O B â A S N Í K FA R N O S T Í · T ù C H O V I C E - S LA P Y • B ¤ E Z E N 2000
Komu je asi zasvûcena bratfiínovská kapliãka?
2
slovo na úvod
RESURREXIT SICUT DIXIT, ALLELUJA Není tomu tak dávno, kdy jsme na zaãátku doby postní ãetli o tom, jak JeÏí‰ vzal s sebou trojici apo‰tolÛ – Petra, Jakuba a Jana a vystoupil s nimi na horu, aby se modlil. Pfiitom ho spatfiili ve slávû, coÏ mûlo posílit jejich víru. Ale nepodafiilo se to tak docela. Pfii‰ly tûÏké chvíle a tento záÏitek jakoby zapadl nûkam na dno pamûti. Bylo tfieba, aby se jim otevfiely oãi. Pak definitivnû uvûfiili a stali se svûdky toho, co vidûli. Stejná situace nastala, kdyÏ uãedníci jdoucí do Emauz s Kristem hovofiili, ale poznali ho, aÏ kdyÏ jim lámal chléb. Tu se jim otevfiely oãi. Chápeme, Ïe bez toho „otevfiení oãí“ jsou i vûci objektivní a na první pohled jasné a evidentní stále zastfieny v mlhách, nic nefiíkající, nebarvité, nepodnûtné. Podobné pocity mÛÏeme zakou‰et, zaãneme-li uvaÏovat nebo dokonce hovofiit o vzkfií‰ení. Zmrtv˘chvstalého Krista si je‰tû více ménû pfiedstavit dovedeme. Ale sebe sama? âím ménû toho víme, o to vût‰í má prostor na‰e obrazotvornost, ãasto svedená na scestí pfiedstavami umûlcÛ i rozumy tûch, ktefií tuto pravdu vysvûtlují. Pokud pak nauku o vzkfií‰ení tûla zcela neodhodíme, a takoví kfiesÈané také existují, zaãneme si obvykle lámat hlavu otázkami typu: zda andûlé najdou v‰echny na‰e kosti, jak star˘ (mlad˘) budu vypadat, kam se ty miliardy vzkfií‰en˘ch vejdou a co tam vlastnû budeme celou vûãnost dûlat? Jen aby to nebyla nakonec nuda! A pfiece nauka o vzkfií‰ení je centrem celého kfiesÈanského uãení. „JestliÏe Kristus nevstal, marné je na‰e kázání, marná je na‰e víra“
(1 Kor 15,14). A máme-li nadûji v Kristu jen pro tento Ïivot pozemsk˘, jsme nejuboÏej‰í ze v‰ech lidí! Nûkolik v˘‰e uveden˘ch otázek nápadnû pfiipomíná otázku saduceÛ nevûfiících ve vzkfií‰ení: kterému ze sedmi bratfií bude na vûãnosti patfiit Ïena, která mûla za Ïivota postupnû v‰ech sedm bratfií za manÏela (Mt 22,23-33). JeÏí‰ nesmyslnost otázky komentuje slovy: „M˘líte se, neznáte Písma ani moc BoÏí“. Jinak fieãeno: stále myslíte pfiíli‰ pozemsky. Pro vás lidi jsou to problémy, ov‰em ne takové, Ïe je nepfiekonal BÛh. Toto není va‰e starost, n˘brÏ starost BoÏí. Vûãn˘ Ïivot je zatím pro nás viditeln˘ jen v náznacích. KfiesÈan pfiemÛÏe smrt, neboÈ uÏ v sobû vûãn˘ Ïivot nosí. „Kdo vûfií ve mne, má Ïivot vûãn˘“ (Jan 7,47). Nosí ho v sobû jiÏ nyní, skrytû. Pseudo-Makarius, syrsk˘ autor 4. století, pí‰e, Ïe vzkfií‰ení z mrtv˘ch se podobá mûsíci máji. Zasvitne slunce a v‰echno, co bylo v kofienech, vyroste. KfiesÈané mají vûãn˘ Ïivot v kofienech. AÏ se objeví na obloze Kristus, Slunce vûãného máje, vyrostou kvûty. Rádi bychom vûdûli, jak onen vûãn˘ máj bude vypadat. Zvûdaví b˘t mÛÏeme, do BoÏí kuchynû v‰ak stejnû nenahlédneme. Proã? Îijeme sice z víry, ale nedo‰li jsme dosud vidûní. Je‰tû se nám neotevfiely oãi, pfiestoÏe se jimi díváme. KdyÏ nûkdo zemfie, decentnû fiekneme „zavfiel oãi“. Opak je pravdou. On je koneãnû otevfiel! Toto vûãné patfiení na Boha pfieji vám, milí ãtenáfii, i sobû k nadcházejícím velikonoãním svátkÛm.
historie obce
BRAT¤ÍNOV je dal‰ím dávn˘m sídli‰tûm, jehoÏ pÛvod sahá nûkam do dvanáctého století. Nalézáme o nûm zmínku v potvrzovací listinû Pfiemysla Otakara I. ze dne 17. ledna 1205 v souvislosti s darem velmoÏe Chotimíra, kter˘ Ostrovskému klá‰teru vûnoval jeden lán pozemkÛ (lán b˘vá nûkdy uvádûn jako popluÏí, tj. v˘mûra pozemkÛ, k jejichÏ obdûlávání bylo tfieba jednoho koÀského potahu nebo podle jin˘ch pramenÛ jednoho pluhu – byla to variabilní míra pfiibliÏnû osmnácti hektarÛ). Dostupné prameny neuvádûjí, kdy Chotimír Ïil a kde se jeho sídlo nacházelo. Byl to JílkÛv syn a z jeho rodu pocházeli i bratfii KfiíÏ a Pfiestan, ktefií klá‰teru vûnovali tfii lány zemû v Sedlicích (viz K. Vl. Zap: Památky archeologické a místopisné, 1860). Zdej‰í kraj byl osídlen jiÏ na pfielomu 10. a 11. století, jak jsme jiÏ vícekrát v souvislosti s jin˘mi obcemi popisovali. Jednotlivá sídla vznikala pfiirozen˘m procesem a nikoliv na základû vydání nûjaké zakládací listiny, jako v pfiípadû Ostrovského klá‰tera. Konkrétní doba vzniku je tedy nedoloÏitelná. V pfiípadû Chotimíra je v‰ak zajímav˘ ãesk˘ pÛvod jeho jména. Nûmeck˘ prvek se do kraje dostal aÏ pfii vlnû kolonizace v prÛbûhu 13. století, pravdûpodobnû ve spojení s rozvojem tûÏby zlata, kterou panovník tímto zpÛsobem podporoval. Cel˘ Bratfiínov je v majetku Ostrovského klá‰tera uvádûn jiÏ v mnohokrát citované bule papeÏe Klimenta V. z roku 1310. Pod panstvím klá‰tera v‰ak setrval pouze do husitsk˘ch válek. Král Zikmund po svém návratu k moci tuto ves vûnoval RÛsovi z Hfie‰ihlav. Roku 1499 se majitelem Bratfiínova stal Jaron˘m ze Skuhrova a 1561 Jan ze ·ternberka, pán na Konopi‰ti a v Hradi‰Èku. Ten jej cel˘ s osmi sedláky je‰tû v témÏe roce prodal vlastníkÛm mní‰eckého panství, bratrÛm Janu a Fabiánu z Mitrovic. RovnûÏ toto panství mûnilo majitele. Roku 1655 je koupil zbohatl˘ belgick˘ podnikatel Servác Engel z Engelsflussu. Rod byl zakladatelem klá‰tera a kostelíka Na Skalce (financováno z prodeje Korkynû klá‰teru Zbraslavskému). Poslední majitelkou byla do roku 1848 Marie Anna Pachtová z Rájova, od její smrti byl Bratfiínov jiÏ „svobodn˘“. Obyvatelé Bratfiínova tedy robotou podléhali „pánÛm svûtsk˘m“ a nikoliv nûkterému z klá‰terÛ. Toto poddanství b˘valo kruté a nejhor‰ími pomûry smutnû proslulo panství dobfií‰ské v 18. století. Poãet obyvatel Bratfiínova kolísal v závislosti na
3
ãetn˘ch váleãn˘ch událostech i morov˘ch nákazách. Ostrovsk˘ urbáfi z r. 1388 pro toto místo uvádí jedenáct a v roce 1399 osm „láníkÛ“. V roce 1568 Ïilo v obci 7 popluÏníkÛ a 2 chalupníci, roku 1651 34 osob, v roce 1718 deset sedlákÛ. Charakter obce b˘val vÏdy zemûdûlsk˘. Práce na polích a v lese poskytovala jen skromnou obÏivu. V okolí se urãit˘ ãas r˘Ïovalo zlato, od r. 1775 byly pfii Kocábû v provozu prachárny. V novûj‰í dobû se reguloval potok, stavûla silnice a ·tûchovická pfiehrada. Problémem zde odjakÏiva b˘vala komunikaãní dostupnost – ta se v prÛbûhu let vyvíjela a odlehlá obec tím vytváfiela vazbu na rÛzná místa v okolí. Historické vztahy mûl Bratfiínov se vzdálenûj‰í svatokiliánskou farností, (bliωí v‰ak b˘val Nov˘ Knín). Zahájením paroplavby r. 1865 se pfies ·tûchovice stala dostupnûj‰í zvlá‰tû Praha. Dokonãením silnice z Davle do Mní‰ku pod Brdy získala obec od r. 1898 spojení s tûmito místy. Následovala stavba Ïeleznice do Dobfií‰e údolím Bojovského potoka (r. 1900) a koneãnû v dne‰ní dobû existuje pfiímé autobusové spojení s Davlí a Prahou. Obec nemûla nikdy vlastní ‰kolu a dûti získávaly základní vzdûlání v okolí, v Malé Leãici, v Bojanovicích a v Davli. Z dÛvodu finanãní samostatnosti b˘valy malé obce spojovány. Po uzákonûní obecního zfiízení v létech 1864 aÏ 1904 byl Bratfiínov osadou obce Bojanovice, kam byl také nûjak˘ ãas i pfii‰kolen. Pfiedstavení samosprávy se z obou míst více ménû stfiídali. RovnûÏ vzhled obce se mûnil, okolo roku 1845 byla uprostfied návsi trojboká vyv˘‰ená skalka, na které byla údajnû r. 1846 postavena kapliãka. Ta dne‰ní v‰ak jiÏ nestojí na pÛvodním místû, je obklopena statn˘mi stromy a nachází se pfied ní kfiíÏ s letopoãtem 1899. Obec patfiila do svatokiliánské farnosti. V místû stával ml˘n s pilou. Jméno mlynáfie Duchoslava Fafka je uvádûno jiÏ v roce 1654 (tehdy mûl ml˘n o jednom kole i jeden stupník na v˘robu tfiísla). Do dne‰ní doby Bratfiínov zÛstal malou, ale samostatnou obcí. V jejím katastru se nachází 146 chat, vãetnû známé trampské osady Askalona. Poãet obyvatel (domÛ) v nûkter˘ch létech: 1849 – 174 (31), 1869 – 200, 1899 – 217 (34), 1900 – 196, 1961 – 146, 2000 – 100 (51 domÛ, vãetnû nûkolika trvale neobydlen˘ch chalup). Zpracoval J. Schröffel
4
dûtské stránky
Popeleãní stfiedou jsme vstoupili do doby postní. Její název je odvozen od slova pÛst. Co vlastnû znamená pÛst? Star‰í to nepochybnû vûdí, ale co na‰e dûti, vûdí to taky?
Co je pÛst?
To je doba, ve které se postíme napfiíklad od jídla na dÛkaz sebezapfiení, které musel i JeÏí‰ vytrpût ve svém pozemském pÛsobení. JeÏí‰ se napfiíklad postil 40 dnÛ v pou‰ti a po celou dobu ho pokou‰el ìábel. V tomto poku‰ení mÛÏeme b˘t JeÏí‰i podobní a také zjistit, jestli poku‰ení zvládneme. 14 let To je doba, kdy se vzdáme jídla a v‰eho, co je pfiíjemné. 14let
dûtské stránky
5
Postní doba vrcholí Velikonocemi. Na‰i nejmlad‰í dostali za úkol namalovat v˘jev z kfiíÏové cesty.
Tfii kfiíÏe na Golgotû komentáfi nepotfiebují. Postaviãka na úpatí hory je plaãící Panna Maria, utû‰ována Duchem svat˘m. Du‰e (ptáãci) smûfiují k Bohu Otci a ta nejhezãí holubiãka je pr˘ du‰e Pána JeÏí‰e.
6
postní zamy‰lení
PLATÍ SE ZA ODPU·TùNÍ ? V postním ãase církev vÏdy vybízela k pfiijetí svátosti smífiení. Charakter této liturgické doby sv˘m dÛrazem na zmûnu sm˘‰lení a nápravu Ïivota nás pfiímo vede k zamy‰lení nad sebou sam˘m, nad sv˘m Ïivotním stylem. Co si poãít, kdyÏ opravdu dospûjeme k názoru, Ïe bude nutné zaãít splétat nit Ïivota ponûkud jinak? VÏdyÈ zajisté je propletena s jin˘mi nitûmi, leckde zauzlována, ba i zpfietrhána. Je tfieba v‰e dobfie uváÏit, abychom zachránili, co se dá a svojí zbrklostí nenadûlali dal‰í ‰kody. Takto uvaÏovat mÛÏe kaÏd˘, i ten, kdo v Boha nevûfií. MoÏná známe nûkoho, kdo najednou zaãal Ïít nov˘m Ïivotem. Nov˘ Ïivot, to nemusí nutnû znamenat lep‰í Ïivot. KdyÏ ãlovûk nezná cíl, jak mÛÏe najít cestu? My kfiesÈané cíl známe – vûãn˘ Ïivot s Pánem a cestu nám ukazuje sám JeÏí‰ pÛsobící skrze svou církev. On nám svûfiil tajemství svého boÏského Ïivota i tajemství Ïivota nás lidí, tak jak je poznáváme z Písma vloÏeného do rukou církve. BÛh nám nedal jen poznání. Chce-li, abychom k nûmu do‰li, dává daleko víc, protoÏe ví, Ïe lidské síly nestaãí na cestu k tak velkolepému cíli. Slíbil, Ïe nám dá na cestu je‰tû nûco ze sebe, budeme-li o to stát. To „nûco“ je nezaslouÏen˘ dar, jinak fieãeno v církevní mluvû „milost“. A milost, která nás ãiní úãastn˘mi na boÏí svatosti, té fiíkáme milost posvûcujíci. Dostali jsme ji jako BoÏí dárek ke kfitu. Jak uÏ to s dárky b˘vá, ãasem je odloÏíme a pak se nûkam ztratí. A kde hledat?
JeÏí‰ dobfie vûdûl, jací jsme, Ïe obãas budeme potfiebovat pomoci v hledání ztraceného daru milosti, jejÏ nám dal. My víme, kde ho zcela jistû najdeme: ve svátosti smífiení – zpovûdi. Proto tato svátost v sobû mÛÏe ukr˘vat je‰tû jeden dar, kter˘ svût ãasto odpírá dát – moÏnost zaãít znova. Zalovíme-li v pamûti a vytáhneme kdesi hluboko zasuté vûdomosti z hodin náboÏenství o tom, co patfií k dobfie vykonané zpovûdi, pfiijdeme na to, Ïe podobn˘m procesem, kter˘m prochází zpovídající se kajícník, musí projít kaÏd˘, kdo to se zmûnou Ïivota myslí upfiímnû. JistûÏe se mÛÏe stát, Ïe bude zcela vylouãen náboÏensk˘ prvek. Základem v‰eho je nepfiíjemné poznání nespokojenosti se souãasn˘m stavem vûcí. Hybnou silou pak obvykle není pouhé poznání, ale lítost nad tím, co se stalo a samozfiejmû touha, aby se to jiÏ nestávalo, vyjádfiená dobr˘m úmyslem Ïít lépe – pfiedsevzetím. KdyÏ pouÏijeme na poãátku uvedeného pfiímûru, zaãneme splétat kvalitnûj‰í nit Ïivota. JenÏe co se starou, potrhanou, s v‰elijak˘mi uzlíky a za‰modrchanci? Má-li b˘t nit celého na‰eho Ïivota úhledná alespoÀ trochu, nezbyde nic jiného, neÏ ji opravit, jak to jen pÛjde. Proto ke smífiení s Bohem i lidmi vÏdy patfiilo pokání – dostiuãinûní. Je to povinnost napravit, pokud to jde, co bylo mou vinou pokaÏeno nebo dát za to patfiiãnou náhradu po‰kozenému ãlovûku i nerespektované BoÏí vÛli: vrátit ukradené, vyvrá-
postní zamy‰lení
tit pomluvu, omluvit se, zasklít rozbité okno, modlitbou vyjádfiit lítost. Jsou to hmatatelné projevy úmyslu b˘t lep‰í, projevy kajícího sm˘‰lení. Lze toto chápat i jako trest za spáchan˘ hfiích. Rozbils okno – za trest ho nechበopravit! O tom, Ïe v minulosti nebylo dáváno za pokání jen pomodlit se 3x Zdrávas, svûdãí Penitenciál, kniha pro zpovûdníky, kterou pro velkomoravské knûze pfieloÏil sv. Cyril. Tam se napfi. doãteme: „Jestli nûkdo pfiísahá kfiivû, sedm let aÈ se kaje. Ukradne-li dobytek, ãi podkopá dÛm nebo ukradne nûco cenného, aÈ se kaje 5 let. Jestli zapálí dÛm nebo stodolu, aÈ se kaje o chlebû a vodû 7 let. Kdo nestihne v‰ecko odpykat na zemi, musí to udûlat v oãistci.“ Tyto tvrdé skutky ukládané za pokání pramenily z víry, Ïe ve svátosti bylo sice odpu‰tûno, ale ãlovûk musí pfiece dát Bohu i lidem nûco jako protiváhu uãinûného zla. A kdyÏ to nedá na tomto svûtû, musí to z titulu BoÏí spravedlnosti dát na onom. Jinak fieãeno: pfiijetím svátosti smífiení nám byla odpu‰tûna vina (tûÏká) a máme jistotu, Ïe nebudeme zavrÏeni. Byl odpu‰tûn vûãn˘ trest naz˘van˘ peklem. Nemusí ov‰em (ale mohou) b˘t odpu‰tûny tresty doãasné, které budeme muset vytrpût na zemi nebo b˘t doãi‰tûni na vûãnosti, protoÏe do nebe nevejde nic neãistého. Nabízí se zde je‰tû jedna moÏnost. Najde se nûkdo, kdo se nabídne, Ïe rozbité okno zasklí, vypálen˘ dÛm za mû obnoví, bude za mû prosit Boha, aby mi odpustil, ne jiÏ vinu, ale trest, ãi nápravu ‰kody. Tím „nûk˘m“ nemusí b˘t osoba, n˘brÏ církev. UÏ z toho titulu, Ïe ona byla jako mystické tûlo Kristovo na‰ím hfiíchem zranûna. Dokud lidé museli konat tvrdá pokání byli ‰Èastni, kdyÏ církev zkrátila pokání udûlením milosti – odpustkÛ, letos naz˘van˘ch plody Velkého jubilea. A z ãeho církev platí, abychom tak netrpûli? Tím zdrojem je nekoneãná míra zásluh JeÏí‰e
7
Krista a pfiemíra zásluh svat˘ch, ktefií na tomto svûtû vykonali nûkolikanásobnû více dobra, neÏ bylo potfieba k jejích vlastní spáse. Církev z toho pokladu zahlazuje sama následky hfiíchÛ sv˘ch ãlenÛ. Proto také mÛÏe stanovit podmínky, za kter˘ch kajícník mÛÏe, ale nemusí, dostat milost odpu‰tûní následkÛ sv˘ch vin. Vposledku v‰e záleÏí na Bohu. NejdÛleÏitûj‰í podmínkou je svátost smífiení, zpovûì, tj. získání odpu‰tûní hfiíchÛ od Boha. Pak
Pohlednice Bratfiínova je zajímavá celkov˘m pohledem na obec zasazenou do stfiedoãeské krajiny
teprve je moÏné usilovat i o zmírnûní následkÛ a dÛsledkÛ tûchto vin. Odmítnutí této nabídky církve neznamená oslabení úãinkÛ svátosti smífiení. Znamená pouze to, Ïe si s nûjak˘m tím trápením, které pfiijde, pfiíli‰ hlavu nelámeme. Na‰e chyba. Anebo vûfiíme v Boha tak velkorysého, kter˘ kromû úmyslu b˘t lep‰í jiÏ nic neÏádá. Tato moÏnost byla také v˘‰e zmínûna. Tfieba tomu tak v na‰em pfiípadû opravdu bude. Ale trochu námahy v duchovním Ïivotû, úsilí nûãeho dosáhnout, by nám také neza‰kodilo. Co myslíte? P. Robert
8
stalo se
11. 12. 99 Na fafie ve ·tûchovicích probûhly rekolekce pod vedením P. Franti‰ka Masafiíka, kaplana u sv. Václava na Smíchovû. Zúãastnilo se jich 13 farníkÛ. Pfiiná‰íme postfiehy a dojmy nûkter˘ch z nich: Z jednotliv˘ch období liturgického roku mám nejradûji advent. Znamená pro mû velké zklidnûní v tom celoroãním shonu a zároveÀ oãekávání, tû‰ení se... Advent roku 1999 byl navíc obohacen moÏností zaãít církevní rok opravdu duchovnû díky rekolekcím, které na fafie ve ·tûchovicích vedl P. Franti‰ek Masafiík. Ve sv˘ch promluvách obrátil na‰i pozornost ke svátosti kfitu jako úÏasnému daru, kter˘m se stáváme BoÏími dûtmi, ale také zároveÀ pfied nás staví velké úkoly b˘t past˘fiem, prorokem a knûzem Ïivého Boha. Dûkuji v‰em, kdo nám umoÏnili proÏít tûch nûkolik hodin duchovního rozjímání a radosti ze spoleãného sdílení BoÏí lásky.
– Dobrému past˘fii, kter˘ nás vede, i kdyÏ se ãasto vzdálíme od jeho ovãince. Jsme ochotni vzdát se pohodlí a lenosti, jít za ním? Myslím, Ïe z na‰í strany staãí chtít, vykroãit a ostatní nechat na Bohu samotném. KéÏ bychom mohli takováto cviãení ãastûji opakovat. M.B.
KdyÏ vzpomínám, v jakém duchu se nesla témata rekolekce, mnoho si nevybavuji, ale dovolím si v souvislosti s tím volnû citovat pfiíbûh, kter˘ vyprávûl pfievor benediktinského klá‰tera v Bfievnovû... Jeden mlad˘ mnich myl zeleninu v potoce. Pfii‰el k nûmu star‰í spolubratr a ptal se ho, co si pamatuje z kázání. Dostal odpovûì, Ïe nic. „Ale to nevadí, na této zeleninû také není vidût voda, kterou byla omyta a pfiesto je ãistá.“ Tak i my jsme odcházeli odpoledne domÛ jistû o trochu „ãist‰í“. J. P.
Jifií Suk
V dne‰ní dobû hektiãnosti, uspûchanosti, materialismu a rozvoje v‰eho druhu si asi málokdo z nás najde chvíli pro sebe, lépe fieãeno pro svoji du‰i. Zapomenout, Ïe mám hodnû práce, Ïe jsem je‰tû neudûlal to ãi ono, prostû pfiepnout úplnû na jinou frekvenci své du‰e. Naãerpat, doplnit olej, abychom mohli svítit dál, abychom mûli z ãeho ãerpat. MoÏná je to mÛj osobní pocit, ale ten den zamy‰lení a zti‰ení ve mnû je‰tû doznívá a jiÏ teì se tû‰ím na dal‰í. Katefiina NoÏinová
Pro mne je vzpomínka na den duchovní obnovy poznamenána svátostí smífiení, udûlovanou sympatick˘m knûzem P. Franti‰kem ze smíchovské farnosti. Empatie, s kterou – a nejenom u mne – pfiistupoval k této svátosti, mne velmi povzbudila a potû‰ila. L.P.
Z témat, které odeznûly na duchovních cviãeních mû nejvíc zaujalo to, které se t˘kalo sluÏby kfiesÈana jako past˘fie. Pater Masafiík, aã mlad˘ knûz, nás dovedl v˘kladem Písma sv. k hlub‰ímu zamy‰lení nad sebou sam˘m. Jak jdeme k Bohu
Pro mne „to“ zaãalo listováním v knize. Slovník cizích slov pod heslem rekolekce uvádí: náb. meditace spojená se zpovûdí, zamûfiená na zintenzivnûní duchovního Ïivota. ¤íkala jsem si sice, co tam zrovna já jdu pohledávat, kdyÏ meditování a zpovídání zrovna nepatfií k m˘m zálibám. Ale co – kdyÏ nic jiného, tak to bude nová zku‰enost! A zku‰enost to byla víc neÏ zajímavá. Zjistila jsem, Ïe lze desítky minut poslouchat pfiedná‰ku na duchovní téma, nenudit se a dokonce „tomu“ i rozumût (anebo alespoÀ mít ten dojem). Zjistila jsem, Ïe dar víry má mnoho podob, Ïe lze hledat cestu k Bohu a zároveÀ slouÏit. Îe moÏná i já mám nadûji nûkdy najít svou cestu a sluÏbu. Ménû pfiíjemné bylo zji‰tûní, jak mne mÛj uspûchan˘ Ïivotní styl pohltil natolik, Ïe pfiem˘‰lení bez zamûstnání rukou, bez ãasové tísnû, bez zvonûní telefonÛ, vrãení poãítaãÛ a nutnosti komunikace mi dûlá znaãné potíÏe. Nevím nakolik zintenzivnûl mÛj duchovní Ïivot po mé první rekolekci, vím v‰ak, Ïe jsem odcházela sice v rozpacích, ale rozhodnû s pfiesvûdãením, Ïe to nebylo naposled. Daniela Schröffelová
stalo se
19. 12. 99 Vánoce uÏ doslova bu‰ily na vrata a vût‰ina farníkÛ v tom hluku a shonu patrnû pfieslechla pozvání na pfiedvánoãní setkání farníkÛ v‰ech generací. Se‰lo se nás celkem sedm a kupodivu i tak mûla kaÏdá generace svého zástupce. Na zpívání koled nás bylo málo, ale na pfiíjemnû strávenou odpolední chvilku jsme staãili. Tfieba to napfiesrok bude lep‰í. dsch
22. 12. a 24. 12. 99 V na‰ich farnostech zase po roce nesmûle zablikalo betlémské svûtlo. Ve stfiedu bylo pfiivezeno vlakem na davelské nádraÏí a odtud pfiineseno na ‰tûchovickou faru. Tam ho do pátku bedlivû stfieÏil pan faráfi Robert, aby ho pak na ·tûdr˘ den rozdal asi 10 pfiíchozím, ktefií jej, jak fiekl: „roznesli BÛh ví kam po celé farnosti...!“ To je dobfie, Ïe BÛh o nás ví! rr
24. 12. 99 JiÏ tradiãnû pfiiváÏel farníky na pÛlnoãní m‰i do ·tûchovic „PÛlnoãní autobus“, tentokráte po trase: Mûchenice, Davle, Sloup, Hvozdnice, Bojanovice, Bratfiínov, Maseãín, ·tûchovice. Pfiivezl asi 15 lidí. Obûtav˘ fiidiã pan Ví‰ek si pr˘ rval vlasy hrÛzou nad zvolenou trasou, v zimních podmínkách takfika nesjízdnou, ale nakonec dojel bezpeãnû k cíli. ·koda, Ïe nevezl víc pasaÏérÛ. rr
24. 12. 99 Bûhem pÛlnoãních bohosluÏeb byla v fiímské bazilice sv. Petra otevfiena Svatá brána této baziliky, a tak byl zahájen jubilejní Svat˘ rok 2000. Následující den bylo zahájeno Velké jubileum také v na‰í vlasti slavnostní bohosluÏbou v katedrále sv. Víta v Praze. P.Robert
29. 12. 99 JiÏ druh˘m rokem se nám podafiilo pfiipravit Vánoãní koncert spoleãnû s dûtmi ze Z· Slapy a ·tûchovice. Mûli jsme hned nûkolikanásobnou radost z toho sváteãního odpoledne. První z to-
9
ho, Ïe jsme dokázali pfiipravit zase nov˘ program, druhou, Ïe se zapojilo hodnû dûtí a v neposlední fiadû i z toho, Ïe na tento koncert pfii‰lo více posluchaãÛ, neÏ vloni. Je to závazné, tak se tû‰íme jiÏ na dal‰í Vánoce. Laudato si...
29. 1. a 30. 1. 2000 Dûti mají svoji zvlá‰tní logiku. MÛj syn kupfiíkladu oznaãuje v‰echny Ïeny v odûvu fiádov˘ch sester následovnû: „To je ta Marie, co se stará o nemocné, a to je dobfie“. Ke sbírce na nemocnici milosrdn˘ch sester Karla Boromejského proto pfiispûl sv˘m penízkem zvlá‰tû rád. A nebyl sám. Celkem se vybralo 3699 Kã. 727 Kã ve ·tûchovicích, 2002 Kã u sv. Kiliána a 970 Kã ve Slapech. dsch
7. 2. a 13. 2. 2000 Nav‰tívili na‰i farnost dva pfiedstavitelé organizace Ackermann-Gemeinde, která pÛsobí také v diecézi Würzburg, jejímÏ patronem je sv. Kilián. Byl to pfiedseda diecézní poboãky této organizace pan Adolf Ullmann a její duchovní rádce P. Karlheinz Frühmorgen. Organizace Ackermann-Gemeinde se jiÏ 10 let snaÏí bourat pfiehrady mezi âechy a Nûmci, které se bûhem mnoha desetiletí vytvofiily. Organizují rÛzná farní a kulturní setkání i tábory pro dûti a mládeÏ z obou zemí. Nová generace se zde snaÏí bez zatíÏení minulostí navazovat nové kontakty a pomáhat tak budovat spoleãn˘ evropsk˘ dÛm, zaloÏen˘ na vzájemné úctû mezi pfiíslu‰níky v‰ech národÛ. Od star‰ích úãastníkÛ vzájemného setkávání to vyÏaduje vyrovnat se s minulostí, nûkdy aÏ hrdinské odpu‰tûní a víru, Ïe se snad ve velké vût‰inû zmûnilo i sm˘‰lení lidí za na‰í západní hranicí. Îe je to tûÏké pro obû strany, o tom svûdãí nezájem a nepochopení na obou stranách, na coÏ si oba funkcionáfii organizace posteskli. V na‰í zemi funguje dobrá spolupráce diecézní organizace Ackermann-Gemeinde Würzburg a farností v Praze-Lhotce a v ·umperku. Pfiipojí se i na‰e spojené farnosti Slapy a ·tûchovice? P. Robert
10
stalo se
19. 2. a 20. 2. 2000 Jako kaÏdoroãnû se konala sbírka „Haléfi sv. Petra“. S vûdomím, Ïe Svat˘ otec postoupí její v˘tûÏek tûm, ktefií kfiesÈansk˘ soucit a pomoc opravdu potfiebují, pfiispûly na‰e farnosti celkovou ãástkou 3412 Kã. 801 Kã ve ·tûchovicích, 1735 Kã u sv. Kiliána a 876 Kã ve Slapech. rr
21. 2. 2000 ObdrÏeli jsme odpovûì na na‰e pozvání na Ostrovskou pouÈ od na‰eho milého pana biskupa Dr. Jaroslava ·karvady: Dík za milé pozvání. Na Ostrovû jsem byl uÏ dvakrát a rád bych se tam vrátil. Letos ale musím zastupovat na‰i Biskupskou konferenci na Jubilejním eucharistickém kongresu v ¤ímû, kter˘ se bude konat v t˘dnu BoÏího Tûla a Krve. 24. ãervna budu tedy, dá-li BÛh, v ¤ímû. A tak – musíte najít nûkoho jiného. Budu ale vzpomínat.
Pán Vám Ïehnej!
21. 2. 2000 Tento den opustila ‰tûchovickou faru její dlouholetá obyvatelka RÛÏena Krejãová. Neãekanû a ti‰e se ve vûku nedoÏit˘ch 85 let odebrala na vûãnost. TûÏko si pfiedstavit, Ïe ji uÏ v pfiízemí fary neuvidíme a neusly‰íme. Bude nám moc chybût. dsch
Neb˘vá to zrovna ãasto, Ïe by nám do rubriky „Stalo se“ nûkdo pfiispûl bez poÏádání. Je patrnû tûÏké pfiekonat rozpaky, najít odvahu a nabrousit propisku. O to rad‰i uvefiejÀujeme pfiíspûvky, které redakce obdrÏela neãekanû a neplánovanû. Reagují sice na události s vût‰ím ãasov˘m odstupem, ale ãas v na‰em pfiípadû není to hlavní. Následující fiádky mÛÏete brát jako v˘zvu. Ne-
zkusíte to nûkdy taky? Napsat tfieba o tom, co uÏ „dávno bylo“ a tfieba o nûãem úplnû jiném... V sobotu 10. 11. 1999 jsme se jako poutníci úãastnili m‰e svaté v kostelíku sv. Klimenta na staroslavném Levém Hradci, kde v 70. letech 9. století nechal kníÏe Bofiivoj vystavût kostel, pravdûpodobnû jako vÛbec první kfiesÈansk˘ chrám v âechách. Promodlen˘ kostelík sv. Klimenta zde stále stojí a slouÏí vûfiícím. Na konci dlouhé fiady knûÏí, ktefií na tomto posvátném místû pÛsobili po více neÏ tisíc let, se právû onoho pochmurného listopadového dne octnul téÏ b˘val˘ ‰tûchovick˘ faráfi P. Petr Bubeníãek. Jeho první m‰e svatá na novém pÛsobi‰ti v Roztokách u Prahy pfiipadla jakoby symbolicky právû na Lev˘ Hradec. Na zaãátku m‰e nás oslovila vstupní modlitba, která byla zvlá‰tû pro patera povzbuzením na prahu jeho nové cesty: „V‰emohoucí a milosrdn˘ BoÏe, dej nám sílu pfiekonávat v‰echno, co se nám staví do cesty, aÈ Ti mÛÏeme bez vnitfiních a vnûj‰ích pfiekáÏek svobodnû slouÏit.“ Po bohosluÏbû se s paterem pozdravil téÏ P. A. Kánsk˘, kter˘ zde pÛsobil pfied ním. Otec Petr mûl radost i z na‰í pfiítomnosti jako poutníkÛ a povûfiil nás, abychom pfiedali pozdrav v‰em jeho b˘val˘m farníkÛm ze ‰techovick˘ch farností. Vejdovi ml.
Vzpomínám na v˘let do Staré Boleslavi k sv. Václavu. Já osobnû jsem byla une‰ena – radostí, krásn˘m proÏitkem. Tak nûjak ‰Èastnû ne‰Èastná. Ne‰Èastná, jak se z nás vytrácí vlastenectví a ‰Èastná, Ïe to tak nemusí b˘t vÏdycky a v‰ude. Pater, kter˘ nás u sv. Václava provázel, byl úÏasn˘. Jak hezky vyprávûl. Vzpomenul sv. Václava i T.G. Masaryka. Zazpívali jsme píseÀ sv. Václave a pak i státní hymnu. „Kde domov mÛj..“ jsme zpívali s velkou láskou a opravdovostí a nûktefií z nás, hlavnû tûch star‰ích, nezadrÏeli slzy. Státní hymnu jsme zpívali tak, jako byla kdysi – celou a vzpomnûli jsme na slovenské bratry, vÏdyÈ jsme stejnû pofiád v‰ichni bratfii a sestry. Byl to opravdu neãekan˘, krásn˘ den. Vûra Barto‰ová
farní kur˘r a z farní knihovny
11
Sice „tro‰ku“ se zpoÏdûním, ale s o to vût‰í radostí vám, milí ãtenáfii, tlumoãíme pfiání, které farnost obdrÏela na sklonku loÀského roku a na zaãátku Jubilejního roku (v kaÏdém pfiípadû po redakãní uzávûrce ProudÛ 53): Vánoãní radost a pokoj, zdraví, ‰tûstí, spokojenost a úspûchy v roce 2000 nám pfiejí: PORTUS – obãanské sdruÏení, Praha (odpovûdní za pfiestavbu slapské fary) ST¤EDISKO SOCIÁLNÍ POMOCI OS DIAKONIE, ÚPICE (místo, kam putují na‰e sbírky darÛ z doby postní) PRACOVNÍCI PROJEKTU PRAHA 2000 EVROPSKÉ MùSTO KULTURY (do zmínûného projektu byla zaãlenûna loÀská oslava milénia Ostrovského klá‰tera) OBECNÍ Ú¤AD ·TùCHOVICE
Z FARNÍ KNIHOVNY V loÀském roce oslav milénia Ostrovského klá‰tera byly vydány dvû kníÏky vûnované obcím z na‰ich farností: Karel VANâURA: Davle u Prahy – Minulost a souãasnost
Doc. Ing. Max FISCHL, CSc.: Mûchenice – 1000 let Kresby: akad. malífi Jan A. Pacák
Peãlivû a podrobnû zpracovaná publikace seznamuje s obcí ze v‰ech stránek: s pfiírodními pomûry, historií, s pfiedstaviteli obce a její vybaveností, s místními spolky, institucemi a organizacemi.
Autofii vydali tuto kníÏku bez nárokÛ na honoráfi – sobû i ostatním pro radost a vûnují tento „pfiíbûh Mûchenic“ tûm, ktefií tam Ïijí ãi Mûchenice rádi nav‰tûvují. Ve v˘pisech z rÛzn˘ch pramenÛ osvûtlují historii obce i jejího okolí, citují ze vzpomínek pamûtníkÛ, uvádûjí informace z Ottovy encyklopedie i z rÛzn˘ch prÛvodcÛ, v‰ímají si i kulturního a sportovního Ïivota obce. Publikace je doplnûna rejstfiíkem dat a osobností.
Dal‰í oddíly: Z povûstí, kronik a vyprávûní pamûtníkÛ, Rodáci, sousedé, postavy a postaviãky, Zajímavosti, Co nového v Davli za posledních deset let.
12
VELIKONOCE 2000 Pofiad sváteãních bohosluÏeb: So 15. 4. M‰e sv. z Kvûtné nedûle 18.00 ·tûchovice
So 22. 4. Bílá sobota Velikonoãní vigilie
20.00 ·tûchovice
Ne 23. 4. Slavnost Zmrtv˘chvstání Pánû 8.00 Sv. Kilián 10.00 Slapy 18.00 ·tûchovice ât 20. 4. Zelen˘ ãtvrtek 18.00 ·tûchovice Pfii m‰i sv. v 10.00 hod. na Slapech bude úãinkovat M‰e sv. na památku Veãefie Pánû. Pfienesení Nej- hudební soubor „Laudato sii" svûtûj‰í svátosti Po 24. 4. Pondûlí v oktávu velikonoãním Pá 21. 4. Velk˘ pátek 8.00 Sv. Kilián KfiíÏová cesta 17.00 ·tûchovice 10.00 Slapy 18.00 ·tûchovice Velkopáteãní obfiady 18.00 ·tûchovice Ne 16. 4. Kvûtná nedûle
8.00 Sv. Kilián 10.00 Slapy Pfii bohosluÏbách budou provedeny zpívané pa‰ije
Duchovní obnova. Popeleãní stfiedou 8. bfiezna zaãíná doba postní, ãas vnitfiního usebrání a zahledûní se do vlastního nitra. PfiíleÏitost postní duchovní obnovy (rekolekce) v na‰í farnosti bude v sobotu 25. bfiezna 2000 pod vedením P. Mgr. Jaroslava Koneãného, faráfie ve Zruãi nad Sázavou. Program bude je‰tû upfiesnûn.
udûlena zájemcÛm, splÀujícím podmínky církve, svátost nemocn˘ch. Touto podmínkou je ãas, kdy vûfiící zaãíná b˘t ve vût‰ím nebezpeãí smrti pro váÏnou nemoc nebo stáfií. K dÛstojnému pfiijetí této svátosti je nejv˘‰ vhodné pfiedem pfiistoupit ke svátosti smífiení. PfiíleÏitost ke sv. zpovûdi bude zvlá‰tû bûhem rekolekce 25. bfiezna.
Sbírka darÛ pro Úpickou diakonii probíhá jako kaÏdoroãnû bûhem postní doby. ShromáÏdûné pfiedmûty rozdûlí Stfiedisko sociální pomoci v Úpici mezi nejnuznûj‰í u nás i v zahraniãí. Dary pfiijímáme od 15. bfiezna do 12. dubna 2000 od 15.00 do 17.30 hodin, vÏdy ve stfiedu a v sobotu na fafie fiímskokatolické církve ve ·tûchovicích. S b í r á s e : obleãení, obuv, hraãky, lÛÏkoviny, sportovní a kuchyÀské potfieby, finanãní dary. Prosíme, abyste pfiiná‰eli vûci ãisté a roztfiídûné, zabalené v krabicích a opatfiené popisem obsahu.
V sobotu 29. dubna 2000 bude na‰e farnost putovat po stopách sv. Zdislavy. Nav‰tívíme Jablonné v Podje‰tûdí a hrad Lemberk. Podrobnosti poutního zájezdu budou vãas zvefiejnûny. V pondûlí 1. kvûtna 2000 se koná tradiãní pouÈ ke kapli Na Rovínku. Sraz poutníkÛ v 9.00 hodin v kostele ve ·tûchovicích. Stezkou „Svatojánské proudy“ se putuje ke Slapské pfiehradû a dále na Rovínek, kde m‰e svatá zaãíná v 15.00 hodin.
V pondûlí 8. kvûtna 2000 se uskuteãní pietní vzpoSvátost nemocn˘ch. V sobotu 1. dubna pfii m‰i sv. mínka na tragické události pfied 55 léty v b˘vave ·tûchovicích a pfii m‰i sv. v 8.00 hod. v nedûli 2. lém koncentraãním tábofie na Hradi‰Èku. Zahádubna u Sv. Kiliána a v 10.00 hod. ve Slapech bude jení v 10.00 (?) hodin u památníku na Hradi‰Èku.
obãasník pro vnitfiní potfiebu farností ·tûchovice a Slapy
Náklad: 250 ks. Adresa redakce: ·tûchovice 213. Tel.: 02/994 11 12. ·éfredaktor: P. Robert Hanaãik. Foto: J. Schröffel. Grafická úprava J.+J. Majcherovi (
[email protected]). Tisk: ÚJI Praha-Zbraslav
