Školy a školská zařízení zřizovaná obcí

Právnická fakulta Masarykovy univerzity Obor Veřejná správa Katedra správní vědy a správního práva

Diplomová práce

Školy a školská zařízení zřizovaná obcí Markéta Ţivnová 2013/2014

„Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci na téma: Školy a školská zařízení zřizovaná obcí zpracovala sama. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem pouţila k sepsání této práce, byly citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu pouţitých pramenů a literatury“. ............................................

Na tomto místě bych chtěla poděkovat vedoucímu mé diplomové práce doc. JUDr. Petru Havlanovi, CSc. nejen za cenné rady a podnětné připomínky při zpracovávání práce, ale také za jeho trpělivost a vstřícný přístup. Dále bych ráda poděkovala Mgr. Nikol Minářové, ředitelce MŠ Brno, Vídeňská 4, p. o. a Bc. Libuši Šílové, ředitelce ŠJ Brno, Nádvorní 1, p. o. za jejich ochotu podělit se o svůj náhled a praktické zkušenosti z oblasti jejich působení. Za podporu nejen při psaní této práce chci také velice poděkovat své sestře Veronice.

Abstrakt: Tato diplomová práce je zaměřena především na rozbor právní úpravy škol a školských zařízení zřizovaných obcí, mezi které patří zejména základní a mateřské školy, školní jídelny a školní druţiny. Tato právní úprava je také porovnávána se slovenskou právní úpravou. Dále práce řeší rozsah kompetencí zřizovatele a jeho moţnost ovlivňovat jejich prostřednictvím činnost subjektů vykonávajících činnost škol a školských zařízení. Přínosem práce je komplexní pojednání o právní úpravě škol a školských zařízení zřizovaných obcí s hodnocením jejích kladů a nedostatků. Klíčová slova: škola, školská zařízení, základní škola, mateřská škola, školní jídelna, školní druţina, obec, zřizovatel, kompetence zřizovatele, příspěvková organizace, školská právnická osoba

Abstract: Presented diploma thesis primarily focuses on the analysis of legal regulation governing schools and educational facilities of established municipalities, among which may be ranked in particular primary schools and kindergartens, school canteens and after-school care. Furthermore, said legal regulation has been compared with Slovak legal regulation. Moreover, presented thesis describes the area of competences of school establisher and possibility of such establisher to influence the activity of subjects executing the activity of schools and educational facilities within his competences. The contribution of said thesis is a complex description of legal regulation in the field of schools and educational facilities established by municipalities with the evaluation of its pros and cons. Key terms: school, educational facility, primary school, kindergarten, school canteen, after-school care, municipality, establisher, competence of establisher, allowance organization, school legal entity

Obsah Úvod.................................................................................................................................. 7 1 Vývoj právní úpravy základního školství a předškolní výchovy ............................ 10 1.1 Vývoj právní úpravy v období do roku 1944 ................................................... 10 1.2 Vývoj právní úpravy v letech 1945 - 1989....................................................... 13 1.3 Vývoj právní úpravy po roce 1989................................................................... 15 2 Postavení škol a školských zařízení ........................................................................ 17 2.1 Školská právnická osoba .................................................................................. 20 2.1.1 Zřizovací listina školské právnické osoby ................................................ 21 2.1.2 Majetek školské právnické osoby ............................................................. 22 2.1.3 Hospodaření školské právnické osoby ...................................................... 22 2.2 Příspěvková organizace .................................................................................... 23 2.2.1 Zřizovací listina příspěvkové organizace ................................................. 24 2.2.2 Majetek příspěvkové organizace .............................................................. 26 2.2.3 Finanční hospodaření příspěvkové organizace ......................................... 28 2.3 Veřejná správa u škol a školských zařízeních zřizovaných obcí ..................... 28 3 Druhy škol a školských zařízení ............................................................................. 34 3.1 Mateřská škola ................................................................................................. 35 3.1.1 Přijímání dětí k předškolnímu vzdělávání ................................................ 36 3.1.2 Organizace předškolního vzdělávání ........................................................ 40 3.1.3 Úplata za předškolní vzdělávání ............................................................... 42 3.1.4 Stravování v mateřské škole ..................................................................... 43 3.1.5 Bezpečnost a ochrana zdraví dětí.............................................................. 44 3.2 Základní škola .................................................................................................. 45 3.2.1 Povinná školní docházka .......................................................................... 46 3.2.2 Přípravné třídy základní školy .................................................................. 48 3.2.3 Organizace základního vzdělávání ........................................................... 49 3.2.4 Průběh základního vzdělávání .................................................................. 51 3.2.5 Ukončení základního vzdělávání .............................................................. 53 3.2.6 Stravování v základní škole ...................................................................... 53 3.2.7 Bezpečnost a ochrana zdraví ţáků ............................................................ 54 3.3 Zařízení školního stravování ............................................................................ 54 3.3.1 Školní stravování ...................................................................................... 56 3.4 Školská zařízení pro zájmové vzdělávání ........................................................ 57 3.4.1 Školní druţina ........................................................................................... 58 3.4.2 Školní klub ................................................................................................ 59 3.4.3 Středisko volného času ............................................................................. 60 4 Rejstřík škol a školských zařízení ........................................................................... 62 4.1.1 Zápis do rejstříku škol a školských zařízení ............................................. 63 4.1.2 Zápis změn v údajích v rejstříku škol a školských zařízení ...................... 64 4.1.3 Výmaz z rejstříku škol a školských zařízení ............................................. 65 5 Další kompetence zřizovatele ................................................................................. 66 5.1 Kompetence jednotlivých orgánů zřizovatele .................................................. 66 5.2 Zřizování a rušení škol a školských zařízení.................................................... 67 5.2.1 Zřizování škol a školských zařízení .......................................................... 69 5.2.2 Rušení škol a školských zařízení .............................................................. 70 5.3 Jmenování ředitelů škol a školských zařízení .................................................. 70 5.3.1 Konkursní řízení ....................................................................................... 71 5.3.2 Funkční období ......................................................................................... 73

5.3.3 Odvolání.................................................................................................... 74 5.4 Zřizování tzv. „firemní mateřské školy“ .......................................................... 74 5.5 Stanovení školských obvodů základních škol .................................................. 75 6 Školství na Slovensku ............................................................................................. 78 6.1 Veřejná správa školství na Slovensku .............................................................. 79 6.2 Mateřské školy na Slovensku ........................................................................... 81 6.3 Základní školy na Slovensku ........................................................................... 82 6.4 Školní stravování na Slovensku ....................................................................... 83 6.5 Školské výchovně-vzdělávací zařízení na Slovensku ...................................... 84 Závěr ............................................................................................................................... 86 Literatura ......................................................................................................................... 88

Úvod Své vzpomínky na základní případně mateřskou školu, školní druţinu a pochopitelně i na školní jídelnu má kaţdý z nás. To, jak se školy a školská zařízení od našich školních let změnila, můţeme zprostředkovaně posoudit z informací, které nám poskytují ve svém vyprávění děti nebo vnoučata. Někdo by proto mohl namítnout, ţe psát o školách a školských zařízeních je zbytečné, protoţe všichni vědí, ţe do školy se chodí od září do června, ţe v průběhu školního roku je spousta školních prázdnin, ţe ve školní druţině se děti připravují do školy nebo si hrají a ţe ve školních jídelnách vaří často luštěniny. A právě proto, ţe vzdělávání a školské sluţby poskytované ve školách a školských zařízeních si kaţdý vyzkouší a převáţná část z nás se s nimi setká minimálně ještě jednou i v průběhu dalšího ţivota, povaţuji téma škol a školských zařízení zřizovaných obcí za stále aktuální a tato práce by svým komplexním zpracováním dané problematiky měla být uceleným pohledem na současnou právní úpravu v této oblasti. Cílem této práce bude potvrdit nebo vyvrátit hypotézu, ţe obce jako zřizovatelé škol a školských zařízení mají zákonem stanovenu širokou škálu kompetencí a prostřednictvím mnohých z nich mohou ovlivňovat činnost škol a školských zařízení. Dalším cílem, jak jiţ bylo uvedeno, bude komplexně pojednat o právní úpravě škol a školských zařízení zřizovaných obcí, zhodnotit ji a poukázat na klady a nedostatky, které v této právní úpravě spatřuji. Právě toto ucelené zpracování uvedené problematiky by mělo být přínosem práce. Jako zdroje pro tuto práci budou pouţity zejména platné právní předpisy v oblasti školství, judikatura, která poukazuje např. na nejednoznačná ustanovení, která přinášejí problémy či nejasnosti při aplikační praxi, odborná literatura zabývající se některým aspektem dané oblasti, relevantní internetové zdroje (z nichţ zmíním zejména internetové stránky veřejného ochránce práv a také Ministerstva školství, mládeţe a tělovýchovy) a také vlastní zkušenosti získané z oblasti škol a školských zařízení zřizovaných obcí a konzultace s dalšími praktiky. Při psaní práce bude uplatněna kombinace několika metod vědecké práce. Bude pouţita metoda obsahového rozboru výše uvedených zdrojů. Analýzou získané poznatky budou následně v práci shrnuty. Při analýze bude pouţita metoda abstrakce,

pomocí které budou zejména vymezeny obecné souvislosti v oblasti školství a také metoda konkretizace, která bude vyuţita k tomu, aby konkrétní poznatky slouţily jako prostředek pro formulování závěrů. Metoda indukce bude pouţita pro zpracování poznatků autorky, kdy na základě vlastních zkušeností a pozorování budou vyvozovány obecné závěry. Dále bude při porovnávání české a slovenské právní úpravy a hledání rozdílů mezi mini pouţita metoda komparace. Práce bude členěna do šesti kapitol. První kapitola bude věnována vývoji právní úpravy školství na našem území od období tereziánských reforem aţ do období po roce 1989. Tento historický exkurz povaţuji za nezbytné zařadit zejména pro pochopení historických souvislostí, z nichţ vychází současné nastavení právní úpravy v oblasti škol a školských zařízení. Následující kapitola bude věnována postavení škol a školských zařízení. Budou rámcově vymezeny právní předpisy upravující tuto oblast, pozornost bude také věnována vzdělávací soustavě a moţným zřizovatelům škol a školských zařízení. Další část kapitoly se bude věnovat právním formám, které můţe obec vyuţít pro zřízení škol a školských zařízení. U těchto právních forem si v souladu s cílem práce budu všímat moţností obce nastavit oprávnění škol a školských zřízení. V poslední části kapitoly budou vymezeny orgány veřejné správy působící v oblasti školství a jejich kompetence. Třetí kapitola jiţ bude věnována po obecném úvodu právní úpravě jednotlivých druhů škol a školských zařízení, které obec zřizuje. V rámci této kapitoly bude vymezena i převáţná část kompetencí zřizovatele. Další kapitola se bude zabývat rejstříkem škol a školských zařízení. Jeho existence je zárukou dodrţení předepsaných náleţitostí pro moţnost poskytování vzdělávání a školských sluţeb alespoň v okamţiku zápisu do tohoto rejstříku. V páté kapitole budou obsaţeny zbylé kompetence zřizovatele, neobsaţené v kapitole druhé. Bude se jednat zejména o právní úpravu jmenování ředitelů škol a školských zařízení, zřizování tzv. „firemních“ mateřských škol a stanovení školských obvodů základních škol. Následující kapitola se bude týkat srovnání právních úprav v oblasti školství v České republice a na Slovensku. Předpokládám, ţe obě právní úpravy budou s ohledem na jejich společný základ podobné, pouze s drobnými rozdíly způsobenými samostatným vývojem. Toto je také důvodem, proč byla pro srovnání právních úprav zvolena ze zahraničních právě právní úprava slovenská.

V závěru práce budou shrnuty výsledky plynoucí z práce a na jejich základě bude potvrzena či vyvrácena stanovená hypotéza. I přes to, ţe právní úprava oblasti školství je obsaţena převáţně v jednom zákoně, kterým je mnohokrát novelizovaný zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „školský zákon“), je téma škol a školských zařízení zřizovaných obcí tématem velice rozsáhlým. Proto, i s ohledem na rozsah této práce a její přehlednost, bude nutné téma zúţit a to takovým způsobem, aby zúţení nebylo na újmu stanoveným cílům práce. V práci se nebudu zabývat otázkami právní úpravy vzdělávání ţáků se speciálními vzdělávacími potřebami, coţ je s ohledem na vymezené téma práce problematika okrajová, personálnímu zajištění činnosti škol a školských zařízení, které je (vyjma jmenování ředitele) zcela mimo kompetenci obce jako zřizovatele a financování činnosti škol a školských zařízení a to i přes to, ţe právě financování je jedním z prostředků, kterými můţe obec nepřímo ovlivňovat činnost škol a školských zařízení (například nadstandardními opravami a vybavením a štědrým zajištěním provozních nákladů „oblíbené“ školy či školského zařízení oproti pouhému zajištění nezbytných oprav a nezbytnému finančnímu zajištění provozních nákladů v případě ostatních). Financování činnosti škol a školských zařízení je však materií velice rozsáhlou, která by jiţ byla nad rámec této práce.

1 Vývoj právní úpravy základního školství a předškolní výchovy Tato kapitola bude věnována vývoji právní úpravy převáţně základního školství a předškolní výchovy. První část této kapitoly je věnována právní úpravě do roku 1945, tedy od období počátku vývoje právní úpravy spojeného s tereziánskými a následně josefínskými reformami a zahrnuje období do konce druhé světové války. Následně je prostor věnován období let 1945 – 1989, tedy období, kdy bylo školství stejně jako celá společnost ovlivněno komunismem. Poslední část kapitoly bude věnována vývoji právní úpravy od roku 1990, tedy období, které dalo vzniknout stávající právní úpravě v takové podobě, jak ji známe. Cílem kapitoly je uceleně zmapovat vývoj právní úpravy v oblasti základního vzdělávání a předškolní výchovy a poukázat na proměny právní úpravy v návaznosti na vývoj společnosti.

1.1 Vývoj právní úpravy v období do roku 1944 Počátek vývoje základního školství jako takového na našem území je spojen s obdobím vlády Marie Terezie a zavedením povinné školní docházky pro děti ve věku 6 aţ 12 let. Těmto mělo být poskytováno vzdělání podle jejich stavu a povolání a v důsledku toho existovaly tři druhy základních škol – pro venkov, menší města a města zemská. Tato reforma školství probíhala od roku 1774 a vyjma základního školství byla zaměřena také na gymnasiální studia. V tomto roce byl schválen a vyhlášen tzv. „Felbigerův školní řád“ 1, který „se stal základem pro organizaci obecného školství a s některými změnami platil téměř 100 let, ....“

2

Tento předpokládal zakládání škol

triviálních (u far nebo filiálních kostelů) a hlavních škol v kaţdém kraji. Náklady škol triviálních nesly obce a šlechtici, u škol hlavních byly náklady hrazeny ze zemského školního fondu. „Dozor nad triviálními školami vykonával místní farář, po stránce hospodářské a administrativní místní školní dozorce. Tuto funkci vykonával na venkově zpravidla některý bohatý rolník. O školní dozor v celém okrese .... pečoval vikář nebo

1

Allgemeiner Schulplan für die deutschen Normal-, Haupt- und Trivialschulen in sämmtlichen k.k. Erblanden 2 VESELÁ, Zdenka. Vývoj české školy a učitelského vzdělání. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 1992, s. 154.

10

děkan. Byl povinen podávat zprávu zemské komisi, která ustanovovala dozorce v okresech, vydávala učitelům dekrety o zaměstnání, účastnila se zkoušek, dbala o dodržování školního řádu apod.“ 3 V roce 1869 došlo na základě tzv. „Základního říšského školského zákona“ (zákon č. 62/1869 ř. z., jimţto se ustanovují pravidla vyučování ve školách obecných) k podstatným změnám v organizaci základního školství. Byl zaveden jednotný státní dozor nad školami a stát se stal zřizovatelem škol, čímţ došlo ke sníţení vlivu církve. Obecné školy zřízené nebo financované státem, zemí nebo obcí byly školami veřejnými, nadále však mohly existovat i školy soukromé (převáţně se jednalo o církevní školy).4 Obsah vzdělávání byl modernizován a na vzdělávání měly rovné právo všechny vrstvy. Školní docházka byla stanovena povinně od 6 do 14 let a mohla být „splněna na vesnicích a malých městech ve školách obecných (se stupněm vyšším a nižším), v okresních městech na nižší (pětiletý) stupeň obecných škol navazovala trojtřídní škola měšťanská (vždy jedna chlapecká a jedna dívčí). Na nižší stupeň obecné školy navazovaly i střední školy gymnaziálního typu, které však byly navštěvovány zpravidla dětmi z vyšších společenských vrstev.“ 5 Škola měšťanská mohla být koncipována nejen jako tříletá navazující na pětiletou obecnou, ale i jako osmiletá.6 Školní docházka mohla být plněna ve veřejných či soukromých školách, ale také výukou doma. Zákon dále stanovil, ţe „při školách obecných zříditi se mohou, zvláštní zření majíc k potřebám místním, školky pro opatrování, vychovávání a vyučování dítek, které ještě nejsou povinny, do školy choditi, ....“

7

Jednalo se o první zákonnou úpravu předškolního

vzdělávání, na základě které „byly ministerským výnosem z 22. června 1872 definovány tři různé typy zařízení pro předškolní péči a výchovu: mateřské školy, opatrovny a

3

SOMR, Miroslav. Dějiny školství a pedagogiky. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1987, s. 154. 4 Viz § 2 zákona č. 62/1869 ř. z., jimţto se ustanovují pravidla vyučování ve školách obecných. 5 KOVÁŘÍČEK, Václav. Prameny k dějinám školství I. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého, 1984, s. 11. 6 Úloha měšťanské školy jako školy vyšší byla upřesněna novelizací zákona v roce 1883, do té doby mohla být měšťanská škola chápána jako ekvivalent školy obecné – k tomu viz SOMR, Miroslav. Dějiny školství a pedagogiky. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1987, s. 166. 7 § 10 zákona č. 62/1869 ř. z., jimţto se ustanovují pravidla vyučování ve školách obecných

11

jesle.“

8

Zřizování škol a úhrady jejich nákladů a nastavení školného upravovaly

zemské zákony.9 Po vzniku samostatného Československa bylo zákonem Národního výboru československého č. 11/1918 o zřízení samostatného státu československého ve čl. 2 stanoveno, ţe „veškeré dosavadní zemské a říšské zákony a nařízení zůstávají prozatím v platnosti.“

10

V oblasti školství postupně došlo k několika dílčím změnám (např.

celibát učitelek a jejich zrovnoprávnění s učiteli, zrušen vliv církve na školu). Zákonem č. 189/1919 Sb., o školách národních a soukromých ústavech vyučovacích a vychovávacích, bylo stanoveno, ţe veřejné obecné školy národní mohou být nově zřízeny v obcích, kde je 40 školou povinných dětí podle tříletého průměru. O zřizování těchto škol rozhodoval předseda zemské školní rady, případně jím pověřený zástupce. Země také následně nesla náklady těchto škol. Budovy pro potřeby školy, případně pozemky potřebné pro jejich stavbu bylo moţno vyvlastnit. Od roku 1919 došlo také k postátňování stávajících škol, vyjma škol mateřských. Předškolní vzdělávání zůstalo i nadále v působnosti obcí, měst, případně dobročinných institucí. Zákon č. 226/1922 Sb., jímţ se mění a doplňují zákony o školách obecných a občanských (tzv. „Malý školský zákon“) přinesl změny ve výuce ve školách obecných a měšťanských, ale současně přejal převáţnou část stávajících ustanovení z období Rakouska-Uherska. K zásadním změnám v oblasti celého školství došlo v období okupace. Docházelo k zásahům do obsahu a rozsahu učiva a byla zavedena povinná výuka němčiny, nejprve pouze ve školách měšťanských a následně i ve školách obecných. Od roku 1941 byly měšťanské školy označovány jako školy hlavní a jednalo se o školy výběrové. Došlo také k výrazné redukci škol středních a odborných. Cílem bylo omezit přístup k dalšímu vzdělání převáţné části populace. Byl vydán zákaz zřizování českých mateřských škol a z jejich fondů byly zřizovány mateřské školy německé.

8

RÝDL, Karel; ŠMELOVÁ, Eva. Vývoj institucí pro předškolní výchovu (1869 - 2011). 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého, 2012, s. 28. 9 Např. zákon č. 16/1873 č. z. z., kterým se upravuje zřizování vydrţování a navštěvování veřejných škol obecných stanovil úhradu nákladů škol z části školní obci (orgánem byla místní rada školní), které příslušelo zajištění budovy, financování činnosti školy a jejího zařízení, z části školní okres (orgánem byla okresní školní rada), který měl na starosti platy učitelů a ostatní náklady škol a z části země (orgánem byla zemská rada školní), která poskytovala např. příspěvek na stavbu školní budovy. 10 Čl. 2 zákona Národního výboru československého č. 11/1918 o zřízení samostatného státu československého.

12

1.2 Vývoj právní úpravy v letech 1945 - 1989 Přijetím zákona č. 95/1948 Sb., o základní úpravě jednotného školství (školský zákon) byly zrušeny všechny dosud plané předpisy v oblasti školství a došlo k sjednocení právní úpravy českého a slovenského školství. Do školské soustavy byly vřazeny mateřské školy pro děti ve věku 3 – 6 let, dále byla rozčleněna na „školy I. stupně – školu národní (s pěti ročníky), školy II. stupně – školu střední (se čtyřmi ročníky) a školy III. stupně – čtyřtřídní gymnázia a školy odborné. Povinná školní docházka byla stanovena pro děti od 6 do 15 let.“

11

Základní školní vzdělání bylo

poskytováno ve školách I. a II. stupně, bylo povinné, bezplatné a jednotné.12 Došlo k zestátnění předškolních institucí (jeslí a mateřských škol). „Předškolní výchova byla sjednocena nejen v cílech, ale i obsazích a organizaci a byla přístupná bezplatně jako služba pracujícím ženám.“

13

Státem byly také zřizovány domovy a druţiny mládeţe

jako zařízení výchovná a sociální. V důsledku reorganizace státní správy v roce 1948 došlo ke zrušení školních rad na všech úrovních a jejich působnost přešla na nově vzniklé orgány – krajskou správu ve věcech školství obstarával nově zřízený referát krajského národního výboru pro školství, osvětu a tělovýchovu, místní správu vykonávaly národní výbory. Do roku 1989 došlo ještě několikrát ke změnám v soustavě škol. Na základě zákona č. 31/1953, ze dne 24. dubna 1953 o školské soustavě a vzdělávání učitelů (školský zákon) byla povinná školní docházka zkrácena na osm let a školy I. a II. stupně byly sjednoceny a vznikla osmiletá a jedenáctiletá střední škola. Zákon také upravoval zřizování a rušení mateřských škol a k doplnění výchovy byly zřizovány mj. druţiny mládeţe. Zákon č. 186/1960 Sb., o soustavě výchovy a vzdělávání (školský zákon) vymezil školskou soustavu opět jiným způsobem. „V nové školské soustavě se dostávalo dětem do šesti let předškolní výchovy v jeslích a mateřských školách, mládeži od 6 do 15 let povinného základního vzdělání v základních devítiletých školách (ZDŠ), popřípadě v jiných školách, mládeži od 15 let středního a vyššího vzdělání v různých typech škol, mládeži s úplným středním vzděláním vysokoškolského vzdělání na vysokých školách, dále je podle zákona poskytována mládeži v době mimo vyučování výchova ve školních

11

KOVÁŘÍČEK, 1984, op. cit., s. 20. Viz § 5 zákona č. 95/1948 Sb., o základní úpravě jednotného školství (školský zákon). 13 RÝDL, 2012, op. cit., s. 59. 12

13

a mimoškolních výchovných zařízeních.“

14

Síť mateřských škol a jeslí byla v tomto

období výrazně rozšiřována a cílem bylo poskytnout předškolní vzdělávání maximálnímu počtu dětí příslušného věku. Povinná školní docházka byla stanovena na devět let, přičemţ základní vzdělání poskytovaly devítileté školy základní „a příslušné ročníky škol pro mládež vyžadující zvláštní péče a škol hudebních a tanečních.“

15

Zákonná úprava se věnovala také mimoškolní výchově. Součástí základních škol byly také školní druţiny (pro ţáky prvního aţ pátého ročníku) a školní kluby (pro starší ţáky). Školy a předškolní a mimoškolní zařízení byly zřizovány národními výbory, případně jinými organizacemi s jejich souhlasem. Národní výbory také řídily a kontrolovaly výchovu a vzdělávání a zabezpečovaly jejich rozvoj. Ústřední řízení a kontrolu provádělo ministerstvo školství a kultury a v případě jeslí ministerstvo zdravotnictví. V roce 1978 byla v oblasti školství přijata série zákonů, kterými byla rozšířena zákonná úprava školských zařízení (zákon č. 76/1978 Sb., o školských zařízeních), samostatně upravena státní správa ve školství (zákon č. 77/1978 Sb., o státní správě ve školství) a provedeny změny v soustavě základních a středních škol (zákon č. 63/1978 Sb. o opatřeních v soustavě základních a středních škol). Zákonem o školských zařízeních byla mezi školská zařízení, začleněna vedle výchovy mimo vyučování i předškolní výchova. Předškolní výchova zahrnovala jesle, mateřské školy a dětské útulky zřizované v místech, kde nebyly podmínky pro zřízení mateřské školy. Školská zařízení, tedy i školní druţina, školní klub a školní jídelna byly zařazeny do školské výchovně vzdělávací soustavy. Zákonem o opatřeních v soustavě základních a středních škol došlo k prodlouţení povinné školní docházky na deset let. Povinná školní docházka byla plněna na osmileté základní škole a v prvních dvou ročnících střední školy, pokud ke splnění povinné školní docházky nedošlo na škole základní. Zákonem o státní správě ve školství byla vymezena působnost orgánů státní správy ve školství. Místní národní výbory se souhlasem okresního národního výboru zřizovaly a zajišťovaly provoz mj. jeslí, mateřských škol, dětských útulků a školních jídelen a současně zajišťovaly provoz všech typů základních škol. V případě, ţe počet přihlášených dětí přesahoval kapacitu těchto zařízení, byl to místní národní výbor, který namísto ředitele rozhodoval o přijetí. Základní školy zřizoval po projednání s místním národním výborem okresní národní 14 15

KOVÁŘÍČEK, 1984, op. cit., s. 21. § 6 odst. 1 zákona č. 186/1960 Sb., o soustavě výchovy a vzdělávání (školský zákon)

14

výbor. Ten měl také kompetenci rozhodovat např. o odkladu povinné školní docházky nebo o zproštění povinnosti vzdělávat se. Zakládat jesle, mateřské školy a dětské útulky bylo umoţněno i druţstevním organizacím a podnikům. V roce 1984 byl přijat nový školský zákon, který upravoval pouze základní a střední školy – zákon č. 29/1984 Sb., o soustavě základních a středních škol (školský zákon). Nahradil školský zákon z roku 1960 a zákonnou úpravu základních a středních škol, z roku 1978. V oblasti základního vzdělávání nepřinesl tento zákon výraznější změny.

1.3 Vývoj právní úpravy po roce 1989 Celospolečenské změny po roce 1989 měly svůj odraz i v právní úpravě školství. Zákonem č. 171/1990 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 29/1984 Sb., o soustavě základních a středních škol (školský zákon) byla stanovena právní subjektivita škol, byla obnovena moţnost zakládat školy soukromé a církevní a do soustavy základních a středních škol byla nově zařazena základní umělecká škola. Povinná školní docházka byla zkrácena na devět let a bylo moţno ji plnit v devítiletých základních školách. Vzdělání získané ve školách soukromých a církevních bylo rovnocenné se vzděláním ve školách ostatních. Právní subjektivitu získaly také předškolní zařízení a školská zařízení. Mezi předškolní zařízení patřila mateřská škola a zvláštní mateřská škola zpravidla pro děti ve věku tří aţ šesti let. Školská zařízení byla rozčleněna na školská výchovná zařízení a školská účelová zařízení. Mezi školská výchovná zařízení patřily např. školní druţina a školní klub. Stravování dětí, ţáků a zaměstnanců zajišťovala školní jídelna. Zákon o státní správě ve školství byl zrušen a nahrazen zákonem č. 564/1990 Sb., o státní správě a samosprávě ve školství. Podle tohoto zákona státní správu ve školství vykonávali ředitel, obec, školské úřady a dále pak Česká školní inspekce jako orgán kontrolní, ministerstvo školství, mládeţe a tělovýchovy a jiné zvláštním zákonem stanovené ústřední orgány státní správy. Samosprávu poté obec a školské rady.16 Uvedená právní úprava (tedy školský zákon, zákon o školských zařízeních a zákon o státní správě a samosprávě ve školství) byla v České republice k 1. 1. 2005 zrušena a nahrazena zákonem č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním,

16

§ 1 a § 2 zákona č. č. 564/1990 Sb., o státní správě a samosprávě ve školství

15

vyšším odborném a jiném vzdělávání, který, mnohokrát novelizovaný, v současné době tvoří základní zákonnou úpravu v oblasti školství (vyjma samostatné úpravy vysokých škol). Platné právní úpravě bude věnována pozornost v následujících kapitolách. Slovenská právní úprava školství po vzniku samostatné Slovenské republiky od ledna 1993 vycházela ze společného základu. Postupně byly jednotlivé předpisy novelizovány a nyní jsou jiţ nahrazeny právními předpisy novými (viz kap. 6).

V této kapitole byl nastíněn vývoj právní úpravy v oblasti základního školství a předškolního vzdělávání a vyplynulo z něj několik poznatků. Prvním je skutečnost, ţe právní úprava školství byla vţdy nastavována tak, aby korespondovala s aktuálními potřebami a zájmy politických představitelů a tedy drţiteli moci ve státě a to nejen nastavením obsahu výuky, ale i nastavením celé školské soustavy. Nejzřetelněji se tato skutečnost projevuje ve změnách právní úpravy školství v období okupace. Dále lze zkonstatovat, ţe školská soustava se postupně rozrůstala a také právní úprava školství se při svém vývoji stávala podrobnější a propracovanější, coţ je však skutečnost platná pro vývoj právní úpravy obecně.

16

2 Postavení škol a školských zařízení Tato kapitola se bude v první části věnovat postavení škol a školských zařízení. Následně bude vymezeno kdo můţe vystupovat v pozici zřizovatele škol a školských zařízení a v jaké právní formě mohou být školy a školská zařízení zřizována. V dalších částech kapitoly bude věnována pozornost dvěma druhům právnických osob, které můţe zřídit obec pro výkon činnosti škol a školských zařízení, tedy školské právnické osobě a příspěvkové organizaci. Poslední část kapitoly bude zaměřena na orgány veřejné správy u škol a školských zařízení zřizovaných obcí. Poskytování vzdělávání prostřednictvím škol a školských zařízení zřizovaných obcí je veřejnou sluţbou17 a subjekty, které činnost škol a školských zařízení vykonávají, jsou veřejnými subjekty. Školství se, jak uvádí Mrkývka, řadí k veřejným statkům.18 „Existence veřejných statků je výrazem pečovatelské funkce státu, případně dalších veřejnoprávních korporací a jiných subjektů tvořících tzv. veřejný sektor, o věci veřejné či celospolečenské, kde významnou roli organizátora jejich poskytování a zároveň i samotného producenta hraje veřejná správa v organizačním smyslu.“ 19 Obec v případě škol a školských zařízení „zřizuje odvozené subjekty účelově vyhraněné k produkci konkrétních veřejných statků“

20

, kdy produkovaným veřejným statkem je

právě ono poskytování vzdělávání a školských sluţeb podle školského zákona.21 Vzdělávání, potaţmo školství podléhá rozsáhlé veřejnoprávní regulaci.22 „Ústavním základem správně právní úpravy českého školství jsou zejména ustanovení čl. 33 Listiny základních práv a svobod a článku 15 odst. 1, odst. 2 téhož ústavního dokumentu. Ustanovení článku 33 Listiny základních práv a svobod ve svém odstavci 1

17

§ 2 odst. 3 zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání, ve znění pozdějších předpisů 18 Viz SKULOVÁ, Soňa a kol. Základy správní vědy. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 1998, s. 182. 19 SKULOVÁ, 1998, op. cit., s. 181. 20 Tamtéţ, s. 186. 21 Pod pojmem vzdělávání školský zákon rozumí vzdělávání a výchovu (viz § 1 školského zákona). Školskými sluţbami jsou sluţby a vzdělávání, které poskytují školská zařízení jako doplnění a podporu vzdělávání ve školách, nebo v přímé souvislosti s ním (viz § 7 odst. 4 školského zákona). 22 Na rozsáhlou veřejnoprávní regulaci vzdělávání poukazuje např. i Nejvyšší správní soud – viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 5. 2012, sp. zn. 1 As 35/2012 – 40. Nejvyšší správní soud [online]. Brno: NSS [cit. 10. 2. 2014].

17

předně zakotvuje právo každého (tedy bez ohledu na např. státní občanství) na vzdělání. Toto ústavní právo na vzdělání je přitom interpretováno jednak jako negativní povinnost, tedy že „stát ani kdokoli jiný nemůže nikomu ve vzdělání bránit“, jednak jako pozitivní povinnost státu, tedy „povinnost státu vzdělání poskytnout přímo, nebo zajistit (organizačně i jinak), aby odpovídající vzdělání poskytovaly jiné než státní instituce.“ 23 “ 24 „Současně je v Listině základních práv a svobod stanovena ve vztahu ke školství i (základní) povinnost, a to adresovaná opět každému: Školní docházka je povinná po dobu, kterou stanoví zákon. Listina základních práv a svobod v předmětném ustanovení čl. 33 dále stanoví, že v základních a středních školách mají občané právo na bezplatné vzdělávání.“

25

„Zajištění tohoto práva na vzdělání ze strany státu je odrazem státem uložené povinné školní docházky; uloží-li stát povinnost, musí vytvořit podmínky, aby tuto povinnost mohli občané plnit.“

26

Právo na bezplatné vzdělávání je Listinou základních práv a

svobod zaručeno v případě škol státních. V jiných neţ státních školách je moţno poskytovat vzdělávání za úplatu.27 „Opomenuto nesmí být však ani to, že vedle zmíněné ústavněprávní úpravy lze základy právní regulace vzdělávání nalézt i v dokumentech mezinárodněprávních. Zde se jedná zejména o následující (Českou republikou ratifikované a zákonným způsobem vyhlášené) mezinárodní smlouvy: Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech (viz zejm. čl. 13) Úmluva o právech dítěte (viz zejm. čl. 28 a 29) a Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod (viz zejm. Dodatkový protokol k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod, čl. 2).“ 28 Oblast předškolního, základního a jiného vzdělávání, které zajišťují školy a

23

PAVLÍČEK, Václav a kol. Ústava a ústavní řád České republiky: Komentář, 2 díl: Práva a svobody. 2. dopl. a podst. rozš. vyd., aktualiz. dotisk podle stavu k 1. 1. 2003. Praha: Linde Praha a.s., 2002, s. 264. 24 JURNÍKOVÁ, Jana a kol. Správní právo – zvláštní část. 6. doplněné vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2009, s. 128 - 129. 25 Tamtéţ, s. 128. 26 PAVLÍČEK, 2002, op. cit., s. 268. 27 Viz čl. 33 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. 28 JURNÍKOVÁ, 2009, op. cit., s. 130 - 132.

18

školská zařízení zřizovaná obcí je z pohledu zákonné úpravy upravena zejména školským zákonem a dále mnoţstvím vyhlášek Ministerstva školství, mládeţe a tělovýchovy. Jak uvádí Kadečka „současné školské právo (respektive jeho veřejnoprávní složka) jeví se sice jako moderní komplex, zároveň ovšem značně trpí nemalou rozkolísaností danou neustálými novelizacemi obsáhlé zákonné úpravy i podzákonné regulace. Nelze si přitom nepovšimnout, že podstatná část školské legislativy má podzákonný charakter (bylo by tedy jistě chybou dovozovat z relativně skromného počtu zákonů stručnost či jednoduchost školského práva.)“ 29 Prostřednictvím školského zákona stát delegoval svoji povinnost zajistit základní vzdělání na obce. Současně stanovil obcím povinnost zajistit pro přesně specifikovaný okruh dětí předškolní vzdělávání a dále zajistit školní stravování. Obce na základě tohoto zmocnění zajišťují své povinnosti prostřednictvím jimi zřízených subjektů – právnických osob, které vykonávají činnost škol a školských zařízení. Školy a školská zařízení mohou být obecně zřizována širokou skupinou subjektů a to od subjektů veřejné správy aţ po subjekty soukromé. Ačkoliv s ohledem na subjekt zřizovatele jsou důvody pro zřízení škol a školských zařízení rozdílné, cílem je vţdy poskytnutí vzdělávání jako veřejné sluţby, případně školských sluţeb a to za podmínek stanovených školským zákonem. Školy a školská zařízení mohou zřizovat kraje, obce, svazky obcí, ministerstva, registrované církve a náboţenské společnosti, ostatní právnické osoby a fyzické osoby. Mohou být zřízeny formou školské právnické osoby, příspěvkové organizace, státní příspěvkové organizace, organizační sloţky státu nebo její součásti, právnické osoby podle obchodního zákoníku, obecně prospěšné společnosti, nebo např. jako součást konzulárního úřadu České republiky. Obec zřízením školy/školského zařízení plní povinnosti, které jí stanovuje školský zákon, zejména povinnost „zajistit podmínky pro plnění povinné školní docházky dětí s místem trvalého pobytu na jejím území a dětí umístěných na jejím území ve školských zařízeních pro výkon ústavní výchovy nebo ochranné výchovy, které se .... nevzdělávají ve školách zřízených při těchto školských zařízeních“

30

a „zajistit

podmínky pro předškolní vzdělávání v posledním roce před zahájením povinné školní 29 30

JURNÍKOVÁ, 2009, op. cit., s. 136 - 137. § 178 odst. 1 školského zákona

19

docházky pro děti s místem trvalého pobytu na jejím území a pro děti umístěné na jejím území v dětském domově“ 31 a současně zřízením a zajištěním provozu škol a školských zařízení pečuje o potřeby svých občanů a současně i o rozvoj svého území.32 Školy a školská zařízení zřizuje obec jako příspěvkové organizace podle zákona 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „RPÚR“) nebo jako školské právnické osoby podle školského zákona. Výběr z těchto dvou právních forem je zcela v kompetenci zřizovatele, avšak v současné době bývají z úrovně obcí téměř vţdy školy a školská zařízení zřizovány ve formě příspěvkových organizací. Právnická osoba (ať jiţ příspěvková organizace nebo školská právnická osoba) můţe být obcí zřízena buď pouze pro výkon činnosti školy či školského zařízení nebo můţe vykonávat i více činností v různých kombinacích (např. více škol, škola a školské zařízení apod.).

2.1 Školská právnická osoba Školská právnická osoba je právnickou osobou zřízenou podle § 124 a násl. školského zákona, jejímţ zřizovatelem můţe být vedle ministerstva, kraje, obce nebo svazku obcí i jiná právnická nebo fyzická osoba. „Jak vyplývá z ustanovení § 8, je školská právnická osoba alternativní formou právního postavení školy nebo školského zařízení ....“ 33 Jiţ při zavedení institutu školské právnické osoby školským zákonem34 existoval předpoklad, ţe tato právní forma bude vyuţívána zejména ze strany církevních zřizovatelů, coţ se po téměř deseti letech existence této právní formy potvrdilo. Hlavní činnost školské právnické osoby, tedy účel, pro který je zřizována, je přímo definován zákonem a je jím poskytování vzdělávání a/nebo školských sluţeb podle školského zákona. „Zákon rovněž výslovně zmiňuje subsidiární použití ustanovení obchodního zákoníku ve věcech zřízení, vzniku, zrušení a zániku školské právnické osoby a zákona č. 125/2008 Sb., o přeměnách obchodních společností a družstev, ve věcech rozdělení,

31

§ 179 odst. 2 školského zákona Viz § 2 odst. 2 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů. 33 VALENTA, Jiří. Školské zákony a prováděcí předpisy s komentářem. 4. aktual. vyd. Olomouc: ANAG, spol. s r.o., 2009, s. 192. 34 Tedy od 1. 1. 2005. 32

20

sloučení a splynutí školské právnické osoby.“

35

Školská právnická osoba můţe být

zřízena jedním zřizovatelem nebo i více zřizovateli. Obci umoţňuje zřízení školské právnické osoby „k plnění svých úkolů, zejména k hospodářskému využívání svého majetku a k zabezpečení veřejně prospěšných činností“ § 23 odst. 1 RPÚR. Zřizování a rušení školské právnické osoby, stejně jako schvalování zřizovací listiny je kompetencí zastupitelstva obce.36 „Akt zřízení školské právnické osoby je oddělen od jejího vzniku.“

37

„Školská

právnická osoba vzniká dnem zápisu do rejstříku školských právnických osob za podmínek stanovených školským zákonem“ 38 a zaniká dnem výmazu z tohoto rejstříku. „Zápis do rejstříku školských právnických osob (a výmaz z tohoto rejstříku) má tedy konstitutivní účinky z hlediska právní existence školské právnické osoby.“ 39 V případě, ţe je školská právnická osoba zřízena obcí, nedochází k vytvoření rady podle § 130 odst. 1 školského zákona, která by přebírala kompetence zřizovatele.

2.1.1 Zřizovací listina školské právnické osoby V případě, ţe školskou právnickou osobu zřizuje jeden zřizovatel, je zřizována zřizovací listinou. V případě více zřizovatelů se zřizuje zřizovací smlouvou. Oba typy dokumentů musí osahovat náleţitosti vymezené v § 125 odst. 3 školského zákona. V případě školské právnické osoby zřizované obcí se jedná o: identifikaci školské právnické osoby, tedy její název, který musí být v souladu s § 8a školského zákona a sídlo a dále označení statutárního orgánu (kterým je ředitel školské právnické osoby) a způsob jeho vystupování jménem školské právnické osoby, název, sídlo a identifikační číslo zřizovatele, „druhy škol a druhy a typy školských zařízení, jejichž činnost školská právnická osoba vykonává, předmět, podmínky a rozsah doplňkové činnosti v případě školské právnické osoby

35

VALENTA, 2009, op. cit., s. 192 - 193. Viz § 84 odst. 2 písm. e) zákona o obcích. 37 Školská právnická osoba zřízená dobrovolným svazkem samosprávy, dobrovolné svazky obcí a ředitele jimi zřizovaných [online]. Praha: MŠMT [cit. 6. 3. 2014], s. 6. 38 § 125 odst. 5 školského zákona 39 Školská právnická osoba zřízená dobrovolným svazkem samosprávy, dobrovolné svazky obcí a ředitele jimi zřizovaných [online]. Praha: MŠMT [cit. 6. 3. 2014], s. 8. 36

21

obcí. Metodický návod pro obecní škol a školských zařízení. MŠMT 2009 obcí. Metodický návod pro obecní škol a školských zařízení. MŠMT 2009

zřizované ministerstvem, krajem, obcí nebo svazkem obcí, je-li doplňková činnost této školské právnické osobě povolena, vymezení způsobu majetkového zajištění činnosti školské právnické osoby, vymezení doby, na kterou je školská právnická osoba zřízena.“ 40

2.1.2 Majetek školské právnické osoby Právní úprava majetku školských právnických osob je obsaţena v § 140 školského zákona. „Ke školské právnické osobě lze z majetkoprávního hlediska poznamenat, že užívá ke své činnosti vlastní majetek a dále majetek vypůjčený nebo pronajatý od zřizovatele nebo jiné osoby (§ 140 školského zákona). Školský zákon upravuje také její vlastní schvalovací a kontrolní mechanismus ....“ 41 Zde je třeba dodat, ţe při zaloţení školské právnické osoby obec vkládá majetek do tohoto subjektu k zajištění její činnosti, a tento se následně stává majetkem dané školské právnické osoby. Obec tímto ztrácí moţnost s majetkem disponovat. K tomuto uvádí Ministerstvo školství, mládeţe a tělovýchovy ve svém metodickém návodu následující: „Protože zákon č. 561/2004 Sb. zde neupravuje obdobu svěření majetku zřizovatele do správy ve smyslu zákona č. 250/2000 Sb., je také případné užívací právo školské právnické osoby k majetku zřizovatele nutné založit formou výpůjčky nebo nájmu.“ 42

2.1.3 Hospodaření školské právnické osoby Mezi příjmy školské právnické osoby patří zejména finanční prostředky ze státního rozpočtu, z rozpočtů územně samosprávných celků, od zřizovatele a také příjmy z hlavní činnosti a doplňkové činnosti a úplata za vzdělávání a školské sluţby.43 Základní pravidla hospodaření jsou vymezena v § 134 školského zákona. Další pravidla hospodaření, respektive omezení školských právnických osob jsou vymezena v § 136 školského zákona. Školským právnickým osobám je zakázáno zakládat, případně zřizovat jiné právnické osoby, zajišťovat závazky jiných osob a poskytovat dary vyjma

40

§ 125 odst. 3 školského zákona HAVLAN, Petr a kol. Majetek samosprávných územních celků v teorii a praxi. 1. vyd. Praha: Linde Praha, a.s., 2013, s. 240. 42 Školská právnická osoba zřízená dobrovolným svazkem obcí. Metodický návod pro obecní samosprávy, dobrovolné svazky obcí a ředitele jimi zřizovaných škol a školských zařízení. MŠMT 2009 [online]. Praha: MŠMT [cit. 6. 3. 2014], s. 7. 43 V případě školské právnické osoby zřizované obcí, jako veřejné školy, by příjmy takovéto školské právnické osoby nezahrnovaly školné. 41

22

případů vymezených v § 136 odst. 2 písm. d) školského zákona. Při přijímání a poskytování půjček (vyjma půjček z fondu kulturních a sociálních potřeb), při sjednávání úvěrů, uzavírání smluv o koupi najatých věcí, nákupu akcií a cenných papírů, případně jejich přijímání jako protihodnoty za své pohledávky vůči jiným osobám je u školských právnických osob zřízených ministerstvem, krajem, obcí nebo svazkem obcí nezbytný předchozí souhlas zřizovatele.

2.2 Příspěvková organizace Příspěvková organizace je právnickou osobou, která můţe být zřízena územním samosprávným celkem, tedy obcí nebo krajem v souladu se RPÚR. Nemá zákonem tak úzce vymezenou činnost jako školská právnická osoba. Příspěvková organizace můţe být zřízena pro jakékoliv činnosti, které obec vykonává v rámci své samostatné působnosti, „které jsou zpravidla neziskové a jejichž rozsah, struktura a složitost vyžadují samostatnou právní subjektivitu.“ 44 „To především znamená, že díky této subjektivitě jednají příspěvkové organizace v právních vztazích svým jménem, přičemž mohou jednat jak ve vztazích hmotněprávních, tak ve vztazích procesněprávních.“

45

„Způsobilost jednat svým

jménem v majetkoprávních vztazích a nést vlastní odpovědnost za závazky, které z tohoto jednání vzniknou, představuje nejdůležitější (pojmové) znaky příspěvkové organizace jako právnické osoby svého druhu. Právní jednání příspěvkové organizace je zásadně jednání jejího statutárního orgánu.“ 46 Samostatnost v rozhodování příspěvkové organizace je však oproti jiným formám právnických osob podstatně omezena. Mockovčiaková poukazuje na to, ţe „příspěvková organizace je jednoznačně ve svém konání a rozhodování podřízena vůli zřizovatele. „Svoboda“ jejího samostatného rozhodování je omezena zřizovatelem i proto, že zřizovatel sám je ve svém rozhodování limitován zákonem.“ 47

44

§ 27 odst. 1 zákona č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, ve znění pozdějších předpisů 45 HAVLAN, Petr. Veřejné vlastnictví v právu a společnosti. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2008, s. 198. 46 HAVLAN, 2013, op. cit., s. 48. 47 MORÁVEK, Zdeněk a kol. Meritum příspěvkové organizace 2012. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2012, s. 8.

23

Zřizování a rušení příspěvkových organizací je plně v kompetenci zastupitelstva obce či kraje.48 Zastupitelstvo také schvaluje zřizovací listinu příspěvkové organizace, jejíţ nezbytné obsahové náleţitosti jsou vymezeny zákonem (viz dále). „Ke vzniku příspěvkové

organizace

obce

(kraje)

dochází

dnem

určeným

(zastupitelstvem daného územního samosprávného celku) v rozhodnutí. “ podává návrh na zápis příspěvkové organizace do obchodního rejstříku.

zřizovatelem 49

Zřizovatel

50

2.2.1 Zřizovací listina příspěvkové organizace „Zřizovací litina, kterou zřizovatel vydá („připraví“ rada a schválí příslušné zastupitelstvo) o vzniku příspěvkové organizace obce (kraje), má pro její existenci a fungování, podobně jako pro existenci a fungování organizační složky obce (kraje), zásadní význam.“ 51 Nezbytné náleţitosti zřizovací listiny příspěvkové organizace jsou vymezeny v § 27 odst. 2 RPÚR.52 Tyto zákonem vymezené náleţitosti zřizovací listiny „lze považovat za nutné minimum, nikoli možné maximum.“ 53 V případě příspěvkových organizací zřizovaných obcí, které mají vykonávat činnost škol a školských zařízení je nezbytné při přípravě zřizovací listiny přihlíţet kromě RPÚR zejména ke školskému zákonu. Zde jsou např. v § 8a upraveny další náleţitosti názvu příspěvkové organizace tak, ţe název příspěvkové organizace obsahuje označení příslušného druhu či typu školy, případně školského zařízení a současně můţe obsahovat i upřesňující přívlastek. S ohledem na vyloučení moţnosti záměny bývá upřesňujícím přívlastkem často název obce, případně je součástí (zejména v případě větších obcí) i ulice (s uvedením čísla orientačního), kde příspěvková organizace sídlí.54 Vymezení hlavního účelu příspěvkové organizace je v tomto případě „zajištění činností v působnosti zřizovatele v oblasti školství dle zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon),

48

Viz § 84 odst. 2 písm. d) zákona o obcích a § 35 odst. 2 písm. j) zákona č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení), ve znění pozdějších předpisů. 49 HAVLAN, 2013, op. cit., s. 44. 50 Viz § 27 odst. 10 RPÚR. 51 HAVLAN, 2013, op. cit., s. 44. 52 Tyto náleţitosti jsou u příspěvkové organizace obdobné jako u zřizovacích listin školských právnických osob. 53 MORÁVEK, 2012, op. cit., s. 11. 54 Je vhodné s ohledem na přehlednost, pokud je u příspěvkových organizací stejného typu u jednoho zřizovatele dodrţovat stejný princip při tvorbě názvu těchto organizací.

24

ve znění pozdějších předpisů.“

55

Odpovídajícím předmětem činnosti je tedy výkon

činnosti školy a/nebo školského zařízení a poskytování vzdělávání, příp. školských sluţeb v souladu se školským zákonem. Vymezený předmět činnosti je hlavní činností příspěvkové organizace. Zřizovatel současně vymezuje ve zřizovací listině okruhy činnosti doplňkové, která navazuje na hlavní účel příspěvkové organizace. V případě škol se jedná zejména o zájmové krouţky, příp. pronájem místností pro jejich pořádání, pronájem tělocvičen a hřišť. V případě školních jídelen se jedná zejména o přípravu stravy pro subjekty, které nejsou zapsány v rejstříku škol a školských zařízení. Statutárním

orgánem

příspěvkové

organizace

vykonávající

činnost

školy/školského zařízení je ředitel, kterým „může být jmenován pouze ten, kdo splňuje předpoklady pro výkon činnosti ředitele školy nebo školského zařízení stanovené zvláštním právním předpisem“

56

(blíţe ke jmenování ředitele viz kap. 5.3). „Z titulu

statutárního orgánu ředitel/ředitelka odpovídá za činnost a hospodaření organizace, odpovídá za vedení účetnictví, vydává vnitřní předpisy právnické osoby a je zaměstnavatelem ve smyslu zákoníku práce ....“ 57 Ve zřizovací listině je také třeba vymezit majetek, který obec příspěvkové organizaci svěřuje k hospodaření. Jak uvádí Havlan „vymezení majetku by se tady mělo dít jednoznačně formou „soupisu“, v němž by se majetek předávaný do správy podrobně a hlavně přehledně členil; u majetku vedeného v účetnictví by pak měly být v soupise uvedeny ceny podle údajů obsažených v účetnictví; u nemovitých věcí, evidovaných v katastru nemovitostí, je žádoucí, aby byla „správa“ zapsána (formou „záznamu“) do tohoto katastru ....; vzhledem k tomu, že údaje o majetku, který příspěvková organizace získá do správy teprve po svém vzniku anebo naopak po svém vzniku jej přestane spravovat, nelze takříkajíc dodatečně do zřizovací listiny doplňovat, je možné toto „počáteční“ vymezení majetku považovat v zásadě za definitivní; patrně jedinou výjimku by představovala situace, při které by se v souvislosti s nějakou dílčí změnou zřizovací listiny z rozhodnutí zřizovatele měnil rozsah majetku, který by příspěvková organizace ke dni změny spravovala.“

58

Pozornost je třeba věnovat také

specifikaci majetkových práv příspěvkové organizace.

55

Vzorová zřizovací listina pro příspěvkovou organizaci zřizovanou obcí ze dne 23. 9. 2009 vytvořená Odborem školství KrÚ JMK [online]. Brno: JMK [cit. 6. 3. 2014]. 56 § 166 odst. 1 školského zákona 57 MORÁVEK, 2012, op. cit., s. 39. 58 HAVLAN, 2013, op. cit., s. 45 - 46.

25

Příspěvková organizace, která má vykonávat činnost škol a/nebo školských zařízení, bývá zřizována (i s ohledem na vysoké náklady se zřízením spojené) převáţně na dobu neurčitou.

2.2.2 Majetek příspěvkové organizace Příspěvkové organizace mají oproti jiným právnickým osobám specificky upraveno vlastnictví majetku a v návaznosti na to i moţnosti dispozice s majetkem. „Příspěvkové organizaci svěřuje zřizovatel k hospodaření svůj majetek a vymezuje i rozsah těch svých vlastnických práv, jejichž výkon na organizaci přenáší z důvodu zajištění řádného hospodaření s majetkem, a to k účelům, které jsou zřizovací listinou vymezeny jako předmět činnosti související s účelem zřízení, případně zřizovatelem povoleny jako činnosti doplňkové.“

59

Majetek, který příspěvková organizace nabývá v

průběhu své činnosti, nabývá pro svého zřizovatele, přičemţ zřizovatel si můţe vyhradit případy, kdy je k nabytí majetku nezbytný jeho souhlas. Příspěvková organizace není vlastníkem svěřeného majetku a proto „nemá právo nakládat s majetkem jako vlastník tj. prodávat majetek, zatížit majetek zástavou apod.“ 60 Nicméně ke správě majetku má zřizovací listinou vymezen alespoň soubor majetkových oprávnění.61 Prostřednictvím těchto oprávnění vykonává příspěvková organizace majetková práva územních samosprávných celků na svěřeném majetku svým jménem a na svou odpovědnost. Od 1. dubna 2009 je na základě novely příspěvkovým organizacím umoţněno nabývat majetek do svého vlastnictví a to pouze způsoby vymezenými v § 27 odst. 5 zákona o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů. „Tímto ustanovením chtěl zákonodárce patrně odstranit dlouhodobě trvající nejasnosti (spory) ohledně vlastnické způsobilosti daných právnických osob. Novela podala také taxativní výčet způsobů, jimiž příspěvková organizace může nabývat majetek do svého vlastnictví, vždy však jen, je-li potřebný k výkonu činnosti, pro kterou byla zřízena. Ve stručnosti lze říci, že příspěvková organizace může nabývat majetek do svého vlastnictví v zásadě jen za předpokladu, že majetek nabývá od zřizovatele, zřizovatel k nabytí majetku datem, resp. děděním dal předchozí písemný souhlas, resp. svým rozhodnutím umožnil nabývání majetku jiným způsobem .... Tato poněkud neobvyklá konstrukce (relativizující „vlastnickou způsobilost“ dané právnické osoby) je dále rozvedena. Platí, že pokud se 59

MORÁVEK, 2012, op. cit., s. 11. Tamtéţ, s. 44. 61 Viz § 27 odst. 2 písm. f) RPÚR. 60

26

stane majetek, který příspěvková organizace nabyla převodem od svého zřizovatele, pro ni trvale nepotřebným, je povinna ho nabídnout bezplatně svému zřizovateli. Pokud ho ten nepřijme, pak může být takový majetek ve vlastnictví příspěvkové organizace, po předchozím písemném souhlasu, převeden jiné osobě za podmínek stanovených zřizovatelem. U převodů majetku ve vlastnictví příspěvkové organizace jí nabytém jiným způsobem, byť k tomu byl nutný předchozí písemný souhlas zřizovatele, se však takové pravidlo již neuplatní.“

62

Z uvedeného vyplývá, ţe nabývání majetku příspěvkovou

organizací je i nadále záleţitostí spíše výjimečnou. RPÚR v § 34 aţ 37a obsahuje další omezení pro příspěvkové organizace. „Příspěvková organizace nesmí zřizovat nebo zakládat právnické osoby a nesmí mít majetkovou účast v právnické osobě zřízené nebo založené za účelem podnikání.“

63

Dále „nesmějí poskytovat dary „s výjimkou obvyklých peněžitých nebo věcných darů svým zaměstnancům a jiným osobám ze svého fondu kulturních a sociálních potřeb“ a dále, jde-li o majetek, který příspěvková organizace nabyla bezúplatným převodem od svého zřizovatele do svého vlastnictví a nabízí-li jej jako nepotřebný majetek povinně ve smyslu § 27 odst. 6 RPÚR zpět svému zřizovateli. Další omezení se týkají možnosti uzavírat smlouvy o půjčce nebo úvěru. To je možné jen po předchozím písemném souhlasu zřizovatele .... Příspěvková organizace má pak zcela zakázáno zajišťovat závazky. Předchozímu písemnému souhlasu zřizovatele také podléhá uzavírání smluv o pořízení věci nákupem na splátky nebo smluv o nájmu s právem koupě. V tomto případě, na rozdíl od postavení obcí a krajů, zákonodárce zcela vyloučil jakékoliv zajišťování závazků, z povahy věci závazků třetích osob .... Příspěvková organizace je přímo zákonem dále omezena v nákupu akcií a jiných cenných papírů. Předchozí písemný souhlas zřizovatele je podmínkou pro přijetí cenných papírů jako protihodnoty za vlastní pohledávky vůči jiným subjektům. Příspěvková organizace nesmí vystavovat nebo akceptovat směnky, ani být směnečným ručitelem. Všechna právě citovaná omezení výslovně vyplývající z právního předpisu směřují ke zvýšení ochrany veřejného majetku a zajištění jeho hospodárného, účelného a efektivního využívání. Současně v praxi nepředstavují překážky, které by příspěvkovým organizacím znemožňovaly zapojení do běžných ekonomických vztahů, 62 63

HAVLAN, 2013, op. cit., s. 42. § 37a zákona RPÚR

27

potažmo plnění jejich úkolů.“ 64

2.2.3 Finanční hospodaření příspěvkové organizace „Z ustanovení zákona je zřejmé, že příspěvková organizace má být zřízena především k zajištění služeb pro občany obce či kraje, o kterých zastupitelstvo obce/kraje rozhodne, že jsou obci (kraji) a občanům prospěšné či pro obec (kraj) a občany potřebné. Protože se jedná o činnosti „zpravidla neziskové“, tj. takové, kde vlastní příjmy organizace, dosahované poskytováním takových služeb, jsou buď rovny, nebo nižší než náklady s poskytováním služeb spojené, je zřejmé, že obec rozhodnutím o zřízení příspěvkové organizace též rozhoduje o poskytování příspěvku z rozpočtu obce. Příspěvek na provoz příspěvkové organizaci je určen k tomu, aby byl dorovnán rozdíl, mezi výší nákladů, které jsou s poskytováním služeb nebo se zajištěním přikázaných činností spojeny, a mezi příjmy z přikázaných činností.“ 65 Příspěvková organizace tedy primárně hospodaří jednak s peněţními prostředky, které získává ze své činnosti a jednak s peněţními prostředky, které jí poskytuje zřizovatel ze svého rozpočtu.66 Zřizovatel příspěvkové organizace má kromě povinnosti zajistit financování činnosti příspěvkové organizace i povinnost provádět kontrolu jejího hospodaření.67 V případě příspěvkových organizací vykonávajících činnost škol a školských zařízení zřizovatel zajišťuje jejich výdaje „s výjimkou výdajů hrazených z finančních prostředků státního rozpočtu přidělovaných podle § 161 odst. 6 písm. b)školského zákona a z jiných zdrojů.“ 68

2.3 Veřejná správa u škol a školských zařízeních zřizovaných obcí „Nedílnou součástí veřejné správy je správa na úseku školství. Tato oblast zajišťuje výchovu a vzdělávání dětí předškolního věku, žáků základních a středních škol, rovněž i mimoškolní výchovu a studium na vysokých školách. Prostřednictvím soustavy škol je uvedeno do konkrétní podoby právo na vzdělání ....“ 69

64

HAVLAN, 2013, op. cit., s. 43 - 44. MORÁVEK, 2012, op. cit., s. 29. 66 Finanční hospodaření příspěvkových organizací je upraveno zejména v § 28 RPÚR. 67 Viz § 15 RPÚR. 68 § 180 odst. 1 školského zákona 69 NEDOROST, Václav; VĚTROVEC, Vladislav. Průvodce školstvím. Česká republika: Quentin Company, s.r.o., 2003?, s. 7. 65

28

K pojmu veřejné správy uvádí Skulová: „V obecném vymezení je veřejná správa správou veřejných záležitostí vykonávanou ve veřejném zájmu. Subjekty, které ji vykonávají, ji realizují jako právem uloženou povinnost, a to z titulu svého postavení jako veřejnoprávních subjektů.“

70

Je na místě také připomenout, ţe „subjekty veřejné

správy jsou zejména ve svém externím rozhodování vázány zákony v tom, co činí, i v tom, jakými formami tak činí a zároveň nemohou překročit rámec své působnosti, tedy okruh záležitostí a společenských vztahů, v nichž mohou realizovat svou rozhodovací činnost.“ 71 „Veřejná správa ve školství je .... vykonávána celou řadou státních i nestátních orgánů, jejichž působnost a pravomoc je založena především školským zákonem.“ 72 „Z hlediska institucionálního zajišťují správu školství jak orgány státní správy, tak samosprávy.“

73

Mezi orgány vykonávající veřejnou správu v případě škol a školských

zařízeních zřizovaných obcí patří ředitel školy/školského zařízení a školská rada jako orgány působící přímo ve školách a školských zařízeních. Dále vykonává veřejnou správu, respektive státní správu ve školství Ministerstvo školství, mládeţe a tělovýchovy České republiky, krajské úřady a obecní úřady obcí s rozšířenou působností v přenesené působnosti, Česká školní inspekce jako správní úřad a dále obce v rámci samosprávných činností.74 „Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy řídí výkon státní správy ve školství a odpovídá za stav, koncepci a rozvoj vzdělávací soustavy. Právě v této souvislosti je mimo jiné velmi důležitý i rozsah a počet zákonných zmocnění k vydávání prováděcích vyhlášek. Ministerstvo plní úkoly nadřízeného správního orgánu krajských úřadů při rozhodování o právech a povinnostech fyzických nebo právnických osob v oblasti veřejné správy“

75

Pro školy a školská zařízení zřizovaná obcí je dále velmi

významná další z činností v působnosti Ministerstva školství, mládeţe a tělovýchovy, a to činnost na úseku financování škol a školských zařízení ze státního rozpočtu a

70

SKULOVÁ, 1998, op. cit., s. 108. Tamtéţ, s. 116. 72 JURNÍKOVÁ, 2009, op. cit., s. 160. 73 NEDOROST, op. cit., s. 10. 74 K činnosti obcí viz zejména kap. 4 a kap. 5. 75 JURNÍKOVÁ, 2009, op. cit., s. 162. 71

29

v návaznosti na to kontrola správnosti a efektivnosti vyuţití přidělených finančních prostředků.76 „Krajský úřad (v přenesené působnosti) jednak plní úkoly nadřízeného správního orgánu ředitelů škol a školských zařízení, které zřizuje stát, kraj, obec nebo svazek obcí, při rozhodování o právech a povinnostech v oblasti státní správy, jednak vykonává působnost (prvoinstančního) správního orgánu v zákonem stanovených případech vrchnostenského i nevrchnostenského charakteru (např. vydává souhlas ke zřízení funkce asistenta pedagoga či jmenuje předsedy různých zkušebních komisí). Dále

krajský

úřad

(v

přenesené

působnosti)

zpracovává

v souladu

s dlouhodobým záměrem vzdělávání a rozvoje vzdělávací soustavy České republiky dlouhodobý záměr vzdělávání a rozvoje vzdělávací soustavy v kraji a předkládá jej Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy k vyjádření .... Zpracovává každoročně též výroční zprávu o stavu a rozvoji vzdělávací soustavy v kraji (předkládá ji zastupitelstvu kraje a Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy). Obecní úřad obce s rozšířenou působností (v přenesené působnosti) předává krajskému úřadu zákonem vymezené údaje z dokumentace škol a školských zařízení a ze školních matrik, spolupůsobí při rozepisování a poskytování finančních prostředků státního rozpočtu právnickým osobám vykonávajícím činnost škol a školských zařízení, které zřizují obce nebo svazky obcí, a zpracovává a předkládá krajskému úřadu rozbory hospodaření s finančními prostředky státního rozpočtu.“ 77 Česká školní inspekce je, jak jiţ bylo uvedeno, správním úřadem, jehoţ působnost je celostátní. V rámci své organizace je členěn na ústředí České školní inspekce a jednotlivé inspektoráty České školní inspekce. Ve školách a školských zařízeních zřizovaných obcí vykonává Česká školní inspekce inspekční činnost na základě plánu hlavních úkolů na daný školní rok nebo na základě podnětů, stíţností a petic. Při své inspekční činnosti Česká školní inspekce zejména hodnotí poskytování vzdělávání (tedy průběh a výsledky vzdělávání podle školních vzdělávacích programů a

76 77

Viz § 170 písm. a) školského zákona. JURNÍKOVÁ, 2009, op. cit., s. 164.

30

dále soulad tohoto programu s rámcovým vzdělávacím programem a právními předpisy), dodrţování právních předpisů v oblasti školství a kontroluje čerpání finančních prostředků státního rozpočtu.78 Inspekční činnost je vykonávána školními inspektory, kontrolními pracovníky a přizvanými osobami. Výkonu inspekční činnosti se můţe účastnit pověřený zástupce zřizovatele.79 Česká školní inspekce podává návrh na odvolání ředitele školy80 a můţe podat i návrh na vyhlášení konkursu na ředitele školy.81 Školská rada je orgánem školy zřizovaným při základních, středních a vyšších odborných školách. V případě škol a školských zařízeních zřizovaných obcí jsou tedy školské rady zřizovány pouze při školách základních. Prostřednictvím tohoto orgánu je umoţněno podílet se na správě základní školy zřizované obcí prostřednictvím svého zástupce (příp. zástupců) pedagogickým pracovníkům školy a zákonným zástupcům nezletilých ţáků, ale také zřizovateli školy. Zřizovatel školy zřizuje školskou radu a současně stanovuje počet členů a vydává volební řád. Ředitel školy má povinnost zajistit uskutečnění voleb do školské rady. Školská rada musí zasedat alespoň dvakrát ročně a v rámci své působnosti zejména schvaluje školní řád (má moţnost navrhovat změny) a výroční zprávu o činnosti školy, jsou jí předkládány k projednání inspekční zprávy České školní inspekce a také návrh rozpočtu na následující rok. Má také moţnost podat zřizovateli návrh na odvolání ředitele školy a na vyhlášení konkursu na ředitele školy.82 Moţnost podílet se na správě školy prostřednictvím školské rady však mnohdy nebývá plně vyuţita a mnohými je vnímána spíše jako formální povinnost bez smyslu.83 Ředitel školy nebo školského zařízení zřizovaného obcí vykonává v rámci své působnosti celou řadu činností, během kterých v některých případech vystupuje vrchnostensky a v některých nikoliv. „Ředitel školy a školského zařízení především

78

Viz § 174 odst. 2 školského zákona. § 2 odst. 3 vyhlášky č. 17/2005 sb., o podrobnějších podmínkách organizace České školní inspekce a výkonu inspekční činnosti v platném znění 80 Viz § 174 odst. 13 školského zákona. 81 Viz § 176 školského zákona. 82 Viz § 168 odst. 1 písm. i) a j) školského zákona. 83 Tento přístup není typickým pouze pro zástupce z řad rodičů, ale i pro zástupce zřizovatele. 79

31

rozhoduje ve všech záležitostech týkajících se poskytování vzdělávání a školských služeb, pokud zákon nestanoví jinak, odpovídá za to, že škola a školské zařízení poskytuje vzdělávání a školské služby v souladu se zákonem, a za odbornou a pedagogickou úroveň vzdělávání a školských služeb, vytváří podmínky pro výkon inspekční činnosti České školní inspekce a přijímá následná opatření, jakož i pro další vzdělávání pedagogických pracovníků a pro práci školské rady, odpovídá za zajištění dohledu nad dětmi a nezletilými žáky ve škole a školském zařízení, zřizuje pedagogickou radu (tvořenou všemi pedagogickými pracovníky školy) jako svůj poradní orgán a projednává s ním všechny zásadní pedagogické dokumenty a opatření týkající se vzdělávací činnosti školy.“ 84 Ředitel školy a školského zařízení „rozhoduje o právech a povinnostech v oblasti státní správy“

85

v případech vymezených v § 165 odst. 2 školského zákona.

V případě škol a školských zařízeních zřizovaných obcí se jedná především o přijetí dítěte k předškolnímu vzdělávání, ukončení předškolního vzdělávání, zařazení dítěte do přípravné třídy základní školy a přijetí k základnímu vzdělávání (blíţe viz kap. 3.1 a 3.2).

Tato kapitola se věnovala postavení škol a školských zařízení. Celé školství je rozsáhle právně regulováno. Veřejnoprávní regulace je postavena na ústavních základech a dále rozvedena především ve školském zákoně. Veřejná správa ve školství je vykonávána orgány státní správy (ministerstvem školství, mládeţe a tělovýchovy, krajskými úřady, obecními úřady obcí s rozšířenou působností, Českou školní inspekcí a řediteli škol/školských zařízení) i orgány samosprávnými (kraji a obcemi při výkonu zřizovatelských funkcí a školskými radami). Právnické osoby vykonávající činnost školy/školského zařízení jsou obcí zřizovány jako subjekty veřejné správy s právní subjektivitou, jejichţ funkcí je

84 85

JURNÍKOVÁ, 2009, op. cit., s. 161. § 165 odst. 2 školského zákona

32

poskytovat v rámci své hlavní činnosti vzdělávání a školské sluţby v souladu s podmínkami stanovenými školským zákonem a to jako veřejnou sluţbu. Pohlíţíme na ně tedy jako na veřejné školy a školská zařízení. Obec můţe školy a školská zařízení zřizovat pouze dvěma formami a to jako školskou právnickou osobu nebo jako příspěvkovou organizaci. Moţnost zřídit školu či školské zařízení formou školské právnické osoby však obce prakticky nevyuţívají. V obou případech se jedná o právnické osoby, které jsou zřizovány zřizovací listinou, ve které jim zřizovatel můţe nastavit větší či menší míru kompetencí a z toho plynoucí samostatnosti. U obou forem právnických osob existují kompetenční omezení, která se vztahují zejména na moţnost ručení, zakládaní jiných subjektů, nákup akcií, poskytování darů ap. Obě formy právnických osob mají moţnost vlastnit majetek avšak v případě příspěvkových organizací je tato moţnost velmi minimalizována. Majetek zřizovatele je jim předáván k hospodaření a majetek, který nabývají svojí činností, nabývají pro svého zřizovatele. Lze předpokládat, ţe právě moţnost vysoké míry kontroly a z toho plynoucí vyšší míra závislosti spolu s nemoţností samostatně disponovat se svěřeným majetkem je důvodem, proč jsou příspěvkové organizace obcemi tak často zřizovány a moţná i důvodem, proč tato původně přechodná forma právnické osoby je stále součástí právního řádu. Uvedené nastavení nahrává tomu, ţe zřizovatel můţe velmi výrazně ovlivňovat činnost škol a školských zařízení a mnohdy následuje ze strany zřizovatele tendence zasahovat do chodu těchto subjektů i v oblastech mimo jejich zákonem vymezené kompetence. Mám za to, ţe v nejbliţší době nelze očekávat změnu právní úpravy směrem k vyšší samostatnosti subjektů vykonávajících činnost škol a školských zařízení, ačkoliv by tato změna z mého pohledu byla ţádoucí.

33

3 Druhy škol a školských zařízení Vzdělávací soustava je v současné době tvořena školami a školskými zařízeními, vymezenými ve školském zákoně. Druhy škol jsou podle § 7 odst. 3 školského zákona „mateřská škola, základní škola, střední škola (gymnázium, střední odborná škola a střední odborné učiliště), konzervatoř, vyšší odborná škola, základní umělecká škola a jazyková škola s právem státní jazykové zkoušky.“ 86 „Vzdělávací systém zahrnuje kromě škol také školská zařízení a instituce, které zajišťují sociální zázemí škol .... a podporují mimoškolní vzdělávací aktivity ....“

87

Vzdělávání ve školách se uskutečňuje podle vzdělávacích programů dle § 3 školského zákona. Školská zařízení jsou vymezena v § 7 odst. 5 školského zákona a jsou jimi „zařízení pro další vzdělávání pedagogických pracovníků, školská poradenská zařízení, školská zařízení pro zájmové vzdělávání, školská účelová zařízení, školská výchovná a ubytovací zařízení, zařízení školního stravování, školská zařízení pro výkon ústavní výchovy nebo ochranné výchovy a školská zařízení pro preventivně výchovnou péči.“ 88 Školská zařízení poskytují školské sluţby, tedy vykonávají činnosti, kterými podporují nebo doplňují vzdělávání ve školách.89 Druhy škol a školských zařízení zřizovaných obcí jsou stanoveny v § 178 a § 179 školského zákona. V uvedených ustanoveních je rozlišeno, které druhy škol a školských zařízení obec zřizuje, tedy ty, jejichţ zřízením plní povinnost stanovenou jí zákonem90, a ty, které má moţnost zřizovat , tedy takové, u kterých zákonodárce ponechal samosprávným orgánům moţnost zváţit, zda daný typ školy či školského zařízení je pro jejich obec v rámci uspokojení potřeb obyvatel zapotřebí, nebo zda v dané oblasti dostačuje aktivita soukromého sektoru. Obce zřizují: základní školy, mateřské školy a zařízení školního stravování, tedy školní jídelnu

86

§ 7 odst. 3školského zákona Výroční zpráva o stavu a rozvoji vzdělávání v České republice v roce 2012, Praha: MŠMT 2013, s 64. ISBN 978-80-87601 [online]. Praha: MŠMT [cit. 6. 3. 2014]. 88 § 7 odst. 5 školského zákona 89 Viz § 7 odst. 5 školského zákona. 90 Např. § 178 odst. 1 a § 179 odst. 2 školského zákona. 87

34

školní jídelnu – vývařovnu nebo školní jídelnu – výdejnu. Obec můţe také zřizovat: základní umělecké školy, školská zařízení pro zájmové vzdělávání, mezi která patří středisko volného času, školní klub a školní druţina školská účelová zařízení a školy nebo školská zařízení, které jinak zřizuje kraj nebo ministerstvo, pokud prokáže potřebné finanční, materiální a personální zabezpečení jejich činnosti orgánu, který vede rejstřík škol a školských zařízení.“ 91 V rámci této kapitoly bude vymezena právní úprava mateřských škol, základních škol, zařízení školního stravování a školských zařízení pro zájmové vzdělávání. Právní úprava zbylých druhů škol a školských zařízení, které obce mohou zřizovat (ale příliš často této moţnosti nevyuţívají) nebude s ohledem na rozsah práce dále rozpracována.

3.1 Mateřská škola Subjekty vykonávající činnost mateřské školy jsou zřizovány jako zařízení poskytující předškolní vzdělávání. „Předškolní vzdělávání představuje počáteční stupeň 92

veřejného vzdělávání ....“

„Podporuje rozvoj osobnosti dítěte předškolního věku,

podílí se na jeho zdravém citovém, rozumovém a tělesném rozvoji a na osvojení základních pravidel chování, základních životních hodnot a mezilidských vztahů. Předškolní vzdělávání vytváří základní předpoklady pro pokračování ve vzdělávání. Předškolní vzdělávání napomáhá vyrovnávat nerovnoměrnosti vývoje dětí před vstupem do základního vzdělávání a poskytuje speciálně pedagogickou péči dětem se speciálními vzdělávacími potřebami.“

93

„V souladu s ustanovením § 5 školského zákona musí

předškolní vzdělávání probíhat podle školního vzdělávacího programu, který musí být v

91

§ 179 odst. 3 školského zákona NEDOROST, op. cit., s. 43. 93 § 33 školského zákona 92

35

souladu s rámcovým vzdělávacím programem pro předškolní vzdělávání.“

94

Poskytování předškolního vzdělávání je tedy hlavní činností mateřské školy. Mateřská škola můţe vykonávat i činnost doplňkovou, pokud má tuto moţnost uvedenou ve zřizovací listině. Mezi doplňkovou činnost můţe patřit např. zájmové vzdělávání (pokud je organizováno přímo mateřskou školou), které však musí být pořádané mimo dobu poskytování předškolního vzdělávání (zájmové krouţky) nebo pronájem prostor mateřské školy. Mateřská škola poskytuje vzdělávání dětem zpravidla ve věku tří aţ šesti let. Tímto ustanovením zákonodárce vyjádřil pro jakou věkovou skupinu je předškolní vzdělávání určeno především, a současně ponechal moţnost přijmout k předškolnímu vzdělávání dítě mladší tří let a umoţnil také docházku dětem starším šesti let, tedy dětem, které mají povolený odklad povinné školní docházky. Docházka do mateřské školy není povinná a to ani v posledním roce před zahájením školní docházky, nicméně ze zákonné úpravy95 je zjevné, ţe právě alespoň v posledním roce před zahájením povinné školní docházky je i s ohledem na zdravý rozvoj dítěte a jeho adaptaci v kolektivu ţádoucí.96 Předškolní vzdělávání v mateřských školách je poskytováno v souladu se zásadami a cíli vzdělávání uvedenými v § 2 školského zákona a s přihlédnutím ke speciálním vzdělávacím potřebám některých dětí.97 „Mateřská škola je primárně školskou, nikoliv sociální institucí, jejíž činnost se řídí potřebami dětí, nikoliv potřebou rodičů vrátit se do zaměstnání.“ 98 Tato skutečnost však bývá ze strany veřejnosti často opomíjena.

3.1.1 Přijímání dětí k předškolnímu vzdělávání O přijetí dítěte k předškolnímu vzdělávání rozhoduje v souladu s § 34 odst. 3 školského zákona ředitel mateřské školy a to na základě ţádosti zákonného zástupce o přijetí dítěte k předškolnímu vzdělávání. Zákonný zástupce tuto ţádost podává převáţně 94

VALENTA, Jiří. Kroužky v mateřské škole. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 10. 2. 2014]. 95 K tomu viz § 179 odst. 2 školského zákona - povinnost obce zajistit předškolní vzdělávání a § 34 odst. 4 školského zákona – přednostní přijímání „předškoláků“ do mateřské školy. 96 Zde se nabízí se myšlenka, zda by nebylo vhodné (právě s ohledem na zdravý vývoj dítěte a jeho socializaci) pojmout předškolní vzdělávání v posledním roce před zahájením povinné školní docházky jako povinné. 97 Viz § 16 a násl. školského zákona. 98 PEMOVÁ, Terezie a kol. Soukromá a firemní školka od A do Z. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, a.s., 2013, s. 48.

36

v termínu, který stanoví ředitel mateřské školy v dohodě se zřizovatelem (v období tzv. „zápisu do mateřských škol“) a není zákonem omezen v počtu ţádostí, které můţe podat. Ředitel mateřské školy rozhoduje o přijetí k předškolnímu vzdělávání a to na základě kritérií, která stanovuje.99 Výjimkou jsou mateřské školy, případně odloučená pracoviště, které zřizovatel určil ke vzdělávání dětí svých zaměstnanců, případně dětí zaměstnanců jiného zaměstnavatele. V tomto případě stanovuje kritéria zřizovatel a tato kritéria musejí být v souladu s § 34 odst. 8 školského zákona předem zveřejněna a to způsobem umoţňujícím dálkový přístup. Stanovení kritérií je často diskutovaným tématem. Převáţně z řad zřizovatelů zaznívá, ţe zřizovatel můţe do nastavení kritérií zasahovat, ať jiţ přímo, nebo formou určitých doporučení.100 Samánek naopak uvádí: „Obce zasahují do rozhodování ředitelů různými způsoby – od schvalování kritérií zastupitelstvem či radou po uskutečňování různých „kontrolních a sjednocujících setkání ředitelů s obcí“. Podobné ovlivňování představuje nepřípustný zásah do autonomie vůle ředitele a navíc zásah samosprávy do rozhodování „státu“. V bleděmodrém jde o podobnou situaci, jako kdyby se zastupitelstvo města usnášelo o tom, jak má rozhodnout stavební úřad nebo jak má být vyřízena žádost o vydání občanského průkazu. Jakýkoliv zásah orgánů obce do rozhodování o kritériích pro přijetí dětí do mateřské školy proto nemá žádný právně závazný charakter. Naopak ředitel mateřské školy má nejen právo, ale i povinnost sám rozhodnout o přijetí či nepřijetí dítěte, kterou na něj delegoval stát. Nemůže se jí tedy sám zprostit a nechat rozhodování na zřizovateli.“

101

K zásahům zřizovatele do

stanovení kritérií se vyjadřuje i veřejný ochránce práv: „Pokud tedy zřizovatel zasahuje do tvorby a výběru kritérií pro přijímání dětí k předškolnímu vzdělávání, dotýká se tím nezávislosti ředitele v otázce rozhodování, a zároveň z pozice samosprávy nepřípustným

99

Stanovení kritérií není zákonem stanovenou povinností. Nicméně, jak uvádí např. judikatura Nejvyššího správního soudu „Podmínky přijímání do předškolních vzdělávacích zařízení musí být proto určeny předem a musí vycházet z principu rovnosti příležitostí. Přístup do zmíněného systému vzdělávání by měl být především v souladu s principem transparentnosti, který v širším smyslu vyjadřuje, že postupy při rozhodování jsou srozumitelné a otevřené, dle předem stanovených kriterií.“ - Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 5. 2012, sp. zn. 1 As 35/2012 – 40. Nejvyšší správní soud [online]. Brno: NSS [cit. 10. 2. 2014]. 100 K tomu viz KUCHAŘ, Filip. Přijímací řízení do mateřských škol očima zřizovatele. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 6. 1. 2014]. 101 SAMÁNEK, Jiří. Rovné zacházení v přístupu k předškolnímu vzdělávání. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 10. 2. 2014].

37

způsobem ovlivňuje výkon státní správy.“

102

S tímto názorem se ztotoţňuje i autorka.

Celou situaci by přitom bylo moţno vyřešit výslovným zmocněním ředitelů mateřských škol ke stanovení kritérií. Kritéria musí být také nastavena nediskriminačně. K tomu, která kritéria a v jaké kombinaci jsou diskriminační, se několikrát vyjadřoval veřejný ochránce práv (např. za diskriminační je vţdy povaţováno kritérium zaměstnanost rodiče).103 Pro přijetí k předškolnímu vzdělávání musí dítě splňovat podmínku stanovenou v § 50 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, tedy mít potvrzení lékaře, ţe se podrobilo povinnému očkování (příp. mít doklad, ţe je proti nákaze imunní nebo ţe se nemůţe očkování podrobit).104 Podle Nejvyššího správního soudu „§ 50 zákona o ochraně veřejného zdraví vymezuje splnění očkovací povinnosti jako objektivní podmínku pro přijetí dítěte do jeslí nebo předškolního zařízení. Pro rozhodnutí o přijetí dítěte je tak významné pouze to, zda byla podmínka povinného očkování splněna či nikoli a zda tedy bylo učiněno toto opatření nezbytné k ochraně veřejného zdraví směřované v tomto případě k prevenci šíření infekčních onemocnění u dětí v předškolních zařízeních.“ 105 Důvodem nepřijetí k předškolnímu vzdělávání můţe proto být i to, ţe povinné očkování chybí pouze z části.106 K předškolnímu vzdělávání jsou přednostně přijímány děti v posledním roce před zahájením povinné školní docházky.107 Rozhodování ředitele mateřské školy o přijetí k předškolnímu vzdělávání je výkonem státní správy.108 Ředitel při tomto rozhodování pouţívá subsidiárně správní řád.109 Mateřská škola zveřejňuje seznam

102

Zpráva o šetření přijímání dětí do Základní a mateřské školy X. ze dne 21. 9. 2011, sp. zn.: 138/2011/DIS/JŠK [online]. Brno: Veřejný ochránce práv [cit. 10. 2. 2014]. 103 Viz k tomu Doporučení veřejného ochránce práv k naplňování práva na rovné zacházení v přístupu k předškolnímu vzdělávání ze dne 9. 10. 2012, sp. zn.: 166/2010/DIS/JŠK [online]. Brno: Veřejný ochránce práv [cit. 20. 1. 2014]. 104 Povinné očkování je velmi diskutovaným a často judikovaným tématem a mnohými je stále chápáno jako zásah do základních lidských práv. Podle nálezu Ústavního soudu se však o takovýto zásah nejedná. – viz Nález Ústavního soudu ze dne 3. 2. 2011, sp. zn. III. ÚS 449/06. Ústavní soud [online]. NALUS: Vyhledávání rozhodnutí Ústavního soudu [cit. 10. 2. 2014]. 105 Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 9. 2013, sp. zn. 3 As 68/2013 – 77. Nejvyšší správní soud [online]. Brno: NSS [cit. 10. 2. 2014]. 106 Viz Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 8. 2012, sp. zn. 8 AS 6/2011 – 120. Nejvyšší správní soud [online]. Brno: NSS [cit. 10. 2. 2014]. 107 Viz § 34 odst. 4 školského zákona. 108 Viz § 165 odst. 2 písm. b) školského zákona. 109 Od 30. 10. 2009 do 31. 12. 2011 se na rozhodování ředitelů škol mj. podle § 165 odst. 2 písm. b) - tedy při rozhodování o právech a povinnostech - nevztahoval správní řád a ve školském zákoně nebyl stanoven

38

uchazečů,110 kteří byli přijati k předškolnímu vzdělávání, a to na veřejně přístupném místě mateřské školy. Odvolacím orgánem proti rozhodnutí o přijetí k předškolnímu vzdělávání je příslušný krajský úřad.111 Rozhodnutí o přijetí k předškolnímu vzdělávání, stejně jako rozhodnutí o ukončení tohoto vzdělávání je soudně přezkoumatelné (bez ohledu na zřizovatele mateřské školy).112 Předškolní vzdělávání je ukončeno zahájením základního vzdělávání, případně rozhodnutím ředitele mateřské školy podle § 35 odst. 1 školského zákona113 jestliţe ani po předchozím písemném upozornění zákonnému zástupci „se dítě bez omluvy zákonného zástupce nepřetržitě neúčastní předškolního vzdělávání po dobu delší než dva týdny, zákonný zástupce závažným způsobem opakovaně narušuje provoz mateřské školy,114 ukončení doporučí v průběhu zkušebního pobytu dítěte lékař nebo školské poradenské zařízení, zákonný zástupce opakovaně neuhradí úplatu za vzdělávání v mateřské škole nebo úplatu za školní stravování ve stanoveném termínu a nedohodne s ředitelem jiný termín úhrady.“ 115 Do mateřské školy mohou být děti přijímány v souladu s kapacitou (tedy nejvyšším povoleným počtem dětí) stanovenou ve školském rejstříku. Výjimka nastává, pokud se přijaté dítě vzdělává po dobu kratší, neţ je provoz mateřské školy – v takovémto případě je moţno ve zbývající době vzdělávat další dítě a toto není započítáváno do kapacity mateřské školy.116 O docházce dítěte do mateřské školy je mezi ředitelem mateřské školy a zákonným zástupcem dítěte uzavřena písemná dohoda, která můţe být součástí rozhodnutí o přijetí k předškolnímu vzdělávání. „Jedná-li se o děti podle § 34 odst. 9 školského zákona, lze dohodnout prodloužení docházky dítěte, jemuž nebyl rozsah vzdělávání omezen v rozhodnutí o přijetí, nejdříve s účinností od prvního dne druhého

ani ţádný jiný postup při rozhodování. Touto vnitřní rozporností se zabýval např. Valenta (viz VALENTA, Jiří. Ještě k rozhodování ředitelů mateřských škol ve správním řízení. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 10. 2. 2014].) 110 Respektive seznam přidělených registračních čísel. 111 Viz § 183 odst. 4 školského zákona. 112 Viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 5. 2012, sp. zn. 1 As 35/2012 – 40 a rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 7. 2011, sp. zn. 1 As 53/2011 – 109. 113 Opět se jedná o rozhodnutí, při kterém je pouţit správní řád. 114 Opakovaným narušením provozu mateřské školy a tedy důvodem pro ukončení předškolního vzdělávání můţe být i nepředloţení potvrzení o zahájení očkování, případně potvrzení o trvalé kontraindikaci - viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 4. 2012, sp. zn. 4 As 11/2011 - 97. Nejvyšší správní soud [online]. Brno: NSS [cit. 10. 2. 2014]. 115 § 35 školského zákona 116 Viz § 34 odst. 9 školského zákona.

39

kalendářního měsíce následujícího po uzavření dohody; o uzavření této dohody ředitel mateřské školy neprodleně informuje zákonného zástupce dítěte, které se vzdělává ve zbývající době.“

117

Současně je při přijetí do mateřské školy ředitelem (po dohodě se

zákonnými zástupci dítěte) stanoven rozsah stravování dítěte a to tak, aby se dítě stravovalo vţdy, kdyţ je přítomné v mateřské škole při podávání jídla.118 Mateřské školy v obcích, kde je mateřských škol více, řeší v souvislosti s přijímáním k předškolnímu vzdělávání kaţdoročně jeden závaţný problém, který právní úprava zcela pomíjí. Zákonný zástupce, jak jiţ bylo uvedeno výše, není limitován počtem ţádostí o přijetí k předškolnímu vzdělávání, které můţe podat, a proto můţe případně podat svoji ţádost do všech mateřských škol, které jsou v obci zřízeny. V případě dítěte v posledním roce před zahájením povinné školní docházky, případně dítěte téměř pětiletého, nastává situace, ţe do všech uvedených mateřských škol je dítě skutečně přijato. Zákonný zástupce však nemá povinnost oznámit, kterou z mateřských škol bude dítě skutečně navštěvovat, a proto mnohdy aţ na začátku školního roku ředitelé mateřských škol zjišťují, kolika dětem skutečně budou v daném školním roce poskytovat předškolní vzdělávání.

3.1.2 Organizace předškolního vzdělávání Organizace provozu mateřské školy je vymezena v prováděcím předpisu, kterým je vyhláška č. 14/2005 Sb., o předškolním vzdělávání, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška o předškolním vzdělávání“). Provoz v mateřské škole můţe být celodenní (vzdělávání je poskytováno 6,5 hodin aţ 12 hodin denně), polodenní (vzdělávání je poskytováno maximálně 6,5 hodin denně) nebo internátní (je poskytováno celodenní vzdělávání i noční péče). „Předškolní vzdělávání má 3 ročníky. V prvním ročníku mateřské školy se vzdělávají děti, které v příslušném školním roce dovrší nejvýše 4 roky věku. Ve druhém ročníku mateřské školy se vzdělávají děti, které v příslušném školním roce dovrší 5 let věku. Ve třetím ročníku mateřské školy se vzdělávají děti, které v příslušném školním roce dovrší 6 let věku, a děti, kterým byl povolen odklad povinné školní docházky.“ 119

117

§ 1a odst. 5 vyhlášky č. 14/2005 Sb., o předškolním vzdělávání, ve znění pozdějších předpisů Viz § 4 vyhlášky o předškolním vzdělávání. 119 § 1a odst. 2 vyhlášky o předškolním vzdělávání 118

40

Předškolní vzdělávání v mateřské škole probíhá v průběhu celého školního roku, tedy od 1. září do 31. srpna následujícího roku. V průběhu měsíce července a srpna je moţno po projednání se zřizovatelem přerušit nebo omezit provoz mateřské školy. Tato informace musí být zveřejněna ve škole minimálně dva měsíce předem. Současně jsou zveřejňovány informace o moţnostech a podmínkách poskytování předškolního vzdělávání v jiných mateřských školách, které nebudou mít v daném období přerušený provoz. Mateřské školy, které nemají v průběhu července a srpna přerušený provoz, mohou přijímat „děti z jiné mateřské školy, a to nejvýše na dobu, po kterou jiná mateřská škola přerušila provoz“ 120 a to i nad kapacitu zapsanou ve školském rejstříku. Počet fyzicky přítomných dětí však nesmí překročit nejvyšší povolený počet dětí, který je zapsaný v rejstříku škol a školských zařízení.121 Přerušení nebo omezení provozu mateřské školy je moţné i mimo červenec a srpen, avšak pouze ze závaţných důvodů (technické příčiny – např. havárie, přerušení dodávky vody ap., nebo organizační příčiny, díky kterým není moţno řádně poskytovat předškolní vzdělávání) a po projednání se zřizovatelem. Mateřské školy se člení na třídy. V rámci jedné třídy mohou být umístěny děti z různých ročníků. Vyhláška o předškolním vzdělávání stanovuje nejniţší a nejvyšší počty dětí v jedné třídě mateřské školy takto - „mateřská škola s jednou třídou má nejméně 15 dětí, mateřská škola se dvěma a více třídami má nejméně v průměru 18 dětí ve třídě. Je-li v obci pouze jedna mateřská škola s jednou třídou, má nejméně 13 dětí, jediná mateřská škola v obci se dvěma a více třídami má nejméně v průměru 16 dětí ve třídě. Třída mateřské školy se naplňuje do počtu 24 dětí. Třída, ve které jsou zařazeny děti se zdravotním postižením, má nejméně 12 dětí a naplňuje se do počtu 19 dětí.“

122

Výjimku z nejniţšího i nejvyššího počtu dětí ve třídě můţe povolit zřizovatel. V případě udělení výjimky z nejniţšího počtu dětí je zřizovatel povinen uhradit „zvýšené výdaje

120

§ 34 odst. 10 školského zákona Moţnost přijmout do mateřské školy v průběhu července a srpna děti z jiných mateřských škol, které mají přerušený provoz, stejně jako moţnost přijmout spolu s dítětem, které se dlouhodobě vzdělává kratší dobu do mateřské školy další dítě, které se bude vzdělávat po zbytek doby provozu mateřské školy na jedno kapacitní místo, přinesl od 1. 1. 2012 zákon č. 472/2011 Sb., kterým se mění zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů. Původní vládní návrh zákona však tato ustanovení neobsahoval, ta byla doplněna na základě pozměňujícího návrhu Výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládeţ a tělovýchovu. V praxi jsou obě uvedené moţnosti některými řediteli mateřských škol vyuţívány. 122 § 2 vyhlášky o předškolním vzdělávání 121

41

na vzdělávací činnost školy, a to nad výši stanovenou krajským normativem.“ 123 I velmi malým obcím tímto byla ponechána moţnost zřídit mateřskou školu pro své obyvatele, ovšem pouze za předpokladu, ţe se v určité míře bude podílet na jejím financování nad rámec provozního příspěvku. Výjimka z nejvyššího počtu dětí ve třídě můţe být povolena do počtu 4 dětí za předpokladu, „že toto zvýšení počtu není na újmu kvalitě vzdělávací činnosti školy a jsou splněny podmínky bezpečnosti a ochrany zdraví.“ 124 Podmínky provozu mateřské školy a její vnitřní reţim upravuje školní řád vydaný ředitelem mateřské školy. Školní řád upravuje také další náleţitosti uvedené v § 30 odst. 1 školského zákona. Školní řád mateřské školy musí být zveřejněn v mateřské škole tak, aby byl veřejně přístupný, a s jeho obsahem jsou seznámeni zákonní zástupci dětí.125

3.1.3 Úplata za předškolní vzdělávání Předškolní vzdělávání lze poskytovat za úplatu126 a to ve výši stanovené ředitelem školy. Ten také rozhoduje o sníţení nebo prominutí stanovené úplaty zvláště v případě dětí se sociálním znevýhodněním nebo se zdravotním postiţením. „Osvobozen od úplaty je zákonný zástupce dítěte, který pobírá opakující se dávku pomoci v hmotné nouzi, zákonný zástupce nezaopatřeného dítěte, pokud tomuto dítěti náleží zvýšení příspěvku na péči, rodič, kterému náleží zvýšení příspěvku na péči z důvodu péče o nezaopatřené dítě, nebo fyzická osoba, která o dítě osobně pečuje a z důvodu péče o toto dítě pobírá dávky pěstounské péče, pokud tuto skutečnost prokáže řediteli mateřské školy.“ 127

123

§ 23 odst. 4 školského zákona § 23 odst. 5 školského zákona 125 Školy zveřejňují školní řád často i na svých webových stránkách. 126 Ze zákonné úpravy vyplývá, ţe zpoplatnění předškolního vzdělávání není nezbytné. Např. pokud se mateřská škola nachází v sociálně vyloučené oblasti, je mnohdy snazší nezpoplatnit předškolní vzdělávání, neţ rozhodovat o osvobození od úplaty u kaţdého jednotlivého dítěte, případně vymáhat platby od zákonných zástupců z uvedené lokality, který i přes urgenci ze strany mateřské školy nepodá ţádost o osvobození. 127 § 6 odst. 6 vyhlášky o předškolním vzdělávání 124

42

Dětem v posledním roce před zahájením povinné školní docházky je vzdělávání v mateřské škole poskytováno bezúplatně, ale pouze po dobu 12 měsíců (vyjma dětí se zdravotním postiţením).128 Úplata je stanovována na období školního roku a je zveřejňována vţdy před jeho začátkem (do 30. června předchozího školního roku). Případné přerušení provozu mateřské školy na dobu delší neţ pět dní musí být ve výši úplaty za daný měsíc poměrně promítnuto. Výše úplaty za předškolní vzdělávání musí být stanovena vţdy ve stejné výši pro děti ve stejném druhu provozu mateřské školy.129 Měsíční výše úplaty za předškolní vzdělávání se stanovuje v souladu s § 6 vyhlášky o předškolním vzdělávání tak, ţe „nesmí přesáhnout 50 % skutečných průměrných měsíčních neinvestičních nákladů právnické osoby vykonávající činnost mateřské školy, které připadají na předškolní vzdělávání dítěte v mateřské škole, popřípadě dítěte v příslušném druhu provozu mateřské školy, v uplynulém kalendářním roce.“

130

Do výše neinvestičních nákladů se nezahrnují mj. náklady spojené

s personálním zabezpečením chodu mateřské školy ani ţádné jiné platby související s pracovněprávními vztahy a také „nezbytné zvýšení nákladů spojených s výukou dětí zdravotně postižených, náklady na učební pomůcky, na další vzdělávání pedagogických pracovníků a na činnosti, které přímo souvisejí s rozvojem škol a kvalitou vzdělávání, na jejichž úhradu byly použity finanční prostředky poskytnuté ze státního rozpočtu.“ 131

3.1.4 Stravování v mateřské škole Jak jiţ bylo uvedeno výše, určuje ředitel mateřské školy při přijetí dítěte k předškolnímu vzdělávání jeho rozsah stravování. Toto školní stravování musí právnická osoba vykonávající činnost mateřské školy zajistit jako hmotné zabezpečení podle § 122 školského zákona a to převáţně prostřednictvím zařízení školního stravování. V praxi mají některé mateřské školy svoji školní jídelnu (která školní

128

Časové omezení bezúplatného poskytování předškolního vzdělávání pro děti v posledním roce před zahájením povinné školní docházky na 12 měsíců bylo s účinností od 1. 1. 2012 zavedeno jiţ zmiňovaným zákonem č. 472/2011 Sb. a spolu se změnou spojenou s odkladem povinné školní docházky (viz kap. 3.2) bylo zamýšleno mj. jako preventivní opatření proti nadbytečným odkladům povinné školní docházky. Omezení bezúplatného poskytování předškolního vzdělávání je upraveno v § 123 odst. 2 školského zákona. 129 Výjimky jsou stanoveny v § 6 odst. 3 větě druhé a v § 6 odst. 4 vyhlášky o předškolním vzdělávání. 130 § 6 odst. 2 vyhlášky o předškolním vzdělávání 131 Tamtéţ.

43

stravování zajišťuje buď pouze pro „svoji“ mateřskou školu,132 nebo stravu dodává i jiným mateřským školám) nebo školní jídelnu – výdejnu, do které je strava dováţena z jiného zařízení školního stravování. Stravování je převáţně poskytováno za úplatu, která je určená výší finančního normativu dle § 5 vyhlášky č. 107/2005 Sb., o školním stravování, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška o školním stravování“). Děti v mateřské škole ve třídě s celodenním provozem mají právo na přesnídávku, oběd a svačinu. Je-li dítě vzděláváno ve třídě s polodenním provozem, má právo na přesnídávku a oběd, případně oběd a svačinu. V případě třídy s internátním provozem má dítě právo na hlavní a doplňková jídla dle § 4 odst. 1 vyhlášky o školním stravování „s výjimkou druhé večeře, je-li vzděláváno ve třídě s internátním provozem, včetně tekutin v rámci dodržení pitného režimu.“ 133

3.1.5 Bezpečnost a ochrana zdraví dětí Mateřská škola zajišťuje bezpečnost a ochranu zdraví dětí a vytváří podmínky pro jejich zdravý vývoj.134 „Právnická osoba, která vykonává činnost mateřské školy, vykonává dohled nad dítětem od doby, kdy je pedagogický pracovník převezme od jeho zákonného zástupce nebo jím pověřené osoby, až do doby, kdy je pedagogický pracovník předá jeho zákonnému zástupci nebo jím pověřené osobě135.“ 136 Dohled nad dětmi při poskytování vzdělávání zajišťují převáţně pedagogičtí pracovníci.137 V případě, ţe se děti pohybují mimo místo poskytování vzdělávání zapsané v rejstříku škol a školských zařízení je zvýšen počet pedagogických pracovníků, kteří zajišťují jejich bezpečnost tak, „aby na jednoho pedagogického pracovníka připadlo nejvýše 20 dětí z běžných tříd, nebo 12 dětí ve třídě, kde jsou zařazeny děti se zdravotním

132

Tato varianta je vyuţívána méně a spíše u větších mateřských škol. Z ekonomických důvodů bývá od těchto malých školních jídelen zajišťujících stravování pouze jedné mateřské školy ustupováno. 133 § 4 odst. 3 vyhlášky č. 107/2005 Sb., o školním stravování, ve znění pozdějších předpisů 134 Při zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví dětí má ředitel mateřské školy moţnost podpůrně uţít Metodický pokyn k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví dětí, ţáků a studentů ve školách a školských zařízeních zřizovaných Ministerstvem školství, mládeţe a tělovýchovy – viz Metodický pokyn k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví dětí, ţáků a studentů ve školách a školských zařízeních zřizovaných Ministerstvem školství, mládeţe a tělovýchovy ze dne 22. 12. 2005, č. j. 37 014/2005-25 [online]. Praha: MŠMT [cit. 10. 2. 2014]. 135 Pověřená osoba musí mít písemné pověření zákonného zástupce dítěte. Bez tohoto pověření není moţno dítě vydat. – pozn. autora. 136 § 5 odst. 1 vyhlášky o předškolním vzdělávání 137 Výjimkou jsou situace dle § 5 odst. 4 vyhlášky o předškolním vzdělávání.

44

postižením.“ 138 Pouze ve výjimečných případech je moţno tento počet navýšit. V souladu s vyhláškou č. 64/2005 Sb., o evidenci úrazů dětí, ţáků a studentů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška o evidenci úrazů“) vede mateřská škola také evidenci úrazů dětí, ke kterým došlo při nebo v souvislosti s poskytováním předškolního vzdělávání.

3.2 Základní škola Hlavní činností subjektů vykonávajících činnost základních škol je poskytování základního vzdělávání. „Základní vzdělávání vede k tomu, aby si žáci osvojili potřebné strategie učení a na jejich základě byli motivováni k celoživotnímu učení, aby se učili tvořivě myslet a řešit přiměřené problémy, účinně komunikovat a spolupracovat, chránit své fyzické i duševní zdraví, vytvořené hodnoty a životní prostředí, být ohleduplní a tolerantní k jiným lidem, k odlišným kulturním a duchovním hodnotám, poznávat své schopnosti a reálné možnosti a uplatňovat je spolu s osvojenými vědomostmi a dovednostmi při rozhodování o své další životní dráze a svém profesním uplatnění.“ 139 „Možnosti základního vzdělávání jsou v České republice velmi dobře zajištěny síť základních škol je dostatečně hustá a umožňuje většině žáků docházku v blízkém okolí místa bydliště, rozdílné způsoby vzdělávání v základních školách současně umožňují vybrat školu, která nejlépe vyhovuje zaměření a povaze dítěte.“ 140 Vzdělávání v základních školách probíhá, stejně jako u mateřských škol, podle školního vzdělávacího programu a je poskytováno v souladu se zásadami a cíli vzdělávání vymezenými v § 2 školského zákona. I subjekty vykonávající činnost základní školy mají moţnost, umoţnil-li to zřizovatel ve zřizovací listině, vykonávat činnosti doplňkové.141 Základní vzdělání je v souladu se čl. 33 odst. 2 Listiny základních práv a svobod poskytováno v základních školách zřizovaných obcí bezplatně a to všem státním občanům České republiky nebo jiného členského státu Evropské unie.142 Rozsah bezplatnosti vzdělávání byl vymezen nálezem Ústavního soudu následovně:

138

§ 5 odst. 2 vyhlášky o předškolním vzdělávání § 44 školského zákona 140 Výroční zpráva o stavu a rozvoji vzdělávání v České republice v roce 2012, Praha: MŠMT 2013, s. 10. ISBN 978-80-87601 [online]. Praha: MŠMT [cit. 6. 3. 2014]. 141 Stejně jako v případě mateřských škol se můţe jednat o organizaci krouţků a o pronájmy prostor (nejen tříd, ale např. i tělocvičny, případně školního hřiště). 142 Viz § 2 odst. 1 písm. d) školského zákona. 139

45

„Bezplatnost vzdělání nepochybně znamená, že stát nese náklady na zřizování škol a školských zařízení, na jejich provoz a údržbu, především však nevyžaduje tzv. školné .... Je zřejmé, že bezplatnost vzdělání nemůže spočívat v tom, že stát ponese veškeré náklady, které občanům v souvislosti s realizací práva na vzdělání vzniknou.“ 143

3.2.1 Povinná školní docházka Plnění školní docházky po dobu devíti školních roků, „nejvýše však do konce školního roku, v němž žák dosáhne sedmnáctého roku věku,“

144

je povinností

stanovenou školským zákonem a to pro státní občany České republiky, občany jiných státu Evropské unie, kteří pobývají v České republice déle neţ 90 dní a také pro ostatní cizince pobývající v České republice vymezené v § 36 odst. 2 školského zákona. Při plnění povinné školní docházky můţe nastat situace, ţe ţák překročí zákonem vymezenou věkovou hranici sedmnácti let, má splněnou povinnou školní docházku, ale nemá dokončené základní vzdělání, protoţe neukončí vzdělávací program základního vzdělávání. Při vzniku této situace umoţňuje školský zákon dokončení základního vzdělání prostřednictvím kursu pro získání základního vzdělání (viz dále). Povinná školní docházka je plněna zejména ve spádové škole,145 v jiné základní škole,146 případně také v zahraniční škole na území České republiky nebo ve škole v zahraničí. 147 Pouze pokud není moţnost plnit povinnou školní docházku v zahraničí ţádným ze způsobů vymezených v § 38 odst. 1 školského zákona, můţe být povinná školní docházka plněna formou individuální výuky. I při plnění povinné školní docházky v zahraničí má zákonný zástupce povinnost zapsat dítě k povinné školní docházce ve spádové škole, případně jiné škole zapsané

143

Nález Ústavního soudu ze dne 13. 6. 1995, sp. zn. Pl.ÚS 25/94. Ústavní soud [online]. NALUS: Vyhledávání rozhodnutí Ústavního soudu [cit. 11. 2. 2014]. 144 § 36 odst. 1 školského zákona 145 Spádovou školou je základní škola, jejímţ zřizovatelem je obec nebo svazek obcí a která má sídlo ve školském obvodu, kde má ţák místo trvalého pobytu. 146 Po absolvování 1. stupně základní školy „se možnosti plnění povinné školní docházky rozšiřují, žáci mohou využít i dalších vzdělávacích cest. Kromě pokračování ve vzdělání na 2. stupni základní školy mohou žáci přejít do oborů vzdělání víceletých gymnázií a oborů vzdělání konzervatoří, které jsou určeny zvláště umělecky nadaným žákům.“ - Výroční zpráva o stavu a rozvoji vzdělávání v České republice v roce 2012, Praha: MŠMT 2013, s. 10. ISBN 978-80-87601 [online]. Praha: MŠMT [cit. 6. 3. 2014]. 147 Viz § 38 odst. 1 školského zákona.

46

v rejstříku škol a školských zařízení.148 Toto ustanovení bývá někdy pomíjeno ze strany zákonných zástupců dlouhodobě či trvale ţijících mimo území České republiky. Povinnou školní docházku je moţno plnit ještě jinými způsoby podle § 40 školského zákona a to individuálním vzděláváním149 a vzděláváním ţáků s hlubokým mentálním postiţením.150 „Povinná školní docházka začíná počátkem školního roku, který následuje po dni, kdy dítě dosáhne šestého roku věku, pokud mu není povolen odklad. Dítě, které dosáhne šestého roku věku v době od září do konce června příslušného školního roku, může být přijato k plnění povinné školní docházky již v tomto školním roce, je-li přiměřeně tělesně i duševně vyspělé a požádá-li o to jeho zákonný zástupce. Podmínkou přijetí dítěte narozeného v období od září do konce prosince k plnění povinné školní docházky podle věty druhé je také doporučující vyjádření školského poradenského zařízení, podmínkou přijetí dítěte narozeného od ledna do konce června doporučující vyjádření školského poradenského zařízení a odborného lékaře, která k žádosti přiloží zákonný zástupce.“

151

Kaţdoročně v období od 15. ledna do 15. února probíhá zápis

k povinné školní docházce v základních školách a zákonný zástupce má povinnost dítě k zápisu přihlásit v tom roce, kdy má být zahájena povinná školní docházka.152 O přijetí do základní školy rozhoduje ředitel školy153 a jeho povinností je přijmout přednostně „žáky s místem trvalého pobytu v příslušném školském obvodu154 a

148

Viz § 38 odst. 3 školského zákona. Individuální vzdělávání je moţné u ţáků prvního stupně a probíhá mimo školu s tím, ţe ţák kaţdé pololetí skládá zkoušky z příslušného učiva. O jeho povolení rozhoduje na základě ţádosti zákonného zástupce ředitel školy a tento také můţe rozhodnout o zrušení individuálního vzdělávání. 150 Způsob vzdělávání ţáků s hlubokým mentálním postiţením stanovuje se souhlasem zákonných zástupců příslušný krajský úřad tak, aby odpovídal moţnostem ţáka. 151 § 36 odst. 3 školského zákona 152 Nesplněním této povinnosti se zákonný zástupce dopouští přestupku podle § 31 odst. 1 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů a to ohroţení výchovy a vzdělávání nezletilého. 153 Na rozhodování o přijetí k předškolnímu vzdělávání se vztahuje, stejně jako v případě rozhodování o přestupu ţáka, zařazení do přípravné třídy a v dalších případech uvedených v § 165 odst. 2 školského zákona správní řád. Ředitel školy v těchto případech rozhoduje o právech a povinnostech v oblasti státní správy. Stejně jako v případě přijímání do mateřských škol bylo toto rozhodování na základě zákona č. 49/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů, vyjmuto z reţimu správního řádu a tento stav trval, jak jiţ bylo uvedeno do 31. 12. 2011. Ministerstvo školství, sportu, kultury a mládeţe ČR v tomto mezidobí na situaci zareagovalo právním výkladem, kterým doporučovalo i nadále podle správního řádu postupovat a to z toho důvodu, ţe školský zákon neobsahuje jiný postup pro toto rozhodování. – k tomu např. PUŠKINOVÁ, Monika; MIKÁČ, Jan. Rozhodování ředitele školy a školského zařízení ve správním řízení a mimo správní řízení: postupy, správná řešení, vzory správních rozhodnutí. 1. vyd. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2010, s. 14 – 15. 149

47

žáky umístěné v tomto obvodu ve školském zařízení pro výkon ústavní výchovy, ochranné výchovy nebo ve školském zařízení pro preventivně výchovnou péči, a to do výše povoleného počtu žáků uvedené ve školském rejstříku.“

155

V případě přijetí

nespádového dítěte do základní školy oznámí ředitel této školy nejpozději do konce března informaci o přijetí řediteli školy spádové.156 Zákonný zástupce dítěte má moţnost poţádat o odklad povinné školní docházky v případě, ţe dítě není ve svých šesti letech „tělesně nebo duševně přiměřeně vyspělé.“157 Ţádost zákonného zástupce o odklad musí být podána písemně v termínu do 31. května toho roku, kdy má dítě zahájit povinnou školní docházku. V případě, ţe je ţádost podloţena doporučením ze školského poradenského zařízení a od odborného lékaře, případně klinického psychologa, odloţí ředitel zahájení povinné školní docházky na další školní rok. Dítě v případě odkladu povinné školní docházky pokračuje na doporučení ředitele školy v předškolním vzdělávání, případně můţe být zákonnému zástupci doporučeno vzdělávání v přípravné třídě. Obě uvedené moţnosti pomáhají k vyrovnání vývoje dítěte. Odklad povinné školní docházky je moţný i v průběhu prvního roku povinné školní docházky v případě, ţe se „projeví nedostatečná tělesná nebo duševní vyspělost k plnění povinné školní docházky.“ 158 Vyjma povinnosti přihlášení k zápisu má zákonný zástupce také povinnost zajistit, aby ţák plnil povinnou školní docházku, tedy aby do školy docházel.159

3.2.2 Přípravné třídy základní školy V základních školách můţe obec, svazek obcí případně kraj zřizovat přípravné třídy. Pro zřízení přípravné třídy základní školy je nezbytný souhlas krajského úřadu. Přípravné třídy jsou zřizovány „pro děti v posledním roce před zahájením povinné školní docházky160, které jsou sociálně znevýhodněné a u kterých je předpoklad, že

154

Tato zákonem stanovená povinnost zajišťuje, aby kaţdé dítě mělo jistotu přijetí do základní školy. Toto usnesení však bývá i zneuţíváno a to účelovým přehlašováním trvalého pobytu dítěte v případě základních škol, které mají např. nadstandardní výsledky a z tohoto důvodu velký přetlak mimospádových dětí. 155 § 36 odst. 7 školského zákona 156 Tato informace je pro ředitele spádové školy nezbytná. Díky ní ví, ţe zákonný zástupce splnil zákonem stanovenou povinnost přihlásit dítě k zápisu a nedošlo tedy k ohroţení výchovy a vzdělávání daného dítěte. 157 § 37 odst. 1 školského zákona 158 § 37 odst. 3 školského zákona 159 Neplněním této povinnosti se zákonný zástupce opět můţe dopustit jiţ zmiňovaného přestupku. 160 Případně, jak jiţ bylo uvedeno výše, pro děti, kterým bylo rozhodnuto o odkladu povinné školní docházky.

48

zařazení do přípravné třídy vyrovná jejich vývoj. Přípravnou třídu lze zřídit, pokud se v ní bude vzdělávat nejméně 7 dětí.“

161

Maximálně se v přípravné třídě můţe vzdělávat

15 dětí. O zařazení ţáka do přípravné třídy rozhoduje na základě ţádosti zákonného zástupce, ke které je přiloţeno doporučení školského poradenského zařízení, ředitel školy. Ten také můţe rozhodnout o vyřazení dítěte z přípravné třídy z důvodů uvedených v § 7 odst. 2 vyhlášky č. 48/2005 Sb., o základním vzdělávání a některých náleţitostech plnění povinné školní docházky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška o základním vzdělávání“). V přípravné třídě jsou děti vzdělávány podle školního vzdělávacího programu, jehoţ součástí musí být obsah vzdělávání v přípravné třídě.162 Výsledky vzdělávání dětí, jejich pokroky ve vývoji a doporučení pro vzdělávání dítěte jsou obsaţeny ve zprávě učitele přípravné třídy, která je zpracovávána na konci druhého pololetí školního roku. Tato zpráva je součástí dokumentace školy.

3.2.3 Organizace základního vzdělávání Ve školním roce, který začíná 1. září a končí 31. srpna je základní vzdělávání poskytováno v období školního vyučování. Období školního vyučování se člení na první a druhé pololetí. Zbylou část školního roku tvoří období školních prázdnin. Termíny školních prázdnin jsou stanoveny ve vyhlášce č. 16/2005 Sb., o organizaci školního roku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška o organizaci školního roku“). V období školního vyučování má ředitel školy moţnost vyhlásit pro ţáky volné dny (tzv. „ředitelské volno“). V průběhu školního roku můţe ředitel vyhlásit maximálně 5 volných dnů. Volné dny pro ţáky mohou být vyhlášeny ze závaţných důvodů, např. organizačních a technických.163 V případě, ţe je to moţné a nejedná se o situace, které nelze předvídat, by měly být volné dny vyhlášeny ředitelem „po projednání s žáky a zřizovatelem,“ 164 kterému budou sděleny důvody vyhlášení volného dne.

161

§ 47 odst. 1 školského zákona Obsah vzdělávání v přípravné třídě musí být v souladu s Rámcovým vzdělávacím programem pro předškolní vzdělávání. 163 Volné dny pro ţáky by tedy neměly být účelově navazovány na období školních prázdnin tak, aby došlo např. k propojení školních prázdnin a víkendu. V tomto případě by se rozhodně nejednalo o závaţný organizační ani technický důvod. Výjimku by mohly tvořit školy s ţáky ze sociálně vyloučených lokalit, které z letité praxe vědí, ţe jim na tento např. jeden den mezi školními prázdninami a víkendem, do školy dorazí minimální počet ţáků. 164 § 2 odst. 5 vyhlášky č. 16/2005 Sb., o organizaci školního roku, ve znění pozdějších předpisů 162

49

„Základní vzdělávání v základní škole má 9 ročníků a člení se na první stupeň a druhý stupeň. První stupeň je tvořen prvním až pátým ročníkem a druhý stupeň šestým až devátým ročníkem. V místech, kde nejsou podmínky pro zřízení všech 9 ročníků, lze zřídit základní školu, která nemá všechny ročníky.“ 165 Základní škola je členěna na třídy. V jedné třídě mohou být vzděláváni ţáci z více ročníků prvního stupně.166 Do jedné třídy však není moţno zařadit ţáky z různých ročníků druhého stupně, případně ţáky z obou stupňů. Škola musí mít ve třídách v průměru nejméně 17 ţáků, pokud se nejedná o školy, které jsou tvořeny pouze třídami prvního stupně.167 Výjimku z nejniţšího počtu ţáků ve třídě můţe podle § 23 odst. 4 školského zákona povolit zřizovatel „za předpokladu, že uhradí zvýšené výdaje na vzdělávací činnost školy, a to nad výši stanovenou krajským normativem.“ 168 Maximální počet ţáků ve třídě je 30. I v tomto případě můţe zřizovatel povolit výjimku z nejvyššího počtu ţáků a to maximálně o čtyři ţáky „za předpokladu, že toto zvýšení počtu není na újmu kvalitě vzdělávací činnosti školy a jsou splněny podmínky bezpečnosti a ochrany zdraví.“ 169 Ředitel základní školy vydává a zveřejňuje na přístupném místě školy školní řád schválený školskou radou. Školní řád stanovuje podrobnosti k výkonu práv a povinností ţáků a jejich zákonných zástupců, podrobně upravuje pravidla vztahů mezi ţáky (zákonnými zástupci) a pedagogickými pracovníky školy, upravuje provoz školy a její vnitřní reţim, „podmínky zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví žáků a jejich ochrany před sociálně patologickými jevy a před projevy diskriminace, nepřátelství nebo násilí, podmínky zacházení s majetkem školy nebo školského zařízení ze strany žáků. Školní řád obsahuje také pravidla pro hodnocení výsledků vzdělávání žáků a studentů.“

165

170

Ţáci i

§ 46 odst. 2 školského zákona V takovém případě se jedná o tzv. „málotřídní“ školy. Ke specifikům málotřídních škol oproti běţným (plně organizovaným) školám viz TRNKOVÁ, Kateřina; KNOTKOVÁ, Dana; CHALOUPKOVÁ, Lucie. Málotřídní školy v České republice. Brno: Padio, 2010, 197 s. 167 V případě základní školy tvořené třídami prvního stupně je nejniţší průměrný počet ţáků na třídu niţší – viz § 4 odst. 2 vyhlášky č. 48/2005 Sb., o základním vzdělávání a některých náleţitostech plnění povinné školní docházky, ve znění pozdějších předpisů. 168 § 23 odst. 4 školského zákona 169 § 23 odst. 5 školského zákona 170 § 30 odst. 1 a 2 školského zákona 166

50

zaměstnanci musí být se školním řádem prokazatelně seznámeni,171 zákonní zástupci ţáků musí být informováni o obsahu školního řádu. Vyučování ţáků základní školy probíhá ve vyučovacích hodinách, které trvají 45 minut. Mezi vyučovacími hodinami jsou přestávky, které musí být alespoň desetiminutové. „Během dopoledního vyučování, zpravidla po druhé vyučovací hodině, se zařazuje alespoň jedna přestávka v délce nejméně 15 minut. Přestávka mezi dopoledním a odpoledním vyučováním trvá nejméně 50 minut. V případech hodných zvláštního zřetele lze zkrátit některé desetiminutové přestávky na nejméně 5 minut a přestávku mezi dopoledním a odpoledním vyučováním na nejméně 30 minut. Při zkracování přestávek ředitel školy přihlédne k základním fyziologickým potřebám žáků.“

172

Dopolední i odpolední vyučování můţe trvat maximálně 6 vyučovacích

hodin. Rámcovým vzdělávacím programem je obecně stanoven maximální počet povinných vyučovacích hodin v týdnu v jednotlivých ročnících. „Počet vyučovacích hodin týdně v jednotlivých ročnících a předmětech stanoví školní vzdělávací program.“173

3.2.4 Průběh základního vzdělávání Vzdělávání ţáků v základní škole probíhá, jak jiţ bylo uvedeno výše, podle školního vzdělávacího programu. V případě, ţe jsou ve škole vzděláváni ţáci se speciálními vzdělávacími potřebami podle § 16 odst. 1 školského zákona, je škola povinna zajistit jim vzdělávání, „jehož obsah, formy a metody odpovídají jejich vzdělávacím potřebám a možnostem,“

174

vytvořit podmínky pro toto vzdělávání a

poskytovat těmto ţákům poradenskou pomoc.

171

Školní řád by měl být zpracován tak, aby ţáci po seznámení s ním byli schopni podle něj chovat, tedy aby pochopily jeho obsah. „Z obav před kontrolami se v praxi školní řády zpracovávají většinou v maximalistické podobě, aby obsáhly skutečně všechny oblasti stanovené školským zákonem a prováděcími předpisy. V reakci na nové požadavky kontrolních orgánů nebo nových doporučení (například prevence rizikového chování) se do školních řádů vsunují nové a nové pasáže. Školní řád se pak mění ve formální materiál o mnoha desítkách stran, se kterým se téměř nepracuje.“ - MIKÁČ, Jan; PUŠKINOVÁ, Monika. Vnitřní předpisy, směrnice a řády ve školství: návody, správná i chybná řešení, vzory. 1. vyd. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2011, s. 65 - 66. 172 § 1 odst. 5 vyhlášky o základním vzdělávání 173 § 1 odst. 4 vyhlášky o základním vzdělávání 174 § 16 odst. 6 školského zákona

51

„Individuální vzdělávací plán je jednou z forem poskytování vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami a popř. žáků mimořádně nadaných.“

175

„Ředitel

školy může s písemným doporučením školského poradenského zařízení povolit nezletilému žákovi se speciálními vzdělávacími potřebami nebo s mimořádným nadáním176 na žádost jeho zákonného zástupce a zletilému žákovi nebo studentovi se speciálními vzdělávacími potřebami nebo s mimořádným nadáním na jeho žádost vzdělávání podle individuálního vzdělávacího plánu.“

177

Povolení individuálního

vzdělávacího plánu je rozhodnutím podle správního řádu.178 Ze zákonné úpravy vyplývá, ţe ředitel školy nemá povinnost individuální vzdělávací plán povolit. Individuální vzdělávací plán vychází ze školského vzdělávacího programu a je zpracováván v souladu s vyhláškou č. 73/2005 Sb., o vzdělávání dětí, ţáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami a dětí, ţáků a studentů mimořádně nadaných, ve znění pozdějších předpisů. Za jeho zpracování odpovídá ředitel školy. V průběhu základního vzdělávání má ţák moţnost přestoupit do jiné základní školy. O přestupu rozhoduje ředitel základní školy, do které se ţák hlásí, na základě ţádosti zákonného zástupce ţáka. „Ředitel školy může převést žáka do vzdělávacího programu základního vzdělávání pro žáky se zdravotním postižením nebo do vzdělávacího programu základní školy speciální na základě písemného doporučení školského poradenského zařízení pouze s předchozím písemným souhlasem zákonného zástupce žáka. Ředitel školy je povinen informovat zákonného zástupce žáka o rozdílech ve vzdělávacích programech a o organizačních změnách, které ve spojení s převodem do jiného vzdělávacího programu mohou nastat.“ 179 Od 1. 1. 2012 školský zákon zareagoval na často se vyskytující institut střídavé péče rodičů, který do té doby působil obtíţe při plnění povinné školní docházky dítěte. V § 49 odst. 4 školského zákona je upravena docházka ţáka, který je ve střídavé péči rodičů – takovýto ţák plní povinnou školní docházku ve dvou základních školách a to střídavě. Toto ustanovení také upravuje vztahy mezi těmito školami.

175

VALENTA, Jiří. Individuální vzdělávací plán. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 10. 2. 2014]. 176 Ke vzdělávání nadaných ţáků viz § 17 školského zákona. 177 § 18 školského zákona 178 Toto správní řízení je zahájeno na základě ţádosti zákonného zástupce ţáka. Za ţádost o individuální vzdělávací plán není moţno povaţovat předání písemného doporučení školského poradenského zařízení zákonným zástupcem ţáka škole. 179 § 49 odst. 2 školského zákona

52

3.2.5 Ukončení základního vzdělávání Stupně základního vzdělání ţák dosáhne úspěšným ukončením devátého ročníku základního vzdělávání. Zákonný zástupce ţáka můţe, v případě ţe ţák splní povinnou školní docházku a nemá ukončeno základní vzdělání, podat ţádost o pokračování základního vzdělávání. Ředitel školy při rozhodování o ţádosti přihlíţí k důvodům uvedeným v ţádosti a k výsledkům ţáka v průběhu dosavadního vzdělávání. Ţák můţe pokračovat v základním vzdělávání do konce školního roku, ve kterém bude mít osmnáct let.180 Základní škola má moţnost organizovat kurzy pro získání základního vzdělání (dále jen „kurzy“). Tyto kurzy jsou organizovány pro osoby, které nedosáhly stupně základního vzdělání. Organizace kurzů je moţná „po projednání se zřizovatelem a krajským úřadem“.181

Ředitel školy můţe stanovit délku kurzu, která však nesmí

přesáhnout jeden školní rok a také formu kurzu.182 Ţáci kurzu nejsou ţáky školy. „Obsah vzdělávání a obsah zkoušek na závěr kurzu stanoví škola v souladu s očekávanými výstupy Rámcového vzdělávacího programu pro základní vzdělávání.“

183

Po úspěšném sloţení zkoušek obdrţí ţák vysvědčení, které je dokladem o dosaţení základního vzdělání.

3.2.6 Stravování v základní škole Ředitel základní školy rozhoduje dle § 165 odst. 1 „ve všech záležitostech týkajících se poskytování vzdělávání a školských služeb, pokud zákon nestanoví jinak,“184 tedy i o poskytování stravování v základní škole.185 Školní stravování pro ţáky (které je hmotným zabezpečením podle § 122 školského zákona) musí právnická osoba vykonávající činnost základní školy zajistit prostřednictvím zařízení školního stravování, případně prostřednictvím jiného poskytovatele stravovacích sluţeb. Při zajišťování školního stravování můţe ředitel školy spolupracovat se zřizovatelem.

180

Výjimku tvoří ţáci se zdravotním postiţením. U těchto můţe být výjimečně povoleno základní vzdělávání v souladu s § 55 odst. 2 do dvacátého roku, příp. do dvacátého šestého roku věku. 181 § 55 odst. 3 školského zákona 182 V případě kurzu pro získání základního vzdělání bývá vyuţívána jak denní, tak dálková forma. 183 § 13 odst. 1 vyhlášky o základním vzdělávání 184 § 165 odst. 1 školského zákona 185 Jak uvádí NNS „Právo na školní stravování jako součást školské služby je veřejným subjektivním právem“ o kterém ředitel školy rozhoduje v případě, „kdy je třeba autoritativně určit, zda tu právo je či není.“ Pokud toto určení není třeba, dojde k faktickému zařazení do školního stravování. – viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 5. 2011, sp. zn. 2 Aps 3/2010 - 112. Nejvyšší správní soud [online]. Brno: NSS [cit. 17. 2. 2014].

53

Školní stravování je moţno poskytovat za úplatu, jejíţ výše musí být stanovena v souladu s vyhláškou o školním stravování. Ţák základní školy má právo kaţdý den odebrat oběd.

3.2.7 Bezpečnost a ochrana zdraví žáků Právnická osoba vykonávající činnost základní školy zajišťuje bezpečnost a ochranu zdraví ţáků prostřednictvím svých zaměstnanců (vţdy minimálně jedním pedagogickým pracovníkem) a to „ve škole, při vzdělávání mimo místo, kde se uskutečňuje vzdělávání, a při akcích konaných mimo místo, kde se uskutečňuje vzdělávání.“

186

Při zajišťování bezpečnosti a ochrany zdraví ţáků mimo místo

uskutečňování vzdělávání nesmí na jednu osobu připadnout více neţ 25 ţáků. „Při akcích konaných mimo místo, kde škola uskutečňuje vzdělávání, kdy místem pro shromáždění žáků není místo, kde škola uskutečňuje vzdělávání, se zajišťuje bezpečnost a ochrana zdraví žáků na předem určeném místě 15 minut před dobou shromáždění. Po skončení akce končí zajišťování bezpečnosti a ochrany zdraví žáků na předem určeném místě a v předem určeném čase. Místo a čas shromáždění žáků a skončení akce škola oznámí nejméně 2 dny předem zákonným zástupcům žáků.“ 187 Při zajišťování bezpečnosti a ochrany zdraví ţáků má škola moţnost podpůrně pouţít Metodický pokyn k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví dětí, ţáků a studentů ve školách a školských zařízeních zřizovaných Ministerstvem školství, mládeţe a tělovýchovy.188 Základní škola má povinnost, stejně jako škola mateřská, vést evidenci úrazů a v případě jejich vzniku postupovat v souladu s vyhláškou o evidenci úrazů.

3.3 Zařízení školního stravování Školní stravování je školským zákonem vymezeno jako hmotné zabezpečení určené podle § 122 odst. 2 školského zákona „dětem v mateřských školách, přípravných třídách základní školy a přípravném stupni základní školy speciální, žákům základních

186

§ 3 odst. 1 vyhlášky o základním vzdělávání § 3 odst. 3 vyhlášky o základním vzdělávání 188 Viz Metodický pokyn k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví dětí, ţáků a studentů ve školách a školských zařízeních zřizovaných Ministerstvem školství, mládeţe a tělovýchovy ze dne 22. 12. 2005, č.j. 37 014/2005-25 [online]. Praha: MŠMT [cit. 10. 2. 2014]. 187

54

škol a nezletilým žákům středních škol,“

189

kterým na tento způsob hmotného

zabezpečení vzniká právní nárok, případně „zletilým žákům středních škol a studentům vyšších odborných škol.“

190

Toto hmotné zabezpečení zajišťují právnické osoby

vykonávající činnost školy nebo školského zařízení výše vymezené skupině strávníků především prostřednictvím zařízení školního stravování. Hlavní činností zařízení školního stravování je tedy poskytovat hmotné zabezpečení ve formě školního stravování okruhu strávníků vymezeném ve školském zákoně. Zařízení školního stravování má moţnost poskytovat stravování i dětem a ţákům, kteří nejsou vymezeni v § 122 odst. 2 školského zákona, případně poskytovat stravování jakýmkoliv jiným osobám, ale v těchto případech se jiţ jedná o doplňkovou činnost zařízení školního stravování191 a nejedná se jiţ o poskytnutí hmotného zabezpečení. Zařízením školního stravování je: školní jídelna, která vydává jídla, která sama připravuje,192 školní jídelna – vývařovna, která jídla připravuje, ale sama jiţ nevydává a školní jídelna – výdejna, která pouze vydává jídlo připravené ve školní jídelně (školní jídelně – vývařovně), případně jinou osobou poskytující stravovací sluţby. Stejně jako v případě škol je i pro zařízení školního stravování vydáván ředitelem vnitřní předpis podle § 30 školského zákona – vnitřní řád upravující mj. provoz tohoto zařízení. Ta zařízení školního stravování, které jídlo sami připravují, tedy školní jídelny a školní jídelny – vývařovny, jsou při přípravě jídla omezeny svojí kapacitou. Tato kapacita je dvojího druhu – první kapacitou je kapacita uvedená v rejstříku škol a školských zařízení a druhou kapacitou je kapacita výrobní. Kapacita uvedená v rejstříku škol a školských zařízení je limitem pro přípravu školního stravování, zatímco kapacita výrobní je stanovením maxima porcí, které je moţno s ohledem na vybavení, prostorové

189

§ 122 odst. 2 školského zákona Tamtéţ. 191 I v tomto případě musí druh a rozsah doplňkové činnosti korespondovat se zřizovací listinou. 192 Školní jídelna má také moţnost připravovat jídla, která jsou následně vydávána v jiné školní jídelně – výdejně. 190

55

podmínky a hygienické standardy v prostorách zařízení školního stravování skutečně připravit.193

3.3.1 Školní stravování Pod pojmem školní stravování rozumíme stravovací sluţby poskytované „pro děti, žáky, studenty a další osoby, jimž je poskytováno stravování v rámci hmotného zabezpečení, plného přímého zaopatření, nebo v rámci preventivně výchovné péče formou celodenních služeb nebo internátních služeb.“ 194 „Stravování je také možno vnímat jako školskou službu poskytovanou v zařízení školního stravování (§ 7 odst. 4 školského zákona a část desátá tohoto zákona, zejm. § 119). Právo na přístup ke školským službám (tedy mj. právo na přístup ke stravování) přitom výslovně zaručuje § 21 odst. 1 písm. a) školského zákona.“ 195 Školní stravování je vymezeno co do sloţení výţivovými normami, které jsou přílohou vyhlášky o školním stravování. Výţivové normy školního stravování stanovují průměrnou měsíční spotřebu vybraných druhů potravin při zohlednění věkové skupina strávníka na jeden den. Dále jsou výţivové normy školního stravování nastaveny i pro laktoovovegetariánskou výţivu, která můţe být strávníkům připravována v případě souhlasu všech zákonných zástupců nezletilých strávníků nebo všech zletilých strávníků, případně v případě, ţe zařízení školního stravování připravuje více jídel, ze kterých je moţný výběr. Dalším limitem pro školní stravování je limit finanční. Vyhláška o školním stravování ve své příloze č. 2 vymezuje rozpětí finančních limitů na nákup potravin. Finanční limity na nákup potravin jsou rozčleněny podle věkové skupiny strávníků pro jednotlivá hlavní a doplňková jídla. Školní stravování je pro strávníky vymezené v § 122 odst. 2 školského zákona veřejným subjektivním právem. Toto veřejné subjektivní právo není neomezené, ale je vymezeno co do rozsahu v § 4 vyhlášky o školním stravování. „Další konkretizace uvedeného práva plyne právě z výživových norem a finančních limitů.“ 196

193

Výrobní kapacitu, která můţe být podstatně vyšší neţ kapacita rejstříková, je poté moţno vyuţít pro doplňkovou činnost. 194 § 1 odst. 1 vyhlášky o školním stravování 195 Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 5. 2011, sp. zn. 2 Aps 3/2010 - 112. Nejvyšší správní soud [online]. Brno: NSS [cit. 12. 2. 2014]. 196 Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 5. 2011, sp. zn. 2 Aps 3/2010 - 112. Nejvyšší správní soud [online]. Brno: NSS [cit. 12. 2. 2014]. Se závěry Nejvyššího správního soudu stran rozsahu práva na

56

3.4 Školská zařízení pro zájmové vzdělávání Školská zařízení pro zájmové vzdělávání uskutečňují zájmové vzdělávání, kterým „doplňují nebo podporují vzdělávání ve školách nebo s ním přímo souvisejí.“ 197 Mohou tedy v souladu se svým účelem zajišťovat „výchovné, vzdělávací, zájmové, popřípadě tematické rekreační akce, zajišťují osvětovou činnost pro žáky, studenty a pedagogické pracovníky, popřípadě i další osoby.“ 198 Zájmové vzdělávání je školským zařízením pro zájmové vzdělávání realizováno podle školního vzdělávacího programu v souladu se zásadami a cíli vzdělávání podle § 2 školského zákona. Mezi školská zařízení pro zájmové vzdělávání zřizovaná obcí patří školní druţina, školní klub a středisko volného času. Zájmové vzdělávání bývá poskytováno za úplatu,199 kterou má ředitel moţnost sníţit, případně účastníka zájmového vzdělávání od úplaty zcela osvobodit. Pro sníţení, příp. osvobození od úplaty za zájmové vzdělávání musí účastník, příp. jeho zákonný zástupce splňovat podmínky stanovené v § 11 odst. 3 nebo 4 vyhlášky č. 74/2005 Sb., o zájmovém vzdělávání, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška o zájmovém vzdělávání“). Stanovení výše úplaty je vymezeno pro jednotlivá školská zařízení pro zájmové vzdělávání v § 12 a násl. vyhlášky o zájmovém vzdělávání. „Zájmové vzdělávání lze uskutečňovat zejména těmito formami: příležitostnou výchovnou, vzdělávací, zájmovou a tématickou rekreační činností nespojenou s pobytem mimo místo, kde právnická osoba vykonává činnost školského zařízení pro zájmové vzdělávání, pravidelnou výchovnou, vzdělávací a zájmovou činností, táborovou činností a další činností spojenou s pobytem mimo místo, kde právnická osoba vykonává činnost školského zařízení pro zájmové vzdělávání,

školní stravování se ztotoţnil i Ústavní soud – viz usnesení Ústavního soudu ze dne 3. 5. 2013, sp. zn. I.ÚS 2055/11 Ústavní soud [online]. NALUS: Vyhledávání rozhodnutí Ústavního soudu [cit. 11. 2. 2014]. 197 § 7 odst. 4 školského zákona 198 § 118 školského zákona 199 Poskytování zájmového vzdělávání za úplatu není nezbytné, stejně jako v případě úplaty za předškolní vzdělávání. I v tomto případě můţe ředitel stanovit, ţe zájmové vzdělávání bude poskytováno bezúplatně, např. z toho důvodu, ţe všichni účastníci zájmového vzdělávání jsou ze sociálně slabých rodin a jako takoví mohou být od úplaty osvobozeni.

57

osvětovou činností včetně shromažďování a poskytování informací pro děti, žáky a studenty, popřípadě i další osoby, činností vedoucí k prevenci rizikového chování a výchovou k dobrovolnictví, individuální prací, zejména vytvářením podmínek pro rozvoj nadání dětí, žáků a studentů, nebo využitím otevřené nabídky spontánních činností.“ 200 Provoz školského zařízení, jeho vnitřní reţim a další náleţitosti201 upravuje vnitřní řád školského zařízení, který je vydán ředitelem. Ve vnitřním řádu je také stanoven způsob evidence účastníků zájmového vzdělávání.202 Subjekty vykonávající činnost základních škol často vykonávají i činnost školní druţiny či školního klubu. V uvedených případech jsou takováto školská zařízení „řízeny ředitelem školy, který určí vedoucího vychovatele .... Pokud školní družina a školní klub pracují jako samostatné zařízení, stojí v čele zařízení ředitel ....“ 203

3.4.1 Školní družina „Školní družina je školské zařízení výchovy mimo vyučování, jež je mezi ostatními zařízeními určenými pro volný čas dětí nejčetnější, zaměstnává nejvíce vychovatelů a jeho odděleními prošlo nejvíce dětí.“ 204 „Školní družiny jsou většinou zřizovány přímo v základních školách.“

205

Činnost školní druţiny a její organizace jsou podrobně vymezeny v § 8 a násl. vyhlášky o zájmovém vzdělávání. Školní druţina poskytuje zájmové vzdělávání ţákům základní školy (nebo ţákům z více základních škol), případně dětem z přípravných tříd. Především je školní druţina určena ţákům prvního stupně základní školy. Školní druţina vykonává svoji činnost v průběhu celého školního roku. Na období školních prázdnin můţe ředitel tuto činnost po projednání se zřizovatelem přerušit. „Družina může vykonávat činnost pro účastníky, nebo účastníky a jejich zákonné zástupce, i ve dnech pracovního volna.“ 206

200

§ 2 vyhlášky č. 74/2005 Sb., o zájmovém vzdělávání, ve znění pozdějších předpisů Viz § 30 školského zákona. 202 Viz § 15 vyhlášky o zájmovém vzdělávání. 203 NEDOROST, op. cit., s. 78. 204 HÁJEK, Bedřich a kol. Školní družina. 1. vyd. Praha: Portál, 2003, s. 11. 205 Výroční zpráva o stavu a rozvoji vzdělávání v České republice v roce 2012, Praha: MŠMT 2013, s. 65. ISBN 978-80-87601 [online]. Praha: MŠMT [cit. 6. 3. 2014]. 206 § 8 odst. 3 vyhlášky o zájmovém vzdělávání 201

58

Zájmové vzdělávání ve školní druţině je převáţně uskutečňováno formou pravidelné výchovné, vzdělávací a zájmové činnosti207 určené pro účastníky zájmového vzdělávání, kteří jsou přihlášeni k pravidelné denní docházce. Jak uvádí Hájek „Školní družina ve dnech školního vyučování tvoří pro děti přechod mezi výukou ve třídách a pobytem doma.“

208

Přihlášku k pravidelné denní docházce do školní druţiny podává

zákonný zástupce. Součástí přihlášky „je písemné sdělení zákonných zástupců účastníka o rozsahu docházky a způsobu odchodu účastníka z družiny.“ 209 Účastníci zájmového vzdělávání přihlášení k pravidelné denní docházce jsou zařazeni do oddělení školní druţiny. Jedno oddělení je naplňováno maximálně do počtu třiceti účastníků. V případě, ţe je zájmové vzdělávání ve školní druţině vykonáváno formou příleţitostné činnosti v místě výkonu činnosti školského zařízení, táborovou činností nebo jinou činností mimo místo výkonu činnosti školského zařízení,210 případně vyuţitím otevřené nabídky spontánních činností, mohou se těchto činností „zúčastnit i žáci nebo děti, kteří nejsou přijati k pravidelné denní docházce do družiny“ 211

3.4.2 Školní klub Ve školním klubu je poskytováno zájmové vzdělávání převáţně pro ţáky druhého stupně z jedné nebo více základních škol. Ve školním klubu můţe být poskytováno zájmové vzdělávání i ţákům prvního stupně základní školy, ale pouze v tom případě, ţe nejsou přijati k pravidelné denní docházce do školní druţiny. Toto zájmové vzdělávání je poskytováno ve dnech školního vyučování a můţe být poskytováno i v ostatní dny školního roku. Činnost klubu můţe být uskutečňována všemi formami uvedenými v § 2 vyhlášky o zájmovém vzdělávání, především však formami příleţitostných a pravidelných činností v místě výkonu činnosti. V případě pravidelné výchovné, vzdělávací a zájmovou činnosti je o přijetí účastníka rozhodováno na základě přihlášky.

207

V rámci těchto činností „družina umožňuje účastníkům odpočinkové činnosti a přípravu na vyučování“ - § 8 odst. 6 vyhlášky o zájmovém vzdělávání. 208 HÁJEK, op. cit., s. 11. 209 § 9 odst. 4 vyhlášky o zájmovém vzdělávání 210 Pro přijetí k táborovým činnostem je nezbytné podat přihlášku, na základě které je o přijetí účastníka rozhodováno a to i v případě, ţe tuto formu činnosti uskutečňuje školní klub. 211 § 9 odst. 3 vyhlášky o zájmovém vzdělávání

59

3.4.3 Středisko volného času Střediska volného času se dělí na dva typy, podle toho, zda zaměřují svoji činnost na jednu oblast zájmového vzdělávání (v tomto případě se jedná o stanice zájmových činností), nebo jejich činnost zahrnuje více oblastí zájmového vzdělávání (fungují jako dům dětí a mládeţe). Svoji činnost středisko volného času převáţně vykonává v průběhu celého školního roku. „Středisko může poskytovat metodickou, odbornou, popřípadě materiální pomoc účastníkům zájmového vzdělávání, případně školám a školským zařízením“

212

a

současně se podílí „na další péči o nadané děti, žáky a studenty a ve spolupráci se školami a dalšími institucemi rovněž na organizaci soutěží a přehlídek dětí a žáků.“ 213 Obecně se činnosti střediska volného času můţe účastnit prakticky kdokoliv a omezení účasti je stanoveno povahou jednotlivých činností.

V rámci této kapitoly byl proveden rozbor právní úpravy mateřských škol, základních škol, zařízení školního stravování a školských zařízení pro zájmové vzdělávání. Právní úprava je obsaţena především ve školském zákoně a dále v prováděcích vyhláškách k jednotlivým oblastem vzdělávání. Ve stávající právní úpravě lze pozitivně hodnotit odstranění rozporu pro pouţití správního řádu při rozhodování ředitelů podle § 165 odst. 2 školského zákona, tedy při rozhodování o právech a povinnostech v oblasti státní správy. Kladně lze hodnotit (alespoň z pohledu mateřských škol a zřizovatele) omezení bezplatného poskytování předškolního vzdělávání pro předškoláky na dobu dvanácti měsíců. Spolu s nezbytností dodávat při ţádosti o odklad povinné školní docházky současně dvě doporučující posouzení je současně účinným nástrojem proti zbytečným odkladům povinné školní docházky. Další změna, která přináší moţnost vzdělávat na jednom kapacitním místě dvě děti podle § 34 odst. 9 školského zákona, jiţ není ze strany ředitelů mateřských škol vnímána bezvýhradně jako přínos a ze strany mnohých z nich není vyuţívána (a to i z důvodu nezájmu na straně rodičů).

212 213

§ 4 odst. 2 vyhlášky o zájmovém vzdělávání § 111 školského zákona

60

Existují stále oblasti, které by bylo vhodné zejména v právní úpravě týkající se mateřských škol dořešit. Jedná se především o proces spojený s rozhodováním o předškolním vzdělávání. Pokud jiţ zákonodárce v § 34 odst. 8 školského zákona výslovně určil, ţe v případě tzv. „firemních školek“ (tedy mateřských škol určených pro děti zaměstnanců zřizovatele, případně jiného zaměstnavatele) stanoví kritéria zřizovatel a tato kritéria musí být předem zveřejněna, mohl by stejné vymezení provést i u „klasických“ mateřských škol zřizovaných obcí (tedy zejména výslovně vymezit, ţe kritéria stanovuje ředitel). Při jasně stanovených pravidlech by nevznikal tlak ze strany zřizovatele na ředitele mateřských škol a nedocházelo by k překračování kompetencí ze strany zřizovatele, coţ vnímám jako velký problém (zmiňované „doporučování“ kritérií ze strany zřizovatele, systémy „podpory“ zápisu s určením kritérií ze strany zřizovatele ap.). Současně by bylo vhodné uzákonit povinnost zveřejnovat kritéria pro přijetí,214 čímţ by došlo ke zprůhlednění celého rozhodovacího procesu široké veřejnosti. Další věcí, která by zasluhovala pozornost zákonodárce, je zmiňované několikanásobné přijímání dětí k předškolnímu vzdělávání a následná blokace míst pro další zájemce o předškolní vzdělávání. V právní úpravě základních škol by bylo vhodné zaměřit pozornost na fenomén účelového přehlašování bydliště dítěte z důvodu přijetí do vybrané základní školy. Krom uvedených problémů spatřuji v právní úpravě škol a školských zařízení ještě jeden výrazný nedostatek a to permanentní novelizaci právních předpisů. Pominuli skutečnost, ţe změny přicházejí velice často a znesnadňují tak práci zejména ředitelům škol a školských zařízení, jsou novelizace zejména školského zákona přijímány v takové podobě, která mnohdy prakticky znemoţňuje aplikaci zákona a musí být následně opravena další novelizací, případně je pro její pochopení nezbytný „pouze“ výklad ze strany Ministerstva školství, mládeţe a tělovýchovy.

214

Nutno podotknout, ţe velká část mateřských škol i bez této zákonem stanovené povinnosti kritéria zveřejňuje.

61

4

Rejstřík škol a školských zařízení V rámci této kapitoly bude vymezena funkce rejstříku škol a školských zařízení,

orgánů, které rejstřík škol a školských zařízení vedou a údajů, které jsou v něm uvedeny. Rejstřík škol a školských zařízení je veřejným seznamem a je spolu s rejstříkem školských právnických osob součástí školského rejstříku.215 „Zařízení a jeho provozovatel zapsáním do rejstříku škol deklaruje, naplnění všech zákonných podmínek, a to jak na úrovni provozní (velikost a vybavenost prostor pro péči o děti, dodržení příslušných hygienických norem provozu, denní režim apod.), personální (odbornost a velikost pedagogického sboru v souladu s kapacitou zařízení), tak v oblasti procedurální (vzdělávání dětí v souladu s rámcovým vzdělávacím programem, vedení příslušné dokumentace).“ 216 Krom výše uvedené deklarace jsou s účinností zápisu do rejstříku škol a školských zařízení spojeny i další účinky. Prvním je, ţe „účinností zápisu školy a školského zařízení do rejstříku škol a školských zařízení vzniká právnické osobě, která vykonává činnost školy nebo školského zařízení, právo poskytovat vzdělávání a školské služby a právo vydávat doklady o vzdělání stanovené tímto zákonem, a to v rozsahu tohoto zápisu.“ 217 Dalším důleţitým aspektem spojeným se zápisem do rejstříku škol a školských zařízení je vznik nároku na finanční prostředky ze státního rozpočtu, případně z rozpočtu územního samosprávného celku. Jedná-li se o školy a školská zařízení zřizovaná obcí, vede údaje o mateřských školách a školských zařízeních v rejstříku škol a školských zařízení krajský úřad. Údaje o základních školách vede Ministerstvo mládeţe, školství a tělovýchovy.

215

Viz § 141 školského zákona. PEMOVÁ, 2013, op. cit., s. 68. 217 § 142 odst. 1 školského zákona 216

62

4.1.1 Zápis do rejstříku škol a školských zařízení Školy a školská zařízení se zapisují do rejstříku škol a školských zařízení na základě ţádosti. Tuto ţádost podává u příslušného krajského úřadu do 30. září pro následující školní rok218 navrhovatel, kterým můţe být v případě příspěvkové organizace obec jako zřizovatel, příp. sama právnická osoba vykonávající činnost školy nebo školského zařízení.219 V tomto případě musí právnická osoba doloţit souhlas zřizovatele. V případě, ţe je orgánem příslušným k rozhodnutí o ţádosti ministerstvo, krajský úřad takovouto ţádost postoupí spolu se svým vyjádřením.220 Ţádost o zápis musí obsahovat údaje a doklady vymezené v § 147 odst. 1 školského zákona. Jedná se zejména o údaje a doklady: vztahující se k právnické osobě, která bude vykonávat činnost školy nebo školského zařízení (název, sídlo, právní forma, identifikační číslo, identifikace statutárního orgánu, zřizovací listina) vztahující se ke zřizovateli (název, sídlo, právní forma, identifikační číslo) vztahující se k zapisované škole nebo školskému zařízení (druh školy nebo druh a typ školského zařízení; datum zahájení činnosti; rámcový popis zajištění majetkového a personálního a financování činnosti; identifikace ředitele; navrhovaná kapacita; seznam oborů vzdělání ap.) vztahující se k prostorám, kde bude vykonávána činnost školy/školského zařízení (doklad k prostorám, kde bude vykonávána činnost školy/školského zařízení, který osvědčuje vlastnické nebo uţívací právo221; „stanovisko příslušného orgánu ochrany veřejného zdraví a stavebního úřadu, ze kterého vyplývá, že příslušné prostory lze užívat pro navrhovaný účel, včetně údaje o nejvyšším počtu osob, které lze v těchto prostorách vzdělávat nebo jim poskytovat školské služby“ 222

218

Zmeškání uvedeného termínu můţe být v případech hodných zvláštního zřetele prominuto – viz § 146 odst. 2 školského zákona. 219 Pokud tato doposud nevznikla, je navrhovatelem obec jako zřizovatel. 220 Ministerstvo ve věcech rejstříku škol a školských zařízení postupuje v souladu s Příkazem ministryně školství, mládeţe a tělovýchovy č. 1 /2005 k postupu při zápisu škol a školských zařízení do rejstříku škol a školských zařízení, postupu při provádění změn v těchto údajích a k řízení o výmazu z rejstříku škol a školských zařízení. - viz Příkaz ministryně školství, mládeţe a tělovýchovy č. 1 /2005 z února 2005, č. j. 32 372/2004-21 [online]. Praha: MŠMT [cit. 20. 1. 2014]. 221 V případě právnických osob zřizovaných obcí se nejčastěji jedná o svěření prostor prostřednictvím zřizovací listiny, příp. uţívání na základě smlouvy o výpůjčce nebo smlouvy nájemní. 222 § 147 odst. 1 písm. h) školského zákona

63

O ţádosti rozhoduje příslušný orgán, který vede rejstřík škol a školských zařízení do 90 dnů od doručení ţádosti. Ţádost posoudí a v případech vymezených v § 148 odst. 2 aţ 4 ţádost zcela nebo zčásti zamítne,223 jinak ţádosti o zápis vyhoví a do rejstříku škol a školských zařízení jsou v souladu s § 144 odst. 1 školského zákona zapsány zejména místa poskytování vzdělávání a školských sluţeb, kapacitní údaje 224 a také údaje vymezující obory vzdělávání.

4.1.2 Zápis změn v údajích v rejstříku škol a školských zařízení V údajích zapsaných v rejstříku škol a školských zařízení dochází průběţně ke změnám. K zápisu změn, které mají právní účinky bez ohledu na to, zda jsou zapsány v rejstříku škol a školských zařízení, se nevydává rozhodnutí. Správní orgán pouze provede změnu a vyrozumí o ní účastníky řízení.225 V ostatních případech je postup stejný jako při zápisu školy/školského zařízení. Zápis změn v údajích probíhá především na základě ţádosti. K té se přikládají pouze ty dokumenty, které se změnou přímo souvisí. O změně zápisu se rozhoduje do 30 dnů od podání ţádosti. „Řízení o zápis změny v rejstříku lze zahájit i bez návrhu, máli být dosažena shoda mezi zápisem v rejstříku a skutečným stavem.“ 226 Velice častým údajem v rejstříku škol a školských zařízení, který je předmětem změny je kapacita školy/školského zařízení. „Kapacita školy nebo zařízení je údaj, vyjadřující optimální stav naplněnosti dané školy nebo zařízení při dodržení všech platných předpisů a legislativních opatření.“

227

Současně je navýšení kapacity školy

nebo školského zařízení díky např. úpravě dispozic při rekonstrukci nebo nákupu vybavení v případě zařízení školního stravování moţností, jak uspokojit zvýšenou poptávku po vzdělávání nebo školských sluţbách aniţ by bylo nutno zřizovat nové školy či školská zařízení.

223

K zamítnutí ţádosti dojde například, pokud nesplňuje zákonem stanovené náleţitosti a nedojde k odstranění těchto nedostatků, pokud obsahuje nepravdivé údaje, není v souladu s dlouhodobým záměrem vzdělávání a rozvoje vzdělávací soustavy ap. 224 Údaje o kapacitě se neuvádí v případě školských zařízení, která jsou vymezena v § 1 vyhlášky č. 274/2009 Sb., o školských zařízeních, u nichţ se nejvyšší povolené počty dětí, ţáků a studentů nebo jiných obdobných jednotek vedených v rejstříku škol a školských zařízení neuvádějí v platném znění. Ze školských zařízení pro zájmové vzdělávání, která jsou zřizována obcí, se jedná o školní klub a středisko volného času. 225 Jedná se např. o změny v identifikaci právnické osoby vykonávající činnost školy nebo školského zařízení, změnu na straně zřizovatele, změnu v osobě statutárního orgánu/ředitele školy. 226 § 149 odst. 5 školského zákona 227 NEDOROST, op. cit., s. 111.

64

4.1.3 Výmaz z rejstříku škol a školských zařízení Výmazem školy/školského zařízení z rejstříku škol a školských zařízení, respektive dnem, kdy se stává rozhodnutí o výmazu pravomocným, „zaniká právnické osobě, která vykonávala činnost školy nebo školského zařízení, právo poskytovat vzdělávání a školské služby a právo vydávat doklady o vzdělání stanovené tímto zákonem, a to v rozsahu tohoto výmazu.“

228

Současně ve stejném rozsahu zaniká

právnické osobě i nárok na finanční prostředky poskytované podle školského zákona. K výmazu z rejstříku škol a školských zařízení můţe dojít na základě ţádosti navrhovatele, ale školský zákon taxativně vymezuje i další důvody, pro které příslušný orgán provede výmaz. Zejména se jedná o důvody, kdy dojde ze strany právnické osoby k porušení právních předpisů (škola/školské zařízení neposkytuje vzdělávání v souladu se zásadami a cíli nebo vzdělávacími programy tak, jak je vymezuje školský zákon, porušuje předpisy vztahující se k poskytování vzdělávání a školských sluţeb ap). Důvodem pro výmaz je i dlouhodobá nečinnost („právnická osoba ve třech po sobě jdoucích školních rocích nevykonává činnost školy nebo školského zařízení, která je zapsána v rejstříku“

229

). K výmazu můţe dojít i na návrh ústředního školního

inspektora. Obec má zákonem stanovenou povinnost zajistit v dohodě s krajským úřadem plnění povinné školní docházky ţáků, kteří plnili povinnou školní docházku ve škole, která byla vymazána z rejstříku škol a školských zařízení. Ze zákonné úpravy vyplývá, ţe zápis do rejstříku škol a školských zařízení je nezbytným předpokladem, aby subjektu vykonávajícímu činnost školy/školského zařízení vzniklo právo poskytovat vzdělávání a školské sluţby podle školského zákona a současně právo na finanční prostředky ze státního rozpočtu, příp. rozpočtu samosprávného celku. Tím, ţe pro zápis do tohoto rejstříku musí být splněny poţadavky na personální a majetkové zajištění činnosti a také hygienické, stavební a poţární poţadavky, je další funkcí rejstříku škol a školských zařízení zajištění minimálního zákonného standardu při poskytování vzdělávání a školských sluţeb.

228 229

§ 151 odst. 2 školského zákona § 150 odst. 1 písm. e) školského zákona

65

5 Další kompetence zřizovatele Obec má, jako zřizovatel právnických osob vykonávajících činnost škol a školských zařízení, vůči zřizovaným subjektům zákonem vymezená práva a povinnosti. Velké části těchto kompetencí jiţ byla věnována pozornost v předchozích kapitolách této práce, a proto jiţ na tomto místě nebudou znovu zmiňovány. Nicméně existují ještě další významné kompetence zřizovatele a cílem této kapitoly bude právě těmto věnovat pozornost. První část této kapitoly bude věnována rozdělení zřizovatelských kompetencí mezi orgány zřizovatele s poukázáním na specifika ve statutárních městech. V dalších částech kapitoly jiţ bude věnován prostor jednotlivým kompetencím, tedy zřizování a rušení škol a školských zařízení, jmenování ředitelů škol a školských zařízení, zřizování tzv. firemních mateřských škol. Poslední část kapitoly bude věnována povinnosti stanovení školských obvodů základních škol.

5.1 Kompetence jednotlivých orgánů zřizovatele Zřizovatelské kompetence realizuje obec prostřednictvím svých orgánů a to zastupitelstva obce a rady obce (v případě, ţe se v obci nevolí rada, vykonává místo ní zřizovatelské kompetence převáţně starosta). Vymezení kompetencí jednotlivých orgánů obce je obsaţeno v § 84 a § 102 zákona o obcích. Zastupitelstvo obce zřizuje a ruší příspěvkové organizace a rozhoduje o zaloţení či zrušení školské právnické osoby. Je také orgánem, který schvaluje zřizovací listiny těchto subjektů. Rada obce plní úkoly zřizovatele, vyjma těch, které jsou vyhrazeny zastupitelstvu. Specifické je rozdělení zřizovatelských kompetencí ve statutárních městech, respektive ve statutárních městech, které jsou územně členěny na městské části nebo městské obvody.230 Ve statutárních městech územně nečleněných vykonávají zřizovatelské kompetence zastupitelstvo města a rada města a rozdělení mezi těmito orgány je totoţné jako u rady a zastupitelstva v případě běţných obcí, avšak v případě

230

V současné době zákone o obcích určuje 25 statutárních měst, ze kterých je sedm územně členěných (jedná se o Plzeň, Ústí nad Labem, Liberec, Pardubice, Brno, Ostravu a Opavu).

66

územně členěných statutárních měst má své samosprávné orgány město i jednotlivé městské části (městské obvody). 231 Nastavení zřizovatelských kompetencí mezi orgány města a městských částí (obvodů) je vymezeno statutem statutárního města.232 Zřizovatelské kompetence obce u škol a školských zařízení mohou být statutem rozděleny mezi orgány statutárního města a orgány městské části (obvodu), všechny kompetence mohou být svěřeny orgánům městských částí (obvodů), případně si veškeré zřizovatelské kompetence mohou ponechat orgány statutárního města. V současné době se v rámci územně členěných statutárních měst můţeme setkat se všemi výše vymezenými variantami nastavení kompetencí, přičemţ převaţuje varianta rozdělení kompetencí mezi orgány statutárního města a orgány městské části (obvodu).233

5.2 Zřizování a rušení škol a školských zařízení Zřizování a rušení škol a školských zařízení jsou kompetence vykonávané v samostatné působnosti obce. Při výkonu těchto kompetencí však obec nemůţe posupovat zcela svévolně, naopak musí přihlíţet hned k několika aspektům. Prvním aspektem jsou povinnosti stanovené obci školským zákonem. V § 178 a § 179 školského zákona je obci uloţena povinnost zajistit podmínky pro plnění povinné školní docházky a pro předškolní vzdělávání v rozsahu stanoveném školským zákonem. Splnění této povinnosti má obec moţnost zajistit ve školách zřizovaných jinou obcí nebo svazkem obcí. § 177 odst. 2 školského zákona dále obcím ukládá, aby zejména při zřizování a rušení škol a školských zařízení dbala o „soulad rozvoje vzdělávání a školských služeb se zájmy občanů obce a kraje, s potřebami trhu práce, s demografickým vývojem a rozvojem svého území“ a „dostupnost vzdělávání a školských služeb podle místních podmínek“. 234 Dále je nezbytné přihlédnout i k tomu, zda plánované zřízení, resp. zrušení školy či školského zařízení není v rozporu se zveřejněným dlouhodobým záměrem vzdělávání

231

V případě městské části se jedná o zastupitelstvo městské části a radu městské části, v případě městského obvodu se jedná o zastupitelstvo městského obvodu a radu městského obvodu. 232 Viz § 130 zákona o obcích. 233 V případě statutárních měst, které dělí kompetence mezi orgány obce a orgány městských částí (obvodů), je rozdělení těchto kompetencí v jednotlivých statutárních městech vymezeno rozdílně. - viz k tomu ŢIVNOVÁ, Markéta. Obecní školství ve statutárních městech - esej (nepublikováno). 234 § 177 odst. 2 školského zákona

67

a rozvoje vzdělávací soustavy v kraji, který zpracovává krajský úřad, příp. s dlouhodobým záměrem vzdělávání a rozvoje vzdělávací soustavy České republiky.235 Dalšími aspekty, který je nezbytné při zřizování a rušení škol a školských zařízení z pohledu obce zohlednit je finanční stránka,236 veřejné mínění a v neposlední řadě politická vůle, respektive moţnost politického konsenzu v této oblasti.237 Jak jiţ bylo uvedeno, zřizování a rušení právnických osob, které vykonávají činnost školy/školského zařízení, ať jiţ ve formě příspěvkové organizace nebo školské právnické osoby je spolu se schvalováním zřizovací listiny kompetencí vyhrazenou zastupitelstvu obce.238 „Od roku 1991 klesal počet narozených dětí, tento pokles byl způsoben změnou společenské struktury, nabídkou nových možností a s tím souvisejícím posunutím narození prvního dítěte do pozdějšího věku atd. K největšímu úbytku porodnosti (natality) došlo na konci 90. let 20. století.“

239

V důsledku tohoto

demografického vývoje došlo k hromadnému rušení zejména mateřských škol, ale i škol základních.240 V současné době naopak můţeme pozorovat trend opětovného zřizování zejména mateřských škol (případně navyšování kapacit ve stávajících formou rekonstrukcí, přístaveb apod.)241. Optimálním řešením z pohledu obce je sledovat zejména demografický vývoj na svém území a s dostatečným předstihem a s rozvahou plánovat potřebné kroky, ať jiţ směrem ke zřizování či k rušení škol a školských zařízení.

235

Viz § 9 školského zákona. Zřizování škol a školských zařízení je pro obce velice náročné z hlediska financování nákladů. Nejedná se pouze o počáteční jednorázový výdaj z rozpočtu obce spojený se zajištěním odpovídajících prostor a jejich vybavením, ale i o kaţdoroční náklady spočívající v zajištění financování provozu zařízení a následných oprav a investic spojených s tímto provozem. Naopak zrušení školy, případně školského zařízení je z hlediska obecního rozpočtu vţdy přínosem. 237 Například rušení škol a školských zařízení je ze strany veřejnosti vnímáno převáţně negativně, a proto je z pohledu politické reprezentace toto téma velice nepopulární a proto i těţko prosaditelné. 238 Viz § 84 odst. 2 písm. d) a písm. e) zákona o obcích. 239 MARTINEC, Lubomír a kol. Co se změnilo v českém školství. 1. vyd. Praha: Ústav pro informace ve vzdělávání, 2009, s. 51. 240 V současné době se tento trend začíná přesouvat na další vzdělávací stupeň, tedy na střední školy a zejména střední odborná učiliště, která nejvíce trpí nedostatkem ţáků. 241 Povaţuji na tomto místě za nutné podotknout, ţe dle demografického vývoje lze v následujících letech očekávat opětovný úbytek dětí a v důsledku přebytku volných míst v těchto nově zřízených, zrekonstruovaných, případně přistavěných mateřských školách budou k předškolnímu vzdělávání častěji přijímány i děti mladší tří let. Tzv. „silné ročníky“ dětí se postupně budou přesunovat na školy základní. 236

68

5.2.1 Zřizování škol a školských zařízení Jak jiţ bylo uvedeno, umoţňuje školský zákon obci zřizovat dva druhy subjektů, které mohou vykonávat činnost škol a školských zařízení a to příspěvkové organizace a školské právnické osoby. Pokud tedy hovoříme o zřizování škol a školských zařízení, tak můţeme hovořit o zřízení školy a školského zařízení v rámci jiţ existujícího subjektu,242 nebo o zřízení nového subjektu - právnické osoby, která bude vykonávat činnost školy/školského zařízení, přičemţ v obou uvedených případech je „podmínkou výkonu činnosti školy nebo školského zařízení zápis do školského rejstříku.“ 243 Při zřizování škol a školských zařízení je povinností obce zajistit pro jejich činnost prostory a vybavení tak, aby odpovídaly hygienickým, stavebním a poţárním poţadavkům. Splnění těchto poţadavků se prokazuje při zápisu do školského rejstříku (viz dále). Tyto poţadavky je však nutno splnit nejen v okamţiku zápisu školy/školského zařízení do rejstříku škol a školských zařízení, ale je nezbytné plnit je po celou dobu výkonu činnosti školy/školského zařízení.244 Hygienické poţadavky pro výkon činnosti škol a školských zařízení jsou vymezeny zejména ve vyhlášce č. 410/2005 Sb., o hygienických poţadavcích na prostory a provoz zařízení a provozoven pro výchovu a vzdělávání dětí a mladistvých, ve znění pozdějších předpisů a ve vyhlášce č. 137/2004 Sb., o hygienických poţadavcích na stravovací sluţby a o zásadách osobní a provozní hygieny při činnostech epidemiologicky závaţných, ve znění pozdějších předpisů, která stanovuje hygienické poţadavky pro zařízení školního stravování. Vyhláška č. 410/2005 Sb. stanovuje „hygienické požadavky na prostorové podmínky, vybavení, provoz, osvětlení, vytápění, mikroklimatické podmínky, zásobování vodou a úklid"

245

ve školách a školských zařízeních zřizovaných obcí. „Většina

požadovaných parametrů je přepočítávána na jedno dítě (např. velikost ložnice uváděna v m² na jedno dítě). Zjednodušeně se dá říct, že normativně se upravuje:

242

V tomto případě se tedy jedná „pouze“ o doplnění, resp. rozšíření činnosti vymezené zřizovací listinou, kterou vykonává jiţ existující subjekt. 243 § 7 odst. 6 školského zákona 244 Školy a školská zařízení podléhají průběţné kontrole plnění poţadavků zejména v rámci výkonu státního zdravotního dozoru (kontroly provádějí pracovníci Krajské hygienické stanice) a výkonu státního poţárního dozoru (kontrolu provádějí příslušníci Hasičského záchranného sboru). 245 § 1 odst. 1 vyhlášky č. 410/2005 Sb., o hygienických poţadavcích na prostory a provoz zařízení a provozoven pro výchovu a vzdělávání dětí a mladistvých, ve znění pozdějších předpisů

69

vnitřní prostorové uspořádání (ložnice, herna, jídelna, prostory pro přípravu a výdej stravy, toalety, umývárny, úklidová místnost, šatna); vnější prostory pro volnočasové aktivity (vlastní, pronajaté, veřejné) – velká pozornost je věnována bezpečnosti herních prvků (houpačky, skluzavky apod.) a rovněž tak čistotě a zdravotní nezávadnosti pískoviště; vybavení nábytkem, včetně rozměrů jednotlivých kusů (např. jsou přesně určeny výše sedáků židlí apod.), rovněž tak je zohledněno použití materiálů zejména s ohledem na jejich zdravotní nezávadnost ....; nároky na úklid a údržbu všech prostor i vybavení.“ 246 Podmínky poţární ochrany jsou vymezeny zejména ve vyhlášce č. 23/2008 Sb., o technických podmínkách poţární ochrany staveb, ve znění pozdějších předpisů, stavební pak zejména ve vyhlášce č. 268/2009 Sb., o technických poţadavcích na stavby, ve znění pozdějších předpisů.

5.2.2 Rušení škol a školských zařízení Stejně jako v případě zřizování můţe rušení škol a školských zařízení probíhat dvojím způsobem. Tím prvním je zrušení právnické osoby, tedy příspěvkové organizace nebo školské právnické osoby a tím druhým je zrušení jedné z hlavních činností právnické osoby, tedy pouhé omezení výkonu její činnosti. I při rušení škol a školských zařízení je nutno postupovat s rozmyslem, ačkoliv samotné zrušení není pro zřizovatele spojeno s velkými finančními náklady. Jak jiţ bylo uvedeno, je třeba přihlédnout zejména k potřebám občanů obce, k demografickému vývoji, vzít v úvahu rozvoj území obce a dostupnost vzdělávání a školských sluţeb.247

5.3 Jmenování ředitelů škol a školských zařízení Ředitelé příspěvkových organizací nebo školských právnických osob, které vykonávají činnost škol a školských zařízení, jsou řediteli všech škol a školských zařízení, jejichţ činnost daná právnická osoba vykonává. Do svých funkcí jsou

246

PEMOVÁ, 2013, op. cit., s. 46. Zcela jiné dopady má zrušení základní školy např. ve větším městě, které je zřizovatelem deseti jiných základních škol, kdy v důsledku rušení dojde k přenastavení spádových obvodů v rámci jednoho města a jiné v malé obci, která zřizuje jedinou základní školu a v důsledku jejího zrušení je nezbytné dopravovat děti do některé ze sousedních obcí. V případě malých obcí (i s ohledem na větší vliv veřejnosti na volené zastupitele) lze očekávat větší opatrnost při rušení školských zařízení. 247

70

jmenováni zřizovatelem a to způsobem a za podmínek vymezených ve školském zákoně. V případě škol a školských zařízení zřizovaných obcí jmenuje ředitele do funkce rada obce. Jmenování ředitele na vedoucí pracovní místo probíhá na základě konkursního řízení vyhlášeného zřizovatelem.

5.3.1 Konkursní řízení Zákonnou podmínkou pro jmenování ředitele právnické osoby vykonávající činnost školy/školského zařízení je vyhlášení a uskutečnění konkursního řízení. „Účelem tohoto ustanovení je zvýšení transparentnosti výběru osob do funkce ředitelů škol a školských zařízení „veřejných“ zřizovatelů a zvýšení pravděpodobnosti „správného“ rozhodnutí ze strany zřizovatele, neboť konkursní řízení poskytuje zřizovateli určitý servis, tedy především podrobnější informace o jednotlivých účastnících řízení na základě odborného posouzení k tomu zřizovanou konkursní komisí.“ 248 Konkursní řízení je vyhlášeno zveřejněním oznámení na úřední desce zřizovatele. Toto oznámení musí osahovat „název funkce a právnické osoby vykonávající činnost školy, kde má být funkce vykonávána, předpoklady pro výkon dané funkce stanovené zvláštním právním předpisem, název a adresu zřizovatele, na kterou se doručují přihlášky a obsahové náležitosti přihlášky a termín jejího podání.“ 249 Jiţ při vyhlášení konkursního řízení na ředitele je nezbytné uvědomit si jednu skutečnost. „Jsou to zřizovatelé škol, kteří jsou odpovědni za výběr vhodného kandidáta. Je proto více než žádoucí, aby si definovali, koho by chtěli vidět v čele školy, jaké budou preferovat vlastnosti, osobnostní vybavení, rozhled či praxi. Zákon vymezuje podmínky pro uchazeče velice široce; jsou prakticky stanoveny pouze z oblasti vzdělání, pedagogické praxe, dále pochopitelně bezúhonnost a dokonalá znalost českého jazyka. Představa zřizovatele musí být známa předem. Jen tak může správně postupovat při výběru kandidátů, při jejich vzájemném srovnávání.“ 250

248

KATZOVÁ, Pavla. Školský zákon. Komentář. 1. vyd. Praha: ASPI, a.s., 2008, s. 664. § 3 vyhlášky č. 54/2005 Sb., o náleţitostech konkursního řízení a konkursních komisích v platném znění 250 LHOTKOVÁ, Irena; TROJAN, Václav; KITZBERGER, Jindřich. Kompetence řídících pracovníků ve školství. 1. vyd. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2012, s. 15. 249

71

Zákonné předpoklady pro výkon funkce ředitele právnické osoby vykonávající činnost školy jsou vymezeny v § 5 zákona č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pedagogických pracovnících“). Ředitelem se můţe stát pouze trestně bezúhonná fyzická osoba způsobilá k právním úkonům s odbornou kvalifikací pro přímou pedagogickou činnost, která prokáţe znalost českého jazyka a je k výkonu činnosti zdravotně způsobilá a současně „získala praxi spočívající ve výkonu přímé pedagogické činnosti nebo v činnosti, pro kterou jsou potřebné znalosti stejného nebo obdobného zaměření, nebo v řídící činnosti nebo v činnosti ve výzkumu a vývoji v délce a) 3 roky pro ředitele mateřské školy, b) 4 roky pro ředitele základní školy, základní umělecké školy a školských zařízení s výjimkou školských zařízení pro výkon ústavní výchovy, ochranné výchovy a školských zařízení pro preventivně výchovnou péči, c) 5 let pro ředitele střední školy, jazykové školy, konzervatoře, vyšší odborné školy a školských zařízení pro výkon ústavní výchovy, ochranné výchovy a školských zařízení pro preventivně výchovnou péči.“ 251 Zároveň musí ředitel školy absolvovat studium pro ředitele škol do dvou let od doby, kdy začne vykonávat funkci ředitele. Toto dovzdělání není nutné, pokud jiţ ředitel školy získal vzdělání vymezené v § 5 odst. 3 zákona o pedagogických pracovnících. Průběh konkursního řízení je upraven vyhláškou č. 54/2005 Sb., o náleţitostech konkursního řízení a konkursních komisích. Zřizovatel jmenuje členy konkursní komise, kteří budou posuzovat uchazeče o jmenování do funkce ředitele. Konkursní komise se v případě subjektu zřizovaného obcí skládá ze dvou členů, které učí zřizovatel, jednoho člena, kterého určí ředitel krajského úřadu a dalších členů, kterými jsou: školní inspektor České školní inspekce, pedagogický pracovník příslušného subjektu, pokud vykonává činnost školy, člen školské rady, pokud je zřízena a odborník dle druhu a typu školy/školského zařízení. K jednání komise mohou být přizvání odborníci s poradním hlasem Konkursní komise nejprve posoudí náleţitosti přihlášky, případně zřizovateli navrhne vyřazení uchazečů. Usnese se také, zda proběhne znalostní test. Vhodnost 251

§ 5 zákona č. č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů

72

uchazeče je posuzována na základě přihlášky a řízeného rozhovoru. Konkursní komise sestaví pořadí uchazečů, kteří jsou vhodní pro výkon funkce. „Podstatné je, že výsledky konkursního řízení mají pro zřizovatele vždy pouze doporučující povahu.“ 252

5.3.2 Funkční období Ředitel příspěvkové organizace nebo školské právnické osoby vykonávající činnost školy/školského zařízení zřizované obcí je od 1. 1. 2012 jmenován na období šesti let. Nejpozději tři měsíce před koncem funkčního období zřizovatel vyhlašuje konkurs. V případě, ţe tak neučiní, prodlouţí se funkční období ředitele subjektu vykonávajícího činnost školy/školského zařízení o dalších šest let. Návrh na vyhlášení konkursu můţe podat také Česká školní inspekce a školská rada. V případě, ţe je návrh podán nejpozději šest měsíců před koncem funkčního období, zřizovatel musí konkurs vyhlásit. Ředitelům jmenovaným před 1. 1. 2012 byl v rámci přechodných ustanovení vymezen termín ukončení výkonu práce na místě vedoucího zaměstnance (pokud neskončil dříve) následovně: „Řediteli školské právnické osoby zřizované Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy, krajem, obcí nebo svazkem obcí, řediteli příspěvkové organizace a vedoucímu organizační složky státu nebo její součásti, který vykonává ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona činnosti ředitele v příslušné škole nebo školském zařízení podle § 166 zákona č. 561/2004 Sb. nepřetržitě a) po dobu delší než 6 let, končí výkon práce na daném pracovním místě vedoucího zaměstnance dnem 31. července 2012, b) v rozmezí 3 až 6 let, končí výkon práce na daném pracovním místě vedoucího zaměstnance dnem 31. července 2013, c) po dobu kratší než 3 roky, končí výkon práce na daném pracovním místě vedoucího zaměstnance dnem 31. července 2014.“

253

Vymezení funkčního období ředitelů bylo nejen z pohledu jich samotných vnímáno jako nepochopitelný krok, který mnohým z nich přinesl velkou nejistotu a výrazně posílil pozici zřizovatele.

252

KATZOVÁ, 2008, op. cit., s. 644. Čl. II. bod 5 zákona č. 472/2011 Sb., kterým se mění zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů. 253

73

5.3.3 Odvolání Školský zákon taxativně vymezuje případy, kdy zřizovatel v průběhu funkčního období odvolá ředitele subjektu vykonávajícího činnost školy/školského zařízení z vedoucího pracovního místa. Tyto důvody jsou rozděleny na takové, kdy je na zváţení zřizovatele, zda jej odvolá či nikoliv a takové, kdy k odvolání dojít musí. Zřizovatel ředitele odvolá „z vedoucího pracovního místa v případě pozbytí některého z předpokladů pro výkon činností ředitele školy nebo školského zařízení stanovených zvláštním právním předpisem, nesplnění podmínky zahájení a úspěšného ukončení studia k získání odborné kvalifikace podle zvláštního právního předpisu, nesplnění podmínky získání znalostí z oblasti řízení školství studiem pro ředitele škol a školských zařízení podle zvláštního právního předpisu, nebo organizačních změn, jejichž důsledkem je zánik vedoucího pracovního místa ředitele.“ 254 V případě, ţe ředitel subjektu, který vykonává činnost školy/školského zařízení závaţně poruší nebo neplní právní povinnosti, které vyplývají z jeho funkce, je na rozhodnutí zřizovatele, zda ředitele odvolá.255 Stejně je tomu v případě, ţe návrh na odvolání podá školská rada nebo Česká školní inspekce.

5.4 Zřizování tzv. „firemní mateřské školy“ Zřizovatelům mateřských škol školský zákon umoţňuje „určit mateřskou školu nebo její odloučené pracoviště ke vzdělávání dětí zaměstnanců zřizovatele nebo jiného zaměstnavatele“. 256 Tuto kompetenci mají všichni zřizovatelé, i obce. Takto určená mateřská škola bývá označována jako tzv. „firemní mateřská škola“ a od běţné veřejné mateřské školy ji odlišuje několik specifik. Tím, ţe je firemní mateřská škola primárně určena pro vzdělávání dětí zaměstnanců, je při přijímání k předškolnímu vzdělávání jedním z hlavních kritérií pro

254

§ 166 odst. 4 školského zákona Závaţným porušením či neplněním právních povinností a tedy důvodem pro odvolání ředitele můţe být, jak uvádí Mikáč, v pojetí některých zřizovatelů např. i to, ţe „škola nemá dostatečné prostory a ředitelka nehledá vhodné řešení“ - viz MIKÁČ, Jan. Případy odvolání ředitelů škol a školských zařízení v letech 2010 a 2011. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 10. 2. 2014]. 256 § 34 odst. 8 školského zákona 255

74

přijetí zaměstnání rodiče u daného zaměstnavatele.257 K předškolnímu vzdělávání nemusejí být přednostně přijímány děti v posledním roce před zahájením povinné školní docházky. Kritéria pro rozhodování o přijetí k předškolnímu vzdělávání stanovuje zřizovatel a tato kritéria musí být zveřejněna způsobem umoţňujícím dálkový přístup. V případě, ţe kapacita firemní mateřské školy není naplněna dětmi zaměstnanců, jsou přijímány v souladu s kritérii ostatní děti. Dalším omezením kompetencí ředitele mateřské školy je odebrání moţnosti ukončit v souladu s § 35 odst. 1 školského zákona předškolní vzdělávání, tedy po písemném upozornění v případě dlouhodobé neomluvené neúčasti dítěte na předškolním vzdělávání, v případě narušování provozu mateřské školy zákonným zástupcem nebo v případě opakovaného neuhrazení úplaty za vzdělávání v mateřské škole nebo za školní stravování. Vyjma výše uvedených rozdílů funguje firemní mateřská škola stejně jako běţná mateřská škola zřizovaná obcí.

5.5 Stanovení školských obvodů základních škol V návaznosti na povinnost obcí zajistit podmínky pro plnění povinné školní docházky (a to buď zřízením základní školy, nebo zajištěním plnění povinné školní docházky v základní škole jiné obce nebo svazku obcí) stanovuje školský zákon obcím povinnost vymezit škole školský obvod, pro který bude školou spádovou. Jedná se o vymezení regionu, který škola „obsluhuje a který zároveň sytí její naplněnost (z něhož do školy docházejí a dojíždějí žáci). Velikost a podoba tohoto regionu se odvíjí od intenzity osídlení území a dopravních možností uživatelů školy. Zatímco v minulosti bylo nutné vzdělávací zařízení umisťovat co nejblíže uživatelům, rozvoj dopravy v posledním století umožňuje překonávat stále větší vzdálenosti, a proto i základní škola nemusí být nutně dosažitelná pouze pěší chůzí a není neobvyklé, že žáci za každodenním vzděláváním dojíždějí. V Česku se nachází asi 50% obcí (ovšem již ne všech jejich místních částí) ve vzdálenosti do 3 km po silniční síti od nejbližší základní školy.“ 258

257

V běţné veřejné mateřské škole by kritérium zaměstnání rodiče u určitého zaměstnavatele bylo vnímáno jako kritérium diskriminační. 258 KUČEROVÁ, Silvie. Proměny územní struktury základního školství v Česku. 1. vyd. Praha: Česká geografická společnost, 2012, s. 40.

75

Aby obec splnila zákonem stanovenou povinnost zajistit podmínky pro plnění povinné školní docházky dětem s trvalým pobytem v obci, musí kapacita spádové školy korespondovat s mnoţstvím dětí, které mají místo trvalého pobytu ve školském obvodu. „Na území obce, části obce nebo na území více obcí se vymezují školské obvody spádové školy takto: je-li v obci jedna základní škola zřízená obcí, tvoří školský obvod území obce, je-li v obci více základních škol zřizovaných obcí, stanoví obec školské obvody obecně závaznou vyhláškou, je-li na území svazku obcí jedna základní škola nebo více základních škol zřízených svazkem obcí nebo dojde-li k dohodě několika obcí o vytvoření společného školského obvodu jedné nebo více základních škol zřizovaných některou z těchto obcí, stanoví každá z dotčených obcí obecně závaznou vyhláškou příslušnou část školského obvodu.“ 259 „Školské obvody se vymezují především proto, aby nenastala situace, že žákům nebude umožněno navštěvovat žádnou základní školu, že nebude zajištěna žádná veřejná doprava dětí do školy apod.“

260

Proto v případě, ţe není školský obvod

stanoven obcí a dochází k ohroţení plnění povinné školní docházky, rozhoduje o školském obvodu v přenesené působnosti krajský úřad.

Zřizovatelské kompetence obcí u příspěvkových organizací a školských právnických osob vykonávajících činnost škol/školských zařízení jsou velmi široké. Tou nejpodstatnější je samotné zřizování a rušení škol a školských zařízení. Ke zřizování a rušení škol a školských zařízení by nemělo docházet v důsledku záblesku momentální inspirace, ale s ohledem na závaţnost, důleţitost, (v případě zřizování) nákladnost a „nevratnost“ celého procesu by mělo probíhat na základě důsledného zváţení všech aspektů a dlouhodobé koncepce. Další důleţitou kompetencí obce jako zřizovatele je jmenování ředitele subjektu, který vykonává činnost školy/školského zařízení. Jmenování, jak bylo uvedeno, můţe proběhnout po vyhlášení a uskutečnění konkursního řízení, kdy členy konkursní komise

259 260

§ 178 odst. 2 školského zákona KUČEROVÁ, 2012, op. cit., s. 40.

76

tvoří jednak zástupci zřizovatele, ale také další osoby, které mohou posuzovat uchazeče z hlediska odbornosti. Členové konkursní komise také mají, i s ohledem na osobní setkání s uchazečem a na moţnost důkladně se seznámit s dodanými podklady, moţnost doporučit v rámci svého hodnocení nejlepšího uchazeče. Proto by podle autorky bylo na místě, aby hodnocení konkursní komise bylo pro zřizovatele závazné. Došlo by tím k omezení libovůle zřizovatele při jmenování ředitelů a tím i k určitému omezení jeho vlivu na chod subjektů vykovávajících činnost škol a školských zařízení. Jako zcela nepotřebné a naopak kontraproduktivní vnímám nastavení funkčního období u ředitelů subjektů vykonávajících činnost škol a školských zařízení. Toto časové omezení přineslo pouze nejistotu ředitelům, kteří z obavy o své místo mnohdy budou raději pokračovat v osvědčených postupech, neţ zkoušet nové nápady a budou více náchylní tlaku ze strany zřizovatele. Moţnosti zřizovatele jak ovlivnit chod školy jsou i bez tohoto opatření více neţ dostatečné, stejně jako důvody, pro které můţe zřizovatel ředitele odvolat z funkce. Podle mého názoru by proto bylo vhodné zcela zrušit nastavení funkčního období pro ředitele subjektů vykonávajících činnost škol a školských zařízení. Poslední připomínku v oblasti kompetencí zřizovatele má autorka k omezení kompetencí ředitele „firemní mateřské školy“. Zákonodárce v tomto případě odebral řediteli moţnost rozhodnout o ukončení předškolního vzdělávání podle § 35 odst. 1 školského zákona, aniţ by však stanovil jiné podmínky, případně tuto kompetenci předal zřizovateli, ačkoliv otázku přijímání k předškolnímu vzdělávání upravil. Jako pozitivní je moţno v případě těchto mateřských škol moţno vnímat povinnost zveřejnit kritéria pro přijetí.

77

6 Školství na Slovensku Právní úprava školství na Slovensku vycházela po vzniku Slovenské republiky ze stejných základů jako právní úprava česká a právě proto bude tato kapitola věnována zejména rozdílům mezi těmito úpravami, které vznikly v důsledku samostatného vývoje obou těchto úprav. Právo na bezplatné vzdělání na základních a středních školách je spolu s povinností školní docházky a moţností zřizovat i nestátní školy ústavním základem vzdělávání na Slovensku.261 Tyto základní práva a povinnosti jsou dále rozvinuty zejména v zákoně č. 596/2003 Z. z. o štátnej správe v školstve a školskej samospráve, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o státní správě ve školství“) a v zákoně č. 245/2008 Z. z. o výchove a vzdelávaní (školský zákon) a o zmene a doplnení niektorých zákonov, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „slovenský školský zákon“). Právní úprava vysokých škol je obsaţena v samostatném zákoně.262 Výchova a vzdělávání podle slovenského školského zákona je poskytována podle vzdělávacích programů ve školách, které jsou zařazené do sítě škol a školských zařízení. Tyto školy tvoří soustavu škol. „Soustavu škol tvoří mateřská škola, základní škola, gymnázium, střední odborná škola, konzervatoř, školy pro děti a žáky se speciálními výchovně-vzdělávacími potřebami, základní umělecká škola a jazyková škola. Soustavu školských zařízení tvoří: školské výchovně-vzdělávací zařízení – školní klub dětí, centrum volného času, školní internát, školní hospodářství, středisko odborné praxe, speciální výchovné zařízení – diagnostické centrum, reedukační centrum, léčebněvýchovné sanatorium školská zařízení výchovného poradenství a prevence, školské účelové zařízení – škola v přírodě, zařízení školního stravování, středisko služeb škole.“ 263

261

Viz čl. 42 zákona č. 460/1992 Z. z. Ústava Slovenskej republiky, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 131/2002 Z. z. o vysokých školách, ve znění pozdějších předpisů 263 HAŠANOVÁ, Janka; DUDOR, Ladislav. Základy správneho práva. Plzeň: Aleš Čeněk, 2013, s. 359. 262

78

Školy a školská zařízení mohou být zřizovány obcí, samosprávným krajem, obvodním úřadem v sídle kraje, církví,264 případně jinou fyzickou nebo právnickou osobou.265 Školu/školské zařízení je moţno zřídit aţ po jejím zařazení do sítě škol a školských zařízení,266 kterou vede Ministerstvo školství. Toto pojetí je odlišné oproti české právní úpravě, nicméně ve svém důsledku obě právní úpravy umoţňují poskytování vzdělávání a čerpání veřejných prostředků teprve po zápisu do zákonem určeného veřejného rejstříku.

6.1 Veřejná správa školství na Slovensku Výkon veřejné správy ve školství na Slovensku je upraven zejména zákonem o státní správě. Tento vymezuje jednotlivé orgány, které správu vykonávají a jejich kompetence. „Ústředním orgánem státní správy na úseku školství je Ministerstvo školství Slovenské republiky,267 do jehož působnosti patří koncepční otázky výchovy a vzdělávání, předškolní a mimoškolní výchova, základní a střední školy, jako i vysoké školy.“ 268 Dále státní správu v oblasti škol a školských zařízení vykonávána Státní školská inspekce, jejímţ úkolem je zejména kontrola úrovně výchovy a vzdělávání. „Od začátku roku 2013 .... nastal návrat k integrované státní správě prostřednictvím obvodních úřadů v sídle kraje.“

269

Obvodní úřad v sídle kraje jako

orgán státní správy „kromě jiného také vykonává kontrolu ve věcech zabezpečování činností a úkolů obcí a samosprávných krajů v oblasti školství, mládeže a tělesné kultury, metodicky řídí školské úřady ve své územní působnosti ....“ 270 Samosprávný kraj vystupuje jako orgán správy v oblasti školství jednak v přenesené působnosti jako odvolací orgán proti rozhodování ředitelů škol a jako

264

V případě církví můţe být zřizovatelem škol a školských zařízení státem uznaná církev nebo náboţenská společnost - § 19 odst. d) zákona č. 596/2003 Z. z. o štátnej správe v školstve a školskej samospráve, ve znění pozdějších předpisů. 265 V případě zřízení školy/školského zařízení právnickou nebo fyzickou osobou se jedná o školu soukromou, která toto označení musí nést i ve svém názvu. 266 Zřizovací listinu školy/školského zařízení zřizovatel vydá aţ po zařazení do sítě škol a školských zařízení – viz § 22 odst. 1 zákona o státní správě ve školství. 267 Ministerstvo školství, vědy, výzkumu a sportu Slovenské republiky - pozn. autorky. 268 ŠKULTÉTY, Peter a kol., SPRÁVNE PRÁVO HMOTNÉ – Všeobecná a osobitá čásť. 1. vyd. Bratislava: Univerzita Komenského, 1997, s. 199. 269 Správa o stave školstva na Slovensku a o systémových krokoch na podporu jeho ďalšieho rozvoja: Príloha č. 1 - Popis vývoja a analýza hlavných problémov regionálneho školsva. Bratislava, september 2013, s. 7 [online]. Bratislava: Ministerstvo školstva, vedy, výskumu a športu SR [cit. 20. 2. 2014]. 270 HAŠANOVÁ, 2013, op. cit., s. 362.

79

zřizovatel středních škol a středisek praktického vyučování a jednak v samostatné působnosti, např. jako zřizovatel základních uměleckých škol. I obce vykonávají v oblasti školství úkony v samostatné i přenesené působnosti. V přenesené působnosti zřizuje obec základní školy, v samostatné působnosti pak ostatní školy a školská zařízení, zejména školy mateřské a zařízení školního stravování. V samostatné i přenesené působnosti jsou školy a školská zařízení zřizovány i rušeny všeobecně závazným nařízením. Toto členění při výkonu zřizovatelských funkcí vnímám jako jeden z největších koncepčních rozdílů oproti české právní úpravě. Slovenské školské předpisy nevymezují právní formy, ve kterých mohou obce školy a školská zařízení zřizovat, nicméně § 21 zákona č. 523/2004 Z. z. o rozpočtových pravidlách verejnej správy a o zmene a doplnení niektorých zákonov, ve znění pozdějších předpisů umoţňuje obcím pro plnění svých úloh zřizovat rozpočtové organizace, které jsou právnickými osobami.271 Kompetence obce, jako zřizovatele škol a školských zařízení jsou vymezeny zejména v § 6 zákona o státní správě ve školství. Oproti české právní úpravě jsou tyto kompetence rozsáhlejší. Dále některé z obcí vystupují při výkonu státní správy jako školské úřady.272 „Obec jako školský úřad vykonává státní správu v druhém stupni ve věcech, ve kterých v prvním stupni rozhodl ředitel základní školy, které je příslušná obec zřizovatelem.“ 273 (V případě, ţe obec není školským úřadem, je odvolacím orgánem obvodní úřad v sídle kraje.) Výše nastíněné členění, kdy odvolacím orgánem proti rozhodnutí ředitelů škol můţe být podle subjektu zřizovatele obec, samosprávný kraj nebo obvodní úřad v sídle kraje, můţe podle mého názoru přinášet menší přehlednost z ohledu běţného občana a větší potřebu kvalifikovaných pracovníků na více úrovních. Ředitel školy/školského zařízení je obdobně jako v české právní úpravě jmenován zřizovatelem na základě vyhlášeného výběrového řízení a to na pětileté funkční období. O výběru vhodného kandidáta rozhoduje rada školy, která má funkci

271

Majetek je rozpočtovým organizacím svěřován do správy a dispozice s majetkem jsou zákonem omezeny. Do 31. 3. 2009 byl i podle české právní úpravy příspěvkovým organizacím majetek svěřován do správy. Oproti slovenské právní úpravě však chybělo zákonné vymezení pojmu správa. – viz k tomu HAVLAN, 2008, op. cit., s. 235. 272 Jako školské úřady vystupují obce, které zřizují školy s minimálně 1000 ţáky. 273 HAŠANOVÁ, 2013, op. cit., s. 363.

80

výběrové komise a jejíţ stanovisko je pro zřizovatele závazné. Ředitel vystupuje jako orgán státní správy při rozhodování o právech a povinnostech dětí a ţáků, např. při rozhodování o přijetí ţáka do školy, odkladu povinné školní docházky apod. Samospráva v oblasti škol je dále vykonávána orgány tzv. „školské samosprávy“. „Rada školy, obecní školská rada a územní školská rada jsou iniciativní a poradní samosprávné orgány, které vyjadřují a prosazují veřejné zájmy a zájmy žáků, rodičů, pedagogických zaměstnanců a ostatních zaměstnanců v oblasti výchovy a vzdělávání. Plní funkci veřejné kontroly, posuzují a vyjadřují se k činnosti škol, školských zařízení, orgánů místní státní správy, orgánů obcí a samosprávných krajů z pohledu školské problematiky.“ 274 Oproti české právní úpravě orgánů vykonávajících činnost veřejné správy v oblasti školství je v právní úpravě slovenské kladen větší důraz na vliv samosprávy, který však vyplývá ze zmiňovaného jiného koncepčního pojetí, kdy zřizování některých typů/druhů škol je prováděno v přenesené působnosti obce/samosprávného kraje.

6.2 Mateřské školy na Slovensku Právní úprava mateřských škol je obsaţena především v § 28 slovenského školského zákona a ve vyhlášce 306/2008 Z. z. o materskej škole, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška o mateřské škole“). Pojetí předškolního vzdělávání je ve slovenské právní úpravě obdobné jako v právní úpravě české, nalezneme však i dílčí rozdíly. Předškolní vzdělávání je poskytováno za úplatu275 vyjma posledního roku před zahájením povinné školní docházky. Maximální výše úplaty však u mateřských škol zřízených orgánem místní státní správy není stanovena podle neinvestičních nákladů na dítě, ale odvíjí se od částky ţivotního minima na dítě a výši úhrady určuje ředitel mateřské školy. U mateřských škol zřizovaných obcí určí výši příspěvku zřizovatel. K předškolnímu vzdělávání je moţno přijmout i děti netříleté (s podmínkou, ţe jsou pro ně vytvořeny vhodné podmínky). U maximálního počtu dětí ve třídě je zohledněno věkové sloţení jednotlivých tříd a i ve třídě, kde jsou děti pěti a šestileté je

274

HAŠANOVÁ, 2013, op. cit., s 364. Výjimku tvoří mateřské školy mateřské školy při zdravotnických zařízeních – viz § 28 zákona č. 245/2008 Z. z. o výchove a vzdelávaní (školský zákon) a o zmene a doplnení niektorých zákonov, ve znění pozdějších předpisů. 275

81

nejvyšší počet dětí ve třídě stanoven na 22 dětí, tedy o dvě méně neţ podle právní úpravy české. Maximální počet dětí ve třídě je moţno navýšit o tři děti a to z důvodů vymezených v § 28 odst. 10 slovenského školského zákona. I po navýšení je tedy ve třídě mateřské školy moţno vzdělávat maximálně 25 dětí, oproti maximu 28 dětí podle právní úpravy české. Do mateřské školy jsou děti přijímány na základě ţádosti zákonného zástupce doloţené potvrzením o zdravotním stavu dítěte a to buď průběţně, nebo pro následující školní rok. Ţádosti pro následující školní rok jsou podávány v termínu stanoveném ředitelem mateřské školy. Tento termín a místo podávání ţádostí je spolu s podmínkami přijímání dětí276 do mateřské školy zveřejněn. Ředitel informuje zřizovatele o počtech přijatých a nepřijatých dětí. Ředitel mateřské školy má moţnost přijmout dítě na období adaptačního pobytu, kdy dítě navštěvuje mateřskou školu na maximálně čtyři hodiny denně.

6.3 Základní školy na Slovensku Právní úprava základních škol je obsaţena převáţně ve slovenském školském zákoně a ve vyhlášce č. 320/2008 Z. z. o základnej škole, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška o základní škole“). Stejně jako v případě právní úpravy mateřských škol i právní úprava základních škol je obdobná s českou právní úpravou, nicméně i zde můţeme nalézt při porovnání určité rozdíly. Povinná školní docházka na Slovensku trvá 10 let a je plněna převáţně v základních a středních školách. Povinná školní docházka je splněna, pokud ţák absolvuje deset let vzdělávání ve školách nebo na konci školního roku, kdy dosáhne 16. roku věku.277 O odkladu povinné školní docházky278 můţe ředitel školy rozhodnout i na základě návrhu mateřské školy a to na základě předchozího doporučení zařízení výchovného poradenství a prevence.279 Podmínkou tohoto rozhodnutí je informovaný souhlas zákonných zástupců.

276

Přednostně jsou přijímány do mateřské školy děti starší pěti let a děti s odkladem povinné školní docházky. Podmínky přijímání dětí do mateřské školy jsou určovány ředitelem mateřské školy a projednány s pedagogickou radou mateřské školy – viz § 3 vyhlášky 306/2008 Z. z. o materskej škole, ve znění pozdějších předpisů. 277 V případě, ţe ţák dosáhne v osmé třídě 16. roku věku, můţe mu ředitel školy umoţnit dokončit devátý ročník - viz § 22 odst. 2 slovenského školského zákona. 278 Případně o zařazení dítěte do nultého ročníku základní školy. 279 § 19 odst. 4 slovenského školského zákona

82

Zápis do základních škol probíhá v termínu stanoveném v § 20 odst. 2 slovenského školského zákona, tedy v období 15. ledna – 15. února a zřizovatel určuje místo a čas tohoto zápisu. Zákonem jsou také vymezeny osobní údaje, které škola při zápisu dítěte poţaduje. Do nultého ročníku základní školy je moţno zařadit děti, které k 1. září dosáhly šesti let, ale nejsou dostatečně vyspělé, tedy nedosáhly školské způsobilosti. „Základní škola má standardně devět ročníků. Základní školy se dělí na dva typy, a to na plnoorganizované ZŠ, které mají všech 9 ročníků, a neplnoorganizované ZŠ,280 které nemají všechny ročníky.“ 281 Nejvyšší počet ţáků ve třídě je rozčleněn podle ročníků a to tak, ţe ve třídě nultého ročníku je maximální počet ţáků 16 (minimální počet ţáků je 8),282 ve třídě prvního ročníku 22 ţáků, ve třídách druhého aţ čtvrtého ročníku 25 ţáků a od pátého ročníku 28 ţáků. Z důvodů uvedených v § 29 odst. 13 slovenského školského zákona je moţno zvýšit nejvyšší počet ţáků ve třídě a to maximálně o tři ţáky. Stejně jako u mateřských škol je tedy i v případě základních škol ve slovenské právní úpravě oproti právní úpravě české (s výjimkou nultého ročníku) zákonem stanovený niţší počet ţáků ve třídě. Ţák základní školy má v rámci školního stravování moţnost odebrat mimo oběd ještě dopolední a odpolední svačinu.

6.4 Školní stravování na Slovensku Právní úprava školního stravování na Slovensku je obsaţena převáţně v § 139 a násl. slovenského školského zákona a ve vyhlášce č. 330/2009 Z. z. o zariadení školského stravovania (dále jen „vyhláška o zařízení školního stravování). Školní stravování na Slovensku zajišťují zařízení školního stravování, kterými jsou školní jídelna a výdejna školní jídelny. Školní stravování je poskytováno za úplatu, která svoji výší odpovídá nákladům na nákup potravin. K tomu uvádí slovenské Ministerstvo školství následující: „Na zabezpečení výroby jídel a nápojů v zařízeních školního stravování je kromě plnění

280

Neplnoorganizované základní školy je moţno zřídit v případě, ţe v místě nejsou podmínky pro zřízení všech devíti ročníků – viz § 2 vyhlášky č. 320/2008 Z. z. o základnej škole, ve znění pozdějších předpisů - pozn. autorky. 281 Správa o stave školstva na Slovensku a o systémových krokoch na podporu jeho ďalšieho rozvoja (Text predloţený na medzirezortné pripomienkové konanie) Bratislava, september 2013, s. 11 [online]. Bratislava: Ministerstvo školstva, vedy, výskumu a športu SR [cit. 20. 2. 2014]. 282 Oproti 15 dětem v přípravných třídách českých základních škol.

83

doporučených výživových dávek, zásad pro sestavování jídelních lístků, dodržování materiálně-spotřebních norem důležité i stanovení výšky příspěvku zákonného zástupce dítěte nebo žáka na nákup potravin na jedno jídlo .... Vzhledem ke skutečnosti, že v rámci Slovenské republiky jsou rozdílné cenové relace v dodávkách potravinových komodit, ze kterých se strava v zařízeních školního stravování připravuje, MŠ SR pro stanovení výšky příspěvku na stravování uvádí rozpětí finančních pásem,283 na základě kterých ředitelé škol, školských zařízení ve zřizovatelské působnosti místní státní správy a zřizovatelé (obce, samosprávný kraj) všeobecně závazným nařízením stanoví výši příspěvku za stravování ve školní jídelně.“ 284 V případě, ţe školní stravování poskytuje zařízení školního stravování zřízené obcí, můţe být úplata zvýšena o částečnou úhradu provozních nákladů.285 V případě, ţe školní stravování není moţno zajistit prostřednictvím zařízení školního stravování, je moţné, aby tyto sluţby zajistil školní bufet.

6.5 Školské výchovně-vzdělávací zařízení na Slovensku Školská výchovně-vzdělávací zařízení jsou upravena zejména v §113 a násl. slovenského školského zákona a dále také ve vyhlášce č. 306/2009 Z. z. o školskom klube detí, školskom stredisku záujmovej činnosti, centre voľného času, školskom hospodárstve a stredisku odbornej praxe (dále jen „vyhláška o školním klubu“). Mezi školská výchovně-vzdělávací zařízení patří školní klub dětí, centrum volného času, školní internát, školní hospodářství a středisko odborné praxe.286 Tato zařízení mohou být, určí-li to zřizovatel, právnickými osobami. Školní klub dětí je obdobou školní druţiny a školního klubu podle české právní úpravy. Stejně jako školní druţina je určen především pro ţáky prvního stupně a jeho činnost je poskytována za úplatu. Výše úplaty je stanovena obcí která je zřizovatelem školního klubu dětí a tato také rozhoduje na základě ţádosti zákonného zástupce o sníţení, případně osvobození od úplaty.287

283

Zveřejnění těchto finančních pásem je povinností, kterou ministerstvu ukládá § 141 odst. 9 slovenského školského zákona. 284 Finančné pásma pre školské stravovanie [online]. Bratislava: Ministerstvo školstva, vedy, výskumu a športu SR [cit. 20. 2. 2014]. 285 Viz § 140 odst. 9 a § 141 odst. 5 slovenského školského zákona. 286 Viz § 113 slovenského školského zákona. 287 Viz § 114 odst. 7 slovenského školského zákona.

84

Základní právní předpisy slovenské právní úpravy škol a školských zařízení zřizovaných obcí jsou dva, slovenský školský zákon a zákon o státní správě ve školství. Oproti české právní úpravě, která je jiţ obsaţena pouze v jednom předpisu - ve školském zákoně, se jedná o přehlednější pojetí vycházející z dřívější právní úpravy. Při srovnání českých a slovenských předpisů v oblasti školství je nutno konstatovat, ţe i přes více neţ dvacet let samostatného vývoje obou právních úprav, které korespondují (nebo by alespoň měly) s potřebami a koncepčními vzdělávacími cíli kaţdého státu, jsou si obě právní úpravy i přes dílčí rozdíly stále velice podobné. Důvodem této podobnosti je jednak jiţ několikrát zmiňovaný společný základ obou právních úprav, svoji roli však můţe sehrávat také geografická blízkost obou států a také z toho plynoucí podobný styl myšlení obou sousedních národů.

85

Závěr Tato práce směřovala svým zpracováním ke dvěma základním cílům. Prvním z nich bylo potvrzení nebo vyvrácení stanovené hypotézy a druhým pak komplexní pojednání o právní úpravě škol a školských zařízení s poukázáním na klady a nedostatky, které v právní úpravě spatřuji. K dosaţení uvedených cílů byla pouţita kombinace několika vědeckých metod, zejména metoda obsahového rozboru odborných zdrojů, metoda abstrakce i konkretizace, metoda indukce a také metoda komparace, pomocí kterých byly formulovány závěry v rámci jednotlivých kapitol. Hypotéza stanovená na začátku práce, tedy ţe obce jako zřizovatelé škol a školských zařízení mají zákonem stanovenu širokou škálu kompetencí a prostřednictvím mnohých z nich mohou ovlivňovat činnost škol a školských zařízení byla potvrzena. Silné postavení zřizovatele vyplývá jiţ z právních forem, ve kterých mohou být školy či školské zařízení zřizovány (příspěvková organizace a školská právnická osoba). Jiţ při zřizování můţe obec v mezích zákona velmi ovlivnit míru samostatnosti subjektů vykonávajících činnost školy/školského zařízení. Další kompetencí, která dává zřizovateli velký vliv je jmenování ředitelů škol/školských zařízení na dobu funkčního období a dále moţnost je odvolat. Jak jiţ bylo uvedeno, tento stav, kdy má zřizovatel moţnost ovlivňovat činnost škol a školských zařízení, je pro obce vyhovující a nelze tedy předpokládat výrazný vývoj směrem k posílení autonomie škol a školských zařízení. Obdobné postavení mají školy a školská zařízení zřizované obcí i v právní úpravě slovenské. Nutno však podotknout, ţe i přes velkou podobnost obou právních úprav je ve slovenské právní úpravě postavení zřizovatele ještě o něco silnější, jelikoţ mu právní úprava přiznává více kompetencí, neţ právní úprava česká. Druhým stanoveným cílem práce bylo provést rozbor současné právní úpravy s poukázáním na klady a nedostatky právní úpravy. Současná právní úprava škol a školských zařízení zřizovaných obcí vychází z historického vývoje v této oblasti a současně reflektuje aktuální potřeby společnosti. Stát v oblasti předškolního a základního vzdělávání přenesl zřizovatelské kompetence na obce v rámci jejich samostatné působnosti (coţ je jedním z rozdílů oproti právní úpravě slovenské). Školská legislativa v oblasti předškolního a základního vzdělávání netrpí příliš mnoha nedostatky, o čemţ svědčí i nepříliš rozsáhlá judikatura. Jako mírně problematickou (a

současně nejčastěji judikovanou) je moţno vnímat snad jen oblast předškolního vzdělávání, která by zejména u právní úpravy přijímání k předškolnímu vzdělávání zaslouţila pozornosti zákonodárce. Opakovaně musím poukázat na skutečnost, ţe jako největší slabinu současné právní úpravy vnímám opakované nekoncepční novelizace školských předpisů, které mnohdy působí téměř jako „na zkoušku a uvidíme, jak se osvědčí“ nebo jsou formulovány natolik nejednoznačně a nejasně, ţe musí být v brzké době vysvětleny a zpřesněny další novelou. Nejedná se však o problém, který by trápil pouze školskou legislativu, nebo který by byl spojen výhradně jen s českou právní úpravou. V samém závěru práce lze zkonstatovat, ţe oba vymezené cíle práce byly splněny.

Literatura Monografie HÁJEK, Bedřich a kol. Školní družina. 1. vyd. Praha: Portál, 2003, 160 s. ISBN 807178-751-5. HAŠANOVÁ, Janka; DUDOR, Ladislav. Základy správneho práva. Plzeň: Aleš Čeněk, 2013, 431 s. ISBN 978-80-7380-455-8. HAVLAN, Petr. Veřejné vlastnictví v právu a společnosti. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2008, 306 s. ISBN 978-80-7179-617-6. HAVLAN, Petr a kol. Majetek samosprávných územních celků v teorii a praxi. 1. vyd. Praha: Linde Praha, a.s., 2013, 343 s. ISBN 978-80-7201-899-4. JURNÍKOVÁ, Jana a kol. Správní právo – zvláštní část. 6. doplněné vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2009, 399 s. ISBN 978-80-210-4847-8. KATZOVÁ, Pavla. Školský zákon. Komentář. 1. vyd. Praha: ASPI, a.s., 2008, 800 s. ISBN 978-80-7357-421-3. KOVÁŘÍČEK, Václav. Prameny k dějinám školství I. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého, 1984, 238 s. KUČEROVÁ, Silvie. Proměny územní struktury základního školství v Česku. 1. vyd. Praha: Česká geografická společnost, 2012, 209 s. ISBN 978-80-904521-8-3. LHOTKOVÁ, Irena; TROJAN, Václav; KITZBERGER, Jindřich. Kompetence řídících pracovníků ve školství. 1. vyd. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2012, 104 s. ISBN 978-807357-899-2. MARTINEC, Lubomír a kol. Co se změnilo v českém školství. 1. vyd. Praha: Ústav pro informace ve vzdělávání, 2009, 64 s. ISBN 978-80-211-0590-4. MIKÁČ, Jan; PUŠKINOVÁ, Monika. Vnitřní předpisy, směrnice a řády ve školství: návody, správná i chybná řešení, vzory. 1. vyd. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2011, 240 s. ISBN 978-80-7357-635-6. MORÁVEK, Zdeněk a kol. Meritum příspěvkové organizace 2012. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2012, s. 396. ISBN 978-80-7357-736-0. NEDOROST, Václav; VĚTROVEC, Vladislav. Průvodce školstvím. Česká republika: Quentin Company, s.r.o., 2003?, 279 s.

PAVLÍČEK, Václav a kol. Ústava a ústavní řád České republiky: Komentář, 2 díl: Práva a svobody. 2. dopl. a podst. rozš. vyd., aktualiz. dotisk podle stavu k 1. 1. 2003. Praha: Linde Praha a.s., 2002, 1164 s. ISBN 80-7201-391-2. PEMOVÁ, Terezie a kol. Soukromá a firemní školka od A do Z. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, a.s., 2013, 168 s. ISBN 978-80-247-4699-9. PUŠKINOVÁ, Monika; MIKÁČ, Jan. Rozhodování ředitele školy a školského zařízení ve správním řízení a mimo správní řízení: postupy, správná řešení, vzory správních rozhodnutí. 1. vyd. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2010, 214 s. ISBN 978-80-7357-595-3. RÝDL, Karel; ŠMELOVÁ, Eva. Vývoj institucí pro předškolní výchovu (1869 - 2011). 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého, 2012, 224 s. ISBN 978-80-244-3033-1. SKULOVÁ, Soňa a kol. Základy správní vědy. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 1998, 234 s. ISBN 80-210-1828-3. SOMR, Miroslav. Dějiny školství a pedagogiky. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1987, 359 s. ŠKULTÉTY, Peter a kol., SPRÁVNE PRÁVO HMOTNÉ – Všeobecná a osobitá čásť. 1. vyd. Bratislava: Univerzita Komenského, 1997, 248 s. ISBN 80-7160-026-1. TRNKOVÁ, Kateřina; KNOTKOVÁ, Dana; CHALOUPKOVÁ, Lucie. Málotřídní školy v České republice. Brno: Padio, 2010, 197 s. ISBN 978-80-7315-204-8. VALENTA, Jiří. Školské zákony a prováděcí předpisy s komentářem. 4. aktual. vyd. Olomouc: ANAG, spol. s r.o., 2009, 798 s. ISBN 978-80-7263-530-6. VESELÁ, Zdenka. Vývoj české školy a učitelského vzdělání. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 1992, 147 s. ISBN 80-210-0458-4. Odborné články KUCHAŘ, Filip. Přijímací řízení do mateřských škol očima zřizovatele. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 6. 1. 2014]. ASPI ID: LIT42561CZ. MIKÁČ, Jan. Případy odvolání ředitelů škol a školských zařízení v letech 2010 a 2011. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 10. 2. 2014]. ASPI ID: LIT39293CZ. SAMÁNEK, Jiří. Rovné zacházení v přístupu k předškolnímu vzdělávání. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 10. 2. 2014]. ASPI ID: LIT41210CZ.

VALENTA, Jiří. Ještě k rozhodování ředitelů mateřských škol ve správním řízení. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 10. 2. 2014]. ASPI ID: LIT42543CZ. VALENTA, Jiří. Individuální vzdělávací plán. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 10. 2. 2014]. ASPI ID: LIT30818CZ. VALENTA, Jiří. Kroužky v mateřské škole. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 10. 2. 2014]. ASPI ID: LIT41961CZ. Právní předpisy ČESKÉ PRÁVNÍ PŘEDPISY Zákon č. 62/1869 ř. z., jimţto se ustanovují pravidla vyučování ve školách obecných. In: Překlad Zákonníka říšského, vydaný pro království České. Ročník 1869. Praha: Z místodrţitelské kněhtiskárny, 1869, částka IX., s. 176 – 188. Zákon č. 16/1873 č. z. z., kterým se upravuje zřizování vydrţování a navštěvování veřejných škol obecných. In: Zákonník zemský království Českého. Ročník 1873, v němžto se obsahují částky I. – XXIX.: Landes-Gelek-Blatt für das Königreich Böhmen. Prag: Aus der Gtatthalterei Buchdruckerei, 1873, částka VIII., s. 66 – 72. Zákon Národního výboru československého č. 11/1918 o zřízení samostatného státu československého. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 2. 1. 2014]. Zákon č. 189/1919 Sb., o školách národních a soukromých ústavech vyučovacích a vychovávacích. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 2. 1. 2014]. Zákon č. 226/1922 Sb., jímţ se mění a doplňují zákony o školách obecných a občanských. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 3. 1. 2014]. Zákon č. 95/1948 Sb., o základní úpravě jednotného školství (školský zákon). In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 3. 1. 2014]. Zákon č. 31/1953, ze dne 24. dubna 1953 o školské soustavě a vzdělávání učitelů (školský zákon). In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 3. 1. 2014]. Zákon č. 186/1960 Sb., o soustavě výchovy a vzdělávání (školský zákon). In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 7. 1. 2014]. Zákon č. 63/1978 Sb. o opatřeních v soustavě základních a středních škol. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 7. 1. 2014].

Zákon č. 76/1978 Sb., o školských zařízeních. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 19. 12. 2013]. Zákon č. 77/1978 Sb., o státní správě ve školství. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 19. 12. 2013]. Zákon č. 29/1984 Sb., o soustavě základních a středních škol (školský zákon). In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 19. 12. 2013]. Zákon č. 171/1990 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 29/1984 Sb., o soustavě základních a středních škol (školský zákon). In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 19. 12. 2013]. Zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění zákona č. 337/1992 Sb., zákona č. 344/1992 Sb., zákona č. 359/1992 Sb., zákona č. 67/1993 Sb., zákona č. 290/1993 Sb., zákona č. 134/1994 Sb., zákona č. 82/1995 Sb., zákona č. 237/1995 Sb., zákona č. 279/1995 Sb., zákona č. 289/1995 Sb., zákona č. 112/1998 Sb., zákona č. 168/1999 Sb., zákona č. 360/1999 Sb., zákona č. 29/2000 Sb., zákona č. 121/2000 Sb., zákona č. 132/2000 Sb., zákona č. 151/2000 Sb., zákona č. 258/2000 Sb., zákona č. 361/2000 Sb., zákona č. 370/2000 Sb., zákona č. 52/2001 Sb., zákona č. 164/2001 Sb., zákona č. 254/2001 Sb., zákona č. 265/2001 Sb., zákona č. 273/2001 Sb., zákona č. 274/2001 Sb., zákona č. 312/2001 Sb., zákona č. 6/2002 Sb., zákona č. 62/2002 Sb., zákona č. 78/2002 Sb., zákona č. 216/2002 Sb., zákona č. 259/2002 Sb., zákona č. 285/2002 Sb., zákona č. 311/2002 Sb., zákona č. 320/2002 Sb., zákona č. 218/2003 Sb., zákona č. 274/2003 Sb., zákona č. 362/2003 Sb., zákona č. 47/2004 Sb., zákona č. 436/2004 Sb., zákona č. 501/2004 Sb., zákona č. 559/2004 Sb., zákona č. 586/2004 Sb., zákona č. 95/2005 Sb., zákona č. 379/2005 Sb., zákona č. 392/2005 Sb., zákona č. 411/2005 Sb., zákona č. 57/2006 Sb., zákona č. 76/2006 Sb., zákona č. 80/2006 Sb., zákona č. 134/2006 Sb., zákona č. 115/2006 Sb., zákona č. 181/2006 Sb., zákona č. 213/2006 Sb., zákona č. 216/2006 Sb., zákona č. 225/2006 Sb., zákona č. 226/2006 Sb., zákona č. 215/2007 Sb., zákona č. 344/2007 Sb., zákona č. 376/2007 Sb., zákona č. 129/2008 Sb., zákona č. 274/2008 Sb., zákona č. 309/2008 Sb., zákona č. 314/2008 Sb., zákona č. 484/2008 Sb., zákona č. 41/2009 Sb., zákona č. 52/2009 Sb., zákona č. 306/2009 Sb., zákona č. 346/2009 Sb., zákona č. 150/2010 Sb., zákona č. 199/2010 Sb., zákona č. 133/2011 Sb., zákona č. 366/2011 Sb., zákona č. 142/2012 Sb., zákona č. 237/2012 Sb., zákona č. 390/2012 Sb., zákona č. 494/2012 Sb., zákona č. 102/2013 Sb., zákona č. 300/2013 Sb. a zákona č. 308/2013 Sb. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 12. 2. 2014]. Zákon č. 564/1990 Sb., o státní správě a samosprávě ve školství. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 19. 12. 2013]. 2/1993 Sb., Usnesení předsednictva České národní rady o vyhlášení LISTINY ZÁKLADNÍCH PRÁV A SVOBOD jako součásti ústavního pořádku České republiky, ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 10. 12. 2013].

Zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění zákona č. 273/2001 Sb., zákona č. 320/2001 Sb., zákona č. 450/2001 Sb., zákona č. 311/2002 Sb., zákona č. 313/2002 Sb., zákona č. 59/2003 Sb., zákona č. 22/2004 Sb., zákona č. 216/2004 Sb., zákona č. 257/2004 Sb., zákona č. 421/2004 Sb., zákona č. 501/2004 Sb., zákona č. 626/2004 Sb., zákona č. 413/2005 Sb., zákona č. 61/2006 Sb., zákona č. 186/2006 Sb., zákona č. 234/2006 Sb., zákona č. 245/2006 Sb., zákona č. 261/2007 Sb., zákona č. 169/2008 Sb., zákona č. 298/2008 Sb., zákona č. 305/2008 Sb., zákona č. 477/2008 Sb., zákona č. 227/2009 Sb., zákona č. 281/2009 Sb., zákona č. 326/2009 Sb., zákona č. 347/2010 Sb., zákona č. 424/2010 Sb., zákona č. 246/2011 Sb., zákona č. 364/2011 Sb., zákona č. 72/2012 Sb., zákona č. 142/2012 Sb., zákona č. 239/2012 Sb. a zákona č. 257/2013 Sb. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 19. 12. 2013]. Zákon č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení), ve znění zákona č. 273/2001 Sb., zákona č. 320/2001 Sb., zákona č. 450/2001 Sb., zákona č. 231/2002 Sb., zákona č. 404/2002 Sb., zákona č. 229/2003 Sb., zákona č. 216/2004 Sb., zákona č. 257/2004 Sb., zákona č. 421/2004 Sb., zákona č. 626/2004 Sb., zákona č. 501/2004 Sb., zákona č. 413/2005 Sb., zákona č. 186/2006 Sb., zákona č. 234/2006 Sb., zákona č. 261/2007 Sb., zákona č. 298/2008 Sb., zákona č. 305/2008 Sb., zákona č. 477/2008 Sb., zákona č. 281/2009 Sb., zákona č. 326/2009 Sb., zákona č. 118/2010 Sb., zákona č. 199/2010 Sb., zákona č. 347/2010 Sb., zákona č. 246/2011 Sb., zákona č. 364/2011 Sb., zákona č. 457/2011 Sb., zákona č. 142/2012 Sb., zákona č. 239/2012 Sb. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 19. 12. 2013]. Zákon č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, ve znění zákona č. 450/2001 Sb., zákona č. 320/2001 Sb., zákona č. 320/2002 Sb., zákona č. 421/2004 Sb., zákona č. 557/2004 Sb., zákona č. 562/2004 Sb., zákona č. 635/2004 Sb., zákona č. 342/2005 Sb., zákona č. 138/2006 Sb., zákona č. 140/2006 Sb., zákona č. 245/2006 Sb., zákona č. 270/2007 Sb., zákona č. 27/2008 Sb., zákona č. 306/2008 Sb., zákona č. 477/2008 Sb., zákona č. 227/2009 Sb., zákona č. 281/2009 Sb., zákona č. 421/2009 Sb., zákona č. 458/2011 Sb., zákona č. 465/2011 Sb., zákona č. 466/2011 Sb. a zákona č. 171/2012 Sb. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 19. 12. 2013]. Zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění zákona č. 254/2001 Sb., zákona č. 274/2001 Sb., zákona č. 13/2002 Sb., zákona č. 76/2002 Sb., zákona č. 86/2002 Sb., zákona č. 120/2002 Sb., zákona č. 320/2002 Sb., zákona č. 274/2003 Sb., zákona č. 356/2003 Sb., zákona č. 167/2004 Sb., zákona č. 326/2004 Sb., zákona č. 562/2004 Sb., zákona č. 125/2005 Sb., zákona č. 253/2005 Sb., zákona č. 381/2005 Sb., zákona č. 392/2005 Sb., zákona č. 444/2005 Sb., zákona č. 59/2006 Sb., zákona č. 74/2006 Sb., zákona č. 186/2006 Sb., zákona č. 222/2006 Sb., zákona č. 264/2006 Sb., zákona č. 342/2006 Sb., zákona č. 110/2007 Sb., zákona č. 296/2007 Sb., zákona č. 378/2007 Sb., zákona č. 124/2008 Sb., zákona č. 130/2008 Sb., zákona č. 189/2006 Sb., zákona č. 227/2009 Sb., zákona č. 274/2008 Sb., zákona č. 281/2009 Sb., zákona č. 301/2009 Sb., zákona č. 151/2011 Sb., zákona č. 298/2011 Sb., zákona č. 375/2011 Sb., zákona č. 466/2011 Sb., zákona č. 115/2012 Sb., zákona č. 333/2012 Sb. a zákona č. 223/2013 Sb. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 19. 12. 2013].

Zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění zákona č. 383/2005 Sb., zákona č. 112/2006 Sb., zákona č. 158/2006 Sb., zákona č. 161/2006 Sb., zákona č. 165/2006 Sb., zákona č. 179/2006 Sb., zákona č. 342/2006 Sb., zákona č. 624/2006 Sb., zákona č. 217/2007 Sb., zákona č. 296/2007 Sb., zákona č. 343/2007 Sb., zákona č. 58/2008 Sb., zákona č. 126/2008 Sb., zákona č. 189/2008 Sb., zákona č. 242/2008 Sb., zákona č. 243/2008 Sb., zákona č. 306/2008 Sb., zákona č. 384/2008 Sb., zákona č. 49/2009 Sb., zákona č. 227/2009 Sb., zákona č. 378/2009 Sb., zákona č. 427/2010 Sb., zákona č. 73/2011 Sb., zákona č. 331/2011 Sb., zákona č. 375/2011 Sb., zákona č. 420/2011 Sb., zákona č. 472/2011 Sb., zákona č. 53/2012 Sb., zákona č. 333/2012 Sb., zákona č. 370/2012 Sb., zákona č. 241/2013 Sb., zákona č. 344/2013 Sb. a zákona č. 64/2014 Sb. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 2. 5. 2014]. Vyhláška č. 137/2004 Sb., o hygienických poţadavcích na stravovací sluţby a o zásadách osobní a provozní hygieny při činnostech epidemiologicky závaţných, ve znění vyhlášky č. 602/2006 Sb. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 19. 12. 2013]. Zákon č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících a o změně některých zákonů, ve znění zákona č. 383/2005 Sb., zákona č. 179/2006 Sb., zákona č. 264/2006 Sb., zákona č. 189/2008 Sb., zákona č. 384/2008 Sb., zákona č. 223/2009 Sb., zákona č. 227/2009 Sb., zákona č. 422/2009 Sb., zákona č. 159/2010 Sb., zákona č. 420/2011 Sb., zákona č. 198/2012 Sb. a zákona č. 333/2012 Sb. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 10. 12. 2013]. Vyhláška č. 14/2005 Sb., o předškolním vzdělávání, ve znění vyhlášky č. 43/2006 Sb. a vyhlášky č. 214/2012 Sb. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 19. 12. 2013]. Vyhláška č. 16/2005 Sb., o organizaci školního roku, ve znění ve znění vyhlášky č. 322/2008 Sb. a vyhlášky č. 111/2012 Sb. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 19. 12. 2013]. Vyhláška č. 17/2005 sb., o podrobnějších podmínkách organizace České školní inspekce a výkonu inspekční činnosti. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 19. 12. 2013]. Vyhláška 48/2005 Sb., o základním vzdělávání a některých náleţitostech plnění povinné školní docházky, ve znění vyhlášky č. 454/2006 Sb. a vyhlášky č. 256/2012 Sb. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 19. 12. 2013]. Vyhláška č. 54/2005 Sb., o náleţitostech konkursního řízení a konkursních komisích. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 19. 12. 2013]. Vyhláška č. 64/2005 Sb., o evidenci úrazů dětí, ţáků a studentů, ve znění vyhlášky č. 57/2010 Sb. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 19. 12. 2013].

Vyhláška č. 73/2005 Sb., o vzdělávání dětí, ţáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami a dětí, ţáků a studentů mimořádně nadaných, ve znění vyhlášky č. 147/2011 Sb. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 19. 12. 2013]. Vyhláška č. 74/2005 Sb., o zájmovém vzdělávání, ve znění vyhlášky č. 109/2011 Sb. a vyhlášky č. 279/2012 Sb. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 19. 12. 2013]. Vyhláška č. 107/2005 Sb., o školním stravování, ve znění vyhlášky č. 107/2008 Sb. a vyhlášky č. 463/2011 Sb. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 19. 12. 2013]. Vyhláška č. 410/2005 Sb., o hygienických poţadavcích na prostory a provoz zařízení a provozoven pro výchovu a vzdělávání dětí a mladistvých, ve znění vyhlášky č. 343/2009 Sb. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 19. 12. 2013]. Vyhláška č. 23/2008 Sb., o technických podmínkách poţární ochrany staveb, ve znění vyhlášky č. 268/2011 Sb. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 12. 3. 2014]. Vyhláška č. 268/2009 Sb., o technických poţadavcích na stavby, ve znění vyhlášky č. 20/2012 Sb. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 12. 3. 2014]. Vyhláška č. 274/2009 Sb., o školských zařízeních, u nichţ se nejvyšší povolené počty dětí, ţáků a studentů nebo jiných obdobných jednotek vedených v rejstříku škol a školských zařízení neuvádějí. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 19. 12. 2013]. Zákon č. 472/2011 Sb., kterým se mění zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 10. 12. 2013]. SLOVENSKÉ PRÁVNÍ PŘEDPISY Zákon č. 460/1992 Z. z. Ústava Slovenskej republiky, ve znění zákona č. 244/1998 Z. z., zákona č. 9/1999 Z. z., zákona č. 90/2001 Z. z., zákona č. 140/2004 Z. z., zákona č. 323/2004 Z. z., zákona č. 463/2005 Z. z., zákona č. 92/2006 Z. z., zákona č. 210/2006 Z. z., zákona č. 100/2010 Z. z., zákona č. 356/2011 Z. z., zákona č. 232/2012 Z. z. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 15. 1. 2014]. Zákon č. 131/2002 Z. z. o vysokých školách, ve znění zákona č. 70/2002 Z. z., zákona č. 209/2002 Z. z., zákona č. 401/2002 Z. z., zákona č. 442/2003 Z. z., zákona č. 528/2003 Z. z., zákona č. 553/2003 Z. z., zákona č. 465/2003 Z. z., zákona č. 365/2004 Z. z., zákona č. 455/2004 Z. z., zákona č. 578/2004 Z. z., zákona č. 523/2004 Z. z., zákona č. 5/2005 Z. z., zákona č. 332/2005 Z. z., zákona č. 538/2005 Z. z., zákona č.

363/2007 Z. z., zákona č. 129/2008 Z. z., zákona č. 282/2008 Z. z., zákona č. 462/2008 Z. z., zákona č. 400/2009 Z. z., zákona č. 133/2010 Z. z., zákona č. 333/2010 Z. z., zákona č. 199/2010 Z. z., zákona č. 125/2011 Z. z., zákona č. 250/2011 Z. z., zákona č. 6/2011 Z. z., zákona č. 390/2011 Z. z., zákona č. 57/2012 Z. z., zákona č. 455/2012 Z. z., zákona č. 312/2013 Z. z., zákona č. 352/2013 Z. z., zákona č. 436/2013 Z. z. a zákona č. 464/2013 Z. z. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 15. 1. 2014]. Zákon č. 596/2003 Z. z. o štátnej správe v školstve a školskej samospráve, ve znění zákona č. 365/2004 Z. z., zákona č. 564/2004 Z. z., zákona č. 5/2005 Z. z., zákona č. 475/2005 Z. z., zákona č. 279/2006 Z. z., zákona č. 689/2006 Z. z., zákona č. 245/2008 Z. z., zákona č. 462/2008 Z. z., zákona č. 214/2009 Z. z., zákona č. 184/2009 Z. z., zákona č. 179/2009 Z. z., zákona č. 38/2011 Z. z., zákona č. 325/2012 Z. z., zákona č. 345/2012 Z. z., zákona č. 312/2013 Z. z. a zákona č. 464/2013 Z. z. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 15. 1. 2014]. Zákon č. 523/2004 Z. z. o rozpočtových pravidlách verejnej správy a o zmene a doplnení niektorých zákonov, ve znění zákona č 747/2004 Z. z., zákona č. 171/2005 Z. z., zákona č. 266/2005 Z. z., zákona č. 534/2005 Z. z., zákona č. 584/2005 Z. z., zákona č. 659/2005 Z. z., zákona č. 275/2006 Z. z., zákona č. 238/2006 Z. z., zákona č. 527/2006 Z. z., zákona č. 678/2006 Z. z., zákona č. 199/2007 Z. z., zákona č. 323/2007 Z. z., zákona č. 653/2007 Z. z., zákona č. 198/2007 Z. z., zákona č. 165/2008 Z. z., zákona č. 383/2008 Z. z., zákona č. 465/2008 Z. z., zákona č. 192/2009 Z. z., zákona č. 390/2009 Z. z., zákona č. 492/2009 Z. z., zákona č. 57/2010 Z. z., zákona č. 403/2010 Z. z., zákona č. 468/2010 Z. z., zákona č. 223/2011 Z. z., zákona č. 512/2011 Z. z., zákona č. 563/2009 Z. z., zákona č. 69/2012 Z. z., zákona č. 287/2012 Z. z., zákona č. 345/2012 Z. z., zákona č. 150/2013 Z. z., zákona č. 352/2013 Z. z. a zákona č. 436/2013 Z. z. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 15. 1. 2014]. Zákon č. 245/2008 Z. z. o výchove a vzdelávaní (školský zákon) a o zmene a doplnení niektorých zákonov, ve znění zákona č. 462/2008 Z. z., zákona č. 37/2009 Z. z., zákona č. 184/2009 Z. z., zákona č. 37/2011 Z. z., zákona č. 390/2011 Z. z., zákona č. 324/2012 Z. z. (část), zákona č. 125/2013 Z. z. a zákona č. 464/2013 Z. z. (část). In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 15. 1. 2014]. Vyhláška 306/2008 Z. z. o materskej škole, ve znění vyhlášky č. 308/2009 Z. z. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 15. 1. 2014]. Vyhláška č. 320/2008 Z. z. o základnej škole, ve znění vyhlášky č. 224/2011 Z. z. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 15. 1. 2014]. Vyhláška č. 306/2009 Z. z. o školskom klube detí, školskom stredisku záujmovej činnosti, centre voľného času, školskom hospodárstve a stredisku odbornej praxe. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 15. 1. 2014]. Vyhláška č. 330/2009 Z. z. o zariadení školského stravovania. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 15. 1. 2014].

Judikatura/Soudní rozhodnutí Nález Ústavního soudu ze dne 13. 6. 1995, sp. zn. Pl.ÚS 25/94. Ústavní soud [online]. NALUS: Vyhledávání rozhodnutí Ústavního soudu [cit. 11. 2. 2014]. Dostupné z: http://nalus.usoud.cz/Search/ResultDetail.aspx?id=27123&pos=1&cnt=1&typ=result Nález Ústavního soudu ze dne 3. 2. 2011, sp. zn. III. ÚS 449/06. Ústavní soud [online]. NALUS: Vyhledávání rozhodnutí Ústavního soudu [cit. 10. 2. 2014]. Dostupné z: http://nalus.usoud.cz/Search/ResultDetail.aspx?id=68961&pos=17&cnt=17&typ=result Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 5. 2011, sp. zn. 2 Aps 3/2010 – 112. Nejvyšší správní soud [online]. Brno: NSS [cit. 12. 2. 2014]. Dostupné z: http://www.nssoud.cz/files/SOUDNI_VYKON/2010/0003_2Aps_100_2011051110065 8_prevedeno.pdf Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 7. 2011, sp. zn. 1 As 53/2011 – 109. Nejvyšší správní soud [online]. Brno: NSS [cit. 10. 2. 2014]. http://www.nssoud. cz/main0col.aspx?cls=JudikaturaSimpleSearch&SimpleSearch=1&rjz_id=12&rok=201 1&senat=1&cislo=53&pagesource=0 Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 4. 2012, sp. zn. 4 As 11/2011 - 97. Nejvyšší správní soud [online]. Brno: NSS [cit. 10. 2. 2014]. Dostupné z: http://www.nssoud.cz/files/SOUDNI_VYKON/2011/0011_4As__110_2012051710081 7_prevedeno.pdf Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 5. 2012, sp. zn. 1 As 35/2012 – 40. Nejvyšší správní soud [online]. Brno: NSS [cit. 10. 2. 2014]. Dostupné z: http://www.nssoud.cz/main0col.aspx?cls=JudikaturaSimpleSearch&SimpleSearch=1&c islofull=1+As+35%2f2012+%u2013+40&pagesource=0#null Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 8. 2012, sp. zn. 8 AS 6/2011 – 120. Nejvyšší správní soud [online]. Brno: NSS [cit. 10. 2. 2014]. Dostupné z: www.nssoud. cz/files/SOUDNI_VYKON/2011/0006_8As__110_20120425085147_prevedeno.pdf Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 9. 2013, sp. zn. 3 As 68/2013 – 77. Nejvyšší správní soud [online]. Brno: NSS [cit. 10. 2. 2014]. Dostupné z: http://www.nssoud.cz/files/SOUDNI_VYKON/2013/0068_3As__130_2013101112463 7_prevedeno.pdf Usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 5. 2013, sp. zn. I.ÚS 2055/11. Ústavní soud [online]. NALUS: Vyhledávání rozhodnutí Ústavního soudu [cit. 11. 2. 2014]. Dostupné z: http://nalus.usoud.cz/Search/ResultDetail.aspx?id=79260&pos=1&cnt=1& typ=result

Elektronické prameny Zpráva o šetření přijímání dětí do Základní a mateřské školy X. ze dne 21. 9. 2011, sp. zn.: 138/2011/DIS/JŠK [online]. Brno: Veřejný ochránce práv [cit. 10. 2. 2014]. Dostupné z: http://www.ochrance.cz/diskriminace/pripady-ochrance/diskriminace-dleoblasti/vzdelavani/ Doporučení veřejného ochránce práv k naplňování práva na rovné zacházení v přístupu k předškolnímu vzdělávání ze dne 9. 10. 2012, Sp. zn.: 166/2010/DIS/JŠK [online]. Brno: Veřejný ochránce práv [cit. 20. 1. 2014]. Dostupné z: http://www.ochrance.cz/ diskriminace/doporuceni-pro-verejnost Metodický pokyn k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví dětí, ţáků a studentů ve školách a školských zařízeních zřizovaných Ministerstvem školství, mládeţe a tělovýchovy ze dne 22. 12. 2005, č. j. 37 014/2005-25 [online]. Praha: MŠMT [cit. 10. 2. 2014]. Dostupné z: http://aplikace.msmt.cz/PDF/JKMPBOZzakudoPV.pdf Příkaz ministryně školství, mládeţe a tělovýchovy č. 1 /2005 z února 2005, č. j. 32 372/2004-21 [online]. Praha: MŠMT [cit. 20. 1. 2014]. Dostupné z: http:// www.msmt.cz/dokumenty/prikaz-ministryne-c-12005?highlightWords=postupu+p%C5 %99i+z%C3%A1pisu Školská právnická osoba zřízená dobrovolným svazkem obcí. Metodický návod pro obecní samosprávy, dobrovolné svazky obcí a ředitele jimi zřizovaných škol a školských zařízení. MŠMT 2009 [online]. Praha: MŠMT [cit. 6. 3. 2014]. Dostupné z: http://www.msmt.cz/ministerstvo/skolska-pravnicka-osoba-zrizena-dobrovolnym sva zkem-obci?highlightWords=%C5%A1kolsk%C3%A1+pr%C3%A1vnick%C3%A1+ os oba Vzorová zřizovací listina pro příspěvkovou organizaci zřizovanou obcí ze dne 23. 9. 2009 vytvořená Odborem školství KrÚ JMK [online]. Brno: JMK [cit. 6. 3. 2014]. Dostupné z: http://www.kr-jihomoravsky.cz/Default.aspx?ID=110495&TypeID=2 Výroční zpráva o stavu a rozvoji vzdělávání v České republice v roce 2012, Praha: MŠMT 2013, 133 s. ISBN 978-80-87601 [online]. Praha: MŠMT [cit. 6. 3. 2014]. Dostupné z: http://www.msmt.cz/vzdelavani/skolstvi-v-cr/statistika-skolstvi/vyrocni-zpr avy-o-stavu-a-rozvoji-vzdelavani-v-ceske-1?highlightWords=v%C3%BDro%C4%8Dn %C3%AD+zpr%C3%A1va Správa o stave školstva na Slovensku a o systémových krokoch na podporu jeho ďalšieho rozvoja (Text predloţený na medzirezortné pripomienkové konanie) Bratislava, september 2013, 85 s. [online]. Bratislava: Ministerstvo školstva, vedy, výskumu a športu SR [cit. 20. 2. 2014]. Dostupné z: http://www.minedu.sk/ data/att/5250.pdf

Správa o stave školstva na Slovensku a o systémových krokoch na podporu jeho ďalšieho rozvoja: Príloha č. 1 - Popis vývoja a analýza hlavných problémov regionálneho školsva. Bratislava, september 2013, 142 s. [online]. Bratislava: Ministerstvo školstva, vedy, výskumu a športu SR [cit. 20. 2. 2014]. Dostupné z: http://www.minedu.sk/data/att/5252.pdf Finančné pásma pre školské stravovanie [online]. Bratislava: Ministerstvo školstva, vedy, výskumu a športu SR [cit. 20. 2. 2014]. Dostupné z: http://www.minedu.sk/ 8009sk/skolske-stravovanie/