Komerční příloha. Lawyers & Business

Komerční příloha

Lawyers & Business

Příloha Právo a Byznys.indd 1

9/15/2016 8:54:28 PM


II

Lawyers & Business

Kalhoty, nebo život

Václav Drchal [email protected]

Svléknout opasek, zout boty, vyndat z vlasů kovovou jehlici. U některých soudů to tak chodí. Pokud je justiční stráž obzvláště důkladná a bezpečnostní rám detekující kovy obzvláště citlivý (nebo možná špatně seřízený), skončí při pokusu vstoupit do budovy soudu občas každý v ponožkách a s gatěmi na půl žerdi. Také advokáti a těm se taková potupa – obzvláště před klienty – pranic nelíbí. Advokátský vzdor má dvě roviny. Ta první je vyšší, řekněme filozofická – my musíme, kdežto státní zástupce projde po předložení průkazu bez kontroly, ergo hned od počátku je narušena „rovnost zbraní“, která by u soudu měla mezi stranami panovat. Ta druhá je přízemnější, řekněme „opasková“ a advokátům v ní jde o to, aby prohlídka (když už musí být) proběhla co možná nejdůstojněji. Spor se táhne už dlouho, ovšem na jaře ho advokáti opět pořádně rozvířili. Na začátku stál zážitek advokáta (a bývalého státního zástupce) Radka Ondruše u Okresního soudu v Jihlavě. „Chtěli, abych si z kalhot vyndal opasek. Je to nedůstojné, proto jsem žádal o prohlídku v soukromí. Ta mi umožněna nebyla. Kdybych to věděl, tak jsem si vzal kšandy,“ postěžoval si v březnu Ondruš Jihlavskému deníku. Vše eskalovalo těsně před létem, kdy předseda České advokátní komory Martin


Vychopeň zveřejnil, že za poslední rok dostal od svých „oveček“ desítky stížností na nedůstojné provádění osobních prohlídek, a vyjmenoval všechny excesy zmíněné na začátku článku. A jeho mluvčí přidala příběh jednoho staršího pražského advokáta, který kvůli vážné nemoci odmítal v justičním areálu Na Míčánkách projít bezpečnostním rámem a ostraha ho přesto opakovaně odmítala vpustit dovnitř. Vedení komory poté požádalo předsedu Nejvyššího soudu Pavla Šámala, aby oslovil předsedy nižších soudů a pokusil se je v této záležitosti „umravnit“. Šámal tak podle advokátní komory opravdu učinil, byť s výtkou, že jednotlivé předsedy soudů nemůže k ničemu zavázat. Bylo to hezky rozjeté, ovšem celé toto snažení poněkud naboural jeden advokát, který se zrovna v té době pokusil k Okresnímu soudu v Břeclavi propašovat v opasku dýku. Přitom na přímý dotaz justiční stráže jasně odpověděl, že žádný nebezpečný předmět u sebe nemá, a když byl vyzván k sundání pásku, zdráhal se tak učinit s odůvodněním, že je to jeho stavu nedůstojné... Advokátní komora se od výtečníka distancovala a nyní ho za to čeká kárné řízení.

A zase nic

Trapný případ nejspíš žádný přímý dopad na tažení za advokátní důstojnost neměl, přesto se podle mluvčí advokátní komory Ivy Chaloupkové věc přes léto k lepšímu nepohnula: „Obávám se, že naše

komunikace je v tomto ohledu dost jednostranná. Neustále se justičním orgánům snažíme vysvětlit, že nám jde jen o důstojnost a že opravdu nechceme nijak ohrozit bezpečnost, a neustále dostáváme odpověď, že prohlídky, tak jak fungují dnes, jsou v pořádku.“ Řešení se přitom v minulosti již několikrát rýsovalo. Například za ministra spravedlnosti Jiřího Pospíšila se vážně uvažovalo o zavedení automatických čteček advokátních průkazů u každého soudu, ovšem z plánu sešlo a nyní resort o jeho vzkříšení neuvažuje. Další ministr spravedlnosti Pavel Blažek zase instruoval ředitele Vězeňské služby (spadá pod něj justiční stráž), aby prohlídky advokátů

FOTO: ČTK

Bezpečnostní kontroly při vstupu do soudních budov jsou podle advokátů často nedůstojné. Stěžují si na ně léta, ale ničeho nedosáhli

9/15/2016 8:54:32 PM


Lawyers & Business

III

Čekali jsme uvítání, ne prohlídku Na prohlídky u soudu si obvykle stěžují jen advokáti. Ovšem v minulosti kvůli nim Česká republika zaznamenala jeden menší diplomatický skandál. V prosinci 2004 přijela do Prahy delegace zhruba padesáti iráckých soudců. Rám u vstupu pražského městského soudu se jim pranic nelíbil, radši v zimě stepovali před budovou a domáhali se vstupu bez prohlídky s tím, že nejsou zločinci. Jeden z nich, Káiss Alshamri, si tenkrát deníku Dnes postěžoval: „Pocházíme z arabského světa, kde jsme zvyklí na jiný způsob přijetí hostů. Čekali jsme velké uvítání, a ne bezpečnostní službu.“ Nářky mu nepomohly, rámem musel projít i on.

fungují prohlídky velmi rozumně – zapomenuté klíče v kapse rám odhalí, ovšem na přezku opasku či kovové cvočky v botách většinou nereaguje, a pokud ano, vše se vyřeší ručním scannerem (autor tohoto článku přitom nemá pocit, že by se tady na bezpečnost nehledělo – zrovna před měsícem zdejší justiční stráž našla v jeho tašce po průjezdu rentgenovým tunelem zapomenutý kapesní nožík se zhruba tři centimetry dlouhou a půl centimetru širokou čepelí). Naopak prohlídky u kilometr vzdáleného Krajského soudu v Praze (spadají pod něj středočeské okresní soudy) zdaleka tak pohodové nejsou – tamní rám spolehlivě reaguje na přezku opasku, cvočky v botách a někdy prostě jen tak na nic. Většinou to také vyřeší ruční scanner, ovšem pásek si tu autor článku v minulosti už svlékal.

FOTO: ČTK

Albánská drogová stopa

Pokud je justiční stráž obzvláště důkladná a bezpečnostní rám detekující kovy obzvláště špatně seřízený, skončí v ponožkách a s gatěmi na půl žerdi občas každý.


probíhaly ve vší důstojnosti. Jenže politici i úředníci se mění, a z dohody tak dnes nezůstalo nic. Nezbývá proto než spoléhat na soudnost justiční stráže a benevolenci předsedů jednotlivých soudů, kteří mají pravomoc průběh osobní prohlídky jakkoli upravit, popřípadě ji pro advokáty zcela zrušit. Takto to funguje například u Vrchního soudu v Olomouci, kde advokátům stačí ostraze předložit průkaz a jsou bez dalšího propuštěni. Žádný další z bezmála stovky českých soudů ovšem takto benevolentní není. Rozdíly v přístupu mezi jednotlivými soudy jsou však patrné na první pohled. Například u Městského soudu v Praze

Dnes existence bezpečnostních rámů nikoho nezaráží, ale ještě před pár lety u českých soudů neexistovaly. Všechno změnil duben 1999, kdy do budovy Městského soudu v Praze pronesli zbraně dva podsvětím najatí Albánci a přímo z jednání unesli svého krajana, drogového bosse Nedzedina Zeku (zrovna se rozhodovalo o jeho vydání do Německa). Asi nejbarvitěji to tenkrát vylíčil bulvární týdeník Ring: „Ve čtvrt na 12 se náhle otevřely dveře do jednačky. Vešli dva elegentně oblečení chlápci. V rukou měli zbraně s delšími hlavněmi. Vmžiku donutili oba ozbrojence vězeňské stráže, aby si lehli na zem. Sebrali jim služební pistole (…) tlumočníkovi nařídili, aby rychle přeložil, že nikdo se nesmí pět minut ani hnout, jinak budou střílet.“ Zeka zmizel a ministerstvo vnitra brzy

9/15/2016 8:54:32 PM

Lawyers & Business

INZERCE ▼A161006130


IV

Nato stolařský pomocník Karel Doubek vyskočil z lavice a vrhl se na jihlavského soudního radu Horáka s hrozným a nelidským řevem: „Já vám ukáži, že jsem byl ožralý.“ nato oznámilo, že všechny české soudy dostanou bezpečnostní rámy.

Nožem, lahví, Hitlerem...


a poté „propukla Schulzova zuřivost, vrhl se na soudce s těžkým těžítkem a jen s pomocí vězeňského dozorce podařilo se zuřivce odzbrojit, ten však bil kolem sebe, kopal, kousal, až teprve silná policejní pohotovost ho dopravila do vazby“. Jak soudy s Tomešem, Sedláčkem a Schulzem naložily, nevíme. Zato známe trest, který si v březnu 1937 za podobná alotria vykoledoval dělník Jan Bauer z Hořic. Před soudem původně stál kvůli obyčejnému přestupku – ukradl volský postroj, ovšem při přelíčení „nechtěl odpovídati, činil poznámky a nakonec se počal chovat vyzývavě“. Když ho za to okresní soudce Vimberský disciplinárně potrestal, „tu skočil Bauer ke stolu a udeřil soudce svíčkou, kterou vytrhl ze svícnu před krucifixem“. Poté začal hrozně klít a „rozbíjel vše, co mu přišlo pod ruku“. Nakonec ho zřízenci přece jen zkrotili a za své „protisoudcovské“ extempore dostal osm měsíců těžkého žaláře.

Já vám ukáži, že jsem ožralý

Zjevně nejveseleji bylo ale v listopadu 1934 v Jihlavě (tedy tam, kde letos málem „svlékli“ advokáta Ondruše) během procesu s Karlem Doubkem. Truhlářský pomocník Doubek byl obžalován kvůli tomu, že vypálil na četaře jezdeckého pluku Poláška čtyři kule z revolveru a „po zatčení ohrožoval židlí četnického praporčíka Nahodila“. Soud nejdřív probíhal ve vší slušnosti, pak ale soudce Horák poslal Doubka na 18 měsíců do těžkého žaláře a doběla ho rozpálil tím, když mu neuznal opilost coby polehčující okolnost a dodal, že „svůj čin provedl

Je to jedna verbež Mimochodem i další restrikce dodržovaná bez rozdílu všemi českými soudy – pokud se senát potřebuje poradit, vyzve všechny přítomné k odchodu a výslovně jim připomene, aby si s sebou na chodbu vzali všechny věci kromě rozložených lejster – má kořeny v konkrétní události. Stalo se to v březnu 2006 u Krajského soudu v Plzni v rámci jednoho z marných pokusů vraha Jiřího Kajínka o obnovu procesu. Během porady s laickými přísedícími soudce profesionál Tomáš Bouček mluvil hodně nevybíravě a svědky vypovídající ve prospěch Kajínka nazval verbeží. Dost možná měl i pravdu, jenže jeho promluvu odvysílala TV Nova. Kdo v jednací síni nechal zapnutý diktafon ani to, jestli to byl novinář, či advokát(ka), policie nevypátrala, ovšem kabát ani tašku si od té doby v soudní síni nemůže nechávat nikdo.

ve stavu střízlivém, neboť vypil jen jedno černé pivo a dvě kávy“. Nato Doubek vyskočil z lavice a vrhl se na soudce s hrozným řevem: „Já vám ukáži, že jsem byl ožralý.“ Do bitky se postupně zapojilo šest mužů včetně Doubkova vlastního obhájce Doskočila (jak by dnes na takovou ukázkovou neloajalitu ke klientovi hleděla Česká advokátní komora, netušíme), ovšem trvalo jim prý celých deset minut, než zuřivce po „urputném boji“ přemohli. Nakonec vše přece skončilo happy endem: „Ve vězeňské cele pak Doubek celou noc proplakal a dnes ráno trest přijal,“ informovala nazítří Moravská orlice.

FOTO: ČTK

Jestli to posílilo autoritu českých soudců, nevíme. Jejich bezpečnost ale zjevně ano. Obzvláště prvorepublikové a rakousko-uherské noviny jsou nejrůznějších útoků na soudce plné. A že to soudci tenkrát opravdu neměli lehké. Naštěstí si s tím většinou uměli poradit i bez rámů. Útokům nejrůznějšími předměty hbitě uhýbali, nastavovali nožům židle (to bylo pravda v Budapešti), a když už nemohli, pomohl advokát, státní zástupce nebo soudní sluha. Tvrdě na to šel například tulák Antonín Tomeš souzený pro žebrotu v Břeclavi: „Během výslechu vytáhl z kapsy u kalhot ostře nabroušený nůž a vrhl se na soudce adjunkta pana dr. Františka Frendla, jenž včas zpozoroval počínání si pobudovo a uskočil stranou.“ Agresora naštěstí hned poté, jak roku 1903 referovaly Lidové noviny, zneškodnil soudní sluha Kožušník. To dělník a příležitostný zloděj Antonín Sedláček tak vybíravý nebyl a podle zprávy Moravské orlice ze září 1925 se spokojil s tím, co mu pod ruku přišlo: „Obžalovaný nechtěl vypovídati a v nestřeženém okamžiku se vrhl na soudce. Skleněnou lahví zasáhl radu Honala do ramene. Pak chopil se Sedláček kříže a znovu zaútočil na soudce. Byl však stržen, přemožen a odveden zpět do cely.“ Stejně pitomě se o deset let později zachoval bankovní úředník Hugo Schulz z Drážďan. Svůj pobyt v severočeském Duchcově zapomněl nahlásit úřadům a na policii pak přítomné pozdravil zdviženou pravicí a pokřikem „Heil Hitler!“. Neprodleně „byl dodán k soudu“, vymlouval se však na duševní poruchu, a když mu soudce Müller dokázal, že jen simuluje, pokusil se vyskočit z okna. Jenže neuspěl

9/15/2016 8:54:35 PM

INZERCE ▼A161006130

online videokurzy Přicházíme na trh s produktem, který Vám umožní mít k dispozici přednášky těch nejlepších lektorů v jednotlivých oborech práva – v čase, ve kterém zrovna Vy chcete a můžete studovat.

Mezi naše lektory patří např.: JUDr. Tomáš Sokol doc. JUDr. Filip Melzer, Ph.D., LL.M. Mgr. František Korbel, Ph.D. JUDr. Michal Žižlavský JUDr. Martin Maisner, Ph.D., MCIArb JUDr. Josef Donát, LL.M.

Výhody: Dostupnost

Aktuálnost

Místo Čas

FOTO: ČTK

http://institute.epravo.cz


9/15/2016 8:54:35 PM


VI

Lawyers & Business

Méně byrokracie, více svobody

Už v říjnu začne platit nový zákon o zadávání veřejných zakázek. Leitmotivem nové normy je omezení dnešní přebujelé administrativní zátěže

►► Nakolik bude přechod na nový zákon pro zadavatele veřejných zakázek složitý? ◄◄ Jsem naprosto přesvědčena, že přechod na nový zákon bude složitý nejen pro zadavatele, ale rovněž pro nás administrátory a poradce. Jednak bude nutné upravit všechny dosud používané vzorové dokumenty, ale rovněž bude nutné vymyslet a u jednotlivých zadavatelů nastavit procesy, které budou funkční nejen z hlediska procesního, ale rovněž z hlediska odpovědnosti jednotlivých osob. Zákonná povinnost jmenovat pro každý úkon komisi byla zrušena, a zadavatelé tak budou muset sami rozhodnout, jaké konkrétní osoby budou za jednotlivé kroky v zadávacím procesu zodpovědné. A to není vše. Do konce roku 2018 čeká všechny zadavatele povinná elektronizace kompletního zadávacího procesu. ►► Zjevně největší vymožeností nového zákona oproti tomu současnému je omezení doprovodné „úředničiny“. Kterou dnešní byrokratickou povinnost považujete za ukázkově nesmyslnou? ◄◄ Například povinnost, která zadavateli ukládala zveřejnit minimálně 30 dní před vyhlášením veřejné zakázky předběžné oznámení. Tato povinnost měla potenciálním zájemcům o veřejnou zakázku umožnit, aby se připravili na účast v zadávacím řízení, jenže v praxi to nefungovalo.


Zadavatel nebyl totiž povinen po zveřejnění předběžného oznámení veřejnou zakázku skutečně vypsat a nebyl vázán ani lhůtami, které v předběžném oznámení uvedl. Často pak docházelo například k tomu, že zadávací řízení bylo reálně vyhlášeno až rok po zveřejnění předběžného oznámení nebo nebylo vyhlášeno vůbec. A to k větší transparentnosti a informovanosti dodavatelů jistě nevedlo... A další příklad. Představte si, že vypíšete zadávací řízení a dostanete třeba 30 nabídek. Dnes je postup následující – nejdřív musíte zdlouhavě zkontrolovat splnění zadávacích podmínek u všech nabídek a teprve poté můžete vybrat tu nejlepší. Od října to může být obráceně. Zadavatel může nejprve nabídky vyhodnotit a vybrat tu nejvýhodnější a splnění všech zadávacích podmínek posoudit pouze u ní. Teprve pokud by neprošla, začne zkoumat formální stránku druhé nejvýhodnější nabídky. ►► Snížení administrativní zátěže a více svobody pro zadavatele jsou rozumné principy, nicméně kritikové namítají, že nahrávají korupčnímu jednání. ◄◄ Něco na takové kritice je, ovšem z mého pohledu úplně spravedlivá není. Pravdou je, že v roce 2012 začala platit tzv. „protikorupční novela“ dosavadního zákona o veřejných zakázkách a že nový zákon o zadávání veřejných zakázek většinu z těchto protikorupčních institutů bez náhrady ruší. Jenže na druhé straně zmíněná „protikorupční novela“ byla výrazně nepovedená a z opatření, která zaváděla, jich v praxi fungovalo jen pár... ►► Která konkrétní opatření zavedená „protikorupční novelou“ z nového zákona vypadla?

◄◄ Tak například se ruší povinné vypracování a zveřejnění tzv. odůvodnění veřejné zakázky, jehož cílem mělo být zamyšlení se zadavatele nad smysluplností zadávané veřejné zakázky a odůvodnění nastavených zadávacích podmínek. V jádru to asi nebyla úplně špatná idea, ovšem coby administrátor mohu říci, že se v praxi jednalo jen o další formalitu, kterou bylo nutno v rámci přípravy zadávacího řízení splnit, a tak se k ní i přistupovalo. Jinak řečeno, vzalo se odůvodnění použité u jiné veřejné zakázky a modifikovalo se na konkrétní případ. O smysluplnosti projektu (zadávané zakázky) by se přece mělo jednat, a ve většině případů se také jedná, již při schvalování finančních prostředků na jeho realizaci, a ne ve chvíli, kdy je zahájeno zadávací řízení. ►► Jaká další protikorupční opatření nový zákon ruší? ◄◄ Ruší se povinné čestné prohlášení o tom, zda a případně jací členové statutárního orgánu uchazeče o veřejnou zakázku pracovali či nepracovali v posledních třech letech u zadavatele, které zcela postrádalo smysl, protože zadavatel neměl žádné zákonné instrumenty, jak s případným střetem zájmů takových osob naložit. Ruší se ale také povinné čestné prohlášení o tom, že uchazeč neuzavřel či neuzavře zakázanou dohodu (jde o pokoutní dohodu mezi uchazeči o veřejnou zakázku; dopředu mezi sebou vyberou vítěze a pak soutěží jen naoko – pozn. red.). Toto čestné prohlášení sice dnes dokládá každý uchazeč, ovšem jak řešit případ, kdy má zadavatel důvodné podezření, že k takové dohodě došlo, již současný zákon nenabízí. Lze sice podat podnět Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS), ale pro samotné zadávací řízení to nemá žádný význam. Řízení u ÚOHS

9/15/2016 8:54:35 PM

FOTO: Hynek Glos

Kritikové namítají, že nový zákon může vést k nárůstu korupčních příležitostí. „Je to sice zjednodušující tvrzení, ale částečně oprávněné je. Například možnost změnit rozsah původní veřejné zakázky až o 50 procent její původní hodnoty může být skutečně zneužita,“ říká členka Rady Asociace pro veřejné zakázky a kandidátka ODS v podzimních senátních volbách Martina Bufková Rychecká.


Lawyers & Business

VII

►► Kdy a jak jste se k veřejným zakázkám dostala? ◄◄ Prakticky hned po škole. Vystudovala jsem ekonomiku a řízení stavebnictví na Stavební fakultě ČVUT v Praze. V roce 1995 jsem nastoupila na liberecký magistrát jako pracovník, který měl podle tehdy zcela nového zákona (199/94 Sb.) zadávat stavební veřejné zakázky. Záhy se ukázalo, že podle tohoto zákona je nutné zadávat i většinu dalších městem pořizovaných dodávek a služeb. Proto jsme na radnici založili speciální oddělení veřejných zakázek – jedno z prvních v celé České republice. Oddělení jsem s krátkou přestávkou vedla až do roku 2001, kdy jsem se rozhodla z magistrátu odejít a založila jsem si vlastní poradenskou firmu Compet Consult. A ta funguje dodnes. ►► A co Asociace pro veřejné zakázky? ◄◄ Co se týče Asociace pro veřejné zakázky (AVZ), myšlenka na založení organizace, v níž by si aktéři zadávacích řízení vzájemně vyměňovali zkušenosti s aplikací opět tehdy úplně nového zákona o veřejných zakázkách (137/2006 Sb.), se zrodila v hlavě Tomáše Pfeffera, partnera sdružení Indoc. Seznámil mě s Tomášem Machurkem (předseda AVZ a partner advokátní kanceláře MT Legal, s. r. o. – pozn. red.) a pár dalšími nadšenci, se kterými jsme myšlenku proměnili v realitu. AVZ byla založena v roce 2006, letos tedy slaví 10leté výročí jako organizace usilující o kultivaci právního prostředí v oblasti zadávání veřejných zakázek. A přestože nakonec sdružení Indoc z AVZ pro názorové neshody s ostatními členy vystoupilo, jsem přesvědčena, že hlavní cíl asociace prosazujeme dodnes.

20 let s veřejnými zakázkami. Martina Bufková Rychecká začínala s veřejnými zakázkami na libereckém magistrátu, stála u zrodu Asociace pro veřejné zakázky a nyní kandiduje do Senátu.

FOTO: Hynek Glos

ohledně bid riggingu (zakázaných dohod) se navíc táhnou léta. Známý je případ sedmi stavebních firem, který běží již od roku 2007 a ve kterém ÚOHS rozdal pokuty v souhrnné výši 1,66 miliardy korun až letos v únoru. Pravomocně rozhodnuto však není dodnes. ►► Nový zákon řeší problematiku střetu zájmů a zakázaných dohod lépe? ◄◄ Ano, řeší. Dává zadavatelům možnost vyloučit účastníka, u kterého se prokáže, že se osoby nějakým způsobem s ním propojené podílely na průběhu zadávacího řízení nebo mohly mít vliv na jeho výsledek. Dává také zadavatelům možnost vyloučit účastníka, pokud na základě věrohodných informací získají důvodné podezření, že v souvislosti se zadávanou veřejnou zakázkou uzavřel s dalšími uchazeči zakázanou dohodu.


►► Myslíte si, že taková opatření budou fungovat? ◄◄ Rozhodně mají šanci fungovat. Předešlá opatření žádné skutečné řešení nenabízela. Samozřejmě bude záležet na odvaze zadavatelů tyto zákonné instrumenty uvádět v praxi. Já si ale myslím, že se s tím časem naučíme pracovat. ►► Dobře. Vraťme se k původní otázce – je kritika nového zákona kvůli možnému nárůstu korupčních příležitostí oprávněná alespoň částečně? ◄◄ Částečně ano. Například v bodě, který dodatečně umožňuje měnit rozsah původní veřejné zakázky, a to směrem nahoru i dolů, až o 50 procent původní hodnoty. Obávám se, že v našich podmínkách může být tento bod skutečně významně zneužíván.

►► V podzimních senátních volbách kandidujete za ODS do Senátu. Proč jste se rozhodla vstoupit do politiky? ◄◄ Kandiduji jako nezávislý kandidát, nejsem členkou ODS. Svou kandidaturou jsem se však rozhodla tuto stranu podpořit. Nejen proto, že jsem pravicový člověk a program strany mi je dlouhodobě blízký, ale rovněž proto, že tato strana byla v minulosti výrazně poškozena neadekvátním a naprosto bezprecedentním zásahem orgánů státní moci. V Liberci, za který kandiduji, je pak dlouhodobě poškozována negativní a často i lživou kampaní ze strany politického oponenta. Prací v Senátu bych chtěla rovněž přispět ke kultivaci právního prostředí v této zemi, zejména pak v oblastech veřejné správy a veřejného investování, které mi jsou s ohledem na mé profesní zkušenosti nejbližší.

9/15/2016 8:54:39 PM


VIII

Lawyers & Business

Články popisující nový zákon o zadávání veřejných zakázek se často dopouštějí jednoho závažného zjednodušení. Chybně interpretují změny týkající se hodnoticích kritérií, když tvrdí, že zadavatel nebude muset nově hodnotit pouze cenu. Je pravdou, že praxe zadavatele vedla čím dál častěji k stanovení nejnižší nabídkové ceny jako jediného hodnoticího kritéria. Nicméně i dosud platný zákon rozlišoval dvě hodnoticí kritéria, a to vedle nejnižší nabídkové ceny také celkovou ekonomickou výhodnost nabídky, kdy má zadavatel možnost vedle ceny stanovit také další dílčí hodnoticí kritéria vyjadřující vztah užitné hodnoty a ceny. Důvod, proč zadavatelé často raději volí jako hodnoticí kritérium nejnižší nabídkovou cenu, tedy není ten, že by jim dnešní zákon jiný postup neumožňoval, ale vede je k tomu obava z hodnocení jiných než počitatelných kritérií (typicky ceny), jelikož

ostatní hodnoticí kritéria bývají předmětem námitek konkurence a následně přezkumu Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže (ÚHOS). Z nové právní úpravy vyplývá cíl zákonodárce upřednostnit hodnocení na základě ekonomické výhodnosti nabídky, která se má hodnotit zejména na základě poměru nabídkové ceny a kvality včetně nákladů životního cyklu. I nadále však nový zákon připouští (až na výjimky) hodnotit ekonomickou výhodnost nabídek pouze podle nejnižší nabídkové ceny. Je proto otázkou, zda nová právní úprava skutečně něco změní. Domníváme se, že změna praxe bude závislá hlavně na rozhodovací praxi ÚHOS, zda stanovení hodnocení nabídek podle kritérií kvality nebude shledáváno jako diskriminační a v rozporu se zásadou transparentnosti a hospodárnosti zadávacího řízení.

INZERCE ▲A161006211

Kvalita, nebo zase jen nejnižší cena? Ukáže až praxe před ÚHOS Je otázkou, zda zákon dokáže změnit stav, kdy nejnižší cena bývá jediným hodnoticím kritériem

JUDr. Jindřich Vítek, Ph.D. partner a advokát advokátní kanceláře ERHARTOVÁ VÍTEK & PARTNERS

ERHARTOVÁ VÍTEK & PARTNERS Advokátní kancelář ERHARTOVÁ VÍTEK & PARTNERS poskytuje právní služby ve všech oblastech právní specializace. Právníci kanceláře tvoří sehraný, efektivní a vyvážený tým, a proto mohou klientům poskytovat právní služby nejlepší kvality rychle, flexibilně a za přijatelných cenových podmínek.


neodstraní. Výkladovou jistotu by však mohla založit připravovaná metodika ministerstva pro místní rozvoj. Velmi podobné to bude i s často opakovaným tvrzením, že nový zákon přinese v souvislosti s hodnocením nabídek nové možnosti, které budou zadavatele motivovat k hodnocení nejen podle nejnižší nabídkové ceny, ale také podle poměru ceny a kvality. Fakticky však tady k žádným významným změnám nedošlo. Také současný zákon o veřejných zakázkách totiž umožňuje hodnocení podle ekonomické výhodnosti nabídek. Neočekávám proto, že by se způsob hodnocení nabídek po 1. říjnu dramaticky změnil. V první řadě bude záležet na zadavatelích, zda v souvislosti s celkově liberálnější úpravou zákona o zadávání veřejných zakázek najdou odvahu hodnotit nabídky nejen podle ceny, ale také podle poměru ceny a kvality.

Mgr. Pavel Pravda advokát a partner společnosti bnt attorneys-at-law, s. r. o.

bnt | attorneys-at-law Pražská advokátní kancelář bnt je součástí mezinárodní kanceláře bnt | attorneys-atlaw (www.bnt.eu) a s deseti pobočkami je jednou z předních kanceláří ve střední a východní Evropě. bnt poskytuje právní poradenství ve všech klíčových oblastech obchodního práva. FOTO: archiv

Zadavatelé se mohou sice těšit na větší volnost při zadávání veřejných zakázek a rozhodování o kvalifikaci jednotlivých uchazečů, svá jednotlivá rozhodnutí však budou muset být schopni řádně odůvodnit. Nedostatečné materiální odůvodnění jednotlivých kroků zadavatele (například u vyloučení uchazeče z účasti v zadávacím řízení) může totiž podle nové právní úpravy vést v přezkumném řízení až k „zastavení“ celého zadávacího řízení. Úřad pro ochranu hospodářské soutěže bude nově vracet nedostatečně odůvodněná rozhodnutí k dopracování, aniž by přitom rozhodl o meritu věci. Zadavatel tak nebude moci postoupit v zadávacím řízení k uzavření smlouvy, dokud se s předmětnou námitkou řádně nevypořádá. Samotný zákon o zadávání veřejných zakázek tak dle mého názoru stávající pochybnosti zadavatelů o správnosti jejich postupu

INZERCE ▲A160003103

Větší volnost bude znamenat vyšší míru odpovědnosti Relativní procesní volnost, kterou nový zákon o zadávání veřejných zakázek přináší, je vykoupena zvýšenou odpovědností zadavatelů

9/15/2016 8:54:40 PM

Komerční příloha. Lawyers & Business

Recommend Documents