ŠKOLNÍ ČASOPIS SŠ OSaP ČESKÉ BUDĚJOVICE (SOU SUCHÉ VRBNÉ) • PROSINEC 2005
Vítejte u dalšího vydání našeho časopisu! Na podzim jste dostali do každé třídy (zdarma!!) jeden výtisk posledního čísla Volné hodiny. Pro mnohé to bylo první setkání s tímto časopisem. Je vskutku milé, že právě mezi těmito čtenáři se zrodil zájem o spolupráci na jeho přípravě a zejména potěší to, že svůj zájem proměnili ve skutek. Naopak, někteří tradiční přispěvatelé zůstali takříkajíc mimo hru a „své“ rubrice zůstali cosi dlužni. No, uvidíme příště… Musím předejít vašim otázkám ohledně data, kdy dostáváte časopis do rukou, a jeho vánočního zaměření. Ano, píšeme leden 2006. Koho tedy ještě zajímají Vánoce 2005? Inu nesrovnávejte komerční časopisy s tím „naším“. Když dopisovatel odevzdá svůj příspěvek dejme tomu 21. 12., pak teprv nastává etapa grafického zpracování celého „čísla“, následně jeho jazyková kontrola a pak teprve výroba (kopírování, snášení, šití a distribuce). A to není „na počkání“… Až se dostanete k internetu, tak nezapomeňte naštívit stránky časopisu: www.grafem.cz/volna_ hodina. A máte-li něco na srdci, dejte to na papír a pak k nám do redakce (do schránky ve 2. patře na budově ul. Třebízského) nebo ještě lépe – pošlete nám e-mail:
[email protected] za redakci Volné hodiny B. Hněvsa
Toto číslo redakčně připravili: Olga Bayerlová, Jitka Bílková, Eva Boledovičová, Anna Bubeníková, Denisa Cibulková, Leona Filipová, Jana Hatáková, Břetislav Hněvsa, Anastázia Lavdovská, Lenka Leznová, Josef Martínek, Vendula Olexová, Ema Pecková, Šárka Pečinková, Ileana Suchánková, Irena Tóthová, Jindřiška Turínová, Nela Veselá, 2 Petra Žáková, Josef Květoň.
Fotoreportáže
Volejbal
…
S koncem kalendářního roku se už tradičně pořádají různé sportovní a společenské akce. Učitelé naší školy se i letos už poněkolikáté zúčastnili Mikulášského volejbalového turnaje. Ani nepříliš pozitivní výsledkové skóre jim nezkazilo dobrou náladu ze setkání s kolegy z jiných škol.
…jede!
Podobnou sportovní atmosférou už druhý týden žilo i Suché Vrbné. V sudém týdnu na 1. místo ve volejbale dosáhlo družstvo třídy S2. V lichém týdnu si bilancí z předcházejících zápasů vylepšily studentky ze třídy KOS3. Díky vyučujícím TV a divákům z řad spolužáků si všichni zúčastnění jistě odnesou nejen pěkné zážitky z příjemně stráveného školního dopoledne, ale i chuť přihlásit se na další sportovní akce. Mohou potvrdit, že na reprezentaci třídy a školy se pak krásně vzpomíná při setkání absolventů třeba po dvaceti letech. text: O. B. foto: -re-
Na návštěvě ve fotoateliéru Každý to zná, každý už tam někdy byl, každý se už někdy nechával fotit ve fotoateliéru. Je to tam trochu jako v laboratoři a trochu jako při natáčení filmu. Prostě takové tajemné. A což teprve když se dostanete do „zákulisí“ takového ateliéru…
vyvolení začali totiž na naší škole studovat nový obor Fotograf. Zatím jich u nás je 15. „Jejich“ prozatímní fotoateliér, tedy místo, kam chodí „na praxi“, najdete u firmy Fotografia na Senovážném náměstí (odkud jsou i uvedené snímky). Zkouší si zde tradiční výrobní postupy, ale dostanou se i k digitální technice. Ve škole pak pracují ve virtuálním fotoateliéru – v programu pro digitální fotografii Adobe Photoshop 8, a to je opravdová špička. text a foto: -re-
Nový název, nové logo S novým kalendářním rokem dochází ke změně názvu školy. Poslední rozloučení se slovem INTEGROVANÁ se koná 31. prosince 2005! Ostatní slova zůstávají. Nový název tedy zní Střední škola obchodu, služeb a podnikání. Zároveň s touto změnou dojde k úpravě loga školy. Původní logo, které před lety navrhla Mgr. Hana Králová, se také nijak výrazně nezmění.
Každopádně někteří vyvolení mají od letošního školního roku to štěstí, že se do tohoto alchymistického prostředí dostanou častěji než my ostatní, a hlavně ho důkladně poznají. Tito
Hodinky se hodí Celostátní soutěž kadeřnic a kosmetiček v Jihlavě se konala 8. prosince 2005. Naši školu reprezentovaly kadeřnice Vladimíra Peřinková v kategorii dámský účes a Milena Kopecká v kategorii pánský účes. V kategorii kosmetiček potlesk sklidila Soňa Konečná, která si vybojovala vynikající umístění – druhé až čtvrté místo. Před vánočními svátky je ředitel školy Mgr. Miroslav Petrovský odměnil švýcarskými hodinkami s logem školy. text: -refoto: J. Martínek
Pozvánka na „plesy“ 10. 1. 2006 – KOS4 (Výstaviště) 12. 1. 2006 – K3B (Gerbera) 19. 1. 2006 – C3, A3 (Gerbera) 26. 1. 2006 – KR3, P3 (Gerbera) 2. 3. 2006 – K3A, S3 (Gerbera) 3. 3. 2006 – PP2 (Borek)
3
Cesta z města – GO program Byl začátek října, čtvrtek odpoledne… A1 v počtu 17 nastoupena na autobusovém nádraží v Českých Budějovicích… s těžkými bágly. Všichno připraveno na prodloužený „odpočinkový“ víkend. Zaplatili jsme cestu směr Kaplice, vmísili se mezi cestující, nenápadně upozorňujíce na křehký náklad v podobě Barčiných 6 vajec. Zbytečně! Barča sáhla prudce do batohu… :)). Cesta utekla rychle a vesele. Okamžitě po výstupu na kaplickém autobusáku jsme naskákali do autobusu, „zastávka Dluhoště!!“, konečně blíž k našemu společnému víkendovému bydlišti. Vrcholem cesty, když jsme si začali uvědomovat stále větší únavu, hlad a napětí, bylo oznámení faktu, že naše útulná chatka se skrývá 6 km od zastávky, kde
nás vysadil nervózní řidič… Zde začal další úkol, který byl klíčem k otevření vytoužené chatky. Povedl se a podle výrazů našich hostitelek, jsme směli dovnitř… :), i když jsme byli všichni od hlavy až k patě zablácení, plus hladoví. První věc, kterou jsme udělali, když jsme se vyškrábali do ložnice, bylo vybalení jídla! Jé, to byl hlad! Naše nejhubenější spolužačka snědla nejvíc - půlku kuřete a zazdila to pořádnou uzenou kýtou. My s otevřenýma pusama jen tiše záviděli tu nepřímou úměru… Spokojení a (ne)příjemně unavení jsme se seznámili s okolním prostředím. Nejvíc se nám líbilo WC (nejvíc mně : )). Pravý porceláno-dřevěný, byl… …byl to originál zasazený přímo 4 uprostřed divoké přírody. Pak jsme posedali do
kroužku v klubovně a začali s představováním sebe samých… Našimi velitelkami se na těch pár dní staly Lenka s Pájou, milé osůbky, které nás za těch pár dní poznaly lépe, než my sami sebe doposud… :)) Pak už opravdu urvaní jsme zalehli a oddali se nočnímu snění… Takhle vypal skoro každý večer. Každej den na nás čekalo plno úkolů, her, vypořádávání se s nečekanými situacemi, prostě programy pro zábavu, poznávání našich i cizích niter. Občas tam mezi námi vznikaly i nesmyslné hádky, ale přišly chvíle, kdy jsme zjistili, že když to zvládneme, bude z nás jednou fakt dobrá třída… Blížil se konec programu a pro nás to znamenalo balit, uklidit a návrat. No, nechtělo se nám! Rychle jsme se rozloučili a vyrazili na bus, tentokrát úplně jinou cestou a za dne… Okolo řeky, nádhera, tak to i loučení bylo jak má být, smutně krásný… Cesta nám utekla a my se dostali zpět do města. HURÁ ke svému domovu s teplou vanou a plnou ledničkou…, za těmi, co se o nás staraj. Vhozeni od her do víru běžného života… Stálo to za to! Těch 17 lidí, co se nebálo jet, se poznalo a vyšlapalo si k sobě hezké cestičky přátelství… Velké poděkování patří paní učitelce Zaimlové a paní učitelce Doktorové, za pevné nervy a pofoukání bolístek… Vaše A1 a Ančí Bubeníková
Rozhovor s…
Máme tady judistku… … jmenuje se Nikola Procházková a je mistryní ČR v judu za rok 2003! E+W: Ahoj Nikolo, v kolika letech sis začala s tímhle sportem??? Nikola: Začala jsem v 7 letech. E+W: Kdo tě k němu přivedl??? Nikola: Začala tam chodit moje starší sestra, tak jsem začala taky. Sestra ale už dlouho nechodí. E+W: Vyhrála jsi někdy nějakou soutěž??? Nikola: Ano. E+W: A kolik jich bylo??? Nikola: Bylo jich hodně, ale ne všechny se cenily… Počítám tak 30–40. E+W: Baví tě to pořád??? Nikola: No…, jo…, částečně, už není takový zájem, ale jo… E+W: A máš na to teď čas? Nikola: Toho času je teď míň, tak už se judu tolik nevěnuju. E+W: Jak často jsou tréninky??? Nikola: Bývaly třikrát týdně, ale já už se jich od nového roku nezúčastňuji. E+W: Budeš mít v nejbližší době nějakou soutěž??? Nikola: Jojo…, určitě nějaká bude, ale netuším kdy a kde… E+W: Líbí se ti na škole??? A co bys tu změnila??? Nebo koho??? Nikola: Jde to… Škola mi tak nějak vyhovuje, takže nějaké větší změny bych neprováděla.
E+W: Jaké jsou tvé další zájmy, kromě toho, že si perfektní v judu??? Nikola: Sport a zvířata. E+W: A máš nějaké zvíře? A jaké??? Nikola: Mám 2 psy, cca 7 koček… Bydlím na statku, takže ani kachny mi nejsou cizí . E+W: Super. Tak díky za rozhovor a za tvůj čas… ahoj. Nikola: Nemáte zač. Hele a nedejte tam nějaký blbý fotky. Dík. Čuz. E + W = Vendula Olexová + Ema Pecková / KOS1
Kdo to tu loupe perníček? Tak to opravdu nevíme, kdo chodí loupat (nebo loupit?) perníček, ale doufáme, že nikdo. Zaručeně však víme, kdo je tady přes perníky MACHR!
Jsou to dvě cukrářky ze třídy C3: Marie Mikešová a Lenka Galková. Jejich perníčky jste již před Vánocemi mohli vidět ve vitrínách na chodbě před jídelnou. text a foto: -re-
5
Rozhovor s…
Jitkou Kaletovou nejen o Vánocích Jakou jste vystudovala školu? VŠZ – obor FYTO, specializace IOR, doplňkové pedagogické studium v Českých Budějovicích. Co jste udělala, když jste zjistila, vás přijali na tuto školu? Měla jsem radost. Jaká byla vaše první škola, na které jste učila? ZŠ Nerudova, České Budějovice (1/2 roku), pak ISŠ a OA Jeronýmova, Č. Budějovice (5 let). Líbilo se vám tam? Ano. Z jakých důvodů jste přešla na tuto školu? Přešla jsem ze soukromé střední školy ze dvou důvodů 1 – finanční, 2 – nekázeň žáků. A líbí se vám tu? Ano. Když jste zjistila, že budete třídní učitelka prvního ročníku cukrářů jaké jste měla pocity ? Byla jsem ráda, na soukromé škole jsem byla třídní kadeřnic a myslím si, že cukráři chodí do školy odpovědněji a lépe se připravují na výuku. Během prvního ročníku jste určitě tu třídu poznala tak, že už můžete odpovědět na dvě otázky: Jste ráda, že tu třídu máte, nebo byste si ji představovala jinak? Rozumíte si se svojí třídou? C2 je zatím nejlepší třída, které dělám třídní učitelku. Doufám, že se náš vztah nepokazí. Myslím, že si rozumíme. Nezměnil se váš názor na vaši třídu? Přeci ji znáte už rok a půl! Ne zatím ne, myslím, že vše prověří plánovaný ples ve 3. ročníku – to se hodně projeví charaktery lidí (žáků). A teď něco o vás. Je na vás, jestli na ty otázky odpovíte, ale byli bychom rádi . Odkud pocházíte? Z malého městěčka u Písku – Bernartic. Máte nějaké sourozence? Jsem nejstarší a mám 2 bratry, nejmladšímu je 24 let a je svobodný. Určitě jste v mládí měla spoustu trapasů jako každý mladý člověk. Můžete nám prozradit nějaký váš trapas? Po prvním ročníku na gymplu jsme slavili se spolužáky v parku vysvědčení, bylo velké horko a vypila jsem sama téměř celou láhev červeného vína. Bylo mi velmi špatně a zvracela jsem ve tři odpoledne na hlav6
ní ulici v Milevsku do odpadkového koše. Naštěstí to v té době nikdo neřekl mým rodičům a druhý den mě tatínek vezl na pohotovost s podrážděným žlučníkem. Samozřejmě jsem nepřiznala, že je to po alkoholu. To až později – po svatbě . Máte děti? Kolik a v jakém věku? Chtěla byste mít další? Mám 2 děti Šárku (15 let) a Katku (11 let) a psa – pudlíka Dášu (8 let). Další děti bych možná chtěla, ale nejspíš se už neuskuteční. Koncem listopadu jste mohla shlédnout film Román pro ženy. Co si o tomto filmu myslíte? Velmi pěkný film – viděla jsem ho po druhé. Měla by to vidět i má pubertální dcera – knížku už četla. Hlavní roli hrál Marek Vašut. Líbí se vám? Brala byste ho jako přítele nebo třeba jako manžela? Jako manžela, to asi ne. Je to umělec a myslím, že by nebyl vhodný pro rodinný život. Pro mě je to charismatický muž s pěknou postavou. Pomalu, ale jistě se blíží Vánoce! Těšíte se na ně? Na Vánoce – ano, na vánoční přípravy – ne. Ale začaly dobře – manžel včera umyl v našem rodinném domku všechna okna (teď ho za to budu muset nejmíň půl roku chválit). Kde budete trávit Vánoce? Doma – s dcerami, manželem a psem Dášenkou. Je listopad, tak už určitě máte nakoupené dárky a nebo je kupujete neposlední chvíli? Nějaké dárky mám, ale většinou kupuji na poslední chvíli. Jestli máte nějaké nakoupené, můžete nám prozradit jaké? Jestli nemáte, máte nějakou představu? Pro starší dceru Šárku mám nakoupenou kosmetiku, pro mladší dceru Katku knihu o koních, pro manžela knihu – ,,Hlava XXII“. Jaký dárek si přejete nejvíce k Vánocům, který se vám nikdy nesplnil? Pro mě jsou nejhezčí dárky, které dcery vyrobily samy. Jako dítě jsem si přála miminko – nejdřív se tento dárek nesplnil, ale když mi bylo 13 let, tak se narodil můj druhý bratr Ondřej – je to skoro jako mé třetí dítě. Určitě doma pečete cukroví, můžete nám prozradit kolik a jaké?
Jsem od své maminky zvyklá na hodně druhů, dcery mi pomáhají – začátkem prosince – perníčky a před Vánoci: linecké, oříškové košíčky, rumové kuličky, kokosky, marokánky, vosí hnízda, macešky, vanilkové rohlíčky, pracny. Do cukroví přidávám celozrnnou špaldovu mouku, aby bylo ,,trochu“ zdravé.
Dáváte si s rodinou nějaké předsevzetí na nový rok? Ne – myslím, že se pak stejně nevyplní. Co byste přála vaší třídě do budoucnosti? Abyste zůstali prima parta až do konce 3. ročníku. Rozohovor připravila Jindřiška Turínová, C2
Poetický kroužek Vánoce mám nejradši
Těšení
Leona Filipová, KR1
Leona Filipová, KR1 Sněží a chodníky jsou zaváté. Doma to voní pečením a muškátem. Do pokoje nahlížím klíčovou dírkou, zda vánoční stromek bdí nad nadílkou. Maminka volá : Přilož do kamen ! A tak pilně topím celý den. Je mi krásně. Jak v obrázkových knížkách, které dostávám od Ježíška.
Vánoce kosmetičky Anastázia Lavdovská, KOS3 Ptají se mě známí vždycky na Vánoce kosmetičky, jestli já je prožívám, jako každá jiná z dam.
Vánoce mám nejradši, když jsme všichni spolu, to se nikdo nemračí, času máme horu. Vánoce mám nejradši, to jsou pěkné svátky, táta má čas na vláčky, máma na pohádky. Společně teď jídáme a pijeme kolu, koledy si zpíváme u jednoho stolu.
Jdeme spolu na výlet – to je prostě prima, za ruce se držíme a není nám zima.
Však žádná z naší profese, být průměrná nesnese. Ve všem, oč se snažíme, past na muže líčíme.
Společně si hrajeme, pak si povídáme, máme čas si všichni říct, že se rádi máme.
Svou pinzetou na obočí, trhám stromečku jehličí, nehledíc na těžkou práci, kmeni dělám depilaci.
Vánoce mám nejradši, říkám vám to znovu, to se nikdo nemračí a jsme všichni spolu.
Stromek takto obnažený, zahalím svým prádlem ženy, a nahoru jak bambulku, dám nápadnou cedulku. „Možná je to k nevíře, však krása stojí peníze, co jsem měla stromku dávám, od vás nové očekávám!“
Kdybych já byl kouzelník, pošeptal bych zlehýnka, ať má na mě pořád čas můj táta i maminka.
Tajný dětský sen Nela Veselá, KOS3 Jako malá holčička, jsem měla ráda Ježíška. Říkala si potají, co v tom nebi dělají. Kdepak je ten chlapeček, co přinese dáreček? Koukala jsem z okna ven, jakýpak je dneska den? Poslala jsem mu dopisy, kreslila mu obrázky, byly rovnou od srdce, a snad také od lásky. A když přišel Štědrý den, jen tiše jsem dýchala, aby mi nic neuteklo a všechno, co jsem si přála jen, abych dneska dostala. Dnes už skoro dospěla jsem, vím, jak to všechno chodívá, přesto stále věřím na Ježíška – chlapečka, co dárky nosívá!
Vánoční stromek Leona Filipová, KR1 Stromku, pojď už dál, zmrzneš na té pavlači, ať jsi jedle, nebo smrček, ať jsi sebemenší skrček, jen pojď dál, jsi král jasanů i akátů, lip ve vonném brokátu – ze všech stromů země zdejší budeš večer nejkrásnější, ze všech, ze všech nejsladší! 7
Anketa Jedna z nejsledovanějších rubrik v časpise Volná hodina přináší tentokrát otázky s tématikou nejen vánoční: 1. Chodil(a) jste někdy za čerta, Mikuláše nebo anděla? 2. Jak snášíte předvánoční úklid? 3. Na jaký vánoční dárek nejraději vzpomínáte? 4. Jak slavíte Silvestra? Božena Doktorová: 1. Ne. 2. V klidu. 3. Kytička rozkvetlých konvalinek od tatínka. 4. Doma. Olga Bayerlová: 1. Jednou za anděla, ani vlastní děti mě nepoznaly. 2. Užívám si hlavně adventní pohody - chodím do divadla, na koncerty a snažím se stihnou především předvánoční posezení s těmi, na které nemám během roku tolik času. Na speciální úklid pak zákonitě čas chybí, ale to už neřeším. 3. Na první Štědrý večer se starším synem. 4. Přes den sportem a přípravou dobrot, následuje společná večeře s rodinou, rodiči. Pak navštěvujeme známé, o půlnoci si připijeme na náměstí a končíme buď ve vinárně, nebo zase s přáteli. Když byli synové mladší, jezdili jsme s přáteli a jejich dětmi na pár dní na lyže. Robert Zeman: 1. Ne. 2. Špatně. 3. V průběhu tolika let jsem dostal tolik dárků, že už mi to splývá. Jednoduše řečeno dárek vždy potěší. 4. U rodičů.
8
Ludvík Petr: 1. Ano, mnohokrát za čerta, méně za Mikuláše. 2. Celkem v pohodě a podílím se na něm. 3. Na můj první hudební nástroj - harmoniku. 4. Většinou pracovně tím, že kazím společnost.
Jitka Kaletová: 1. Ne. 2. Dobře. 3. Ve třech jsem si před Vánocemi zlomila pravou ruku, protože jsem ji strčila do ždímačky – měla jsem tam šaty na panenku - pak jsem k té panence dostala kočárek. 4. S dětmi, manželem a kamarády. Zdeňka Zaimlová: 1. Ano. 2. Musí být. 3. Syn – narozen 22. 12. 4. Výstupem na Kleť. Břetislav Hněvsa: 1. Ne, já byl vždycky divák. 2. Je to výzva - uklidím si svůj stůl. Slibuji! 3. Asi na ten budoucí. 4. Neslavím, jen „splácám“ nejrůznější jídla. Jaroslava Rynešová: 1. Nechodila, vždycky jsem byla raději divákem. 2. Snáším velmi dobře. Co stihnu, stihnu. Chci, aby měly děti usměvavou maminku, ne uštvané zvířátko. 3. Ve druhé třídě jsem dostala kolo značky „Favorit“ s vlaštovkama (řídítka). Bylo úžasně zelené se stříbrnými blatníky a nikdo ho neměl. Tenkrát když jsem ho viděla pod stomkem jsem zažila první předinfarktový stav. 4. Veselení na povel nemusím, Silvestra obvykle trávím v klidu doma. Barbora Jášová: 1. Ano, byla jsem anděl a čerta dělala kamarádka Bára Hrzánová… 2. Dobře. Uklízím jako vždy, co stihnu, to mi neuteče… 3. Ráda je dostávám i dávám, takže na všechny. 4. Přes den sportujeme, pak si dám pivko nebo vínko a v deset večer jsem „tuhá“. Jana Maříková: 1. Ne. 2. Špatně. 3. Na zájezd do Egypta. 4. V klidu.
Bronislava Faltýnková: 1. Nechodila, ale obdivovala čerty, anděly i Mikuláše. 2. Průběžně uklízím – v klidu. 3. Na kolo, které jsem dostala v deseti letech. 4. Se známými a vesele. Jiří Tůma: 1. Ano. 2. Těžce. 3. – 4. Různě. Gabriela Kovaříková: 1. Ne. 2. Úplně v pohodě. 3. Na svoje první džíny. Bylo to v páté třídě. 4. S holčičkama a manželem. Otázky připravily Šárka Pečinková a Petra Žáková, KOS3
Kvíz pro všechny
Kdo se to dívá? 1
a) Libuše Zochová b) Božena Doktorová c) Marie Smažíková
2
a) Bronislava Faltýnková b) Lenka Zenklová c) Jana Maříková
3
a) Ludvík Petr b) Barbora Jášová c) Břetislav Hněvsa
4
a) Marie Kolbanová b) Jaroslava Rynešová c) Marie Smažíková
5
a) Božena Flachsová b) Antonie Gregorová c) Marie Smažíková
6
a) Jaroslava Dvořáková b) Zdeňka Zaimlová c) Jitka Kaletová Výsledky najdeš na stránce 10
…a ještě zvědavá Ája Těšíte se na Vánoce? Nikolka, OB3: Ano, protože dostanu dárky. Janička, OB3: Samozřejmě, protože mohu udělat radost svým blízkých a oni mně. Zeman R.: Netěším, ale nevím proč. Jaký nejneobvyklejší dárek jste kdy dostali? Hněvsa B.: V roce 1982 jsem dostal obrovskou krabici a v ní digitální hodinky (ale nebyly tak veliké). Byly to tenkrát jedny z prvních digitálních hodinek na trhu a nebyly od Vietnamců, ti ještě tehdy pracovali v továrnách. Bayerlová O.: Když mi bylo 22 let, přišly k nám domů jednou neznámé 2 dívky a přinesly mi krabici, že je to pro mě dárek. Tak jsem si jí pod stromečkem rozbalila a byla v ní krásná panenka s opravdovými vlasy, kterou jsem si moc přála a dodnes nevím, kdo mi jí tenkrát po těch dívkách poslal, i když stále podezírám jednoho svého kamaráda z party. Zeman R.: Já nevím, asi svetr. Kde nakupujete dárky? Zeman R.: V obchodním domě Carrefour, nejlépe den před Vánoci, vždyť dvacátýhočtvrtýho se přece dá taky nakupovat, ne? Dnes jsme v kapitalistické společnosti a nakupování dárků je snadné. Janička, OB3: Nezaměřuji se na konkrétní obchody, prostě přijdu a koupím kdekoliv. Ptala se Ája Suchánková, OB3
Perličky Kolbanová Marie: „…neštvete mě tam!!“ „…co mi tam piješ?“ „Škola neni holubník, milej zlatej!!“ „Koukám, že se tady konečně někdo ztopořil!“ „Buďte zticha a učte se tam!!!“ Tůma Jiří: „Otazníček na závěr!“ „Tak pro ty pomalejší ještě jednou…“ Dotaz: „Pane učiteli a na co budeme psát ten test?“ Odpověď: „Na papír!“ Žákyně: „Jéé, já jsem blbá!“ Učitel: „No s tím se nechlub!“ Zeman Robert: „Táááák, nemluvte mi tu sprostě!“ „A honem přezout, nebo bude malá pětka!“ -OBx-
9
Čeština a škola vůbec Čeština je pro mnoho z nás mateřským jazykem a tudíž by ji každý z Čechů měl teoreticky (lépe však prakticky ) ovládat. Ale podle mne je tento předmět zbytečně složitý. Klade důraz spíše na větné rozbory místo na mluvnické prostředky a možnost vůbec se dobře domluvit a prezentovat se. Taktéž měkká i a tvrdá ypsilon jsou jevy dostatečně složité a mělo by se jim věnovat při výuce podstatně více času. Mnoho lidí vůbec neumí psát dopisy a vůbec se před veřejností s projevy prezentovat, což je mrzuté. Slohovými prostředky neumí dobře vystihnout podstatu věci. Mnoho lidí to prostě neumí a je dost možné, že já se řadím mezi ně. Větné rozbory jsou určitou zbytečností, které bych věnovala o hodně méně času, než je momentálně zvykem. Na co mi bude vědět, co je příslovečné určení místa, když nebudu umět vůbec to místo popsat? Je to podivné, ale bohužel, je to tak. Možná by bylo dobré s tím něco udělat. Ale co? Učitelské zvyky jsou moc zatvrzelé a nevstřícné k novým nápadům a postojům. Někdy a někde se to už mění. Ale ne v takovém rozsahu, jak by bylo třeba. Místo nesmyslných zákonů ohledně přijímacích zkoušek na střední školy atd. bych změnila raději osnovy, což by určitě přispělo k menší blbosti národa. Stejně tak by bylo dobré učinit něco nejen s češtinou, ale veškerým školstvím. Každý předmět je tak trošku postavený na hlavu, a to nezmění ani ten nejlepší učitel, kterého za svůj život můžu potkat. Zase za to mohou osnovy, které dost brzdí rozvoj osobnosti člověka, kladou důraz na biflování, ale to není učení! Natož svobodný růst nejen osobnosti, ale i dobrého rozhodování se, což je určitě jedním z hlavních podmínek pro uplatnění v životě jak osobním, tak pracovním. Taktéž znalosti literatury hodně pokulhávají. Můžete mi ukázat, kdo zná největší filosofy doby, např. Platóna? Kdo dnes čte knihy nebo alespoň nějak poučné časopisy? Snad nikdo. Z mé generace možná jedno procento, což je dost velká ostuda. Hodiny českého jazyka se tohle všechno snaží vynahradit, ale jsou na to moc krátké a, jak už jsem se ostatně zmínila, i špatně pojaté. Uvítala bych změny na poli vyučování. Vím, pro mnoho učitelů by to bylo velkou přítěží, hlavně pro ty, kteří jsou na tento divný systém 10
zvyklí už nějakou řádku let. Také pro studenty, hlavně ve vyšších ročnících, by to bylo taktéž podivné, ale určitě by to byla příjemná změna. Sama si ale nedokážu představit, co by se mělo úplně předělat. Tento problém tudíž raději nechávám v rukou těch zkušenějších, kteří vyučování věnují veškerý svůj volný čas a energii, za což my, studenti, se jim nezřídka kdy odměňujeme řádnou nepřípravou na vyučování, znuděným výrazem, gesty „je mi to jedno“ i „dej mi už pokoj“, což mi připadá k učitelům a profesorům značně nefér. Chápu a jsem i zastáncem názoru, že existuje spousta lepší zábavy než ve volném čase ležet v učebnicích a sešitech, ale copak ti, ve škole „nad námi“ nedělají totéž? A i oni, se jistě věnují raději než přípravám a opravám našich nepovedených písemných prací, jistě něčemu jinému. A na druhé straně, zdá se, že si my, studenti, biflování vybíráme vlastním přístupem k věci. Mnoho učitelů a profesorů by docela bylo i ochotno vést své výklady, zkoušet a známkovat jinak. Jenže s naším výrazem „kašlu na to“ se těžko změní nepříjemná hodina v předmět, na který se budeme těšit. Zkrátka jak se do lesa volá… Nebudeme se učit, zůstaneme tak trošku přihlouplí a třeba nám bude fajn a třeba taky ne. Jednoduše, každý je strůjcem svého osudu, jak praví známé přísloví, takže hurá do školy! Denisa Cibulková, F1
Kvíz pro všechny
Vý
sle
dk
Kdo se to dívá? y 1 – a) Libuše Zochová 2 – b) Lenka Zenklová 3 – c) Břetislav Hněvsa
4 – b) Jaroslava Rynešová 5 – c) Marie Smažíková 6 – a) Jaroslava Dvořáková
Kdo je dokonalý? Pokud vám titulek připomněl známý pořad z televize, pak právě ten nás inspiroval. Položili jsme ve třídě PP2 a KOS1 tyto otázky a z odpovědí jsme vybrali (texty v závorce psané kurzívou jsou komentářem redakce):
V čem pomáhá „knajpování“?
Slovník říká: Knajpování spočívá zejména v otužování studenou VODOU a pohybem v PŘÍRODĚ – pomáhá tedy ke zdraví. Aduky: Pomáhá při zvedání půllitrů. (To určitě zdraví neškodí…) Kádla: V pití alkoholu. (Zdravé tělo hodně pojme, že?) L.: …v gymnastice. Dee: Uspokojování ducha. (Aha, takže uspokojování ducha ledovou vodou? Hrozná představa!!) Andy: Je to určitě „vysedávání v knajpě“, takže to pomáhá určitě jen cirhóze jater. Strewo: K ježdění v autě. Babu: Gorile při holení. (Tyhle gorily už neví roupama co dělat! Babu o tom může vyprávět…) Eifi: Při veslování. (No, to má k vodě dost blízko!) P.A.P.I.N.A.: Je to pádlování.
Co pociťuje člověk trpící „gyno-
fóbií“? Slovník říká: Jedná se o chorobný strach muže ze ženy. Klubalka: Trpí hladem. (Aha, bojí se, že žena uvaří! I to se může stát ) L.: Fóbii z nemocí. (No, žena = nemoc, ale jak TO léčit?) Andy, Rolka: Strach z gynekologa. (Že by osobní zkušenosti?)
Kádla: Verče, co požila Gutalax. (To bude spíš GutaVerča!) L.: Ovoci. (…které můžete žvýkat od úrody do úrody – jak praktické, jak ekologické – doporučují 4 z 5 zubních lékařů .) Andy: Nějakému dobrému jídlu. (Když je nouze nejvyšší, Andy se pustí i do gumy – a s chutí!!) Babu: Mojí noze. Eifi: Matraci. Rolka: Rohlíku. (Jó, tak to známe všichni – dneska rohlík, zítra gutaperča!) P.A.P.I.N.A.: To je rómsky dobrou chuť.
Co znamená, když někdo popře- Co se ti stane, když uděláš „haje „salam alejkum“? Slovník říká: Mír s tebou – islámský pozdrav. Aduky: Dobrou chuť. (No, pokud není zrovna Ramadán.) P.A.P.I.N.A.: Abych nejedla salám, že je shnilej. (Hlavně aby nebyl z vepřového masa… Na barvě nezáleží – např. zelená je prý posvátná barva islámu.) (Většina dotázaných budou asi arabisti, neboť věděli, že se jedná o pozdrav.)
Čemu se podobá „gutaperča“?
Slovník říká: Podobá se kaučuku, tedy gumě; jde o pružnou organickou látku. Aduky: Žvýkačce ze Somálska. (Jsou země, kde žvýkají cokoliv.) Klubalka: Malému psíkovi. („Bobika“, který se nepapá.)
Internetové okénko
„Encyklopedie v pohybu“ – vyhledávání v různých oborech, bez poplatků, bez omezení, dostupné také z mobilu.
rakiri“? Slovník říká: Jedná se o starojaponský způsob sebevraždy rozpáráním břicha. Rolka: Zakopneš. (…když držíš nešikovně nůž.) P.A.P.I.N.A.: Psí sýr. (To je pro psa nebo ze psa?) Eifi: Trapas. (To je otázka vkusu.) Dee: Ublížení člověku. Kádla: Dobrovolně umřu. (Tak nějak nenuceně, skoro přirozeně.) Aduky: Ublížím cizímu člověku. (Sebevražda spáchaná na druhém, tomu se říká fičák!) Klubalka: Nezvednu se ze země. (…tak to každopádně ) Děkujeme zúčastněným za odpovědi! –re–
Pro příznivce i pro odpůrce, prostě pro všechny kdo mají rádi recesi!
Obrázky, recepty, postupy a další informace o projektu, který vzniká na naší škole.
Poradna testy diskuze chat články statistiky hry hudba film sport osobnosti…
11
Zaslechli jsme… Do duelu si jednoho podzimního dne Jitka vzala Veroniku. Souboj to byl ostrý, ale skončil bez vítěze.
Pryč jsou doby, kdy naši dávní předci obývali jeskyně a zanechali nám zde unikátní malby a nápisy. Časy se změnily – nežijeme v jeskyních a novodobá výtvarná díla na zdech nejsou vždy akceptována, natož ceněna. Renomovaní restauratéři – specialisté – se stále častěji věnují pracnému obnovování původní podoby zdí, jak dokládají snímky ze šaten u tělocvičny.
nová, ja a b ol
ře znáte: i dob j k …sahá po známce „1“…
ka
K
…a nasazuje…
Pan
t el í u či
…úplněn jinou!!!
