Školní časopis ZŠ Křenovice 6. vydání červen 2012

Školní časopis ZŠ Křenovice Rozhovor s paní učitelkou Andrýskovou

str. 4

6. vydání červen 2012

Zrovna po tom, co křápl Černobyl, se ptá učitel ve škole dětí, co by se stalo, kdyby na Slovensku vybuchla jaderná elektrárna. A Karel odpovídá: „Vyměnili bychom si s nimi hymnu. Oni by zpívali Kde domov můj, a my bychom zpívali Nad Tatrou sa blýská.“ BOD č. 1: Učitel má vždycky pravdu. BOD č. 2: A když pravdu nemá, tak platí BOD č. 1.

Rozloučení 9. třídy

str. 6

Podle nového školního řádu musí každý žák, který přijde do školy pod vlivem alkoholu, zůstat po škole do té doby, než z něj vyprchá!

Anglie

str. 5

Paní učitelka o přestávce přistoupí k Františkovi: „Co to čteš za knihu?” „Poslušně hlásím, že čtu Dobrého vojáka Švejka.”

Ahojte moje děti,

Pod Křenovskó májó

je tu konec června. Konec školního roku 2011/2012. Celý rok jsme se snažili vás občas pobavit a informovat co se děje ve škole a okolí. Snažil se o to celý tým a já si myslím, že se jim to povedlo. Naše škola může být ráda, že má tak talentované děti všeho věku. Může být ráda, že má tyhle noviny. Poprvé v historii Quacku jste měli dva šéfredaktory. Jeden z nás dělal normální články a do školního časopisu přispíval víc než já. Ale každý z nás umí něco. Já jako jeden z dvou šéfredaktorů chci poděkovat hlavně celému týmu. Je to nejlepší tým, který jsem si mohl přát a rád bych si tento rok zopakoval. Protože už vím co to obnáší a vím co dělat. Bohužel jsem si to uvědomil pozdě. Velký poděkování jde paní učitelce Andrýskové, která vede každičký náš krok, abychom neudělali chybu a hlavně já jsem jí velice zavázán. Pomohla mi ve všem. Jenomže čas a život běží a s tím přišla smutná zpráva. Paní učitelka Andrýsková z naší školy odchází. Děkujeme všem sponzorům. Největší dík, ale patří čtenářům, bez kterých by naše noviny ani nebyly. Jsme rádi že jste četli každičký díl, každičkou stránku, každičké písmenko. Děkujeme Vám všem.

Na folklorního festivalu Pod Křenovskó májó šel Křenováček v průvodu. Když šla Přípravka pršelo, ale na Křenováček nepršelo.

Tomáš

Anička Lázničková Dolní Rožínka – DraXmoor Hrad DraXmoor v Dolní Rožínce byl senzační. Když jsme vešli do hradu, tak jsme si říkali to bude dobrý to přežijeme. Jenže, až jsme vstoupili dovnitř, kde byla úplná tma, tak se nám dušička scvrkla. Nejdříve jsme šli do strašidelného kina a pak jsme pokračovali v prohlídce hradu. Asi v polovině prohlídky na nás vybafla smrtka v ruce držela krkač. Kdo šel jako poslední, tak měl nejhorší pozici, se na něho všichni mačkali, jak se báli. Trochu nám nevyšlo počasí, ale myslím, že se všem výlet líbil.

Dolní Rožínka – Krokodýlí farma Viděli jsme malého krokodýla, kterého jsme si mohli pohladit po ocásku a vyfotografovat. Jinak jsme se mohli vyfotit u filmových postav a hrdinů například u Alexandra Madeyaskaru, u ledního medvěda atd. Každý měl možnost koupit si nějakou památku. Stázka

Přednáška o šikaně Dne 10. 5 jsme se po 1. hodině vydali do divadla Bolka Polívky na přednášku o šikaně. Když jsme přijeli do Brna, měli jsme ještě chvíli čas a tak nám p. učitelka dala rozchod. Při rozchodu jsme se mohli podívat po obchodech a pak jsme museli přijít do divadla. Přednášel nám nějaký důstojník a bylo to velmi zajímavé a poučné. Takové přednášky jsou pro nás „puberťáky“ velmi nudné, ale myslím si, že to učitelé pořádají pro naše dobro, abychom to nedělali.

Venďa Mahenovo divadlo představení „Cesta pralesání“ Dne 21. 5. jsme se všichni slezli v 7.45 na nádraží. Koupili si lístky a jeli do Brna. Když jsme přijeli, bylo 8.35 a měli čas do půl desáté. Tak nám p. učitelka dala rozchod po městě. Když jsme všichni přišli k Mahenovu divadlu, bylo něco před čtvrt na deset. Vešli jsme dovnitř a zatajit se nám dech.. Tak krásnou výzdobu divadla jsme nikdy neviděli. Červený koberec na schodech, zlatá výzdoba prostě krása. Když představení začalo, moc nás to nebavilo, ale když došlo na přestávku všichni jsme se šli projít, protože sedadla byla velmi nepohodlná. Po přestávce divadlo pokračovalo, teď už to bylo velice zábav-

né. Po představení jsme šli na oběd a potom na vlak a přijeli jsme domů. Představení bylo velice efektní a zábavné. Moc děkuji paní učitelce Kubínkové, která s námi tenhle příjemný zážitek prožila.

Venďa

Jak vzniklo slovo ŠKOLA? Š-íleně K-ruté O-btěžování L-íných A-deptů

Mohu říct, že mě rodiče nenáviděli. Ve vaně jsem si hrával s opékačem topinek a s rádiem.

Rozhovor s paní učitelkou Andrýskovou Když mi bylo řečeno, že mám udělat rozhovor s paní učitelkou Lenkou Andrýskovou, tak jsem byl rád, protože nejdříve to bylo něco nedosažitelného. Nejdříve se paní učitelce do některých choulostivých odpovědí nechtělo, ale po posilnění kávou, marokánkou a špičkou z místní cukrárny se rozpovídala.

1. Jak dlouho jste na škole učila? Tři a půl roku.

2. Co Vás dovedlo do školství? Vystudovala jsem učitelský obor na Přírodovědecké fakultě v Brně a po mateřské dovolené jsem dostala nabídku do naší školy.

3. Jak jste se skamarádili s kolegy ve sborovně? V naší malé sborovně je někdy těsno, ale naše pracovní vztahy jsou kolegiální.

4. Jak se těšíte do nové práce? Je to pro mě výzva, na kterou se těším, ale zároveň z ní mám respekt.

6. Měla jste někdy problémy s nějakými žáky? Asi jako každý, ale byli řešitelné.

7. Která třída je nejlepší a nejhorší? Nehodnotím třídy, jako horší nebo lepší. Každá třída má své klady a zápory, ale do srdce mi vstoupili Maminčini Pacholci (oni vědí, kteří to jsou :)).

8. Pamatujete si, komu jste dala první poznámku? Velice nerada dávám poznámky. Co také napsat výstižného a rozumného na dva řádky. Raději řeším věci osobně s žáky nebo rodiči.

9. Kdo Vás nejvíce za celou kariéru naštval? Docela rychle zapomínám a nemůžu říct, že by mě někdo naštval, ale jsou věci, které mne mrzí.

10. Bude Vám po škole smutno? Už teď se mi stýská.

11. Co vám bude nejvíce chybět? To zjistím, až to nebude. Samozřejmě vy "děcka", ale

5. Jaký byl Váš nejlepší zážitek, jako učitelky? Nejlepší zážitek byl lanové centrum, když jsem tam šplhala v korunách stromů a aquazorbing.

myslím, že se s některými z vás můžeme stále vídat :).

Martin

Anglie Po návratu paní učitelky Sittové do křenovské školy se opět uskutečnil zájezd do Anglie. Zájezd se konal ve dnech 14.– 18. května a zúčastnily se ho školy Křenovic, Dačic a Kolína. V 9 hodin jsme se vydali na cestu. Nabrali zbylé účastníky a jeli přes Německo a Belgii do francouzského přístavu Calais. V přístavu náš autobus najel do vlaku, který nás Eurotunelem přepravil přes kanál La Manche do Velké Británie. Po hodinové cestě vlakem jsme dorazili do Londýna, kde nás autobus nechal u London Eye. U London Eye jsme začali prohlídku Londýna. Viděli jsme Big Ben, Westminster Abbey, Tranfalgar Square a Buckingham Palace. Po menším rozchodu jsme se vydali metrem do Londýnské ZOO. Ve večerních hodinách si pro nás přijely anglické rodiny, kde jsme se snažili vyzkoušet si naše anglické dovednosti. Následující den jsme pluli lodí po řece Temže na návštěvu pevnosti Tower a prohlédli jsme si korunovační klenoty. Odpoledne jsme viděli jedno z největších akvárií London Aquarium. Na večeři jsme se opět vrátili do rodin. Poslední den našeho pobytu v Anglii jsme strávili v zábavném parku Legolandu. Zde jsme si užili zábavy

nejen my děti, ale i náš pedagogický dozor. Následovala prohlídka královského města Windsor. Večer jsme se vrátili stejnou cestou do České republiky. Jsme rádi, že to s námi paní průvodkyně, řidiči, ale hlavně pan učitel Pospíšil vydrželi. V Londýně se nám strašně líbilo a chtěli bychom ho určitě ještě jednou navštívit.

Pavlína Novoměstská a Lucie Slezáčková

Rozloučení 9. třídy Dostal jsem tu čest napsat článek na rozloučení 9. třídy. Skoro nám všem už došlo, že se za námi uzavře jedna velká kapitola našeho života. Z růžové budovičky na školní ulici se stane jen obrovská krabice dobrých i špatných vzpomínek, ale doufáme a věříme, že nám

9 drahocenných let našeho života nebylo promarněných, ba naopak. Ovšem to, co zde píšu, vychází jen a pouze z mých úst, a tak bych chtěl pozvat rodiče a kamarády na závěrečný proslov, na kterém se podílela celá třída u příležitosti rozloučení se školním rokem v sále obecní hospody.

Ceďa Brána recyklace

její dveře zůstanou otevřeny. Nechci se opakovat, ale nejspíš budu muset. Chci poděkovat všem učitelům a učitelkám za to, že nad námi nezlomili hůl a vždy se nám snažili pomoci. Někdy nám to tak sice připadalo jako podkopávání nohou, ale vše se časem vybarvilo a dnes už víme, jak jste to mysleli. (Nikdo není dokonalý, avšak díky vám jsme se k tomu aspoň trochu přiblížili.) Něco jste nás naučili vy, ale něco nám nalezlo do hlav díky nám a jsem za to rád. Pár chyb a trestů nás ponaučilo. Několik vhodných i nevhodných šprýmů nás pobavilo. To hlavní je, že těch

V pátek 22. 6. se ti, kteří nejeli na výlet vydali do Brna na výstavu s názvem Brána recyklace. Vydali jsme se vlakem v 8:54. Jelo nás celkem osm. Paní učitelka Sittová, pan učitel Konečný a šest dětí. Na výstavě jsme se dozvěděli, co vše se dá vyrobit např. z recyklovaných plastů – třeba kolečkové brusle nebo peněženka. Zaujala mne soška žirafy vyrobená z plechovky od Spritu. Poté, co jsme si vše prohlédli, jsme se vydali na náměstí Svobody, kde jsme si dali 45minutový rozchod. Do Křenovic jsme dorazili ve 11:36 h. Myslím, že se všem výstava moc líbila.

Mony

Školní výlet 2. stupeň Ve dnech 18.–22. června se uskutečnil školní výlet pro 2. stupeň. V pondělí jsme od školy vyrazili na cestu do Orlických hor. První zastávka byla v Letohradě, kde jsme měli prohlídku v muzeu. Soutěžili jsme a dozvídali se nové věci. Když prohlídka skončila, tak jsme měli chvilku rozchod po městě. Asi za hodinu jsme dojeli na místo, tam už na nás čekali paní učitelky s buřtgulášem. Vysvětlili jsem si, jak se máme na chatě chovat a pak nás rozvedli do pokojů. Zbytek dne jsme strávili na chatě hraním na schovku, ping-pongu, fotbálku, karet, badmintonu a koupáním v bazénu. Druhý den jsme jeli do Zoo ve Dvoře Králové. Zažili jsme to, co nikdo z nás dosud nezažil. Jeli jsme našim autobusem mezi zvířaty jako v africké safari, pak jsme si prošli celou Zoo a jeli do Babiččina údolí. Prošli jsme se až ke splavu, který se jmenoval Viktorčin, tam jsme si na močili nohy. Pak už nás čekala jenom procházka k autobusu, který nás odvezl na chatu, kde jsme strávili zbytek dne. Následující den jsme se odpoledne vydali na Hřebenovou turu. Rozdělili jsme se do dvou skupin, první skupina šla kratší trasu a ta druhá delší. Cestou jsem hledali tajné kódy, za které

jsem pak dostali skleněné medaile. Zbytek dne jsme hráli různé hry. Ve čtvrtek jsme se po obědě vydali do pevnosti Hanička, kde jsme měli prohlídku. Napřed jsme šli do muzea a pak jsme se ocitli až 30 m pod zemí. Bylo to hezké. Když prohlídka skončila, tak jsme se vydali k autobusu, který nás odvezl na chatu. Na chatě jsme se vzájemně házeli do bazénu v oblečení. Dokonce jsme tam hodili i paní učitelku Andrýskovou a paní učitelku Kokešovou, ani pan učitel Pospíšil se tomu nevyhnul. Pak jsme tam hodili i pana řidiče všichni byli mokří :-). Večer byl táborák, ale někteří se šli raději dívat na fotbal, ale Češi stejně prohráli s Portugalskem 0:1. V pátek jsme se sbalili a jeli domů. Cestou jsme se stavili v Neratově v kostele a pak HURÁ domů. Výlet se všem líbil a určitě bychom si ho zapakovali. Tímto děkuji za všechny, že to s námi vydrželi těch pět dní.

Kája

Naposled… Když jsem se v loňském školním roce rozhodovala obnovit tradici školního časopisu na naší škole, měla jsem obavy, zda budete mít vůbec zájem psát a číst. Nakonec se sešla parta bezva lidiček. Na každé redakční schůzce jsme na sebe křičeli, hádali se, a pak brečeli. V letošním roce byly schůzky mnohem klidnější, emoce jsme více držely v sobě, ale rozhodně to neznamenalo, že je nám „to jedno“. Být v redakční radě totiž není jen o psaní článků a dodržování termínů, je to také o vzájemné zodpovědnosti a blízkosti mezi sebou. Dobré věci se bez emocí dělat nedají… Děkuju všem, kteří jste do toho se mnou šli. Děkuju, že jste psali. Děkuju, že jste četli. A teď už je to na vás samotných... Vím, že to zvládnete. Vaše LA P. S. Těším se na každé další pokračování NAŠEHO Quacku ;).

Redakce Šéfredaktoři: Michal Podsedník, Tom Anders Grafici: Pavlína Novoměstská, Petr Spáčil, Redaktoři: Martin Cupák, Monika Grossová, Romana Jarošová, Petr Štourač, Elča Hamzová, Lucka Floriánová, Kája Dusbabová, Venďa Přikrylová, Marek Štancel, David Formánek Odpovědná redaktorka: Lenka Andrýsková