Masarykova univerzita v Brně, Fakulta sociálních studií
Komparace činnosti editorů v brněnské regionální mutaci deníku Mladá fronta DNES a na internetovém zpravodajském serveru Brno.idnes.cz
(Bakalářská diplomová práce)
Lucie Hušková
Brno 2009
Čestné prohlášení Prohlašuji, ţe jsem tuto bakalářskou práci vypracovala samostatně s pouţitím pramenů a literatury uvedené v bibliografii. V Brně, 19. prosince 2009 …………………………………….
2
V první řadě děkuji vedoucímu práce Mgr. Jaroslavu Čuříkovi za pomoc při konečném rozhodování o tématu i obsahu práce, za jeho ochotu práci vést, za uţitečné připomínky, nápady a tipy, které napomohly ke zkvalitnění této práce. Děkuji také editorům brněnské Mladé fronty DNES Jiřímu Hrdinovi a Robertu Klosovi a editoru internetového serveru Brno.idnes.cz Daliboru Maňasovi, kteří mi byli i skrze svou pracovní vytíţenost ochotni pomoci a velkou měrou přispěli ke vzniku této práce. Velký dík patří také mé rodině za veškerou podporu a pomoc při studiu a psaní bakalářské práce.
3
Obsah 1. Úvod ....................................................................................................................... 8 2. Cíle a metodika práce ............................................................................................. 9 2.1 Cíle práce .......................................................................................................... 9 2.2 Metodika práce ............................................................................................... 10 2.3 Metodologická skepse..................................................................................... 12 3. Pojetí práce a osoby editora ................................................................................. 14 3.1 Editor a problematika editování zpravodajského textu .................................... 14 4. Komparace zpravodajství v tištěných a internetových médiích ............................. 23 4.1. Tištěná zpravodajská média .......................................................................... 23 4.2 Internetová zpravodajská média ..................................................................... 27 5. Profilace deníku MF DNES a zpravodajského serveru Idnes.cz ........................... 31 5.1 Profil deníku MF DNES ................................................................................... 31 5.2 Profil serveru Idnes.cz..................................................................................... 34 6. Vybrané kapitoly práce editorů brněnské MF DNES a portálu Brno.idnes.cz ...... 39 6.1. Náplň práce editora ve zpravodajství ............................................................. 39 6.2 Zpráva ............................................................................................................. 40 6.2.1 Editování zprávy ....................................................................................... 50 6.3 Zpravodajský titulek ........................................................................................ 55 6.3.1 Editování titulku ........................................................................................ 57 6.4 Zpravodajská fotografie a její popisek ............................................................. 59 6.4.1 Editování fotografie a jejího popisku ......................................................... 63 6.5 Zpravodajské ţánry ......................................................................................... 69 6.5.1 Ţánry v MF DNES a na Idnes.cz .............................................................. 70 6.6 Organizace zpravodajských materiálů na titulní straně tištěného a internetového regionálního periodika ................................................................. 71 6.6.1 Grafická podoba MF DNES a Idnes.cz ..................................................... 75 6.7 Spolupráce tištěného a webového zpravodajství ............................................ 76 6.7.1 Grafické odkazování ................................................................................. 77 6.8 Deadline .......................................................................................................... 78 6.8.1 Deadline v novinách a na internetu .......................................................... 79 6.9 Redakční systémy ........................................................................................... 79 4
6.9.1 Redakční systémy v novinách a na internetu ........................................... 79 7. Reflexe editorské činnosti a interpretace zeditovaných článků ............................. 82 7.1 Reflexe editorské činnosti v brněnské MF DNES ............................................ 82 7.2 Reflexe editorské činnosti na Brno.idnes.cz.................................................... 87 7.3 Komparace a interpretace finálních podob článků stejné tematiky v tisku a na internetu ................................................................................................................ 94 8. Závěr .................................................................................................................. 102 9. Pouţitá literatura ................................................................................................. 105 10. Přílohy .............................................................................................................. 109 11. Rejstřík ............................................................................................................. 140
5
Anotace Předmětem bakalářské diplomové práce je komparace editorské činnosti v regionální mutaci tištěného deníku Mladá fronta DNES pro Brno a jiţní Moravu a na internetovém zpravodajském serveru Brno.idnes.cz, které spadají pod jedno vydavatelství, spolupracují a jsou srovnatelné obsahovým a tematickým zaměřením. Práce editorů v obou verzích periodika není zkoumána komplexně, je hodnocena pouze na základě několika vybraných odvětví úpravy zpravodajských textů, jimţ se editoři listu a internetového portálu denně věnují. Srovnávána je zejména editorská apretace zprávy, titulku a zpravodajské fotografie v tisku a na internetu, pozornost je věnována také dalším odlišnostem v kontextu komparace ţurnalistiky v MF DNES a na Brno.idnes.cz jako například ţánrová klasifikace zpravodajských materiálů, jejich organizace na novinové a webové straně či rozdílnost uzávěrky.
Summary The aim of the bachelor diploma thesis is a comparison of editor´s work in Brno and South Moravia regional version of printed daily newspaper Mladá fronta DNES and Internet information server Brno.idnes.cz which come under the common publishing house, cooperate and are comparable in content and topical orientation. The editor´s work in both versions of the periodical is not researched generally, it is evaluated just on grounds of a few chosen areas of a news scripts emendation which the newspaper and Internet portal editors go in daily for. Especially an editor finishing of a news report, headline and news photo is compared, attention is also paid to some other differences in context of the MF DNES and Brno.idnes.cz journalism comparison, for example a genre classification of the news material, its organization in newspapers and on web site or difference in a deadline.
6
Klíčová slova Editor, editování, redigování, MF DNES, Brno.idnes.cz, tištěná ţurnalistika, internetová ţurnalistika, on-line ţurnalistika, zpravodajství, zpráva, titulek, fotografie, ţánr, organizace strany, deadline.
Key Words Editor, editing, copy editing, MF DNES, Brno.idnes.cz, press journalism, on-line journalism, news service, news, headline, photography, genre, newspaper page and webside organization, deadline.
7
1. Úvod V předloţené bakalářské diplomové práci autorka srovnává způsob editování zpravodajských textů v brněnské a jihomoravské1 regionální mutaci deníku Mladé fronty DNES2 a na zpravodajském internetovém serveru Brno.idnes.cz. Protoţe pod editorskou profesi spadá v tištěných a internetových zpravodajských médiích mnoho činností (od výběru témat přes grafickou úpravu novinové či webové stránky aţ po finální korekci materiálů dodaných redaktorem), věnuje se bakalářská práce zejména závěrečné fázi práce editora, tedy stylistické, lingvistické a faktické úpravě textů. Komplexním zkoumáním editorské praxe se práce nezabývá. Bakalářská práce je rozdělena do pěti částí. První vymezuje zaměstnání editora
a
editování
zpravodajských
materiálů
z hlediska
odborné
literatury
a profesních zkušeností editorů MF DNES a Brno.idnes.cz. Ve druhé části se autorka věnuje stručné charakteristice tištěné a internetové ţurnalistiky s ohledem na typologii obou médií, jejichţ příkladem se práce zabývá. Třetí část bakalářské práce mapuje základní údaje o deníku MF DNES a portálu Idnes.cz v jeho celostátním i regionálním měřítku pro Brno a jiţní Moravu. Čtvrtá část je povaţována za stěţejní. Kapitoly pojednávající o kvalitním zpracování a apretaci3 zpravodajského článku, jeho titulku, fotografie a popisku se jiţ zaměřují na teoretické znalosti a praktické dovednosti editorů periodika. Poslední část práce lze pokládat za částečně praktickou. Vybrané zpravodajské články, publikované v tisku a na internetu v říjnu a listopadu 2009, jsou komentovány editory, kteří názorně ukazují, jakým způsobem nejlépe a nejkvalitněji zeditovat předloţený zpravodajský materiál. Součástí této části práce je komparace způsobu editování tematicky shodně zaměřených textů, které byly zveřejněny v odlišné podobě v tisku a na internetu.
1
Regionální redakce Mladé fronty DNES se sídlem v Brně připravuje přílohu periodika pro Brno i jižní Moravu. Pro snazší pochopení je dále v práci uváděna pouze brněnská mutace. 2 Dále jen MF DNES. 3 Apretace je jazyková a stylistická úprava textu.
8
2. Cíle a metodika práce
2.1 Cíle práce Hlavním cílem bakalářské práce je srovnání editorské činnosti ve dvou typech zpravodajských médiích – v tisku a na internetu. Komparace je zaměřena na editaci zpravodajských textů, titulků a fotografií v brněnské MF DNES a na internetovém serveru Brno.idnes.cz, srovnány jsou také další odlišnosti tištěné a on-line ţurnalistiky v rámci obou příkladových médiích, mezi něţ patří četnost výskytu a vyuţití jednotlivých zpravodajských ţánrů, problematika časově dané uzávěrky v tisku a její neexistence na internetu, vzájemná spolupráce obou typů médií ve formě grafických odkazů a obsahová a tematická struktura novinové a webové strany. Cílem popisných částí práce je zmapování profesní činnosti zpravodajského editora, nastínění základních pojmů editorského povolání, komparace tištěné a internetové ţurnalistiky s důrazem na uváděná média a stručná profilace deníku MF DNES a serveru Idnes.cz. V kapitolách porovnávajících jednotlivé editační přístupy se autorka jiţ obrací na cílovou problematiku práce. Jednotlivé kapitoly jsou strukturovány tak, aby bylo moţné nalézt jasný rozdíl mezi tím, jak vybraný prvek rediguje editor v tisku a jak naopak editor na zpravodajském portálu, respektive v jaké podobě se v obou druzích médií objevují a jakým kritériím podléhají. Pro dokreslení popisované problematiky je uvedeno několik zpravodajských článků publikovaných v brněnské MF DNES a na serveru Brno.idnes.cz včetně komentářů a rozborů. Cílem komentářů, na nichţ se podíleli vybraní editoři MF DNES a Idnes.cz, je kriticky reflektovat editorský postup při apretaci předloţených textů. Rozbory, které jsou provedeny na článcích se stejnou tematikou, ale s odlišnými podobami, hodnotí právě tyto finální podoby, v jakých byly články zveřejněny v tisku a na internetu.
9
2.2 Metodika práce V rámci empirických kvalitativních studií4 vznikla bakalářská práce zejména na základě komparace dílčích jevů editování ve zpravodajském tištěném a internetovém médiu. Primární získaná data měla „zdroj bezprostředně v realitě,“5 to znamená, ţe byla získána všeobecným postupem, jako je dotazování a pozorování. Systematické
hloubkové
rozhovory
byly
vedeny
s odborníky
z oblasti
zpravodajského editování, zúčastněné pozorování autorky bylo realizováno v redakci brněnské MF DNES v období od září 2008 do června 2009. Ke vzniku práce výrazně přispěla metoda rešerše odborných publikací a ţurnalistických příruček. Výzkum byl z hlediska komparačního charakteru tématu pojímán částečně, nikoli komplexně. Díky tomu práce obsahuje detailní popis a vysvětlení dílčích skutečností6, nikoli celkové zmapování editorské problematiky.
Komparace Stěţejní metodou teoretického výzkumu7, na níţ je bakalářská práce zaloţena a při které byly ke konstrukci teoretických poznatků vyuţity obecné poznávací postupy, je srovnávání neboli komparace8. Na příkladech několika jevů zahrnutých do tištěného a on-line zpravodajství jsou systematicky srovnávány způsoby činnosti editorů ve vybraných zpravodajských médiích. Získaná data byla následně vyuţita pro interpretaci podoby přiloţeného zpravodajského textového materiálu.9
Kvalitativní rozhovory Primárním zdrojem a podkladem ke vzniku práce jsou výzkumné rozhovory vedené s editory brněnské redakce MF DNES a Idnes.cz Jiřím Hrdinou10 a Daliborem 4
Jensen 2002: 207. Surynek – Komárková – Kašparová 2001: 22. 6 Surynek – Komárková – Kašparová 2001: 28. 7 Surynek – Komárková – Kašparová 2001: 22. 8 Surynek – Komárková – Kašparová 2001: 22. 9 Viz kapitola 7. 10 Hrdina pracoval jako editor v brněnské redakci MF DNES do února 2009, tedy ještě v době, kdy bakalářská práce vznikala. V současnosti je regionálním šéfredaktorem zpravodajského týdeníku Sedmička pro Jihomoravský kraj, Olomoucký kraj a Vysočinu. Týdeník spadá pod vydavatelství Mladá fronta, zatímco deník MF DNES pod vydavatelství Mafra. 5
10
Maňasem. Při dotazování byla pouţita metoda rozhovoru s expertem11. Poloţené otázky se proto vztahují ke zkušenostem a aktivitám zpovídaných v oblasti editování ve zpravodajském deníku. V rámci tohoto typu výzkumu byl vyuţit postup kladení dotazů pomocí návodu12, při níţ dotazovaní odpovídali na seznam předem připravených otázek a témat, jeţ bylo nutné zodpovědět k získání potřebných dat. Série jednotlivých témat byla řazena v rámci takzvaného evicitačního procesu interview13. To znamená, ţe otázky byly situovány na úroveň větších podrobností do jakýchsi podúrovní, díky čemuţ bylo moţné získat detailnější vhled do zkoumané problematiky. Tento postup se následně uplatnil při studiu znalostí profesionálů a shromáţděných poznatků, jimiţ je práce podloţena. Kompletní verze kvalitativních rozhovorů jsou uvedeny v příloze 1 a 2.
Rešerše literatury Bakalářská práce vychází z poznatků odborné české i zahraniční literatury a dalších pramenů relevantních tematice práce, díky nimţ se autorka hlouběji seznámila se zkoumanou problematikou. K nejdůleţitějším podkladům práce patří zejména odborné encyklopedie a vědecké příručky (Praktická encyklopedie ţurnalistiky a marketingové komunikace14, Příručka pro novináře střední a východní Evropy15, Ţurnalistika: Praktická příručka pro novináře16), které se obsahově nejvíce dotýkají práce editora ve zpravodajství. Detailnější vhled do teoretického editování a úzu psaní zpravodajských článků umoţnily praktické redakční manuály (Jak a co děláme v MF DNES: Dobré noviny, Slovník Idnes.cz). Publikace nejsou v oblasti editorské činnosti komplexní, jsou chápány spíše jako vodítko ke kaţdodenní práci redaktora, zahrnují především praktické příklady a vysvětlení. Problematika editování textů v nich je rozsahem i obsahem pojímána nedostatečně.
11
Hendl 2005: 189. Hendl 2005: 174. 13 Hendl 2005: 189. 14 Osvaldová - Halada 2007. 15 Mallette 2000. 16 Burns 2002. 12
11
Participantní pozorování Vyuţita
byla
také
výzkumná
metoda
zúčastněného
neboli
participantního
pozorování17, která objektivně zachytila pozorované jevy a skutečnosti v rámci zpravodajského
editování.
Pozorovatelka
byla
v průběhu
devíti
měsíců
v bezprostředním vztahu s odborníky. Při takzvaném fokusovaném pozorování18 koncentrovaném na vytypované aspekty jejich činnosti sbírala data, jeţ byla relevantní pro vznik této práce. Postupně byl vytvořen „teoretický rámec, který je zakotven v získaných datech“19 a který dopomohl k porozumění problematice zpravodajského editování.
Kritické reflexe a interpretace praktických ukázek Přiloţené zpravodajské články slouţí jako praktická pomůcka pro závěrečnou část bakalářské práce. Jsou vyuţity jako podklad pro kritickou reflexi jednotlivých editorů, kteří v ní popisují vlastní editorské postupy při apretaci předloţených ţurnalistických materiálů. V druhé části jsou interpretovány a hodnoceny odlišné výsledné podoby článků, které byly paralelně publikovány v tisku a na internetu.
2.3 Metodologická skepse Autorka práce si je vědoma toho, ţe výsledky zkoumání i výzkum samotný jsou do jisté míry limitovány. Rozsah tohoto typu práce hlubší zkoumání neumoţňuje. Autorka se při výzkumu pohybuje pouze v okrajové rovině a mapuje rozdíly v úpravě více prvků náleţících ţurnalistickým zpravodajským textům. O dalších moţnostech obsahu a zkoumání práce je více uvedeno v závěru. Rovněţ některé údaje o nákladu a čtenosti deníku a návštěvnosti zpravodajského portálu jsou povaţovány za interní záleţitosti MF DNES, které jsou z důvodu jejich privátního charakteru nevhodné k zveřejnění v diplomové práci.20
17
Hendl 2005: 193. Hendl 2005: 195. „Focused observation“ viz Flick – Kardorff – Steinke 2004: 205. 19 Hendl 2005: 195. 20 Osobní rozhovor s Karlem Škrabalem, vedoucím brněnské redakce MF DNES, dne 9. listopadu 2009. 18
12
Z tohoto hlediska nejsou profilové informace kompletní a obsahují pouze odhadovaná čísla.21
21
Na základě osobního rozhovoru s Karlem Škrabalem, vedoucím brněnské redakce MF DNES, dne 9. listopadu 2009.
13
3. Pojetí práce a osoby editora
3.1 Editor a problematika editování zpravodajského textu Odborné příručky zabývající se ţurnalistikou a s ní související problematikou zpravodajského editování ne vţdy nazývají osobu, respektive vedoucího redakčního pracovníka,
který
má
na
starosti
závěrečnou
úpravu
a
připomínkování
zpravodajského textu po gramatické, lexikální a významové stránce, shodně. Zatímco se v mnohých českých titulech objevuje pojem editor22, jenţ se běţně pouţívá v redakcích tuzemských novin, většina autorů zahraničních odborných publikací není v pojmenování této osoby sjednocena. Stejně tak není jednoznačné, jak cizojazyčná literatura nazývá a popisuje práci, kterou editor odvádí. Editoři při své práci vyuţívají profesní výrazy, jejichţ seznam je uveden v příloze 11.
Definice pojmu editor podle odborné literatury Autorka Praktické příručky pro novináře23 v publikaci uvádí, ţe osoba pověřená prozkoumáním zpravodajského článku, doplněním, opravami či jeho úplným přeskupením je v různých částech světa známá pod různými označeními. „Někde se jí říká pomocný editor, jinde vedoucí redaktor rubriky nebo vedoucí redaktor vydání“.24 Sama pro zjednodušení pouţívá pojem redaktor. Běţného zpravodajského redaktora naopak označuje za reportéra. Příručka pro novináře střední a východní Evropy25 zase preferuje výraz výkonný redaktor nebo vedoucí redaktor.26 Ani jeden z pojmů ale přesně nepopisuje osobu, která má na starosti závěrečné editování zpravodajských textů. O editaci je v knize pouze nepatrná zmínka, obsah příručky je spíše orientován na práci běţného redaktora.
22
Pro zjednodušení je dále v práci používán ustálený výraz editor. Burns 2002. 24 Burns 2002: 133. 25 Mallette 2000. 26 Mallette 2000: 49. 23
14
Výkonný redaktor je podle Malletta absolutním pánem ve zpravodajství, který řídí veškeré obstarávání zpráv a jejich zpracování.27 Tento popis lze srovnat s funkcí editorů brněnské MF DNES a serveru Brno.idnes.cz. Ti mají na starosti vymýšlení témat (pokud je nevymyslí sám redaktor), spolupráci s redaktory při vyhledávání zdrojů a shromaţďování materiálů, rozvrţení materiálů a organizace novinové či webové stránky28, přisuzování ţánru, přiřazování fotografií a v neposlední řadě úpravy a korekce textů.29 Podobným způsobem je v publikaci charakterizován pojem vedoucí redaktor. Mallette tvrdí, ţe je to osoba, jeţ „konzultuje s výkonným redaktorem obsah stran a dohlíţí na redigování“.30 Shodně označila profesi zpravodajského editora jiţ Burns ve výše zmíněné Praktické příručce. Jelikoţ se bakalářská práce věnuje výzkumu editování textů v regionální zpravodajské redakci denního tisku a internetového portálu, není moţné přesně určit, který z uvedených výrazů, jeţ Mallette pouţívá, je pro označení editora korektní. Publikace uvádí pro představu organizační strukturu redakce modelového deníku o nákladu padesát tisíc výtisků. Zmiňuje, ţe podobně mohou být organizovány i noviny s menším nebo naopak větším nákladem. Podle ní pak můţe v menších redakcích vykonávat jeden člověk více neţ jednu funkci a tím náplň práce splývá dohromady.31 To je případ redakce MF DNES a Brno.idnes.cz, na jejímţ příkladu je bakalářská práce postavena. Stejně jako Burns, také Russ-Mohl, autor Kompletního průvodce praktickou ţurnalistikou, označuje zpravodajského editora pojmem redaktor.32 Slovenské ţurnalistické publikace a mediální slovníky zase uvádějí výraz vedoucí vydání. Například Tušer jej v knize Ako sa robia noviny popisuje jako „redaktora zodpovědného za všechny práce spojené bezprostředně s redakční etapou výroby periodika“33. Přestoţe se u většiny zmíněných světových autorů pojmosloví liší, je evidentní,
ţe
je
profese
editora
denního
tisku
a
informačního
serveru
charakterizována shodně. 27
Mallette 2000: 49. Podobou novinové a webové strany se podrobněji zabývá kapitola 6. 29 Rozhovor s Jiřím Hrdinou.Viz Příloha 1. 30 (Mallette 2000: 49) 31 Mallette 2000: 48. 32 Russ-Mohl 2005: 128. 33 (Tušer 1999: 159) 28
15
V české odborné literatuře zaměřené na ţurnalistiku se narozdíl od světových publikací nejčastěji objevuje v české mediální sféře tradičně pouţívaný výraz editor. Osvaldová,
autorka
Praktické
encyklopedie
ţurnalistiky
a
marketingové
komunikace34, jej popisuje několika způsoby, zejména jako „redaktora odpovědného buď za celé číslo novin či časopisu35, nebo za jednotlivé stránky, popřípadě mající na starosti konečnou redakci materiálů“.36 Jak dále uvádí, pojem editor se dnes v širším smyslu vyuţívá nejčastěji v mediální oblasti pro označení „koncepčního pracovníka, který upravuje do konečné podoby příspěvky a vtiskuje (vysílání nebo novinám) jednotnou a konečnou podobu podle záměrů a poţadavků programového zaměření svého média“.37 Procesem redigování musí podle Novinářského minima38 projít kaţdý zpravodajský text. Za editora je pak v této souvislosti povaţován ten redakční pracovník, který má tento proces na starosti. Systém, kdy článek kromě autora vidí, připomínkuje či upraví další člověk, zvyšuje podle autorů publikace kvalitu novin.39 Podle redakčního Slovníku Idnes.cz je editorem označován ten pracovník internetového média, který zodpovídá za produkci redaktorů a homepage a který je redaktorům nadřízen.40 V obecné rovině je za editora povaţován jakýkoli odborný pracovník, který připravuje k vydání edici určitého díla. S tím je spojena profese zejména nakladatelského editora. Takový typ editora ale není pro bakalářskou práci důleţitý, neboť se nejedná o editora zpravodajského deníku.
Kritéria
editorské
profese
podle
editorů
brněnské
MF
DNES
a serveru Brno.idnes.cz Profese zpravodajského editora je v následující kapitole charakterizována z pohledu Jiřího Hrdiny, editora brněnské MF DNES, a Dalibora Maňase, editora internetového portálu Brno.idnes.cz. 34
Osvaldová – Halada 2007. Toho Osvaldová označuje za tak zvaného editora vydání. 36 (Osvaldová - Halada 2007: 63) 37 (Osvaldová - Halada 2007: 63) 38 Burgr – Čuřík – Waschková Císařová 2006. 39 Burgr – Čuřík – Waschková Cíšařová 2006: 14. 40 Slovník Idnes.cz: 11. 35
16
Oba editoři se na základě vlastních profesních zkušeností v oblasti editace zpravodajských textů shodují, ţe pro editora, který chce své povolání vykonávat správně a kvalitně, je nezbytné mít všeobecný přehled v politických, ekonomických, společenských a kulturních oblastech, na něţ se periodikum orientuje.41 Podle Maňase tak editor snáze a správně opravuje faktické chyby, které se ve zpravodajských textech mohou objevit. Díky všeobecným znalostem můţe editor více debatovat s redaktory, vést je, korigovat a usměrňovat.42 Být dobrým editorem neznamená mít jen dostatečné znalosti z oblastí lidského ţivota, pro vykonávání editorské profese je zapotřebí umět se pohybovat také v novinářském prostředí a znát základní principy ţurnalistiky ve zpravodajském deníku či serveru. Zásadní součástí editování je také práce s jazykem. „Text, který projde editorovýma rukama, musí být gramaticky i významově správně, nesmějí v něm být překlepy, jména zmiňovaných osob musí být správná, musí sedět fakta,“43 vyjmenoval Maňas.
Editor jako gatekeeper, problematika „vypouštění a zadrţování zpráv“ Přestoţe se tvorba a produkce zpráv v tištěných a internetových zpravodajských informačních médiích44 snaţí opírat o výrobní postupy zaloţenými na objektivitě, je více
či
méně
spojena
s osobou
redaktora
nebo
editora.
Ti
rozhodují
o tom, zda se událost stane zprávou a zda se takový ţurnalisticky zpracovaný materiál dostane „ven“ či nikoliv. Proces výběru informací a jejich produkování je označován jako gatekeeping. Anglický výraz gatekeeping lze přeloţit jako „hlídání u brány“. Ve sféře mediálních studií se jím označuje, jak jiţ bylo v úvodu kapitoly nastíněno, jakýkoli proces, jimţ se při práci v médiích vybírají zprávy vhodné pro zařazení do zpravodajství. Výchozím bodem konceptu gatekeepingu je podle Trampoty „skutečnost, ţe novináři se při výkonu své profese setkávají s ohromným mnoţstvím potenciálních 41
Rozhovory s Jiřím Hrdinou a Daliborem Maňasem. Viz Příloha 1 a 2. Rozhovor s Jiřím Hrdinou. Viz Příloha 1. 43 Rozhovor s Daliborem Maňasem. Viz Příloha 2. 44 Televizní a rozhlasová média nejsou zmíněna záměrně, tato práce se jimi nezabývá. 42
17
zpráv, z nichţ jen omezené mnoţství mohou vyuţít v obsahu svého média.“45 Konkrétně to znamená, ţe někdo můţe rozhodovat a připouštět, zdali určitá zpráva „projde branou“ zpravodajského média a bude publikována.46 Při zkoumání zpravodajské produkce se proto staly předmětem odborného zájmu nejen tradiční a ustálené zpravodajské hodnoty, tedy jakýsi koncept kritérií a znaků, „které rozhodují o zařazení zprávy do zpravodajství“47 , ale rovněţ konkrétní rozhodovací procesy konkrétních lidí zaměstnaných v médiích a motivy, jeţ je k danému rozhodnutí vedou. Touto problematikou, nikoliv ještě ve smyslu mediálních teorií, se zabýval sociální psycholog Kurt Lewin při výzkumu v roce 1947, na něhoţ McQuail v knize odkazuje. Projekt tehdy mapoval rozhodovací procesy při rodinných nákupech potravin. „Lewin zaznamenal, ţe informace musí projít určitými kanály obsahující ‘vchodové oblasti’48 kde se pod vlivem nejrůznějších příznivých i nepříznivých sil přijímají rozhodnutí“49. Podle Reifové byla gatekeeperem později označována osoba, která má vliv na to, které zboţí „projde branou“ a bude spotřebováno.50 McQuail a Reifová dále uvádějí, ţe s původní myšlenkou gatekeepingu následně pracoval v roce 1950 sociolog David M. White51. Ten se uţ ale zaměřil přímo na oblast ţurnalistiky a zkoumal kritéria rozhodování redaktorů a editorů lokálních amerických novin při výběru zpráv z agenturního zpravodajství. Dospěl k výsledku, ţe obrovskému mnoţství potenciálních zpráv se nepodařilo „proniknout branou“, devadesát procent materiálu poskytnutého tiskovými agenturami bylo odmítnuto.52 Důvod byl jednoznačný. Editoři se při výběru zpráv rozhodovali subjektivně, na základě vlastního uváţení. Ve skutečnosti ale ţádný gatekeeper nerozhoduje jen podle svých subjektivních představ. Výběr událostí, které jsou později medializovány, je ovlivněn mnoha dalšími faktory. Například sociolog Walter Gieber přišel s teorií, ve které tvrdí, ţe s rozhodováním a selekcí zpráv souvisejí spíše vlivy organizační, které odkazují zejména k důsledkům rutinních byrokratických postupů, a ideologické, jeţ směřují
45
Trampota 2006: 38. McQuail 2002: 241. 47 Reifová 2004: 76. 48 „Gate areas“. Viz McQuail 2002: 241. 49 McQuail 2002: 241. 50 Reifová 2004: 70. 51 McQuail 2002: 241. Reifová 2004: 70. 52 Reifová 2004: 70. 46
18
k hodnotám a kulturním tlakům podníceným sociálním či státním zakotvením zpravodajského média.53 Vlivy, které se podílejí na rozhodování editora o výběru událostí, lze tedy klasifikovat do následujících pěti kategorií: -
individuální úroveň (zde převaţují editorovy představy o tom, co lze definovat jako zprávu určenou k publikování a co nikoliv, záleţí také na normách daného média)
-
úroveň mediálních rutin (média se chovají předvídatelným způsobem, dle rutin, které formují soustavu pravidel, jimiţ se řídí například při zpracování informací v časové tísni)
-
úroveň mediální organizace (záleţí na povaze média a jeho technologické podstatě)
-
extramediální úroveň (ve sloţitě hierarchizované struktuře mediální společnosti se na gatekeepingu podílí větší mnoţství lidí)
-
ideologická úroveň (záleţí na tom, jaké typy zpráv byly jiţ dříve do zpravodajství vybrány, jak by měla vypadat struktura zpravodajských témat, zda je selekce zpráv individuálním nebo skupinovým procesem, vliv můţe mít i typ periodika či forma jeho vlastnictví)54
Ze studií gatekeepingu z druhé poloviny dvacátého století je zřejmé, ţe „obsah zpravodajských médií má neodbytný sklon formovat se podle shodných pravidel.“55 To znamená, ţe ačkoli jsou jednotlivé mediální organizace v systému fungování odlišné,
ve
srovnatelných
podmínkách
se
před
stejnou
událostí
chovají
a jednají stejně. Lidé rozhodující o výběru zpráv (v kontextu bakalářské práce editoři brněnské redakce MF DNES) mají tedy podle předchozích teorií ustálenou představu o tom, co bude zřejmě čtenáře zajímat. Platí, ţe tato představa je do značné míry shodná pro všechny organizace fungující v rámci jednoho společensko-kulturního uspořádání.56
53
McQuail 2002: 241. Trampota 2006: 43 - 47. 55 (McQuail 2002: 241) 56 McQuail 2002: 241. 54
19
Problém definice výrazu redigování textu Pojem redigování je v odborné literatuře definován a v ţurnalistické praxi vnímán nejednoznačně. Zatímco mnohé publikace uvádějí výraz pouţívaný jedině ve sféře editace kniţních titulů, některá díla jej aplikují i do oblasti úpravy textů ve zpravodajských médiích. Redigováním můţe být označen také celý proces vytváření zpráv - vymýšlení tématu, shromaţďování podkladových materiálů, zdrojování zprávy57, její sepsání a editorské a korektorské úpravy. Následující definice jsou shodné pro redigování v tisku i na internetu. Výraz stylizovat.
58
pochází
z francouzského
slovesa
rédiger
a
znamená
sepsat,
Jako slovníkové heslo je redigování uvedeno v Praktické příručce
ţurnalistiky a marketingové komunikace. Ta uvádí oba mnoţné významy – jako synonymum editování zpravodajských textů i jako označení kniţní editace. Podle autorů souvisí redigování v uţším smyslu s „úpravami faktických i pravopisných chyb a formálních nedostatků, krácením nebo doplněním textů, přepisováním, vynecháním zbytečných pasáţí i slov, hledáním synonym při opakování výrazů, zachováním logické stavby dynamiky příspěvku, tvorbou titulků, mezititulků a popisků, kontaktem s autory periodických i neperiodických textů.“59 Výraz
redigování
charakterizuje
také
Kompletní
průvodce
praktickou
ţurnalistikou. Podle něho je zpracovávání textů dodaných autorem na stůl editora60 s cílem vytvořit z nich finální znění publikovatelného článku „obzvláště důleţitou a zodpovědnou činností.“61 Jestliţe editor v širším smyslu rediguje text, kromě výše zmíněných úprav navíc vybírá a řadí texty, jednotlivé rubriky, články a díla, volí jejich grafickou úpravu, připravuje maketu, případně layout62. Naopak redigování jako komplexní tvůrčí proces vzniku zpravodajského příspěvku vnímá Praktická příručka redigování63. Ten podle ní „končí vznikem novinářského celku v redakční etapě jeho tvorby, tedy v podobě makety a vybraných 57
Neboli vyhledávání vhodných zdrojů, jejichž výpověďmi se zpráva stává věrohodnější a objektivnější. Osvaldová - Halada 2007: 170. 59 (Osvaldová - Halada 2007: 170) 60 Russ-Mohl nazývá editora redaktorem a běžného tvůrčího redaktora autorem. Pro snazší pochopení je v práci používáno označení editor. Viz Russ-Mohl 2005: 128. 61 (Russ-Mohl 2005: 128) 62 Technický plán a základní koncepční rozvržení tiskoviny z hlediska obsahové struktury a vizuálně výtvarné jednoty, které v celkové koncepci i v jednotlivých detailech odpovídá výslednému hotovému výrobku, v tomto případě publikovanému celku. Viz Osvaldová 2007: 110 a 115. 63 Vojtek 1982. 58
20
apretovaných a předepsaných novinářských a nenovinářských projevů.“64
Podle
Vojtka, autora publikace, se redigování odehrává v několika fázích: -
vyhledávání a výběr aktuálních jevů společenské reality
-
výběr novinářských a nenovinářských projevů
-
apretace zvolených novinářských a nenovinářských projevů
-
tvorba obsahově i formálně vyváţené makety novinářského celku
-
zjišťování čtenářských (posluchačských a diváckých) ohlasů na vydané číslo (novinářský celek)65
Příručka z počátku 80. let minulého století do významu redigování nezahrnuje technickou realizaci novinářského celku. Ta se podle ní totiţ neodehrávala v redakci, ale v tiskárně, a pouze materializuje redakční direktivy.66 Dnes však díky technickým redakčním systémům, v nichţ editoři pracují na počítači, dostávají noviny grafickou podobu jiţ v redakcích. V tiskárně se periodikum uţ pouze tiskne. Redigováním lze chápat úpravu textu před vydáním také ve smyslu kniţní editace. Povolání editora se v takovém případě liší. Přestoţe stejně jako editor zpravodajského média upravuje předloţený text tak, aby ve své konečné podobě neobsahoval gramatické, stylistické nebo faktické chyby, je konečným cílem práce editora v oblasti kniţních publikací navíc „vydání takového textu díla, který co nejpřesněji reprodukuje znění vyšlé naposledy z ruky autorovy jako výraz jeho tvůrčího záměru. Jde-li přitom o vydání vědecké, je pak doplněno kritickým komentářem (aparátem), který objasňuje a vysvětluje vznik a vývoj textu a uvádí místa, na nichţ se jeho jednotlivé redakce nebo znění od sebe liší.“67 Jiné slovníky a odborné tituly orientované na mediální komunikaci výraz redigování neuvádějí.68 V bakalářské práci jsou pro označení úpravy textu pouţívány oba moţné výrazy, editování i redigování, jako synonyma.
64
Vojtek 1982: 106. Vojtek 1982: 108. 66 Vojtek 1982: 108. 67 Havel - Štorek 2006: 9. 68 Například Slovník mediální komunikace (Reifová 2004) nebo Slovník Idnes.cz. 65
21
Hranice mezi originalitou a úpravami textu Přestoţe je editorovou prací získat úpravami dobrý článek vhodný k vydání, je otázkou, do jaké míry lze do jeho původní verze zasahovat. Podle Russ-Mohla by měl redigovaný text zůstat co moţná nejvíce originálním, přepisovat by se mělo jen natolik, pokud je to nezbytně zapotřebí.69 To znamená, ţe ačkoli je třeba dbát na profesionální standardy a koncepci daného periodika, nesmí editor v ţádném případě měnit styl autorova psaní nebo pozměňovat smysl jeho výpovědí. Pokud editor tyto „meze“ přesáhne, nová podoba článku se vzdálí jeho originální verzi a text tak ztratí prvotní smysl, nelze takové editování povaţovat za relevantní. Při redigování textu nejde o úplné přeskupení informací ani o přehnané stylistické korektury. Jestliţe je zpravodajský příspěvek editován nepozorně nebo přehnaně, vzniká velké nebezpečí, ţe vzniknou chyby, které mají na článek (a mnohdy i na osobu autora, nikoli uţ editora, který zůstává v anonymitě) zásadní dopad, ať uţ ze strany čtenářského publika, nebo osoby či organizace uváděných v textu. Proto je spolupráce mezi autorem a editorem nezbytná.
69
Russ-Mohl 2005: 129.
22
4. Komparace zpravodajství v tištěných a internetových médiích Následující kapitoly vymezují funkci tištěných a elektronických informačních médií a stručně mapují českou mediální krajinu s důrazem na zpravodajství MF DNES a Idnes.cz. Pro porovnání jsou uváděna pouze tištěná a internetová periodika, neboť se jimi bakalářská práce zabývá. Rozhlasové, televizní a agenturní zpravodajství mapováno není.
4.1. Tištěná zpravodajská média
Vymezení pojmu masový tisk Tištěná ţurnalistika, respektive masový tisk je označován jako tisk periodického či neperiodického charakteru, který se od 30. let 19. století obracel na početné čtenářské publikum. Cílem tisku je informovat širokou veřejnost o aktuálním společenském dění a poskytovat jí rozptýlení. „Předpokladem pro vznik masového tisku byl v první třetině 19. století rozvoj procesu modernizace a moderní společnosti: růst měst, shromáţdění většího počtu potenciálních
odběratelů,
zlevnění
nákladů
na
výrobu
tisku,
technické
a technologické předpoklady pro vyšší náklady a lepší kvalitu, liberalizace tiskového práva, a především rozšíření vzdělání a větší koncentrace obyvatelstva na jednom místě.“70 V dějinách tištěných masových médií, mezi něţ deník MF DNES patří, chápe západní myšlenková tradice jako přelomový rok 1450, kdy Johann Gutenberg vynalezl knihtisk. Od té doby prošlo tiskařství novin značnou modernizací.71 Tištěná média vznikají za pomoci tiskařských technik, jako primární kód pouţívají přirozený jazyk, disponují různou mírou dosahu. „Mezi tištěná média tak
70 71
Reifová 2004: 288. Sazbou a tiskem novin se zabývá kapitola 6.6.
23
v paradigmatu mediálních studií patří zejména knihy, noviny, časopisy, letáky a jiné.“72 Noviny jsou přitom nejstarší periodicky vycházející tiskovinou, která má společné kořeny, strukturu a cíle. Podle tradičních teoretických koncepcí jsou noviny charakterizovány jako médium vykazující aktuálnost, časovou blízkost zpravodajství k události, periodicitu, tedy dlouhodobé vydávání v pravidelných časových cyklech, univerzálnost, obsahovou pestrost a publicitu čili neomezovanou dostupnost pro všechny. 73 Jako doplňující kritéria uvádějí Osvaldová a Halada pro vymezení vůči rozhlasu a televizi navíc disponibilitu neboli neomezené vyuţití nezávisle na čase i místě a ztvárnění písmem a tiskem. Podle dosahu, tedy určitých ohraničených území, do nichţ oficiální distribuce dopravují tištěná média, lze rozlišovat masová média na lokální74, regionální75, nadregionální, celostátní76 a nadnárodní. Klasifikace médií do těchto kategorií není v mnohých odborných publikacích jednotná a některá označení periodik mohou splývat (například lokální a regionální média se mnohdy nerozlišují a mají shodný charakter).77
Vymezení pojmu regionální tisk V ţurnalistice jsou jako regionální média označována periodika, která se váţí k určitému geografickému územnímu celku (regionu, okresu, kraji), odkud čerpají informace a pro jehoţ čtenářskou obec jsou určena. Regionální tisk informuje o událostech, které se v dané oblasti dějí a mohou mít pro tamní obyvatele význam. „Regionální redakce pracují v místě, připravují lokální zpravodajství a publicistiku a zároveň téţ zprostředkují zprávy pro příslušnou redakci celostátního periodika, například v hlavním městě.“78 S rozvojem internetové ţurnalistiky však tyto dvě charakteristické vlastnosti ztrácejí na významu. 72
Reifová 2004: 137. Osvaldová – Halada 2007: 165. 74 Periodika zaměřující se na dění v nejbližší lokalitě redakce, tedy v obci, městě. Za lokální médium lze považovat mutaci deníku MF DNES pro Brno. 75 Periodika zaměřující se na dění v regionu, do něhož redakce spadá, tedy okres, kraj. Za regionální médium lze považovat mutaci deníku MF DNES pro jižní Moravu. 76 Za celostátní médium lze považovat deník MF DNES. 77 Např. Osvaldová – Halada 2007. Přestože tito autoři klasifikují masová média do výše uvedených kategorií, v jiných částech publikace zmíněná lokální a regionální média nerozlišují. Viz následující kapitola. 78 Osvaldová – Halada 2007: 217. 73
24
Podobně
jako
ve
státech
velké
rozlohy
nebo
sloţených
z několika
samostatných politických celků směřuje také vývoj českých médií v posledním desetiletí k regionalizaci a posílení místního zpravodajství.79 „Vznikají nové regionální deníky, rozhlasová a televizní studia a celostátní deníky se této konkurenci snaţí čelit vydáváním regionálních příloh.“80 Jednotlivé regionální mutace obsahují podle místa prodeje lokální informace z politiky, kultury, ekonomiky, sportu a jsou často doplňovány reklamami a anoncí místních firem.
Vymezení pojmu periodický tisk Pro tištěná média je specifické nejen šíření v prostoru, ale také v čase. Periodicitu tisku v České republice kodifikuje tiskový zákon č. 46/2000 Sb., o právech a povinnostech při vydávání periodického tisku. V jeho dikci se periodickým tiskem rozumí „noviny, časopisy a jiné tiskoviny vydávané pod stejným názvem, se stejným obsahovým zaměřením a v jednotné grafické úpravě nejméně dvakrát v kalendářním roce.“81 Evidenci českého periodického tisku vede Ministerstvo kultury České republiky. Podle periodicity se tištěná média diferencují na deníky82, týdeníky83, čtrnáctideníky, měsíčníky a čtvrtletníky a jejich různé modifikace jako poledníky či večerníky.
Vymezení pojmu soukromé médium Deník MF DNES je produktem soukromé společnosti Mafra, zřízeným s cílem vytvářet zisk. Lze jej tedy nazývat médiem v soukromém komerčním sektoru, které ve společnosti zaloţené na principu volného trhu představuje převaţující typ médií.84 „Podstatou ekonomického fungování soukromých médií a hlavním zdrojem jejich 79
Osvaldová – Halada 2007: 217. Osvaldová – Halada 2007: 217 – 218. 81 Zákon č. 46/2000 Sb., o právech a povinnostech při vydávání periodického tisku a o změně některých dalších zákonů: § 3. 82 Do skupiny deníků patří MF DNES včetně jejích regionálně mutovaných příloh. 83 Do skupiny týdeníků patří v rámci MF DNES například suplementy Ona DNES či Magazín DNES. 84 Osvaldová – Halada 2007: 137. 80
25
příjmů je výnos z reklamy, to je prodej tiskové plochy inzerentům, respektive prodej budoucí předpokládané pozornosti publika.“85 V oblasti tištěných médií se vyskytují téměř výhradně pouze komerční soukromá média. V české mediální krajině lze nalézt ve výjimečných případech také nekomerční média, která vznikla s cílem poskytovat skupině, segmentu společnosti či společnosti jako celku nějakou sluţbu. Takový typ médií je označován jako soukromá nezisková média.86
České tištěné zpravodajské deníky Protoţe se bakalářská práce zabývá pouze konkrétním denním tiskem, jsou v této kapitole rovněţ uváděny pouze seriozní české zpravodajské deníky, nikoli tištěná média s jinou periodicitou vydání. Ačkoli se v některých bulvárních periodikách také vyskytují zpravodajské rubriky, do následujícího výčtu zahrnuty nejsou. Započítány nejsou ani bezplatné zpravodajské deníky, ani nezpravodajské přílohy a suplementy deníků. Česká mediální krajina orientovaná na zpravodajství disponuje těmito deníky: -
Mladá fronta DNES (Vydavatelství Mafra, a. s. Tištěný náklad87: 319 961. Prodaný náklad88: 256 141. Čtenost89: 975 000.)
-
Právo (Vydavatelství Borgis, a. s. Tištěný náklad: 188 940. Prodaný náklad: 136 435. Čtenost: 457 000.)
-
Lidové noviny (Vydavatelství Lidové noviny, a. s. Tištěný náklad: 82 522. Prodaný náklad: 51 819. Čtenost: 202 000.)
-
Hospodářské noviny (Vydavatelství Economia, a. s. Tištěný náklad: 71 797. Prodaný náklad: 53 063. Čtenost: 186 000.)
-
Deník (Vydavatelství Vltava-Labe-Press, a. s. Tištěný náklad: 304 008. Prodaný náklad: 242 130. Čtenost: 1 003 000.)
85
Osvaldová – Halada 2007: 137. Osvaldová – Halada 2007: 137. 87 Unie vydavatelů ČR. 2009 http://www.uvdt.cz/Upload/751.xls Platí i pro ostatní uvedené deníky. Období říjen 2009. (19. 12. 2009). 88 Unie vydavatelů ČR. 2009 http://www.uvdt.cz/Upload/751.xls Platí i pro ostatní uvedené deníky. Období říjen 2009. (19. 12. 2009). 89 Unie vydavatelů ČR. 2009. http://www.uvdt.cz/Upload/737.pdf Platí i pro ostatní uvedené deníky. Období 1. 4. – 30. 9. 2009. (19. 12. 2009). 86
26
-
Sport (Vydavatelství Borgis, a. s. Tištěný náklad: 98 669 . Prodaný náklad: 61 634. Čtenost: 296 000.)
4.2 Internetová zpravodajská média
Vymezení pojmu on-line ţurnalistika Ţurnalistická činnost v současné době vyuţívá k distribuci výsledků své práce internet. Od ţurnalistiky v tradičních tištěných médiích se liší především formou. „Vyuţívá hypertext a multimediálnost digitálního prostředí internetu ke kombinaci textové, zvukové a obrazové informace“90. Spektrum rozdílů mezi on-line ţurnalistikou a ţurnalistikou v tisku je velké; podle Šmída, spoluautora publikace Zpravodajství v médiích, záleţí na jednotlivých kritériích a úhlech pohledu. Pro internetovou ţurnalistiku na jedné straně platí, co se týče jejího obsahu, v zásadě stejná pravidla jako pro ţurnalistiku v tisku.91 Na druhé straně se tyto dva typy sdělovacích prostředků odlišují svou formou, časovou disponibilitou a způsobem distribuce.92 Zatímco se tištěné zpravodajství váţe na papír, internetový ţurnalistický produkt se objevuje v digitálním multimediálním prostředí, čímţ je jeho distribuce spjata s minimálním časovým úsekem. Všechna uvedená kritéria mají silný vliv na metody práce ţurnalistů a editorů i na vnitřní obsah internetového zpravodajství. Na rozdíl od klasických periodik mají periodika publikovaná na internetu globální dosah, přičemţ grafická vzdálenost čtenáře nehraje roli, a nemusejí mít pevně stanovenou periodicitu. Podle Reifové mohou vycházet týdně nebo v případě serveru Brno.idnes.cz denně, ale častěji je jejich obsah doplňován a aktualizován průběţně.93 Řada on-line periodik zvyšuje svou atraktivitu zaváděním interaktivních prvků. Populární bývají ankety, hlasování, diskusní fóra a podobně. Autoři ţurnalistických příruček zařazují zpravodajská on-line média do různých skupin. Jak je vidno v následujícím odstavci, v rozdělení, počtu skupin a zařazení jednotlivých periodik však nejsou jednotní.
90
Osvaldová – Halada 2007: 246. Těmito pravidly se zabývá kapitola 6. 92 Šmíd 2001: 98. 93 Reifová 2004: 325. 91
27
Internetová ţurnalistika se například podle Osvaldové a Halady dělí do dvou skupin. Do první z nich autoři zařazují takzvané internetové varianty jiţ existujících agentur, novin, časopisů,94 případně poskytované zpravodajství jiţ existujících rozhlasových a televizních stanic.95 Podle Reifové však nelze za internetovou ţurnalistiku pokládat takový druh média, jehoţ obsahy se na webu pouze „zrcadlí“, to znamená, ţe mají shodnou internetovou a tištěnou podobu. Druhou skupinu on-line ţurnalistiky tvoří podle Osvaldové a Halady „periodicky obnovené webové stránky, zveřejňující ţurnalistické materiály všech ţánrů pouze pro uţivatele internetu.“96 Tato internetová periodika, nazývaná někdy také e-zine97, mají nejrůznější periodicitu, tematické i ţánrové vyhranění. Řada z nich se pohybuje na hranici amatérské a profesionální tvorby, některé z nich si však jiţ získaly prestiţ v ţurnalistických kruzích a bývají citovány i jako zdroj. Označení těchto periodik výrazem e-zine však není podle Šmída ustáleno. Tvrdí, ţe zatímco někdo pouţívá tento název pro všechny skupiny existujících zpravodajských serverů, někdo jím označuje pouze internetové odnoţe jiţ zavedených médií, jiní zase neprofesionální tituly, které zakládali internetoví nadšenci a amatéři.98 Sám diferencuje tři skupiny internetových médií. Do první řadí přesné kopie existujících médií, kdy jejich verze je pouze převedena do digitální podoby a umístěna na internet. To je případ deníku MF DNES, jehoţ doslovné znění lze nalézt na webové stránce http://zpravy.idnes.cz/mfdnes.asp.99 Druhou skupinou jsou výše zmíněné internetové odnoţe jiţ zavedených médií, které nejsou totoţné s původní tradiční verzí, ale ve srovnání s ní „přinášejí nové obsahy a plně vyuţívají multimediálních moţností internetové on-line ţurnalistiky.“100 Do této skupiny spadá server Idnes.cz (http://www.idnes.cz/) a jeho zpravodajská rubrika Brno.idnes.cz. (http://zpravy.idnes.cz/brno.asp). Do třetí skupiny spadají periodika, jeţ vznikla speciálně pro umístění na internet a jeţ byla blíţe charakterizovaná výše. 94
Do této skupiny spadají například ČTK (Ceskenoviny.cz), MF DNES (Idnes.cz), Lidové noviny (Lidovky.cz), Hospodářské noviny (Ihned.cz) nebo Deník (Denik.cz). 95 Do této skupiny patří BBC, CNN, Radio Praha apod. 96 Například internetové deníky Neviditelný pes, Aktualne.cz apod. Viz (Osvaldová – Halada 2007: 246) 97 Z anglického výrazu electronic magazine – elektronický magazín. 98 Šmíd 2001: 99. 99 Upozornění: Přestože se v internetové adrese nachází pojem Idnes.cz, není odkazováno na stejnojmenný zpravodajský server. 100 (Šmíd 2001: 99)
28
O tom, ţe se webová stránka stane médiem masové komunikace, rozhoduje širší komunikační kontext, například téma šířeného sdělení, veřejný charakter sdělení, jeho periodicita, aktualizace, návštěvnost webové stránky a podobně. Významnou roli v tomto procesu hrají obsahová kritéria a obecné poţadavky kladené na zpravodajství.101 Co se týče zpravodajství, to bývá v elektronických médiích stručnější neţ v novinách. Někdy tištěnému zpravodajství konkuruje, někdy jej doplňuje. Zprávy na internetu se objevují dříve neţ v tisku, jsou aktuálnější a mohou být v krátkých časových intervalech obměňovány nebo rozvíjeny. Zpravodajství na internetu musí mít vţdy přehlednou a srozumitelnou formu, musí čtenáři „zprostředkovat aktuální, podstatné, zpracované, vytříděné a agregované informace o událostech a jevech současnosti.“102 Tyto informace musejí být stejně jako v tištěných médiích v maximální míře objektivní, prověřené a v souladu se skutečností.
Problematika hypertextu a interaktivity internetového média Základem internetového zpravodajství a internetu vůbec je hypertext. Ten slouţí jako „nástroj umoţňující rychlou orientaci a navigaci v obrovské mnoţině nejrůznějších informačních souborů umístěných na síti.“103 Svým systémem odkazů, tak zvanými links či počeštělým výrazem linky, hypertext umoţňuje členění těchto informačních souborů do dalších bloků, jejichţ výběr a posloupnost čtení závisí na uţivateli internetu.104 Nezbytnou součástí práce ţurnalisty v internetovém médiu je znalost jazyka HTML. „Ten mu umoţňuje vytvářet v textu odkazy na jiné bloky textu a na další zdroje informací v rámci celého webu. Kromě toho mu jazyk HTML nabídne i různé moţnosti grafického zobrazení, layout, celé zprávy.“105 Díky odkazovosti hypertextu můţe internetový redaktor nebo editor téměř neomezeně rozšiřovat a aktualizovat předkládanou zpravodajskou informaci o další dodatečná sdělení či odkazovat na zdroje a prameny, z nichţ zpráva vychází. Internetová ţurnalistika má v tomto ohledu moţnosti, které všechna ostatní klasická 101
Šmíd 2001: 99 – 100. (Šmíd 2001: 100) 103 (Šmíd 2001: 101) 104 Šmíd 2001: 101. 105 Šmíd 2001: 101. 102
29
média postrádají, zejména co se týče přístupu k jiţ zveřejněným materiálům a multimedialitě či interaktivitě zpravodajského příspěvku. Mezi interaktivní nástroje, jeţ obohacují internetové zpravodajství, patří zejména moţnost získání okamţitého ohlasu a zpětné vazby na zveřejněný materiál ze strany uţivatelů ve formě diskusního fóra, moţnost ohodnocení kvality či popularity článku na připravené bodové stupnici či hlasování v připravených anketách o aktuální události či jevu. Specifickou formou internetové ţurnalistiky jsou interview osobnosti, které kladou otázky internetoví uţivatelé, a při nichţ se komunikace vede prostřednictvím elektronické pošty či tak zvaného chat boardu.106
Česká internetová zpravodajská média Domácí a zahraniční seriozní zpravodajství lze na internetové síti nalézt na těchto serverech107: -
Idnes.cz (Provozovatel: Mafra, a. s. Počet všech reálných návštěvníků108: 1 146 989.)
-
Ihned.cz (Provozovatel: Economia, a. s. Počet všech reálných návštěvníků: 292 105.)
-
Novinky.cz (Provozovatel: Borgis, a. s. a Seznam.cz. Počet všech reálných návštěvníků: 2 805 492.)
-
Aktualne.cz (Provozovatel: Centrum holdings. Počet všech reálných návštěvníků: 929 813.)
-
Lidovky.cz (Provozovatel: Lidové noviny, a. s. Počet reálných návštěvníků: 358 012.)
-
Denik.cz
(Provozovatel:
Vltava-Labe-Press,
a.
s.
Počet
reálných
návštěvníků: 426 486.) -
Ceskenoviny.cz (Provozovatel: Neris, s. r. o. Počet reálných návštěvníků: 233 381.)
-
Sport.cz (Provozovatel: Borgis, a. s. Počet reálných návštěvníků: 1 698 945.)
106
Takovou formu rozhovoru pravidelně využívá Idnes.cz i jeho rubrika Brno.idnes.cz. Bulvární internetové deníky, které mají zpravodajské rubriky, nejsou uváděny. 108 NetMonitor 2009. http://netmonitor.cz/outputs/2009_10_NetMonitor_offline_report.xls Platí o pro ostatní uvedené servery. Období září 2009. (14. 11. 2009). 107
30
5. Profilace deníku MF DNES a zpravodajského serveru Idnes.cz Vydávání deníku MF DNES a provozování zpravodajského serveru Idnes.cz spadá mezi činnosti mediální skupiny Mafra. Ta kromě MF DNES sdruţuje další produkty z oblasti mediálního trhu jako například deník Lidové noviny a paralelní zpravodajský portál Lidovky.cz, bezplatný deník Metro, tiskárnu Mafraprint, dvě praţská rádia Expresradio a Classic FM. Dále provozuje hudební televizní stanici Óčko. V prosinci 2009 přestala Mafra vydávat hudebně-společenský měsíčník Filter. Majoritním vlastníkem Mafry je od roku 1994 německá společnost Rheinisch-Bergische Druckerei und Verlagsgesellschaft.109
5.1 Profil deníku MF DNES Deník MF DNES je podle průzkumu Mediaprojekt a ABC ČR v závislosti na prodaném nákladu (257 131 výtisků za období od 1. 4. do 30. 9. 2009)110 největším a nejčtenějším (975 000 čtenářů za období od 1. 4. do 30. 9. 2009)111 seriozním periodikem v České republice i přesto, ţe jejich počet i prodej deníku od posledního průzkumu klesla (Období od 1. 10. 2008 do 31. 3. 2009: 1 071 000 čtenářů, 277 143 prodaný náklad.112 Období od 1. 4. do 30. 9. 2008: 1 066 000 čtenářů, prodaný náklad 290 844.113). Z průzkumu také vyplývá, ţe MF DNES s průměrným počtem 313 760 tištěných výtisků a 257 131 prodaných kusů za měsíc patří do české mediální špičky, co se týče nákladu novin.114 MF DNES sama sebe nazývá univerzálním listem, který zahrnuje váţné i populární ţánry, informuje z perspektivy světové, celostátní i regionální a lokální
109
MAFRA. 2009. http://www.mafra.cz/cs/default.asp?y=mafra_all\cs_o-spolecnosti_portret-spolecnosti.htm (14. 11. 2009). 110 Unie vydavatelů ČR. 2009. http://www.uvdt.cz/Upload/737.pdf (14. 11. 2009). 111 Unie vydavatelů ČR. 2009. http://www.uvdt.cz/Upload/737.pdf (14. 11. 2009). 112 Unie vydavatelů ČR. 2009. http://www.uvdt.cz/Upload/663.pdf (14. 11. 2009). 113 Unie vydavatelů ČR. 2009. http://www.uvdt.cz/Upload/601.pdf (14. 11. 2009). 114 Unie vydavatelů ČR. 2009. http://www.uvdt.cz/Upload/739.xls (14. 11. 2009). Všechny číselné údaje a srovnání jsou uvedena v grafu v Příloze 4.
31
a přináší nejširší škálu témat pro mnoho specifických čtenářských skupin. K tomu je zapotřebí správně zkombinovat zpravodajství, praktické informace a zábavu. 115 „Z tohoto důvodu je třeba v kaţdé rubrice či příloze sledovat specifické cíle, kaţdá část novin má osobitou koncepci, která však vychází ze sjednocující myšlenky univerzální nabídky, vysoké kvality a pokrytí potřeb co nejširšího mnoţství čtenářů,“ uvedl bývalý šéfredaktor MF DNES Pavel Šafr.116 Čtenáři však nejsou pro vlastníka novin primárním zdrojem finančního zajištění; jsou jím inzerenti, jejichţ přísun čtenáři zprostředkovávají. Právě čtenáři MF DNES jsou podle průzkumu efektivní cílová skupina pro inzerenty, neboť patří k aktivní a dobře situované části populace.117 Objem reklamy v periodickém tisku, tedy počet inzerátů a počet inzertních stran, a celkový finanční přínos z inzerce monitoroval projekt TNS Media Intelligence. Při průzkumu bylo zjištěno, ţe MF DNES v říjnu 2009 zveřejnila 3 311 inzerátů na 1 358 inzertních stranách. Celkový finanční přínos za tento měsíc činil necelých 240 500 000 korun. V období od ledna do října tohoto roku si prostřednictvím inzerce vydělala společnost Mafra více neţ 1 800 000 000 korun.118 Protoţe je cílem MF DNES být nejkompetentnějším listem v zemi, který dokáţe ve správných proporcích přinést informace o tom nejpodstatnějším, co se děje119 a co je aktuální, je posloupnost stránek a rubrik dána významem a důleţitostí témat, o kterých deník informuje. Periodikum je proto rozděleno do čtyř samostatných sešitů, z nichţ kaţdý obsahuje jedno či více specifických zaměření. V prvním sešitě se nachází zpravodajství z domova a ze světa včetně kritické ţurnalistiky ve formě komentářů, které se zaměřují na denní události a aktuální společenské problémy. „Tuto charakteristickou vlastnost našeho zpravodajství doplňujeme pozitivními a populárními tématy, které zachycují ţivot země i z té dobré či zajímavé stránky,“ uvedl Šafr.120
115
Příručka MF DNES: 65. Příručka MF DNES: 65. 117 Průzkum ukázal, že mezi čtenáře MF DNES patří vzdělaní lidé z nejvyšší socioekonomické skupiny, lidé s vedoucím postavením, lidé s rozhodovací pravomocí a podnikatelé. Viz MAFRA. 2009. http://data.idnes.cz/soubory/mafra_all/A090819_VAV_D0912.PDF (17. 11. 2009). 118 Unie vydavatelů ČR. 2009. http://www.uvdt.cz/Upload/749.xls (17. 11. 2009). 119 Příručka MF DNES: 65. 120 Příručka MF DNES: 65. Přestože Šafr již není šéfredaktorem MF DNES, tato podniková filozofie nadále platí. 116
32
V ekonomickém
zpravodajství,
které
čtenáři
naleznou
společně
s publicistickou stranou v druhém sešitě deníku, je kladen důraz na potřeby a finanční starosti běţných lidí. Rozsáhlá síť regionálních příloh tvoří nedílnou součást listu. Společně s kulturním a sportovním zpravodajstvím je regionální příloha obsahem třetího sešitu MF DNES. Čtvrtý sešit je věnován tematickým přílohám, jeţ přinášejí praktické informace z různých oblastí ţivota. Důraz je přitom kladen na atraktivní a poutavou formu, uţitnou hodnotu, názornost, přesnost a odbornou kvalitu informací. V rámci deníku vycházejí také dva magazíny – Magazín MF DNES a Ona DNES. Šéfredaktorem MF DNES je Robert Čásenský.
Profil regionální mutace MF DNES pro Brno a jiţní Moravu Přestoţe čtenost celostátního deníku MF DNES stejně jako jeho regionálně mutovaných příloh pro Brno a jiţní Moravu, jeţ obě spadají do produkce brněnské redakce periodika, klesá, podle průzkumu MediaProjekt je stále nejčtenějším seriozním zpravodajským periodikem v Jihomoravském kraji. Zatímco se počet čtenářů brněnské a jihomoravské MF DNES ve druhé třetině roku 2008 pohyboval v průměru kolem 155 tisíc, na začátku následujícího roku se sníţil na 105 tisíc. Poslední průzkum z druhé třetiny roku 2009 prokázal, ţe čtenost MF DNES na jiţní Moravě se sice zvýšila na 118 tisíc čtenářů, zdaleka však nedosahuje hranice číselného údaje z konce loňského roku. I přesto se deník z hlediska čtenosti řadí v kraji na přední pozice před ostatní periodika. Pro srovnání: Jihomoravskou přílohu Deníku četlo podle nejnovějších údajů průzkumu celkem 108 tisíc lidí, deník Právo 75 tisíc a Lidové noviny 27 tisíc čtenářů.121 Celkový počet výtisků MF DNES prodaných za říjen 2009 na území Jihomoravského kraje se pohybuje kolem necelých 30 tisíc, nadpoloviční většina
121
Viz Příloha 3.
33
z toho se prodala v Brně a prostřednictvím předplatného. Skrze stánkový prodej na celém území jiţní Moravy včetně Brna se prodalo průměrně 14 tisíc výtisků.122 Přesné údaje o tištěném a prodaném nákladu brněnského a jihomoravského vydání deníku nejsou dostupné; podle vedení periodika se jedná o interní záleţitosti mediální společnosti. Srovnání čtenosti regionálních příloh MF DNES je uvedeno v příloze 3. Podle bývalého šéfredaktora Pavla Šafra jsou regionální zpravodajské přílohy nedílnou součástí deníku. „Čtenář MF DNES dává čím dál větší důraz na informace z jeho nejbliţšího okolí, ty patří podle všech průzkumů k jeho prioritám. Úkolem regionálních příloh je tyto informace přinášet, zachycovat dění v regionu, psát o důleţitých a zajímavých lidech regionu.“123 Vydání periodika, které vychází v Brně, se z těchto důvodů opírá o aktuální události
a
tematiku
týkající
se
politické,
ekonomické,
sportovní,
kulturní,
a společenské sféry v brněnské aglomeraci. Příloha MF DNES mutovaná pro jiţní Moravu zpravodajství z Brna zpravidla nezahrnuje, pouze jedná-li se o událost zásadně
ovlivňující
nebo
mající
lokální
význam
pro
ostatní
města
a obce kraje. Stejně jako v brněnské mutaci se klade při výběru témat v jihomoravském vydání deníku důraz na zachycení dění v regionu spadajícího do všech odvětví zpravodajství – politického, ekonomického, sportovního a kulturního. V rámci obou vydání MF DNES navíc vycházejí kaţdý den strany speciálně zaměřené na jednotlivá okresní města Jihomoravského kraje a jejich katastrálně náleţející okolí.124 Vedoucím brněnské redakce MF DNES je Karel Škrabal.
5.2 Profil serveru Idnes.cz Český zpravodajský internetový portál Idnes.cz přinesl první zpravodajskou informaci uţivatelům internetu 12. ledna 1998. V České republice patří mezi nejvyhledávanější servery ve všech kategoriích a rubrikách, které nabízí. Podle průzkumu, který
122
Podle odhadů vedoucího brněnské redakce MF DNES Karla Škrabala. Osobní rozhovor ze dne 9. listopadu 2009. 123 Příručka MF DNES: 66. 124 Brno-venkov, Blansko, Břeclav, Hodonín, Vyškov, Znojmo.
34
společnost Netmonitor provedla v září 2009, jej navštíví měsíčně v průměru přes milion uţivatelů.125 Stěţejní rubrikou portálu Idnes.cz je zpravodajství. On-line zprávy z domova, ze světa, sportu, kultury, ekonomiky a financí na Idnes.cz jsou aktualizovány dvacet čtyři hodin denně. Kromě zpravodajských informací jsou do portálu zařazeny také oborové servery, zaměřené na cílové čtenářské skupiny: -
Auto Idnes.cz (informuje o novinkách a zajímavostech z motoristické sféry)
-
Bydlení Idnes.cz (seznamuje s novými trendy v bydlení)
-
Cestování Idnes.cz (přináší reportáţe z domova a zahraničí a tipy na zajímavá místa)
-
Zdraví Idnes.cz (věnuje se zdraví a ţivotnímu stylu)
-
Ona Idnes.cz (zaměřen na ţeny, rozhovory, módu, kosmetiku, recepty a poradny s odborníky)
-
Xman.cz (zaměřen na muţe, fotografie ţen, techniku a adrenalinové sporty)
-
Revue Idnes.cz (informuje o zajímavostech ze ţivota celebrit)
-
Blogy Idnes.cz (slouţí pro názory čtenářů)
-
Mobil.cz (informace ze světa mobilních technologií)
-
Technet.cz (věnuje se audiu, videu, počítačům, internetu, vědě a technice)
-
Bonusweb.cz (zaměřen na počítačové hry)
-
Alík.cz (určen dětem)
-
Rajče.net (slouţí pro vkládání čtenářských fotografií)
-
Ukaţse.cz (slouţí jako seznamka)
-
Jízdnířády.cz (vyhledává vlakové, autobusové, městské či letecké spojení po České republice)
-
Klikni.cz (vyhledává na internetu, archivuje články Idnes.cz, slouţí jako katalog zboţí a odkazů, portfolio sluţeb doplňují on-line slovníky a bezplatná e-mailová schránka)
-
JobDnes.cz (přináší aktuální pracovní nabídky a moţnost vytvořit si ţivotopis)
125
Media & Marketing. 2009. http://www.ihned.cz/download/economia/DOT/MAM/vyzkumy/2009_09_NetMonitor_offline_report.xls (17. 11. 2009). Viz Příloha 4.
35
-
Automodul.cz (slouţí pro vkládání a hledání inzerátů)
-
TopKontakt.cz (přináší seznam firem v České republice)
-
Klikniavolej.cz
(je
alternativou
pro
levné
telefonování
a
posílání
SMS zpráv) Šéfredaktorem portálu Idnes.cz je Michal Hanák.
Profil serveru Brno.idnes.cz Portál Brno.idnes.cz je zpravodajský internetový server, který spolupracuje a je úzce svázán s tištěnou mutací MF DNES pro Brno a jiţní Moravu. Stejně jako tisk informuje server Brno.idnes.cz o aktuálním politickém, ekonomickém, kulturním, sportovním a společenském dění v Brně a na jiţní Moravě, zpravidla však nebývá přesnou kopií tištěného vydání deníku. Zpravodajství na webu doplňuje informace zveřejněné v denním tisku o audiovizuální zpravodajské materiály (fotografie, videa, zvukové záznamy ve formátu mp3) a interaktivní prvky (on-line ankety, hlasování, diskusní fórum), které není moţné v novinách vyuţít. Regionální zpravodajská internetová stránka Brno.idnes.cz je podrubrikou zpravodajské rubriky serveru Idnes.cz. Oficiálně existuje od 10. března 2008 na základě nutné potřeby přinášet informace a události nejen z Prahy, ale rovněţ z dalšího velkoměsta, jakým je druhé největší město České republiky Brno. „Město Brno má dobrou kondici. Zdejší vysoké školy si v zemi stojí nadmíru dobře, sídlí zde úspěšné firmy, stavební ruch neutuchá, stále se zde děje řada zajímavých sportovních, kulturních i společenských akcí. Politika lidem slouţí a občas i komplikuje ţivot. Brněnské dění se zvolna, leč stále výrazněji tlačí i do zdí dalších jihomoravských majestátních a historických měst. Znojmo, Břeclav, Hodonín, Mikulov, Vyškov a další ţijí řadou zajímavých událostí. Takový prostor se stává útočištěm informací, jeţ se dají zpracovávat mnoha způsoby: slovy, ale i fotografií, videem, zvukem, mapkou a dalšími interaktivními formami,“126 nastínili příčinu vzniku serveru Brno.idnes.cz její editor Dalibor Maňas a vedoucí brněnské redakce MF DNES Karel Škrabal.
126
Maňas – Škrabal 2008: http://idnescz.blog.idnes.cz/c/27704/Velke-spolecenstvi-iDNESCZ-se-rozsiruje-obrnenskou-adresu.html (17. 11. 2009).
36
Přesné údaje o čtenosti a návštěvnosti portálu nejsou stejně jako v případě tištěné MF DNES dostupné. Podle Škrabalova odhadu127 server navštíví denně průměrně nad 50 tisíc uţivatelů internetu. Ve všední den se počet zobrazení článků pohybuje mezi 70 a 80 tisíci, o průměrném víkendu bez významných událostí kolem 50 tisíc. Průměrný zpravodajský článek je podle Škrabala zobrazen zhruba pěttisíckrát. Jestliţe se zpráva týkající se Brněnska objeví na úvodní webové straně Idnes.cz, takzvané superhomepage, můţe být zobrazena i více neţ 250 tisíckrát.
127
Osobní rozhovor s Karlem Škrabalem dne 9. listopadu 2009.
37
6. Vybrané kapitoly práce editorů brněnské MF DNES a portálu Brno.idnes.cz V následujících kapitolách se autorka práce zabývá odlišnostmi, popřípadě shodnostmi v procesu editování zprávy, titulku, zpravodajské fotografie a jejich výsledné podobě. Přestoţe se problematiky editování příliš netýkají, jsou zahrnuty také kapitoly věnující se uspořádání zpravodajských materiálů na novinové a webové stránce, zpravodajským ţánrům, uzávěrce, vzájemné spolupráci obou typů média formou odkazů a redakčním systémům, v nichţ podoba jednotlivých materiálů vzniká. Důraz není kladen na charakteristiku uvedených zpravodajských prvků, kterou je i přesto nutné zahrnout do kontextu práce; za stěţejní jsou povaţovány kapitoly zabývající se porovnáním jejich redigování.
6.1. Náplň práce editora ve zpravodajství Činnost editora se v tištěném a internetovém zpravodajství liší. Následující kapitoly tento rozdíl popisují a zároveň mapují pracovní den editora v redakci brněnské MF DNES a internetového zpravodajského serveru Brno.idnes.cz v časové posloupnosti od rána do večera.128
Práce editora v deníku MF DNES Brno podle Jiřího Hrdiny Povolání editora brněnského tištěného deníku MF DNES nespočívá pouze v úpravě ţurnalistických textů, které připravují redaktoři a které druhý den vyjdou v novinách. Jeho práce začíná jiţ při ranní přípravě denního plánu zpravodajské redakce129, při níţ spolupracuje s jednotlivými redaktory a vedoucím redakce na výběru témat, jeţ budou zařazeny do zpravodajství, rozhoduje, které podkladové materiály je třeba shromáţdit, jakým způsobem bude na téma nahlíţeno a podobně.130 Poté, co je plán
128
Kapitoly popisují pracovní den konkrétně podle výpovědi Jiřího Hrdiny a Dalibora Maňase. Pracovní den editora v redakci jiného deníku či zpravodajského serveru se může lišit. 129 Při ranní poradě je přítomen pouze jeden z editorů, při odpolední už oba. Viz Poznámka č. 132. 130 Rozhovor s Jiřím Hrdinou. Viz Příloha 1.
38
dokončen, sleduje editor tisku agenturní zprávy131 a zpravodajství konkurenčních médií, které mu mohou pomoci nalézt další materiály vhodné k zařazení do aktuálního vydání novin. Při odpolední poradě, které se účastní uţ pouze editoři132 a vedoucí redakce, vzniká z materiálů, jeţ redaktoři dopoledne připravovali, konkrétní představa o podobě vydání novin. Podle takového plánu pak editoři připravují jednotlivé novinové strany v redakčním systému.133 „V něm rozloţíme tvary či velikosti textů, takzvaných layoutů, aby stránky měly jednotnou podobu a aby v nich byly texty uspořádány podle svého významu a zajímavosti,“134 uvedl Hrdina. Znamená to, ţe editoři vyhodnotí z předloţených článků a témat to nejdůleţitější a zásadní a domluví se, které texty dostanou na novinové straně nejvíce prostoru a jak budou uspořádány. „Na kaţdé stránce jsou nejzajímavější a nejdůleţitější texty umisťovány nahoru nebo na samostatné tematické stránky135.“ Díky konkrétní podobě layoutu, kterou editoři v redakčním systému vytvoří, redaktoři vědí, jaký prostor je věnován tématu, jímţ se zabývali. Na rozdíl od minulého století, kdy se technická podoba novinových stran realizovala aţ v tiskárně136, dnes mohou redaktoři zaplňovat layout sami. Poté začíná práce editora s úpravami daných textů.137 Jsou-li veškeré potřebné korekce hotovy a je-li podoba novin pro dané vydání finální, odesílají editoři kompletní práci do tiskárny.
Práce editora na serveru Brno.idnes.cz podle Dalibora Maňase Editování
na
internetu
se
od
editování
v tisku
liší.
Narozdíl
od
tištěné
MF DNES není u Idnes.cz nutné připravovat denní plán. Internetové zpravodajství čerpá nejvíce z aktualit, které musejí být co nejrychleji zpracovány a publikovány.
131
Zejména zprávy vydané Českou tiskovou kanceláří. Jelikož MF DNES se sídlem v Brně vydává dvě mutace deníku (brněnskou a jihomoravskou), každý den pracují v redakci MF DNES na přípravě daného čísla novin dva editoři. Každý z nich má na starosti jen jednu verzi vydávaného čísla periodika. 133 O redakčním systému více v kapitole 6.9. 134 Rozhovor s Jiřím Hrdinou. Viz Příloha 1. 135 To znamená do rubriky Téma, která se věnuje pouze jedné události či problematice. Ta je zpracována v několika různých podobách a žánrech. 136 Vojtek 1982: 108. 137 O editaci zpravodajských textů více v následujících kapitolách. 132
39
Na internetu objevuje většinu témat, událostí a aktualit sám editor, nikoli redaktor138. „Editor sám pravidelně prochází a monitoruje svodky policie, hasičů a záchranné sluţby, internetové stránky obcí, České tiskové kanceláře nebo různých sportovních klubů a úřadů, jejichţ aktuality mohou webové zpravodajství obohatit.“139 To je kromě stylistické, gramatické a faktické úpravy textů jeho jediná práce. Jakmile najde editor přínosnou informaci nebo téma, sám napíše několik úvodních vět článku a okamţitě je publikuje na internetu. „Pokud není v dosahu ţádný redaktor, hledá editor sám další doplňující informace, které z článku udělají alespoň krátkou, zato plnohodnotnou zprávu. Taková zpráva odpovídá na základní ţurnalistické otázky kdo, co, kdy, kde, jak nebo proč.“140 Ke zkrácené verzi článku poté redaktor dohledává další podrobnější informace, které původní text aktualizují a doplní. Na rozdíl od editora tisku můţe editor zpravodajského serveru do článku zasáhnout kdykoli. Jakmile editor webu opustí na konci dne redakci, je nezbytné, aby byl neustále v kontaktu s ostatními redaktory či editory, kteří jej informují o aktuálním dění.141 Pokud se něco stane v době, kdy editor jiţ není přítomen, musejí být informace okamţitě zpracovány někým jiným a editor musí být neprodleně kontaktován, aby v co nejkratším časovém úseku od události informaci na internetu zveřejnil. Narozdíl od editora tištěného deníku, jemuţ pracovní doba končí okamţikem odeslání materiálů do tiskárny, dohlíţí editor internetu na aktualizování serveru neustále.
6.2 Zpráva Přestoţe se, jak jiţ bylo v předchozích kapitolách uvedeno, zpravodajství v novinách a na internetu do jisté míry liší, ţánr zpráva zůstává základním stavebním kamenem pro oba typy zpravodajských sdělovacích prostředků. Proto není třeba rozlišovat definici tohoto ţánru zvlášť u tisku a zvlášť u internetu. Následující kapitoly se proto věnují vymezení zprávy v jednotné podobě.142
138
Redakci serveru Brno.idnes.cz tvoří pouze dva editoři. Ti úzce spolupracují s redaktory tisku, kteří jim dodávají stejné nebo tematicky obdobně zaměřené články, jež vycházejí v novinách. Editoři Brno.idnes.cz si je pak podle standardů internetového zpravodajství upravují. 139 Rozhovor s Daliborem Maňasem. Viz Příloha 2. 140 Rozhovor s Daliborem Maňasem. Viz Příloha 2. 141 Není možné, aby během dne nebyl v redakci přítomen žádný z editorů serveru. 142 To samé platí pro titulek, fotografii a podobně.
40
Vymezení pojmu Současná masová média nabízejí celou řadu nejrůznějších obsahů, jimţ jejich příjemci přisuzují rozdílný význam a rozdílné role. Některé z nich povaţují za zdroj zábavy a odpočinku, jiné vnímají jako moţnost poučit se či vyřešit problém, jiné za moţnost konfrontovat své názory s názory druhých. Zpravodajství má mezi těmito typy obsahů stěţejní postavení. Zpráva je přitom významným atributem a základním kamenem zpravodajství a nabízí cílovému publiku informace o rozmanitých událostech, které by pro něj mohly být důleţité a uţitečné. Je definována jako „ţurnalisticky zpracovaná informace o něčem, co se stalo nebo nestalo, stane nebo nestane, nebo o změně nějakého stavu. Fakta, děje nebo myšlenky při tom pouze zaznamenává, sumarizuje a konstatuje.“143 Zpráva tedy „pohotově přináší věcnou informaci o aktuální události. Má pojednávat o podstatě události a být významná, aby lidem sloţila k orientaci a k rozhodování. Událost má být podána v potřebných souvislostech a má obsahovat vícestranné aspekty.“144 Při vymezování zprávy jsou jako její základní vlastnosti zdůrazňovány aktuálnost, novost, zajímavost, významnost, objektivita, vyváţenost a věcná správnost.
Zpravodajské hodnoty Pro zpracování seriozních zpravodajských materiálů existují celosvětově uznávaná kritéria a poţadavky, podle nichţ by měla být zpráva strukturována a které slouţí při rozhodování, zda je vhodné danou událost zařadit do zpravodajství a zda bude publikum zajímat. Odborná literatura není ve výčtu základních zpravodajských hodnot145 jednotná. Liší se pořadím, pojmenováním i tím, zda vůbec to či ono kritérium patří
143
(Osvaldová 2001: 24) (Bartošek 1997: 51) 145 Ačkoli na zpravodajské hodnoty poukazovali již dřívější autoři, jako například Walter Lippmann v knize Public Opinion z roku 1922, důkladněji se jim jako první věnovali v polovině šedesátých let 20. století severští badatelé Mari Rugeová a Johann Galtung (1965). Viz Portál 2009. http://www.portal.cz/scripts/detail.php?id=16099 (19. 12. 2009). 144
41
mezi rozhodující vlastnosti zprávy. Zde jsou uvedeny hlavní zpravodajské hodnoty podle některých autorů: Základní zpravodajské hodnoty podle Burns146 jsou: -
dopad (souvisí se vztahem zprávy k ţivotu cílového publika, zajímavé zprávy se zpravidla týkají kaţdodenních událostí)
-
časový rozměr (zpravodajská hodnota časového rozměru se vztahuje k informacím, které lidem pomáhají organizovat si ţivot)
-
blízkost (souvisí s tím, jak blízko čtenáři se daná událost odehrává, čím blíţe, tím má událost větší šanci stát se zprávou)
-
konflikt (je povaţován za jednu z nejdůleţitějších kritérií existence sdělovacích prostředků, taková zpráva musí obsahovat více neţ jeden pohled, čím silnější kontrast je mezi různými hledisky, tím ostřejší konflikt je)
-
naléhavost (značí, do jaké míry je téma v daném čase naléhavé)
-
novost (má vysokou zpravodajskou hodnotu)
-
relativita (je nejsubjektivnějším kritériem pro to, aby se událost stala zpráva, někdy není článek uveřejněn, přestoţe splňuje všechny kladené poţadavky)
Základní zpravodajské hodnoty podle Trampoty147 jsou: -
důleţitost (je povaţována za klíčovou při rozhodování, jestli stojí za zmedializování)
-
blízkost (sestává ze tří dimenzí: geografické, obchodní a kulturní)
-
dramatičnost
-
přístup (je spíše technickou moţností novinářů dostat se k potřebným informacím)
-
ideologie (je pojímána jako ideologie národního zájmu)
Základní zpravodajské hodnoty podle Kunczika148 jsou: -
frekvence (časové rozpětí, které událost potřebuje ke svému rozvoji)
146
Burns 2002: 63 - 64. Trampota 2006: 26. 148 Kunczik 1994 : 120 – 121. 147
42
-
práh pozornosti (aby se událost stala zprávou, musí překonat jistý práh pozornosti, čím je intenzita události vyšší, tím spíš o ní bude podána zpráva)
-
jednoznačnost (čím jasnější a jednoznačnější je událost, tím spíše bude ohodnocena jako vhodná pro zpravodajství)
-
význam (čím více je událost publiku pochopitelná a z etnocentrického či kulturního pohledu blízká, nebo můţe-li mít přímé důsledky na vlastní ţivot příjemce, tím spíše se stane zprávou)
-
souznění (čím více události splňují očekávání publika, tím spíše se stanou zprávami)
-
překvapení (čím neočekávaněji a vzácněji se událost objeví, tím spíše se stane zprávou)
-
kontinuita (pokud se událost jiţ jednou dostala přes zpravodajský práh, informuje se o ní i nadále)
-
variace (profil zpráv je určován jejich variabilitou)
-
vztah k elitním národům (události, v nichţ figurují mocné a významné národy, mají vysokou zpravodajskou hodnotu)
-
vztah k elitním osobám (události, v nichţ figurují mocné a významné osobnosti, mají vysokou zpravodajskou hodnotu)
-
personalizace (události, které mohou být podány jako důsledky jednání konkrétních identifikovaných osob, mají větší zpravodajskou hodnotu neţ abstraktní strukturní jevy)
-
negativita (čím je událost negativnější, tím spíše se stane zprávou)
Kompozice zprávy Ať uţ novinová zpráva informuje o čemkoli, měla by vţdy odpovědět na pět, respektive šest základních ţurnalistických otázek: kdy, co, kdo, kde, jak, proč, u delších zpráv případně ještě s kým, pro koho a za co.149 Co se týče stavby a struktury zprávy, teoretické příručky ţurnalistiky povaţují za zásadní princip takzvanou obrácenou pyramidu. To znamená, ţe na začátku zprávy je nutné shrnout podstatné a nové informace (zpravidla v prvním odstavci 149
Burgr – Čuřík – Waschková Císařová 2006: 9. Osvaldová 2001: 24. Příručka MF DNES: 23.
43
článku), dále v textu pak lze událost rozvést do detailů, vysvětlit či zařadit do souvislostí v takzvaném backgroundu.150 Z hlediska chronologickým,
kompozice
lze
akcentujícím,
zprávu
strukturovat
několika
logickým,
seriálovým
neboli
způsoby151: epizodickým,
pozdrţeným, případně s napětím. Chronologický postup psaní zprávy je v tištěných médiích pouţíván nejdéle. Zachycuje informaci či událost v časovém sledu, ve kterém se ve skutečnosti stala. Akcentující způsob strukturování zprávy je v dnešních médiích preferován nejvíce. Na začátku textu je zachycen a zdůrazněn nejdůleţitější bod informace, aniţ by bylo potřebné dodrţovat časovou nebo faktickou posloupnost. Logická struktura zprávy hledá příčinný vztah zmiňovaných událostí. Další podrobnosti jsou následně sumarizovány v textu. Při vyuţití metody seriálového postupu si redaktor vytyčí hlavní části úvodního odstavce, jednotlivě je pak rozpracuje v dalších částech článku. Zahájit článek napínavě zase znamená, ţe autor obrazně převrátí obrácenou pyramidu a podstatné napínavé informace vylíčí aţ na konci. Tato metoda otevření zprávy se v tisku nepouţívá často, lze ji vyuţít u událostí s překvapivým či humorným charakterem. Neméně podstatnou věcí, na kterou je při kompozici zprávy nezbytné myslet, je výstavba zprávy zejména z hlediska jejího otevření. Existuje několik způsobů, jak zprávu zahájit. Otevření zprávy můţe být například přímé152 nebo shrnující153, které co nejrychleji shrnuje jádro události. „Toto otevření obsahuje zpravodajsky nejcennější informace, zajímavý a jasný výčet toho, co se stalo.“154 Úvodní odstavec zprávy zahájený touto metodou zpravidla odpovídá na většinu základních ţurnalistických otázek. Přímé či shrnující uvedení zprávy se v MF DNES vyuţívá nejčastěji.155 Úvodní odstavec mívá často také narativní charakter. Tento typ zahájení se uplatňuje především v ţánru news feature a je stavěn na konkrétním příběhu konkrétní osoby, který se opírá o aktuální dění a jeţ je rozpracováno dále v článku. 150
Burgr – Čuřík – Waschková Císařová 2006: 9. Příručka MF DNES: 24. První tři způsoby uvádí Osvaldová 2001: 25, ostatní Mallette 2000: 34. 152 Příručka MF DNES: 24. 153 Mallette 2000: 31. 154 Příručka MF DNES: 24. 155 Rozhovor s Jiřím Hrdinou. Viz Příloha 1. 151
44
Dalším druhem otevření je interpretativní156, které se svou podstatou podobá prvně zmiňovanému typu – přímému otevření. Na rozdíl od něj ale interpretativní způsob zahájení zprávy sdělovaná fakta vysvětluje a klade je do širších souvislostí. Tento druh zahájení zprávy nemá komentující charakter, redaktor nevnáší vlastní názory. Zpráva můţe mít pozdrţené otevření157. Takový úvod se v tisku příliš nevyskytuje. „Jeho smyslem je vyvolat zvědavost a vytvořit takovou atmosféru, ţe čtenář chce číst dál, protoţe jsme ho přesvědčili, ţe se mu to vyplatí.“158 Tato metoda otevření neuvádí přesně, co se stalo. Událost pouze naznačuje. Vyuţívá detailu, popisu scény, nálady, náhody, příkladu nebo vtipu. Úvodní odstavec mívá také akcentující podobu. Tento typ zdůrazňuje jeden z důleţitých aspektů události. Otevření můţe být i dramatické, s citem, můţe zdůrazňovat kolorit scény nebo mít popisný či analytický charakter. První odstavec zprávy můţe mít také podobu situačního přehledu. Můţe obsahovat otázku nebo slogan, který zpravidla mívá jedno či dvě slova. Při psaní zprávy můţe autor zvolit i neobvyklé typy otevření, jako jsou například překvapivé, provokující, statistické, anekdotické či retrospektivní metody zahájení zprávy.159
Jazyková stránka zpravodajství „Funkce ţurnalistického zpravodajství a některé obecné rysy situace mediálního sdělování kladou na jazykově-slohovou výstavbu zpráv značně vyhraněné poţadavky a spoluurčují tak i jejich jazyk a styl.“160 Přestoţe je na jazykovou stránku zpráv kladen velký důraz a je třeba brát v úvahu mnoho gramatických a stylistických elementů, zmiňuje tato kapitola pouze některé z nich. Podle Šebesty, spoluautora publikace Zpravodajství v médiích, se základní poţadavky kladené na zpravodajský jazyk dělí do dvou kategorií. První z nich se týká věcné sdělnosti a rychlého pochopení textu. Zpravodajský text by měl být schopen „v relativně omezeném čase zprostředkovat maximum 156
Příručka MF DNES: 24. Příručka MF DNES: 24. 158 Příručka MF DNES: 24. 159 Mallette 2000: 31 – 32. 160 Šebesta 2001: 108. 157
45
relevantních informací velké mase příjemců.“161
Z tohoto hlediska je vyţadován
jazyk jasný, přehledný a stručný. Druhé kritérium, jeţ autor uvádí, se opírá o objektivitu. Tu lze spojit s některými vlastnostmi textu a jazyka, například s věcností nebo citovou, hodnotovou a výrazovou neutralitou. Neutrálnost zpravodajského jazyka zdůrazňuje ve stejné publikaci také Osvaldová. Podle ní by měl autor zpráv pouze lineárně konstatovat skutečnost, měl by pouţívat er-formu162 a minulý čas. „Při formulování zpráv je třeba také respektovat pravopisné normy a zachovávat pravidla větné skladby.“163 Zároveň by se neměly příliš často pouţívat zkratky a zkratková slova. Praktická příručka MF DNES164 zase doporučuje dbát při psaní zprávy na vytříbený jazyk. Věty nemají být příliš dlouhé a sloţité. Redaktor by se měl vyhýbat slangu, archaismům a klišé. Rovněţ by neměl přebírat frázovitou řeč úředníků, politiků a tiskových mluvčích a pouţívat slovesa v trpném rodě. Přídavnými jmény či příslovci by měl autor zprávu obohacovat pouze výjimečně; důraz je ve zpravodajství kladen zejména na substantiva, slovesa a jednoduché oznamovací věty. Aby čtenář textu rozuměl, musejí být odborné či cizojazyčné termíny vysvětleny nebo nahrazeny českými synonymy.
Druhy novinových zpráv Zpráva se v tisku i na internetu165 objevuje v mnoha modifikacích. Cílem kapitoly není rozebírat tuto typologii dopodrobna, proto jsou druhy zpráv pouze vyjmenovány a stručně charakterizovány. V novinách a na zpravodajském serveru166 lze nalézt tyto typy zpráv167: -
denička (typ novinové zprávy přinášející bazální informace o aktuální události, minimálním počtem slov odpovídá na základní ţurnalistické
161
(Šebesta 2001: 108) To znamená vyjadřovat se ve 3. osobě singuláru. 163 Osvaldová 2001: 25. 164 Příručka MF DNES: 25. 165 Rozhlasové a televizní zpravodajství není zmíněno záměrně, tématu bakalářské práce se netýká. 166 V brněnské MF DNES a na serveru Brno.idnes.cz se objevuje většina uvedených typů zprávy, zejména jedno-, dvoj-, trojsloupek, dialogizovaná zpráva, agenturní zpráva (zejména od ČTK), news feature, krátká zpráva, rozšířená zpráva, zpravodajská reportáž. Na webu lze též nalézt bleskovou zprávu, která bývá následně rozšířena do jiného druhu zprávy. 167 Denička až feature Osvaldová 2001: 26 – 33, krátká zpráva až beletrizovaná Tušer 1999: 93 - 102. 162
46
otázky a je většinou řazena do rubrik, kde první tři aţ pět slov bývá vyznačeno jiným typem písma, v internetových médiích se vyskytuje v podobě upoutávek na rozšířenější zprávy) -
noticka (zpravodajská poznámka, která je sloţena jen z několika vět týkajících se událostí a jevů, jimţ není přisuzován zásadnější význam)
-
lokálka (modifikace deničky, má omezený obsah i dosah, přináší jen základní lokální informace)
-
fleš, blesková zpráva (první, stručná, zpravidla jen několikaslovná klíčová informace o mimořádně aktuální události, ačkoli podrobnosti nejsou dosud známy, sama událost je natolik důleţitá, ţe s jejím uveřejněním nelze otálet)
-
jednosloupek, dvojsloupek, trojsloupek168 (název je odvozen od jeho grafické podoby, pojmenování je pouze pomocné a neoficiální, tato rozšířená zpráva je zalomena do sloupce či sloupců a jako plnohodnotná zpráva odpovídá na základní ţurnalistické otázky, má vlastní titulek, zpravidla i domicil169, je to nejběţnější a nejčastěji uţívaná podoba informace, která tvoří páteř zpravodajských stran novin a časopisů, tematicky je neomezená)
-
skládaná zpráva (souborný text opatřený společným titulkem, mezititulky, fotografií, případně jiným obrazovým materiálem170, shrnuje několik informací k jednomu tématu)
-
dialogizovaná zpráva (zpravodajský rozhovor neboli útvar, v němţ se střídají otázky a odpovědi, zachycuje průběh získávání informace, odpovědi
dotazovaného
následně
zaznamenává
přímo,
nikoli
parafrázováním do zpravodajského textu, jde o kratší zpravodajský útvar s jednou aţ třemi dotazy na aktuální téma, v dialogizované zprávě působí informace zajímavěji a vybraný odpovídající zaručuje její autenticitu a věrohodnost)
168
V redakci brněnské MF DNES a Brno.idnes.cz také známy jako jedňáky, dvojáky, trojáky. Zeměpisné označení místa, kde se popisovaná událost stala nebo místo zpracování či odeslání zprávy. Může být umístěn na začátku prvního řádku zprávy. Pro příjemce má domicil význam orientační. U zpráv skládajících se z informací přicházejících k určitému tématu či události z různých míst je možný i domicil zdvojený či ztrojený. Podobu domicilu ovlivňuje snaha o zachování autentičnosti a potřeba srozumitelné geografické identifikace místa původu události. Viz Osvaldová 2007: 58. 170 Grafem, plánkem místa události a jinými. 169
47
-
agenturní zpráva (základním produktem tiskové agentury a má nejčastěji standardní kompozici, tedy podobu takzvané obrácené pyramidy, mezi agenturní zprávy je zahrnuta fleš, standardní zpráva či shrnutí, jenţ zachycuje dění v jednotlivých fázích vývoje)
-
news feature, feature news, feature (článek napsaný ţivě obsahující prvky zpravodajské reportáţe a úvodníku, je zahájen konkrétním příběhem zpravidla konkrétní osoby postaveným na aktuální události)
-
krátká zpráva (základní novinářská informace o společensky významné nebo zajímavé události, která přináší jeden základní, dosud neznámý fakt, případně známý, ale vystupující v nových souvislostech, má tři základní formy: noticku, fleš a jednosloupek, krátká zpráva lokálního významu se nazývá lokálka)
-
rozšířená zpráva (podává širší či ucelenější informaci o aktuální události, myšlence nebo jevu, odpovídá na všechny zpravodajské otázky, k základním faktům, jeţ přináší krátká zpráva, uvádí rozšířená zpráva další podrobnosti a skutečnosti, cituje výroky, vysvětluje, existují tři druhy tohoto typu zprávy: interpretující, která podává přiřazením dalších podrobností a
faktických
zjištění
k oznámenému
jevu
komplexnější
informaci,
pokračující, jeţ sleduje událost ve všech jejích vývojových fázích, a komentující, která kromě odpovědí na ţurnalistické otázky obsahuje i případný autorův komentář171) -
úřední zpráva (přináší informace z oficiálních míst, institucí či organizací, narozdíl od jiných zpravodajských ţánrů je tvořivý, autorský podíl novináře v případě úřední zprávy minimální, přibliţuje se k ţánrům administrativního stylu, někdy v ní převaţují prvky dokumentu, má dvě základní formy: oznámení – informace, která se týká převáţně budoucnosti, jejímţ obsahem je to, co se připravuje, co se bude dít dál, a komuniké – úřední zpráva z oficiálních míst, podle důleţitosti určená celému obyvatelstvu či jeho vymezené skupině, obsahem bývají události velkého mezinárodního či vnitrostátního významu, publikuje se v doslovném znění, má podobu nóty, usnesení a vyhlášení)
171
S komentujícím charakterem rozšířené zprávy je konfrontován názor jiných autorů odborných publikací, kteří kladou normativní požadavky na nestrannost, objektivitu a vyváženost zpravodajství. Autorské názory musejí být podle nich od zpravodajství striktně odděleny a z tohoto hlediska zařazují komentář mezi žánry analytické publicistiky. Viz Trampota 2006: 146.
48
-
referující zpráva, referát (pouţívá se při referování z veřejných zasedání, sněmů, konferencí, shromáţdění, demonstrací, schůzí, významných sportovních akcí, filmových a divadelních premiér, festivalů a jim podobným událostí, uplatňuje se i při dlouhodoběji probíhající události, narozdíl od jiných druhů zpráv neoznamuje jen začátek a konec události, ale opisuje její průběh a výsledky v časové, okolnostní a obsahové komplexnosti)
-
beletrizovaná
zpráva,
zpravodajská
reportáţ
(zpravodajský
ţánr
s rozsahem delším neţ zpráva, ale kratším neţ publicistická reportáţ, při informování se uplatňují zpravodajský přístup, ale na ztvárnění se vyuţívají obrazné, beletristické jazykové vyjadřovací prostředky, má vysoký stupeň informativnosti a aktuálnosti, jeho součástí mohou být pohledy do minulosti, retrospektivní přirovnání, kterými se zesiluje obrazová událost, děj, fakt, popisovaný člověk)
Desatero pro dobrou zprávu Následující pravidla pro sestavení a sepsání kvalitního zpravodajského textu v MF DNES a na Idnes.cz jsou převzata z redakční příručky periodika. Dobrá zpráva by podle ní měla splňovat tato kritéria: 1. Odpovídá na otázky: kdy, co, jak, kdo, kde a proč. 2. Titulek obsahuje sloveso, je dobré jej i personifikovat.172 3. Zpráva má přitaţlivé otevření. 4. V prvním či druhém odstavci se čtenář dozví vše podstatné. 5. Pouţívají se v ní konkrétní a působivé detaily. 6. Zařazuje událost do kontextu a souvislostí, vysvětluje pozadí. 7. Musí být současně jednoduchá a srozumitelná. 8. Odpovídá na otázky, které člověka při jejím čtení napadnou. 9. Dává prostor pro vyjádření všem stranám případného sporu. 10. Je ověřena z více zdrojů.
172
O titulku více v kapitole 6.3.
49
6.2.1 Editování zprávy
Editování zprávy podle odborné literatury Dobře napsaná zpráva obsahuje podle Burns fakta seřazená ve správném pořadí a se správně poloţeným důrazem. To znamená, ţe sděluje informace prostě a jednoduše173. Kvalitní zpravodajský článek lze téţ hodnotit podle kritéria zajímavosti a přínosnosti pro cílové publikum. Poté, co projde článek editorovýma rukama, musí být nejen dobře stylizovaný a bez gramatických chyb, ale také inteligentní. V tomto ohledu by měl sdělovat maximum informací, měl by se dobrat k podstatě věci a událostí a měl by být strukturován zejména na logické koncepci odpovídající zvolenému ţánru.174 Během procesu redigování editor opravuje přepisy, neobratné větné konstrukce a gramatické chyby. Pokud tak jiţ autor textu neučinil, je nutné upravit ţargon do podoby spisovného jazyka a vysvětlit technické záleţitosti nebo sloţité myšlenky. Součástí editování zprávy je také škrtání přebytečných slov a kontrola pouţité slovní zásoby. Editor se rovněţ stará o správnost interpunkce a pravopisu.175 Zásadní věcí pro kvalitní zeditování zpravodajského textu je ale zejména přesné porozumění předloţenému textu. Editor musí pochopit, co měl redaktor v úmyslu a zda interpretovaná událost významově odpovídá skutečnosti. „Editor176 nevtiskuje článku svou interpretaci faktů, ale má se postarat o to, aby byly zřetelně patrné autorovy záměry.“177 Je nutné, aby editor získal o události přesnou představu a následně vyuţil svůj zpravodajský smysl ve prospěch vyhodnocení redaktorova výběru faktů.178 Při redigování tedy nejde pouze o odstranění gramatických a stylistických chyb, někdy je potřeba celý článek přeskupit, nově strukturovat a doplnit o další informace, aby výsledný text získal inteligentní podobu a logický sled událostí.
173
Burns 2002: 133. Příručka MF DNES: 8. 175 V brněnské redakci MF DNES provádí gramatické opravy korektoři. 176 Burns využívá označení redaktor. Pro snazší pochopení textu je zde ale výraz nahrazen pojmem editor. 177 Burns 2002: 134. 178 Burns 2002: 134. 174
50
Internetové zpravodajství sice neomezuje prostor, který je článku věnován v novinách, platí pro něj však podobná pravidla jako pro zpravodajství tištěné. Pokud je článek průběţně aktualizován, editor musí dbát na to, aby se nejdůleţitější a nejnovější sdělení vţdy objevila na začátku zprávy. Delší text by měl být rozčleněn mezititulky, fotografiemi či infografikou179 s boxem, který uvádí další informace, případně citace.180 Editor se také stará o grafické rozvrţení článku a jeho vnitřním uspořádání i zařazení na novinovou či internetovou zpravodajskou stranu181. Změny provedené editorem mohou být více či méně významné a mohou ovlivnit strukturu, délku i vyznění publikovaného textu. Změnit smysl autorova původního sdělení je však povaţováno za nepřípustné. Pokud však editor uzná za nezbytné celý text přeskupit a událost prezentovat jinak neţ redaktor, je třeba o veškerých zásazích informovat autora článku.
Patnáctero pro správné redigování zprávy Následující body uvádí Příručka pro novináře střední a východní Evropy jako pomůcku, podle níţ by editoři měli postupovat, pokud chtějí zpravodajský článek kvalitně apretovat:182 1. Dříve neţ začne editor článek upravovat, měl by si jej pozorně přečíst. Je důleţité, aby pochopil, co chtěl autor říct. 2. Článek musí mít logickou strukturu. Zásadní je nalézt nejdůleţitější bod a posoudit, zda autor vytyčený cíl úspěšně splnil a uvedl významnou informaci na úvodu. 3. Editor by měl usilovat o kompaktnost. Některé části článku lze v případě nutnosti vypustit. 4. Odstranění přebytečných slov, vylepšení stavby textu, zbavení se stylistických neobratností a další změny jsou při redigování nezbytné. 5. Článek musí obsahovat odpovědi na všechny poloţené a předem stanovené otázky. 179
Obrázek či animace doplněná heslovitými popisky. Je nezbytná zejména u článků, kde je od čtenáře vyžadována představa děje či místa. Viz Slovník Idnes.cz: 13. 180 Slovník Idnes.cz: 9. 181 Rozvržení článků na novinové a zpravodajské straně je odlišné. Viz kapitola 6.6. 182 Mallette 2000: 113.
51
6. Editor musí dbát na objektivitu článku. 7. Je nutné prověřit kaţdý zmiňovaný fakt. Editor by měl redaktory znát v ohledu na spolehlivost jejich článků. 8. Zjednodušení sloţitých a šroubovitých vět na jednoduché je důleţité. 9. Výrazy nebo věty, kterým by čtenáři nemuseli rozumět, musejí být vysvětleny. 10. Zdroje by měli být uváděny střídmě v ohledu na typ a délku zprávy, u kontroverzních a sporných událostí se musejí objevit vţdy nejméně dva. 11. Přechody od jedné myšlenky ke druhé musejí být jasné. 12. Editor musí dbát na gramatickou správnost článku. 13. Kaţdá redakce má zavedený určitý úzus psaní zpravodajských textů, ten musí být vţdy dodrţen. 14. Odstraněním kaţdého nadbytečného slova, věty či odstavce můţe editor uvolnit místo pro zajímavější informace nebo články. 15. Má-li redaktor určitý styl psaní, musí jej editor respektovat.
Editování zprávy v brněnské MF DNES Editor brněnské MF DNES Jiří Hrdina definuje dobrý článek jako takový, který si lidé nejen přečtou, ale který je zaujme a něco si z něho vezmou. „Dobrý článek by měl být nejen zajímavý, měl by mít i všeobecnou platnost a jistý informační přesah. U takové zprávy by si měl čtenář říct: ‘Ano, není to prvoplánová událost, chtějí nám ukázat i další zajímavé souvislosti‘.“183 V této souvislosti není podle Hrdiny nejpodstatnější informovat čtenářské publikum pouze o aktuálním dění, kvalitně zpracovaný a zeditovaný článek by měl čtenáře posouvat téţ do všeobecné úrovně dané oblasti, které se zpráva dotýká. Aby způsob zpracování události a její zařazení do novin nebyl vágní, ale zajímavý a přínosný, musejí editoři přemýšlet, jaký ţánr, jakou metodu zpracování a jaké zdroje zvolí. „Dobrý článek by neměl být jednozdrojový, musíme sehnat co nejvíce dostupných zdrojů, které se nám k události fundovaně vyjádří. Tím bude zpráva komplexní a pojatá z více úhlů pohledů.“184
183 184
Rozhovor s Jiřím Hrdinou. Viz Příloha 1. Rozhovor s Jiřím Hrdinou. Viz Příloha 1.
52
Po formální stránce nelze konkrétní editorovy poţadavky na práci autora textu podle Hrdiny jednoznačně uvést. „V MF DNES vyznáváme a chceme, aby jednotliví autoři měli vlastní styl psaní. Říká se tomu autorský styl. Zároveň chceme, aby i čtenáři poznávali autory podle toho, jak píší. Ale zase se to samozřejmě nemůţe zvrhnout v to, ţe do novin budou autoři psát nezajímavě nebo budou mít špatně postavenou zprávu,“185 vysvětlil Hrdina. Autoři zpravodajských článků by se měli nadále drţet pravidla takzvané obrácené pyramidy, podle něhoţ tok zprávy plyne od konkrétního a stěţejního k obecnému a méně důleţitému. Pro kaţdou zprávu je kardinální její zejména zahájení. S editováním prvního odstavce zprávy mají editoři často velkou práci, neboť mnoho autorů uvádí zprávu příliš nezajímavě, stereotypně aţ kýčovitě. Podle Hrdiny je nutné dbát na netradičnost a zaujetí čtenáře. Jestliţe se editor rozhodne, ţe konkrétní událost stojí zařazení do média, vyvstává před ním nelehká otázka, jakým způsobem by bylo vhodné ji zpracovat, aby čtenářské publikum zaujala. Hrdina tvrdí, ţe rozhodnutí o způsobu zpracování článku bývají limitovány zejména hranicí mezi seriózností a bulvárností zpravodajství. S kritikou věrohodnosti a váţnosti zpravodajství se MF DNES často potýká ze strany čtenářů. Editoři i redaktoři deníku se kvůli tomu nacházejí v pozici, v níţ je sloţité vtisknout článku atraktivní a zároveň seriozní podobu. Také z toho důvodu nelze uvést konkrétní formální pravidla, podle nichţ se autoři i editoři tištěného zpravodajství řídí a podle nichţ lze dobrý článek hodnotit. Rozhodujícím elementem při výběru události a jejího zpracování by proto měly být zejména profesní zkušenosti editora.186
Editování zprávy na serveru Brno.idnes.cz Editování zpravodajských článků na internetovém portálu Brno.idnes.cz se do jisté míry liší v porovnání s editováním v tištěné MF DNES. Zatímco v tisku objevuje témata
editor
společně s redaktory,
vyhledávání
událostí
do internetového
zpravodajství má na starosti pouze editor. Jakmile vhodné téma nalezne, zřídkakdy předá tip redaktorovi, jak bývá obvyklé v tisku. Redakci serveru tvoří totiţ pouze editoři, kteří zodpovídají za jeho chod a zpravodajskou náplň. Přestoţe s nimi redaktoři MF DNES spolupracují, primárně 185 186
Rozhovor s Jiřím Hrdinou. Viz Příloha 1. Rozhovor s Jiřím Hrdinou. Viz Příloha 1.
53
se věnují zpravodajským tématům zadaným editorem tisku. Pro Brno.idnes.cz začínají pracovat aţ poté, co jsou jejich povinnosti zasvěcené tištěnému deníku dokončeny, případně mají-li pro spolupráci s webem volný čas. V této souvislosti je nutné vysvětlit, ţe články redaktorů MF DNES, které se ve velké míře objevují na webové stránce Brno.idnes.cz, bývají zpravidla otištěny také v novinách. Editor internetu je pouze zedituje podle standardů internetového zpravodajství. Články, jeţ jsou určeny pouze pro web187, redaktoři tisku zpravidla nepíší, věnují se jim internetoví editoři. „Poté, co editor zjistí nějakou přínosnou informaci či téma, sám ‚nastřelí‘ pár úvodních vět článku. Pokud není v dosahu ţádný redaktor, ‚pídí‘ se editor sám po dalších doplňujících informacích, které z článku udělají alespoň krátkou, ale plnohodnotnou zprávu. Taková zpráva odpovídá na otázky kdo, co, kdy, kde, jak nebo proč,“ 188 popsal editor Brno.idnes.cz Dalibor Maňas. V této stručné podobě je publikována na internet. Poté uţ jen čeká na redaktora, který ji obohatí o další informace a zjištění. Co se týče samotného redigování zprávy, narozdíl od editora tisku, který článek upravuje většinou ke konci pracovního dne a jemuţ editování zabere více času, rediguje editor na zpravodajském portálu v průběhu celého dne, na stylistiku a jazykovou stránku textu však důraz neklade a upravuje pouze drobnosti. Podle Maňase je ovšem nutné neustále sledovat, jak se článek vyvíjí, zda je stále aktuální, jestli není nutné odstranit časová určení, která v danou dobu jiţ nejsou platná. 189 Narozdíl od tištěného zpravodajství, zpráva na internetu by se měla vyskytovat v co nejjednodušší podobě, vţdy však musí být zpravodajsky plnohodnotná. Editoři tisku mají podle Maňase na redaktory vyšší poţadavky v souvislosti s korektní ţánrovou klasifikací textu, jeho stylistikou a především zajímavými zdroji, nevyţaduje editorská a redaktorská činnost na internetu tolik striktní pravidla. Pro on-line zpravodajství jsou vhodné zejména holé zprávy. Editor z původní verze článku odstraňuje redundantní prvky, mezi něţ patří barvité popisy scenérie, kde se událost stala, publicistické prvky či úvodní odstavce, které okamţitě neinformují o tom, co se stalo, kde se to stalo, kdo v události figuroval a proč k oné události došlo. 187
Takové články bývají nejčastěji zařazovány do rubriky Černá kronika. Rozhovor s Daliborem Maňasem. Viz Příloha 2. 189 „Je třeba odstranit věci typu ‘dnes odpoledne‘, ‚po poledni‘, ‚příští pátek‘, ‚ve dvě hodiny‘ a podobně. Článek má sice vlastní datum, kdy byl vydán, ale zároveň je mnohdy aktualizován a informace s časovým údajem tak ztrácí hodnotu.“ Rozhovor s Daliborem Maňasem. Viz Příloha 2. 188
54
Přestoţe server Brno.idnes.cz s brněnskou přílohou MF DNES spolupracuje, není podle Maňase nutné, aby se čtenáři dozvěděli stejné informace dnes, kdy článek vychází na webu, a zároveň den poté, kdy se objeví v novinách. On-line zpravodajství Idnes.cz je proto stavěno na stručných zprávách, doplňující zajímavé informace jsou přenechány tištěnému periodiku. Zpravodajství na internetu se zato narozdíl od novin ve velké míře opírá o multimediálně zpracované materiály. „K článku bývají přiloţeny například mapy, kde se událost stala, zvukové záznamy ve formátu mp3, série fotografií, videa. Zpravodajský článek na internetu se tím stává jakousi skládačkou,“190 uvedl Maňas. Strohost internetového zpravodajství je podmíněna také jeho lineárností. To znamená, ţe se pod kaţdou zprávou uveřejněnou na webu nachází jakýsi rozcestník, díky němuţ se čtenář dostane k souvisejícím zprávám. Zatímco v novinách je nutné kontextuální informace vysvětlovat, on-line zpravodajství si pomáhá odkazem „→ čtěte...“ nebo „Kam dál?“ na související zprávy. Background191 proto nemusí být tolik obsáhlý. Stejně jako v tisku je důleţitou součástí editace internetových článků jejich jazyková úprava. „Text, který projde editorovýma rukama, musí být gramaticky i významově správný, nesmějí v něm být překlepy, jména zmiňovaných osob musejí být korektní, musejí sedět fakta.“192
6.3 Zpravodajský titulek
Vymezení pojmu Titulek v tisku či headline na internetu, je v odborných příručkách a slovnících popisován jako nadpis a „hlavní poutač, který svým ztvárněním a umístěním zásadně ovlivňuje působení tiskoviny.“193 Má informační, orientační, grafickou i estetickou funkci, má vzbudit pozornost a zvědavost, ulehčit výběr a naznačit obsah materiálu. Zpravidla shrnuje informaci sdělovanou v textu a podtrhuje důleţitost článku. 190
Rozhovor s Daliborem Maňasem. Viz Příloha 2. Background zprávy znamená kontext (připomenutí předchozího vývoje události) nutný pro pochopení oznamované skutečnosti. Viz Osvaldová - Halada 2007: 31. 192 Rozhovor s Daliborem Maňasem. Viz Příloha 2. 193 Osvaldová - Halada 2007: 219. 191
55
Rozhodující vliv na grafickou podobu, úpravu a strukturu má zaměření periodika. Titulky by měly být stručné a téměř vţdy se slovesem v přítomném čase, coţ vytváří pocit bezprostřednosti.194 Titulky jsou nejčastěji umístěny nad textem. Podle druhu tiskoviny však mohou být s textem či ilustračním doprovodem komponovány v různých obměnách.195 V tištěném i internetovém zpravodajství je zásadní, aby byl titulek atraktivní, čímţ k článku a k periodiku vůbec připoutává pozornost čtenářů. V novinách bývá jeho podoba a délka značně ovlivněna prostorem, proto bývá velmi často sloţen jen z několika málo slov.
Druhy titulků Titulky jsou podle tvaru a významu jednoduché, sloţené, kombinované či stabilní.196 Jednoduché titulky jsou sázeny jednou velikostí z jednoho typu písma, sloţené titulky mají kromě hlavní části ještě nadtitulek, který obsahuje krátké zobecnění textu, a podtitulek, jeţ rozvádí hlavní titul dalšími stručnými informacemi, popřípadě obojí. „Při sazbě sloţených a kombinovaných titulků je moţné pouţít různé velikosti a typy písma, kombinace různých řezů a typů ovšem musí být uváţlivá a esteticky vyváţená.“197 Stabilní titulky jsou vytvářeny pro opakované pouţití názvů rubrik či hlaviček v periodických publikacích.198 Zvolenou velikostí a zalomením titulky zároveň naznačují, jak je zpravodajský materiál důleţitý a jak ho má čtenář vnímat a hodnotit. Slovní podobou naznačuje obsah článku, eventuálně ţánr, ve kterém je psán.
194
Mallette 2000: 89. Osvaldová - Halada 2007: 219. 196 Osvaldová - Halada 2007: 219. 197 Osvaldová - Halada 2007: 219. 198 Osvaldová - Halada 2007: 219. 195
56
6.3.1 Editování titulku
Editování titulku podle odborné literatury Korektura titulků je jedním z nejobtíţnějších úkolů při redigování. Vyţaduje vysokou míru soustředění na obsah článku, na faktické skutečnosti či podpůrné výroky. Nezvládne-li to autor, musí je editor převést do několika krátkých slov, jeţ čtenáře přimějí k dalšímu čtení. Šafr v interní příručce MF DNES uvádí, ţe některé titulky, jeţ se objevují v deníku, čtenáře často iritují. Podle něj se jedná o takové titulky, které nevyjadřují smysl, podstatu zprávy, ale snaţí se upoutat pozornost něčím, co není pravda. „Inteligentní noviny jsou noviny střízlivé, nikoli patetické či vykřičené.“199 Titulky podle něj bývají v MF DNES „vykolejené ze střízlivé reality i svou velikostí.“200 Je důleţité, aby byly výstiţné a precizní. Editor by měl podle příručky dbát na to, ţe skutečná síla titulků spočívá v jejich obsahu.201 Jak jiţ bylo zmíněno, pakliţe není autor článku ve volbě titulku úspěšný, a to nejen z hlediska jeho kompatibility s obsahem zprávy, musí editor vyhledat slova, která budou počtem písmen nebo znaků odpovídat poţadované grafické úpravě určené editorem. V případě internetových zpravodajských rubrik má titulek větší volnost v délce i stylistické podobě. Narozdíl od novin, které dbají na serióznost, mohou být titulky na internetu odváţné a vyzývavé, nikoli však bulvární. Editor tedy můţe při volbě titulku vyuţít více fantazie; stereotypní titulkové fráze a obecná konstatování by se na webu objevovat neměla. Titulek internetové zprávy můţe být dvojvětý, dělený čárkou, pomlčkou, zřídkakdy otazníkem. Poslední pravidlo pro vytvoření kvalitního titulku, ať novinového nebo internetového, se týká interpunkce. Titulek většinou nebývá ukončen ţádným interpunkčním znaménkem. Jen zcela výjimečně smí být zakončen otazníkem či vykřičníkem, neboť ty mu dodávají emoce a jimi charakter komentáře. „Pokud je
199
Příručka MF DNES: 8. Příručka MF DNES: 9. 201 Příručka MF DNES: 9. 200
57
v titulku citace, píše se bez uvozovek. Nepouţívají se ani neustálené zkratky a čísla.“202
Editování titulku v brněnské MF DNES Pravidla pro tvoření a redigování zpravodajského titulku v brněnské mutaci MF DNES se podle Hrdiny neustále mění a vyvíjejí. „Kdysi platilo pravidlo, ţe správný titulek musí mít sloveso, a to proto, ţe titulek musí ‘ţít‘. Podoba titulku dnes ale často souvisí s grafickým vývojem listu. Dříve byl na větu v titulku dostatečný prostor a menší velikost písma, dnes je tomu jinak."203 Znamená to, ţe v současné době obsahuje titulek článku v závislosti na grafickém rozvrţení novinové strany pouze několik málo slov. U hlavních článků strany, takzvaných otvíráků, se počet slov v titulku pohybuje kolem tří.204 Aby takový titulek splňoval poţadavek jazykově plnohodnotné a významově korektní věty tím, ţe obsáhne všechny své formální náleţitosti, představuje pro redaktory i editory brněnské MF DNES velký problém, se kterým se ve své profesi často potýkají. V takovém případě je mnohdy připuštěna moţnost vyuţít podtitulek, který bývá delší a do něhoţ jiţ lze snadno začlenit sloveso i podstatu interpretované události. Titulek by měl být i přesto atraktivní, pravdivý a měl by vyjadřovat nejdůleţitější informaci z následujícího textu.205 Podle Hrdiny v podstatě platí, ţe zásady editování titulku v brněnské MF DNES podléhají všem kritériím uvedeným v předchozí kapitole, to jest zákaz pouţívání
všeobecně
nevţitých
zkratek
a
cizích
slov,
modálních
částic
„pravděpodobně“, „moţná“, „asi“ a „zřejmě“, které znehodnocují přesvědčivost zprávy, a tázacích či rozkazovacích interpunkčních znamének.
Editování titulku na serveru Brno.idnes.cz Podoba titulku na zpravodajském portálu Brno.idnes.cz není omezena tolika kritérii jako v tisku. Shodná je jejich pravdivost, atraktivita, přesné vyjádření obsahu zprávy 202
Burgr – Čuřík – Waschková Císařová 2006: 12. Rozhovor s Jiřím Hrdinou. Viz Příloha 1. 204 Rozhovor s Jiřím Hrdinou. Viz Příloha 1. 205 Rozhovor s Jiřím Hrdinou. Viz Příloha 1. 203
58
i formální náleţitosti jako je přítomnost slovesa či podoba jednoduché oznamovací věty. Na internetu má však titulek větší volnost z hlediska své délky a počtu obsaţených slov, čímţ je práce editora značně usnadněna. Zatímco se v tištěných periodikách u hlavních zpráv často objevují jednořádkové titulky v podobě několikaslovných „výkřiků“206, na internetu jej můţe editor snadno konstruovat do stylisticky, jazykově i významově odpovídající informaci sloţené hlavních i vedlejších vět. Ačkoli jsou dlouhé titulky přípustné, preferován je více titulek kratší.
6.4 Zpravodajská fotografie a její popisek
Vymezení pojmu Nedílnou a nezbytnou součástí novinového i internetového zpravodajství představuje ţurnalistická fotografie. Ta vizuální formou sděluje novinářskou informaci a je „účinným vyjadřovacím prostředkem, často přesnějším a důvěryhodnějším neţ psané slovo.“207 Obrazové ztvárnění a zachycení události interpretované v tištěném nebo internetovém médiu se stalo součástí vizuální komunikace zejména proto, ţe takové zobrazení je autentické, názorné, obecně srozumitelné a umí zastavit jediný okamţik z probíhajícího dění. Kvalitní „ţurnalistickou fotografii nevnímá čtenář jako reprodukci skutečnosti, ale jako skutečnost samu; ţurnalistická fotografie mu umoţňuje být při tom, stát se bezprostředním svědkem zajímavé či dramatické události.“208
Druhy ţurnalistických fotografií Fotografie se v novinách a na internetu objevuje v několika podobách. Do kategorie zpravodajské či ţurnalistické fotografie spadají tyto druhy fotografií: -
fotografická aktualita (nejdůleţitějším ţánrem zpravodajské fotografie, na zpravodajských stranách brněnské i celostátní MF DNES se objevuje
206
Rozhovor s Daliborem Maňasem. Viz Příloha 2. Osvaldová – Halada 2007: 80. 208 Osvaldová – Halada 2007: 80. 207
59
v největším zastoupení, většinou plní úlohu titulní či otvírací fotografie vydání, přináší informaci o aktuálních událostech a má bezprostřední sociální, politický nebo ekonomický dopad, proto by fotografická aktualita měla
být
aktuální,
a srozumitelná) -
časová,
relevantní,
obrazově
působivá
209
fotoreportáţ či reportáţní fotografie (vzniká na místě, kde se událost stala)210
-
sportovní fotografie (druh reportáţní fotografie, který zachycuje drama, napětí, akci, dynamiku, rychlý pohyb, boj, vítěze i poraţené při sportovním utkání či jiné události se sportovní tematikou, existují dvě kategorie sportovní fotografie: akční, která zachycuje dynamický okamţik z průběhu sportovní akce, a feature fotografie, ukazující zákulisí sportovních výkonů či emoce se sportem spojené)211
-
portrétní fotografie (zpodobnění člověka, v novinářské praxi uţívané především zobrazení lidské tváře, v níţ se odráţejí duševní ţivot i povahové vlastnosti fotografovaného, styl fotografického portrétu pro tisk určuje metoda snímání, kterou je pohotová momentka, fotografování v akci bez aranţování, čímţ je zachována autenticita a bezprostřednost záběru, pro tento druh fotografie se pouţívá označení reportáţní portrét)212
-
feature fotografie, věcná ilustrace či ilustrační fotografie (ţánr ţurnalistické fotografie, který se nejčastěji uţívá jako ilustrační fotografie v denním tisku, narozdíl od fotografické aktuality není důleţitá aktuálnost, novost nebo informační
hodnota
zachycené
skutečnosti,
feature
fotografie
je
nadčasová, zachycuje takové okamţiky času, jejichţ hodnota trvá, přináší obrazy obyčejných lidí na obyčejných místech ve všedních situacích, důraz je kladen na vizuální atraktivnost objektu, smysluplný obsah a výtvarné kvality zobrazení)213 -
agenturní fotografie (pořizováním, šířením a archivací se zabývají tiskové a fotografické agentury, jejím specifikem je trţní charakter, měla by pokrýt všechny důleţité události dne ve všech podstatných aspektech a všemi
209
Lábová 2001: 91. Mallette 2000: 92. 211 Osvaldová 2007: 77. 212 Osvaldová 2007: 154. 213 Osvaldová 2007: 70. 210
60
způsoby, nedílnou součástí tohoto typu fotografie je text, doplňující fakta a sdělení, která nelze vizuálně vyjádřit)214 -
general news či plánovaná fotografie (obrazové zprávy z událostí, které jsou předem plánované nebo očekávané, mají předpokládaný průběh na obvyklých místech s podobnými aktéry)215
-
spot news (přinášejí obrazové zpravodajství z událostí, které nelze předem plánovat, typickými spot news jsou fotografie zachycující přírodní katastrofy, lidské tragédie nebo šťastné události velkého rozsahu, autory těchto snímků bývají často fotoamatéři, kteří své náhodně zachycené snímky nabídnou k otištění)216
-
titulní fotografie (fotografie umístěná na titulní straně novin, případně na jiném čelním místě, v denním tisku se nazývá otevírací fotografií a plní funkci obrazového titulku, který upozorňuje na nejdůleţitější událost dne, hlavním poţadavkem je zpravodajská aktuálnost a působivá forma zobrazení)217
Problematika infotainmentu a digitální fotografie Víra v pravdivost fotografického zobrazení události či jevu pochází z vědomí, ţe ze své fyzikálně-chemické podstaty nemůţe být fotografie ničím jiným, neţ zachycením toho, co se v okamţiku zmáčknutí spouště nacházelo před objektivem fotoaparátu.218 Platnost této myšlenky se však dnes potýká s omezením a skeptickým pojetím. V 90.
letech
dvacátého
století
nahradila
klasickou
fotografii
digitální
technologie zobrazování skutečnosti. Ta podle Lábové, spoluautorky publikace Zpravodajství v médiích, zbořila veškerý mýtus o autentičnosti a důvěryhodnosti fotografického obrazu. „Nadále uţ není nutné, aby to, co má být zaznamenáno, vůbec reálně existovalo, ani to, aby fotograf byl v pravou chvíli na správném místě. Fotografie můţe jednoduše vzniknout v počítači a to, co se jeví jako skutečnost, můţe být jen klam a iluze.“219 214
Lábová 2001: 93. Lábová 2001: 92. 216 Lábová 2001: 93. 217 Osvaldová 2007: 79. 218 Lábová 2001: 88. 219 Lábová 2001: 88. 215
61
V současnosti se zájem o zpravodajskou fotografii zvyšuje a nástup digitální technologie prokázal, ţe se bude zvyšovat i nadále220. Lábová tvrdí, ţe v souvislosti s globalizací informačního prostředí a vládou trhu v médiích se fotoţurnalismus po krátké stagnaci v 70. letech minulého století vrací zpět. Se vzrůstajícím významem reklamy uţ není jeho stěţejní rolí pouze přinášet zpravodajská sdělení, musí také bavit a přitáhnout pozornost čtenářů. Informace v podobě infotainmentu221 se tedy začíná prosazovat i v novinářské fotografii. S tímto trendem souvisí podle Lábové tendence k estetizaci zpravodajské fotografie. „Estetické pojetí fotografického zpravodajství přináší zprávy prezentované způsobem charakteristickým pro uměleckou fotografii.“222 Aby denní tisk neztratil význam na rostoucím trhu informativních obrazů, je nucen k tomu, aby mezi zpravodajské hodnoty fotografie začlenil i další kritéria, která čtenáře zaujmou. „S pomocí výrazného estetického pojetí mohou fotografové komentovat překvapivě a nově i mediálně velmi známé události.“223 V důsledku toho se v tisku i na zpravodajských portálech stále více objevují výrazně estetizované zpravodajské fotografie, pro něţ je typické „pouţívání relativně velkých, rozostřených ploch velmi často v popředí a u významově dominantních obrazových prvků, jindy naopak velká hloubka ostrosti, která způsobí, ţe všechny zobrazené sloţky jsou vnímány jako rovnocenné a stejně významné, nebo zobrazení určitého detailu v nepoměrné velikosti k ostatním obrazovým prvkům, ale také snímky v protisvětle nebo záběry s nezvyklou perspektivou a podobně.“224
Fotografická klišé Fotografických klišé neboli banálních témat fotografie se podle Příručky pro novináře střední a východní Evropy225 vyskytuje ve zpravodajství mnoho. Tato práce se jimi do hloubky nezabývá, pouze uvádí nejčastější příklady. Za největší fotografické klišé je hodnoceno vyobrazení stisku rukou dvou osob doprovázeného úsměvem. 220
Lábová 2001: 96. Zajímavost vytlačuje užitečnost informace. Sdělení je co nejstručnější a nejjednodušší, důraz je kladen na zábavu, rozptýlení, nikoli na společenskou relevantnost informace. Viz Osvaldová 2007. 222 Lábová 2001: 97. 223 Lábová 2001: 97. 224 Lábová 2001: 97. 225 Mallette 2000: 93. 221
62
Časté jsou rovněţ fotografie, na kterých je zobrazeno takzvané podepisování šeku. Fotografie v tomto případě zaznamenává dva lidi drţící papír, zatímco třetí osoba stáčí svůj pohled do objektivu. Člověk
vyfotografovaný
v zamyšlení
je
dalším
z častých
banalit
zpravodajských zobrazení. V takovém případě stojí několik lidí nad listinou na stole; jeden hledí do objektivu, ostatní ji studují. Fotografie
zachycující
vítězství
s trofejí
také
patří
mezi
nejčastější
zpravodajskou tematiku. Ukázka diplomu, medaile či poháru většinou kombinuje stisk rukou.
6.4.1 Editování fotografie a jejího popisku
Editování fotografie a jejího popisku podle odborné literatury Vizuální výpovědní hodnota informace by měla doprovázet psané slovo na kaţdé straně novin i zpravodajské internetové síti. V internetovém zpravodajství je to dokonce jeden z jeho základních kamenů, neboť fotografie je to první, co čtenáře na homepage zaujme. K nejdůleţitějším částem editování článků na zpravodajském portálu proto patří výběr relevantního vizuálního doplňku. Pro ţurnalistický obrazový materiál v novinách i na internetu proto platí několik základních pravidel, kterými by se měli editoři při selekci a ořezu či zalamování226 fotografie řídit. Téměř kaţdá fotografie má jednu či více takzvaných siločar, které vedou pohled čtenáře určitým směrem. „Tvoří je akce, skutečná či jen naznačená.“227 Fotografické siločáry vytváří kupříkladu postava, jeţ hledí či ukazuje určitým směrem, nebo předmět, jenţ se obvykle pohybuje,228 a tím vytváří představu trajektorie konkrétního pohybu, přestoţe je na fotografii v klidu. Tyto linie je podle Malletta třeba akceptovat a umístit či vyříznout fotografie podle nich. 226
Zalamování či lámání je označení pracovního postupu při zhotovení předlohy pro tisk. Proces zahrnuje úpravu textu (typ, velikost, řez písma, vzdálenost mezi řádky, vyznačení v textu, úpravu titulků, odstavců, šíři sazby, sazbu stránkových číslic, záhlaví, popisků, marginálií, poznámek, sazbu tabulek a grafů a podobně) a jeho adjustici, to je uspořádání textu spolu s obrazovými a grafickými prvky včetně barevného řešení do stran podle makety navržené a zhotovené typografem. Viz Osvaldová – Halada 2007: 110. 227 Mallette 2000: 94. 228 Například automobil či letadlo.
63
Editor by měl rovněţ umět vhodně a účinně vyuţít barvu fotografie. „Barva je nejpůsobivější tehdy, je-li pouţita funkčně.“229 Barevné fotografie by se do tisku neměly zařazovat pouze proto, ţe je má editor k dispozici; černobílé obrazové záznamy bývají mnohdy efektivnější. Působení vizuálního materiálu v tištěném či internetovém zpravodajství se posiluje zejména střídáním různě barevných fotografií. To, co tištěnému zpravodajství podle Šafra velmi škodí, jsou nekvalitní fotografie velkého formátu. „Větší rozměr smí mít pouze skvělá fotografie. To je důleţitý princip,“230 uvedl bývalý šéfredaktor MF DNES. Editor by si proto měl dát pozor, aby velké fotografie nevytvořily dojem, ţe se denní tisk stává magazínem. Práce
se
zpravodajskou
fotografií
by
měla
být
inteligentní,
deník
i zpravodajský server se však v tomto smyslu potýkají s problémy. Příručka MF DNES uvádí několik nedostatků, kterých se editoři mnohdy dopouštějí. -
Špatná fotografie bývá zalomena jako nepřiměřeně velká.
-
Dobrá fotografie bývá špatně oříznuta.
-
Do upoutávky na klíčovém místě novin bývá vybrána špatná fotografie.
-
Dobrá fotografie nebývá do novin zařazena vůbec.231
Správná vizualizace novin si velmi zakládá na fotograficky zachyceném detailu. „Celky, shluky osob a objekty jsou pro novinový tisk nevhodné, není z nich nic poznat.“232 Při ořezu takového typu fotografie je nutné, aby editor neodstranil či příliš neořezal fotografovaný detail. Podstatné kritérium pro pořízení kvalitní zpravodajské fotografie je také osvětlení. Fotografie nesmějí být přesvícené nebo příliš tmavé.233 Kaţdou zpravodajskou fotografii musí editor nebo fotograf sám označit popiskem, který vysvětlí a doplní to, co obrázkem plně vyjádřit nelze. U novinářské fotografie je popisek nezbytný, neboť identifikuje zobrazené osoby a jejich vztahy, vysvětluje příčiny a důsledky zobrazených událostí, upozorňuje na to, co je moţno při prohlíţení snímku přehlédnout. Popisek by měl srozumitelně informovat o osobách, čase, místě a okolnostech jejich vyobrazení. Editor musí dát pozor, aby se v popisku 229
Mallette 2000: 95. Příručka MF DNES: 9. 231 Příručka MF DNES: 9. 232 Waschková Císařová: 4. 233 Waschková Císařová: 4. 230
64
neopakovaly informace, které lze z fotografie vyčíst. Je zpravidla psán v přítomném čase, pouţívají se aktivní slovesa, přestoţe můţe fotografie zobrazovat událost, jeţ se odehrála v minulosti.234 Typ písma popisku by se měl lišit od pravidelně pouţívaného.235
Editování fotografie a jejího popisku v brněnské MF DNES Aby byla fotografie vybrána do aktuálního vydání periodika, musí mít dobrou informační a zároveň také estetickou hodnotu. Na druhé zmíněné kritérium je v komerčním tisku, jakým je MF DNES a její brněnská příloha, kladen velký důraz. „Noviny si lidé kupují nejen kvůli informacím, ale také podle toho, jaký mají obal. Vzhled novin je tedy nesmírně důleţitý. Fotografie mají zaujmout především tím, ţe jsou hezké a citlivé,“ 236 vysvětlil Hrdina. Z toho důvodu editoři brněnské MF DNES omezují fotografie vyobrazující drastické či tragické momenty. Jestliţe je však událost důleţitá, fotografie této tematiky se do novin zařazují. „Pokud se stala váţná havárie, chtěli jsme ji ukázat jako smutnou událost, nikoli drastickou. To znamená neukazovat prvoplánově zraněné lidi a krev, ale spíše ukázat emoce, které událost doprovázely,“
237
uvedl
Hrdina. Podoba zpravodajských fotografií, které se objevují v deníku, podléhá neustále se měnícím pravidlům a poţadavkům ze strany vedení i čtenářské obce. V novinách se tak objevují obrazové materiály, které mají umělecký ráz a nemusejí být tolik informačně nasycené, nebo naopak fotografie, na jejichţ estetickou hodnotu není kladen takový důraz a jeţ mají přísně zpravodajskou výpovědní hodnotu. Organizace novinové strany a zařazení ţurnalistických i obrazových materiálů má přímou souvislost se silou události. Jestliţe si daná událost ţádá velkou pozornost, je nutné připojit k ní fotografii i přesto, ţe není zcela povedená či kvalitní. Pokud se toho dne neodehrála ţádná výraznější událost, je moţné zařadit do novin fotografie zachycující momenty, které nejsou tolik důleţité, ale mají větší estetickou hodnotu. 234
Osvaldová – Halada 2007: 153. Mallette 2000: 94. 236 Rozhovor s Jiřím Hrdinou. Viz Příloha 1. 237 Rozhovor s Jiřím Hrdinou. Viz Příloha 1. 235
65
V tisku mají své místo také ilustrační fotografie. Editoři by je měli umisťovat zejména na tematické stránky, kde není vyţadována jejich aktuálnost či novost. Mohou
doplňovat
také
zpravodajské
články,
u
nichţ
je
obtíţné
událost
vyfotografovat. Přestoţe nejsou takové fotografie zamítány, měly by se nicméně podle Hrdiny v novinách objevovat co nejméně. Tištěné zpravodajství je na rozdíl od internetového z hlediska velikostí a umístění fotografií omezené. Počet fotografií ve vydání zpravidla limitované není. „Základní pravidlo je, ţe se fotografie nesmějí lidově řečeno ‘bít’,“238 uvedl Hrdina. Čtenář podle něj musí při pohledu na novinovou stránku získat čistý vjem a mohl se tak soustředit pouze na jednu fotografii. V přílišné blízkosti fotografie, která byla editory vybrána jako hlavní obrazový materiál dané strany, nesmějí být další. Existují však výjimky, takzvané fotopásy, které se skládají z více fotografií stojících vedle sebe. „Výzkumy ale dokázaly, ţe pro čtenáře je skutečně lepší jedna hlavní fotografie v horní polovině přední strany a menší fotografie od ní dostatečně vzdálené na dalších stranách. Těţiště čtenářovi pozornosti se díky tomu dostává tam, kam má, tedy na místo, kde se nacházejí nejdůleţitější informace.“239 Jestliţe má editor k dispozici více stejně zajímavých a důleţitých fotografií, stojí před obtíţným rozhodnutím, kterou z nich na titulní pozici vyuţít. V takové situaci je vybrána ta fotografie, která s hlavním tématem dne souvisí nejvíce. Podle Hrdiny dnes jiţ neplatí pravidlo, které ukládá editorům deníku povinnost zařadit do vydání fotografii zobrazující lidské bytosti. „Pokud na ní lidé jsou, je to sice lepší, fotografie tím ţije, ale hezká můţe být také fotografie bez lidí,“ tvrdí Hrdina. Většina odborných publikací zabývajících se ţurnalistickou fotografií však stále vyţaduje pravidlo výskytu osob na novinové fotografii. „Na fotce by vţdy měl být člověk nebo ţivý tvor. Nebudeme fotit objekty přes celou fotku nebo prázdné ulice, ale detail člověka jdoucího po té ulici nebo dělníka a podobně.“240 Co se týče popisku fotografie, musí být uveden titulkem, pro něhoţ platí stejné poţadavky a kritéria jako u běţného zpravodajského titulku.241
238
Rozhovor s Jiřím Hrdinou. Viz Příloha 1. Rozhovor s Jiřím Hrdinou. Viz Příloha 1. 240 Waschková Císařová: 4. 241 Viz kapitola 6.3. 239
66
Editování fotografie a jejího popisku na serveru Brno.idnes.cz Na zpravodajském portálu, jenţ představuje relativně paralelní elektronickou verzi tištěného deníku, by měly být podle jeho editora Dalibora Maňase zveřejněny pouze fotografie, které jsou odlišné od fotografií zveřejněných v tisku. Zatímco Hrdina vybírá do novin fotografie především podle jejich estetického hlediska, podle Maňase by měly mít zpravodajské fotografie více reportáţní funkci. „Na internetu je dobrá fotografie taková, ţe hned na první pohled čtenář ví, co se na ní děje, co zobrazuje. Taková fotka můţe mít i špatnou grafickou kvalitu, protoţe internet je ţivé, akční médium a čím více autentických fotek na něm bude, tím lépe. Zpráva tak vypadá čerstvěji, věrohodněji a má větší výpovědní hodnotu,“242 uvedl Maňas. Na rozdíl od tištěného zpravodajství a jeho pravidel pro vyuţívání ilustračních fotografií není chybné přiřadit takový obrazový materiál k článku zveřejněnému na webu. Tohoto druhu fotografií se podle Maňase na portálu Brno.idnes.cz nachází nejvíce. Objevují se většinou u zpravodajství takzvané černé kroniky nebo hasičských událostí, ke kterým neexistují fotografie pořízené redakčním fotografem. Ilustrační snímky se rovněţ nacházejí u nejčerstvějších událostí, které uţ byly do zpravodajské rubriky zařazeny, ale redakční fotograf k nim teprve míří. Tento typ fotografií řadí editor také k článkům, jeţ avizují určitou událost, která se odehraje v budoucnu. Ilustrační fotografie se následně odstraní a nahradí se novými, aktuálními. Velikost ani organizace fotografií v článcích na internetu omezeny nejsou. Jediné pravidlo, které je pro vizuální vzhled hlavní strany neboli homepage zásadní a které editoři při výběru titulních fotografií musejí dodrţet, je formát fotografie. Titulní fotografie, jeţ čtenář vidí v okamţiku otevření hlavní stránky zpravodajské rubriky, musejí mít podobu šířky. Výškový formát na hlavní stranu nezapadá, můţe být však zařazen dále v článku. Zpravodajský text na internetu můţe být rozčleněn fotografiemi podle uváţení editora. Na něm závisí také výběr motivu fotografií, jejich velikost, formát i mnoţství. Jestliţe má editor k danému tématu k dispozici více neţ pět fotografií, je třeba umístit je v takzvané fotogalerii. „Takové fotografie ale nesmějí být stejné nebo podobné, je třeba vytřídit je na ty dobré a na ty špatné a zbytečné. To se ovšem netýká esteticky
242
Rozhovor s Daliborem Maňasem. Viz Příloha 2.
67
líbivých akcí, jako například ohňostrojů, maškarních průvodů a podobně. V takovém případě se do fotogalerie zařazují všechny pořízené fotky.“243 Stejně jako v novinách musejí být fotografie na internetu opatřeny popiskem. Ten zde má větší moţnosti neţ v tisku. Zatímco v novinách odpovídá popisek holému textu sdělujícímu základní fakta související se zachycenou událostí, do internetového popisku lze zařadit mnoho jiných informací v libovolné délce.
6.5 Zpravodajské žánry
Vymezení pojmu Ţánrem bývá v odborné literatuře označen souhrn znaků vyvozených ze slovesného, výtvarného či hudebního díla v druhový typ, platný pro všechny materiály stejného zaměření.244 V uţším smyslu se jedná o konkrétní vymezení novinářského útvaru, které souvisí s přístupem novináře k tématu, jeho zpracováním a podobou textu. „Ţánry představují souhrn označení pro takovou skupinu ţurnalistických děl, která se vyznačují určitými společnými prvky, především tematickými a kompozičními, které lze zároveň identifikovat podle určitých charakteristických rysů, historicky vzniklých, avšak zároveň v čase proměnlivých.“245 V současnosti se od striktního vymezení a ţánrového dělení upustilo. Typologie ţánrů jiţ není produktem teorie a vědy, odvíjí se spíše na bázi novinářské teorie a praxe a je značně nestálá aţ vágní. Ţánrové znaky vedou autora textu k dodrţování určitých norem a určité metody tvorby, sledu děje nebo události, k určitému jazykovému přístupu a stylu. Některé situace si však ţádají nové pohledy a metody ztvárnění skutečnosti, které není moţné zařadit do klasických a pevně daných ţánrů. V takovém případě lze hovořit o takzvaných hraničních ţánrech246, v nichţ se kloubí různé ţánrové znaky a jeţ obsahují prvky různých novinářských postojů a stanovisek. Důleţitá je i přesto míra pouţití určitých ţánrových znaků, protoţe některé z nich by měly v novinářském projevu dominovat.
243
Rozhovor s Daliborem Maňasem. Viz Příloha 2. Osvaldová – Halada 2007: 243. 245 Osvaldová – Halada 2007: 243. 246 Tušer 1999: 82. 244
68
V závislosti působení společensko-politické situace a historického vývoje v jednotlivých časových etapách se ţánry uplatňovaly různě. Některé zanikaly, jiné naopak vznikaly. Tušer tvrdí, ţe v ţánrech a jejich vyuţití v tisku „se odráţí dobový stav společnosti, stupeň její schopnosti komunikovat, mentalita národa, úroveň vztahů, jazyka, politiky, kultury, techniky, ekonomiky, vzdělání, zdraví, jeho společenského myšlení a jiné atributy, tvořící společenskou formaci.“247
Klasifikace zpravodajských ţánrů Přestoţe mnohé odborné tituly klasifikují ţurnalistické materiály v závislosti na ţánrech do dvou základních skupin: zpravodajských a publicistických, autorka bakalářské práce se v této kapitole zabývá pouze těmi zpravodajskými, neboť publicistická ţánrová typologie není pro tuto práci podstatná. Přesto je nutné zmínit, ţe ţurnalistické příručky nejsou v klasifikaci ţánrů v médiích jednotné. Tušer například rozeznává čtyři základní zpravodajské ţánry: zprávu, referát, zpravodajský rozhovor a reportáţ.248 Osvaldová k nim řadí navíc news feature. Russ-Mohl řadí mezi stěţejní zpravodajské ţánry naopak zprávu, reportáţ (případně news feature), zpravodajské interview a komentář.249 Přestoţe patří komentář z hlediska svého subjektivního charakteru podle ostatních autorů do publicistických ţánrů, Russ-Mohl vysvětluje jeho zařazení do zpravodajství tím, ţe „zpráva je v ţurnalistice výchozím bodem i pro explicitní vyjádření mínění, tedy pro komentář ve všech jeho variantách250. Komentář by měl tok informací doplnit a zařadit. Také doprovází zpravodajství, které by za pomoci názorových impulsů mělo co nejvíce být hodnocením a vysvětlováním.“251 S tím je konfrontován názor Kunczika, jenţ tvrdí, ţe je nezbytné oddělit názor od konstatování faktů.252 Odkazuje nicméně na Schönbacha253, který rozlišuje explicitní a implicitní směšování zprávy a názoru. „O explicitní směšování jde, objeví-li se ve zprávách jednoznačně hodnotící pojmy a formulace. Implicitní směšování zpravodajství a komentářů znamená, ţe
247
Tušer 1999: 83. Tušer 1999: 89. 249 Russ-Mohl 2005: 47. 250 Úvodník, sloupek, kritika / recenze, satira / glosa, lokální sloupek, karikatura. Viz Russ-Mohl 2005 : 60 – 61. 251 Russ-Mohl 2005: 58. 252 Kunczik 1994 : 128. 253 Schönbach 1977. 248
69
jsou k uveřejnění vybrány pouze určité zprávy, popř. pomocí umístění, rozsahu nebo úpravy vysunuty do popředí.“254 Při
dlouhodobějším
porovnání
jednotlivých
zpravodajských
ţánrů
lze
z hlediska uplatňování ţánrových dominant však vyvodit závěr, ţe skupina uvedených ţánrů můţe být redukována pouze na jediný z nich, a sice zprávu včetně jejích modifikací: krátkou zprávu, rozšířenou zprávu, úřední zprávu, referující zprávu, dialogizovanou zprávu, beletrizovanou zprávu.
6.5.1 Ţánry v MF DNES a na Idnes.cz
Ţánry v brněnské MF DNES Přestoţe je v brněnské příloze MF DNES nejvyuţívanějším ţánrem shrnující zpráva255, zahrnují editoři do novin rovněţ „odlehčené“ typy zpráv s beletristickými či publicistickými prvky. Vedle takzvaných tvrdých zpráv, tedy zpráv v běţné podobě, se objevují zejména news feature či zpravodajská reportáţ. Podle Hrdiny však velmi záleţí na zajímavosti událostí i na struktuře novin. „Příběh256 stránku okoření jako příjemný doplněk. Pokud máme stranu plnou těchto tvrdých zpráv, které čtenáři uţ ‚neunesou’, z jedné takové zprávy nebo z další zprávy vytvoříme odlehčení stylem příběhu osoby, které se událost dotýká. Stránka se díky tomu odlehčí a získá na pestrosti,“257 uvedl Hrdina. Jestliţe uţ deník o určité události nebo osobě informoval dříve, ale informace je stále aktuální, volí editoři jiný přístup pro zpracování informace, tedy rovněţ ţánru. Ţánrová diferenciace dodává zpravodajství pestrost. Podle editorských zkušeností Hrdiny však velmi záleţí na načasování, v jaký den zvolit konkrétní ţánr. „Pokud odlehčené ţánry vyjdou v sobotním vydání novin, lidé si na oddechové a zajímavé věci najdou čas. Jestliţe se ale ve všední den spíše zajímají, co je nového nebo co
254
Kunczik 1994: 128. Druhy zpráv v kapitole 6.2. 256 News feature či story. 257 Rozhovor s Jiřím Hrdinou. Viz Příloha 1. 255
70
se stane, rychle si to přečtou na předních stranách a k dalším věcem se uţ kolikrát ani nedostanou.“258 „Oddechové“ ţánry se v brněnské příloze MF DNES přesto vyskytují minimálně. Nejméně z nich rozhovory. Podle Hrdiny je to dáno tím, ţe MF DNES je především informační list, nikoli publicistický časopis.
Ţánry na serveru Brno.idnes.cz Nejrozšířenějším ţánrem na portálu Brno.idnes.cz je podobně jako v tištěném zpravodajství zpráva. Obsahově a zaměřením však v četnosti i popularitě vítězí články z rubriky černá kronika, nejméně čtené je naopak politické zpravodajství.259 Jestliţe událost, zveřejněná jako popisná či shrnující zpráva, působí ve svém ţánru slabě, editor ji zpracuje v jiném ţánru. „Z rozhovoru tak například udělám story. Kdyţ ve zprávě vidím, ţe proti sobě hovoří dva lidé, mohu z něj vytvořit jakýsi duel,“260 uvedl Maňas. Převádět článek z ţánru na jiný ale není běţné. Internetové zpravodajství nesouvisí s pestrou škálou ţánrů, jeho úkolem je informovat čtenáře především rychle, stručně a srozumitelně.
6.6 Organizace zpravodajských materiálů na titulní straně tištěného a internetového regionálního periodika Grafickou podobu titulní strany denního tisku a internetového portálu lze hodnotit z mnoha
pohledů.
Organizace
a
umístění
zpravodajských
příspěvků
a fotografií na novinové a internetové straně zpravidla závisí na editorech a vedoucím redakce a odvíjí se podle četnosti a významu událostí a získaného podkladového materiálu zpráv. Formální náleţitosti tištěného a elektronického média zůstávají sjednoceny pro kaţdé vydání.
258
Rozhovor s Jiřím Hrdinou. Viz Příloha 1. Rozhovor s Daliborem Maňasem. Viz Příloha 2. 260 Rozhovor s Daliborem Maňasem. Viz Příloha 2. 259
71
Formát novin Bartošek uvádí dvě velikostní skupiny, které se při výrobě denního tisku v současnosti vyuţívají. Takzvaný světový formát tisku má rozměry 400 milimetrů šířky a 590 milimetrů výšky. Vycházejí v něm deníky jako The Guardian, Die Welt, Frankfurter Allgemeine Zeitung, International Herald Tribune a dříve také Rudé právo.261 Menší rozměry mají deníky středoevropských zemí včetně většiny českých. Do této skupiny se řadí MF DNES s rozměry 290 milimetrů šířky a 313 milimetrů výšky. Tento formát periodik se téţ nazývá berlínský.262 Bartošek dále zmiňuje takzvaný francouzský formát novin (370 milimetrů šířky a 500 milimetrů výšky), ve kterém vychází například deník Le Monde či Le Figaro, a anglosaský formát periodik (280 milimetrů šířky a 360 milimetrů výšky).
Velikost novinových sloupců Kaţdá novinová strana se skládá ze sloupců. „Středoevropský formát má většinou pět aţ sedm sloupců.“263 Kritériem pro grafickou podobu sloupců je obsah zpráv a design daného periodika. MF DNES uţívá jako základ šest sloupců o šířce 40 milimetrů. Na kaţdém řádku v základním sloupci je přibliţně třicet písmen. Podle Bartoška přešly moderní noviny od hlubokých sloupců k širokým, proto články bývají rozloţeny do více sloupců.264 S tím souvisí také šířka titulků a velikost písma, v němţ jsou napsány. Šířka sloupců na internetovém serveru Idnes.cz je 110 milimetrů, jejich délka je neomezená.
Sazba Aţ do počátku 20. století se tiskoviny sázely ručně. Tuto metodu později nahradil řádkovací sázecí stroj pro horkou sazbu, takzvaný linotyp. Písmena se odlévala ze 261
Bartošek 1997 : 21. Bartošek 1997: 21. 263 Bartošek 1997: 21. 264 Bartošek 1997: 21. 262
72
snadno tavitelné slitiny, která obsahovala olovo. Fotosazba byla zaloţena na náhradě kovových matric fotomatricemi – matricemi s negativními obrazy písmen. Ty se vyráběly ručně, klávesnicí, děrnou páskou nebo počítačem. Další metodou sázení písmen byl ofsetový tisk, který vyuţíval přenosu písma a obrazu z tiskové plochy na válec s gumovým potahem a z něho pak na papír. Tento způsob nahradila stolní počítačová sazba zvaná desk-top-publishing. V současné době jsou všechny původní metody tištění novin nahrazeny elektronickým způsobem přenášení textů a kompletní elektronické podoby novinové strany přímo do tiskárny.265 V denním tisku se vyuţívají různé typy písma podle velikosti, tvaru a tučnosti. „Velikost se většinou měří v bodech: písmo pod osm bodů je málo čitelné.“266 Podle tvaru se rozlišují takzvané verzály, kapitály a minuskule. Písmo bývá stojaté nebo šikmé, takzvaná kurzíva. Bartošek dále člení z hlediska tvaru písma patková, grotesková a akcidenční neboli ozdobná267. Zásadní je také vzdušnost sazby, která souvisí s hustotou písmen, mezer mezi nimi a mezi řádky ve sloupcích. Neúměrně široké a dlouhé sloupce podle Bartoška sniţují přehlednost a odrazují od četby více neţ uţší sloupce horizontální podoby.
Barva novin a serveru Narozdíl od kompletně barevných časopisů a on-line zpravodajských médií jsou seriozní
deníky
z velké
části
černobílé.
Některé
pouţívají
barevné
logo
(MF DNES vlastní červené logo), obarveny bývají i některé strany novin. Výrazná barevnost je však znakem bulvárních periodik. To neplatí u seriozních zpravodajských rubrik serveru Idnes.cz. Barevnost jeho stran však není přehnaná, červené logo doplňují tmavě modře zabarvené titulky zpráv a černobílé písmo textů, barevné bývají veškeré fotografie.
265
Bartošek 1997: 22. Bartošek 1997: 21. 267 Písmo s rovnoměrnou nebo různě modifikovanou tloušťkou. Viz Bartošek 1997: 21. 266
73
Podoba titulní strany a homepage regionálního zpravodajského média, posloupnost jejích stran a rubrik Strany
zpravodajských
deníků
se
rozdělují
na
informační,
které
spravuje
a připravuje redakce, a inzertní, kde je místo pro placenou inzerci. Některé anonce a reklamy bývají začleněny přímo mezi zpravodajské materiály na redakční stránky, od zpravodajství však bývají zřetelně graficky odděleny. Internetové servery mívají reklamní materiály začleněné na homepage i na strany s jednotlivými zpravodajskými texty, jsou však výrazně odděleny. Titulní strana tištěných zpravodajských periodik obsahuje logo média, vedle něhoţ se nacházejí takzvaná ucha, která upozorňují na obsah vnitřních stran, případně inzerce. Titulní strana zpravodajské webové stránky je rovněţ uvedena logem média (takzvaná superhomepage), názvem rubriky (takzvaná homepage) a podrubriky (v tomto případě se jedná o Brno.idnes.cz). V horní části novinové strany bývá umístěn hlavní článek vydání, takzvaný otvírák, jenţ se vztahuje k nejdůleţitějšímu tématu či události dne. Nejdůleţitější článek bývá umístěn na přední pozici také na internetovém serveru. Při skladbě témat proto editoři MF DNES a Idnes.cz dbají na to, aby na čelném místě byly takové zprávy, které jsou relevantní pro co nejširší okruh čtenářů.268 Na rozdíl od celostátních deníků a internetových portálů neobsahují regionální přílohy a rubriky zpravodajství ze zahraničí ani z celé země; z hlediska jejich charakteru obsahují pouze zprávy lokálního významu. Podobně jako celostátní periodika začleňují i regionálně mutované přílohy politickou, ekonomickou, sportovní, kulturní a servisní tematiku, opět orientovanou pouze na daný region, ve kterém vycházejí. V případě brněnské verze MF DNES a Idnes.cz bývají do vydání začleněny také literárně-kritické a čtenářské příspěvky. Zpravodajské příspěvky na Idnes.cz jsou řazeny ve sloupci pod sebe. Tematické zaměření článků je stejné jako v případě brněnské mutace deníku.
268
Slovníček odborné terminologie z oblasti zpravodajského editování je uveden v Příloze 11.
74
6.6.1 Grafická podoba MF DNES a Idnes.cz
Organizace zpravodajských materiálů na novinové straně brněnské MF DNES Organizace zpravodajských textových a vizuálních materiálů na novinové straně regionální i celostátní MF DNES podléhá takzvaným layoutovým zásadám269, jeţ vytváří zvláštní tým grafiků z centrální redakce deníku v Praze ve spolupráci s vedením kaţdé regionální redakce, tedy s vedoucími a editory. Grafickou podobu novinové strany však víceméně vytvářejí sami editoři regionálně mutovaného vydání novin. Podle Hrdiny není jednoduché shrnout jednotlivé zásady, mohou se lišit podle druhu a významu událostí a konkrétního vydání deníku. Zmiňuje pouze nejzásadnější kritérium, podle něhoţ se musí editor při grafické úpravě novinové strany řídit: Článek, který je zvolen za hlavní zpravodajský příspěvek daného vydání, musí být umístěn v horní části titulní novinové strany a musí být podle jeho velikosti, grafického zpracování i důleţitosti zřetelné, ţe se jedná o hlavní článek vydání.270 Výběr takového textu konzultuje editor v širším poradním orgánu, zahrnujícím druhého editora vydání a vedoucího redakce, případně autora, jenţ má na starosti zpracování konkrétního tématu. Stejně jako celostátní vydání deníku disponuje brněnská a jihomoravská mutace MF DNES logem v červené barvě, názvem rubriky, kterou je v tomto případě Brno s podtitulkem Příloha pro moravskou metropoli a okolí, aktuálním datem, uchy avizujícími zajímavé články, které čtenáři najdou v daném vydání, nebo inzerci, otvírákem titulní strany v její horní polovině, fotografií, tematickou třetí stranou, čtvrtou stranou věnující se dění na Brně-venkově, Blanensku, Břeclavsku, Hodonínsku, Znojemsku (v případě jihomoravského vydání MF DNES), pátou stranou sportu, kulturním servisem a anoncí.
269
Rozhovor s Jiřím Hrdinou. Viz Příloha 1. Každá novinová strana regionální přílohy má hlavní článek, který je rovněž graficky odlišen od ostatních materiálů umístěných na dané stránce. 270
75
Organizace zpravodajských materiálů a podoba titulní strany serveru Brno.idnes.cz Při organizaci hlavní strany internetové zpravodajské rubriky Brno.idnes.cz je podobně jako v tištěné MF DNES kladen velký důraz zejména na grafickou podobu strany a různorodost článků. Pro on-line zpravodajství je narozdíl od tisku nezbytné, aby fotografie měly stejný formát. Zohledňovány jsou také uţivatelské schopnosti v orientaci na zpravodajském portálu a snadném přístupu ke zprávám. Při umisťování článků na web se editor rozhoduje podle třech kritérií: podle citu a vlastního uváţení, podle čtenosti příspěvku a podle důleţitosti informace. „Nejčastěji řadím články na internet z hlediska subjektivního rozhodnutí. O čem si myslím, ţe je pro čtenáře nejdůleţitější, nejzajímavější nebo nejuţitečnější, umístím mezi první články, které čtenáři vidí hned po otevření strany. Anebo pokud chci, aby byl nějaký méně důleţitý, ale přesto zajímavý a dobrý článek vidět, umístím jej klidně úplně nahoru na stranu nebo mu přiřadím větší fotografii neţ ostatním,“
271
uvedl
Maňas. Vloţení článku na přední pozice rozhoduje také jeho čtenost. Jestliţe je příspěvek méně důleţitý, ale přesto jej lidé ve velké míře čtou, objeví se rovněţ mezi prvními. Třetím kritériem pro umístění zprávy na začátek je jeho důleţitost a aktuálnost. „V tomto ohledu platí pravidlo, ţe nejčerstvější událost nebo článek s nejnovější aktualizací patří na první místo.“272
6.7 Spolupráce tištěného a webového zpravodajství O vzájemné propagaci partnerských médií není zmínka v ţádné vyuţité publikaci. Proto se následující stati zakládají pouze na kvalitativních rozhovorech s jednotlivými editory.
271 272
Rozhovor s Daliborem Maňasem. Viz Příloha 2. Rozhovor s Daliborem Maňasem. Viz Příloha 2.
76
6.7.1 Grafické odkazování
Odkazování tištěné MF DNES na server Brno.idnes.cz Jelikoţ spadá tištěná brněnská MF DNES a internetový portál Brno.idnes.cz pod shodného vydavatele a provozovatele a jejich redakce rovněţ působí vedle sebe, tato dvě média na sebe prostřednictvím určitých odkazů, takzvaných poutáků, přiloţených k publikovaným článkům vzájemně upozorňují a spolupracují. Internetová verze deníku je v současnosti trend, jehoţ obliba bude časem vůči tištěným médiím stoupat, proto je jeho posilování logickým tahem majitele média.273 Z toho důvodu zahrnují editoři do tisku odkazy na web v co největší míře. „Idnes.cz je vhodný doplněk tisku a jejich provázanost musí být vidět,“274 uvedl Jiří Hrdina. Nejčastěji se na zpravodajský server Brno.idnes.cz podle Hrdiny odkazuje u článků, které mohou čtenáře obohatit něčím, co v novinách není zveřejněno. U paralelně zveřejněných, případně pozměněných článků se shodnou tematikou se tak na internetu objevuje větší mnoţství fotografií, audio či video záznamy nebo infografiky. Větší kauzy, o nichţ tisk informuje, bývají na webu často doplněny také o internetové odkazy na související články či sérii archivních článků stejného zaměření, které byly v novinách jiţ jednou publikovány, ale jeţ čtenář v aktuálním vydání tištěného periodika nenajde.275
Odkazování serveru Brno.idnes.cz na tištěnou MF DNES Zatímco tisk odkazuje na on-line zpravodajství co nejčastěji, naopak toto pravidlo neplatí; podpora internetového serveru novinám je v závislosti na četnosti odkazů minimální. Podle Maňase lze upozornit na tištěné zpravodajství pouze v okamţiku, kdy obsahuje informace, kterými Idnes.cz ani konkurenčních média nedisponují. Vţdy se také odkazuje na rozhovory velkého rozsahu, jeţ jsou druhý den publikovány
273
Rozhovor s Jiřím Hrdinou. Viz Příloha 1. Rozhovor s Jiřím Hrdinou. Viz Příloha 1. 275 Viz Příloha 7. 274
77
v tisku.276 „Dělá se to tím způsobem, ţe na web dáme tři čtyři otázky a odpovědi, k nim přiloţíme takzvaný pouták a jím nalákáme čtenáře, aby si zbytek rozhovoru přečetli druhý den v novinách. Takový pouták ale musíme včas odstranit, aby se nestalo, ţe druhý den si uţivatelé internetu přečtou starou upoutávku na něco, co uţ dávno neplatí,“ 277 vysvětlil Maňas.
6.8 Deadline
Vymezení pojmu Deadline či uzávěrka vydání je v odborné literatuře definována jako „konečná lhůta pro odevzdání příspěvku, který má být ještě zařazen do čísla nebo relace. Uzávěrku mají
různé
strany
novin,
časopisů
a
relací
odlišnou
podle
aktuálnosti
a obtíţnosti dodatečného technického zpracování, to je redigování, korektury, grafický zlom, střih, doplnění komentářů k obrazům, předání makety tiskárně apod.“278
6.8.1 Deadline v novinách a na internetu
Deadline v brněnské MF DNES Kaţdému vydání i kaţdé novinové straně tištěné brněnské mutace MF DNES je stanovena odlišná doba uzavření. Titulní strana brněnské přílohy, která je editována naposledy, musí být kaţdý den vytvořena, opravena a odevzdána nejpozději v jedenáct hodin večer, pro jihomoravskou přílohu platí konečný čas uzavření o hodinu dříve.279
276
Viz Příloha 8. Rozhovor s Daliborem Maňasem. Viz Příloha 2. 278 Osvaldová – Halada 2007: 223. 279 Časové termíny uzávěrky se v závislosti na vedení a tiskárně mohou měnit. 277
78
Pevně daná uzávěrka v tisku je podle Hrdiny velká nevýhoda. „Kdyţ se něco stane večer, jsme omezeni časem a moţností zpracovat to co nejrychleji. Pokud to nestihneme, musíme počkat dvacet čtyři hodin, neţ budeme do novin moci dát další posun.“280
Deadline na serveru Brno.idnes.cz Narozdíl od tištěného vydání novin není internetové zpravodajství limitované ţádnou pevně danou lhůtou odevzdání příspěvků. Tím je podle editorů webu vymezena velká výhoda vůči papírovému vydání periodika. „Jestliţe není pevně stanovená uzávěrka, neustále na článku můţeme pracovat, upravovat jej a opravovat. Můţeme kdykoliv přidat další nové informace, klidně i po několika dnech,“281 vysvětlil Maňas.
6.9 Redakční systémy Technická realizace ţurnalistických materiálů se jiţ neprovádí v tiskárnách, jak tomu bylo ve 20. století. Redaktoři a editoři informačních masových médií články samostatně vytvářejí, upravují a archivují v redakčních systémech, které v případě tištěné MF DNES dopomáhají vzniku celých novin: od návrhu layoutů jednotlivých zpravodajských příspěvků, návrhu vzhledu jednotlivých novinových stran po výrobu kompletního vydání, a v případě Idnes.cz umoţňují spravovat celý internetový portál. Grafická podoba jednotlivých systémů je vyobrazena v příloze 9 a 10.
6.9.1 Redakční systémy v novinách a na internetu
Redakční systém MF DNES – Hermes Pro výrobu a úpravu novin pouţívají redakce MF DNES redakční systém Hermes. V něm, konkrétně v programu zvaném Newsroom282, editoři připravují maketu 280
Rozhovor s Jiřím Hrdinou. Viz Příloha 1. Rozhovor s Daliborem Maňasem. Viz Příloha 2. 282 Viz Příloha 9a. 281
79
konkrétního vydání. Prostřednictvím různých funkcí systému lze libovolně navolit šířku a výšku novinových sloupců, tloušťku a velikost písma, vymezit prostor pro titulky, perex a podobně. Grafickými znaky a čárami editoři od sebe oddělují jednotlivé texty nebo inzerci. Hermes umoţňuje také veškerou práci s fotografiemi. Editor je podle svého uváţení ořezává, přidává či ubírá intenzitu barvy a velikost fotografií, přikládá k nim vysvětlující popisek, retušuje fotografické nedostatky, archivuje. V systému nepracují pouze editoři, přístup k němu mají rovněţ redaktoři MF DNES. Editoři připravují vizuální podobu jednotlivých layoutů, do nichţ se „nalévají“ jednotlivé texty, které představují textovou náplň novinové strany. Redaktoři díky těmto graficky vymezeným prostorům vědí, jak a čím je jejich připravený materiál limitován, jakou bude mít vytištěnou podobu a na jakém místě bude ve vydání zveřejněn. K přesnému textovému zaplnění layoutu slouţí barevná diferenciace layoutového ohraničení. To znamená, ţe pokud je okraj připraveného prostoru ţlutý, je připraven k naplnění, případně je nutné doplnit chybějící počet znaků. Pakliţe je okraj červený, délka textu jiţ vymezený prostor přesáhla a je nutné článek zkrátit. Pokud okraj získá zelenou barvu, je text akurátní a není třeba do něho z hlediska délky zasahovat.283 Kromě výroby novinových stran slouţí redakční systém Hermes k archivaci článků a fotografií všech regionálních redakcí MF DNES. Umoţňuje také přístup k agenturnímu zpravodajství České tiskové kanceláře.
Redakční systém Idnes.cz – Oris Editoři zpravodajského internetového portálu Brno.idnes.cz pracují v redakčním systému
zvaném
Oris,
prostřednictvím
něhoţ
vkládají
články
na
web
a určují jeho grafickou podobu: redigují je, doplňují informačními a multimediálními náleţitostmi jako grafy, tabulkami, mapami, rozcestníky, fotografiemi, videi, zvukovými záznamy ve formátu mp3 a obohacují je dalšími interaktivními komponenty, například anketami či hlasováním. Práci v redakčním systému Oris představuje vkládání nových textů a vyhledávání archivních článků a fotografií. Vyhledávání jiţ vloţených textů funguje 283
Viz Příloha 9b.
80
na základě zadávání konkrétních kritérií a klíčových výrazů do redakční databáze. Na nově vloţený nebo archivovaný článek lze před zveřejněním nahlédnout v té podobě, v jaké ji uvidí čtenáři, a zkontrolovat případné nedostatky. Kaţdému článku nově přidanému či jiţ zařazenému do redakční databáze přiděluje systém identifikační číslo. Skrze Oris vkládají editoři jako součást publikovaného článku i link neboli cestu ve formě internetového odkazu, po níţ se čtenář k danému materiálu dostane. V systému je rovněţ nezbytné vyplnit název či titulek článku, datum jeho vloţení na webovou stránku, název rubriky, pod kterou spadá a jméno či zkratku autora. Publikované články mohou editoři také prostřednictvím redakčního systému odstranit. Tyto příspěvky jsou mazány z internetové stránky i ze systému. Jestliţe editor uzná za vhodné, lze pod článek připojit diskusi neboli diskusní fórum, které umoţní čtenářům diskutovat na dané téma. Publikovaný článek je dle potřeby aktualizován, přičemţ je ponechán původní čas vydání a k němu připojen čas obnovení. Některé zprávy bývají označeny jako blesková zpráva nebo opatřeny tabulkou „Víme první“. V prvním případě se jedná o rychlé vytvoření článku, k němuţ editor připojí dle standardů a norem redakce popisek „Připravujeme další informace“. V druhém případě se na portálu objevuje zpráva, kterou konkurenční zpravodajská média dosud nemají. Graficky jsou články zalamovány podle předlohy či šablony. Záleţí také na typu a formátu přiloţených fotografií a reklamy. Ke kaţdému článku jsou přiřazena databázová klíčová slova, která slouţí k seskupování a shromaţďování článků s podobnou tematikou nad rámec rubrik a serverů. Vloţený klíčový výraz vyřadí označené slovo ze článku a zobrazí jej graficky odlišně. Součástí článku jsou také vyhledávací slova. Jsou to jednoduché a logické termíny či jména figurující v textu, jejichţ zadáním do jakéhokoli internetového vyhledavače typu Google či Seznam čtenáři vyhledají konkrétní zpravodajský příspěvek. Nejdůleţitější sdělení článku se označuje jako pouták. Obsahuje stručné věty, obvykle 250 aţ 280 znaků a je zobrazen na homepage. K fotografii je nutné rovněţ přidat vysvětlující popisek, který se objevuje v článku pod úvodní fotografií. Je to uţitečné zejména v případě ilustračních fotografií. Větší mnoţství fotografií tematiky relevantní dané zprávě se vkládají do fotogalerie neboli pásu fotografií. K článku je moţné také přiloţit audio a video záznamy.
81
7. Reflexe editorské činnosti a interpretace zeditovaných článků Jako praktická ukázka tématu bakalářské práce slouţí vybrané zpravodajské články zeditované a zveřejněné v tištěné verzi v brněnské mutaci MF DNES a v elektronické verzi na portálu Brno.idnes.cz. Na některých z nich je reflektována práce editorů z hlediska úprav, korekce, autorské nedostatků a kvalit, hodnocena je jejich výsledná podoba. V druhé části kapitoly jsou uvedeny články stejné tematiky, jeţ byly v tisku a na internetu publikovány v odlišné verzi. Jejich finální apretovaná podoba je srovnávána a komentována.
7.1 Reflexe editorské činnosti v brněnské MF DNES Následující články byly vybrány a rozděleny podle kvality na dobré a špatné z pohledu editora brněnské MF DNES Roberta Klose284. Na nich jsou hodnocena jazyková, stylistická a významová pozitiva a negativa, popsány jsou moţnosti jejich korekce a editorovy výhrady.
Reflexe editorské činnosti v brněnské MF DNES: zpravodajsky kvalitní článek
Článek 1 Název: Alstomu hrozí stávka Autor: Barbora Fialová Vydáno: 10. listopadu 2009 Médium: MF DNES Brno, strana C2
284
Protože Jiří Hrdina již v MF DNES nepracuje, o komentáře byl požádán Robert Klos, který v současnosti v deníku jako editor působí.
82
Zaměstnanci netuší, jestli továrna neskončí. Pokud ano, chtějí 24 platů odstupné Brno - Marcel Zámečník začal pracovat jako učeň v předchůdci Alstomu, První brněnské strojírně, v roce 1963. Ve stejném podniku pracuje jiţ 46 let. Teď mu hrozí, ţe svou práci ztratí. Stejně jako šesti stům padesáti dalším zaměstnancům tradičního brněnského podniku. „Pracoval tam můj děda i otec, takţe mě zpráva, ţe by se podnik měl zavřít, dost vzala,“ popsal Zámečník své pocity, kdyţ se před měsícem z médií dozvěděl, ţe francouzský majitel zvaţuje přesun výroby kotlů do Ruska nebo do Číny. Jenţe neurčitá zpráva z 6. října byla to poslední, co se brněnští zaměstnanci Alstomu od svého vedení dozvěděli. „V podniku panuje napjatá atmosféra. Kolují fámy, ţe se výroba stěhuje do Indonésie, ţe odvezou stroje a tak podobně. Lidé nevědí, jestli si mají hledat práci, jestli hrozí propouštění v celém podniku nebo jen jeho části,“ dodal Marcel Zámečník. Proto zaměstnanci včera prostřednictvím ředitele brněnského závodu předali francouzskému vedení Alstomu výzvu. V té ţádají informace o tom, co se dál bude s brněnským Alstomem dít. „Budeme stávkovat. Zabráníme odvozu výrobků na stavbu. Zablokujeme celý areál včetně společnosti Siemens,“ hrozí ve výzvě zaměstnanci Alstomu v případě, ţe jim centrála informace neposkytne. A to nejpozději do 18. listopadu. Ve výzvě poţadují také odstupné ve výši 24 měsíčních platů. „Stávka je aţ nejzazší řešení. Chápeme, ţe firma je v nelehké situaci, ale pokud nebudeme ani příští týden znát svou budoucnost, tak to hrozí,“ vysvětluje jeden ze zaměstnanců Alstomu, který si nepřál uvést své jméno. Zatím v Bruselu jednají zástupci odborů z poboček Alstomu po celé Evropě s vedením společnosti. „Jednání bude pokračovat 13. listopadu. Výrobní jednotka v Brně je váţně ohroţena jiţ v příštím roce v důsledku světové finanční krize a zpoţďování v oblasti povolování nových uhelných elektráren v Evropě. Situaci v současnosti analyzujeme,“ řekl mluvčí společnosti Alstom v České republice Jiří Filip s tím, ţe neţ bude analýza vyhodnocená, nezveřejní Alstom ţádné další informace. I kdyţ ziskovost celého koncernu je podle analytika Ondřeje Moravanského ze společnosti Cyrrus prozatím solidní, firma trpí především značným poklesem zakázek. „Ten se ve fiskálním roce 2009 meziročně propadl o 38 procent a pro současný fiskální rok je očekáváno jen velmi malé oţivení, asi o deset procent. 83
I proto se Alstom samozřejmě snaţí o úspory na straně nákladů a zvaţuje různé moţnosti dalšího vývoje,“ podotkl Moravanský.
Kritická reflexe editorské činnosti Roberta Klose285 Předchozí článek je hodnocen ze zpravodajského hlediska velmi pozitivně, Klos do něj nemusel téměř vůbec editorsky zasahovat. Titulek navrhla sama autorka článku, nemusel být nijak změněn. „Je jasný, úderný. Je v něm základní informace, jádro sdělení celého textu,“ vysvětlil editor. Autorka tedy přesně dodrţela veškerá pravidla týkající se obsahu i stavby titulku, jeţ uvádějí odborné publikace. Podtitulek Klos upravil tak, aby přesněji vystihl, o čem text pojednává. „Přidal jsem informaci o poţadavku, aby zaměstnanci dostali jako odstupné 24 platů, protoţe to je velká rarita. Běţně lidé dostávají dva měsíční platy odstupného. Cílem je přitáhnout pozornost čtenáře,“ komentoval Klos. Se zahájením zprávy ve formě takzvané story neboli příběhu osoby, je Klos z editorského hlediska velice spokojený. Podle něj by se měl příběh konkrétního člověka, kterého daný jev zasáhne, objevit v kaţdém podobném tématu. Stylisticky dobře sepsaný text podle Klose graduje, není v něm příliš přímých řečí, v nichţ by se čtenář mohl „utopit“. Úpravu si vyţádalo pouze několik obratů, které byly v ohledu na pravidlo zpravodajské jednoduchosti příliš konstruovány úřednickou mluvou. To se týkalo zejména výrazu „probíhá jednání zástupců“, který byl upraven na „jednají zástupci“. Autorka zprávy oslovila všechny důleţité zdroje (zaměstnance, vedení firmy, ekonoma), výsledkem čehoţ je objektivní a vyváţený článek. Co se týče citací, podle Klose by se s nimi dalo pracovat lépe. „Citace jsou místy
‘sterilní‘,
úřednické.“286
Editor
doporučuje
nahradit
je
hovornějším
a srozumitelnějším způsobem, například do podoby nepřímé řeči.
285 286
Převzato z e-mailové korespondence s Robertem Klosem ze dne 10. listopadu 2009. „… se snaží o úspory na straně nákladů a zvažuje různé možnosti dalšího vývoje.“
84
Reflexe editorské činnosti v brněnské MF DNES: zpravodajsky nekvalitní článek
Článek 2 Název: Dvouletá práce odborníků a vědců shořela Autor: Jan Broţ Vydáno: 11. listopadu 2009 Médium: MF DNES Brno, strana C1 Brno - Pondělní poţár v laboratořích Vysokého učení technického v Brně zcela zničil prototyp vyvíjeného auta. Ojedinělý projekt vozu na hybridní elektrický a vodíkový pohon shořel během několika minut. Vědci z Fakulty elektrotechniky a komunikačních technologií na něm pracovali dva roky. Vyvíjený automobil měl jezdit na alternativní pohon elektrické energie a vodíku. „Jedná se o komplexní systém na bázi lithium-iontových baterií, které jsou průběţně dobíjeny z vodíkového článku,“ popsal inovativní pohon děkan fakulty elektrotechniky a komunikačních technologií Radimír Vrba. Výzkum pokračuje dál Průběh
projektu,
na
kterém
se
podílí
mnoţství
automobilových
a elektrotechnických firem a také univerzit, to ale podle Vrby neohrozí. „Vozidlo je sice nepouţitelné a zcela zničené, ale nebyla to naše jediná laboratoř,“ vysvětlil Vrba. Výzkum tak bude brzy pokračovat. Kromě okouřených stěn nejsou ani škody na samotné laboratoři nijak vysoké. Přesto podle Vrby škoda určitě vysoce přesáhne původně avizovaný půl milión korun. Na Ústavu výkonové elektrotechniky a elektroniky, pod jehoţ působnost vyhořelá laboratoř spadala, probíhal výzkum ekologických elektrických vozidel napájených
z akumulátorových baterií a palivových článků. Cílem bylo efektivně
vyuţít energii a minimalizovat její spotřebu. Podle vedoucího ústavu Čestmíra Ondrůška byla baterie i článek samostatně prozkoušeny a testy dopadly úspěšně.
85
„K poţáru došlo aţ při dobíjení akumulátoru. Pravděpodobnou příčinou byla porucha na baterii,“ uvedl. Ani on ovšem nevěří, ţe by poţár projekt nějak zpomalil. „Výzkum v oblasti elektrovozidel je ve světě velmi intenzivní. Práce na projektu pravděpodobně budou pokračovat,“ řekl Ondrůšek. Vyšetřovatelé z řad hasičů a policejní experti se při ohledání vraku shodli, ţe prototyp auta vzplál kvůli závadě na elektrické výbavě vozidla. „Přesnou příčinu určí znalec z oboru elektro,“ řekl mluvčí jihomoravských hasičů Jaroslav Haid. Poţár v laboratořích na Technické ulici v Králově Poli vypukl v pondělí kolem šesté hodiny večer. „Hasiči uvnitř objevili dohořívající zbytky vývojového automobilu. Pomocí práškového hasicího přístroje dohasili ţhnoucí části vozidla a ochladili tlakovou láhev s vodíkem,“ popsal Haid průběh hasičského zásahu. Vývoj vozidla byl součástí projektu E3car, jehoţ cílem je vyvinout nanotechnologie pro hybridní a elektrická vozidla. Ty jsou v době globálního oteplování jednou z moţností, jak sníţit obsah škodlivých látek v ovzduší a zmírnit tak klimatické změny.
Kritická reflexe editorské činnosti Roberta Klose Klos hodnotí článek, který nebyl z důvodu časové tísně dostatečně zeditován, za silně podprůměrný. Titulek je podle něj nicneříkající, neurčitý, nekonkrétní. Základní informaci o poţáru na brněnském Vysokém učení technickém, při němţ byl zničen prototyp automobilu, přinesla brněnská MF DNES navíc den před tím, proto by měl nejen titulek, ale zejména celý článek veškerou událost posunout dopředu. V případě tohoto článku se tak nestalo. Klos doporučuje drţet se například příčiny poţáru, v níţ by autor nalezl mnoho zajímavých a nových informací. Článek je v této podobě „suchý“ a uvádí jiţ známá fakta. Ani úvodní odstavec zprávy čtenáře nezaujme. „Není napsán špatně, ale chybí mu šťáva, například metafora, přirovnání, repkoidní či storkoidní úvod,“ uvedl Klos. Autor se příliš drţí odborného stylu, některé pasáţe jsou k neučtení, zatíţené odbornými pojmy a odborným stylem, například „...Cílem bylo efektivně vyuţít energii a minimalizovat její spotřebu….“. „Tato věta by se neměla objevit ani v citátu, o to hůř, ţe ji napsal sám autor,“ dodal Klos.
86
V článku se také často objevují slovní spojení, která by v novinách nikdy neměla vyjít. Mezi takové obraty patří například „průběh projektu“, „k poţáru došlo“, „výzkum v oblasti“, „vyšetřovatelé z řad hasičů“ nebo „výzkum probíhal“. Jak editor tvrdí, článek se příliš drţí zavedeného a nejjednoduššího postupu, jak se dostat k informacím, tedy zavolat děkanovi, vedoucímu ústavu, tiskovému mluvčímu hasičů. „V ideálním případě měl být redaktor přímo na místě a vyzpovídat lidi, kteří prototyp vyráběli, dva roky kreslili návrhy, lepili motory a teď jim zmizela práce, které věnovali obrovské mnoţství síly,“ podotkl Klos, podle něhoţ by rozhovor s „řadovým“ vědcem o tom, co pro něj zničení prototypu znamená, mohl být nejsilnější částí článku.
7.2 Reflexe editorské činnosti na Brno.idnes.cz Stejně jako u tištěné brněnské MF DNES je editorská činnost zkoumána v případě dvou článků odlišné kvality zveřejněných na stránkách internetového serveru Brno.idnes.cz. Hodnoceny byly editorem Daliborem Maňasem.
Reflexe editorské činnosti na Brno.idnes.cz: zpravodajsky kvalitní článek
Článek 3 Název: Lokálka pobrala trojnásobek lidí, stáli i v kabině strojvůdce Autor: Martina Surá Vydáno: 2. října 2009 11:22 Médium: Brno.idnes.cz, http://zpravy.idnes.cz/lokalka-pobrala-trojnasobek-lidi-stali-iv-kabine-strojvudce-prl-/brno.asp?c=A091001_153643_domaci_taj Poslední noční vlak z Rájce-Jestřebí do Brna odvezl minulou sobotu asi 150 lidí. Oficiálně ale bylo v lokálce místo jen pro 56 cestujících. Lidé navzdory předpisům stáli i kabině strojvedoucího. České dráhy případ zkoumají, hledají viníka.
87
Petr Bednařík cestoval 26. září nočním vlakem z Rájce-Jestřebí do Brna. Třicet minut jízdy nevycházel z údivu. Za čtyřicet korun vydaných za jízdenku "visel" celou dobu na dveřích. Do vlaku se totiţ málem nevešel, kromě zhruba sto padesáti lidí se v lokálce tlačili také čtyři cyklisté. Cestující se mačkali na zakázané plošině i v kabině strojvedoucího. „Nechtělo se nám ani věřit, ţe se do vozu budeme muset všichni vměstnat,“ popisuje jeden z cestujících s tím, ţe vlak měl být posledním spojem na této trase do Brna. „Dráhy se pořád ohánějí tím, jak si zakládají na pohodlí a spokojenosti cestujících. Tohle rozhodně nebylo pohodlné, bezpečné uţ vůbec ne. Lidé stáli všude,“ dodal Bednařík. Vlak číslo OS 4759 s kapacitou 56 osob jezdí na trase Skalice nad Svitavou Brno pravidelně, v Brně je pět minut před dvanáctou. Tentokrát vlak, ve kterém v pátky a soboty jezdí podle Českých drah průměrně 15 cestujících, nestačil. České dráhy však posilu nepřivolaly. A strojvedoucí ani průvodčí cestující neodmítli, i kdyţ na to měli právo. Všechny je vměstnali do vlaku. „Pojeďte, nebo tu spěte“ Lidé se podle Bednaříka ptali strojvedoucího a průvodčího, jestli přijede nějaká posila. Ale ti je odbyli. Nabídli jim prý buď nocleh na zastávce, nebo tlačenici ve vlaku. „Bylo mi sděleno, ţe se mám buď zmáčknout na dveře, nebo jít pěšky. Lidem doporučovali přespat třeba na zastávce. Pořád jsme se divili, nedokázali jsme pochopit, ţe to tak nechají.“ Davem znělo: „To si snad dělají srandu.“ Cestou do Brna tak vlak připomínal spíše konzervu se sardinkami. Nejhůře na tom podle Bednaříka byli cyklisté. „Zaplatili si i za kola a ty pak drţeli ve svislé poloze téměř ve vzduchu,“ popisuje cestující. Řídítka mohla s kaţdým cuknutím vlaku vyrazit lidem zuby nebo je jinak poranit. Strojvůdce cestující po menším naléhání přibral dokonce do své kabiny, tu si pak lidé fotili jako na exkurzi. Tím ale hrubě porušil předpisy, kterými se musí řídit. Cestující jeli i na zakázané plošině za řídící kabinou, kde se za normálních okolností stát nesmí. „Nechápal jsem, ţe se pracovníci drah nebojí. Podle mého to není normální, brát cestující do kabiny, navíc podnapilé,“ dodává Petr Bednařík. „Porušili předpisy, případ vyšetříme“ 88
Podle mluvčího Českých drah Radka Joklíka pracovníci, kteří jeli tímto spojem, hrubě porušili předpisy. Dopravce chce nyní celou věc prošetřit. Dráhy slíbily, ţe z toho vyvodí patřičné důsledky, ale konkrétnější Joklík zatím nebyl. „Personál se snaţil cestujícím, kteří chtěli odjet co nejdříve, vyjít maximálně vstříc, bohuţel i za cenu porušení předpisů. I kdyţ je jejich snaha lidsky pochopitelná, samozřejmě, ţe tento postup nebyl správný. V kabině strojvedoucího rozhodně nesmí být nikdo, kdo k tomu nemá příslušné oprávnění. Událost prošetřujeme, jde o hrubé porušení předpisů,“ řekl mluvčí. Poblíţ Rájce-Jestřebí, v Černé Hoře, se v sobotu konala pivní pouť. Podle Joklíka tak můţe za zmatky v Rájci i organizátor akce. „Úsek mezi Skalicí nad Svitavou a Adamovem bývá ovlivněn jednorázovými akcemi, které nikdo dopředu nehlásí. Toto byla skutečně zcela mimořádná situace. Organizátor společenské akce předem neinformoval o zvýšené frekvenci cestujících, coţ bývá dobrým zvykem,“ informoval Joklík s tím, ţe České dráhy nemohou sledovat všechny akce a samy a za své posilovat spoje. „Šlo o zcela mimořádnou situaci, kterou jsme předpovídat nemohli. Nicméně, poučeni touto situací, pro příští ročník pivních slavností oslovíme organizátory sami. V případě, ţe zajistí návoz autobusy z Černé Hory do Rájce Jestřebí, soupravu posílíme,“ dodal Radek Joklík. Pomoci měl další vlak Dráhy podle Joklíka operativně zajistily, aby na zastávce v Rájci mimořádně stavěl i vlak EuroCity, který tudy běţně projíţdí a který přijíţdí do Brna asi dvacet minut po noční lokálce. Svézt mohl všechny cestující přímo do Brna, ostatní, kteří vysedali v menších zastávkách před Brnem, měli jet lokálkou. „K tomuto problému tedy vůbec nemuselo dojít. Hned po informaci o mimořádném zastavení vlaku EC 179 řekne personál cestujícím do Brna, aby jeli tímto spojem, který na místo dorazí v 0:15 hodin. V tomto úseku navíc lidé mohli mimořádně pouţít doklady pro osobní vlak,“ dodal mluvčí. Zřejmě se tak ale nestalo. „Neměl jsem o tom ani tušení. A předpokládám, ţe ani ti cyklisté, proč by se jinak cpali do lokálky? Kdyţ jsme si kupovali lístky v čekárně, nikde jsem si ţádného upozornění nevšiml. Z amplionu jen hlásili příjezd osobního vlaku. Průvodčí se strojvedoucím nás také na nic neupozornili,“ řekl 89
cestující Bednařík. Personál Českých drah mohl podle Joklíka mimořádné posily přivolat, to by však znamenalo dlouhé čekání cestujících. „Kaţdý případ se řeší individuálně a v tomto případě bylo nejlepším a nejrychlejším řešením zastavení následného vlaku EC,“ uzavřel Joklík. Anketa: Řidič přeplněného vlaku, který vzal cestující i do své kabiny, zaslouţí: Pochválit 20753, Potrestat 3542
Kritická reflexe editorské činnosti Dalibora Maňase287 Dobrou kvalitu článku hodnotí Maňas především podle jeho čtenářské popularity. „Tento článek patří mezi deset nejčtenějších na Brno.idnes.cz. Za poslední čtyři hodiny288 si jej přečetli čtyři lidé, byť byl vydán uţ 2. října,“ uvedl editor. Napsaný text nebyl třeba nijak výrazně editovat, autorka podle Maňase umí dobře volit slova i stavbu věty, článek byl po stylistické a gramatické stránce zcela v pořádku. Zpráva je také skvěle strukturována po jazykové stránce. „Na začátku mluví běţní lidé, úředníci jsou teprve kdesi uprostřed. Úřednický jazyk je totiţ suchý a jejich vymlouvání nikoho od čtení neodradí,“ popsal Maňas. Zejména fotografie k události povaţuje editor za nejatraktivnější prvek popsané události. Vizuální materiál obdrţela redakce Idnes.cz od účastníka akce bezprostředně po události, a protoţe konkurenční zpravodajská média u kauzy nebyla, staly se fotografie i celý článek ojedinělým objevem Idnes.cz. Pozitivně hodnotí Maňas i interaktivní prvek ve formě ankety, jeţ se váţe k události a díky níţ získává Idnes.cz čtenářský ohlas. Editor nehodnotí pouze kvalitu napsaného textu a obrazových doplňků, ale rovněţ autorčinu snahu zabývat se událostí dál. „Výborné je, ţe autorka kaţdý den volá a ptá se, jak je to s výsledky šetření a s potrestáním vlakové čety. Z kauzy nespouští oči.“ Výtky k článku jsou podle Maňase jen minimální. „Pouze informace, ţe měla na výsledek vliv pivní pouť, neměla být aţ na konci.
287 288
Převzato z e-mailové korespondence s Daliborem Maňasem dne 26. října 2009. Dne 26. října 2009.
90
Reflexe editorské činnosti na serveru Brno.idnes.cz: zpravodajsky nekvalitní článek
Článek 4 Název: Pavián Heiko stále uniká, stráţníci pokračují v pátrání Autor: Martin Bořil Vydáno: 9. října 2009 11:26, aktualizováno 10. října 2009 17:23 Médium:
Brno.idnes.cz,
http://zpravy.idnes.cz/pavian-heiko-stale-unika-straznici-
pokracuji-v-patrani-pgl-/brno.asp?c=A091009_112624_brno_krc Ačkoli stráţníci celou sobotu pátrali po uprchlém opičákovi, najít se jim ho zatím nepodařilo. Pavián Heiko, který utekl z brněnské zoo je stále na útěku. Zvíře uteklo z výběhu uţ podruhé. V zoo teď zvaţují, zda si útěkáře Heika nechají, aţ ho najdou. Pavian Heiko se ještě stále prohání na svobodě, pátrání po něm však podle mluvčí brněnských stráţníků Denisy Kapitančikové pokračuje. „Hlídky městské policie i odchytář jsou v terénu,“ řekla Kapitančiková. Pátrání v okolí zahrady a na dalších místech bude podle mluvčí probíhat do té doby, dokud se pavián nenajde. „Na zavolání je připraven i stráţník s uspávací puškou,“ dodala Kapitančiková. „Heiko utekl ve čtvrtek odpoledne. Při přelézání elektrického ohradníku pravděpodobně dostal ránu, ale i tak zmizel,“ potvrdil mluvčí zoologické zahrady Pavel Hrazdíra. „Polekal se narkotizační pušky, kterou si pamatuje z minula,“ uvedl provozní zoolog Jiří Vítek. Stresem vybuzené zvíře podle Vítka snáz překonalo elektrický výboj. Kdyby byl v klidu, rána by ho od útěku odradila, naznačil Vítek. Pracovníci zahrady neví, kterým směrem se uprchlík vydal. Předpokládají, ţe to bude stejně jako před dvěma lety blízká zahrádkářská kolonie. Podle Hrazdíry je moţné, ţe je opice stále ještě v areálu zahrady. Pátrání však bylo v noci přerušeno. „V pátek uţ po něm zase pátrá tým asi pěti lidí,“ uvedl Hrazdíra. Aţ se opice objeví
91
Najít Heika má za úkol pět aţ deset lidí. „Jde hlavně o to, opici lokalizovat,“ řekl jeden z pátračů. Jakmile Heika někdo spatří, pošle se pro doktora, který ho můţe uspat. Je to v podstatě jediná moţnost, jak neposlušnou opici vrátit zpět. V areálu zahrady je sice umístěna past, klec s potravou, ale na tu Vítek moc nespoléhá. Hrazdíra ubezpečil, ţe setkání se zvířetem se lidé nemusejí obávat. „Opice není nebezpečná. Svojí povahou to rozhodně nejsou útočná zvířata. Za normálních okolností mají z člověka strach a před lidmi prchají,“ dodal. „Pokud někdo uprchlou dţeladu spatří, je v této chvíli nejdůleţitější nechat ji v klidu, nedělat hluk a podat co nejrychleji zprávu provoznímu zoologovi Zoo Brno Jiřímu Vítkovi na telefon 724 963 674,“ poţádal mluvčí. Heika viděli naposled u safari Samec Heiko je jedním ze tří samců dţelad, které Zoo Brno chová. Zaměstnanci zahrady naposledy Heika spatřili včera večer poblíţ safari. Ještě zvýšit bezpečnostní opatření podle Vítka nelze. I tak uţ se oproti některým jiným zahradám jedná o opatření nadstandardní. „Uvaţujeme ale o výměně problémového samce,“ řekl Vítek.
Takového útěkáře si nemůţeme nechat Po útěku před dvěma lety byl Heiko ostře střeţen, přesto se mu ve čtvrtek stejný kousek podařil znovu. Nezabránil mu ani nový elektrický ohradník, který byl v té době naprosto v pořádku. Strach z uspávací pušky byl zřejmě mnohem silnější neţ elektřina v něm. Podle šéfzoologa Jiřího Vítka uţ paviána v brněnské zoo nechtějí a nabídnou ho jiné zoologické zahradě. „Nemůţeme riskovat, ţe nám zase uteče a my ho budeme znovu nahánět,“ říká. Jak je moţné, ţe zvíře znovu uprchlo? Nepodcenili jste bezpečnostní opatření? V ţádném případě jsme nic nepodcenili. Naše opatření jsou dokonce nadstandardní. Po minulém útěku paviána jsme výběh zrekonstruovali a vybudovali jsme zcela nový elektrický ohradník, který byl na dálku monitorován. Neustále vidíme, jestli je funkční.
92
Ráno před útěkem jsme ho navíc kontrolovali. Přesto se mu to povedlo. Není tedy výběh pro chov takového druhu nevhodný? Tím to určitě není. Ve stejných výbězích podobná i větší zvířata chovají ve většině zoologických zahrad. Není to nic neobvyklého. Vţdycky se však najde nějaká předem nepředvídatelná moţnost, jak si zvíře můţe najít cestu ven. Za normálních okolností by Heiko dostal dost bolestivou ránu, aby ho odradila. Byl ale zřejmě tak vyplašený, ţe mu to nevadilo. Bude se někdo z útěku opice zodpovídat? Nemohl například veterinář předvídat, ţe se Heiko pušky lekne? Nikdo za to nemůţe. Ve výběhu se běţně provádí různé zákroky, například se odstraňují zvířatům paznehty, ale nikdy se nic takového nestalo. Nemohli jsme předvídat, ţe tentokrát zvíře zpanikaří, kdyţ uvidí uspávací pušku. My mu prostě do hlavy nevidíme. Kdyţ přelézal plot, nemohli jsme uţ nic dělat. Kde jsou zbylí dva paviáni? Ostatní zvířata jsou teď zavřená. Museli jsme totiţ elektrický ohradník vypnout. Snaţíme se ho nalákat. Kdyby se chtěl vrátit a dostal by ránu, tak by si to určitě znovu rozmyslel. On není na ţivot venku zvyklý, nejspíš se mu to ani nelíbí. Tak doufáme, ţe se vrátí. Opičáka chcete vyměnit. Uţ víte, kam ho pošlete? To zatím vůbec nevíme. Zřejmě ho nabídneme zoologickým zahradám, kde dţelady chovají v jiných podmínkách. Například ve voliérách. Takového útěkáře si nemůţeme nechat a riskovat, ţe se mu znovu zachce svobody.
93
Kritická reflexe editorské činnosti Dalibora Maňase O nedostatku času při psaní článku svědčí často se opakující slova a chyby. „Jednou je napsané pavián, podruhé pavian,“ uvedl Maňas. Pokulhává v něm také stylistika. „Informace by se daly poskládat jinak, přehledněji.“ Při rozboru textu je zjevné, která informace byla zveřejněna jako první, tedy jak článek vypadal na úplném začátku. „Dále uţ je cítit, ţe se vše další k textu lepilo dál a dál bez souvislosti,“ komentoval strukturu zprávy editor. Také veškeré časové údaje jsou v článku uvedeny špatně. „Kdyţ si tento článek otevře čtenář nyní, můţe ho údaj ‘sobota‘ v perexu zmást, pokud se nepodívá, ţe byl text vydaný jiţ 9. října 2009,“ vysvětlil Maňas. Dnes uţ totiţ není pravda, ţe pavián Heiko je stále na útěku, nebo ţe v zoo něco zvaţují. Kdyţ byl text psán, ještě se nevědělo, ţe chtějí dát opici pryč. V tomto ohledu není článek aktuální a pravdivý. Kdyby byl článek v tomto ohledu aktualizován správně, bylo by moţné informaci o pasti popsat jiným způsobem. Její titulek by podle Maňase například zněl „Do zoo by útěkáře Heika měla přivábit past se ţrádlem“. Nejnovější informace, tedy rozhovor se zoologem, uţ nejsou v textu zahrnuty vůbec. Tato fakta jsou zařazena pouze do boxu pod rozhovorem aţ na konci článku, coţ podle Maňase nestačí. Z hlediska on-line zpravodajství je však text bezvadně vybaven fotografiemi, videem, rozhovorem se zoologem.289
7.3 Komparace a interpretace finálních podob článků stejné tematiky v tisku a na internetu V této části práce se autorka zabývá srovnáním podob několika článků, ve kterých byly zveřejněny v tištěné brněnské MF DNES a na internetovém serveru Brno.idnes.cz. Cílem kapitoly je porovnat výsledné podoby články, v nichţ stejný autor popisuje stejnou událost, avšak které byly odlišně zeditovány pro tisk a odlišně pro internet.
289
Vizuální doplňky článku nejsou z webu kopírovány. Pro reflexi editorské činnosti nejsou v tomto případě nutné.
94
Finální podoba článku 1 v brněnské MF DNES Název: Na D1 vyhasly další dva ţivoty Autor: Tereza Reţňáková Vydáno: 12. října 2009 Médium: MF DNES Brno, strana C1 Brno - Dálnice D1 si připsala další dva mrtvé. V sobotu odpoledne se na 190. kilometru u Ostopovic srazil kamion s osobním autem, obě vozidla měla slovenskou poznávací značku. Na místě zemřely dvě ţeny, další dva lidé se zranili. Nehoda na několik hodin zablokovala provoz dálnice, na místě se okamţitě začaly tvořit aţ šest kilometrů dlouhé kolony, policie odkláněla dopravu. Podle mluvčí policie Soni Svobodové byla pravděpodobnou příčinou nehody vysoká rychlost osobního auta. Kamion po střetu poškodil svodidla a přerazil sloup osvětlení dálnice na třikrát. Na místo vyjeli hasiči, policie i záchranáři. Řidiče osobního auta museli vyprostit pomocí hydraulického nářadí. Spolu s řidičem kamionu pak byli převezeni na urgentní příjem do bohunické nemocnice. „Jejich zranění jsou lehká a středně těţká. Dvě ţeny zemřely ještě před příjezdem záchranářů,“ uvedla mluvčí jihomoravských záchranářů Barbora Zuchová. Dálnice byla plně průjezdná před devátou hodinou večer, do té doby museli řidiči místo objíţdět.
Finální podoba článku 1 na serveru Brno.idnes.cz Název: Sráţka kamionu s autem blokovala několik hodin dálnici D1, dvě ţeny zemřely Autor: Tereza Reţňáková Vydáno: 10. října 2009 16:02, aktualizováno: 11. října 2009 8:41 Médium:
Brno.idnes.cz,
http://zpravy.idnes.cz/srazka-kamionu-s-autem-blokovala-
nekolik-hodin-dalnici-d1-dve-zeny-zemrely-1rt/brno.asp?c=A091010_160202_brno_trr
95
Váţná dopravní nehoda zablokovala v sobotu odpoledne na několik hodin dálnici D1 na 190. kilometru. Srazil se tam kamion s osobním autem. Dvě ţeny zemřely, další dva lidé se zranili. Příčinou nehody byla pravděpodobně vysoká rychlost. Plně průjezdná byla dálnice aţ po deváté hodině večer. Nehoda se stala nedaleko Ostopovic na 190. kilometru. Zablokovala oba jízdní pruhy směrem na Ostravu a omezila dopravu směrem na Prahu. Na místě nehody se okamţitě začaly tvořit kolony, které se táhly aţ šest kilometrů a policie odkláněla dopravu. Od 19. hodin uţ byly plně průjezdné oba pruhy na Prahu. Směrem na Vyškov byl zprůjezdněn levý jízdní pruh, a to pouze pro osobní auta. „Předpokládáme, ţe po půl osmé večer budou moci projíţdět uţ i kamiony,“ uvedla mluvčí jihomoravských policistů Soňa Svobodová. Před devátou hodinou večer uţ byla dálnice průjezdná v obou směrech Neukáznění řidiči „Krátce před pátou hodinou uţ byla dálnice zcela neprůjezdná,“ hlásila odpoledne Svobodová. Všem řidičům ve směru na Brno policie doporučila, aby vyuţili objízdnou trasu Kývalku - Ivančice - Ořechov a Modřice. Zároveň varovala řidiče, ţe trasa přes Bosonohy a Popůvky vyuţít nejde - byla totiţ zavřená. Policie odkláněla dopravu na 182. kilometru ve směru na Rosice po silnici II/602. Průjezd však musel být o půl sedmé večer uzavřen kvůli neukázněným řidičům, kteří nerespektovali dopravní značení, jezdili v protisměru a dokonce přes pole. Srazil se kamion s osobním autem Podle
Svobodové
se
na
dálnici
srazil
kamion
s
osobním
autem.
Pravděpodobnou příčinou nehody byla vysoká rychlost osobního auta. „Obě vozidla měla slovenskou poznávací značku,“ řekla Svobodová. „Z nákladního auta se přes oba jízdní pruhy vysypal náklad textilií v krabicích. Kamion po střetu poškodil svodidla a přerazil sloup osvětlení dálnice,“ popsal nehodu mluvčí jihomoravských hasičů Jaroslav Haid. Sloup byl podle něj přeraţen na tři kusy a skončil v protisměru. „Kvůli nehodě musela být zcela uzavřena dálnice směrem na Ostravu, kvůli přeraţenému sloupu byl omezen provoz ve zhruba stometrovém úseku směrem na Prahu,“ uvedl Haid. 96
Dvě ţeny zemřely Na místo vyjeli dvě jednotky hasičů, policie i záchranáři. Hasiči vyprostili jednoho zraněného člověka a předali jej záchranářům. Dvě spolujezdkyně z osobního auta nehodu nepřeţily. Řidiči kamionu i osobního auta byli transportováni do nemocnice. „Dva lidé zemřeli ještě před příjezdem záchranářů. Další dva zraněné převezla rychlá záchranná sluţba na urgentní příjem do bohunické nemocnice. Jejich zranění jsou lehká a středně těţká,“ uvedla mluvčí jihomoravských záchranářů Barbora Zuchová. Řidiče osobního auta museli hasiči podle Haida vyprostit hydraulickým nářadím. Kam dál? Během půl hodiny se staly na Hodonínsku čtyři dopravní nehody Řidič mezi Valticemi a Lednicí přehlédl cyklistu, další auto ho přejelo U Drysic havarovala čtyři auta a autobus, zranění jsou jen lehká Auto vjelo moc rychle do zatáčky, jedna z pasaţérek zemřela
Interpretace finální podoby článku 1 v tisku a na internetu Jiţ na první pohled je zřejmé, ţe zpráva, informující o dopravní nehodě na dálnici D1, zveřejněná na zpravodajském serveru Brno.idnes.cz je podstatně rozpracovanější a rozsahem delší neţ zpráva v tištěné podobě. Událost se pro tištěné zpravodajství nejeví jako významně důleţitá, pro její zpracování byl na novinové straně vymezen pouze malý prostor. Článek v tisku proto pouze stručně shrnuje základní informace. Tematika, které se zpráva týká, je v porovnání s tiskem pro webové zpravodajství stěţejní, proto článek na internetu disponuje mnoha detaily a větším rozsahem. Podoba zprávy na internetu se řídí podle pravidel on-line zpravodajství, které informuje stručně, rychle a srozumitelně. Úvodní odstavec zprávy má na serveru Brno.idnes.cz přímou podobu, co nejrychleji shrnuje jádro události. Na rozdíl od tištěné verze článku není při zahájení zprávy na internetu kladen důraz na stylistiku. Úvod, stejně jako titulek jsou v tištěné MF DNES „šťavnatější“, na zpravodajském portálu Brno.idnes.cz mají však větší a přesnější výpovědní hodnotu. Na internetu
97
úvodní odstavec zprávy shrnuje celý průběh události, od jejího počátku (sráţka automobilu s kamionem a její příčina) po ukončení (zprůjezdnění vozovky), v tisku se ukončení události zprůjezdněním dálnice objevuje chronologicky aţ v posledním odstavci zprávy. Titulek v tisku je výrazně kratší neţ na internetu, je personifikovaný („další dva ţivoty vyhasly“), ovšem nic konkrétního neříkající. Je omezen prostorem, proto bylo nutné shrnout zásadní fakta do limitovaného počtu slov. Na internetu má titulek delší podobu a obsahuje více informací, má tedy vyšší zpravodajskou úroveň neţli titulek v novinách. Odlišné je také datum vydání. Zatímco Idnes.cz informuje o nehodě bezprostředně a okamţitě a zároveň je průběţně aktualizován, v tisku se zpráva objevuje aţ o dva dny později, kdy jiţ působí neaktuálně. Také proto nebyl pro její zpracování věnován větší prostor. Do zprávy na internetu zahrnula autorka všechny relevantní zdroje, tedy policii, záchrannou sluţbu a hasiče. V tisku stručně „promlouvají“ tiskoví mluvčí pouze dvou prvně zmíněných. Rozsáhlý a podrobný příspěvek na internetu je pro přehlednost rozdělen mezititulky a multimediálně doplněn (četné fotografie, video, mapa nehody, rozcestník se souvisejícími zprávami zařazenými do stejné rubriky).
Finální podoba článku 2 v brněnské MF DNES Název: V dešti demonstrovali za ředitele Autor: Eliška Kolínková Vydáno: 11. listopadu 2009 Médium: MF DNES Brno, strana C2 Brno - Jsou čtyři hodiny odpoledne a na hlavy studentů z Gymnázia Matyáše Lercha padá prudký déšť. Vypadá to však, jako by jim to ani nevadilo. Sešly se jich stovky od primánů aţ po maturanty, aby demonstrovaly proti odvolání svého ředitele Petra Kovače. Za zvuků řehtaček, píšťalek a skandování se spolu s učiteli a některými rodiči vydali na protestní pochod od gymnázia v Ţiţkově ulici na Komenského náměstí. „Je
98
tady třikrát víc lidí, neţ jsme počítali. Můţe jich být tak patnáct set,“ odhadoval student a organizátor pochodu Jan Cimr. Studenti si celou akci nachystali sami. Patřila k ní výroba transparentů, vybírání trasy i nahlášení demonstrace na příslušné úřady. S účastníky si pochod v dešti odbyli i policisté. Jediný problém, který museli řešit, bylo usměrňování dopravy. Dav studentů totiţ ucpal Ţiţkovu ulici. Někteří gymnazisti jako by dopředu počítali s deštěm a na mokrou variantu se přichystali. Igelitem si ovázali svoje transparenty. Kdo to neudělal, dorazil na Komenského náměstí s cárem papíru. Řediteli popřáli k narozeninám Promoklý had studentů skandující jméno odvolaného ředitele se pak stočil kolem sochy prezidenta Masaryka. „Jsem rád, ţe nepotřebujete, aby vás někdo vodil. Jsem rád, ţe vydrţíte,“ řekl jim na úvod učitel Stanislav Zajíček, který zaloţil první petici proti ředitelovu odvolání. Dosud ji podepsalo přes 2 800 lidí. „Petr Kovač vám vyjadřuje dík za vaši podporu. Tolik podpůrných slov neuslyší ani na vlastním pohřbu,“ uvedl Zajíček za Kovače. Ten na akci nepřišel, údajně proto, aby jej nikdo nepodezíral, ţe ji organizuje. Zajíček pak studentům prozradil, ţe odvolaný ředitel dnes oslaví padesát pět let. Jeho studenti mu na náměstí halasně popřáli všechno nejlepší. Včerejší protestní pochod ale neznamená konec snahy studentů. Ti na tuto sobotu naplánovali pro Kovače koncert v klubu Metro. „Pro pana hejtmana Haška jsme připravili čestnou vstupenku,“ ujistil Zajíček všechny přítomné. Pak je organizátor Cimr vyzval k rozchodu. „Akce se odehrála spořádaně. Spořádaně se prosím i rozejděte,“ ukončil pochod. Ředitele Kovače odvolala před dvěma týdny krajská rada. Ta chce ve čtvrtek projednat dodatečné připomínky gymnázia k výtkám kraje. On-line nebude: Plánovaný on-line rozhovor s ředitelem gymnázia Matyáše Lercha v Brně dnes nebude. Petr Kovač svoji účast odvolal, protoţe se nyní nechce ke kauze vyjadřovat.
Finální podoba článku 2 na serveru Brno.idnes.cz Název: Studenti Gymnázia Matyáše Lercha protestovali proti odvolání ředitele
99
Autor: Eliška Kolínková Vydáno: 10. listopadu 2009 18:34 Médium:
Brno.idnes.cz,
http://zpravy.idnes.cz/studenti-gymnazia-matyase-lercha-
protestovali-proti-odvolani-reditele-1an-/brno.asp?c=A091110_183448_brno_krc Jsou čtyři hodiny odpoledne a na hlavy studentů z Gymnázia Matyáše Lercha dopadá prudký déšť. Vypadá to však, jako by jim to ani nevadilo. Sešli se jich stovky, od primánů aţ po maturanty, aby demonstrovali proti odvolání svého ředitele Petra Kovače. Za zvuků řehtaček, píšťalek a skandování se spolu s učiteli a rodiči vydali na protestní pochod od gymnázia v Ţiţkově ulici na Komenského náměstí.
Odvolání ředitele: Ředitele rada odvolala na základě kontroly, která ve škole zjistila řadu pochybení - čtěte více ZDE.
„Je tady třikrát víc lidí, neţ jsme počítali. Můţe jich být tak dvanáct set,“ odhadoval student a organizátor pochodu Jan Cimr. Studenti si celou akci nachystali sami. Patřila k tomu výroba transparentů, vybírání trasy i nahlášení na příslušné úřady. Se studenty si tak pochod v dešti odbyli i policisté. Jediný problém, které ale museli řešit, bylo usměrňování dopravy. Dav studentů totiţ ucpal Ţiţkovu ulici. Někteří z nich jako by dopředu počítali s deštěm a na mokrou variantu se přichystali. Igelitem si ovázali svoje transparenty. Kdo to neudělal, dorazil na Komenského náměstí s promočeným kusem něčeho, co kdysi bylo papír.
Hejtman s Kovačem jednal: Odvolaný ředitel Gymnázia Matyáše Lercha můţe svou ţidli dostat opět zpět - čtěte ZDE.
Promoklý had studentů skandující jméno odvolaného ředitele se pak stočil kolem sochy prezidenta Masaryka. „Jsem rád, ţe nepotřebujete, aby vás někdo vodil. Jsem rád, ţe vydrţíte,“ řekl učitel na gymnáziu Stanislav Zajíček. „Petr Kovač vám vyjadřuje dík za vaši podporu. Jeho přítel mu říkal, ţe tolik podpůrných slov neuslyší ani na vlastním pohřbu,“ uvedl Zajíček za Kovače. Ten na
100
akci nepřišel, aby jej nikdo nepodezíral, ţe ji organizuje. Odvolaný ředitel oslaví tento týden padesát pět let. Jeho studenti mu na náměstí popřáli všechno nejlepší. Dnešní protestní pochod ale neznamená konec snahy studentů. Ti na tuto sobotu naplánovali pro Kovače koncert v klubu Metro. „Pro pana hejtmana Haška jsme připravili čestnou vstupenky na tento koncert. Předáme mu ji,“ ujistil Zajíček všechny přítomné. Pak uţ si studenti naposledy zaskandovali ředitelovo jméno a organizátor Cimr je vyzval, aby se rozešli. „Chtěl bych poděkovat, ţe se akce odehrála spořádaně. Spořádaně se prosím i rozejděte,“ ukončil Cimr. Kam dál? Kovač můţe být znovu ředitelem gymnázia, podpořil ho hejtman Spor o odvolání ředitele Gymnázia Matyáše Lercha Kovače míří k soudu Za šéfa gymnázia Kovače se postavilo přes 1 900 lidí. Rada na odvolání trvá
Interpretace finální podoby článku 2 v tisku a na internetu Článek zveřejněný v tisku a na internetu je téměř totoţný. Titulek u tištěné reportáţe je omezen prostorem, je kratší a má menší výpovědní hodnotu neţ titulek na webu. Přestoţe podle pravidel internetového zpravodajství mají být zprávy stručné a bez publicistických elementů, vyskytují se v článku obrazná pojmenování, styl psaní je uvolněný. Liší se datum zveřejnění článku. Editor portálu Brno.idnes.cz jej publikoval o den dříve, jiţ apretovanou podobu článku však pouze převzal od editora tisku, který se článkem zabýval. Pouze časové údaje editor internetového serveru upravil tak, aby odpovídaly aktuálnosti a dni vydání článku. Reportáţ je na webu multimediálně doplněna o fotogalerii obsahující vizuální materiál z místa dění a informační tabulky. Čtenář se můţe díky on-line rozcestníku pod článkem dostat k souvisejícím informacím, proto není nutné neustále připomínat, kdo v článku figuruje a proč.
101
8. Závěr Cílem práce bylo vystihnout rozdílné, v některých případech shodné pracovní postupy editorů v tištěném zpravodajském médiu a na internetovém zpravodajském médiu. Pozornost byla věnována zejména redigování zprávy, jejímu titulku, zpravodajské fotografii a popisku, rozdílnosti uzávěrky a vzájemného odkazování na související
zpravodajské
materiály,
prostřednictvím
čehoţ
jednotlivá
média
spolupracují. Editorská činnost byla mapována na činnosti editorů deníku MF DNES, konkrétně jeho brněnské a jihomoravské mutace a serveru Idnes.cz, konkrétně jeho zpravodajské rubriky Brno.idnes.cz. Obě média jsou úzce propojena, proto bylo moţné jednoznačně určit odlišnost, případně shodnost editorské činnosti na základě rozdílnosti obou typu zpravodajských médií. Zpravodajské komponenty byly charakterizovány odbornou českou i světovou literaturou, byl popsán rozdíl mezi tištěnou a on-line ţurnalistikou v obecné rovině, byla definována profese zpravodajského editora a proces redigování zpravodajských textů, byla profilována také obě média, na jejichţ příkladech se předloţená práce zakládá. Při popisování editorské činnosti vycházela autorka bakalářské práce především z kvalitativně vedených rozhovorů s profesionály této oblasti zpravodajské ţurnalistiky, neboť česká ani světová literatura v dostatečné míře nepokrývá problematiku editování zpravodajských textů. Na závěr práce je nezbytné shrnout výsledky zkoumané problematiky, na nichţ je práce tematicky i strukturálně postavena. Zpravodajství jako takové vyţaduje určitá pravidla, podle kterých se práce redaktorů i editorů zpravodajských periodik zpravidla odvíjí. Proto je moţné nalézt v tisku i na internetu shodné elementy, jeţ tvoří základ zpravodajských materiálů a jejich náleţitostí v obou typech masových médií. Jelikoţ jsou však noviny a internet média zakládající se na rozdílných principech fungování a mající odlišný proces výroby, design a poţadavky na formální podobu zpravodajských materiálů, je moţné z tohoto hlediska najít určité diferenciace. Z důvodu velkého mnoţství rozdílů mezi tištěnou a internetovou ţurnalistikou pohlíţela autorka práce na problematiku pouze z pohledu editora a jeho profesních zkušeností. Jak jiţ bylo v úvodu zmíněno, lze na tuto oblast pohlíţet hlouběji a ve 102
větší míře či z jiného úhlu, například z pohledu redaktora pracujícího pro tisk a redaktora pracujícího pro zpravodajský server, lze zkoumat komplexní odlišnost tištěné a on-line ţurnalistiky, je moţné se zamyslet nad rozdílnou efektivitou tisku a internetu a jejich dopadem na cílové publikum, zkoumat tištěné a internetové zpravodajství samostatně a tak dále. Hlubší výzkum však vyţaduje větší rozsah diplomové práce, případně zcela jiný typ práce. Co se týče předloţené práce a problematiky editorské práce v brněnské MF DNES a na serveru Brno.idnes.cz, dopracovala se autorka k následujícím výsledkům. Přestoţe se vytváření i editování zprávy potýká s pevně stanovenými pravidly, jeţ by se v tisku ani na internetu neměla měnit (gramatická, stylistická, faktická úprava textu, zásadní pozice nejnovějších a nejvýznamnějších informací v úvodu, výstiţnost titulku a podobně), lze na zprávu pohlíţet z různých hledisek. Zatímco editor tisku hledá téma společně s redaktorem a její kompletní výrobu nechává pouze na něm, editor webu vyhledává aktuality a píše zprávu většinou sám.290 Další rozdíl tkví v procesu apretace textů: Články na internetu lze editovat neomezeně celý den, články v tisku upravuje editor zpravidla těsně před uzávěrkou a poté, co je odevzdá, jiţ není moţné provést jakékoli korektury. Také podoba zprávy se v obou médiích liší. Většina zpráv zveřejněných na internetovém portálu má co nejjednodušší podobu, editor odstraňuje veškeré přebytečnosti, barvité popisy a publicistické prvky. Důraz je kladen především na rychlost zveřejnění zprávy a její srozumitelnost. Zpráva v tisku doplňuje zprávu na webu o podrobnosti a mívá zpravidla lepší stylistickou podobu. Internetový článek naopak zvyšuje svou efektivitu pomocí multimediálních náleţitostí, například fotografií, videí, zvukových záznamů, infografik a podobně. Rovněţ v případě titulku lze v tištěné a elektronické podobě nalézt jisté odlišnosti. Pro editora novin bývá sloţité přiřadit zprávě korektní a úderný titulek, neboť je omezený počtem slov v závislosti na umístění a důleţitosti zpravodajského textu. Na webu titulek z toho hlediska limitován není. Rozdílnosti v tištěné a on-line ţurnalistice podléhá také zpravodajská fotografie. Zatímco editor tisku posuzuje při selekci fotografií nejen jejich 290
To se týká zejména článků v rubrice Černá kronika či článků sdělujících aktuální dopravní či jiné informace, které musejí být na webu zveřejněny co nejrychleji.
103
zpravodajskou hodnotu, ale zejména jejich estetickou funkci, editor webu klade velký důraz na jejich reportáţní funkci. Odlišnost lze najít také v ţánrech papírového a elektronického zpravodajství studovaných médií. V tisku vyuţívají editoři nejčastěji ţánr zpráva ve všech jejích modifikacích (shrnující či popisná zpráva, beletrizovaná zpráva, dialogizovaná zpráva, news feature a tak dále), na internetu se objevuje zejména holá shrnující zpráva. Při rozmisťování zpravodajských materiálů na novinové a internetové straně je moţné také najít určité rozdíly, zejména při grafické tvorbě stránek, které podléhají určitým pravidlům. Zásady v tisku určují editoři regionální redakce ve spolupráci s layoutéry z centrální redakce deníku a kaţdé vydání má jinou podobu, na internetu se vzhled strany řídí interními pravidly a celkový design zpravodajského serveru se zpravidla nemění. Spolupráce obou médií závisí na vzájemném odkazování. Přesto je jeho frekvence odlišná: tisk odkazuje na web více, naopak funguje propojení médií formou odkazů spíše výjimečně. Zmíněna byla také uzávěrka, na které závisí vznik vydání kaţdého tištěného periodika. Odlišnost se nachází v termínu odevzdání článků ke zveřejnění. Zatímco vydání papírového deníku je časově omezené, on-line zpravodajství ničím limitováno není, deadline v tomto případě neexistuje. Vybrané příklady editorské činnosti ve zpravodajském deníku MF DNES pro Brno a jiţní Moravu a na zpravodajském serveru Brno.idnes.cz byly jasně a jednoznačně srovnány, v ohledu na komparační charakter práce se proto vytýčené cíle podařilo splnit.
104
9. Pouţitá literatura Bartošek, Jaroslav. 1997. Žurnalistika: Úvod do studia. Olomouc: Filozofická fakulta Univerzity Palackého. Burgr, Rudolf – Čuřík, Jaroslav – Waschková Císařová, Lenka. 2006. Novinářské minimum. Stručná příručka. Brno: Fakulta sociálních studií Masarykovy univerzity. Burns, Lynette Sheridan. 2004. Žurnalistika. Praktická příručka pro novináře. Praha: Portál. Čuřík, Jaroslav. 2009. Jak psát. Velmi stručná příručka pro studenty žurnalistiky. Brno291 Flick, Uwe – Kardoff, Ernst von – Steinke, Ines. 2004. A Companion to Qualitative Research. London: Sage Publications. Havel, Rudolf – Štorek, Břetislav. 2006. Editor a text. Úvod do praktické textologie. Praha: Paseka. Hendl, Jan. 2005. Kvalitativní výzkum: Základní aplikace a metody. Praha: Portál. Hendl, Jan. 1999. Úvod do kvalitativního výzkumu. Praha: Karolinum. Hodgson, F. W. 1998. New Sub-Editing. Oxford: Butterworth-Heinemann. Jensen, Klaus Bruhn. 2002. A Handbook of Media and Communication Research. Qualitative and Qantitative Methodologies. London, New York: Routledge. Kunczik, Michael. 1994. Základy masové komunikace. Praha: Karolinum.
291
U publikace není uvedeno vydavatelství.
105
Lábová, Alena. 2001. „Fotografické zpravodajství v tištěných médiích.“ Pp. 88 – 98 in Zpravodajství v médiích, ed. by Barbora Osvaldová. Praha: Karolinum. Mallette, Malcolm F. 2000. Příručka pro novináře střední a východní Evropy. 3. vydání. Praha: Centrum nezávislé ţurnalistiky. McQuail, Denis. 2002. Úvod do teorie masové komunikace. Praha: Portál. Osvaldová, Barbora – Halada, Jan a kolektiv. 2007. Praktická encyklopedie žurnalistiky a marketingové komunikace. Praha: Nakladatelství Libri. Osvaldová, Barbora a kolektiv. 2001. Zpravodajství v médiích. Praha: Karolinum. Reifová, Irena a kolektiv. 2004. Slovník mediální komunikace. Praha: Portál. Russ-Mohl,
Stephan.
2005.
Žurnalistika.
Kompletní
průvodce
praktickou
žurnalistikou. Praha: Igrada Publishing. Slovník Idnes.cz.292 Surynek, Alois – Komárková, Růţena – Kašparová, Eva. 2001. Základy sociologického výzkumu. Praha: Management Press. Šafr, Pavel a kolektiv. Dobré noviny. Jak a co děláme v MF DNES.293 Šebesta, Karel. 2001. „Jazyk zpráv.“ Pp. 108 – 126 in Zpravodajství v médiích, ed. by Barbora Osvaldová. Praha: Karolinum. Šmíd, Milan. 2001. „Zpravodajství internetové ţurnalistiky.“ Pp. 98 – 107 in Zpravodajství v médiích, ed. by Barbora Osvaldová. Praha: Karolinum. Trampota, Tomáš. 2006. Zpravodajství. Praha: Portál. 292 293
U publikace není uveden autor, rok ani místo vydání. U publikace není uveden rok ani místo vydání.
106
Tušer, Andrej. 1999. Ako sa robia noviny. Bratislava: Sofa. Vojtek, Juraj. 1982. Praktická příručka redigování. Praha: Novinář. Vojtek, Juraj – Barták, Jan. 1985. Metodiky novinárskej práce. Úvod do teórie a praxe redigovania. Bratislava: Slovenské pedagogické nakladateľstvo. Waschková Císařová, Lenka. Jak psát dobré noviny. Manuál práce novináře. Brno: Fakulta sociálních studií Masarykovy univerzity.294 Zákon č. 46/2000 Sb., o právech a povinnostech při vydávání periodického tisku a o změně některých dalších zákonů ve znění pozdějších předpisů.
Dokumenty a internetové zdroje Bořil, Martin. 2009. „Pavián Heiko stále uniká, stráţníci pokračují v pátrání.“ In http://zpravy.idnes.cz/brno.asp. Vyd. 9. 10. 2009. (10. 11. 2009). Broţ, Jan. 2009. „Dvouletá práce odborníků a vědců shořela.“ Pp. C2 in Mladá fronta DNES. Vyd. 11. 11. 2009. Fialová, Barbora. 2009. „Alstomu hrozí stávka.“ Pp. C2 in Mladá fronta DNES. Vyd. 10. 11. 2009. Kolínková, Eliška. 2009. „Studenti Gymnázia Matyáše Lercha protestovali proti odvolání
ředitele.“
In
http://zpravy.idnes.cz/brno.asp.
Vyd.
10.
11.
2009.
(10. 11. 2009). Kolínková, Eliška. 2009. „V dešti demonstrovali za ředitele.“ Pp. C2 in Mladá fronta DNES. Vyd. 11. 11. 2009.
294
U publikace není uveden rok vydání.
107
MAFRA. 2009. http://www.mafra.cz/cs/default.asp. (14. 11. 2009). Marketing
&
Media.
2009.
http://www.ihned.cz/download/economia/DOT/MAM/vyzkumy/2009_09_NetMonitor_o ffline_report.xls. (17. 11. 2009). Maňas, Dalibor – Škrabal, Karel. 2008. „Velké společenství iDNES.CZ se rozšiřuje o brněnskou adresu.“ In http://blog.idnes.cz/r/1161/media.html. Vyd. 10. 3. 2008. (17. 11. 2009). NetMonitor.
2009.
http://netmonitor.cz/outputs/2009_10_NetMonitor_offline_report.xls. (14. 11. 2009). Portál.cz. 2009. http://www.portal.cz/scripts/detail.php?id=16099. (19. 12. 2009). Reţňáková, Tereza. 2009. „Na D1 vyhasly další dva ţivoty.“ Pp. C1 in Mladá fronta DNES. Vyd. 12. 10. 2009. Reţňáková, Tereza. 2009. „Sráţka kamionu s autem blokovala několik hodin dálnici D1, dvě ţeny zemřely.“ In http://zpravy.idnes.cz/brno.asp. Vyd. 10. 10.
2009.
(10. 11. 2009). Surá, Martina. 2009. „Lokálka pobrala trojnásobek lidí, stáli i v kabince strojvůdce.“ In http://zpravy.idnes.cz/brno.asp. Vyd. 2. 10. 2009. (10. 11. 2009). Unie vydavatelů ČR. In http://www.uvdt.cz/default.aspx. (14. 11. 2009).
108
10. Přílohy
Příloha 1: Kvalitativní rozhovor s Jiřím Hrdinou
Jméno: Jiří Hrdina Povolání: editor, Mladá fronta DNES, vydání pro Brno a jiţní Moravu (do března 2009) Editorské zkušenosti: 7 let Téma č. 1: Editor Jaký by měl editor být a co by měl umět? Charakterizujte jej. Rozhodně by měl mít zkušenosti s novinářským prostředím a všeobecný přehled, coţ by měl mít v podstatě kaţdý novinář. Editor by ale měl mít přehled ještě všeobecnější. Novinář se často soustředí pouze na oblasti, na které se specializuje a ve kterých se vyzná, o ostatních oblastech ví méně. Editor by měl vše zastřešit a vědět ne sice takové podrobnosti, jako novinář-odborník, který se daným oborem zabývá, ale měl by vědět stále víc i z ostatních oblastí, neţ jeho píšící kolegové. Díky tomu pak editor můţe více s redaktory debatovat o různých oborech, vést je, korigovat a usměrňovat. Další důleţitou a naprosto nezbytnou vlastností editora je schopnost komunikace. Jakmile člověk nebude schopen pracovat v týmu a spolupracovat s redaktory, nikdy je nebude moci dostat k lepším výsledkům. Za třetí je to schopnost ţurnalistické práce, nejen co se týče přemýšlení, ale i té „dělnické“ části novinařiny, to znamená finální výrobě textů a zpráv, které pak jdou ven mezi lidi.
109
Téma č. 2: Editování Popište pracovní den editora. Editor rediguje text ve smyslu stylistiky, stavby textu, jeho logiky a čtivosti. Gramatické chyby pak korigují korektoři. Moje práce nezačíná aţ v době, kdy dostanu do ruky text. Moje práce začíná uţ ráno kolem osmé, deváté hodiny, kdy se domlouvám s vedoucím redakce či jednotlivými redaktory, co se bude dělat, jakým způsobem se to bude dělat, jakým způsobem budou nahlíţet na problém, co můţe být pro čtenáře zajímavé. Ráno tedy vytváříme denní plán redakce. Během dne sleduji agenturní zprávy, konkurenční zprávy, vyhodnocuji, co by v novinách mohlo být zajímavé, co bychom tam chtěli mít, co bychom naopak upozadili. Kolem druhé hodiny máme poradu s ostatními editory a vedoucím redakce, tam se radíme, jak noviny budou skutečně vypadat. Po poradě pak uţ vytváříme samostatné stránky novin, které „namalujeme“, rozloţíme do nich tvary či velikosti textů, tak zvaných layoutů, aby stránky měly jednotnou hezkou podobu a aby tam texty byly uspořádány podle svého významu a zajímavosti tak, aby si čtenář odnesl co nejvíce. Ze všech témat a zpráv tedy vyhodnotíme ty nejdůleţitější a zásadní, domluvíme se, které texty dostanou nejvíce prostoru, jaký prostor a jak budou uspořádány. Na kaţdé stránce jdou nejzajímavější a nejdůleţitější texty nahoru a na samostatné tematické stránky a tak podobně. Poté, co tedy noviny „namalujeme“, mohou redaktoři jednotlivé layouty zaplňovat texty. Díky tomu vědí, jaký prostor pro dané téma mají, kolik toho mohou napsat. Jakmile tyto prostory zaplní a oznámí nám to, začíná moje práce s textem. Ta spočívá v tom, ţe si text nejprve přečtu a zavolám si redaktora, pokud je tam nějaký problém, ať uţ stylistický, nebo věcný. Pracovní den editora v Mladé frontě tedy trvá buď od devíti hodin ráno do desíti hodin večer, nebo od půl druhé odpoledne do jedenácti večer. S ostatními dvěma editory se střídáme, máme vlastní systém sluţeb. V průměru to vychází, ţe kaţdý máme dvě sluţby celodenní a dvě sluţby odpolední. Intenzita práce samozřejmě přibývá a zvyšuje se s přibývajícími hodinami a uzávěrkou. Zatímco ze začátku dne se o práci spíše více mluví, později se o práci uţ nemluví a opravdu se
110
dělá. Zvláště večer je to velice hektické, v redakci je úplné ticho a z toho je poznat, ţe kaţdému editorovi teče do bot, neboť uzávěrka je za dveřmi. Téma č. 3: Novinová strana Jak vypadá správně rozvržená novinová stránka? Podle čeho se při tvorbě vzhledu strany rozhodujete, čím se řídíte? Mladá fronta DNES má určité „layoutové“ zásady. V kaţdých novinách jsou tyto zásady jiné. Podobné jsou ale například v Rovnosti295, kde se čerpají zkušenosti právě z Mladé fronty, protoţe odsud vyšel zdejší šéfredaktor. Layoutové zásady vytvořil zvláštní tým grafiků z praţské redakce Mladé fronty ve spolupráci s nejvyšším vedením redakce. Není jednoduché stručně shrnout jednotlivé zásady. Mohli bychom mluvit o jednotlivostech, celku, výběru fotografií a tak dále. Proto zmíním pouze jednu nejdůleţitější zásadu, a sice, ţe hlavní text má být v horní části novinové strany a má být pokud moţno poznat, ţe se o hlavní text jedná, tedy svou velikostí, zpracováním i důleţitostí. Kaţdý musí poznat, ţe právě toto je ta hlavní zpráva dne nebo strany. Výběr takového textu konzultujeme v širším poradním orgánu, zahrnující vedoucího a editory, poté se společně rozhodujeme, kdo a co bude tento takzvaný „otvírák“ psát. Téma č. 4: Dobrý článek Co by měl dobrý hlavní článek obsahovat a jak by měl být stavěn? Dobrý článek je takový článek, který si, jednoduše řečeno, lidé nejen přečtou, ale který čtenáře zaujme a něco si z něj vezmou. Při tvorbě takového textu je ale sloţité právě shodnout se, zda článek čtenáře zaujme. Mladá fronta DNES je komerční médium, proto si vybrala takové editory, kteří skutečně umí takovou věc vybrat. Samozřejmě je to limitované i dalšími věci, jako například nejít do bulváru, být seriózní, ale zároveň zajímavý. To je kombinace, kterou Mladá fronta vyznává. Nelze tedy přesně říct, podle jakých pravidel se dobrý článek hodnotí. Editoři a celé vedení Mladé fronty DNES vůbec by měli mít s takovým výběrem otvíráku dlouholeté zkušenosti.
295
Rovnost je původní název Brněnského deníku.
111
Dobrý hlavní článek by měl být tedy nejen zajímavý, měl by mít i všeobecnou platnost a jistý informační přesah. U takové zprávy by si měl čtenář říct: „Ano, není to prvoplánová událost, chtějí nám ukázat i další zajímavé souvislosti. Měli bychom čtenáře posouvat do všeobecného vědomí o určité oblasti, které se zpracovávaná zpráva dotýká. V takovém případě musejí editoři přemýšlet, jakým způsobem takovou událost zpracovat. Dobrý článek by neměl být také jednozdrojový, musíme sehnat co nejvíce dostupných zdrojů, které se nám k události fundovaně vyjádří. Tím bude zpráva komplexní a pojatá z více úhlů pohledů. A po formální stránce? Po formální stránce je to sloţité popsat. Poslední dobou v Mladé frontě vyznáváme a chceme, aby jednotliví autoři měli vlastní styl psaní. Říká se tomu „autorský styl“. Zároveň chceme, aby i čtenáři poznávali autory podle toho, jak píší. Ale zase se to samozřejmě nemůţe zvrhnout v to, ţe si do novin budou lidé psát nezajímavě nebo budou mít špatně postavenou zprávu. V zásadě by měli autoři vyznávat tak zvanou filozofii obrácené pyramidy nebo stromu. Tímto způsobem bude zpráva konstruována a bude se posouvat od konkrétního a důleţitého k obecnému. Důleţité je také zahájení zprávy. Kaţdý začátek chceme pojímat netradičně, aby událost čtenáře zaujala. Titulek zprávy musí být takový, aby čtenáře neodradil. Musí je naopak ke zprávě přitáhnout, ale přitom nesmí být postaven na laciné lţivé tezi. Téma č. 5: Ţánr Podle čeho přisuzujete článku jeho žánr? Z mnoha událostí lze vytěţit mnoho ţánrů. Záleţí na zajímavosti zprávy i na sloţení novin. To znamená, kolik mají noviny tak zvaných „tvrdých“ zpráv.296 Například příběh297 stránku okoření jako příjemný doplněk. Proto pokud máme stranu plnou těchto tvrdých zpráv, které čtenáři uţ „neunesou“, z jedné této zprávy nebo z další zprávy uděláme odlehčení stylem příběhu osoby, které se událost dotýká. Stránka se díky tomu odlehčí a získá na pestrosti. 296 297
Klasické zprávy. (News) feature, story.
112
Můţe se také stát, ţe jsme jiţ o nějaké události nebo zajímavém člověku psali předchozí den. Chceme ale o tom nebo o něm psát i dnes, proto zvolíme jiný přístup zpracování informace a jiný ţánr, například rozhovor, kterému dáme velký prostor na straně. Které žánry do novin patří více a které méně? To je těţké říci. V Mladé frontě vycházejí na stránkách Umění a kritiky i básničky. Navíc všechny naše strany nejsou jenom zpravodajské, jsou zaměřeny i na literární styly. Který žánr se v novinách využívá nejvíce a který naopak nejméně? Nejrozšířenější je určitě zpráva. Kdyţ se ovšem budeme bavit o reportáţích, příbězích, rozhovorech, které nejsou tolik časté, tak ty jsou kolikrát čtenější. Podle mých zkušeností a osobního názoru ale také dost záleţí na tom, v jaký den tyto ţánry vyjdou. Pokud vyjdou v sobotu, lidé si na takovéto oddechové a zajímavé věci najdou čas. Jestliţe se ale ve všední den spíše zajímají, co je nového nebo co se stane, rychle si to přečtou na předních stranách a k dalším věcem se uţ kolikrát ani nedostanou. Přestoţe se snaţíme dávat do novin všechny ţánry, nejméně se v brněnské Mladé frontě objevují například rozhovory. Jestliţe je uţ u nás ale rozhovor, můţe dostat prostor i celé strany. Budeme-li se bavit řádkově, pak se budeme bavit o něčem jiném neţ o počtu samotných textů v novinách. Dále jsou to také story, kterých se na rozdíl od zpráv na stranách objevuje minimálně. Je to tím, ţe jsme informační list, ne časopis. Téma č. 6: Titulek Co je podle vás dobrý titulek? Co by měl obsahovat, jak by měl být stavěn? Říct pravidlo po zkušenostech, které z Mladé fronty mám, není jednoduché. A to z toho důvodu, ţe se ta pravidla neustále mění. Kdysi bylo pravidlo, ţe správný titulek musí mít sloveso. A to proto, ţe titulek musí „ţít“. Podoba titulku dnes ale často souvisí s grafickým vývojem listu. Dříve byl na větu v titulku dostatečný prostor a menší velikost písma.
113
Dnes, pokud máme například hlavní zprávu na regionálním vydání, máme stranu rozvrţenou tak, ţe otvírák zabírá čtyři ze šesti sloupců a je z velikosti písma například 52 bodů, dostáváme se do situace, kdy má titulek tři slova a dostat tam sloveso a ještě další části věty, aby titulek formálně splnil všechny náleţitosti, je to velký a těţký problém. Máme tady ale naštěstí moţnost vyuţít podtitulku, do kterého uţ sloveso a podstatu události vůbec můţeme snadno dostat. Zásada je tedy taková, ţe titulek musí být zajímavý a nesmí současně čtenáře ihned odradit. Musí být pravdivý. Měl by vyjadřovat „gró“ daného textu. Pokud se to nepodaří úplně, musí to dohnat podtitulek. Pak jsou samozřejmě ještě další dílčí zásady, jako například to, ţe do titulku nesmí přijít zkratka, která není všeobecně známá a vţitá, a cizí slova. Takovými věcmi bychom mohli čtenáře odradit. Otazník v titulku není problém, ale nesmí toho být mnoho. V titulku by neměla být slova pravděpodobně,
moţná,
asi,
protoţe
tím
pádem
zprávu
znehodnocujeme.
V takových případech je lepší otazník. Téma č. 7: Fotografie, popisek Jak vypadá dobrá zpravodajská fotografie a popisek k ní? Fotografie musejí mít dobrou informační hodnotu a musejí být zároveň hezké. Do komerčních novin, které se prodávají a kterými je i Mladá fronta, se editoři snaţí dávat fotografie hezké. Noviny si lidé kupují nejen podle informační hodnoty, ale také podle toho, jaký mají obal. Obal je tedy nesmírně důleţitý. Fotografie mají zaujmout především tím, ţe jsou hezké a citlivé. Proto byla na druhé straně jeden čas snaha editorů omezovat drastické fotografie. Pokud se stala váţná havárie, chtěli jsme ji ukázat jako smutnou událost, nikoli drastickou. To znamená neukazovat prvoplánově zraněné lidi a krev, ale spíše ukázat emoce. Věčný spor, trend se v novinách neustále mění, zda dávat do novin „umělečtější“ fotografie, nebo zpravodajské. Jednou byl důraz na ty zpravodajské, aby čtenář viděl z první ruky, co se stalo. Potom zase byla upřednostněna vizuální stránka novin, ţe fotografie nemusí být zas tolik informačně nasycená, hlavně ţe je pěkná a zajímavá. Tento trend a spor bude podle mého názoru trvat věčně a bude záleţet skutečně jen na lidech, které ten či onen list řídí.
114
Popisek doplňuje titulek, pokud je fotografie součástí velkého textu. Musí na něm být jasně napsané, co na fotografii je a rozšířit ji o to, co na ní není, ale souvisí s tím. Pravidlo, ţe na fotografii musejí být lidé, uţ neplatí. Je to sice lepší, fotografie tím ţije, ale hezká můţe být také fotografie bez lidí. Titulek nesmí být banální. Podle čeho určujete, kam a jakou fotografii na novinovou stránku dát? Buď stavíme noviny podle fotografií, nebo podle událostí. Pokud je událost natolik silná a přestoţe obrázek k ní není příliš povedený, musí z toho být hlavní fotografie. Síla události je jasné kritérium. Pokud ale nemáme ani jednu tak silnou událost, můţeme dát jako samostatnou hlavní fotografii cokoliv. I například pouštění draků na Wilsonově kopci. Jak často a kam do novin vkládáte ilustrační fotografie? Ilustrační fotografie mají v novinách své místo jednoznačně na tematických stranách, pokud se neodpichují od aktuální události. V takovém případě pouţíváme ilustrační materiál od Profimedia nebo staré archivní fotografie Mladé fronty. Ilustrační fotografie tedy přikládáme tehdy, pokud se událost v tu chvíli nedá vyfotit. Takových fotografií by mělo být samozřejmě co nejméně, ale obecně novinám nevadí. Je tištěné zpravodajství v souvislosti s fotografiemi něčím omezené? Základní pravidlo je to, ţe se fotografie nesmějí „bít“. Máme-li hlavní fotografii, nesmí být v její blízkosti další, aby měl čtenář čistý vjem. To znamená, aby se mohl soustředit na jednu hlavní fotografii a text, aby ho nic jiného nerušilo. Existují ale výjimky, tak zvané fotopásy, které se skládají z více fotografií. Výzkumy ale dokázaly, ţe pro čtenáře je skutečně lepší jedna hlavní fotografie v horní polovině přední strany a menší fotografie od ní dostatečně vzdálené na dalších stranách. Těţiště čtenářovi pozornosti se díky tomu dostává tam, kam má, tedy na místo, kde se nacházejí nejdůleţitější informace. Pak je pro editory také těţké rozhodování, pokud mají více stejně zajímavých a důleţitých fotografií. Pak je na řadě vybrat tu, která s hlavním tématem dne souvisí nejvíce. Ale to se samozřejmě vţdy nepodaří. Počet fotografií v novinách omezen není.
115
Téma č. 8: Odkaz na Idnes.cz Jak často a u kterých článků se v tisku odkazuje na články na webu Brno.idnes.cz? Co nejčastěji. Mladá fronta a Idnes.cz mají společného vydavatele, jsou to propojené nádoby, nyní máme i společné redakce působící vedle sebe. Internetová verze deníku je trend, jehoţ obliba bude časem vůči tištěným médiím stoupat, proto je jeho posilování logickým tahem majitele média. Nejčastěji se na Brno.idnes.cz odkazuje u článků, které mohou čtenáře obohatit něčím navíc, ať uţ jde o fotogalerie, odkazy na související články, seriály, které v novinách sice vycházejí, ale staré díly uţ čtenář v aktuálním vydání nenajde. Idnes.cz je vhodný doplněk tisku a jejich provázanost musí být vidět. Téma č. 9: Deadline Jaká je výhoda, případně nevýhoda pevně stanovené uzávěrky v tisku? Je to rozhodně nevýhoda. Kdyţ se něco stane večer, jsme omezeni časem a moţností zpracovat to co nejrychleji. Pokud to nestihneme, musíme počkat 24 hodin, neţ budeme do novin moci dát další posun. Na kdy je stanoven deadline pro jednotlivé stránky novin? Záleţí na vydání. Kaţdé vydání i kaţdá strana má jinou dobu uzavření. Pro Brno máme uzávěrku poslední strany přibliţně v jedenáct hodin večer, pro jiţní Moravu ale v deset hodin.
116
Příloha 2: Kvalitativní rozhovor s Daliborem Maňasem
Jméno: Dalibor Maňas Povolání: editor MF DNES a serveru Idnes.cz, konkrétně zpravodajské rubriky Brno.idnes.cz Editorské zkušenosti: 10 let (od roku 1999 editor MF DNES, od roku 2001 editor Idnes.cz, pak opět editor MF DNES, od roku 2008 editor Brno.idnes.cz) Téma č. 1: Editor Jaký by měl editor být a co by měl umět? Charakterizujte jej. Měl by především umět pracovat s jazykem, jak po gramatické, tak po stylistické stránce. Měl by mít všeobecný přehled a rozhled v oblastech, kterých se ţurnalistika týká. Díky tomu můţe správně opravovat faktické chyby, které autoři ve svých článcích občas udělají. Text, který projde editorovýma rukama, musí být gramaticky i významově správně, nesmějí v něm být překlepy, jména zmiňovaných osob musí být správná, musí sedět fakta. Editor by měl také umět vhodně a šťavnatě upravit začátek článku, který je po titulku tím nejdůleţitějším. Na Idnes.cz je to ještě o to sloţitější, ţe lidé, kteří internetovou stránku otevřou, třeba nemají tolik času jako ti, kteří otevřou noviny. Proto musí internetový editor umět začátkem článku zaujmout na první pohled, který nesmí být zbytečně zdlouhavý, nic neříkající. Téma č. 2: Editování Popište proces editování a svůj pracovní den. Na internetu je editování zcela odlišné od editování v novinách. Na internetu objevuje většinu témat, událostí a aktualit sám editor, nikoli autor článku. Editor sám pravidelně prochází a monitoruje svodky policie, hasičů či záchranné sluţby, internetové stránky obcí, České tiskové kanceláře nebo různých sportovních klubů a úřadů, které mohou webové zpravodajství obohatit. Poté co editor zjistí nějakou přínosnou informaci či téma, sám „nastřelí“ pár úvodních vět článku. Pokud není v dosahu ţádný redaktor, „pídí“ se editor sám po dalších doplňujících informacích,
117
které z článku udělají alespoň krátkou, ale plnohodnotnou zprávu, tzn. odpovídá na otázky kdo, co, kdy, kde, jak nebo proč. Jakmile se pak objeví takový článek na internetu, uţ je na řadě redaktor, který jej obalí dalšími informacemi a zjištěními. Pokud jako editor vím, ţe něco, sice krátké, je pravda, okamţitě takovou informaci hodím na web. Kdyţ mi pak redaktor dodá další informace a článek uţ má například pět odstavců, začnu se tím textem probírat, aby článek obstál na webu teď, kdyţ je aktuální, ale zároveň i třeba za tři dny. Proto je třeba odstranit věci typu „dnes odpoledne“, „po poledni“, „příští pátek“, „ve dvě hodiny“ a podobně. Článek má sice vlastní datum, kdy byl vydán, ale zároveň je mnohdy aktualizován a informace s časovým údajem tak ztrácí hodnotu. Snaţím se kaţdý článek upravit tak, aby byl co nejjednodušší, ale zároveň, aby byl zpravodajsky plnohodnotný. Musí mít šťavnaté zahájení, ale zároveň nesmí být klišovitý. Odstraňuji zbytečné věci, které ale třeba do tisku patří. Neupravuji ale „úřednické“ přímé řeči, které s oblibou pouţívají někteří tiskoví mluvčí. Nutná je i stylistická úprava. Ale například věci, jako je background nebo například názor psychologa, nechávám pro noviny. Ne vţdy je třeba mít identický článek v tisku i na internetu. Pro internetové zpravodajství jsou vhodné holé zprávy, publicistické prvky patří spíše do novin. S novinami totiţ Idnes.cz spolupracuje a není třeba, aby se lidé dozvěděli stejné informace dnes i zítra, kdy teprve onen článek v tisku vyjde. V novinách by měl tudíţ článek obsahovat doplňující zajímavé informace, které na web nedávám. Já se článek naopak snaţím doplnit a zpracovat multimediálně. K článku mohu přiloţit například mapu, kde se to stalo, celou výpověď tiskového mluvčího ve formátu mp3, z níţ jsem do článku uvedl pouze dvě věty, dále mohu článek doplnit o mnoho fotografií, které se do novin nevejdou, o videa. Zpravodajský článek na internetu je spíše taková skládačka. Editování na internetu je tedy jiné neţ editování v novinách. Na internetu se jedná spíše o čištění a vyhazování nepotřebných psaných informací a naopak o obohacování strohého zpravodajství o fotografie, zvukové záznamy a videa. Ono ani není třeba se o události více rozepisovat. Internetové zpravodajství je zaloţené na lineárnosti. To znamená, ţe pod kaţdou zprávou uveřejněnou na webu má čtenář rozcestník, přes který se kliknutím dostane na další související zprávy. To v novinách nejde, tam musí autor vše vysvětlit.
118
Spolupracujete s autory článků? Pokud ano, do jaké míry? Spolupráce s redaktory je na webu volnější neţ v novinách. Já pouze upravím začátek článku, zbytek nechám na nich. V tisku chce naopak kaţdý editor po autorovi jiný ţánr, jinou stylistiku, jinak upravit, jiné zdroje. Novinoví editoři si s úpravou textu vyhrají víc a mají na to více času. Na webu mají autoři i větší prostor, kde se mohou rozepsat. Články v novinách bývají záţivnější neţ u nás na webu, my preferujeme spíše „suché“ informace, které se čtou snáze a rychleji. Pokud si ovšem autor s něčím neví rady, samozřejmě mu poradím. Téma č. 3: Novinová strana Jak vypadá správně rozvržená novinová stránka? Podle čeho se při tvorbě vzhledu strany rozhodujete, čím se řídíte? Na hlavní straně je kladen velký důraz na různorodosti článků, grafiku, fotografie, ale i uţivatelských schopností, aby se tam čtenáři dobře orientovali a tak dále. Měla by tam být politika, sport, zajímavosti, černá kronika. Výhoda internetového zpravodajství je, ţe se nemusí tvářit, ţe je nejserióznější. Čtenář se můţe postupně proklikat ke všem ţánrům a informacím. Seriózní jsou v tom, ţe se vydané informace ověřují. Pracuji s třemi přístupy umisťování článků: Jeden je subjektivní, to znamená, ţe řadím články podle citu (o čem si myslím, ţe je pro čtenáře nejdůleţitější), druhý je podle čísel, to je podle čtenosti (podle toho, kolikrát bylo na článek kliknuto). Anebo pokud chci, aby byl nějaký méně důleţitý, ale přesto zajímavý a dobrý článek vidět, umístím jej klidně úplně nahoru na stranu nebo mu přiřadím větší fotografii neţ ostatním a umístím jej například na třetí místo. Ale takové pravidlo je, ţe ta nejčerstvější událost nebo článek s nejnovější aktualizací patří nahoru na první místo. Existují nějaké limity, jak dlouho můžete určitý článek na předních místech ponechat? Neexistují. Pokud je nějaká událost dlouhodobá a zároveň důleţitá, jako byla například návštěva papeţe v Brně, nechám ji vyvěšenou na první pozici klidně několik hodin nebo dní.
119
Téma č. 4: Dobrý článek Co by měl dobrý článek obsahovat a jak by měl být stavěn? Splňovat toto pravidlo výhradně nemusí. Mnohdy vytvoříme článek jen z toho, ţe jsme u nějaké události a popíšeme ji, co se na místě odehrává, jak to tam vypadá a podobně. Většinou ale záleţí na ţánru. To je shodné s novinami. Jestliţe autor píše odlehčený text, není nutné dávat nejdůleţitější informace na začátek. Pokud se ale píše o nějaké váţné věci nebo kauze, měl by autor přemýšlet o tom, jak a na čem článek postavit. Měli by v něm mluvit odborníci i obyčejní lidé. Měli by v něm být mezititulky, aby nepůsobil příliš jednolitě. Ke kaţdému článku je vţdy dobré ne-li zásadní pořídit fotografie nebo video. Téma č. 5: Ţánr Podle čeho přisuzujete článku jeho žánr? Pokud působí nějaký článek ve svém ţánru slabě, vytvořím z něj raději ţánr, kde bude text působit silněji. Z rozhovoru například udělám story. Kdyţ ve zprávě vidím, ţe proti sobě hovoří dva lidé, můţu z něj udělat jakýsi duel. Převádět článek z ţánru na jiný ale moc často nedělám, v internetovém zpravodajství na to není čas. Navíc se na Idnes.cz nehraje na to, co má jaký ţánr. Tam jde spíše o to informovat čtenáře rychle, stručně a jasně. Jaký žánr na webu vítězí z hlediska četnosti a obliby mezi čtenáři? Celý Idnes.cz je o černé kronice a o hasičích. Nejméně čtené jsou politické články, pokud zrovna nejde o výsledky voleb. Téma č. 6: Titulek Co je podle vás dobrý titulek? Co by měl obsahovat, jak by měl být stavěn? Měl by být krátký, měl by obsahovat sloveso, interpunkce typu tečky, dvojtečky, otazníky by se v něm měla objevovat co nejméně. Měl by být oznamovací větou. Jeho funkce je sdělit tu nejpodstatnější informaci. Pokud to nelze, měl by sdělovat něco zajímavého, netradičního, co čtenáře přiláká. 120
Jaký má titulek na webu prostor? Jakou může mít délku? Na internetu má titulek mnohem větší volnost. Zatímco jsou v novinách otvíráky zpravidla jednořádkové a mají podobu spíše výkřiku o třech slovech neţ informace, na internetu se takové titulky dají snadno převést do plnohodnotné věty o více slovech. Dlouhé titulky jsou na webu přípustné. Zároveň je můţu kdykoliv změnit a přidat zajímavější část. Téma č. 7: Fotografie, popisek Jak vypadá dobrá fotografie a popisek k ní? Na internetu by se měly objevovat fotografie, které jsou jiné neţ v novinách. Přijde mi, ţe se v novinách poslední dobou objevují spíše umělecké fotky, které ztratily svou reportáţní funkci a jsou plné klišé. Kdyby u nich nebyl popisek nebo titulek článku, čtenáři by z toho nepoznali, o co na té fotografii jde. Na internetu je dobrá fotografie taková, ţe hned na první pohled víte, co se na ní děje, co zobrazuje. Taková fotka můţe mít i špatnou grafickou kvalitu, protoţe internet je ţivé akční médium a čím více autentických fotek na něm bude, tím lépe. Zpráva tak vypadá čerstvěji, věrohodněji a má větší výpovědní hodnotu. U popisku často záleţí, co o tom autor ví. Popisek fotografie v novinách můţe být jen holý fakt, co kde kdy. Popisek na internetu má větší moţnosti, můţe tam být nejen co kde kdy, ale mnoho dalších informací. Podle čeho určujete, jakou a jak velkou fotografii k článku přidat? Podle líbivosti a kvality fotky, důleţitosti události nebo jedinečnosti fotky, protoţe ţádné jiné médium ji třeba nemá. Tím na ni upozorníš. Jak často na web vkládáte ilustrační a jak často autorské fotografie od redakčních fotografů? Na rozdíl od novin není chyba dát k článku na webu ilustrační fotografii. Proto ji přidávám většinou a často k článkům černé kroniky nebo hasičských událostí, ke kterým nemáme vlastní fotografie. Také jsou u nejčerstvějších událostí, které se uţ na webu objevily, ale ke kterým fotografové teprve jedou. A dále dávám ilustrační fotografie k článkům, které avizují nějakou událost dopředu, například demonstrace
121
nebo sportovní utkání. Tyto fotky se následně odstraní a místo nich se dají nové, aktuální. Ilustračních fotek se tudíţ dává na internetu nejvíce. Nezůstávají ale napořád. Je webové zpravodajství v souvislosti s fotografiemi omezené? Na internetu nemohou být titulní fotky u článků na výšku. Takový formát nezapadá do podoby hlavní strany. Dále v článku uţ to moţné je. Podle čeho se určuje, že množství fotek už patří do takzvané fotogalerie? Jestliţe mám více neţ pět fotografií, je uţ třeba zařadit fotogalerii. Takové fotografie ale nesmí být stejné nebo podobné, je třeba vytřídit je na ty dobré a na ty špatné a zbytečné. To se ovšem netýká esteticky líbivých akcí, jako například ohňostrojů, maškarních průvodů a podobně. V takovém případě se do fotogalerie zařazují všechny pořízené fotky. Téma č. 8: Odkaz na tisk Jak, u čeho, kdy, proč a jak často se na webu odkazuje na články v tisku? Mělo by se to dělat v okamţiku, kdy autor napíše o něčem, co konkurence nemá a nemůţe, ale my se tím chceme pochlubit. Dělá se to například i u velkých rozhovorů a to tím způsobem, ţe na web dáme tři čtyři otázky a odpovědi, k nim přiloţíme tak zvaný pouták a jím nalákáme čtenáře, aby si zbytek rozhovoru přečetli druhý den v novinách. Takový pouták ale musíme včas odstranit, aby se nestalo, ţe druhý den si uţivatelé internetu přečtou starou upoutávku na něco, co uţ dávno neplatí. Podpora Idnes.cz novinám ale není tak častá jako naopak. Častěji funguje propagace Idnes.cz v novinách, ta je velice výhodná. Pouták se přikládá ke kaţdé maličkosti, která se na webu objeví. Je to pro noviny výhodné, protoţe ony nemůţou ukazovat takové infografiky, tolik fotografií a prakticky ţádná videa. U větších kauz nebo dopravních situací se můţe odkazovat na další články, které s takovými tématy souvisí a čtenáři si je mohou přečíst pouze na internetu.
122
Téma č. 9: Deadline Jaká je výhoda, případně nevýhoda toho, že zpravodajský server Brno.idnes.cz nemá na rozdíl od tisku žádnou uzávěrku? Nevýhody neexistují. Jestliţe není pevně stanovená uzávěrka, neustále na článku můţeme pracovat, upravovat a opravovat jej. Můţeme kdykoliv přidat další nové informace, klidně i po několika dnech.
123
Příloha 3a: Srovnání čtenosti a nákladu českých tištěných médií298
S ro vn án í tištěn ých m éd ií v Č R 1 200 000
1 000 000
1 003 000
975 000
800 000
č te n o s t 600 000
tiš tě n ý n á k la d p ro d a n ý n á k la d 457 000
400 000 314 000
307 500
257 000
246 000 191 000
200 000
202 000
186 000
138 500 86 000 54 500
71 000 54 000
0 M F DNES
P rá vo
L id o vé n o vin y
H o s p o d á řs k é n o vin y
D e n ík
298
Zdroj: Media Projekt. 2009. Čtenost celostátních deníků za období 1. 4. – 30. 9. 2009. http://www.uvdt.cz/Upload/737.pdf (28. 11. 2009).
124
Příloha 3b: Srovnání čtenosti a nákladu MF DNES299
S ro vn án í čten o sti a n ák lad u M F D N E S 1 200 000
1 000 000
800 000
č te n o s t
600 000
p ro d a n ý n á k la d
400 000
200 000
0 1. 4. - 30. 9. 2008
1. 10. 2008 - 31. 3. 2009
1. 4. - 30. 9. 2009
299
Zdroj: Media Projekt. 2008 a 2009. http://www.uvdt.cz/Default.aspx?section=30&server=1&article=103 a http://www.uvdt.cz/Default.aspx?section=31&server=1&article=108 (28. 11. 2009).
125
Příloha 3c: Srovnání čtenosti deníků na jiţní Moravě300
300
Zdroj: Media Projekt. Čtenost deníků na jižní Moravě v roce 2008 a 2009. Dokument převzat při osobním rozhovoru s vedoucím brněnské redakce MF DNES Karlem Škrabalem dne 9. listopadu 2009.
126
Příloha 3d: Srovnání čtenosti MF DNES v jednotlivých krajích České republiky301
O d h a d čten o sti d en ík ů n a vyd á n í v k ra jích 180 000
160 000
140 000
120 000
100 000
80 000
60 000
40 000
20 000
0
K ar rs aj
kr
kr
ký
ý
aj
ký
aj
ec
kr
aj
ad
ký
kr
hr
ck
va
re
lo
be
vé
ic
a
ký
ub
lo
rd
rá
Li
K
Pa
ňs
in
aj
aj
aj
kr
aj
aj
kr
aj
ký
kr
kr
ý
zs
kr
aj
kr
aj
kr
ý
kr
ý
ý
sk
ck
sk
ký
oč
ec
ze
ys
st
če
ý
ou
če
le
sk
os
av
sk
or
sk
m
m
av
a
do
ho
lín
lo
ře
or
ah
ho
Pl
V
Ú
Ji
Z
O
St
Ji
M
Pr
301
Zdroj: Media Projekt. Odhad čtenosti deníků MF DNES na vydání v krajích za 1. pololetí 2009. http://www.strategie.cz/assets/strategie2/strategie-main/data/s34_62.pdf (28. 11. 2009).
127
Příloha
4a:
Srovnání
návštěvnosti
a
zobrazení
českých
zpravodajských serverů302
S ro vn án í in tern eto vých zp ravo d ajsk ých m éd ií v Č R 100 000 000 89 596 000
90 000 000
80 000 000
70 000 000
60 000 000 p o č e t n á vš tě vn ík ů
50 000 000
40 000 000
p o č e t zo b ra ze n í 38 316 000
30 000 000
24 801 000
20 000 000
10 000 000
4 767 000 1 012 000
261 000
2 636 000
830 000
0 Id n e s .c z
Ih n e d .c z
N o vin k y.c z
A k tu a ln e .c z
302
Zdroj: NetMonitor. 2009. Odhad návštěvnosti českých zpravodajských serverů za září 2009. http://www.ihned.cz/download/economia/DOT/MAM/vyzkumy/2009_09_NetMonitor_offline_report.xls (28. 11. 2009).
128
Příloha 4b: Srovnání návštěvnosti českých zpravodajských serverů303
P o čet n ávštěvn ík ů za září 2009 3 000 000
2 636 011
2 500 000
2 000 000
1 500 000
1 012 355
1 000 000 829 592
500 000 260 943 120 399
58 233
50 420
e-p o casi.cz
m eteo cen trum .cz
0 n o vin ky.cz
idn es.cz
A ktualn e.cz
ih n ed.cz
m eteo p ress.cz
303
Zdroj: NetMonitor. 2009. Odhad návštěvnosti českých zpravodajských serverů za září 2009. http://www.ihned.cz/download/economia/DOT/MAM/vyzkumy/2009_09_NetMonitor_offline_report.xls (28. 11. 2009).
129
Příloha 5: Titulní strana brněnské mutace MF DNES304
304
Dne 24. listopadu 2009.
130
Příloha 6a: Homepage zpravodajského portálu Brno.idnes.cz305
305
Dne 24. listopadu 2009.
131
Příloha 6b: Homepage zpravodajského portálu Brno.idnes.cz306
306
Dne 17. října 2009.
132
Příloha 7: Vzájemné odkazování tisku na web Název: Zavinil nehodu, platit nemusí Autor: Barbora Lukšová Vydáno: 14. listopadu 2009 Médium: MF DNES Brno, strana B1
133
Příloha 8: Vzájemné odkazování webu na tisk Název: Bývalý reprezentant Janečka chce po vězení začít lepší ţivot v Brně Autor: Ivana Karásková Vydáno: 29. ledna 2009 17:33 Médium: brno.idnes.cz, http://zpravy.idnes.cz/byvaly-reprezentant-janecka-chce-povezeni-zacit-lepsi-zivot-v-brne-111-/brno.asp?c=A090129_173329_brno_taj
134
Příloha 9a: Grafická podoba redakčního systému MF DNES - Hermes
135
Příloha 9b: Grafická podoba redakčního systému MF DNES - Hermes
136
Příloha 10: Grafická podoba redakčního systému Idnes.cz - Oris
137
Příloha 11: Slovníček odborné terminologie 307 Background – pozadí, kontext, připomenutí předchozího vývoje události Deadline – uzávěrka, konečný čas pro editory, do kdy musí být stránky odeslány do tiskárny nebo také čas, do kdy musí redaktoři odevzdat články editorovi Domicil - označení místa, kde se událost stala na začátku článku, mohou být i dvě místa Hlavička – slovní značka novin (časopisu) se základními údaji – např.názvem, číslem, vydáním, datem, cenou Infobox – zvláštní text s doplňujícími údaji oddělený od článku rámečkem Infografika – zvláštní text s doplňujícími údaji k článku doplněný více grafickými prvky Jedňák – jednosloupcová krátká zpráva o rozsahu asi deseti patnácti řádků s vlastním titulkem Krátce – krátká zpráva sloţená z několika vět s vlastním titulkem Layout – prázdná grafická podoba článku, fotografie, do níţ se „naleje“ text Monostrana – téma, jedna tisková strana věnovaná jednomu problému popsanému z několika úhlů několika ţurnalistickými ţánry Obtah – kontrolní výtisk stránky, který si tiskne editor před odesláním hotových stránek do tiskárny Otvírák – hlavní, úvodní, nejdůleţitější zpráva na straně jedna nebo také na jiných stranách v horní části stránky; toto místo je povaţováno za prestiţní, neboť jako první přitahuje pozornost čtenářů Parchant – slangově poslední řádek odstavce, pokud vychází na počátek nového dalšího odstavce nahoře zalomeného textu Perex – stručný úvod k dalšímu textu obsahující základní informace Popisek – vysvětlující text k fotografii Pouták – textové, fotografické nebo obojí avízo na důleţité, zajímavé texty Redigovat – upravovat texty před uveřejněním, krátit, doplňovat, opravovat chyby Story – zpravidla příběh zajímavého člověka, člověka, který něco zajímavého zaţil Špíglovat – umisťovat text, fotografie a grafiku na stránku, tvořit tiskovou podobu strany 307
Čuřík 2009: 20 – 21.
138
Tiskařský šotek – skřítek, jehoţ řáděním se vysvětlují chyby, které unikly redaktorům, editorům i korektorům a dostaly se aţ do vytištěného vydání Ucho – místo vedle hlavičky listu vpravo nebo vlevo, kde se umisťuje upoutávka na texty na dalších stranách nebo reklama Vykopávák – název, titulek fotografie vysázený většími písmeny
139
11. Rejstřík Klos, Robert 3, 82, 85, 87, 88 Bartošek, Jaroslav 42, 73, 74
Kolínková, Eliška 99, 101
Bednařík, Petr 89, 91
Komárková, Růţena 10
Bořil, Martin 92
Kovač, Petr 99, 100, 101, 102
Broţ, Jan 86
Kunczik, Michael 43, 70
Burgr, Rudolf 16, 44, 45, 59
Lábová, Alena 61, 62, 63
Burns, Lynette Sheridan 11, 14, 15, 43,
Lewin, Kurt 18
51
Lippmann, Walter 42
Cimr, Jan 100, 101, 102
Lukšová, Barbora 134
Čásenský, Robert 34
Mallette, Malcolm F. 11, 14, 15, 45, 46,
Čuřík, Jaroslav 3, 16, 44, 59, 139
52, 57, 61, 63, 64, 66
Fialová, Barbora 83
Maňas, Dalibor 3, 11, 17, 37, 39, 40,
Filip, Jiří 84
41, 55, 56, 60, 68, 69, 72, 77, 78, 79,
Flick, Uwe 12
80, 88, 91, 95
Galtung, Johann 42
McQuail, Denis 18, 19, 20
Gieber, Walter 19
Moravanský, Ondřej 84, 85
Gutenberg, Johann 23
Ondrůšek, Čestmír 86, 87
Haid, Jaroslav 87, 97, 98
Osvaldová, Barbora 11, 16, 20, 21, 24,
Halada, Jan 11, 16, 20, 24, 25, 26, 27,
25, 26, 27, 28, 42, 47, 48, 56, 57, 60,
28, 56, 57, 60, 64, 66, 69, 79
61, 62, 63, 64, 66, 69, 70, 79
Hanák, Michal 37
Reifová, Irena 18, 19, 22, 23, 24, 27,
Havel, Rudolf 22
28
Hendl, Jan 11, 12
Reţňáková, Tereza 96
Hrazdíra, Pavel 92, 93
Ruge, Mari 42
Hrdina, Jiří 3, 10, 15, 17, 39, 40, 53,
Russ-Mohl, Stephan 15, 20, 22, 70
54, 59, 66, 67, 71, 72, 76, 78, 80, 83
Schönbach, Peter 70
Jensen, Uwe 10
Steinke, Ines 12
Joklík, Radek 90, 91
Surá, Martina 88
Kapitančiková, Denisa 92
Surynek, Alois 10
Karásková, Ivana 135
Svobodová, Soňa 96, 97
Kardoff, Ernst von 12
Šafr, Pavel 33, 35, 58, 65
Kašparová, Eva 10
Šebesta, Karel 46, 47 140
Škrabal, Karel 12, 13, 35, 37, 38 Šmíd, Milan 27, 28, 29 Štorek, Břetislav 22 Trampota, Tomáš 18, 19, 43, 49 Tušer, Andrej 15, 47, 69, 70 Vítek, Jiří 92, 93 Vojtek, Juraj 21, 40 Vrba, Radimír 86 Waschková Císařová, Lenka 16, 44, 45, 59, 65, 67 White, David M. 18 Zajíček, Stanislav 100, 101 Zámečník, Marcel 84 Zuchová, Barbora 96, 98
141
