ŠKOLNÍ VÝLET 9. A DO MŠENA U MĚLNÍKA aneb DO TŘETICE VŠEHO DOBRÉHO… Rok se sešel s rokem a na pořadu dne bylo opět plánování školního výletu. V 9.A jsme se rozhodli už dávno. Přece neporušíme tradici. Pokud výlet, pak zase jedině do Mšena! K žádnému jinému místu nás v průběhu školní docházky na 2. stupni neváže víc společných třídních zážitků… Málokteré jiné městečko máme tak prochozené. Nikde jinde nemají takovou úžasnou kašnu s osvěžující vodou. S tou na náměstí Míru jsme se skamarádili v průběhu dvou uplynulých pobytů, které probíhaly ve znamení úmorných letních veder. A mšenská zmrzlina? Nepřekonatelná… Vzpomínky na ubytovnu také opět vyvstaly. Kde jinde si dlouhé hodiny povídat než na tribuně stadionu, na čerstvě posekaném hřišti nebo u ohniště? Také jsme tu byli svědky světového rekordu ve velikosti kuřecího řízku. Ty mšenské nejsou maxi, ale mega! Takové je prostě „naše“ Mšeno… A i když poslední měsíce a týdny před výletem přinesly z různých příčin občas zbytečný třídní nesoulad a napětí, stejně jsme si nechtěli nechat ujít možnost, jak být zase několik dní spolu. Naše třídní parta, kdysi tolik soudržná, pevná, aktivní a tvořivá, se poslední dobou ocitla v divném rozpoložení. Třeba změna prostředí pomůže. Není to symbolické? Jsme v 9. třídě a do Mšena jsme se chystali vyrazit potřetí. Matematik by zajásal, jak se obě číslice vzájemně krásně doplňují. A taky se říká: Do třetice všeho dobrého… Ve středu 18. 5. jsme vyrazili hned brzy zrána. Měli jsme radost, že už je trať kokořínského „pacifiku“ opravená, po opakování loňského zážitku s náhradní autobusovou přepravou v úseku Mělník-Mšeno jsme opravdu netoužili. Motoráček se sice loudá výrazně pomaleji, ale z oken vlaku je na co koukat. Trať se vlní mezi skalami, občas se zaleskne hladina některé z tůní na říčce Pšovce, na obzoru se rýsují Housecké vrchy, Říp, Vrátenská hora či Bezděz. Do Mšena jsme dorazili již před osmou hodinou a rovnou se vydali k naší známé skromné ubytovně. Nic se nezměnilo, dokonce jsme si obsadili pokoje přesně tak jako loni. Někdy je dobře, že některé věci zůstávají stejné… Každý den výletu přinesl nové zážitky. Počasí bylo po předchozích spíše opatrných a nejistých
předpovědích nakonec jako stvořené pro pobyt venku. Dopoledne jsme většinou strávili v areálu kempu nebo vyrazili na vycházku do centra Mšena. Někdo se těšil na zmrzlinu, další se vypravili na nákup jiných pochutin. Na výletě nás totiž víc než kdy jindy honí mlsná… Po našich návštěvách se místním obchodníkům určitě výrazně zvedly tržby. Vždyť jsme se poctivě drželi sloganu na jednom z obchodů: Vaše návštěva, naše štěstí . Odpoledne jsme se vydávali poznávat Kokořínsko. Skály a převisy, louky, lesy, tůňky, nádherné vyhlídky, roubené chalupy… Většinou jsme vyrazili pěšky, někdy jsme se popovezli vlakem či místním minibusem. I to je samo o sobě zážitek. Prošli jsme například část Kokořínského dolu s bývalými mlýny na říčce Pšovce. U Harasovské tůně jsme si dopřáli krátkou pauzu. Je tu zvláštní střet dvou protikladů. Na jedné straně poznáte půvabné místo obklopené skalami, se stulíky a lekníny na vodní hladině a bývalým trochu tajemným mlýnem, na straně druhé příroda začíná nekompromisně pohlcovat desítky let opuštěnou stavbu kdysi vyhlášeného hotelu z První republiky i obrovský nedostavěný srub. Další den jsme se těšili na návštěvu pivovaru v Lobči. Vyznavači pěší turistiky se do Lobče vydali pohodovou procházkou po svých. Cestou jsme se zastavili u Hlovecké studánky, pod oblouky impozantního Hloveckého viaduktu jsme si chvíli připadali jak mravenci, v tunelu u Skramouše jsme si vyzkoušeli zpěv s báječnou ozvěnou, u ohrady si pohladili kobylku Slávinku, která se pásla na loukách za Mšenem, přátelský pozdrav jsme věnovali i kravám odpočívajícím na polích u Lobče. Nejhezčím zážitkem ale bylo kousek za Mšenem pozorování liščat, která se právě hbitě vracela do doupěte v dutině pískovcové skály. Jeden zvědavý lišáček se pak vyhříval ve vstupu do doupěte a chytře sledoval okolí. Jak zapůsobil samotný lobečský pivovar? Ještě před 9 lety byste tu viděli ruiny bez života, vítr by se proháněl vytlučenými okny i polorozpadlými vlhkými stěnami, děravou střechou i okapy by prorůstala tráva a pivovarský komín by jen smutně odkazoval na zašlou slávu starých časů… A dnes? Nádherně zrekonstruovaná stavba, která slouží svému původnímu účelu. Majitelé pivovaru dokázali téměř nemožné. Nejen že zachránili cennou technickou památku od definitivní
zkázy a opět se tu po letech vaří zlatavý mok, ale také se tu skvěle starají o příchozí návštěvníky. Tady máte pocit, že jste opravdu vítáni. Pan průvodce je zároveň majitelem pivovaru. Jako architekt přistupoval k obnově budovy velmi citlivě, což je znát při každém zastavení. Prohlídka trvala více než hodinu, ale nebyl nikdo, komu by snad připadala nudná a nezajímavá, tak poutavě byla prezentovaná. Víte, co jsou to spilky, hvozdy, štoky nebo jak vypadá pravá pivovarská lednice? Exkurze za příběhem piva se nám moc líbila. V pátek jsme podnikli pěší „retro“ výlet na místo, které jsme navštívili už v 7. třídě. Proslulé Pokličky nás uvítaly podruhé. Přesto jsme si trasu trochu obměnili. Rokli Močidla s přilehlou roklí Apatyka by měl vidět každý, kdo na Kokořínsko zavítá. Plno skalních útvarů, polštáře mechu, zvláštní mikroklima mezi soutěskami a průrvami. Ti, kteří dali přednost menšímu počtu kilometrů a až tolik je nelákalo pěší putování krajinou, se vydali mikrobusem do Kadlína. Tady si v malém venkovském muzeu prošli světnici venkovského kováře, poznali život tehdejších hospodyněk,
prohlédli si starou zemědělskou techniku, na půdě stodoly si osahali v pytlích semínka zemědělských plodin, zhlédli unikátní expozici motyček a pak se vydali na rozhlednu Hradišť. Ta je zajímavá nejen nabízeným rozhledem, ale také okolnostmi svého vzniku. Pokud je chcete poznat, vypravte se do Kadlína. První a poslední večer jsme se sešli u ohně. Pochutnali jsme si na ovocném špízu, buřtíkách či grilovaném hermelínu. V horkém popelu jsme si opekli jablka, nepohrdli jsme ani opečeným chlebem nebo bonbóny marshmallow. Bílý den se postupně přetavil do tmy. Až do večerky se u ohně povídalo a zpívalo. Zvláště ten poslední večer byl krásný… Nakonec i trochu nostalgický, když všem docházelo, že nadchází poslední noc našeho školního výletu a něco se uzavírá… Mnohé problémy se změnou
prostředí snáze a skoro samovolně vyřešily. Byl čas si povídat, společnými zážitky i legrací se jako zázrakem vymazaly vzpomínky na podivné poslední týdny. Opět to byla stará dobrá 9. A. Děkujeme pozornému a ochotnému personálu areálu SK Mšeno za perfektní péči a vytvoření příjemného zázemí pro naše školní výlety. A Vám, paní učitelko Tomášová, děkujeme za doprovod na náš školní výlet, udržování příjemné atmosféry a čas, který jste v průběhu celkem tří výletů do Mšena věnovala naší třídě. V sobotu jsme sbalili svá zavazadla a chystali se k odjezdu. Jen neradi jsme Mšeno opouštěli. Tady člověk zapomíná, který je den v týdnu a kolikátého je. Kdyby to šlo, jistě bychom si pobyt rádi prodloužili. Taková je tady pohoda… A co Vy? Přijmete od nás pozvání na Kokořínsko? Pokud se do tohoto krásného kraje pískovcových skal a lesů vydáte, určitě nebudete litovat a budete se sem stejně jako my rádi vracet.
Za 9.A Olga Gruhnová foto: O. Gruhnová Snímky rozhledny a venkovského muzea v Kadlíně byly převzaty z www.kadlin.cz a jejich autory jsou Martin Pithart a Pavel Marek.
