Školní časopis SLŠ a SOŠS Šluknov
1. pravidelné vydání říjen 2013
Váţení ţáci, rodiče, pedagogové a přátelé školy, máte před sebou první číslo časopisu, který se snaţí navázat na občasníky, které v průběhu let minulých vyšly. Záměrně píší první číslo, protoţe na rozdíl od občasníku by tento časopis měl vycházet pravidelně a čtenáře seznamovat se všemi většími či menšími úspěchy školy i jednotlivců. Je to časopis, který by měl být tvořen převáţně ţáky ale nejen pro ţáky. Vţdyť většina z nás, věkem moudřejších, se ráda vrací do svých studentských let a vzpomíná na to dobré, co bylo a porovnává změny se vzpomínkami. Naše snaha je – kromě jiného – tyto vzpomínky usnadnit. Těm bývalým studentům nahlédnout do současnosti a vám současným ţákům pak zapsat přítomnost, aby se vám pak lépe vzpomínalo. Za posledních několik let prošla naše škola proměnou – a to nejen z venku, ale i uvnitř. Má za sebou spoustu úspěchů a bylo by škoda se těmito okamţiky nepochlubit a nechat na ně zapomenout. Doufám, ţe bude milé listovat po letech archívem, vzpomínat a znovu si vybavovat léta strávená na této škole. Přeji proto časopisu nejen mnoho čtenářů, ale i mnoho příspěvků a přispěvovatelů. MH
Turistický kurz na chorvatském poloostrově Pelješac (7. -16. 6. 2013) nezapomenutelný záţitek. 7. června 2013 odjíţděla skupina 17 ţáků (převáţně 2. L) a 3 pedagogů (Ing. Petroušek, PhDr. Jirušová a Ing. Riedel), plna očekávání, na turistický kurz, který se konal na jihochorvatském poloostrově Pelješac. Po více jak 20 hodinách náročné cesty jsme druhý den poprvé spatřili tento překrásný poloostrov. Jiţ první setkání s mořem (a pro některé z nás vůbec první) bylo záţitkem, na který se nezapomíná. Náš kemp (Perna) na severozápadě ostrova u letoviska Orebič nám poskytl velmi příjemnou základnu, ze které jsme objevovali tento poloostrov. Tento druhý největší chorvatský poloostrov (348 km2) nabízí vše, co si jen můţe kaţdý turista přát: průzračné azurové moře, nádherné útesy, běloskvoucí se hory, oblázkové pláţe, bujnou subtropickou vegetaci (palmy datlové, oleandr, pinie, citrusy, agáve) a malebná přímořská letoviska. Během týdenního pobytu jsme se snaţili poznat co nejvíce krás tohoto poloostrova. Navštívili jsme několikrát pěšky, ale i na kolech, naše letovisko Orebič a jeho okolí, zdolali výstup k františkánskému klášteru na úpatí Sv. Iljí, kde jsme byli odměněni nádhernými panoramaty a výhledy na moře a okolní ostrovy, jeli jsme lodí na ostrov Korčula do stejnojmenného města Korčula, které patří k tomu nejlepšímu, co můţe Chorvatsko nabídnout. Ne nadarmo se říká tomuto městu „malý Dubrovník“, pro jeho neopakovatelnou atmosféru, spleť úzkých dláţděných uliček, řadu kostelů s vysokými zvonicemi, malebnému přístavu a monumentálnímu opevnění hradbami. V tomto městě ţil i známý cestovatel Marco
Polo, takţe muzeum a dům, ve kterém pobýval, nešlo minout. Návštěva tohoto překrásného města a ostrova v nás zanechala záţitek, na který se nezapomíná. Ti nejzdatnější ţáci pod vedením Ing. Riedela se v brzkých ranních hodinách pokusili dobýt nejvyšší vrchol Pelješacu – horu Sv. Iljí – 961 m n. m. Horu, ve dne rozpálenou ţhavým sluncem, plnou kamení a hadů (ne nadarmo se říká hoře Sv. Iljí – „Hadí vrch“). Po úmorném tříhodinovém výstupu se to naší výpravě podařilo. Úţasný rozhled na všechny světové strany a vítězný pocit ze zdolání tohoto vrchu byl pro naši výpravu tou nejlepší odměnou. Za zmínku stojí ještě jedna zoologická zajímavost tohoto poloostrova. Jelikoţ je na tomto poloostrově spousta jedovatých a nejedovatých hadů (sami jsme se o tom kaţdý den mohli na vlastní oči přesvědčit), byli sem, ale i na sousední ostrov Mljet, vysazeni k jejich likvidaci promyky mungo a šakali. Prý se tím počet hadů rapidně zmenšil, coţ se nám však z důvodu neustálého se střetávání s hady, nezdálo. Samozřejmě, ţe kromě těchto atraktivních poznávacích výletů, jsme také plnili obsahovou náplň TK, tj. učili jsme se základům topografie, zdravotnické první pomoci, základním tábornickým dovednostem včetně uzlů, poznávání místní fauny a flory. K tomu jsme se kaţdý den zúčastňovali sportovních aktivit (pláţový volejbal, petanque, frisbee). Nesmíme opomenout ani velmi podařenou soutěţ ve vaření, při které kaţdý stan připravil nějakou „exotickou dobrotu“. Fantazii při této soutěţi nebylo bráněno, a tak vzniklo mnoho vynikajících jídel, z kterých vybrat porotou to nejlepší, bylo skutečně tvrdým oříškem. Nakonec porota přisoudila vítězství stanu č. 17 - za skvělou dobrotu „Výbuch sopky“. Vymetené talíře i ostatních skvělých pokrmů (kromě poroty ochutnávali všichni účastníci) dokazují, ţe i další připravená jídla byla skutečně výborná. Samozřejmě, ţe jsme také kaţdý den vyuţívali nádherného počasí ke slunění, koupání a dovádění v moři, vţdy pod dohleden našich pedagogů, kterým jsme ulehčili situaci tím, ţe mezi námi nebyl jediný neplavec. Na konci TK, při závěrečném přezkušování výukových témat, jsme ještě museli našim pedagogům dokazovat, ţe jsme se tu přeci jenom něčemu naučili. Dopadlo to dobře, většinou jedničky a dvojky, sem tam nějaká trojka a výjimečně čtyřka. Dva z nás prospěli s vyznamenáním (Duchan Martin a Chmelík Milan). Bohuţel však všechno krásné jednou končí, nadešel poslední den osmidenního pobytu a my jsme se museli večer s tímto nádherným poloostrovem rozloučit. Pobyt nám velmi rychle utekl, vůbec se nám nechtělo domů, dokonce někteří z nás vymýšleli způsoby, jak si zde pobyt prodlouţit. Přistavený autobus nás však vrátil do reality a nás uţ jen čekala únavná cesta zpět domů. Na závěr jsme se všichni shodli, ţe TK splnil naše očekávání a ţe ve většině z nás zanechá určitě vzpomínky na celý ţivot. Poděkování patří i všem pedagogům a praktikantům, díky nimţ jsme si pobyt pořádně uţili, něčemu se naučili a hlavně poznali tuto kouzelnou část jiţní Dalmácie. I pedagogové nám ţákům při závěrečném hodnocení poděkovali za aktivní přístup k plnění obsahové náplně TK, vzorné dodrţování stanovených pravidel TK a denního reţimu, takţe oboustranná spokojenost. Na závěr byly také vyhodnoceny a odměněny věcnými cenami všechny aktivity a soutěţe TK.
Domů jsme přijeli v neděli 16. 6. 2013 v odpoledních hodinách, trochu unavení, ale opálení a hlavně všichni zdrávi, plni čerstvých a nezapomenutelných záţitků. Snad se do tohoto místa na jihu Chorvatska, na kouzelný poloostrov Pelješac, ještě někdy vrátíme. Opravdu skvělý školní týden. Poděkování patří také rodičům, kteří nám umoţnili konání tohoto zahraničního TK (souhlas a financování). Účastníci TK Pelješac 2013 (ţáci a pedagogové)
P.S. Na červen 2014 je připraven pro ţáky 2. L a 2. SO další turistický „bonbónek“. Zahraniční turistický kurz se totiţ bude konat na italském ostrově Elba (6. -15. 6. 2014), kam se výprava 2. ročníků vrací po 4 letech z důvodu neopakovatelné přírodní krásy, turistických moţností a prázdninové atmosféry tohoto ostrova, který je ideální pro naplňování a realizaci obsahové náplně TK.
Pohled na výpravu, v dáli město Korčula
Panorama u kláštera
Úspěšní kurzisté
Od příštího školního roku (2014/15) nově zrekonstruovaný Domov mládeţe SLŠ a SOŠS Šluknov Od 1. září 2014 by všichni ubytovaní ţáci měli bydlet v nově zrekonstruovaných a modernizovaných prostorách DM v Sukově ulici. Investice v řádu mnoha milionů Kč by měla odstranit spodní vlhkost budovy, nové uspořádání sklepních prostorů (šatny a zájmová činnost), účelné vyuţití půdy (půdní vestavba) k potřebám DM, zvýšení kapacity DM (nové pokoje) a přitom sníţení počtu ubytovaných na jednotlivých pokojích (větší pohodlí pro ţáka), rekonstrukce sociálních zařízení (WC a sprchy), rekonstrukce elektroinstalace, nový inventář. Tato celková rekonstrukce probíhá právě nyní – v tomto školním roce (2013/14). Ţádáme proto stávající ţáky ubytované na DM Tyršova a jejich rodiče o trpělivost a pochopení současných stísněných podmínek na DM Tyršova. Odměnou za Vaši trpělivost a pochopení bude od 1. září 2014 nově zrekonstruovaný DM Sukova, kde naleznou ţáci velmi kvalitní ubytovací zázemí. Ing. Robert Petroušek – ZŘ VMV
Demoliční práce DM Sukova
Co je airsoft Airsoft je adrenalinový sport simulující reálné bojové situace. Jde o pohyb v přírodě, vyrovnání se s záludnostmi nerovného a mnohdy nevypočitatelného terénu, splynutí s okolím - maskováním, rozvrţením a hospodařením tělesnými i psychickými silami, ale i trénink bojové taktiky, týmové spolupráce, …. aţ po přeţití v mezních situacích. Ale nejdůleţitějším rysem softu je prostě jen hra, tedy zábava. A to i přes to, ţe airsoftu vyuţívají profesionální armády poměrně značného počtu států. Ostatně, například, ve starověku bylo vyuţíváno k vojenskému výcviku mnoho současných olympijských disciplín. Hráč softu tedy nemusí být jen militantní nadšenec. Hráč softu musí být především sportovní nadšenec s obrovským
smyslem pro fair play. Jsem přesvědčen, ţe soft, jako takový, v ţádném případě neprobouzí v hráčích nenávist, ani touhu po zabíjení. Bez čeho se však neobejde, je čest, na které celá tato hra stojí. Protoţe na rozdíl od paintballu, kde zásah je zřejmý, hráč softu se doznává k zásahu, anebo se podřídí názoru protivníka, podle pravidla: „Střelec má vţdy pravdu“. Coţ nebývá vţdy lehké, ale bez respektování tohoto pravidla pozbývá celá hra jaksi smysl. Airsoft má výborný vliv na utuţení kondice, rozvíjí osobnost, zlepšuje sebeovládání, reflexy, práci v kolektivu, učí vás poznávat nejen sami sebe, ale i druhého, ať uţ jde o spoluhráče nebo protihráče. Učí vás nadhledu, díky kterému můţete být o krok napřed před svým osudem…
Jezdecký krouţek V Království u Šluknova na Ranči K pracuje jiţ mnoho let jezdecký krouţek. Je navštěvován dětmi a mládeţí z okolí, ale i studenty Střední lesnické školy a střední odborné školy sociální ve Šluknově. Cílem krouţku je seznámit milovníky koní z řad studentů a veřejnosti s chovem koní a naučit jízdě na koni. Praktický výcvik probíhá pod vedením zkušených cvičitelů s letitými znalostmi jeţdění na koni. Na ranči je ustájeno 17 koní, z nichţ je 7 vyuţíváno k výcviku jezdců. Pro výcvik je k dispozici velká venkovní jízdárna s pískem a překáţkovým materiálem. Uspokojeni jsou také milovníci westernového jeţdění. Členité terény a krásná okolní příroda lákají k vyjíţďkám. Za pomoci studentů Střední lesnické školy a střední odborné školy sociální ve Šluknově se dokončuje výstavba kruhové ohrady vyuţívané k výcviku koní metodami přirozené komunikace. I v tomto směru je moţno vyuţít rad a pomoci odborníků.
Ranč také nabízí ustájení soukromých koní. Koně si zde
za příznivých finančních podmínek mohou ustájit i studenti školy. Nové zájemce o činnost v krouţku vřele vítáme.
Něžné pohlazení
S koňmi a na koních
Opočno 2013 Jako kaţdý podzim nastává období honů a naháněk pro myslivce. Pro sokolníky, kteří patří mezi lovce, je toto období tradičně obdobím setkávání a společných lovů. Vrcholem celé sezóny je tradiční mezinárodní setkání v Opočně. Letos proběhl jiţ 46. ročník a naši ţáci, kteří navštěvují sokolnický krouţek- Kačka Gerlichová, Pepa Šín, Lukáš Rycko, Michal Vorlíček, David Klíč, Vašek Hodboď a Vojta Mejsnar, se pod vedením Dany Jankovské a Martiny Hendrychové měli moţnost této, pro sokolníky velice prestiţní záleţitosti, zúčastnit. Do Opočna jsme jeli přes záchrannou stanici JARO – Jaroměř, kterou vede náš bývalý absolvent David Číp, kde ţáci na vlastní oči viděli, kam aţ sahá lidská hloupost a bezohlednost. Většina handicapů, které jsou v této stanici, jsou tam díky lidské činnosti, ať je to zásah proudu na vedeních vysokého napětí, úrazy na silnici, či jiná lidská aktivita. Druhý den ráno jsme pokračovali dál do Opočna na slavnostní zahájení setkání. Plán byl vidět dravce vysokého i nízkého letu na lovu, protoţe oba způsoby lovu se liší. Ve čtvrtek jsme se přidali ke skupině, sokol – raroh, která jela pod vedením pana Makovičky do Albrechtic. V průběhu dne jsme viděli mnoho zajímavých útoků na baţanty, jedno zbloudění dravce (který se našel o tři kilometry dál) a zajímavou spolupráci psa a dravce. Během tohoto lovu bylo uloveno šest baţantů. Další dva dny jsme strávili se skupinou jestřáb – Harris pod vedením paní Ptáčkové ve dvou honitbách. První honitba byla Byzhradec, kde i přes poměrně veliký vítr, bylo uloveno pět zajíců. Poslední den jsme jeli do Tutlek. Je to honitba, kam se tato skupina vrací a jak řekl
místní hospodář – lidé spolu zestárli. A návrat je sem skoro jako domů. Díky svému chování naši studenti mezi sokolníky zapadli, a proto i oni byli přijímáni přátelsky. Starší kolegové se s nimi velice rádi podělili o své zkušenosti a rady. Při lovu s dravci nízkého letu se postupuje podobně jako při společných honech a naháňkách. Lovci a honci postupují v koroně a snaţí se zvěř vyštvat z krytu. Díky učitelům odborných předmětů a díky přípravě od Dany Jankovské se ţáci chovali přesně podle mysliveckých a sokolnických zásad a zvyků, a naši školu reprezentovali velice dobře. Heslo sokolníků: „Nelovíme, abychom získali kořist, nýbrţ pro všechno to krásné při lovu“ bylo naplněno na sto procent. Ţáci si odvezli mnoho záţitků a uţ teď je vidět, ţe někteří z nich jsou „V zajetí sokolnictví“, coţ je příznačný název knihy jednoho kolegy sokolníka. Tedy Opočnu 2013 zdar a na shledanou Opočno 2014.
Výprava na lov pomocí dravců
Příspěvky ţáků naší školy Někteří dokonce pravidelně přispívají do celostátního deníku MF DNES a díky nim je škola zapojena do projektu Studenti píší noviny – získáváme tak kaţdý den 60 výtisků zdarma a můţeme být v obraze i v jiné neţ elektronické formě, které je kolem nás uţ tak dost. Přejeme příjemné čtení.
Měl by učitel být spíš kamarádem nebo velitelem? Myslím si, ţe kaţdý učitel by měl najít zlatou střední cestu mezi oběma moţnostmi. Protoţe pokud by se choval více jako kamarád, je velice dobře moţné, ţe by mezi ţáky neměl respekt, na druhou stranu, kdyby se choval spíše jako velitel, mohlo by to být jak ve výuce, tak ve vztahu ţáků k učiteli kontraproduktivní. Ale pokud pedagog najde kompromis mezi diktaturou a přátelstvím, bude mít mezi ţactvem přirozený respekt, coţ se posléze odrazí na fektivnosti výuky, o coţ jde, podle mého, ve škole především, neboť škola kromě jiného ţáka formuje a vychovává a to, co ţák proţije ve škole, ho poznamená na celý jeho ţivot po dokončení studia.
Neznámý pasaţér Uţ ani nedokáţu spočítat, kolikrát se mi stalo, ţe mě například při jízdě autobusem zaujal jeden z cestujících. Nedokáţu ani říci čím přesně ten či onen pasaţér upoutal mou pozornost. Prostě a jednoduše se můj zrak upnul zrovna na něj a moje přirozená zvědavost začala dělat své. V hlavě se mi začaly mnoţit otázky, nezajímalo mě pouze kam jede, ale to momentální tajemno které ho obklopovalo mě nutilo se v duchu ptát jaký je jeho ţivotní příběh, v jakých podmínkách vyrůstal, zdali měl šťastné dětství. Od otázek týkajících se minulosti jsem posléze postoupil k otázkám týkajícím se jeho ţivota dnes. Zajímalo mě, jestli je sám nebo má někoho kdo na něj doma čeká, je-li šťastný nebo ho něco trápí, jestli má děti nebo ne. Někdo si můţe myslet, ţe jsem sprostý šmírák, kdyţ takto po celou cestu pozoruji jednoho jediného pasaţéra. Dle mého názoru nejde o šmírování ale o prostou fascinaci lidmi, kterou navíc já sám nejsem schopen nijak ovládat a ani se nesnaţím, neboť tím nikomu neubliţuji. Někdy se sám aţ divím, co s lidskou myslí dokáţe udělat pohled na neznámého člověka, jeţ mi za celou svou cestu nevěnuje ani tu nejmenší pozornost.
Samota Někdo má ze samoty strach a to, i kdyby se jednalo o samotu pouze chvilkovou. Já naopak dočasnou samotu přímo vyhledávám, neboť čas od času se v mém ţivotě vyskytnou momenty, kdy je pro mě dočasná samota řekl bych aţ nezbytná, kdy mi uţ prostě nepomůţe nic jiného neţ se zavřít do pokoje a přemýšlet, nebo jen naslouchat tichu, které občas přeruší tikot hodin, anebo zvuk projíţdějícího automobilu, doléhající do místnosti skrz okna. Pocit samoty mi umoţňuje zaměřit se pouze na to co je pro mě v danou chvíli prioritní, ať uţ jsou to problémy s atmosférou vládnoucí v domácnosti anebo teoretické řešení jakýchkoliv ţivotních situací do kterých jsem se dostal buď sám, anebo jsem do nich byl přiveden jinou osobou či okolností. Samozřejmě, ţe ve chvílích samoty neřeším jen události či vlastní
emoce negativního rázu, ale i pozitivní situace či události, nejčastěji ty, jeţ mě překvapují svou neuvěřitelností a zároveň jednoduchostí, neboť to, čemu kolikrát sami nedokáţeme uvěřit, bývá často prosté.
Prolog Jsou chvíle, kdy si připadám vskutku jako blázen, jako někdo kdo nepatří do tohoto světa. Abych si své bláznovství sám před sebou obhájil, vţdy se v duchu ptám jestli je na světě vůbec někdo kdo je naprosto normální. Pokud ano, myslím si, ţe musí mít neskutečně nudný ţivot, neboť dle mého názoru kdo v sobě nemá alespoň kousek blázna, nemůţe si ţivot dostatečně uţít… Já sám jsem jiţ nesčetněkrát slyšel, ţe nejsem normální, ale co vlastně znamená být normální? Zeptejte se sta lidí a dostanete sto různých odpovědí. Na světě neexistuje snad nikdo, kdo by vám tento pojem dokázal přesně definovat. Ale jestli být normální znamená zařadit se do stáda těch, jejichţ ţivot je pouhým čekáním na smrt, cestou bez cíle, odmítám být normální. Miluji ty maličkosti, kterými vystupuji z řady. Označ mě za černou ovci společnosti a já se jen usměji a poděkuji ti. Necítím totiţ, ţe bych se měl za něco stydět. Prostě si uţívám své tiché bláznovství.
Probuzení… Otevírám oči, stále ještě mě obklopuje tma. Ještě nebo uţ? Se zalepenýma očima natahuji ruku a vzápětí naráţím do čehosi hrubého. Zmocňuje se mě zvláštní pocit. Ve snaze zjistit, co mi vlastně zabránilo v pohybu, přejíţdím rukou po oné stěně. Je to zvláštní, ale mám pocit, ţe cítím dřevo. Toho samého si najednou všímám, i kdyţ natáhnu druhou ruku „Co se to sakra děje?“ Snaţím se zvednout, v tu chvíli však následuje náraz. Jsem ze všech stran obklopen dřevěnými stěnami. Musím se přemáhat, abych si udrţel chladnou hlavu. Musí být způsob jak se odtamtud dostat. Vší silou se zapřu do stěny nade mnou, ale ať dělám, co chci, nic se neděje. Buším do stěn okolo sebe, stále nic. Pomalu, ale jistě začínám panikařit. Někdo mě tu pohřbil, netuším však kdo a ani proč, v tuhle chvíli však ani není čas nad tím přemýšlet. Dochází mi vzduch, smiřuji se s tím, ţe tu zemřu. Ztrácím sílu i chuť s tím bojovat a tak zavírám oči a v duchu se loučím se světem. Do toho doslova hrobového ticha se najednou ozve křik….je to můj křik. Probouzím se a cítím kapky potu stékající po mém těle. Díky bohu, byl to jen sen. DB
Ohlédnutí za ekologickou olympiádou 2013 Ekologická olympiáda je tradiční soutěţ ţáků středních škol, podporovaná Ministerstvem školství, mládeţe a tělovýchovy, která se letos konala jiţ podevatenácté, příští rok nás tedy čeká jubilejní ročník. Soutěţ má 3 úrovně – školní, krajské a národní kolo. Do soutěţe se přihlašují především gymnázia a střední odborné školy. Školní kolo proběhlo v září, krajské kolo v říjnu a národní se bude konat v červnu. O pořádání se pravidelně dělí vybrané školy. Soutěţ samotná započala hned v pátek odpoledne – slavnostního zahájení se účastnili i vzácní hosté – hejtman Ústeckého kraje Oldřich Bubeníček, starostka města, radní města a přislíbena byla i účast ministra ţivotního prostředí, který se však díky náročnému programu z účasti na tomto zahájení omluvil. Celkově je tato soutěţ poměrně náročná, a ačkoli má přívlastek ekologická, prolíná se mnoha dalšími obory – geologií, hydrologií, geografií, meteorologií, botanikou, zoologií, genetikou, ochranou přírody a samozřejmě ekologií. Vţdy se začíná teoretickým testem o několika desítkách otázek, následuje poznávací test z mnoha rozličných oblastí a poté následuje praktická část (která můţe být rozdělena na dva rozličné úkoly). Zde se řeší zpravidla projekty, týkající se environmentální (český výraz zní ţivotní prostředí) problematiky - ozelenění dané lokality, návrh úpravy parku, vytvoření naučné stezky, popř. průzkum veřejného mínění na určitý problém, který občany v dané lokalitě trápí. Letošní krajské kolo proběhlo v Klášterci nad Ohří a naše škola zde získala 7., 8. a 14. místo z celkových 26 druţstev. Zde se řešila problematika úpravy veřejné zeleně před místním Gymnáziem a střední odbornou školou a porota téţ chtěla znát názory obyvatel na kvalitu městské zeleně ve městě. Úkolem soutěţících bylo přehledně vše zpracovat, zakreslit, vytvořit přehledné mapky a návrh projektu úprav. Kaţdé rozhodnutí bylo nutné patřičně zhodnotit. Porota to neměla vůbec jednoduché – celkem se sešlo ve třech částech 78 podkladů k hodnocení a to trvalo aţ do brzkých ranních hodin. Během hodnocení poroty měli soutěţící moţnost si dále zasoutěţit – vymyslet logo letošní soutěţe, sloţit básničku či písničku, procvičit si znalosti stromů a hub. Taktéţ bylo moţné zhlédnout dvě zajímavé přednášky o ročním pobytu studentky v USA a také cestopis o národních parcích. V neděli ráno jiţ byly známé výsledky všech částí a po jejich sečtení následovalo dlouho očekávané vyhlášení výsledků, které navštívila i ředitelka hostitelské školy a starostka města. Výherci si rozdělili velmi hodnotné ceny, v podobě knih, psacích potřeb, elektronických nosičů a poukázek na nákup zboţí. Kaţdý soutěţící si odnesl jako poděkování za účast několik upomínkových předmětů, takţe nikdo nepřišel zkrátka. Po vyhlášení uţ následovala pouze cesta na nádraţí, odkud se všichni soutěţící a jejich pedagogický doprovod vypravili směrem domů. RR
Ukázka části jednoho z projektů našeho družstva Úpravy plochy před školou. 3. Stav plochy: Celkem v dobrém stavu ale je několik nerovností v terénu (díry).
4. Možné úpravy: Zarovnání terénu, úklid plochy (spadané větve, listí), neupravené keřové pásmo, pomístní označení dřevin (cedulkou s českým a latinským názvem) vybudování přírodních chodníků v porostu a oplocení parcely.
5. Arboretum K vzácným stromům (borovice těžká nebo jedle nikkoská ) bychom naistalovali velké tabule s popisem: země původu, délky života, maximální výšce u nás a v místě původního výskytu, využití dřevní hmoty, vhodnost do našich podmínek, historie, zajímavosti… K méně vzácným druhům bychom dali pouze obyčejné cedulky s českým a latinským názvem a s pořadovými čísly, která budou zaznamenána na velké informační tabuli umístěné na příjezdové cestě ke škole se stručnými popisy, charakteristickými znaky dřevin a místem výskytu v arboretu zaznamenaným v mapě na hlavní ceduli.
Ekonomika Zásyp děr. Vybudování malých cedulí 100ks.
800,15 000,-
Vybudování velký cedulí 4ks.
6 000,-
Úprava keřů a stromů na rok
10 000,-
Výstavba oplocení
37 500,-
Lavičky 4ks
14 000,-
Koše 4ks
14 000,-
Služby
13 000,-
Další výdaje(telefon, palivo,…) Celkem
5 000,115 300,-
Úklid Arboreta budou zajišťovat studenti Gymnázia a SOŠ Klášterce nad Ohří.
Finance Fondy EU Krajský úřad Ústeckého kraje Město Klášterec nad Ohří 15% podíl školy (17 295,-)
Závěr: Arboretum by se mohlo stát místem odpočinku a relaxaci studentů, učitelů a široké veřejnosti. Mohly by se zde konat naučné přednášky a zajímavé exkurze pro ZŠ i SŠ. Myslíme si, že arboretum změní celkový pohled na školu, i na město. Nápad by se mohl zamlouvat i ekologicky zaměřeným organizacím, které by ho mohly sponzorovat.
Zdroj: www.mapy.cz
Převzato ze Šluknovských novin, říjen 2013
Památné stromy ve Šluknově a okolí V dnešním vydání se zaměříme na další památný strom, rostoucí ve Šluknově. Označením památný strom se v dnešní době v celé České republice pyšní zhruba 23 000 jedinců. Co vlastně znamená výraz památný strom? Jedná se o strom, který můţe mít specifický způsob ochrany – např. zákaz poškozování, skladování materiálů poblíţ, omezení terénních prací, prořezávání je moţné pouze odbornou firmou po souhlasu orgánu ochrany přírody. Není moţné ho bez povolení pokácet a za případné úmyslné poškození hrozí pachateli nemalý postih. Evidenci všech památných stromů vede Agentura ochrany přírody a krajiny ( AOPK). Jak se stane strom památným? Návrh můţe podat prakticky kdokoli, stačí podat podnět na místní obecní či městský úřad. Posouzení, zda strom můţe či nemůţe být vyhlášen
jako památný, závisí na orgánu ochrany přírody, který ho můţe vyhlásit nebo návrh zamítnout. A jaký strom můţe nést titul památný? Jedná se zpravidla o tyto moţnosti: mimořádný vzrůst, mimořádné stáří, zvláštní tvar koruny, tzv. habitus, pokud je krajinnou dominantou nebo pokud jinak výrazně přispívá ke krajinnému rázu, připomíná určitou historickou událost nebo pověst, doprovází kulturní památku (kostel, kapli, studánku, boţí muka). Kaţdý takovýto strom je označen smaltovanou cedulí s malým státním znakem a nápisem Památný strom nebo Skupina památných stromů. Pod cedulí bývá ještě cedulka s informačním popisem – druh, výška, stáří, rok vyhlášení, důvod ochrany. Původně byl tento článek připravován o lípě poblíţ školy, ta však v předešlých dnech byla pro svůj velmi špatný stav pokácena. (viz článek výše). Vzrostlý jedinec jedle nikkoské (Abies homolepis), nacházející se v parčíku naproti Domově mládeţe Tyršova, byl jako památný strom vyhlášen 13. 1. 1997, obvod činí 170 cm a výška 22,5 m. Důvodem ochrany je jedinečnost tohoto druhu. Jedle nikkoská má svůj domácí areál výskytu v Japonsku v pohoří Nikko v centrální oblati japonského souostroví a dorůstá výšek okolo 50 metrů. Jedná se o dřevinu velmi statného vzrůstu s širokou korunou, která je v Japonsku často vysazována společně s dalšími jedlemi (Abies firma, Abies veitchii, Abies holophylla) poblíţ chrámů, kde působí majestátním dojmem. Vyhovují jí vyšší nadmořské výšky okolo 700 – 2000 metrů nad mořem, s vyšší vzdušnou vlhkostí, poměrně dobře snáší zastínění - podobně jako naše domácí jedle bělokorá. Jehlice jsou tmavozelené, 1,5 - 3,5 cm dlouhé, značně tuhé, s výraznými bílými pruhy na rubu, po rozemnutí silně aromatické s charakteristickou pryskyřičnou vůní. Větévky jsou značně silné, světle hnědé aţ béţové, a vţdy celé výrazně rýhované, čímţ se dá tento druh snadno odlišit od ostatních druhů jedlí. Velmi nápadné jsou silně pryskyřičné pupeny. Jako všechny ostatní druhy jedlí, kterých je po celém světě cca 40 - 50 druhů, rostoucích především v Asii, Severní Americe, Evropě i Africe, je charakteristická nahoru postavenými šiškami, které v mládí bývají fialové, dlouhé 8 – 12 cm a 3- 4 cm široké. Pod stromem najdeme kolem poloviny října, kdy šišky dozrávají, vţdy jen rozpadlé části – plodní šupiny a vypadlá semena, která jsou velmi oblíbenou pochoutkou ptactva a veverek. Klíčivost těchto semen je poměrně vysoká, dosahuje 55 – 60%. Jsou však přeléhavá- tzn. ţe letošní semena vyklíčí často aţ přespříštím rokem. Na stromě zůstávají pouze vřetena (středy) šišek. V kunratickém arboretu se nachází více neţ 10 vzrostlých exemplářů a některé z nich se staly experimentem pro vědeckého pracovníka Dr. Jeţka, jenţ se je snaţil pomocí vegetativního rozmnoţování rozšířit. Vybraná větev vzrostlého stromu se ováţe balem z igelitu a alobalu, ve kterém je zemina, hrabanka a výţivný substrát se stimulátorem, podporujícím zakořeňování. Takto ponechaný bal se ponechal několik měsíců, neţ došlo k vytvoření kořínků. Pokud byly kořeny dostatečně silné a bohaté, větvička se odřízla a takto upravená se zasadila do země. Zajímavostí je, ţe takto vypěstovaný strom se chová jako větev – nikdy nedostane podobu pravidelné koruny a plodí jiţ krátce po přesazení. Důkazem tohoto jsou dva vitální jedinci, rostoucí velmi nízko nad zemí v dolní části kunratického arboreta.
Dřevina je pro svou nenáročnost a velmi elegantní a dekorativní vzrůst občas vysazována v arboretech a parcích. Spatřit ji můţeme nejen v arboretu Kunratice u Šluknova, ale také v louce u Čítkova mlýna, v Průhonickém parku, v zámeckém parku Sychrov, Dendrologické zahradě v Průhonicích, v arboretu Kostelec nad Černými Lesy a Nový Dvůr u Opavy.
habitus Abies homolepis
detail větévky a pupenů
nezralé šišky
Památné stromy v našem okolí je zapotřebí chránit i tehdy, pokud je jejich zdravotní stav zhoršený - vyrábějí a instalují se nejrůznější opásání prasklých kmenů, zastřešení dutin, zalévání betonem, aby se zabránilo zatékání vody a dalším hnilobám, prořezání starých větví, ošetření vzniklých poranění pomocí ochranného (sanačního) nátěru. Někdy stromy trpí pod tíhou sněhu, vandalů či dopravní obsluţnosti – např. solení silnic, dopravní nehody, úniky provozních kapalin. Některé jsou však i přes tuto péči odsouzeny k zániku a tím také zaniká statut památného stromu a z evidence se jednoduše vyřadí. V případě velkého poškození je většinou rozhodnuto o odstranění – péče o ně je příliš nákladná, hrozí riziko úrazu nebo škoda značného rozsahu. Ochrana a zamezení poškozování těchto stromů má být prioritou kaţdého města a obce. Mělo by být v zájmu nás všech, aby tito svědkové dávných časů s námi vydrţeli co nejdéle. RR
