v. 251 Tamtéž, fol. 99v. 252 Tamtéž, fol. 99v. 245

56

Sezimova Ústí a na Rochově a boleslavským radním Janem Lukášem, jinak Spiřovským, s níž se Jaroslav odvolával k apelačnímu soudu na pražském hradě. Janovi prodal dům Tomáš Luga z Ústí, přičemž část peněz zaplatil na místě. Kauzu zkomplikoval fakt, že dům, ještě před splacením poslední částky, prodal Adamu Matyášů, a protože zbývající sumou na doplacení Adam nedisponoval, vypravil se Jan osobně do Sezimova Ústí, kde osobně manželce Jaroslava zbytek doplatil, a ona mu vydala kvitanci. Jan tedy v psaní vyslovil naději, že to bude Jaroslavovi důkazem.253 V případě, že dlužník nemohl zaplatit, mohl část dluhu například vrátit v podobě naturálií, jako to udělal Jakub Pekař.254 Jinou možnost využil Martin ze vsi Hoštky, který byl dlužen 28 kop gr.m. za sukno, a do té doby, než bude schopen zaplatit, dal do zástavy věřiteli svůj dům.255 Postoupíme-li ve sledovaném procesu kupředu, jsme v té fázi, kdy dlužník uznal nárok věřitele. Pokud předpokládáte, že vše bylo zaplaceno včas a bez upomínek, tak se hluboce mýlíte. Zůstalo mu takříkajíc široké pole pro manévrování.256 Mohl upomínky ignorovat a neodpovídat na ně jako to činil Andres Rydl v dluhu za sukno Antonínu Žitavskému: „měvše oba dluhy dávno zapraviti, po nejednom přátelském napomínání k zaplacení se nemá.“257 Ale neházejme vinu jen na nezodpovědné dlužníky a vzpomeňme si na těžkosti provázející posly při doručování dopisů. O sečkání s placením dluhu žádal v březnu Benjamína Petřka ze Starého Města pražského jeho švagr Jan Spálený. Pojďme se blíže podívat, z jaké příčiny dluh vznikl. Pro začátek je nutné doplnit, že Benjamínovi dlužil 100 kop gr.m. za svou matku Veroniku Hyttychovou. Jan vypovídá: „nejednou jsem naší paní matky následoval a jí to skrze nejedné přímluvy dobrejch přátel, aby ona na sebe jej převzala.“258 Matka se ovšem nedala přesvědčit a platba zůstala na Janovi. Ten před nedávnem vložil velké množství peněz do koupě mlýna a nyní je bez prostředků, z tohoto důvodu žádá, aby polovinu sumy mohl splatit na den památky Božího vstoupení (11. 5.) a druhou část na Vánoce. V této souvislosti nelze nezmínit dluh Matěje Zlatníka 24 kop gr.m. za víno Jiříku Mladotovi. Zaručil se za ně domem svým i své manželky, i přes četné upomínky peníze nevrátil a dokonce se dostal do 253

SOkA, AMMB, Notulář listů posélacích léta 1589, fol. 166r. Tamtéž, fol. 75v. 255 Tamtéž, fol. 144r. 256 SKŘIVANOVÁ, Veronika: Korespondence Kutné Hory a Kolína od 60. let 16. století do Bílé hory. Diplomová práce. FF UK, 2009, s. 65. 257 SOkA, AMMB, Notulář listů posélacích léta 1589, fol. 51v. 258 Tamtéž, fol. 50r. 254

57

dlužnického vězení. Následně vypověděl, co se mu stalo během té doby: „ona pak manželka má, když jsem ve vězení byl, ode mě pryč odedší a posavad se nevrátila.“259 Ovšem ani jejich věřitel dlouhou dobu neupomínal zaplacení své pohledávky. Matěj dodává, že „věda, že jako manželé, tak také i téhož dluhu společníci jsme“260 a žádá o sečkání do té doby, než se najde kupec na jeho dům, čímž získá hotovost. Aby si věřitel zajistil vrácení své pohledávky, ručily takzvaným rukojemstvím za její navrácení další osoby, které v případě jejího neplacení, byly nuceny ho zastoupit a zaplatit za něj.261 Rukojmí a dlužník podle si podle práva nebyli rovni. Rukojmí ručil primárně, a pokud dlužník nesplácel dobrovolně, bylo povinností věřitele obrátit se na něj.262 Rukojmím se nesměli stát vojáci, kněží, ženy (výjimkou byly manželky, jež mohly ručit za manžele), nedospělí a lidé neosedlí, tj. ti, kteří neměli ve městě svou nemovitost.263 Při velkých částkách, jako například půjčky městu (viz kapitola Obecní záležitosti) bylo existenční nutností, aby ručilo více osob, kdy každý nesl zodpovědnost za určitý podíl, jenž v případě potřeby zaplatil.264 Rukojemství bylo uzavíráno „rukou společnou a nerozdílnou“ a zapsáno bylo do městských knih. V případě, že jeden z ručitelů zemřel, nesl zbylý rukojmí celý závazek sám. Zaplacením dluhu nebo promlčením nároku rukojemství zanikalo.265 Z našeho pohledu se zdá nelogické stát se něčí ručitelem a platit jeho dluhy, co k tomu tehdy lidi vedlo, vysvětluje Koldín: „Což by koli rukojmové za jistce pro rukojemsví dáti a vyplniti věřiteli musili: toho všeho, i s škodami na to vzešlými, na jistci aneb na statku jeho postíhati budou plným právem.“266 Tím rozumíme, že rukojmí měl zaručena práva, kde mezi předními stojí zpětná vymahatelnost dluhu se všemi s tím spojenými výlohami, pokud dluh jistec zaplatil. V Koldínově zákoníku také stojí, že rukojmí byl povinen dohlédnout, aby se dlužník dostavil k soudu, a pokud tak neučinil, bylo opět na jistci zastoupit ho u soudu.267 Ručitelem hned několika svých sousedů ze vsi Sukorad se stal Martin Bažatů. Nejenom, že nesplatil Martinu Hosivcovi ze Stakor svůj dluh za oves 8 kop gr.m., ale 259

SOkA, AMMB, Notulář listů posélacích léta 1589, fol. 32r. Tamtéž, fol.32r. 261 Podrobněji o ručení viz: MALÝ, Karel, Práva městská Království českého, Praha, Karolinum 2013, ISBN 978-80-246-2117-3, s. 708 – 710. 262 Tamtéž, s. 708. 263 MALÝ, Karel: České právo v minulosti, Praha, Orac 1995, ISBN 80-85903-01-6, s. 107. 264 TÝŽ: Práva městská Království českého, Praha, Karolinum 2013, ISBN 978-80-246-2117-3, s. 232 265 Tamtéž, s. 708. 266 Tamtéž, s. 232. 267 SKŘIVANOVÁ, Veronika: Korespondence Kutné Hory a Kolína od 60. let 16. století do Bílé hory. Diplomová práce. FF UK, 2009, s. 68. 260

58

ručil slibem za Pavla Turnova, který si půjčil neurčitou částku peněz a také obili ve výši 17 kop gr.n. K tomu navíc byl ručitelem i za jistého Davida a Václava Krčmáře za jejich dluh za oves dohromady čítající 16 kop gr.m. Jednotlivé dluhy nikdo nesplácel, proto se s pohledávkou obrátil věřitel přímo na jejich ručitele.268 Při vymáhání dluhu připojovala městská rada na konec psaní dodatek – „pokudž by jste tehdy na tom odporu co se těch 12 kop gr.m. dotýče přestati nechtěli, k vinění jmenovaného souseda našeho vám pokládáme před rychtářem našim od pátku nejprve příštího v tým dni, tj. ten pátek vo sv. Medardu v hodin 15.“ Je oběma sporným stranám nabídnuto rozepři o dluh vyřešit u městského soudu. Shodně ve většině dopisů je datum stanoven na pátek, kdy na radnici zasedal rychtář jako soudce. Stání se v mnoha případech odkládalo. U některých kauz víme, že se termín soudu pouze posunul, zpravidla o dva týdny.269 V jiných případech konkrétně víme, z jaké příčiny byl soud odložen, například kvůli nemoci.270 V polovině srpna žádal Matyáš Senomatský o posunutí termínu soudu v Novém Městě pražském na pondělí po památce sv. Bartoloměje, neboť se v Mladé Boleslavi konal výroční trh a on jakožto hostinský by svou absencí přišel o mnoho zisků.271 Kromě odkladu se nabízela ještě jiná možnost a to vyslat za sebe tzv. plnomocníka – „k vinění se nejprve příští pátek pokládá, čehož Vás, budete-li na ten den chtít k tomu osobně na rathauze našem tím raněji se dáti nadjíti, neb nad svém místě plnomocníka vyslati“272 V případě, že se pře týkala ženy, většinou ji u soudu zastupoval jako plnomocník její manžel.273 V již zmíněných kauzách, jsme si mohli povšimnout, že splátkové nebo dodací termíny se často shodovaly s významnými obecními nebo církevními událostmi v roce jako byly výroční trhy, kdy příslušníci nejrůznějších profesí měli možnost dostat se do jiného města, kde mohli předat zakázku nebo prodat své zboží, a získat tím finanční obnos, jímž by následně mohli uspokojit své věřitele. Pro připomenutí, výroční trhy měla Mladá Boleslav dva – osmidenní trh na den Nanebevzetí Panny Marie, kterému se jinak říkalo bartolomějský, druhým byl koňský a dobytčí trh na den Nanebevstoupení (11. 5.). Ke dni sv. Bartoloměje byl termínován dluh Jana Pudila ze Sejciny, Václava Kartouska a Vavřince z Lichova za 268

SOkA, AMMB, Notulář listů posélacích léta 1589, fol. 153 v. Například: Tamtéž, fol. 32v, 74v, 89r. 270 Tamtéž, fol. 100r. 271 Tamtéž, fol. 122v. 272 Tamtéž, fol. 122v. 273 Tamtéž, fol. 66r. 269

59

sud piva, který vypili během žní.274 Nebo také žádost o sečkání s platbou Markétě z Lobkovic za 4 džbery ryb od Anny, vdovy Jiříka Šentyra.275 Dalším typickým termínem byly svátky sv. Jiří (23. 4.) a sv. Havla (16. 10.). V našem zkoumaném pramenu, na rozdíl od studie Veroniky Skřivanové, jsme se s těmito lhůtami setkali pouze v několika případech. Větší hojnost termínů u Skřivanové může být způsobena širší pramennou základnou, jež postihuje kopiáře a registra v průběhu několika let, zatímco náš misiv čítá odeslanou korespondenci jen z jednoho roku. I přes tento nedostatek můžeme její tezi o významnosti těchto termínů podložit několika případy. Na svatého Jiří například odváděl každoroční splátku dluhu za svůj dům Petr Vlach. 276 Do tohoto termínu si prodloužili Simon Hovorka a Martin Jordánský své půjčky u Elišky Valdštejnové, paní z Lomnice, a do třetice v tento den figuroval jako lhůta ve smlouvě mezi Václavem Kodrusem a Václavem Halamou.277 Mezi další časté termíny patřilo také středopostí (čtvrtek mezi 3 a 4. nedělí postní). Do tohoto dne přislíbil kosař Jan Pavlíček vyhotovit kovadlinu278 a Jindřich z Donína měl zaplatit koželuhovi Jindřichovi za hovězí a telecí kůže.279 Objevuje se také lhůta na den Vstoupení Páně, kterou si pro zaplacení svého dluhu vyžádal Jan Spálený.280 Během Vánoc měli svou finanční pohledávku za vlnu zaplatit Martin Jordánský, Simeon Hovorka a Pavel Stodola.281 V neposlední řadě musíme podotknout termín dne sv. Martina, často zmiňovaný také u Skřivanové. Na tento den v roce 1588 měl vrátit svůj dluh Bartoloměj z Jiviny.282 Hojně užívaným donucovacím prostředkem, jak přimět dlužníka, aby vše zaplatil, bylo vyhlášení stavného práva. Byla to velmi účinná výhružka, pokud se věřitel již několikrát písemně domáhal zaplacení své pohledávky a stále mu nebylo vyhověno. Na konci dopisů adresovaných dlužníkům se zpravidla nacházely tyto formulace: „aby též sumy právem stavným s hyndrováním nevinných lidí, kteréžto právo stavné se tímto opovídá“283 nebo „právo stavné, kteréž se tímto psaním od obou těch sousedův opovídá, skutečně přidržeti nepomineme.“284 Aplikovat 274

SOkA, AMMB, Notulář listů posélacích léta 1589, fol. 139r. Tamtéž, fol. 115r. 276 Tamtéž, fol. 5v. 277 Tamtéž, fol. 40v, 176v. 278 Tamtéž, fol. 24r. 279 Tamtéž, fol. 25v. 280 Tamtéž, fol. 50r. 281 Tamtéž, fol. 31r. 282 Tamtéž, fol. 52r. 283 Tamtéž, fol. 35v. 284 Tamtéž, fol. 81r. 275

60

v důsledku stavné právo bylo dosti problematické, protože se tím městská rada vystavovala možnosti, že uvězní nevinného člověka, a proto velmi často zůstalo jen u písemných výhružek.285 Jeho znění bylo upraveno nejprve v roce 1549 zemskými zřízeními a pak později kodifikováno Právy městskými Království českého Pavla Kristána Koldína. Obstavování nebo „stavuňk“ byla forma dlužnického vězení, o kterém rozhodl městský rychtář.286 „Kdo by koho pro dluh aneb pro nedopomožení práva obstaviti chtěl, má předkem od práva svého aneb toho (na němž by chtěl stavovati) psaní ohradní ku právu tomu, kdež ten dlužník jeho bytem jest, aneb ku pánu člověka toho sobě vyžádati.“287 Jak z Koldínova zákoníku vyplývá, musel být dlužník nejprve upomínán a až jako poslední možnost přišlo tzv. ohradní psaní, jež vysvětlovalo průběh vymáhání a varovalo naposledy. Dlužník dostal lhůtu 14 dnů na zaplacení, pak se přistoupilo k činu. Obstaveny mohly být dokonce i osoby šlechtického původu a samozřejmě rukojmí. Dlužnické vězení se nacházelo většinou na radnici a stranou od trestnice, v níž byli zatčeni zločinci, kteří se dopustili „skutečných“ kriminálních činů.288 Před vsazením do vězení byl dotyčný zbaven cenností, jež byly uschovány. Cesta zpět ven na svobodu vedla několika způsoby – buď se obstavený mohl vyplatit tím, že složil kauci (ne vyšší než dlužnou částku),289 případně se za něj mohly zaručit důvěryhodné osoby, eventuálně mohl vykonat formální slib na čest a víru, že se v daném termínu dostaví k soudu. Posledním možným východiskem bylo snést šesti týdenní dobu arestace až do konce. Pokud ani po tom všem dluh do dalších šesti týdnů nesplatil, nedostavil se k soudu nebo za sebe neposlal skutečného dlužníka, nezbylo věřiteli nic jiného, než jeho majetek exekvovat. Tezi o tom, že obstavení byla spíš forma výhružky než aplikovaný trest, potvrzuje i to, že během sledovaného roku máme pouze několik málo zmínek o provedeném obstavuňku.290 Pojďme si je blíže představit. Na šest týdnů se do dlužnického vězení dostal Tomáš Pokorný z Mladé Boleslavi, ručitel Jana

285

SKŘIVANOVÁ, Veronika: Korespondence Kutné Hory a Kolína od 60. let 16. století do Bílé hory. Diplomová práce. FF UK, 2009, s. 70. 286 Více o stavuňcích viz: MALÝ, Karel: Práva městská Království českého, Praha, Karolinum 2013, ISBN 978-80-246-2117-3, s. 265 – 268. 287 Tamtéž, s. 265. 288 MALÝ, Karel: České právo v minulosti, Praha, Orac 1995, ISBN 80-85903-01-6, s. 105. 289 Z vězení chtěl nechat za 11 kop gr.m. vykoupit Václav Šlechta Martina, paceřovského rychtáře. Peníze, jež by stačily na vykoupení, byly na radnici složeny, ale místo toho, aby byl Martin propuštěn, nechal je svým jménem půjčit Mandaleně, manželce Tomáše Vorovného. Zůstává dobrovolně ve vězení dál. SOkA, AMMB, Notulář listů posélacích léta 1589, fol. 89r. 290 Formu výhružky však najdeme velmi často, například: Tamtéž, fol. 28v, 39r, 55r, 62v, 75r, 153v, 198v.

61

Spáleného, jenž dlužil Benjamínu Petřkovi ze Starého Města Pražského, o němž se zmiňujeme výše. Jan prve zažádal o prodloužení splátky, ale slibu nedostál, proto byl jeho rukojmí na 6 týdnů uvězněn.291 Kvůli dluhu za pšenici byl obstaven také Tomáš Barthoňový. Přes dva roky trvalo Abrahámu Hovorkovi vymáhání poměrně nízké sumy 1kopy a 15gr.m od Václava Březovského z Bělé pod Bezdězem. Přestože na den sv. Václava roku 1587 „slíbil rukou dáním panu rychtáři a před přáteli, že dá neb odešle ve dvou nedělích, ale to posavad neučinil.“292 Následnému trestu neunikl. Vyložili jsme si celý proces probíhající mezi věřitelem a dlužníkem. Podívejme se na dluhy ještě z jiného pohledu, neboť je lze rozdělit ještě do dvou podkategorií a to na vlastní půjčky – konkrétní finanční hotovost a dluhy za zboží nebo produkty. Za co nejčastěji Boleslavané dlužili? První příčka pravděpodobně příliš nepřekvapí, neboť se na ní nachází pivo. Obliba zlatého moku byla vysoká a předmětem dlužnických dopisů se stala přibližně v 10%.293 Nahlédněme nyní do některých případů dlužníků. Nejvyšší dluh za pivo sahal do výše 21kop gr.m. a patřil krčmáři Petru Černému, který následkem toho musel svou krčmu prodat. I s dluhem ji koupil Jan Bláha, jenž měl již pohledávku samozřejmě dávno zaplatit, ale protože s věřitelem nijak nekomunikoval, přestože byl proto upomínán, bylo mu pohroženo stavným právem.294 Za pivo dlužil Michalu Kunertovi Jíra Cihlář z Vinařic 5 kop 40gr.m., a protože neměl na zaplacení, zastavil ženský kožich v hodnotě 4 kop gr.m.295 Symbolické druhé místo v žebříčku četností zaujímají dluhy za obilí – žito, oves nebo pšenici.296 Mezi další výrobky či zboží, za něž boleslavští obyvatelé nejčastěji dlužili, patřilo sukno spolu s vlnou,

297

ryby (kapři a sleďi),298 lůj,299

kůže300 nebo víno.301 Podívejme se nyní blíže na badatelsky i čtenářsky zajímavé případy. Kašpar Fenlc ze Zhořelce dlužil dvěma obyvatelům Mladé Boleslavi a vzhledem k tomu za co dlužil – obilí, koňský obrok, jídlo a pití, lze usoudit, že tento dluh vznikl, když v českém městě pár dní přebýval. V psaní je navíc vyhrožováno právem stavným, 291

SOkA, AMMB, Notulář listů posélacích léta 1589, fol. 112v. Tamtéž, fol.116v. 293 Například: Tamtéž, fol. 20v, 28v, 58r, 65r, 160r, 167v. 294 Tamtéž, fol. 49v. 295 Tamtéž, fol. 167r. 296 Například: Tamtéž, fol. 140r, 154r, 116v. 297 Například: Tamtéž, fol. 146r, 152r, 159r, 155r. 298 Tamtéž, fol. 79r, 88r, 131r. 299 Tamtéž, fol. 39r, 43r, 73v, 182v. 300 Tamtéž, fol. 130r, 152r. 301 Tamtéž, fol. 23r, 26r, 31v, 158r, 292

62

což opět svědčí o tom, že na předchozí upomínky dlužník nereagoval.302 Do Zhořelce bylo adresováno také psaní ze začátku září. Zlatník Jan Beyer se skrze městskou radu snažil domoci svého letitého dluhu. V psaní vypověděl, že „za příčinou tou, že léta 85 přišel ke mně do mého domu Melichar Vačkář, soused ve městě Gerlici, že mu se peněz nedostavá, abych mu půjčil, co bych byl učinil, nemaje já též peněz na ten čas i žádost jeho snažnou dovolil jsem, že jest jednomu Židu koflík můj stříbrný zastavil.“303 Za tento koflík dostal od Žida Melichar dva tolary. Nyní i po několikerém upomínání se vrácení dluhu stále nedočkal. Jiná zpráva ze srpna nám přinesla informaci, co se mohlo stát, pokud si člověk nechal svou pušku u ručnikáře.304 Jan Ručnikář dostal zakázku od Jakuba Svědiroha, aby mu opravil jeho ručnici. Nevíme z psaní, jak dlouho již u sebe pušku má, ale je to pravděpodobně již nějaká doba, protože Jakub dokonce pojal podezření, že „ji zmrhal“305 a žádá na něm odškodné ve výši 5 kop gr.m. Ručnikář ji sice opravil, ale obratem půjčil Václavu Marynovi na Křivoklát, kde údajně slouží, a žádá Jakuba o prodloužení doby půjčky do nového roku (sic!).306 Koncem června vymáhal Jiřík Mladota dluh na pekařce Barboře a tvrdil, že mu je dlužna 7 kop gr.m. a její muž Tomáš další 2kopy gr.m. za pšenici a žito. Tomáš odpovídá, že peníze tentýž den složil, ale co se týká jeho ženy, neví, protože „nemocí a šlakem jsou poražena a mluviti nemůže.“307 Je možné, že Mladota vzal ohled na zdraví ženy, neboť dluh dále nikdo písemně nevymáhal. Kunát Pešík z Žerčic se obrátil na boleslavskou radu, neboť mu tři Boleslavané dluží za obilí a železo. Mezi nimi vynikal Jan Janoušek, jenž kromě peněz za obilí, měl vrátit také 9 kop gr.m. za valacha a 34 (!) kop gr.m. „peněz propitých.“308 Na víno si půjčil Martin Tralák z Hoření Bobrový 30 kop gr.m., které si bohužel koupit nestihl a zemřel. Jeho věřitel Jakub Románek z Mladé Boleslavi nyní peníze žádal po jeho vdově zpět. Zbývajících 10 kop gr.m. mu měla odeslat po poslu, který jí doručil psaní.309 U vína ještě zůstaneme, ve čtvrtek 24. 8. obdržela mladoboleslavská městská rada psaní Michala Klepaře, úředníka na Košátkách, jehož datum bylo 302

Tamtéž, fol.113r. Tamtéž, fol. 129r. 304 Ručnikář vyráběl a opravoval pušky. Viz: NEJEDLÝ, Petr a kol.: Lexikální databáze humanistické a barokní češtiny [online], [vid. 15. 4. 2015], dostupné z: http://madla.ujc.cas.cz/doklady/hledani/20/1/?vyraz=ru%C4%8Dnik%C3%A1%C5%99&jeLemma=T rue&jeHeslo=True&zobrazeni=seznam&pocetRadku=20&rozlisovatVelikost=True 305 SOkA, AMMB, Notulář listů posélacích léta 1589, fol. 121r. 306 Tamtéž, fol. 121r. 307 Tamtéž, fol. 98v. 308 Tamtéž, fol. 140r. 309 Tamtéž, fol. 158v. 303

63

v sobotu den sv. Jana Křtitele (24.6. !) o připomenutí dluhu 66 kop gr.m. Janu Spálenému. Rada ihned reagovala: „my jistou zprávu toho máme, že Michal Klepař od drahná časův úředníkem ani správce žádným na Košátkách není, nemůžeme rozuměti, jakým způsobem to psaní jménem a s podpisem jeho učiněno. A teprve po datum jeho téměř devíti nedělích odesláno jest, pročež by, když se v tom tak nesprávně zachováno, odpovědi na to žádnou zaměstknávati se nebylo potřeby.“ Přestože z dikce dopisu je rozhořčení patrné, Janu Spálenému dluh připomněli. Jan avšak nebyl doma, protože „tyto dni za důležitými potřebami, zvláště pro vydání svědomí nějakého na hradě pražském do Měst Pražských odjeti musil“ a k případu se vyjádřila jeho manželka.310 Jaká byla její reakce, nevíme, neboť se psaní bohužel v Notuláři nenachází. Rada stanovila den, kdy si obě dvě strany mohou stoupnout před soud a nechají při rozřešit vyšší instancí. Výjimečně je k tomu stanoveno pondělí a ne pátek, kdy obvykle zasedal rychtář v soudních záležitostech. Přes půl roku můžeme v odeslané korespondenci sledovat kauzu dluhů Anny, vdovy po Filipu Prušákovi. Manžel jí po své smrti zanechal dluhy, lidově řečeno, kam se jen člověk podívá. Poprvé se s případem setkáváme na konci ledna, kdy je dopis adresován Jiříku Bohdaneckému do Brodec nad Jizerou. Z přiloženého psaní samotné Anny můžeme soudit, že byla znatelně mladší než její manžel, protože se podle svých slov: „ve své mladosti nenadála.“311 Dále čteme, že se Filip Prušák ještě před svou smrtí dostal do dlužnického vězení, odkud ho manželka vyplatila: „Chtějíc tomu manželu svému jako věrná manželka, aby sobě z vězení pomoci, všecek statek svůj jsem před Va-mi mi-tmi vzdala, takže jsem sobě zle posloužila a nemám již odkud (peněz – pozn. autorky) vzíti, abych panu Jiříkovi sumu jemu na mě přísaženou dáti.“312 Je nasnadě, za jakým účelem byl dopis odeslán. Termín splatnosti dluhu již vypršel a Anna hraje na citlivou strunu věřitele. Píše, že se „nachází v takové nouzi a zármutku a chudobě s dítkami svými,“313 proto žádá, aby jí byly stanoveny do budoucna nové termíny, během nichž by mohla po částech dlužnou sumu splatit. Z psaní ze dne 14. 3. se dále dozvídáme, že věřitelé Filipa prodávají jeho dům a sladovny v pátek 17. 3. Přestože tímto dopisem byla obeslána i Mariana Robmhappová, jíž také dotyčný sladovník dlužil, upomínala v červnu opět svůj dluh, avšak neoprávněně. Anna sama jí odpověděla, že všechen majetek prodala 310

SOkA, AMMB, Notulář listů posélacích léta 1589, fol. 133r. Tamtéž, fol. 14v 312 Tamtéž. 313 Tamtéž. 311

64

a v inventáři jsou poznamenány všechny dluhy, které Filip Prušák měl a především ten paní Marianě. Nadto byl u procesu přítomen její plnomocník, jenž vše může odsvědčit, a Anna k ní tudíž nemá žádnou další povinnost. 314 Svého dluhu u Filipa Prušáka se domáhal také Jindřich Prostibořský na začátku září. V odpovědi se dočkal příslibu splacení dluhu z peněz za prodané sladovny.315 Jak bylo zmíněno výše v kapitole Historie Mladé Boleslavi, mělo město židovskou komunitu. V roce 1589 registrujeme několik dopisů týkající se židů.316 Ve většině případů jde o vymáhání dluhu, se kterým se obrací věřitel na město, aby daného obyvatele upomenula. Z Brodec nad Jizerou požadovali, aby Izák, žid turnovský žijící v Mladé Boleslavi, vyplatil mzdu Maruši, pastorkyni Bartoloměje Kováře.317 Pernikář Vondřej z Hradiště nad Jizerou si stěžoval na Žida Lazara, který mu prodal údajně nekvalitní med.318 Zda tato stížnost byla oprávněná, lze jen spekulovat. Odpověď na všechny pohledávky byla od Boleslavských totožná: „I oznamujeme Vám, že Židé při našem městě obývající (poněvadž k sousedství našemu a pod privilegia naše nepříslušejí) k správě naší nepřináležejí, ale k správě Mi-ti pána našeho.“319 Židé nedisponovali privilegii ani výsadami, jež měli ostatní obyvatelé města, tudíž nespadali po správu, ale byli odpovědní přímo vrchnosti. Markétě Švihovské z Krajku a na Horažďovicích, sestře Adama z Krajku, byl adresován dopis Lazara a Jelena Kumprechta, Židů, jež dlužili již od roku 1586 Martě z Veselice, nyní vdově po Adamovi, 6 kop gr.m. za máslo, o rok později část splatili a následující rok 1588 odvedli Martě další 2 kopy gr.m. v domě Jiříka Mladoty za přítomnosti jeho manželky a služky Evy. Nedostali kvitanci, a proto nyní žádají, aby manželka Mladoty a služka Eva dosvědčily před Janem Vrbou, úředníkem „od jeho Mi-ti Pána k vyupomínání dluhů na panství Boleslavském,“ 320 že vše řádně splatili. Adam z Krajku po své smrti po sobě zanechal mnoho dluhů a neuzavřených záležitostí, které musela nová vrchnost města Jiří z Lobkovic řešit. Koncem roku 1588 panství směnil s Bohuslavem Hasištejnským a tuto změnu reflektuje i dochovaná korespondence. Krajířovy dluhy na sebe hned po Novém roce převzalo 314

SOkA, AMMB, Notulář listů posélacích 1589, fol. 14v, 48 r, 48v, 95r. Tamtéž, fol. 132r. 316 Kromě výše zmíněných případů, se o Židech jmenovitě zmiňují dopisy, viz: Tamtéž, fol. 1v, 19v, 31r, 55v. 317 Tamtéž, fol. 143r. 318 Tamtéž, fol. 93v. 319 Tamtéž, fol. 143r. 320 Tamtéž, fol. 34r. 315

65

město a zbavilo tím Lobkovice jakékoliv odpovědnosti: „Mezi urozeným panem Jiřím z Lobkovic a (…) staršími obecními a volenci vší obce boleslavské, jisté snešení se stalo takové, aby táž obec boleslavská některé dluhy jeho Mi-ti pana Adama Krajíře do truhlice sirotčí městské, v záduší a sousedům některým tu v obci povinen a dlužen býti ráčil, k zaplacení důchodův svých na sebe přejala a podle toho činíme a takové dluhy po panu Adamu Krajířovi z Krajku vlastní, kteréž tak jeho Mi-st p.p. Jiří z Lobkovic k zaplacení spravedlivě uznati a nám sepsané prodati poručiti ráčil.“321 Zbylé záležitosti měly v kompetenci Markéta a Barbora z Krajku. Právě na Markétu se kvůli plavení dřeva obrátilo město hned v půlce ledna. Adam daroval městu majestát na plavení dřeva po Jizeře od Turnova až k Brandýsu. Město nyní žádá, aby od krajířovského úředníka získalo buď majestát i s rejstříkem, nebo alespoň jeho výpis.322 Reakce však nepřišla žádná, neboť město psalo žádost podruhé na začátku března.323 Z dalšího psaní se již dozvídáme, proč případ stále není uzavřen: „tím stěhováním, že rejstřík tak na rychlo najíti se nemůže.“ V případě, že by se našel, ihned bude jeho výpis odeslán do Boleslavi.324 Přebírání kompetencí a dluhů se také stalo prostorem k manévrování. Adamovi měl půjčit (neznámo kdy) 2 kopy gr.m. Hynek Staršinský z Libštejna. Nyní jeho synovci dluh vymáhají a město však tvrdí, že o žádné povinnosti něco splatit neví.325 Vyvstává tedy otázka, zda dluh opravdu existoval nebo bylo využito zmatků. Od řezníka Václava Brodského byla vymáhána finanční pohledávka 23 kop gr.m. za dobytek. Ten sám tvrdí, že 18 ko.gr.m. již splatil a zbývalo mu doplatit 5 kop.gr.m., které ale již „složil při právě rychtáře“ a jsou tam připravené k vyzvednutí, čímž je celá kauza uzavřena.326 K apelačnímu soudu v Praze se odvolávalo město spolu s Adamem Krajířem ve věci sporu o majetek po zemřelém kováři Mikuláši Svobodovi. Pán z Krajku si na něj činil nárok, ale město ho vyžadovalo na základě privilegií odúmrti, tudíž se obě strany od roku 1592 odvolávaly k rozhodnutí vyšší instance. Se smrtí Adama spor skončil a Mladá Boleslav požádala apelační soud o výpis s rozhodnutím.327

321

SOkA, AMMB, Notulář listů posélacích léta 1589, fol. 7r. Tamtéž, fol. 10r. 323 Tamtéž, fol. 42r. 324 Tamtéž, fol. 53v. 325 Tamtéž, fol. 34v. 326 Tamtéž, fol. 4r. 327 Tamtéž, fol. 21v. 322

66

5.1.2 Spory a pře Korespondence týkající se sporů a pří stojí na druhém místě za dluhy, co se četnosti týče. Přibližně 10% všech dopisů obsahuje informaci o sporech. Zprávy to jsou většinou zlomkovitého a neúplného charakteru, neboť jsou vedeny několik let a ne vždy je součástí misivu i tzv. příležitý spis, jenž by nám umožnil porozumění celé kauze. Přibližme si nyní několik procesů z roku 1589. V předchozí kapitole se zmiňujeme několikrát o formuli, která doprovázela dlužnická psaní: „pokudž byste tehdy na tom odporu přestati nechtěli, k vinění jmenovaného souseda našeho Vám den pokládáme před rychtářem našim.“328 Rychtář řešil nejenom dluhy, ale obyvatelé se na něj obraceli, aby vyřešil i jiné sousedské neshody. Pokud s výsledkem nesouhlasili, umožňoval jim již tehdejší právní systém odvolat se k vyšší instanci – apelačnímu soudu na Pražském hradě. Deset dopisů putovalo v období mezi dubnem a červencem z Mladé Boleslavi Jiřímu Vodičkovi z Lesky a v Psankách a bratrům Staršinským. Celá tato korespondence byla odesílána za jedním účelem, jímž bylo posouvání stání u soudu ve věci pře mezi oběma jmenovanými stranami. Celý spor se již dostal k nevyššímu soudu v Praze, jenž již vydal konečné rozhodnutí, které mělo být v Mladé Boleslavi před oběma jmenovanými přečteno.

Termín publikování byl několikrát odložen. V jednom

případě z uveřejnění sešlo, protože bratři za sebe vyslali plnomocníka, což bylo v případě publikování rozsudku apelačního soudu nezákonné. Povinností každého bylo dostavit se osobně. V červenci musel dokonce Jiřík Vodička zaplatit pokutu z důvodu prodlevy soudního řízení. Omluvou mu byly probíhající žně, a proto se nemohl stání zúčastnit. Tímto dopisem z července celá kauza končí a předpokládáme, že za osobní účasti obou stran byl rozsudek konečně vyslechnut.329 V jiné kauze jsme se seznámili se sporem o „slova hanlivá“ trvajícím již dva roky mezi Ludmilou Florovou a Johanou Vávrovou. Na obranu Ludmily svědčila proti Johaně také jistá Dorota Šídlová. Spor se dostal až k apelačnímu soudu, kam adresovala Dorota své svědectví, již druhé. Poprvé svědčila u soudu v Mladé Boleslavi, ale protože se Ludmila odvolala výše, požádala ještě jednou Dorotu, aby svědčila. Zpráva o druhém svědectví se nám zachovala v podobě příležitého spisu. Dorota vypovídá, že ji navedla jistá Barbora Jandová, aby křivě svědčila a za což jí „12 lokte barchanu dáti chtěla“ jako úplatek, který si ale nevzala. O tom, co 328 329

SOkA, AMMB, Notulář listů posélacích léta 1589, fol. 88r. Kauzy se týkají následující dopisy: Tamtéž, fol. 64r, 64v, 68v, 81r, 90v, 91r, 105r, 105v, 110v.

67

vypověděla se dozvěděl Ludmilin manžel, a Dorotě „zlořečil a lál kobyl mi nadával mezi oči prstem a rukou klopal.“ Chtěl ji přinutit k tomu, aby jela do Prahy a své svědectví okamžitě stáhla, čehož se Dorota zalekla a tvrdila, že se jí o tom křivém svědčení jen zdálo. Nyní vše uvádí na pravou míru a psaní končí slovy: „já mimo co jsem vysvědčila víc nevím.“330 Poslední dopis týkající se pře je datován 26. 8., jak spor dopadl, pramen mlčí. Přes půl roku také pročítáme korespondenci odesílanou do Dobrovice Adamu Šifnerovi, důchodnímu správci, a Janu Birynovi, žlutickému faráři. Nejen, že se jejich stání u soudu neustále odsouvalo, ale postupně bylo apelováno na obyvatele různých okolních vesnic, aby vydali svědomí jedné, nebo druhé straně.331 Většina dopisů byla odeslána mezi dubnem a červencem, pak se korespondence na určitý čas odmlčela a celý svár uzavřelo psaní z počátku listopadu, v němž Jan Biryn žádal o přátelskou smlouvu. Mladá Boleslav stanovila termín pondělí před památkou obětování Panny Marie (16. 11.), kdy se obě strany měly dostavit k oficiálnímu smíření.332 Poslední spor, který uzavírá tuto kapitolu, je vleklá pře o majetek Lidmily Táborské.333 Ludmila Táborská zemřela roku 1585 po následném přečtení závěti se její kšaftovníci odvolali z důvodu nesouhlasu s jejím zněním. Tehdejší vrchnost města Adam z Krajku „své příčiny proti tomu kšaftu položené, právně ráčil prokázati, pán však na tom právě před poddanými svými souzen býti neráčil. Nicméně ráčil se jest statku toho po Lidmile Táborské ujití a zmocniti a dům ten i se zahradou za městem panu Jiříkovi Mladotovi prodati.“334 Nespokojení dědicové se po smrti Adama opět odvolali v naději, že již prodaný dům, jim vrchnost vrátí zpět. Apelační soud v Praze nařídil městu, aby všechen majetek převzalo a zapečetilo. Celý případ zkomplikoval fakt, o kterém se dozvídáme z lednového psaní samotnému císaři Rudolfu II. Do domu se dostali „podruhové Jiříka Mladoty,“335 kteří odtamtud odcizili uzel šatů, zamkli vrata zevnitř a ven vylezli po žebříku před zeď na zahradě. Boleslavská rada tím pádem nemá přístup do domu. V květnu přišlo konečné rozhodnutí a tím byl pravděpodobně tento táhlý spor vyřešen, neboť 330

SOkA, AMMB, Notulář listů posélacích léta 1589, fol. 66r, 118v, 125v. Žádost o vydání svědomí Jana, dobrovického pekaře (fol. 104r). Půhonním psaním byli obesláni, aby svědčili Jan Lucerna z Libichova nebo Jan Kočka z Vinařic (127r). Pod pokutou 50 kop gr.č. měli svědčit i Jan Bydžovský z Dobrovice (fol. 112r) nebo Zikmund z Chlumu a na Aujezdcích (fol.104v) 332 Tamtéž, fol. 161r. 333 Korespondence Lidmily Táborské se nachází na následujících foliích: Tamtéž, fol. 6v, 8v, 11v, 16v, 16v, 85r, 85v, 86r 334 Tamtéž, fol. 16v – 18v. 335 Tamtéž. 331

68

korespondence dále nepokračuje. S císařem komunikoval již nový vlastník města, Bohuslav Hasištenský, jemuž bylo nařízeno, aby byl přítomen spolu s císařskými komisaři při otvírání domu a inventarizování majetku. Povinností také bylo vyhotovit dva majetkové inventáře a jeden odeslat císaři a druhý Jiříku Mladotovi.

5.1.3 Majetkové záležitosti Soukromé vlastnictví a majetek vždy byly, jsou a budou důležitou položkou v životě každého. Nepřekvapí nás v tomto případě hojnost komunikace týkající se majetku nebo dědictví. Krádeže naproti tomu se objevují v mnohem menší míře, až sporadicky. Mladá Boleslav vlastnila již od roku 1417 právo kšaftu a odúmrti. Obyvatelé tedy mohli svůj majetek odkázat, komu chtěli (mužské i ženské osobě), a pokud nesepsali poslední vůli, připadl majetek nejbližšímu příbuznému.336 Závěť, nazývaná v městském právu kšaft, mohla být v podobě jak ústní, tak písemné. U písemné formy bylo nutné svědectví důvěryhodných osob. Provést kšaft nemohli „lidé zbavení právní způsobilosti (duševně choří), nedospělí (muži do 18 let, dívky do 15 let), přičemž u žen se nabývalo zletilosti i provdáním. Právo pamatovalo i na němé a hluché, ti mohli provést kšaft pouze v písemné formě, bylo tedy nutností, aby uměli číst a psát.“337 I na svědky byly kladeny nároky – nedospělé ženy, duševně choří, čeleď nebo duchovní svědky být nemohli. V případě, že zemřelý nezanechal kšaft, se městské právo řídilo následujícími pravidly: „ascendenti (předkové, pokrevní příbuzní ve vzestupné linii) měli přednost před descendenty (potomci, pokrevní příbuzní v linii sestupné), pak přišli na řadu příbuzní ve vedlejší linii. Dcery i synové dědili stejným dílem a vnuci pouze tolik, kolik by připadlo na jejich otce, či matku.“338 Běžnou praxí bylo, že konkrétní dědicové po zemřelém požádali radu Mladé Boleslavi, aby jim pomohla domoci se majetku.339 Dědictví mělo různé podoby od nemovitého majetku, pozemků, lesů přes konkrétní částky peněz až po textilie nebo kožešiny. Nemuselo mít jen jednorázový charakter, pokud dotyčný zdědil již zmíněné pozemky, každoroční daň z nich pak tvořila položku, s níž mohl dál disponovat. Co s takovými penězi udělal Mikuláš z Roudnice, čteme v psaní 336

ČELAKOVSKÝ, Jaromír: Codex iuris municipalis III, Praha: Tiskárny Eduard Grégr a syn 1948, s. 839 337 MALÝ, Karel: České právo v minulosti, Praha, Orac 1995, ISBN 80-85903-01-6, s. 108. 338 Tamtéž, s. 109. 339 Jako vzor uvedeme několik příkladů: SOkA, AMMB, Notulář listů posélacích léta 1589, fol. 7v, 19v, 56r, 149r.

69

z počátku roku: „že nepotřebujíc ji sám na ten čas, takovou spravedlnost půjčuje nadepsanému Janovi Hoňkovi, a k tomu jisté dovolení své dává, aby z gruntův, odkudž vycházeti má, vyzdvihoval a v sobě přijímal a z toho vedle náležitostí i kvitoval.“340 Tzv. otcovskou spravedlnost mohli i dědicové pronajmout, jako to udělala Anna, vdova po Václavu Vrbíkovi z Berouna. Ta nyní žije u své dcery Anny a jejího manžela Simeona Truhláře v Mladé Boleslavi. Grunt V Berouně mající společně s dcerou pronajaly jistému Pavlu Kulhánkovi, který na něm hospodaří a odvádí jim z něj pravidelné roční daně ve výši 15 kop gr.m. Jak pak daň dostala z Berouna až do Mladé Boleslavi Anně? Nájemník konkrétní částku musel složit u městské rady, v našem případě u RMMB, která následně vydala kvitanci, neboli potvrzení, o přijetí těchto peněz Anně s poznámkou, že „připovídajíce od sebe, dědicův i budoucích svých, že se na něho Pavla Kulhánka pro těch jim tak za ouplna vyplněných 15 kop gr.m. ani na dědice a budoucí jeho navrátiti nechtějí, nyní i na časy budoucí věčné.“341 Proces dědického řízení započal smrtí konkrétní osoby, jež po sobě zanechala kšaft. Následně byl vyhlášen radou města termín, kdy se na radnici měly sejít všechny osoby, jichž se závěť dotýkala, aby si vyslechli jeho publikování/vyhlášení. V případě, že někdo nesouhlasil, mohl vznést námitku a byl stanoven další termín, kdy se vše ještě jednou projednalo před soudem.342 Právě tento případ nastal u kšaftu Kateřiny Azaffové, která na onen svět odešla na začátku ledna roku 1589. Její zeť, Adam, povoláním ručnikář, se závětí nesouhlasil, a proto se měl on a syn zemřelé Daniel, dostavit v pátek 3. 3. Na radnici v Mladé Boleslavi. Dopis datovaný v sobotu 4. 3. knězi Danielu Azafovi mu však oznamuje, že předešlý den se Adam nemohl dostavit, a proto je stanoven nový termín za dva týdny. 343 Zde vyvstává otázka, zda Daniel žijící v Brandýse se v pátek na radnici dostavil a čekal, zda druhá strana přijde také, nebo mu to bylo sděleno již předtím. Žádný z přecházejících dopisů mu však není adresován. Na příkladu kšaftu Baltazara Mandlíře a jeho bratra Ondřeje si představíme, s jakými potížemi se souvislosti a děděním mohli obyvatelé potýkat. Bratři zdědili

340

SOkA, AMMB, Notulář listů posélacích léta 1589, fol. 61r. Tamtéž, 87r. 342 Skutečnost, že druhé projednání probíhalo před soudem, usuzujeme z toho, že druhé termíny projednání kšaftu byly stanoveny vždy na pátek, kdy podle sekundárních pramenů zasedal městský soud. 343 SOkA, AMMB, Notulář listů posélacích léta 1589, fol. 45r. 341

70

statek a kus lesa u Lippé,344 o který se doteď staral jejich otčím Urban z Apšle a jenž směl také, dle dohody, v domě dožít. Z obojího byla placena řádně daň, ale město Lippé na něj také nárokovalo své právo. Skrze radu Mladé Boleslavi se Baltazar dožaduje svých dědických práv. Pokud mu nebude pomoženo, dodává, že, „na jinou cestu pomysliti, kudy bych svého spravedlivého vohájiti mohl.“345 Jak spor dopadl, nevíme, lze se domnívat, že se město bratrů zastalo a problém byl vyřešen. Pojďme si blíže představit další případy dědických řízení. Dorota Nezdarová z Nymburka odkázala „jistou sumu peněz a něco šatů ložních“ svému synu Martinovi, jenž žil a učil se řemeslu soukenickému u Pavla Stodoly v Mladé Boleslavi. Ten se o něj staral jako o vlastního a žádal tímto psaním, aby město Nymburk potvrdilo, že po jeho smrti vše dostane.346 Jiná kauza se týká truhláře Václava Papouška zemřelého roku 1582 na mor. Spolu s ním na černou smrt zemřela téměř celá jeho rodina a naživu zůstali jen dva synové – Simeon a Samuel, které si do péče vzal Simeon Truhlář. Nyní, protože „mají již věk“, žádá radu města Turnova o vydání dědictví po své matce Švelbové z Turnova.347 Velkou tematickou skupinu tvořenou téměř dvaceti dopisy, představují plnomocenství. Z různých důvodů svěřovali obyvatelé města plnou moc za svou osobu někomu jinému. Nejčastěji se nechávali zastoupit u soudu, kde řešili sousedský spor nebo své finanční pohledávky.348 Druhou nejhojnější příčinou bylo vyzvednutí dědictví v jiném městě.349 Často dávaly také ženy toto právo svým manželům, aby za ně něco vyřídili nebo například vymohli zpět dluh.350 Mezi majetkové záležitosti obyvatel patří také krádeže. Ve sledovaném roce se vyskytly tři případy, jež stojí za pozornost blíže konkretizovat. O prvním z nich se dozvídáme z mocného listu Pavla, povoláním bradýře, který dal Jakubovi Juklovi za účelem nalezení a uvěznění Anny, své děvečky. Tato Anna u Pavla nesloužila příliš dlouho, pouze něco málo přes měsíc, a při svém útěku ukradla „nemálo šatstva chodicího a vinutého“. Byla prý viděna v městech Pražských, kam je adresováno i toto plnomocenství.351 Mezi zloděje také patřil Daniel Ječmen, syn Afry, živící se 344

Česká Lípa, viz: PROFOUS, Antonín: Místní jména v Čechách, díl II., Praha, Česká akademie věd a umění 1949, s. 618. 345 SOkA, AMMB, Notulář listů posélacích léta 1589, fol. 37v. 346 Tamtéž, fol. 130v. 347 Tamtéž, fol. 151r. 348 Například: Tamtéž, fol. 41v, 117v, 162v, 165r. 349 Například: Tamtéž, fol. 16r, 47r, 47v, 158r. 350 Například: Tamtéž, fol. 39v, 83r, 175r. 351 Tamtéž, fol. 36v.

71

jako platýřka, jež žije v podnájmu u Mikuláše Skály v Mladé Boleslavi. Daniel, který žil v nedalekých Benátkách nad Jizerou, se při návštěvě své matky nestyděl odcizit „dva kožichy, její totiž mantlík ferštatový popelčením podšitý a kožich tupl barchanový obtáhlý, spratky podšitý, též prostěradlo ze dvanácti loket tenkého plátna.“ Vše musí buď hned vrátit nebo nahradit vzniklou škodu vyčíslenou do výše 30 kop gr.m. Jak tato krádež skončila lze jen hádat. S největší pravděpodobností zloděj vše vrátil, jinou zprávu o něm žádný následný misiv neobsahuje. 352 Posledním okradeným byl Jiřík Hranický jinak Sekera, u něhož „Dorota, z města Jičína rodilá, byvši za předlici, tak náležitě potají od něho odešla a nadto kožich manželky podšitý futrem králíkovým jeho a kožich pocholecí spratky černými podšitý ukradši s sebou odnesla.“ Jiřík je poměrně živelného radikálního postoje a formuluje své emoce do vět, jež i po 400 letech nenechají čtenáře na pochybách, v jaké náladě se právě nacházel. Dorota se podle všech zpráv nachází v Chlumci nad Cidlinou u jistého soukeníka Vavřince Bogdaneckého. Jindřich rychtáře žádá, aby „jí vězením opatřili a mně den jmenován byl jí k vinění a sumu útrpným právem přistoupiti, poněvadž jest ode mě lotrovny a zlodějsky pryč šla.“ Nabádá dále rychtáře a informuje ho o jejím charakteru: „Jí nemá věřeno nic býti jako podezřelé, račte odpustit, kurvě, poněvadž se zapomněla nad přikázáním božím, hanebného smilstva se dopustila ve městě Jičíně a teď podruhé, jak jistá zpráva v Turnově, ještě s cizími muži se jest dopustila, což byvši u mě tajila, až teď teprve to najevo vyšlo. Tehdy sobě nevážila též přikázání božího nepokradeš (…).“ Bohužel o tom, zda byla Dorota dopadena a jaký další byl její osud, náš pramen mlčí.353

5.1.4 Žádosti (o svědectví, zachovací listy, výpisy a jiné) V této kapitole se věnujeme žádostem a prosbám různého charakteru. Spory mezi obyvateli si často vyžadovaly zapsání svědectví zainteresovaných osob. Jak probíhala taková žádost, se dozvídáme z psaní Kunatu Pešíkovi z Žerčic z počátku ledna. Při o peněžní sumu vedli radní Jan Žatecký, Ondřej Slovák a Martin Kotlář proti Janovi Hyttychovi. Žadatelé svůj požadavek zformulovali a oznámili městské

352 353

SOkA, AMMB, Notulář listů posélacích léta 1589, fol. 62r. Tamtéž, fol. 163r.

72

radě, jež následně skrze půhonní psaní354 obeslala příslušnou vrchnost, k níž svědek patřil. Povinnost vypovídat byla ošetřena v půhonu možnými finančními sankcemi vyplývajícími ze zemského řízení. Zajímavostí je, že bližší specifikaci kauzy, o níž má daná osoba svědčit, v dopisu nenalezneme. „Jakož pak, jakého se na něm svědomí žádá, při postavení jemu v známosti uvedeno bude.“ Mělo se tím zabránit ovlivnění svědecké výpovědi. V dopise se dále nachází termín, kdy se má dotyčný postavit k soudu, v tomto konkrétním případě je „úterý nejprve příští(10. 1. – pozn. autorky) v hodin 17 na rathauze našem v Boleslavovi Mladém.“355 Jaká byla taxa za poskytnuté služby, z korespondence nevíme.356 Fakt, že vydání svědectví bylo důležitou součástí postupu řešení rozepře, svědčí dva dopisy ohledně sporu mezi řezníky Janem Famfrdou a Janem Kulíškem. Na konci března žádala RMMB, aby Václav Rodovský z Hustiřan svědčil ve prospěch Jana Kulíška. Půhonní psaní obsahovalo všechny náležitosti, pokutu nevyjímaje. Ta ovšem Hustiřana nechalo chladným, neboť o 14 dní později opět čteme prosbu. Lze předpokládat, že druhá výzva splnila svůj účel, protože žádný další dopis se už této záležitosti nedotýká.357 Svědectví neprobíhalo pouze ve sporných záležitostech, ale pokud se člověk zadlužil, jako zástava platil všechen jeho majetek a musel pod přísahou přiznat vše, co vlastnil. Filip Prušák, povoláním sladovník, chtěl vykonat tuto přísahu, aby uspokojil své věřitele v Jičíně, ale radní byli tak zaneprázdněni (a ještě budou), že termín, kdy tato přísaha proběhne, odsouvají na neurčito. Slibují, že až k tomu najdou vhodný den, dají do Jičína vědět.358 Jiný typ žádostí byly prosby o vydání zachovacího listu, což bylo písemné potvrzení, že daná osoba pochází z řádného manželského svazku a vede spořádaný život.359 Byl jediný dokument, který obyvatelé Mladé Boleslavi potřebovali, pokud

354

Půhonní psaní je písemnost iniciovaná představiteli městské rady, resp. soudu, kterou byla příjemci oznámena žaloba a jeho pohánění před soud. Viz: VOJTÍŠKOVÁ, Jana: Písemná komunikace mezi českými královskými městy v době předbělohorské, Praha, Scriptorium 2011, ISBN 978-80-87271-339, 124, s. 339. 355 SOkA, AMMB, Notulář listů posélacích léta 1589, fol.6r. 356 Lze očekávat, že to bude podobná suma jako v Kutné Hoře, kde to bylo 2 groše míšeňské. Viz SKŘIVANOVÁ, Veronika: Korespondence Kutné Hory a Kolína od 60. let 16. století do Bílé hory. DP. FF UK, Praha 2009, s. 79. 357 SOkA, AMMB, Notulář listů posélacích léta 1589, fol. 56v, 63v. 358 Tamtéž, fol.13v. 359 VOJTÍŠKOVÁ, Jana: Písemná komunikace mezi českými královskými městy v době předbělohorské, Praha, Scriptorium 2011, ISBN 978-80-87271-33-9, 124, s. 339.

73

se rozhodli přemístit.360 Disponovali již od roku 1536 privilegiem umožňující volné stěhování361 a nepotřebovali tudíž tzv. výhostní list, který potvrzoval propuštění z poddanství.362

Ve sledovaném roce jsme zaznamenali několik žádostí o list

zachovací,363 zmiňme zde dva příklady. V prvním případě se do Mladé Boleslavi přistěhoval z Želenic u Jičína Jan Sládek (podotkněme, že s řádným výhostním listem) a žádá o zachovací list do Jičína. V druhém případě si Jakub Bixhař si chtěl zařídit svou živnost v Lanškrouně.364 Ne vždy mohla městská rada vyhovět, odmítavý list obdržel kněz Jiřík Hradecký, který si v Boleslavi na půl roku najmul dům a chtěl se tam přestěhovat se svými dětmi i čeládkou. Bylo mu oznámeno, že „jisté nařízení i poručení jeho mi-ti pána našeho jest, aby u nás při městě a v městě žádný nájemník ani podruh, kterýž by jeho mi-ti pána v poddanost uveden nebyl, fedrován, přechován nebyl, nadto vejš podle starobylého řádu města našeho, není Janovi Pětikolovi (pronajímateli domu – pozn. autorky) toho, aby učiniv sobě zakoupení tu sám býti a bydleti neměl, ale jiného je najímati měl, dovoliti se nemůže.“ 365Zde následuje otázka, zda dotyčný Jan Pětikola skutečně neměl kde jinde bydlet. O dalším pravidlu, jež vycházelo z privilegií a jehož museli obyvatelé města dodržovat, čteme v dopise hned z počátku roku. Václav Beyer se chtěl odstěhovat z Mladé Boleslavi na panství Kumburk. Městskou radu již zažádal o výhost, ale zatím ho nezískal, neboť darování bylo podmíněno ještě jedním předpokladem. Boleslav ho oznamuje vrchnosti

Kumburského panství, Martinu Srncovi

z Varvařova: „kdožkoliv z obce naší jinam se odebrati chce, ten má nejprve vrchnosti naší grunt hodným člověkem osaditi a potom teprve mu list o jeho sousedství zachování (…) vydán býtu má.“ Po nalezení vhodného nájemníka muselo město obdržet jeho výhostní, respektive zhostní list, na jehož základě ten svůj obdržel

360

O tom, jak to fungovalo, pokud se poddaní, každý z jiného gruntu, chtěli vzít, víme z dopis č. 393. Jan Anton z Dolánek chtěl za manželku pojmout Annu Krčmářovou z Auhelnice. Mladá Boleslav jí ze svých gruntů propustila skrze psaní adresované vrchnosti jejího manžela Zikmundu z Vartmberka. Viz: SOkA, AMMB, Notulář listů posélacích léta 1589, fol. 161v. 361 ČELAKOVSKÝ, Jaromír: Codex iuris municipalis, III.díl, Praha, Tiskárny Eduard Grégr a syn 1948, s. 137. 362 VOJTÍŠKOVÁ, Jana: Písemná komunikace mezi českými královskými městy v době předbělohorské, Praha, Scriptorium 2011, ISBN 978-80-87271-33-9, 124, s. 338. 363 Další dopisy týkající se zachovacího listu jsou například: SOkA, AMMB, Notulář listů posélacích léta 1589, fol. 106r, 127v, 140v, 157r, 161v. 364 Tamtéž, fol. 15v, 19r. 365 Tamtéž, fol. 71r.

74

boleslavský soused.366 Zde jsme si v praxi uvedli, jak Mladá Boleslav město ochrannou ruku nad svými obyvateli. Ve městech působil velký počet námezdních dělníků, tzv. vandrovné čeledi, kteří tam přišli za prací z okolních venkovských feudálních panství. Aby čeledník mohl uzavřít pracovní poměr, musel předložit tzv. fedrovní list, „což byl vlastně písemný souhlas příslušné vrchností s tím, že její poddaný bude ve městě jako čeledín pracovat.“367 Podstatou této smlouvy bylo, aby se po příchodu do města poddaný nevymkl z rukou moci své vrchnosti. Dodržení smluv bylo po čeledínech vymáháno i za pomocí trestů. Čeledín nesměl uzavřít smlouvu současně s více zaměstnavateli nebo nesměl odmítnout nastoupit do služby, k níž se již zavázal. Za porušení byl trestán vězením nebo ztrátou mzdy. Během svého pracovního poměru byl podřízen moci svého zaměstnavatele, a když pracovní poměr vypršel, byla čeledínova povinnost se vrátit zpět ke svému pánovi.368 Ve sledovaném roce vydala Mladá Boleslav několik fedrovních listů, jeden z nich, psaný německy, putoval například do slezské Vratislavi, kam za prací odešli koželuhové David Čapek a Řehoř Špitr.369 Na den sv. Martina byl sepsán tento dokument také Kryštofu Frydrichovi. Chtěl ho získat za účelem „proto, aby něco mezi lidmi zkusil, některých cizích krajin si projíti a je prohlédnouti i také pokudž by se jemu tam u dobrých lidí jaká služba nahodilá, spolužíti umínil.“ List ho opravňoval vydat se na zkušenou po dobu jednoho roku a jeho povinností je donést ho zpět.370 Mladí chtěli poznávat svět, ale víme, co se pak dělo, pokud již člověk stál na sklonku svého života? Nemusíme zde připomínat, že průměrný věk, jehož se dožívali lidé v 16. století je o desítky let nižší než dnes. Čtyřicetiletý Martin Kulhavý soužený nemocemi požádal o povolení přestěhovat se do některého ze západočeských lázeňských měst – Teplic nebo Karlových Varů. Od boleslavské rady získal fedrovní list, jenž opravňoval jeho spolu s manželkou usadit se v jednom ze zmiňovaných měst a zároveň po cestě žebrat.371 Pokud obyvatel nebyl oficiálně vrchností zhoštěn a přesto z gruntů odešel, byl za tento přestupek vsazen do vězení. Následky mezi sebou řešily vrchnosti obou 366

SOkA, AMMB, Notulář listů posélacích léta 1589, fol.3v. MALÝ, Karel: České právo v minulosti, Praha, Orac 1995, ISBN 80-85903-01-6, s. 103. 368 Tamtéž. 369 SOkA, AMMB, Notulář listů posélacích léta 1589, fol. 2v. 370 Tamtéž, fol. 162v. 371 „Kde by se koli na té cestě zahodil a dostal buď sám nebo skrze Marynu, manželku svou, almužny svaté požádal i také kdež jíti umínil, jakékoli pomoci a fedruňku by potřeboval a za něj prosil, že jeho opouštějíce z lásky křesťanské almužnou (…) býti řáčíte.“ SOkA, AMMB, Notulář listů posélacích léta 1589, fol. 44v. 367

75

obcí. Vdova Anna z Dolních Stakor utekla do Mladé Boleslavi a byla za to vsazena do vězení. Tuto nepříjemnou skutečnost teď musí řešit obě vrchnosti daných obcí. Tón a dikce dopisu Boleslavských Jiříku Mladotovi ze Solopisk a na Stakořích chce i přesto za každou cenu udržet přátelské styky: „I v pravdě by všemi prve vždycky dobré sousedství s pány držiteli Velikých Stakor, neradi tomu jsme zase tu o něco nesousedského proti nám začínati chce.“372 Dále čteme, že pokud tedy žena není zhoštěna, propustí ji na svobodu a případ bude uzavřen. Do vězení se v roce 1589 dostala i jiná žena, Kateřina, manželka Jana Tlamatého ze Strejnic. Do Mladé Boleslavi přinesla sůl a prodávala ji, což je závažný přečin proti privilegiu. Na její propuštění na svobodu však stačilo jedno psaní ze strany s žádostí o propuštění ze strany vrchnosti tohoto městečka a Kateřina byla volná. Mladoboleslavští radní si však neodpustili připomenout: „ (…) za to vás přátelsky žádáme, že to při poddaných Vašich, zvláště strejnických, aby takové na újmu šenku našem solnímu,373 i také proti výsadám našim, nošení a prodávání soli po městě našem, dokonce prázdni byli, skutečně nařídíte. A pakliby který neb která z nich, s tím na sůl po městě našem prodává přesto přistižen byl neb shledána byla, vejděli v jakou těžkost žádnému jinému než sobě, viny dáti nebudete moci.“374 Bezesporu nejzajímavější vězeňskou kauzou je případ jistého Jana, který se v Mladé Boleslavi živil „nošením jinam páleného“ a dostal se do tamějšího vězení spolu se svou milenkou, „osobou lehkou, s ní drahný čas po světě se vodil a s ní neřádně obcujíc děťátko s ní splodil.“ Při výslechu na radnici na sebe Jan prozradil, že předtím tři roky žil v Kopidlně, kde šenkoval pivo ve mlýně. Přestože byl řádně ženatý, našel si jinou ženu, „kteráž též manžela měla, neřádně se jí přidržel a s ní s volí manžela té jisté ženy čtyři léta, dav jemu za to 3 kopy gr.m., obcoval.“ Tyto činy nemohly vést nikam jinam než do městského vězení v Kopidlně, odkud trestaný utekl a usadil se i se svou milenkou v Mladé Boleslavi, kde si volnosti příliš dlouho neužil. Rada písemně žádá vlastníka kopidlnského panství, zda by mohl být případ prošetřen a viník řádně potrestán.375 Závěr kapitoly věnujme psaní Jiřího st. Z Lobkovic, jež písemně požádal o výpis z knih městských o mlýně pod boleslavským zámkem potvrzený městskou pečetí, který, jak z dopisu vyplývá, potřeboval na svou obranu v při s vrchností 372

SOkA, AMMB, Notulář listů posélacích léta 1589, fol. 33r. Solní monopol, jak již bylo zmíněno v kapitole Historie města, byl jeden z nejdůležitějších příjmů. 374 Tamtéž, fol. 35r. 375 Tamtéž, fol. 94r. 373

76

města.376 Boleslav na jeho žádost to reaguje elegantním zamítnutím: „(…) co nám možného k žádosti Vaší mi-ti učiniti a sloužiti vždycky jsme hotovi, ale že toho vejpisu k soudu proti Jeho mi-ti pánu našemu milostivému potřebovati ráčíte, tak se toho obáváme, abychom tím vydáním bez vědomí Jeho mi-ti pána (…) k ouhoně počteno býti a nebezpečenství přinésti mohlo (…) prosím, že nám neráčíte za zlé míti, ale nás omluvené míti ráčíte.“377

5.2 Záležitosti cechů a městských řemeslníků Silnou ekonomickou

sílu ve městě

představovala

řemesla

ať

už

v organizovaná v ceších, nebo působící neorganizovaně a svobodně. Příslušnost k řemeslu determinovala postavení jedince ve společnosti. Tento fakt potvrzuje také uvedení povolání za jménem při řešení soukromoprávních sporů. Věnujme nyní pozornost problémům, jež jsou zachyceny v našem pramenu. Pro správné fungování bylo nutné stanovit pravidla, kterými se cechy a ostatní řemeslníci řídili. Jednou z regulí mladoboleslavských hrnčířů byl zákaz skladu výrobků přespolních. Na tuto skutečnost si stěžovali hrnčíři z Bělé pod Bezdězem Jan Kantor a Jan Kohout.378 Lze předpokládat, že to nebyly jediné stížnosti, protože tentýž den, kdy mladoboleslavská rada odeslala zamítavou odpověď Janu Kohoutovi zastoupeným Alešem Berkou z Dubé a Bělé odeslala psaní také cechmistrům a mistrům hrnčířům, kde zdůrazňuje že, „žádný z hrnčířů přespolních žádných skladův zde míti nemůže a nemá, kterýžto artykul takto vepsán stojí: „Přespolní hrnčíři, aby zde hrnců neskládali, než svobodného trhu se jim nehájí, tu mohou jakéžkoli dílo hrnčířské prodávati a což by neprodali, to mají zase z trhu beze všeho skladu odvážeti“.379 Dále se dozvídáme, že mu město dokonce dalo termín dvou týdnů, aby všechny své hrnce mohl vyprodat. O tom, že je vše řečeno

376

Zda se v tomto případě jedná o starší spor vedený ještě s Adamem Krajířem nebo se jedná o Bohuslavs Hasištejnského, současným vlastníka města, není z korespondence ani z jiných pramenů a literatury jasné. 377 SOkA, AMMB, Notulář listů posélacích léta 1589, fol. 141r. 378 Tamtéž, fol. 66r, 69r. 379 Tamtéž, fol. 69v.

77

v přátelském duchu nemůžeme pochybovat: „v tom žádný slušně za zlé míti nemůže, že na takovou milost cechu našemu bedlivost máme“.380 O tom, že s dohodnutými zakázkami u řemeslníků byl problém i v 16. století svědčí dvě psaní Jiříku Vostrovskému Kaplíři ze Sulevic a na Kokoříně. Během Velikonočních svátků si Jiřík dohodl u jistého zedníka Linharta z Mladé Boleslavi, že mu postaví zeď. Pravděpodobně ovšem nebyly hotové nějaké předcházející práce, proto byla stavba zdi odložena s čtrnáctidenní lhůtou a příslibem, že pro zedníka a jeho tovaryše pošle Jiřík posla. Stanovený čas uběhl, a protože už nechtěl dál marnit čas a přijít ještě o další zisky, vzal práci na místním zámku.381 Nespokojený zadavatel se samozřejmě ozval a dožadoval se svých nároků na vyhotovení zdi. Zedník byl již zavázán k jiné objednávce a nesměl od ní odejít. Navrhnul, že pokud by to Kaplířovi nevadilo, poslal místo sebe jiného mistra.382 Také s prací zámečníka Jana měli problém obyvatelé Bakova nad Jizerou. On od nich přijal železo k opravě a od té doby se neozval. Nyní se po něm shánějí a dožadují se výsledku jeho práce. Zámečník však již několik dní není doma, a kde se nachází, nikdo neví.383 Kovář Jan Rejtar psal do Mladé Boleslavi ohradní psaní na kosaře Jana Pavlíčka, aby byl „přidržen“ a zhotovil mu slíbenou kovadlinu. Reakce kosaře je o to překvapivější a vzkazuje, že s dotyčným Janem Rejtarem nic domluveno nemá, ale o zhotovení ho požádal již zemřelý obyvatel Litoměřic Železný. Podle dikce psaní se Jan hněvá a dodává, že Rejtar nepřijel do Boleslavi, aby si vše osobně dohodl, jen mu píše ohradní psaní. Kovadlinu přislíbil vyrobit do příštího středopostí, ale podmínkou je, že si ji Rejtar musí sám osobně vyzvednout.384 Život řemeslníků nebyl jednoduchý, protože se živili rukama a v případě zranění pak často spadli do dluhů. To byl případ i Jiříka Koziváčka, za kterého se k boleslavské radě přimluvili starší tovaryšové kožišnického, krejčovského a ševcovského řemesla, bratrství spoludržících, dále Jiřík Tomáš spolusoused z Mladé Boleslavi a obyvatelka města Barbora Šídlová. „(…)roku pominulého 1588 před památkou narození Krista Pána příhoda nešťastná v městě našem se přitrefila taková, že Jiřík Koziráček, řemesla kožišnického u vás rodilý, ve svadě nějaké nožem

380

SOkA, AMMB, Notulář listů posélacích léta 1589, fol. 69v. Zámkem je míněn boleslavský hrad. 382 Tamtéž, fol. 98r, 100v. 383 Tamtéž, fol. 65v. 384 Tamtéž, fol. 24r. 381

78

velice pobodán a zraněn jest, takže o zdraví jeho malá naděje byla.“385 Nemohl tedy vykonávat své řemeslo, muselo být o něj pečováno a jídlo mu bylo posíláno z hospody, což ho přivedlo do dluhů. Jeho spolupracovníci a přátelé se teď v psaní přimlouvají a žádají jeho otce ve Velkých Střelicích, zda by mohl za svého syna zaplatit dluhy. Jak případ dopadl, není z pramenu známo. Řemeslníci získali své vzdělání v učení u staršího zkušenějšího mistra, jenž za to dostal řádně zaplaceno jak v penězích, tak v naturáliích. Zda bude nový učeň přijat, rozhodoval cech a tento proces byl zaštítěn smlouvou. O tom, že se jistý Mikuláš ze vsi Kovánce nechtěl stát krejčím a utekl z učení u boleslavského krejčího Víta Práchenského, se dozvídáme z psaní z 10. července. Přestože Mikuláš po 9 týdnech utekl, Vít přes boleslavskou radu vzkazuje, že by „smlouvě rád dosti učiniti chtěl, že Jiříka a Kateřinu manželku jeho, poddané vaše386 k tomu, aby jemu těch 10 kop gr. M., též korec žita, věrtel hrachu a věrtel pšenice (…) dali a od sebe odvedli.“387 Velmi pochybnou reklamací pánví na vaření piva se zabývala boleslavská rada v květnu. Před osmi lety, roku 1581, vyrobil obecnímu pivovaru v Hradišti nad Jizerou kotlář Volf pánve na vaření piva. Hradišťané si stěžují, že pánve tečou, a pokud to neopraví, budou po něm požadovat náhradu ve výši 56 kop gr. m. V přiloženém spise čteme, jak se k této kauze vyjádřil sám kotlář: „Nemálo jsem se na tom zastavil, že takového psaní datum v Hradišti léta 1581 a teď teprve rok 1589 Vašim Milostem a pak měn dodáno. Jest mi i to s nemalým podivením, že purkmistr a konšelé města HnJ majíce mně chudému řemeslníku platiti, berou sobě za obranu svého neplacení, píšíce, že ta pánev teče, abych se tam vypravil, to spatřil a opravil. Vypravil jsem se tam a přišed k Tomášovi primasovi, pro některé osoby mně známější posílaje a nemalou chvíli u něho sedě, žádného jsem se dočekati nemohl. Potom od jiných jsem se doptal, že ta pánev neteče a tak s tím domů jsem odešel. Po druhém pak teď jejich psaní, jehož datum na den [?] dva tovaryše sem tam poslal, kteří tam přišedše právě, když se pod pánví topilo a vařilo v pivovaře, na to trefili a žádného tečení pánve neviděli a na jiných, že by téci měla, vyzvěděti a toho doptati nemohli. Za tou příčinou, pane purkmistře a páni, toho od Vaší M-ti k žádosti mé

385

SOkA, AMMB, Notulář listů posélacích léta 1589, fol. 109r. Dopis byl adresován osadním úředníkům kostela sv. Michala na Starém Městě pražském. 387 Tamtéž, fol.103v. 386

79

učiněného psaní ohradního stoj, Vaší Mi-t prosím, že mě chudého řemeslníka zastati a chrániti ráčíte.“388 Nejproblematičtějším řemeslným odvětvím se dle odeslané korespondence v námi zkoumaném roce jevilo zvonařství. Byla to činnost velmi zdlouhavá a finančně namáhavá. Od zadání zakázky zvonaři mohlo uplynout i více než půl roku, než se tzv. cimbál dostal na místo určení. Obtížný byl i samotný transport do zvonice. Kladky a provazy potřebné k jeho zavěšení si půjčovala města, respektive zvonaři mezi sebou. Řemeslník za své dílo podle smluv ručil rok a den a platba bývala rozdělena do dvou splátek, přičemž první proběhla po zavěšení a druhá následovala o rok později po uplynutí takříkajíc reklamační doby. Ne vždy vše proběhlo podle plánu a stanovených pravidel.389 Obyvatelé města Zákopí již více než před půl rokem nechali předělat zvon u boleslavského zvonaře Jakuba a stěžují si, že ho pořád nemají zpět pověšený. Městská rada si tedy řemeslníka předvolala a ten uvedl, že „cimbál více než před půl rokem nahotově měl a jej od sebe vydati chtěl, kdyby mu peníze od toho předělání smluvené dány byly (…) jakož pak nyní peníze přijav (…), ale poněvadž nyní velmi pilná díla před rukama má (…) a sami bez něho zavěsiti dáti budou moci.“ To se ovšem obci Zákopí nelíbilo, a proto předvolávají Jakuba k soudu v pátek po sv. Vavřinci v 17 hodin. Jak na to reagoval se dozvídáme z jeho psaní: „nejsem jim ničím povinen, abych k tomu přidržán byl, k jistému dni k zavěšení téhož cimbálu, poněvadž voni na onen čas smlouvy nedodrželi, v ten čas, kdy toho bylo a já také prázdnost měl, tak pravím, že jiným ničím jim povinen ani dlužen nejsem a nevidělo-li by se jim na této odpovědi přestati, tedy prosím, že [?] ráčiti s nimi k jistému dni k přeslyšení sročiti, v čemž Vašich Mi-tí zaopatření žádám.“390 Kapitolu uzavřeme sporem mezi jircháři, o kterém se dočítáme v březnu. Roku 1586 v pondělí po památce všech svatých Jan Hyllebrant zle pohanil Jana Uhra a jeho syna France, že „jest zloděj, se vší čeledí svou i s tím šelmovským stukverkem (tovaryši, kteří v tu dobu byli u Jana Uhra zaměstnáni – pozn. autorky).“ O tomto výroku se dozvěděl tehdejší purkmistr Jan Pomer a aby se případ mohl vyřešit,

388

SOkA, AMMB, Notulář listů posélacích léta 1589, fol. 76r. Tamtéž, fol. 1v, 174v, 131v. 390 Tamtéž, fol. 107v, 111v. 389

80

kromě místních svědků, žádá i svědectví tehdejších tovaryšů, kteří dle všeho pocházejí ze Zhořelce, kam směřuje i toto psaní.391

5.3 Obecní záležitosti V předchozí kapitole jsme viděli, jakou funkci hrála mladoboleslavská rada v soukromoprávních záležitostech obyvatel. V této kapitole se budeme věnovat obecním záležitostem města. Již od středověku bylo výnosným obchodním artiklem pivo. Várečné privilegium měly kláštery, panství, města a také jednotlivci. Od poloviny 16. století byla na tuto lukrativní činnost uvalena daň, takzvané posudné. Jeho výše se určovala od počtu načerpaných a distribuovaných sudů.392 Z každého sudu se platilo císaři 6gr.č. posudného. V roce 1589 zaplatili mladoboleslavští posudné celkem čtyřikrát a to v únoru, květnu, srpnu a listopadu. Nejvíce piva se během tohoto roku vypilo v létě a to neuvěřitelných 32 hektolitrů.393 Spolu s listem přiznávacím za posudné, byly císaři odeslány i registra, kdo si který konkrétní var nechal svařit. Piva a surovin potřebných jeho výrobě se týká také žádost Zikmunda Smiřického ze Smiřic, který žádal o povolení koupit v Mladé Boleslavi pšenici do svého pivovaru. Nadto k tomu požaduje, aby u tohoto prodeje byl přítomen radní písař, jenž by mohl vše písemně zaznamenat.394 Důležitou funkci ve městě měla také škola. Víme, že v 16. století bylo v Mladé Boleslavi několik škol – kališnická, českobratrská, luteránská a také katolická nebo židovská.395 V roku 1588 byl správcem školy (která to byla se z misivu nedozvíme) bakalář Mathias Cubinius Vysokomejtský. Ten se, jak bylo běžnou zvyklostí, chystá oženit a město tedy žádalo rektora Univerzity Karlovy

391

SOkA, AMMB, Notulář listů posélacích léta 1589, fol. 58v. SVÁROVSKÝ, Eduard: Mladá Boleslav do bělohorské katastrofy, Mladá Boleslav, Mladoboleslavsko, 1958, s. 29. 393 Ve IV. kvartálu (od prosince 1588 do února 1589) se svařilo bílého piva na hořko vařeného 242 varů, z toho se prodalo 1065 sudů, za což dohromady dalo 106 kop 30gr.č.. V I. kvartálu od února do dne sv. Jakuba a Filipa (6.5.) to bylo 241 a sudů 935, což dohromady dělalo 93 kop 30gr.č. Následný II. kvartál trval do 16.8., svátku Nanebevzetí Panny Marie, kdy město zaplatilo 141 kop 12gr.č. za 320 varů, z nichž bylo prodáno 1412 sudů. V posledním III. kvartálu roku 1589 trvající do dne Obětování Panny Marie (24.11.) Mladoboleslavští svařili 247 varů, z toho zaplatili 111 kop 40gr.č. za 1114 sudů. SOkA, AMMB, Notulář listů posélacích léta 1589, fol. 33r, 75v, 122v, 170r. 394 Tamtéž, fol. 167r. 395 HERČÍK, Karel: Čtení o Mladé Boleslavi, 2. rozš. vyd., Mladá Boleslav: Kultura města Mladá Boleslav 2010, ISBN 978-80-254-8459-3, s. 166. 392

81

Mistra Petra Kodycilla z Tulechova,396 aby poslal někoho nového, kdo by mohl nastoupit na toto místo. Žádají konkrétně, aby tento žák se dostavil do města ke sv. Havlu (16.9.) a slibují, že „pana bakaláře, kterýž tak k nám podán bude, v přízni a lásce míti a ve všem slušném fedrovati opatrovati a ochraňovati chceme.“397 Zdá se, že však tuto lákavou nabídku nikdo nepřijal, protože již za tři týdny po prvním dopise odesílá město list druhý s toutéž žádostí a oznámením, že zmiňovaný správce školy se již oženil.398 V kompetenci městské rady bylo potírat zločin ve městě, a pokud byl poškozen majetek soukromé osobě, bylo třeba zločince dopadnout a náležitě potrestat. Kriminálním deliktem, před nímž byla varována i okolní města, bylo úmyslné poškozování majetku nebo cizí zdraví. Jaká hrozná příhoda se stala Vandě Kárníkové z Veselice, se dozvídáme z psaní boleslavské rady Jiříkovi z Násilí a na Domousnicích, mezi jehož poddané Vanda patřila. „Ve čtvrtek někdy nějaký dlaždič, kterýž na ten čas při městě našem (MB – pozn. autorky) Vandě Kárníkový, květičné třešně její, kteréž k nám na rynk na prodej přivezla, bral a k tomu bez slušné příčiny jí bil a políčkoval a tak tuze uhodil, že jest na zem padla a sobě nohu od toho pádu vyrazila.“ Za tento přestupek bude boleslavský hrubián souzen a to následující středu ve 14 hodin.399 Do vězení se po bartolomějském trhu dostali dva řezničtí pacholci – Jakub, syn Jakuba Chlubny a Jíra, syn nějakého Jíry z Mladé Boleslavi. Protože se přesně neprokázal jejich zločin, byl Jíra propuštěn pod záminkou sehnání peněz na vykoupení obou uvězněných. Mezitím byl někdo vyslán z Libáně za boleslavským rychtářem, aby mu oznámil, že dva jmenovaní zločinci ukradli nemalé množství peněz. Na základě toho, byl opět Jíra dán do vězení.400 Zpráva o dvou uvězněných pacholcích se evidentně šířila krajem rychlostí blesku, protože o pár dní dříve a několik dní nato obdrželi radní psaní od města Mšena a Roudnice nad Labem. Obě tato města se dotazovala na stejnou věc, zda ti dva ve vězení jsou již dlouho hledaní zemští škůdci a paliči. Jaké zklamání muselo v obou městských radách nastat po obdržení zprávy, kdo skutečně byl zadržen ve vězení.401 Pokud se škůdci někde 396

Srov. KAVKA, František – PETRÁŇ, Josef: Dějiny Univerzity Karlovy 1348 – 1990, Praha, Karolinum 1995, s. 234 – 235. 397 SOkA, AMMB, Notulář listů posélacích léta 1589, fol. 138v. 398 Tamtéž, fol. 149v. 399 Tamtéž, 106r. 400 Tamtéž, fol. 131r. 401 Tamtéž, fol. 130r, 133v.

82

řádili, ihned se to dozvěděla sousední města. Jako tomu bylo v případě škod v Lomnici. Mladá Boleslav se o tomto činu dozvěděla hned od dvou sousedních měst a to z Hradiště nad Jizerou a z Turnova. Do obou měst píše poděkování za zprávu s příslibem, že ji bude šířit dál.402 Pravděpodobně někdy v únoru přišlo boleslavským radním psaní od jisté ženy ze Zhořelce, která se dozvěděla, že její muž byl popraven a snažila se dopátrat, zda je to pravda. Její muž Zachariáš pracoval jako nádeník v Luštěnicích a kvůli krádeži se dostal do vězení. Tam při výslechu útrpným právem přiznal, že kradl také ve Zhořelci a Budyšíně. Následně utekl s nějakou ženštinou a toulal se. Za to byl odsouzen k trestu stětím hlavy mečem a ve čtvrtek po všech svatých 1588 popraven.403 Útrpným právem měl být také vyslýchán Jan, syn kováře z Konecchlumí. Důvod, proč byl Jan uvězněn se z misivu bohužel nedozvíme, protože průvodní dopis s okolnostmi případu, byl „příležitě zavřený“. Za jeho propuštění z vězení se přimlouvala i jeho vrchnost. Radní byli však neoblomní, „vedle poručení vrchnosti naší toho konečného úmyslu jsme, jestliže (…) budete chtíti přítomni býti neb k tomu na svém místě toho vyslati, to při vaší vůli zůstávati bude.“ 404 Škody v lesích mohl způsobit také neoprávněný lov, jako tomu bylo v případě boleslavského hejtmana Jaroslava z Bubna, který očividně lovil, kde neměl. Městská rada apeluje na dobré vztahy s jeho otcem a žádá ho, aby přestal pouštět do boleslavských lesů své psy lovící lišky a zajíce a aby již nestřílel na gruntech a rybnících. Pán z Bubna je také upozorněn, že pokud s tím nepřestane, zavolá si město na pomoc vrchnost.405 Významnou životní událostí v životě každého jedince ať už v raném novověku či dnes, je bezpochyby svatba. My se z Notuláře dozvídáme o třech, jež se konaly ve sledovaném roce. První z nich je sňatek Jiříka Vančury z Řehnic a na Studénce, druhým párem je Barbora Krajířová z Krajku spolu s Karlem st. z Žerotína a o poslední svatbě víme pouze adresáta, jimž je Jan Holebrantek z Všechlap a na Takově. Jiřík Vančura písemně požádal vyklidit maštale pro koně na gruntech Mladé Boleslavi, jelikož očekává příjezd mnoha hostů, kteří budou potřebovat koně někam 402

SOkA, AMMB, Notulář listů posélacích léta 1589, fol. 123v. V Notuláři se nachází pouze originální verze v němčině, proto jsme vycházeli z: BAREŠ, František: Listy, úřední korrespondence, m. Boleslava Mladého z l. 1588, 1589, 1599, Mladá Boleslav: Nákladem vlastním 1916, s. 38. 404 SOkA, AMMB, Notulář listů posélacích léta 1589, fol. 101r. 405 Tamtéž, fol. 162r. 403

83

ustájit. Zároveň prosí, aby obecní kapela a trubač byli v pondělí po všech svatých, kdy se ona událost koná, volní. Město v odpovědi vše povoluje a dodává, že poručilo obecnímu trubači, aby byl připraven a nic jiného si nedomlouval.406 Kvůli svatbě Krajířky žádali Boleslavští měštěnína Starého Města pražského, aby v Praze koupil 2 laky407 dobrého malvazí a ihned po tomto poslu poslal, k tomu podotýkají, že peníze dodají ihned.408 Třetí list je žádost opět o zapůjčení kapely. V odpovědi následně stojí, že jsou Boleslavští „té naděje, že jim za práci vedle náležitosti zaplaceno bude a po vykonání veselí svatebního, že bez zadržování domů budou zase vypraveni.“409 Lze se jen domnívat a spekulovat, zda apel, aby se kapela bez zdržování vrátila domů, souvisí se zapojením hudebníků ke svatebnímu veselí a požívání alkoholických nápojů. Jeden z příjmů do obecní pokladny tvořilo clo, a proto si jednotlivá města pečlivě hlídala, aby formani neprojeli bez zaplacení. Z přímluvného listu z října se dozvídáme o situaci jistého soukeníka Jana Aristona, který jel v neděli po sv. Diviši (15.10.) prodávat svoje sukna na jarmark někam k Mělníku, kam cestu neznal. Když dojel do Hostinného, přepadla ho tma, a tak se tam rozhodl přenocovat. Jak sám vypovídá, přistoupila k němu manželka tamního rychtáře a zeptala se ho, zda projel úmyslně vesnicí Byšice bez zaplacení cla, jež náleží panu Albrechtu Pětipeskému z Chyš. Nato náš soukeník ráno jednomu ze starších obyvatel Byšic dal zálohu 10 gr.č. a rukoudáním slíbil, že při zpáteční cestě se tam zastaví a doplatí zbytek peněz. Mezitím písemně požádal mladoboleslavského primase Jana Žateckého, aby mu vše dosvědčil. Když však přijel opět do Byšic a hledal rychtáře, našel ho ve spánku a ještě navíc opilého. Vyhledal proto celného, který byl již informován o tom, že v Hostinném nechal 10 gr.č. Celný řekl, aby se už o tu věc dál nestaral, že to s rychtářem dořeší sám. S tím se Ariston rozloučil a jel zpět do Mladé Boleslavi.410 Církev byla také součástí každodenního života, a proto není divu, že i církevní záležitosti se objevují v korespondenci města. Na jaře žádal kněz Jakub Sofian Walkmberský z Walkmburku, církevní správce a šafář v Brandýse nad Labem, zda by se mohl farář Urban působící toho času také v Brandýse nad Labem, stát kaplanem, převzít péči o faru v Mladé Boleslavi a načerpat tím nějaké 406

SOkA, AMMB, Notulář listů posélacích léta 1589, fol. 154r. Bližší informace o této duté míře se nám nepodařilo zjistit. 408 Tamtéž, fol. 137v. 409 Tamtéž, fol. 14v. 410 Tamtéž, fol. 150r a 152v. 407

84

zkušenosti.411 Boleslavští to kvitují s povděkem a dodávají, že farní zahrady jsou potřeba osít a nechají proto připravit všechny zahradnické potřeby a zásobí kuchyň potravinami. Budoucímu faráři nabízejí k této funkci roční období mezi dvěma svátky sv. Jiřího.412 Podobný obsah mají dva dopisy z konce roku, jeden mířil teplickému správci knězi Valentinovi a druhý Janu Crispovi do Litoměřic. V obou se jedná o nástup nových kněží do úřadu.413 Závěr této kapitoly bude věnován žádostem o půjčku městu. Přibližně od poloviny roku se pravidelně mezi odeslanou korespondencí objevují žádosti na půjčku městu, kterému dochází finanční prostředky. S prosbou na půjčku 1000 kop gr.č. na jeden rok s běžným úrokem se obrací na nejbližší sousedy, jako například byl Jiřík Birka z Násilí a na Domousnicích,414 Adam Březenský z Prorubí a na Niměřicích415 nebo úředník na Starých Hradech Fridrich z Vildenštejna.416 Zda tito jmenovaní městu opravdu půjčili, pramen dále neuvádí. S jistotou však víme, že město získalo 1000 kop gr.č. od Simeona Vorla, 500 kop gr.č. od Zikmunda Smiřického nebo 175 kop od Jindřicha Prostibořského z Prostiboře a na Liblicích. Právě kvůli půjčce Smiřického město obesílalo ještě Jaroslavu z Bubna, hejtmana boleslavského kraje, od nějž požadovalo dvě osoby rytířského stavu, jež by se postavily v rukojemství za boleslavský dluh.417

6 Soudobý jazyk Významným faktorem v písemné komunikaci byl jazyk. Jeho role je o to důležitější, neboť se v něm odráží vývoj a soudobý stav vyspělosti v dané společnosti. Doba předbělohorská je pro český jazyk dobou rozkvětu, protože je neoddělitelně spjatá s rozvojem české společnosti, vědy a literatury. V tomto období je slovní zásoba obohacována o nová lexika a zdokonaluje se také syntaktická a stylistická stránka. Ostatní roviny jazyka – fonologická, morfologická a pravopisná se postupně ustalují a do konce 16. století se úplně stabilizují. Za vrcholem humanistické češtiny pak považujeme jazyk Daniela Adama Veleslavína a Bible 411

Kde a která konkrétní fara to byla, jsme se z pramenu bohužel nedozvěděli. SOkA, AMMB, Notulář listů posélacích léta 1589, fol. 116v. 413 Tamtéž, fol. 183 r, 183v. 414 Tamtéž, fol. 119r. 415 Tamtéž, fol. 120r. 416 Tamtéž, fol. 122r. 417 Tamtéž, fol. 139r. 412

85

kralické, které se staly později vzorem národnímu obroditeli Josefu Dobrovskému. Po Bílé Hoře se tato forma češtiny zachovávala jen v přetiscích náboženské literatury. Společenské vrstvy, které by mohly být potencionálními aktivními mluvčí, a tudíž nositeli tradice, postupem času vymizely. Odborné výrazy upadaly a pokusy o zavedení nových ztroskotalo, protože jazykem vědy byla němčina. Tento fakt měl za následek pozvolný rozklad spisovné normy jazyka. Zároveň do něj pronikaly ve větší míře místní nářeční prvky. To vše dovedlo jazyk do stavu, kdy byl rozkolísaný a nejednotný.418 Zkoumaný pramen nám přináší informace o češtině doby předbělohorské v její úřední podobě. Tu nám zachovala městská registra a v jejíž formě se odráží stylizační schopnosti a jazyková úroveň písaře, který zhotovoval opisy odešlé korespondence. V 16. století byl proces dotváření dialektů téměř završen, avšak s nářečními prvky se v registru setkáváme zřídka. Příkladem, který zmiňuje Vojtíšková a nachází se i v našich registrech,419 je použití slova vorkaf, jež je starší nářeční formou značící zboží nebo přípravu něčeho; podoba vorkáf znamená přípravu tkaní.420 V kontextu celé práce je nutné také upozornit na kolísající způsob zápisu diakritického pravopisu a na absenci zápisu kvantity vokálů.421 Tyto skutečnosti ztěžují editování textů, protože je tím pádem ztracen možný nářeční tvar a my se musíme spokojit s transliterací podle dnešních pravidel. Ve zkoumaném registru převládá český jazyk, výjimečně se zde objevují texty německé a latina absentuje zcela.422 Podobné poměry můžeme nalézt také u Vojtíškové, která analyzovala korespondenci polabského pětiměstí a Nového Města pražského.423 Německy byly psané texty v případě, že obyvatelé cestovali za hranice – do Saska, Lužice nebo Slezska. Ve všech případech se jedná buďto o fedrovní nebo svědčící listy řemeslníkům, kteří chtěli své povolání vykovávat za hranicemi země. 418

BĚLIČ, Jaromír: Zákonodárce nové spisovné češtiny, in: Naše řeč 7 – 8, 36, s. 193 – 194. SOkA, AMMB, Notulář listů posélacích léta 1589, fol. 130r. 420 VOJTÍŠKOVÁ, Jana: Písemná komunikace mezi českými královskými městy v době předbělohorské. Praha, Scriptorium 2011, ISBN 978-80-87271-33-9, 124, s. 113. 421 Toto se týká pouze ručně psaných textů. Texty tištěné se řídily tiskařským územ a obsahovaly diakritická znaménka. 422 Na rozdíl od roku 1588, kdy městská rada vydala fedrovní list Janu Hyttychovi v latině. BAREŠ, František: Listy, úřední korrespondence, m. Boleslava Mladého z l. 1588, 1589, 1599, Mladá Boleslav, Nákladem vlastním 1916s, 24. 423 U Vojtíškové z cizích jazyků převažuje latina používaná jako zprostředkovací jazyk například pro zachovací listy obyvatel směřujících do slezského regionu Niska nebo do Vídně. Viz VOJTÍŠKOVÁ, Jana: Písemná komunikace mezi českými královskými městy v době předbělohorské, Praha, Scriptorium 2011, ISBN 978-80-87271-33-9, 124, s. 113. 419

86

Výjimečný je také výskyt téhož textu v obou jazycích.424 Do jiných zahraničních měst Mladá Boleslav v roce 1589 nepsala. Věnujme se dál konkrétní formě předbělohorské češtiny. Její kvalita se odvíjela od písařů, kteří pocházeli především z měšťanského prostředí. Jejich cílem bylo přiblížit se svými vyjadřovacími schopnostmi i stylem k humanistické latině. Humanisté tvořili pod vlivem cizích jazyků, především latiny, ale na jejich textech je patrný i vliv němčiny a románských jazyků. Používat cizí slova doporučovali jen v projevech v takovém prostředí, kde je jisté, že budou čtenáři rozumět.425 Vliv latiny je patrný zejména v oblasti skladby vět. Typickým znakem jsou dlouhá a bohatá souvětí se slovesem na konci věty: „Však přátelsky Vás žádáme, že to při poddaných Vašich, zvláště strojnických, aby takové na újmy šenku našemu solnímu i také proti výsadám našim, nošením a prodáváním soli po městě našem, dokonce prázdni byli, skutečně naříditi ráčíte.“ Dále si všimněme, že jsou přívlastky shodné v apozici (manželka jeho, služba nahodilá, právo rychtářské, atd.), časté je použití přechodníků (ukradši, majíce, předstoupivši, měv atp.) nebo složeného pasíva (vznesl jest, opatřen býti žádá, povinen býti měl, nalezena býti nemohla a další).426 Četné jsou také vztažné věty a ustálený význam některých spojek (aneb, poněvadž) nebo vztažných zájmen (kterýžto, kterážto, kteréžto). Nové syntaktické prostředky však nevznikaly, docházelo pouze k zpřesňování jejich starších forem nebo jinému používání.427 Všechny tyto tendence lze sledovat ve zkoumaných textech. Pro čitatele ze současnosti se může zdát humanistická čeština téměř nesrozumitelná, protože přísudek, jakožto jeden z nositelů hlavní informace, je na konci výpovědi.428 Příkladem může být dopis do Nového Města pražského: „V jaké příčině a potřebě nás Matyáš Senomatský spolusoused náš za toto k Vašim Po-tem připsání jest požádal, ze spisu nám od něho podaného a příležitě zavřeného vyrozuměti ráčíte i nemohše v tom snažné jeho prosbě odepřít, za něho přátelsky se přimlouváme a 424

SOkA, AMMB, Notulář listů posélacích léta 1589, fol. 58v a 59r. CUŘÍN, František: Vývoj českého jazyka a dialektologie, Praha, SPN 1975, s. 112 – 113. 426 Pro názornost uveďme jednu větu z dopisu Doroty Šídlové: „I jakžkoli jsem Vaší Mi-ost o té vší věci pravdivou a jistou zprávu sprostně a při mně učinila, však podle poručení Vašich Mi-otech, abych to sobě vší uvést dala, tak činím, a jakož předešlé zaústně, tak i nyní oznamuji dokládaje se v tom vysoce pána boha, že jsem všecko, čehož jsem koli v té věci povědomá a co jsem koli od Johany Vávrovic slyšela mluviti seznala a vysvědčila, pokud mi paměť má postačila nevypustivši.“ SOkA, AMMB, Notulář listů posélacích léta 1589, fol. 125v. 427 VOJTÍŠKOVÁ, Jana: Písemná komunikace mezi českými královskými městy v době předbělohorské, Praha, Scriptorium 2011, ISBN 978-80-87271-33-9, 124, s. 113. 428 Tuto větnou strukturu si dodnes uchovává například němčina ve vedlejší větě. 425

87

V.Po-ti žádáme, že jemu zvláště jakožto obviněnému, poněvadž dne zítřejšího z příčin přípisu jeho dostavených (jak oznamuje) bezelstně před právem Va-ch Po-tí postaviti nebude moci.“429 Povšimněme si zde, že bližší informace – jako je místní nebo rodinná příslušnost o aktérovi, jsou podány formou přístavku. Využijeme-li ještě daného případu, má v něm zmiňovaný Matyáš i příjmení. Jde téměř o výjimečný případ, neboť v této době bylo příjmení mimořádné. Obvykle lidé používali tzv. příjmí nebo přízviska sloužící k identifikaci člověka, která se v průběhu života měnila.430 Například purkmistrem v Mladé Boleslavi byl po jistou dobu Jan Žák jinak Shejbal. Podíváme-li se blíže na pravopis sledovaného pramenu a srovnáme jej s diplomatickým materiálem Vojtíškové, zaznamenáváme v hláskové rovině některé jevy jiné. Především je užíváno au- u slov, jež dnes začínají na ú- („auterý“,431 „na Aujezdcích“432, „auřad“433), u Vojtíškové je užito ú- místo ou- . Nesetkáváme se asi s úžením é v í („povinného“, „milému“, „uvedené“434). Dnes typicky středočeské protetické v nalezneme pouze sporadicky („vo sv. Medardu,“435 „vohájiti“436). Přestože diftongizace ú > ou pronikla do psaných textů na přelomu 16. a 17. století jen v omezené míře, námi zkoumaný pramen ji již vykazuje. Potěšující je dobové konstatování Jana Blahoslava, autora Gramaticky české z roku 1571, že „v Praze a okolo Limburga a Boleslavě, za to mám nejpěknější a nejpravější jest česká řeč, ano i v Králově Hradci, a téměř i v Litomyšli. Hned potom jinak mluví v Litoměřicích a tam v Řípsku, jinak v Plzenště.“437 Na závěr věnujme pár slov písařům městské kanceláře. Jak tvrdí Vojtíšková, písaři různých kanceláří měli srovnatelnou jazykovou úroveň, což logicky vede k otázce, kde získali své vzdělání. Čtení a psaní si osvojili již v místní škole a existují doklady, že i s tímto základním vzděláním se někteří písaři uchytili v městské kanceláři. Jiní, pokud pocházeli z majetnějších poměrů, studovali na univerzitě, kde získali bakalářský či magisterský titul. František Šmahel ve své studii uvádí, že tři

429

SOkA, AMMB, Notulář listů posélacích léta 1589, fol. 123r. Například Vondřej pernikář 83r. 431 Tamtéž, fol. 167r. 432 Tamtéž, fol. 116r. 433 Tamtéž, fol. 114v. 434 Tamtéž, fol. 117r. 435 Tamtéž, fol. 88r. 436 Tamtéž, fol. 37v. 437 ČEJKA, Mirek – ŠLOJSAR, Dušan – NECHUTOVÁ, Jana: Gramatika česká Jana Blahoslava, Brno, Masarykova univerzita 1991, ISBN 80-210-0252-2, s. 371. 430

88

čtvrtiny studentů a mistrů na počátku své kariéry pracovaly ve školní službě, avšak pro 90% z nich to bylo jen provizorní stádium. Finanční ohodnocení této profese bylo neúnosně nízké, že by ze školního platu nebyla šance uživit rodinu, a proto tuto sféru opouštěli. Třetina těchto mladých vzdělaných mužů se oženila s bohatou vdovou, čímž postoupili nahoru v sociální hierarchii společnosti. Často pak jejich jména

figurovala

v seznamech

úředníků

městské

kanceláře.

Společenský,

ekonomický a mocenský vzestup ale naopak způsobil degradaci univerzitního titulu, který se stal jen symbolem prestiže.438

438

VOJTÍŠKOVÁ, Jana: Písemná komunikace mezi českými královskými městy v době předbělohorské, Praha, Scriptorium 2011, ISBN 978-80-87271-33-9, 124, s.117 – 118; srov. ŠMAHEL, František: Existenční vyhlídky a kariéry českých humanistů, in: TÝŽ: Mezi středověkem a renesancí, Praha, Argo 2002, s. 354 – 363.

89

Závěr Cílem diplomové práce bylo analyzovat komunikaci Mladé Boleslavi, se zaměřením především na její odchozí korespondenci. Hlavním pramenem bylo registrum nacházející se v Státním okresním archivu v Mladé Boleslavi nesoucí název Notulář listů posélacích léta 1589. V prvních kapitolách práce jsem přiblížila zpracování tématu komunikace v odborné literatuře, věnovala jsem se i vymezení pojmu register a diplomatickému rozboru zkoumaného pramene. Ve třetí kapitole jsem zpracovala historii města, přičemž jsem vycházela z poznatků své bakalářské práce.439 Kladla jsem důraz na význam privilegií, která získalo město od svých vlastníků, jež umožňovaly neustálý rozvoj. Především náboženská svoboda poskytla příležitost Jednotě bratrské vytvořit z města své sídlo a Mladá Boleslav byla právem označována jako „bratrský Řím“. Všechny tyto aspekty vedly k tomu, že 16. století byla doba největšího kulturního a hospodářského rozmachu. Díky tomu se roku 1595 vykoupila Mladá Boleslav z poddanství a stala se královským městem. Vlastní výsledky bádání a jádro práce jsem shrnula v kapitole s názvem Typologie věcných obsahů, rozdělené do dalších podkapitol podle projednávaných problémů. Největší pozornosti se dostalo dluhům, jež zabírají většinový podíl v celé korespondenci. Věnovala jsem se všem jejich stránkám – okolnostem vzniku, procesu vymáhání i následkům při jejich nesplacení. Kromě dlužních záležitostí častým tématem byly pře nebo také žádosti o vydání svědectví ve sporech. Úředníci často vydávali obyvatelům zhostní nebo fedrovní listy. Městskou kancelář zaměstnávaly také stížnosti na práci řemeslníků, především zvonařů. Několikrát museli Boleslavští apelovat na okolní obce, aby neporušovaly mladoboleslavská privilegia na solní monopol a respektovali zákaz skladu zboží cizích řemeslníků mimo trh. Ve městě žila také židovská komunita, avšak židé nedisponovali stejnými právy jako plnoprávní obyvatelé města, a tak se s jakýmikoliv problémy a žádostmi museli obracet přímo k vrchnosti. Mladá Boleslav trpěla také nedostatkem peněz, a proto žádala okolní šlechtu o půjčky. V závěrečné šesté kapitole jsem se věnovala neméně zajímavému aspektu Notuláře, a to jeho jazykové stránce, neboť 16. století je dobou rozkvětu humanistické češtiny. V příloze se nachází rozsáhlá tabulka zaznamenávající jednotlivé dopisy – odesílatele, adresáta, stručný obsah a datum. 439

NAJMANOVÁ, Šárka: Dějiny města Mladé Boleslavi ve světle městských privilegií. Bakalářská práce. Liberec: Fakulta přírodovědně-humanitní a pedagogická Technické univerzity v Liberci, 2012.

90

Korespondence nám poskytuje náhled do vztahů s okolními městy, s nimiž se kromě jiného navzájem informovali o zlodějích nebo škůdcích, a poskytovali si pomoc v případě požáru. Tato diplomová práce přinesla pohled do života třítisícového města na konci 16. století a může sloužit také jako pramen pro každodenní dějiny městské společnosti.

91

Seznam pramenů Nevydané Státní okresní archiv Mladá Boleslav Fond: Městský archiv Mladá Boleslav Signatury: 

Ac1 Notulář listů posélacích léta 1589



IAa1 – IAa 14 (městská privilegia)



IIBa1 Ortele apelačního soudu 1545 – 1616



IIBa2 Akta převedení



IIBb2 Knihy dědické 1518 – 1658



IIBb3 Knihy dědické 1521 – 1595



IIBb6 Kniha kvitační 1544 – 1700



IIBb12 Kniha podílčí 1566 – 1730



IIBb13 Kniha smluvná

Národní knihovna České republiky, XVII.E.47, Vejpisové z obdarování, kteréž obec mladoboleslavská od králův a mnohých pánův sobě nadané mají (1334-1503). Národní knihovna České republiky, IG 21, Sborník historických a politických dokumentů. Sborník Adama Tesacia Brodského. Vydané ČELAKOVSKÝ, Jaromír.: Codex iuris municipalis regni Bohemiae, II. díl, Praha, Tiskárny Ed. Grégra 1895. ČELAKOVSKÝ, Jaromír.: Codex iuris municipalis regni Bohemiae, III. díl, Praha, Tiskárny Ed. Grégra 1895. KEZELIUS, BYDŽOVSKÝ, JIŘÍK: Kronika mladoboleslavská od Mistra Jiřího [Kezelia] Bydžovského sepsaná: vydáno na oslavu 600. výročí povýšení Mladé Boleslavě na město, Mladá Boleslav, Městská rada mladoboleslavská 1935. MALÝ, Karel: Práva městská Království českého: edice s komentářem, Praha, Karolinum 2013, ISBN 978-80-246-2117-3.

92

NOVOTNÝ Z LUŽE, František: Kronyka Mlado-Boleslavská od přijití Čechů do země až do nynějších časů, Praha 1822. Tištěné edice BAREŠ, František: Listy, úřední korrespondence, m. Boleslava Mladého z l. 1588, 1589, 1599, Mladá Boleslav, Nákladem vlastním 1916. DVORSKÝ, František (ed.): Zuzana Černínová z Harasova. Dopisy české šlechtičny z polovice 17. století, Praha: Eduard Valečka 1886. DVORSKÝ, František: Mateř a dcera Zuzany Černínové z Harasova. Listy Alžběty Homutovny z Cimburka a Elišky Myslíkovny z Chudenic, Praha: F. Dvorský 1890. DVORSKÝ, František (ed.): Dopisy pana Viléma z Pernštejna z let 1480-1521, in: AČ, XVI, Praha 1897, s. 1-72. DVORSKÝ, František (ed.): Listinář pana Viléma z Pernštejna 1304-1521, in: AČ, XVI, Praha 1897, s. 73 – 560 a XVII, Praha 1899, s. 1 – 283. DVORSKÝ, František (ed.): Dopisy pánův Jana a Vojtěcha z Pernštejna z let 15091548, in: AČ, XX, Praha 1902, s. 277 – 525. DVORSKÝ, František (ed.): Listy paní Kateřiny ze Žerotína, rozené z Valdštejna. I., II. díl, Praha: Česká akademie věd 1894, 1895; TÝŽ (ed.), Dopisy Karla st. ze Žerotína, in: AČ, roč. 27, 1904, s. 20 - 600. HRUBÝ, František (ed.): Moravská korespondence a akta z let 1620 – 1636, I., Brno, Země moravskoslezská 1934, II. Brno, Země moravskoslezská 1937. HRUBÝ, František (ed.): Deset listů Karla staršího z Žerotína z let 1578-1633, Brno: tiskárna zemského úřadu v Brně 1936. JUST, Jiří: Archiv Matouše Konečného, sv. I., „Hned jsem k Vám dnes naschvalí poslíka svého vypravil“. Kněžská korespondence Jednoty bratrské z českých diecézí z let 1610 – 1618, Praha, Scriptorium 2011, ISBN 978-80-87271-32-2. KALISTA, Zdeněk (ed.): Korespondence císaře Leopolda I. s Humprechtem Janem Černínem z Chudenic, Praha: Česká akademie věd a umění 1936. KALISTA, Zdeněk (ed.): Korespondence Zuzany Černínové z Harasova s jejím synem Humprechtem Janem Černínem u Chudenic, Praha: Melantrich 1941. MAREK, Pavel (ed.): Svědectví o ztrátě starého světa. Manželská korespondence Zdeňka Vojtěcha Popela z Lobkovic a Polyxeny Lobkovické z Pernštejna, České Budějovice: Historický ústav Jihočeské univerzity 2005, ISBN 80-7040-804-9.

93

SEDLÁČEK, August: Listy Perchty z Rožmberka, in: AČ, roč. 11, 1892, s. 241 – 280. SKÝBOVÁ, Anna: Listy Bílé paní Perchty, Praha: Panorama 1985. RŮČKOVÁ, Markéta: Archiv Matouše Konečného, sv. korespondence

kněžského

dorostu

Jednoty

bratrské

v

II., „Studium a letech

1610-1618:

„poslušenství synovské vzkazuji Vám, můj nejmilejší pane otče“, Praha, Scriptorium 2014, ISBN 978-80-87271-90-2. PALACKÝ, František (ed.): Psaní pana Viléma z Pernštejna od roku 1520, AČ, I, Praha 1840, s. 69-137 a II, Praha 1841, s. 136-174. TAPIÉ, V. L. (ed.): Dva dopisy Karla staršího z Žerotína králi francouzskému, in: ČČH, roč. 32, 1926, č. 3, s. 582 – 584. TIBITANZLOVÁ, Radka: Kateřina ze Žerotína, rozená z Valdštejna, na Třebíči a Červené Lhotě (1568 – 1637). Edice korespondence. Diplomová práce. FF UK, Praha 2006.

Seznam použité literatury BAREŠ, František: Dějiny mladoboleslavského školství, Mladá Boleslav, T. V. Nesněry 1888. BAREŠ, František. Museum v památném Sboru českobratrském. Mladá Boleslav: Vlastním nákladem, 1912. BAREŠ, František: Paměti města Mladé Boleslavě, I. a II. díl. Mladá Boleslav, Českomoravské tiskařské podniky 1921. BAREŠ, František: Průvodce po Mladé Boleslavi a okolí, Mladá Boleslav, H. Pfeifer 1920. BAREŠ, František – ANČIČKOVÁ, Marie – ČERNÝ, Jan: Starý hřbitov sv. Havla v Mladé Boleslavi, Zláštní výtisk z Arch. Památek (rok vydání neuveden). BAREŠ, František: Soupis památek historických a uměleckých v království Českém od pravěku do počátku XIX. století, Praha, Archaeologická kommisse při Č. ak. císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění 1905. BEHRINGER,

Wolfgang:

Im

Zeichen

des

Merkur

(Reichspost

Kommunikationsrevolution in der Frühen Neuzeit), Göttingen 2003.

94

und

BENEŠ, Luděk, et al.: Mladoboleslavsko v proměnách času, Praha, Libri 1997, ISBN 80-85983-34-6. BERAN, Zdeněk: Poslední páni z Michalovic. Jan IV. (†1435/1436) a Jindřich II. (†1468), České Budějovice, Veduta 2010, ISBN 978-80-86829-56-2. BROŽOVÁ, Renáta: Tzv. „žlutý“ kopiář města Brna za léta 1589-1590. Zhodnocení písemné produkce za rok 1590. (Postižení odrazu společensko-politického a hospodářského dění v písemnostech městské rady). Diplomová práce. Filozofická fakulta Masarykovy univerzity, Brno 1991. BURKHARDT, Johannes – WERKSTETTER, Christiane (Hrsg.): Kommunikation und Medien in der Frühen Neuzeit, München 2005. BŮŽEK, Václav: Říšské město Norimberk a české země v předbělohorské době, in: FBH, roč. 18, 1997, s. 19-90, ISSN 0231-7494. BŮŽEK, Václav: Komunikace bez hranic. Mezi Norimberkem a českými zeměmi na sklonku předbělohorské doby, in: ĎaS, roč. 17, 1995, č. 6, ISSN 0418-5129, s. 11 – 14. BŮŽEK, Václav: Zpravodajské cesty Norimerčanů do rudolfinských Čech, in: Cesty a cestování v životě společnosti, BOBKOVÁ, Lenka – NEUDERTOVÁ (edd.), Ústí nad Labem, UJEP 1997, ISBN 80-7044-136-4, s. 183 – 189. BŮŽEK, V. – HRDLIČKA, (ed.).: Dvory velmožů s erbem růže. Všední a sváteční dny posledních Rožmberků a pánů z Hradce, Praha: Mladá fronta 1997, ISBN 80204-0651-4, s. 62 – 70. BŮŽEK, Václav – HRDLIČKA, Josef: Rodinný život posledních pánů z Hradce ve světle jejich korespondence, OH 6, 1998, s. 145 – 272 BŮŽEK, Václav – HRDLIČKA, Josef – KRÁL, Pavel – VYBÍRAL, Zdeněk: Věk urozených (Šlechta v českých zemích na prahu novověku), Praha – Litomyšl, Paseka 2002, s. 236-243, ISBN 80-7185-417-4. CERMAN, Ivo: Systém stran na dvoře Leopold I. Politická organizace habsburských dvorů ve Vídni a Madridu ve světle korespondence císařského vyslance France Eusebia z Pöttingu. Diplomová práce, ÚSD FF UK, Praha 2000. CTIBOROVÁ, Miroslava: Korespondence mezi purkmistrem a radou města Českých Budějovic a purkmistrem a radou města Soběslavi, in: Táborský archiv 11, Tábor: Státní oblastní archiv v Třeboni, Státní okresní archiv Tábor ve spolupráci s Novou tiskárnou Pelhřimov 2002, s. 147 – 153, ISSN 0862-2892.

95

ČECHOVÁ, Marie: Čeština - řeč a jazyk, 3.vyd., Praha, SPN 2011, ISBN 978-807235-413-9. ČECHURA, Jaroslav – ČECHUROVÁ, Jana: Korespondence Josefa Pekaře a Kamila Krofty, Praha, Karolinum 1999, ISBN 80-7184-652-X. ČERNÝ, Jan: Službu svú vzkazujem, slovutné opatrnosti páni sousedé a přátelé naši milí (Registra odesílaných listů města Rakovníka z let 1534 – 1544 (1545)), in: Rakovnický historický sborník 7, 2006, s. 163 – 228, ISSN 1213-5879. ČORNEJ, Petr (ed.): Království dvojího lidu. České dějiny let 1436-1526 v soudobé korespondenci, Praha, Odeon 1989. ČTVRTNÍK, Pavel – GALUŠKA, Jan – TOŠNEROVÁ, Patricia: Poštovnictví v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, Liberec, Knihy 555 2008, ISBN 978-80-8666023-3. Dějiny Univerzity Karlovy: 1622-1802, Praha, Karolinum 1995, ISBN 80-7184-0505. ĎURČANSKÝ, Marek: Nymburská registra z let 1629-1634. Diplomová práce. Fakulta humanitních studií UHK, Hradec Králové 1998. Encyklopedický slovník češtiny. Praha, Lidové noviny 2002, ISBN 80-7106-484-X. GREP, Miroslav – KARLÍK, Petr: Skladba češtiny, Olomouc, Votobia 1998, ISBN 80-7198-281-4. HAVLAN, Josef: Korespondence Terezy a Augusta Sedláčkových, in: Archivum Trebonense, roč. 12, 2011, č. 12, s. 419-434. HEIMANN, Dieter – HLAVÁČEK, Milan (Hrsg.): Kommunikationspraxis und Korrespondezwesen im Mittelalter und in der Renaissance, Padebornrn – München – Wien – Zürich 1998. HERČÍK, Karel: Čtení o Mladé Boleslavi, 2. rozš. vyd., Mladá Boleslav, Kultura města Mladá Boleslav 2013, ISBN 978-80-260-4993-7. TÝŽ: MB: sborník ke 30. výročí vzniku pobočky České numismatické společnosti v Mladé Boleslavi, Mladá Boleslav, Česká numismatická společnost - pobočka v Mladé Boleslavi 1985. TÝŽ: Boleslavica 68: sborník příspěvků k dějinám Mladoboleslavska, Praha, Středočeské nakladatelství pro ONV Mladá Boleslav 1969. TÝŽ: Procházky Mladou Boleslaví a okolím, Mladá Boleslav, Informační středisko města Mladá Boleslav 2004.

96

HERČÍK, Karel – KRÁLÍK, Jan – DOUBEK, Branislav: Mladá Boleslav: továrna ve městě - město v továrně:[historie města, krásy regionu, historie automobilky], Týnec nad Sázavou, Moto Public 2005, ISBN 80-239-5458-X. HERČÍK, Karel – PEŠKOVÁ, Eva – LIŠKA, Oldřich: Sochy a pomníky: Mladá Boleslav, Mladá Boleslav, Infocentrum Mladá Boleslav 2006. HERČÍK, Karel: Sedmdesát pět let Mladoboleslavského hokeje 1909-1984, Mladá Boleslav, TJ Auto Škoda 1984. TÝŽ: Dobrovice: 450 let městem, 1558-2008, Dobrovice, Město Dobrovice 2008, ISBN 978-80-254-1991-5. HERČÍK, Karel – DUFEK, Jiří – FILIP, Jiří – KRÉDL, Jiří: Malíři Mladoboleslavska, Mladá Boleslav, Statutární město Mladá Boleslav 2007. HOFFMANN, František. Středověké město v Čechách a na Moravě, 2., roz. a upr.vydání, Praha, Nakladatelství Lidové noviny 2009, ISBN 978-80-7106-543-2. HLAVÁČEK, Ivan: Die Kommunikation der Reichsstädte und der böhmischköniglischen Städte mit der Zentralgewalt unter Karl IV. und Wenzel IV., in: La diplomatique urbaine en Europe au moyen age. Hrsg. Von Walter Prevenier und Thérese de Hemptinne, Leuven 2000, ISBN 9053509968, s. 217 – 227. TÝŽ: Zur Nürnberger Alltagskommunikation mit der Reichzentrale unter Wenzel (IV.) bis zum Abfall im Jahre 1401, in: Regensburg, Bayern, Europa. Festschrift für Kurt Reindel zu seinem 70. Geburstag, Regensburg 1995, ISBN 3930480611, s. 321 – 334. HLAVÁČEK, Ivan – KAŠPAR, Jaroslav – NOVÝ, Rostislav: Vademecum pomocných věd historických, 3. opr. a dopl. vyd., Jinočany, H & H 2002. ISBN 807319-004-4. HLAVAČKA, Milan: Cestování v éře dostavníku. Všední den na středoevropských cestách, Praha, Argo 1996, ISBN 80-7203-015-9.HUNDSBICHLER, Helmut (Hrsg.): Kommunikation und Alltag in Spätmittelalter und früher Neuzeit, Wien 1992. KAŠPAR, Jaroslav: Úvod do novověké latinské paleografie se zvláštním zřetelem k českým zemím, Svazek I., Praha 1975. KLIMEŠOVÁ, Kateřina: Tzv. „zelený“ kopiář města Brna za léta 1613-1614. Zhodnocení písemné produkce za rok 1614. (Postižení odrazu přípravy českého stavovského povstání v roce 1618 v písemnostech města Brna). Diplomová práce. FF MU, Brno 1989. 97

KOŘALKA Jiří: Bavorská a saská korespondence Františka Palackého 1836 – 1846, in: Husitský Tábor, roč. 5, 1982, s. 209 – 252. KŘESADLO, Vít: Jihlavská městská registra v letech 1573 – 1574, in: Západní Morava 1, 1997, s. 88 – 93, ISSN 1211-8931. KUČA, Karel: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, 4. díl, Ml-Pan, Praha, Libri 2000, ISBN 80-85983-16-8. MACEK, Josef.: Víra a zbožnost jagellonského věku, Praha, Argo 2001, ISBN 807203-265-8. MALÝ, Karel: České právo v minulosti, Praha, Orac 1995, ISBN 80-85903-01-6. MAŤA, Petr: Leopold I. a poslední Slavata. K osobní korespondenci panovníků raného novověku, in: Facta probant homines. Sborník příspěvků k životnímu jubileu prof. Dr. Zdeňky Hledíkové, Praha, Scriptorium 1998, ISBN 80-86197-00-X, s. 245 – 257. MĚSTECKÁ, Sylva: Mladá Boleslav. Praha – Litomyšl, Paseka 2011, ISBN 978-807432-094-1. TÁŽ: Boleslavský uličník, Vyd. 3., Mladá Boleslav, Muzeum Mladoboleslavska 2008, ISBN 978-80-254-6285-0. MOLNÁR, Amedeo: Boleslavští bratří. Úvod s obrazem Mladé Boleslavě v sobě husitské napsal F.M. Bartoš, Kalich v Ústředním církevním nakladatelství, Komenského evangelická fakulta bohoslovecká v Praze 1952. NAJMANOVÁ, Šárka: Dějiny města Mladé Boleslavi ve světle městských privilegií. Bakalářská práce. Liberec: Fakulta přírodovědně-humanitní a pedagogická Technické univerzity v Liberci, 2012. NAVRÁTIL, Ivo: Registra městské kanceláře na přelomu 16. – 17. století. Diplomová práce. FF MU, Brno 1976. NOVÁKOVÁ, Stanislava: Krajířové z Krajku. Z Korutan do zemí České koruny, České Budějovice, VEDUTA 2010, ISBN 978-80-86829-51-7. Ottův slovník naučný, díl 17. Median – Navarrete, Praha, Argo – Paseka 1999, ISBN 80-7203-218-6. Ottův slovník naučný, díl 26. U – Vusín, Praha, Argo – Paseka 202, ISBN 80-7203007-8 PÁNEK, Jaroslav: Poslední Rožmberkové. Velmoži české renesance, Praha, Panorama 1989.

98

PELIKÁN, Čestmír: Registra městské korespondence města Chlumce nad Cidlinou z let (1610) 1614 – 1649, in: Sborník prací východočeských archivů 13, 2009, s. 131 – 162, ISSN 231-6307. POLÍVKA, Miloslav: Briefbücher des Rates der Reichsstadt Nürnberg jako pramen k českým dějinám česko – německých vztahů doby Václava IV., in: Historia docet. Sborník prací k poctě šedesátých narozenin prof. PhDr. Ivana Hlaváčka, Praha 1992, ISSN 0862-710X, s. 417 – 435. PROFOUS, Antonín: Místní jména v Čechách, díl II., Praha, Česká akademie věd a umění 1949. REJCHRTOVÁ, Noemi: Karel starší ze Žerotína. Z korespondence, Praha, Odeon 1982. SIMON, Karel: Sociální postavení členů jednoty bratrské v Mladé Boleslavi na počátku 17. století. DP. FF UK, Praha 2012. SKŘIVANOVÁ, Veronika: Korespondence z Kutné Hory do Kolína v letech 1571 – 1588 ve světle městských register. Bakalářská práce. Fakulta humanitních studií UHK, Hradec Králové 2007. TÁŽ: Korespondence Kurné Hory a Kolína od 60. let 16. století do Bílé hory. Diplomová práce. Filozofická fakulta UK, Praha 2009. SLÁDEČEK, Antonín: Paměti města Dobrovice a jeho okolí, Praha, Tisk F. Šimáčka 1900. STERNECK, Tomáš: Z korespondence mezi Českými Budějovicemi a Brnem v polovině 16. Století, in: Brno v minulosti a dnes, roč. 18, Brno: Archiv města Brna 2005, ISBN 80-86736-01-6, s. 557 – 587. SVÁROVSKÝ, Eduard: Průvodce po fondech a sbírkách okresního archívu v Mladé Boleslavi, Praha, KNV 1958. SVÁROVSKÝ, Eduard: Mladá Boleslav do bělohorské katastrofy, Mladá Boleslav, redakce časopisu Mladoboleslavsko a Středočeské tiskárny 1958. SVĚRÁK, Vlastimil: Listy zaslané jihlavskou městskou radou do Tábora v letech 1574 – 1576, in Táborský archiv 10, Tábor: Státní oblastní archiv v Třeboni, Státní okresní archiv Tábor ve spolupráci s Novou tiskárnou Pelhřimov 2000 – 2001, s. 321 – 236, ISSN 0862-2892. ŠEBÁNEK, Jindřich – HLEDÍKOVÁ, Zdeňka – FIALA, Zdeněk: Česká diplomatika do r. 1848, 2. dopl. vyd., Praha, SPN 1971.

99

ŠIMÁČEK, Ferdinand: Paměti města Bělé pod Bezdězem, Vyd. 2, Bělá pod Bezdězem, Tiskárna Čistá 2000. ŠIMEČEK, Zdeněk: Rožmberské zpravodajství o nových zemích Asie a Afriky, in: ČsČH 13, 1965, s. 428-443. ŠIMEČEK, Zdeněk: Počátky novinového zpravodajství v českých zemích, in: SH, roč. 18, 1971, 5-38. ŠIMEČEK, Zdeněk: Zprávy o Polsku a východní Evropě a úloha Vratislavi v českém zpravodajství 16.-17. století, Slezský sborník roč. 36, 1972, č. 70, s. 285-298, ISSN 0037-683. ŠKRABALOVÁ, Ivona: Tzv. „červený“ kopiář města Brna z let 1615-1618. Zhodnocení písemné produkce za rok 1616. Diplomová práce. FF MU, Brno 1989. ŠTINDL, Martin: Velké Meziříčí a Velká Bíteš ve svazku sousedství. Každodenní komunikace poddanských měst v 17. století, in: Západní Morava 1, 1997, s. 3 – 19, ISSN 1211-8931. TECL, Rudolf: Styky Soběslavi a Tábora ve světle tzv. purkmistrovských účtů z let 1484 – 1526 a dalších soudobých písemností soběslavského městského archivu, in: Táborský archiv 11, Tábor: Státní oblastní archiv v Třeboni, Státní okresní archiv Tábor ve spolupráci s Novou tiskárnou Pelhřimov 2002, s. 109 – 138, ISSN 08622892. TIBITANZLOVÁ, Radka: Korespondence Kateřiny ze Žerotína. Bakalářská práce. PF UHK, Hradec Králové 2003. VALENTA, Aleš: Z korespondence českého šlechtice v 18. století. Listy Štěpána Kinského bratru Františkovi Ferdinandovi z let 1719 – 1720, in: SAP, roč. 56, 2006, s. 508 – 546, ISSN 0036-5246. VOJTÍŠKOVÁ, Jana: Písemná komunikace mezi českými královskými městy v době předbělohorské: na příkladu Nového Města pražského a polabského pětiměstí, Praha, Skriptorium 2011, ISBN 978-80-87271-33-9. KRUMPHOLCOVÁ (=VOJTÍŠKOVÁ), Jana: Písemná komunikace královských měst v době předbělohorské. Korepondence z Nymburka do Českého Brodu, in: Historie ´98. Sborník prací z celostátní studentské vědecké konference, Praha, Scriptorium 2000, ISBN 80-86197-15-8, s. 73 – 109. KRUMPHOLCOVÁ, Jana: Komunikace královských měst Českého Brodu, Kolína a Nymburka v době předbělohorské ve světle jejich úřední korespondence. Diplomová práce. Pedagogická fakulta UHK, Hradec Králové 2000. 100

KRUMPHOLCOVÁ (=VOJTÍŠKOVÁ): Komunikace kolínské a nymburské městské rady v době předbělohorské ve světle úřední korespondence, in: Vlastivědný sborník Polabí 34, Poděbrady: Polabské muzeum Poděbrady 2000, ISSN 0231-5769, s. 42 – 62. KRUMPHOLCOVÁ (=VOJTÍŠKOVÁ): Úřední korespondence královských měst v době

předbělohorské

(Komunikace

mezi

Českým

Brodem,

Kolínem

a

Nymburkem), Kuděj 4/1, 2002, s. 20 – 33, ISSN 1211-8109. VOREL, Petr: Velké dějiny zemí Koruny české, Praha, Paseka 2005, ISBN 80-7185648-7. VOREL, Petr: Páni z Pernštejna: vzestup a pád rodu zubří hlavy v dějinách Čech a Moravy. Vyd. 2. Praha: Rybka Publishers 2012, ISBN 978-80-87067-21-5. WALDHAUSER, Jiří – Michal BUREŠ: Archeologická tajemství Mladé Boleslavi, Liberec, Knihy 555 2009, ISBN 978-80-86660-29-5. WALDHAUSER, Jiří – Lubomír KOŠNAR: Archeologie Germánů v Pojizeří a v Českém ráji. Praha, Libri 1997, ISBN 80-85983-35-4. WALDSTEIN-WARTENBERG, Berthold: Markvartici, Praha, Klub pro českou heraldiku a genealogii 2000, ISBN 80-902448-5-8. WIMMROVÁ, Kateřina: Korespondence města Hradec Králové v roce 1590 ve světle městských register. Bakalářská práce. Fakulta humanitních studií Univerzity Hradec Králové, Hradec Králové 2007 WINTER, Zikmund: Kulturní obraz českých měst. Život veřejný mezi r. 1420 – 1620. Díl II., Praha, Matice česká 1890. ZILYNSKIJ, Bohdan: Soubor listů rakovnické městské rady z května až července 1620 (Nad zápisy jednoho svazku rakovnických městských register), in: Rakovnický historický sborník 3, 2002, s. 5 – 20, ISSN 1213-5879. ŽEMLIČKA, Josef: K dotváření hradské sítě za Břetislava I. „Přemyslovská“ jména v názvech českých a moravských hradišť, in: Historická geografie, roč. 28, 1995, č. 1, s. 27–47 Internetový zdroj NEJEDLÝ, Petr a kol.: Lexikální databáze humanistické a barokní češtiny. Dostupné z http://madla.ujc.cas.cz/

101

Slovníček Achtl – stará dutá míra; asi 23,25l Apelace - odvolání Cedule řezaná – listina psaná ve dvou stejnopisech na jeden kus pergamenu prostřižený veprostřed slova nebo věty, její pravost se ověřovala přiložením obou částí. Centyř – míra, 51kg Kvitance – písemné potvrzení věřitele, že dlužník splatil dluh nebo jeho část Fedrovní list – doporučující list vydaný městskou radou, který umožnil odchod za prací či povolení osobám bez finančního zajištění živit se žebrotou Hojemství – lhůta povolení soudem žalovanému k tomu, aby se mohl připravit k podání odpovědi na žalobu List mocný (= plnomocenství) – písemné potvrzení udělení plné moci určené osobě, že je právě daná osoba oprávněná jednat za jménem osob zmíněných v listu List posélací (= misiv) – přechodný typ mezi listem a listinou, bylo to pouhé sdělení bez právního závazku, vydáván byl v podobě tzv. zavřených listů ztvrzených sekretní pečetí List výhostní – písemnost, kterou vrchnost potvrzovala příjemci písemnosti propuštění příslušné osoby z poddanství List zachovací – písemnost, kterou městská rada potvrzovala zpravidla příjemci jeho manželský původ a dosavadní spořádaný život Majestát – panovnická listina Nakovadlen – kovadlina Obstavuňk – uvěznění pro dluhy Poručenství – ochrana a moc vrchnosti nad svobodnou nezletilou osobou, která se nemůže sama právně a soudně bránit Půhon – žalobní psaní Podruh – nájemník Přípověď – příslib Přípovědník – někdo, kdo uplatňuje své právo nebo nárok na něco Rejstřík – soupis dluhů Revers – závazné písemné prohlášení

102

Rukojemství – smlouva, kterou se někdo cizí zavazuje, že zaplatí věřiteli dluh za dlužníka Solicitovat – dožadovat se nějakého práva Suplika(ce) – žádost různého obsahu Svědomí (= svědectví) – ověřený záznam výpovědi v určité záležitosti Šmejdíř – obchodník s drobným kovovým zbožím (šperky, knoflíky, spony) Šuldprýf – potvrzení o dluhu Závdavek – drobný dar či symbolická splátka, kterou si dávaly obě strany; v čes. právu je to potvrzení uzavření smlouvy a zároveň tím i potvrzení, že dluh bude splacen Záduší – majetkový fond sloužící zejména k financování nákladů na opravy a údržbu kostela a výdajů spojených s bohoslužbami; movitý a nezcizitelný majetek kostela

103

Seznam příloh Příloha č. 1 Ukázka misivu Příloha č. 2 Willenbergova rytina zachycující Mladou Boleslav v roce 1602 Příloha č. 3 Tabulka se záznamy všech dopisů

104

Přílohy Příloha č. 1 Ukázka misivu

Příloha č. 2 Willenbergova rytina zachycující Mladou Boleslav v roce 1602

105

Příloha č. 3 Tabulka se záznamy všech dopisů Číslo

Původní iniciátor (v zastoupení rady města Mladé Boleslavi)

Adresát dopisu

1 2

Jan Zvonař (RMMB)

Jičín

3

Žid Belen (RMMB)

Jan Vančura z Řehnic a na Krnště David Čapek a Řehoř Špitr, koželuhové Lippé

4

5

RMMB

6

Jiřík Mikhajn (RMMB)

Zikmund Kožišník z Chlumu a na Aujezdcích

7

RMMB

Jiřík Trnka, rychtář Mělník

8

RMMB

Martin Srnec, úředník na Velišti a Kumburce

9

RMMB

Jan Labaunský z Labauně

10

Václav Brodský, řezník (RMMB)

Markéta Krajířová z Krajku

106

Věcný obsah

List přiznávací s berní daní Žádost Jana Zvonaře o zaplacení dluhu za zvon Vymáhání dluhu na Janovi Hojném z Krnska List fedrovní do Vratislavi (německy) Vymáhání blíže nespecifikovaného dluhu Oznámení, že dotyčný, po kterém je vymáhán dluh, nepatří ke správě MB Seznání radních ku potřebě Jiřího Trnky ve při o slova hanlivá se Sixtem Dvorským Oznámení, že obyvatelé nepotřebují výhost, ale podle privilegií mají volnost stěhování Žádost o zaslání zvěřiny kvůli slavnosti v MB Václav Brodský složil na radnici svůj dluh za dobytek 5k.gr.m., kt. si M.K. může vyzvednout

Datum

1.1. 2.1.

2.1.

4.1.

4.1.

3.1.

5.1.

5.1.

6.1.

Číslo

11

Původní iniciátor (v zastoupení rady města Mladé Boleslavi) Kateřina, matka Ludmily Mocové (RMMB)

Adresát dopisu

Jan Vančura z Řehnic, na Solcích a Krnště

12

Jan Mocovský, řezník (RMMB)

13

RMMB

14

RMMB

15

RMMB

16

Anna Hozová (RMMB)

Markéta z Lobkovic a na Dobrovici

17

Martin Fukar (RMMB)

18

RMMB

19

Mikuláš, syn Petra Koželuha (RMMB) Jan Neokatý (RMMB)

Tobiáš Hrzán z Harasova, na Housce a Vrutici Jiřík Mladota ze Solopisk a na Stakořích Jan Honěk z MB

20

Martin Srnec z Vavařova, úředník na Veliši a Kumburce Kunat Pešík z Žerčic

Jakub Nožíř, Nové Město pražské Jiří z Lobkovic

Václav Kvasejovský, Dobrovice

107

Věcný obsah

Datum

Vymáhání dluhu po Janově otci Fridrichovi, odeslán šuldprýf jako důkaz Vymáhání splátek z let 1587 a 1588 za dům od Petra Vlacha

6.1.

Oznámení o termínu, kdy může Jakub Sládek svědčit na radnici Spor o kšaft Lidmily Táborské

7.1.

Revers (potvrzení) dluhu MB, která na sebe převzala dluhy po Adamovi z Krajku Žádost o vydání majetku, který Anna získala dědictvím po otci Vymáhání dluhů od obyvatel Krásné Vsi a Katusic Spor o kšaft Lidmily Táborské

11.1.

List na půjčení Mikulášova dědictví Žádost o sečkání s placením dluhu

13.1.

6.1.

9.1.

14.1.

16.1.

14.1.

?

21

Původní iniciátor (v zastoupení rady města Mladé Boleslavi) RMMB

22

RMMB

23

Johana Dubská (RMMB)

24

RMMB

Hendrych z Vartmberka a na Zvířeticích

25

RMMB

26

Bartoloměj Dubský (RMMB)

Jiřík Mladota ze Solopisk a na Stakořích Český Brod

27

Jan Beránek (RMMB)

Český Brod

28

Jan Beránek (RMMB)

Kouřim

29

RMMB

Václav Halama

Číslo

Adresát dopisu

Věcný obsah

Diepolt st. z Lobkovic, na Malykovicích a Divicích

Oznámení, že dům N.H., který chtěl prodat, aby zaplatil dluh, musel vzít zpět, protože se nenašel kupec Žádost o převzetí dluhů po Adamovi z Krajku Žádost o vydání gruntovních peněz, jež jí náleží Odvolání ve věci sporu mezi Havlem Březenským proti Jiříku Vostrovskému Spor o kšaft Lidmily Táborské

10.1.

Vymáhání dluhu 12k.gr.m. za stravu a práci od „Navizince“ Vymáhání blíže nespecifikovaných dluzích po Janu Svobodovi a Adamu Žižkovi Vymáhání dluhu na několika obyvatelích Doplnění svědectví, které podal Filip Prušák o svém majetku

24.1.

Markétě Krajířce z Krajku Benátky nad Jizerou

108

Datum

18.1.

21. 1.

21.1.

21.1.

24. 1.

?

24.1.

Číslo

30

Původní iniciátor (v zastoupení rady města Mladé Boleslavi) Bartoloměj Dubský (RMMB)

Adresát dopisu

Jiřík Vančura z Řehnic

31

Jan Beránek (RMMB)

Nymburk

32

RMMB

Jan Holebrantek

33

RMMB

Brodce nad Labem

34

Jakub, syn Matese Bixhaře (RMMB)

35

Jakub, spolusoused (RMMB)

Jan Absolon, správce lanškrounského panství Václav z MB

36

RMMB

císař Rudolf II.

37

RMMB

Mšeno

38

Jan Sládek (RMMB)

Jičín

109

Věcný obsah

Datum

Vymáhání dluhu 1kopy gr.m. po Vávrovi Hojném a 3 kop gr.m. po Adamu Řezáčovi Vymáhání blíže nespecifikovaného dluhu po Jiříku Jirchářovi a Šimonu Šklebilovi Boleslavští hráči byli pozváni hrát do Všechlap, a proto vyžadují zpět své pozouny Vymáhání dluhu po Filipu Prušákovi Zachovací list

24. 1.

Plnomocenství od Jakuba pro jeho bratra Václava kvůli vyzvednutí dědictví Spor o kšaft Lidmily Táborské Oznámení o konání soudu ve věci pře mezi Adamem Šifnerem a rukojmími Andrease Císera a Adamem Bzenským a Jiříkem Saksem Zachovací list pro Jana Sládka

25.1.

24. 1.

25.1.

25.1.

25.1.

25.1 31.1.

31.1.

39

Původní iniciátor (v zastoupení rady města Mladé Boleslavi) RMMB

40

RMMB

41

RMMB

42

Adam Viklalů (RMMB)

43

RMMB

Apelační soud v Praze

44

RMMB

Jiřík Měděnec, úředník na Kosti

45

RMMB

Apel.soud v Praze

Číslo

46

47

Adresát dopisu

Věcný obsah

Jan Labaunský z Labauně a na Klášteře Hradišti Nové Město pražské

Žádost o vydání dědictví Kateřině, manželce Matěje Vinaře Vymáhání blíže nespecifikovaného dluhu Odpověď proč byl uvězněn Jiřík, syn Fišmistra Vymáhání dluhu za 2 sudy piva 3k.gr.m. od Vondřeje z Kosořic, Spor mezi Jiříkem Saksem a Adamem Březenským o 70k.gr.m. za sůl a pšenici Informace o konání soudu s Jiříkem, synem Fišmistra Žádost o rozhodnutí soudu ve věci sporu o dům Adama z Krajku List vysvědčení rukojemství

1.2.

Žádost o výpis sporu o kšaft Mikuláše Svobody, kováře

4.2.

Jiřík Měděnec, úředník na Kosti Václav Kvasejovský, úředník na Dobrovici

Janu Mlynáčkovi, Nové Město pražské Jan Žatecký (RMMB)

Matyáš Čas ze Šternštejna, písař apelací na Pražském hradě

110

Datum

1.2.

2. 2.

3.2.

4. 2.

3.2

8. 2.

Číslo

48

Původní iniciátor (v zastoupení rady města Mladé Boleslavi) Jan Žák, Shejbal (RMMB)

Adresát dopisu

Litoměřice

49

Jan Vávra (RMMB)

Jiřík Štyřín, Bělá

50

RMMB

Ausť

51

Bartoloměj Dubský (RMMB) RMMB

Český Brod

53

Řehoř Šik, koželuh (RMMB)

Jindřich st. z Donína

54

Anna, manželka Jiříka Šmotra, krejčího

Zhořelec

55

RMMB

císař Rudolf II.

56

RMMB

Jiřík Vančura z Řehnic

52

Mšeno

111

Věcný obsah

Oznámení, že dluh 17k.gr.m. za víno, který byl na J.Žákovi vymáhán byl již zaplacen Vymáhání dluhu 2 kop gr.m. po Janu Medkovi Odeslán rozsudek apel.soudu ve věci pře mezi Janem Zlatkem a Tomášem Klucou o dům v Aušti(Ústí) Vymáhání dluhu 7k18gr.m. Lorenc za vápno Oznámení o konání soudu ve věci pře mezi ženou Adama Bzenského a Jiříkem Saksem Vymáhání za hovězí, telecí a skopové kůže a příslib splacení při dalším termínu trhu Vymáhání 2 roky starého dluhu 4k.gr.m. od Zacharyáše Henyše Spor o kšaft Lidmily Táborské Odsunutí soudu ve věci vinění Jiříka Mlynáře z Podkosti

Datum

7.2.

8. 2.

8.2.

10.2.

10.2.

11.2.

11.2. 13.2.

Číslo

57

Původní iniciátor (v zastoupení rady města Mladé Boleslavi) Jan Hyttych (RMMB)

Adresát dopisu

Věcný obsah

Matěj Zalužanský ze Zalužan Jan Filoxen ze Šemperka, jinak z Krásné Hory, úředník z Kuřivod Jiřík Štyřín, úředník v Bělé

Vymáhání blíže nespecifikovaného dluhu Vymáhání dluhu na několika osobách z Kuřivod

58

Jan Pavlíček (RMMB)

59

Jan Pavlíček (RMMB)

60

Jan Postřihač (RMMB)

Jaroslav z Bubna a na Březně

61

Jan Jerman, spoluradní a písař

Zikmund Kafuněk z Chlumu a na Újezdcích

62 63 64

RMMB

65

RMMB

Václavu Jircháři Václavu Jircháři Recognition do Prahy

Bělá pod Bezdězem

112

Vymáhání dluhu za kosu 34 k.gr.m. po Vítu z Čisté Vymáhání hromadného dluhu za pivo od několika osob z Března, opovídá se právo stavné Vymáhání dluhu z roku 1588 4l.gr.m. od Matouše, šafáře z Horního Bousova, opovídá se právo stavné List plnomocný Vidimus z listu z Hradce Králové Oznámení o konání soudu s Tomášem Pokorným z MB a Faltýnem Firštem z NMp o dluh Spor o dluh mezi Židem z Bělé Jakubem Levkou a Pavlem Kožišníkem o 3k.gr.m.

Datum

13.2.

14.2.

15.2.

18.2.

16. 2. 16. 2. 17.4.

16.2.

Číslo

66

Původní iniciátor (v zastoupení rady města Mladé Boleslavi) RMMB

Adresát dopisu

Věcný obsah

Eliška Valdštejnová z Martinic a na Lomnici Jiřík Mladota ze Solopisk a na Krnště

Vymáhání hromadného dluhu

17.2.

Žádost o sečkání s placením dluhu (dlužníkovi v době vězení utekla manželka) Vymáhání dluhu 11k.gr.m. půjčených a propitých peněz od Jiříka Cihláře z Vinařic, opovídá se právo stavné Oznámení o odkladu soudu Jiříka, syna fišmistra z Podkosti kvůli nepřítomnosti J.M. Oznámení o odsunutí termínu stání u soudu ve věci souzení Jana Bartoše List přiznávací za posudné Žádost o propuštění Anny, vdovy po Václavovi z Dolních Stakor Vymáhání dluhu rukojemstvím za Andrease Čyspera

18.2.

67

Matěj Zlatník (RMMB)

68

Michal Kunert (RMMB)

Mikuláš Cetenský z Cetně a na Vinařicích

69

RMMB

Jiřík Měděnec z Ratibořic, úředník na Kosti

70

RMMB

Balcar Rejzer, úředník na Novém Stránově

71

RMMB

72

RMMB

Jiřík Mladota ze Solopisk a na Stakořích

73

Mikuláš Havránek (RMMB)

Mšeno

113

Datum

18.2.

18.2.

18.2.

18.2. 20.2.

19.2.

Číslo

74

Původní iniciátor (v zastoupení rady města Mladé Boleslavi) Anna Makovičková (RMMB)

Adresát dopisu

Alžběta z Vrchlabí

75

RMMB

Markytě z Krajku a na Horažďovicích

76

RMMB

bratři Staršinští z Libštejna

77

RMMB

Markéta Vřesovcová z Řehnic a na Velkých Horkách

78

Jan Hyttych (RMMB)

79

Jan Pavlíček, kovář (RMMB)

Václav z Tendle, úředník na Zákopí Litoměřice

80

Pavel Bradýř (RMMB) Jiřík Slovák (RMMB)

81

82

83

Baltazar Mandlíř (RMMB) Jan Arysten, soukeník (RMMB)

Jakub Jukl z MB Jakub Svědiroh, úředník na Valečově Lippé

Adam Bzenský z Porubí a Niměřic

114

Věcný obsah

Datum

Odpověď na dopis s vymáháním dluhu za sýry a pšenici, že termín ještě neuplynul Žádost o dosvědčení splacení části dluhu Oznámení o převzetí dluhů Adama z Krajku Hynku Staršinskému městem Žádost o připomenutí ve Strejnicích, že privilegium prodeje soli má jen město Žádost o zaplacení dluhů několika obyvatel

21.2.

Odpověď na psaní Jakuba Rejtara, litomeř.kováře Plnomocenství

24.2.

Vymáhání dluhu po několika obyvatelích Žádost o vydání dědictví po otci

25. 2.

Vymáhání dluhu za sůl 2 kopy gr.m. po Martinu Krejčím

1.3.

22.2.

22.2.

23.2.

23. 2.

25.2.

Číslo

84

85

86

Původní iniciátor (v zastoupení rady města Mladé Boleslavi) Jan Aryston, soukeník (RMMB)

Adresát dopisu

Věcný obsah

Tobiáš Hrzán z Harasova a na Housce a Vrutici

Vymáhání dluhu za sukni 2k.23gr.m. od Havla Svatouše z Krásné Vsi, opovídá se právo stavné Vymáhání dluhu 2k.gr.m od Jiříka Bernarta za lůj

1.3.

Plnomocenství Václavu Kadeřávkovi od Sváty Oznámení,že Zacharyáš, nádeník v Luštěnicích, byl r. 1588 popraven (německy) Žádost o prodloužení dluhu do sv.Jiří

1.3.

Žádost o splacení dluhu Václavem 3 k.gr.m. a Matějem Skoupým 1 k.gr.m. Plnomocenství

4. 3.

Matouš Mydlář (RMMB)

Martin Túharský z Túhaně a na Lomnici Sváta, Václav spoluobyvatelka Kadeřávek MB (RMMB)

87

RMMB

Zhořelec

88

Simeon Hovorka a Martin Jordánský (RMMB) Dorota, vdova po urbanovi Kučerovi (RMMB) Jan Lukášův (RMMB) RMMB

Eliška Valdštejnová z Martinic a na Lomnici

89

90 91

Jaroslav z Bubna a na Březně Martin Kraup z MB Jiřík Janda na Bechyni nebo na Horažďovicích, sekretář Markéty z Krajku (Švihovské)

115

Datum

1.3.

3.3.

3.3.

4.3.

Žádost o rejstřík 6.3. z privilegia plavení dřeva po Jizeře

Číslo

92

Původní iniciátor (v zastoupení rady města Mladé Boleslavi) RMMB

Adresát dopisu

Věcný obsah

Petr Plot, úředník na Zvířeticích Václav z Tendle, úředník na Zákopí Martin Kulhavý

Žádost o sečkání s placením dluhu za lůj 22 k.gr.m. Vymáhání dluhu od několika obyvatel ze Zákopí

6. 3.

Fedrovní list

7.3.

Žádost o zaplacení dluhu 5 kop gr.m., stanoven termín u soudu Nesouhlas s kšaftem, stanoven termín u soudu Žádost provedení svědomí

7. 3.

Paměť radní proti Eliáši Kožišníkovi Paměť osob radních Zamítavá žádost na půjčení zedníků z MB

8. 3.

93

Jan Hyttych (RMMB)

94

RMMB

95

RMMB

Hradiště nad Jizerou

96

RMMB

Daniel Azafa, správně v Brandýse

97

Johana Marynová (RMMB)

Ondřej Libnaur z Libichova

98

Jiřík Řeznický

99

Jan Hyttych

100

RMMB

101

Jan Beránek (RMMB)

102

Johana Marynová (RMMB) RMMB

103

104

Michal Krejčí (RMMB)

Kašpar Melichar ze Žerotína a na Kolíně Michal Klepař, úředník na Košátkách Jan Maryn z MB Mariana Robmhappová ze Suché a na Kopidlně Kašpar z MB

116

Datum

7.3.

4.3.

18.3.

9. 3. 10. 3.

Vymáhání dluhu 18. 3. na Doušovi, řezníku z Nebužele 10 k.gr.m. Plnomocenství od 12.2. Johany pro jejího manžela Vymáhání dluhu 14.3. po Filipu Prušákovi Plnomocenství Kašparovi jeho bratrovi

13.3.

Číslo

105

Původní iniciátor (v zastoupení rady města Mladé Boleslavi) Václav Tichý (RMMB)

Adresát dopisu

Balcar Rejzer z Radoušova, úředník na Novém Stránově

106

Jan Žatecký (RMMB)

Karel z Vartmberka, radní císaře

107

Jan Spálený (RMMB)

Benjamín Petřka, Staré Město pražské

109

RMMB

110

Antonín Žitavský (RMMB)

Eliška Hoffmanová z Donína, na Rohozci a Skašově Hendrych Berka z Lippého a na Novém Falkmburku

111

RMMB

Věcný obsah

Datum

Vymáhání dluhu na Martinu Krčmáři 10k.10gr.m., rukojemstvím 1k.39gr.m. a na Janu Postřihači 2k.15gr.m. Vymáhání dluhu 21k.40gr.m. za pivo od Jana Bláhy a Vojtěcha z Kamenice rukojemstvím za Petra Krčmáře, opovídá se právo stavné Žádost o posunutí termínu splátky dluhu do Památky Božího těla a druhé do Vánoc

14. 3.

Žádost o vyřešení sporu mezi Janem Červenkou a Šimonem Kamínkem z MB Vymáhání dluhu 2k.gr.m. za sukno od Anrejse Rydla z Jablonného a 3k.gr.m. za obilí od Matese, švagra z Kysdorfu Spor o stolice řezací

18.3.

14.3.

17.3.

108

Martin Libštejn, úředník na Nimoni

117

20.3.

20.3.

Číslo

112

Původní iniciátor (v zastoupení rady města Mladé Boleslavi) Martin Krčmář (RMMB)

Adresát dopisu

Věcný obsah

Jan Labaunský z Labauně

Hromadné vymáhání dluhů na obyvatelích Jiviny Odeslán přiložený spis J.Ž. a P.Č. ve sporu s Václavem Březovským o škody

20.3.

Vymáhání dluhu 2k.gr.m. od Jana Ješka z Němčic, opovídá se právo stavné Žádost o splacení 4 roky starých dluhů od Macha, jinak Hynka z Bradlece 1 k.gr.m. a od Jiříka Paloma 1 k.30gr.m. Oznámení, kdy má Jakub nastoupit jako kněz Vymáhání dluhu za sukni 1k.gr.m. od vdovy Michala Němce jinak Abrmana z Bezna, která se již jmenuje Polívková, opovídá se právo stavné Odpověď na žádost s vymáháním dluhu po Jelenu Ruprechtovi, Židu, že Židé nespadají pod správu města

25.3.

Jan Žatecký a Pavel Červenka (RMMB)

Bělá pod Bezdězem

115

Jan Maryn (RMMB)

116

Jan Maryn (RMMB)

Václav Kvasejovský z Kvasejovic, úředník na Dobrovici Petr Plot, úředník na Zvířeticích

117

RMMB

118

Martin Jakš, soukeník (RMMB)

119

RMMB

113

Datum

23.3.

114

Jakub Sofian Walkmberský z Walkmburku Adam Bzenský z Prorubí a na Niměřicích

Jiřík Mladota na Stakořích

118

27. 3.

25.3.

27.3.

27.3.

120

Původní iniciátor (v zastoupení rady města Mladé Boleslavi) RMMB

121

RMMB

122

Daniel Přemysl, prachař (RMMB) Daniel Načkař (RMMB)

Číslo

123

Adresát dopisu

Věcný obsah

Datum

Eliška Hoffmanová z Donína, na Rohozci a Skašově Václav Rodovský z Hustiřan Nové Město pražské

Odesílán příležitý dopis Aleny Šturmky

28.3.

Žádost o vydání svědomí

29.3.

Ohradní psaní na Zikmunda Jona

29. 3.

Zikmund Kafunek z Chlumu a na Aujezdcích

Vymáhání dluhu 3 k. 10gr.m. na Petrovi z Dolního Aujezdce, kt. Se postavil v rukojemství za Matěje z Horního Bousovy Vymáhání dluhu za dva achtele piva 1k.34gr.m. od Jakuba Nováka z Hořejšího Aujezce a má taktéž buď prázdný sud vrátit nebo ho zaplatit 7gr.m., opovídá se právo stavné s hyndrování nevinných Vysvědčení

29. 3.

Vymáhání dluhu za 1,5 centyře sanytru od Kateřiny, vdovy Zikmunda Jona

30.3.

124

Dorota Zíková (RMMB)

Jiřík Vančura z Řehnic

125

RMMB

126

Daniel Přemysl (RMMB)

Jan Uher a Franc Uher, jircháři Staré Město pražské

119

29.3.

30.3.

Číslo

127

Původní iniciátor (v zastoupení rady města Mladé Boleslavi) Anna Slováková (RMMB)

Adresát dopisu

Václav Kvasejovský z Kvasejovic, úředník na Dobrovici

128

RMMB

Bělá pod Bezdězem

129

Volf Kotlář (RMMB)

130

Ševcovský cech z MB (RMMB)

Kašpar Budovec z Budova a na Hradišti nad Jizerou Tomáš Ješina z Nového Města pražského Jan Famfrda

131 132

Antoním Žitavský (RMMB)

Václav z Tendle, úředník na Zákopí

133

RMMB

Benátky nad Jizerou

134

RMMB

135

Jan Žatecký (RMMB)

Adam Šifner, správce důchodní na Dobrovici Brandýs nad Labem

120

Věcný obsah

Datum

Vymáhání dluhu za dva sudy piva 2k.gr.m. od Jiříka Sobotky z Chudeře, opovídá se právo stavné Oznámení, že privilegiem je zakázáno skladovat výrobky cizích řemeslníků v MB Vymáhání dluhu 25k.gr.č. za pánve na vaření piva, opovídá se právo stavné Žádost o splacení dluhu 26k.gr.m.

4.4.

Seznání ku potřebě

5. 4.

Upomínka dluhu Lorenci Kunertovi za jeho bratra 7 kop gr.m. (+ 24 gr.m.škod) Oznámení o krádeži, zloděj – syn Anny Platnýřky – musí vše vrátit nebo zaplatit škodu Opakovaný výslech ve věci pře odvolané k apel.soudu Vymáhání dluhu 4k.gr.m. za sukno od Václava Žučinského

6. 4.

4.4.

5.4.

12. 4.

7.4.

7.4.

7.4.

Číslo

136

137

Původní iniciátor (v zastoupení rady města Mladé Boleslavi) Svata, vdova po Jáchymovi Kosaři (RMMB) Matěj Tichý, soukeník (RMMB)

138

RMMB

139

RMMB

140

RMMB

Adresát dopisu

Šumperk

Benátky nad Jizerou

Václav Rodovský z Hustiřan Jiří Vodička z Lesky a v Psankách

Viktorin Vodička z Předměřic a Lesky

Jiřík Kozyrázek, kožišník

141

142

RMMB

Bakov nad Jizerou

143

RMMB

Apelační soud v Praze

121

Věcný obsah

Vymáhání dluhu několika šumperských obyvatel Oznámení, že dluh nemá již být po Matěji Krejčím vymáhán, protože zemřel Žádost o vydání svědomí V.R. pod pokutou 50k.gr.č. Třetí upomínka, aby se dostavil k výslechu u soudu ve věci sporu bratrů Staršinských Třetí upomínka, aby se dostavil k výslechu u soudu ve věci sporu bratrů Staršinských Vysvědčení o zranění Jiříka, který kvůli tomu nemohl vykonávat svoje řemeslo a je zadlužen Oznámení, že zámečník Jan, který měl opravit železo, není doma a nikdo neví, kde se nachází Potvrzení rozsudku ve věci pře mezi Ludmilou Florovou a Johanou Vávrovou

Datum

8.4.

10. 4.

11.4.

12.4.

13.4.

14.4.

15.4.

15.4.

144

Původní iniciátor (v zastoupení rady města Mladé Boleslavi) RMMB

145

RMMB

146

Jan, jinak Hans Kronfus (RMMB)

Hradiště nad Jizerou

147

Václav Račátko, nožíř (RMMB)

Adam Smetana z Stránky

Číslo

Adresát dopisu

Věcný obsah

Markéta Švihovská z Krajku a na Horažďovicích Jiřík Měděnec z Ratibořic

Žádost(druhá) o rejstříky za plavení dřeva po Jizeře Oznámení o posunutí soudu o 2 týdny ve věci pře J.M. s Janem Vančurou Vymáhání dluhu za 3 voly 39k.gr.m.od Martina, opovídá se právo stavné Vymáhání dluhu 12k.gr.m. gruntovních peněz od Tomáše Kožišníka Vysvědčení M.K, že může své řemeslo vykonávat v Městech Pražských Odklad stání u soudu ve věci pře s bratry Staršinskými o 2 týdny Odklad stání u soudu ve věci pře s bratry Staršinskými o 2 týdny Oznámení, že cizí řemeslníci nesmí skladovat svoje výrobky v MB mimo trh

Matyáš Konvář

148

149

RMMB

Jiřík Vodička z Lesky a Psankách

150

RMMB

Viktorin Vodička z Předměřic

151

RMMB

Cechmistři a mistři hrnčířského cechu

122

Datum

24.3.

18.4.

18.4.

19..

19. 4.

21.4.

21.4.

21.4.

Číslo

152

Původní iniciátor (v zastoupení rady města Mladé Boleslavi) Jan Žák a Pavel Červenka (RMMB)

Adresát dopisu

Kryštof Robmhapp ze Suché a na Kopidlně

153

Martin Kostelecký (RMMB)

Jiřík Měděnec z Ratibořic, úředník na Kosti

154

Dorota Slepičková (RMMB)

Mšeno

155

RMMB

156

RMMB

Jiřík Hradecký, správce církevní na Skalště Jan Biryn, žlutický farář

157

RMMB

158

159

Jan Žák a Pavel Červenka (RMMB)

Václav Kvasejovský a Adam Šifner, Dobrovice Aleš Berka z Dubé

Mariana Rombhappová ze Suché a na Kopidlně

123

Věcný obsah

Datum

Oznámení o stání u soudu ve věci rozepře s Marianou, manželkou K.R. o dluh Vymáhání dluhu 10k.gr.m. od Matyáše Kramáře ze Sobotky, opovídá se právo stavné Vymáhání dluhu od Mikuláše Havránka za oves 6k12gr.m., opovídá právo stavné Zamítnutí žádosti o pronájem domu

24.4.

Stanovení termínu ve věci při o nařknutí s Václavem Kvasejovským a Adamem Šifnerem Stanovení termínu ve věci při o nařknutí s Janem Birynem Oznámení, že cizí hrnčíři nesmí své výrobky skladovat v MB mimo trhové dny Stanovení termínu ve věci rozepře

22.4.

3.5.

22.4.

22.4.

22.4.

24.4.

24.4.

160

Původní iniciátor (v zastoupení rady města Mladé Boleslavi) RMMB

161

RMMB

162

Vondřej Stehlík (RMMB)

Hradiště nad Jizerou

163

Jan Jerman (RMMB)

164

Dorota Kučerová (RMMB)

Jan Vlk st. z Kvítkova a na Nemyslovicích Kašpar Hyrperger z Klinštejna a na Vartmberce

165

Dorota Kučerová (RMMB)

Frazim Hyršperger na Vartmberce

166

Žofie, manželka Jakuba Maška (RMMB)

Lůno

Číslo

Adresát dopisu

Mariana Robmhappová ze Suché a na Kopidlně Balcar Kajzer z Radoušova

124

Věcný obsah

Datum

Oznámení o odkladu sporu na následující pátek

24.4.

Vynesení rozsudku ve věci pře mezi Janem Bartošovým z Vince a Klimentem ze Strašnova, kt.nabyl právní moci Oznámení o splacení dluhu, který je možno si vyzvednout u purkmistra Kvitance J.V. za to, že vrátil dluh

24.4

Vymáhání dluhu 28k.gr.m. od Hanse Vericha za obilí, opovídá právo stavné 28.4. Vymáhání dluhu za obilí 37k.gr.m. od Martina a 21k.gr.m. od Jana, Hanse Kejslera, opovídá stavné právo Václavu Chromému posílá potvrzení o příslibu splacení dluhu

28.4.

25. 4.

27.4.

28.4

28. 4.

Číslo

167

Původní iniciátor (v zastoupení rady města Mladé Boleslavi) Kateřina, vdova po Petru Zvonaři (RMMB)

Adresát dopisu

Jiřík Měděnec z Ratibořic, úředník na Kosti

168

RMMB

169

Jakub Pekař (RMMB)

Václav Kvasejovský, úředník na Dobrovici

170

Volf Kotlář (RMMB)

Hradiště nad Jizerou

171

RMMB (?)

Václav Habartický z Habartic

172

RMMB (?)

Kryštof Robmhapp

173

RMMB

174

RMMB (?)

Zikmund Kafuněk z Chlumu a na Aujezdcích Mariana Rombhappová na Kopidlně

175

Jelen Humprecht (RMMB)

Jiřík Mladota ze Solopisk a na Stakořích

125

Věcný obsah

Vymáhání dluhu 18k.gr.m. od osady Samšinské za zvon, které převzal Matyáš Kramář k tomu od ní zmocněný, nyní od něj ty vybrané peníze chce předat, opovídá stavné právo List přiznávací za posudné Oznámení, že část peněz Martinu Blektovi už vrátil v naturáliích, ale se zbytkem žádá o strpení Odpověď na stížnost na pánve na vaření piva Z důvodu nečitelnosti písma blíže nespecifikováno Z důvodu nečitelnosti písma blíže nespecifikováno Pře mezi Johanou Klimkovou a Z.K. o 5k.gr.m. a obstavuňk Z důvodu nečitelnosti písma blíže nespecifikováno Oznámení o složení dluhu pro J.M.

Datum

3.5.

6.5. 6.5.

6.5.

6.5.

9.5.

9.5.

9.5.

10. 5.

Číslo

176

Původní iniciátor (v zastoupení rady města Mladé Boleslavi) Kateřina, spolusouseda z MB (RMMB)

Adresát dopisu

Věcný obsah

Eliška Valdštejnová z Martinic a na Lomnici

Vymáhání dluhu 48gr.m. od Vondráka Krčmáře z Hubejed za herynky, opovídá se právo stavné Odklad stání u soudu ve věci pře mezi Janem Vančurou a Jiříkem Mlynášem z Kosteckého panství Potvrzení o posunutí stání u soudu ve věci rozepře s Adamem Šifnerem Bližší informace k inventarizaci domu, k němuž mají přijít komisaři A.B. Bližší informace k inventarizaci domu, k němuž mají přijít komisaři A.Berky Odpověď na žádost ohledně závdavku Matesa Zlatníka Druhá žádost o dědictví po otci

11.5.

Posunutí stání u soudu ve věci pře s bratry Staršinskými

13.5.

177

RMMB

Jan Vančura z Řehnic

178

RMMB

Jan Biryn, žlutický farář

179

RMMB

Adam Bzenský z Prorubí a na Niměřicích

180

RMMB

Aleš Berka z Dubé, Lippého a na Kuřivodech

181

RMMB

Jiřík Mladota ze Solopisk a na Stakořích

182

Baltazar Mandlíř (RMMB) RMMB

Lippé (Česká Lípa)

183

Jiřík Vodička z Lesky a v Psankách

126

Datum

10.5.

10.5.

10. 5.

10.5.

12. 5.

12.5.

184

Původní iniciátor (v zastoupení rady města Mladé Boleslavi) RMMB (?)

185

RMMB (?)

Václav z Tulachova

186

Ondřej Slovák (RMMB)

187

Anna Sýkorová (RMMB)

Václav Kvasejovský, úředník na Dobrovici Matyáš Dryáčník, šlejšíř

188

Ludmila, spolusouseda (RMMB)

189

RMMB

190

RMMB

191

RMMB

192

RMMB

193

RMMB

Číslo

Adresát dopisu

Václav Habartický z Habartic

Balcar Rajzar z Radoušova, úředník na Novém Stránově Albrecht Zdeněk Kaplíř ze Sulvic a na Brodcích Václav st.Malovec z Malovic a na Valečově císař Rudolf II. Balcar Kajzar z Radoušova, úředník na Novém Stránově Albrecht Kaplíř ze Sulevic a na Brodcích

127

Věcný obsah

Datum

Z důvodu nečitelnosti písma blíže nespecifikováno Z důvodu nečitelnosti písma blíže nespecifikováno Vymáhání dluhu na Martinu Kršňákovi 4 k.30gr.m. Plnomocenství pro maryáše Dryáčníka kvůli dluhu za čepce Žádost o vydání svědomí Jakuba Krejčího

13.5.

Nesrozumitelná stížnost

20. 5.

Spor o kšaft Lidmily Táborské

18.5

14.5.

15.5.

17.5.

19.5.

Spor o kšaft 19.5. Lidmily Táborské Oznámení o 19. 5. konání svědectví Jakuba Krejčího ve při s Janem Mocovým z MB Oznámení o 19.5. obstavuňku

Číslo

194

Původní iniciátor (v zastoupení rady města Mladé Boleslavi) RMMB (?)

195

Adresát dopisu

Adam Muštinský z Muštic Anna, vdova po Václavu Vrbíkovi z Berouna Krejčí Tomáš

196

Jiřík Hradecký (RMMB)

197

RMMB

Kunát Pešík z Komorova a na Žerčicích

198

Mikuláš, pekař (RMMB)

Michal Klepař, úředník na Košátkách

199

RMMB

Jan Biryn, žlutický farář

200

RMMB

Adam Šifner, správně důchodní na Dobrovici

128

Věcný obsah

Datum

Z důvodu nečitelnosti písma blíže nespecifikováno Kvitance za gruntovní peníze

9.6.

Plnomocenství jeho švagru Tomáši Odpověď na vymáhání dluhu, Václav Burjan dluží K.P. za kapry 3k.gr.m., tvrdí, že část vrátil a zbytek dodá do 14 dnů Žádost o zaplacení na Matouši Houžníkovi z Nebužele 6 kop gr.m. propadeného základu a jištění sumy 3 k.gr.m. Potvrzení o posunutí stání u soudu ve věci rozepře s Adamem Šifnerem Potvrzení o posunutí stání u soudu ve věci rozepře s Janem Birynem

13.6.

10.6.

10.6.

21. 5.

30.5.

30.5.

201

Původní iniciátor (v zastoupení rady města Mladé Boleslavi) RMMB

202

RMMB (?)

203

Anna Nožířka (RMMB)

204

RMMB

Viktorinu Vodičkovi z Předměřic

205

RMMB

206

RMMB

Jiřímu Vodičkovi z Lesky a v Psankách Jiřík Měděnec z Ratibořic, úředník na Kosti

207

RMMB

208

Jan Žatecký, radní MB

Číslo

Adresát dopisu

Věcný obsah

Václav Šlechta, úředník na Skále

Odpověď na žádost o propuštění Martina, paceřského rychtáře, který měl být z vězení vyplacen,ale peníze radši dál půjčil Z důvodu nečitelnosti písma blíže nespecifikováno Odpověď Mandaleny z Nymburka, u které si údajně provaznice Anna uschovala 2k.gr.č. Odklad o 4 týdny stání u soudu ve věci před s bratry Staršinskými 2.6. Odklad o 4 týdny stání u soudu ve věci před s bratry Staršinskými 2.6. Odklad stání u soudu s Jiříkem, synem fišmistra z Podkosti proti J.Vančurovi Odeslán inventář z jeho domu v MB

30.5.

Vymáhání dluhu po několika obyvatelích Horního Bousova

8. 6.

Mikuláš Cetenský z Cetně a na Vinařicích Nymburk

Jiřík Mladota ze Solopisk a na Stakořích

129

Datum

29.5.

31.5.

2.6.

2.6.

3.6.

Původní iniciátor (v zastoupení rady města Mladé Boleslavi) RMMB

Nymburk

210

Adam Florus (RMMB)

Hradiště nad Jizerou

211

RMMB

212

Vondřej Pernikář (RMMB)

Mikuláš Cetenský z Cetně a na Vinařicích Hradiště nad Jizerou

213

Anna, vdova po Václavu lékaři jinak Hruškovi (RMMB)

Václav Rodovský z hustiřen

214

RMMB

215

RMMB

Kryštof Rombhapp ze Suché a na Kopidlně Mikuláš Havránek, boleslavský úředník

216

Anna Prušáková (RMMB) RMMB

Číslo

209

217

Adresát dopisu

Mariana Rombhappová Mikuláš Cetenský

130

Věcný obsah

Datum

Odsunutí konání soudu o 2 týdny mezi Annou Nožířkou a Mandalenou Provaznicí Vymáhání dluhu za věci kupecké a krámské od několika obyvatel Hradiště Pře mezi Janem Birynem a Havlem Vinopalem

8.6.

Stížnost na Žida Lazara, který údajně V.P. prodal nekvalitní med Žádost o vydání svědomí ve věci pře o dluh za peníze purkrechtní od Martina Postřihače Oznámení o útěku vězně

16.6.

13.6.

11.6.

17.6

19.6.

Oznámení o čtení 19.6. rozsudku apelačního soudu ve věci pře mezi Johanou Marynovou a M.K. Vymáhání dluhu 20.6. po sladovníku Filipu Prušákovi Žádost o výpověď 23. 6. Jana Kočky

218

Původní iniciátor (v zastoupení rady města Mladé Boleslavi) RMMB (?)

219

RMMB

220

RMMB

221

RMMB (?)

Jiřík Mladota ze Solopysk a na Stakořích

222

RMMB

Jiřík Mladota ze Solopysk a na Stakořích

223

RMMB

Jiřík Karmel z Provoděrova, úředník na Hrušově

224

RMMB

Viktorin Vodička

225

RMMB

Jiřík Vodička

Číslo

Adresát dopisu

(G)Olomouc

Jiřík Vostrovský Kaplíř ze Sulevic a na Kokoříně Jiřík Mladota ze Solopisk a na Stakořích

131

Věcný obsah

Datum

Z důvodu nečitelnosti písma blíže nespecifikováno Odpověď na stížnost na zedníka Linharta

26.6.

Vymáhání dluhu od manželů Pekařových 7k.gr.m., Martu trefil šlak a nemůže mluvit Z důvodu nečitelnosti písma blíže nespecifikováno Na radnici byl složen dluh 90 k.gr.m., za kt.byl Jan Rud ve vězení Oznámení o postupném vracení dluhu, který je nyní zapsán v měst.knihkách Žádost o odklad stání u soudu ve věci pře s bratry Staršinskými Žádost o odklad stání u soudu ve věci pře s bratry Staršinskými

27.6.

26.6.

28.6

29. 6.

30.6.

30.6.

30.6.

226

Původní iniciátor (v zastoupení rady města Mladé Boleslavi) RMMB

227

RMMB

Adam Horsal

228

Jiřík Hradecký, koželuh (RMMB)

Hradiště nad Jizerou

229

RMMB

Dobrovice

230

Petr Hrejsa, koželuh (RMMB)

231

RMMB

232

RMMB

233

RMMB

Václav Kvasejovský z Kvasejovic, úředník na Dobrovici Zikmund Kafuněk Jiřík Vostrovský Kaplíř ze Sulevic a na Kokoříně Václav Kvasejovský z Kvasejovic, úředník na Dobrovici

Číslo

Adresát dopisu

Jiřík Vostrovský Kaplíř ze Sulevic a na Kokoříně

132

Věcný obsah

Datum

Zedník Linhart nemá čas na splnění pohledávky, a tak pošle jiného zedníka Odmítnutí žádosti Adama Horsala, aby byl Jan, syn kováře Petra z Konecchlumí propuštěn z vězení Vymáhání dluhu 2 k.gr.m. po Václavu Strakovi a 44 gr.m. po Václavu Šrámkovi, oba ševci Pře mezi Václavem Vackem a Jakubem Šrámkem Vymáhání dluhu za vorkaš 8k.5gr.m. od Ambrože Z Henkovic Vymáhání dluhu

30.6.

Žádost o vydání blíže nespecifikovaného rozsudku

10.7.

4.7.

5. 7.

5.7.

6.7.

10. 7.

Oznámení o 10.7. rozsudku apel.soudu ve sporu (dop.229)

Číslo

234

Původní iniciátor (v zastoupení rady města Mladé Boleslavi) Vít Práchenský, krejčí (RMMB)

235

RMMB

236

RMMB

237

Jan Biryn, žlutický farář (RMMB)

238

RMMB

239

RMMB (?)

240

RMMB

241

RMMB

242

RMMB

Adresát dopisu

Osadním a úředníkům kostela sv. Michala ve Starém Městě pražském Dobrovice

Václav Kvašejovský, úředník na Dobrovici Zikmund Chlum z Chlumu a na Smiřicích Mikuláši Cetenskému z Cetně a na Vinařicích Jindřich Krsovský z Krkovic Viktorin Vodička z Předměřic Mikuláš Havránek, boleslavský úředník Jiřík Vodička z Lesky a v Psankách

133

Věcný obsah

Datum

Žádost o vymáhání dluhu za učedníka, který utekl

10.7.

Žádost o vydání půhonního psaní ve věci pře mezi J.Birynem a A.Šifnerem Žádost o vydání svědomí Jana Pekaře z Dobrovice Půhonní psaní od kněze Jana Biryna

10.7.

Z psaní sešlo

?

Z psaní sešlo

?

Příležitý spis ke sporu s bratry Staršinskými Odeslán výpis vrchního apel.práva ve věci pře s Johanou Marynovou Konečné rozřešení pře s bratry Staršinskými

14.7.

10.7.

12.7.

14.7.

14.7.

Číslo

243

Původní iniciátor (v zastoupení rady města Mladé Boleslavi) Václav Trha, soukeník a Jan Straka, švec (RMMB)

Adresát dopisu

Věcný obsah

Markéta z Lobkovic a na Dobrovici

Vymáhání dluhu od Jakuba Ješka za sukno 7k.gr.m. a za obuv 5k.gr.m., opovídá se stavné právo List zachovací

14.7.

Vandu zbil během jarmarku nějaký dlaždič, který se má dostavit do MB k souzení Oznámení o konání soudu ve věci pře mezi Jakubem Šrámkem a Václavem Vackem Dopis se svědectvím, jež zapomněli v předchozím dopise přiložit Spor o nekvalitní zvon

16.7.

Žádost o vydání svědomí Jana Kočky

17.7.

J.Ž. a J.Č. tvrdí, že Václavu Březovském z Bělé nic nedluží Z důvodu nečitelnosti písma blíže nespecifikováno

17.7.

244

RMMB

245

Vanda Kárníková (RMMB)

Matouš Hlasman Jiřík z Násilí a na Domousnicích

246

RMMB

Dobrovice

247

RMMB

Mikuláš Cetenský z Cetně

248

Jakub Zvonař (RMMB)

249

RMMB

250

Jan Žatecký a Jan Červenka (RMMB)

Václav z Tendle, úředník na Zákopí Mikuláš Cetenský z Cetně a na Vinařicích Bělá pod Bězdězem

251

RMMB (?)

rytíř Jan Chlumecký

134

Datum

15.7.

17.6.

18. 7.

17.7.

24.7.

252

Původní iniciátor (v zastoupení rady města Mladé Boleslavi) RMMB (?)

253

RMMB

Jiřík Vodička z Předměřic

254

RMMB

Jan Kobyla, soused v Dobrovici

255

RMMB

256

Jakub Zvonař (RMMB)

257

RMMB

Mandalena z Maušvic Jindřich Berka z Dubé a na Zákopí Václav Kvasejovský, úředník na Dobrovici

258

RMMB

Dobrovice

259

Benjamin Petřka (RMMB)

260

RMMB

Linhart Bones, rychtář Starého Města pražského Jiřík Bertig, aritmetista z Lippého

Číslo

Adresát dopisu

Velká Střelice (?)

135

Věcný obsah

Datum

Z důvodu nečitelnosti písma blíže nespecifikováno Žádost o zaplacení pokuty za nedostavení se k soudu při vyřčení rozsudku ve věci pře s bratry Staršinskými Odpověď Mikuláše Cetenského na žádost J.K. Kvitance gruntovních peněz Spor o kvalitu zvonu

28.7.

Žádost o vydání svědomí Jana Bydžovského (podruhé), jinak pokuta 50k.gr.č. Žádost o vydání půhonního psaní ve věci pře mezi J.Birynem a A.Šifnerem (druhá), jinak pokuta 50k.gr.č. Žádost o svolení obstavení Petra Spáleného kvůli dluhu 100k.gr.m. Poděkování za dopis a dárek knih koňského lékařství

29.7.

28.7.

27.7.

27.7. 27.7.

29.7.

29.7.

30.7.

Číslo

261

Původní iniciátor (v zastoupení rady města Mladé Boleslavi) Antonín Žitavský a Uršla Burjanová (RMMB)

262

RMMB

263

RMMB (?)

Adresát dopisu

Zhořelec

Karel a Jiřík, bratři Staršinští Zikmund Kafuněk z Chlumu a na Aujezdcích

Věcný obsah

Datum

Vymáhání dluhu 2.8. na Kašparu Fenclovi za obilí 2kgr.m. a jídlo, pití a koň.obrok 1k.gr.m., opovídá se právo stavné Spor bratrů 3.8. Staršinských Z důvodu 3.8. nečitelnosti písma blíže nespecifikováno

264 265

RMMB

Markéta z Lobkovic na Dobrovici

266

Vít Prácheňský, krejčí (RMMB)

Václav houžvička, správce panství Rohatska

267

Abrahám Hovorka (RMMB)

Bělá pod Bezdězem

268

Kateřina Dvořáková (RMMB)

269

Jan Zržka (RMMB)

Václav Kvasejovský z Kvasejovic, úředník na Dobrovici Jiřík Měděnec, úředník na Kosti

136

Žádost koželuha Jana Beránka o sečkání s platbou dluhu za ryby Vymáhání dluhu za 2 sudy piva 2k.24gr.m. od Adama Prudkého z Dlouhé Lhoty a 1k.12gr.m. za 1 sud piva od Matěje Moce Vymáhání dluhu od Václava Březovského 1k.gr.m., opovídá právo stavné Vymáhání dluhu 7k.gr.m. od řezníka Václava Pisáka

3.8.

Vymáhání dluhu za koně 6 k.gr.m. po Janu Pařízkovi

28. 8.

7.8.

7.8.

7.8.

271

Původní iniciátor (v zastoupení rady města Mladé Boleslavi) Anna Šlisenbergerová (RMMB) RMMB

272

RMMB

Adam Flor, obyvatel MB

273

RMMB

274

RMMB

Jiřík Birka z Násilí a na Doumousnicích Jičín

275

RMMB

276

RMMB

277

RMMB

278

RMMB

279

RMMB

Číslo

270

Adresát dopisu

Věcný obsah

Datum

Kunrát Šlisenberger

Plnomocenství

Kateřina Prachařová

Paměť radní ku 8.7. potřebě manželky Tomáše Prachaře proti Adamu Florovi Paměť radní ku 5.7. potřebě Adama Flora proti Kateřině, manželce Tomáše Prachaře Žádost o půjčku 16.7. MB na 1 rok

Janu st. Habartickému z Habartic a na Hradišti Adam Bzenský z Prorubí a na Niměřicích Zikmund Kafuněk z Chlumu a na Aujezdcích Václav Houžvička, správce panství Rohozec

137

7.8.

V MB se doslechli o požáru, který zasáhl Jičín, a tak ze solidarity posílají vůz chleba a obilí Z důvodu nečitelnosti písma blíže nespecifikováno Žádost o půjčku MB na 1 rok

11.8.

Oznámení o konání soudu ve věci pře mezi Johanou Klimkovou a Z.K. Vymáhání dluhu na Janu Ručnikáři

15.8.

Kvitance na posudné

16.8.

12.8.

15.8.

15.8.

280

Původní iniciátor (v zastoupení rady města Mladé Boleslavi) RMMB

281

RMMB

282

RMMB

283

RMMB

284

RMMB

285

RMMB

286

RMMB

Hradiště nad Jizerou Nymburk

287

RMMB

Nymburk

288

RMMB

Litoměřice

289

RMMB (?)

Martin Srnec z Valečova

Číslo

Adresát dopisu

Jan Čenvic, městěním z Hradce Králové

Fridrich z Wildenštejna, úředník na Starém Hradě Kryštof Robmhapp ze Suché a na Kopidlně Matěji Zalužanskému Purkmistr a rada Nového Města pražského

138

Věcný obsah

Datum

Vyřízení záležitosti ohledně domu v MB, který J.Č. vlastní, a v nájmu je Matěj Žemlička Žádost o půjčku MB na 1 rok

17.8.

Žádost o půjčku MB na 1 rok

16.8.

Z psaní sešlo

17.8. (?)

Žádost o odklad stání u soudu ve věci pře mezi Matyášem Senomatským a Janem Rauhou z Veleslavína Poděkování za zprávu o škůdcích Z důvodu nečitelnosti písma blíže nespecifikováno Z psaní sešlo

17.8.

Odpověď na psaní v záležitosti dluhů Jana Žáka a Doroty, manželky Ondřeje Zvonaře Z důvodu nečitelnosti písma blíže nespecifikováno

23.8.

16.8.

19.8. 22.8.

? (doplnit)

26.8.

Číslo

290

Původní iniciátor (v zastoupení rady města Mladé Boleslavi) Jan Bitner (RMMB)

Adresát dopisu

Nymburk

291

Václav Postřihač (RMMB)

Eliška Valdštejnová z Martinic a na Lomnici

292

RMMB

Apelační soud v Praze

293

RMMB

Apelační soud v Praze

294

RMMB

295

Jakub Žižka (RMMB)

Simeon Vorel na Jizerním Vtelně Václav Kvasejovský, úředník na Dobrovici

296

Jakub Zržka (RMMB)

Jiřík Měděnec z Ratibořic, úředník na Kosti

139

Věcný obsah

Datum

Vymáhání 5 let starého dluhu na Jiříku Jirchářovi 4k.gr.m. Vymáhání dluhu za 5sudů piva 12k.gr.m. od Vondry Dábala z hubojed, opovídá se právo stavné Odvolání ve věci sporu mezi Petrem Topinkou, pernikářem a Tomášem Prachařem ve věci dědictví Pře mezi Lidmilou Florovou a Johanou Vávrvou Žádost o půjčku MB na 1 rok

26.8.

Vymáhání dluhu od Jakuba Hlušičky za nový vůz, železo a pivo 49 k.gr.m., opovídá se právo stavné Vymáhání dluhu 6k.gr.m. za koně od Jana Pařízka

28.8.

26.8.

26.8.

26.8.

28.8.

28.8.

297

Původní iniciátor (v zastoupení rady města Mladé Boleslavi) RMMB

298

RMMB

Jindřich Firbas z Husince, úředník MB

299

Matěj Vorpšal (RMMB)

Tišnov

300

RMMB

Domažlice

301

RMMB

?

302

RMMB

Zhořelec

303

Abrahám Hovorka (RMMB)

Kašpar Hyršpar z Vartmberka

304

Regina (RMMB)

Václav Kvasejovský, úředník na Dobrovici

Číslo

Adresát dopisu

Mikuláš Cetenský z Cetně a na Vinařicích

140

Věcný obsah

Žádost o vydání svědomí ve věci pře mezi A.Šifnerem aj.Birynem Janem Kočkou z Vinařic (podruhé),jinak pokuta 50k.gr.č. Žádost o vydání svědomí ve věci pře A.Šifnera a J.Biryna Janem Lucernou z Libichova (podruhé), jinak pokuta 50k.gr.č. Žádost o zachovací list pro Kateřinu, vdovu po Václavu Noskovi, která se chce vdát Z důvodu nečitelnosti písma blíže nespecifikováno Jistota od obce na 200 k.gr.č. Žádost o vrácení stříbrného koflíku v zástavě Žádost o vydání svědomí K.H. ve věci pře o pokutu a i škody Vymáhání dluhu 52 gr.m. za jídlo a pití na Jakubu Vokolkovi z Rejšic

Datum

28.8.

28.8.

28.8.

29.8.

28.8. 3.9.

30.8.

30. 8.

305

Původní iniciátor (v zastoupení rady města Mladé Boleslavi) RMMB

306

RMMB

307 308

Pavel Stodola (RMMB) RMMB

309

RMMB

310

RMMB

Adam Smetana

311

RMMB

Jindřich Prostibořský z Prostiboře a na Liblicích

312

Johana Marynová (RMMB)

Bělá pod Bezdězem

313

RMMB

Vít Hlivenský, správce na Košátkách

Číslo

Adresát dopisu

Roudnice nad Labem

Jindřich prostibořský z prostiboře a na Liblicích Nymburk Fridrich z Wildenštejna, úředník na Starém Hradě Jiřík Birka z Násilí a na Doumosnicích

141

Věcný obsah

Datum

Oznámení, že ve vězení nejsou paliči, ale jiné osoby Žádost o půjčku MB na 1 rok

30.8.

Žádost o vydání dědictví Oznámení o uvěznění dvou osob z Libáně za škody Vymáhání dluhu od Matyáše Senomatského z MB 1k.gr.m. Odložení soudu s Tomášem ze Sejkořic Oznámení, že dluhy za Filipa Sladovníka převzalo město a splatí je, až se prodají jeho majetek, žádost o půjčku 400k.gr. Rozepře mezi J.M. a Mikulášem Havránkem, žádost o svědomí Jiříka Vodičky Odpověď na 9 týdnů staré psaní M.Klepaře ohledně vymáhání dluhu od Jana Spáleného za víno 66k.gr.m.

4.9.

31.8.

2.9.

4.9.

5.9.

7.9.

6.9.

314

Původní iniciátor (v zastoupení rady města Mladé Boleslavi) RMMB

315

RMMB

316

RMMB

317

RMMB

Zikmund Smiřický

318

RMMB

319

RMMB

Jindřich Prostibořský z Prostiboře a na Liblicích Zikmund Smiřický

320

RMMB

Zikmund Smiřický

321

RMMB

Zikmund Kafuněk z Chlumu a na Ajezdcích

Číslo

Adresát dopisu

Mšeno

Jindřich Prostobořský z prostiboře a na Liblicích Nové Město pražské

142

Věcný obsah

Oznámení, že ve vězení nejsou paliči, ale jiné osoby Jistota na vrácení půjčky 175k.gr.č.

Datum

8.9.

8.9.

Z důvodu 19.8. nečitelnosti písma blíže nespecifikováno Jistota s pravomocí 9.9. vymáhat za rok dluh, který poskytl MB Jistota na půjčku 9.9. MB 350k.gr.č.

Z důvodu nečitelnosti písma blíže nespecifikováno Fedrovní jistota na půjčku MB 500k.gr.č. 13.9. Vymáhání dluhu 7k.15gr.m. za pivo od Michala Brumlíka, krčmáře z Dolního Újezdce, Janu Jermanovi a jeho manželce Mandaleně dluží Matouš, šafář z Hořeního Bousova, opovídá se právo stavné

19.8.

13.9.

Číslo

322

Původní iniciátor (v zastoupení rady města Mladé Boleslavi) Václav Trha (RMMB)

323

Adresát dopisu

Mikuláš Cetenský z Cetně a na Vinařicích

Mandalena, manželka Jiříka Zedníka Rožďalovice nad Trnavou

324

RMMB

325

RMMB

Jan Augustin, Staré Město pražské

326

Jan Kučera, sladovník a Šimon Kamínek RMMB

Rožďalovice nad Trnavou

328

Jan Beránek (RMMB)

Nymburk

329

RMMB

330

RMMB

Mistr Petr Kodicill z Tulechova, rektor UK Václav Kvasejovský, úředník na Dobrovici

327

Adam Štastný z Harasova (?)

143

Věcný obsah

Datum

Vymáhání dluhu na soukeníkovi Jakubu Plosovi z Němčic za sukno 8k.gr.m. a převzaté dluhy za jeho bratry 52gr.m. Plnomocenství Jiříka Zedníka své manželce z Jičína Hrozmadné vymáhání dluhu od Tomáše Barthoňového, který byl obstaven Žádost o zakoupení 2 laků dobrého malvazí na svatbu Barbory z Krajku Rukojemný list

12.9.

Z důvodu nečitelnosti písma blíže nespecifikováno Vymáhání dluhu od Simeona Šklebila za norka 21k.gr.m. Žádost o bakaláře, který byl se stal správce školy v MB Pře o zhanění

21.9.

12.9.

15.9.

15.9.

18.9.

23.9.

25.9.

25. 9.

Číslo

331

Původní iniciátor (v zastoupení rady města Mladé Boleslavi) RMMB

Adresát dopisu

Jaroslav z Bubna, na Březně, hejtman Boleslavského kraje Jiřík Měděnec z Ratibořic, úředník na Kosti

332

Jan Žilánek (RMMB)

333

Jan Žižka (RMMB)

Jaroslav z Bubna

334

Jakub Žižka (RMMB)

Mikuláš Cetenský z Cetně

335

Jakub Žižka (RMMB)

Václav Kvasejovský z Kvasejovic, úředník na Dobrovici

144

Věcný obsah

Datum

Žádost o rukojemství půjčky Zikmunda Smiřického MB

28.9.

Vymáhání dluhu 1k.45gr.m za pivo od Víta Snětilů z Lhoty pod Veselicí Vymáhání dluhu od Matěje Musila z Března a za jeho zetě 9k.gr.m. Vymáhání dluhu 4k.8gr.m. za obilí od Jana Ploce z Libichova, opovídá se právo stavné Vymáhání dluhu 2k.gr.m. za dva sudy piva od Jakuba, rychtáře z Auhřec v rukojemství za Simeonku, opovídá se právo stavné

2.10.

29.9

29.9.

29.9.

Číslo

336

Původní iniciátor (v zastoupení rady města Mladé Boleslavi) Jakub Žižka (RMMB)

Adresát dopisu

Věcný obsah

Kunát Pešík na Žerčicích

Vymáhání dluhu od Jíra Bejčky 3kgr.m., Bartoně Krále za obilí a železo 6k.gr.m., Jana Janouška za valacha 9k.gr.m., za obilí 5k.gr.m. a půjčených a propitých peněz 34k.gr.m., opovídá právo stavné Odpověď na žádost o výhost – obyvatelé MB ho nepotřebují, mají volnost stěhování danou privilegii Vymáhání dluhu od Matouše Slováka z Bosně 4k.gr.m. Odmítnutí žádost o zaslání výpisu ze zápisů na mlýn pod bol.zámkem

337

RMMB

Jan Labaunský z Labauně

338

Martin Černý, kolář (RMMB)

Albrecht z Vizovic

339

RMMB

340

Vít Mydlář (RMMB)

Jiří st. z Lobkovic, na Libochovicích, Mělníce, Ličkově a Chomutově Jiřík Kučera, rychtář Bělé

145

Datum

30.9.

30.9.

30.9.

2.10.

Vymáhání dluhu 2.10. na Janovi Žateckém a Pavlu Červenkovi z MB. Obrátil se na rychtáře z Bělé, ale nepomohl, proto píše do MB, žádá obstavuňk

Číslo

341

Původní iniciátor (v zastoupení rady města Mladé Boleslavi) Uršula, vdova po Heřmanovi bradýři (RMMB)

Adresát dopisu

Markyta z Lobkovic a na Dobrovici

342

RMMB

Bělá pod Bezdězem

343

Markyta z Lobkovic a na Dobrovici

344

Uršula, vdova po Heřmanovi bradýři (RMMB) RMMB

345

RMMB

Brodce nad Jizerou

346

Jan Jerman s manželkou Mandalenou (RMMB)

Jan st. Vlk z Kvítkova a na Nemyslovicích

347

Jan Jerman (RMMB)

Jan Vančura z Řehnic a na Krnště

Jan st.Vlk z Kvítkova a na Nemyslovicích

146

Věcný obsah

Datum

Žádost o svědomí 3.10. Heřmana Krčmáře z Prčic, které má posloužit při vymáhání dluhu od Bartoně z Prčic Zpráva o doručení 3.10. svědomí, odeslané neotevřené Oznámení o stání 3.10. u soudu ve věci dluhu Bartoně Oznámení o konání soudu ve věci pře mezi Janem Rudou a Adamem Tesařem o 30kop šindele Odpověď na žádost z Brodcí, aby Žid Izák vrátil dluh pastorkyni Maruši, že Židé nespadají pod správu města Vymáhání hromadného dluhu za pivo od poddaných J.Vlka, opovídá se právo stavné Vymáhání dluhu 2k40gr.m. za pivo od Pavlíčka Pětikozelského z Krnska, opovídá se právo stavné

4.10.

4.10.

5.10.

5.10.

Číslo

348

Původní iniciátor (v zastoupení rady města Mladé Boleslavi) Jan Žatecký (RMMB)

Adresát dopisu

Hoštka

Václav Radvanovský z Hustiřan Jan Vančura z Řehnic a na Houště a na Solcích

349

RMMB

350

Dorota Slepičková (RMMB)

351

Dorota Kučerová, vdova (RMMB)

Kašpar Hyšperger

352

Jiřík Tomášů, Barbora Šídlová a cech krejčích, kožišníků a ševců (RMMB) RMMB

Velké Střelice

353

354

Nikodým Hájek, soukeník (RMMB)

Jiřík Měděnec z Ratibořic, úředník na Kosti Diepolt st. z Lobkovic a na Malykovicích

147

Věcný obsah

Datum

Oznámení, že za dluh 28.gr.m. za sukno nemůže splatit, a tak se zaručil domem Žádost o půjčku MB na 1 rok

5.10.

Vymáhání dluhu od Duchka Sadílka 1k.gr.m. a od Jana Vondráků 1k.gr.m., oba z Jizerního Vtelna Vymáhání dluhu jejímu nebož. manželovi od kosaře Jana Hanse Vencla na Vartmberce 30k.gr.m. Žádost o zaplacení dluhu za Jiříka Kozirázka jeho otcem, protože byl pobodán Vymáhání hromadného dluhu, opovídá se právo stavné Kvůli velkému dluhu musel prodat dům, nyní našel kupce a Diepolt má vyslat plnomocníka, jenž si vyzvedne peníze

7.10.

7.10.

7.10.

7.10.

7.10.

9.10.

Číslo

355

Původní iniciátor (v zastoupení rady města Mladé Boleslavi) RMMB

Adresát dopisu

Petr Plot, úředník na Zvířeticích

356

Adam Žlábek z Bakova (RMMB)

Petr Plot, úředník na Zvířeticích

357

Martinu Kosteleckému

358

Anna Ječmínková (RMMB) RMMB

359

RMMB

360

RMMB

361

Bartoloměj Dubský (RMMB)

362

RMMB

363

RMMB

364

RMMB

Zikmund Smiřický

Václav Sudlička, úředník na Brandýse Mikuláš Cetenský z Cetně a na Vinařicích Jan Filoxen ze Šumperku, úředník na Kuřivodech Petr Kodicill z Tulechova, rektor UK Albert Pětipeský z Chyš a Egerbergu a na Byšicích

148

Věcný obsah

Datum

Vymáhání dluhu, který dlužník Šimon Mencl z MB popírá, proto je stanoveno stání u soudu Vymáhání dluhu od 3 žen, příležející dopis od Reginy Sládkové Odkázání všeho majetků i gruntů M.K. Potvrzení půjčky 500k.gr.č. List zaplacení prokurátorovi od Jana Červenky Předání otcovské spravedlnosti Filipu Korykovi

14.10.

Vymáhání dluhu 1k.26gr.m. od Jana Pudila za pivo, opovídá se právo stavné Pře o zhanění

13.10.

Žádost o bakaláře, který byl se stal správce školy v MB Příhoda formana, který jel na jarmark do Mělníka, a nezaplatil clo v Byšicích

17.10.

9.10.

10. 10.

11.10. 13.10

13. 10.

17. 10.

21.10.

Číslo

365

Původní iniciátor (v zastoupení rady města Mladé Boleslavi) RMMB

Adresát dopisu

Turnov

366

Jan Postřihač (RMMB)

367

Jan Beránek, koželuh (RMMB)

368

Jan Beránek, koželuh (RMMB)

Bělá pod Bezdězem

369

RMMB

Albert Pětipeský z Chyš a Egerbergu a na Byšicích

Jaroslav z Bubna, na Březně, hejtman Boleslavského kraje Hradiště nad Jizerou

149

Věcný obsah

Datum

Oznámení, že morem zemřel Václav Papoušek, truhlář a téměř jeho celá rodina a žádost o vydání dědictví po matce Švelbové z Turnova Vymáhání dluhů od několika obyvatel Židněvsi a Března

21.10.

Vymáhání dluhu za kůže od Václava Straky 3k.gr.m., Matouše Čalty 2k.gr.m. , Vojtěcha Hlaváčka 2k.gr.m. a Petra Švece 1k.gr.m., opovídá se právo stavné Vymáhání dluhu od soukeníka Jana Trávníčka za 9 kamenů a 18 liber vlny, 23k.gr.m., od švece Adama Provazníků za vorkaš 2k.gr.m., opovídá se právo stavné Přímluvný list za Jana Arystona, soukeníka, protože nezaplatil clo

23.10.

23.10.

23.10.

24.10.

Číslo

370

Původní iniciátor (v zastoupení rady města Mladé Boleslavi) RMMB

Adresát dopisu

Václav Houžvička, turnovský správce na Rozhozci a Skašově Eliška Hoffmanová z Donína, na Rohozci a Skašově Jiřík Vančura z Řehnic a na Studénce

371

Martin Blažek (RMMB)

372

RMMB

373

Simeon Hovorka (RMMB)

Albrecht Zdeněk Kaplíř ze Sulevic, na Brodcíchc a Velkých Horkách

374

Martin Jakeš (RMMB)

375

RMMB (?)

Eliška Hoffmanové z Donína a na Rohozci a Skašově Jan Labunský z Labauně

376

Dorota, manželka Šimona Jansy

150

Věcný obsah

Datum

Vymáhání hromadného dluhu za oves od několika osob

25.10.

Vymáhání dluhu 1kgr.m. a 1korec pšenice od Pavla Tůmy, opovídá právo stavní Povolení J.V., aby postavil maštale a půjčil do boleslavskou kapelu Vymáhání dluhu za pivo 36.gr.m. od Jana Krejčího z Brodec, který žil a pracoval jako šenkýř u S.H., Jan dluží ještě Mandaleně Jermanové za pivo 1k6gr.m., opovídá se právo stavné Vymáhání dluhu za sukno 4k.8gr.m. od Marka ze Skašova, opovídá se právo stavné Z důvodu nečitelnosti písma blíže nespecifikováno List vysvědčící

26.10.

26.10.

26.10.

26.10.

27.10.

27.10.

377

Původní iniciátor (v zastoupení rady města Mladé Boleslavi) RMMB (?)

378

RMMB

Nové Město pražské

379

Jan, spolusoused (RMMB) Alžběta Sobotková (RMMB)

Bělá

381

Jakub Románek (RMMB)

Řehoř Nejdek, úředník na Žďáru

382

Bartoloměj Táhlo (RMMB)

Eliška Hoffmanová z Donína, na Rohozci a Skašově

383

Martin Jakeš (RMMB)

Roudnice nad Labem

Číslo

380

Adresát dopisu

Jan Vavřina (?)

Jakub Sobotka

151

Věcný obsah

Datum

Vymáhání blíže 31.10. nespecifikovaného dluhu za pivo Oznámení, že 28.10. obyvatelé MB mají volnost stěhování danou privilegii List ku potřebě 30.10. obstavuňku Plnomocenství od Alžběty pro jejího manžela Jakuba kvůli vymáhání dědictví po jejím otci Oznámení, že osoba, na níž byl vymáhán dluh zemřela, a dluh tedy spadá na vdovu Vymáhání dluhu za oves 3k.gr.m. od Pavla Tůmy, 3k.gr.m. rukojemstvím za Jana Noska od Davida ze Sukorad, opovídá se právo stavné Erazim Asman se vyučil u M.J., kterému dluží peníze za vyučení a „šátky“ 3k.12gr.m., opovídá právo stavné

30.10.

31.10

31.10.

31.10.

Původní iniciátor (v zastoupení rady města Mladé Boleslavi) Vít Žatecký a Adam Villáků (RMMB)

Adresát dopisu

Věcný obsah

Janu Červenkovi z Dlouhé Lhoty

386

Jakub Směška (RMMB)

Štastný z Hrušova

387

Jan Jerman s manželkou

Jan st.Vlk z Kvítkova

388

Jakub Žižka (RMMB)

Václav Kvasejovský, úředník na Dobrovici

389

Bartoloměj Dubský (RMMB)

Václav Houžvička, turnovský správce a na Rohozci a Skašově

390

Jan Biryn (RMMB)

Mikuláš Cetenský z Cetně a na Vinařicích

Relace ku potřebě J.Č. ve věci stavuňku Tentýž dopis jako č.381 Vymáhání dluhu 1k.gr.m. od Macha Sespikala, opovídá se právo stavné Vymáhání dluhů 46gr.m. za půl sudu piva od Jíry Poláků, 1k.gr.m. za pivo od Adama Farka a 1k.40gr.m. za pivo za nebožtíka Janka Žáka, který má zaplatit jeho vdova Vymáhání dluhu na Janu Smíškovi, kováři, za železo 40 gr.m. a na Adamu Koláři za „loukoti“ 1k.gr.m., opovídá se právo stavné Vymáhání dluhu 2k.gr.m. za pivo od Jirky z Dlouhé Lhoty a 20gr.m. za pivo od Postuchy tak řečeno Bezrukého, opovídá se právo stavné Žádost J.B. o přátelskou smlouvu ve věci pře s Adamem Šifnerem

Číslo

384

385

152

Datum

1.11.

3.11.

31.10.

4.11.

6.11.

8.11.

Číslo

391

Původní iniciátor (v zastoupení rady města Mladé Boleslavi) Michal Kunert (RMMB)

392

RMMB

393

RMMB

394

RMMB

395

Jan Žatecký a Jan Červenka (RMMB) Jindřich Hranický jinak Sekera (RMMB) RMMB

396

397

398

Adam Viklal, MB radní

Adresát dopisu

Věcný obsah

Zacharyáš, lazebník v Turnově Jakub Sofian Walkemberský z Walkemberku Zikmund z Vartmberka, na Kamenici a Zvířeticích Kryšof, syn Jiříka Frydricha Jan Hosyus, rychtář Bělé

Žádost o sečkání s platbou části dluhu Splátka dluhu za kvartál 24k28gr.m.

8.11.

Zachovací list Anně, dceři Jana Krčmáře

10.11.

Fedrovní list

11.11.

Plnomocenství

12.11.

Chlumec nad Cidlinou

Oznámení, že 17.11 Dorota z Jičína u něj sloužila, okradla ho a utekla Pravděpodobně se 18.11. jedná o vymáhání dluhu 15k.gr.m. (nečitelné písmo) Vymáhání dluhu 18.11. 2kgr.m. za 2 sudy piva od Matěje Dalešického z Kněžmostu, 2k.gr.m.za 2sudy piva od Václava Křechkého žijícího v podružství, za prázdné sudy 14gr.m. a Mandaleně Jermanové dluží za pivo Jan Bursa 2k.gr.m. a za prázdný sud 14gr.m., opovídá se právo stavné

Roudnice nad Labem

Jakub Svědiroh, úředník na Valečově

153

Datum

10.11.

Číslo

399

400

401

Původní iniciátor (v zastoupení rady města Mladé Boleslavi) RMMB

Jan Kučera a Šimon Sladovník (RMMB) Jan Lukáš jinak Spiřovský (RMMB)

Adresát dopisu

Věcný obsah

Datum

Petr Plot, úředník na Zvířeticích Matyáš Senomatský, Rožďalovice

Vymáhání dluhu 50k.gr.m. (nečitelné písmo) Plnomocenství pro Matyáše

18.11.

Jaroslav Sezima ze Sezimova Ústí a na Rochově, dědičný krejčí Kněžnin Most

Vymáhání zbytku dluhu za dům

20.11.

Oznámení o získání určité fin.sumy skrze exekuci Povolení, aby Zikmund mohl v MB koupit pšenici do svého pivovaru Vymáhání dluhu 5k40gr.m. za pivo od Jíra Cihláře z Vinařic, Jíra prozatím zastavil ženský kožich Plnomocenství

20. 11.

Žádost, aby Jaroslav nelovil v boleslavských lesích

21.11.

402

RMMB

403

RMMB

Zikmund Smiřický ze Smiřic a na Skalách

404

Michal Kunert (RMMB)

Mikuláš Cetenský z Cetně a na Vinařicích a Ledcích

405

Izák Žid

406

RMMB

David Žid z Hradiště nad Jizerou Jaroslav z Bubna a na Březně, hejtman Boleslavského kraje

154

18.11.

21.11.

21.11.

21.11.

Číslo

407

Původní iniciátor (v zastoupení rady města Mladé Boleslavi) RMMB

408

Balcar Šveler (RMMB)

409

Simeon Hovorka (RMMB) Dorota Slepičková (RMMB) Dorota Slepičková (RMMB)

410

411

Adresát dopisu

Věcný obsah

Karel z Vartmberka, na Skále a Svijanech, rada císaře Rudolfa II.

Oznámení, že nemůžou poskytnout boleslavského písaře, protože se v pátek konají soudy a on musí zapisovat Vymáhání dluhu od Matěj Vlaska, pekaře z Byšic 3k.gr.m. Vymáhání gruntovních peněz

22.11.

Vymáhání dluhů na několika obyvatelích Vymáhání blíže nespecifikovaného dluhu od Urbana z Hřivna List přiznávací za posudné Žádost o týdenní odklad ortele v při s Václavem Březovským Vymáhání dluhu za vlnu 11k.50gr.m. od Václava Hrdiny a 6k.2gr.m. za vorkaš od Václava Karpíška, černého ševce, opovídá právo stavné Spor o zhanění mezi Jindřichem Bakalářem a Janem Vlkem

23.11.

Albrecht Pětipeský z Chyš a Ehrenberka Mělník

Adam Bzenský z Prorubí a na Niměřicích Vít Slivenský, správce na Košátkách

412

RMMB

413

Jan Žatecký a Jan Červenka (RMMB)

Jiřík Rudeš, rychtář Bělé

414

Petr Hyrš, koželuh (RMMB)

Bělá pod Bezdězem

415

RMMB

Jan st. Vlk z Kvítkova a na Nemyslovicích

155

Datum

22.11.

23.11.

23.11.

24.11. 26. 11.

28.11.

28.11.

416

Původní iniciátor (v zastoupení rady města Mladé Boleslavi) RMMB

417

RMMB

Petr Plot na Zvířeticích

418

RMMB

Ústí nad Labem

419

RMMB

Sezim ze Sezimova Ústí

420

Jan Truhlář (RMMB)

Nymburk

421

Václav Zvonař (RMMB)

422

Jan Truhlář (RMMB)

423

Václav Zvonař (RMMB)

Jan z Vartemberka, na Novém Zámku Hendrych z Bakova, Dubé a na Novém Kumburku Jindřich Berka z Dubé a na Zákopí

424

Simeon Truhlář (RMMB)

Jan Nejman, Lippé

425

Václav Kodrus (RMMB)

Václav Halama, Jičín

Číslo

Adresát dopisu

Zikmund Kafuněk z Chlumu a na Aujezdcích

156

Věcný obsah

Datum

Vymáhání dluhu od Michala Brunclíka, krčmáře z Malého Aujezdce, opovídá se právo stavné Odsunutí termínu blíže nespecifikované pře Spor mezi Janem Lukášovým z MB a panem Sezimem ze Sezimova Ústí Spor o dluh Jana Lukášového z MB 14k.gr.m. Vymáhání dluhu 3 k.gr.m. po Jiříku Jircháři Spor s městečkem holany kvůli zvonu

28.11.

Vymáhání dluhu od Matouše Černého ze Skalky 4k.gr.m. za obilí Vymáhání zapůjčených mosazných kladek a provazů Plnomocenství Janu nejmanovi k dobývání dluhu od Jana Šimka, šmejdíře z Turnova Žádost o posunutí termínu splátky dluhu

4.12.

29.11.

2.12.

2.12.

4.12.

4.12.

4.12.

?

8.12.

427

Původní iniciátor (v zastoupení rady města Mladé Boleslavi) Jan Žatecký a Jan Shejbal RMMB

428

RMMB

429

Jakub Žižka (RMMB)

430

Jan Žák Shejbal

? (německy)

Vymáhání dluhu kováři Jiřík Štětina a Martin Kovář oba 26 k.gr.m. Vymáhání ručnice (=pušky) po Janu Ručnikáři Vymáhání dluhu 4k.gr.m. od Kryštofa Jančáka, které mu měl dát již na sv.Bartoloměje a 3k.gr.m. dluhu na ovci od Jíry Krále, opovídá se právo stavné ? (německy)

431

Jan Žák a Pavel Červenka Jan Žatecký, radní MB

Jan Hosius

Plnomocenství

10.12.

Mělník

10. 12.

433

Jan Vrba (RMMB(

Norimberk

434

Václav Burgan (RMMB)

Tobiáš Hrzán z Harasova a na Housce a na Vrutici

435

RMMB

Jindřich Křinecký z Ronova a na Loučeni

Vymáhání dluhu 13 k.gr.m. po Jiříku Šimonovém Výpis z knih památných (německy) Vymáhání dluhu 4k30gr.m. za kožich od Jiříka Kováře, opovídá se právo stavné Oznámení o přebrání dluhu za ryby jinou osobou

Číslo

426

432

Adresát dopisu

Věcný obsah

Datum

Jan Hosius

Plnomocenství

6.12.

Kvirin Arnhold z Jenkovic, hejtman na Dubu Jakub Svědiroh, úředník na Valečově Adam Bzenský z Prorubí a na Níměřicích

27. 12. (??)

157

9.12.

11.12.

12. 12.

10.12.(?)

10.12.

18.12.

Číslo

436

Původní iniciátor (v zastoupení rady města Mladé Boleslavi) Václav Zvonař (RMMB)

Adresát dopisu

Fridrich Rožnovský z Křtenova, úředníku na Novém Zámku Václav Šplechta, turnovský úředník na Skále

437

RMMB

438

RMMB

Mšeno

439

Jan Beránek, koželuh (RMMB)

Nymburk

440

RMMB

441

RMMB

kněz Valentin, správce teplické církve Jan Crisp, litoměřický správce církve v Zásmucích

158

Věcný obsah

Datum

Spor o kvalitě zvonu

18.2.

Oznámení, že Petr Šulc odevzdal 3k.gr.m. u rady MB k zápisu, V.Š. je může vyzvednout Žádost o termín ve věci odporu proti kšaftu Vymáhání dluhu od Petra Špačka, řezníka 41k.gr.m. rukojemstvím za Václava Mydláře za lůj, opovídá se právo stavné Žádost, zda by nemohl někdo nastoupit do MB Oznámení, že bol děkan odstoupil ze své funkce a hledá se nový

18.12.

18. 12.

20.12.

22.12.

20.12.