Komplexní výzkum pravìkého hradištì na stolové hoøe Vladaø

TÉMA I

ARCHEOLOGICKÝ ÚSTAV PRAHA

Komplexní výzkum pravìkého hradištì na stolové hoøe Vladaø Stolová hora Vladaø (693 m n. m.) je dominantou Žlutické vrchoviny v západních Èechách (obr. 1). Již Václav Hájek z Liboèan zmiòuje ve své kronice rozsáhlé opevnìní, které Vladaø obklopuje. Ve druhé polovinì 19. století byla lokalita zaøazena mezi významná pravìká hradištì. Pøesto dlouho unikala bližší pozornosti archeologù a nedìlala se zde žádná systematická dokumentace. Hradištì zato bylo opakovanì poškozováno nelegálními uživateli detektorù kovù. Nová etapa poznávání Vladaøe nastala až v roce 2002. Q Miloslav

CHY TRÁÈEK Alžbìta DANIELISOVÁ Petr POKORNÝ Archeologický ústav AV ÈR, Praha, v. v. i.

Q Ladislav ŠMEJDA Katedra archeologie Západoèeské univerzity v Plzni V tomto roce byl v rámci grantového projektu financovaného GA AV (r.è.IAA8002204) zahájen první detailní prùzkum a sondáž v nejvíce narušených místech. Již první výsledky upozornily na potenciální význam hradištì v mladším pravìku Èech. Díky projektu také disponujeme pøesným geodetickým plánem fortifikaèní soustavy, která se rozkládá na ploše 115 ha a zahrnuje i rozsáhlou plochu pøedhradí na úpatí stolové hory (obr. 2). Výzkum vzácnì neporušeného hradištì s jeho rozsáhlým opevnìním, vodními nádržemi na akropoli i pøedhradí, stratifikovanými souvrstvími a dlouhodobou sídelní kontinuitou je teprve v zaèátcích. Nelze oèekávat, že zde v nejbližší budoucnosti probìhne jakýkoliv plošnì rozsáhlý archeologický odkryv. Vzhledem k zachování této

Q Obr. 1 Letecký pohled na horu Vladaø od severozápadu. Šipka oznaèuje polohu rybníka na pøedhradí hradištì. Foto L. Šmejda.

unikátní lokality by to ani nebylo žádoucí. Náš výzkum probíhá na malých plochách v místech drobnìjších narušení a využívá co nejširší spektrum pøístupù a metod. Jejich rozvíjení pøi øešení badatelských grantových projektù posouvá možnosti oboru a tím umožòuje poznávání dosud málo zohledòovaných aspektù minulosti.

datování umožnilo zaøadit nejstarší fázi na pøelom starší a støední doby bronzové, pøedposlední fázi na sklonek èasné doby laténské (Chytráèek – Šmejda 2005). Podle nalezených fragmentù keramických nádob z doby popelnicových polí patøila jedna ze starších fortifikací

První novodobé prùzkumy a sondáže Pøítomnost silnì magnetického neovulkanického skalního podloží znemožòuje efektivní sledování vìtšiny vnitøních ploch opevnìného areálu Vladaøe pomocí magnetometrické metody geofyzikálního prùzkumu. Na rùzných místech lokality byl proto realizován zejména geoelektrický odporový prùzkum. Vývojovou sekvenci lokality s komplikovanou strukturou ale mohou ovìøit a upøesnit jedinì archeologické sondáže a odkryvy. Výzkumem obvodové fortifikace akropole (plocha 13 ha), která byla v severním úseku narušená devastujícím nelegálním prùkopem, se podaøilo rozpoznat pìt stavebních fází opevnìní. Radiokarbonové

2

1

1000 m Q Obr. 2 Plán opevnìní hradištì Vladaø: 1 cisterna na akropoli; 2 rybník na pøedhradí vyhloubený v r. 1980 v místì prameništì s dochovanými døevìnými cisternami; – linie hradeb; == pøíkopy a pøístupové cesty.

11/2010 ŽIVÁ ARCHEOLOGIE – REA

45


Fosfáty – obsah mg P2O5 v 1 g zeminy mazanice ve vrtech

Q Obr. 3 Plán sondy 1 umístìné v SV èásti akropole s výsledky fosfátové analýzy. Patrné jsou základové žlaby pro palisádu z èasné doby laténské (šedì).

pravdìpodobnì závìru doby bronzové. V SV èásti akropole v prostoru poškozeném nelegálním užíváním detektorù kovù byla provedena fosfátová analýza, která upozornila na pøítomnost pohøbených archeologických struktur. Sonda následnì zde umístìná pøiléhala až k opevnìní akropole a odhalila stopy osídlení z mladší doby bronzové, pozdní doby halštatské, èasné doby laténské a raného støedovìku (obr. 3). Bìhem sondáže byly v rámci grantového projektu v letech 2004 až 2006 testovány postupy a metody detailní dokumentace archeologického terénního výzkumu. Vývoj takových metod bývá v podmínkách bìžných záchranných výzkumù jen velmi obtížnì proveditelný. Aplikováno bylo zejména trojrozmìrné

1 cm

Obr. 4 Fragment jantarového korálku z výplnì èasnì laténského základového žlabu pro palisádu v sondì 1.

Q

46

ŽIVÁ ARCHEOLOGIE – REA 11/2010

TÉMA I

zamìøení veškerých jednotlivých nálezù (artefaktù, ekofaktù i poèetných køemenných oblázkù) z vrstev i výplní zahloubených objektù pomocí totální stanice. Díky jejich pøesnému zamìøení a peèlivé katalogizaci, které byl podroben každý nález bez ohledu na velikost i stáøí, lze se získanými prostorovými informacemi pracovat v prostøedí geografických informaèních systémù (GIS) a sledovat tak v terénu mentálnì neuchopitelné prostorové struktury a lépe interpretovat zkoumaný kontext. Mimo pøesné zamìøení každého kontextu a nálezu byl výzkum zamìøen na systematické vzorkování jednotlivých mechanických vrstev a kompletní prùzkum zahloubených objektù metodou studia rostlinných makrozbytkù. Detailnì se podaøilo dokumentovat napø. sídelní horizont z pozdní doby halštatské a èasné doby laténské. Relikty pravidelné povrchové zástavby v podobì základových žlabù a øad kùlových jam byly orientovány soubìžnì nebo kolmo na linii fortifikace akropole. V místech s vyšším obsahem fosfátù se podaøilo odkrýt v délce 7 m základový žlab vylámaný do hloubky 60 cm v podloží vulkanické horniny. Žlab vytváøel pravoúhlé nároží vìtšího obdélného ohrazení, které zasahovalo dále mimo zkoumanou plochu. Døevìné stìny ohrady ukotvovaly ve žlabu èedièové kameny, nápadnì vystupovaly i velké bøidlicové ploché desky svisle zapuštìné v èernohnìdé štìrkovité výplni s množstvím zuhelnatìlého døeva i fragmentù zvíøecích kostí. Objekt datují èetné zlomky jemné keramiky z èasné doby laténské dotáèené na hrnèíøském kruhu, vzácný je nález jantarového korálku (obr. 4). S kratším úsekem zmínìného nároží paralelnì probíhal v odstupu 1,8 m jiný, shodnì datovaný základový žlab s kùlovými jámami ve dnì. Byl soubìžný s linií obvodové fortifikace akropole a sloužil k ukotvení masivní døevìné palisády, která èlenila vnitøní prostor za opevnìním a na SZ stranì se k ní pøipojovala povrchová zástavba nadzemní kùlové konstrukce. Existenci døevìných staveb zasahujících i mimo zkoumanou plochu prozrazují èetné stopy po zapuštìných døevìných sloupech. Nìkteré ze sloupových jam patøí starší sídelní fázi z prùbìhu stupnì HaD. Paralelnì s masivní

palisádou probíhá v odstupu 6 m nápadná øada devíti kùlových jam zachycená v délce 4 m. Obì soubìžné linie vymezují pravdìpodobnì šíøku povrchové stavby nadzemní kùlové konstrukce s patrnou úpravou podlahy v podobì slabé jílovito – okrové ulehlé, nìkdy až do èervena propálené vrstvy. Urèitá místa v podlaze s èervenì propálenou silnìjší vrstvou mazanice nevyluèují umístìní ohnišś. Keramické nálezy z podlahy povrchového sídelního objektu i z výplní kùlových jam umožòují datování do období HaD/LTA. Drobnými sondážemi, sbìry i prùzkumem pomocí detektorù kovù pøedevším v areálu akropole a èásteènì i na pøedhradí se podaøilo zachytit také nálezy keramiky i kovových pøedmìtù z mladší a pozdní doby laténské. Prùzkum vybraných ploch akropole i pøedhradí pomocí detektorù kovù mìl zvláštì pøedejít ztrátám informací, které na lokalitì zpùsobují nezákonné aktivity, a pøinesl nové poznatky o charakteru rùzných èástí rozsáhlé opevnìné polohy. Rozsah vzorkovaného území i veškeré jednotlivé nálezy a jejich kontexty (vèetnì recentních) byly evidovány prostøednictvím GPS. V JZ nároží akropole se podaøilo uèinit pozoruhodný nález laténského meèe v železné pochvì se závìsným mùstkem spolu se železnou pasovou záponou. Meè ležel v hnìdé hlinité vrstvì v hloubce 25 cm pod povrchem. Tvar zápony, plechového mùstku i rovné ústí pochvy s nedochovaným nákonèím umožòuje datování do pozdní doby laténské (Chytráèek – Šmejda 2006). Z dalších nálezù lze zmínit napø. fragmenty železných plechù s obdélnými otvory, které pocházejí pravdìpodobnì z kování zámkù. Dùležité jsou zlomky dvou železných spon, z nichž jedna patøí pozdnì laténskému typu Almgren 65 (Chytráèek 2007). Nárùst poètu nálezù železných pøedmìtù z mladší a pozdní doby laténské vypovídá o pøetrvávajícím využívání zkoumaného prostoru. Pøesto však Vladaø nelze považovat za typického pøedstavitele oppidální lokality. Svìdèí pro to nejen nepøerušená kontinuita osídlení ze starší doby laténské, ale také konstrukce opevnìní. Zdá se, že se lokalita vyvíjela autonomnì v rámci svého regionu mimo prostorovou strukturu a organizaèní systém èeských oppid.

TÉMA I


Cisterna na akropoli Na nejníže položeném místì vrcholové plošiny hradištì se nachází rašelinné jezírko oválného tvaru. V prùbìhu jeho výzkumu (obr. 5) se ukázalo, že jde o umìle vyhloubenou nádrž na dešśovou vodu, která byla vybudována kolem roku 400 pø. Kr. V její témìø 3 metry mocné výplni dodnes zùstává uložen nepøetržitý záznam lokálního soužití èlovìka a pøírody v posledních zhruba 2400 letech. Pomocí øady pøírodovìdných metod se podaøilo popsat a mnohdy do velikých detailù upøesnit historii osídlení hradištì. Nejvìtší mìrou se uplatnila pylová analýza, analýza rostlinných makrozbytkù (semen, plodù, èerstvého døeva a uhlíkù), øas, perlooèek a chemické rozbory. Výzkum souvislého profilu zazemnìnou cisternou umožòuje skuteènì vertikální pohled na historii Vladaøe. Jde napøíè obdobími s osídlením

Q Obr. 5 Podélný øez výplní cisterny na akropoli vytvoøený na základì vrtného prùzkumu. Èasová osa vznikla z výsledkù radiokarbonového datování. Èervenì jsou vyznaèeny hypotetické úrovnì odpovídající shodnému èasu vzniku.

i dobami, kdy bylo hradištì opuštìné a zarùstalo lesem. Z výsledkù si mùžeme udìlat pomìrnì detailní obrázek o vývoji celého širokého prostoru (obr. 6). Opevnìná sídelní aglomerace zažívala rozkvìt

Q Obr. 6 Interpretovaný pylový profil z výplnì cisterny na akropoli. Nálezy botanických taxonù byly seskupeny do relevantních ekologických kategorií a byla na nì aplikována korekce na pylovou produkci. Výsledný vývojový diagram zobrazuje promìny relativního zastoupení zvolených stanovištních typù (habitatù) v prùbìhu èasu. V pravé èásti diagramu je uvedena absolutní chronologie zlomových událostí na základì kalibrace radiokarbonových dat (v závorkách odchylka na hladinì pravdìpodobnosti 2 SIGMA).

v 5. – 4. stol. pø. Kr. Krátce pøed rokem 200 pø. Kr. však došlo na hradišti k dramatickým událostem, které byly doprovázeny nièivým požárem. Osídlení tehdy znaènì proøídlo a od té doby se hradištì již nikdy plnì nevzpamatovalo. Tìsnì pøed pøelomem starého a nového letopoètu bylo opuštìno docela a s ním i celá okolní krajina. Bývalé hradištì zarostlo nejprve náletovými døevinami a po èase hustým jedlovým lesem. K novému využití plochy bývalého hradištì došlo na samém poèátku raného støedovìku, nìkdy mezi 7. a 8. stol. Les byl znovu vykácen a Vladaø se opìt stal souèástí expandující kulturní krajiny. Tento vývoj kulminoval na samém poèátku vrcholného støedovìku, kdy se stolová hora na pøíhodných místech pokryla ornou plochou a pastvinami a stala se tak souèástí bìžné venkovské zemìdìlské krajiny. Z výzkumu cisterny na akropoli Vladaøe rovnìž pocházejí nìkteré neobvyklé nálezy. V nejspodnìjší èásti vlhkého organického souvrství, tìsnì nad opracovaným skalním podložím, byla napøíklad nalezena souvislá vrstva spáleného obilí vèetnì plev, semen polních plevelù a uhlíkù døevin. Jedna z interpretací mùže vést k rituálnímu chování spojenému s vybudováním nádrže. Tuto hypotézu podporuje také pøítomnost vìtvièek jmelí se stopami osekávání a vìtších fragmentù keramických nádob nakladených v souvislé vrstvì. Ze stejné vrstvy se rovnìž podaøilo vyzvednout dokonale zachovaný zvíøecí exkrement – koòský „koblížek“. Pylová


47


analýza jeho obsahu umožòuje interpretovat botanické složení luk a pastvin v odpovídajícím èase – ve starší dobì laténské – a tím pádem èásteènì rekonstruovat hospodáøské a ekonomické strategie obyvatel hradištì.

Propojení archeologických a pøírodovìdných dat V souèasné archeologii se objevuje tendence zamìøovat se spíše nad rámec jednotlivých lokalit a zkoumat prostøedí a širší vztahy, ve kterých se vyvíjely. Existuje celá škála interakcí mezi organizovanými sídlišti a tím, co se obecnì pokládá za jejich zázemí. Komplexita takových vztahù se odehrává na nìkolika rovinách: funkèní, prostorové a chronologické – jaká aktivita probíhala kde a kdy. Skladba jednotlivých krajinných komponent závisí na mnohých faktorech, vycházejících zejména z podoby krajiny a kulturních a ekonomických zvyklostech komunit, které ji využívaly. Badatelské projekty øeší jednak samotnou krajinu a pøírodní prostøedí lokalit, spojené se životním stylem a hospodáøstvím a jednak specifikují pøírodní suroviny a zdroje v urèitých regionech a na to navázané specializované èinnosti (jako napøíklad železáøství). Tyto projekty vycházejí ze široké skupiny témat, kterou pøedstavuje tzv. „sídlištní archeologie“ zamìøující se mimo jiné i na lidské aktivity spojené s hospodáøstvím, zpùsobem obživy a ekonomickými strategiemi sídlišś a také na sociální strukturu spoleènosti. Klíèový faktor pro zkoumání pravìké sociální struktury spoleènosti ve vztahu opevnìných lokalit a zemìdìlských sídlišś v nížinách leží zejména ve studiu hospodáøské produkce a vztahu potenciálních producentù a konzumentù na pozadí lokálního vývoje sídlišś a sociální hierarchie komunit. Ideální prostøedí pro takové postupy nabízí právì hradištì Vladaø. Množství pøírodovìdných dat pocházejících z výzkumu cisterny na akropoli v kombinaci s prostorovými informacemi o krajinì a archeologickými prameny umožòuje modelování vývoje lokality v èase a prostoru. Cílem je zde uplatòované postupy a nástroje užívané v prostorové a krajinné archeologii aplikovat na prostøedí centrální

48


TÉMA I

lokality (Vladaø) a otevøených sídlišś (známých zejména na základì povrchové prospekce) v interakci s okolní krajinou. Díky nepøerušenému pylovému záznamu z cisterny na akropoli je k dispozici detailní chronologický pøehled o lidských aktivitách a pøírodních pochodech na hradišti a dokonce na urèitém území kolem nìj. Problém je pouze v tom, že pylová data mají velkou pøesnost, co se týèe chronologie, nikoliv však prostorové struktury krajiny a procesù v ní probíhajících. V takovém pøípadì je tøeba využít dalších dat: archeologických pramenù, informací o krajinì – reliéfu, geologii, hydrologii, pùdách a v neposlední øadì také definovaných zákonitostí o využívání krajiny v minulosti, zejména „teorie sídelních areálù“. Metodologický postup – archeologické poèítaèové modelování – se v poslední dobì uplatòuje èím dál více, hlavnì v dùsledku stále rozšíøenìjšího používání kvalifikovaných softwarù, zejména GIS. Spoèívá pøedevším ve vytváøení urèitých krajinných scénáøù, kterých je možné vytvoøit více než jeden, a na základì jejich testování se rozhodnout pro ten nejpravdìpodobnìjší. Paleoenvironmentální data poskytují informace o pøítomnosti nebo absenci základních krajinných jednotek (sídlištì, pole, louky, lesy, pastviny) na zvoleném území v urèitém èasovém úseku. Navazující modelování spoleènì s analýzou konkrétního území mùže dosáhnout rùzného stupnì kvalifikované prostorové rekonstrukce. Pomocí tzv. prediktivního modelování, metody, která se v archeologii uplatòuje široce od 80. let 20. století, jako souèást teorie systémù, mùžeme na bázi kvalifikovaného odhadu rekonstruovat síś lokalit v regionu a jejich èasoprostorovou dynamiku (v nìkterých obdobích jsou kolem Vladaøe zachycena sídlištì a v jiných obdobích jejich doklady chybí a krajina by mìla být podle toho organizovaná) a dohadovat se o jejich vzájemném vztahu. Postupy archeologického modelování jsou užiteèné pøi doplòování znalostí ve všech místech bádání, kde nám chybí prameny. Nejsou tím myšleny pouze archeologické lokality, ale také údaje o interakci lidských komunit s krajinou v širším mìøítku nejen v prostoru, ale také v èase. Nejedná

se pøitom o rekonstrukce ale spíše o vytváøení urèitých kvalifikovaných scénáøù, kterých mùže být od jednoho po neomezené množství, a které mohou být upravovány v závislosti na výsledcích analýz, pøi nezávislém testování nebo pøi získání nových dat. Je tøeba pøitom mít na vìdomí, že úplného poznání vzájemných vztahù lidských komunit v minulosti a jejich pøírodního prostøedí sice nedosáhneme nikdy, pomocí kombinace metod a kvalifikovaného modelování se mu však mùžeme významnì pøiblížit.

Neèekaný objev na pøedhradí Pan Reseteri z Kojšovic pøed tøemi lety popsal v rozhovoru s pracovníkem Karlovarského muzea J. Klsákem, jak v r. 1980 buldozerem hloubil na západním úpatí Vladaøe malý rybníèek a narazil pøi tom na „spousty lidských kostí v jakýchsi døevìných chodbách“. Bylo to v místì nìkdejšího prameništì v areálu silnì opevnìného pøedhradí. Nehlášené zemní práce tehdy silnì narušily døevìné konstrukce, ale tato skuteènost vyšla najevo až v r. 2007. Pracovníci Karlovarského muzea tam ihned umístili zjišśovací sondu, ve které se podaøilo objevit zvláštní konstrukci z peèlivì opracovaných dubových trámù obdélníkového prùøezu. Roubená konstrukce vytváøela nìkolik provázaných komor a dno bylo vydláždìno kameny, vèetnì øíèních valounù. Èásti podobných døevìných konstrukcí se podaøilo rozpoznat na nìkolika místech i v bøezích rybníka. Do dnešních dnù se dochovaly jen díky vlhkému a jílovitému prostøedí prameništì. Vzhledem k pøekvapivému nálezu znaèného množství vysoce fragilních organických materiálù, které se nepodaøilo pøímo datovat a interpretovat, bylo nutné zahájit laboratorní analýzy odebraných vzorkù a na základì nich zhodnotit význam tohoto neobvyklého kontextu. K dispozici jsme mìli nejdøíve výsledky radiokarbonového datování, které dubové fošny zaøadilo do pomìrnì širokého intervalu 8. – 4. stol. pø. Kr. Jednalo se o první silný argument pro zatím jen teoreticky vyslovovanou možnost, že by šlo o zcela unikátní výrobky pravìkých øemeslníkù. Tuto hypotézu následnì potvrdilo dendrochronologické datování. Protože u nás vytvoøená

TÉMA I

standardní chronologie dubu nesahá pøed poèátek støedovìku, bylo nutno provést porovnání s køivkami z Bavorska a dalšími oblastmi západní Evropy. Touto metodou se podaøilo rozlišit dvì skupiny døevìných konstrukcí. Pro jednu byly použity relativnì mladé a rychle rostoucí stromy pokácené nedlouho po roce 480 pø. Kr., komory pøímo porušené hloubením rybníèku byly zhotoveny ze starých a pomalu rostoucích dubù pokácených krátce po roce 463 pø. Kr. Nejsvrchnìjší èást døevìných konstrukcí se v prùbìhu staletí rozpadla a zbylé pozùstatky pøekryly svahové sedimenty. Analýza rostlinných makrozbytkù a pylových zrn ukázala, že nejvìtší z odhalených døevìných komor pùvodnì sloužila k zachycování vody z prameništì. Alespoò èást roubených konstrukcí tedy sloužila jako soustava retenèních nádrží (cisteren). Zachované døevìné konstrukce takového stáøí, množství a funkce nemají ve støedoevropském prostoru analogie. V souèasné dobì probíhá na pøedhradí hradištì Vladaø mezinárodní výzkumný projekt (financovaný v rámci „Programu podpory projektù mezinárodní spolupráce AVÈR“, r.è. M300020903), který øeší odborné zajištìní a konzervaci tìchto konstrukcí (obr. 7). Plánované práce mají vazby na domácí i zahranièní projekty a rozvíjejí perspektivní mezinárodní spolupráci dlouhodobìjšího charakteru. Výzkum této výjimeèné lokality opìt vychází z kombinace archeologických i paleoenvironmentálních metod a pramenù, jejichž vyhodnocení pøinese z mnoha hledisek jedineèné informace.


které vyènívají nad hladinu rybníka, byla v roce 2009 položena sonda 2. U východního okraje sondy byl do vrstev pøírodního pùvodu zapuštìn ostøe ohranièený objekt vyplnìný støíbøitì šedým slídnatým prachovitým jílem, jehož souèástí jsou i døevìné konstrukce. Jedná se o pravoúhlé nároží cisterny s vestavìnými roubenými komorami z dubových fošen. Podaøilo se tak dosáhnout úplného konce celé komplexní struktury na západní stranì. Geologickými vrty na stranì východní se naopak potvrdilo její pokraèování pod mohutnými vrstvami svahovin. Tam se zamìøil výzkum v roce 2010 (obr. 7).

Vodní zdroje na hradištích Vodní zdroje mìly v pravìku velký strategický i kultovní význam, což na Vladaøi potvrzuje fakt, že se nacházejí na akropoli hradištì i v silnì opevnìném prostoru jeho pøedhradí. Výzkumy posledních let ale naznaèují, že zdroje pitné vody se zøejmì èasto nacházely pøímo v prostoru opevnìných výšinných areálù (Šaldová 1981, 18, Pl 1; Chytráèek – Metlièka 2004, 96; Pokorný et al. 2006, 424, fig 2; 11). Klíèový význam takových míst, kde nepropustný skalní podklad vytváøel sbìrnou plochu pro srážkovou vodu, stahující se do níže položených partií výšinných poloh, nebyl zatím (zvláštì na našem území) dostateènì rozpoznán a docenìn. Opevnìná sídla s dodateènì vybudovanou fortifikací chránící zdroje vody na pøedhradí, jsou

registrována zvláštì na území dnešního Hesenska, severního Bavorska, Bádenska - Württemberska, Sárska a Lotrinska. Tìžištì výskytu fortifikací chránících prameny se rýsuje podle souèasného stavu poznání na území Hesenska. Èasné dobì laténské patøily napøíklad opevnìné polohy u Glaubergu, Altkönigu, Dornburgu a Hunnenringu, kde se podaøilo rozpoznat vlastní zdroje vody chránìné valy. Prameny, pøípadnì cisterny zadržující vodu byly do fortifikaèních systémù zaèleòovány od konce doby halštatské a zvláštì v èasné dobì laténské; projevila se zároveò tendence zvìtšovat opevnìné plochy zahrnující tak až desítky hektarù. Zjištìný fenomén je nejnovìji interpretován jako reakce na historické události, které pøinesly zvýšenou potøebu ochrany lidí i zvíøat v dobì vzrùstajícího ohrožení. S tím také bezprostøednì souvisela nutnost chránit zásobárny vody (Hansen – Pare 2008, 79, Abb. 9–13). Archeologické výzkumy takových umìle vybudovaných nádrží nejsou pøíliš èasté a dobøe dochovaná nálezová situace na pøedhradí Vladaøe je velmi unikátní. Nápadnì podobné konstrukce datované do mladší doby železné známe z Altenburgu u Niedensteinu. Terénní odkryvy provádìné na hradišti v letech 1908 a 1991 zachytily celkem 10–12 zvláštních nádrží s výdøevou, které se vyskytovaly pouze ve vlhkém podmáèeném terénu. Døevìné komory zde prozrazovaly

V okolí místa nálezu probíhala také pomìrnì rozsáhlá geofyzikální mìøení. Pro sledování podpovrchových situací pode dnem rybníka a v jeho bezprostøedním okolí bylo využito tøí geofyzikálních metod (hloubkový radar, elektromagnetické mìøení a geoelektrické odporové mìøení). Profilovým mìøením radarem a metodou dipólového elektromagnetického profilování (DEMP) se vzdáleností jednotlivých profilù 5 m byla prozkoumána plocha 80 × 60 m. Na západním okraji novodobého rybníèku v blízkosti obzvláštì ohrožených døevìných konstrukcí,

Q

Obr. 7 Výzkum nároží velké roubené cisterny na pøedhradí. Stav v èervnu 2010.


49


delší stavební vývoj. Interpretovány jsou jako cisterny na vodu, ale uvažovalo se rovnìž o dílnách, sýpkách nebo zahloubených domech. K dispozici jsou dvì dendrochronologická data, která zdejší døevìné konstrukce øadí do mladší doby laténské (Söder 2004, 28, 98, Abb. 17). Pozoruhodná je zmínka o èervenì zbarvené nevypálené mazanici s otisky, která snad podobnì jako na Vladaøi sloužila k výmazu stìn nádrže. Na oppidu Dünsberg u Giesenu se v letech 1907 a 2003 zkoumala obdélná nádrž (13 × 5 m) napájená pramenem, která byla mezi roky 100–96 pø. Kr. dodateènì zaèlenìna do vnìjšího fortifikaèního systému oppida. Stratigrafická pozorování a dendrochronologické datování døevìných konstrukcí nádrže prozrazují opìt více stavebních fází, doloženy jsou i opravy výdøevy. Nejmladší velká cisterna pøekryla starší menší nádrž i jednotlivé šachty studen. Nejèasnìjší využívání místa s pramenitou vodou spadá na pøelom 4./3. stol. pø. Kr., jak prozrazuje dendrochronologické datování nejstarších èástí døevìných konstrukcí (po roce 313 pø. Kr.). Revizní výzkum tak umožnil detailní poznání stavebního vývoje a také napø. prokázal, že v roce 134 pø. Kr. byla starší fáze nádrže kombinována s nadzemní døevìnou stavbou interpretovanou jako zøídelní pavilon (Rittershofer 2004, 29–34, Abb. 14–16). Mladší dobì laténské náleží také obdélná nádrž (7 × 4,8 m) s dochovanými prkny na pøístupových schodech odkrytá na opevnìném výšinném sídlišti Altburg u Budenbachu ve støedním Porýní. Dendrochronologické datum z døevìné konstrukce dna udává rok 122 pø. Kr. (Schindler 1974, 69, Taf. 11,2). Novì objevené døevìné komory na pøedhradí Vladaøe a cisterna na akropoli se øadí k nejstarším dokladùm umìlých vodních nádrží v opevnìných sídlech.

Literatura Hansen, L. – Pare, C. 2008: Der Glauberg in seinem mikro – und makroregionalen Kontext. In: D. Krausse & C. Steffen (eds.), Frühe Zentralisierungs – und Urbanisierungsprozesse. Zur Genese und Entwicklung frühkeltischer Fürstensitze und ihres territorialen Umlandes. Kolloquium des DFG – Schwerpunktprogramms 1171 in Blaubeuren, 9. – 11. Oktober 2006. Forschungen und Berichte zur Vor – und Frühgeschichte in Baden – Württemberg 101, 57–96. Stuttgart.

50


TÉMA I

Chytráèek, M. 2007: Die Entwicklung der keltischen Gesellschaft und Fragen zur Kontinuität bzw. Diskontinuität in der Hallstatt – und Latènezeitlichen Besiedlung Westböhmens. In: Siedlungsdynamik und Gesellschaft. Beiträge des internationalen Kolloquiums zur keltischen Besiedlungsgeschichte im bayerischen Donauraum, Österreich und der Tschechischen Republik, Straubing, 283–312. Chytráèek, M. – Metlièka, M. 2004: Die Höhensiedlungen der Hallstatt – und Latènezeit in Westböhmen. Památky archeologické, Supplementum 16, Praha: ARÚP. Chytráèek, M. – Šmejda, L. 2005: Opevnìný areál na Vladaøi a jeho zázemí. K poznání sídelních struktur doby bronzové a železné na horním toku Støely v západních Èechách. Archeologické rozhledy 57, 3–56. Chytráèek, M. – Šmejda, L. 2006: Zur Bedeutung des Vladaø in der Siedlungsstruktur der Hallstatt – und La – Tène – Zeit Westböhmens. Archeologická pracovní skupina východní Bavorsko/ západní a jižní Èechy – Archäologische Arbeitsgemeinschaft Ostbayern/West – und Südböhmen 15, Rahden/Westf., 50–67. Pokorný, P. et al. 2006: Pokorný, P. – Boenke, N. – Chytráèek, M. – Nováková, K. – Sádlo, J. – Veselý, J. – Kuneš, P. – Jankovská, V. 2006: Insight into the environment of a pre – Roman Iron Age hillfort at Vladaø, Czech Republic, using a multi – proxy approach. Vegetation history and Archaeobotany 15/4, 419–433. Rittershofer, K. 2004: Ausgrabungen 1999 bis 2003 am keltischen Oppidum auf dem Dünsberg bei Giesen. Vortrag zur Jahressitzung 2004 der Römisch – Germanischen Kommission. In: Bericht der Römisch – Germanischen Kommission 85, 7–36, Mainz am Rhein. Schindler, R. 1974: Die Altburg bei Budenbach, Kr. Birkenfeld. Germania 52, 55–76. Söder, U. 2004: Die eisenzeitliche Besiedlung der Altenburg bei Niedenstein, Schwalm – Eder – Kreis. Marburger Studien zur Vor – und Frühgeschichte 21. Rahden/Westf. Šaldová, V. 1981: Pozdní doba bronzová v západních Èechách. Výšinná opevnìná sídlištì. Okrouhlé Hradištì – Westböhmen in der späten Bronzezeit. Befestigte Höhensiedlungen. Okrouhlé Hradištì. Praha.

Summary Comprehensive research on the prehistoric fortified settlement on the Vladaø plateau Excavations of the largely undisturbed settlement with extensive fortifications, reservoirs in the acropolis and foregrounds, stratified layers and long – term settlement continuity are being conducted at locations with minor disruptions using the broadest spectrum of approaches and methods. Five construction phases of the fortifications were distinguished in excavations of the walls surrounding the acropolis. Radiocarbon dating placed the oldest phase at the turn of the Early and Middle Bronze Age, the penultimate phase at the end of the Early La Tène period. A trench in the NE section of the acropolis revealed traces of settlement from the Later Bronze Age, the Late Hallstatt period, the Early La

Tène period and the Early Middle Ages. Small trenches, collections and metal detector searches mainly in the area of the acropolis also produced finds of pottery and metal artefacts from the Later and Late La Tène period. A peaty oval pond was the main subject of study on the top plateau of the fortified settlement. Excavations showed that the pond was a man – made rainwater reservoir built around the year 400 BC. Natural science methods were used to describe, often in great detail, the history of the settlement at the site. Pollen analysis, the analysis of plant macro – remnants, algae and cladocera and chemical analyses were the most heavily utilised methods. The fortified settlement‘s agglomeration enjoyed its heyday between the 5th and 4th centuries BC. Shortly before the year 200 BC, a dramatic event accompanied by a devastating fire occurred at the settlement. The population thinned significantly afterwards and just before the turn of the millennium, the fortified settlement and the entire surrounding landscape were abandoned. The use of the upland location was renewed at the beginning of the Early Middle Ages, sometime between the 7th and 8th centuries. In 2007, workers from the Museum in Karlovy Vary dug an exploratory trench at the site of a former spring on the grounds of the heavily fortified settlement foregrounds and discovered unusual structures from finely worked oak beams. An international excavation project currently being conducted in the foregrounds of the settlement is aimed at securing and preserving these structures. Parts of similar structures have been discovered in several locations and on the banks of the pond dug in 1980 that damaged a substantial part of the site. The results of radiocarbon dating on the oak beams placed them in a relatively broad interval between the 8th and 4th centuries BC. A more precise dating of the wooden structures was made possible by dendrochronological dating. Two groups of wooden structures were identified. One group made use of relatively young and fast – growing trees cut down shortly after 480 BC; the chambers directly disrupted by the digging of the pond were made from old and slow – growing oaks cut down shortly after 463 BC. An analysis of plant macro – remnants and pollen grains showed that the wooden structures were connected to the collection of water from the spring. The structures represent the remains of the peripheral walls of at least two large reservoirs. Excavations in recent years indicate that the sources of drinking water were located directly in the space of the fortified upland grounds and that they were incorporated into the fortification system at the end of the Hallstatt period and in the Early La Tène period. Researchers also discovered a tendency to enlarge the fortified areas to enclose up to dozens of hectares. This determined phenomenon is most recently interpreted as a reaction to historical events that resulted in an increased need to protect people and animals at a time of growing threats. This also included the necessity of guarding water supplies. The newly discovered reservoir with timber walls made of oak beams in the foregrounds of Vladaø and the reservoir in the acropolis are among the oldest evidence of man – made reservoirs in fortified settlements.

Komplexní výzkum pravìkého hradištì na stolové hoøe Vladaø

Recommend Documents