Komparace spořících produktů ve vztahu k různým sociálním a věkovým skupinám v ČR

Mendelova univerzita v Brně Provozní ekonomická fakulta

Komparace spořících produktů ve vztahu k různým sociálním a věkovým skupinám v ČR Diplomová práce

Vedoucí práce: Ing. Michaela Jurová, Ph.D.

Bc. Aleš Brabenec

Brno 2013 1

2

Poděkování Rád bych na tomto místě poděkoval vedoucí své práce, Ing. Michaele Jurové, Ph.D. za její trpělivost, ochotu a především za inspirativní rady, komentáře a doporučení, kterými mi pomáhala v průběhu celé práce.

3

Prohlášení Prohlašuji, že tuto diplomovou práci na téma“Komparace spořících produktů ve vztahu k různým sociálním a věkovým skupinám v ČR.“ jsem vypracoval samostatně s použitím literatury, kterou uvádím v seznamu.

V Brně dne 10.5. 2013

...................................

4

Abstract Brabenec , A. Comparison of saving products related to various social and age groups in Czech republic This text is oriented to the choice of saving products and their comparison related to particular clients in Czech republic. The main research instrument for the comparison is qualitative study. The final outcomes of the paper are detailed financial plans for concrete groups defined on social-demographic parameters including earnings categories.

Abstrakt Brabenec, A. Komparace spořících produktů ve vztahu k různým sociálním a věkovým skupinám v ČR Práce se zabývá výběrem spořících produktů a jejich komparací ve vztahu ke konkrétním klientům v České republice. Hlavním nástrojem pro tuto komparaci je kvalitativní výzkum. Výstupem práce jsou detailně zpracované finanční plány odkladu finančních prostředků pro vybrané skupiny definované na základě sociálnědemografických ukazatelů včetně rozdělení podle příjmových skupin

5

Obsah 1.

Úvod

7

2.

Cíl práce a metodika

9

2.1. Přehled použitých metod

10

Literární rešerše

12

3.1.

Vývoj spoření v letech 1990 – 1995

12

3.2.

Vývoj spoření v letech 1995 – 2000

13

3.3.

Vývoj spoření od roku 2000 do současnosti

14

3.4.

Poskytovatelé spoření - banky a nebankovní instituce

15

3.5.

Bankovní systém

17

3.6.

Druhy Bank

18

3.7.

Česká Národní Banka

19

3.8.

Nebankovní spořitelní instituce

21

3.9.

Družstevní záložny (kampeličky)

22

3.

3.10. Druhy a charakteristika depozitních produktů

23

3.11.

Jednotlivé druhy depozitních produktů

26

3.11.1. Úsporné vklady - spořící účty

26

3.11.2. Vkladní knížky

29

3.11.3. Termínované vklady

32

3.11.4. Vklady na viděnou

34

3.11.5. Stavební spoření

35

3.11.6. Bankovní dluhové cenné papíry

37

3.11.7. Životní pojištění

39

3.11.8. Penzijní připojištění

44

3.11.9. Zhodnocení penzijních fondů v 3.12.

dlouhodobějším horizontu

46

Penzijní reforma

49

4. Výzkumná část

50

4.1.

Metoda sběru dat

50

4.2.

Výzkumný soubor a výběr vzorku

51

4.3.

Výsledky analýzy

61 6

4.3.1. Skupina č. 1

62


66


71


75

5. Diskuze výsledků

80

6. Závěr

85

7. Seznam literatury

87

7

1. Úvod Vedle životního cyklu, kterým procházíme všichni, a událostí, které jsou s ním obvykle spojeny a lze je proto očekávat a způsob jejich financování plánovat, ovlivňují naše osobní a rodinné finance i různé náhody, které mnohdy negativně ovlivňují výši našich příjmů a schopnost splácet existující finanční závazky: můžeme závažně onemocnět, přijít o zaměstnání, rozvést se s partnerem nebo ztratit někoho blízkého, jehož finanční podpora byla pro zajištění našich potřeb velmi důležitá. Nelze zabránit, aby takové události ovlivnily náš život, ale měli bychom se snažit, aby pokud nastanou, byl jejich dopad na naši finanční situaci co nejmenší. Pro finanční zvládnutí takových mimořádných situací není v našich podmínkách neobvyklé řešení využít úvěr, půjčit si. Někdy nic jiného ani nezbývá, a to zejména v situacích, kdy nám dosavadní příjmy neumožnily vytvořit si dostatečnou finanční rezervu. Úvěr je však vhodný v případě, že máme přiměřenou jistotu o schopnosti ho splácet. Tato schopnost ale může být právě za mimořádné situace značně problematická. Proto pro takové události resp. pro ochranu před situacemi, které by mohly vést ke kritickému výpadku příjmů a prostředků existence, je vhodnější vytvářet s předstihem finanční rezervy, resp. se pojistit. Tím podstatně omezujeme riziko, že se ocitneme v závažné osobní finanční krizi. Finanční rezervy je možné tvořit různým způsobem: mohou mít formu spoření na termínovaných účtech, životního pojištění a důchodového připojištění. Pokud již disponujeme větším finančním majetkem, který může sloužit jako finanční rezerva a můžeme si již dovolit podstoupit větší míru investičního rizika, můžeme svůj finanční majetek rozmnožovat, zpravidla i rychleji, a to dlouhodobým investováním. Mnoho českých domácností má malé nebo dokonce žádné finanční rezervy. Při ztrátě příjmu pak rodiny bez rezerv pocítí prudký propad životní úrovně, nejsou schopny platit hypotéku nebo nájem a peníze shánějí, kde se dá. Často pak peníze čerpají z nevýhodných spotřebitelských úvěrů, až přijde okamžik, 8

kdy nejsou schopny dluhy splácet. Obvykle mají tyto příběhy podobný konec – exekuci. I přes tuto hrozbu se ukazuje, že mnoho Čechů považuje za zbytečné vést si rodinný rozpočet. Na vině je nízká finanční gramotnost obyvatelstva. Pokud nemáme spočítaný rodinný rozpočet, stěží pak můžeme mít správně nastavené finanční rezervy. Abychom měli finanční rezervy správně nastavené, je důležité mít spočítaný finanční plán. Finanční plán mapuje naše veškeré příjmy a výdaje a můžeme z něj vyčíst, jaká rizika bychom měli mít pojištěná a jak a kolik bychom měli spořit. Finanční rezervy se dělí na tři druhy: krátkodobé, střednědobé a dlouhodobé. Krátkodobá rezerva slouží k náhlým, avšak celkem běžným výdajům. Používá se na příklad k zakoupení nové pračky nebo lednice, když se nám staré spotřebiče rozbijí. Krátkodobá rezerva by měla činit naše tři měsíční výdaje. Střednědobá rezerva se nám bude hodit, pokud přijdeme o zaměstnání nebo nastane výpadek v příjmech z podnikání. Jsou to situace málo obvyklé, avšak je vhodné na ně být připraven. Střednědobá rezerva by měla být ve výši devíti měsíčních výdajů. Dlouhodobá rezerva by měla sloužit k doplnění příjmu v důchodu. Výše této rezervy je u každého jiná a odvíjí se zejména od toho, od kdy jí budeme chtít čerpat, od příjmů a výdajů a také od toho, jaký příjem a od kdy plánujeme v důchodu čerpat. Jak popíši v následující práci, problematika odkladu finančních rezerv však má mnohem více aspektů než jen finanční gramotnost či schopnost vytvoření finančního plánu. Záplava finančních spořících produktů je v současné době široká, ale je otázka, jak se tato nabídka kryje s motivacemi, očekáváními, obavami a dalšími faktory, které mnohdy patří spíše do psychologických než striktně ekonomických faktorů.

9

2. Cíl práce a metodika České domácnosti již od roku 1990 vytrvale spořily a spoří. Od ukládání finančních prostředků se nenechaly odradit ani zápornými reálnými úrokovými mírami. Vklady obyvatel za toto období tak nezaznamenaly absolutní pokles, měnila se jen jejich struktura (netermínované vs. termínované) a podíl na celkových vkladech, který kolísal mezi 50 a 60 %. V první polovině 90. let v retailovém bankovnictví dominovaly velké banky s rozsáhlou sítí poboček, které byly schopny poskytovat i ztrátové služby. Obecně platí, že služby lidem byly a jsou nákladnější než služby podnikům, či jiným subjektům, a to zejména tím, že je pro ně charakteristický velký objem malých, tudíž relativně dražších transakcí. S nástupem přímého bankovnictví ke konci 90. let byl monopol velkých bank narušen a menší banky, které se doposud zaměřovaly takřka výhradně na služby pro movitější klienty, začaly nabízet produkty i pro širokou veřejnost. I přesto, že velké banky dosud ovládají většinu trhu depozit obyvatel (asi dvě třetiny), jejich pozice se však vlivem silné konkurence značně oslabila. V části literárních rešerší mé práce se proto budu věnovat podrobnému vývoji spořících produktů a jejich komparaci. Na tuto teoretickou části navážu aplikační částí, ve které bych chtěl odpovědět na tyto výzkumné otázky: 1. Jaká očekávání mají klienti ohledně sociálních jistot od státu? 2. Jakým způsobem je většina klientů motivována k odkladu finančních prostředků? 3. Jaké jsou nejčastější zdroje znalostí o možnostech odkladu finančních prostředků? Na základě odpovědí na tyto otázky a na základě stanovení cílů ze strany klientů vypracuji pro jednotlivé sociální skupiny finanční plán, který bude odpovědí na hlavní výzkumnou otázku mého výzkumu:

10

Jaké jsou nejefektivnější možnosti odkladu finančních prostředků pro vybrané sociální a věkové skupiny obyvatel? Výstupem této části bude tedy podrobný finanční plán odkladu rezerv pro jednotlivé sociální skupiny, který bude zohledňovat také kvalitativně získaná data.

2.1. Přehled použitých metod Pro aplikační část své práce jsem zvolil kvalitativní design studie. Přestože se jedná o typ výzkumu využívaný především v sociálních vědách (sociologie či psychologie), v posledních letech se tento přístup čím dál více objevuje také v oblasti ekonomie. Zatímco kvantitativní výzkum se zabývá stabilizovanými jevy a jejich vzájemnými odhadnutelnými poměry, kvalitativní výzkum zachycuje jevy v jejich dynamice a zejména podmínění této dynamiky. Kvalitativní výzkum se proto zaměřuje na pochopení smyslu jednajících subjektů. Kvalitativní výzkum více odhaluje reálné souvislosti mezi jevy jako faktické závislosti, a to pokud možno v jejich úplnosti. Cílem kvalitativního výzkumu není změření jednotlivých parametrů stanovených ukazatelů, ale vytváření adekvátního popisu nebo logické konstrukce daného jevu. Technicky se kvalitativní výzkum zaměřuje na ty zdroje, které poskytují informace o složitých jevech jako celcích a o vzájemných podmíněních jejich částí. Nástroje kvalitativního výzkumu mají poskytnout především informace, podle kterých si lze učinit přesnou představu o složité podobě jevů, nikoliv dát matematicko-staticky zpracovatelné množství informací. Kvalitativní výzkum také zachycuje vlastní dynamiku sociálních i ekonomických jevů a její příčiny. Novost, proměnlivost, individuální specifičnost jevů v kvalitativním výzkumu způsobují, že standardizace zkoumání není možná, a tudíž ani žádoucí. Domnívám se, že právě pro výzkumný problém, na který se ve své práci snažím odpovědět, je vhodným nástrojem právě kvalitativní výzkum. Výběr spořících produktů pro vybrané sociální skupiny totiž nelze zjednodušit na kvantifikující údaje, kterými změříme výhodnost či nevýhodnost. A to právě 11

z toho důvodu, že do rozhodování a výběru vstupují nejen matematické údaje, ale především jevy, které mají úzkou návaznost na jevy sociální. Do výběru tak vstupují jevy, jakými jsou motivace, cíle, očekávání zajištění ze strany státu (nebo také dětí), finanční gramotnost, důvěryhodnost zdrojů apod. Jak poukazuje např. Přib (2004) pokus statisticky změřit tyto jevy a jejich vliv na rozhodování a výběr spořících produktů ne vždy dopadají úspěšně. Přestože například existují statistické metody, jakými lze měřit motivaci k odkladu finančních rezerv, jsou tyto metody často nepřesným zkreslením jevu, který nelze vyjádřit přesnými čísly (přestože je právě motivace či očekávání důležitým faktorem rozhodujícím při výběru). Kvalitativní výzkum naopak umožňuje pochopit tento rozhodovací proces v širších a hlubších souvislostech. A teprve důkladné a propracované rozkrytí těchto jevů nám umožní analyticky stanovit vhodné produkty pro cílové skupiny.

12

3. Literární rešerše 3.1. Vývoj spoření v letech 1990 – 1995 V první polovině 90. let začaly banky obsazovat trh a nabízet základní depozitní produkty. Poptávka po bankovních službách výrazně převyšovala nabídku. Na základě toho se také utvářelo vnitřní uspořádání bankovních ústavů, tedy produktové uspořádání, což znamená organizační členění dle typu poskytovaných služeb na depozitní a úvěrová oddělení. Hlavní strategií bank bylo získat co nejvíce klientů, avšak o konkrétní potřeby klientů a jestli jim dané služby vyhovují, se banky následně už moc nestaraly. Na straně druhé, klienti při výběru z možností uložení svých peněžních prostředků obvykle jednoznačně dávali přednost nominální výši roční úrokové sazby. Situace se změnila až po krachu některých menších bank, kdy klienti ve svém rozhodování začali více zohledňovat jistotu před výší úrokového výnosu. Mezi nové investiční produkty v té době patřily: •

běžné (žirové) účty – včetně kontokorentu

•

termínované a devizové účty

•

stavební spoření

•

vkladní knížky

•

depozitní certifikáty

•

dlouhodobé termínované vklady Ve

struktuře

vkladů

převládaly

termínované

vklady,

objem

netermínovaných vkladů relativně klesal ve prospěch střednědobých a krátkodobých termínovaných vkladů. Část dlouhodobých termínovaných vkladů nahradily depozitní certifikáty, o něž byl díky vyššímu úročení a snadnější manipulaci značný zájem. Již v prvních letech své existence se velké oblibě těšilo i stavební spoření. Do roku 1995 se však nejvíce spořilo na vkladní knížky, po roce 1995 jejich oblíbenost začala klesat. Nejvyšší míra úspor 13

obyvatelstva byla dosažena v roce 1995, což bylo způsobeno mimo jiné také růstem příjmů a vyšší inflací.1

3.2. Vývoj spoření v letech 1995 – 2000 Druhá polovina 90. let byla ve znamení mnoha změn. Došlo ke zvýšení konkurence v naší bankovní soustavě, a to zejména v důsledku vstupu zahraničního kapitálu do českých bank a zavedení nových technologií. V roce 1996 vstoupily na trh bankovních služeb družstevní záložny. Vzhledem k rostoucí konkurenci banky musely změnit svůj přístup ke klientům a věnovat jim větší pozornost. Byly zavedeny služby osobních bankéřů, produkty se začaly čím dál více přizpůsobovat potřebám zákazníků. Změnilo se také uspořádání bank, z produktového na klientské, kde se kladl na komplexní servis dané skupině klientů. Jako nový trend v prodeji produktů se začaly prosazovat tzv. balíčky. Mezi další nové služby patřily také studentská konta, eurokonta a tzv. inteligentní účty, které zahrnovaly běžný i spořící účet. Ve druhé polovině 90. let růst bankovních depozit celkově zpomalil a pokračoval pokles netermínovaných a dlouhodobých termínovaných vkladů. Naproti

tomu

vzrostla

poptávka

po

střednědobých

a

krátkodobých

termínovaných vkladech, jejichž úročení tehdy dosahovalo dokonce reálných hodnot. V roce 1999 došlo poprvé k razantnímu snížení úrokových sazeb. To se přeneslo do snížení úročení vkladových účtů a uložení volných peněz v bankách ztrácelo na přitažlivosti. Klienti tak vyhledávali jen nejvýnosnější formy vkladů (jako stavební spoření) a začali se zajímat o alternativní finanční produkty (např. penzijní připojištění, investice do podílových fondů). Toho využily menší banky, které se na retailovém trhu začínaly prosazovat, a nabídly tyto druhy produktů v rámci svých balíčků. V souvislosti s růstem ekonomické úrovně a počtu bezhotovostních plateb došlo také k zvýšení objemu nejlikvidnějších peněz (hotovosti a na běžných účtech). Zvětšující se spotřebitelská poptávka proto omezovala vyšší tvorbu úspor.

1

Velek, J.: Základní informace o českém bankovnictví. 2000. str. 6-9 14

3.3. Vývoj spoření od roku 2000 do současnosti V předchozích letech byla dokončena privatizace bank a jejich služby se standardizovaly (viz např. zrušení anonymních vkladů k 31.12.2002, ale i obecné ustálení spektra nabízených produktů). Můžeme konstatovat, že kvalita poskytovaných služeb se výrazně zlepšila a nyní se přibližuje vyspělým bankovním systémům. Banky se úspěšně učí provozovat aktivní bankovnictví, tj. nabízet klientům služby, o které sice ještě neprojevili zájem, ale které by pro ně mohly být užitečné (cross-selling). Velký význam je přisuzován spokojenosti klientů a každá banka proto ve své strategií pamatuje na řízení vztahů se zákazníky (tzv. Customer relationship management, CRM). Banky se snaží udržet si své klienty, neboť získání jednoho nového je vyjde až pětinásobně dráž než udržení jednoho současného. Klienti jsou však méně loajální než v minulosti (přímé bankovnictví odbourává osobní kontakt a umožňuje rychlou změnu peněžního ústavu), lépe informovaní a mají větší nároky na komfort služeb. Boj o zákazníka se tak přesouvá do roviny boje o jednotlivce. Tím důležitější potom pro banku je umět rozlišit bonitního a řadového klienta (jeho potenciální hodnotu), a zaujmout jej "neodolatelnou" nabídkou. K tomu banka potřebuje mít vypracovaný podrobný systém segmentace zákazníků do úzkých skupin. Klíčovou strategií křížového prodeje je rozdělit zákaznickou základnu na úzké segmenty a upravit poskytované služby a prodej tak, aby odrážely potenciální hodnotu každého zákazníka. Vzhledem k tomu, že horních 20 % zákaznické základny obvykle tvoří až 150 % zisku, zatímco spodních 20 % jej až o 50 % snižuje, je individuální přístup nezbytný.2 Tzv. VIP klientela, je totiž velice citlivá na jakékoliv změny a platí tedy pravidlo, že nejlepší klienty lze nejsnáze ztratit. Banky proto těmto klientům sestavují individuálně produkty "na míru" a všemožně je zvýhodňují i cenově. U některých bank se privilegia personalizovaného "balíčku na přání" mohou dočkat už dnes také obyčejní klienti. V období od roku 2000 ČNB opět snižovala klíčové úrokové sazby a úročení termínovaných vkladů se ocitalo v záporných hodnotách. Při 2

Globální výhled bankovnictví na rok 2004", in: Bankovnictví č. 4/2004, s. 14. 15

minimálních sazbách tak ztrácela váhu doba uložení peněz a záleželo spíše na jejich objemu (velikosti ukládané částky). Roční úroky z termínovaných vkladů se dnes pohybují od 0,5 do 1,2 %. Přesto vklady domácností v bankách rostou (v roce 2003 činily téměř 900 mld. Kč, tj. 56,2 % celkových vkladů v bankovním sektoru). Vlivem široké nabídky depozitních produktů a zvětšujícímu se sklonu ke spotřebě však dochází k snižování míry úspor. Roste objem peněz na běžných účtech, zájem o inteligentní účty (kde jsou prostředky automaticky převáděny z běžného na spořící účet a opačně) a alternativní formy spoření (pojištění, investice atd.). Trvale se velké oblibě těší stavební spoření (využívá jej 1/3 Čechů). Popularita vkladních knížek zato klesá, stále ale v.k. vlastní asi ¼ obyvatel (vnímána jako rezerva na "horší časy"). Češi jsou ve spoření ještě hodně konzervativní, bankovní vklady obyvatelstva nyní představují kolem 70 % jejich finančních aktiv – naproti tomu v zemích západní Evropy je tento podíl pouze 25 %.

3.4. Poskytovatelé spoření - banky a nebankovní instituce Obchodní banky Činnost obchodních bank je upravena zákonem o bankách.3 Obchodní banky jsou právnické osoby sídlící v ČR založené jako akciové společnosti nebo jako státní peněžní ústavy, které přijímají vklady od veřejnosti a poskytují úvěry, a které mají povolení působit jako banka, v jehož rámci mohou vykonávat další činnosti.4 Základní finanční depozitní institucí je komerční banka, kde většina lidí, obchodníků a neziskových organizací provádí své bankovní obchody.5 Banky jsou ve své podstatě podniky, které mají ovšem ve srovnání s podniky v jiných odvětvích ekonomiky řadu specifických rysů, projevujících se v jejich postavení a celkovém významu v ekonomice.6 Jsou to ve své podstatě podnikatelské instituce, jejichž konečným cílem je dosáhnout

Zákon č. 21/1992 Sb., o bankách, ve znění pozdějších předpisů. SEKERKA, B. Banky a bankovní produkty. Praha : Profess Consulting, 1997. s. 44 5 WELCH, P. J., et al. Economics. 7th ed. St. Louis University, 2004. s. 215 6 REVENDA, Z., et al. Peněžní ekonomie a bankovnictví. Praha : Management Press, 2005. s. 117 16 3

4

zisku.7 Banky jsou finanční instituce, jejichž činnost je přijímání depozit a poskytování úvěrů.8 Z funkčního hlediska je možné banku charakterizovat jako druh finančního zprostředkovatele, který přesouvá finanční prostředky od jednoho subjektu k druhému, přičemž je nutné právní vymezení těchto činností. Banky mají ve většině zemí velmi významné postavení a spolu s centrální bankou tvoří bankovní systém. I když se banka ve své podstatě dá charakterizovat jako podnik, jehož hlavním cílem je maximalizace zisku, její postavení v rámci ekonomiky je specifické a proto se na činnost bank vztahuji i odlišná pravidla oproti obecné úpravě podnikání. K vymezení banky se přistupuje ze dvou hledisek: •

Funkční hledisko – vychází z ekonomických funkcí a činností banky. Z hlediska funkčního všechny banky provádějí finanční zprostředkování na ziskovém principu. Snaží se umísťovat získaný kapitál tam, kde přináší nejvyšší rizikově očištěné zhodnoceni finančních prostředků. Při finančním zprostředkování provádějí banky transformaci kapitálu

z různých

hledisek.9 Transformace spočívá v tom, že banky poskytují peníze, které získají od věřitelů, dlužníkům v jiných formách a také s jinými charakteristikami. Funkční hledisko dále vymezuje, kdy je podnik bankou a kdy není a vychází z ekonomických funkcí bank, mezi něž například patří pohyb finančních prostředků mezi jednotlivými ekonomickými subjekty. Podle funkčního hlediska banka bývá obvykle charakterizována jako „druh finančního zprostředkovatele, jehož hlavní činností je zprostředkování pohybu finančních prostředků mezi jednotlivými ekonomickými subjekty. Toto zprostředkování je založeno zejména na tom, že banky přijímají vklady a z nich na vlastní účet poskytují úvěry.“10

ŠENKÝŘOVÁ, B. Bankovnictví I. Praha : Vysoká škola finanční a správní, 2005. s.51 POLOUČEK, S., et al. Bankovnictví. Praha : C.H.Beck, 2005. 9 DVOŘÁK, P. Bankovnictví pro bankéře a klienty. Praha: Linde, 2005. s.31 10 Revenda, Z.: Peněžní ekonomie a bankovnictví. 2005. str. 117 17 7

8

•

Právní hledisko – založeno na exaktním vymezení banky v příslušné právní formě. Právní hledisko jednoznačně definuje banku. Banka musí splňovat čtyři základní podmínky a to, že banka je právnická osoba se sídlem na území České republiky, založená jako akciové společnosti. Banka musí přijímat vklady od veřejnosti, poskytovat úvěry a musí mít bankovní licenci, kterou uděluje Česká národní banka na základě povolení od Ministerstva financí ČR. Vkladem se přitom rozumí svěřené peněžní prostředky, které

představují závazek vůči vkladateli na jejich výplatu. Úvěr je stanoven jako dočasně poskytnuté peněžní prostředky v jakékoliv formě. Banka je v zákoně definována i pomocí podmínek pro udělení bankovní licence, kdy je kromě jiného stanoveno, že minimální výše základního kapitálu činí 500 milionů Kč a minimálně v této výši musí být tvořen peněžitými vklady.

3.5. Bankovní systém Bankovní systém země se skládá z centrální banky a všech bank působících v této zemi, z jejich vzájemných vztahů a vztahů vůči okolí. Tento systém je ovlivněn ekonomickým prostředím, v kterém existuje, tradicí, zapojením do mezinárodní spolupráce apod. Proto existují různé principy jeho uspořádání. Bankovní systémy se obvykle rozdělují na: •

Jednostupňové

a

dvoustupňové,

kdy

výchozím

hlediskem

je

institucionální oddělení makroekonomických funkcí centrální banky od mikroekonomických funkcí obchodních bank. •

Jednostupňový bankovní systém - V rámci tohoto systému centrální banka není zapotřebí, protože všechny její funkce vykonávají obchodní banky.

•

Dvoustupňový bankovní systém - Centrální banka vykonává institucionálně oddělenou makroekonomickou funkci, zatímco 18

mikroekonomickou se zabývají komerční banky. Hlavním cílem centrální banky je zejména zabezpečování měnové stability, komerční banky naopak provádějí svou činnost za účelem zisku. •

Systém univerzálního, odděleného a smíšeného bankovnictví – dále člení komerční banky podle oprávnění vykonávat jak klasické komerční bankovnictví, tak poskytovat také produkty investičního bankovnictví. •

Model univerzálního bankovnictví - Banky jsou oprávněny poskytovat jak produkty klasického bankovnictví, tedy přijímat vklady, poskytovat úvěry a provádět bezhotovostní platební styk, tak produkty investičního bankovnictví. Tento systém je typický pro země kontinentální Evropy a je používán i v České republice.

•

Model odděleného bankovnictví - Vychází ze striktního oddělení komerčního a investičního bankovnictví. Používá se zejména v USA, i když i zde pomalu dochází ke stírání hranic.

•

Smíšený model - Komerční a investiční bankovnictví je zde sice odděleno, nicméně hranice nejsou již tak striktně odděleny.

3.6. Druhy Bank I v systému univerzálních bank najdeme různé druhy bank. Odlišnosti mezi nimi jsou způsobeny buďto z legislativního rámce nebo ze záměrného zaměření některých bank pouze na určité činnosti. Kromě univerzálních se objevují tyto druhy bank: •

Spořitelny – jsou instituce zaměřené na drobnou klientelu. Od klientů zejména získávají vkladové prostředky a nabízejí služby spojené s vedení běžných účtů a s platebním stykem. Úvěry poskytují jiným bankám nebo dalším institucím činným na peněžním a kapitálovém trhu.

•

Stavební spořitelny – jsou speciálním druhem spořitelen. Přijímají účelové vklady a poskytují účelové stavební úvěry při splnění stanovených podmínek. Kvůli zajištění vyšší bezpečnosti a možnosti jednodušší státní 19

regulace

a

poskytování

státní

podpory

bývá

stavební

spoření

institucionálně samostatně vyčleněno. •

Hypoteční banky – specializují se na získávání zdrojů emisí vlastních hypotečních zástavních listů a na poskytování hypotečních úvěrů, tj. úvěrů zajištěných stanoveným způsobem zástavním právem na nemovitost a bývají podporovány státem.

3.7. Česká Národní Banka Zákon č. 6/1993 Sb., o České národní bance, který v souvislosti s rozdělením ČSFR ustanovuje centrální banku na území České republiky, řadí Českou národní banku (dále jen „ČNB“) k nejvíce nezávislým centrálním bankám na světě.11 ČNB se nachází na vyšší úrovni českého bankovního systému, zatímco na nižší úrovni jsou obchodní banky, mezi něž se počítají i pobočky zahraničních bank působících na našem území. Bankovní systém je omezen legislativním rámcem a také opatřeními ČNB5. Tyto zákony mají vliv na fungování bankovního systému, za který má u nás zodpovědnost ČNB. ČNB je centrální bankou státu se sídlem v Praze, v jejímž čele je bankovní rada. ČNB především určuje měnovou politiku, vydává bankovky a mince, řídí peněžní oběh, zúčtování bank, dohlíží na bankovní činnosti a rozvoj bankovního systému u nás a také provádí investiční či obchodní činnosti. Důležitým faktem je nezávislost ČNB při zajištění stability cenové hladiny na vládě. V měnově politických nástrojích centrální banky hrají velmi důležitou roli centrální bankou vyhlašované úrokové sazby.12 Veškeré funkce, které centrální banka plní v ekonomice daného státu, vyplývají z jejího základního cíle. Jejich obsah a rozsah se vyvíjí v čase, v některých směrech se mohou funkce centrálních bank i odlišovat v jednotlivých zemích.13 Tyto odlišnosti spočívají především v míře nezávislosti centrální banky a také v cíli konkrétní centrální banky. Za standardní funkci ČNB je možné dle zákona o ČNB považovat emisi hotovostního oběživa. 11

POLOUČEK, S., et al. Bankovnictví. Praha : C.H.Beck, 2005. str. 224 DVOŘÁK, P. Bankovnictví pro bankéře a klienty. Praha: Linde, 2005. s. 173 13 DVOŘÁK, P. Bankovnictví pro bankéře a klienty. Praha: Linde, 2005. s. 145 20 12

Centrální banka je jediná banka v daném státě, která má pravomoc emitovat hotovost. Důvodem centralizace v této oblasti je především sjednoceni hotovosti na určitém území. Moderní emise probíhá pomocí komerčních bank, jež získávají hotovost od ČNB. Hotovost je možné získat přijetím úvěru od centrální banky, prodejem určitých aktiv nebo konverzí svých bezhotovostních vkladů u centrální banky. Centrální banka vystupuje jako banka pro ostatní banky, což znamená, že si od ní mohou ostatní banky brát úvěry a na druhou stranu u ní musí ukládat svá depozita. Mezi obchody, které centrální banka provádí s obchodními bankami, patří například vedení účtů a provádění mezibankovního platebního styku nebo poskytování úvěrů při problémech s likviditou. Za další funkci ČNB je dle zákona o ČNB možné považovat také provádění měnové politiky, což je nejvýznamnější funkce centrálních bank. Centrální banka k tomu využívá měnové nástroje, kterými ovlivňuje množství peněz v oběhu, měnový kurz, či úrokové sazby. ČNB je také bankou státu. Vykonává bankovní služby pro vládní instituce, jak na municipální, tak na centrální úrovni. Vztahy státu a ČNB jsou upraveny výše zmiňovaným zákonem, na jehož základě může centrální banka vykonávat poradní funkce pro vládu, vést účty podle zákona o rozpočtových pravidlech, dát do prodeje státní dluhopisy, vést evidenci cenných papírů, nebo na žádost Ministerstva financí sjednávat obchody s investičními nástroji. Zákon však zakazuje úvěrování státu. Centrální banka bývá pověřena bankovní regulací a dohledem. Tyto činnosti spočívají ve stanovení podmínek a pravidel pro podnikání a kontrolu nad dodržováním těchto pravidel. Dále je také nutné zajistit zdravý vývoj celého bankovního systému. Ačkoli jsou na míru regulace v oblasti bankovnictví velmi odlišné názory, tak je vyšší míra regulace nezbytná. Je důležité, aby regulace nebránila působení konkurence, nedeformovala finanční trh a umožňovala vznik nových inovativních instrumentů. Mezi hlavní důvody regulace patří zlepšení možnosti provádění měnové politiky centrální bankou. Protože je bankovní regulace v každé zemi organizována odlišným způsobem, tak je i role centrální banky značně odlišná. Za nástroje bankovní regulace a dohledu je možné považovat veškerá pravidla, která jsou specifická právě pro 21

banky. Jedná se o podmínky pro založení banky, stanovení minimálního základního kapitálu, pravidla pro dodržování likvidity, stanovení povinných minimálních rezerv, omezení některých druhů aktiv, stanovení limitů pro maximální angažovanost vůči jednomu subjektu, požadavky na systém banky a některá další pravidla. Minimální výše likvidních prostředků stavebních spořitelen a Českomoravské záruční a rozvojové banky, a.s. činí 4 % ze závazků vůči všem osobám a minimální výše prostředků ostatních bank činí 9,5% ze závazků vůči osobám. Banka má za úkol všechna tato pravidla kontrolovat a má možnost uplatňovat určité sankce a opatření k nápravě. Mezi tato opatření patří zjednání nápravy obchodní bankou ve stanovené lhůtě, uložení pokuty do 50 milionů korun, nařízení mimořádného auditu, omezení některých činností nebo zákaz operací. Česká národní banka má také na starosti statistickou činnost, která spočívá ve shromažďování statistických údajům bank. ČNB zajišťuje v ČR metodiku, sběr a zpracování dat v oblasti měnové, bankovní a finanční statistiky. Měnová statistika zahrnuje především rozvahovou statistiku finančních a měnových institucí. ČNB je vrcholných subjektem, který má odpovědnost za provádění měnové politiky, a tak v dané oblasti zastupuje stát v mezinárodních finančních institucích.

3.8. Nebankovní spořitelní instituce Na finančních trzích ekonomicky rozvinutých zemí působí vedle obchodních bank i celá řada různých, tzv. nebankovních spořitelních institucí, jež svou činností obchodním bankám mnohdy velmi úspěšně konkurují. Tyto nebankovní (tzv. vzájemné) spořitelní instituce, označované někdy jako „near banks“, bývají též často zakládány se záměrem vyhnout se přísným regulačním pravidlům pro banky. Nicméně, vzhledem k tomu, že jde o finanční instituce, jež mají povoleno přijímat vklady, kterých mohou následně, stejně jako obchodní banky, využívat k poskytování úvěrů, bývají i ony licencovány a poměrně přísně regulovány. Tato regulace však zpravidla ve většině zemí nebývá tak přísná, jako u obchodních bank. V České republice existuje regulace 22

nebankovních spořitelních institucí prostřednictvím ČNB, přičemž jejich regulace je podobná regulaci obchodních bank14

3.9. Družstevní záložny (kampeličky) Podle zákona č. 87/1995 Sb., o spořitelnách a úvěrních družstvech a některých opatřeních s tím souvisejících a o doplnění zákona České národní rady 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů je kampelička družstvo, které pro podporu hospodaření svých členů provozu převážně finanční činnosti. Družstevní záložna je oprávněna vykonávat tyto činnosti: přijímat vklady od svých členů, poskytovat úvěry svým členům, poskytovat svým členům další peněžní služby jako vedení účtu a provádění plateb z pověření člena, ručení za úvěry poskytnuté jinými osobami. Dále oprávněna poskytovat svým členům následující služby: zprostředkování a obstarávání právních a poradenských služeb, obstarávání nákupu zboží, včetně hospodářských potřeb, a služeb, poskytování příspěvků na sociální, zdravotní a vzdělávací účely, organizování činností ve společném zájmu členů v oblasti sociální, zdravotní a vzdělávací. Družstevní záložna není bankou podle zákona č. 21/1992 Sb., o bankách. Obchodní jméno družstevní záložny musí obsahovat označení spořitelní a úvěrní družstvo, družstevní záložna, spořitelní družstvo nebo úvěrní družstvo. Družstevní záložna musí mít nejméně 30 členů a k založení je potřeba zapisované základní jmění ve výši 500 000 Kč. Dále je potřeba povolení od Úřadu pro dohled nad družstevními záložnami. Začátkem roku 1996 vznikly první družstevní záložny, činnost valné většiny z nich však neměla dlouhého trvání. Kampeličky přijímaly vklady, které úročily vysokými částkami (až dvacet procent). Na druhé straně poskytovaly nedostatečně kryté a hlavně velmi rizikové úvěry. Nové vklady přestaly převyšovat žádosti o vrácení předešlých. Po třech letech neměly kampeličky na splácení vkladů natož úroků a „krachová epidemie“ byla tu. Důvodem krachů ovšem nebyla naivita až hloupost střadatelů, ale především neprofesionální jednání vedení družstevních záložen. Namísto toho, aby družstevní záložny byly jen jakousi

14

REJNUŠ, O. Finanční trhy. Ostrava : KEY Publishing s. r. o., 2010. s. 102 23

doplňkovou institucí tam, kde je podnikání pro banky již neefektivní, vrhly se do velkého světa financí. Závažným důvodem krachů byla také rozsáhlá trestná činnost vedení kampeliček. Nemalou vinu na tomto špatném konci měl i stát, a to především nedostatečnou legislativou. Kampeličky tak měli „stejná práva“ jako banky, ale v podstatě žádné povinnosti, např. v podobě regulačních prvků (povinné minimální rezervy, kapitálová přiměřenost, aj.). Kapitálovým základem tohoto typu úvěrové instituce se staly prostředky shromážděné v kontribučenských fondech. Tyto fondy byly postupně rozprodávány a zpeněžovány a získané prostředky sloužily k vytváření tzv. záložen. Záložny nejprve nepřijímaly vklady a poskytovaly pouze půjčky. Tato omezení byla později postupně rušena v zájmu získání zdrojů pro rozšíření úvěrových možností.

3.10. Druhy a charakteristika depozitních produktů Spořící produkty představují získávání cizího kapitálu. Banka při nich vystupuje v roli dlužníka a odrážejí se na pasivní straně bankovní bilance. Banka takto získává úvěrové finanční zdroje. Děje se tak prostřednictvím přijímání vkladů, emisí dluhových cenných papírů a vystavením vlastních směnek bankou. Depozitní produkty se takto rozdělují z důvodu zásadní odlišnosti. Liší se totiž v právní úpravě, ve výši zdanění výnosů, v pojištění prostředků či možnosti a způsobu sekundární obchodovatelnosti. Depozita jsou

v

podstatě

nepřímým

cenným

papírem,

vydávaným

bankou

(zprostředkovatelem).15 Regulace a dohled nad bankami se vztahují většinou právě k depozitům. Jedná se o povinné minimální rezervy, pojištění depozit či regulace úrokových sazeb. Samotné vklady se člení podle různých hledisek. Výše a způsob úročení vkladů na vkladových účtech jsou vždy upraveny ve smlouvě mezi klientem a bankou. Mezi základní způsoby úročení se řadí úročení fixní, které je charakterizováno tím, že po celou dobu trvání vkladu je vklad úročen pevnou úrokovou sazbou, kterou nemůže měnit banka ani klient. Vklad s touto sazbou 15

POLOUČEK, S., et al. Bankovnictví. Praha : C.H.Beck, 2005. str. 120 24

si klient volí v případě, že obavy, že se sazba nebude vyvíjet pozitivně. Dalším typem úročení je úročení pohyblivé, kdy je úroková sazba vázána na jinou sazbu, podle které se mění. Je to tedy úroková sazba, která není stanovena pevně pro celé období, nýbrž se mění v závislosti na vývoji trhu. Pohyblivá úroková sazba se dělí na floating rate1316, jenž se mění průběžně k daným datům, dále na sazbu, která je vázána na vybranou tržní úrokovou sazbu s předem pevně danými termíny přizpůsobování a potom také existuje dohodnutá pevná sazba s právem její úpravy, pokud dojde k výraznějším pohybům v tržních úrokových sazbách. Dalším způsobem je úročení progresivní, které má stanovené úrokové sazby předem, ale úroková sazba z vkladu se pro jednotlivá období zvyšuje podle předem sjednaného schématu, což znamená, že čím je delší doba vkladu, tím vyšší úrokovou sazbu banky poskytují. Naopak degresivní úročení je založeno na takovém principu, kdy se úroková sazba postupně snižuje. Pro úrokové sazby z termínovaných vkladů je typické pásmové úročení, kdy je vklad rozdělen do určitých pásem a každá část vkladu je úročena jinou úrokovou sazbou. Výše připsaného úroku je dána hodnotou zůstatku na účtu. Tímto způsobem se snaží banky přilákat větší vklady, které mají relativně menší obslužné náklady. Pásmové úročení využívá dnes většina bank. Dalším charakteristickým rysem úrokové sazby u termínovaných vkladů je zvyšující se úroková sazba s délkou splatnosti. Úroky z vkladů na vkladových účtech musí být zdaněny. Pro fyzické osoby platí daň srážková, která má hodnotu 15 %. Daň se odvádí přímo bance při výplatě úroků, a proto již tyto příjmy nevcházejí do daňového přiznání. Právnickým osobám se rovněž strhává daň ve výši 15 %, avšak zaplacená daň podléhá ročnímu započtení na celkovou daňovou povinnost a to znamená, že se promítá do daňového přiznání jako zaplacená záloha na daň. Na růstu vkladů se podílí především vklady osob na penzijní či životní pojištění. Dále také vzrostly vklady z důvodu velkého zájmu o stavební spoření a to proto, že stát od roku 1993 a i nadále poskytuje podporu na stavební spoření. Pro klienty je také důležité, že jsou vklady dnes již pojištěny ze 100 %. Míra úspor v České republice byla v 1. polovině 90. let mimořádně vysoká, a to i v porovnání s jinými zeměmi Evropy. Od té doby stále klesá, což je 16

Pohyblivý měnový kurz 25

doprovázeno nárůstem zadlužení obyvatel. Češi si dnes odkládají asi pouze třetinu příjmů oproti roku 1995, v porovnání s rokem 1997 je to asi polovina. V absolutních číslech vše vypadá jinak, protože příjmy v mezidobí výrazně vzrostly (i v reálném vyjádření). Pokud však tento růst porovnáme s růstem zadlužení domácností, jeví se trend od úspor k vyšší spotřebě zřejmým. Tyto tendence jsou nejspíše jednou z příčin, proč bankovní vklady, důležitá součást úspor, zaznamenaly ústup. Míra úspor samozřejmě dlouhodobě klesá také v ostatních zemích Evropy, avšak v České republice patří tento pokles k nejvyšším. Přestože se dříve průměrná míra úspor ve starých zemích EU pohybovala nad 10 % a v ČR nad 15 %, dnes se u nás pohybuje nad 6 % a v bývalé patnáctce mírně pod 10 %. Jedním z důvodů poklesu se jeví nízké úroky, které nepokryjí ani inflaci (a ztrátu zvyšuje ještě daň z úroků). Např. koncem roku 2007 nominální sazby z nových vkladů činily 1,22 % p.a., zatímco inflace se pohybovala kolem 4 %. V důsledku vývoje úrokových sazeb bylo znevýhodněno především ukládání peněz na delší dobu na běžných termínovaných vkladech, což klienti řešili buď ponecháním svých úspor na netermínovaných vkladech (hlavně běžných účtech) nebo využitím produktů, které byli mimotržně zvýhodněny – typickým příkladem je stavební spoření, které se díky státní podpoře těšilo veliké oblibě. Tento argument ale neobstojí u produktů, které jsou proti inflačnímu znehodnocení více imunní. Zde má svůj vliv chování českých domácností, které věří, že v dohledné době nepřijdou horší časy, a proto nevytváří rezervy do budoucnosti, nýbrž více spotřebovávají. Odpovídá tomu i zadlužování domácností, které v České republice za posledních deset let vzrostlo asi o osminásobek a tím se přiblížilo zadluženosti v zemích bývalé evropské patnáctky. Češi si neberou pouze úvěry, o kterých se rozhoduje jen jednou nebo párkrát za život jako jsou hypotéky, ale tímto způsobem nakupují i takové předměty, na které se dříve šetřilo. Nejoblíbenějším produktem pro ukládání volných zdrojů přetrvával v roce 2007 běžný účet, který tímto způsobem využili tři čtvrtiny občanů. Pouze část z nich se rozhodla i pro další vkladové produkty bank, kde významné místu stále zaujímá tradiční vkladní knížka. Polovina občanů ukládá volné zdroje také doma v podobě hotovosti, přičemž není jasné,

26

zda jde o ukládání pravidelné nebo se jedná pouze o rezervu na nákupy, pokud není poblíž bankomat nebo nelze platit kartou. Mezi dalšími populárními způsoby ukládání peněz se nalézá stavební spoření, penzijní připojištění a životní pojištění. Rozvinulo se také vkládání peněžních prostředků do podílových fondů, i když povědomost mezi obyvatelstvem o této možnosti je nízká.17

3.11. Jednotlivé druhy depozitních produktů 3.11.1. Úsporné vklady - spořící účty Úsporné vklady jsou prostředky ukládané na úsporné vkladové účty – spořicí účty. Podmínky týkající se existence vkladových účtů, v rámci jak vkladů úsporných, tak termínovaných, upravuje obchodní zákoník v části o Smlouvě o vkladovém účtu. Vkladové účty je možné definovat jako „v základní formě účty, kde na základě smlouvy banky a klienta jsou prostředky na účty ukládány v určitých částkách, intervalech a podmínkách, které provází vyšší úročení.“18 Výhodou oproti termínovaným vkladům je vyšší likvidita finančních prostředků. Na rozdíl od běžných vkladů nejsou zřizovány pro provádění platebního styku, i když velikost prostředků na účtu není neměnná. Obvykle je zřízení spořicího účtu podmíněno existencí účtu běžného, ale konkrétní podmínky záleží na dané obchodní bance a příslušném produktu. Úsporné vklady nabízejí vyšší úrokové sazby, než jsou poskytovány u běžných vkladů. Ve vztahu k úrokovým sazbám termínovaných vkladů vykazují spíše nižší úroveň. To je způsobeno zřejmě tím, že úsporné vklady jsou z hlediska banky náročnější na správu a přitom jí nedávají takovou volnost v manipulaci se vkladem na předem stanovenou dobu. Výhodou ve srovnání s termínovanými vklady je pro banku fakt, že může průběžně měnit výši

17 18

Bankovnictví: ČR: vklady převažují, ale méně, 2007 ŠEVČÍK, A. Bankovnictví I. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2005. s. 53 27

úrokových sazeb. Úsporné vklady jsou na změnu úrokových sazeb méně citlivé.19 Co se týče vývoje úrokové sazby pro spořící účty, tak v posledních letech klesají. V současné době jsou hodně nízko a některé banky je stále snižují. Důvodem je, že banky nepotřebují získávat nové spořitele. Peníze na mezibankovním trhu mohou totiž banky získat za historicky nejnižší cenu, a tak nepotřebují peníze od střadatelů.

REVENDA, Z. a kol. Peněžní ekonomie a bankovnictví. 4. vyd. Praha: Management Press, 2005. s. 152 28

19

Tabulka 1: Aktuální úrokové sazby spořících účtů (stav k 30.11.2012) SPOLEČNOST

SPOŘICÍ ÚČET

Air Bank

2,4 %

AXA Bank

2,5 %

Citibank

0,5 - 1,0 %

Česká spořitelna

1,5 %

ČSOB

1,0 % + 0,5 %

Evropsko-ruská b.

0,2 - 0,3 %

FIO

1,05 %

GE Money

1,1 %

ING Konto

1,5 %

Komerční banka

0,75 % + 0,5 %

LBBW

2,0 %

mBank

až 2 %

Oberbank

1,25 %

Peněžní dům

0,2 - 3,5 %

Poštovní spořitelna

0,1 - 1,5 %

Raiffeisenbank

0,01 - 0,8 %

UniCredit

0,2 - 2,0 %

Volksbank

1,33 %

WPB Capital

2,15 - 4,35 %

Wüstenrot

2,1 %

Zdroj: http://www.uctysporici.cz/

29

3.11.2. Vkladní knížky Vkladní knížky mají v oblasti vkladů dlouholetou tradici, ačkoli s rozvojem informačních technologií začínají ustupovat do pozadí. Stále se však najdou vkladatelé, kteří zůstávají této možnosti zhodnocení finančních prostředků věrni. Problematiku vkladních knížek upravuje občanský zákoník, konkrétně §781-785. Dle něj jsou vkladní knížky vydávány bankou jako potvrzení o přijetí vkladu, přičemž z vkladní knížky musí být patrný aktuální stav výše vkladu a jeho změny. Jsou dokumentem, na který je zaznamenávána historie změn provedených se vkladem. Pro veškerou manipulaci s vloženými peněžními prostředky musí klient vkladní knížku předložit, v opačném případě není možné se vkladem disponovat. Výjimkou jsou cestovní vkladní knížky, které umožňují přístup ke vkladu každému, kdo spolu se samotnou vkladní knížkou předloží také průkazní lístek. Vkladní knížky jsou charakteristickým depozitním produktem zejména spořitelen. V současnosti je mezi svými produkty má jen několik obchodních bank, v České republice je nabízí zejména Poštovní spořitelna, a.s. a s dlouholetou tradicí Česká spořitelna, a.s. Charakteristiku vkladních knížek výstižně shrnuje soubor důvodů, kdy si vybrat právě tento produkt, který na svých stránkách uvádí Poštovní spořitelna, a.s.: •

když preferujete nejtradičnější formu spoření,

•

když víte, na jak dlouho chcete peníze uložit,

•

když máte rádi obchodní místa a osobní obsluhu.20 V současnosti jsou vydávány pouze vkladní knížky na jméno. Tato forma

obsahuje konkrétní identifikační údaje fyzické nebo právnické osoby, která má jako jediná právo měnit stav vkladu. V minulosti bylo možné získat i vkladní knížku na doručitele (tzv. anonymní vkladní knížka), u níž byl oprávněn manipulovat se vkladem každý, kdo vkladní knížku v bance předložil. Jelikož existence tohoto druhu vkladních knížek byla zdrojem problémů s ilegálními činnostmi, bylo jejich vydávání od roku 2002 zakázáno. Do konce roku 2012 je 20

Vkladní knížka. Poštovní spořitelna. [online]. Dostupný z WWW: http://www.postovnisporitelna.cz/Fyzickeosoby/Sporeni-a-investice/Stranky/Vkladniknizka.aspx 30

ještě možné vybrat vklady uložené na tomto druhu vkladních knížek, ke kterým se již nepřipisují úroky. V současné době je však objem těchto prostředků velmi nízký a tvoří už jen zbytkovou část z celkového objemu vkladů, původně vložených na anonymní vkladní knížky.21 Podle způsobu, jak dochází ke zhodnocování vkladu, rozlišujeme: •

vkladní knížky bez výpovědní lhůty – vkladový produkt, u kterého je možné vložené prostředky vybrat bez omezení, úroky jsou připisovány na principu běžného účtu, vyznačují se nízkou úrovní úrokové sazby,22

•

vkladní knížky s výpovědní lhůtou – možnost manipulace se vkladem je prodloužena o sjednanou výpovědní lhůtu, což snižuje likviditu finančních prostředků, úročení je prováděno jako u termínovaných vkladů, s růstem délky výpovědní lhůty a velikostí vkladu se zvyšují i úrokové sazby, které se pohybují kolem 0,3% až 1,4%,

•

výherní vkladní knížky – nejsou úročeny, jejich zhodnocení se odvíjí od slosování a případné výhry, která je ke vkladu připisována, slosování probíhá v pravidelných intervalech (např. u České spořitelny dvakrát za rok).23 Pokud majitel vkladní knížku nepoužije po dobu dvaceti let, je bankou

zrušena. Nárok na výplatu vkladu zůstává v tomto případě zachován. Zvláštním druhem vkladních knížek jsou vkladní knížky určené dětem. Vyznačují se různými formami zvýhodnění oproti běžným vkladním knížkám, ať už jde o výši úrokové sazby nebo různé formy prémií ke vkladu a doplňkové služby. 24

21 Na anonymních vkladních knížkách ČS leží stále téměř 3 mld. Kč. [online]. Dostupný z WWW: http://www.financninoviny.cz/zpravy/na-anonymnich-vkladnich-knizkach-cs-lezistale-temer-3-mldkc/464881?rss, 22 Například Česká spořitelna, a.s. nabízí u vkladních knížek na jméno bez výpovědní lhůty úrok 0,1%. 23 PÁNEK, D. Bankovní služby. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2001. s. 48 24 Jednou z výhod je možnost nakládání se vkladem pro dítě starší 15 let, v jehož prospěch byla knížka založena. 31

Tabulka 2: Srovnání úrokových sazeb na vkladních knížkách

Banka (družstevní

Název vkladní

Minimální

Maximální

záložna)

knížky

zůstatek

úroková sazba

Vkladní knížka

0 Kč

3,00 %

Česká spořitelna

Dětská vkladní knížka

1 000 Kč

2,50 %

Waldviertler Sparkasse

Vkladní knížka s

von 1842

výpovědní lhůtou

100 Kč

1,80 %


Dětská vkladní knížka

von 1842

KNAX

0 Kč

1,00 %

Poštovní spořitelna

Vkladní knížka

50 Kč

1,30 %

20 Kč

1,15 %

1 000 Kč

0,60 %

0 Kč

0,20 %

0 Kč

0,10 %

Záložna Creditas, spořitelní družstvo

Česká spořitelna Raiffeisenbank im Stiftland, pobočka Cheb,

Vkladní knížka s výpovědní lhůtou Vkladní knížka


Vkladní knížka bez

von 1842

výpovědní lhůty

Česká spořitelna

Vkladní knížka bez výpovědní lhůty

Zdroj: http://www.investia.cz/sporeni/vkladni-knizky/vkladni-knizky-srovnani

32

3.11.3. Termínované vklady Termínované vklady jsou vklady na pevnou a zpravidla větší částku, kterou klient ukládá u banky za účelem vyššího úrokového výnosu s tím, že se po sjednanou dobu dobrovolně vzdává možnosti disponovat se vkladem.25 Termínované vklady jsou takové vklady, kterými klient ukládá u banky na pevně stanovenou dobu a pevně stanovený úrok určitou peněžní částku.26 Obvykle je stanovena minimální výše vkladu, který může klient do banky v rámci termínovaného vkladu uložit. Produkty tohoto typu jsou významným zdrojem financování banky, umožňují jim přístup k likvidním zdrojům na delší dobu. Skutečnost, že se klient dočasně vzdává přístupu ke vkladu, banka zohledňuje ve velikosti úroku, který je vyšší než u vkladů na viděnou. Ve srovnání s jinými druhy vkladů, například spořicími účty, však nejsou rozdíly v úrokových sazbách natolik výrazné. Zároveň zde záleží i na ostatních podmínkách, kterými jsou příslušné produkty upraveny. Výše úrokových sazeb se u termínovaných vkladů zpravidla odvíjejí od velikosti vkladu a doby splatnosti, případně délky výpovědní lhůty, přičemž u zmíněných veličin platí přímá úměra. Vklady jsou na tomto principu rozdělovány do jednotlivých pásem, ke kterým jsou přidělovány příslušné úrokové sazby. Termínované vklady mohou být sjednány s tzv. revolvingem – automatickým opakováním. Rozlišujeme dvě možné formy termínovaných vkladů: • Prvním typem jsou vklady na pevnou lhůtu, s pevně daným termínem splatnosti. Tyto vklady jsou sjednány v bance na předem stanovenou lhůtu a většinou se jedná o lhůtu týdenní až několikaměsíční. Termín splatnosti je možné sjednat i na přesně vymezený den. Tyto vklady není možné předčasně vypovědět. Úroková sazba je zde stanovena většinou fixně a to po celou dobu splatnosti. • Druhým typem termínovaných vkladů jsou vklady s výpovědní lhůtou, kdy je výpovědní lhůta přesně sjednána, avšak se mění úroková sazba během trvání vkladu. U těchto vkladů je možná předčasná výpověď.27

REVENDA, Z. a kol. Peněžní ekonomie a bankovnictví. 4. vyd. Praha: Management Press, 2005. s. 150 26 SEKERKA, B. Banky a bankovní produkty. Praha : Profess Consulting, 1997. 27 REJNUŠ, O. Peněžní ekonomie (finanční trhy). 4. aktualiz. vyd. Brno: CERM, 2008. s. 79 33 25

Termínované vklady se také dělí dle časového hlediska a to na vklady krátkodobé, které jsou uzavřeny na dobu do jednoho roku, dále vklady střednědobé, které se uzavírají na jeden rok až pět let a vklady dlouhodobé, které jsou uzavřeny na dobu delší než pět let. Úrokové sazby u termínovaných vkladů jsou vyšší, čím větší je výše vkladu a čím je delší výpovědní lhůta. Pohybují se většinou kolem 2 % až 4 % dle informací, které banky poskytují na svých webových stránkách. Termínovaných vkladů se využívá zejména v podnikovém sektoru a domácnostech, jelikož přinášejí celkem zajímavý výnos při relativně malé rizikovosti.28 Termínované vklady jsou pro banku méně nákladné a rychleji se přizpůsobují změně tržní úrokové míry než úsporné vklady. Vklad u termínovaného účtu se většinou provádí jednorázově, ale u revolvingových termínovaných vkladů lze jistinu zvyšovat. Výnos z termínovaného vkladu je určen zvláštní sazbou daně z příjmů podle zákona o daních z příjmů. Opravdový rozkvět zažily produkty typu termínovaných vkladů v nedávné době, kdy se banky předháněly v inovacích a zvyšování úrokových sazeb (někdy i nad úroveň 3,5% p.a.) za účelem přilákat co nejvíce klientů.

28

ŠENKÝŘOVÁ, B. Bankovnictví I. Praha : Vysoká škola finanční a správní, 2005. 34

Tabulka 3: Aktuální úrokové sazby termínovaných vkladů (stav k 30.11.2012)

SPOLEČNOST

TERMÍNOVANÝ VKLAD

Citibank

0,13 % / 0,58 %

Česká spořitelna

1,05 % / 1,5 %

ČSOB

1,25 % / 1,25 %

Evropsko-ruská b.

4,1 % / 4,4 %

FIO

2,05 % / 2,5 %

GE Money

1,5 % / 2,0 %

ING Konto

- / 2,2 %

Komerční banka

1,0 % / 1,2 %

LBBW

2,25 % - 3 %

mBank

-/3%

Oberbank

1,75 % / 1,75 %

Peněžní dům

3,15 % / 4,0 %

Raiffeisenbank

1,3 % / 1,6 %

UniCredit

1,2 % / 1,8 %

Wüstenrot

2,7 % / 2,9 %

Zdroj: http://www.uctysporici.cz/

3.11.4. Vklady na viděnou Vklady na viděnou je možno nazvat kdykoli bez výpovědní lhůty splatné vklady klientů u bank. Vklady na viděnou představují poměrně širokou škálu různých typů běžných i vkladových účtů.29 Mohou to být běžné30 nebo různé kontokorentní účty, které slouží k provádění bezhotovostního platebního 29 30

ŠENKÝŘOVÁ, B. Bankovnictví I. Praha : Vysoká škola finanční a správní, 2005. s.147 Smlouva o běžném účtu je uzavírána na základě §708 až §715 obchodního zákoníku 35

styku. Pokud banka připouští, aby stav běžného účtu vykazoval nejen kreditní, ale také debetní zůstatek, označuje ses takto čerpaný úvěr od banky jako kontokorentní úvěr a tento běžný účet se pak nazývá kontokorentní účet.31 Vzhledem k tomu, že je možné se vkladem na viděnou disponovat, tak je úroková míra velmi nízká, většinou je to několik desetin procenta, a proto se většinou udržuje zůstatek na účtu jen ve výši nutné pro platební styk. Z hlediska bank jsou tyto vklady významným zdrojem refinancování. Mezi výhody lze počítat již zmíněnou nízkou úrokovou sazbu a další výhodou je i to, že banky mohou profitovat na zpožděném připsání prostředků, z čehož jim plynou úrokové výhody, což je tzv. float zisk.32 Dalším plusem vkladů na viděnou je existence sedliny, což znamená, že jistá část vkladů zůstává bance prakticky trvale k dispozici, protože klienti obvykle nevyčerpávají zůstatky na svých účtech. Výše sedliny a stabilita sedliny zpravidla roste s velikostí banky.33 Ze zůstatku účtu banka platí úrok, který je splatný, pokud není ve smlouvě ujednáno jinak, koncem každého čtvrtletí. Není- li výše úroku ve smlouvě sjednána, musí banka vyplatit ve prospěch běžného účtu takový úrok, který je stanovený zákonem. Smlouvu může majitel kdykoli vypovědět s okamžitou účinnosti, ale banka může smlouvu vypovědět ke konci kalendářního měsíce po měsíci, kdy byla výpověď doručena majiteli účtu.

3.11.5. Stavební spoření Tento depozitní produkt umožňuje ukládat vklady v určité výši po stanovenou dobu na účet u specializované banky – stavební spořitelny, která má k poskytování stavebního spoření licenci od ČNB. Po uplynutí sjednané doby klient získá vložené prostředky zpět, navýšené o příslušné zhodnocení, a kromě toho má možnost čerpat účelový úvěr.34 Podmínky sjednané při uzavření smlouvy o stavebním spoření jsou v průběhu spoření neměnné, včetně výše úrokových sazeb z vkladů a úvěru, což jim dává ve srovnání s ostatními depozitními produkty velkou výhodu. 31

CIPRA, T. Praktický průvodce finanční a pojistnou matematikou. Praha: Edice HZ, 1995. s.31 32 Float zisk – „plovoucí“ zisk. 33 REVENDA, Z. a kol. Peněžní ekonomie a bankovnictví. 4. vyd. Praha: Management Press, 2005. s. 150. 34 Úvěr je možné použít pouze na financování bytových potřeb, které konkrétněji stanovuje zákon. 36

Problematika stavebního spoření je obsažena v zákoně č. 65/2004 Sb., o stavebním spoření a státní podpoře stavebního spoření. Ten vystihuje jeho hlavní charakteristiku ve třech základních znacích a je podle něj stavební spoření založeno na: •

přijímání vkladů od účastníků stavebního spoření,

•

poskytování úvěrů účastníkům stavebního spoření,

•

poskytování příspěvku fyzickým osobám účastníkům stavebního spoření. Spořit peníze prostřednictvím stavebního spoření mají možnost jak

fyzické, tak právnické osoby. Pouze fyzické osoby jsou oprávněny získat státní podporu ze státního rozpočtu, kterou získá vkladatel po splnění stanovených podmínek.35 Státní podpora je spolu s úroky z naspořené částky připočtena k celkové hodnotě vkladu a v následujících letech dále úročena. V procesu ukládání volných finančních prostředků v podobě stavebního spoření je možné rozlišit tři etapy. Na počátku, kdy klient na základě smlouvy o stavebním spoření začne do banky ukládat peníze, se jedná o stadium spoření. Ve smlouvě je mezi klientem a bankou stanovena tzv. cílová částka, která je součtem veškerých vkladů, státní podpory a příslušných úroků a v případě, že klient uzavírá stavební spoření s úmyslem získat úvěr, je jeho objem v cílové částce také zahrnut. Na něj navazuje doba, kdy může klient za předpokladu splnění patřičných podmínek využít možnosti čerpání výhodného účelového úvěru.36 S tímto bezprostředně souvisí konečná fáze - splácení úvěru dle předem sjednaného způsobu.37 Stavební spoření prošlo v průběhu posledních 18 let několika změnami. I přes legislativní zásahy stále platí, že finanční prostředky získané stavebním spořením lze použít po splnění daných podmínek k čemukoliv. Úvěry ze stavebního spoření, které tento produkt nabízí, jsou tak určeny jen pro ty, kteří chtějí změnit anebo zlepšit svou bytovou situaci.

Poskytovaná záloha státní podpory činí 15 % z uspořené částky v příslušném kalendářním roce. 36 Klient musí splnit minimální dobu spoření, mít naspořenou určitou částku a dosáhnout požadované výše tzv. hodnotícího čísla, které se odvíjí od konkrétních vlastností uložených prostředků. 37 REVENDA, Z. a kol. Peněžní ekonomie a bankovnictví. 4. vyd. Praha: Management Press, 2005. s. 154. 37 35

Prvotní podmínky stavebního spoření byly nastaveny následovně. Pro získání maximální možné státní podpory 25 procent z vkladu (maximálně 4500 Kč) bylo nutno vložit každoročně 18 tisíc korun po dobu pěti let. Po uplynutí pětileté vázací doby jste tak mohli na vkladech získat 90 tisíc korun a na státní podpoře dalších 22 500 korun. Po započtení úroků v rozmezí od dvou do čtyř procent jste tak mohli získat částku pohybující se okolo 125 tisíc Kč. Po změnách zákona o stavebních spořitelnách, který začal platit od 1. ledna 2004, došlo k prodloužení vázací doby na šest let a zvýšení vkladu, ze kterého je možné čerpat státní podporu. Vklad byl zvýšen na částku 20 tisíc a státní podpora snížena na 15 procent, nejvýše jste mohli tři tisíce korun. I po těchto zásazích bylo stavební spoření stále výhodné. Stavební spoření je výhodné i nyní, po dalším omezení státní podpory. Ta byla snížena na deset procent (maximálně pak na dva tisíce korun). Dochází k poklesu obliby stavebního spoření, které se odráží v počtu nově uzavíraných smluv. Politické tlaky, které stavební spoření provázely po celý loňský rok tak zanechaly v myslích lidí negativní otisk, jenž vede k jednostrannému názoru, že se tento produkt nevyplatí sjednávat.

3.11.6. Bankovní dluhové cenné papíry Mezi depozitní produkty se kromě přijímání vkladů řadí i emise různých bankovních dluhových cenných papírů. Hlavní odlišností akcií od vkladů je to, že se na ně nevztahuje zákonné pojištění vkladů. Z tohoto důvodů je to pro klienta rizikovější a z hlediska banky výhodnější, protože se z těchto zdrojů nemusí platit příspěvek do fondu pojištění vkladů. Bankovní dluhové cenné papíry dělíme na dluhopisy, jež zahrnují všechny formy, na které se vztahuje zákon o dluhopisech.38 Patří sem i hypoteční zástavní listy. Další skupinou bankovních dluhových papírů jsou depozitní směnky, které banka vydává klientovi proti uložení prostředku. Bankovní dluhopisy jsou cenné papíry, s nimiž je spojeno právo majitele na splacení dlužné částky a také povinnost banky toto právo uspokojit. Bankovní dluhopisy se od sebe liší dobou splatnosti, která se může pohybovat od jednoho měsíce do několika let. Dále se liší převoditelností a podle ní 38

Zákon č. 530/1990 Sb., o dluhopisech, ve znění pozdějších předpisů. 38

dělíme dluhopisy na jméno, na řad či na majitele. Další odlišnost je sekundární obchodovatelnost, a zde dělíme dluhopisy na sekundárně obchodovatelné či sekundárně neobchodovatelné. Množství akcií vlastněných domácnostmi postupně klesá z toho důvodu, že se často snižují kurzy jednotlivých akcií, a proto se domácnosti akcií zbavují. Obchod s akciemi celkově klesá také z důvodu nedostatečně vyvinutého kapitálového trhu v ČR či zvýšené potřeby peněz v domácnostech v posledních letech. Dále dělíme dluhopisy dle formy a to na listinné a zaknihované. U bankovních dluhopisů existují tři formy úročení. První formou je pravidelné vyplácení úroků, druhou je jednorázové splacení jistiny včetně úroku vypočteného za celou dobu splatnosti. A třetí formou je vyplacení nominální hodnoty snížené o daň z úroku. Dluhopisy renomovaných bank jsou považovány za kvalitní cenný papír.39 Speciálním druhem emitovaných dluhopisů jsou hypoteční zástavní listy, které jsou emitovány pouze hypotečními bankami, které musí mít speciální licenci od ČNB. Krytí hypotečních zástavních listů je vždy zabezpečeno zástavním právem nemovitosti. Hypoteční zástavní listy představují speciální případ cenných papírů, které emitují banky mající příslušnou licenci.40 Hypoteční banky mohou zdroje získané z emise hypotečních zástavních listů použít pouze na poskytování hypotečních úvěrů. Hypoteční zástavní listy jsou relativně bezpečným cenným papírem a to z toho důvodu, že hypoteční úvěry jsou v důsledku zajištění zástavním právem k nemovitosti relativně málo rizikové. Pro investora, který se je rozhodne koupit, přinášejí ve srovnání s jinými dluhopisy některé jiné výhody, a to že jsou většinou dobře sekundárně obchodovatelné a jejich úrokový výnos nepodléhá dani z příjmů. Vzhledem k těmto výhodám je logické, že úrokový výnos je u hypotečních zástavních listů nižší než u jiných dluhopisů. Dalším formou dluhových cenných papírů jsou depozitní směnky, které na rozdíl od předchozích depozit nepodléhají zákonu o dluhopisech. Depozitní směnky podléhají zákonu směnečnému a šekovému.41 Podstatou této směnky SEKERKA, B. Banky a bankovní produkty. Praha : Profess Consulting, 1997. s.177 ŠENKÝŘOVÁ, B. Bankovnictví I. Praha : Vysoká škola finanční a správní, 2005. s.177 41 Zákon č. 191/1950 Sb., směnečný a šekový, ve znění pozdějších předpisů. 39 39

40

je vystavení vlastní směnky bankou ve prospěch klienta s tím, že se banka zavazuje k vyplacení směnky oprávněnému majiteli v době její splatnosti. Klient získá směnku tak, že předloží bance směnečnou částku.

3.11.7. Životní pojištění Životní pojištění lze pojmout jako produkt spořící či investiční anebo jako nástroj sloužící ke krytí pojistného rizika (např. úmrtí, úraz, invalidita apod.).42 V současnosti ovšem dochází k propojování těchto dvou pojetí a kombinování dvou tradičních složek. První zmíněnou složkou je riziko smrti, které je ale v určité fázi věku považováno za riziko nepojistitelné. V tomto případě pojištěný určuje oprávněnou osobu43 nebo osobu obmyšlenou44, které je vyplaceno pojistné plnění v případě úmrtí pojištěného. Druhou složkou je událost dožití se věku sjednaného v pojistné smlouvě, nejčastěji dožití se věku 60 let. Jedná se o dlouhodobý proces spoření a pojištění formou placení pojistného. V tomto případě je vyplaceno pojistné plnění pojistitelem přímo pojištěnému.45 Životní pojištění patří k nejvýznamnějším nástrojům řešení nahodilých událostí spjatých se životem jedince, přičemž jeho význam neustále roste. Ze všeho nejdříve se ale musí pochopit jeho nezbytnost a důležitost. Volba životního pojištění je projevem odpovědnosti jednotlivce za svoji finanční stabilitu v období svého života, a to prostřednictvím:46 •

krytí rizika: zejména rizika úmrtí pro zabezpečení pozůstalých, pokrytí výdajů s úmrtím nebo jako nástroj pro krytí úvěru,

•

spoření na stáří: úsporná složka, která představuje tvorbu úspor na stáří,

•

investování, pomocí něhož je možno naspořit potomkům na vzdělání, jejich výchovu nebo na rekonstrukci nemovitosti.

42

DUCHÁČKOVÁ, E. Principy pojištění a pojišťovnictví. 3. přepracované. vyd. Praha: Ekopress, 2009. s.109 43 osoba, které v důsledku pojistné události vzniká právo na pojistné plnění 44 osoba určená pojistníkem, které vzniká právo na pojistné plnění v případě jeho smrti, není-li tato osoba určena, pak se vyplácí pojistné plnění osobám v pořadí: manžel/ka pojištěného, děti pojištěného, osoby, které s ním po dobu alespoň 1 roku žily ve společné domácnosti a společně pečovaly o společnou domácnost nebo dědici 45 DUCHÁČKOVÁ, E.- DAŇHEL, J. Teorie pojistných trhů. Vyd.1. PBtisk Příbram, 2010. Str. 136 46 KOLEKTIV AUTORŮ Teorie a praxe pojišťovnictví. Vyd.1. Praha: EKOPRESS, s.r.o., 2006. str. 9 40

Z provedených průzkumů veřejného mínění uskutečněných pro Českou asociaci pojišťoven vyplynulo, že právě první položka je tou nejdůležitější pro jednotlivce při sjednávání životního pojištění. Ovšem praxe tomu neodpovídá. Ve skutečnosti je placené pojistné děleno mezi položky krytí rizika a spoření v poměru 1:3. A co možná víc je zarážející, že až 46 % obyvatel zatím nechápe správný význam životního pojištění.47 Životní pojištění nemá význam jen pro jednotlivce a jeho rodinu, ale jeho smysl se projevuje i v makroekonomickém prostředí. Jedná se zejména o: •

Antiinflační charakter. Životní pojištění se obvykle sjednává na více než 10 let. Ten, kdo se rozhodne pravidelně platit pojistné, v konečném důsledku tak odkládá svoji spotřebu do budoucna.

•

Tvorbu a investování technických rezerv pojišťoven. Velká část pojistného je v pojišťovnách kumulována jako klientovy úspory v technických rezervách. Pojišťovna musí obezřetně a efektivně hospodařit s těmito prostředky tak, aby docházelo k jejich zhodnocování. Tyto prostředky jsou investovány do různých finančních instrumentů.

•

Doplněk

státního

důchodového

pojištění.

Některé

produkty

životního pojištění umožňují vhodně doplnit zabezpečení ze strany státu a jsou chápány jako alternativní nástroje pro získání finančních prostředků na stáří v rámci tzv. třetího, dobrovolného pilíře důchodového systému. •

Přínosy pro státní rozpočet. V souvislosti s tímto efektem lze zjednodušeně hovořit o zdanění zisků pojišťoven a některých druhů pojistného plnění – jedná se o rozdíl mezi výší plnění a zaplaceným pojistným.

•

Podpora hospodářského růstu. Souvisí s finančními prostředky uloženými v rezervách pojišťoven, které jsou později navráceny do ekonomiky.48

47 Pojisti život.cz. http://www.pojistizivot.cz [online]. [cit. 2010-04-19]. Dostupné z http://www.pojistizivot.cz/fakta-o-zivotnim-pojisteni 48 DUCHÁČKOVÁ, E.- DAŇHEL, J. Teorie pojistných trhů. Vyd.1. PBtisk Příbram, 2010. Str. 40 KOLEKTIV AUTORŮ Z ČESKÉ ASOCIACE POJIŠŤOVEN Životní pojištění. 1. vyd. Praha: Grada, 2002. Str. 10 DUCHÁČKOVÁ, E. Principy pojištění a pojišťovnictví. 3. přepracované. vyd. Praha: Ekopress, 2009. Str. 206 41

Cyklus životního pojištění je možno rozdělit do 3 etap: •

platba pojistného - Pojistné, lze chápat jako cenu za poskytnutou pojistnou ochranu.49 V případě životního pojištění se platí buď běžně, nebo jednorázově. V prvním případě se jedná o placení pojistného po celou dobu pojištění. Jedná se o platby převážně roční, ale je možno sjednat i področní placení, které v součtu bývá vyšší než v případě ročních plateb. Při jednorázově placeném pojistném je placeno pouze jednou a to při uzavření pojištění.50

•

zhodnocování pojistných rezerv - Rezervotvorná složka pojistného se stává součástí technických rezerv pojišťovny a ty jsou umisťovány společností na finančních trzích za účelem dosažení zisku. S určitou výší zhodnocení pojišťovny počítají již při uzavírání pojistné smlouvy a tento faktor se promítá už při kalkulaci pojistného. Pro dosažení zisku, musí pojišťovna alokovat technické rezervy takovým způsobem, že přinesou vyšší míru zhodnocení, než byla započítána při kalkulaci pojistného.51 Ale zároveň musí být technické rezervy investovány tak, aby mohla pojišťovna kdykoliv dostát svým závazkům.52 Konkurenceschopnost pojišťovny vůči bankám, které mohou pružněji reagovat na změny na kapitálovém trhu a tím připisovat klientům i vyšší výnosy, je v pojistných smlouvách situace vyřešena systémem poskytování podílu na zisku.53 Způsobů rozdělování zisku pojišťoven existuje mnoho a lze mezi ně zařadit např. nejčastěji používanou formu, kterou je přímá výplata podílu na zisku, další možností je sleva na pojistném či zvláštní prémie.54

49

Investujeme.cz. http://www.investujeme.cz [online]. [cit. 2010-04-11]. Dostupné z http://www.investujeme.cz/clanky/soukrome-zivotni-pojisteni-a-danove-povinnosti/ 50 KOLEKTIV AUTORŮ Z ČESKÉ ASOCIACE POJIŠŤOVEN Životní pojištění. 1. vyd. Praha: Grada, 2002. Str. 27-28 51 DUCHÁČKOVÁ, E. Principy pojištění a pojišťovnictví. 3. přepracované. vyd. Praha: Ekopress, 2009. Str. 113 52 ČEJKOVÁ, V., NEČAS, S. Pojišťovnictví. 2. přeprac. vyd. Brno: ESF MU, 2006. str. 85 53 KOLEKTIV AUTORŮ Z ČESKÉ ASOCIACE POJIŠŤOVEN Životní pojištění. 1. vyd. Praha: Grada, 2002. Str. 36 54 ČÁMSKÝ, F. Pojistná matematika v životním a neživotním pojištění, Vyd. 1. Brno:Masarykova univerzita, 2004. Str. 72 42

•

výplata finančních prostředků - Po fázi akumulace pojistného, následovaná fází zhodnocování úsporné složky pojistného se dostáváme k poslední fázi a to k fázi výplaty pojistného plnění, která je částečně spojena s ukončením pojistného vztahu. Nejčastějším motivem přesunu finančních prostředků ke klientovi je výplata pojistného plnění v důsledku pojistné události. V tomto případě nejvíce zastoupenou formou je výplata jednorázovým plněním, u některých produktů si klient může zvolit variantu výplaty formou měsíčního důchodu. Dalším způsobe výplaty je výplata ve formě odkupného. K této variantě pojišťovna přistupuje tehdy, jestliže pojistník požádá o předčasné zrušení pojistné smlouvy. Výše odkupného je stanovena podle pojistně-technických zásad a většinou v počátcích pojistného vztahu je výše odkupného výrazně nižší než zaplacené pojistné. Lze požádat i o částečný odkup, kde je dle pravidel pro stanovování výše odkupného část vyplacena, ale pojistná smlouva zůstává v platnosti s nižší výší pojistné částky a de facto i nižším placeným pojistným.55 Investiční životní pojištění lze charakterizovat jako pojištění

spojující výhody univerzálního životního pojištění s investováním. Je tedy založeno na principu krytí rizika smrti nebo dožití s jednorázovým či běžným pojistným, kde výše pojistného plnění bývá odvozeno od ceny podílových jednotek podílového fondu, ve kterém je část nebo celé pojistné investováno. V tomto případě je výplata pojistného plnění závislá na podílu ve fondu.56 Od smíšeného životního pojištění se odlišuje především v jiném mechanismu investování prostředků klienta. Zejména:57 •

celé investiční riziko nese klient, protože jen on sám se rozhoduje, do jakého investičního fondu chce prostředky investovat,

•

pojistné plnění je dáno tržní cenou tzv. podílem jednotek klienta v investičním fondu,

•

umožňuje klientovi kombinaci životního pojištění spolu s vyšším výnosem,

•

vzniká nutnost, aby pojišťovna byla napojena na investiční skupinu,

55

KOLEKTIV AUTORŮ Z ČESKÉ ASOCIACE POJIŠŤOVEN Životní pojištění. 1. vyd. Praha: Grada, 2002. Str. 35 56 DAŇHEL, J. a kol.Pojistná teorie. 1.vyd. Praha: Professional Publishing, 2005. Str. 202-203 57 KOLEKTIV AUTORŮ Z ČESKÉ ASOCIACE POJIŠŤOVEN Životní pojištění. 1. vyd. Praha: Grada, 2002. Str. 42-43 43

•

naspořené prostředky mohou být v průběhu pojištění částečně odčerpány,

•

pojištění může být kdykoliv ukončeno a je vyplacena naspořená částka (ne odbytné),

•

výše pojistného na investování není omezena a lze ji měnit. Klientovi je ponechána možnost volby investičního fondu, kam budou

jeho prostředky investovány, jako například: peněžní fondy, dluhopisové fondy, akciové a smíšené fondy. Z toho je zřejmé, že výsledný výnos může být i negativní a pro pojistníka to má dopad ve výši celkové částky při dožití, která bude nižší než vložené prostředky. Je zde ovšem zaručena výše pojistné částky pro případ úmrtí.58 Z toho jednoznačně vyplývá nutnost vést každému klientovi, který tento druh životního pojištění uzavřel, jeho vlastní účet.59 V investičním životním pojištění jsou investiční fondy rozděleny na podílové jednotky, kde každá podílová jednotka představuje podíl pojistníka v investičním fondu. Pojištěnému je veden korunový účet, na který je připisováno jeho pojistné a je z něj následně pojišťovnou strháváno rizikové pojistné a správní náklady, a podílový účet, na kterém jsou finanční prostředky ve formě podílových jednotek příslušného fondu. Způsob rozdělení pojistného mezi fondy může pojištěný měnit, a tak upravovat vztah mezi potenciálním výnosem a rizikem spojeným s jeho pojistnou smlouvou. Pojistník má většinou na výběr mezi několika strategiemi, které se odvíjí od jeho sklonu k riziku.60 Pojišťovna se díky přenesení investičního rizika na pojištěného zbavuje závazku vyplácet minimální garantovaný výnos, ale zároveň přichází i o možnost vytvářet zisk v případě, že by dosáhla vyššího zhodnocení rezerv, než jaký je kalkulován při výpočtu pojistného. V důsledku toho musí pojišťovna hledat jiné cesty vytváření zisku a k tomu jí slouží především správní náklady, které bývají stanoveny prostřednictvím řady poplatků spojených s dílčími úkony prováděnými v rámci provozu investičního životního pojištění (vstupní

58

KOLEKTIV AUTORŮ Z ČESKÉ ASOCIACE POJIŠŤOVEN Životní pojištění. 1. vyd. Praha: Grada, 2002. Str. 42 59 DAŇHEL, J. a kol.Pojistná teorie. 1.vyd. Praha: Professional Publishing, 2005. Str. 203 60 DUCHÁČKOVÁ, E. Principy pojištění a pojišťovnictví. 3. přepracované. vyd. Praha: Ekopress, 2009. Str. 121 44

poplatek, inkasní poplatek, poplatek za správu investičních fondů, poplatek za výpis z účtu a mnoho dalších).61

3.11.8. Penzijní připojištění Penzijní připojištění je produkt, který představuje vytváření úspor na stáří a lze ho také charakterizovat jako produkt spořící. Důvod existence penzijního připojištění je zabezpečit občanům dodatečné příjmy, které budou doplňovat státní důchody a výrazně přispívat k udržení jejich životní úrovně. Přičemž míru životní úrovně si může každý určovat sám prostřednictvím i penzijního připojištění.62 Penzijní připojištění je upraveno zákonem č.42/1994 Sb., o penzijním připojištění se státním příspěvkem ve znění pozdějších předpisů. Dle tohoto zákona se penzijní připojištění se státním příspěvkem rozumí shromažďování peněžních prostředků od účastníků penzijního připojištění a od státu poskytnutých ve prospěch účastníků, nakládání s těmito prostředky a vyplácení dávek penzijního připojištění.63 Penzijní připojištění mohou v České republice poskytovat pouze penzijní fondy a účastníkem penzijního připojištění se může stát osoba, která má trvalý pobyt na území České republiky, dosáhla věku plnoletosti a zároveň uzavře s penzijním fondem smlouvu o penzijním připojištění.64 Penzijní připojištění v České republice je možno popsat následovně:65 •

Penzijní fondy jsou vytvářeny a organizovány na tzv. občanském principu (což je rozdíl oproti zahraničí, kde se lze často setkat s tzv. zaměstnavatelským principem). Tzn., že penzijní připojištění je založeno na přímém vztahu občana a penzijního fondu, který funguje nezávisle na zaměstnaneckém poměru účastníka.

61 DUCHÁČKOVÁ, E. Principy pojištění a pojišťovnictví. 3. přepracované. vyd. Praha: Ekopress, 2009. Str. 121-122 62 ČEJKOVÁ, V., NEČAS, S. Pojišťovnictví. 2. přeprac. vyd. Brno: ESF MU, 2006. Str. 111 DUCHÁČKOVÁ, E. Principy pojištění a pojišťovnictví. 3. přepracované. vyd. Praha: Ekopress, 2009. Str. 131 63 ČEJKOVÁ, V., NEČAS, S. Pojišťovnictví. 2. přeprac. vyd. Brno: ESF MU, 2006. Str. 111 64 DUCHÁČKOVÁ, E. Principy pojištění a pojišťovnictví. 3. přepracované. vyd. Praha: Ekopress, 2009. Str. 131 65 DUCHÁČKOVÁ, E. Principy pojištění a pojišťovnictví. 3. přepracované. vyd. Praha: Ekopress, 2009. Str. 132-133 45

•

Penzijní připojištění funguje na systému s definovaným příspěvkem, tzn., že účastníkovi je stanoven příspěvek, který bude platit a od něho se odvíjí možná výše pobírané dávky.

•

Státní regulace činnosti penzijních fondů prostřednictvím právních norem a státního dohledu. Zaměřuje se hlavně na udělování povolení a kontrolu činnosti penzijních fondů, na regulaci investování penzijních fondů (vymezení nástrojů pro investování,…).

•

Státní podpora prostřednictvím státních příspěvků, tj. státních dotací, které jsou převáděny na účet penzijního připojištění jednotlivého účastníka a jejichž výše se odvíjí od velikosti placeného příspěvku, a dále prostřednictvím daňového zvýhodnění. Pod pojmem penzijní fond se rozumí právnická osoba se sídlem na

území České republiky, založená ve formě akciové společnosti se základním kapitálem ve výši minimálně 50 mil. Kč, pro který platí ustanovení obchodního zákoníku. Kromě zakladatelské smlouvy a stanov musí mít penzijní fond dokumenty vyplývající ze zákona o penzijním připojištění, tj. statut a penzijní plán.66 •

Statut se zaměřuje převážně na investiční strategii jednotlivého penzijního fondu a na principy, jakými dochází k rozdělování jeho výnosů v jednotlivých letech.

•

Penzijní plán konkretizuje zejména obecná ustanovení týkajících se dávek, ale i možnosti přestupu k jinému penzijnímu fondu.67 Penzijní fond uzavírá smlouvu s bankou o výkonu funkce depozitáře,

čímž dává právo a současně povinnost depozitáři kontrolovat hospodaření penzijního fondu. Česká národní banka je institucí, která vykonává dohled nad penzijními fondy a která rovněž uděluje povolení k podnikání.68 Účastníkem penzijního připojištění se může stát každá fyzická osoba starší 18 let s trvalým pobytem na území České republiky. Fyzická osoba, která je účastníkem penzijního připojištění, nemusí být účastna na důchodovém 66

67

PŘIB, J. Důchodové pojištění a související problematika. Vyd. 1.Praha: ASPI, 2004. Str. 87 MILOŠ, F. Osobní a rodinné bohatství – Jak se dobře zajistit. 1.vyd. Praha: C.H.Beck, 2006.

str. 57 68

PŘIB, J. Důchodové pojištění a související problematika. Vyd. 1.Praha: ASPI, 2004. Str. 87 46

pojištění, ani nemusí být zaměstnána. Účastníkem může být i fyzická osoba starší 18 let s bydlištěm na území jiného členského státu Evropské unie, ovšem s podmínkou, že je účastna na důchodovém pojištění nebo veřejném zdravotním pojištění v České republice. Zákon zároveň nezakládá nárok stát se účastníkem penzijního připojištění, které může vzniknout jen na základě písemné smlouvy. Dále zákon nepřipouští platit příspěvky u více penzijních fondů současně, z důvodu platnosti zásady jedna fyzická osoba = jeden nárok na státní příspěvek. Možnosti zániku penzijního připojištění stanovuje zákon o penzijním připojištění. Možnosti penzijní fondu dát výpověď jsou značně omezeny.69 Možnosti zániku penzijního připojištění: •

Výpověď účastníkovi penzijního připojištění penzijním fondem.

•

Může být dána pouze té osobě, která ještě nesplnila podmínku pro vznik nároku na penzi a pouze z důvodů, které stanoví zákon o penzijním připojištění.

•

Písemnou dohodou

•

Penzijní připojištění končí dnem, na kterém se obě smluvní strany dohodly.

•

Den výplaty poslední penze nebo výplatou jednorázového vyrovnání místo poslední penze.

•

Úmrtí účastníka. Pozůstalí se nestávají účastníky penzijního připojištění, a to ani v případě, že jim náleží pozůstalostní penze.70

3.11.9.

Zhodnocení

penzijních

fondů

v dlouhodobějším

horizontu Při pohledu na zhodnocení, které si penzijní fondy připsaly za delší období (za vypovídající hodnotu je považována hranice 10 let – proto zde uvádím zhodnocení za období deseti let), zjistíme, že například nejhorší fond z roku 2009 ČSOB Progres je v dlouhodobější perspektivě mezi první trojicí. Oproti tomu druhý z fondů ČSOB je zase jediný, jehož průměrný výsledek za posledních deset let nepřekročil inflaci. Zcela nejlépe si v minulé dekádě naopak vedl Generali penzijní fond, jeho průměrný výnos (0,78%) ukazuje 69 70

PŘIB, J. Důchodové pojištění a související problematika. Vyd. 1.Praha: ASPI, 2004. Str. 88 PŘIB, J. Kdy do důchodu a za kolik. 11. aktualiz. vyd.Praha: Grada, 2010. Str. 112-113 47

známou věc – zhodnocení, které nabízejí samotné penzijní fondy, je minimální. Následující tabulka 3 ukazuje reálné výnosy (tedy očištěné o inflaci) za posledních deset let:

Tabulka 4: Reálné výnosy penzijních fondů za 10 let (2001 až 2010, v %)

Inflace Penzijní fond

4,7 20 01

1,8 20 02

0,1 20 03

2,8 2004

1,9 200 5

2,5 200 6

2,8 20 07

6,3 200 8

1 2009

1,5 2010

Generali PF

– 0,1 – 0,3 4 0,8

2,3

2,9

0,2

1,91

1,24

1,3

–4

1,4

0,6

– Průměrný reálný výnos za období 2001 – 2010 0,78

1,91

2,9

0,2

1,1

0,61

0,2

–3,3

2

1,5

0,68

2,4 6 2,8 3

4,2

2,5

3,1

–0,2

–5,7

0

0,7

2,1

0,5

–5,72

–0,76

– 0,46 0,73

0,63

3,3

– 0,4 – 0,5

– 0,9 0,1

1,7

2,5

0,9

2,13

0,54

0,3

–5,8

0,28

0,84

0,25

2,2

3,9

–0,3

2,3

1,1

–6,3

–0,9

0,64

0,24

– – 0,9 – 0,4 5 – 1,5

– 1,4

– 3

– 0,7

– 1,9

– 0,8

–2,8 –6,1

1,1 0,2

0,61 0,5

0,15 0,11

1,61

3,3

0,3

1,8

0

– 0,3 1,7 – 0,4 – 0,6

–6,3

1

– 0,03

0,06

1,2

2,2

1

2,1

0,3

– 0,4

–5,9

0,4

0

-0,06

Allianz PF ČSOB PF Progres PF Komerční banky PF České spořitelny ING PF Aegon PF PF České pojišťovny Axa PF ČSOB PF Stabilita

– 0,3

Zdroj: zpracováno autorem dle penzijní fondy, Český statistický úřad

48

0,29

Investice penzijních fondů (tedy jak a kam mohou penzijní fondy investovat) předepisuje Zákon o penzijním připojištění se státním příspěvkem v paragrafech 33 a 34. Do akcií přitom fond může investovat až 70% svého majetku (podle § 34 odst. 4). Tomuto číslu se však neblíží ani zdaleka. Brání jim v tom garance. U investic do akcií samozřejmě nikdy není jistota plné návratnosti. Přesto krize logicky znamenala ústup z akciových pozic. Zatímco na konci roku 2006 obsahovalo průměrné portfolio penzijního fondu 6,8% akcií, nyní už to je jen necelé procento. Podrobně

investiční

portfolia

jednotlivých

fondů

zaznamenává

následující tabulka 5:

Tabulka 5: Struktura aktiv jednotlivých penzijních fondů (v %) Penzijní fond

AEGON PF Allianz PF AXA PF ČSOB PF Progres ČSOB PF Stabilita Generali PF ING PF PF České pojišťovn y PF České spořiteln y PF Komerčn í banky Průměr

Podíl dluhopis ů na celkovýc h aktivech fondu 78,5

Podíl pokladničníc h poukázek na celkových aktivech fon du

Podíl akcií na celkovýc h aktivech fondu

Podíl nemovito stí na celkových aktivech fondu

0,0

Podíl podílovýc h listů na celkovýc h aktivech fondu 0,0

Ostat ní

0,0

Podíl peněz na účtech a termínovaný ch vkladech na celkových aktivech fon du 8,3

2,2

94,6

0,0

0,0

1,8

0,0

2,1

1,5

78,5 91,2

0,0 0,0

2,2 1,9

2,7 0,2

5,1 0,0

5,5 2,3

6,0 4,3

92,2

0,0

1,2

1,6

0,0

1,9

3,1

85,8

0,0

0,7

4,8

0,3

3,6

4,8

86,0 88,6

3,1 0,0

0,0 1,0

0,0 5,6

0,0 0,0

8,3 2,0

2,5 2,8

67,9

0,0

0,0

9,6

0,0

20,9

1,6

92,1

0,0

0,0

0,0

0,0

5,4

2,5

84,3

0,4

0,8

3,6

0,8

6,9

3,2

Zdroj: penzijní fondy, Český statistický úřad

49

11,0

3.12. Penzijní reforma V rámci aktuálnosti práce je potřeba zmínit, že od 1.ledna 2013 začal fungovat zcela nový systém penzijního spoření. Na penze si lidé mohou spořit ve třech pilířích: povinném průběžném, dobrovolném kapitálovém a ve stávajícím režimu dobrovolného připojištění. 1. pilíř = průběžný pilíř, do kterého občané odvádějí příspěvek na důchodové spoření povinně. 2. pilíř = kapitálový pilíř, individuální účty budou mít občané v penzijních fondech. Do druhého pilíře každý vstoupí dobrovolně, rozhodnutí ale bude nevratné – ze 2. pilíře již nepůjde vystoupit a vrátit veškeré prostředky do prvního pilíře. Bude ale možné změnit penzijní fond, který konkrétnímu člověku finance ve druhém pilíři spravuje. Pro vstup do druhého pilíře je nutné se rozhodnout do 35 let věku. Ti, kterým už je nad 35 let, se musí rozhodnout, zda do druhého pilíře vstoupí, již během roku 2012, tedy ještě před ostrým spuštěním reformy; do systému individuálních účtů pak vstoupí do konce června 2013. Ve 2. pilíři se může každý rozhodnout, jakou investiční strategii zvolí. Vybírat lze mezi více rizikovými fondy s větším výnosem a jistější investicí, která se ale méně zhodnotí. Následně si může účastník druhého pilíře také zvolit, zda chce čerpat doživotní starobní důchod s možností sjednání výplaty pozůstalostního důchodu na tři roky, nebo starobní důchod na minimálně dvacet let. Pokud člověk zemře ještě před tím, než začal naspořené prostředky čerpat, budou součástí dědického řízení. 3. pilíř = dobrovolné penzijní připojištění se státním příspěvkem a daňovým zvýhodněním tak, jak fungovalo dosud. Vzhledem k tomu, že se připojištění nebude měnit, reforma se nijak nedotkne ani stávajících smluv. Na důchodové pojištění jde aktuálně 28% stržených z vyměřovacího základu mzdy. Z toho stále půjde 25‰ do průběžného systému (1. pilíře) a 3% se přesunou do 2. pilíře, pokud se pro to pojištěnec rozhodne. K tomu, ale bude muset přispořit ještě 2% ze základu pro výpočet odvodu na sociální pojištění sám pojištěnec (celkem tedy nasměruje do 2. pilíře 5 procent z vyměřovacího základu mzdy).

50

4. Výzkumná část 4.1. Metoda sběru dat Vzhledem ke zvolené metodě jsem zvolil za metodu sběru dat standardizovaný rozhovor. Tento typ rozhovoru, který se svojí strukturou blíží nejvíce finančně poradenskému rozhovoru, umožňuje poměrně přesným způsobem zachytit klientovy cíle, motivace, očekávání, znalosti i finanční gramotnost. Součástí tohoto rozhovoru je detailní rozbor těchto cílů či očekávání. Je založen na otevřených otázkách (např. Co očekáváte ze strany státu ohledně vašeho zajištění v důchodovém věku), dále pak na jednotlivých ekonomických parametrech (příjmy, výdaje) a stanovení cílů klienta. Tázající může do výpovědi respondentů vstupovat a žádat rozšíření odpovědi (např. upřesnění zdrojů informací ohledně spořících produktů). Jednotlivé rozhovory s respondenty (celkem 16) jsem s jejich svolením nahrával na diktafon a posléze převedl do textu. Takto získaná data jsem vložil do programu Atlas/ti, který je uzpůsoben na analýzu kvalitativních dat. Výsledky analýzy pak prezentuji v následujících částech. Hlavním výstupem je pak podrobné vypracování finančního plánu pro jednotlivé skupiny. Program Atlas.ti Program ATLAS.ti (Archiv für Technik, Lebenswelt und Alltagssprache) je jedním z řady programů, který byl vyvinut pro účely kódování a interpretace kvalitativních dat. Jak ale upozorňují mnozí autoři ATLAS.ti nabízí mnohem více než jenom „běžné“ kódování. Program poskytuje širokou řadu velmi účinných nástrojů, které badateli umožňují systematické organizování citátů, teoretických poznámek, navržených konceptů atd. Důležitým nástrojem je speciálně upravený editor pomocí něhož lze graficky utvářet, dále upravovat a analyzovat logické vztahy (i hierarchické) mezi vytvořenými kódy. Je nutné zdůraznit, že program automaticky (sám o sobě) neprovádí interpretaci předložených dat a dokumentů. Tato práce zůstává i nadále na badateli.

51

Program ATLAS.ti je pouze v tomto procesu výrazným pomocníkem a proto jsem jej využil pro kvalitativní část mého výzkumu Program Naviplan Pro vytvoření návrhu odkladu finančních rezerv jsem využíval program Naviplan, se kterým pracuji ve své poradenské praxi. Tento program využívá různé metody pro finanční kalkulace. Kalkulované zhodnocení je založeno na historickém vývoji světových indexů daných investičních kategorií. Důležitým nástrojem programu je tzv. Investiční portfolio. To představuje mix všech investičních nástrojů, které můžeme klientovi nabídnout. Naviplan rozeznává 5 typů portfolií, které se liší poměrem mezi akciemi a dluhopisy/hotovostí. V závislosti na výsledném typu portfolia, pak počítá vývoj majetku klienta v budoucnosti. Finanční plán předpokládá, že všechny peníze, které v rámci plánu uspoříme, budou zhodnocovány v souladu s výsledným typem portfolia. Týká se to i částek získaných na konci stavebních spoření, penzijních připojištění nebo životních pojištění a také částek z prodeje majetku či jiných mimořádných částek, které jsou zahrnuty ve finančním plánu pro financování klientových cílů. Ve finančním plánu počítáme hodnotu portfolia zvlášť každý rok a to tak, že k zůstatku z minulého roku, přičteme pravidelné spoření a investice, jednorázové částky z končícího stavebního spoření, penzijního připojištění či životního pojištění a další částky jednorázové částky (například z prodeje majetku). Dále odečteme výdaje týkající se daného roku, které byly určeny jako finanční cíle. Nakonec přičteme zhodnocení portfolia a získáme tak hodnotu portfolia na konci každého roku.

4.2. Výzkumný soubor a výběr vzorku Pro výběr vzorku respondentů jsem použil metodu řízeného výběru. Jedná se o mé klienty, s kterými jsem v pravidelném kontaktu, a tudíž jsem obeznámen s jejich finanční situací, plány a výhledy do budoucnosti. Vzhledem k záměru práce jsem jednotlivé respondenty rozdělil do skupin nikoliv pouze 52

na základě věkových skupin, ale zohlednil jsem i další socio-ekonomické kategorie. Mezi tyto další kritéria patří dosažení vzdělání, rodinný stav (včetně dětí),

úspory,

příjmy

a

také

demografický

údaj

(přibližná

velikost

města/vesnice, kde daný respondent žije). Na základě těchto všech kategorií jsem stanovil respondenty, kteří se shodovali v nejvíce charakteristikách. Proto nemusí jít nutně o lidi, kteří patří do stejné věkové kategorie. Provedené rozhovory ukázaly, že toto rozdělení bylo správné, neboť odpovědi respondentů se velmi shodovaly s dalšími respondenty v dané skupině – přestože šlo někdy o věkově různorodé skupiny. Výzkumný soubor se skládal z následujících 16 respondentů: 1. Skupina Jedná se o klienty z nižší příjmové skupiny, kteří dosáhli maximálně středoškolského vzdělání. Žijí na vesnici nebo ve městě s počtem obyvatel nepřevyšujících 15000 lidí. Žádný z dotazovaných nežije v manželství a nevychovává děti. Pouze jeden z respondentů plní vyživovací povinnost vůči svému synovi. Robert Věk: 23 let Vzdělání: vyučen s maturitou Povolání: truhlář Čistý měsíční příjem: 14.000,- Kč. Robert pracuje od svých 19 let jako truhlář v soukromé dílně v Mělkovicích u Žďáru nad Sázavou. Žije s rodiči v rodinném domku, tedy jeho měsíční výdaje na bydlení jsou minimální. Je svobodný, bez závazku, v současné době nezadaný. Měsíčně je schopen ušetřit asi 2000,- Kč. Kromě běžných výdajů splácí spotřebitelský úvěr ve výši 2000,- měsíčně. Jeho současnou prioritou je vytvoření finanční rezervy pro případ dlouhodobého výpadku přijmu v důsledku úrazu, nemoci nebo dlouhotrvající pracovní neschopnosti. Dalším jeho cílem je koupě automobilu, kdy maximální cena, 53

kterou je ochoten investovat je do 100.000,- Kč. Automobil by chtěl financovat v co největší míře ze svých prostředků. Otázku vlastního bydlení by chtěl řešit asi za 7 let, kdy za tímto účelem by si chtěl nyní začít tvořit rezervu. Co se týče přípravy rezervy na stáří, tak tato otázka je pro něj v současné době méně důležitá. Domnívá se, že má ještě čas. Jakub Věk: 34 let Vzdělání: základní Povolání: skladník Čistý měsíční příjem: 11.800,- Kč. Pavel žije v Kuřimi a pracuje jako skladník v prodejně stavebních materiálů. Na této pozici pracuje asi 5 let. Předtím pracoval v zahraničí. Za ušetřené peníze si pořídil automobil, který denně užívá na dojíždění do zaměstnání. Bydlí sám v pronajatém bytě. Jeho měsíční výdaje za bydlení se pohybují okolo 5000,- Kč, 2000,- Kč měsíčně utratí za dopravu do zaměstnání. Je schopen měsíčně ušetřit maximálně 1500,- Kč. Pavel by chtěl do budoucna vyřešit hlavně své bydlení. Chtěl by si pořídit byt nebo malý domek na vesnici. To by chtěl financovat pomocí hypotečního úvěru. Je zatím svobodný, ale časem by si chtěl založit rodinu. Chtěl by si také vytvořit rezervu pro případ ztráty zaměstnání. Michal Věk: 41 let Vzdělání: středoškolské Povolání: Ostraha objektů Čistý měsíční příjem: 15.000,- Kč. Michal je rozvedený, v současné době žije sám ve svém domě v Novém Veselí u Žďáru nad Sázavou. Za prací dojíždí do nedalekého města, kde pracuje jako ostraha v obchodním centru. Michal má z manželství patnáctiletého syna, na kterého platí měsíčně výživné ve výši 2500,- Kč. Jeho měsíční výdaje na 54

bydlení se pohybují okolo 4000,- měsíčně, 1500,- Kč zaplatí za benzín. Michalovou prioritou je rekonstrukce domu a vytvoření finanční rezervy, neboť má strach ze ztráty zaměstnání, protože v místě, kde žije, je velmi málo pracovních příležitostí. Také by chtěl nějakým způsobem spořit pro syna, pravděpodobně by uvažoval o nějakém stavebním spoření. Co se týče zajištění na důchod, tak se spoléhá na to, že jej zabezpečí stát. Po odečtení veškerých výdajů je Michal schopen odkládat maximálně 3000,- Kč měsíčně. Tomáš Věk: 44 let Vzdělání: vyučen s maturitou Povolání: řidič autobusu Čistý měsíční příjem: 15.500,- Kč. Tomáš žije v Novém Městě na Moravě a pracuje celý život jako řidič linkového autobusu. Žije v rodinném domě se svým otcem, o kterého se také stará. Je svobodný. Nemá žádné úspory, ale je schopen z výplaty ušetřit až 5000,- Kč. V posledních letech není v práci moc spokojený a přemýšlí, že by si založil svoji autodopravu. Nejprve by pracoval sám, ale postupně by chtěl firmu rozšířit. Jeho prioritou je opatřit si potřebný kapitál pro založení firmy. Co se týče spoření na stáří, tak si je vědom toho, že by si měl něco takového pořídit, ale momentálně je jeho prioritou založení vlastní firmy. 2. Skupina Klienti tvořící druhou skupinu patří do vyšší příjmové skupiny. Jedná se o vysokoškolsky vzdělané zaměstnance většinou soukromých firem. V této skupině se objevují klienti ve věkovém rozmezí 36 – 47 let. Pavel Věk: 39 let Vzdělání: vysokoškolské Povolání: programátor Čistý měsíční příjem: 30.000,- Kč. 55

Pavel pracuje jako programátor pro jednu nadnárodní společnost. Žije ve společné domácnosti s manželkou Janou, které je 40 let a pracuje jako administrativní pracovnice. Její čistý měsíční příjem činí 15.000,- Kč. Pavel a Jana vychovávají dvě děti ve věku 8 a 10 let. Manželé disponují volným kapitálem, který by si chtěli dlouhodobě odložit. Pro rodinu je aktuálně velice důležité zvýšit finanční rezervy za účelem financování studií dětí. Jejich cílem je, aby každý z dětí měl v době dosažení dvaceti let připravený kapitál ve výši 400.000,- Kč na dnešní ceny. Dále by chtěli mít krytá rizika související s ohrožením životního standardu (smrt, úraz, nemoc, dlouhodobá pracovní neschopnost). Rodina se před časem přestěhovala do nového bytu, který financují prostřednictvím hypotečního úvěru ve výši 10.000,- měsíčně. Z celkového příjmu domácnosti dokážou každý měsíc ušetřit přibližně 12.000,měsíčně. Ivan Věk: 36 let Vzdělání: vysokoškolské Povolání: podnikový právník Čistý měsíční příjem: 34.000,- Kč. Ivan bydlí a pracuje v Olomouci. S manželkou vychovávají 2 děti ve věku 1rok a 4 roky. Manželka Ivana je v současné době na mateřské dovolené. Před dvěma lety se všichni přestěhovali do nového domu v nově vybudované satelitní čtvrti za Olomoucí. Ivan v současné době splácí hypotéku a leasing na auto. Vzhledem k tomu, že je Ivanova manželka na mateřské dovolené a měsíčně pobírá pouze příspěvek ve výši 6000,- Kč, celkový příjem domácnosti činí 40.000,- Kč. Po odečtení všech měsíčních plateb, hypotéky a leasingu, rodina ušetří asi 5000,- měsíčně. Ivan by chtěl během následujícího roku koupit pro manželku automobil. Časem by si chtěli s rodinou pořídit malou chatičku na horách. Také by chtěl, až přijde vhodná doba, začít spořit nějaké peníze dětem. Uvědomuje potřebu řešit nějakým způsobem spoření na stáří. O

56

ztrátu zaměstnání se nebojí, je přesvědčen, že ve svém oboru najde zaměstnání bez větších obtíží vždy. Mirka Věk: 43 let Vzdělání: vysokoškolské Povolání: lékařka Čistý měsíční příjem: 35.000,- Kč. Mirka pracuje jako lékařka na oddělení chirurgie ve Fakultní nemocnici v Hradci Králové. Její měsíční příjem je včetně příplatku za služby okolo 35000,- Kč. Mirka bydlí v domě po rodičích na okraji města. Domácnost sdílí spolu s manželem a dvěma syny ve věku 15 a 17 let. Manžel Mirky pracuje jako učitel a jejich společný měsíční příjem je 52.000,- Kč. Mirka zdědila po rodičích rodinný dům a finanční hotovost ve výši 250.000,- Kč. Po odečtení všech výdajů rodina ušetří 7000,- Kč měsíčně. Mirka by chtěla, aby její synové mohli jet studovat na jeden rok do USA. Cena takového pobytu je přibližně 200.000,- Kč na rok. Na cestu pro jednoho syna úspory má, ale pro druhého syna by potřebovala během tří let ušetřit minimálně 200.000,- Kč. Velkým koníčkem Mirky a jejího manžela je cestování v obytném přívěsu. Chtěli by si časem pořídit svůj, ale to vyžaduje investici minimálně 500.000,- Kč. Mirka i její muž si oba platí životní pojistky, ale penzijní připojištění zatím ani jeden z nich moc neřešil, což je vzhledem k jejich věku překvapující. Ondřej Věk: 47 let Vzdělání: vysokoškolské Povolání: stavební inženýr Čistý měsíční příjem: 29.000,- Kč. Ondřej žije v Jihlavě, je rozvedený a má dvě děti, na které platí výživné ve výši 5000,- Kč měsíčně. Ondřej by si chtěl s novou přítelkyní pořídit dalšího potomka. Nedávno si koupili starší byt v centru města, který si nechali 57

kompletně zrekonstruovat. To vše financovali společně pomocí hypotečního úvěru. Ondřejova přítelkyně pracuje v reklamní agentuře. Měsíčně dají dohromady 47.000,- Kč z toho splácí 15000,- Kč hypotéku a další poplatky za bydlení, dopravu apod. Celkově jsou schopni ušetřit měsíčně okolo 6 000 Kč. Ondřej má v současné době ve stavebním spoření částku 165.000,- Kč. Ondřej by chtěl do budoucna refinancovat hypotéku nebo ji nějak sloučit se stavebním spořením, které mu končí za dva roky. Dále by si chtěl vytvořit finanční rezervu a přehodnotit svůj dosavadní způsob spoření na stáří. 3. Skupina Klienti zařazení do třetí skupiny mají středoškolské vzdělání a jejich příjmy jsou lehce nadprůměrné. Jedná se o věkovou skupinu blížící se k důchodovému věku. Všichni mají děti v dospělém věku. Někteří stále žijí v manželství, jeden respondent je rozvedený a jedna respondentka je ovdovělá Eva Věk: 53 let Vzdělání: středoškolské Povolání: obchodní zástupce u firmy obchodující s elektronikou Čistý měsíční příjem: 27.000,- Kč. Paní Eva pracuje na pozici obchodního zástupce již 15 let. Žije sama v Brně, v bytě, který si před lety ještě s bývalým manželem odkoupili od města. Je rozvedená, není na ní nikdo finančně závislý (děti jsou již dospělé a samostatné). Za 10 let by chtěla odejít do důchodu. Má aktuálně vytvořenou finanční rezervu ve výši přibližně 500.000,- Kč. Za tyto peníze by si chtěla v dohledné době pořídit chatu, kam by chtěla jezdit o víkendech a více ji využívat i s dcerou a hlavně v důchodovém věku. Dále je podle ní důležité zvýšit tvorbu rezervy na stáří, která není podle jejích slov dostačující a čas v produktivním věku se krátí. Do jednoho roku by si také chtěla pořídit automobil, do kterého by chtěla investovat okolo 200.000,- Kč. Snaží se z příjmů podporovat dceru, které je na mateřské dovolené. Zaměstnavatel jí

58

přispívá 1500,- Kč měsíčně na penzijní připojištění. Ze svého příjmu dokáže ušetřit 2000,- Kč za měsíc. Zdeněk Věk: 50 let Vzdělání: středoškolské Povolání: policista Čistý měsíční příjem: 23.500,- Kč. Zdeněk pracuje celý život jako dopravní policista. Bydlí s manželkou v panelákovém bytě na sídlišti Černý most v Praze. Jeho manželka pracuje jako prodavačka. Dohromady mají měsíční příjem 34000,- Kč. Mají jednu dceru, která je již dospělá a má vlastní rodinu. Zdeněk s manželkou ušetří měsíčně 3500,- Kč. Chtěli by si pořídit nový automobil a novou střechu na chalupě. Co se týče zajištění na důchod, tak pan Zdeněk jako policista bude dostávat výsluhu, tudíž pro něj spoření na důchod není úplně aktuální. Pro jeho manželku však ano. Chtěla by odejít za pár let do předčasného důchodu. Jarmila Věk: 59 let Vzdělání: středoškolské Povolání: zdravotní sestra Čistý měsíční příjem: 22.000,- Kč. Jarmila pracuje celý život jako zdravotní sestra v nemocnici u Milosrdných Bratří v Brně. Je již 5 let vdova, děti jsou dospělé a mají vlastní rodiny. Paní Jarmile zbývá pár let do důchodu. Platí se penzijní připojištění ve výši 1000,- Kč měsíčně, z toho ji zaměstnavatel přispívá 300,- Kč. Paní Jarmila by se chtěla na důchod odstěhovat na vesnici, kde by si chtěla pořídit malý domek. Má ušetřeno asi 50000,- Kč a byt v osobním vlastnictví. Vzhledem k tomu, že má vleklé zdravotní problémy, by si chtěla pořídit finanční rezervu pro případ, že by nemohla chodit do práce. Měsíčně ušetří asi 1000,- Kč.

59

Karel Věk: 46 let Vzdělání: středoškolské Povolání: revizní technik Čistý měsíční příjem: 25.000,- Kč. Karel pracuje jako revizní technik pro soukromou firmu v Brně. Je rozvedený, má jednoho již dospělého syna. Bydlí v městském bytě, kde platí měsíční nájem 8000,- Kč. Jeho velkým koníčkem je myslivost. Karel má z minulosti ušetřeno asi 70000,- Kč. Chtěl by tyto peníze nějak investovat. I přesto, že je přesvědčen, že ho v důchodu zabezpečí stát, nebrání se tomu, založit si penzijní připojištění. Karel by chtěl mít do 10 let ušetřeno 300000,Kč.

4. skupina Poslední skupina vysokoškolsky vzdělaných klientů jsou lidé s velmi vysokým postavením i vysokými příjmy, disponující výraznou finanční rezervou. Většinou jsou nezávislí pokud se týče rodinných poměrů, případně žijí s partnerkou/partnerem. David Věk: 30 let Vzdělání: vysokoškolské Povolání: majitel firmy Čistý měsíční příjem: 60.000,- Kč. David pochází ze Žďáru nad Sázavou, kde momentálně žije i pracuje. Žije v pronajatém bytě s přítelkyní, do roka plánují svatbu a dítě. Je majitelem firmy, která se zabývá projektováním zahrad. Zbývá mu zajímavý kapitál, díky kterému by se chtěl stát do 20 let finančně nezávislým. Jedná se o časově velmi vytíženou osobu. Ve své firmě má na starosti velkou zodpovědnost. Aktuálně 60

veškeré vydělané peníze reinvestoval do firmy a nebyl zvyklý si tvořit rezervy ve finančních nástrojích. Probírali jsme jeho potřeby a dospěli jsme k závěru, že by bylo vhodné si část peněz dávat stranou. Za deset let se nemusí v podnikání dařit a bylo by lepší mít vytvořenou disponibilní rezervu než mít ve skladu o pár strojů více. Martin Věk: 34 let Vzdělání: vysokoškolské Povolání: generální ředitel Čistý měsíční příjem: 120.000,- Kč. Martin bydlí v Brně a pracuje jako generální ředitel společnosti zabývající se výpočetní technikou. Martin je velmi vytížený, často jezdí na služební cesty téměř po celém světě. Žije momentálně s přítelkyní v luxusním bytě v centru Brna, za který platí měsíčně 25000,- Kč. Dá se říct, že je ve svých letech díky svému postavení relativně finančně nezávislý. Má k dispozici kapitál přibližně okolo 1 milionu korun. Chtěl by tyto peníze výhodně investovat s cílem získat co největší profit. Nebojí se rizika. Jeho cílem a prioritou je vydělat co nejvíc peněz, být finančně zcela nezávislý a postupně založit další společnosti. Chtěl by během 5 let mít k dispozici 10 milionů korun. Kamila Věk: 29 let Vzdělání: vysokoškolské Povolání: HR manager Čistý měsíční příjem: 55.000,- Kč. Kamila pracuje jako vedoucí personální odboru v jedné nadnárodní potravinářské společnosti. Jako manager má pod sebou 30 zaměstnanců, z čehož vyplývá poměrně velká zodpovědnost. Kamila je velmi ctižádostivá, chtěla by časem odejít pracovat do zahraničí. Chtěla by být v horizontu zhruba deseti let finančně nezávislá. Spoření a zajištění na stáří považuje za velmi 61

důležité. Má uzavřené penzijní připojištění, za které platí měsíčně 800,- Kč. Momentálně bydlí v Praze v pronajatém bytě s přítelem. Vzhledem k tomu, že by chtěla vycestovat dlouhodobě do zahraničí, o vlastním bydlení zatím neuvažuje. Zatím má ušetřeno 200.000,- Kč. Lukáš Věk: 40 let Vzdělání: vysokoškolské Povolání: zástupce ředitele bezpečnostní agentury Čistý měsíční příjem: 70.000,- Kč. Lukáš pracuje jako zástupce ředitele bezpečnostní agentury v Praze. Bydlí s rodinou v domě za Prahou. Prioritou Lukáše je investice do nemovitostí. Chtěl by nakoupit pomocí hypotečního úvěru několik bytů v Praze a ty následně pronajímat. Co se týče spoření na stáří, tak v této oblasti státu moc nevěří, spíše se spoléhá sám na sebe a chtěl by si vytvořit vlastní rezervu. Měsíčně mu po zaplacení všech výdajů zbývá 20.000,- Kč.

4.3. Výsledky analýzy V následující časti, prezentuji výsledky nasbíraných dat. V analýze postupuji tak, že pro každou skupinu zvlášť uvádím výsledky v jednotlivých oblastech výzkumných otázek (očekávání, motivace, zdroje znalostí apod.). Postupně tedy uvádím výsledky pro tyto jednotlivé skupiny tak, aby na sebe logicky navazovaly v jednotlivých oblastech rozhovorů. Nejprve tedy pro stanovenou skupinu uvádím, jaké se u ní vyskytuje očekávání ohledně zajištění od státu, poté na to navazuji tématem motivace – jaká je motivace pro lidi v dané skupině k odkladu finančních rezerv a v té souvislosti navazuji tématem finanční gramotnosti – jaké jsou zdroje informací pro lidi v této skupině. Na základě těchto informací, a také rozboru finančních možností a plánů jednotlivých respondentů stanovuji návrh řešení odkladu finančních rezerv. Protože jde však o specifikum vázané na konkrétního klienta, uvádím tento návrh vždy pro jednoho vybraného člověka z dané skupiny. Návrhy pro ostatní 62

členy v konkrétní skupině by byly velmi podobné, ale aby byl návrh co nejpřesnější, uvádím jen přímo pro konkrétního člověka, s konkrétními příjmy a výdaji.

4.3.1 Skupina č. 1 Jak bylo uvedeno výše, jedná se o klienty z nižší příjmové skupiny, kteří dosáhli maximálně středoškolského vzdělání. Žijí na vesnici nebo ve městě s počtem obyvatel nepřevyšujících 15000 lidí. Žádný z dotazovaných nežije v manželství a nevychovává děti. Pouze jeden z respondentů plní vyživovací povinnost vůči svému synovi. Respondenti: Robert, Jakub, Michal, Tomáš Očekávání ohledně sociálních jistot od státu Když se zaměříme u této skupiny lidí na ty části rozhovorů, které se dotýkají očekávání, zjistíme, že je lze charakterizovat určitým paradoxním postojem. Převažuje zde názor, že sociální jistoty jsou v současné době na velmi vysoké úrovni, avšak zároveň je s nimi spjato přesvědčení, že na tyto jistoty lidé v této skupině již nedosáhnou. Je zde však na rozdíl od jiných vybraných skupin cítit určitá nejistota či nerozhodnost. Zatímco u jiných skupin se objevují očekávání mnohem jednoznačnější (stát se o mě postará versus vše závisí na mě), příslušníci této skupiny vyjadřují skepsi i naději zároveň. V jejich výpovědích panuje jistá nerozhodnost. Často se tudíž v jejich formulacích objevují neurčitá či relativizující slova

(asi, snad, možná,

uvidíme). Jakoby si na racionální úrovni uvědomovali, že nemohou počítat se současným standardem, ale zároveň doufají, že se jejich negativní očekávání nenaplní. „ Dneska jsou důchody od státu celkem na vysoké úrovni. Řekl bych, že moje generace nemůže do budoucna očekávat takový standart.“ (Robert) Z této výpovědi je sice patrné negativní očekávání, které ovšem respondent dále ve výpovědi relativizuje: „Ale tak uvidíme, třeba to ještě nějak dopadne. Kdo ví, co bude za tolik let. Taky tady už třeba nebudu vůbec. Ono je možná lepší nad tím neuvažovat.“

63

Tady už je patrná tendence se spíše vyhnout přemýšlení o budoucnosti. Přestože tušení o klesajícím důchodovém standardu je patrné, je zakončeno nejednoznačným závěrem. Přestože by se mohlo zdát, že jde výhradně o generační záležitost danou věkem, není tomu zcela tak. V této skupině máme zařazené i dva respondenty, kteří se věkově blíží důchodové hranici více než Robert. Přesto i oni mají v repertoáru svých výpovědí tyto relativizující tendence. Z toho se dá usuzovat, že spíše než o věkovou záležitost se jedná právě o sociální a finanční podmíněnost těchto výpovědí. „Tak ono se dá očekávat, že asi moc valný ten důchod nebude. Když to tak pozoruji, tak se bojím, jestli vůbec nějaký důchod mít budu. Ale tak chcípnout na ulici mě snad nenechají. Nějak se to snad vyřeší. Bude záležet, kdo bude zrovna sedět ve vládě. A vůbec, ten vývoj celkově ve světě je takový překotný, že nemůžeš říct, co bude za x let.“ (Tomáš) I zde si můžeme povšimnout oné dvojznačné odpovědi. Respondent odpověď začíná v negativním tónu, ale nakonec to celé relativizuje tvrzením, že budoucnost nelze předvídat. Je možné, a ve světle dalších odpovědí i pravděpodobné, že si tito respondenti již sami dopředu utvářejí argumenty pro sebe a pro své vysvětlení, proč je zbytečné vytváření vlastních rezerv. Nejdále v tomto stylu uvažování zachází Michal, který dokonce spřádá teorie, které mají za cíl vytvoření argumentů, které činí vlastní rezervy za zbytečné: „Jako já toho moc nečekám. Spíš nic no. Jsem v tomhle skeptik. Já se už žádných důchodů nedočkám. Ale to si nevybereš. Já si budu spořit, a pak když přijde bankrot, tak stejně ty našetřený peníze budou mít nulovou hodnotu, no ne? Ono to souvisí s porodností. Když nebudou lidi v produktivním věku, tak můžu mít našetřené miliardy, ale k čemu mi to bude, když si za to nic nekoupím – v pekárně nebude mít kdo prodávat, a ani nebude co, protože nebude nikdo, kdo by ten chleba upekl. Takže s těmi svými miliardami, co bych měl doma, si budu moct akorát vytapetovat byt.“ 64

Tyto laické ekonomické teorie se často objevují právě ve vyprávění této skupiny respondentů. Zdá se, že jde téměř o nějaký psychologicky obranný mechanismus – respondenti nejsou příliš ochotni si peníze odkládat (nebo se domnívají, že si to nemohou dovolit – viz dále) a proto hledají či přímo vytvářejí argumenty pro to, aby toto své počínání nějakým způsobem zlegitimizovali. A toto zlegitimizování nacházejí právě v argumentaci, kdy odkládání úspor se jeví jako riskantní či není žádnou zárukou. Každopádně můžeme říci, že povědomí o negativních vyhlídkách na důchod v této skupině respondentů jednoznačně je přítomno, avšak jeho možné reálné dopady jsou spíše marginalizovány či relativizovány. Motivace k odkladu V otázce motivace se dá charakterizovat tato skupina, respektive jejich výpovědi, tak, že by chtěli mít životní úroveň v důchodovém věku nikoliv stejnou jako doposud, ale dokonce vyšší. Nejčastěji očekávají, že budou mít mnohem více času na koníčky a aktivity, na které jim nyní nezbývá čas ani prostředky. Jejich vyhlídky tedy směřují k tomu, že budou mít více finančních prostředků i více času na své aktivity. Nejpříměji to vystihuje Jakub: „Až přestanu pracovat, chtěl bych se mít líp. Ve stáří bych chtěl cestovat a žít aktivní život, protože mi na to dnes nezbývá čas.“ Podobné očekávání lze postřehnout u všech respondentů této skupiny: Tomáš: „Tak doufám, že na tom budu líp než teď. Protože teď fakt nemám času nazbyt a peníze mi taky nezbývají. Tak kdy jindy než v důchodu by člověk měl mít čas si něco užít“ Je zde patrná jakási idealizace důchodového věku jako období, na které se má člověk těšit. V pojetí těchto respondentů je důchodový věk vnímán jako jakási trvalá dovolená, na které se budou mít lépe, než v předchozí části života. To potvrzuje i Robert: „Tak jako jedinou mojí motivací je v podstatě dosáhnout toho, abych se v důchodu měl líp no. Protože teď to stojí za hovno, co si budeme nalhávat. A nebude to lepší. Co mám kamarády o pár let starší, tak to je děs. Rodina,

65

děcka, makat od nevidím do nevidím, život žádný. Hrozná perspektiva. Tak aspoň ten důchod by mohl za něco stát. V této souvislosti je zajímavé, že dokonce mladí respondenti tu vyjadřují jakési těšení se na důchod, což je v kontextu mladé generace velice výjimečné. Na rozdíl od jiných skupin se tu téměř vůbec nevyskytují nějaké konkrétní cíle, které by uváděli jako své motivace. Jedná se často spíše o všeobecné tvrzení – abych se měl v důchodu lépe. Když jsou vyzváni v rozhovoru, aby to nějakým způsobem rozvedli, tak se uchylují většinou k dalším všeobecným tvrzením – spokojený život, pohoda, případně cestování, koníčky (bez nějakých specifikací). Zdá se, že jejich představa, co budou dělat v důchodovém věku, je spíše vágní a neurčitá. Hlavní motivací je prostě mít se lépe než nyní. Což souvisí samozřejmě se subjektivní nespokojeností, nebo pouze částečnou spokojeností v jejich současném životě. Ten sice nevidí nijak tragicky, ale své finanční poměry vnímají nepříliš pozitivně, tudíž se na důchod dívají jako na jistou naději. Zdroje znalostí o možnostech odkladu Podobně jako v jiných skupinách u této otázky často respondenti mluvili spíše v rovině hypotézy – „kdybych se chtěl lépe orientovat, obrátil bych se...“. Respondenti sami své znalosti o možnostech odkladu hodnotili velmi nízce. Zvláště v této skupině se respondenti opět uchylovali k poměrně vágním a všeobecným

tvrzením.

Neuváděli

většinou

žádné

konkrétní

zdroje.

Konkrétnější naopak byli, když vymezovali negativní zdroje svých informací, tedy zdroje, kterým nedůvěřují (např. rodiče). Jinak uváděli zdroj internet, avšak bez nějaké specifikace. Na otázku kde konkrétně by na internetu hledali informace nedokázal nikdo z těchto čtyřech respondentů odpovědět. „Tak kdybych se v tom chtěl nějak lépe zorientovat, bych si nejspíš vyhledal informace na internetu. Ale než bych nějaké kroky realizoval, zeptal bych se asi i známých na jejich zkušenosti se spořením na stáří, abych se nerozhodl špatně. K rodičům v tomto nemám takovou důvěru. Mám pocit, že oni tomu také moc nerozumí.“ (Robert)

66

„Tak asi internet mě napadá. Ale konkrétně nevím. Asi přes google bych to hledal. Jako o nějakých stránkách, kde by se něco spalo vůbec netuším. Ale tak von je v tomhle oboru ten problém, že bůhví, komu má člověk věřit.“ (Jakub) „Vůbec netuším. Rozhodně vím, kde bych nic nehledal. Mýho otce bych se rozhodně neptal, protože naši ví ještě větší kulový než já. Jinak fakt nevím. Asi internet. Nic jinýho mě vážně nenapadá“ (Michal) Obecně lze říci, že schopnost alespoň identifikovat zdroje svých informací je pro tuto skupinu velmi obtížné. Ani po několika dalších dotazech nebylo možné zjistit, odkud jejich znalosti (byť velmi kusé a na velmi nízké úrovni) pramení. Na druh straně je pravda, že oni samotní již dopředu často deklarovali nízkou úroveň svých znalostí ohledně vytváření finančních rezerv. Výsledný finanční plán – návrh pro odklad rezerv pro skupinu č.1 – Příloha č.1

4.3.2. Skupina č. 2 Klienti tvořící druhou skupinu patří do vyšší příjmové skupiny. Jedná se o vysokoškolsky vzdělané zaměstnance většinou soukromých firem. V této skupině se objevují klienti ve věkovém rozmezí 36 – 47 let. Respondenti: Pavel, Ivan, Mirka, Ondřej. Očekávání ohledně sociálních jistot od státu Oproti předchozí skupině respondentů jsou výpovědi těchto klientů charakteristické nejen nedůvěrou ve státní důchodový systém (což platilo i pro předchozí skupinu), ale zároveň i nulovými očekáváními ze strany státu. Respondenti se v podstatě shodovali na tom, že není možné spoléhat na jakoukoliv podporu ze strany státu. Velmi často se objevují formulace ohledně rizikovosti spoléhání na stát. Bylo zde patrné velmi realistické až skeptické 67

vidění státní podpory v důchodu a naopak se ve výpovědích objevuje silná akcent na vytváření vlastních rezerv jako nezbytná nutnost. „Vzhledem k tomu, jak stát hospodaří, bych se na něj nechtěl do budoucna moc spoléhat. Je taky velice pravděpodobné, že se před mých odchodem do důchodu politický systém, myslím jako ta důchodová reforma ještě několikrát změní a nechci podstupovat riziko toho, že by to mohlo ohrozit můj životní styl ve stáří. Státu tedy v tomto ohledu moc nevěřím a spíše se snažím spoléhat sám na sebe a netvořit převážnou většinu finančních rezerv ve státem podporovaných produktech.“ (Pavel) V rozhovorech tito respondenti stáčeli velmi často vždy odpovědi, které se týkaly právě očekávání k tématům, jako je odpovědnost, schopnost postarat se sám o sebe či soběstačnost. Přestože se například konkrétní otázka týkala jiného tématu, klienti často vedli svoji odpověď, kde znovu a znovu opakovali potřebu či touhu být nezávislý na státu. Právě nezávislost byla ústředním tématem jejich výpovědí v otázce očekávání. „Nehodlám se spoléhat na stát. To bych taky mohl skončit na ulici. Rád bych to měl nastavené tak, že vlastně nebudu potřebovat vůbec žádný důchod, ano korunu. Chci mít všechno jen ze svých naspořených rezerv. Abych byl prostě absolutně nezávislý. To je takový můj sen.“ (Ivan) V podobném stylu se jeví i výpověď jediné ženy v této skupině, Mirky. Ta zároveň velmi akcentovala téma nejistoty. Její snahou je minimalizovat ve svém životě intervenci náhody, neboť si silně uvědomuje (na základě vlastních zkušeností), že její životy i život její rodiny často směřují události, které nemohla ovlivnit (nebo se to alespoň domnívá). Ve svých odpovědích často vytvářela hypotetické situace (rozvod, úmrtí manžela, dětí, vážný úraz), o kterých mluvila jako o „neznám proměnné“ a která může kdykoliv zasáhnout její život.

68

„Já si prostě ve svým životě nemohu dovolit spoléhat se na stát. Nemohu se spoléhat na nikoho, jen na sebe. Vím, že to zní blbě, ale nechci se spoléhat ani na svého manžela, nebo ani na děti, že by mě jako zaopatřili, kdybych to potřebovala. Na to sázet nechci. Já to nechci dramatizovat, my doma absolutně nemáme problémy. Ale co já vím, co bude za pět let? Chlap mě odejde s nějakou mladou, a co já pak budu dělat. A spoléhat na děti? To bude teď znít hrozně, ale přesto: co když se jim něco stane? Nebo se jim nebude dařit a budou sami rádi, že se uživí a nebudou si moct dovolit starou matku na krku? Tam je prostě takových náhod, co vám můžou do života vstoupit, že má cenu spoléhat jen na jednoho člověka. Na sebe“ (Mirka) Ve srovnání s předchozí skupinou je u těchto respondentů velmi nápadná absence tématu naděje, která se často objevovala u předchozí skupiny. Naopak se objevují často právě jakési černé scénáře. Zatímco v předchozí skupině byla patrna tendence hledat důvody pro nevytváření vlastních rezerv, u této skupiny je tomu vlastně naopak. Tito lidé si spíše vytvářejí, konstruují a vymýšlí (často i velmi bizarní) argumenty, kterými se snaží legitimizovat svůj postoj k vlastním rezervám jako nutnost. Potřeba nezávislosti se tu však neobjevuje nejen v souvislosti se státem, ale jak ukazuje Mirčina odpověď, tak jako obecný životní postoj. Respondenti zdůrazňují touhu být nejen nezávislí na státu, ale ani na rodině a okolí. Pomoc se snaží neočekávat od nikoho. Nezávislost však u nich není prostředkem svobody (jako u jedné z dalších skupin), ale spíše jako existenciální nutnost. „Asi to bude znít pateticky, ale člověk se prostě rodí na svět sám, a sám z něho také odchází. A jediný na koho se může spolehnout, je sám na sebe. Když neselže sám, tak se bude mít dobře. A když selže, tak jedinej, koho může obviňovat je opět jen on sám. (Ondřej) V této souvislosti je zajímavé upozornit na to, že některé z výpovědí měly charakter až jakéhosi odcizení. Byla v nich veliká míra individualizace – 69

tedy postoj, že člověk je nezávislý na svém okolí. Selhání je viděno vždy jako selhání jedince – na rozdíl o předchozí skupiny se neobjevují širší společenské a ekonomické souvislosti a podmínky (např. státní bankrot). Přestože respondenti vytvářejí různé černé scénáře, co by se jim v osobním životě mohlo přihodit, rozšíření tohoto uvažování na celou společnost se neobjevuje (jako právě v předchozí skupině, kde ovšem bylo patrné jen a pouze toto uvažování – jako relativizace – vše je tedy zbytečné). Motivace k odkladu prostředků V porovnání s předchozí skupinou je v otázce motivace značný kontrast. Zatímco první skupina respondentů měla představy, že jejich život byl měl v důchodu lepší než nyní, u této skupiny převažuje motivace, že jejich život by si měl zachovat nynější standard. Což samozřejmě může souviset se subjektivní životní spokojeností jejich současného života, nebo také reálnějšími očekáváními (viz předchozí kapitola). „Lidé se v důchodu nebudou mít lépe než dnes. Dnes se o tom píše v novinách téměř každý den. Pokud se chci mít ve stáří stejně jako teď, je potřeba si peníze odkládat.“ (Ondřej) Někteří respondenti vyslovovali určitý strach či obav z poklesu jejich životní úrovně. Obávali se, že standard, na který jsou zvyklí, si nebudou moci dovolit ve stáří. „Neříkám, že si teď můžu vyskakovat. Ale když se kouknu kolem sebe a vidím třeba lidi, kteří makají za desítku čistýho, nebo lidi, kteří nemají práci vůbec, tak si říkám, že se mám vlastně hodně dobře. Jenže mě trochu děsí představa, že jednou můžu mít příjem jako oni. Jenže oni jsou na to zvyklí celý živit, já ne. Vůbec si nedovedu představit, že bych třeba nemohl jít na fotbal nebo na koncert, protože prostě nebude mít na lístek. Jsou prostě věci, které považuji za automatické, a fakt nevím, jak bych to dával, když by to najednou zmizelo.“ (Pavel) 70

Z odpovědí vyčnívala především obava z adaptace na nové ekonomické podmínky. Téměř nikde se u těchto respondentů neobjevuje naděje, že by se chtěli mít lépe než nyní. „Já se nepotřebuju koupat ve zlatě. Mně bude bohatě stačit, když na tom budu jako teď.“ (Ivan) Strach z adaptace vyjadřovala i respondentka Mirka: „Představa, že budu v důchodu, budu mít spoustu času, ale peníze sotva tak na přežití, tak se udusím nudou. Jsem zvyklá aktivně žít a doufám, že si to budu moct dovolit i v důchodu. Obecně může říci, že hlavní motivací zde strach. Oproti skupině č.1 je zde patrné, kteří v současnosti nemají prostředky k tomu, aby se mohli například věnovat svým koníčkům a doufají, že si to budou moci dovolit ve stáří, zde již respondenti mají možnost se věnovat svým oblíbeným činnostem a mají obavu z toho, že si to ve stáří dovolit nebudou moci. Zdroje znalostí o možnostech odkladu Podobně jako u předchozí skupiny, tak ani zde nebyli respondenti příliš konkrétní. Opět často uváděli obecné zdroje jako internet či noviny, ale když byli vyzváni k upřesnění, tak nebyli schopni uvést, kde hledají či by hledali informace. Nově se však objevuje zkušenost s tvorbou rezerv, většinou prostřednictvím finančního poradce, která se objevuje skoro u všech respondentů v této skupině: „Jak jsem říkal, s tvorbou rezerv mám zkušenosti. Tudíž se snažím mít ve finanční gramotnosti přehled a informace čerpám často z novin a internetu.“ (Ivan)

71

„Většinou se snažím přečíst si o tom něco v novinách. Ale taky už jsem o tom mluvil s kamarádem, který dělá finančního poradce (Ondřej) „No s manželem už jsme to řešili jednou před finančního poradce, takže nějaký povědomí o možnostech odkladu mám. Ale žádná sláva to není. Sem tam si něco přečtu, ale spíš na to nemám čas“ (Mirka) I přes tyto jednorázové zkušenosti se však v dalších částech rozhovorů ukázalo, že znalosti ohledně odkladných možností jsou velmi obecné a nekonkrétní. Respondenti nebyli schopni vyjmenovat žádnou konkrétní možnost. Měli pouze pasivní znalost: po nápovědě uvedli, že nabízenou možnost znají a ví o ni, ale při pokusu o konkrétnost se opět ukázalo, že tato znalost je spíše proklamativní, nikoliv reálná. Výsledný finanční plán – návrh pro odklad rezerv pro skupinu č.2 – Příloha č.2 4.3.3. Skupina č. 3 Klienti zařazení do třetí skupiny mají středoškolské vzdělání a jejich příjmy jsou lehce nadprůměrné. Jedná se o věkovou skupinu blížící se k důchodovému věku. Všichni mají děti v dospělém věku. Někteří stále žijí v manželství, jeden respondent je rozvedený a jedna respondentka je ovdovělá Respondenti: Eva, Zdeněk, Jarmila, Karel Očekávání ohledně sociálních jistot od státu U této skupiny bylo zajímavé, že očekávání ze strany státu tu bylo zdaleka nejvyšší, dokonce vyšší než u skupiny č.1. Charakteristickým postojem byla víra, že stát se o respondenty postará. Často se objevuje také určitá pojistka v podobě dospělých dětí, od kterých respondenti očekávají zaopatření v případě nouze. „Já si myslím, že se o mě stát dobře postará. Mám pár známých, kteří pracovali na podobné pozici jako já a pobírají nadstandardní důchod. 72

Protože mi k odchodu do důchodu nezbývá tolik času, doufám, že mohu očekávat podobné jistoty.“ (Eva) Velmi pravděpodobně jsou tyto postoje dány generačním faktorem: všichni lidé v této skupině přesáhli věk 50 let (kromě jednoho, který přesáhl hranici 40 let) a mají dospělé děti. Častým argumentem se v rozhovorech objevují zkušenosti přátel či z doslechu. „Já už to mám do důchodu snad za pár, tak očekávám, že to budu mít dobré. Buď na to bud stejně jako teď, nebo snad i dokonce lépe. Když k tomu připočtu nějaké malé úspory, tak by to snad nemuselo být tak špatné. A přinejhorším – děti mě snad na ulici nenechají. My se starali o ně dvacet let, tak předpokládám, že kdyby bylo potřeba, jakože si to nemyslím, tak by se o mě postaraly.“ (Karel) „Celej život si platím povinný sociální...platím daně. Tak čekám, že se snad stát postará. Já platila a platím dnešním důchodcům jejich důchody, tak snad teď na oplátku bude někdo platit mě.“ (Jarmila) Velmi silná víra ve stabilitu důchodového systému se objevovala u všech respondentů této skupiny. V tomto ohledu se může zdát, že jejich motivace k vlastním odkladům bude velmi nízká (viz další část), ale ukázalo se, že existují jiné motivační mechanismy pro tyto lidi (viz dále). Přesto můžeme říci, že očekávání podpory ze strany státu zde bylo zdaleka nejvyšší ze všech skupin. Motivace k odkladu prostředků Hlavní motivací k odkladu u této skupiny je mít se lépe než nyní. Přestože v jiných částech rozhovorů respondenti této skupiny uznávají, že jejich životní standard je na poměrně dobré úrovni, tak od důchodového věku očekávají zvýšení toho standardu. „Jestli se chce mít někdo v důchodu lépe a žít lépe než současní důchodci, je třeba si spořit. Na druhou stranu si myslím, že je hodně těžké 73

nějaké peníze ušetřit. Asi se budu spoléhat na stát a na děti, ke které jsem celý život podporovala a budu totéž čekat v důchodovém věku od nich.“ (Jarmila) I když se občas v rozhovorech objevují proklamace o tom, že je těžké peníze ušetřit, z dalších analýz vyplynulo, že prostředky na odklad není velký problém a této skupiny najít – a zdá se, že jsou si toho vědomi. Právě proto očekávají zvýšení životního standardu. Počítají s kombinací zajištění od státu, dále vytvoření vlastních rezerv a podporu ze strany potomků. Pouze u jednoho respondenta se objevuje představa o tom, že se o svůj zvýšený životní standard bude naopak dělit se svými dětmi. „My s manželkou nejsme nijak nároční. Takže bych řekl, že nám vlastně peníze budou i přebývat. Jako sice ne nějak dramaticky, ale určitě budeme mít více, než budeme schopni spotřebovat. A brát si prachy do hrobu určitě nechceme. Takže si dovedu představit, že budeme občas vypomáhat dceři. Má rodinu, malé děti. Tak proč jim nevypomoct? Když si to budeme moct dovolit...“ (Zdeněk) Je však nutné poznamenat, že toto uvažování je v rámci této skupiny spíše ojedinělé. Spíše se objevuje opak – děti se mají starat ve stáří o rodiče. Zde však zase musím upozornit, že se jednalo v rámci rozhovorů o spíše hypotetické téma. Respondenti často mluvili o tom, co by bylo kdyby potřebovali finanční výpomoc. Zároveň bylo z rozhovorů zřejmé, že potřebu této pomoci nepovažují za příliš reálnou. Byli se vědomi, či byli přesvědčeni, o své poměrně jisté zajištěnosti vlastních plánovaných (či již uskutečněných) odkladů a především pak ze strany státu.

74

„Já tedy nepovažuji za moc pravděpodobné, že bych potřeboval pomoc od dětí. Věřím, že by mi pomohli, ale snad to nebude třeba. Čekám, že důchod budu mít dostačující a v kombinaci s našetřenými penězi si myslím, že na tom budu dobře.“ (Eva) Zdroje znalostí o možnostech odkladu Ani u této skupiny nebyl respondenti schopni uvést nějaké konkrétnější zdroje svých informací o možnostech odkladu. Na druhé straně se zde určitě více než u ostatních skupin objevuje zdroj v podobě přátel či kamarádů, kteří byli uváděni jako poměrně věrohodný zdroj informací. „Určitě se dají dnes získávat informace v novinách. Dále mě napadají známí a nebo bych se zeptala někoho, kdo pracuje ve finanční sféře. Mám pár kamarádů, co tomu celkem rozumí, tak jsme to s nimi už probíral.“ (Karel) „Ptala jsem se lidí, co už odcházejí do důchodu, tak právě od nich vím, že to zase není tak špatné, jak se často prezentuje v novinách.“ (Jarmila) Více než u jiných skupin zde panovala všeobecná nedůvěra ke zdrojům informací, které nepochází z okolí respondenta. Tito respondenti často poukazovali na to, že informace ze zdrojů jako je internet, noviny či finanční poradci jsou vždy zaměřené na prospěch šiřitele informace. „Asi se dá něco vyčíst na internetu, ale tomu nevěřím. To jsou všechno placený PR články, který si zaplatily banky. Poradcům se taky moc věřit nedá. Já věřím těm, kteří mají už nějakou vlastní zkušenost. A moji přátelé nemají důvod mi něco malovat na růžovo, proč by to dělali?Takže věřím v podstatě jen jim“ (Karel) 75

Samozřejmě se zdá být jako pravděpodobné, že tato tendence důvěřovat zdrojům z blízkého okolí je dána povahou informací – pokud tito lidé dostávají okolí informace o tom, že jejich důchod bude velmi dobrý a že nemají důvod zpochybňovat zajištění od státu, tak je samozřejmě tento zdroj preferován – přináší informace, které klient chce slyšet. Na druhé straně jejich chování (touha odkládání prostřednictvím finančního poradce) tento argument poněkud nabourává. Výsledný finanční plán – návrh pro odklad rezerv pro skupinu č.3 – Příloha č.3

4.3.4. Skupina č. 4 Poslední skupina vysokoškolsky vzdělaných klientů jsou lidé s velmi vysokým postavením i vysokými příjmy, disponující výraznou finanční rezervou. Většinou jsou nezávislí, pokud se týče rodinných poměrů, případně žijí s partnerkou/partnerem. Respondenti: David, Martin, Kamila, Lukáš Očekávání ohledně sociálních jistot od státu Pro tuto skupinu byla charakteristická zejména absolutní nedůvěra v zajištění ze strany státu. Často se v rozhorech objevovalo, že nepočítají téměř s žádnou podporou ze strany státu, respektive s žádným důchodem. „Je velice pravděpodobné, že stát nebude moci vyplácet důchody v současné výši. Neočekávám tedy, že by se o mě postaral a budoucnost závidí na mě.“ (David) „S důchody to bude tak nejisté, že raději nepočítám s ničím. Beru to tak, že co si nevytvořím sám, to mít nebudu.“ (Martin)

76

Někteří respondenti sice zmiňují možnost, že budou mít nárok na nějaký důchod, který může být vzhledem jejich platu zajímavý, avšak spíše jej berou jako příjemný bonus ke svým vytvořeným rezervám. „Já už nevěřím, že bych nějaký důchod vůbec měl. Sice odvádím státu na daních hodně slušné peníze, ale myslím, že mi to nebude nic platné. A i kdyby, tak spoléhat na to určitě nebudu. Když budu mít nějaký důchod, tak to budu brát jako příjemný bonus. Určitě nepatřím k lidem, kteří by nevěděli, jak naložit s přebytkem peněz.“ (Lukáš) Na rozdíl od předchozí skupiny se nikdy neobjevuje role dětí, které by měli pomoci svým rodičům. Jedna respondentka se k tomuto tématu vyjádřila tímto způsobem „Já celkem chápu tu logiku některých lidí, kteří říkají, že by se o ně ve stáří měly postarat v případě nouze děti. Jasně, zní to logicky. Já se o vás starám teď, vy budete, až já budu stará. Jenže to je sobecké. Rodiče si pořizují děti, ne naopak. Moje děti budou mít svoje děti, o které se budou starat, a nemůžu po nich chtít, aby ještě zajišťovaly mě. Proto vůbec nechci počítat s jejich pomocí. Ano, když se mi stane nějaký úraz nebo nemoc, nebo nedejbože přijdu o všechny své úspory, tak se o mě asi postarají. Ale počítat s tím dopředu jako s automatickou součástí svých rezerv, jak to občas slýchám od lidí okolo, je podle mě naprosto nezodpovědné.“ (Kamila) Celkově v otázce očekávání převládá u této skupiny zcela soběstačný postoj – rezervy si každý musí tvořit sám, a není možné se spoléhat ani na stát, ani na děti. Motivace k odkladu prostředků Podobně jako u skupiny č.2 je hlavní motivací udržení si životního standardu. Respondenti jsou zvyklí na poměrně vysoké příjmy a to by si pochopitelně chtěli udržet. Avšak objevuje se zde taky postoj, který nebyl přítomen u žádné z předchozích skupin: někteří si dovedou představit propad v oblasti příjmů oproti stávajícímu stavu, avšak jejich motivací je, aby tento

77

propad nebyl až tak drastický. Jde jim tedy o to, aby pokles životní úrovně nebyl tak citelný. „Ono se dá celkově těžko předvídat, co bude. A asi těžko můžu čekat, že budu v důchodu brát tolik, co teď. Ale bojím se, abych nespadl o moc. Člověk je zvyklý na určitý standard, to si nebudeme nic namlouvat. A nerad se ho vzdává.“ (Martin) „Tak ideálně abych si vytvořil takové rezervy, že na tom budu stejně jako teď. Je samozřejmě možné, že příjem budu mít menší. Ale výdaje budou také o hodně menší. Hypotéky splacený, auto a jiné výdaje zaplacené. Takže i v případě menších příjmů budu v podstatě na stejným“ (David) Protože se v této skupině nachází časově velmi zaneprázdnění respondenti, velikou motivací je zde očekávání, že si budou moci v důchodovém věku věnovat svým zálibám, na které jim nyní nezbývá potřebný čas. „Samozřejmě doufám, že se konečně budu moct věnovat věcem, na které nemám čas. Peníze bych i měl, ale prostě času nezbývá. Takže kdy budu mít to, co teď, a k tomu spoustu času, tak si budu žít jako král“ (Lukáš) „Pokud jsou lidé zvyklí na určitou životní úroveň, nechtějí (pokud ano, tak nedobrovolně) si pohoršit. Vidím to u svých rodičů, kteří jsou čerstvě v důchodu. Jejich důchod šel dolů více než o polovinu vzhledem k příjmu, který pobírali. Naštěstí si dokázali vytvořit dostatečnou rezervu. Většina lidí podle mě nachází motivaci v touze mít se v důchodu věku lépe, než by jim umožnil stát.“ (Kamila)

78

Obecně můžeme říci, že očekávání těchto lidí se odvíjí poměrně reálně od jejich současné situace. Zároveň si často uvědomují nejistotu příjmů, která může kdykoliv dramaticky poklesnout. Což samozřejmě souvisí s tím, že se většinou jedná o podnikající osoby. Jako v jediné skupině se také objevují lidé, kteří očekávají, že by do tzv. důchodu odešli dříve než budou mít státem stanovený důchod. Objevují se tu například přání ukončit pracovní kariéru kolem 50ho roku apod. Tato motivace se u žádné z jiné skupin neobjevila. Zdroje znalostí o možnostech odkladu Překvapivě ani u této skupiny nebyli respondenti schopni konkrétněji jmenovat zdroje svých znalostí. Opět se odvolávaly na spíše všeobecné informace. Na druhé straně všichni měli určitou zkušenost s finančními poradci a měli po vědomí o typech spořících produktů, které se jim nabízejí. Ani tito lidé, jejichž příjmy se pohybují vysoko na průměrným platem v ČR, však překvapivě neměli nijak nadprůměrnou znalost ohledně vhodnosti jednotlivých typů. V minulosti své kroky v oblasti spoření dělali na základě doporučení svých známých, o nichž se domnívali, že těmto záležitostem rozumí (což se ne vždy potvrdilo a ne vždy to přineslo očekávaný výsledek). Zároveň je tato skupina lidí nejvíce oslovována a kontaktována ze strany lidí, kteří se věnují poradenství – pro svůj vysoký příjem jsou pro ně atraktivními klienty, a mnohdy měly rady a doporučení pro tyto lidi velmi protikladný charakter. Z tohoto důvodu (a zároveň stále nízké finanční gramotnosti) tito lidé příliš nedůvěřují finančním poradcům, na které nemají konkrétní doporučení od známého člověka, neboť mají obavu ze pro ně nevýhodných pojistných smluv. „Mně samozřejmě každou chvíli kontaktuje nějaký poradce. Jenže po pár schůzkách jsme zjistil, že každý mi říká vlastně něco jiného a já, protože se v tom moc neorientuji, tak nevím, komu mám věřit“ (Lukáš) Oproti jiným skupinám se zde také chybí zdroj internetu – klienti uvádí, že z časových důvodů nemají možnost se sebevzdělávání věnovat. 79

„Já mám vždycky pocit, že mě chce ten člověk nějak napálit. Informace, které od nich dostávám, jsou naprosto protichůdné. Takže sama vlastně nevím, jaký produkt si mám vybrat. A čas studovat tyto věci na internetu opravdu nemám (Kamila). Výsledný finanční plán – návrh pro odklad rezerv pro skupinu č.4 – Příloha č.4

80

5. Diskuze výsledků Na základě důkladné analýzy potřeb, očekávání a plánů do budoucna jednotlivých pozorovaných skupin můžeme konstatovat, že v současné době neexistuje unifikovaný rezervotvorný nástroj, který by stoprocentně odpovídal cílům zkoumaných lidí. Nedá se tedy říci, jaká investice je nejlepší. V práci jsem se proto snažil aktiva jednotlivých klientů diverzifikovat takovým způsobem, aby jejich vývoj v čase spolu byl pokud možno co nejméně provázán. Pro vhodné doporučení z mé strany hraje významnou roli věk, sociální zařazení a finanční cash flow. Podle individuálních možností klientů jsem se snažil dosáhnout fáze, kdy budeme schopni alokovat jejich kapitál do pěti základních investičních aktiv (viz. níže). Možnosti investování

1) Komodity: investice např.: do zlata, stříbra a dalších cenných kovů. Buď nákup fyzické komodity, nebo prostřednictvím cenného papíry. V případě investice do fyzické komodity a zároveň formou cenného papíry rozložení ve výši 7,5%(fyzické):7,5%(cenný papír). 2) Alternativní investice: investice do private equity (neboli financování poskytované za získání podílu na základním kapitálu podniků, jejichž akcie

81

nejsou obchodovány na burze), případně obchodování na Forexu (mimoburzovní trh s měnovými páry), případně investice do umění. 3) Reality: opět je zde možnost investovat do nemovitostí formou fyzického vlastnictví, nebo prostřednictvím cenného papíru. Investice do otevřeného podílového fondu a participace na tržním růstu hodnoty nemovitosti a inkasování nájemného. Dále možnost investice do zemědělské půdy, případně stavebních parcel a developerských projektů. 4) Akcie: Možnosti investice do akcií: opční strategie, investiční certifikáty, otevřené podílové fondy, atd. 5) Dluhopisy: Např. možnost nakupovat dluhopisy: státní, korporátní, formou ETF, formou otevřeného podílového fondu. S bonitními klienty (individuální správa majetku nad 0,5 mil.Kč) si již na

začátku

spolupráce

můžeme

dovolit

finanční

prostředky

široce

diverzifikovat, zároveň zvolit tržně neutrální strategie a s relativně nízkými výkyvy investice v čase generovat výnosy na úrovni osmi a více procent ročně. Můj výzkum (stejně jako má poradenská praxe) ukazuje, že nejčastěji lidé s větším finančním majetkem se nechtějí do budoucna spoléhat na stát. Největší příležitost v přípravě na čerpání finančních prostředků (případně pasivního

příjmu)

spatřují

v rozvoji

vlastního

podnikání

a

zároveň

v individuální správě z důvodu snížení rizika. Pro mladé lidi (věková skupina 20-30 let) je vhodné tvořit rezervy dynamickým způsobem v otevřených podílových fondech. Jejich rozložení aktiv v portfoliu by mělo zahrnovat 80% dynamické složky (akciové, komoditní a realitní fondy) a 20% konzervativní složky (dluhopisy). Vzhledem k dlouhému investičnímu horizontu si můžeme dovolit podstoupit relativně vysoké výkyvy na finančních trzích a dlouhodobě tak očekávat zhodnocení na průměrné úrovni 8% p.a.

82

V Česku je velice oblíbeným spořícím produktem na stáří penzijní připojištění (využívá ho téměř ¾ produktivní populace). Zhodnocení u naprosté většiny penzijních fondů dlouhodobě nedosahuje úrovně inflace jak je uvedeno v části literárních rešerší. Co dá stát účastníkům penzijních fondů, si nakonec při výběru vezme zpět srážkovou daní z výnosu. Pro skupiny lidí, kterým zbývá k odchodu do důchodu více jak deset let, se ukazují oblíbené produkty se státním příspěvkem jako nevýhodné. Jeho místo by tedy mělo být u lidí, kteří plánují odchod do důchodu do deseti let. Dále může být tento nástroj vhodný pro zaměstnance, jež na něj dostávají příspěvek od zaměstnavatele. U mladých lidí, kteří většinou nemají větší finanční rezervy, se v mé práci ukazuje jako doporučitelné chovat se v růstové fázi dynamicky až do okamžiku akumulace kapitálu ve výši 0,5 mil. Kč, kdy už je možné dosahovat stejných výnosů s podstatně nižším rizikem. Dalším častým nástrojem za účelem tvorby dlouhodobých rezerv je stavební spoření. Do roku 2004, kdy byla státní podpora ve výši 4,5 tis. Kč na 18 tis. Kč/ročně, se dá říci, že neměl konkurenci. S postupem času však ztrácí na atraktivitě a současná státní podpora ve výši 2 tis. Kč na 20 tis. Kč ročně, zavedení 15% srážkové daně z výnosu, a pokud bude schváleno, od roku 2014 doložení účelovosti při čerpání státní podpory, činí ze stavebního spoření i na střednědobém investičním horizontu (3-7 let) nepříliš zajímavou volbu. Velká část populace se připravuje na stáří prostřednictvím životního pojištění. Všeobecně se však nedoporučuje jako optimální spořící nástroj. Je tomu tak zejména kvůli vysokému poplatkovému zatížení v prvních letech, poplatkové

netransparentnosti

a

v dlouhém

horizontu

tedy

s nízkým

zhodnocením. Z mého pohledu je právě spoření zde tak hojné zejména z toho důvodu, že se produkty životního pojištění nekupují, ale prodávají. Jinak řečeno, kombinace vidiny vysokých provizí ze sjednání pro finanční zprostředkovatele a všeobecně známá nízká finanční gramotnost potenciálních klientů stojí za aktuálně neefektivním rozložením financí rodin. Nejdůležitějším aspektem v rámci spolupráce v oblasti správy majetku a budování finančních rezerv je bezesporu důvěru. Informační asymetrie mezi 83

poradcem a klientem je velice často velká, čímž nezřídka dochází k morálnímu hazardu zejména ze strany prodejců předražených produktů (nejčastěji již zmiňované životní pojištění). Proto mají lidé špatné zkušenosti s nezávislými poradci a mnohdy upřednostňují pro konzultaci osobních financí pracovníky z bankovních domů, které jsou pro některé větší záruku dobré rady, ne však objektivy. Při navázání dlouhodobé spolupráce, kdy začínáme investovat minimálně 0,5 mil. Kč, je pro mě motivací zisk klienta. Jsem placen na základě dosaženého zisku klienta 20 procentním podílem. Motivace je tedy zřejmá. Z mého pohledu se jedná o jeden z mála spravedlivě nastaveným systémů odměňování, který se blíží vztahu výhra - výhra. Cílem aplikační části mé práce bylo zodpovědět hlavní výzkumnou otázku „Jaké jsou nejefektivnější možnosti odkladu finančních prostředků pro vybrané sociální a věkové skupiny obyvatel“. Po provedení kvalitativního výzkumu formou polostrukturovaných rozhovorů se však ukazuje, že výraz nejefektivnější by v kontextu této studie měl (mohl) být nahrazen pojmem nejreálnější. Výraz efektivity se příliš odkazuje na matematické vyjádření – jak nejrychleji dosáhnout stanovených finančních cílů. Rozhovory však ukazují, že velmi výrazné proměnné, které do procesu zasahují, nejsou pouze stanovené finanční cíle, ale také další, často spíše psychologické či sociální aspekty jako je finanční gramotnost, důvěra ve stát apod. Zároveň se ukazuje,

že tyto

aspekty, vhledem právě k jejich

psychologické povaze, nemusí mít logické či racionální zakotvení a může být založena na představách, stereotypech, a zároveň může být ovlivněno také emocemi jako strach či zklamání. Právě s těmito psycho-sociálními aspekty se v současné poradenské praxi příliš nepracuje, přestože na rozhodování lidí mají emoce stejně výrazný (ne-li větší) vliv jako racionální argumenty. Mezi tyto zdánlivě nelogické myšlenkové postupy může patřit například zjištění, že lidé v nejnižších příjmových skupinách sice projevují značnou skepsi ohledně sociálního zajištění ze strany státu (která je v jejich případě zcela oprávněná), zároveň však vyjadřují velikou míru naděje, že nakonec o ně bude postaráno. Tento koncept by se dal nazvat až psychologicko-obranným mechanismem, kdy si lidé záměrně nechtějí připustit vážnost (či složitost) své situace, neboť by to mohlo vést k velmi negativním emocím, a proto se uchylují 84

k úniku, který zde představuje právě naděje. S tímto souvisí i poměrně vysoká idealizace důchodového věku právě u těchto nejnižších příjmových skupin. Objevuje se poměrně vysoká míra očekávání, že v důchodu se tito lidé budou mít lépe než doposud. Právě tento nesoulad se ukazuje jako jedním z faktorů, proč nelze stanovit univerzální, nejlepší možné řešení vhodné pro všechny typy klientů. Ve své práci jsem se snažil ukázat způsob, jak uspokojit klienty tak, aby bylo možné sladit jejich finanční možnosti, cíle, ale i vědomosti, motivace a očekávání. Teprve kombinace těchto faktorů vede k cíli – mnou navrhovaných řešení odkladu. Kvalitativním výzkumem jsem odpověděl také na dílčí otázky, které byly cestou k odpovědi na hlavní výzkumnou otázku. Ukázalo se, že nižší příjmové skupiny jsou motivováni očekáváním, že se budou mít v důchodovém věku lépe, zatímco lidé s vyššími příjmy si chtějí alespoň udržet nynější standard, případně si přejí, aby propad nebyl tolik dramatický. Spoléhání na zajištění ze strany státu je rozhodně typičtější pro nižší příjmové skupiny – je otázkou, zda se nejde spíše o projev doufání či naděje než že by šlo o projev finanční negramotnosti. Ta není vysoká ani u vyšších příjmových skupin a vysoké očekávání od státu se tam příliš neobjevuje. I to je důkazem toho, že lidé své úsudky často dělají bez ohledu na své znalosti (odraz finanční gramotnosti), ale spíše vycházejí ze svých tužeb, nadějí a snů, byť mnohdy nereálných či přímo iracionálních.

85

6. Závěr Ve své práci jsem se věnoval nejrůznějším typům spořících produktů. V literárních rešerších jsem popsal jednotlivé spořící produkty, které jsou (byly) na trhu od roku 1990 až po současnost. Popsal jsem jejich vývoj, včetně institucí, které tyto produkty nabízejí. V praktické části jsem potom prostřednictvím

kvalitativního

výzkumu

formou

polostrukturovaných

rozhovorů ukázal, že neexistuje jediný, univerzální nástroj vhodný pro všechny skupiny lidí. Ukázalo se, že ochota k odkladu rezerv je složitější, nikoliv pouze ekonomický, ale zároveň psycho-sociální jev, který závisí ve velké míry na motivaci, očekávání zajištění ze strany státu, finanční gramotnosti a samozřejmě cílech, které se však mohou v průběhu života proměňovat. Zároveň se ukázalo, že klíčový faktor – finanční gramotnost zdaleka neodpovídá rovnici – vyšší příjem – vyšší finanční gramotnost. V mém výzkumu se ukázalo, že i lidé s vyššími příjmy měli pouze velmi povrchni znalosti např. o informačních zdrojích, kde je možné vyhledávat informace ke odkladu finančních rezerv. Nasbíraná kvalitativní data jsem zohlednil při vytváření konkrétních finančních lánů pro jednotlivé skupiny. Tyto podrobné plány jsem vypracoval prostřednictvím programu Naviplan a uvádím je v závěru své práce v příloze. Výsledné návrhy na odklad finančních rezerv tvoří hlavní výstup mé práce a ukazuje, jakým způsobem se má postupovat při tvoření finančního plánu pro sociálně a demograficky odlišné skupiny lidí. Rád bych zmínil také limity mého výzkumu a mé práce. Považuji za důležité zdůraznit, že návrh odkladu finančních prostředků není práce pouze s financemi, ale především s lidmi. Není to práce s předvídatelným strojem, ale s člověkem. Jeho interní i externí podmínky se v čase mohou velmi měnit. Z interních aspektů se mohou např. jeho motivace, cíle i finanční gramotnost. Nic z tohoto nelze dopředu postihnout. Jedná se o změny, které lze ze všeho nejméně předvídat. Navíc se mohou měnit i externí podmínky - jednak na mikro úrovni – tedy v okolí daného člověka (úmrtí blízké osoby, rozvod, neplánované rodičovství apod.), ale také na makro úrovni – tedy nastavení politického systému (nejen) v oblasti důchodové reformy, dále situace na 86

světových trzích, finanční krize, bankroty, celkový politický vývoj EU apod. Na všechny tyto faktory má jedinec minimální vliv, a proto je nelze zohlednit žádným způsobem do výsledného finančního plánu. Přestože se zdá tato námitka jako zcela logická, ve finančním poradenství se na tento aspekt často zapomíná – a vytváří se tak zdání, že pracujeme pouze s tvrdými daty a čísly, které se chovají předvídatelně. Zapomíná se na fakt, že ekonomie je do značné míry také vědou sociální a je proto závislá na proměnách sociálních systémů na všech úrovních.

87

7. Seznam literatury 1. CIPRA, Tomáš. Praktický průvodce finanční a pojistnou matematikou. Praha: Edice HZ, 1995, ISBN 80-86119-91-2

2. ČÁMSKÝ, František. Pojistná matematika v životním a neživotním pojištění, Vyd. 1. Brno:Masarykova univerzita, 2004. Str. 72, ISBN 802103385-1

3. ČEJKOVÁ, Viktória, NEČAS, Svatopluk. Pojišťovnictví. 2. přeprac. vyd. Brno: ESF MU, 2006. ISBN 80-210-3990-6

4. DAŇHEL, Jaroslav a kol. Pojistná teorie. 1.vyd. Praha: Professional Publishing, 2005. Str. 202-203, ISBN 80-86946-00-2

5. DUCHÁČKOVÁ, Eva Principy pojištění a pojišťovnictví. 3. přepracované. vyd. Praha Ekopress, 2009. ISBN 978-80-86929-51-4

6. DUCHÁČKOVÁ, Eva - DAŇHEL, Jaroslav. Teorie pojistných trhů. Vyd.1. PBtisk Příbram, 2010. ISBN 978-80-74310-15-7

7. DVOŘÁK, Petr. Bankovnictví pro bankéře a klienty. Praha: Linde, 2005. ISBN 80-7201-515-X

8. KOLEKTIV AUTORŮ Teorie a praxe pojišťovnictví. Vyd.1. Praha: EKOPRESS, s.r.o., 2006, ISBN 80-86929-19-1

9. KOLEKTIV AUTORŮ Z ČESKÉ ASOCIACE POJIŠŤOVEN Životní pojištění. 1. vyd. Praha: Grada, 2002. ISBN 80-247-0146-4 10. MILOŠ, Filip. Osobní a rodinné bohatství – Jak se dobře zajistit. 1.vyd. Praha: C.H.Beck, 2006. ISBN 978-80-7179-416-3 88

11. PÁNEK, D. Bankovní služby. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2001. ISBN 80-210-2691-X

12. POLOUČEK, Stanislav, et al. Bankovnictví. Praha : C.H.Beck, 2005. ISBN 81-7179-462-7

13. PŘIB, Jan. Důchodové pojištění a související problematika. Vyd. 1.Praha: ASPI, 2004. ISBN 978-80-7263-736-2 14. REJNUŠ, Oldřich. Peněžní ekonomie (finanční trhy). 4. aktualiz. vyd. Brno: CERM, 2008. ISBN 978-80-214-4044-9 15. REJNUŠ, Oldřich. Finanční trhy. Ostrava : KEY Publishing s. r. o., 2010. ISBN 978-80-7418-128-3 16. REVENDA, Zbyněk, et al. Peněžní ekonomie a bankovnictví. Praha : Management Press, 2005. ISBN 9788072612406 17. SEKERKA, Bohuslav. Banky a bankovní produkty. Praha : Profess Consulting, 1997. ISBN 978-80-85235-51-7 18. ŠENKÝŘOVÁ, Bohuslava. Bankovnictví I. Praha : Vysoká škola finanční a správní, 2005. ISBN 978-80-7408-029-6

19. ŠEVČÍK, A. Bankovnictví I. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2005. ISBN 80-210-3649-4

20. VELEK, J. Základní informace o českém bankovnictví. 2000. ISBN 80726503343

89

21. WELCH, P. J., et al. Economics. 7th ed. St. Louis University, 2004. ISBN 978-0470450093

90

Seznam tabulek Tabulka 1: Aktuální úrokové sazby spořicích účtů, str. 28 Tabulka 2: Srovnání úrokových sazeb na vkladních knížkách, str. 31 Tabulka 3: Aktuální úrokové sazby termínovaných vkladů, str. 34 Tabulka 4: Reálné výnosy penzijních fondů za 10 let (2001 až 2010) str. 47 Tabulka 5: Struktura aktiv jednotlivých penzijních fondů (v %) str. 48

Seznam příloh Příloha č. 1: Finanční plán pro skupinu číslo 1 Příloha č. 2: Finanční plán pro skupinu číslo 2 Příloha č. 3: Finanční plán pro skupinu číslo 3 Příloha č. 4: Finanční plán pro skupinu číslo 4

91

PŘÍLOHA Č. 1

Výsledný finanční plán – návrh pro odklad rezerv pro skupinu č.1

92

PŘÍLOHA Č. 2


93

PŘÍLOHA Č. 3


94

PŘÍLOHA Č. 4


95

Komparace spořících produktů ve vztahu k různým sociálním a věkovým skupinám v ČR

Recommend Documents