Školní vzdělávací program pro základní vzdělávání (ŠVP)
Naše šumavská škola
1 IDENTIFIKAČNÍ ÚDAJE 1.1 Předkladatel Základní škola a Mateřská škola Čachrov, okres Klatovy, příspěvková organizace, Čachrov 10, 339 01 Klatovy IČO: 69983615; REDIZO: 650032314 ředitel školy: Petr Jansa kontakt: http://skolacachrov.cz;
[email protected] součást školy
základní škola
mateřská škola
školní družina
školní jídelna
školní výdejna
IZO
102 164 096
107 542 391
115 300 066
102 604 991
164 100 458
telefon
378 609 311 ředitelna
378 609 313
378 609 310
378 609 310 sborovna
1.2 Zřizovatel Městys Čachrov, Čachrov 55, 339 01 Klatovy IČO: 255319 telefon: 376 399 838 starostka městyse: Jana Kocurová
2 Seznam zkratek PŮVODNÍ TERMÍN (v jednotném čísle)
ZKRATKA
PŮVODNÍ TERMÍN (v jednotném čísle)
ZKRATKA
Anglický jazyk (vyučovací předmět)
(A)
Počítače (vyučovací předmět – dříve Informatika)
(I)
Český jazyk (vyučovací předmět)
(Č)
Pracovní výchova (vyučovací předmět)
(P)
Člověk a jeho svět (vyučovací předmět)
(S)
Průřezové téma
(PT)
Hudební výchova (vyučovací předmět)
(H)
Rámcový vzdělávací program
RVP
Informační a komunikační technologie
ICT
Školní vzdělávací program
ŠVP
Klíčová kompetence
(KK)
Tělesná výchova (vyučovací předmět)
(T)
Kompetence
(K)
Výtvarná výchova (vyučovací předmět)
(V)
Matematika (vyučovací předmět)
(M)
3 CHARAKTERISTIKA ŠKOLY stupně školy. Málokterá škola má všechny učebny osazeny interaktivními tabulemi a propojeny se světem Poskytujeme předškolní a základní vzdělání. V zá skrze internet – my ano (obě třídy). Cvičit se dá ve kladním vzdělání směřujeme k naplnění tzv. kompeten slušně zařízené tělocvičně – a nebo hlavně venku na cí stanovených Rámcovým vzdělávacím programem pro školním hřišti. Také máme cvičnou kuchyňku, školní základní vzdělávání. Takže děláme to, co všechny školy, knihovnu, extra velkou místnost pro družinu. neb nám tak ukládá zákon. Škola má jen první stupeň. Obklopuje nás nádherná příroda, ve které se snažíme Máme málo žáků, a to i přesto, že do školy nechodí jen trávit co nejvíce času. Je postaráno i o obědy – vaříme děti z Čachrova, ale i mnoha okolních vsí. Od školního ve vlastní kuchyni. roku 2012/2013 se všichni vejdou do jedné třídy.
3.1 Velikost školy
3.2 Budova, vybavení
3.3 Zaměstnanci
O žáky ZŠ se starají dva pedagogové: učitel (který je zá Základní i mateřská škola sdílejí už jen jednu budovu. roveň ředitelem) a vychovatelka školní družiny (která Jde o prvorepublikovou stavbu, jež kdysi sloužila dě pomáhá s výchovnými předměty). Žádná funkce jako tem a mládeži ze širokého okolí. Je poměrně velkoryse výchovný poradce, metodik prevence sociálně patolo řešená a naprosto nám vyhovuje. Máme místa na učení gických jevů (či rizik nebo jak tomu teď zrovna říkají) i odpočinek i plno vybavení ještě z bývalého druhého ani metodik ICT není od září 2012 stanovena. Školu
uklízí jedna uklízečka, dvě kuchařky vaří v jídelně a opravy zajišťuje školník. Kromě hlavní kuchařky a ve doucí jídelny v jedné osobě všichni ostatní dřou na částečný úvazek.
3.4 S kým spolupracujeme Hlavně s rodiči, jak jinak. Vedle písemných vzkazů přes žákovské knížky, internetové a telefonické komunikace se scházíme i osobně. Škola je pro rodiče kdykoli otevřena – a někteří toho využívají. Při škole je zřízena i tříčlenná školská rada. Občas také spolupracujeme s Městskou knihovnou v Klatovech, Okresním muzeem v Klatovech, tamním Domem dětí a mládeže, Ekocentrem v Kašperských Ho rách, s Policií České republiky, Záchranným hasičským sborem.
4 CHARAKTERISTIKA ŠVP 4.1 Zaměření školy
naopak. Naší prioritou je tělesná výchova se zvýšenou týdenní dotací.
ny a do školy musí. Děláme vše pro to, abychom jim ne zkrátili dětství, a aby se při tom všem, co se mají nau čit, zvládly ještě smát a radovat.
Vlastním předmětem studia lidstva je člověk. (J. W. Go Mezi žáky neděláme rozdíly žádnou separací. Učíme se ethe) společně a snažíme se chápat jeden druhého a rozumět My to taky tak chceme. Chceme učit dítě, ne matema si, využívat vzájemně schopností druhých a pomáhat 4.2 Jak to děláme tiku nebo angličtinu. Každé dítě je jiné, má jiné vlohy, tam, kde si kamarád pomoct neumí nebo nemůže. Usilujeme o to, abychom podávali učivo stravitelnou přednosti – a rovněž jiné nedostatky. Snažíme se tedy Módní označení pro to je v současnosti inkluze. Hlavní a zábavnou formou v logických celcích; rozvíjeli u žáků především přizpůsobit obsah učiva jemu, nikoli naší snahou je, aby se dětem ve škole líbilo a chodily schopnost samostatné práce; zvykali žáky na to, aby sem rády. Na rozdíl od zaměstnanců za to nejsou place Strana 2 z celkového počtu 12
sami dokázali svoji práci hodnotit; podporovali jejich touhu po poznání a jejich nadšení se učit a podporovali jejich tvořivost. Předkládáme žákům problémové úlohy a tím je podněcujeme k tvořivému myšlení, logickému uvažování a k řešení problémů. Učíme je stručně, lo gicky a výstižně s vyjadřovat ústně i písemně. Co nej více zařazujeme práci ve dvojicích a skupinách a společně s žáky vytváříme pravidla týmové práce a snažíme se řídit se jimi. Vedeme děti k ohleduplnosti, zdvořilosti, úctě a slušnému chování k druhým lidem. Podporujeme potřebu dětí sdílet zážitky s ostatními lidmi a dělit se s nimi o své dojmy. Rozvíjíme vnímavost a citlivé vztahy k lidem, svému prostředí a k přírodě a ukazujeme žákům, jak žít zdravě a dbát o svou bez pečnost. Nejdůležitějšími způsoby učení u nás jsou hry, soutěže a humor. Hra je nejefektivnějším učebním stylem i u dospělých, natož u dětí. Zastáváme názor, že vlastní „učení“ má probíhat převážně jen jako vedlejší produkt zábavné činnosti. Vycházíme z poznatků neurologů a psychologů, že učení je nejúčinnější, když se dítě baví a má k činnosti kladný vztah. Soutěž nemusí být vždy žádoucí, ale děti soutěží rády – s kýmkoli (i se sebou) a o cokoli. Pokud ohlídáme, aby každý občas vyhrál, ne dojde jejich psychika žádné újmy. A humor proto, že je kořením života. Mimo to výrazně zvyšuje úspěšnost učení.
a metodám, které nám takový stav umožňuje, nepova žujeme za nutné přijímat výraznější změny v přístupu k žákům se speciálními vzdělávacími potřebami. Indivi duální přístup je u nás samozřejmostí, konkrétní didak tické postupy se u každého žáka určí podle posouzení vyučujícího a případného doporučení poradenského pracoviště.
Mimořádně nadaný žákům jsme připraveni věnovat stejně velkou pozornost, kterou věnujeme žákům se speciálními vzdělávacími potřebami. Malý počet žáků ve třídě a spojené ročníky nejen umožňují, ale vlastně i vynucují individualizaci a výuku, ve které se od žáka vy žaduje jak vysoká míra samostatnosti, tak neustálá ko operace se spolužáky.
4.5 Průřezová témata
Za žáky se speciálními vzdělávacími potřebami jsou po važováni žáci se zdravotním postižením, žáci se zdravot ním znevýhodněním a žáci se sociálním znevýhodně ním. Jsou to děti, u nichž byla úředně potvrzena buď porucha učení, chování, slabý intelekt, vážnější zdravotní problém nebo málo podnětné rodinné prostředí. Takové děti to mají i ve škole o něco těžší, proto se jim snažíme pomoci, jak je možno. Především se u všech žáků včetně těch šťastnějších snažíme o vý chovu ke vzájemné toleranci a pomoci. Vzhledem k vel mi nízkému počtu žáků ve třídě a výukovým strategiím
Výchova k myšlení v evropských a globálních souvislostech 1.2.3.4. 5. Tématické okruhy Evropa a svět nás zajímá S
Jsme Evropané Multikulturní výchova Tématické okruhy
1.2.3.4. 5.
Kulturní diference
A
Lidské vztahy
Č
Environmentální výchova
Uvádíme jen ta témata, která formálně do výuky za řazujeme.
1.2.3.4. 5.
Tématické okruhy Ekosystémy
Osobnostní a sociální výchova
Základní podmínky života
1. 2. 3. 4. 5.
Č
Vztah člověka k prostředí
SOCIÁLNÍ ROZVOJ Poznávání lidí
Č
Komunikace
Č
S
Lidské aktivity a problémy životního prostředí
OSOBNOSTNÍ ROZVOJ Sebepoznání a sebepojetí
4.3 Žáci se spec. potřebami
S
Objevujeme Evropu a svět
4.4 Žáci mimořádně nadaní
Tématické okruhy
Občanská společnost a škola
Mediální výchova 1.2.3.4. 5.
Tématické okruhy
MORÁLNÍ ROZVOJ
Kritické čtení a vnímání mediálních sdě lení
Řešení problémů a rozhodovací dovednosti
Interpretace vztahu mediálních sdělení a reality
M
Tvorba mediálního sdělení Výchova demokratického občana 1. 2. 3. 4. 5.
Tématické okruhy
Č
Č
Práce v realizačním týmu
5 UČEBNÍ PLÁN 2012/2013 Vzdělávací oblast Jazyk a jazyková komunikace
Vzdělávací obor
Vyučovací předmět
Zkr.
1.
2.
3.
4.
5.
Celkem
Český jazyk a literatura
Český jazyk
Č
7
7
7
7
7
35
3
3
3
9
4
4
4
4
4
20
1
1 12
Cizí jazyk
Anglický jazyk
A
Matematika a její aplikace
Matematika a její aplikace
Matematika
M
ICT
ICT
Počítače
I
Člověk a jeho svět
Člověk a jeho svět
Člověk a svět
S
2
2
2
3
3
Hudební výchova
Hudební výchova
H
1
1
1
1
1
5
Výtvarná výchova
Výtvarná výchova
V
2
2
2
2
2
10
Člověk a zdraví
Tělesná výchova
Tělesná výchova
T
2
3
4
4
3
16
Člověk a svět práce
Člověk a svět práce
Pracovní výchova
PV
2
2
2
2
2
10
20
21
25
26
26
118
Umění a kultura
Celková dotace
6 UČEBNÍ OSNOVY 6.1 Vzdělávací obor Český jazyk 6.1.1 Český jazyk 6.1.1.1 Charakteristika předmětu (Č)
(Č) vyučujeme jako samostatný předmět. Časovou dota semně v mateřštině. Chceme, aby se vyjadřovali srozu ci uvádíme v Učebním plánu, organizace výuky je dána mitelně, věcně, originálně. Aby dokázali rozlišit jazy rozvrhem hodin pro konkrétní školní rok. kové styly a používat hovorovou a spisovnou češtinu. Aby jejich ústní projev byl zřetelný se správnou vý Čeho chceme výukou (Č) dosáhnout? Postupně zdoko slovností a slovním i větným důrazem a intonací. Aby nalovat dovednosti žáků dorozumívat se ústně a pí Strana 3 z celkového počtu 12
rozuměli slyšenému slovu a dokázali pochopit smysl sdělení. Usilujeme o to, aby se děti naučily psát, a to tak, aby psaní bylo automatické, aby se při psaní mohly soustředit na obsah sdělení, nikoli na krasopis. Chceme je naučit číst nejen formálně dobře, ale hlavně aby po
chopily smysl textu. Také chceme, aby se učily samo statnosti, ale i spolupráci, aby dokázaly pracovat s nej různějšími pomůckami (slovníky, příručkami, interne tem, encyklopediemi apod.). Aby měly odvahu a dovednosti svoje názory hájit správnou argumentací (ne pěstmi), aby měly trpělivost vyslechnout myšlenky druhých a zvládly je věcně kriticky posoudit. Tedy – aby se dokázaly kultivovaně přít. Snažíme se taky, aby se učily odhadovat a plánovat svoji práci (zda na to stačí, co k tomu budou potřebovat, jak dlouho to potrvá apod.).
Jaké rozvíjíme tzv. klíčové kompetence? (K) k učení – učitel vede žáky ke stálému zdokonalování čtení, psaní, řečového projevu; žáci jsou motivováni k aktivnímu pří stupu k učení. (K) k řešení problémů – žáci navrhují různá řešení problémů, dokončují úkoly a zdůvodňují své závěry; vzájemně si radí a pomáhají; učitel hodnotí práci žáků způsobem, který jim umožňuje vnímat vlast ní pokrok. (K) komunikativní – učitel vede žáky k vý stižnému a kultivovanému projevu; žáci prezentují své myšlenky a názory; dokážou se zeptat v případě ne jasností, požádat o radu a radu poskytnout. (K) sociální a personální – učitel organizuje práci ve skupinách, aby
žáci spolupracovali při řešení problémů, vede žáky k prezentaci svých myšlenek a názorů a k vzájemnému respektu, vytváří příležitosti pro relevantní komunikaci mezi žáky; žáci se učí respektovat pokyny vyučujícího i společná pravidla. (K) občanské – učitel využívá litera tury naučné i vědecké k vytváření postoje k přírodě, k životnímu prostředí, k ostatním lidem i k sobě; žáci se učí zvládat komunikaci i ve vyhraněných situacích. (K) pracovní – učitel vede žáky k organizování a plánování učení a požaduje dodržování dohodnuté kvality, postu pů, termínů.
6.1.1.2 Vzdělávací obsah předmětu Český jazyk
Výstupy
Učivo
1. žák plynule čte s porozuměním texty přiměřeného rozsahu a náročnosti; porozumí písemným nebo mlu veným pokynům přiměřené složitosti; respektuje základní komunikační pravidla v rozhovoru; pečlivě vy slovuje, opravuje svou nesprávnou nebo nedbalou výslovnost; v krátkých mluvených projevech správně dý chá a volí vhodné tempo řeči; volí vhodné verbální i nonverbální prostředky řeči v běžných školních i mimo školních situacích; na základě vlastních zážitků tvoří krátký mluvený projev; zvládá základní hygienické ná vyky spojené se psaním; píše správné tvary písmen a číslic, správně spojuje písmena i slabiky; kontroluje vlastní písemný projev; seřadí ilustrace podle dějové posloupnosti a vypráví podle nich jednoduchý příběh; rozlišuje zvukovou a grafickou podobu slova, člení slova na hlásky, odlišuje dlouhé a krátké samohlásky; užívá v mluveném projevu správné gramatické tvary podstatných jmen, přídavných jmen a sloves; spojuje věty do jednodušších souvětí vhodnými spojkami a jinými spojovacími výrazy; čte a přednáší zpaměti ve vhodném frázování a tempu literární texty přiměřené věku; vyjadřuje své pocity z přečteného textu; rozli šuje vyjadřování v próze a ve verších, odlišuje pohádku od ostatních vyprávění; pracuje tvořivě s literárním textem podle pokynů učitele a podle svých schopností
čtení – praktické čtení (technika čtení, čtení pozorné, plynulé, znalost orientačních prvků v textu); věcné čtení (čtení jako zdroj informací, čtení vyhledávací, klíčová slova); naslouchání – praktické naslouchání (zdvořilé, vyjádření kontaktu s partnerem); věcné na slouchání (pozorné, soustředěné, aktivní – zazna menat slyšené, reagovat otázkami); mluvený projev – základy techniky mluveného projevu (dýchání, tvo ření hlasu, výslovnost), vyjadřování závislé na komu nikační situaci; komunikační žánry: pozdrav, oslo vení, omluva, prosba, vzkaz, zpráva, oznámení, vy pravování, dialog na základě obrazového materiálu; základní komunikační pravidla (oslovení, zahájení a ukončení dialogu, střídání rolí mluvčího a poslu žák plynule čte s porozuměním texty přiměřeného rozsahu a náročnosti; porozumí písemným nebo mlu chače, zdvořilé vystupování), mimojazykové 2. veným pokynům přiměřené složitosti; respektuje základní komunikační pravidla v rozhovoru; pečlivě vy prostředky řeči (mimika, gesta); písemný projev – zá slovuje, opravuje svou nesprávnou nebo nedbalou výslovnost; v krátkých mluvených projevech správně dý kladní hygienické návyky (správné sezení, držení psa chá a volí vhodné tempo řeči; volí vhodné verbální i nonverbální prostředky řeči v běžných školních i mimo cího náčiní, hygiena zraku, zacházení s grafickým ma školních situacích; na základě vlastních zážitků tvoří krátký mluvený projev; zvládá základní hygienické ná teriálem); technika psaní (úhledný, čitelný a pře vyky spojené se psaním; píše správné tvary písmen a číslic, správně spojuje písmena i slabiky; kontroluje hledný písemný projev, formální úprava textu); žánry vlastní písemný projev; píše věcně i formálně správně jednoduchá sdělení; seřadí ilustrace podle dějové po písemného projevu: adresa, blahopřání, pozdrav sloupnosti a vypráví podle nich jednoduchý příběh; rozlišuje zvukovou a grafickou podobu slova, člení slova z prázdnin, omluvenka; zpráva, oznámení, pozvánka, na hlásky, odlišuje dlouhé a krátké samohlásky; porovnává a třídí slova podle zobecněného významu – děj, vzkaz, dopis, popis; vypravování; zvuková stránka věc, okolnost, vlastnost; rozlišuje slovní druhy v základním tvaru; užívá v mluveném projevu správné grama jazyka – sluchové rozlišení hlásek, výslovnost tické tvary podstatných jmen, přídavných jmen a sloves; spojuje věty do jednodušších souvětí vhodnými samohlásek, souhlásek a souhláskových skupin, mo spojkami a jinými spojovacími výrazy; čte a přednáší zpaměti ve vhodném frázování a tempu literární texty dulace souvislé řeči (tempo, intonace, přízvuk); přiměřené věku; vyjadřuje své pocity z přečteného textu; rozlišuje vyjadřování v próze a ve verších, odlišuje slovní zásoba a tvoření slov – slova a pojmy, význam pohádku od ostatních vyprávění; pracuje tvořivě s literárním textem podle pokynů učitele a podle svých slov, slova jednoznačná a mnohoznačná, antonyma, schopností synonyma, homonyma; poslech literárních textů, zá žitkové čtení a naslouchání; tvořivé činnosti s lite rárním textem – přednes vhodných literárních textů, volná reprodukce přečteného nebo slyšeného textu, dramatizace, vlastní výtvarný doprovod; základní li terární pojmy – literární druhy a žánry: rozpočitadlo, hádanka, říkanka, báseň, pohádka; spisovatel, básník, kniha, čtenář; divadelní představení, herec 3. žák plynule čte s porozuměním texty přiměřeného rozsahu a náročnosti; porozumí písemným nebo mlu veným pokynům přiměřené složitosti; respektuje základní komunikační pravidla v rozhovoru; pečlivě vy slovuje, opravuje svou nesprávnou nebo nedbalou výslovnost; v krátkých mluvených projevech správně dý chá a volí vhodné tempo řeči; volí vhodné verbální i nonverbální prostředky řeči v běžných školních i mimo školních situacích; na základě vlastních zážitků tvoří krátký mluvený projev; zvládá základní hygienické ná vyky spojené se psaním; píše správné tvary písmen a číslic, správně spojuje písmena i slabiky; kontroluje vlastní písemný projev; píše věcně i formálně správně jednoduchá sdělení; seřadí ilustrace podle dějové po sloupnosti a vypráví podle nich jednoduchý příběh; rozlišuje zvukovou a grafickou podobu slova, člení slova na hlásky, odlišuje dlouhé a krátké samohlásky; porovnává významy slov, zvláště slova opačného významu a slova významem souřadná, nadřazená a podřazená, vyhledá v textu slova příbuzná; porovnává a třídí slova podle zobecněného významu – děj, věc, okolnost, vlastnost; rozlišuje slovní druhy v základním tvaru; užívá v mluveném projevu správné gramatické tvary podstatných jmen, přídavných jmen a sloves; spojuje věty do jednodušších souvětí vhodnými spojkami a jinými spojovacími výrazy; rozlišuje v textu druhy vět podle postoje mluvčího a k jejich vytvoření volí vhodné jazykové i zvukové prostředky; odůvodňuje a píše správně: i/y po tvrdých a měkkých souhláskách i po obojetných souhláskách ve vyjmenovaných slovech; dě, tě, ně, ú/ů, bě, pě, vě, mě – mimo morfologický šev; velká písmena na začátku věty a v typických případech vlastních jmen osob, zvířat a místních pojmenování; čte a přednáší zpaměti ve vhodném frázování a tempu literární texty přiměřené věku; vyjadřuje své pocity z přečteného textu; rozlišuje vyjadřování v próze a ve verších, odlišuje pohádku od ostatních vyprávění; pracuje tvořivě s literárním textem podle pokynů učitele a podle svých schopností
jako v 1. a 2. ročníku +
4. čte s porozuměním přiměřeně náročné texty potichu i nahlas; rozlišuje podstatné a okrajové informace v textu vhodném pro daný věk, podstatné informace zaznamenává; posuzuje úplnost či neúplnost jedno duchého sdělení; reprodukuje obsah přiměřeně složitého sdělení a zapamatuje si z něj podstatná fakta; vede správně dialog, telefonický rozhovor, zanechá vzkaz na záznamníku; rozlišuje spisovnou a nespisovnou výslovnost a vhodně ji užívá podle komunikační situace; porovnává významy slov, zvláště slova stejného nebo podobného významu a slova vícevýznamová; rozlišuje slova spisovná a jejich nespisovné tvary; užívá vhodných spojovacích výrazů, podle potřeby projevu je obměňuje; vyjadřuje své dojmy z četby a zazna menává je; volně reprodukuje text podle svých schopností, tvoří vlastní literární text na dané téma
jako v 1. až 3. ročníku +
Strana 4 z celkového počtu 12
tvarosloví – slovní druhy, tvary slov; pravopis – le xikální, základy morfologického (koncovky pod statných jmen a přídavných jmen tvrdých a měkkých)
písemný projev – inzerát, jednoduché tiskopisy (při hláška, dotazník); stavba slova (kořen, část předpo nová a příponová, koncovka); skladba – věta jednodu chá a souvětí, základní skladební dvojice; pravopis – základy syntaktického pravopisu (shoda přísudku s holým podmětem)
5. čte s porozuměním přiměřeně náročné texty potichu i nahlas; rozlišuje podstatné a okrajové informace v textu vhodném pro daný věk, podstatné informace zaznamenává; posuzuje úplnost či neúplnost jedno duchého sdělení; reprodukuje obsah přiměřeně složitého sdělení a zapamatuje si z něj podstatná fakta; vede správně dialog, telefonický rozhovor, zanechá vzkaz na záznamníku; rozpoznává manipulativní komu nikaci v reklamě; volí náležitou intonaci, přízvuk, pauzy a tempo podle svého komunikačního záměru; rozli šuje spisovnou a nespisovnou výslovnost a vhodně ji užívá podle komunikační situace; píše správně po stránce obsahové i formální jednoduché komunikační žánry; sestaví osnovu vyprávění a na jejím základě vy tváří krátký mluvený nebo písemný projev s dodržením časové posloupnosti; porovnává významy slov, zvláště slova stejného nebo podobného významu a slova vícevýznamová; rozlišuje ve slově kořen, část pří ponovou, předponovou a koncovku; určuje slovní druhy plnovýznamových slov a využívá je v gramaticky správných tvarech ve svém mluveném projevu; rozlišuje slova spisovná a jejich nespisovné tvary; vyhledává základní skladební dvojici a v neúplné základní skladební dvojici označuje základ věty; odlišuje větu jedno duchou a souvětí, vhodně změní větu jednoduchou v souvětí; užívá vhodných spojovacích výrazů, podle po třeby projevu je obměňuje; píše správně i/y ve slovech po obojetných souhláskách; zvládá základní příklady syntaktického pravopisu; vyjadřuje své dojmy z četby a zaznamenává je; volně reprodukuje text podle svých schopností, tvoří vlastní literární text na dané téma; rozlišuje různé typy uměleckých a neuměleckých tex tů; při jednoduchém rozboru literárních textů používá elementární literární pojmy
6.2 Vzdělávací obor Cizí jazyk 6.2.1 Předmět Anglický jazyk (A) 6.2.1.1 Charakteristika předmětu (A)
(A) je samostatným předmětem. Časová dotace je devět hodin, tři vyučovací hodiny v každém ročníku od třetí ho do pátého. Organizace výuky je dána rozvrhem hodin pro konkrétní školní rok. Čeho chceme do sahovat? Chceme, aby se žáci nenásilnou a zábavnou formou seznamovali se základy angličtiny a chtěli se ji učit. Naučit se jazyk, aby to k něčemu bylo, vyžaduje soustavné mnohaleté (či spíše celoživotní) úsilí. To
člověk podstoupí zpravidla jen tehdy, je-li nějak výraz ně motivován k učení se, nejlépe vnitřně. Vnější (školní) motivace bývá nedostatečná, často se naopak stává kontraproduktivní – tehdy, když učení nejde, jak by si žák i učitel představovali. Základem proto je, aby dítě z angličtiny mělo radost a chtělo se ji učit. V 5. ročníku je zařazeno (PT) kulturní diference z okruhu Multikulturní výchova,.
Důraz klademe na osvojování si základních kon verzačních obratů, slovní zásoby v tématech, která dítě baví a kterým rozumí, na správnou výslovnost, intonaci a větný i slovní důraz. Jde nám tedy především o jazyk mluvený, rozvíjení písemných dovedností nechť se děje na vyšších stupních školy. Hlavními vzdělávacími ná stroji by měly být hry, písně, říkadla a činnosti spojené s aktivitami výtvarnými a pohybovými.
6.2.1.2 Vzdělávací obsah předmětu (A)
Výstupy 3.
4.
5.
Učivo
žák rozumí jednoduchým pokynům a otázkám učitele, které jsou sdělovány pomalu a s pečlivou vý slovností, a reaguje na ně verbálně i neverbálně; zopakuje a použije slova a slovní spojení, se kterými se v průběhu výuky setkal; rozumí obsahu jednoduchého krátkého psaného textu, pokud má k dispozici vizuální oporu; rozumí obsahu jednoduchého krátkého mluveného textu, který je pronášen pomalu, zře telně a s pečlivou výslovností, pokud má k dispozici vizuální oporu; přiřadí mluvenou a psanou podobu téhož slova či slovního spojení; píše slova a krátké věty na základě textové a vizuální předlohy
zvuková a grafická podoba jazyka – fonetické znaky (pa sivně), základní výslovnostní návyky, vztah mezi zvu kovou a grafickou podobou slov; slovní zásoba – žáci si osvojí a umí používat základní slovní zásobu v komuni kačních situacích probíraných tematických okruhů a umí ji používat v komunikačních situacích; práce se slovníkem; tematické okruhy – barvy, čísla, domov, rodi žák rozumí jednoduchým pokynům a otázkám učitele, které jsou sdělovány pomalu a s pečlivou vý na, škola, volný čas, lidské tělo, jídlo, kalendářní rok slovností; rozumí slovům a jednoduchým větám, pokud jsou pronášeny pomalu a zřetelně, a týkají se (dny v týdnu, hodiny, svátky, roční období, měsíce), zví osvojovaných témat, zejména pokud má k dispozici vizuální oporu; rozumí jednoduchému poslechovému řata, povolání, oblékání, nákupy, bydliště, dopravní textu, pokud je pronášen pomalu a zřetelně a má k dispozici vizuální oporu; žák se zapojí do jedno prostředky, příroda, počasí; mluvnice – základní grama duchých rozhovorů; sdělí jednoduchým způsobem základní informace týkající se jeho samotného, rodi tické struktury a typy vět, jsou-li součástí pamětně ny, školy, volného času a dalších osvojovaných témat; odpovídá na jednoduché otázky týkající se jeho osvojeného repertoáru (jsou tolerovány elementární samotného, rodiny, školy, volného času a dalších osvojovaných témat a podobné otázky pokládá; žák vy chyby, které nenarušují smysl sdělení a porozumění); hledá potřebnou informaci v jednoduchém textu, který se vztahuje k osvojovaným tématům; rozumí preferované prostředky: dětské říkanky, básničky, pří jednoduchým krátkým textům z běžného života, zejména pokud má k dispozici vizuální oporu; žák napí sloví a především písně (tradiční i umělé), dětské a jazy še krátký text s použitím jednoduchých vět a slovních spojení o sobě, rodině, činnostech a událostech kové hry z oblasti svých zájmů a každodenního života; vyplní osobní údaje do formuláře žák rozumí jednoduchým pokynům a otázkám učitele, které jsou sdělovány pomalu a s pečlivou vý slovností; rozumí slovům a jednoduchým větám, pokud jsou pronášeny pomalu a zřetelně, a týkají se osvojovaných témat, zejména pokud má k dispozici vizuální oporu; rozumí jednoduchému poslechovému textu, pokud je pronášen pomalu a zřetelně a má k dispozici vizuální oporu; žák se zapojí do jedno duchých rozhovorů; sdělí jednoduchým způsobem základní informace týkající se jeho samotného, rodi ny, školy, volného času a dalších osvojovaných témat; odpovídá na jednoduché otázky týkající se jeho samotného, rodiny, školy, volného času a dalších osvojovaných témat a podobné otázky pokládá; žák vy hledá potřebnou informaci v jednoduchém textu, který se vztahuje k osvojovaným tématům; rozumí jednoduchým krátkým textům z běžného života, zejména pokud má k dispozici vizuální oporu; žák napí še krátký text s použitím jednoduchých vět a slovních spojení o sobě, rodině, činnostech a událostech z oblasti svých zájmů a každodenního života; vyplní osobní údaje do formuláře
jako ve 4. ročníku + pravidla komunikace v běžných kaž dodenních situacích – pozdrav, poděkování, před stavování; jednoduchá sdělení – adresa, blahopřání, pozdrav a dopis z prázdnin, omluva, žádost; okruhy té mat: sport a zájmová činnost, čísla a peníze, tradice a zvyky, svátky, nejdůležitější pojmy z přírody a geo grafie, a vlastnosti
6.3 Vzdělávací obor Matematika a její aplikace 6.3.1 Předmět Matematika (M) 6.3.1.1 Charakteristika předmětu (M)
Vyučovací předmět (M) se vyučuje jako samostatný předmět. Obsahuje čtyři tematické okruhy: čísla a po četní operace (dovednost provádět operaci, algorit mické porozumění, významové porozumění, získávání číselných údajů, seznámení se s pojmem proměnná); závislosti, vztahy a práce s daty (rozpoznávání a uvě domění si určitých typů změn a závislostí, jejich analy zování z tabulek, diagramů a grafů); geometrie v rovi ně a prostoru (určování a znázorňování geometrických útvarů a modelování reálných situací, zkoumání tvarů a
prostoru); nestandardní aplikační úlohy a problémy (uplatňování logického myšlení, řešení problémových situací a úloh z běžného života).
práci. (K) k řešení problémů – série úloh a problémů různé náročnosti dovoluje žákovi budovat vlastní řeši telské strategie i meta-strategie a tyto dále oboha covat, upřesňovat a rozvíjet. Zdůrazněn je spekulativní Žáci se seznamují s tzv. „prostředími“ pomocí her, sou přístup, který kultivuje kritické myšlení žáka. (K) komu těží a zábavných cvičení. Hlavní důraz se klade na ob nikativní – podporována je vzájemná interakce žáků, jevování, samostatné uvažování, tvořivost a hravost. zejména schopnost porozumět různým typům písemné (KK): (K) k učení – pestrá paleta podnětů umožňuje žá informace, schopnost artikulovat vlastní myšlenku, in kovi intelektuální seberealizaci, která je základem jeho terpetovat myšlenku spolužáka a efektivně pracovat ve poznání smyslu této práce a jádrem motivace k další skupině. (K) sociální a personální – úspěšným řešením Strana 5 z celkového počtu 12
problémů narůstající obtížnost získává žák sebedůvěru a poznání, že jeho radost je závislá na klimatu třídy jej vede k sociálně pozitivnímu chování. Buduje vlastní au tonomii s tendencí k příští autokoncepci. (K) občanské
– dovede hájit svoje přesvědčení bez antagonistického postoje k přesvědčení spolužáka. Umí účinně pomáhat spolužákovi a spolupracovat ve skupině. (K) pracovní – radost, kterou žák zažívá z úspěšného intelektuálního
rozvoje buduje jeho potřebu smysluplné práce. Dovede si vážit času, vyhledává možnosti dalšího růstu.
6.3.1.2 Vzdělávací obsah předmětu (M)
Výstupy
Učivo
1.
žák rozumí číslům do 20, užívá je v různých sémantických i strukturálních modelech; počítá v oboru do 20; rozumí slovu polovina; má vhled do různých reprezentací malých čísel; umí porovnávat čísla do 20; rozumí číselné ose, má intuitivní představu záporného čísla; chápe pojmy vpravo, vlevo, před, za; umí používat aditivní triádu i v kontextu; umí řešit úlohy (i s antisignálem), umí tvořit analogické úlohy; má zkušenosti s jednoduchou kombinatorickou situací a s jevem náhody; umí číst a nastavit celé hodiny, zná strukturu týdne, má představu věku; umí evidovat jednoduché sta tické i dynamické situace pomocí ikon, slov, šipek i tabulky; umí doplnit tabulku i použít ji jako ná stroj organizace souboru objektů, orientuje se ve schématech; do geometrie žák vstupuje přes prostor modelováním; umí slovně vyjádřit jednoduchou prostorovou situaci, stavět a přestavovat krychlovou stavbu podle plánu a zapsat těleso plánem; má intuitivní představu tvaru čtverce i trojúhelníku a v prostředí dřívkových obrazců i origami; umí vyparketovat daný obdélník
orientace v prostoru, geometrie v rovině i prostoru: obrazce, tvary, záznam stavby; číslo a závislost, číslice; počet a rytmus, počítání v pohybu; číslo na číselné ose; vztah rovnosti (a ne rovnosti); početní operace: sčítání, odčítání, doplněk, roz klad; řetězený řešitelský postup, nestandardní aplikační úlo hy; získávání a evidence dat, náhodná čísla (hod kostkou)
2.
žák sčítá a odčítá i s přechodem přes desítku, sčítá a odčítá v oboru do 100; počítá po desítkách, po jedné v oboru do 100; porovnává a zaokrouhluje; získává porozumění pro násobení jednomístným číslem v různých kontextech sémantických i strukturálních; rozumí slovům polovina, čtvrtina, osmi na a třetina; rozšiřuje počítání v číselném oboru do 100; zapisuje a čte čísla v oboru do 100; chápe rovnost a nerovnost i v různých sémantických kontextech (např. Peníze); porovnává čísla a užívá čí selnou osu do 100 jak na modelování stavu tak i změny nebo porovnání; násobí jako opakované sčí tání, dělí v oboru probraných násobilek, dělí na části, dělí po částech; umí řešit úlohy na násobení a dělení v oboru násobilek (i s antisignálem); umí tvořit analogické úlohy; řeší a vytváří slovní úlo hy se dvěma různými početními výkony; rozumí kombinatorickému kontextu násobení; umí číst mi nuty, orientuje se v kalendáři – den, měsíc, rok; Eviduje složitější statické i dynamické situace po mocí ikon, slov, šipek, tabulky a grafu; umí z náhodných jevů tvořit statistický soubor; používá tabulku jako nástroj organizace souboru objektů do 100; pracuje s krychlovými tělesy; orientuje se v 2D, ve čtverečkovaném papíru a využívá jej; získává zkušenosti se základními rovinnými útvary; umí tvořit síť krychle a o vztahu krychle – její síť umí komunikovat v metaforickém jazyce; pozná jednotky délky 1cm, 1m, jednotky objemu 1l; má intuitivní představu měření obsahu mřížového čtyřúhelníka
sčítání, odčítání, násobení, doplněk, rozklad; povrch krychle, poznávání geometrie krychle, vlastnosti krychlových staveb, překlápění krychle; geometrická představivost; obvod a ob sah, síť krychle; cyklotrasa, orientace v terénu; kombinato rika v rovinné geometrii, pokrývání podlahy; geometrie trojúhelníku.; překlápění stavby; síť, vzory v síti; rýsování a měření; třídění tvarů; tabulka vzdáleností; geometrie na desce, poznávání mnohoúhelníků; zkušenost s náhodou, sběr statistických údajů; rovnice, nerovnice, šipkové rovnice; bu dování představy poloviny a čtvrtiny, třetiny, osminy; dvojná sobek a polovina; malá násobilka, tabulka násobilky, náso bení jako opakované sčítání; propojení sčítání a násobení; rytmus tvarů a barev; evidence tabulkou; závislosti a vztahy; grafy, tabulky; hry: výstaviště, autobus, rodokmen, sova, na kapitány, zvířátka dědy Lesoně; propedeutika binární sou stavy – bilandské groše; hodiny, čas – den, měsíc, rok; slovní úlohy, nestandardní úlohy, algebrogramy
3.
žák sčítá a odčítá v oboru do 1 000; rozumí vztahu rovnosti a nerovnosti v oboru do 1 000; sestavuje a řeší jednoduché rovnice popsané slovy; užívá závorek; dobře se orientuje v situacích s násobením i dělením; umí násobit vícemístná čísla a dělit třímístné číslo jednomístným; rozumí zlomkům 1/n pro malá n; řeší úlohy na porovnávání trojciferných čísel; osvojuje si pojem prvočíslo; zná děli telnost čísly 2, 5 a 10; umí zapsat zlomky 1/n pro malá n; užívá číselnou osu do 1 000 000; po rovnává trojciferná čísla pomocí číselné osy; násobí deseti; umí používat multiplikativní triádu i v kontextu; buduje řešitelské strategie – řetězení od konce, vyčerpání všech možností, rozklad na pod-úlohy; má zkušenosti s jednoduchou permutací, variací i kombinací; prohlubuje si znalosti o měření času, užívá ciferník i jako stupnici; pracuje s daty, eviduje je tabulkou i grafem, or ganizuje soubor dat; nabývá vhled do statistického souboru; vytváří (ne) orientovaný graf, gru puje; pozná některé obecné jevy z kombinatoriky, pravděpodobnosti, statistiky, pravidelností a zá vislostí; pozná různé trojúhelníky a čtyřúhelníky (i nekonvexní), kružnici, dále kvádr, hranol, jehlan, válec, kužel a kouli; zná pojmy vrchol, hrana, stěna, úhlopříčka, střed, obvod, povrch, ob sah, objem a vlastnosti (rovinná souměrnost); umí rýsovat rovinné útvary; seznamuje se s relací kolmost a rovnoběžnost ve 2D i 3D (modeluje); využívá čtverečkovaného papíru, jazyka šipek k pro pedeutice souřadnic v 2D
sčítání, odčítání, násobení, dělení, doplněk, rozklad; kro kování, autobus, pavučiny, hadi, indické násobení, součtové trojúhelníky, násobilkové obdélníky; dělení jako postupné odčítání; rovnice, nerovnice, soustavy rovnic, zvířátka dědy Lesoně; přednost násobení a dělení před sčítáním a odčí táním; přednost závorky; zlomky, dělitelnost; obsahy, obvody, části; krychlová tělesa, kvádr; pohled zepředu a shora – stav ba podle portrétu a plánu; koule, jehlan, kužel; parkety, vý staviště, cyklopark, kresba jedním tahem; čtvercová mříž, kružnice, kruh, části kruhu; opakované půlení trojúhelníku, pravidelný šestiúhelník; rodokmen, příbuzenské vztahy; dvoj ková soustava – Biland, převod bilandské sumy na A-groše; čas, hodiny, počítání s ciferníkem; náhoda a vývojový dia gram, odhad, předpovídání, histogram; pokyn čelem vzad při krokování – odčítání; záporné hodnoty; měříme svou výšku a rozpětí, zaokrouhlování a stovková tabulka; slovní úlohy, nestandardní úlohy, algebrogramy
4.
počítá (sčítá, odčítá, násobí, porovnává a zaokrouhluje) v číselném oboru do 1 000 000; dělí dvou místným číslem (se zbytkem); umí řešit vizualizované úlohy se zlomky typu 1/n pro malá n; nabývá zkušenosti s pojmem parametr; buduje procept vícemístných přirozených čísel a operací s nimi; ro zumí některým sémantickým reprezentacím pojmů: záporné číslo, kmenový zlomek, procento, de setinné číslo; má vytvořenu představu záporného čísla jako adresy; provádí složitější operace na čí selné ose (zahušťování, zvětšování, zmenšování, fragmentace, změna měřítka); nabývá zkušenosti relací na zlomcích a operací se zlomky; umí účelně propojovat písemné a paměťové počítání (i s po užitím kalkulačky); řeší slovní úlohy i dynamické) včetně úloh s antisignálem; používá tabulky a grafy k modelování a řešení různých situací; tvoří obdobné úlohy; převádí jednotky času; používá písemné algoritmy i ve složitějších vazbách (algebrogramy, hadí sítě apod.); seznamuje se s jazykem písmen; rozvíjí si algoritmické myšlení (program a podprogram); rozumí jednoduchým kombinatorickým a pravděpodobnostním situacím; rozšiřuje si zkušenosti s dalšími tělesy (např. rotačními) i dalšími rovinnými útvary (jako je např. úhel, nekonvexní mnohoúhelník) i v prostředí čtverečkovaného papíru; rozvíjí si představu o kolmosti, rovnoběžnosti, shodnosti, podobnosti, po sunutí, otočení, středové i osové souměrnosti; umí sestrojit 2D i 3D útvary daných vlastností (jednoduché konstrukce); aktivně používá některé geometrické jazyky; získává zkušenosti s mě řením v geometrii včetně některých jednotek; zvládá řešit jednoduché nestandardní úlohy
opakování základních vztahů, sčítání, odčítání, násobení, dě lení, rozklad a doplněk; úlohy s antisignálem; rovnice, sou stavy rovnic, více řešení; násobení a dělení; geometrie: rovinné útvary, prostorové objekty; souměrnost; rýsování; čtvercová síť, souřadnice; obvod a obsah, povrch a objem.; trojúhelník, čtverec, obdélník, kruh, ostatní tvary; krychle, kvádr, jehlan, kužel, koule; práce se zlomky, zápis části zlo mku; dělitelnost; zaokrouhlování; velká čísla; čas – jednotky času; šedesátková soustava; tucet; kalendář – rok, měsíc, tý den, den…; záporné číslo, operace se zápornými čísly; kombi natorika, statistika, práce s náhodou; zápis a evidence dat, grafy, histogram; slovní úlohy a nestandardní aplikační úlo hy; didaktické hry: autobus, krokování, pavučiny, výstaviště, hadi, sčítací trojúhelníky, násobilkové obdélníky, cyklotrasa, rodokmen, zvířátka dědy Lesoně, bilandské groše apod.
5.
počítá v číselném oboru přes 1 000 000; dělí trojmístným číslem se zbytkem; umí řešit jednoduché úlohy s parametrem a zobecňovat získaná poznání; umí řešit jednoduché úlohy se zlomky, dese tinnými čísly a procenty; osvojuje si římské číslice a seznamuje se s jinými číselnými soustavami; počítá v některých jiných číselných soustavách (souvislost mezi písemnými algoritmy); řeší jedno duché rovnice; umí pomocí modelů řešit úlohy se závorkami v oboru celých čísel; provádí operace se zlomky s jmenovatelem 2, 3, 4, 5, 10; rozumí číslu se dvěma desetinnými místy v některých sé mantických kontextech a umí s ním operovat; umí zpracovat databázi propojováním písemného a paměťového počítání (i s použitím kalkulačky); buduje řešitelské strategie založené na použití simplifikace, izomorfizmu, zobecnění a substituce; zná souvislost mezi jednotkami času a mírou
sčítání, odčítání, násobení, dělení, doplněk, rozklad; úlohy s antisignálem; použití závorky; zlomky se jmenovatelem 2, 3, 4, 5 a 10; desetinná místa; geometrie v rovině i prostoru: úsečka, přímka, čtyřúhelníky, trojúhelníky, mnohoúhelníky, kruh; půlení a jiné operace s nimi; obvod a obsah; sou měrnost, čtvercová mříž, souřadnice; krychle, kvádr, koule, jehlan, kužel; povrch a objem; římské číslice; alternativní čí selné soustavy; rovnice, soustavy rovnic, více neznámých, vícero řešení; velká čísla; základy logiky; pravděpodobnost
Strana 6 z celkového počtu 12
úhlu; vytváří projekty orientované ke statistice (sběr dat a jejich základní zpracování); v některých situacích umí použít písmeno ve funkci čísla; zapisuje proces, tvoří program pro jedno-paramet rickou situaci; umí řešit jednoduché kombinatorické a pravděpodobnostní situace; rozšiřuje si po znání o dalších tělesech (např. sítě čtyřstěnu); umí řešit jednoduché výpočtové i konstrukční úlohy o trojúhelníku (těžnice, těžiště, výška, střední příčka) i o některých čtyřúhelnících; má představu o vzájemné poloze přímek a rovin ve 3D; pracuje se souřadnicemi v 2D (využívá čtverečkovaného papíru) a s pojmy obsah, obvod, objem; řeší jednoduché nestandardní úlohy, hledá více možností řešení
a náhoda, kombinatorika, statistika; získávání, zápis a evidence dat, práce s daty, graf, tabulka; zaokrouhlování; jednotky a převody jednotek; slovní a nestandardní úlohy; di daktické hry: autobus, krokování, pavučiny, výstaviště, hadi, sčítací trojúhelníky, násobilkové obdélníky, cyklotrasa, rodokmen, zvířátka dědy Lesoně, bilandské groše apod.
6.4 Vzdělávací obor ICT 6.4.1 Předmět Počítače (I) 6.4.1.1 Charakteristika předmětu (I)
(I) se vyučuje jako samostatný předmět v 5. ročníku 1 hodinu týdně. Žáci se seznamují s obsluhou počítače obecně, poznávají jednotlivé součásti počítače a peri ferní zařízení a učí se ovládat počítače s operačními sys témy Windows a Linux. Učí se pracovat s výukovými programy, kancelářskými aplikacemi, multimédii a in ternetem. (PT) se v předmětu (I) nerealizují.
(KK), které (I) rozvíjí: kompetence k učení a k řešení problémů (zadávanými úkoly jsou žáci vedeni k samo statnému objevování možností využití ICT v praktickém životě, pro toto poznávání využívají dosud získaných zkušeností, na které navazují; řešením problémových úloh se učí chápat, že v životě se při práci s ICT budou často setkávat s problémy, které nemají jen jedno správné řešení, ale že způsobů řešení je více). Rozvíjí se
i kompetence komunikativní, především při používání elektronické pošty; samozřejmě i kompetence občanské (žáci jsou zběžně seznámeni s platnými zákony a zvyk lostmi souvisejícími s ochranou osobních údajů nebo autorskými právy) a kompetence pracovní (žáci dodržu jí bezpečnostní a hygienická pravidla pro práci s výpo četní technikou).
6.4.1.2 Vzdělávací obsah předmětu (I)
5.
Výstupy
Učivo
využívá základní standardní funkce počítače a jeho nej běžnější periferie; respektuje pravidla bezpečné práce s hardware i software a postupuje poučen v případě jejich závady; chrání data před poškozením, ztrátou a zneuži tím; při vyhledávání informací na internetu používá jednoduché a vhodné cesty; vyhledává informace na por tálech, v knihovnách a databázích; komunikuje pomocí internetu i jiných běžných komunikačních zařízení; pracuje s textem a obrázkem v textovém a grafickém edi toru
základní pojmy: počítač (stolní, přenosný), vstupní zařízení (klávesnice, myš, tablet, skener, mikrofon), výstupní zařízení (obrazovka, tiskárna, projektor + tabule, reproduktory, sluchátka), jejich funkce a po užívání; operační systémy Windows a Linux; seznámení s nejběžnějšími formáty textových, obrazových, zvukových a multimediálních souborů + programy, ve kterých se otvírají / zpracovávají; zapnutí, vypnutí počítače, připojení periferií, napájení, síťového kabelu; přihlášení, uživatelský účet, hesla, změny, prostředí a jeho úprava; bezpečnost při práci s počítačem, ergonomie práce, zdravotní rizika dlouhodo bé práce s počítačem a jejich eliminace; internet, e-mail, chat, diskusní fóra, blogy, sdílené soubory včetně videí, telefonování přes internet; vyhledávání informací (zejména přes vyhledávač Google), pou žívání internetových encyklopedií; jednoduché psaní v elementárních textových editorech
6.5 Vzdělávací obor Člověk a jeho svět 6.5.1 Předmět Člověk a svět (S) 6.5.1.1 Charakteristika předmětu (S)
(S) se vyučuje jako samostatný předmět v 1.–5.ročníku. Vznikl spojením původně tří předmětů, a to Prvouky, Přírody (dříve Přírodovědy) a Společnosti (dříve Vlastivědy). Vzdělávací obsah je zahrnuje tématické okruhy: Místo, kde žijeme; Lidé kolem nás; Lidé a čas; Rozmanitost přírody; Člověk a jeho zdraví. V tomto předmětu se vyučují i některá (PT), a to Vý chova demokratického občana, Výchova k myšlení v ev ropských a globálních souvislostech a Environmentální výchova. (S) směřuje k podchycení a rozvíjení zájmu o přírodu, přírodniny a životní prostředí, poskytuje žákům prostředky a metody pro hlubší porozumění přírodním faktům, umožňuje poznat přírodu jako systém, jehož součásti jsou vzájemně propojeny, působí na sebe a ovlivňují se, podporuje vytváření otevřeného myšlení, kritického myšlení a logického uvažování, učí aplikovat přírodovědné poznatky v praktickém životě, vede k chápání podstatných souvislostí mezi stavem přírody a lidskou činností, závislosti člověka na přírodních zdrojích a seznamuje je se stavbou živých organismů. V 5. ročníku se zařazuje průřezové téma Environmentální výchova. Také seznamuje žáky s rolí jednotlivce ve společnosti, se základy společenských dějin, uvádí je do souvislostí. V předmětu objevují
význam společenství pro život jedince i naopak.
a komunikace jako předpoklady soužití různých kultur, nahlížení situací z různých perspektiv jako prostředek (KK) k učení: žákům dáváme příležitosti k pozorování, prevence konfliktů, ale také předsudků a stereotypů. záznamu informací; vyhledávání informací z různých Žák rozlišuje vztahy mezi lidmi, národy; děti pracují ve zdrojů, práci s internetem. Žáci porovnávají různé skupině, učí se spolupracovat s druhými při řešení informace, vyhledávají podobnosti a rozdíly, učí se daného úkolu, respektují názory a zkušenosti druhých, pozorovat přírodu, zaznamenávat a hodnotit výsledky odvodí význam a potřebu různých povolání svého pozorování; jsou vedeni k objevování a poznávání a pracovních činností. (K) občanské: žáci se dozvídají všeho, co je zajímá a v čem by v budoucnu mohli uspět. o cílech a prostředcích politického boje, (K) k řešení problémů: zařazujeme logické operace, charakteristikách vývoje hierarchického uspořádání třídění, přiřazování, uspořádávání v časovém sledu. společnosti, o zařazení jednotlivce do společenské Vedeme děti k nahlížení situací z různých hledisek, struktury. Porovnávají postavení jednotlivých vrstev identifikování různých názorů a postojů. Řešíme společnosti v minulosti a současnosti. Vytvářejí si morální dilemata, hledáme příčiny a důsledky. Žáci si ohleduplný vztah k přírodě; osvojují si dodržování upevňují účelné rozhodování a jednání v různých pravidel slušného chování, učí se poznávat a chápat situacích ohrožení vlastního zdraví a bezpečnosti rozdíly mezi lidmi, učí se tolerantnímu jednání i zdraví a bezpečnosti druhých. (K) komunikativní: jde a efektivnímu chování v situacích ohrožení vlastního zejména o ústní a písemné formulování závěrů aktivit, zdraví i zdraví a bezpečnosti druhých. (K) pracovní: komunikaci při práci ve dvojicích a skupinové učíme se o vývoji technologií při výrobě nástrojů a kooperativní práci. Psaný text slouží jako prostředek a nářadí, dělbě práce, jejích předpokladech mediální komunikace. žáci se učí používat správnou a důsledcích. Část učiva je věnována rozvoji řemesel terminologii, rozšiřují si slovní zásobu v osvojovaných a obchodování a jeho dopadům na způsob života tématech; učí se vyjadřovat své myšlenky, poznatky a významu rozvoje vzdělanosti. Učí se pozorovat a dojmy, reagovat na myšlenky, názory a podněty a zacházet s různými materiály, nástroji a vybavením, jiných. (K) sociální a personální: probírá se význam dodržovat pravidla bezpečnosti a utvářejí si pracovní a důsledky zásad rovnosti a názorové plurality ve návyky v jednoduché samostatné i týmové činnosti. společnosti. Zařazují se témata jako tolerance
6.5.1.2 Vzdělávací obsah předmětu (S)
Výstupy
Učivo
1.
žák projevuje toleranci k přirozeným odlišnostem spolužáků; uplatňuje základní hygienické, režimové a jiné zdravotně preventivní návyky; rozezná nebezpečí různého charakteru, využívá bezpečná místa pro hru a trávení volného času
2.
žák vyznačí v jednoduchém plánu místo svého bydliště a školy a rozliší možná nebezpečí v nejbližším okolí; rozlišuje blízké příbu zenské vztahy v rodině, role rodinných příslušníků a vztahy mezi nimi, projevuje toleranci k přirozeným odlišnostem spolužáků i ji ných lidí, jejich přednostem i nedostatkům;
škola, obec (včetně okolí), si lnice, doprava; Česká repub lika, Plzeňský kraj, Klatovy jako správní středisko, Čachrov, úřad městyse; kraji na a stavby v našem okolí, Šu mava; naši sousedé Bavoři a Němci, Česko v rámci Evropy, svět, planeta Země, Sluneční
odvodí význam a potřebu různých povolání a pracovních činností; využívá časové údaje při řešení různých situací v denním životě, rozlišuje děj v minulosti, přítomnosti a budoucnosti;
Strana 7 z celkového počtu 12
pozoruje, popíše a porovná viditelné proměny v přírodě v jednotlivých ročních obdobích; uplatňuje základní hygienické, režimové a jiné zdravotně preventivní návyky s využitím elementárních znalostí o lidském těle; projevuje vhodným chováním a činnostmi vztah ke zdraví; rozezná nebezpečí různého charakteru, využívá bezpečná místa pro hru a trávení volného času; uplatňuje základní pravidla bezpečného chování účastníka silničního provozu, jedná tak, aby neohrožoval zdraví své a zdraví jiných 3.
jako ve 2. ročníku + začlení svou obec do Plzeňského kraje a klatovského okresu, pozoruje a popíše změny v nejbližším okolí; rozliší přírodní a umělé prvky v okolní krajin a vyjádří různými způsoby její estetické hodnoty a rozmanitost; pojmenuje některé rodáky, kulturní i historické památky, významné události regionu, interpretuje některé pověsti nebo báje spjaté s místem, v němž žije;
soustava, vesmír; rodina bližší a rozšířená, vztahy mezi lidmi; povolání a zaměstnání; co mají všichni lidé společného; čím se lišíme – kulturní a biologické od lišnosti;
uplatňuje elementární poznatky o sobě, o rodině a činnostech člověka, o lidské společnosti, soužití, zvycích a o práci lidí; na příkla čas – hodiny, kalendář, běh času v přírodě a v životě; vý dech porovnává minulost a současnost; pozoruje, popíše a porovná viditelné proměny v přírodě v jednotlivých ročních obdobích; znamné osoby českých dějin roztřídí některé přírodniny podle nápadných určujících znaků, uvede příklady výskytu organismů ve známé lokalitě; provádí jedno i současnosti; příběhy, legen duché pokusy u skupiny známých látek, určuje jejich společné a rozdílné vlastnosti a změří základní veličiny pomocí jednoduchých dy a pověsti ze Šumavy o oko nástrojů a přístrojů; lí; jak se žilo na Šumavě dřív chová se obezřetně při setkání s neznámými jedinci, odmítne komunikaci, která je mu nepříjemná; v případě potřeby požádá o po a jak se žije nyní; způsoby ob živy v dávných dobách; moc pro sebe i pro jiné; ovládá způsoby komunikace s operátory tísňových linek 4.
žák určí a vysvětlí polohu svého bydliště nebo pobytu vzhledem ke krajině ; zprostředkuje ostatním zkušenosti, zážitky a zají mavosti z vlastních cest a porovná způsob života a přírodu v naší vlasti i v jiných zemích ; rozlišuje některé hlavní orgány státní moci a některé jejich zástupce; vyjádří na základě vlastních zkušeností základní vztahy mezi lidmi; rozlišuje základní rozdíly mezi jednotlivci; orientuje se v zá kladních formách vlastnictví; používá peníze v běžných situacích ; pracuje s časovými údaji; srovnává a hodnotí na vybraných ukázkách způsob života a práce předků na našem území v minulosti a současnosti s využitím regionálních specifik; objevuje a zjišťuje propojenost prvků živé a neživé přírody; zkoumá základní společenstva ve vybraných lokalitách regionů; zhodnotí některé konkrétní činnosti člověka v přírodě a rozlišuje aktivity, které mohou prostředí i zdraví člověka podporovat nebo poškozovat; rozlišuje jednotlivé etapy lidského života a orientuje se ve vývoji dítěte po jeho narození ; plánuje svůj čas pro učení, práci, zábavu a odpočinek podle vlastních potřeb; uplatňuje účelné způsoby chování v některých situacích ohrožujících zdraví a v modelových situacích simulujících mimořádné události
5.
žák určí a vysvětlí polohu svého bydliště nebo pobytu vzhledem ke krajině a státu ; určí světové strany v přírodě i podle mapy, ori entuje se podle nich a řídí se podle zásad bezpečného pohybu a pobytu v přírodě; rozlišuje mezi náčrty, plány a základními typy map; vyhledává jednoduché údaje o přírodních podmínkách a sídlištích lidí na mapách naší republiky, Evropy a polokoulí ; vyhledá typické regionální zvláštnosti přírody, osídlení, hospodářství a kultury, jednoduchým způsobem posoudí jejich význam z hlediska přírodního, historického, politického, správního a vlastnického ; zprostředkuje ostatním zkušenosti, zážitky a zajímavosti z vlast ních cest a porovná způsob života a přírodu v naší vlasti i v jiných zemích ; rozlišuje hlavní orgány státní moci a některé jejich zá stupce, symboly našeho státu a jejich význam; vyjádří na základě vlastních zkušeností základní vztahy mezi lidmi, vyvodí a dodržuje pravidla pro soužití ve škole, mezi chlapci a dívkami, v rodině, v obci (městě) ; rozlišuje základní rozdíly mezi jednotlivci, obhájí při konkrétních činnostech své názory, popří padě připustí svůj omyl, dohodne se na společném postupu a řešení se spolužáky ; rozpozná ve svém okolí jednání a chování, která se už tolerovat nemohou a která porušují základní lidská práva nebo demokratické principy ; orientuje se v základních formách vlastnictví; používá peníze v běžných situacích ; poukáže v nejbližším společenském a přírodním prostředí na změny a některé problémy a navrhne možnosti zlepšení životního prostředí obce (města); pracuje s časovými údaji a využívá zjištěných údajů k pochopení vztahů mezi ději a mezi jevy ; využívá archivů, knihoven, sbírek muzeí a galerií jako informačních zdrojů pro pochopení minulosti; zdůvodní základní význam chráněných částí přírody, nemovitých i movitých kulturních památek ; rozeznává současné a minulé a orientuje se v hlavních reáliích minulosti a současnosti naší vlasti s využitím regionálních specifik; srovnává a hodnotí na vybraných ukázkách způsob života a práce předků na našem území v minu losti a současnosti s využitím regionálních specifik ; objasní historické důvody pro zařazení státních svátků a významných dnů;
rostliny, houby a zvířata vy skytující se v přírodě v okolí; roční doby a změny v přírodě; poznávání rostlin, živočichů a některých prvků neživé pří rody; soužití člověka s pří rodou; příroda v domácnosti – domácí zvířata, rostliny, za hrada a péče o ně; hospodář ská zvířata; lidské tělo – elementární ana tomie; základní hygiena, zdravý životní styl, výživa, po hyb; základy sexuální vý chovy, početí, narození dítě te, péče o novorozence nebezpečné chování a jeho rizika (alkohol, silniční provoz, nebezpečné sporty a aktivity apod.); pravidla silničního provozu (s důrazem na chodce a cyklis ty včetně jízdy na koloběžce); bezpečnost při kontaktu s ne známými lidmi; chování při krizových situacích; policie, hasiči, zdravotní záchranná služba; první pomoc
objevuje a zjišťuje propojenost prvků živé a neživé přírody, princip rovnováhy přírody a nachází souvislosti mezi konečným vzhle dem přírody a činností člověka ; vysvětlí na základě elementárních poznatků o Zemi jako součásti vesmíru souvislost s rozdělením času a střídáním ročních období ; zkoumá základní společenstva ve vybraných lokalitách regionů, zdůvodní podstatné vzájemné vztahy mezi organismy a nachází shody a rozdíly v přizpůsobení organismů prostředí ; porovnává na základě pozorování základní projevy života na konkrétních organismech, prakticky třídí organismy do známých skupin, využívá k tomu i jednoduché klíče a at lasy ; zhodnotí některé konkrétní činnosti člověka v přírodě a rozlišuje aktivity, které mohou prostředí i zdraví člověka podporovat nebo poškozovat; založí jednoduchý pokus, naplánuje a zdůvodní postup, vyhodnotí a vysvětlí výsledky pokusu; využívá poznatků o lidském těle k vysvětlení základních funkcí jednotlivých orgánových soustav a podpoře vlastního zdravého způ sobu života ; rozlišuje jednotlivé etapy lidského života a orientuje se ve vývoji dítěte před a po jeho narození ; účelně plánuje svůj čas pro učení, práci, zábavu a odpočinek podle vlastních potřeb s ohledem na oprávněné nároky jiných osob ; uplatňuje účelné způsoby chování v situacích ohrožujících zdraví a v modelových situacích simulujících mimořádné události; předvede v modelových situacích osvojené jednoduché způsoby odmítání návykových látek ; uplatňuje základní dovednosti a návyky související s podpo rou zdraví a jeho preventivní ochranou ; ošetří drobná poranění a zajistí lékařskou pomoc uplatňuje ohleduplné chování k druhému pohlaví a orientuje se v bezpečných způsobech sexuálního chování mezi chlapci a děvča ty v daném věku
6.6 Vzdělávací obor Hudební výchova 6.6.1 Předmět Hudební výchova (H) 6.6.1.1 Charakteristika předmětu (H)
Učí se v každém ročníku po 1 hodině týdně. Snahou je obsáhnout tyto čtyři oblasti: vokální činnost – práce s hlasem, kultivace pěveckého i mluveného projevu; in strumentální činnost – hra na hudební nástroje a jejich využití při reprodukci a produkci; hudebně pohybová činnost – ztvárnění hudby pohybem, tancem, gesty a
poslechová činnost – aktivní vnímání hudby, poznávání žánrů, stylů a podob. Hlavním hudebním materiálem, na kterém se žáci učí, je česká a moravská lidová píseň, na druhém místě moderní umělá tvorba pro děti. (KK) dosahujeme těchto (a takto): kompetence komunika tivní (žák reaguje pohybem na znějící hudbu, pohybem Strana 8 z celkového počtu 12
vyjadřuje metrum, tempo, dynamiku, směr melodie, hudba slouží jako prostředek vyjadřování pocitů) a kompetence sociální a personální (žáci se učí poznávat, objevovat a tolerovat hudební žánry a vkus druhých lidí). Průřezová témata nejsou obsažena.
6.6.1.2 Vzdělávací obsah předmětu (H)
Výstupy
Učivo
1.
improvizuje v rámci nejjednodušších hudebních forem; reaguje pohybem na znějící hudbu
2.
rytmizuje a melodizuje jednoduché texty, improvizuje v rámci nejjednodušších hudebních forem; využívá jedno duché hudební nástroje k doprovodné hře; reaguje pohybem na znějící hudbu, pohybem vyjadřuje metrum, tempo, dynamiku, směr melodie
3.
jako ve 2. ročníku + zpívá na základě svých dispozic intonačně čistě a rytmicky přesně v jednohlase; rozlišuje jednotlivé kvality tónů, rozpozná výrazné tempové a dynamické změny v proudu znějící hudby; rozpozná v proudu znějící hudby některé hudební nástroje, odliší hudbu vokální, instrumentální a vokálně instrumentální
dýchání, výslovnost, tvorba tónu, poznávání možností hlasové modulace, hlasová hygiena; rytmus – vytleskávání, dupání, kroky, rytmické nástroje, jednoduché taneční kroky; poslech a zpěv: lidové a dětské písně přiměřené věku; hra na jednoduché nástroje; sudé a liché rytmy; rozeznávání hudebních nástrojů; dyna mika zpěvu a její změny
4.
zpívá na základě svých dispozic intonačně čistě a rytmicky přesně v jednohlase; rozpozná v proudu znějící hudby některé z užitých hudebních výrazových prostředků; upozorní na metrorytmické, tempové, dynamické i zřetelné harmonické změny; ztvárňuje hudbu pohybem; vytváří pohybové improvizace
5.
dýchání, výslovnost, tvorba tónu, poznávání možností hlasové modulace, hlasová hygiena; rytmus – vytleskávání, dupání, kroky, rytmické nástroje, jednoduché taneční kroky; poslech a zpívá na základě svých dispozic intonačně čistě a rytmicky přesně v jednohlase i dvojhlase; v durových i mollových zpěv: lidové a dětské písně přiměřené věku; tóninách a při zpěvu využívá získané pěvecké dovednosti; realizuje podle svých individuálních schopností a hra na jednoduché nástroje; sudé a liché dovedností (zpěvem, hrou, tancem, doprovodnou hrou) jednoduchou melodii i píseň zapsanou pomocí not; využívá rytmy; rozeznávání hudebních nástrojů; dyna na základ svých hudebních schopností a dovedností jednoduché, popřípadě složitější; hudební nástroje k do mika zpěvu a její změny; rozlišení 2/4, 3/4 a 4/4 provodné hře i k reprodukci jednoduchých motiv skladeb a písní; rozpozná hudební formu jednoduché písně i taktu; prodleva a kánon, ozvěna, otázka a od skladby; vytváří v rámci svých individuálních dispozic jednoduché předehry, mezihry a dohry; a provádí ele pověď; jednoduchý instrumentální doprovod mentární hudební improvizace; rozpozná v proudu znějící hudby některé z užitých hudebních výrazových prostřed zpěvu; hudební žánry; hudba jako vyjadřovací ků; upozorní na metrorytmické, tempové, dynamické i zřetelné harmonické změny; ztvárňuje hudbu pohybem s vy prostředek užitím tanečních kroků, na základě individuálních schopností; a dovedností vytváří pohybové improvizace
6.7 Vzdělávací obor Výtvarná výchova 6.7.1 Předmět Výtvarná výchova (V) 6.7.1.1 Charakteristika předmětu Výtvarná výchova
(V) je vyučována jako samostatný předmět v dotaci stanovené Učebním plánem. Cílem je podchytit u dítěte zájem o výtvarné umění, seznámit ho se základními po jmy, zákonitostmi a prostředky. Dítě se učí chápat umě ní jako jeden z možných způsobů nazírání na svět a také komunikační prostředek. Učí se užívat různorodé umě lecké vyjadřovací prostředky pro vyjádření svého vní mání, cítění, poznávání.
(KK): (K) k učení – žáci jsou vedeni k samostatnému po zorování a vnímání reality a řešení výtvarných problé mů; využívají poznatky v dalších výtvarných činnostech; zaujímají a vyjadřují svůj postoj k vizuálně obraznému vyjádření; (K) k řešení problémů – žáci tvořivě přistupu jí k řešení výtvarných úkolů; samostatně kombinují vizuální prvky k dosažení obrazných vyjádření; přemýš lejí o různorodosti interpretací téhož obrazného vyjád
ření; (K) sociální a personální – žáci tvořivě pracují ve skupině; vzájemně si pomáhají a respektují různo rodost názorů; (K) pracovní – děti používají různé ná stroje a materiály k vytváření dvou – a trojrozměrných objektů trvalejší hodnoty; učí se chápat a dodržovat pracovní postupy i hygienická a bezpečnostní pravidla.
6.7.1.2 Vzdělávací obsah předmětu Výtvarná výchova
Výstupy
Učivo
1.
Žák zvládá základní dovednosti pro vlastní tvorbu ; rozpoznává linie, barvy a objekty ve vý prostředky a postupy pro vyjádření pocitů, nálad a představ (pohyb sledcích tvorby vlastní, tvorby ostatních i na příkladech z běžného života (s dopomocí učite těla v prostoru, manipulace s objekty, malba a kresba, tradiční a le) netradiční prostředky a jejich kombinace) ;
2.
Žák zvládá základní dovednosti pro vlastní tvorbu ; rozpoznává a pojmenuje linie, barvy, tvary, objekty ve výsledcích tvorby vlastní, tvorby ostatních i na příkladech z běžného živo ta (s dopomocí učitele)
3.
Žák zvládá základní dovednosti pro vlastní tvorbu ; rozpoznává, pojmenuje a porovná linie, prezentace výsledků vlastních tvůrčích činností ve třídě i ve škole barvy, tvary, objekty ve výsledcích tvorby vlastní, tvorby ostatních i na příkladech z běžné ho života (s dopomocí učitele) ; uplatňuje vlastní zkušenosti, prožitky a fantazii při tvůrčích činnostech, je schopen sdělit výsledky své činnosti svým spolužákům
4.
Žák uplatňuje základní dovednosti pro vlastní tvorbu, realizuje svůj tvůrčí záměr; rozlišuje, prostředky a postupy pro vyjádření emocí, pocitů, nálad a fa porovná a pojmenuje linie, barvy, tvary, objekty; při tvorbě vychází ze svých zrakových, ntazijních představ (pohyb těla v prostoru, manipulace s objekty, mal hmatových i sluchových vjemů, vlastních prožitků, zkušeností a fantazie; vyjádří (slovně, ba a kresba, tradiční a netradiční prostředky a jejich kombinace) ; mimoslovně, graficky) pocit z vnímání tvůrčí činnosti vlastní, ostatních i uměleckého díla vnímání, porovnávání a hodnocení výsledků tvůrčích činností vlastní i ostatních i výsledků běžné a umělecké produkce (malba, kresba, ilu Žák uplatňuje základní dovednosti pro vlastní tvorbu, realizuje svůj tvůrčí záměr; rozliší, porovná, třídí a pojmenuje linie, barvy, tvary, objekty, rozpozná jejich základní vlastnosti a strace hračky, plastika, objekty, comics) ; vztahy (kontrasty – velikost, barevný kontrast); získané zkušenosti uplatňuje podle svých schopností při vlastní tvorbě, při vnímání tvorby ostatních, při vnímání umělecké produkce prezentace výsledků vlastních tvůrčích činností ve třídě i ve škole (pracovní prezentace za pomoci učitele pro spolužáky, spolupráce při i na příkladech z běžného života (s dopomocí učitele) ; při tvorbě vychází ze svých zra propagaci a prezentaci školy v rámci výstav či dalších akcí školy) kových, hmatových i sluchových vjemů, vlastních prožitků, zkušeností a fantazie; vyjádří (slovně, mimoslovně, graficky) pocit z vnímání tvůrčí činnosti vlastní, ostatních i umělecké ho díla
5.
vnímání, porovnávání a hodnocení výsledků tvůrčích činností vlastní i ostatních i výsledků běžné a umělecké produkce (malba, kresba, ilu strace hračky, plastika, objekty, comics) ;
6.8 Vzdělávací obor Tělesná výchova 6.8.1 Předmět Tělesná výchova (T) 6.8.1.1 Charakteristika předmětu Tělesná výchova
Předmět (T) je vyučován samostatně. Využívá se pře devším dobře vybavené školní tělocvičny a přilehlého hřiště včetně dětského s herními prvky. Výhodou školy je její poloha v přírodě, a tak se podle počasí chodí ven a jezdí po vedlejších cestách na koloběžkách. V zimě je možnost sáňkování a her na sněhu. Těžištěm (T) jsou pohybové hry, kdy se dítě nenásilnou formou učí pohy
bovým stereotypům, získává a rozvíjí obratnost, vytrva lost, rychlost, sílu a odvahu, přičemž zažívá radost z po hybu a z vlastního úspěchu. Postupným zvyšováním ná ročnosti cvičení se žák učí překonávat obtíže, což se mu hodí pro život i další studium. (KK): k učení – žák se učí novým pohybovým paradigmatům a je si vědom pokro ků a dokáže je u sebe zhodnotit. (K) k řešení problémů Strana 9 z celkového počtu 12
– žák by měl dokázat samostatně řešit situace, ke kte rým dochází při různých pohybových aktivitách, zejmé na při sportovních hrách a přijímat rozhodnutí v ta kových situacích. (K) komunikativní – při tělový chovných aktivitách je téměř vždy potřeba nejen rea govat na pokyny vyučujícího, ale domlouvat se se spolužáky na pravidlech hry, na taktických pokynech,
dítě musí umět požádat o pomoc, nabídnout ji. Mělo by ovládat základy sportovní a tělovýchovné termino logie. S tím souvisí i (K) sociální a personální – žák by měl dokázat účinně spolupracovat se spolužáky a svým družstvem při hrách. Tělesné aktivity (a úspěch či neú spěch v nich) významně ovlivňují sebepojetí dítěte. Učí se také zvládat emoce při vypjatých situacích, které
sport přináší. Vedeme žáky, aby byli ohleduplní k méně zdatným spolužákům, aby se nevyvyšovali. (K) ob čanské – tělesná výchova, pokud je vedena tak, že dítě spíše od pohybu neodrazuje, přispívá k navyknutí si pravidelnému pohybu, jenž je prvním předpokladem zdraví. V našem případě tělocvik pomáhá připravovat mnohé děti i na činnost v hasičském sboru, které v něm
poté působí i v dospělosti. (K) pracovní – tím, že je často potřeba připravit cvičební nářadí, k čemuž je za potřebí určité zručnosti a dodržování zásad bezpečnosti (stejně jako při samotném cvičení). Žáci se podílejí na úpravě herní plochy, rozmístění a nastavení nářadí, úklidu po cvičení apod.
6.8.1.2 Vzdělávací obsah předmětu Tělesná výchova
Výstupy 1.
2.
3.
Učivo
žák získává kladný postoj k motorickému učení a pohybovým aktivitám ; do význam pohybu pro zdraví, zdravý životní styl, druhy pohybových činností, her a spor držuje základní zásady bezpečnosti při pohybových činnostech a má osvoje tů; příprava organismu, zahřátí, rozcvička; držení těla, dýchání, nápravné cviky; hygi ny základní hygienické návyky při pohybových aktivitách ena a bezpečnost při cvičení: v čem cvičit kdy a proč (vhodná obuv a oděv), kde cvičit (prostředí, cvičební prostor), kdy cvičit (denní doba, jídlo…), s čím cvičit (vhodné, žák s tělesným oslabením zkouší jednoduchá speciální cvičení související s nebo nebezpečné pomůcky a nářadí), na co si dát pozor, cvičení ve dvojicích a skupi vlastním oslabením nách; získávání a rozvoj pohybových dovedností: rychlosti (cyklické, acyklické); síly (statické, dynamické, výbušné); vytrvalosti (aerobní i anaerobní); pohyblivosti žák získává kladný postoj k motorickému učení a pohybovým aktivitám ; zvládá podle pokynů přípravu na pohybovou činnost ; reaguje na základní (ohebnosti a pružnosti); koordinace pohybu; odvahy především pomocí pohybových her s využitím prvků (a) gymnastiky (průpravná cvičení; akrobacie – např. kotouly, pokyny a povely k osvojované činnosti; dodržuje základní zásady bez pečnosti při pohybových činnostech a má osvojeny základní hygienické ná stoj na rukou a hlavě a přemet stranou; přeskoky přes bednu, kozu, lano, švihadlo; šplh na laně, tyči, žebřinách; chůze na lavičkách a kladině; cviky na kruzích, na vodo vyky při pohybových aktivitách rovném a šikmém laně, na bradlech, na hrazdě); (b) míčových her (přehazovaná, vybí žák s tělesným oslabením zaujímá správné základní cvičební polohy; zvládá jená a jejich obměny; prvky fotbalu, florbalu; hry s gymnastickým míčem; stolní tenis, líný tenis); (c) her bez pomůcek (různé variety honiček) nebo s netradičními po jednoduchá speciální cvičení související s vlastním oslabením můckami (malými míčky, se skákacími kuličkami, padákem, lanem, švihadly, gumou žák získal kladný postoj k motorickému učení a pohybovým aktivitám ; zvlá apod.); (d) atletiky (běhy – sprinty, střední tratě, střídavý běh; hody a vrhy různými dá podle pokynů přípravu na pohybovou činnost; reaguje na základní poky předměty; skoky – přes překážku, daleký, vysoký; rozmanité štafety); (e) úpolových ny a povely k osvojované činnosti; má osvojeny základní způsoby lokomoce sportů (hlavně z džuda a karate – kotouly a pády; úchopy, držení, porazy; jednoduché a prostorovou orientaci podle individuálních předpokladů; dodržuje zá kopy, údery, úhyby a kryty; netradiční formy posilování; cvičení postřehu a rychlé kladní zásady bezpečnosti při pohybových činnostech a základní hygienické reakce); (f) zimních sportů (jízda na saních a bobech, případně bruslení, výjimečně návyky při pohybových aktivitách i lyžování; různé hry na sněhu); (g) ostatních sportů (turistika pěší a na koloběžkách, žák s tělesným oslabením uplatňuje správné způsoby držení těla v různých případně také např. posilování, tanec, jóga, free running, bouldering) polohách a pracovních činnostech; zaujímá správné základní cvičební polo hy; zvládá jednoduchá speciální cvičení související s vlastním oslabením
výuka plavání obvykle ve 3. ročníku, ale podle podmínek ji lze uskutečnit v kterémko li jiném ročníku Speciální cvičení pro žáky s tělesným oslabením:
4.
základní cvičební polohy, základní technika cvičení, soubor speciálních cvičení pro samostatné cvičení, relaxační cvičení – celková a lokální, dechová cvičení – správný dechový stereotyp ;
žák začleňuje pohyb do denního režimu; reaguje na pokyny k provádění vlastní pohybové činnosti; dodržuje pravidla her a jedná v duchu fair play; zvládá podle pokynu základní přípravu organismu před pohybovou činností A Oslabení podpůrně pohybového systému (poruchy funkce svalových skupin; poru chy páteře – odchylky předozadního zakřivení ; poruchy páteře – vybočení páteře do i uklidnění; uplatňuje hygienické a bezpečnostní zásady pro provádění strany; poruchy stavby dolních končetin): zdravotně vhodné a bezpečné pohybové činnosti cvičení zaměřená na: správné držení hlavy, pletence ramenního, postavení pánve, protažení šíjových, prsních, bederních svalů a vzpřimovačů páteře, zkrácených ohyba čů kyčle a svalstva na zadní straně stehen; zlepšení fyziologického rozsahu pletence žák zná význam tělesné zdatnosti pro zdraví a snaží se začleňovat pohyb do ramenního, kolenního, kyčelního a hlezenního kloubu a páteře ve všech směrech; spi denního režimu; zařazuje do pohybového režimu korektivní cvičení v sou nální cvičení; posílení oslabených svalů šíjových, mezilopatkových, břišních, hýž vislosti s vlastním svalovým oslabením; zdokonaluje základní pohybové ďových, stehenních, lýtkových a vzpřimovačů trupu; dovednosti podle svých pohybových možností a schopností; reaguje na po kyny k provádění vlastní pohybové činnosti; dodržuje pravidla her a jedná v B Oslabení vnitřních orgánů (oslabení oběhového a dýchacího systému; oslabení duchu fair play; zlepšuje svou tělesnou kondici, pohybový projev a správné endokrinního systému; obezita; oslabení vnitřních orgánů): držení těla; zvládá podle pokynu základní přípravu organismu před pohy cvičení zaměřená na: protažení a posílení svalstva – viz skupina A; rozvoj hlavních a bovou činností i uklidnění ; organismu po ukončení činnosti a umí využívat pomocných dýchacích svalů, zlepšení hrudního a bráničního dýchání při větší tělesné cviky na odstranění únavy; uplatňuje hygienické a bezpečnostní zásady pro zátěži, koordinaci srdečního, dýchacího a pohybového rytmu; rovnovážná a koordi provádění zdravotně vhodné a bezpečné pohybové činnosti nační cvičení ; žák s tělesným oslabením zvládá základní techniku speciálních cvičení; ko riguje techniku cvičení podle obrazu v zrcadle nebo podle pokynů učitele
5.
žák s tělesným oslabením zařazuje pravidelně do svého pohybového režimu speciální vyrovnávací cvičení související s vlastním oslabením v optimálním počtu opakování ; zvládá základní techniku speciálních cvičení; koriguje techniku cvičení podle obrazu v zrcadle, podle pokynů učitele ; upozorní samostatně na činnosti (prostředí), které jsou v rozporu s jeho oslabením
C Oslabení smyslových a nervových funkcí (oslabení zraku ; oslabení sluchu; neu ropsychická onemocnění): cvičení zaměřená na: vyrovnávání svalové nerovnováhy – viz skupina A; vyrovnávání funkční adaptability pohybového, srdečně-cévního a dýchacího systému; rozvíjení po hybové a prostorové koordinace, rovnovážných postojů; sluchového, zrakového a tak tilního vnímání rytmu; orientaci v prostoru; zrakovou lokalizaci; u neuropsychických onemocnění je třeba omezení zvažovat individuálně
6.9 Vzdělávací obor Člověk a svět práce 6.9.1 Předmět Pracovní výchova (PV) 6.9.1.1 Charakteristika předmětu Pracovní výchova
(PV) se vyučuje jako samostatný předmět. Žáci se v něm učí pracovat s různými materiály a osvojují si zá kladní pracovní dovednosti a návyky. Učí se plánovat, organizovat a hodnotit pracovní činnost samostatně i v týmu. Pracovní výchova patří do vzdělávacího oboru Člověk a svět práce a dotýká se čtyř tematických
okruhů: Práce s drobným materiálem; Práce se stavebnicemi; Pěstitelské práce; Příprava pokrmů. Ve všech tematických okruzích jsou žáci soustavně vedeni k dodržování zásad bezpečnosti a hygieny při práci. (PT) se v (P) neuvádějí. (KK): (K) k učení – žáci si osvoju jí základní pracovní dovednosti a návyky z různých pra Strana 10 z celkového počtu 12
covních oblastí, učí se používat vhodné nástroje, nářadí a pomůcky při práci i v běžném životě, používají různé materiály, vhodné nástroje a nářadí. (K) k řešení problémů – žáci promýšlejí pracovní postupy při plnění zadaných úkolů, rozvíjejí svou tvořivost a uplatňují vlastní nápady. (K) komunikativní – žáci si rozšiřují
slovní zásobu v oblasti pracovních nástrojů, nářadí a pomůcek, učí se popsat postup práce, užívají správnou terminologii. (K) sociální a personální – žáci spolu pracují a vzájemně si pomáhají, pracují ve skupině, vy tvářejí společné práce, při kterých se učí spolupracovat
a respektovat nápady druhých, společně se snaží o do sažení kvalitního výsledku. (K) občanské – žáci si vytvá řejí pozitivní vztah k práci a odpovídají za kvalitu svých i společných výsledků práce. Na základě kritérií hodno tí své činnosti nebo výsledky své práce. (K) pracovní –
žáci dodržují pravidla bezpečnosti a hygieny včetně po užívání ochranných pracovních prostředků, správným způsobem užívají materiál a pracovní nástroje a správně a zodpovědně zachází s pracovními pomůc kami.
6.9.1.2 Vzdělávací obsah předmětu Pracovní výchova
1.
Výstupy
Učivo
žák zvládá elementární dovednosti a činnosti při práci se stavebnicemi;
práce s papírem, kartonem, modelovací hmotou, s drobným materi álem – trhání, střihání, lepení, spojování, navlékání, třídění, propi chování atd.; vlastnosti materiálu a jeho užití – přírodniny, mode lovací hmota, papír a karton, textil; práce podle jednoduchého slovního návodu a předlohy za pomoci učitele;
pečuje o nenáročné rostliny v bytě i na zahradě; chová se vhodně při stolování 2.
žák zvládá základní manuální dovednosti při práci s jednoduchými materiály a pomůckami ; zvládá elementární dovednosti a činnosti při práci se stavebnicemi;
pozorování přírody – na zahradě, na poli, v parku, ve třídě (akvári um); péče o pokojové a zahradní rostliny – zalévání, kypření, přihnojování, omývání listů, pěstování zeleniny na pozemku; péče o školní akvárium;
pečuje o nenáročné rostliny v bytě i na zahradě; chová se vhodně při stolování 3.
dřevěné a plastové stavebnice – plošné, prostorové, sestavování jednoduchých modelů;
žák zvládá základní manuální dovednosti při práci s jednoduchými materiály a pomůckami ; vytváří jednoduchými postupy různé předměty z tradičních i netradičních materiálů ; pracuje potraviny – výběr, nákup nejzákladnějších potravin, skladování; podle slovního návodu a předlohy; jednoduchý pokrm – svačina, nápoj; stolování – jednoduchá úprava stolu, udržování pořádku, utírání, uklízení nádobí, pravidla správné zvládá elementární dovednosti a činnosti při práci se stavebnicemi; ho stolování, osobní hygiena, sebeobsluha provádí pozorování přírody v jednotlivých ročních obdobích a popíše jeho výsledky ; pečuje o nenáročné rostliny v bytě i na zahradě; připraví samostatně jednoduchý pokrm ; upraví stůl pro jednoduché stolování; chová se vhodně při stolování
4.
žák vytváří přiměřenými pracovními postupy různé výrobky z daného materiálu ; provádí při práci se stavebnicemi jednoduchou montáž a demontáž; pracuje podle předlohy; ošetřuje a pěstuje podle daných zásad pokojové i jiné rostliny; zná základní vybavení kuchyně ; dodržuje pravidla správného stolování a společenského chování při stolování ; udržuje pořádek na pracovním místě; dodržuje zásady hygieny a bezpečnosti práce
5.
žák vytváří přiměřenými pracovními postupy různé výrobky z daného materiálu; využívá při tvořivých činnostech s různým materiálem vlastní fantazii; volí vhodné pracovní pomůcky, nástroje a náčiní vzhledem k použitému materiálu ;
pracovní operace a postupy – např. modelování, barvení výrobků, sešívání, vlepování, obtížnější skládání, polepování, organizace prá ce; lidové zvyky, tradice, řemesla – užití jednoduchých technik a fa ntazie při zpracování vybraných materiálů a tvorbě; pracovní po můcky a nástroje – funkce a využití; vlastnosti materiálu a jeho užití – přírodniny, modelovací hmota, papír a karton, textil, drát, folie aj.; sestavování modelů z konstrukční stavebnice plastové a kovové, jejich demontáž; sestavování prostorových modelů, z kartonových vystřihovánek;
zpracování půdy, zásady správné zálivky a přihnojování, před pěstování sadby, pařeniště; pěstování rostlin – ze semen v místnosti, zná funkci a užití jednoduchých pracovních nástrojů a pomůcek; provádí při práci se stavebni příp. na zahradě (okrasné rostliny, léčivky, koření, zelenina aj.); cemi jednoduchou montáž a demontáž; pracuje podle slovního návodu, předlohy, jedno pěstování pokojových rostlin – podmínky pro pěstování, boj proti duchého náčrtu; škůdcům; pomůcky, nástroje, náčiní – funkce, použití; zásady bez pečné práce s rostlinami a nářadím; zná základní podmínky a postupy pro pěstování vybraných rostlin; ošetřuje a pěstuje podle daných zásad pokojové i jiné rostliny a provádí pěstitelská pozorování ; volí podle druhu základní vybavení kuchyně, mytí a utírání nádobí, údržba pod pěstitelských činností správné pomůcky, nástroje a náčiní; lahovin, čištění nábytku; potraviny – výběr, nákup a skladování; zná základní vybavení kuchyně; připraví samostatně jednoduché pohoštění; uplatňuje zásady jednoduché bezmasé jídlo – oběd, salát, pohár, mléčný pokrm; zása správné výživy; dodržuje pravidla správného stolování a společenského chování při stolování; dy správné výživy; stolování – jednoduchá úprava stolu, pravidla správného stolování, osobní hygiena; bezpečné obsluhování elek udržuje pořádek a čistotu pracovního místa, dodržuje základy hygieny a bezpečnosti práce, trického sporáku, trouby; poskytne první pomoc při úrazu zásady hygieny a bezpečnosti práce, domácí lékárnička, zásady po skytování první pomoci při ošetření drobného poranění
7 PRAVIDLA PRO HODNOCENÍ ŽÁKŮ 7.1 Zásady klasifikace Žáci se klasifikují. Slovní hodnocení se neužívá (vý jimku může udělit ředitel školy na žádost rodičů). Kla sifikační stupeň určí učitel, který vyučuje příslušnému předmětu. V předmětu, ve kterém vyučuje více učitelů, určí výsledný stupeň za klasifikační období příslušní učitelé po vzájemné dohodě. Při určování stupně prospěchu v jednotlivých předmětech na konci klasifi kačního období se hodnotí kvalita práce a učební vý sledky, jichž žák dosáhl za celé klasifikační období. Podklady pro hodnocení a klasifikaci získáváme těmito prostředky: soustavným diagnostickým pozorováním žáka, soustavným sledováním výkonů žáka a jeho při pravenosti na vyučování, různými druhy zkoušek (pí semné, ústní, grafické, praktické, pohybové), didak tickými testy, analýzou výsledků činnosti žáka, konzul
tacemi s ostatními učiteli a také rozhovory se žákem a zákonnými zástupci žáka.
období zakolísat v učebních výkonech pro určitou indis pozici. Používá se zásadně individuální hodnocení. Hodnocení kriteriální, normativní a subjektivní se neu Vyučující vede žáka k realistickému sebehodnocení. žívá. To znamená, že žáka hodnotíme výhradně Musí ho vést ke schopnosti analýzy svých úspěchů srovnáváním aktuálních výsledků jeho vzdělávání i chyb a učit jej, jak využívat svých předností a elimi s jeho vlastním předchozími výsledky, nikoli novat vlastní nedostatky. Žák musí vědět, že klasifikace srovnáváním s požadavky učebního plánu, s výsledky není forma trestu či odměny, ale pouhým ohodnocením spolužáků či představami vyučujícího. Při dlouhodo jeho výkonu v konkrétní situaci. bějším pobytu žáka mimo školu (lázeňské léčení, lé Při hodnocení a při průběžné i celkové klasifikaci učitel čebné pobyty, dočasné umístění v ústavech, apod.) vyu čující respektuje známky žáka, které škole sdělí škola uplatňuje přiměřenou náročnost a pedagogický takt vůči žákovi. Účelem zkoušení není nacházet mezery ve při instituci, kde byl žák umístěn; žák se znovu nepře vědomostech žáka, ale hodnotit to, co umí. Při celkové zkušuje. klasifikaci přihlíží učitel k věkovým zvláštnostem žáka, Učitel oznamuje žákovi výsledek každé klasifikace a po k jeho rozumových a tělesným dispozicím, zdravotnímu ukazuje na klady a nedostatky hodnocených projevů, stavu i k tomu, že žák mohl v průběhu klasifikačního výkonů, výtvorů. Při ústním vyzkoušení oznámí učitel Strana 11 z celkového počtu 12
žákovi výsledek hodnocení okamžitě. Výsledky hodno cení písemných zkoušek a prací a praktických činností oznámí žákovi nejpozději do 14 dnů. K pravidelným informacím o prospěchu a chování žáků slouží žákovské knížky a třídní schůzky. V případě mimořádného zhoršení prospěchu nebo chování žáka informuje zá konné zástupce žáka vyučující bez zbytečného odkladu. Vyučující zajistí zapsání známek také do třídního ka talogu a dbá o jejich úplnost. Do katalogu jsou zapi sovány známky z jednotlivých předmětů, udělená vý chovná opatření a další údaje o chování žáka, jeho pra covní aktivitě a činnosti ve škole.
7.2 Klasifikace prospěchu Příslušný stupeň prospěchu bude udělen v případě, že žák:
a) většinou dodržuje správné postupy a plní úkoly a po Kritéria pro jednotlivé stupně klasifikace chování: kyny učitele Stupeň 1 (velmi dobré) b) občas projevuje originální a tvořivý přístup Žák dodržuje pravidla chování. Méně závažných pře c) jeví zájem o předmět stupků se dopouští ojediněle. Žák je přístupný vý chovnému působení a snaží se své chyby napravit. Stupeň 4 (dostatečný) Stupeň 2 (uspokojivé) dosahuje částečných objektivních pokroků a zá roveň splňuje aspoň jednu z následujících podmínek: Chování žáka je v podstatě v souladu s pravidly chování a s ustanoveními vnitřního řádu školy. Během klasifi a) většinou dodržuje správné postupy a plní úkoly a po kovaného období se ojediněle dopustí závažnějšího kyny učitele přestupku proti pravidlům slušného chování nebo vnitřnímu řádu školy, nebo se opakovaně dopustí méně b) občas projevuje originální a tvořivý přístup závažných přestupků. Je však přístupný výchovnému c) jeví zájem o předmět působení a snaží se své chyby napravit. Stupeň 5 (nedostatečný)
Stupeň 3 (neuspokojivé)
nedosahuje objektivních pokroků a zároveň ne splňuje ani jednu z následujících podmínek:
Chování žáka ve škole je v příkrém rozporu se školním řádem nebo pravidly slušného chování. Dopustí se ta kových závažných přestupků proti školnímu řádu nebo dosahuje mimořádných objektivních pokroků a zá a) většinou dodržuje správné postupy a plní úkoly a po provinění, že je jimi vážně ohrožena výchova nebo bez roveň splňuje nejméně dvě z následujících podmí kyny učitele pečnost a zdraví jiných osob. Záměrně narušuje hrubým nek: způsobem výchovně vzdělávací činnost školy. b) občas projevuje originální a tvořivý přístup a) dodržuje správné postupy a plní úkoly a pokyny uči tele c) jeví zájem o předmět Stupeň 1 (výborný)
b) často projevuje originální a tvořivý přístup c) jeví mimořádný zájem o předmět Stupeň 2 (chvalitebný) dosahuje objektivních pokroků a zároveň splňuje nejméně dvě z následujících podmínek:
7.4 Výchovná opatření
Uvolnění z výuky povoluje ředitel školy na osobní nebo Žákovi lze udělit tato formální výchovná opatření (při písemnou žádost zákonného zástupce žáka. Pro uvolně čemž za jeden přestupek se uděluje žákovi pouze jedno ní na dobu delší než 1 týden je třeba závažného důvodu opatření k posílení kázně): (např. zdravotního). Pochvalu třídního učitele: za výrazný projev školní iniciativy nebo za déletrvající úspěšnou práci
7.3 Klasifikace chování
a) většinou dodržuje správné postupy a plní úkoly a po Chování žáka se klasifikuje samostatně, nelze do kla sifikace chování promítat prospěch žáka a naopak. kyny učitele O klasifikaci chování žáka rozhoduje ředitel školy. Zá kladním kritériem pro klasifikaci chování je dodržování b) občas projevuje originální a tvořivý přístup psaných pravidel chování (školní řád) i nepsaných, c) jeví mimořádný zájem o předmět obecně přijímaných zásad slušného chování během kla sifikačního období. Při klasifikaci chování se přihlíží Stupeň 3 (dobrý) k věku, morální a rozumové vyspělosti žáka. Škola dosahuje objektivních pokroků a zároveň splňuje hodnotí a klasifikuje žáky výhradně za jejich chování ve jednu z následujících podmínek: škole; při hodnocení se nepřihlíží k chování žáka v sou kromí nebo na veřejnosti mimo prostory školy.
8 Závěrečná ustanovení Platnost a účinnost tohoto předpisu: od 1. 9. 2013
Podpis ředitele školy:
Strana 12 z celkového počtu 12
Pochvalu ředitele školy: za mimořádný projev lid skosti, iniciativy, záslužný nebo statečný čin nebo za dlouhodobou úspěšnou práci Napomenutí třídního učitele: za jednorázové méně závažné porušení školního řádu Důtku třídního učitele: za jednorázové závažné nebo opakované méně závažné porušení školního řádu Důtku ředitele školy: za jednorázové hrubé nebo opakované závažné porušení školního řádu
