Kněžství a mučednická smrt P. Josefa Toufara

Měsíčník farnosti sv. Bartoloměje

1 2013

Kněžství a mučednická smrt P. Josefa Toufara Advent 1949, zasněžená mrazivá Vysočina, nedělní dopoledne 11. prosince. V malém kostele v Číhošti se při kázání sedmačtyřicetiletého P. Josefa Toufara třikrát zakýval dřevěný oltářní křížek a zůstal zkroucen a vychýlen mimo těžiště. Pohyb křížku vidělo dvacet svědků. Následně se do rozbíhajícího církevního objasňování vlomila komunistická Státní bezpečnost. P. Toufar byl zatčen, unesen a mučením jej příslušníci StB nutili lživě doznat, že vše podvodně sestrojil. Toufarova mučednická smrt zhatila připravovaný inscenovaný monstrproces, nezastavila však otevřený útok komunistického aparátu proti katolické církvi. Autor této knihy se zdaleka nespokojil s tím, že by začal vypravovat životní příběh kněze Josefa Toufara (1902 až 1950) dnem jeho příjezdu do Číhoště. Dosud stál hlavní aktér příběhu stranou, nikde nebylo možné dočíst se, z jakých pocházel poměrů, co jej vedlo k rozhodnutí stát se knězem a jak dlouhá cesta vedla k vysvěcení. Základní pohnutkou k sepsání díla nebylo vyvrácení či potvrzení toho, zda se křížek skutečně v adventním čase roku 1949 zahýbal, ale naléhavá touha pochopit, kdo Josef Toufar byl a co všechno v jeho údělu předcházelo dějství poslednímu. Dlouholeté pátrání, shromažďování dokumentů, snímků i svědeckých výpovědí tvoří opěrný systém díla. Miloš Doležal nepojímá obsáhlý životopisný portrét patera Toufara jako chladné historické pojednání, nechybí v něm bezprostřednost ani humor, a přece ani o krok neustoupí požadavku na absolutní dokumentární věrnost, každou uvedenou informaci opírá o konkrétní nálezy v archivech a osobní svědectví pamětníků. Noc z 23. na 24. února 1950. Černý tudor projíždí zasněženou Vysočinou. Vpředu řidič se spolujezdcem, který popíjí čaj z termosky. Na zadním sedadle zhrouceně leží osmačtyřicetiletý kněz s oteklou tváří, který má na nohou narvané bačkory, na nártu rozstřihnuté, aby se do nich jeho opuchlé nohy vůbec vešly. Dva rozsvícené světlomety vrhají žluté kužely po sněhu. Je po půlnoci a pražští příslušníci StB, soudruzi Bohumil Košař a Stanislav Cvíček, právě přivezli z valdické věznice do Číhoště na filmovou rekonstrukci kněze Josefa Toufara. Dobitého po brutálních výsleších, těžce a sípavě dýchajícího

podivně zkrouceného a držícího se za břicho. To už není ani Getsemanská zahrada, ani bičování – teď se losuje o jeho šat. Jihlavský estébák Josef Solař, který na kraji vsi žoviálně vítal unavené soudruhy z Valdic, v roce 1968 prohlásí: „Toufar nemohl normálně jít a dva naši soudruzi jej museli vést. Při této chůzi vydával bolestné nářky. Trochu mi to připomínalo chroptění.“ Více v knize, která byla vyhlášena v anketě LN nejlepší knihou roku. Název: Jako bychom dnes zemřít měli. Autor: Miloš Doležal Ne náhodou říká básník a historik Zbyněk Hejda, že Miloš Doležal Vysočině vrací její paměť. Lucie Tučková Text z www.KNA.cz Proces blahořečení P. Josefa Toufara byl zahájen před několika lety.

UDÁLOSTI VE FARNOSTI

STALO SE

ŽIVÝ BETLÉM V POETICKÉM PROSINCOVÉM DEŠTI Živý Betlém pořádaný tradičně před Štědrým dnem, zahrnující i krátké putování z Černého Mostu na louku k rybníku Čeňku, nemá v posledních letech štěstí na počasí. Loni musel být zrušen, protože byl právě státní smutek, letos 24 hodin vytrvale pršelo. Ačkoli pršet nepřestalo, na místo setkání dorazilo padesát či šedesát návštěvníků. Přičteme-li k tomu asi dvě desítky účinkujících a organizujících, nedá se říci, že by se nesešlo hodně lidí. Uvítal je například grandiózní, na obzoru se tyčící, modře osvětlený živý anděl, tradiční andělské dechové trio a dokonale provedené zpěvy. U jeslí pak opět zpěvy včetně pěveckého kvarteta, tři králové, betlémské světlo a především zlatě osvětlené jesle s živou Paní, živým Josefem a živým a pečlivě zatepleným dítětem. Čaj, svařák a grog na závěr pomohly zahřát některé promáčené a prochladlé poutníky do Betléma. Přes počáteční obavy z deště a všudypřítomného mazlavého bláta bych dokonce řekl, že tento deštivý Betlém měl svou neopakovatelnou poetiku; přesněji řečeno poetiku, která se bude moci opakovat, jen když bude v předvečer Štědrého dne zase někdy pršet. Poděkování patří všem, kteří živý betlém připravili a uskutečnili i v tak nepříznivých podmínkách.

Petr Macháček 2

PRVNÍ PŘEDNÁŠKA S DISKUSÍ V ROCE VÍRY Se začátkem nového liturgického roku, který je v církvi vyhlášen jako Rok víry, u nás začal cyklus deseti setkání o základních oblastech, které s naší vírou souvisí. V sobotu 22. prosince jsem byl účastníkem prvního setkání v Oáze na Černém Mostě. Začalo ve 20 hodin mší svatou následovanou stručným výkladem základních informací a bylo zakončeno všeobecnou diskusí. Po krátké mši svaté se Oáza proměnila na projektorem osvětlený seminární prostor. Rozpoutala se smršť informací vysílaných verbálně i vizuálně panem farářem Edwardem. Přestože slovo smršť není nijak nadnesené, byli jsme schopni informace bez problémů vnímat, jelikož měly velmi jasnou strukturu. Jasnější než tomu někdy bývá při přednáškách v učených společnostech. Informace pro nás většinou nebyly nové. Ale jejich velmi přehledné uspořádání a zařazení do kontextu bylo jednoznačně osvěžující, což mi dosvědčil i můj syn. Mluvilo se skutečně o základech: věřit ano/ne, víra jako svoboda/ ne otroctví, víra jako zásluha/dar, víra soukromá/veřejná v církvi/v sektě, víra v něco/někoho. Diskuse pak nebyla ani tak o tom, že bychom některou z předložených informací podstatně doplňovali, jako spíše o tom, jak bychom měli tyto informace předávat dál, hlavně lidem, kteří o základech víry pochybují nebo kteří se neorientují. Diskuse by mohla být dlouhá, třeba do rána. Skončila ovšem rozumně zhruba po půlhodině, s mnoha otevřenými otázkami. Což bylo také dobré. Nebylo to poslední setkání a jeho cílem nebylo zodpovědět všechny otázky světa. Na celý rok je zamýšleno celkem deset diskusních setkání, bude k nim docházet přibližně jednou za měsíc. V Oáze na Černém Mostě budou pořádána vždy některou sobotu večer po mši svaté s nedělní platností, na faře v Kyjích následující neděli dopoledne. Setkání jsou určena jak farníkům, tak veřejnosti včetně nevěřících nebo pochybujících lidí. Za nedostatek našeho prvního večera lze určitě považovat to, že (alespoň podle mého odhadu) se ho neúčastnili lidé „zvenku“. Tedy námět: na další diskusní setkání můžeme zkusit pozvat své přátele. Skvělé bylo, že: - se začalo přesně v předpokládaném čase, - výklad všech témat zabral přesně tolik, kolik se předpokládalo, 3

- úvodní výkladová část skončila přesně po zamýšlené půlhodině, - na následnou diskusi zbyl dostatek prostoru, - vše skončilo ve chvíli, kdy to bylo zamýšleno. Petr Macháček

BUDE SE DÍT

TÉMATA PŘÍŠTÍ PŘEDNÁŠKY K ROKU VÍRY: Morálka a život člověka dnešní doby. a. Slušnost chování nebo lidská spravedlnost, co je lepší? b. Zákon a přikázání, jaký je v tom rozdíl? c. Hřích nebo přestupek zákona. d. Hříchy těžké a lehké Uskuteční se v sobotu 19. 1. po večerní mši sv. s nedělní platností v Oáze na Černém Mostě, která začíná v 18 hod. a v neděli 20. 1. na faře v Kyjích po mši sv. - asi v 11: 15 hod. Všichni jste srdečně zváni.

Otec Edward

SETKÁNÍ MLÁDEŽE Milá mládeži naší farnosti, jak již zaznělo v neděli při ohláškách, blíží se nám už pravidelné setkání mládeže, které probíhá každý první pátek v měsíci. Náplní těchto setkání jsou duchovní i zábavné aktivity, výlety či sportovní akce. Na faře se promítají prezentace, pouštějí filmy nebo probíhá diskuse na dané téma.

4

Vy, kteří jste se našeho setkání dosud nezúčastnili, určitě přijďte, za zkoušku nic nedáte. V červnu například připravujeme výlet do Itálie. A nebojte, na faře se vždy najde nějaké to malé občerstvení . Naše setkání začíná vždy mší svatou v kostele od 18:00 hodin. Po bohoslužbě obvykle následuje program na faře. Pokud budete mít jakékoli dotazy, obraťte se na Ondřeje Macha nebo Terezu Havránkovou. Těšíme se na vás! Vaši animátoři 

DUCHOVNÍ STRÁNKA

Svátek svaté rodiny, povzbuzení pro dnešní rodiny. Tento svátek zavedl papež Benedikt XV. pro celou církev r. 1921. Předvídal, že moderní doba bude rodině klást mnohé překážky. Dnes vidíme, že měl pravdu, že rodina je ve své existenci ohrožena. Nepomůže nad tím hořekovat. Bude praktičtější probrat, jak se může rodina upevnit. Probereme si v této souvislosti téma manželé mezi sebou. Manželské štěstí nespadne do klína jako zralý plod. Na manželství je nutné se připravovat. Nejdůležitější přípravu bych viděl v tom, aby lidé, kteří chtějí rodinu založit, obrousili na své povaze každou hranu, každý hrot, který by druhému působil bolest. I kdyby měl každý jen jednu špatnou vlastnost, druhý tím trpí. Když novomanželé rodinu založí, nejsou ještě sehraní. Musí být ochotni se vzájemně přizpůsobit. Máte-li se po svatbě dohodnout ve sporných věcech, musíte každý na 50% ustoupit a potom se na 100% shodnete. Každé soužití lidí si představte jako stroj. Stroj občas skřípe. Je potřeba tam kapat olej - a tak to je i mezi lidmi. Olejem v rodinném soužití jsou slova uznání. Pochválit, ocenit. Často se komentuje, jen když se něco pokazí. To není správné. Co se nepodaří, nad tím zavři oči, co bylo hezké, to pochval. Uměj poděkovat a když jsi chybil, nestyď se omluvit. Vyplatí se to. Když se čte při svatbě z listu sv. Pavla Korinťanům, je tam odstaveček: Láska nemyslí jen a jen na sebe. Velmi důležitá věta. Kdo myslí jen a jen na sebe, je sobec. Jeden chce být sluníčko a druhý je oběžnice - a kolem něj se musí točit.

5

Musí být dobrá vůle dohodnout se. Klíčem k dohodě je dobrá vůle na obou stranách. Pamatujte na to. A jestliže jsme křesťané, mějme sílu něco nespravedlivého vytrpět. Říká se tomu měkký odpor. Když jeden přijde nazlobený, vylije si zlost na druhém. Kdyby druhý vybuchl také tak, to by byla kanonáda! Šťastný ten, kdo dokáže mlčet. Vybráno z knihy Hořící srdce, vydané z promluv P. Aloise Pekárka, kněze odsouzeného nacisty k trestu smrti. Popravu nacisté do konce války nestihli, a za komunistického režimu byl P. Pekárek odsouzený k 25 letům vězení! (Příště pokračování - tématem Poměr rodičů k dětem.)

REFLEXE

Liturgie a liturgické zpěvy o adventu a vánocích. První adventní neděli doprovázeli naši choralisté mši sv. gregoriánským chorálem. K nejvznešenější oběti, k setkání člověka s Kristem, jsou to krásné a důstojné zpěvy. Můžeme předpokládat, že v našem kostele doprovázely tyto zpěvy liturgii od jeho vysvěcení, to znamená téměř osm století. Jistě to bylo s dramatickými přestávkami, když byla země opakovaně ničena válkami, morem nebo ve 20. století devastována totalitními režimy. Roráty, na které se všichni těšíme, protože nám zprostředkují naše očekávání. Očekávání toho podstatného, nikoli jen folklóru, který mnohým avizuje nadcházející čas hmotných darů a hojnosti. Po posledních rorátech potěšilo množství lidí, kteří přišli připravit výzdobu chrámu na uvítanou narozenému Betlémskému dítěti. To patří k vánočním zvyklostem a je to krásné. A ještě krásnější je, když pak člověk přichází na mši sv. s čistým srdcem a snahou překonávat své slabosti a špatnosti. Z toho pak pramení dobro a pokoj, po kterém touží všichni. Na Štědrý den v 17 hod přišli věřící, trochu věřící i nevěřící na bohoslužbu slova se slavnou mší Jakuba Jana Ryby. Hej mistře zpívá náš chrámový sbor se sólisty a orchestrem z naší farnosti již dlouhá léta, od doby kdy se k nám vrátila svoboda. Je to radost a potěšení pro všechny. Na Boží hod zazpíval náš chrámový sbor se sólisty a orchestrem Misu pastoralis in D F. X. Brixiho a od téhož autora Quem viditis o pastores a Pueri concinite od Jacoba Galba. Byla to krása, která člověka pohladí a povzbudí. Ta má věřící doprovázet na setkání s Kristem, Synem Božím. A pro nevěřící zážitek, pro který jsou ochotni příště vyslechnout si i slovo Boží. Jiří

6

FARNÍ CHARITA Milí přátelé, dovolte mi Vám předně poděkovat za Vaši přízeň v uplynulém roce a popřát vše nejlepší do nového roku, mnoho úspěchů, štěstí a především opravdu hodně Božího požehnání.

Nejprve „reportáž“ 1.12. 2012 proběhlo v Oáze již tradiční pletení adventních věnců.

I tentokrát se akce těšila hojné účasti. Za pár hodin jsme společně upletli téměř 30 věnců a vytvořili několik dalších ozdob. K vidění byly opravdu krásné kousky – posuďte sami...

A ještě malá „vyhlídka do budoucna“  Než se všichni nadáme, pár měsíců uběhne jako nic, a bude tu opět tradiční Staročeský jarmark. Akce je to rok od roku větší a větší, a tak již nyní začínáme s přípravami. Už teď si červeně zakroužkujte opět druhou květnovou sobotu -datum 11.5. 2013...  Kromě pozvánky se na Vás obracíme s výzvou o pomoc při přípravách této akce: uvidíte–li někdy, někde nějaký pěkný stánek, který byste rádi viděli i na „našem“ jarmarku, neváhejte si vzít kontakt a pak nám jej předat. Zbytek už zařídíme. Pokud byste se pak chtěli do organizace jarmarku zapojit více (na to je ještě čas), dejte nám vědět, rozhodně pomoc uvítáme!

S pozdravem Lucie Zemanová

7

FARNÍ KNIHOVNA

BARTOLOMĚJKA Dnes Vám představuji knihu pro mladší čtenáře.

Ivan Renč: UŠATÝ OSEL, NEBESKÝ POSEL Oslík stál u betlémských jesliček, když se narodilo zářivé dítě, náš Spasitel. Oslík putoval s Marií, Josefem a Ježíškem do dalekého Egypta, když prchali před Herodem. A byl to on - oslík, kdo směl Ježíše provést branami Jeruzaléma jako krále. Kolik různých rolí sehrálo tohle věrné zvířátko v životě Svaté rodiny! A kdoví, možná, že byly i další příběhy. Tato knížka Vám jich přináší hned sedm! Vychází s půvabnými ilustracemi Zdeňky Krejčové.

Ukázka: Jeden z půvabných dárků, kterých se Jezulátku dostalo od těch, kteří je přišli pozdravit, byla i figurka z pálené hlíny. Figurka měla podobu oslíka, uvnitř byla dutá a v dutině se pohybovalo několik zrnek kukuřice. Bylo to vlastně dětské chrastítko. Dítě si tu hračku oblíbilo tak, že jí nedá z ruky, ani když Marie únavou zavírá oči. Tehdy se nad děťátkem sklání oslík, co s chudou rodinou sdílí tento chlév a s dlouhýma ušima Do nového roku 2013 všem našim farníkům hojnost Boží lásky přeje a na čtenáře se těší

Věra Tůmová

NABÍZÍM, HLEDÁM, ZVU Hledám 3 dobrovolníky, kteří by roznesli 3x ročně asi 3-6 Zpravodajů Radia Proglas: Lokalita 1. Lehovec a část Hloubětína, Hutě Lokalita 2. Černý Most I. a II. Bližší informace podá Jiří Höfer Pro ministranty: Už jste si přečetli stručnou Příručku pro ministranty z farní knihovny? Pomůže vám si uvědomit, že se při službě u oltáře během mše svaté setkáváme s Pánem. Není to přece zábava. Je to cenná služba pro všechny.

Natanael vychází vždy první neděli v měsíci. Náklad 60ks. Za příspěvek na pokrytí nákladů děkujeme. Své příspěvky do příštího čísla posílejte na e-mail [email protected] do 27.1.2013. Technicky zajišťují: P.Fiala a J.Höfer. ● Další informace o farnosti na www.farnostkyje.cz.